EGYPT po roce 1952

2013-20142012-20132011-20121981-20111970-19811956-19701953-1954

2014-2044?

Revoluce 23.7.1952• Převrat Hnutí svobodných důstojníků – Muhammad Nagíb,

Gamál Abdunnásir, Saláh Sálim, Abdulhakím Ámir…• Svržení krále Fárúka (Ahmed Fuád II.), zrušení konstituční

monarchie, vznik republiky• Nacionalismus• Rada revolučního vedení (madžlis qijáda thawra)• Vláda Alího Máhira, Nagíb premiérem – pozemková reforma,

zrušení ústavy 1923 (konstituční charta)

• 16.1.1953 zrušení politických stran – legální Shromáždění osvobození

• 18.6.1953 vyhlášení republiky, Nagíb prezidentem, Násir ministrem vnitra

• Revoluční tribunál – Abdullatíf Baghdádí, Hassan Ibráhím, Sádát• 19.10. podpis dohody o odchodu VB vojsk• Opozice MB – nepokoje, 1954 MB mimo zákon, 26.10. atentát na

Násira• 14.11. Nagíb v domácím vězení• 1956 ústava – prezidentský systém, volební právo pro ženy• 1957 vytvoření Národního svazu (ittihád al-qawmí)• Rychlý ekonomický rozvoj (9% HDP), větší role státu a malých

vlastníků

Suezská krize• Kontext – střet USA a Sovětského svazu / arabský nacionalismus

a imperiální mocnosti / arabsko-izraelský konflikt / arabská studená válka

• Suezský kanál mimořádně strategicky důležitý – po II. válce polovinou provozu ropa (2/3 evropské spotřeby)

• 1951 egyptská vláda odstupuje z dohody 1936• Řetězec konfliktů (Ismáílíja) → revoluce 1952• Říjen 1954 – dohoda o postupné evakuaci VB vojsk• 18.-24.4. 1955 konference v Bandungu• Snaha USA vytvořit Middle East Defense Organization (MEDO)

– souboj John Foster Dulles vs Nikita Chruščov• 1955 nákup zbraní od SSSR• 1955 vytvoření Central Treaty Organization (Bagdádský pakt) –

strach Násira z konkurence• Zpevňování vztahů Izraele a Francie

• Vliv Násira (rádio Hlas Arabů) v Jordánsku – nepokoje, propuštění Johna Glubba v březnu 1956 – Násir nepřítelem pro Anthonyho Edena

• Odpor Francie proti egyptské podpoře FLN v Alžírsku• 16.5. Egypt uznává Lidovou republiku Čína, Eisenhower

znemožňuje půjčku na Asuánskou přehradu• → 26.7. znárodnění Suezského průplavu, uzavření Aqabského

zálivu• 29.7. se francouzský kabinet rozhoduje vojensky zasáhnout,

později tajná dohoda s Brity a Izraelem• Protokol ze Sèvres 22.-24.10.1956 – tajná dohoda Izraele,

Francie a VB na invazi do Egypta, svržení Násira – různé motivace, společný zájem

• Operace Kadeš, 29.10., kombinace pozemních, leteckých, námořních operací

• 30.10. ultimátum Francie a VB Egyptu a Izraeli

• 31.10. operace Mušketýr• Střety do 6.11. (příměří)• Vojensky výhra, politicky

katastrofa – odpor doma, odpor USA, hrozby SSSR

• 30.10. jednání rady bezpečnosti, veto VB a FR

• 2.11. rezoluce 997 – požadavek ukončení bojů, stažení sil, otevření průplavu

• Stažení do 22.12. (OSN UNEF)• Izrael se stahuje v březnu 1957• Kanál otevřen 24.4.1957

Důsledky• Egyptské vlastnictví a suverenita nad kanálem• Možné oddálení většího egyptsko-izraelského konfliktu• Oslabení západní aliance / posílení vlivu SSSR• Násir zasahuje do občanských práv, vypovídání Židů (25 tis.)• Posílení prestiže i sebedůvěry Násira• Posílení politiky dekolonizace ve VB (Harold Macmillan), konec

ostrého prosazování zájmů ve světě• Oslabení vztahů FR / USA• Posílení sebedůvěry Izraele, otevření Tíránské úžiny

Spojená arabská republika (al-džumhúríja al-arabíja al-muttahida)

• Důsledek vlivu Násira a vratké syrské politiky (komunistická strana – Chálid Bakdáš)

