1

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Pedagogická fakulta

Oddělení celoživotního vzdělávání

Závěrečná práce

Historie předškolního vzdělávání

a výchovy v Týně nad Vltavou

Vypracovala: Mgr. Marie Fejklová

Vedoucí práce: Mgr. Eva Svobodová

České Budějovice 2017

2

Prohlášení

Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracoval samostatně pouze s použitím

pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.

Prohlašuji, že v souladu s § 47 b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se

zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve

veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých

Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského

práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž

elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb.

zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku

obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce

s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem

vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.

V Českých Budějovicích dne 13. května 2017 Marie Fejklová

3

Anotace

Závěrečná práce se zabývá historií předškolní výchovy a vzdělávání v Týně nad Vltavou.

První teoretická část je věnovaná historickému vývoji předškolního vzdělávání

v Českých zemích od 19. století, kdy se zakládaly první veřejné opatrovny. Druhá část

mapuje formou analýzy dostupných historických materiálů a rozhovorů s místními

předškolními pedagogy vývoj předškolního vzdělávání a vznik institucí v Týně nad

Vltavou ve stejném období až do přelomového roku 1989. Poslední část je věnována

budově bývalé Opatrovny z r. 1931, která stále slouží svému původnímu účelu.

Klíčová slova

Vývoj/ historie/počátky předškolního vzdělávání, předškolní výchova, předškolní

instituce, mateřinka, opatrovna, mateřská škola, Týn nad Vltavou.

Abstract

My thesis is focused on historical pre-school education in Týn nad Vltavou. First part

describes historical development pre-school education in Czech territories from 19th

century. During this mentioned period were established first nursery pre-school

intitutions. Second part survey and analyse local historical documents and with help of

interview with local pre-school teachers focused on development of pre-school

education and intitutions in Týn nad Vltavou during 19th century till 1989.

Last chapter is focused on the Nursery pre-school building, which was built in 1931.

Key words

History/begennings of pre-school education, preschool intitution, nursery school, Týn

nad Vltavou

4

Poděkování

Děkuji Mgr. Evě Svobodové za rady a připomínky při psaní mé závěrečné práce.

Poděkování patří též paní učitelce z MŠ v Týně nad Vltavou Zuzaně Dědičové za

sdílení vzpomínek a zapůjčení kroniky MŠ Dewetterova a též pracovníkům Městského

muzea v Týně nad Vltavou.

„Škola mateřská je jako příjemné jaro, ozdobené vyrážejícími bylinami a květinkami

různé vůně.“ Jan Amos

Komenský

5

Obsah

Prohlášení ........................................................................................................... 2

Úvod

1 Počátky předškolní pedagogiky u nás .................................................................. 7

1.1 Předchůdci Komenského .................................................................................. 7

1.2 Jan Amos Komenský (1592 – 1670) ................................................................ 7

2 .................................................. Průkopnická léta předškolní výchovy a vzdělávání

........................................................................................................................ 10

2.1 Podmínky sociální, kulturní a politické pro vznik opatroven .......................... 10

2.2 Vývoj předškolní péče v 19. století v českých zemích ................................... 11

2.3 Instituce pro nejmenší (předškolní) děti ........................................................ 12

2.4 Osobnosti významné pro vznik a rozvoj předškolní péče .............................. 15

3 ....................................... Další vývoj předškolního vzdělávání v průběhu 20. století

........................................................................................................................ 21

3.1 Historický kontext ........................................................................................... 21

3.2 Významné osobnosti a pedagogové na území Čech a Moravy ...................... 22

3.3 Další vývoj mateřských škol v průběhu 1. pol. 20. století ............................. 25

4 ..................................... Vývoj předškolní výchovy a vzdělávání v Týně nad Vltavou

........................................................................................................................ 29

4.1 Z historie Týna nad vltavou ............................................................................ 29

4.2 Stručný přehled vývoje zaopatřovacích, vzdělávacích a kulturních institucí

v letech 1859 – 1999 ................................................................................................. 31

4.3 Osobnosti s vazbou k Týnu nad Vltavou ........................................................ 32

4.4 Založení městské opatrovny ........................................................................... 35

4.4.1 Ze zápisů Petra Hanzala 1871 - 1909 ..................................................... 37

4.4.2 Zápisky Otto Rödla .................................................................................. 38

4.5 Stavba nové opatrovny................................................................................... 40

4.5.1 Vývoj v období let 1931 – 1945 .............................................................. 41

4.5.2 Vývoj v období let 1947 – 1989 .............................................................. 42

Závěr

6

Úvod

Když jsem se před téměř sedmi lety přestěhovala do Týna nad Vltavou, nevěděla

jsem o něm mnoho. V létě 2016 jsem dostala možnost pracovat v muzeu, kde jsem

navrhovala pracovní listy pro návštěvníky muzea. Při studiu materiálů a procházení

expozic muzea jsem narazila na zajímavou zmínku v historii Týna nad Vltavou: „Rok

1868 – Založení první městské opatrovny maličkých“.

Z vyprávění paní učitelky Dědičové (obě moje dcery mateřskou školu v Dewetterově

ulici – opatrovnu – znají z vlastní zkušenosti) jsem už věděla, že budova této školky

bývala za Rakouska-Uherska opatrovnou. Jak to přesně bylo, jaký byl vývoj od

opatrovny k mateřské škole, to byly moje otázky, které mi vytanuly na mysl. Pustila

jsem se tedy do pátrání 120 let historie jedné opatrovny a později mateřské školy.

Cílem práce je podat ucelenou zprávu o vývoji předškolního vzdělávání v Týně nad

Vltavou a předložit srovnání s paralelním vývojem na území především Čech

v průběhu 19. století do 1. poloviny 20. století.

7

1 POČÁTKY PŘEDŠKOLNÍ PEDAGOGIKY U NÁS

1.1 PŘEDCHŮDCI KOMENSKÉHO

Jednota bratrská o výchovu a vzdělání dětí velmi pečovala: „Děti byly nošeny do

sboru už jako nemluvňata. Sbor kontroloval, jak se oba rodiče podílejí na výchově,

zda jsou laskavými a pečlivými, i když přísnými vychovateli, dbají-li rozvážně dětských

možností chápavosti („sluší se s dětmi dětinsky nakládati, ne trpce s nimi míti“).

Rodinná výchova nejmenších zahrnovala výchovu tělesnou, rozvoj řeči, vedení k

činnostem, rozumovou výchovu, a hlavně náboženskou a sociálně mravní.“ (Čapková,

1980, citováno ze Šlégla) Z ctností se nejvíce cenila ukázněnost, pilnost, slušné

chování, úcta k rodičům a pravdivost. Nezanedbávala se také manuální práce.

Dalo by se říci, že Jednota bratrská předešla svou dobu ve využití jakési

předchůdkyně soudobé mateřské školy. V roce 1566 vznikl v Přerově tzv. dům

„maličkým pro zvykání“, který sloužil k dohledu nad dětmi, jejichž rodiče museli po

práci mimo domov. (Šlégl 2013)

1.2 JAN AMOS KOMENSKÝ (1592 – 1670)

Pedagoga, didaktika 17. století není nutno sáhodlouze představovat. Nutno však

zmínit a připomenout, že Komenský ovlivnil pohled na vzdělávání a potřeby dětí od

útlého věku - z dnešního pohledu dětí předškolních. Jako první na světě zařadil

výchovu „předškolních“ dětí do výchovného a vzdělávacího systému celé společnosti

(Rýdl, Šmelová, 2012) Pro první tvůrce systému předškolního vzdělávání však byla

výchozí oporou Didaktika, nikoliv Informatorium školy mateřské, neboť nebylo vydáno

v češtině. Rukopis byl nalezen a vydán až v 50. letech 19. století. Informatorium školy

mateřské bylo ovšem určeno rodičům, především matkám, jak dále upřesňují Rýdl,

Šmelová. Revoluční byl Komenského pohled na dítě jako na „klenot a Boží dar hodný

nejvyššího opatrování“. Avšak ještě na začátku 20. století byla dětská práce u nás a

jinde v Evropě běžná záležitost.

Ke Komenskému se pak vrací buditelé a obrozenci při tvorbě školského systému jak

po stránce organizační, tak po stránce formy a obsahu vzdělávání. Např. J. V.

Svoboda ve své „Školce“.

8

Školský systém podle J.A.K., kde je poprvé užito označení mateřská škola.

(Šmelová, 2008)

(Šmelová, Ohlédnutí do historie předškolní výchovy, Olomouc 2008)

Předškolní výchova – zpřesněné a doplněné dělení z Velké didaktiky.

1) Třída novorozenecká (které také předchází údobí prenatální) – od narození do 1

roku (0-1)

2) Třída u prsu čili kojenecká (do konce druhého roku – 1–2 roky)

3) Třída žvatlání a prvních krůčků (2-3 rok)

4) Třída smyslového vnímání (3-4 rok)

5) Třídu mravů a zbožnosti (4-5 let)

6) Škola klínu mateřského společným pobýváním a činností (5-6 let) – škola společná

(Šmelová 2008, Šlégl 2012)

Věkové období Stupeň vzdělání Obsah vzdělávání

Dětství (0 – 6) Mateřská škola, mateřský

klín

Rozvíjení vnímání a představ o okolním

světě, uvádění do hospodářství,

náboženská výchova

Chlapectví (6 – 12) Škola národní

v mateřském jazyce

Čtení, psaní a prvky geometrie,

přírodovědy, geografie, náboženství,

ruční práce, zpěv

Jinošství (12 -18) Škola latinská

Gramatika, rétorika, dialektika,

matematika, fyzika, astronomie,

geografie, muzika, historie, etika,

teologie

Mužský věk (18 – 24) Akademie Speciální vzdělávání

9

Pro zajímavost uvádím zmínku o osobní vazbě J.A.K. k Týnu nad Vltavou. Svou třetí

manželku našel právě zde. Byla to, o 30 let mladší, Jana Gajusová, dcera jeho blízkého

spolupracovníka Jana Gajuse. V Týně totiž vznikla Jednota Bratrská, která se brzy stala

centrem pro celý kraj. Jana Gajusová po smrti manžela pobývala v Berlíně, kde ji zřejmě

byl poskytnut azyl pro evangelíky, ale další stopy po ní tady končí.

Pro nás je ovšem důležité, že stopy Komenského i dnes jsou stále živé. Jeho odkaz byl

inspirací při tvorbě českého školského systému, kdy se nemalá skupina obrozenců a

vlastenců snažila vymanit z područí německého vlivu.

10

2 PRŮKOPNICKÁ LÉTA PŘEDŠKOLNÍ VÝCHOVY A

VZDĚLÁVÁNÍ

2.1 PODMÍNKY SOCIÁLNÍ, KULTURNÍ A POLITICKÉ PRO VZNIK

OPATROVEN

V souvislosti s průmyslovou revolucí nastávají zásadní změny nejen v sociální oblasti,

ale také v přístupu k výchově a vzdělávání dětí předškolního věku. V zakládaných

manufakturách a továrnách nejsou zaměstnáváni pouze muži, ale díky špatné

ekonomické situaci rodiny také ženy a děti. Pro celé 19. století je dále příznačný prudký

růst počtu obyvatel daný například snížením dětské úmrtnosti (z 25% na 18%) nebo

pokrokem lékařské vědy. Tyto předpoklady se ale týkají spíše zámožnější části obyvatel.

Většina obyčejných lidí (dělníků a řemeslníků - 80%) se potýkala s bídou,

nezaměstnaností a často i hladem. To vše na pokraji snesitelných možností člověka.

(Šlégl, 2012)

Nevyhovující bydlení, hygienické podmínky a nedostatečná a nekvalitní výživa

negativně ovlivňovaly zdravotní stav malých dětí. Nevzdělané matky a těžce pracující

za nízkou mzdu se v těchto podmínkách jen stěží mohli o své dítka dobře postarat. Na

neutěšenou situaci reagovala lékařská věda počátkem 19. století – z rámce interního

lékařství se vydělila pediatrie. Díky tomu se předškolní výchova pomalu začala

přesahovat rodinu a mířila k celé společnosti. Tato skutečnost napomohl k rozvoji teorie

výchovy a péče o dítě po stránce fyzické i duševní.

