field fortifications handbook_cssr_1972_part 2

Hlava 4

Objekty pro místa velení

1. Okopy pro pozorování 166. Okopy pro pozorování jsou určeny k zabezpečení nepřetržitého a dobrého

pozorování a zpravidla také ke zpracování a odesílání výsledků pozorování. Budují se buď samostatně nebo ve spojení se zákopy, úkryty nebo jinými opevňovacími objekty. Dispoziční uspořádání a konstrukce se přizpůsobuje počtu osob, jejich činnosti a technickému vybavení. Okopy pro pozorování (pozorovatele) se vybavují optickými prostředky pro denní a noční pozorování, speciální pozorovací technikou a pojítky.

167. Pozorovací okop pro jednotlivce se buduje obdobně jako okop ke střelbě ze

samopalu (obr. 23, 24, 25). Je umístěn tak, aby byl k němu skrytý přístup porostem nebo krytý přístup s využitím místních krytů (příkopů, mezí, propadlin apod.).

168. Pozorovací okop pro 3 – 4 osoby (obr. 69) je jednoduchý objekt, hluboký 110 –

150 cm. Skládá se ze stanoviště pozorovatele, prostoru pro ostatní osoby (zapisovatele, spojaře aj.) a spojovacího zákopu (upraveného výstupu). Spojovací zákop může být napojen na pozorovací okop v potřebném úhlu. Není-li vybudován spojovací zákop, řeší se vstup do pozorovacího okopu podle obr. 21. Pozorovací okop se umisťuje a navrhuje tak, aby byl zabezpečen skrytý nebo krytý přístup.

169. Nakrytý pozorovací okop (obr. 70) je zdokonalený pozorovací okop. Buduje se

tam, kde se provádí nepřetržité pozorování a není-li možno vybudovat odolnější pozorovací objekt. Podle potřeby lze vyhloubit okop na hloubku 180 cm a upravit výšku výhleden nebo zřídit stupně pro pozorovatele. Možný postup budování nakrytého pozorovacího okopu:

1. fáze – úprava a nakrytí výhleden, v nesoudržných horninách obložení okopu, 2. fáze – nakrytí stanoviště pozorovatele a části stanoviště ostatních osob vrstvou

tyčoviny, 3. fáze – nakrytí zbývající části okopu, úprava vstupní části.

V závěru každé fáze je potřebné překrýt dřevěnou nosnou konstrukci izolačním materiálem, vrstvou horniny a provést nutné maskovací práce.

170. Okop pro pozorování vzdušného nepřítele se buduje jako okop ke střelbě ze

samopalu vstoje (viz. čl. 98), zpravidla na hloubku 1,1 m. Umisťuje se tak, aby poskytoval možnost kruhového pozorování vzdušného prostoru a aby pozorovatel mohl stanoveným způsobem okamžitě varovat jednotku.

171. Naslouchatelna jednotky dělostřeleckého zvukoměrného průzkumu se skládá ze

stanoviště pro mikrofon a z pohotovostního úkrytu pro obsluhu, jenž se buduje jako pozorovatelna (viz. čl. 168). Stanoviště pro mikrofon se zřizuje asi 10 m od úkrytu pro obsluhu, jeho šířka a délka je 60 cm, hloubka 50 cm. Přívodní kabel se zapouští do rýhy 10 – 20 cm pod úrovní terénu.

Obr. 69: Pozorovací okop pro 3 – 4 osoby

Obr. 70/1: Nakrytý pozorovací okop pro 3 – 4 osoby

Výkaz materiálu: 1 – kulatina pro výhlednu ø15 cm, L = 2 m – 2ks, L = 1,2 m – 2ks, 2 – zádržné kůly ø10 cm, L = 0,8 m – 6ks, 3 – opěrná tyčovina ø10 cm, L = 1,5 m – 10ks, 4 – nakrytí – kulatina ø10 cm, L = 33 bm,

5 – zádržné kůly ø10 cm – L = 1,5 m – 8ks Celkem: kulatina ø15 cm – 8 bm, kulatina ø10 cm – 66 bm, drát 8 mm – 20 bm


Výkaz materiálu: 1 – podkladní kulatina ø15 cm, L = 2 m – 2ks, 2 – zádržné kůly ø10 cm, L = 0,8 m – 4ks, 3 – nakrytí – kulatina ø15 cm, L = 2,4 m – 17ks

Celkem: kulatina ø15 cm – 44,8 bm, kulatina ø10 cm – 3,2 bm, drát 3 mm – 5 bm


Výkaz materiálu: 1 – podkladní kulatina ø15 cm, L = 2 m – 4ks, 2 – zádržné kůly ø10 cm, L = 0,8 m – 4ks, 3 – nakrytí – kulatina ø15 cm, L = 3 m – 17ks

Celkem: kulatina ø15 cm – 42,6 bm, kulatina ø10 cm – 3,2 bm, drát 3 mm – 5 bm

172. Stanoviště družstva návěstných čety dělostřeleckého zvukoměrného průzkumu se buduje podle obr. 71.

Obr. 71: Stanoviště družstva návěstných čety dělostřeleckého zvukoměrného průzkumu

2. Pracovní okopy 173. Pracovní okopy se budují převážně k zabezpečení ochrany při činnosti velitelských

orgánů, které se bezprostředně podílejí na organizování a řízení bojové činnosti jednotek poblíž čáry dotyku s nepřítelem. Pracovní okopy se umísťují v terénu tak, aby vytvářely potřebné pracovní podmínky (možnost pozorování, výhodné podmínky pro spojení apod.) a aby přístup k nim byl skrytý (krytý). Je výhodné budovat je v místech nepřístupných pro tanky. Možno je budovat samostatně nebo ve spojení se zákopy. Pracovní okopy mohou být budovány i k zabezpečení ochrany při činnosti technických, týlových a zdravotnických jednotek a orgánů (bojová výdejna, obvaziště apod.). Dispoziční uspořádání a konstrukce pracovních okopů závisí na počtu osob, charakteru jejich činnosti a na technickém vybavení.

174. Na velitelsko-pozorovacím stanovišti velitele palebné čety se buduje okop (s

možností menších úprav) podle obr. 69, který se zpravidla nenakrývá. Ve výklenku mohou být spojky.

175. Pracovní okop na velitelsko-pozorovacím stanovišti velitele baterie (roty) (obr.

72) se skládá ze stanoviště pro pozorování a řízení palby a ze stanoviště pro spojaře (spojky, signalistu). Okop se napojuje na spojovací zákop. Okop může být při dostatku času a materiálu prohlouben na hloubku 180 cm a nakryt obdobným způsobem, jak je uvedeno v čl. 169. V nesoudržných horninách je nutné stěny okopu nejprve obložit, pokud to časové a materiálové možnosti dovolí.

Pracovní okop na velitelsko-pozorovacím stanovišti velitele praporu se buduje (s možností menších úprav) obdobně jako okop na velitelsko-pozorovacím stanovišti velitele baterie (roty) (obr. 72). Je výhodné, aby v blízkosti tohoto pracovního okopu byl umístěn v okopu obrněný transportér, který může dočasně nahradit pohotovostní úkryt.

Obr. 72: Pracovní okop na velitelsko-pozorovacím stanovišti velitele baterie (roty)

176. Pracovní okop pro staršího důstojníka baterie (obr. 73) se skládá ze stanoviště pro staršího důstojníka baterie, pracovního stanoviště pro počtáře a ze stanoviště pro spojaře.

Obr. 73: pracovní okop pro staršího důstojníka baterie

177. Pracovní okop na velitelsko-pozorovacím stanovišti velitele oddílu (obr. 74) se

skládá ze stanoviště velitele oddílu, náčelníka průzkumu, dálkoměřiče a stanoviště pro obsluhy pojítek. Postupné nakrytí (obložení) okopu je možno provádět podle stejných zásad jako při budování okopu na velitelsko-pozorovacím stanovišti velitele baterie (roty).

Obr. 74: pracovní okop na velitelsko-pozorovacím stanovišti velitele oddílu 178. při dostatku času a materiálu se mohou v další fázi budovat na velitelsko-

pozorovacích stanovištích v blízkosti pracovních okopů pohotovostní nebo pracovní (odpočinkové) úkryty.

3. Pohotovostní okopy pro živou sílu 179. Pohotovostní okopy pro živou sílu poskytují ochranu před kombinovanými účinky

nepřátelských prostředků ničení a skrývají před nepřátelským pozorováním. Zaujímají se zpravidla na dobu zvýšené palebné činnosti nepřítele. Pro zvýšení ochrany proti ničivým faktorům prostředků ničení a před povětrnostními vlivy se pohotovostní okopy v další fázi nakrývají. Pohotovostní okopy pro živou sílu se budují v postaveních vojsk v systému okopů (motostřeleckých a dělostřeleckých jednotek), v okopech pro motostřelecké družstvo, v zákopech na místech velení, v týlových prostorech, v prostorech rozmístění vojsk mimo dotyk s nepřítelem, v prostorech rozptýlení, soustředění, ve vyčkávacích a odpočinkových prostorech a na přepravištích, které jsou ohroženy napadením nepřátelskými prostředky ničení. Dispoziční uspořádání těchto okopů musí umožňovat postupné zvyšování jejich odolnosti.

180. Pohotovostní okop pro jednotlivce je dispozičně řešen jako okop ke střelbě ze

samopalu vstoje (viz. čl. 98). Buduje se postupně na hloubku 110 cm, násyp má po všech stranách okopu stejnou výšku a šířku.

181. Nakrytý pohotovostní okop pro jednotlivce (obr. 75) se vybuduje nakrytím vyhloubeného úkrytu vrstvou tyčoviny o průměru 8 – 12 cm. Tyčovina se ukládá přímo na terén a překrývá se vrstvou horniny o tloušťce 50 cm. Svislý vstup se uzavírá dřevěným štítem. V krajním případě, předpokládá-li se okamžité nakrytí, může být hloubka okopu 90 cm nebo jen 60 cm.

182. Pohotovostní okop pro jednotku (obsluhu, osádku) je nejméně 150 cm hluboký

s šířkou dna 60 cm. Délka je závislá na počtu osob (na jednu chráněnou osobu se počítá nejméně 50 cm délky okopu). Okop může navazovat na zákop (obr. 76) nebo se buduje samostatně (obr. 77). Alternativní řešené s lavicí z horniny pro sedící osoby je uvedeno na obr. 78. Při hloubení pohotovostního okopu rýpadlem nebo zákopovým pluhem je výhodné budovat vstup do okopu v ose účelové části (nelomený).

183. Nakrytý pohotovostní okop pro jednotku (obr. 79, 80) poskytuje zvýšenou ochranu

osob před ničivými faktory jaderného výbuchu i proti účinkům klasických zbraní. Nakrývá se podle možnosti materiálem z místních zdrojů. Nosná (nejčastěji dřevěná) konstrukce se ukládá přímo na terén a nakrývá se vytěženou horninou. Vstup může být chráněn proti povětrnostním vlivům a částečně i proti otravným látkám zavěšeným stanovým dílcem nebo pláštěnkou. Proti tlakové vlně může být zvýšena ochrana osob rohoží z tyčoviny, zavěšenou u vchodu, kterou je možno po uzavření upevnit k rámu.

Obr. 75: Nakrytý pohotovostní okop pro jednotlivce

Obr. 76: Pohotovostní okop pro jednotku (obsluhu, osádku) navazující na zákop

Obr. 77: Pohotovostní okop pro jednotku (obsluhu, osádku) umístěný mimo zákop

Obr. 78: Pohotovostní okop pro jednotku (obsluhu, osádku) s lavicí z horniny

Obr. 79: Nakrytý pohotovostní okop pro jednotku (obsluhu, osádku) v zákopu

Obr. 80: Nakrytý pohotovostní okop pro jednotku (obsluhu, osádku) umístěný mimo zákop

Umístění okopu, konstrukce nakrytí a jeho rozměry musí umožnit dodatečné zesílení, zabudování dveří, popřípadě zvětšení vnitřních rozměrů. V nerovném terénu se stropní konstrukce zapouští nebo v krajním případě se pod konce stropnic uloží prahy z tyčoviny, jež se zapustí pod úroveň nejvyššího místa terénu, a prohlubně pod prahy se poddusávají horninou.

Hlava 5

Úkryty

1. Dělení úkrytů podle účelu a ochranných vlastností 184. Úkryty mohou v daných podmínkách poskytovat vojákům vysoký stupeň ochrany

proti prostředkům ničení. Jsou-li vybudovány jako plynotěsné a vybaveny filtračním a ventilačním zařízením, pak poskytují kolektivní protichemickou ochranu.

