Evropská unie - úvod, historie, instituce a způsob

fungováníLenka Vokasová

DAPHNE ČR – Institut aplikované ekologie

Obsah

1. Hlavní specifika EU2. Vývoj evropské integrace3. Cíle evropské integrace4. Nástroje EU5. Instituce EU6. Právo EU

Hlavní specifika EU jako ekonomického subjektu (1)

• nejvyšší míra integrace na světě• 27 zemí, 496 mil. obyvatel• rozsáhlý spotřebitelský trh• fungující vnitřní trh – liberalizace pohybu zboží, služeb, kapitálu

• vysoká úroveň spotřeby – kvantita i kvalita

• zátěž životního prostředí• demografická struktura

Hlavní specifika EU jako ekonomického subjektu (2)• vysoká míra sociálního zabezpečení – pokles

konkurenceschopnosti (nižší míra zahraničních investic) x výnosy z rozsahu

• paternalismus a sociální státrigidita trhu práce, rozsáhlé sociální zabezpečení → nezaměstnanost

• vysoká úroveň veřejné spotřeby (vzdělání, kultura, zdravotní péče, bezpečnostní záruky, ochrana spotřebitelských práv, …)

• vysoká míra redistribuce důchodů – vysoké daňové zatížení

Hlavní specifika EU jako ekonomického subjektu (3)

• nízká vybavenost přírodními zdroji – závislost na dovozu

• protekcionismus• nižší investice do vědy a výzkumu –

technologické zaostávání za USA a Japonskem

Hlavní specifika EU jako ekonomického subjektu (4)Provázanost

• Společné politiky EU

Heterogenita• Ekonomická výkonnost• Makroekonomická

stabilita• Sociální politika• Ochrana životního

prostředí• Energetické koncepce+ diference politické,

strategické, bezpečnostní

Hlavní specifika EU jako politického subjektu

• akcentace demokratických principů, ochrana lidských práv

• různý přístup k bezpečnostním aspektům• nadstandardní vztahy EU k 77 rozvojovým

zemím (tzv. skupina ACP)

VÝVOJ EVROPSKÉ INTEGRACE

Jean Jean MonnetMonnet

Robert Robert SchumanSchuman

Počáteční impulsy k evropské integraci1. východisko z války: snaha o uspořádání mezinárodních

vztahů po 2. sv. válce, které by předcházely případným dalším konfliktům, urychlení politických a společenských změn, zrychlení hospodářského rozvojetypické pro poválečné období

• několik pokusů o integraci ve 40. letech (Skandinávská unie, Benelux, Francita)

• 1949 – RVHP

překonání psychologických bariér

2. rostoucí mezinárodní propojení ekonomikvyšší efektivnost (výnosy z rozsahu), vyšší specializace, zmírňování rozdílů, vědecko-technická spolupráce

3. obrana před sílící konkurencí na světových trzích

Poválečná situace

• rekonverze ekonomik• přelom v pojetí úlohy státu – posílení jeho pozice

v ekonomice – regulace, státní intervencionismus, zestátňování

• rozpad světové ekonomiky – studená válka, zpřetrhání tradičních (obchodních) vazeb → politické aspekty evropské integrace

Hlavní milníky evropské integrace (1)

1952 – platnost ESUO1958 – platnost Římských smluv o EHS a Euratomu1965 – dosažení pásma volného obchodu1968 – vznik Evropských společenství, celní unie1973 – 1. rozšíření ES1981, 1986 – jižní rozšíření ES1987 – platnost Jednotného evropského aktu

Hlavní milníky evropské integrace (2)

1993 – spuštění vnitřního trhu, vznik EU Maastrichtskou smlouvou

1994 – platnost evropského hospodářského prostoru1995 – severní rozšíření EU1997 – Agenda 2000 (příprava na další rozšíření)1999 – spuštění EMU, platnost Amsterodamské

smlouvy2002 – začátek činnosti Konventu

Hlavní milníky evropské integrace (3)

2003 – platnost smlouvy z Nice, ukončení činnosti Konventu

2004 – východní rozšíření EU, politická dohoda o Ústavě pro Evropu

2007 – 2. východní rozšíření EU, podpis Lisabonské smlouvy

1952-58 Zakládající 1952-58 Zakládající státystáty

1973 - 1. rozšíření: 1973 - 1. rozšíření: Spojené království, Spojené království, Dánsko, IrskoDánsko, Irsko