Šlégl uvádí: „Tyto žalostné podmínky vedly rodiče k tomu, aby své děti, hned jak to

bude možné, posílali do práce. Již čtyřleté děti pracovaly v nelidských podmínkách za

nejnižší možnou mzdu. Navíc často vykonávaly velmi nebezpečné činnosti (lezení pod

stroje, práce v dolech), které v některých případech vedly i k jejich smrti. Z těchto

důvodů bylo nutné znovu připomenout význam rodinné výchovy pro edukaci

nejmenších dětí. O to se pokoušel F. Tesař, spoluzakladatel městské mateřské školy v

Praze. Od 70. let 19. století se začíná ve výchově rodičů výrazně uplatňovat vliv lékařů,

kteří se snaží v duchu zásady přirozené výchovy upevnit zdraví nejmenších dětí. (Šlégl,

2012)

11

A právě tyto neutěšené podmínky nastartovaly zakládání prvních předškolních

institucí, které měly za úkol nahradit dílem péči hmotnou (ošacení, jídlo) a dílem péči

sociální i emociální (výuka a výchova). Avšak nutno připomenout, školní docházka,

která znesnadňovala soustavné zaměstnávání dětí, ale nebyla podnětem k úplnému

zastavení dětské práce. Až v roce 1903 byl v Habsburské monarchii uzákoněn zákaz

zaměstnávání dětí mladších 12 let. Proti dětské práci byli především učitelé, podle nichž

práce ohrožovala tělesný i duševní vývoj dětí.

Pro představu přístupu k dětské práci, výběr mezníků k této problematice 1396 Italský stát Benátky zakazuje práci dětí mladších než 13 let. 1630 Londýn je požádán o zaslání stovky „nehodných chlapců a dívek“ na práci v tkalcovských dílnách ve virginských koloniích v Americe. 1774 Zavedení povinné školní docházky v Habsburské monarchii. 1860 V Británii pracuje 50 procent všech dětí, mnohé z nich pracují až 80 hodin týdně. 1919 Československo přijímá zákon o zákazu dětské práce (pro děti mladší 12 let).

2.2 VÝVOJ PŘEDŠKOLNÍ PÉČE V 19. STOLETÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH

Počátky vzniku veřejných předškolních se pojí v rámci Evropy s koncem 18. století a

počátkem 19. století. Vznikající předškolní instituce měly často odlišný název

(opatrovna, útulek, asyl). českých zemích to byly zejména opatrovny, dětské zahrádky

a později mateřské školky.

„Největší zásluhu při zakládání institucí věnujících se edukaci nejmenších dětí, má

hraběnka Brunswick-Korompová. V průběhu 19. století se vytvořilo několik institucí,

které se výchovou a vzděláváním předškolních dětí zabývalo. K nejstarším patří

nalezince, které poskytovaly azyl odloženým a nemanželským dětem. Potom to byly

sirotčince sloužící dětem bez rodičů. Také dětské nemocnice poskytovaly základní péči

pro děti postižené krátkodobými chorobami (sanatorium) nebo pro dlouhodobě

nemocné děti s nevyléčitelnými nemocemi (chorobince). Vedle těchto institucí tu

existovaly opatrovny, jesle, dětské zahrádky a mateřské školy, kterým se také říkalo

pěstovny či dětince.“ (Šlégl, 2012)

12

Přehled institucí pro děti v 19. století (dle Šlégla)

Pro nechtěné, osiřelé nebo nemocné děti

1) nalezince 2) sirotčince 3) dětská nemocnice (sanatorium) 4) dětská nemocnice (chorobinec) Pro děti pracujících rodičů, zejména s růstem počtu pracujících matek

5) opatrovny 6) jesle 7) dětské zahrádky 8) mateřské školy (pěstovny, dětince)

Eva Opravilová ještě přihlíží k dalším aspektům – krokům, které byly konány v zájmu

dětí: …“například v roce 1803 vznik první oficiální porodnické kliniky v Čechách na

Novém městě pražském u Apolináře. Tam byl i první „babybox“ zděný výklenek, kam

mohly svobodné matky při odchodu z porodnice své novorozence anonymně odkládat.“

Mišurcová se ve své stati vyjadřuje k počátkům tohoto vývoje takto: „Všeobecný

školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařských dědičných

zemích z 6. prosince 1774 byl prvním vykročením na cestě k povinné školní docházce

na území habsburské monarchie. Povinnou školní docházku pak uvedl do praxe říšský

školský zákon (tzv. Hasnerův zákon) z roku 1869. Teprve tento školský zákon určil

obecným školám povinnost poskytnout všem dětem znalost čtení, psaní a počítání. Tím

byl vytvořen, jak uvádí Mišurcová, předpoklad k tomu, aby byla didaktická funkce

předškolním institucím odebrána. (Mišurcová, 1980)

2.3 INSTITUCE PRO NEJMENŠÍ (PŘEDŠKOLNÍ) DĚTI

Následující podkapitola vysvětluje rozdíly mezi funkcemi institucí pro děti do 6 let,

které postupně vznikaly v různých částech tehdejšího Rakouska-Uherska. A připomíná

první instituce tohoto typu u nás.

13

Opatrovny představovaly pečovatelská zařízení, která plnila zejména sociální funkci.

Byly zřizovány v místech, kde se výrazně projevovala potřeba zajistit dětem

zaměstnaných matek dohled. (Šmelová, 2008)

Ve 20. létech 19. století se postupně měnil charakter těchto institucí, uvádí dále

Šmelová. Bylo dbáno nejen na dohled, ale též výchovu a prvopočáteční vyučování.

Původ opatroven můžeme hledat ve druhé polovině 19. století. V souvislosti se

zvyšující se zaměstnaností žen, danou průmyslovou revolucí, bylo třeba, aby se o

nezaopatřené děti někdo postaral. Na území tehdejšího Rakouska Uherska za přispění

hraběnky Marie Terezie Brunswickové (1775 – 1861) byla založena první opatrovna, a

to v Bánské Bystrici roku 1829 (dnešní Slovensko). Její zásluhou vznikaly i mateřské

školy, např. v Bratislavě nebo ve Vídni. (Šmahelová, 2012)

Stejného dne, tedy 1.3. 1832 byla založena druhá česká opatrovna v obci Karlín

(tehdy ještě nebyla součástí Prahy). Jednalo se vlastně o soukromý útulek pro malé

děti pracujících matek, který vybudoval majitel místní kartouny Leopold Jerusalem,

původně pro děti osiřelé za velké epidemie cholery. Ta začala sloužit svému účelu

okamžitě, na rozdíl od opatrovny Na Hrádku – zpřístupněna až 8.10. 1832, kdy byly

ukončeny nezbytné stavení úpravy v budově, kde přízemí bylo projektováno pro 300

dětí ve věku 2-6 let a první patro pro 600 dětí triviální školy. (Rýdl, Šmelová, 2012)

Opatrovny do 30. let 20. století existují a fungují spolu s mateřskými školami. Postupně

se opatrovny v reakci na potřeby přejmenovávají a organizačně mění na školy

mateřské.

Mateřské školy plnily funkci výchovnou, podporovaly a doplňovaly výchovu rodinnou

a připravovaly děti na vstup do školy.

První česká mateřská škola byla založena v roce 1869 v Praze u sv. Jakuba.

Tato instituce byla financována Obcí pražskou, která se starala o materiální a personální

zabezpečení školy. Stravu a ošacení dětí měl zase na starosti Dobročinný komitét dam.

Škola byla určena pro děti od 2 do 5 let, jejichž rodiče se nemohli díky stálému

zaměstnání dostatečně věnovat péči o své potomky. Děti nebyly v této instituci pouze

hlídány a živeny, ale byla jim poskytnuta také výuka a výchova. Nejvíce mateřských

škol bylo založeno v letech 1880-1885, kdy jich přibylo 78.

14

Výše uvedené instituce byly zřizovány buď samostatně, nebo byly podle potřeb

přiřazovány k obecné škole. Kromě těchto možností docházelo také ke spojování

jednotlivých institucí. Nejčastější variantou bylo spojení opatrovny a mateřské školy.

Věra Mišurcová upozorňuje, že docházelo k častému zaměňování jednotlivých názvů, a

to i v odborné literatuře a úředních dokumentech. Koncem 19. století (1897) bylo v

Českém království celkem 355 institucí, které se věnovaly péči o nejmenší děti. Nejvíce

bylo mateřských škol (249 – z toho 189 německých), druhou nejrozšířenější institucí

byly opatrovny (93) a nejméně bylo jeslí (13).

Jak je patrné z tohoto výčtu, mělo v českém prostředí velký vliv německé etnikum,

které se snažilo, prostřednictvím těchto institucí, germanizovat české obyvatelstvo.

Proti těmto germanizačním snahám vystupovala především Ústřední matice školská,

která měla největší zásluhu na zřizování českých mateřských škol. Musíme si v tomto

smyslu uvědomit, že stále probíhalo české národní obrození, které usilovalo o

osamostatnění českého etnika a o jeho vymanění z područí německého i rakouského.

Proto lze chápat zakládání mateřských škol na našem území jako součást národnostního

boje českých obrozenců. (Šlégl, 2012)

Jesličky/Jesle byly určeny pro děti, jejichž rodiče jim nemohli poskytnout odpovídající

péči. Jesle tak zajišťovaly především zdravotní péči, ale snažily se také rozvíjet

emocionální stránku dětí (rozhovory, hry, vyprávění).

Nejstarší jesle v českých zemích byly založeny roku 1854 na Starém městě a roku

1857 na Novém městě jakožto německá charitativní zařízení. První české jesle

vznikly roku 1884. Založila je Obec pražská ve školní budově u sv. Ducha.

Dětská zahrádka jejich zakladatelem byl německý filosof a pedagog F. Fröbel, který

roku 1840 otvírá v Blankenburgu svou první Kindergarten. Touto událostí se nechává

inspirovat J. Heinrich, jenž roku 1864 zakládá ve Spálené ulici, první dětskou

zahrádku v Praze jako soukromý vzdělávací ústav. Protože se za pobyt dětí v této

instituci platilo, byla určena především pro potomky ze zámožných rodin. Další dětské

zahrádky, které vznikaly v posledních desetiletích 19. století, již nebyly zakládány

jednotlivci, ale institucemi. Této situace využily spolky, které na našem území

15

prosazovaly své národností a často i nacionální názory. Šlo například o pražský německý

spolek Schulverein, který se snažil získat české děti z chudých rodin pro nacionální

německé cíle. Tato situace podporovala germanizační snahy českých Němců. (Šlégl,

2012)

Od 80. let 19. století vznikají podobné předškolní instituce i mimo Prahu.

V roce 1883 Opatrovna na Sv. Kopečku u Olomouci, provozovaná církevním řádem

sester sv. Františka. Vznikla jako první zařízení tohoto typu na Moravě (Rýdl, Šmelová,

2012)

Díky církevním řádům a kongregacím vznikaly mnohé další opatrovny, útulky a

sirotčince, zejména pak od 2. pol. 19. století až do 50. let 20. století, např. v Praze,

Brně, Teplicích, Kroměříži, Děčíně ad. (Rýdl, Šmelová, 2012)

2.4 OSOBNOSTI VÝZNAMNÉ PRO VZNIK A ROZVOJ PŘEDŠKOLNÍ PÉČE

Jan Vlastimír Svoboda (1803 – 1844)

Studoval na kněžském semináři v Klagenfurtu, ale těsně před vysvěcením se vrátil do

Čech a nastoupil jako vychovatel v týnské škole v Praze. Jeho učitelského talentu si

brzy všiml purkmistr Petr ze Sporschilů (Spořilů).

V Čechách organizoval zakládání opatroven nejvyšší purkrabí hrabě Karel Chotek

(1783-1868). Ten vyzval pražského purkmistra Spořila, aby se podle vzoru vídeňské

opatrovny postaral o založení podobné instituce v Praze.

30. září 1830 vydalo zemské presidium pokyny, jak se má takový ústav vést, kdo jej

má spravovat a jak opatřovat finanční prostředky k jeho údržbě. Na základě těchto

okolností pak byla založena opatrovna Na Hrádku. Roku 1834 pak byla otevřena první

mimopražská opatrovna v Plzni.

K hlavní zásadě jejího zakladatele patřilo, že základem duševního vychování je zdravé

tělo. Denní program přenesl z budovy na čerstvý vzduch do zahrady. Dále pomocí her,

říkanek a zpěvu připravoval své svěřence na vstup do školy. Pořídil pro děti malé

nářadíčko a vysvětloval na něm práci řemeslníků. Učil děti základům čtení

(porovnáváním vyslovených hlásek s napsanými písmeny) a psaní (přes „rejsování“),

16

učil i základům němčiny na předmětech z denního života. Jeho žáci tak přicházeli v šesti

letech se solidním základem na běžné školy. Opatrovna také poskytovala praxi

budoucím učitelům. Pomocným učitelem tu určitou dobu byl i obrozenec Josef Franta

Šumavský. (Rýdl, Šmelová, 2012)

Svou práci publikoval také knižně. Jeho prvním dílem, které se věnovalo práci

s nejmenšími dětmi, byl zpěvník: Sebrání českých písní (1836), ve kterém již

prokázal dobrou znalost didaktických zásad. Největším Svobodovým přínosem

bylo vypracování metodiky předškolní výchovy a počátečního vyučování.