185. Podle ochranných vlastností a vybavení dělíme úkryty na:

- úkryty jednoduchého typu, - úkryty lehkého typu, - úkryty těžkého typu.

Mohou sloužit jako: - palebné, - pozorovací, - pohotovostní, - odpočinkové, - pracovní.

186. pro zřizování úkrytu lze s výhodou využít odolných prostorů v budovách.

2. Dispoziční uspořádání úkrytů

187. O dispozičním uspořádání úkrytu platí všeobecné zásady uvedené v čl. 31. 188. Vstupní část úkrytu je napojena na účelovou část (obr. 81) a vyúsťuje zpravidla do

zákopu nebo nakrytého zákopu. Musí mít stejnou odolnost jako celý úkryt a musí zabezpečovat účelové část proti vnikání tlakové vlny a u úkrytů s kolektivní ochranou též proti vnikání zamořeného vzduchu do úkrytu i při průchodu osob (obr. 82, 83).

189. Vstup může být chodbový nebo šachtový. Chodbový vstup může být vodorovný

nebo sestupný a přímý nebo zalomený. Na obr. 85 je znázorněn příklad vodorovného zalomeného vstupu a na obr. 84 příklad sestupného přímého vstupu. Šachtový vstup je znázorněn na obr. 93.

Obr. 81: Vhodné dispoziční uspořádání účelové části úkrytu

a – úkryt lehkého typu (pracovní pro 6 osob, odpočinkový pro 10 osob, nouzové ukrytí pro 25 osob), b – pohotovostní úkryt jednoduchého typu pro 8 osob (dvoustranné sezení), c – pohotovostní úkryt

jednoduchého typu pro 6 osob (jednostranné sezení), d – pozorovatelna jednoduchého typu pro 2 – 3 osoby

Obr. 82: Kouřovod s protitlakovým uzávěrem

Obr. 83: Vzduchovod se štěrkovým tlumičem

Obr. 84/1: Viz. pokračování

190. Rozměry vstupu: - světlá šířka: 70 – 80 cm pro úkryt jednoduchého typu,

80 – 100 cm pro úkryt lehkého typu,

- světlá výška: 160 – 180 cm pro úkryt jednoduchého typu, 190 cm pro úkryt lehkého typu.

Délka závisí na: - sklonu terénu, - hloubce uložení účelové části, - počtu potřebných zařízení ve vstupu, - půdorysném řešení. Šachtový vstup může mít rozměry minimálně 60x80 cm, maximálně 80x100 cm 191. Vybavení vstupní části zabraňuje pronikání tlakové vlny do úkrytu vstupem a u

úkrytů s kolektivní protichemickou ochranou pronikání zamořeného vzduchu. 192. Proti tlakové vlně musí být každý vstup chráněn protitlakovými dveřmi, osazenými

na protitlakové příčce. Protitlaková příčka se opírá o zesílenou část konstrukce. Protitlakové dveře mají po obvodu připevněnu pryžovou hadici nebo jiné pryžové těsnění vhodného tvaru a mají být, tak jako protitlakové příčky, vyrobeny jako plynotěsné. Tím vzniká ve vstupní části protitlakový a plynotěsný předěl. Protitlakové dveře jsou opatřeny závěsy a uzávěry, a to u úkrytů jednoduchého typu jedním uzávěrem a u úkrytů lehkého typu dvojicí uzávěrů. Uzávěr musí být konstruován tak, aby umožňoval dvě polohy dveří po uzavření a to:

- v první poloze nejsou dveře zcela dovřeny, mezi dveřním křídlem a rámem

vzniká mezera asi 1 cm k odvádění vzduchu z úkrytu, - ve druhé poloze jsou dveře těsně uzavřeny.

Kování protitlakových dveří je znázorněno v příloze 1.

193. Proti pronikání zamořeného vzduchu do úkrytu s kolektivní protichemickou

ochranou se vstup chrání dalšími dvěma plynotěsnými dveřmi (ze soupravy FVKP-M), připevněnými na plynotěsné příčce. Spolu s protitlakovým a plynotěsným předělem se tak vytváří ve vstupní části dvě plynotěsné předsíně. Vnější rozměry plynotěsné příčky mají být větší než obvod konstrukce vstupu, a tím je zabráněno pronikání vzduchu kolem konstrukce.

194. Pronikání vody a zápalných látek do vstupní části se zabraňuje 10 cm vysokým

prahem umístěným na začátku vstupu nebo nakryté části zákopu a před ním, je-li to možné, se vybuduje 30 cm hluboká jímka, opatřená mříží.

195. Účelová část úkrytu je určena k ukrytí a činnosti osob a techniky. Svou konstrukcí

a ochrannými vrstvami musí zabezpečovat přímou ochranu proti ničivým faktorům prostředků ničení. Svým dispozičním uspořádáním a vybavením musí umožňovat život a činnost osob a použitelnost technických prostředků (obr. 81).

196. Půdorysné rozměry účelové části úkrytu se stanoví podle předpokládaného použití a vnitřního vybavení. Na jednu osobu se počítá:

- u pracovních úkrytů 1,3 – 2 m2 podlahové plochy, 2,5 – 3,8 m3 vnitřního objemu,

- u odpočinkových úkrytů 0,8 – 1,3 m2 podlahové plochy, 1,5 – 2,5 m3 vnitřního objemu - u pohotovostních úkrytů 0,35 – 0,8 m2 podlahové plochy,

0,7 – 1,5 m3 vnitřního objemu, - u pozorovacích úkrytů 1,0 – 1,8 m2 podlahové plochy, 1,9 – 3,4 m3 vnitřního objemu. 197. Příčné rozměry účelové části: - Světlá šířka 90 – 120 cm pro úkryt jednoduchého typu, 190 cm pro úkryt lehkého typu - Světlá výška 160 – 180 cm pro úkryt jednoduchého typu, 190 cm pro úkryt lehkého typu. 198. Odvodnění účelové části se zabezpečuje sklonem dna minimálně 0,5% směrem ke

vstupní částu a drenáží uloženou pode dnem a vyústěnou do jímky ve vchodové části (u úkrytů s kolektivní protichemickou ochranou v 1. plynotěsné předsíni). U úkrytů jednoduchého typu není třeba jímku zřizovat, ale v tom případě je drenáž větší a vysype se štěrkem.

199. Izolace stropu proti vodě se provádí buď vrstvou 10 cm navlhčeného a udusaného

jílu nebo izolací lepenkou, popř. fólií z PVC.

200. K ochraně proti faktor ům prostředků ničení je nutno při navrhování úkrytů dbát ustanovení čl. 69 až 75. Možný způsob protitlakové ochrany otvorů je na obr. 82 a 83.

3. Úkryty jednoduchého typu

201. Úkryty jednoduchého typu poskytují 3. stupeň ochrany a mají třídu vybavení F. Mohou sloužit jako:

- palebné, - pozorovací, - pohotovostní, - skladové.

202. Konstrukce úkrytů jednoduchého typu je dimenzována na přetlak v čele přecházející tlakové vlny jaderného výbuchu 2´ /1 cmkpp

č=∆ a musí být nakryty horninou o

tloušťce vrstvy minimálně 90 cm. Úkryty jednoduchého typu se budují z materiálu z místních zdrojů, většinou ze dřeva. Jejich takticko-technická data jsou uvedena v tabulce 16.

203. Pozorovatelna jednoduchého typu z dřevěných panelů pro 2 – 3 osoby je

znázorněna na obr. 84. je opatřena výhlednou s ochranným štítem. Na spojovací zákop je napojena zalomeným sestupným vstupem s protitlakovými dveřmi. Je-li pozorovatelna napojena na pracovní úkryt, pak se spojovací zákop zásadně nakrývá nebo se v celé délce maskuje proti přímému pozorování.

204. Pohotovostní úkryt jednoduchého typu z dřevěných panelů pro 8 osob je

znázorněn na obr. 85. Vnitřní vybavení účelové části tvoří pouze 40 cm široké lavice po obou stranách úkrytu. Přímý sestupný vstup je opatřen protitlakovými dveřmi.

205. Pohotovostní úkryt jednoduchého typu z hatí pro 6 osob (2 ležící, 4 sedící) je

znázorněn na obr. 86. Nosnou konstrukci úkrytu tvoří svazky čerstvého proutí nebo větví do tloušťky 3 cm. Protitlakové dveře a jejich rám jsou z hraněného dřeva.

206. Pro pohotovostní úkryty lze s výhodou využívat i jiný materiál z místních zdrojů,

jako např. železobetonové prefabrikáty, ocelové nosníky a pláty. Vstupní část je však nutno většinou budovat ze dřeva. Na obr. 87 je uveden příklad použití silničních železobetonových panelů pro výstavbu úkrytu jednoduchého typu.

207. Úkryt z tkaninových pytl ů ÚT – 1 je vyráběn průmyslově. Lze ho používat jako:

- pracovní úkryt pro 4 – 5 osob, - odpočinkový úkryt pro 8 – 10 osob, - pohotovostní úkryt pro 18 – 20 osob.

Konstrukci úkrytu tvoří tkaninové pytle (opěrové, klenbové), plněné pískem nebo jinou horninou na povrchu a spuštěné po ližinách do stavební jámy (obr. 88). Normovaná souprava obsahuje veškerý materiál pro výstavbu, včetně filtračního a ventilačního zařízení (PFVZ – 50). Výhodou pro přepravu soupravy je její malá hmotnost, nevýhodou dlouhá doba budování.

Obr. 84/2: Pozorovatelna jednoduchého typu z dřevěných panelů pro 2 – 3 osoby

Obr. 84/3: Pozorovatelna jednoduchého typu z dřevěných panelů pro 2 – 3 osoby

Obr. 85/1: Pohotovostní úkryt jednoduchého typu z dřevěných panelů pro 8 osob

Obr. 85/2: Pohotovostní úkryt jednoduchého typu z dřevěných panelů pro 8 osob

Obr. 86/1: Pohotovostní úkryt jednoduchého typu z hatí pro 6 osob

Obr. 86/2: Pohotovostní úkryt jednoduchého typu z hatí pro 6 osob

Obr. 87: Úkryt jednoduchého typu ze silničních panelů (účelová část)

208. Úkryty lehkého typu poskytují 4. stupeň ochrany a mají třídu vybavení E nebo D. Zabezpečují tedy kolektivní protichemickou ochranu.Mohou sloužit jako: - pozorovací, - pracovní, - odpočinkové.

Jejich konstrukce je dimenzována na přetlak v čele přecházející tlakové vlny jaderného výbuchu 2´ /2 cmkpp

č=∆ a musí být nakryty horninou o tloušťce vrstvy

minimálně 130 cm. Budují se z materiálu z místních zdrojů nebo se používá průmyslově vyráběných konstrukcí (ÚO-1, PÚ-68). Jejich takticko-technická data viz. v tabulce 16.

209. Aby byl vnitřní prostor úkrytu plynotěsně oddělen od vnější atmosféry, opatřuje se

vnitřní část plynotěsnými dveřmi, otvory s plynotěsnými klapkami a konstrukce stěn a stropu se překrývá izolační vrstvou.

210. Dodávku čistého vzduchu do úkrytu zabezpečuje filtrační a ventilační zařízení

(FVKP-M1, FVKP-M1E, FVKP-M2, PFVZ-50). 211. Nejnutnější vybavení úkrytů lehkého typu podle třídy vybavení je uvedeno

v tabulce 13. Toto vybavení je součástí úkrytu, ostatní potřeby si musí osádka přinést s sebou (viz. předpis evid. ozn. Všeob-3-2).

212. Vytápění úkrytu je závislé na jeho účelu, obsazení a roční době. Nejvhodnější

teplota v pracovních úkrytech je v létě 22 °C až 26 °C, v zimě 18 °C až 22 °C, v odpočinkových úkrytech v průměru o 4 °C nižší. Vytápění (ani osvětlení) otevřeným ohněm není v úkrytech dovoleno, není-li v provozu filtrační a ventilační zařízení. Vytápěcí soustrojí se umísťuje v přední části úkrytu u dveří nebo podle čl. 210. Kouřovod musí být opatřen protitlakovým uzávěrem a plynotěsnou klapkou (šoupátkem) a v místě prostupu konstrukcí tepelně izolován.

213. K vytápění úkrytu je nejlépe použít vytápěcí soustrojí VVA-6 (obr. 89) na pevná a

kapalná paliva. Soustrojí pracuje na principu teplovzdušného vytápění. Na příslušné hrdlo soustrojí s napojí pomocí hadice vývod vzduchu od ventilátoru filtračního a ventilačního zařízení. Vzduch je ventilátorem dopravován přes těleso vytápěcího soustrojí, kde je ohříván a vyfukován do úkrytu. U větších typů úkrytů se doporučuje rozvádět teplý vzduch po úkrytu samostatným potrubím.