• Delegace Šukrího al-Quwatlího a Chálida al-Azama v Káhiře – poté armádní delegace Afífa al-Bizrího (11.1.1958)

• 1.2.1958 vyhlášení SAR – Násir prezidentem → čistka mezi komunisty a jinými oponenty, rozpuštění stran, požadavek stažení armády z politiky

• Provizorní ústava – 600 Národní shromáždění (400 + 200) –prvně 21.7.1960, 4 viceprezidenti (Abdulhakím Ámir, Abdullatíf Baghdádí / Sabrí al-Asalí, Akram al-Húrání)

• Usurpace moci Násirem, odpor syrské armády, beduínů, růst popularity komunistů, obavy z pozemkové reformy…

• 1960 Násir znárodňuje egyptský tisk

• Obavy jordánského krále Husajna – jordánsko-irácká unie s Fajsalem II. 14.2.1958

• Nesouhlas v Libanonu – Camille Chamoun – střety maronitů s muslimy a drůzy

• 14.7. armádní převrat v Iráku → USA zásah v Libanonu –Chamounův nástupce Fuád Šiháb (1958-1962) urovnává vztahy s Násirem – konec libanonské krize

• Irák se navzdory tendencím nestává součástí SAR• 1960-61 – znárodňování v Egyptě i Sýrii, 23.7.1961 nový

socialistický kurz – znárodnění bank, obchodních firem, pojišťoven, těžkého průmyslu- držení půdy sníženo na 100 feddánů, sníženy úrokové sazby pro farmáře, progresivní zdanění, možnost podílu pracovníků v podnicích, snížení pracovní doby

• V Sýrii centralizace, v čele Národní unie Abdulhamíd Sarrádž –rezignuje 15.9.1961 → 28.9. armádní puč – vyhlášení nezávislosti

• 1961 založení Hnutí nezúčastněných – Nehrú, Sukarno, Tito, Nkruma, Násir (1964 konference v Káhiře)

• 27.9.1962 svržení Imáma Badra v Severním Jemenu –Abdulláh as-Salál → 30.9. Egyptem vyslyšena žádost o pomoc – angažování až do 1967

• 8.2.1963 vojenský puč v Iráku – Abdussalám Árif + puč v Sýrii 8.3. → společná delegace k Násirovi ohledně vytvoření nové unie – k naplnění dohody nedošlo

• 25.3.1963 ustavení Organizace africké jednoty (Násir 64-65)• Leden 1964 – summit Arabské ligy v Káhiře kvůli Izraelské

politice, snaha stát v čele• V květnu iniciace vytvoření Organizace pro osvobození

Palestiny (Munazzamat at-tahrír al-filastíníja) – předsedou Ahmad aš-Šuqajrí 64-67

• Vnitřní konflikt s Abdulhakímem Ámirem (viceprezident 58-65, ministr obrany 56-67) – pokus Násira o větší vliv na armádu skrze Prezidentskou radu

• 1962 Národní charta - návrh nové ústavy (1964-1971) – důraz na sociální jistoty- výsledkem reforem státní podíl v ekonomice přes 50%

• Nové zákony – minimální mzda, bezplatné školství či zdravotní péče…

• Národní svaz přejmenován na Arabský socialistický svaz (al-ittihád al-ištirákí al-arabí)

• Sílící konfrontace a MB• 25.3.1965 nastupuje Násir druhé období • Ochabující ekonomika, rostoucí dluh

Šestidenní válka (harb 1967, an-naksa)• od konce roku 1964 incidenty na hranicích s Izraelem• květen 1967 přesouvání eg. jednotek na Sinaj

- žádost Násira o stažení jednotek OSN z Gazy, pohraničí a Šarm aš-Šajchu- 19.5. mobilizace záloh v Izraeli- 22.5. Násirem nařízené uzavření Tíránské úžiny pro izraelská plavidla- všeobecná mobilizace v Egyptě, Jordánsku- 2.6. vláda „národní jednoty“, premiérem Levi Eškol, ministrem obrany Moše Dajan – převaha představy o preventivní akci

• cílem Izraele územní zisky (bezpečnost) a oslabení okolních revolučních režimů

Šestidenní válka• 5.-10.6.1967• masivní izraelský letecký útok → zničení eg. letectva

- pozemní izraelské tažení Sinají, 8.6. na břehu průplavu- zmatené eg. velení (maršál Ámir)- Egypt ztratil 10. tis. mužů, 80% bojové techniky