Všechny své zkušenosti z této oblasti zveřejňuje v roce 1839 ve svém zásadním

díle: „Školka čili prvopočáteční, praktické, názorné, všestranné vyučování

malých dítek k věcnému vybroušení rozumu a ušlechtění srdce s navedením ke

čtení, počítání a kreslení pro učitele, pěstouny a rodiče.“ Tento spis líčil pracovní

program české opatrovny (metodiku, rozvrh hodin a soubor přísloví a písní pro

náboženskou a mravní výchovu).

V čítance Malý čtenář čili Čítanka pro malé děti (1840) a v příručce Malý písař čili

Praktické navedení k prvopočátečnímu psaní pro učitele a pěstouny (1841) pak metodu

počátečního čtení a prvopočátečního psaní doplňuje.

Svobodovi nešlo jen o výchovu k práci a poslušnosti, ale především o všestrannou

výchovu jedince, která vycházela z:

a) výchovy rozumové (poznávání přírody a společenských vztahů, rozvoj řeči)

b) výchovy tělesné (péče o hygienu a zdraví prostřednictvím pohybových her a cvičení)

c) výchovy morální (vychází z náboženského základu – přísloví, poučování)

d) výchovy estetické (kreslení, zpěv, tanec)

Ve svém posledním díle: „Malý Čech a Němec čili Prvopočáteční české a německé

cvičení k mluvení“ (1843) odsuzuje zkostnatělé metody ve vyučování němčině. Jan

Svoboda položil základ pozdějšímu vývoji v předškolní výchově. V roce 1846 byl na

budově hrádecké opatrovny, kterou převzal Řád milosrdných sester, odhalen jeho

pomník. V roce 1908 umístili pamětní desku i na jeho rodný dům v Hořepníku č. 66.

17

Marie Riegrová – Palacká

Mezi významné ženy 19. století patří nesporně paní Marie Riegrová, dcera Františka

Palackého a žena tehdejšího předního politika Františka Ladislava Riegra. Marie

Riegrová se, na rozdíl od svých vrstevnic, nevěnovala ani literatuře a poezií, či jiným

podobným aktivitám, ale zaměřila svou energii na sociální a humanitární činnosti,

zejména péči o děti a matky. Je v českých zemích první zakladatelkou dětských MŠ a

jeslí. Chtěla reagovat na těžké podmínky, ve kterých žily chudé děti a jejich matky a

přispět k životu a zdraví nejmenších chudých dětí a snížit jejich úmrtnost.

V roce 1858 využila narození korunního prince a dosáhla u císaře povolení založit

fond pro chudé a opuštěné šestinedělky a jejich kojence. Ženy dostávaly po určitou

dobu zdarma jídlo a jiné potřeby a tím se dostalo jejich dětem zdravější start do života.

Roku 1862 se podařilo českým ženám zřídit první dětskou opatrovnu pro předškolní

děti. Další byly zakládány Ženským výrobním spolkem. Opatrovny byly otevřeny od 6 -

20 hodin, zejména pro děti nejchudších, většinou matek samoživitelek, které byly

zaměstnány 15-16 hodin denně za mzdy, které nepostačovaly ani na nejnutnější výživu.

První opatrovna byla v budově sv. Ducha na Starém Městě. Nejchudší děti tam

dostávaly polední oběd. Bylo to většinou jediné jídlo, které pravidelně dostávaly a to

velmi prospívalo jejich zdraví. Marie Riegrová věřila, že tato péče přispěje k tomu, aby

děti nepřicházely do školy v 6 letech „nenapravitelně duševně, fyzicky a mravně

poškozené.

F. L Rieger ve spolupráci s Vojtou Náprstkem přesvědčil městskou radu v Praze,

aby přijala koncepci předškolní výchovy vypracované jeho ženou. První opatrovna

podle tohoto návrhu byla otevřena 1. 1.1869 u sv. Jakuba a městská rada dovolila,

aby v ní nejchudší děti dostávaly oběd a odpoledne chléb. Školka měla 154 děti, za

několik měsíců jich bylo už 313. České útulky přijaly podle J. A. Komenského název

„mateřské školy“.

Ve 4. zprávě výboru školy (1874) si hořce ztěžuje, že počet dosavadních školek

nestačí, v některých bylo až přes 300 dětí, školky chyběla zvláště v chudších čtvrtích.

Městská rada na ně začala postupně uvolňovat větší finanční prostředky, neboť

musela přiznat jejich užitečnost. Svatojakubská mateřská škola, vytvořena úsilím

18

Marie Riegrové na základě nejlepších vzorů z ciziny, ale i využitím domácích

zkušeností dlouholetého ředitele první české opatrovny“ Na Hrádku“ J. Svobody,

zřízené roku 1832 z podnětu nejvyššího českého purkrabího hraběte Karla Chotka se

pak stala vzorem pro nově zakládané MŠ v Praze i v českých městech. Z jadérka

zasazeného pí Riegrovou vyrostlo celé české mateřské školství. V Praze až do r. 1876

byla pouze jediná u sv. Jakuba, do konce r.1877 bylo pak v Praze přičíněním Riegrové

zřízeno 6 ústavů a do konce jejího života 16.

Současné starosti o matky - šestinedělky a kojence zahájila pí Riegrová v r.1883 v

systému vybudování péče o chudé děti mezi od 1 roku do 3 let. I zde přenesla k nám

osvědčený vzor z Francie, přímo od předsedy pařížského spolku jeslí E. Marbeaua,

s nímž pak udržovala písemný styk. Sama vypracovala plán organizace městských

jeslí, předložila městské radě a dosáhla, že v březnu 1884 byly otevřeny první české

jesle. Tyto jesle pečovaly o děti od 1-3 let. V jeslích dostávaly stravu i šatstvo, byly

pod stálým lékařským dozorem, zvykaly si na čistotu, učily se správně vyslovovat,

hrály si a zpívaly. Také matky rády svěřovaly svá batolátka jeslím, poněvadž věděly,

že jsou opatrovány lépe než doma. Obliba jeslí proto vzrůstala a za života paní

Riegrové každým rokem přibývaly nové jesle v různých pražských čtvrtích.

Když se počátkem r. 1891 Marie Riegrová loučila s Prahou, mohla s uspokojením

pohlížet na své dílo: Kromě fondu pro matky-rodičky a novorozeňata byly v Praze

vybudovány jesle úplné (i s oddělením pro kojence a batolata) 5 jeslí od 1 do 3 let a

šestnáct opatroven a mateřských škol. Toto všechno vykonávala Marie Riegrová

v tichosti, bez reklamy, takřka s ostychem. (převzato od Eliška Janšová)

Karel Slavoj Amerling (1807 – 1884)

Dnes už málo vzpomínaný lékař K.S. Amerling patřil k mladší obrozenecké generaci,

která vstoupila do českého veřejného života kolem roku 1830. Výrazem tohoto

přesvědčení byla proto usilovná osvětová práce. Do Prahy přišel v roce 1829 do Prahy.

Jak Veselá uvádí: …“byl hned od počátku v úzkém kontaktu s českou vlasteneckou

společností (Tyl, Mácha, Sabina, Erben, Palacký aj. Přispíval do řady časopisů (Květy,

Světozor, Česká včela, Přítel mládeže), přednášel o různých oborech lidské činnosti,

pomáhal organizovat veřejný život (1. český bál v únoru 1840) atd. Od roku 1838 začal

19

česky přednášet o chemii, mechanice, fyzice a přírodopisu v nedělních kursech pro

řemeslníky.“

Tato činnost přivedla Amerlinga k poznání, že jen:

„Zvýšením vzdělání učitelů se dá zvýšit úroveň školy a začal proto usilovat o zřízení

učitelského ústavu s názvem Budeč. Za podpory vlastenců (Šafařík, Frič, Havlíček,

Palacký aj.) byl ústav vybudován a od roku 1842 zahájil svou činnost. Budeč měla

3 úkoly: vzdělávat učitele (prostřednictvím svolávaných učitelských konferencí),

řemeslníky (v nedělních kursech) a ženy (bez valného úspěchu). Ústav navazoval na

pokrokové snahy učitelů - vlastenců, propagoval vyučování mateřským jazykem a

věcné učení, které potřebovala rozvíjející se kapitalistická společnost, A právě

zkušenosti z Budče byly podkladem pro vypracování návrhu na reformu

elementárního, který Amerling opublikoval v časopisu Posel z Budče v revolučním roce

1848. Navrhovaný školský systém měl tři stupně:

I. Školky a) mateřské - pro 2-3 leté děti b) opatrovny - pro 4-5 leté děti II. Přípravovny a) názorna - pro 6 leté děti b) odlikovna - pro 7 leté děti (Veselá, 1992)

„Ve druhé polovině 19. století se zásluhou Františka Mošnera v Návrhu pro národní

školy programový plán na jednotnou soustavu všeobecně vzdělávací povinné školy. V

tomto návrhu Amerling vymezuje jednotlivé třídy národní školy. Pro nás je důležitý

první stupeň, který pojmenovává „školka“. Ten ještě dělí na a) školu mateřskou (pro

dvou až tříleté děti) a b) opatrovnu (pro čtyř a pětileté děti). Tímto požadavkem tak

dochází poprvé v historii k zařazení veřejné předškolní výchovy do školské soustavy.

Druhým stupněm jsou tzv. přípravny. Šestiletým dětem jsou určeny tzv. „názorny“ a

pro děti sedmileté tzv. „odlikovny“. (Šlégl 2012)

20

Barbora Ledvinková a Marie Müllerová

Obě učili na první české mateřská škole (dále také MŠ), která zajišťovala výchovu i

výuku dvou až pětiletých dětí. Předsedkyní komitétu dam spravujícího mateřskou

školu byla Marie Riegrová-Palacká. Barbora Ledvinková také vydala několik

významných pedagogických spisů.

Následující tabulky zachycují počty intitucí a počty materiálně podporovaných

chudých dětí.

Přehled institucí

vznikajících

během 19. století

(Šmelová, 2008)

Dle spisu z roku 1924 vydaném jako příloha Časopisu učitelek škol mateřských, převzato z

Rýdl, Šmelová, 2012

21

3 DALŠÍ VÝVOJ PŘEDŠKOLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ

V PRŮBĚHU 20. STOLETÍ

3.1 HISTORICKÝ KONTEXT

Vývoj předškolní výchovy v Československu po roce 1945

V závislosti na politických, hospodářských a historických okolnostech vývoje

Československa došlo také, po roce 1948, ke změně přístupu k předškolní výchově. Ve

školském zákoně č. 95/1948 Sb. z roku 1948 byla předškolní výchova zestátněna a

začleněna do systému jednotného školství (i když nebyla povinná). Měla tak plnit

požadavky týkající se přípravy dětí na povinné školní vzdělávání.

Mateřská škola byla prohlášena za první článek a organickou součást školské soustavy

zajišťující bezplatnou výchovu. Měla zajišťovat servis zaměstnaným matkám, ale i

přesvědčení o nutnosti kolektivní výchovy. Ještě v roce 1948 byl vyhlášen pracovní

program pro mateřské školy. Z tohoto dokumentu vycházejí „Prozatimní osnovy pro

MŠ“ vydané v roce 1953. Až roku 1955 jsou do praxe zavedeny platné Osnovy pro MŠ.

Rozvoj mateřských škol byl v průběhu padesátých až osmdesátých let ohromný,

jak do počtu začleněných dětí do předškolní výchovy, tak co do počtu MŠ a tříd.

O tom svědčí následující přehled, který uvádí Šlégl dle Průchy, 2009

1) Ve školním roce 1946-1947 u nás bylo 3 029 mateřských škol s 126798 dětmi.

2) Ve školním roce 1953-1954 u nás bylo 4 693 mateřských škol s 159124 dětmi.

3) Ve školním roce 1969-1970 u nás bylo 5543 mateřských škol s 258330 dětmi.

4) Ve školním roce 1978-1979 u nás bylo 6986 mateřských škol s 423093 dětmi.

5) Ve školním roce 1988-1989 u nás bylo 7351 mateřských škol s 404612 dětmi.