Tabulka 11: Výpis materiálu pro pozorovatelnu jednoduchého typu z dřevěných panelů

pro 2 – 3 osoby

Ostatní materiál: Hřebíky:

- 80/3,5 mm – 4,5 kg - 100/4,0 mm – 2,5 kg - 120/4,5 mm – 4,0 kg

Tesařské skoby – 40 kusů Kování na protitlakové dveře – 1 souprava Izolační fólie – 9 m2

Kulatina ø v cm

5-8 10-12 15-18

Půl- kuláče

5x10 cm

Fošny tl. 5 cm

Prkna tl. 2 cm Označení Popis

Počet v

objektu m3 m3 m3 m3 m3 m3

PSr3 Stropní panel 50x140 cm

6 0,384 0,048 0,036


5 0,195 0,025 0,030

Pse2 Stěnový panel 50x180 cm

16 0,865 0,080 0,096

PP 3 Podlažní panel 50x150 cm

4 0,136 0,048


5 0,125 0,045

Š 1 Štít 65x230 cm 1 0,130 0,005 Š 2 Štít 50x200 cm 1 0,061 0,004 R 2 Rám 50x180 cm 3 0,285

DR 2 Dveřní rám 100x240 cm

1 0,305

D 2 Dveře 60x105 cm

1 0,032 0,013

Výhledna a rám 0,175 0,048 0,522 0,076 0,012 Svlaky 40 bm 0,120 Celkem 1,362 0,757 0,807 0,375 0,575 0,025 Úhrnem 3,901 m3 dřeva, hmotnost 3100 kg

Tabulka 12: Výpis materiálu pro pohotovostní úkryt jednoduchého typu z dřevěných panelů

pro 8 osob


- 80/3,5 mm – 4,0 kg - 100/4,0 mm – 3,0 kg - 120/4,5 mm – 2,5 kg


Kulatina ø v cm

5-8 10-12 15

Půl- kuláče 5x10 cm

Fošny tl. 5 cm


Počet v



5 0,320 0,040 0,030


2 0,078 0,010 0,012


14 0,756 0,070 0,084


5 0,170 0,060


2 0,050 0,018

Š 2 Štít 50x200 cm 4 0,244 0,016 R 2 Rám 50x180 cm 3 0,285


1 0,305

D 2 Dveře 60x105 cm 1 0,032 0,013

Schodové stupně a lavice

Napojení na zákop

Svlaky 30 bm Celkem 1,450 0,398 0,285 0,304 0,463 0,013 Úhrnem 2,913 m3 dřeva, hmotnost 2330 kg

214. Základní takticko-technické údaje o vytápěcím soustrojí VVA-6: - jmenovitý vytápěcí výkon 5000 – 8000 kcal/hod, - palivo:

- motorová nafta: spotřeba 0,3 – 1,2 l/h, obsah nádrže 12 litrů, - všechny druhy tuhých paliv kromě koksu.

- rozměry: - výška 840 mm - šířka 580 mm - hloubka 430 mm,

- vlastní hmotnost bez paliva 85 kg, - doba provozu s jednou náplní nádrže při správné regulaci tepelného výkonu cca 24 h.

Obr. 88: Pohled na konstrukci úkrytu z tkaninových pytlů

Obr. 89: Vytápěcí soustrojí VVA-6

Tabulka 13: vybavení úkrytů třídy E a D

215. Uvádění vytápěcího soustrojí do provozu se děje podle návodu na stěně soustrojí. Obsluha je velmi jednoduchá, výkon je možno plynule regulovat páčkou. Přechod z kapalných na tuhá paliva se provede překlopením litinového poklopu, přístupného přes roštová dvířka, nad ústí hořáku. Při režimu izolace v úkrytu se uzavře přívod nafty a hermetický uzávěr na kouřovodu. Topí-li se tuhým palivem, je nutno oheň na roštu uhasit pískem nebo vodou. Z bezpečnostního hlediska je třeba palivovou nádrž plnit mimo úkryt. Je přísně zakázáno používat pro vytápěcí soustrojí jiná kapalná paliva než předepsaná, např. benzín, petrolej, líh.

216. Úkryty se vybavují ubytovacím zařízením těchto rozměrů: - stolem 120x75 cm, výška 80 cm, - stoličkou 40x40 cm, výška 50 cm, - lůžkem 180x60 cm.

217. Pozorovatelna lehkého typu z dřevěných panelů pro 3 osoby je znázorněna na

obr. 90. Je opatřena periskopem. Typ vstupní části se volí podle terénních podmínek. S výhodou lze používat též šachtového vstupu (obr. 93). Potřebu materiálu viz. v tabulce 14.

218. Pracovní úkryt lehkého typu z dřevěných panelů pro 5 osob je znázorněn na obr.

91. Vedle panelové konstrukce lze použít i jiných druhů dřevěných konstrukcí. Je vybaven třemi stoly a pěti stoličkami. Potřebu materiálu viz. v tabulce 15.

Třída vybavení Vybavení úkrytu E D

Souprava ubytovacího zařízení (polní nebo zhotovené Na místě)

1 1

Filtrační a ventilační zařízení (souprava) 1 1 Vytápěcí ústrojí 1 1 Souprava svítidel a rozvodných kabelů 1 1 Přenosné svítidlo na akumulátor nebo monočlánky 1 3 Nádoba na pitnou vodu (obsah 20 litrů) - 2 Přenosné umyvadlo a vědro na vodu - 1 Suchý vynášecí záchod - 1 Elektrický vařič pro ohřívání stravy - 1 Souprava vyprošťovacího nářadí (2 lopaty, 2 krumpáče, Sekera, sochor)

1 1

Tabulka 14: Výpis materiálu pro pozorovatelnu lehkého typu z dřevěných panelů pro 3 osoby


- 63/2,8 mm – 1,5 kg - 100/4,0 mm – 1,0 kg - 120/4,5 mm – 8 kg - 180/5,6 mm – 5 kg


Kulatina ø v cm

12 16 22

Půl- kuláče

5x15 cm

Fošny tl. 5 cm


Počet v



3 1,255 0,021


2 0,266 0,014


10 2,900 0,040 0,060


3 0,800 0,036


2 0,266 0,024

Š 1 Štít 65x230 cm 5 0,650

0,025

R 1 Rám 90x180 cm 13 0,885


1 0,580

D 1 Dveře 75x140 cm 1 0,106 DRP Dveřní rám

(plynotěsný) 2 0,166

Svlaky 35 bm 0,175

Napojení na zákop 0,220

Celkem

1,755

4,232 1,255 0,275 0,806 0,166

Úhrnem 8,489 m3 dřeva, hmotnost 6800 kg

Tabulka 15: Výpis materiálu pro pracovní úkryt lehkého typu z dřevěných panelů pro 5 osob


- 63/2,8 mm – 1,5 kg - 100/4,0 mm – 1,0 kg - 120/4,5 mm – 12,5 kg - 180/5,6 mm – 5 kg


Kulatina ø v cm

12 16 22

Půl- kuláče 5x15 cm

Fošny tl. 5 cm


Počet v



6 2,510 0,042


2 0,266 0,014


16 4,640 0,064 0,096


6 1,600 0,072


2 0,266 0,024

Š 1 Štít 65x230 cm 5 0,650 0,025 R 1 Rám 90x180 cm 11 0,748


1 0,580

D 1 Dveře 75x140 cm 1 0,106

DRP Dveřní rám (plynotěsný)

1 0,166

Napojení na zákop

0,420 0,820

Svlaky 50 bm 0,250 Celkem 1,818 7,588 2,510 0,395 0,878 0,166 Úhrnem 13,355 m3 dřeva, hmotnost 10700 kg

Tabulka 16: Takticko-technická data úkrytů jednoduchého a lehkého typu

Obrázek číslo

Název úkrytu Stupeň ochrany

Třída vybavení

Počet ukrytých

osob

Hmotnost konstrukce v tunách

Hrubá kubatura výkopu

v m3

Způsob montáže a počet

pracovníků

Potřeba dv na vybudování

Mechanizací lze snížit

počet dv o

84 Pozorovatelna jednoduchého typu z dřevěných panelů

3 F 2-3 2 7 ručně min. 2

5,5-8 2

85 Pohotovostní úkryt jednoduchého typu z dřevě- ných panelů

3 F 8 2 20 ručně 1+4

9-15 3

86 Pohotovostní úkryt jednoduchého typu z hatí

3 F 6 2 20 ručně 1+6

10-15 3

90 Pozorovatelna lehkého typu z dřevěných panelů

4 E 3 5 25 aut. jeřáb

1+6 9-15 5

91 Pracovní úkryt lehkého typu z dřevěných panelů

4 D 5 10 75-100 aut. jeřáb

2+14 50-120 26

92 Odpočinkový úkryt lehkého typu z dřevěných panelů

4 E 10 (nouzo-

vě 25) 10 75-100

aut. jeřáb 2+14

50-120 26

94-97 Pracovní úkryt z vlnitého plechu ÚO-1

4 D 8 3,05 70-120 aut. jeřáb i ručně

1+8

20-40 montáž 3-4 hod

14

88 Odpočinkový úkryt z tkaninových pytlů ÚT-1

3 E 8-10 0,42 40 ručně 2+12

30-40 montáž

11-14 hod 15

- Převozný pracovní úkryt PÚ-68

4 D 5 5,3 28 2+aut. jeřáb + buldozer

0,2 -

Obr. 90: Pozorovatelna lehkého typu z dřevěných panelů s nepřímým pozorováním pro 3 osoby

Obr. 91/1: Pracovní úkryt lehkého typu z dřevěných panelů pro 5 osob

Obr. 91/2: Pracovní úkryt lehkého typu z dřevěných panelů pro 5 osob

219. Odpočinkový úkryt lehkého typu pro 10 ležících osob (obr. 92 a 93) je obdobné konstrukce jako pracovní úkryt. Vybavuje se dvojitým obložením lůžky. Odpočinkový úkryt lze též použít pro nouzové ukrytí až 25 osob (obr. 92).

220. Úkryt z vlnitého plechu lze použít jako:

- pracovní úkryt pro 8 osob (ÚO – 1), - odpočinkový úkryt pro 10 ležících nebo 20 sedících osob (ÚO – 2), - pohotovostní úkryt pro 8 sedících osob (ÚO – 3).

221. Úkryty z vlnitého plechu se sestavují z ocelových prvků malé váhy, což umožňuje

jejich ruční montáž. Jednotlivé prvky jsou vzájemně zaměnitelné a spojují se šrouby. Pro urychlení stavby je možno úkryt smontovat mimo pracoviště předem do tří dílů a tyto díly pak uložit do stavební jámy automobilním jeřábem nebo kolovým dozerem DOK. Vstupní část úkrytu je zčásti stupňovitá a napojuje se na zákop nebo šikmý vstup. Je vybavena jedněmi plynotěsnými dveřmi ze soupravy FVKP-M. Zadní čelo úkrytu je vybaveno nouzovým výstupem a zasypává se drobným materiálem.

222. Pracovní úkryt (obr. 94) je vybaven dvěma malými a třemi velkými stoly a osmi

sedačkami, odpočinkový úkryt deseti lůžky. Oba úkryty mají filtrační a ventilační FVKP-M.

223. Základní takticko-technická data úkrytu ÚO-1 a ÚO-2 z vlnitého plechu:

- šířka x délka x výška užitkového prostoru 200x560x195 cm - hmotnost (bez vnitřního vybavení) 3050 kg - přeprava na nákladním vozidle Praga V3S - montážní jednotka 1 + 8 mužů - doba montáže do předem připravené jámy: - ručně 3 – 4 hodiny - automobilním jeřábem 2 hodiny (předem smontované díly) - požadovaná výška nakrytí horninou 150 cm - objem výkopu 70 – 120 m3

224. Výkop stavební jámy. Na místě určeném pro vybudování úkrytu se vytyčí osa

vstupního zákopu, osa úkrytu, popřípadě pomocná osa při budování výkopu mechanizačními prostředky a obrys stavební jámy podle schématu na obr. 95.