• dezinformace v Káhiře 5.6., protiamerické demonstrace• 7.6. obsazen západní břeh Jordánu, do 10. Golanské výšiny

= krize Násirova režimu= oslabení legitimity sekulárních nacionalistických autoritativních režimů → nástup islamistických projektů

• 9.6. Násir ohlásil rezignaci → lidové demonstrace na jeho podporu, o den později opět v čele – čistka v armádě- Ámir po neúspěšném pokusu o převrat spáchal sebevraždu, od října procesy s důstojníky

• 1967-70 „vyčerpávací válka“ – střety u Suezu, budování Bar Levovy obranná linie…- vyzbrojování SSSR (+ 15. tis vojáků)

• snahy o politické řešení konfliktu od 1967- 29.8.-1.9.1967 čtvrtá arabská konference v Chartúmu → doktrína „ani mír, ani jednání, ani uznání Izraele“, kromě jiného normalizace vztahů Egypta s Jordánskem a Saúdskou Arábií- 22.11.1967 rezoluce Rady bezpečnosti č. 242 – požadavek vytvoření spravedlivého a trvalého míru, stažení Izraele z okupovaných území, řešení problému uprchlíků… (přijetí Egyptem, Jordánskem a Izraelem, nesouhlas Sýrie a Palestinců)

• ze 7. na 8.8.1970 příměří (přijetí „Rogersova plánu“ Násirem a Jordánskem)

• krach 5. konference arabských států v Rabatu – projev odlišných zájmů zemí

• Rogersův plán posílil konflikt radikálních Palestinců s jordánským králem Husajnem- „černé září“ 1970 – občanská válka- do politických jednání o urovnání intervenoval Násir – 25.9. dohoda mezi Husajnem a Arafátem v Káhiře

• 28.9.1970 umírá Násir• po mocenské krizi ve funkci prezidenta

potvrzen Anwar as-Sádát (referendum 15.10)

• 1971 čistky v armádě• rozchod s předchozí politikou – 14.5.1971 oznámení

„opravného hnutí“• 11.9.1971 referendum o ústavě

- změna názvu na Egyptskou arabskou republiku- posílení výkonné moci prezidenta- dvě komory parlamentu

• orientace na čistě egyptské zájmy, konec panarabismu, odklon od chartúmského východiska, opatrná orientace na USA

• červenec 1972 – vypovězení sovětských poradců (na 20. tis.)- přesto pokračování vojenských dodávek

• přípravy na „omezenou válku“• 1.4.1973 koordinační schůzka s Háfizem al-Asadem

• zahájení války stanoveno na 6.10.1973 – židovský svátek jom kippur (10. ramadán), v Egyptě „harb ramadán“, v Sýrii „harb tišrín“- první fáze (6.-7. října) – egyptská a syrská ofenziva, přes Suez na Sinaj- druhá (8.-10.) – neúspěch izraelské tankové protiofenzivy- třetí (11.-14.) – obrat na Sinaji- čtvrtá (15.-25.) – izraelský průnik přes průplav

• 22.10. rezoluce RB č. 338 o zastavení bojů – Sádátův i Asadův souhlas, 25. Izrael- vojensky spíše neúspěch, politicky spíše vítězství

• orientace na USA, poradce pro národní bezpečnost Henry Kissinger (8 návštěv v Egyptě)

• úsilí o dohodu s Izraelem

• 1974 dohoda o odpoutání vojsk s Izraelem, obnovení diplomatických vztahů s USA

• 4.9.1974 „Sinaj 2“ – otevření průplavu a Akabského zálivu pro izraelské lodi, stop vojenským akcím

• 1977 nový demokratický prezident James Carter, v Izraeli Likud (Menachem Begin)

• 9.11.1977 Sádát vyhlásil „mírovou iniciativu“, 19.-21. návštěva Jeruzaléma

• 5.-17.9.1978 schůzky v Camp Davidu → dohody „Rámec pro mír na Blízkém východě“ a „Rámec pro uzavření mírové smlouvy mezi Egyptem a Izraelem“- odpor arabských zemí, 1979 Egypt vyloučen z LAS- 26.3. ve Washingtonu podepsána mírová smlouva (platná 25.4.) → ukončení válečného stavu, vzájemné uznání, stažení Izraele ze Sinaje, Tíránská úžina s Aqabským zálivem mezinárodními vodami, volný Suez

