Je svévole bezbožnost?

Asi každý křesťan alespoň občas řeší otázku, zda doopravdy poslouchá Boha. K tomu, aby

mohl na takovou otázku odpovědět, potřebuje nejprve rozpoznat Jeho vůli pro svůj život a tu

pak v konkrétním čase a konkrétním způsobem naplňovat. Znám křesťany, kteří se Boha ptají

na jeho zjevení do konkrétních situací, ale když nějaké dostanou (většinou takové, které

nevyhovuje jejich představě o správném řešení), udělají si stejně po svém. Jiní se pro jistotu

Boha příliš nedotazují, aby snad neměli špatné svědomí, kdyby jim Bůh něco řekl a jim se to

nechtělo zrovna poslechnout. Ale jsou i tací, kteří opravdově hledají a chtějí poslouchat,

protože Boha milují z celého srdce. Ale jakoby jim něco bránilo. Tento článek je pokus

alespoň částečně poodhalit, co může křesťanovi bránit být poslušný Boží vůli. Nebude se

věnovat tématu rozpoznávání Boží vůle, ani tématu sebeklamu či racionalizace

(ospravedlňování) vlastních hříšných postojů, což bývá také jedním z hlavních zdrojů

neposlušnosti.

Struktura království temnoty v ČR

Na podzim roku 1996 jsme se skupinou přímluvců prožili zvláštní Boží vedení v modlitbách

za Prahu. Bůh nám ukázal, že Praha (a tím i Česká republika) je z hlediska království temnoty

ovládána démonickými mocnostmi zákonictví, svévole, mamonu a smilstva, jejichž pozice

tvoří něco jako pilíře trůnu knížete smrti. Toto zjevení potvrdil nezávisle prorocky

obdarovaný vedoucí z Liberce, který měl téměř identické zjevení ve stejném čase. Věřím, že

Kristus svou obětí zvítězil na hříchem, smrtí i ďáblem, připravil nám vše pro vítězný život

v něm. Kristus odzbrojil všechny mocnosti a my již nemusíme být v jejich područí (viz Ko

2,15n). Církvi jako jeho Tělu zbývá úkol toto Jeho vítězství „zpřítomnit“ do tohoto světa.

Věřím tomu, že Satan má své mocenské struktury v povětří po celé zemi, nad každým

národem i městem, ale také zároveň věřím, že církvi je dána pravomoc porazit království

temnoty Boží moudrostí na základě Božího zjevení a poslušnosti poznané pravdy (viz Ef

6,12; Ef 3,10; Da 10,20; Zj 6,7; atd.). Tento článek se bude zabývat vlivem mocnosti svévole

v podobě, jak nám byla tehdy ukázána. O ostatních mocnostech se pokusím pojednat

v příštích číslech.

Svévole jako démonická bytost v Písmu

Klíčovým místem z Písma, které svévoli charakterizuje, je 5. kapitola proroka Zachariáše. Je

v něm popsána negativní duchovní bytost, kterou Boží anděl zavřel do nádoby s olověným

víkem a nechal přepravit do babylónské země, kde ji měly satanské síly vystavět dům.

Ekumenický překlad Bible používá slovo „svévole“, aby vystihl hebrejské slovo „rišá“

(Strongovo číslo 7564 dle Konkordance autora J. Stronga, Thomas Nelson Publisher, 1990,

Nashville, USA). Toto podstatné jméno je ženského rodu a je odvozeno od slova „rešá“

(Strongovo číslo 7562) v mužském rodu, což znamená špatnost, ničemnost, zkaženost.

Kralický překlad používá pojem „bezbožnost“, Český studijní překlad a Překlad 21. století

„ničemnost“, Jeruzalémská bible „zlovolnost“ a např. American Standard a King James

Version pojem „wickedness“ (bezbožnost, špatnost, zkaženost). Pojem „rišá“ se ve Starém

zákoně vyskytuje pouze na 14 místech (Dt 9,4; 9,5; Př 11,5; 13,6; Iz 9,18; Ez 5,6; 18,20;

18,27; 33,12; 33,19; Za 5,8; Mal 1,4; 3,15 a 3,19). Pokud bychom vycházeli z důsledného

používání stejného významu tohoto pojmu (ve smyslu démonické bytosti), pak nám studium

těchto míst z Písma přinese zajímavé souvislosti. Pokusím se tato místa v tomto smyslu

„dopřeložit“ (slovo, které v hebrejštině znamená „rišá“ je podtrženo a ostatní mé přídavky

jsou zvýrazněny kurzívou).