(Šlégl, 2012)

22

3.2 VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI A PEDAGOGOVÉ NA ÚZEMÍ ČECH A MORAVY

Barbora Ledvinková a Marie Müllerová

absolventky německého učitelského ústavu. Z podnětu Marie Riegrové-Palacké byly v

roce 1868 vyslány do Paříže, aby shlédly dobročinné dětské asyly, přislouchaly a

absolvovaly kurs pro vychovatelky v dětských azylech pořádaný Madame Marií Pape-

Carpentierovou, tehdejší generální inspektorkou opatroven francouzských. Prošly tak

už speciální profesní přípravou, i když mimo naše území Ústav byl státní, podřízen

univerzitě a vysvědčení absolventek mělo univerzitní pečeť. (Radmila Burkovičová,

2011)

Ida Jarníková (1879 – 1965)

Ve svých reformních snahách vycházela především z myšlenky svobody dítěte,

kterou chápe v duchu pedocentrismu takto: „Tím, že dětem dopřejeme hodně svobody,

že se přičiníme, aby ze škol našich vymizel školský ráz, a nahrazen byl rodinným, tím

nestanou se z našich ústavů pouhé opatrovny, tím poskytneme dětem ovzduší, jež jim

po právu náleží. I zde – v dětském domu – se budou děti duševně vyvíjet.

Neponecháme dítě celý den samo, vždyť by to dětí větších, vyspělejších ani nebavilo,

ale postaráme se jim o vlastní poučení a zábavu.“ (Mišurcová, 1980, s. 82)

Své reformní požadavky zveřejnila Jarníková v knížce, kterou nazvala Index

pomůcek pro školy mateřské a nejnižší třídy škol obecných (1908), kde souhrnem

odkazů na pedagogickou a krásnou literaturu vymezuje vhodnou látku pro mateřskou

školu a první třídy obecné školy. Učivo rozděluje do čtyř okruhů:

1) člověk (obrázky, povídání, hádanky a básničky o lidském těle, práci, náboženství a

morálce),

2) zvířata (dělí je na čtyřnohé, ptáky, hmyz a ostatní zvířata),

3) rostliny (ty, co znají děti z vlastní zkušenosti),

4) různé (vlastnosti předmětů a barev, dopravní prostředky, rodinný život, časové a

prostorové představy, roční období, nářadí atd.).

23

Tuto látku vybrala Jarníková z ohledem na zájmy dítěte a na jejich zkušenosti. Snažila

se, aby byl tento obsah pro děti zábavný, a aby uspokojil jejich touhu po poznání.

Celou organizaci, obsah i metody práce v mateřské škole pak Jarníková zveřejnila

ve spise Příručka pro školy mateřské (1911). Jako prostředky výchovy uvádí Jarníková

následující:

1) vyprávění a předčítání pohádek a básní, které jsou pro děti srozumitelné, 2) probouzení ušlechtilých citů (nabádání k lásce a vštěpování úcty), 3) cvičení v řeči (výslovnost a vyjadřování), 4) cvičení v pracování (na zahradě, doma, ve škole), 5) ruční zábavy (trhání papíru, modelování, kreslení, navlékání), 6) cvičení těla, hudba a zpěv, 7) různé zábavy (loutkové divadlo, hry s hračkami). (Jarníková, 1911 – upraveno)

Uspořádání života dětí v mateřské škole je dáno rámcovým rozvrhem hodin. Do

9:15 si děti volně hrají podle svých zájmů, od 9:15 do 10:00 se baví s učitelkou a cvičí

(střídají se činnosti). V 10:00 následuje mytí rukou a svačina. Přibližně v 10:20

následuje tělocvik, hry, tance a ruční práce. Ve 12:00 děti odcházejí domů. Odpoledne

se baví hrou a ručními pracemi.

Velmi významnou složkou výchovy je u Idy Jarníkové umění. Vede děti k citu pro

poezii, loutkové divadlo, písně i ostatní výtvarné činnosti. Důraz klade na lidové umění,

čímž je u dětí evokován pocit národní příslušnosti. K těmto účelům sestavila knížku 55

lidových tanců pro školu a dům (1913), ve které jsou vybrány lidové tance zveřejňované

v časopise Český lid. (Šlégl, 2012)

Tvorba Idy Jarníkové nebyla všechna vydána knižně. Některé její rukopisy byly

připravovány pro tisk a mnohé další by si to také zasloužily. Jako například dějiny

mateřských škol u nás (byly připravovány pro tisk pod názvem Z dějin mateřského

školství), Prvouka pro mateřské školy, která měla vyjít tiskem v prosinci 1932 a dále

příručky pro výchovu malých dětí (vyprávění, písně, říkadla, hry, hádanky a zábavky).

To byly podrobné metodické návody zaměřené na jednotlivá témata, jako například:

Vánoční období v mateřské škole, Naše tělo, Jméno, Hodiny, Dny v týdnu – týden,

měsíc, rok, Co se kdy dělá? Kalendář, Posvícení, pouť, jarmark, trhy, Slunce, měsíc a

hvězdy, Luštěniny, Zelenina a brambory, Stromy a keře, V zahradě, Velikonoce, Živly,

Živočišstvo.

24

Anna Sűssová (1858-1941)

Učitelka a představitelka reformního hnutí na Moravě. V roce 1910 zřídila v Brně

pokusnou mateřskou školu dle svého reformního návrhu. Kladla důraz na tělesný vývoj

dítěte a nenásilné rozvíjení vlastností pro základ rozumové výchovy. Odmítala školský

způsobem výchovy, který nahrazovala výchovou rodinného charakteru.

Jejím hlavním východiskem byl důraz na zdárný tělesný vývoj dítěte. V tomto smyslu

doporučovala přiměřenými tělesnými činnostmi podporovat vývoj těla, aby bylo

následně schopné pozdější rozumové výchovy. K tomu slouží hry (ve skupinách i

samostatně s hračkami), tělocvik (pořadová cvičení a pochody), ale i ruční výtvarné

práce. K rozvoji rozumové složky dětí sloužila pamětní cvičení, rozmluvy, vypravování

a prezentace písní, básní a říkadel.

Podobně jako I. Jarníková odmítá pracovat podle rozvrhu a doporučuje volný časový

režim, v němž se přihlíží k situaci, roční době i náladě dětí. Děti nejsou poučovány

soustavně, ale při vhodných příležitostech s důrazem na procvičování a opakování.

Přesto má život dětí v mateřské škole svůj pevný řád. Do 9:00 si mohou volně hrát,

poté si uklidí hračky a 15 minut cvičí pod dohledem učitelky. Od 9:15 následují rozmluvy

a cvičení paměti v herně (do 9:45). Poté následuje 15 minut na osvěžení zpěvem či

jinou volnou zábavou. Od 10:00 do 10:15 je svačina, kterou si děti přinášejí z domova.

Po ní si děti opět hrají. V odpoledních hodinách je dětem dovoleno si do 14:00 hrát,

pak následuje výchovné zaměstnání.

Jak je vidět z denního rozvrhu, má nezastupitelnou úlohu herna, která slouží k

volnému pohybu dětí při hrách. A tento model s úpravami platí dodnes. (Šlégl, 2012,

Anně Sűssové se tak podařilo navrhnout mateřskou školu jako zařízení umožňující

volný pohyb dětí, kde se v herně mohou podle zájmu bavit a v pracovně se dále rozvíjet

řízenými zaměstnáními. Vše vychází z možností, potřeb a zájmů dětí.

Na počátku 20. století se stále ještě zakládají opatrovny (existují do roku 1934).

Nově se objevují útulky zřizované u mateřských škol, kde děti dostávají svačinu, a kde

mohou zůstat až do 18:00 hodin (konec práce rodičů). Stav předškolní výchovy

přehledně shrnuje V. Mišurcová, která uvádí, že: „V roce 1908-1909 je v Čechách 456

mateřských škol, na nichž působí 792 pěstounek, z nich 424 českých a 368 německých.

25

Ústřední matice školská spravuje 95 a kláštery 38 mateřských škol. Do mateřských škol

dochází 43545 dětí. Roku 1913 bylo v Praze 23 mateřských škol a jeslí pro 5286 dětí.“

(Mišurcová, 1980, citováno od Šlégl 2012)

Teprve když školský zákon z r. 1869 určil obecným školám povinnost poskytnout všem

dětem znalost čtení, psaní a počítání, byl vytvořen předpoklad k tomu, aby byla

didaktická funkce předškolním institucím odňata. (Mišurcová, 1980)

Ludmila Tesařová (1857—1936)

Před vznikem a na počátku první republiky se intenzivně zabývala veřejnou předškolní

výchovou a pořádala mnohé kursy pro učitelky. Se zvláštním zájmem se zabývala

loutkovým divadlem pro mateřské školy i pro využití v rodinné výchově. Odmítala cizí

výchovné vlivy, vybírala pro děti českou krásnou literaturu a podporovala rozvoj české

mateřské školy. (Monatová, 1989)

František Čáda (1865 – 1918)

Psycholog a filozof ale hlavně zakladatel české vědy o dítěti. Jeho pojetí výchovy a

vzdělávání dítěte respektuje jeho psychický vývoj a potřeby. Se svými spolupracovníky

se zasloužil o založení Sdružení pro výzkum dítěte (1910) z jehož podnětu pak byl zřízen

Pedagogický ústav v Praze, který byl řadu let centrem pedagogického výzkumu.

(Šmelová, 2006)

3.3 DALŠÍ VÝVOJ MATEŘSKÝCH ŠKOL V PRŮBĚHU 1. POL. 20. STOLETÍ

Od roku 1925 byly v pohraničí zřizovány menšinové mateřské školy, které spadaly

pod správu obecných škol. Opatrovny existovaly do roku 1934, kdy byly zrušeny, nebo

převedeny na mateřskou školu. V roce 1937 bylo v českých zemích 1587 mateřských

škol s 88 725 dětmi. Za nacistické okupace (1939-1945) se tento snížil z 1587 na

pouhých 580. (Šlégl 2012, Šmelová 2008)

26

(Šmelová, 2006)

(Rýdl, Šmelová, 2012)

Pracovnice mateřských škol získávaly od počátku 20. století odborné vzdělání ve

dvouletých kurzech, spojených s učitelskými ústavy. Od roku 1914 fungovaly také

Ústavy ku vzdělání pěstounek pro školy mateřské, otvírané při ústavech pro vzdělání

učitelek nebo samostatně. V roce 1921 byla založena Škola vysokých studií

pedagogických, kde si mohly od roku 1932 doplnit vzdělání také učitelky mateřských

škol. Vysokoškolské kurzy mohly zájemkyně o předškolní vzdělání absolvovat již v roce

1927 v Praze a v Brně a v roce 1928 v Plzni. K těmto studijním potřebám byla zřízena

Studovna učitelek mateřských škol, která se pod vedením Marie Bartuškové (1900-

1978) stala střediskem odborného pedagogického ruchu v celé republice. (Šlégl,

2012)

27

V této souvislosti byly vydávány pedagogické dokumenty, které upravovaly činnost

mateřských škol. V roce 1960 jsou vyhlášeny „Osnovy výchovné práce pro MŠ“, v roce

1967 pak „Program výchovné práce v jeslích a mateřských školách“.

Podle školského zákona z roku 1960 byly do institucionální předškolní výchovy zařazeny

také jesle (řízené ministerstvem zdravotnictví).

V roce 1978 byly zákonem o školských zařízeních mezi tyto instituce zařazeny vedle

jeslí a mateřské školy také společná zařízení jesle a MŠ a dětské útulky (Program

výchovné práce pro jesle a mateřské školy – inovovaný v roce 1984 a platný až do roku

1989).

Mateřské školy fungovaly jako zařízení celotýdenní, celodenní i polodenní. Na

vesnicích navíc existovaly tzv. sezónní zemědělské útulky. Děti, o které se rodiče

nestarali, měly možnost zůstat v dětských domovech. Pro děti se zvláštní péčí byly

určeny speciální MŠ nebo specializované třídy v běžných MŠ.

Vzdělávací program vycházel z myšlenky jednotné školy (zabezpečuje rovnost

vzdělávacích příležitostí pro každé dítě), která sice sjednotila československý školský

systém, ale nevytvářela prostor pro individuální práci s dítětem. Vzdělávací programy

byly ideologicky zatížené a jejich hlavním smyslem bylo připravit dítě na socialistickou

školu.

Ve druhé polovině 20. století se situace mateřského školství mění v důsledku

ideologických požadavků vládnoucí strany. (Šlégl, 2012)

Osnovy pro předškolní vzdělávání byly ideologicky zatíženy. Dle zákona o úpravě

jednotného školství z r. 1948 tvořily mateřské školy první článek školské soustavy.

Návštěva mateřské školy ale povinná nebyla (Šmelová, 2008)

Přesto má toto období řadu pozitivních prvků, které předškolní výchovu zkvalitnily.