Obr. 92: Alternativy vybavení odpočinkového úkrytu lehkého typu

a – půdorys a podélný řez odpočinkovým úkrytem, b – rozmístění 25 osob při nouzovém ukrytí v odpočinkovém úkrytu, c – rozmístění filtračního a ventilačního zařízení a vytápěcího soustrojí při

teplovzdušném vytápění

Obr. 93: Šachtový vstup do úkrytu lehkého typu

Obr. 94: pracovní úkryt z vlnitého plechu

Obr. 95: Vytyčení stavební jámy úkrytu z vlnitého plechu

1 – osa vstupního zákopu, 2 – osa úkrytu, 3 – pomocná osa při výkopu mechanizačními prostředky, 4 – osa vzduchovodu, 5 – obrys stavební jámy, 6 – vytyčovací značka (kolík)

225. Výkop stavební jámy je možno provádět ručně nebo s použitím mechanizačních prostředků. Hloubka a tvar výkopu jsou podle obr. 96. V nesoudržných horninách se provádějí stěny s menším sklonem, aby se zabránilo sesouvání horniny. V tom případě se zvětšuje obrys stavební jámy na všechny strany mimo výklenek pro vzduchovod až o 50 cm. Ve svažitém terénu je možno tvar výkopu upravit podle charakteru terénu (např. zmenšení počtu stupňů ve vstupu). Předepsanou výšku nakrytí horninou je však nutné dodržet. Po provedení hrubého výkopu musí být dno stavební jámy vyrovnáno přibližně do vodorovné roviny. Na vyrovnaném dnu stavební jámy se přesně vytyčí objekt a označí se místa osazení. Potom se vytyčí a vyhloubí odvodňovací drenáže a jímky. Drenáže se vyplní propustným materiálem (písek, štěrk, chvojí apod.).

226. Při ru ční montáži úkrytu se materiál (prvky) úkrytu dopraví ke staveništi a

uskladní poblíž stavební jámy. Přitom je třeba zachovat určitý systém a pořádek, aby byla usnadněna práce, především za ztížených podmínek (v noci apod.). K usnadnění montáže je vhodné uložit na dno výkopu dvě řady prken jako podklad pro podlahové prvky, jinak je nutno tyto podlahové prvky neustále podkládat, aby bylo zajištěno jejich uložení do roviny.

227. Při montáži úkrytu automobilním jeřábem se úkryt smontuje mimo staveniště do

tří částí a to:

- vstupní část (hmotnost 1044 kg, délka 401 cm), - přední polovina krytové části (hmotnost 870 kg, délka 290 cm), - zadní polovina krytové části (hmotnost 921 kg, délka 290 cm).

Smontované části se dopraví na staveniště na dvou nákladních vozidlech (P-V3S),

popřípadě na jednom vozidle s přívěsem. Na jednom vozidle se přepravuje zadní polovina krytové části se zasunutou vstupní částí a na druhém přední polovina krytové části, vnitřní vybavení, montážní jednotka a montážní pomůcky.

Jednotlivé části se usazují přímo z vozidel do výkopu v tomto pořadí:

- přední polovina krytové části do středu výkopu, - vstupní část, - zadní polovina krytové části.

Automobilní jeřáb je při osazování v pracovní poloze kolmo k boku stavební jámy a

podle potřeby se přemísťuje. Vozidla se přistavují podél automobilního jeřábu. Na tomto boku stavební jámy nesmí být proto ukládána vytěžená hornina. Při ukládání vstupní části se musí dbát na správné položení schodů.

Obr. 97/1: Úkryt z vlnitého plechu

Obr. 97/2: Úkryt z vlnitého plechu

228. Po skončení montáže konstrukce úkrytu se provede: - montáž vnitřního vybavení podle určení úkrytu, - montáž filtračního a ventilačního zařízení FVKP podle předpisu evid. zn. Chem-21-1, - instalace elektrických, telefonních a jiných kabelů. Ty se vedou pod plynotěsnou

předsíní, pak podlahou do úkrytu a v úkrytu se přichycují na spojovací pásky stěn, - utěsnění spodní strany plynotěsné příčky a protitlakové příčky jílem nebo vazkou

hlínou a udusání jílu kolem kabelů, - zához úkrytu po vrstvách za stálého dusání, zvláště kolem vzduchovodu. Povrch se

upraví tak, aby výška nakrytí horninou nad úkrytem byla 150 cm, - úprava a obložení vstupního zákopu, - maskování podle běžných zásad, - přezkoušení plynotěsnosti úkrytu. 229. Převozný úkryt PÚ-68 je určen pro zabezpečení nepřetržité práce pěti pracovníků

štábu. Úkryt je průmyslově vyráběn jako kompletní celek včetně vybavení. Osazuje se do stavební jámy pomocí automobilního jeřábu AV-8. Úkryt lze snadno znovu z horniny vyjmout pomocí čtyř hydraulických válců a přepravit na jiné místo. K přepravě úkrytu je určeno vozidlo T 138 VN, které má zabudován zdroj tlakového oleje pro hydraulický systém úkrytu. Doba zabudování úkrytu včetně nakrytí a zamaskování do předem připravené stavební jámy je 45 – 60 minut, doba vyproštění a naložení úkrytu nepřesahuje 30 minut. Podrobné údaje o přepravě, zabudování, vyjímání, používání a ošetřování úkrytu PÚ-68 obsahuje instrukční knížka „Převozný úkryt pro práci štábu“.

5. Objekty upravené pro ochranu 230. K rozmístění pracovišť štábů všech druhů, k ochraně živé síly, techniky a materiálů

je možno využít sklepních prostor budov, různých štol, tunelů, jeskyň a jiných podzemních prostor. Nejvhodnější pro úpravu jsou sklepní prostory. Stupeň ochrany živé síly ve sklepních prostorech závisí na umístění a konstrukci budovy a sklepa a na jejich dodatečných úpravách. Za velmi dobrých podmínek a při úplném vyčerpání únosnosti konstrukce poskytují sklepy upravené pro ochranu 3. stupeň ochrany. Třída vybavení může být E, F nebo D.

Sklepní místnosti se k úpravě na úkryty vybírají podle těchto zásad: - zdivo musí být pevné, nezvětralé o tloušťce minimálně 45 cm s malým množstvím

otvorů (oken, větráků), - strop úkrytu musí být nespalný, nejlépe železobetonový nebo klenutý, - podhled stropu má být co nejníže pod terénem, nejvýše však 100 cm nad terénem, - v širších budovách se vybírají sklepní místnosti ve středním traktu. Výška budovy

zvyšuje ochranné vlastnosti, - přes krytový prostor nebo v jeho nejbližším okolí nemají vést větší plynovodní,

vodovodní nebo parovodní řády, - vchody do krytového prostoru mají mít nespalné, vně otevíratelné dveře co

nejmenších rozměrů, umístěné ve zdi o tloušťce minimálně 30 cm, - sklepní místnosti musí dávat možnost zřídit nouzový výstup do volného prostoru

ve vzdálenosti nejméně 1/3 výšky budovy od vnějšího zdiva,

- při stanovení kapacity sklepa pro ukrytí osob se vychází z rozměrů podlahové plochy a celkového objemu. V polních podmínkách se u sklepů s filtračním a ventilačním zařízením počítá pro nouzové ukrytí jedné osoby 0,5 až 1,0 m2 podlahové plochy a 1,0 až 2,5 m3 objemu. U nevětraných sklepů bez filtračního a ventilačního zařízení se počítá 1,0 až 1,5 m2 podlahové plochy a 2,0 až 3,0 m3 vnitřního objemu na jednu osobu.

231. Z hlediska provádění úprav sklepů jsou nejvýhodnější ty sklepy, do kterých lze při

malém rozsahu prací upravit vstup z vnější strany budovy a přitom není nebezpečí zavalení, nebo je-li budova již zřícena a sklep není poškozen. Při úpravě sklepního prostoru na úkryt s 2. nebo 3. stupněm ochrany a třídy vybavení E je toto pořadí prací: - vyčištění sklepa, odstranění překážek u vchodu a na schodišti, dezinfekce, - zesílení konstrukce podepřením stropu, - osazení protitlakových štítů, popř. zazdění, zabednění nebo ucpání oken a

všech otvorů a jejich zasypání, - zesílení dveřní příčky a dveří (obr. 98), osazení kování a závory, - u poschoďových budov vybudování nouzového výstupu (obr. 99) do

nezavalitelného prostoru (do vzdálenosti od budovy rovnající se 1/3 až ½ její výšky) nebo nouzového výstupu do vedlejší budovy (neprovádí se u zřícených budov),

- u sklepů, kde podhled stropu je nad úrovní okolního terénu, obsypání stěn úkrytu horninou tak, aby celková tloušťka materiálu (stěna a násyp) byla nejméně 1,2 m (u úkrytů s 3. stupněm ochrany) (obr. 100),

- zasypání stropu nad úkrytem vrstvou písku nebo jiné horniny 20 – 30 cm tlustou,

- vybudování kouřovodu s protitlakovým uzávěrem a osazení vytápěcí jednotky, - zajištění plynotěsnosti sklepního prostoru utěsněním všech otvorů (lepenkou,

fólií z PVC, hlínou, maltou apod.), - vybudování jedné nebo dvou plynotěsných předsíní u vstupu, - nasazení filtračního a ventilačního zařízení včetně nasávání a rozvodu

vzduchu, - vybavení ubytovacím zařízením a vyprošťovacím nářadím.

232. Zesílení stropní konstrukce sklepů upravených pro ochranu se provádí většinou

podepřením dřevěnou konstrukcí, skládající se z podélníků, příčníků a podpěrných sloupků (obr. 101 – 103). Používá se kulatiny o průměru 12 – 20 cm nebo hraněného dřeva odpovídajícího profilu. Všechny prvky musí být řádně spojeny skobami a odklínovány. Podélníky a příčníky lze nahradit též ocelovými prvky, které je možno vsazovat do kapes ve zdivu. Dimenzování konstrukce se provádí na zatížení troskami budovy, a to na 1500 kp/m2 u dvoupatrových budov a nižších a na 3000 kp/m2 u vyšších budov. Přibližně lze určit, že podepřením stropní konstrukce v polovině rozpětí (ve směru nosných prvků) se dosáhne 2. stupně ochrany a ve třetinách rozpětí 3. stupně ochrany.

Obr. 98: Dveřní příčka a dveře sklepa upraveného pro ochranu

a – zesílení dřevěných dveří, b – zesílení plechových dveří

Obr. 99: Nouzový výstup ze sklepa upraveného pro ochranu

Obr. 100: Zesílení stěn sklepa upraveného pro ochranu

Obr. 101: Příklady podepření stropní konstrukce sklepů upravených pro ochranu

Obr. 102: Detaily podepření deskového a žebrového stropu

1 – podélník, 2 – tesařská skoba, 3 – příčník, 4 – sloupek, 5 – mezilehlý podélník, 6 – podélník pod trámem, 7 – příčník, 8 – tesařská skoba, 9 – sloupek, 10 – vzpěra, 11 – klíny

Obr. 103: Detaily uložení sloupků

a – na betonové podlaze, b – na podlaze z cihelné dlažby nebo dusané hlíny 1 – sloupky, 2 – zajištění klínů hřebíky proti vysunutí, 3 – tesařské skoby, 4 – klíny, 5 – roznášecí deska z

fošny, 6 – sloupky, 7 – tesařské skoby, 8 – hřebíky, 9 – klíny, 10 – roznášecí deska z trámků

233. Organizace a vybavení stavební jednotky. Pracovní jednotka pro úpravu sklepního prostoru v rozsahu 80 – 100 m2 využívané půdorysné plochy při budování jednoho vstupu a jednoho nouzového výlezu je 1 + 12 až 2 + 14 (kromě toho 1 řidič, 2 – 4 strojníci). Jednotka se dělí na dvě skupiny: - první skupina provádí vyčištění sklepů, zemní práce, vybourání otvorů,

zaslepení všech otvorů, odpojení instalací, nakrytí stropu horninou apod., - druhá skupina provádí přípravu materiálu, zejména rámů pro vchodovou část,

výrobu protitlakových dveří a poklopů, přípravu prvků pro zesílení stropů atd.

Po provedení přípravných prací jedna skupina buduje hlavní vstup, druhá podpírá strop a osazuje filtrační a ventilační zařízení. Materiál pro vnitřní vybavení úkrytu musí být dovnitř dopraven předem. Ve třetí etapě jedna skupina buduje nouzový výlez, druhá osadí plynotěsné dveře, zhotoví prostupy vzduchovodů, kouřovodů, linkového spojení a elektrických kabelů. Ve čtvrté etapě jedna skupina provede zamaskování objektu a druhá vybaví objekt vnitřním zařízením a provede zkoušku těsnosti objektu.

234. Jednotka určená k zřízení úkrytu ve sklepním prostoru má být vybavena: - 1 kompresorem s pneumatickou soupravou, - 1 elektrocentrálou 3kVA (nebo větší) s osvětlovací soupravou, - 1 vozidlem 3,5 t, - 1 motorovou pilou a pracovním nářadím.

Podstatného zkrácení doby výstavby je možno dosáhnout přidělením mechanizačních

prostředků (na dobu cca 2 hodiny jedno rýpadlo a jeden buldozer) k provedení výkopu vstupu a nouzového výlezu a zahrnutí vstupů, výlezů a obvodových stěn vystupujících nad úroveň terénu.