Neříkej si však v srdci, až je Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vypudí: "Pro mou

spravedlnost mě Hospodin přivedl, abych obsadil tuto zemi." Vždyť tyto pronárody

vyhání před tebou pro jejich (spolupráci se) svévolí. Přicházíš obsadit jejich zemi ne pro

svou spravedlnost a přímost svého srdce. Hospodin, tvůj Bůh, vyhání před tebou tyto

pronárody pro jejich (spolupráci se) svévolí a proto, aby splnil, co přísahal Hospodin

tvým otcům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. (Dt 9, 4-5)

Spravedlnost napřimuje bezúhonnému cestu, kdežto svévolník svou (spoluprací se)

svévolí padne. (Př 11,5)

Spravedlnost chrání toho, kdo žije bezúhonně, kdežto svévole vyvrací hříšníka (Př 13,6)

Proto neměl Panovník radost z jeho jinochů a nad jeho sirotky a vdovami se neslitoval,

protože všichni jsou to rouhači a zlovolníci, bludně mluví každá ústa. Tím vším se jeho

hněv neodvrátil a jeho ruka zůstává napřažena. Avšak jejich svévole hoří jako oheň,

požírá bodláčí a křoví, zapaluje houštiny lesa a kouř se vířivě vznáší. Země se zatměla

pro prchlivost Hospodina zástupů a lid se stal potravou ohně; nikdo nemá soucit ani s

bratrem. (Iz 9,16-18)

Vzepřel se však proti mým řádům a nařízením svévolněji (změnil mé soudy na svévoli)

než pronárody a země, jež jsou okolo něho; mé řády znevážili a mými nařízeními se

neřídili." Ez 5,6

Duše, která hřeší, ta umře; syn nebude pykat za nepravost otcovu a otec nebude pykat

za nepravost synovu; spravedlnost zůstane na spravedlivém a svévole zůstane na

svévolníkovi. (Ez 18,29) Když se však svévolník odvrátí od své svévole, jíž se dopouštěl, a

jedná podle práva a spravedlnosti, zachová svou duši při životě. (Ez 18,27)

A obdobně v Ez 33,12: Ty, lidský synu, slyš. Řekni synům svého lidu: Spravedlnost

nevysvobodí spravedlivého v den jeho nevěrnosti, svévole nezpůsobí pád svévolníka v

den, kdy se odvrátí od své svévole (na tomto místě je v hebrejštině použito jiné slovo se

Strongovým číslem 7562). Spravedlivý nebude moci kvůli ní zůstat naživu v den, kdy

zhřeší. A odvrátí-li se svévolník od svévole a bude jednat podle práva a spravedlnosti,

díky tomu bude žít. (Ez 33,19)

Říká-li Edóm: "Jsme zničeni, avšak na troskách budeme znovu stavět", praví Hospodin

zástupů toto: "Jen ať si stavějí, já budu bořit." I nazvou je územím svévole, lidem, na

který Hospodin navěky zanevřel hněvu. (Mal 1,4)

Proto za šťastné pokládáme opovážlivce. Mají úspěch, ač se dopouštějí svévolností

(pracují pro svévoli), pokoušejí Boha, a přece uniknou. (Mal 3,15)

Hle, přichází ten den hořící jako pec; a všichni opovážlivci i všichni, kdo páchají

svévolnosti (pracují pro svévoli), se stanou strništěm. A ten přicházející den je sežehne,

praví Hospodin zástupů; nezůstane po nich kořen ani větev. Ale vám, kdo se bojíte mého

jména, vzejde slunce spravedlnosti se zdravím na paprscích. Rozběhnete se a budete

poskakovat jako vykrmení býčci, rozšlapete svévolníky, že budou jako popel pod

chodidly vašich nohou v ten den, který připravuji, praví Hospodin zástupů. (Mal 3,19)

Charakteristiky svévole

Z předchozích všech míst, kde se pojem „rišá“ používá, vyplývá několik jednoznačných

charakteristik ducha svévole:

- svévole je něco (někdo), kvůli komu Bůh vyvrátil kenánské národy a na Edóm, který

nazval územím svévole, navěky zanevřel (podobné verše jako o ničivých účincích

svévole jsou ve Starém zákoně již jenom v souvislosti s uctíváním Královny nebes – viz

Jer 7,16-18, Jer 44,15-27, nabízí se otázka, zda tyto dvě mocnosti spolu nějak souvisejí,

popř. nemohou být jedna a táž pod dvěma různými označeními);

- svévole sama působí vyvracení hříšníků;

- svévole hoří jako oheň, je „radiační“ (a odebírá soucit), proto asi taky bylo potřeba na

nádobu v Za 5,8 položit olověné víko, které radiaci izoluje;

- svévole působí vzpouru proti Božím řádům a nařízením;

- od svévole je potřeba se razantně odvrátit.