1981 – 2. rozšíření: 1981 – 2. rozšíření: ŘeckoŘecko

1986 – 3. rozšíření: Španělsko, 1986 – 3. rozšíření: Španělsko, PortugalskoPortugalsko

1995 – 4. rozšíření: Rakousko, Finsko, 1995 – 4. rozšíření: Rakousko, Finsko, ŠvédskoŠvédsko

2004 – 5. rozšíření: ČR, SR, Maďarsko, 2004 – 5. rozšíření: ČR, SR, Maďarsko, Polsko, Malta, Slovinsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Malta, Slovinsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, KyprEstonsko, Kypr

2007 – 6. rozšíření: 2007 – 6. rozšíření: Rumunsko, Bulharsko Rumunsko, Bulharsko

Kandidátské země: Kandidátské země: Chorvatsko, Turecko, Chorvatsko, Turecko, MakedonieMakedonie

Potenciální Potenciální kandidátské země:kandidátské země:Albánie, Bosna a Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Hercegovina, Černá Hora, Srbsko a KosovoSrbsko a Kosovo

ESUO

• (1951) 1952 Pařížská smlouva• sektorové integrační seskupení – vytvoření

společného trhu s uhlím a ocelí• cíle• podpora hospodářského růstu• racionální dělba práce• vyšší produktivita• udržení nepřetržité zaměstnanosti

Euratom

• (1957) 1958• cíle• podpora rozvoje jaderného průmyslu• rozvoj výzkumu• sjednocení bezpečnostních norem• pokrok v mírovém využívání jaderné energie

EOS

• Evropské obranné společenství• 1952• členové ESUO• umožnit vyzbrojování západního Německa v rámci

tzv. evropské armády při institucionálním uspořádání podle vzoru ESUO

• obrana = citlivá oblast suverenity• ztroskotalo na odmítnutí Francie

EHS• (1957) 1958 Římská smlouva• strategické cíle: • celní unie – do 12 let

• společný trh – do 15 let• další cíle• zavedení společných politik ve 3 oblastech: zemědělství,

zahraniční obchod, doprava• zavedení společných pravidel hospodářské soutěže – udržení

konkurence uvnitř EHS• koordinace hospodářských politik v měnové i fiskální oblasti

(koordinovaný postup, ne společné politiky!)• vytvoření institucí: Shromáždění (později EP), Rada, Komise

a Soudní dvůr• sbližování legislativy v hospodářské oblasti

Jednotný evropský akt

• 1987• první reformulace Římských smluv• cíle pro další integrační fázi:

- posilování politické spolupráce – cesta k EU- vytvoření jednotného vnitřního trhu- sbližování hospodářských a měnových politik – právní zmínka o EMU- rozšíření politik ES o sociální a kohezní politiku- rozšíření koordinovaných politik o výzkum a technický rozvoj a ochranu ŽP- nové formulování úkolů zahraniční politiky – „znění jedním hlasem“ (koordinace stanovisek, pak teprve společný postoj ES)

Maastrichtská smlouva

• (1992) 1993• založila Evropskou unii, ovšem bez právní subjektivity

– zastřešení 3 společenství• jasně definované cíle:

- vnitřní trh- posilování hospodářské a sociální soudržnosti- hospodářská a měnová unie- společná zahraniční a bezpečnostní politika- občanství unie- spolupráce v oblasti vnitřních věcí a justice

1. pilíř – 1. pilíř – ekonomická ekonomická dimenze dimenze evropské evropské integraceintegracecelní uniecelní unievnitřní trhvnitřní trhspolečné společné politikypolitikykoordinované koordinované politikypolitikyhospod. a hospod. a měnová unieměnová unie

2. pilíř – 2. pilíř – společná společná zahraniční a zahraniční a bezpečnostní bezpečnostní politikapolitikademokracie, demokracie, lidská práva, lidská práva, zahraniční zahraniční pomoc, pomoc, evropská evropská bezpečnostní bezpečnostní politika, politika, evropské síly evropské síly rychlé reakce, rychlé reakce, odzbrojováníodzbrojování

Chrámová Chrámová konstrukce EUkonstrukce EU

3. pilíř – 3. pilíř – spolupráce spolupráce ve vnitřních ve vnitřních věcech a věcech a justicijusticiazylová azylová politika, politika, překračování překračování vnějších vnějších hranic, hranic, imigrační imigrační politika, politika, mezinárodní mezinárodní trestně-trestně-právní právní spolupráce, spolupráce, celní celní spoluprácespolupráce

Schengenská dohoda,Schengenský prostor

• součástí 3. pilíře• původně mezistátní dohoda• 1985 – Francie, Benelux,

Německo• dnes všechny státy EU kromě UK, Ir, Kypru, Rum., Bulh.