Dochází k vydání jednotných osnov a programů výchovné práce v MŠ (1953, 1955,

1960, 1978), k začlenění jeslí do institucionální předškolní výchovy (1960), ale také ke

zřízení speciálních MŠ a specializovaných tříd v běžných MŠ. Vzdělávací program

jednotné školy se snaží zajistit rovnost vzdělávacích příležitostí a sjednotit

československý školský systém. Tato koncepce však nevytvářela prostor pro

individuální práci s dítětem ani možnost tvořivé práce učitelů. Situace v MŠ je

28

charakteristická také výrazným početním nárůstem dětí, které předškolní zařízení

navštěvují. (Šlégl 2012)

Kromě mateřských škol došlo ke kvantitativnímu nárůstu i u jeslí, které byly určeny

pro děti od 3. měsíce života (nejpozději od 6 měsíců) do 3 let. V roce 1989 u nás bylo

1313 jeslí, do kterých bylo umísťováno 20 % populace dětí tohoto věku.

Po roce 1989 se v souvislosti s ideologickou podřízeností MŠ a direktivním přístupem

k výchově dětí objevil dokonce návrh ponechat předškolní výchovu dětí až do jejich

vstupu do povinné školy výhradně rodině. Z tohoto nekoncepčního návrhu naštěstí

sešlo. Bezprostředně po pádu socialistického režimu, došlo v celém školském systému

k depolitizaci, odstranění státního monopolu a k stále vzrůstajícímu respektu k právům

dítěte na vzdělávání. Tyto požadavky vycházely z respektování individuálních potřeb a

svobod dětí.

V roce 1989 přestává závazně platit Program výchovné práce pro jesle a mateřské

školy z roku 1984. V kompetenci ředitelek mateřských škol poté bylo vypracovávat své

vlastní výchovně vzdělávací programy. Po roce 1991 zůstávají předškolními institucemi

jen mateřská škola a speciální mateřská škola, které mají především funkci vzdělávací

a výchovnou. (Šlégl, 2012)

29

4 VÝVOJ PŘEDŠKOLNÍ VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ

V TÝNĚ NAD VLTAVOU

4.1 Z HISTORIE TÝNA NAD VLTAVOU

Osídlení na území dnešního města sahá až do pravěku – doby bronzové.

Nejstarší dochovaná písemná zpráva, potvrzující existenci Týna a zároveň dokladující

zdejší biskupské dominium, je z prosince roku 1229. Týká se návštěvy pražského

biskupa Jana II., který zde osobně figuroval v jednom z církevních sporů. Toto datum

je dnes připomínáno jako počátek Týna nad Vltavou. (Sudová, tnv.cz)

Přeskočím v proudu času pár století protkané válkami, epidemiemi. A uvedu zmínku

přímo souvislou se vzděláváním

Povinná školní docházka zavedená roku 1774 pro děti od 6 do 12 let přinesla městu

zvýšení počtu žáků nejen z Týna, ale i blízkých vesnic a vojenské posádky. Vyučovalo

se základnímu triviu: „péru, aritmetice, musice a trúbám“. Patronát nad školou měla

obec, na venkovských školách místní vrchnost a v německých židovských školách v

Neznašově a Kolodějích nad Lužnicí židovská náboženská obec. (Sudová, www.tnv.cz)

Dalším úhlem pohledu na rozvoj města může být nárůst obyvatel v 1. pol. 19 st.

R. 1830 mělo panství 8489 obyvatel, o dva roky později již 8 633, roku 1836 - 9193 a

v roce 1840 - 9648 lidí. Počet obyvatel v samotném Týně vzrostl do roku 1839 na

3351 osob. (Sudová, www.tnv.cz)

1850 vstoupila v platnost nová organizace státní správy. Nejvyššími zemskými úřady

se stala místodržitelství, nejnižšími okresní hejtmanství, která spolu s okresními soudy

(od 1. června) nahradila vrchnostenské úřady. V Týně zahájil politický úřad činnost 1.

února 1850 v budově radnice a od 1. června na zámku nově zřízený okresní soud

spolu s kontribučním úřadem, finanční stráží a četnickou stanicí. Nový okres Týn nad

Vltavou tvořilo zhruba území bývalého arcibiskupského panství. Další reorganizaci

zaznamenal rok 1854, zrodil se politický a soudní okres pod patronátem okresního

úřadu. Okres Týn nad Vltavou sestával z 22 obcí s celkovým počtem 17 395 obyvatel.

(Sudová, www.tnv.cz)

Zvrat v rozvoji nastává v poslední třetině 19. století. Ovšem nikoliv v kladném slova

smyslu, jak lze předpokládat v období průmyslové revoluce:

V Týně nevznikaly nové podniky, kromě drobných řemeslníků a nevelké loděnice tu

neexistoval žádný průmysl. Vyhnula se mu i důležitá dráha z Plzně do Českých

Budějovic, budovaná od r. 1857. Odloučenost města a těžká obživa obyvatel vedla k

vystěhovalectví do Německa, Rakouska, ale i za moře. V roce 1864 odjela první

skupina vystěhovalců do Ameriky. (Sudová, www.tnv.cz)

V roce 1869 začal provoz vlakové dopravy mezi Vídní a Plzní a tři roky nato mezi

Veselím nad Lužnicí a Prahou. A to byl začátek konce starých obchodních cest i

30

vltavské plavby. Doprava sortimentu po vodní cestě postupně zanikla. Město začalo

být izolováno – obchod a průmysl se rozvíjel v lokalitách s přímým vlakovým

spojením, což nebyl případ Týna nad Vltavou.

V době národního obrození ovšem Týn nezůstal pozadu alespoň co se sociální a

společenské oblasti týče – jistě velkou zásluhou K.A. Vinařického a jeho následovníků.

O něm bude zmínka v podkapitole 4.3. věnované vltavotýnským osobnostem.

S rokem 1872 přicházejí snahy o obnovení původního významu města. Prvním

krokem bylo úsilí o zavedení železnice. Plánovaná trať měla vést z Protivína přes Týn

k Dolnímu Bukovsku a odtud pokračovat přes Veselí nad Lužnicí až do Jihlavy. Od r.

1877 se pokoušela také Bechyně o protažení zamýšlené trati přes své území do

Tábora, ale k realizaci ani jednoho z obou plánů nedošlo. Na papíře zůstal i další plán

z roku 1889, který uvažoval o rozšíření původního projektu směrem do Vodňan a na

opačné straně na Kutnou Horu a Týnec nad Labem.

Až rok 1894 zaznamenal první konkrétní jednání o železničním spojení Týna a Číčenic

(nejbližší stanice ležící na trati Plzeň - České Budějovice).

První vlak vjel do vltavotýnského nádraží v říjnu 1898. (Poslední vlak v prosinci 2013,

kdy byla zrušena osobní přeprava, pozn. autor)

V roce 1888 založena první jihočeská továrna na dřevěné a soustružené výrobky.

Majitel Alexandr Pleschner - hračky nacházely svá odbytiště po celém světě.

A právě tady nalezl svou budoucí inspiraci vltavotýnský rodák Otto Rödl (viz

v podkapitole 4.3), (Sudová, www.tnv.cz)

V roce 1893 byl slavnostně otevřen nový železný most přes Vltavu, dřevěný vzal za

své při každoroční dřenici. (Dnes se tomuto mostu říká „starý“)

V roce 1909 byly ve městě založeny dva větší průmyslové podniky, kruhové cihelny

na Malé Straně.

Za zmínku stojí i stavba budovy městské spořitelny v roce 1936. (mecenáše pro

stavbu opatrovny v roce 1932)

Nadcházející světová válka přerušila jakékoliv snahy o městský rozvoj. Více než sto

obyvatel padlo na válečných frontách, mnozí již po oficiálním konci války jako

legionáři. Své dočasné působiště zde nalezl také polní lazaret (v budově opatrovny –

pozn autor.) (Sudová, www.tnv.cz)

Poválečné nadšení slavilo první úspěchy. Do města se podařilo vrátit vojenskou

posádku a obnovit tím tradici z poloviny 18. století. A další následovaly. Více

v podkapitole 4.2.

31

4.2 STRUČNÝ PŘEHLED VÝVOJE ZAOPATŘOVACÍCH, VZDĚLÁVACÍCH A

KULTURNÍCH INSTITUCÍ V LETECH 1859 – 1999

V následujícím přehledu jsou uvedeny události TNV, které měli přímou spojitost se

vzděláváním dětí nebo jej ovlivňovali jiným způsobem.

• 1859 – 1860 vybudována nová městská školní budova

• 1868 – obecní škola byla povýšena na farní školu

• 1868 byla zřízena první městská Opatrovna maličkých

• 1883 vzniklo v hostinci U Hájků první centrum společenského života -

Měšťanská beseda.

• 1889 veřejná sbírka na založení městského Jubilejního chudobince císaře

Františka Josefa.

• 1893 byla otevřena chlapecká měšťanka.

• 1894 počínaje tímto rokem zajišťoval příspěvek chudým školákům Krejcarový

spolek. V témže roce schválila své stanovy také tělocvičná jednota Sokol.

• 1912 byla v Týně nad Vltavou otevřena dívčí měšťanská škola

• 1922 -1924 vybudována nová budova Hospodářské školy v Čihovicích

(součást Týna). Od r. 1973 Gymnázium Týn nad Vltavou.

• 1925 zbudována Sokolovna s restaurací a třemi sály, nové kulturní centrum

města. Svému účelu slouží dodnes po rozsáhlé rekonstrukci od r. 2009.

• 1927 pomník Matěje Kopeckého na hřbitově získal reliéf, dílo místního

akademického malíře Jaroslava Vojny ml., syna tvůrce pomníku. Vyobrazení

Matěje Kopeckého vytvořené podle předlohy Mikoláše Alše.

• 1927 založena „Vlastenecko-dobročinná sdružená obec baráčníků VITORAZ“.

V současné době zní oficiální název naší obce pouze „Sdružená obec

baráčníků“.

• 1930 - 1931 stavba nové budovy Opatrovny v dnešní Dewetterově ulici.

Dnes mateřská škola.

• 1931 začal vycházet nový čtrnáctideník Vltavín, název poradil vydavateli

Hauserovi tehdejší kronikář podle spisovatele K. Dewettera.

• 1932 založení Městského muzea v domě v místnosti bývalé opatrovny č.p.

225 Puchmajerova ul.

• 1942 založena samostatná Městská hudební škola, zpočátku sídlila v městské

opatrovně.

32

• 1947 byla postavena nová budova školy na Malé Straně. Dnes Základní škola

Malá Strana.

• 1949 v budově bývalého arcibiskupského zámku zahájilo 1.9. činnost vyšší

gymnázium. Příštího roku přesídlilo do nové školní budovy na Malé Straně.

• 1993 v rámci oslavy hudebního skladatele Karla Komzáka st., - pojmenována

na jeho počest ZUŠ Karla Komzáka

• 1994 čtyřhektarový areál na Semenci, původně plánovaný jako nový hřbitov,

přeměněn na Stanici Pomoc přírodě. Dnes Přírodovědné muzeum Semenec.

• 1999 V areálu zemědělské usedlosti Dvůr Čihovice byl otevřen Domov sv.

Anežky. Zařízení se stalo centrem pro lidi se zdravotním či mentálním

postižením.

4.3 OSOBNOSTI S VAZBOU K TÝNU NAD VLTAVOU

V této části krátce věnuji pozornost osobnostem, které mají vztah především ke

vzdělávání nejmenších a zároveň i k městu samotnému. Narodili se tu, žili nebo zde

působili pracovně.

Karel Alois Vinařický (1803 – 1869)

Kněz, vlastenec a básník.

V Týně nad Vltavou působil jako děkan v letech 1849 – 1859.

Velmi usiloval o to, aby se české děti mohli vyučovat v rodném jazyce. Sám měl

nepěknou zkušenost z výuky v německém jazyce a dobře si pamatoval, jak je taková

výuka pro malé dítko náročná. V roce 1839 byla vydána básnická sbírka určená

nejmenším pod názvem Česká Abeceda aneb Malého čtenáře knížka první.

Všichni jistě znají písničky Adámku/Ivánku náš, copak děláš? Nebo tluče bubeníček

tluče na buben. Obě napsal p. Vinařický – zlidověly natolik, že jejich autor zůstal v

pozadí a navíc se pouvažují za původní písně. Tyto veršíky a mnohé další nechal

posmrtně vydat jeho synovec V. O. Slavík. Ale v předmluvě Sebrané spisy připouští

nejistotu, zda všechna dílka jsou veskrze vlastní nebo zda-li se nepřimísila práce cizí,

uschovaná v opisu. Buď jak buď, hlavním zůstává, že i dnes se tyto verše líbí a dovedou

i dnešní ratolesti oslovit.

33

V Týně nad Vltavou se Vinařický zasloužil o založení a výstavbu školy. Ta dnes nese

jeho jméno, stejně tak náměstí, na kterém budova školy stojí. Martina Sudová ve

stručné historii města uvádí na webu tnv.cz: „V roce 1859 vznikl ve městě zásluhou

osvícence, spisovatele a týnského děkana K. A. Vinařického samostatný vikariát.