Z dalších míst Písma i dílčích zjevení v rámci modlitebního nasazení před 14 lety vyplývají

další charakteristiky tohoto vlivu:

- hlavním jejím krédem je „Nebuď, Bože, vůle Tvá“ (proti tomu jádro Modlitby Páně viz

Mt 6,10);

- svévole působí radiačně, proniká do celé společnosti, její radiace ozařuje lidskou vůli a

snaží se ji nasměrovat od Boha (jenom, aby se nestala jeho vůle, vše ostatní už je

povoleno – viz krédo satanismu „Dělej si, co chceš“);

- působí jako magnetická hora na kompas našeho srdce a snaží se je odklonit od Boží vůle

(tj. obrazně severního pólu), např. tím, že nabízí konání dobrých věcí, ale nikoli těch

pravých, které po nás chce Bůh;

- snaží se nahradit vztah se Svatým Duchem, představuje se jako svoboda dělat si, co chci

(je zajímavé, že např. socha Svobody v New Yorku darovaná Francií má radiační korunu

s paprsky i planoucí pochodeň v ruce);

- člověk si sám vybírá, co je důležité, a tím postupně vede k nenapomenutelnosti (např.

k postojům jako „mám svobodu“ nechválit, nemodlit se nahlas, nechodit do shromáždění,

nebýt štědrý k místnímu sboru, atd.; pozor - neplést s nesmělostí nebo únavou, kdy je

dobré tu a tam si i při chvalách sednout nebo si odpočinout po týdnu služby Pánu a

v neděli zůstat v posteli);

- odvádí od Písma a spolu se zákonictvím je podstatou falešného náboženství;

- svévole je „zdrojovou mocností“, řídí a je doprovázena duchem falešného náboženství a

manipulace, spolupracuje s ní duch nejistoty (existence bez vůle).

Z výše uvedeného vyplývá, že vliv této démonické bytosti je velmi zničující (asi jako

atomová radiace) a ti, kdo se od svévole aktivně neodvrátí, zahynou. Křesťané v Praze i

v České republice se potřebují naučit razantně s tímto démonickým vlivem vypořádat.

Jak na Svévoli?

Písmo nám říká (Za 5,8), že její vliv je svrchovaně v Božích rukou. Boží anděl ji zavírá do

nádoby, aby se jí znemožnila komunikace. Nad deportací (nuceným transportem) nádoby

dohlíží Boží armáda. Je ale na Božím lidu v naší zemi, nakolik se od vlivu této mocnosti je

ochoten odvrátit, nakolik je pro nás pravdou, že „konat Boží vůli je pro nás pokrmem“,

nakolik nás setrvačnost a provoz neodklání od hledání Boží tváře a jeho čerstvých a

aktuálních záměrů, atd. Pracovat na oslabení vlivu svévole můžeme na úrovni jednotlivce i na

úrovni vyšších celků jako jsou rodiny, různé modlitební skupiny, místní sbory, ale také

křesťané bojující za své město či národ z různých sborů a denominací. Máme-li poslechnout

Boží vůli, ať už jako jednotlivci nebo jako „kolektivní (korporátní) osoby“ na jakékoli úrovni,

potřebujeme rozpoznat jeho vůli (záměry, přání, požadavky, plány). Znamená to, uvědomit si

Boží vůli zjevenou skrze Písmo, rozsoudit zaznamenaná slova od Pána z osobního obecenství

s Ním (pro sebe i pro vyšší celky), proroctví od jiných lidí (pro sebe i vyšší celky), nalézt

mezi nimi taková slova, která jsou pro naše povolání v Kristu určující a dle těchto slov (a

pochopitelně dle Písma) posuzovat příležitosti, které nás potkávají. Nesmíme dopustit, aby

nás dobré příležitosti odváděly od těch pravých, které jsou aktuální od Pána.