Orientační normy prací spojených s úpravou sklepa na úkryt: - vyčištění sklepa 0,25 dv - těžba materiálu 1,00 dv - skládání a vykládání dřeva 0,25 dv - výroba rámů 1,00 dv - nařezání dřeva a podepření stropů 1,00 dv - výkopové práce 4,00 dv - bourání zdí 0,50 dv - bourání prostupů 1,00 dv - uzavření a zasypání schodiště 1,00 dv - vestavění vstupu 2,50 dv - zasypání okenních otvorů, utěsnění kanalizace, zasypání komínů, utěsnění nouzového výlezu 1,50 dv - úklid a maskovací práce 1,00 dv Celkem 15,00 dv

6. Dokumentace a kontrola vybudovaného úkrytu 235. Po dokončení stavby úkrytu zpracuje velitel řídící stavbu technický záznam o

úkrytu, který obsahuje: - název úkrytu, - číselné (šifrové) označení úkrytu, - umístění úkrytu (plánek, popis), - účel a určení úkrytu (palebný, pozorovací, pohotovostní, odpočinkový,

pracovní, zdravotnický apod.), - plánovaný počet ukrývaných osob a možný počet nouzově ukrývaných osob, - stupeň ochrany, - třída vybavení, - šířka, délka a objem účelové části, - počet plynotěsných předsíní, - údaje o konstrukci (druh materiálu, typ konstrukce, síla hlavních nosných

prvků, způsob odvodnění, protitlaková ochrana vstupů a otvorů), - údaje o vybavení (ubytovací zařízení, filtrační a ventilační zařízení, vytápěcí

zařízení, osvětlení, ostatní vybavení), - doplňující údaje.

Vzor technického záznamu o úkrytu je uveden v příloze 2.

236. U úkrytů s kolektivní protichemickou ochranou se před předáním do užívání provádí kontrola úkrytu ke zjištění technických vlastností, podle ustanovení předpisu „Používání polních úkrytů“ (evid. zn. Všeob-3-2). Kontrolu provádí odpovědný orgán za pomocí odborných orgánů útvaru (ženijního, chemického, zdravotnické služby). Velitel řídící stavbu předkládá kontrolnímu orgánu technický záznam o úkrytu. O výsledku kontroly zpracuje kontrolní orgán protokol o kontrole úkrytu. Kontrola úkrytu spočívá: - ve vzhledové prohlídce úkrytu a kontrole úplnosti jeho vybavení, - v přezkoušení funkce filtračního a ventilačního zařízení a přetlaku vzduchu

v úkrytu, - v přezkoušení plynotěsnosti úkrytu.

237. U úkrytů bez kolektivní protichemické ochrany (třída vybavení F) se provádí pouze

vzhledová prohlídka a kontrola úplnosti vybavení, přičemž se kontroluje zejména: - stavební provedení úkrytu, - vytápěcí zařízení včetně protitlakového uzávěru, - protitlakové dveře, - utěsnění a protitlaková ochrana otvorů, - úplnost vybavení úkrytu, - maskování.

O kontrole se pořídí zápis do technického záznamu o úkrytu. 238. Při používání polních úkrytů s kolektivní protichemickou ochranou je nutno se řídit

zásadami uvedenými v předpise „Používání polních úkrytů“ (evid. zn. Všeob-3-2).

Hlava 6

Provádění zemních a montážních prací a příprava konstrukcí

1. Těžní třídy hornin 239. Pro volbu místa budování opevňovacích objektů, správné využití nářadí a strojů při

provádění zemních prací, určení časové normy budování a stanovení sklonu stěn výkopů a násypů jsou určující vlastnosti hornin, např. těžitelnost, stabilita, celistvost, puklinatost apod. Těžitelnost horniny je souhrn jejích technických vlastností ovlivňujících především rozpojování a přemísťování horniny a volbu použití prostředků mechanizace. Rozhodující vlastností je rozpojitelnost horniny. Horniny se rozdělují podle charakteristických vlastností a podle obtížnosti rozpojování do sedmi těžních tříd (tabulka 17).

240. Další důležité charakteristiky hornin pro provádění prací jsou uvedeny v tabulce 18.

Sklon stěn je závislý rovněž na stupni vlhkosti horniny. Maximální sklon stěn může být použit pouze u stavebních jam, které jsou ihned po vestavění konstrukce zahrnuty. Minimální sklony stěn uvedené v tabulce 18 jsou vztaženy k hlubokým výkopům (3 m a více). Obložené stěny mohou mít sklony i větší. Vrstvu nakrytí objektu podle projektu je nutno z důvodů uléhání horniny zvýšit o 10 – 15%. Vhodnost volby použití nářadí a strojů, popřípadě trhavin je určována především těžní třídou horniny a rozměry pracoviště a stavby.

2. Nářadí a stroje pro zemní a montážní práce 241. Ženijní nářadí pro ruční práce. K ručnímu budování opevňovacích objektů a

přípravě konstrukcí ze dřeva jsou vojska vybavena ženijním nářadím. 242. Nosné ženijní nářadí je opatřeno závěsníkem a nosí se na pravém boku na opasku.

K němu patří polní lopatka vz. 2, skládací polní lopatka a sekerka vz. 49 (obr. 104).

243. Vozné ženijní nářadí je jednak součástí výstroje vozidel a bojové techniky (ženijní lopata, ženijní krumpáč, pila břichatka, porážecí sekera, ženijní sochor, ocelová a dřevěná palice, nůžky na drát – obr. 105) a jednak se převáží dopravními prostředky jednotek a útvarů a dodává se na zvláštní příkaz na místo prací. Mimo ženijní lopaty a krumpáče tvoří toto nářadí tzv. soupravy všeobecného nářadí.

Tabulka 17: Těžní třídy hornin

Třída Charakter horniny Druh horniny Vojenská charakte-

ristika

1

a) Rypná, soudržná, měkké konzistence (s výjimkou jílu) b) Neulehlá, nesoudržná, se zrny do 5 cm

Ornice, hlína, písčitá hlína, hlinitý písek, štěrkovitý písek, písčitý štěrk, stavební odpad

2

a) Lehce rozpojitelná, soudržná, tuhé konzistence b) Nesoudržná, středně ulehlá se zrny do 10 cm

Ornice, hlína, spraš, písčitá hlína, hlinitý písek, písčitý a střední štěrk, stavební odpad a navážka

Lehce kopná

3

a) Středně rozpojitelná, soudržná, pevné konzistence b) Nesoudržná, ulehlá s kameny do 25 cm

Hlína, spraš, jílovitá hlína, písčitý jíl, hrubý štěrk, jílovitá břidlice silně zvětralá

Středně kopná

4

a) Těžce rozpojitelná, soudržná, tvrdé konzistence b) Nesoudržná s jílovitým pojivem c) Silně rozpukaná a zvětralá skála d) Kašovitá konzistence až tekoucí

Jíl, písčitý jíl, jílovitá hlína, hlína, hrubý štěrk s jednotlivými kameny přes 25 cm, štěrk s jílovitým pojivem, jílovec, zvětralé skalní horniny, opuka, pískovec, vápenec, břidlice, vyvřelé a krystalické (rula, žula), bahno a tekoucí písek lze velmi těžko přemísťovat

Těžce kopná

5

a) Snadno trhatelná b) Silně rozpukaná a zvětralá c) Balvanitá d) Zmrzlá

Hrubý štěrk, hrubý štěrk s jílovitým pojivem, pískovec a slepenec s jílovitým tmelem, opuka, jílovec, jílovitá a písčitá břidlice, zmrzlá zemina

6 Nesnadno trhatelná Slepenec, pískovec, droba, dolomit, vápenec, porézní čedič aj.

7 Velmi nesnadno trhatelná Křemenec, rohovec, buližník, křemen, žula, gabro, čedič, znělec, rula aj.

Nutno rozpojovat trhavinami

244. Nářadí musí být pevně nasazeno na násady a vždy dobře nabroušeno a upraveno. Polní lopatky, lopaty a sekery se brousí na brusce. U lopatek se brousí spodní a boční hrany ze spodní strany. Šířka broušeného okraje je 3 až 5 mm. Ženijní lopaty se brousí ze spodní strany, šířka broušeného okraje je 6 až 8 mm. Ostří seker se brousí z obou stran na šířku broušeného okraje 10 mm. Po broušení na brusce se ostří seker upravuje brouskem. Při broušení nářadí musí být brus smáčen vodou, aby nedošlo k vyhřátí ostří a jeho změknutí. Nářadí s měkkým ostřím je nutno v dílně zakalit. Krumpáče a sochory se nebrousí, ale jejich ostří se upravuje v kovárnách kováním za tepla. Potřebné tvrdosti ostří se dosahuje kalením. Zuby ručních pil se podle potřeby rozvádějí rozváděcími kleštěmi nebo rozvodkami na 0,4 až 0,6 mm a ostří se trojúhelníkovým pilníkem na čelech zubů.

Obr. 104: Nosné ženijní nářadí

245. Po skončení prací je třeba nářadí pečlivě očistit od nečistot a rzi a na sucho otřít. Nosné nářadí se vkládá do závěsníků suché, ostatní nářadí se zlehka natře konzervační vazelínou P. před uložením nářadí je potřeba provést potřebné menší opravy. Za chladného počasí se nářadí natírá konzervační vazelínou až tehdy, je-li zahřáto na teplotu místnosti a zbavilo se orosení. Nedodržení této zásady způsobuje korozi před konzervačním nátěrem.

Obr. 105: Vozné ženijní nářadí 246. Výkonové normy pro zemní práce prováděné ručně. K potřebnému výkonu při

ručním těžení lopatou a krumpáčem je nutno zajistit pro jednoho pracovníka minimální pracovní prostor s půdorysnou plochou 1,2 x 1,2 m. Při menším prostoru jeho výkon klesá. Výkon klesá též s hloubkou výkopu. Při hloubce výkopu větší než 2,5 m je nutno zřídit házečku. U nevycvičených pracovníků klesá výkon až na polovinu. Hrubé výkonové normy jsou uvedeny v tabulce 19, přesnější normy jsou v tabulce 20.

Tabulka 18/1: Charakteristika hornin pro provádění prací

Maximální sklon stěny bez obložení

Vhodnost nasazení Těžní třída

Objemová hmotnost horniny kg/m3

Koeficient nakypření při těžení výkopu násypu ručního nářadí strojů

Použití trhavin

1, 2 lehce kopná

1200-1600 1,1-1,2 1:1-3:2 1:1- 2:3

polní lopatka, ženijní lopata (rýč a motyka) pro rozpojení a přemísťování

DOK, D271, BTU, BZ, D-031a (D032a) pro rozpojení i přemístění

na výhoz horniny, výjimečně na na- kypření horniny

3 středně kopná

1600-1800 1,2-1,3 3:2-5:1 1:1- 3:2

skládací polní lopatka použitá jako motyka, krumpáč pro rozpojení, polní lopatka, ženijní lopata pro přemísťování

DOK, D-031a (D-032a), D-271, BTU, BZ, pro rozpojení a přemístění, pro soudržné horniny tuhé konzistence, BTU a BZ pouze pro přemístění horniny rozpojené roz- rývačem nebo trhavinami, ZP-60/90, PZV

na výhoz horniny, popřípadě jen na nakypření horniny

4 těžce kopná

1600-2000 1,3-1,4 5:1-8:1 3:2- 1:1

krumpáč, špičák (sochor, klín, ocelová palice) pro rozpojování, ženijní lopata pro přemísťování

D-031a (D-032a) pro rozpojení a přemístění, ostatní stroje pro zemní práce zpravidla jen pro přemístění horniny roz- pojené rozrývačem nebo trhavinami, PZV

na výhoz horniny, popřípadě jen na nakypření horniny

Tabulka 18/2: Charakteristika hornin pro provádění prací

Maximální sklon stěny bez obložení

Vhodnost nasazení Těžní třída

Objemová hmotnost horniny kg/m3

Koeficient nakypření při těžení výkopu násypu ručního nářadí strojů

Použití trhavin

5 snadno trhatelná

2000-2600 1,4-1,5 8:1-10:1 -

klín, sochor, ocelová palice (krumpáč a špičák) pro rozpojování, ženijní lopata pro přemísťování

PZV, souprava pneuma- tických přístrojů 11, rozpojení trhavinami, přemístění DOK, D-271, D-031a (D-032a)

na rozpojení horniny

6,7 nesnadno a velmi nesnadno trhatelná

2300-3200 1,4-1,6 svislý - Nelze hospodárně Rozpojovat ručně

souprava pneuma- tických přístrojů 11, rozpojení trhavinami, přemístění BTU, D-031a (D-032a)

na rozpojení horniny

247. Stroje pro zemní práce. Hlavními stroji pro zemní práce, které jsou ve výzbroji ženijních jednotek a útvarů jsou dozery (shrnovače). Jsou to v podstatě pásové nebo kolové traktory opatřené radlicí a zařízením na její ovládání. K rozšíření pracovních možností různých vozidel, tanků, nákladních automobilů, tahačů i strojů pro zemní práce se používá přídavných dozerových zařízení.