V zápisech z kroniky městské opatrovny v TNV se můžeme dočíst: „…osvícený a

věhlasný český spisovatel, děkan Karel Alois Vinařický…Na jeho podnět v Týně

roztroušené učebny sloučil do nové budovy na Malém náměstí, dnes Vinařického

náměstí. Za spolupráce řídícího učitele Petra Stuchla sepisoval ty naše české čítanky,

slabikáře, učebnice…“

Petr Stuchl (1824 – 1875)

Pedagog, řídící učitel obecné školy v TNV a iniciátor založení týnské městské opatrovny.

„Petr Stuchl pocházel z Chřešťovic na Písecku. Do Týna nad Vltavou přišel v roce 1849

jako „čekanec“ (v dohledné době absolvent) učitelského ústavu v Budči. Získal vlivného

přítele v tehdejším týnském děkanovi K. A. Vinařickém, jehož zásluhou se stal čtvrtým

učitelem na právě rozšířené týnské čtyřtřídní škole. Působil tady krátce, do roku 1853,

kdy na dvě léta odešel do Soběslavi, aby se následně vrátil již jako ředitel týnské školy

a setrval v této funkci až do své smrti v roce 1875. Se svým příznivcem K. A. Vinařickým

si korespondoval i po jeho odchodu z Týna do Prahy. V Týně nad Vltavou se Petr Stuchl

seznámil se zdejším rodákem Petrem Hanzalem.“ (Sudová, 2015). Z kroniky Opatrovny

v TNV se můžeme dále dočíst: „…a právě za Petra Stuchla po odchodu Vinařického

přichází k uskutečnění zřízení „Opatrovny maličkých“…

Petr Hanzal (1838 –1918)

Vltavotýnský pěstoun (vychovatel) v městské opatrovně maličkých

V letech 1849 - 1853 vystudoval reálnou školu v Českých Budějovicích.

Petr Hanzal na Stuchlův popud na hlavní školu do Písku (kde předtím studoval i Stuchl)

a 27. června 1868 tady složil zkoušku potřebnou pro pěstouna předškolních dětí.

(Kronika obecné školy)

Po založení městské opatrovny v TNV se stal jejím prvním pěstounem a vychovatelem.

Již první rok navštěvovalo opatrovnu 84 hochů a 54 dívek.“ Opatrovna byla vzorně

vedená a těšila se velké oblibě. Byl to obětavý pěstoun, vždyť první rok vyučoval bez

služného (platu), neboť nebylo vyjasněno, kdo bude školku vydržovat. A zde opět citace

z kroniky Opatrovny: „Teprv když veškerou zodpovědnost převzal purkmistr Josef

34

Pičman a pedagogický dohled ředitel Petr Stuchl, převzala obec správu poskytnutím

místnosti v č.p. 225 pod kostelem a přidělením 12 prken na lavičky, hračky, opravu

vnitřku a stanovením školného za dítko v obnosu 3-5 kr(ejcarů) ročně.“

Marie Bartušková 1900 – 1978

Snažila se o zvýšení výchovné práce mateřské školy, což bylo tehdejším ministrem

školství Z. Nejedlým velmi podporováno. Bartušková se zabývala výzkumem dětské řeči

a dětské kresby a vydala v roce 1952 s kolektivem spolupracovníků publikaci „Mateřská

škola" a v roce 1955 učebnici pro střední pedagogické školy „Pedagogika předškolního

věku", která od této doby vyšla ve více postupně doplňovaných vydáních. (Monatová,

1989)

Tyto informace o Marii Bartuškové byly vyhledány v informačním kiosku Městského muzea v Týně nad Vltavou.

Josef Václav Nikolau (1838 - 1862) - učitel a pedagogický spisovatel

Přispíval do tehdy vycházejících dětských časopisů. Zakladatel ochotnického

divadelního spolku. Sepsal Dějepis český v obrazech pro mládež českoslovanskou.

Otto Rödl (1903 – 1983) - pedagog, hudební skladatel, profesor DAMU

Život zasvětil hudebně výchovné práci pro děti. Složil desítky písní a drobných skladeb,

publikoval zpěvníky a zejména učebnice hudební výchovy, pořádal kurzy. Jeho

35

skladatelská činnost úzce souvisela s loutkovým divadlem. Psal také hudbu pro

představení učitelek

Josef Sakař (1870 - 1937) - kněz, pedagog a historik

Narodil se v Týně nad Vltavou, jehož historii sepsal ve čtyřsvazkovém díle Dějiny města

Týna nad Vltavou a okolí.

Karel Dewetter (1882 – 1962) spisovatel a básník.

Oslavoval Týn ve svých dílech, jež se zejména mezi dvěma světovými válkami těšila

značné čtenářské popularitě. Ulice, kde stojí budova bývalé opatrovny nese jeho jméno

- Dewetterova.

Bedřich Karásek (1890-1959) - učitel, regionální spisovatel, vlastivědný pracovník.

Zasloužil se o vznik městského muzea v TNV, jehož byl prvním ředitelem a byl Sebral

a upravil Vltavotýnské pověsti. Sám pro potřeby výuky vyráběl různé makety – např.

ideální (idealizovanou) podobu vltavotýnského hradu (dnes uložena v Městském Muzeu

v TNV)

4.4 ZALOŽENÍ MĚSTSKÉ OPATROVNY

Při pátrání bližších informacích o zakládání opatrovny posloužily informace především

z Kroniky města Týna nad Vltavou a též z kroniky opatrovny a později mateřské školy

sídlící v Dewetterově ulici.

První městská opatrovna maličkých byla ve městě Týn nad Vltavou (dále jen TNV)

založena v r. 1868 a předcházelo tomu nemalé úsilí všech zainteresovaných osob,

kterým záleželo na rozvoji a podpoře vzdělávání v Týně nad Vltavou.

K výzvě c. k. hejtmanství z 22. února 1853 o zřízení „jeslí pro chudé děti“ odpověděla

týnská obec, „ že takové opatření zde ustanovit nemůže. (Sakař: str. 23, 1937). Dále

Sakař uvádí, že zaopatření opatrovny bylo schváleno obecním výborem 31. 3. 1868.

Opatrovna se otevřela 1. 6. 1868 v domě č. p. 225 v ulici Pod kostelem. Dům stále

existuje, nyní v něm sídlí asijská restaurace. (Obr č.6a )

V zápisu městské kroniky ovšem ani malou zmínku o založení opatrovny nenajdeme.

V roce 1868, jak je možno vyčíst ze zápisu, byla povýšena vltavotýnská triviální škola

36

na farní školu, zřizovalo se sídlo pro nově ustanovené c.k. hejtmanství a výroční trhy

se přesunuly na čtvrtek aj. Zřejmě událost nebyla pro tehdejšího kronikáře Františka

Masáka hodna zapsání.

Martina Sudová k založení opatrovny uvádí: „Opatrovna se ukázala pro týnské občany

velmi potřebným zařízením. Již v prvním roce ji navštěvovalo 84 hochů a 54 dívek.

(www.tnv.cz). Ze zápisů v kronice Opatrovny: “Opatrovna byla vzorně vedená a těšila

se velké oblibě. Byl to (rozuměj Petr Hanzal) obětavý pěstoun, vždyť první rok

vyučoval bez služného (platu), neboť nebylo vyjasněno, kdo bude školku vydržovat. A

zde opět citace z kroniky Opatrovny: „Teprv když veškerou zodpovědnost převzal

purkmistr Josef Pičman a pedagogický dohled ředitel Petr Stuchl, převzala obec

správu poskytnutím místnosti v č. p. 225 pod kostelem a přidělením 12 prken na

lavičky, hračky, opravu vnitřku a stanovením školného za dítko v obnosu 3-5

kr(ejcarů) ročně.“

Zřejmě ještě i další záležitosti kolem chodu opatrovny nebyly v počátcích jasně

stanoveny. Jak dokládá návrh z roku 1889 nazvaný „Základní pravidla městské

„Opatrovny“ v Týně nad Vltavou. Převedeno do dnešní podoby jazyka. Originál je

přiložen jako Obr. 9

1. Přijmutí dítka může být každodenní, vyjímaje měsíců červenec, srpen, listopad a prosinec. Předávání dítěte u pěstounky v místnostech opatrovny.

2. Přijaty mohou být dítka zdravá, nejméně tříletá a řádně očkované. Zápisné činilo 10 krejcarů.

3. Počet zapsaných nesmělo převýšit 80 dětí. 4. Rodiče či jejich zástupci musí dítky přivést do opatrovny a zapsat do školního

seznamu. 5. Školné obnáší ročně 2 zlatky a 60 krejcarů, které se musí pěstounovi každý

týden napřed zaplatit, ať je dítě přítomno či ne. (Školné musel pěstoun každý měsíc odevzdat představenstvu opatrovny)

6. Osvobození od placení školného vykoná představenstvo. 7. Doba provozu opatrovny stanovena nejdříve na 8 – 12 h a od 13 – 16h. Pak je

v návrhu změněna na 7,30h – 11,30 h a 12,30 – 15,30h. „Nevrlé dítky mohou býti domů puštěny dle potřeby.

8. Děti s nějakou ošklivou vadou nebo nakažlivou nemocí nebudou přijmuty, až po uzdravení. Návrh je s datací 23. března 1889

37

Sakař ještě k opatrovně uvádí: „Chudým dětem školním vhodně prospíval od r. 1894

„Krejcarový spolek“; „Polévkový ústav“, dobrodinci opatřený, načal v „opatrovně svůj

úkol r. 1902. (Sakař, 1937) Přesně se jednalo, jak dále upřesňuje Sakař, „o zimní

nouzovou výživu“, která začala 4.12.1902.

V kronice MŠ Dewetterova (bývalá Opatrovna) je vloženo několik listů se zápisy

nazvané Kronika městské Opatrovny v Týně nad Vltavou, z nichž bude následně

citováno.

4.4.1 Ze zápisů Petra Hanzala 1871 - 1909

(originál není k dispozici, pouze opis Vlasty Sekyrové z výkazů jím vedených,

zkráceno)

1871 „Dne 1ho září zvýšeno mě služné na 200 zl. r.č. (zlatých ročně, pozn. autor) a

za čištění školky 12 zl. roč. Toho samého dne vyplatil mi pan ředitel Petr Stuchl celou

službu za 6 měsíců. S pomocí Boha všemohoucího jsem přežil 5 (?) rok co vychovatel

v opatrovně ve zdraví a šťastně…“

1875 “V těchto měsících chodily dítky pilně do školky, 120 až 145 někdy, takže

museli sedět na zemi.“

1881 „Dítek mě ubylo – od 12. září pro školu vystouplých 34, zemřeli 3 a jinak pro

zimu, vzdálenost a nedbalost 11 nechodí a 1 odjel s rodičemi do Ameriky. Ubylo mě

tedy 49 dítek.“

1886 „28.4. navštívil opatrovnu p. Karel Komzák, kapelník c.k. pěšího pluku č. 84 ve

Vídni.“

Inspektorská návštěva: 30. XI. 1885 a 31. V. 1886 navštívil školku c.k. okr. Pán školní

inspektor Frant. Smolík.

Arcibiskupská návštěva: „Jeho Eminence nejdůstojnější pán kníže arcibiskup

pražský…navštívil naši opatrovnu dnes v pondělí 20ho září 1886 ráno o ½ 10h.

Vyptával se dítek, jak se jmenují, hladil je a chválil, že umějí sv. náboženství.“

Pak požehnal pěstouna i jeho žáčky, vyzval k modlení za svou osobu a slíbil modlit se

za všechny v opatrovně a též daroval 25 zlatých, „za čež se nejnutnější věci pořídí.“

1887 „Dne 1.března prosilo 17 dítek za osvobození od placení školného.

38

Biskupská návštěva: Biskup Martin Josef Říha z Budějovic a dalšími důležitými

osobami (P. děkan, purkmistr, nadlesní aj.) P. biskup vyjádřil pochvalu Petru

Hanzalovi za tak výborné vyučování. „Dětičkám přikázal by se za tak dobrého učitele

svého modlily atd. Pak všech dítek pochválil a rozdal sám hochům po obrázku 30ti a

děvčátkům udělil kovové medailonky 38ti.“ (Toho dne bylo tedy v opatrovně 68 dětí).

26.12. téhož roku vedl pěstoun Hanzal 15 chudých dítek do hostince u Kotvy, kde jim

členové řemeslnické besedy štědrými dárky podělili.“

1889 Návštěva krajského lékaře z Budějovic Dr. Maroušek.

Ze zážitků při opatrování dítek Hanzal též zapsal:

1891 „Dne 14. srpna spadl Ota Šmíd do kašny z rozpustilosti, byl ale hned vytažen.