Na závěr ještě několik rad, jak eliminovat vliv ducha svévole v našem osobním životě: V Ez

33,19 čteme povzbuzení, že když se odvrátí svévolník od svévole a bude jednat podle práva a

spravedlnosti, díky tomu bude žít. Ti z nás, kdo viděli ruskou pohádku „Mrazík“ si jistě

vzpomenou na „duchovní zápas“ Ivánka s babou Jagou o to, ke komu se má chaloupka na kuří

noze obrátit vchodem. Nakonec se obrátila k Ivánkovi, protože si v autoritě silněji dupnul.

Takto podobně si musíme „dupnout“ v otázce, ke komu se bude otáčet naše srdce: k Boží vůli

nebo ke svévoli?

Konat Boží vůli má pro nás být něco jako jíst pokrm, v čemž je nám jasným vzorem sám

Ježíš: "Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo“ (J 4,34).,

„Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý,

neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal."(J 5,30).

K rozpoznání a konání Boží vůle potřebujeme čisté srdce a „ducha dobrovolného“, k čemuž

nám může dobře posloužit modlitba krále Davida z Žalmu 51,12 „Stvoř mi, Bože, čisté srdce,

obnov v mém nitru pevného (hebrejsky „nádíb“, což znamená také dobrovolného, štědrého,

velkorysého, svobodného, šlechetného, chtějícího) ducha.

Svévole dle Iz 9,17-18 působí, že bratr s bratrem nemá soucit. Nekonáme-li Boží vůli, naše

srdce se postupně zatvrdí (nebo chcete-li, ztuční) a nakonec přestaneme mít soucit se

sourozenci v Kristu, protože se nebude moci projevit Boží láska v nás (konáme něco jiného

než Boží vůli). Boží láska v nás se projevuje skrze poslušnost a poslušnosti je nejvíce schopno

vroucí (milující) srdce hladové po Božím slově a žíznivé po Božím Duchu.

Je svévole bezbožnost?

A ještě dlužím odpověď na otázku z nadpisu tohoto článku. Pokud se skloním pod vliv ducha

svévole, začnu konat všechno možné, jenom ne Boží vůli. Časem se stanu nezávislým na tom,

co Bůh říká a budu žít v iluzi, že si stačím sám, bez Boha. Ze spolupráce (i nevědomé) se

svévolí se může stát moje bez-božnost. Biblickým příkladem takového procesu duchovního

úpadku pro nás může být král Saul, který po mnohém svévolném jednání (např. nedovolené

obětování viz 1 Sa 15,22n, zabití kněží z Nobu viz 1 Sa 22, pronásledování Davida, atd.)

ztratil svůj vztah s Bohem natolik, že říká Samuelovi „Chci se poklonit Hospodinu, tvému (ne

svému) Bohu (1 Sa 15,30) a před koncem svého života dokonce hledá pomoc ve spiritismu,

který Mojžíš výslovně zakázal (Dt 18) a král Saul navíc sám kdysi horlivě potíral (1 Sa 28,9).

Veškeré biblické citace jsou převzaty z Českého ekumenického překladu bible.

Miloš Kačírek Starší Křesťanské společenství Praha

Předseda správní rady Mezinárodního domu modliteb v Praze

Vedoucí prorockého hnutí „orlů“

Pozn. Miloš Kačírek se obrátil ke Kristu v roce 1988 během své vojenské prezenční služby na

domácí skupince AC v Žilině (tehdy Rozhodných křesťanů letničních). V roce 1989 byl

pokřtěn vodou a Duchem „na Maninách“. Od roku 1992 ženatý. Se svou ženou Zdenou mají

dvě dcery (Petru a Annu) a dva syny (Miloše a Daniela). Miloš Kačírek je od roku 1994 starším v Křesťanském společenství Praha, kde koordinuje prorocko-modlitební tým. Do prorocké

služby byl povolání v rámci modlitebního zápasu za Prahu na podzim roku 1996. Poté několik let vedl

kurzy užívání duchovních darů při KS Praha a od roku 2000 byl při zrodu mezidenominačního

prorockého hnutí “orli“. Od roku 2003 je také předsedou správní rady Mezinárodního domu modliteb

v Praze. Hlouběji se zajímá o témata jako „spravedlnost“, „manželství“, „obnova v Elijášově duchu“

„církev jako Tělo na apoštolsko-prorockém základě“, „obnova Davidova stánku“ a „rozpoznání

osobního povolání“. V roce 1988 absolvoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, v roce 1992

Právnickou fakultu University Karlovy, kde také v roce 2007 obhájil disertační práci na téma „Zákon a

spravedlnost ve starověké hebrejské tradici“. V současné době pracuje v poradenské společnosti

VALUE ADDED a.s.