• v hospodářské politice liberalizace – 1974 nahrazení násirovského programu- orientace na tržní hospodářství, politika „otevřených dveří“ (infitáh)- zahraniční kapitál, finanční dary a půjčky USA, rozvoj turismu

• ekonomický rozvoj nedostatečný (inflace, velký přírůstek, korupce…)- koncem 70. let sociální protesty

• kontrolovaná liberalizace politického života- 1978 vznik Sádátovy Národně demokratické strany (al-hizb al-wataní ad-dímuqrátí), zrušen Arabský socialistický svaz

• růst opozice (islamisté), 3.9.1981 zatýkání napříč opozicí• 6.10.1981 atentát na Sádáta (Organizace džihádu, tanzím al-

džihád)

• 13.10.1981 referendem zvolen Muhammad Husní Mubárak (1928), dále 1987, 1993, 1999, 2005- 1969 náčelník štábu letectva, od 1975 viceprezidentem

• vyhlášení výjimečného stavu• základem moci prezidentské pravomoci + předsednictví v

NDP• sbližování s arabským a islámským světem, nahrazování

„revoluční generace“• 1982 předáno poslední území Sinaje, „studený mír“ s Izraelem• podpora Saddáma Husajna proti Íránu• 1983 obnovení diplomatických vztahů se SSSR• 1990-91 součástí koalice (USA) → odpuštění dluhů (21

miliard dolarů)• zprostředkovatelská role v izraelsko-palestinském konfliktu• podpora „válce proti terorismu“)

• opatrná demokratizace (1983 nový volební zákon)• přechodná podpora (tolerance) islamistů – změna v

devadesátých letech (Luxor 1997…)• 2007 změny ústavy (referendum po přijetí parlamentem) –

posílení bezpečnostních složek, omezení soudního dohledu nad volbami, zákaz politických stran na náboženském základě

Egypt a Muslimské

bratrstvo

Hasan al-Banná (1906-1949)

• Narozen v Mahmúdíji, otec Ahmad místním imámem, 1924 stěhování do Káhiry

• Od 1923 studia na Dár al-Ulúm, seznamování s idejemi islámského reformismu (Muhammad Abduh, Rašíd Ridá)

- otázky úpadku islámské společnosti, negativního vlivu západu, sekularismu

- islám řešením

• Po absolvování učitelem arabštiny v Ismáílíji

• 1928 zakládá Společnost muslimských bratří – důraz na osobní zbožnost, charitativní aktivity (pozdější motto: „Alláh je naším cílem, Prorok naším vůdcem, Korán naším zákonem, džihád naší cestou, smrt na stezce Boží naší největší ctižádostí“)

• Lekce pro rodiče dětí, kázání v kavárnách – tématy kolonialismus, vzdělávání, ideologie (arabský nacionalismus, marxismus)

• 12.2.1949 al-Banná zavražděn

MB• Sunnitské trans-nacionální hnutí• Dva základní principy:

- ustavení šaríi jako základu pro kontrolu záležitostí státu a společnosti- snaha o dosažení jednoty mezi islámskými zeměmi a státy (zejména mezi arabskými státy) a osvobození od zahraničního imperialismu

• Korán a sunna jako základní referenční bod života muslimské rodiny, individua, komunity, státu

• Idea obnoveného chalífátu, vytvoření novodobé vzorové ummy• Důraz na pojmy dacwa a džihád – spíše politický a mobilizační obsah

než teologický (falešnými výzvami sekularismus, nacionalismus, komunismus) – hlavním reprezentantem nové výzvy al-muršid al-ámm (generální vůdce), imám al-džíl al-džadíd (imám nové generace)

• http://www.ikhwanweb.com/

MB v Egyptě• Původně islámská osvěta, charitativní aktivity (agitátoři ducát

působí v průmyslových podnicích, mezi studenty a chudinou, zakládání nemocnic, sirotčinců, vývařoven, poskytování podpor v nezaměstnanosti – koncem 30. let až 1 mil. stoupenců)- postupně politizace hnutí

• První politická akce – 1936 memorandum králi Nahw an-núr (Ke světlu)

• Selhávání nenásilných forem dacwy – důraz na legitimitu „džihádu mečem“- povinnost účastnit se džihádu, dokud nebude nastolen „an-nizám al-islámí“ (islámský řád)- legitimní násilí „qitál“ (zabíjení)