Přišel odpůldne do školky a vyprávěl, jak se mu to líbilo“

1893 Opatrovna kvůli epidemii zavřena do(?) 16. prosince. 30 dětí onemocnělo

spalničkami a 1 hošík zemřel.

1897 Postrach opilce obecního chudého: „V pátek 24. září odpůldne v půl jedné

hodině válel se Zedníček na schůdkách ve školce, že nemohli dítky do školky.

…mnoho jich uteklo domů strachem před tím všivákem….“

1902 Při návštěvě krajského lékaře Dvořáka a pánů radních bylo zjištěno, že je třeba

opatrovnu zlepšit – nové okno, upravit kamna a ve staré kuchyni udělat záchůdek pro

děti a okolo zdí na schodech zábradlíčko. V plánu bylo i přidat k opatrovně byt

strážníka Svobody.

1909 Pensionování: „Slavné městské zastupitelstvo dalo mně na mou uctivou žádost

dne 25. máje do výslužby s 500 Korun penze. …přijali Marii, dceru na místo mě za

pěstounku se služným 600 Korun. Bohu děkuji. Petr Hanzal, penzista.“

Do důchodu tedy odchází 71 letech, není divů, že děkuje Bohu.

4.4.2 Zápisky Otto Rödla

V městském muzeu v Týně nad Vltavou se zachoval text s názvem O jedné Opatrovně

od Dr. Otto Rödla, z něhož lze doplnit další informace o fungování opatrovny.

Budova, do které byla opatrovna umístěna, byla připomínána již v 17. stol. „Dům č.

225 s atikovým falešným patrem a žaluziovými okenicemi v té době sloužil

39

lazebníkům a později v něm byla škola. Ta přesídlila do nové školní budovy r. 1860,

postavené péčí vltavotýnského děkana K. A. Vinařického (t.č. kanovník na

Vyšehradě). Dále Rödl zmiňuje odlišnost opatrovny oproti jiným. Ta se lišila tím, že

„péči o svěřené dítky neměla opatrovnice, ale opatrovník.“ Jak už bylo uvedeno výše,

byl jím týnský občan Petr Hanzal.

Otto Rödl dále sdílí své osobní vzpomínky na návštěvu opatrovny. Zřejmě tedy z roku

1908: „Jako pětiletého chlapce mě tam přivedla moje maminka. Vlídně mě přijal pan

Petr Hanzal kulaté vyholené tváře s velkým kulatým nosem a dobráckýma jiskrnýma

očima. Na hlavě měl turecký kabát a v jeho šosech skrýval svoji velikou pochoutku.

Často mu zabloudila pravá ruka do šosu a vylovila tabatěrku se šňupavým tabákem“

Při čtení jsem očekávala, že v šosech bude nějaký mls pro dítka. Rödl vzpomíná dále:

Tak jako vlídný a milý byl opatrovník, byla i vlídná světnička s nízkým stropem,

malými okny a brebentivou mládeží.“

K milým vzpomínkám na léta strávená v opatrovně dodává ještě: „První jihočeská

továrnička na obrábění dřeva, jejímž majitelem byl Alexadr Plešner, zásobila

opatrovnu houpacím koníčkem, soustruhovanými panáčka, panenkami, husary a

jinými hračkami, po kterých jsme toužily na týnském jarmarku. Útulná opatrovna

s hodným pěstounem nám přání splnila“. (Rödl)

Od roku 1910 do 1936 působila v opatrovně již zmiňovaná Hanzalova dcera Marie

Hanzalová, zkušená pěstounka. Bohužel do výkazů nepsala žádné poznámky, ani

kroniku nevedla. Ve strojopisu K libretu školské expozice je uvedeno, že od r. 1910

bylo upuštěno od vybírání poplatků od rodičů.

Do období působení pěstounky Hanzalové však spadá velmi významná událost týkající

se opatrovny, totiž stavba opatrovny nové. Informace poskytla obecní kronika TNV.

Dekretem z roku 1936 je konkurzem ustanovena školená slečna Vlasta Sekyrová

vedením opatrovny.

40

4.5 STAVBA NOVÉ OPATROVNY

Ze zápisu z obecní kroniky z roku 1931

(upraveno, zkráceno)

Stávající místnost pro opatrovnu v domě č. 225 nebyla vyhovující. V kronice výslovně

uvedeno „v nízké nevlídné místnosti“. V budova sloužila i jako obecní knihovna. Stavba

nové opatrovny by se asi nemohla uskutečnit bez značeného finančního přispění

městské Spořitelny. Stavbu vedl místní stavitel p. Sova. Na návrh obecního zastupitele

Josefa Nikolaua (správce spořitelny) se původní plán stavby pozměnil tak, aby mohla

být budova opatrovny využívána také jako obecní knihovna a v suterénu veřejné lázně.

Z toho důvodu si město na stavbu půjčilo 135 tis. Kč. Jak vidno, přistupovalo se tehdy

k projektům s rozvahou a důslednou praktičností. Stavba opatrovny byla ke svému

účelu předána v památný den 28. října 1931. Z kroniky citováno o průběhu

slavnostního předání: „Starosta města pan Ph. Mg. Jos. Procházka pronesl vhodný

proslov, pěvecký spolek Puchmír zapěl případné sbory za řízení sbormistra p. učitele

Jana Masáka a shromážděná drobotina městské opatrovny přednesla nacvičené

básničky.“ Po předání klíčů do rukou starosty byl vyzván „četný zástup občanstva

k prohlídce budovy, což toto učinilo se zájmem a pochvalně se vyslovovalo o účelném

zařízení budovy.“ Zároveň byla oznámeno, že se v opatrovně otevírají veřejné lázně a

knihovna (doposud ve stejné budově jako opatrovna). A též se podařilo „upraviti

veřejnou čítárnu, kde je k disposici 73 časopisů, většinou z ochoty čítárně zapůjčených

místními občany a spolky.“

Abychom někoho nezmátli pojmem veřejné lázně s představou bazénu pro plavce,

uvádím zde výpis služeb a cen lázní:

Vanová lázeň 4,- Kč Sprchy 2,- Kč Parní lázeň se sprchami 5,- Kč

V té době nebylo samozřejmostí mít doma vanu, natož sprchu. Ani kohoutek s tekoucí

vodou nebyl tehdy běžným standardem.

O této události napsal také Karel Hájek, zaměřil se však spíše na funkci budovy a

vyzdvihl přínos městských lázní a nových prostor pro knihovnu a čítárnu.

Tyto lázně pak fungovaly do 1. poloviny 60. let. Suterénní místnosti poté využity pro

potřeby MŠ.

41

4.5.1 Vývoj v období let 1931 – 1945

Dle kroniky Opatrovny a MŠ Dewetterova. Budova opatrovny nadále sloužila také jako

veřejné lázně (v suterénu). Prostory pro děti byly vyčleněny v prvním patře.

K dispozici byla učebna a herna s prostornou předsíní a též upravená zahrádka a

hřiště u budovy opatrovny.

V roce 1939 bylo zapsáno 63 dětí, takže bylo otevřeno 2. oddělení mateřské školy,

aby děti nemusely chodit přes most. Zřejmě to bylo ve vile Horkých v dnešní Písecké

ulici. Podmínky tam, dle vzpomínek paní učitelky Vejvodové nebyly příliš vyhovující.

Jedna toaleta, která sloužila pro děti i pacienty sousedící zubařské ordinace. Ve třídě

jedno umyvadlo se džbánem, ve kterém se myly všechny děti. Větrat se muselo

dveřmi na chodbu, protože třída neměla otvíratelná okna, pouze výlohy. (Dvořáková,

2014)

V roce 1941 byla, nyní už mateřská školka v Dewetterově ulici, uzavřena od května

do června. Zřídily tu dočasně ošetřovnu pro nemocné vojáky.

V roce 1943 byla mateřinka znovu uzavřena, a to na 3 měsíce z důvodu nedostatku

paliva. Stejně tak v roce následujícím na 4 měsíce. V roce 1945 zde sídlila Hitler

Jungen.

V kronice MŠ se píše, že správa MŠ byla do r. 1945 spojena střídavě se správou

obecné a měšťanské školy. Od 1. 5. 1945 byla správou MŠ pověřena Vl. Sekyrová.

Školní rok 1945/1946 byl zahájen 10. září, zapsáno bylo 57 dětí. 40 dětí v 1.

oddělení (Dewetterova) a 17 v 2. oddělení (Malá Strana, Vila Horkých). Učitelka v 2.

odd. Zdeňka Kubaštová.

Školní rok 1946/1947 zahájen 2. září s počtem 53 dětí. V 1. odd. 33 dětí, vede V.

Sekyrová, v 2. odd. 20 dětí, vede nová učitelka R. Dostálová.

Od 10. dubna bylo na obou „školkách“ zavedeno částečné stravování dětí. Do té doby

se nevařilo. Děti si nosily svačiny z domu, na oběd odcházely domů. Děti dostávaly

rohlík a hrnek kakaa za příplatek 50 haléřů na den.

V roce 1947 byla správa mateřské školy v TNV osamostatněna a otevřelo se 3.

oddělení MŠ (dle zápisu K libretu školské expozice) Nic dalšího neuvedeno.

42

4.5.2 Vývoj v období let 1947 – 1989

Školní rok 1947 / 1948 byl zlomový, k moci se dostala Komunistická strana, která

určovala ideologický směr výchovy a vzdělávání dalších 40 let. Následující část zachytí

hlavně data, bez komentářů k obsahu a formám výchovy.

Školní rok s hlavními událostmi – uvádím počet dětí, přip. tříd a zmiňuji významnější

události s dlouhodobějším dopadem na chod mateřské školy.

1947/1948 – 65 dětí nově ve 3 odděleních.

1948/1949 – 76 dětí ve 3 odděleních. Třetí oddělení sídlilo v Dewetterově ulici

v budově bývalého soudu. Později zde byla také Základní devítiletá škola (ZŠ)

1949/1950 – 74 dětí ve 3 odděleních.

Strava: Od 1.11. pro MŠ Deweterova zavedeny jednotné dopolední i odpolední

svačiny, pro všechny dětí – káva, čaj, mléko a pečivo se zavařeninou nebo

tvarohovou pomazánkou. Byla příjmuta nová pracovní síla – kuchařka.

1950/1951 – 63 dětí ve třech odděleních.

Od 8. března slavnostně zahájeno stravování, které bylo zajištěno i v letních měsících.

Obědy byly pouze pro děti zaměstnaných matek.

1951/1952 – 51 dětí ve dvou odděleních. Provoz od 7 do 17 h. II. MŠ na Malé

Straně zrušena, protože tam nedocházeli děti zaměstnaných matek.

1952/1953 – 64 dětí ve dvou odděleních, od ledna 80 dětí

1953/1954 – 60 dětí ve dvou odděleních. Nová funkce školnice přidělena Julii

Peštové. V lednu se MŠ opravovala: Dveře z jídelny probourány přímo do šatny.

Kuchyň a jídelna ve 2. patře budovy.

1954 – 1955 – 53 dětí ve dvou odděleních. Zřízena umyvárna se 6 umyvadly

s boilerem na teplou vodu. Kuchyň přestěhována do 2. patra. Zrušena pracovní

pozice pěstounka.

1955 – 1956 - 55 dětí ve dvou odděleních. Od 1. 11. ustanovena 2. třída

s celodenním provozem.

1960 1.4. byly děti nezaměstnaných matek vyloučeny ze vzdělávání v MŠ pro

nedostatek místa

Období roku 1956 –1982 se počet dětí pohyboval v rozmezí od 46 – 83 dětí.

Od roku 1982 nejsou počty zapsaných (přijatých) dětí zmiňovány.

1965 – Zrušeno 3. oddělení na ZDŠ (Dewetterova)

43

1967 – Vytvořena pracovní pozice školnice a topič a přidělen byt v budově MŠ

Dewetterova. Namontován kotel pro ústřední vytápění budovy.

1971 – Brigádně za pomoci rodičů přestavěna půda na školní jídelnu

1972 – 1973 – Pokračují stavební práce v MŠ. Provoz je omezen.

Od 1.11. jsou v budově MŠ Dewetterova otevřeny 3 oddělení (třídy) a obnoveno 4.

oddělení v budově ZDŠ. 4. oddělení se upravuje o rok později a též suterén MŠ po

zrušených lázních.

V období 1977 – 1978 byla vystavěna III. MŠ v Tyršově ulici (dnešní Městský dům

dětí a mládeže)

Kapacita I. MŠ se zvýšila na 82 dětí (všechna 4 oddělení), působí zde 8 učitelek.

Ve školním roce 1982/83 byla v důsledku havárie uzavřena III. MŠ (Hlinky) a

„školka“ v Dewetterově ulici díky tomu kapacitně přetížena.

Další rekonstrukce budovy I. MŠ proběhla v letech 1987 – 1989.