(ČR od 7.12.2007)• + Island, Norsko, Švýcarsko• Schengenský informační systém

Spill-over effect

• rostoucí stupeň spolupráce, jehož konečným výsledkem může být až politické sjednocení

• Evropský hospodářský prostor (EEA)1995dohoda se státy EFTA (kromě Švýc.) doplňující Smlouvy ESrozšíření vnitřního trhu (i když omezeně) i na státy mimo EU

Amsterodamská smlouva• (1997) 1999• smlouva pozměňující smlouvu o EU• právní zakotvení možnosti vícerychlostní Evropy (různá

dynamika integračního procesu pro jednotlivé státy)• změny institucionální: posílení role EP (posíleny jeho

spolurozhodovací pravomoci), Rada pravomoc rozhodovat kvalifikovanou většinou, posílení postavení a pravomocí Komise

• rozhodnutí, že zásadní institucionální změny až počet členských států › 20

• posílení dalších společných politik, zjednodušení smluv, EU srozumitelnější občanovi

Smlouva z Nice (1)• (2000) 2003• nová Smlouva o EU• institucionální reforma – příprava na rozšíření:

- rozšíření principu většinového hlasování na 29 oblastí- hlasování v Radě ministrů EU: počet hlasů adekvátní podílu obyvatelstva na celkové populaci EU + 3 velké státy mohou přehlasovat ostatní- počet komisařů v EK: velké státy se vzdají 2. komisaře, celkem max. 27 komisařů; po dalším rozšíření další negociace- posílení pravomocí předsedy EK (možnost odvolávat komisaře)- počet poslanců EP 720, později 736

Smlouva z Nice (2)

• ne zásadní posuny v hospodářské oblasti co do stupně integrace

• nový strategický cíl EU pro příští desetiletí: stát se nejkonkurenceschopnější a nejdynamičtější znalostní ekonomikou + udržitelný růst + více a lepších pracovních míst + větší sociální soudržnost:- modernizace evropského sociálního modelu- informační společnost: akční plán „e-Europe“- vytvoření evropského výzkumného prostoru- dokončení vnitřního trhu

Ústavní smlouva (Smlouva pro Evropu)

• 2002 – 2003 Evropský konvent – formulace návrhu

• 2004 přijata Evropskou radou• 2005 ztroskotal ratifikační proces (zamítnutí v

referendech ve Francii a Nizozemí)• ani mezinárodní smlouva, ani ústava

Výhrady vůči Ústavní smlouvě

• délka, nepřehlednost• zrušení principu jednomyslnosti• přednost před právem členských zemí• přeměna na evropský superstát• demokratický deficit• nedostatečná rovnováha mezi mocí zákonodárnou,

výkonnou a soudní• obranná politika• ekonomická politika

Lisabonská smlouva (Reformní smlouva)

• německé předsednictví EU v 1. pol. r. 2007• podpis v prosinci 2007 v Lisabonu• stávající smlouvy mají být pozměněny, ale zůstávají v platnosti

(rozdíl od Ústavní smlouvy)• červen 2008 – zamítnuta v irském referendu• 90%-ní shoda s textem Ústavní smlouvy• smlouva nemá ústavní charakter – chybějí pasáže o

společných symbolech EU• jako dodatek a v menším rozsahu zahrnuje i Chartu základních

práv• v protokolu odkaz na „ioanninský mechanismus“ (podmínky, za

kterých je možno dočasně zablokovat rozhodnutí rady ministrů)

Obsah Lisabonské smlouvy (1)

• EU získá právní subjektivitu• snížení počtu eurokomisařů na 2/3 počtu člen. států• předseda Evropské rady volený na 2,5 roku• „ministr zahraničí“ – spojení funkce úřadu vysokého

představitele pro zahr. a bezp. politiku a komisaře pro zahraniční vztahy

• snížení počtu poslanců EP na 751 (max. 96, min. 6 na 1 zemi)• hlasování kvalifikovanou většinou v radě ministrů: min. 55%

MS s min. 65% obyv. EU• rozšíření oblastí s hlasováním kvalifikovanou většinou

(jednomyslnost zůstává: zahr. politika, daně, sociální politika, změny smluv EU)

Obsah Lisabonské smlouvy (2)