• V rámci organizace se utváří radikální křídlo (al-džiház as-sirrí)

• V listopadu1948 MB postaveno vládou mimo zákon

• 28.12.1948 zavražděn premiér Mahmúd Fahmí Nukraší

• 1949 zavražděn Hasan al-Banná – v čele vystřídán Hasanem Ismáílem al-Hudajbím

• 1951 MB povoleno – navázání kontaktů se Svobodnými důstojníky (revoluce 1952)

• Za Násira 1954 opět zákaz – represe, zatýkání (4000 vězňů)

• 1964 vychází Macálim fi-t-taríq (Milníky na cestě) Sajjida Qutba – důležitý koncept džáhilíje

• 1964 všeobecná amnestie, o rok později další zatýkání

http://www.kalamullah.com/Books/MILESTONES.pdf

Hasan al-Hudajbí 1891-1973

Sajjid Qutb 1906-1966

Zollner, B. (2009): The Muslim Brotherhood: Hasan al-Hudaybi and Ideology. Abingdon: Routledge.

• Qutb ovlivnil zejména mladší členstvo – sílí rozkol mezi umírněným a radikálním křídlem

• 1966 Qutb popraven, po porážce ve válce s Izraelem 1967 získává MB masovější podporu

• 1970 do čela státu Anwar as-Sádát – heslo „žádné náboženství v politice, žádná politika v náboženství“- zároveň islám součástí politické taktiky- faktická legalizace MB, vydávání tiskovin- Umar at-Tilimsání (1972-1986) Sádátovým poradcem

• Odštěpování radikálních skupin• Starší členové pragmatičtější přístup• Zlom 1977 – zavraždění ministra az-Zahabího,

nepokoje spojené s infitáhem, Camp David…-kampaň proti islamistům (zatýkání, zákaz časopisů)

Anwar as-Sádát 1918-1981

• 1980 Sádát vyhlásil islám státním náboženstvím a šaríu hlavním zdrojem ústavy

• 1981 masové zatýkání, zákaz radikálních islámských periodik• 1981 zavražděn SádátČasopis Ad-Dacwa• Občasník v 40. a 50. letech, 1954 zakázán, v 60. letech v

samizdatu, po roce 1970 tolerován• Po nástupu Sádáta vyjednávání o legalizaci – první číslo v

červenci 1976- formulace zásad MB: Korán a sunna jako jediné zdroje zákonodárství, uplatnění šaríy- občanský zákoník jako pozůstatek kolonialismu- nepřípustnost úprav šaríy fatwami prorežimních duchovních- ad-Dawa má být platformou umírněného křídla

• Symptom generačního odcizení

• Postupně vazby na bohaté podniky, banky• Uvolnění tematického zaměření časopisu – slábne důraz na etická

a sociální témata• 5 hlavních okruhů prezentovaných názorů:

- typologie nepřátel (židé, křižáci, komunisté, sekularisté)- kritika Násirova období- odkazy na období Proroka a prvních chalífů (historické paralely)- výzvy k uplatnění šaríy- hospodářské otázky (důraz na sociální rovinu islámu)

• Vyostření vztahu s vládou kvůli mírovým dohodám s Izraelem• V březnu 1979 antifundamentalistický Sádátův projev v Asjútu

- ad-Dawa otevřeně útočí na režim• Vedle ad-Dawy měsíčník al-Itisám (Věrnost) zaměřený na

teologické, politické, ekonomické otázky a al-Muchtár al-islámí(Islámský výběr)

Období vlády Husního Mubáraka• Propouštění bratrů z vězení, zpočátku dialog s MB• Možnost účasti ve volbách na kandidátkách jiných

stran• MB získávají většinu v profesních komorách,

postupně sílí zisky v parlamentních volbách (2005 –88 křesel)

• V polovině 90. let sílí represe ze strany státuPřehled generálních vůdců egyptského MB

Hasan al-Banná (1928-1949)Hasan al-Hudajbí (1949-1972)Umar al-Tilimsání (1972-1986)M. Hámid Abú an-Nasr (1986-1996)Mustafa Mašhúr (1996-2002)Ma’mún al-Hudajbí (2002-2004)M. al-Mahdí Ákif (2004-2010)M. Badíc (2010)

Husní Mubárak (1928)