248. Kolový dozer DOK má otevíratelnou lopatu tvořenou radlicí a čelistí, kterou lze

rozpojovat a nakládat nejrůznější materiál. Je-li čelist otevřena, pracuje jako buldozer. Kolový dozer DOK je schopen vykonávat funkci několika strojů:

- nakladače: při hloubení okopů a stavebních jam výjezdem stroje z výkopu a

uložením horniny do strany, při zřizování průchodů závalem nebo při nakládání materiálu na auta,

- buldozeru: při zahrnování jam a úpravě srázů a stěn při úpravách násypů, - šípového shrnovače: při odstraňování závalů a sněhu, - drapáku: při nabírání uloženého materiálu, nebo přemísťování a zvedání

kusového materiálu (stromů, nosníků, betonových prefabrikátů apod.), - rýpadla: lopatou lze rýpat proti svislé stěně, - jeřábu: na zuby lopaty lze zavěsit různá břemena, - rozrývače: při jízdě zpět lze využít zubu na zadní stěně lopaty k rozrytí tvrdé

(zmrzlé) horniny, - tahače: např. zákopový pluh ZP-60/90.

249. Buldozer D-271 je konstruován na pásovém traktoru S 100 s mechanicky ovládanou

radlicí, která se zahlubuje vlastní hmotností. 250. Přídavné dozerové zařízení BTU je upevněno na tanku. V záběru působí vlastní

hmotnost radlice, opatřená omezovačem třísky a zuby. Zvedání radlice je hydraulické. Spojením tanku s radlicí je vytvořen výkonný buldozer vhodný i k hloubení jam pro okopy apod.

251. Přídavné dozerové zařízení BZ je konstruováno pro kolový automobil T-813.

Čelní radlice s omezovačem třísky je ovládána hydraulicky s přítlakem. Automobilu s radlicí je možno použít stejně jako zařízení BTU.

252. Lopatová rýpadla D-031a, D-032a (na podvozku T-138) a D-030a, D-033a (na

podvozku T-111) jsou stroje, které umožňují práci s hloubkovou a výškovou lopatou. Rýpadla s hloubkovou lopatou se používá při hloubení krytů, okopů, stavebních jam a zákopů o různých šířkách, členitém půdorysu a do značných hloubek se strmými stěnami. Proti dozerům (shrnovačům) jsou kubatura nadbytečného výkopu a dodatečné ruční úpravy minimální. Rýpadla s výškovou lopatou se používá jen k pracím ve svahu a k nakládání uloženého materiálu.

253. Zákopový pluh ZP-60/90 je velmi výkonný stroj pro hloubení zákopů a krytů do

hloubky 90 cm. Je jím možno hloubit zákopy přímé, vlnovité (poloměr zakřivení minimálně 25 m) a lomené. Tažným prostředkem může být tank, kolový dozer DOK, dva tahače S-100 apod. Hloubka a rychlost hloubení se reguluje výměnou ostří podle druhu horniny a výkonu tahače.

Tabulka 19: Výkonové normy pro zemní práce prováděné ručně

Tabulka 20: Výkonové normy při ručním provádění výkopů

Potřeba hodin na 1 m3 vytěžené horniny, třídy

Šířka výkopu (rýhy) v cm

Hloubky výkopu v m

1 2 3 4 5

40 – 60 do 1 m

1,0 – 2,5 m 0,65 1,59

1,08 2,03

1,85 2,86

3,88 5,08

5,98 7,27

60 – 80 do 1 m

1,0 – 2,5 m 0,66 1,56

1,00 1,95

1,66 2,67

3,39 4,59

5,16 6,45

130 - 200 do 1 m

1,0 – 2,5 m 2,5 – 4,0 m

0,64 1,54 2,68

0,94 1,89 3,11

1,52 2,53 4,89

3,01 4,21 5,95

4,54 5,83 7,87

Popis práce Norma na muže za 10 hodin (dv)

Čas potřebný na měrnou jednotku

Výkop do hloubky 2,5 m v hornině: - lehce kopné - středně kopné - těžce kopné

do 5,0 m3

do 3,5 m3

do 2,0 m3

2 hodiny 3 hodiny 5 hodin

Výkop do hloubky 2,5 m v hornině: - lehce kopné - středně kopné

- těžce kopné

do 4,0 m3

do 2,5 m3

do 1,6 m3

2,5 hodiny 4 hodiny 6 hodin

Dusání horniny do 6,0 m3 1,5 hodiny Zához, přehazování horniny do 10,0 m3 1 hodina Planýrování do 60,0 m3 10 minut Drnování a oddrnování do 40,0 m3 15 minut Ukládání kamenné rovnaniny do 5,0 m3 2 hodiny Izolace stropu jílovou vrstvou 10 cm tlustou

do 10,0 m3

1 hodina

254. Pojízdný vrták PZV je velmi výkonný jednoúčelový stroj, určený k rychlému vrtání otvorů do horniny. Vrtací zařízení s pohonem je namontováno na podvozek nákladního automobilu T-138. Směr vrtání je možno téměř libovolně měnit ve dvou rovinách. Používá se především k provádění geologického a hydrogeologického průzkumu a k vytvoření vrtů pro uložení trhavin při zřizování výkopů.

255. Kompresor DK 5,4 m3/min se soupravou pneumatických přístrojů 11.

kompresor je zdrojem stlačeného vzduchu pro pohon pneumatických přístrojů. Je řešen jako přívěs za třítunovým nákladním automobilem, na kterém se přepravuje souprava pneumatických přístrojů s příslušenstvím v jedenácti truhlících. Soupravy se používá k práci v těžce kopných horninách a při rozpojování skalních hornin, betonu a zdiva trháním.

256. Pro vestavování konstrukcí úkrytů nebo jejich částí do stavebních jam se používá

automobilních (tankových) jeřábů.

3. Pracovní postupy při budování opevňovacích objektů

257. Budování polních opevňovacích objektů a jejich komplexů spočívá převážně

v provádění zemních prací a montážních prací. Rychlost budování je závislá především na stupni mechanizace zemních prací a přísunu konstrukcí opevňovacích objektů.

258. Zemní práce mohou být prováděny stroji pro zemní práce, trhavinami, ručně nebo

kombinovaným způsobem, např. nakypřením horniny trhavinami, vyhloubením strojem a ručním dokončením výkopu.

259. Pracovní postupy při budování opevňovacích objektů a jejich komplexů mohou být:

- průzkum pro budování komplexů opevňovacích objektů a jednotlivých objektů, - vytyčení objektů, - dočasné zamaskování místa budování objektu, - provedení výkopu (okopu, zákopu, stavební jámy) a úprava dna, - vestavění konstrukce, - montáž vybavení objektu, - provedení záhozu (úkrytů) nebo násypu (zákopů, okopů), - zřízení trvalé masky, - dokončovací práce a likvidace pracoviště.

260. Průzkum pro budování opevňovacích objektů má prvořadý význam z hlediska

zjištění optimálních podmínek pro provádění prací. Provádí se průzkum topografický, geologický a hydrogeologický a také průzkum nalezišť materiálu z místních zdrojů.

261. Cílem topografického průzkumu je najít vhodné prostory s maximálními

přirozenými maskovacími a ochrannými vlastnostmi terénu a vhodné pro umístění opevňovacích objektů pro plnění hlavního účelu objektu včetně vyústění vstupu do přirozených terénních útvarů.

262. Cílem geologického a hydrogeologického průzkumu je najít nejvhodnější geologické a hydrogeologické poměry, které dovolují hospodárné využití strojů pro zemní práce a zároveň využití typů objektů s maximálními ochrannými vlastnostmi.

263. Cílem průzkumu nalezišť materiálu z místních zdrojů je najít v blízkosti místa

budování objektu vhodný stavební a maskovací materiál (dřevo, válcované profily, izolační materiál apod.) pro budování opevňovacích objektů.

264. Průzkum se provádí všemi dostupnými formami: studiem topografických a

geologických map, popisů území, průzkumem terénu, zkoumáním obnaženin a výkopů, sledováním porostu, zjišťováním zpráv od obyvatelstva apod. Studiem písemných a mapových podkladů provádějí velitelé ženijních jednotek a útvarů a ženijní náčelníci pro předběžné rozhodnutí, zpracování plánovací dokumentace a vydání nařízení pro ženijní zabezpečení. Dokumentace a nařízení se upřesňují na základě ženijního průzkumu, rekognoskace terénu a v krajním případě až na základě údajů získaných pracovní skupinou pro budování objektů. V případě nutnosti se získané údaje doplňují vrtanými nebo kopanými sondami.

265. Vhodným prostředkem geologického průzkumu je pojízdný zemní vrták PZV nebo

nárazový zemní vrták (zejména ke zjištění hloubky skalního podkladu). Je-li nízko pod povrchem skalní podklad nebo hladina spodní vody, je správné podle povahy objektu vyhledat pro jeho budování vhodnější místo.

266. Vytyčování objektů a stavebních jam. Pro ruční hloubení objektů a stavebních jam

se výkop vytyčuje kolíky a výtyčkami, kterými se označuje osa objektu a všechny rohy vrchní hrany objektu nebo stavební jámy, mezi nimiž se provede lopatou nebo krumpáčem rýha. Základním kolíkem u úkrytu je označen svislý průmět středu vnější hrany protitlakových dveří na terén, u palebných objektů otočný bod zbraně, u pozorovacích objektů osa výhledny. Vytyčení se provádí podle vytyčovacího plánu běžnými vytyčovacími a měřícími pomůckami. Při zpracování vytyčovacího plánu pro budování úkrytů se volí šířka dna jámy o 1 m větší, než je vnější šířka konstrukce. Obdobně se vytyčí výkop pro práci rýpadla. Vytyčení výkopů pro práci dozerů spočívá v označení podélné osy výkopu a v označení začátku a konce roviny dna objektu nebo stavební jámy, popřípadě i horní hrany ramp pomocí dvou výtyček (světel s modrými filtry), umístěných na levé straně výkopu 0,5 – 1,0 m od jeho vrchní hrany.

267. Podle potřeby je možno označit vrchní hranu výkopu kolíky. Při vytyčování pro

práci v noci je třeba použít oloupaných kolíků, kolíků z březového dřeva nebo kolíků natřených bílou anebo fosforeskující barvou a černobílých výtyček. Na výtyčky se upevňují svítidla s modrými filtry. Maximální vzdálenost výtyček je 10 – 15 m. Příklad vytyčovacího plánu pro hloubení stavební jámy strojem je na obr. 106, příklad vytyčovacího plánu pro ruční provádění výkopu je uveden na obr. 59.

268. pro práci zákopového pluhu se vytyčují lomy nebo vrcholy oblouků vysokými

kolíky umístěnými na levé hraně zákopu.

Obr. 106: vytyčovací plán pro hloubení okopu (stavební jámy) strojem 269. Dočasné zamaskování objektu se provádí tak, že se nad místem budování objektu

zřídí dočasná maska (kromě práce v noci nebo za snížené viditelnosti a mimo dotyk s nepřítelem) z normovaných maskovacích sítí takovým způsobem, aby byla umožněna práce strojů (dozerů, rýpadla, jeřábů) a skrývala veškeré demskující příznaky objektu (výkopové a montážní práce, skládku vytěžené horniny apod.).

270. Ruční hloubení výkopů se provádí:

- není-li k dispozici vhodný stroj pro zemní práce, - není-li možno vzhledem k stísněnosti pracoviště použít stroj pro zemní práce, - je-li rozsah prací tak malý, že by nasazení stroje pro zemní práce nebylo

ekonomické

271. Vybavení pracovní skupiny vhodným ženijním nářadím a složení pracovních skupin se určuje především bojovou situací, geologickými poměry a rozměry pracoviště. Okopy pro střelbu z ručních zbraní se v dotyku s nepřítelem budují nosným ženijním nářadím. Okopy mimo dotyk s nepřítelem, zákopy a stavební jámy se budují vozným ženijním nářadím.

272. Pří šířce výkopu do 2 m a hloubce do 2,5 m se určují dva pracovníci na minimální

délku výkopu 2 m a vybavují se 2 krumpáči a 2 lopatami pro práci ve střední a těžce kopné hornině a 2 lopatami a 1 krumpáčem pro práci v lehce kopné hornině. Schéma rozmístění pracovníků je na obr. 107a. Vykopaná hornina se musí vyhazovat co nejdále od okraje výkopu (obr. 107b).