• princip oboustranné flexibility• možnost vystoupit z EU• rozšíření pravomocí Evr. soudního dvora a EP v

rámci spolurozhodování o přijímání nové legislativy

• zvýšení práva národních parlamentů požadovat u EK změnu návrhů, u kt. je pochybnost o překročení pravomocí

NÁSTROJE ES/EUNÁSTROJE ES/EU

Systém nástrojů – hierarchizace, klasifikace

• politiky a principy• hierarchizace politik:A.Společné politikyB.Komunitární (koordinované) politikyC.Národní (individuální) politiky

Společné politiky

• = oblasti exkluzivních kompetencí ES• dohoda na společných opatřeních závazných

následně pro všechny země• zemědělská a rybolovná politika• zahraničně-obchodní politika• dopravní politika• části monetární politiky spadající do EMU pro členy

EMU

Komunitární (koordinované) politiky• snížené kompetence orgánů ES, přesto však ovlivňování

daných oblastí• vnitřní trh• politika ochrany hospodářské soutěže• sociální politika• politika spolupráce s ACP• posilování hospodářské a sociální soudržnosti• konkurenceschopnost průmyslu• podpora vědy a výzkumu• transevropské sítě (TEN)• ochrana spotřebitele• energetika

Národní (individuální) politiky

• minimální koordinace ES• exkluzivita členských států v rozhodování• zdravotnictví• vzdělávací systémy včetně odborné kvalifikace• civilní obrana• kultura• turismus

Nově navrhované členění unijních kompetencí (1)

I. Exkluzivní kompetenceCelní unie, konkurenční prostředí pro vnitřní trh, EMU, ochrana mořských

biologických zdrojů, společná obchodní politika

II. Sdílené kompetenceVnitřní trh, sociální politika, ekonomická, sociální a teritoriální koheze,

zemědělství a rybolov, ochrana životního prostředí, ochrana spotřebitele, doprava, TEN, energetika, oblast míru, bezpečnosti a justice, zdravotní pojištění, výzkum a vývoj, technologický pokrok

III. Koordinace ekonomických politik a zaměstnanostiNárodní politiky, které nespadají pod komunitární rozhodování, koordinace

politik zaměstnanosti, koordinace národních sociálních politik

Nově navrhované členění unijních kompetencí (2)

IV. Společná zahraniční a bezpečnostní politika

V. Oblasti podpory, koordinace a doplňujících aktivitOchrana lidského zdraví, průmysl, kultura, turismus, vzdělání, sport a

odborná příprava, mládež, civilní obrana, administrativní spolupráce

EVROPSKÉ EVROPSKÉ INSTITUCEINSTITUCE

Instituce EU

• Evropská rada• Evropský parlament• Rada• Komise• Soud• Evropský účetní dvůr• poradní orgány: Hospodářský a sociální výbor,

Výbor regionů

Evropská rada

• sdružuje hlavy států nebo předsedy vlád členských států + předsedu Komise

• poskytovat podněty pro rozvoj EU a definovat všeobecné politické směrnice a politická rozhodnutí

• spojování řešených otázek do „jednacích balíků“• rozhodování zpravidla konsensem (jednomyslně)• setkání min. 2x ročně, předsedá zástupce

předsednické země

Evropský parlament (1)• (dříve Shromáždění)• zastupitelský orgán EU• od roku 1979 volen v přímých volbách• 1 poslanec zastupuje cca 600 tis. voličů• dle smlouvy z Nice celkem 785 poslanců, ČR má 24

poslanců• pravomoci v oblasti legislativní (viz dále), rozpočtové

(schvalování rozpočtu, navrhování změn a dodatků k návrhu EK, Výbor pro kontrolu rozpočtu, projednání výroční zprávy Evropského účetního dvora), kontrolní (politická kontrola výkonných orgánů EU)

• Štrasburk/Brusel/Lucemburk

Evropský parlament (2)

• Římské smlouvy: pouze poradní role• postupným doplňováním zakladatelských smluv

pravomoc doplňovat a spolurozhodovat o legislativě ES

• procedura konzultační, procedura spolupráce, procedura spolurozhodování, procedura souhlasu

Rada EU (Rada, Rada ministrů) (1)• rozhodující instituce EU vybavená rozhodovacími a

výkonnými pravomocemi• zástupci na ministerské úrovni• pravomoc vydávat akty, které jsou odvozenými prameny

práva ES• předsednictví Rady je rotující na 6 měsíců• zavedením procedury spolurozhodování se zvýšil vliv EP na

rozhodování Rady• Výbor stálých zástupců – COREPER – přes 200 pracovních

skupin• Generální sekretariát Rady• Generální tajemník Rady = Vysoký zmocněnec pro zahr. a

bezp. politiku EU (Javier Solana)