V tomto období využívána plně kapacita III. MŠ v Tyršově ulici.

Z vyprávění je známo, že II. MŠ sídlila v ulici Pod tratí na Malé Straně, písemnou

zmínku jsem ovšem nedohledala. Stejně tak informaci o stavbě nové MŠ na Malé

Straně (dnes MŠ U lípy). V Kolodějích nad Lužnicí byla IV. MŠ až do výstavby MŠ

Hlinky v TNV.

Tolik tedy přehledem k vývoji v 2. polovině 20. let.

Informace byly čerpána, jak jsem uvedla výše, z kroniky MŠ Dewetterova, která do

roku 1991 byla zvána I. MŠ. Poté se ředitelství MŠ přestěhovalo na novou MŠ na

hlineckém sídlišti, kde je dodnes. Počet MŠ v TNV se pak ustálil na 3 budovách

s kapacitou 12 tříd v průměru pro 25 dětí na třídu. Nutno poznamenat, že pouze MŠ

Dewetterova po všech změnách, rekonstrukcích byla využívána v podstatě nepřetržitě

od svého vzniku. V roce 2018 bude 150. výročí založení „Opatrovny maličkých“.

Doufám, že bude připomenuto také výročí 90. let od dostavby tak výjimečné budovy

opatrovny/MŠ v Dewetterově ulici č. p. 452 v Týně nad Vltavou.

44

ZÁVĚR

V teoretické části byla nastíněna historie předškolní výchovy a vzdělávání. Snahou

bylo přiblížit historický vývoj prostřednictvím významných osobností, které se

interesovali v oblasti předškolního vzdělávání. A v neposlední řadě i připomenout

některá jména, která tolik v paměti nemáme např. Amerling nebo Vinařický.

Největší nárůst počtu předškolních institucí v Českých zemích spadá do období

národního obrození. Není to náhoda, právě zakládáním českých škol se mělo

posilovat národní uvědomění a podpořit používání českého jazyka v běžném životě u

všech vrstev českých obyvatel. Dle mého názoru je vhodné seznámit se s tímto

obdobím i z jiného úhlu pohledu, než na jaký jsme zvyklý z hodin dějepisu nebo

českého jazyka.

Praktická část byla jednoznačně věnována historickému vývoji předškolního

vzdělávání v Týně nad Vltavou. Cílem práce bylo porovnat vývoj v daném období, což

se podařilo. Vzhledem k tomu, že dostupná data jsou hlavně z Prahy a částečně

z Moravy, je to srovnání rámcové.

Nejzajímavější částí bylo srovnání vývoje od r. 1968 do 30. let 20. století.

V TNV r. 1868 první opatrovna – V Praze r. 1869 1. česká mateřská škola.

V TNV r. 1931 stavba nové opatrovny – V Praze a dalších průmyslových městech se

opatrovny mění na mateřské školy.

Můžeme tento vývoj porovnat, ale ne hodnotit. V každém místě jsou jiné podmínky

pro rozvoj. Týn nad Vltavou zažíval časy rozmachu a důležitosti a později stagnaci.

Takže lze říci, že vývoj předškolní výchovy šel v TNV svou cestou s ohledem na

tehdy aktuální potřeby a možnosti města a jejich představitelů. A není pochyb, že

hlavně v období začátků (národní obrození) se všichni snažili ze všech sil, aby i

předškolní výchova byla nedílnou součástí dětského vzdělávání.

Při bádání v historických kronikách a jiných dokumentech týkajících se rozvoje

předškolního vzdělávání v TNV jsem dospěla k tomu, že nejzajímavější část historie

je od počátku, tedy r. 1868 spojeným se vznikem opatrovny až do roku 1948.

V období totalitního režimu bylo celé školství nuceno jít předepsanou cestou

komunistické ideologie, kterou následovali učitelé více či méně horlivě. Jelikož se

necítím být povolána podrobněji zachytit či hodnotit tohle období, zmínila jsem pouze

fakta v číslech, nebo obecné události, které mají určitou trvalou hodnotu.

45

PŘÍLOHY

Portrét Karla Aloise Vinařického

od Jana Vilímka (Jan Vilímek – České album,

sbírka podobizen

předních českých velikánů, mužů i žen práce,

kteří život svůj zasvětili povznesení národa svého )

Obr. 1

Obr. 2 Z díla K. A. Vinařického (Sebrané spisy), Píseň o nedbalém žáku.

46

Obr. 3 (zapůjčeno z bakalářské práce M. Sudové, 2015, fotografie ze sbírek Městského muzea v Týně nad Vltavou)

Obr. 4 Petr Hanzal výpomocný podučitel, podpis v kronice. Sám se podepsal jako pěstoun

městské opatrovny. Kronika obecní školy v Týně nad Vltavou

47

Obr. 5 Pěstoun Petr Hanzal se svými maličkými v r. 1879

Jedna ze dvou fotografií ze sbírek Městského muzea v TNV.

a

První sídlo opatrovny – obr.

6a, současná podoba domu

obr. 6b, Puchmayerova 225

(Autor: MartinVeselka –

Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0,

https://commons.wikimedia.o

rg/w/index.php?curid=48135

577)

Obr. 6a Obr. 6b

48

Obr. 7 Pohlednice s budovou opatrovny s původním nápisem OPATROVNA a dle stavu silnice

zřejmě čerstvě po dostavbě (zdroj: www.starytyn.cz a sbírky Městského muzea Týn nad

Vltavou)

Obr. 8 Týnské budovy školní – od leva nahoře škola K. A. Vinařického (dnešní ZŠ), opatrovna

(dnešní MŠ) a Hospodářská škola (dnešní gymnázium) Fotografie vznikla zřejmě před rokem 1947 – chybí zde budova školy na Malé Straně (zdroj: www.starytyn.cz)

49

Obr. 9 Kopie návrhu pravidel opatrovny v TNV z r. 1889 s dodatečnými přepisy a úpravami

50

Dnešní podoba budovy, kde nyní sídlí pouze

mateřská škola Dewetterova, jedno ze čtyř

pracovišť MŠ TNV. (foto autor)

Obr. 10b

Dnešní hlavní

vchod do MŠ.

Obr. 10c dříve

hl. vchod, dnes

služební.

Obr. 10d

Pohled od řeky

s nově

přistavěným

venkovním

schodištěm.

Obr. 10a

Obr.10b

Obr.10c

51

LITERATURA:

ADAMCOVÁ, Lenka. Ida Jarníková, její život, dílo a odkaz dnešní MŠ. Olomouc, 2014. bakalářská práce (Bc.). UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Pedagogická fakulta Blechová, Markéta. Inspirující pokusnictví v předškolní výchově (odkaz reformního hnutí), Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta, Katedra primární pedagogiky, 2015

BLÜMLOVÁ, Dagmar. Bedřich Karásek. V Týně nad Vltavou: Městské muzeum, 1990.

BURKOVIČOVÁ, Radmila. Stručný nástin vývoje přípravného vzdělávání předškolních pedagogů 13.6.2011

DVOŘÁKOVÁ, Eva: Je třeba, aby se v dětech pěstovalo krásno, aby ho dokázaly vidět, článek sepsaný ze vzpomínek pí. učitelky Darahomíry Vejvodové, Vltavín 10/2014, roč. 24

KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Dítě a mateřská škola: co by měli rodiče znát, učitelé respektovat a rozvíjet. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2014. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-4435-3

MIŠURCOVÁ, Věra. Vznik české mateřské školy (U příležitosti nedožitých 80. narozenin dr. M. Bartuškové), Pedagogický ústav J. A. Komenského ČSAV, Praha 1980

MONATOVÁ, Lili. Předškolní pedagogika 20. století, SBORNÍK PRACÍ FILOZOFICKÉ FAKULTY BRNĚNSKÉ UNIVERZITY, I 24 1989

OPRAVILOVÁ, Eva. Předškolní pedagogika. Praha: Grada, 2016. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-5107-8.

PAVLOVSKÁ, Marie, Zora SYSLOVÁ a Bohumíra ŠMAHELOVÁ. Dějiny předškolní pedagogiky. Brno: Masarykova univerzita, 2012. ISBN 978-80-210-5981-8.

RÝDL, Karel a ŠMELOVÁ, Eva. Vývoj institucí pro předškolní výchovu (1869-2011). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. ISBN 978-80-244-3033-1.

SAKAŘ Josef: Dějiny města Týna nad Vltavou a okolí, Díl IV. 1849-1900, Nákladem B. Kučery do str. 137, 1937 a dokončení nákladem Vlativědného kroužku muzea v Týně nad Vltavou, 1957.

SLÁMOVÁ, Marcela. Kněz, který viděl do lidských srdcí: Karel Alois Vinařický a jeho místo v proudu času. Týn nad Vltavou: MCKV a Město Týn nad Vltavou, 2015. ISBN 978-80-260-9126-4.

52

SUDOVÁ, Martina: Počátky hudebního školství v Týně nad Vltavou, bakalářská práce,

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Teologická fakulta Katedra pedagogiky,

2015.

SUDOVÁ, Martina. Malý zábavný průvodce Týnem nad Vltavou a okolím. Týn na

Vltavou: Městské muzeum, 1999. ISBN 80-238-4488-1.

ŠLÉGL, Jiří. Dějiny výchovy dětí předškolního věku. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně v Ústí nad Labem, 2012. ISBN 978-80-7414-592-6.

ŠMELOVÁ, Eva. Mateřská škola a její učitelé v podmínkách společenských změn: teorie a praxe II. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. ISBN 80-244-1373-6.

ŠMELOVÁ, Eva. Ohlédnutí do historie předškolní výchovy. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. Texty k distančnímu vzdělávání v rámci kombinovaného studia. ISBN 978-80-244-2238-1.

ŠVEC, Štefan. Česky psané časopisy pro děti (1850-1989). Praha: Karolinum, 2014. ISBN 978-80-246-2478-5.

VESELÁ, Zdenka, Vývoj české školy a učitelského vzdělání, Masarykova univerzita v Brně, filozofická fakulta, Spisy filozofické fakulty č. 293, 1992

VINAŘICKÝ, Karel Alois. Karla Al. Vinařického Sebrané spisy: veršem i prosou. V Praze: I.L. Kober, 1871. Městské muzeum Týn nad Vltavou.

Další zdroje:

www.amaterskedivadlo.cz Otto Rödl http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=osobnost&id=3581

Městské muzeum Týn nad Vltavou – Osobnosti Vltavotýnska A-Ž Dostupné na: http://badatelna.eu/fond/166057/

Digitální archiv Státního oblastního archivu v Třeboni

Kronika obce Týn nad Vltavou dostupná na https://digi.ceskearchivy.cz/DA?menu=0&doctree=1keot&id

Kronika obecné školy v Týně nad Vltavou

Pamětní kniha školského spolku krejcarového https://digi.ceskearchivy.cz/DA?doctree=1kepty&menu=3&id=891&page=3

53

Prameny: České ženy 19 st. M.Neudorflová, Marie Bahenská: „Počátky ženské emancipace v Čechách a vznik výrobních ženských spolků“ E.Janšová: „Historie věčně zelená" (2011) Dostupné na: http://praha2.kdu.cz/o-praze-2/z-historie/marie-riegrova-matka-ceskeho-materskeho-skolstvi

www.rvp.cz Dostupné na http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/825/KAREL-SLAVOJ-AMERLING.htm

www.epochaplus.cz Dostupné na: http://epochaplus.cz/vybiral-si-komensky-bohate-manzelky/

www.tnv.cz Dostupné na: http://m.tnv.cz/historie-mesta/ds-1049/p1=2782 http://www.tnv.cz/vismo/zobraz_dok.asp?id_org=17212&id_ktg=1049&n=historie%2Dmesta&p1=3366 Bc. Petra Paličková, DiS.: PROBLEMATIKA VZDĚLÁVÁNÍ DĚTÍ A DĚTSKÉ PRÁCE V JIŽNÍ INDII, 2011 Dostupné na: http://docplayer.cz/1018411-Problematika-vzdelavani-deti-a-detske-

prace-v-jizni-indii.html

Wikipedie, otevřená encyklopedie https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Svoboda_(pedagog) https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Alois_Vina%C5%99ick%C3%BD https://cs.wikisource.org/wiki/Drobn%C3%A9_ver%C5%A1e/Karel_Alois_Vina%C5%99ick%C3%BD

www.cesky-dialog.net Dostupné na: http://cesky-dialog.net/clanek/6547-materinky-z-historie-materskych-skolek/

Zavedla Marie Terezie Povinnou školní docházku? Objev nebo omyl? Dostupné na: http://ivocerman.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=285878

www.ceskatelevize.cz Macecha nebo reformátorka (diskuze o Marii Terezii) Dostupné na: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1295954-macecha-a-reformator