M. Badíc (1943)

Sajjid Qutb (1906-1966)• Přes 24 knih (novely, literární kritiky…)• 1933 funkce na ministerstvu vzdělání• 1948-1950 stáž v USA• 1949 publikována „Sociální spravedlnost v islámu“• 1951 esej „Amerika, jakou jsem ji viděl“• Po útoku na Násira 1954 uvěznění Qutba, tvorba komentáře ke

Koránu „Ve stínu Koránu“ a- „Milníků na cestě“ – radikální anti-sekulární požadavky, protizápadní důraz, selhání moderních společenských systémů, návrat k džáhilíji, usurpace moci – tu je třeba porazit silou, nutnost vytvořit novou společnost- ovlivnění především mladší generace (qutbistů)

• 1965 znovu zatčen, popraven 29.8.1966

MB a volby• 1984 – překvapivá spolupráce se stranou al-Wafd al-Džadíd,

snaha dosáhnout na parlamentní imunitu (zisk 8 křesel)- ve společném programu volání po omezení korupce, po posílení demokracie, islám v pozadí- volby poznamenány nesrovnalostmi, násilím…, režie vládní NDS

• 1987 – společná kandidátka s názvem „Islámská aliance“ (at-Taháluf al-islámí), se stranami Hizb al-Amal (Strana práce) a Hizb al-Ahrar (Liberální strana), sloganem „Řešením je islám“- základem programu aplikace šaríy, zrušení dohod z Camp Davidu, ukončení spolupráce s USA, snížení inflace, bezúročný bankovní systém, zavedení zakátu- předvolební zatýkání členů MB, nesrovnalosti v seznamech („náhlá reinkarnace mrtvých voličů, všichni volili NDS)- 36 křesel pro MB

• 1990 – generální vůdce MB vyhlašuje bojkot voleb – prezident Mubárak odmítl přistoupit k opatřením k zajištění regulérnosti voleb

• 1995 – MB jako nezávislí kandidáti, Hudajbí: „Nemám volební program…vše co musím říci lidem je, že řešením je islám a že slibuji, že k nim budu upřímný“- v prohlášeních se ale projevuje akceptace demokratických institucí a hodnot (volby, svobody projevu, tisku…v rámci šaríy)- obvyklé obstrukce ze strany státu (nejnásilnější volby), protesty MB proti volebním symbolům…- 1 křeslo (ze 160 kandidátů)

• 2000 – nezávislí kandidáti (méně známí), i žena Džihán al-Halafáwí- volby pod dohledem nezávislých soudců (omezená působnost), menší tlak vlády – 17 křesel (k úspěchu mohla přispět aureola mučedníků i druhá palestinská intifáda)

• 2005 – 88 křesel!- předvolební kampaň svobodnější (bez masového zatýkání), průběh hlasování násilnější, poprvé dohled nevládních organizací (s problémy), nestranný soudní dohled, použití transparentních volebních uren- vybíráni hodnověrní kandidáti, na kampani se podílelo na 25 tis. lidí- poprvé zveřejnění obsáhlejšího programu- za úspěchem dobrá organizace, efektivní kampaň, snášení nepohodlí voliči, přitažlivost náboženského diskurzu, sociální aktivity hnutí, slabost ostatních opozičních stran (nezískaly „protestní hlasy“)

Řešením je islám

(Grafy vytvořila Martina Přikrylová)

Koptské obavy

Řešením je islám

Volby 2010 – 1 křeslo!

Summary of the 2010 People's Assembly of Egypt election results Parties

Votes % 2010 Seats 2005 Seats Net Change Seats%National Democratic Party (Al'Hizb Al Watani Al Democrati) 420 330 90 81.0%Independents (NDP) 53 0 53 10.2%New Wafd Party (Hizb al-Wafd-al-Jadid) 6 5 1 1.1%Progressive National Unionist Party(Hizb al Tagammo' al Watani al Taqadommi al Wahdawi) 5 1 4 0.9%

Tomorrow Party (Hizb al-Ghad) 1 1 0 0.2%Arab Democratic Nasserist Party or Nasserist Party 0 0 0 0.0%Liberal Party (Hizb al-Ahrar) 0 0 0 0.0%Social Justice Party (Hizb Al-'Adala al- Ijtima'iyya) 1 - 1 0.2%Democratic Generation Party (Hizb El-Geel al-Democrati) 1 - 1 0.2%Democratic Peace Party (Hizb El-Salaam al-Democrati) 1 - 1 0.2%Independents (Muslim Brotherhood - al-ikhwān al-muslimūn) 1 88 −87 0.2%Independents (other) 15 19 -4 Still in contest 4 Unelected members 10 0 0 1.9%Total (turnout %) 518