Obr. 107: Rozmístění pracovníků ve výkopu o šířce 2 m a hloubce do 2,5 m a – schéma rozmístění pracovníků, b – ukládání vykopané horniny

273. Při šířce výkopu 3 m a více a hloubce nad 2,5 m se určuje na 4 m výkopu 6

pracovníků., na každý běžný metr jeden pracovník a vybavují se pro práci v těžce kopné hornině lopatou a krumpáčem na 1 pracovníka, ve středně a těžce kopné hornině na trojici pracovníků jedním krumpáčem. Při práci v těžce kopné hornině nebo při usilovné práci se vyčlení navíc buďto 2 pracovníci na trojici pracovníků nebo 1 pracovník na dvojici pracovníků, přičemž se počet a druh nářadí nemění. Navíc mají v těžce kopné hornině tito vyčlenění pracovníci nářadí nutné k rozpojování horniny (sochory, klíny, palice, sbíječky apod.). Při takto zvoleném počtu nářadí je zároveň vytvořena dostatečná záloha nářadí přímo na pracovišti. Rozmístění pracovníků ve výkopu je znázorněno na obr. 108a. Pro vytěžení horniny stupně (S) se ve výkopu zřídí dřevěná podlážka (házečka), a to v hloubce maximálně 2,5 m pod úrovní terénu (obr. 108b). Při hloubce výkopu nad 2,5 m se zmenší výkon asi o 25 – 30% vyčleněním pracovníků na házečky. Při práci v noci je třeba v malých výkopech zmenšit z bezpečnostních důvodů počet pracovníků až o 50%.

Obr. 108: Rozmístění pracovníků ve výkopu o šířce nad 3 m a hloubce nad 2,5 m a – schéma rozmístění pracovníků, b – vyhazování a ukládání horniny

274. Při hloubení výkopů pomocí dozerů je třeba dbát, aby:

- radlice tlačila před sebou vždy co největší objem horniny (až 3 m3), - motor stroje šel stále na plné otáčky a byl plně zatížen, - při hrnutí se udržovala optimální rychlost, - při jízdě zpět jel stroj co největší rychlostí, kterou dovolí terén, - rozvozní vzdálenost nebyla větší než 50 – 60 m, - hornina se hrnula pokud možno v korytě, - hornina se rozpojovala po svahu, - neztrácel se čas rozpojováním vytěžené horniny, Při použití strojů je dále třeba dbát, aby: - šířka výkopu byla libovolná, minimálně však rovná šířce radlice, - rýhy byly pouze přímé, - délka jednoho záběru byla 5 – 10 m a tloušťka třísky 10 – 20 cm, - navíc vytěžená hornina netvořila více než 10 – 30% objemu výkopu, u

stavebních jam více než 60%.

Na rozhrnování vytěžené horniny pro vytvoření násypů je třeba v lehce kopné hornině až 50% času z doby potřebné na provedení výkopu a ve středně kopné hornině až 40% tohoto času. Při zahrnování opevňovacích objektů je výkon 2krát až 3krát větší než při výkopu.

275. Těžení a přemístění horniny se při hloubení dozerem provádí postupně po vrstvách

do potřebné hloubky. Dozer při práci jezdí ve směru podélné osy objektu a střídavě ji oboustranně rozšiřuje o 20 – 25 cm. Vytěžená hornina je po rampě vyhrnována z výkopu. Každá vrstva se přemístí a urovná na několik záběrů. Postup rozpojování a přemísťování horniny je znázorněn na obr. 109.

Postup seřezávání jednotlivých vrstev: - seřezání horniny na úseku I v délce 5 – 6 m a přemístění až na konec plochy

určené ke skládce, - stejný postup následuje i na II. a III. Úseku. Obdobným způsobem se postupuje

i při těžení ostatních vrstev horniny.

276. Po vyhloubení výkopu se vytěžená hornina přemístí na boční násypy a její část se u neprůjezdných výkopů přesune zpět na výjezdovou rampu a vytvoří se tak čelní stěna okopu. Postup hloubení výkopu a vytváření násypů jsou znázorněny na obr. 110. U dlouhých výkopů (např. krytu pro 2 až 3 tahače s podvalníky) se postupuje tak, že se výkop rozdělí na 2 – 3 části. Po vyhloubení první části na požadovanou hloubku se vytvoří z vytěžené horniny násypy (stejným způsobem jako u krátkých výkopů) a teprve pak se pokračuje v hloubení druhé části. Ušetří se tak dlouhé přemísťování vytěžené horniny.

277. Hloubení výkopu pomocí přídavného dozerového zařízení BZ (obr. 111) se

provádí takto:

- ve směru výkopu se nahrne do jeho čela 3 až 5 objemů radlice vytěžené horniny, - se strojem se vyjede z výkopu a stroj se postaví svou osou pod úhlem asi 60° k ose

výkopu směrem k výjezdové rampě, - nahromaděná hornina se nahrne na jednu stranu výkopu, - pracovní postup po dobu hloubení se opakuje s přemísťováním horniny na obě strany

výkopu, - před dokončením výkopu se vytvoří násep před jeho čelem.

Je-li výkop částečně zapuštěn, těží se hornina k vytvoření násypů po obou stranách

výkopu ve vzdálenosti 10 – 12 m (obr. 112).

Obr. 109: Postup rozpojování a přemísťování horniny buldozerem D-271

Obr. 110: Postup hloubení okopů a vytváření násypů

Obr. 111: Ukládání horniny při hloubení okopu pomocí přídavného dozerového zařízení BZ

Obr. 112: Vytváření násypu při budování částečně zapuštěného okopu

278. Při těžení horniny kolovým dozerem DOK je nutno dbát, aby: - došlo k maximálnímu naplnění lopaty jejím vhodným nastavením (cca 3 m3), - stroj měl stálou zásobu tažné síly (optimální stav je takový, když při rozpojování

dochází k mírnému prokluzu kol), vhodně volenou tloušťkou třísky a řezný úhel lopaty,

- byla dodržena rovina těžební plochy, - naplněná lopata nebyla zbytečně zvedána do velké výše, a tím nebyla ohrožena

stabilita stroje, - nedocházelo k zbytečným manévrovacím pohybům stroje, - rychlosti při rozvozu a jízdě zpět byly maximální (s ohledem na terén).

Kolový dozer se šípovou radlicí (DOK-R) pracuje obdobnou technologií jako

buldozer. 279. Hloubení výkopu a stavební jámy kolovým dozerem DOK je možno provádět

dvojím způsobem: a) rozpojováním a hrnutím radlicí obdobně jako dozery BTU, BZ a D-271 a

přemísťováním vytěžené horniny radlicí nebo lopatou (zásadně při použití šípové radlice, při použití lopaty jen při těžení horní vrstvy horniny),

b) rozpojováním a přemísťováním horniny lopatou. Vytěžená hornina je ukládána před čelo výkopu a poté postupně na jednu a druhou stranu výkopu vycouváním stroje z výkopu. Zvětšování hloubky výkopu se provádí zásadně řezáním vrstvy horniny po celé délce výkopu až na požadovaný profil. Násypy se urovnají radlicí, zahrnutí stavebních jam rovněž radlicí (obr. 113). Použitím tohoto způsobu hloubení se dosahuje minimálního množství navíc vytěžené horniny. Při provádění výkopu do svahu se používá kolového dozeru DOK obdobně jako rýpadla s výškovou lopatou.

Rejd u kolového dozeru DOK umožňuje na začátku hloubení výkopu ukládat

horninu střídavě na obě strany výkopu bez vyjíždění stroje z výkopu, do hloubky asi 0,6 m. Teprve při větší hloubce je nutno vyjíždět s plnou lopatou a pojíždět střídavě na oba boky výkopu k vysypání horniny.

Obr. 113: Hloubení výkopu pomocí kolového dozeru DOK 280. Při práci s rýpadly je třeba dbát, aby:

- stroj stál, pokud možno, ve vodorovné poloze, - hornina se rozpojovala v tenkých vrstvách, - lopata se vždy plně naplnila, - úhel otáčení s naplněnou lopatou byl co nejmenší, - pohyb při otáčení se kombinoval se zdvihem a spouštěním lopaty, popřípadě

s vyprazdňováním lopaty, - při vyprázdňování se lopata zcela vyprázdnila.

281. Při použití rýpadel:

- šířka výkopu musí být rovna minimálně šířce lopaty nebo větší, - velkého efektu ve srovnání s dozery se dosahuje při hloubení výkopů a

stavebních jam o šířce menší než 3 m nebo při výkopech členitého půdorysu, - maximální délka záběru z jednoho místa činí 4 – 5 m, - maximální hloubka těžení je 4 m, - množství horniny vytěžené navíc je minimální a tvoří 5 – 10%, - pro zahrnování stavebních jam vyhloubených rýpadlem je nutno použít dozerů.

282. Základním způsobem práce rýpadel při hloubení zákopů, výkopů a stavebních jam je

práce s hloubkovou lopatou, kdy rýpadlo stojí na terénu a těží horninu pod úrovní podvozku. Těžení může být prováděno čelním nebo bočním záběrem. Pro práci rýpadla s hloubkovou lopatou je charakteristický čelní způsob práce. Rýpadlo postupuje po přímé trase a hloubí rýhu (obr. 114). Při hloubení výkopů ukládá vytěženou horninu na obou stranách výkopu, při hloubení stavebních jam zpravidla jen na jednu stranu výkopu.

Střední úhel otáčení může být při hloubení úzkých rýh velmi příznivý (30 – 40°). Délka pojezdu mezi jednotlivými postaveními rýpadla je rovna asi 2 – 3 m. Boční záběr má místo při pojíždění vedle hloubené rýhy, nikoliv v její ose a lopata zabírá kolmo na osu rýhy. Používá se jen výjimečně, protože odrýpaný svah je málo stabilní. Rýpadla s výškovou lopatou se pro budování polních opevňovacích objektů používá jen výjimečně a to tam, kde se budují do svahu.

Obr. 114: Hloubení stavební jámy rýpadlem s hloubkovou lopatou

283. Při použití zákopového pluhu ZP-60/90 je nutno dodržovat tyto zásady:

- tlačné lyžiny musí, pokud možno, dosedat v celé délce na povrch terénu, - není dovoleno zdvíhat pluh, který je v záběru. Při zvedání pluhu je třeba se

zahloubeným pluhem couvnout a poté jej zvednout, - lomy zákopu je možno provádět buď plynule (vlnovitá trasa) nebo couvnutím

tahače i se zahloubeným pluhem. Pro další hloubení se musí tahač natočit do požadovaného směru, pokud je pluh odlehčen a není v plném záběru,

- při budování vlnovité trasy s použitím traktorů S-100 (S-80) se uvolní závěs traktoru, aby se mohl vykyvovat.

Při použití kolového dozeru jako tahače zákopového pluhu je možno provádět

hloubení zákopu dvěma způsoby:

- výjimečně přímým tažením zákopového pluhu za strojem, takže platí zásady uvedené v tomto článku,

- tažením zákopového pluhu navijákem stroje. Je-li úhel (obr. 115a) menší než 20°, stroj postupuje couváním, je-li úhel větší než 20°, odjíždí stroj do následujícího postavení způsobem znázorněným na obr. 115b.

Obr. 115a: Budování zákopů pomocí zákopového pluhu ZP-60/90

Obr. 115b: Budování zákopů pomocí zákopového pluhu ZP-60/90

284. Dokončení výkopu a úprava jeho dna. Stroji pro zemní práce se provádí jen hrubý výkop, předpokládaný projektem. Ostatní dokončovací práce se vykonají ručně.

U okopů a krytů se upraví jejich dno, stěny a násypy a provede se odvodnění (trativody, vsakovací jámy, sběrné jímky apod.). U úkryt ů se vyrovná dno v předpokládaném sklonu, podle druhu konstrukce a způsobu její montáže se označí (kolíky, výtyčkami) poloha konstrukce ve stavební jámě, provede se odvodnění úkrytu (trativody, vsakovací jámy, sběrné jímky apod.), popř. se učiní další opatření (uložení kabelů pro spojení, dodávka elektrického proudu, položení izotopu pro vestavění úkrytu z vlnitého plechu apod.). Zároveň se dokončí úprava rýh pro uložení vzduchovodu a kouřovodu. Při budování úkrytů z tkaninových pytlů se stěny hrubého výkopu provedeného rýpadlem upravují ručně pomocí šablon v průběhu ukládání pytlů.