Rada EU (Rada, Rada ministrů) - rozhodování• hlasováním – pravidla stanovují smlouvy:

- prostou většinou – výjimečně; pokud smlouva o ES způsob hlasování nestanoví- kvalifikovanou většinou- jednomyslně – např. vlastní rozpočtové zdroje ES

Lucemburský kompromis (1966) – „životní národní zájem“JEA (1987) – kvalifikovaná většina pro záležitosti týkající se vnitřního

trhuMaastrichtská a amsterodamská smlouva – i pro další oblasti a pro 2.

a 3. pilířLisabonská smlouva: min. 55% MS s min. 65% obyv. EU

• trojstupňové rozhodování: PS, COREPER, Rada

Komise (Evropská komise)

• v zakladatelských smlouvách orgán hájící zájmy Společenství

• před vstupem 10 nových MS 20 členů (5 států 2 komisaři), dnes 27 komisařů, změny v Lisabonské smlouvě

• předseda navržený Evropskou radou a potvrzený EP• José Manuel Barroso• generální sekretariáty – DG• schází se 1x týdně• rozhodnutí prostou většinou, v praxi většinou snaha o

konsensus

Činnost Komise (1)

• Legislativní iniciativa- v rámci 1. pilíře Rada rozhoduje pouze o návrzích předložených EK- není v oblastech mezivládní spolupráce (zahr. a bezp. politika, justice, vnitřní věci)- návrhy zpracovávají PS- hlavní zásady: evropský zájem, konzultace, princip subsidiarity

Činnost Komise (2)

• Strážce smluv – zajišťuje dodržování a správnou aplikaci zakladatelských smluvzejména dodržování pravidel hospodářské soutěže – i co se týče národních podpor státu

• Správce rozpočtu Unie• Výkonné pravomoci

- zejména v oblasti rozpočtu, práva soutěže a kartelového práva

• Vyjednavač- o obchodu a mezinárodní spolupráci se třetími zeměmi

Soud (Evropský soudní dvůr) (1)• nadstátním orgánem zajišťujícím dodržování práva při

výkladu a provádění smluv• poslední slovo ve věcech právního řádu EU• hnacím motorem pro rozvoj komunitárního práva• společnou justiční instancí pro tři společenství• zřízen 1952 v rámci ESUO• sídlo v Lucemburku• průběžné přezkoumávání legislativy Rady a výklad práva

Společenství• rozhoduje v otázkách přednesených státy, institucemi

EU, jednotlivci i firmami

Soud (Evropský soudní dvůr) (2)

• velmi široký záběr (ústavní soud, správní soud, občanský soud, …), není však odvolací instancí pro rozhodnutí národních soudů

• 27 soudců volených na 6 let (opětovné jmenování je možné) na základě dohody MS

• od roku 1989 Soud prvního stupně (instance) – rozhodování některých sporů v 1. instanci

EVROPSKÉ PRÁVOEVROPSKÉ PRÁVO

Evropské právo

• = komunitární právo, acquis communitaire• základem evropské integrace• systém nadstátního práva (nadřazenost nad

práv. systémy národních států)• 3 části:

- primární právozejména smlouvy o ES/EU

- sekundární právo- judikatura

Sekundární právo (1)• vychází ze smluv EU a je vytvářeno a schvalováno podle

postupů stanovených smlouvami EU• Nařízení - obecně závazné a bezprostředně použitelné v každém

členském státěnapř. Nařízení EP a Rady (ES) č. 1080/2006 o ERDF

• Směrnice - zavazují členské země dosáhnout určitých cílů během určené doby, přičemž národní instituce mohou určit prostředky, jak jich dosáhnout, směrnice musí být transponovány do práva jednotlivých členůnapř.:Rámcová směrnice o vodáchSměrnice Rady ES ze dne 2.4. 1979 o ochraně volně žijících ptáků (79/409/EHS)Směrnice o stanovištích (92/43/EHS) ze dne 21.5. 1992

Sekundární právo (2)

• Rozhodnutí - pro příjemce závazná, členské státy jako adresáti jsou povinny přijmout potřebná prováděcí opatření

• Doporučení - nejsou závazná, nedodržení doporučení však může být v některých případech sankciováno

• Úřední Věstník EU• http://eur-lex.europa.eu

Děkuji za pozornostlenka.vokasova@daphne.cz