Revoluce 2011 (thawra)Příčiny• Socio-ekonomické podmínky• Arogance autoritářské moci (korupce,

klientelismus, manipulace voleb, cenzura, porušování lidských práv, úvahy o nástupci Mubáraka)

• Policejní stát (výjimečný stav od 1967)• Únava z chybějící perspektivy• Dominový efekt• Symboly jako Chálid Muhammad Saíd

• Široká platforma pro protest 25.1.2011 (Národní den policie) –Hnutí mladých 6. dubna, Ghad el-Thawra, Wafd, MB, umělci…

• 25.1. Den revolty• 28.1. Pátek hněvu, posilování přítomnosti silových složek, zákaz

vycházení• 1.2. Mubárak slibuje politické reformy, nebude kandidovat v příštích

volbách• 2.2. Bitva velblouda, střety mezi příznivci a odpůrci Mubáraka• 6.2. viceprezident Umar Sulajmán slibuje reformy• 10.2. Mubárak namísto rezignace přenáší pravomoci na Sulajmána• 11.2. Sulajmán oznamuje Mubárakovu rezignaci, vedení

přechází na Nejvyšší vojenskou radu

• Nejvyšší vojenská rada (al-madžlis al-´Aclá lil-quwwát al-musallaha) (SCAF) rozpouští parlament a pozastavuje ústavu (1971), moc má být dočasná

• V čele Muhammad Husajn Tantáwí• Zatýkání prominentních figur režimu• 3.3. Ahmed Šafíq odstupuje z postu premiéra (od

31.1.)• 19.3. ústavní referendum (77%)• 23.3. zákon kriminalizující protesty• Konfesní konflikty (např. Imbaba)• 27.5. protesty proti vojenské vládě (vojenské soudy,

požadavek nové ústavy před volbami, soudů s postavami starého režimu)

• Do konce roku pokračující kritika vojenského režimu, střety

• 28.11. 2011 – 11.1.2012 první svobodné parlamentní volby

Strana svobody a spravedlnosti (hizb al-hurríja wa al-cadála)–založena 30.4.2011 –předseda Sacd al-Katatní

• 23.1.2012 první schůze nového parlamentu – přechod zákonodárné moci

• 23.-24.5 první kolo prezidentských voleb• 31.5. zrušení výjimečného stavu• V parlamentu konflikt ohledně složení ústavodárného shromáždění

(100 členů)• 13.6. de facto stanné právo• 14.6. Nejvyšší ústavní soud konstatuje nezákonnost v rámci

parlamentních voleb – rozpuštění parlamentu – zákonodárná moc opět v rukou Nejvyšší vojenské rady

• 16. – 17.6. druhé kolo prezidentských voleb – Rada vyhlašuje prozatímní ústavu

• 24.6. je vítězem voleb vyhlášen Muhammad Mursí (30.6.2012-3.7.2013)

(Mursí 51,73% - 13 230 131Ahmed Šafíq 48,27% - 12 347 380)

• Rozkoly v konstitučním shromáždění, nesouhlas sekularistů (66 islamistů ze 100, 38 z 50 poslanců z FJP a Núru, 6 žen, 5 koptů, --nové složení po dubnu 2012 – 39 strany, 61 nezávislí)

• 22.11.2012 Mursího deklarace prodlužující mandát konstitučního shromáždění, ochraňující jej zároveň před soudními zásahy do doby přijetí ústavy- zároveň imunita pro veškeré legislativní kroky Mursího do té doby- výměna nejvyššího žalobce (odpor soudní moci)

• Od 23.11. protesty a střety napříč Egyptem, výzvy ke stávkám• 29.11. schválení návrhu ústavy konstitučním shromážděním – další

impuls pro demonstrace• 8.12. prohlášení armády – bude chránit veřejné instituce a zabrání

eskalaci, vláda Hišáma Qandíla autorizuje armádu k posílení policie- Mursí částečně anuluje dekret z 22.11. – netýká se ústavy→ kritika opozičních politických subjektů (Fronta národní spásy, Konstituční strana, Hnutí 6. dubna…)

• 15.-22.12. 2012 ústavní referendum – pro 63.83%, proti 36,17% ze 17 milionů hlasů (33%)

• Leden 2013 – střety, mrtví, Port Said, Suez, Káhira→ Mursí zve politické síly k jednání, bez odezvy