285. Montáž konstrukce opevňovacích objektů. Konstrukce opevňovacích objektů vyrobené podle projektu se přisunují na místo budování jako předem připravené prvky, díly nebo celky (části celku). Ve výkopu se provádí pouze jejich montáž (ukládání). Jen ve zcela výjimečných případech je dovoleno vyrábět konstrukce na místě budování objektu. Konstrukce z materiálu z místních zdrojů se vyrábí mimo místo stavby na stavebních dvorech, zpravidla v místě těžby materiálu.

Obložení stěn výkopů a zákopů se provádí podle čl. 90. Napínání kotevního drátu se provádí buď stáčením dvojitého kotevního drátu nebo odkláněním kotevního kolíku pomocí páky. Na rampy výkopů se ukládá kolejová vozovka.

286. Ruční montáž úkrytů se zahajuje vestavěním plynotěsné (popřípadě protitlakové) příčky nebo prvního rámu (spolu) krytové části. Pracuje se ve dvou skupinách současně, z nichž jedna vestavuje úkrytovou a druhá vstupní část ve směru od vestavěné příčky nebo prvního rámu. Díly se odebírají z vozidel nebo ze skládek a spouštějí se do stavební jámy po ližinách (obr. 116). Počty pracovníků v jednotlivých podskupinách je třeba volit s ohledem na hmotnost vestavovaných prvků. Při vestavování konstrukcí z materiálu z místních zdrojů je třeba důrazně dbát na dočasné a trvalé příčné a podélné zavětrování.

Obr. 116: Ruční vestavování konstrukce opevňovacího objektu

287. Montáž úkryt ů pomocí strojů se provádí při vestavování celých konstrukcí nebo jejich částí, popřípadě zvlášť těžkých dílů do stavební jámy. Konstrukce se odebírají z vozidel nebo skládky. Poloha zavěšeného břemene a jeho usměrnění do místa uložení se provádí pomocí bidel. K ukládání konstrukcí do stavebních jam se používá automobilních jeřábů a v nouzovém případě při zvýšené opatrnosti i kolového dozeru DOK. Kola automobilního jeřábu (hydraulické podpěry) a kola automobilů s materiálem se mohou přiblížit k horní hraně stavební jámy až na vzdálenost, která se rovná hloubce stavební jámy. Varianta použití automobilního jeřábu je uvedena na obr. 117. Kolový dozer DOK ukládá konstrukci zavěšenou na lopatě pojezdem ke stavební jámě.

Obr. 117: Montáž konstrukce úkrytu pomocí automobilního jeřábu 288. Vybavení opevňovacího objektu se montuje v době provádění izolace a ručního

zahrnování konstrukce (u úkrytů z vlnitého plechu i v době provádění záhozu dozerem). Zařízení, které se v objektu montuje nebo jímž se objekt vybavuje je uvedeno v čl. 25. Převozný úkryt PÚ-68 je trvale vybaven, montuje se však šachtový vstup se vzduchovodem a anténním systémem.

289. Izolace konstrukce a provedení záhozu. Konstrukce úkrytu se musí řádně izolovat

proti pronikání povrchové vody a otravných látek a pro udržení přetlaku vzduchu uvnitř úkrytu.

Úkryty z vlnitého plechu se izolují přelepením spár nejméně 8 cm širokou páskou z izolepy, příčky se po obvodě utěsňují vlhkým jílem a ke konstrukci se po celém obvodu půdorysu přilepí předem položený koberec z izofolu. Úkryty z tkaninových pytl ů těsní ve stěnách úkrytů velmi dobře. Stropní klenba se v mezerách zasype jemnou horninou a izoluje se kobercem z izofolu, který se po obvodu uloží do rostlé horniny. Maximální péči vyžaduje izolace konstrukce z materiálu z místních zdrojů.

Základ objektu musí být udusán, spáry v konstrukci (podlaha, stěny a strop) musí být vyplněny hněteným jílem a stěny a strop zcela izolovány PVC nebo lepenkou s přesahem 8 – 15 cm a přelepením spojů. Zához musí být do úrovně minimálně 10 cm nad stropem proveden ručně tak, aby izolace byla obsypána jemnou horninou a nebyla poškozena. Zcela Výjimečně lze izolovat konstrukci pouze vrstvou vlhkého jílu tlustou minimálně 10 cm. Zvláštní pozornost se přitom věnuje příčkám, musí být zásadně izolovány po celém obvodu. U všech konstrukcí je nutno dbát na pečlivé utěsnění všech prostupů (kouřovodů, vzduchovodů, kabelů apod.) přírubami, hněteným jílem a samolepící páskou. Zához úkrytů z tkaninových pytlů se provádí zásadně ručně. Po záhozu se upraví místo uložení protitlakových uzávěrů vzduchovodu a kouřovodu.

290. Po dokončení záhozu se zřídí trvalá maska (drny, suchý porost, trvalá maskovací

síť apod.), odstraní se stopy po činnosti při budování objektu a maskují se vstupy. Teprve potom se odstraní dočasná maska a zlikviduje se pracoviště.

4. Příprava konstrukcí opevňovacích objektů z materiálu z místních zdrojů 291. Pro konstrukce opevňovacích objektů se používá jehličnaté dřevo (smrkové, jedlové,

borové) netříděné. Nejčastěji se používá (obr. 118):

Obr. 118: Hlavní druhy dřeva používané k přípravě a konstrukci opevňovacích objektů

a) proutí, větve, chrastí o tloušťce do 3 cm u tlustšího konce, délky 2 až 3m, b) tyčovina (tyčky) o průměru 3 až 6 cm na tlustším konci a tyčovina (tyče) o průměru 7

až 13 cm na tlustším konci, c) kulatina o průměru 13 cm a více na tenčím odkorněném konci, d) půlkuláče získané z kulatiny podélným rozříznutím, e) kulatina dvoustranně omítaná, f) kulatina dvoustranně omítaná a podélně rozříznutá, g) kulatina trojstranně omítaná (poval), h) krajiny různé tloušťky a tvaru, získané jako odpad při omítání kulatiny, i) prkna tloušťky do 3,5 cm a šířky větší než dvojnásobek tloušťky, omítaná nebo

neomítaná, j) fošny tloušťky od 4 cm do 10 cm a šířky větší než dvojnásobek tloušťky, k) hranolky s výškou menší než dvojnásobek šířky a s plochou průřezu 25 – 100 cm2 l) hranolky s plochou průřezu větší jak 100 cm2. Ostře hraněných hranolků a hranolů se

používá jen k výrobě protitlakových dveří, jinak se používají s oblinami, které mají na únosnost nepatrný vliv.

Mimo to se používají lišty s plochou průřezu menší než 10 cm2 a latě s plochou

průřezu od 10 cm2 do 25 cm2.

292. Dřevěné konstrukce se skládají z dílů (rámy, panely, štíty, spoly, dvaře apod.), díly z prvků. Díly a prvky se spojují různými tesařskými vazbami, pomocí svlaků, tesařských skob, hřebíků, svorníků, dřevěných nebo ocelových trnů, objímek a ocelových pásků přibitých hřebíky (obr. 119). Při spojování dřev se hřebík zatlouká přes slabší prvek a jeho délka má být minimálně dvojnásobná až trojnásobná jako tloušťka slabšího prvku.

Obr. 119: Doporučené tesařské spoje dřevěných prvků a-deskového řeziva (prkna, fošny), b-hraněného řeziva (hranolky, hranoly, povaly), c-kulatiny dvojstranně

omítnuté nebo neomítnuté, d-kulatiny při výrobě panelů z prvků nestejného průměru

293. Konstrukce úkryt ů ze dřeva mohou být různorodé. Rozlišují se tyto hlavní typy konstrukcí:

- obložená - kůlová - sloupková - srubová, - rámová, - panelová.

294. Kůlová konstrukce je nejjednodušší konstrukcí ze dřeva, neboť opracování dřeva je

minimální. Používá se především k obkládání otevřených výkopů (obr. 17a). Kůlové konstrukce je však možno použít i k budování úkrytů jednoduchého typu, a to především jejich účelové části. Překrytí se provede ze dřeva nebo jiného materiálu a zasype se vrstvou horniny o potřebné tloušťce.

295. Sloupková konstrukce se může použít k budování úkrytů všech typů. Skládá se

z kostry vytvořené z rozepřených rámů a obložení tyčovinou nebo kulatinou. Rámy mohou být podélné (obr. 120a) nebo příčné (obr. 120b).

Obr. 120: Schéma sloupkové konstrukce

296. Srubová konstrukce se používá jen u palebných a pozorovacích objektů o malých půdorysných rozměrech (obr. 121).

297. Rámová konstrukce je velmi tuhá a používá se pro zhotovení nosné konstrukce

úkrytů všech typů. Rámy se skládají z podvojů, stojek a prahů a jsou řazeny za sebou po délce úkrytu (obr. 122). Mohou být vyrobeny z různých druhů dřeva, které však musí mít stejnou tloušťku. U rámů z kulatiny se používá pro podvoje (nejvíce zatížený díl) oboustranně omítaných kulatin.

Obr. 121: Spojení prvků srubové konstrukce a – srubová vazba na 1/4d, b – spojení pomocí kůlů a drátu

Obr. 122: Schéma rámové konstrukce

298. Panelová konstrukce je vhodná pro použití kulatin nestejného profilu. Panely a štíty lze též vyrábět z tyčoviny a řeziva. Jejich konstrukce je znázorněna v příloze 1. Použití předem vyrobených panelů a štítů zkracuje dobu budování úkrytů. U některých panelů větší hmotnosti je však nutno používat při jejich montáži strojů.

299. Prostory pro těžbu dřeva určuje nadřízený velitel se zřetelem na to, aby při těžbě

nebyly prozrazeny prvky bojové sestavy vojsk.

300. Způsob přípravy stavebního dřeva a prostředky pro tuto přípravu jsou popsány v předpise evid. zn. Žen-21-1.

301. Konstruk ční prvky (díly) se zhotovují většinou v místě těžby dřeva, výjimečně v místě budování opevňovacího objektu, neboť to umožňuje:

- využít plně vytěženého dřeva pro výrobu různých konstrukčních prvků, - snížit potřebu dopravních prostředků pro dopravu dřeva na místo budování

opevňovacího objektu, - využít plně mechanizačních prostředků a různých pomůcek urychlujících práci, - při hromadné výrobě specializovat pracovníky jen na omezené pracovní úkony, - zkrátit dobu prací na místě budování opevňovacího objektu.

302. Pro výrobu prvků (dílů) se vytváří stavební dvůr , tj. zamaskovaná plocha, vybavená

zařízením pro vlastní výrobu: nářadím pro opracování dřeva (ručním nářadím včetně soupravy všeobecného nářadí a soupravy dřevoobráběcích strojků), šablonami, výrobními stoly a prostředky pro vnitřní dopravu. Zpravidla se zřizují pracoviště pro:

- délkování, - úpravu rohových spojů, - sestavování rámů, štítů, spolů, - sestavování protitlakových a plynotěsných příček a dveří, - kompletování konstrukcí a jejich nakládání na vozidla.

303. pro výrobu prvků a dílů se zpracovává výrobní plán, ve kterém se uvádí druh prvků

a dílů, jejich rozměry a počet kusů pro jednu soupravu konstrukce. Možná varianta výrobního plánu je uvedena na obr. 123. Schéma základních typizovaných konstrukčních prvků (dílů) je uvedeno v příloze 1.

304. Výroba rámů z hatí se organizuje zpravidla v místě těžení proutí (větví) na zemním

hatidle pomocí úžila (obr. 124).

305. Hatidlo se skládá z kolíků zatlučených do země ve tvaru dvou soustředných kružnic s podložkami mezi kolíky. Mezi kolíky se ukládá proutí (větve), stahuje se haťovým úžidlem a převazuje se vázacím drátem ve vzdálenosti 40 – 50 cm. Dva až tři pracovníci těží materiál a tři pracovníci vyrábějí rámy: výroba jednoho rámu o průměru 20 cm vyžaduje asi 10 minut. Konečný tvar se dává rámu ve výkopu budovaného opevňovacího objektu.

306. Rovné hatě se vyrábějí běžným způsobem na dřevěných kozách jako nekonečná hať,

která se podle potřeby délkuje pilou.

Obr. 123: Možná varianta výrobního plánu

Obr. 124: Hatidlo

Poděkování: panu Martinu Bubelovi za poskytnutí studijních materiálů. Bez jeho pomoci by tato práce nemohla vzniknout. Zpracoval: Ing. Vladimír Polášek Použité prameny a literatura: Polní opevňování (povrchové a zapuštěné objekty), Ministerstvo národní obrany, Praha, 1972

field fortifications handbook_cssr_1972_part 2

Documents