• 29.1. ministr obrany Abdulfatáh as-Sísí varuje oba tábory

• 30.3. vydán zatykač na satirika Básima Júsufa (dokument Škádlení Goliáše)

• V květnu horšící se situace na Sinaji• 2.6. Nejvyšší ústavní soud konstatuje

neústavnost konstitučního shromáždění• 17.6. jmenování Ádila al-Chajáta (strana

budování a rozvoje) guvernérem Luxoru!• 23.6. útoky na šíity

• 26.6. 160-ti minutový Mursího projev k národu – místo vstřícného kroku vyhrožování a obviňování médií, Ahmeda Šafíqa, politických konkurentů – posílení odporu a motivace

• 30.6. velké protesty v Káhiře, Alexandrii (hnutí Tammarud – petice za nové prezidentské volby)

• 1.7. 48 hodinové ultimátum armády politickým stranám – demise ministrů mimo SSS

• 2.7. pouliční konfrontace, prezident odmítá ultimátum („budu bránit legitimitu mého voleného úřadu svým životem“, „není náhrady za legitimitu“

• 3.7. Abdulfatáh as-Sísí oznamuje sesazení Mursího, pozastavení ústavy, nové volby:Prezidentova řeč minulou noc nevyšla vstříc požadavkům lidu. Souhlasili (lidé podporující armádu) s postupem, který zahrnuje první kroky k budování silné a koherentní egyptské společnosti, jež nebude vyčleňovat žádného ze svých synů a proudů, a který ukončí stav konfliktu a rozdělení.

• Oslavy v ulicích vs vzdor Mursího stoupenců• Podporu puči vyjádřilo mnoho osobností – Tawadros II.,

Ahmad at-Tajjib, Muhammad Baradej, Tamarod…• Zatýkání v rámci SSS (FJP), MB• Zavírání nepohodlných médií, blokování fondů MB• Mírové protesty MB / násilné konflikty• 8.7. 42 mrtvých MB u sídla republikánské gardy• Útoky na křesťany• 14.8. silové ukončení protestů armádou – náměstí u mešity

Rábica al-cAdawíja – 638 mrtvých oficiálně (43 policistů) → odstoupení Baradeje z postu viceprezidenta

• Měsíční výjimečný stav, konsolidace moci armádou, opatrná reakce zahraničí

= zásadně rozdělená společnost

Důvody vojenského puče?• Nebezpečí rozkladu státu, vazby na radikály, zájmy armády• Významný odpor části společnosti vůči Mursímu – ústava,

islamistický diskurs, autoritářské sklony prezidenta, neústupnost SSS, vstřícnost Mursího k náboženským radikálům, vazby MB na Hamás, ekonomická krize – plány snížit subvence na základní komodity…

Prezident – Adlí Mansúr (4.7.2013 – 8.6.2014)Premiér – Házim al-Bibláwí (16.7.2013 – 1.3.2014)

• 16.7. jmenována prozatímní vláda• 26.7. masová demonstrace pro Sísího

(mandát pro „boj s terorismem“)• 14.8. výjimečný stav• 20.8. Muhammad Badíca zatčen• 23.9. zakázáno MB• 12.10. střety u al-Azharu• 25.11. zákon omezující veřejné protesty• 25.12. MB prohlášeno vládou za

teroristickou organizaci• 14.1. 2014 referendum k nové ústavě

(98,1% z 38,6%)• 13.2. Putin podporuje Sísího jako

kandidáta na prezidenta• 1.3. nový kabinet Ibrahíma Mahlaba• 24.3. 529 hromadný rozsudek smrti nad

MB

• 3.4. Mubárak podporuje Sísího• 21.5. Mubárak odsouzen na 3 roky za zpronevěru (nový rozsudek 2017,

propuštění)• 30.5. Sísí zvolen prezidentem (93,3%), Hamdín Sabahí (3%)• 19.9.2015 nový premiér Šeríf Ismáíl• Vláda tvrdé ruky, věznění bez soudu, potlačování svobod…• Volby podzim 2015: Hizb al-masríjín al-ahrár 65 křesel, Mustaqbal

watan 53, Hizb al-wafd 36, nezávislí 351 (celkem 596 křesel)• 2016 – Muhammad Mursí odsouzen na doživotí († 2019)• Represe, věznění bez soudů• Potlačování opozice• Protesty září 2019