Nežádoucím houbám (lidově nepřesněoznačovaným plísně, správně mikrosko-pickým vláknitým houbám, viz např. Živa2012, 3: 107–110 nebo 2012, 5: 224–228)v bytech a na pracovišti se věnuje po -měrně velká pozornost, jako tzv. vnitřnímuznečištění (anglicky indoor pollution).D. W. Li a Ch. S. Yang v práci z r. 2004 uvá-dějí více než 100 druhů alergenních hub.Houbové kolonie na podlahách, omítkáchnebo jiném vhodném povrchu uvolňují dovzduchu těkavé organické látky, které způ-sobují nepříjemný zápach, ale mohou míti negativní dopady na zdraví člověka.Studie se shodují na produkci předevšímxylenů, toluenů, 2-propanolu a dalšíchlátek z aldehydů, alkoholů, esterů, nižšíchalkenů a terpenů. Koncentrace produko-

vaného formaldehydu mohou dosahovataž řádově mikrogramy na m3 vzduchu.Spory, případně fragmenty mycelia mohouu náchylných jedinců způsobovat aler-gie, např. bronchopulmonální aspergilózu.Další skupinou nebezpečných látek jsoumykotoxiny, které tvoří zejména rody vřec-kovýtrusných hub (Ascomycota) – Asper-gillus, Penicillium, ale také Fusarium, Tri-choderma, Myrothecium a Stachybotrys(viz Živa 2012, 5: 224–228). Nejčastěji ses nimi setkáváme při konzumaci jídel na -padených těmito houbami nebo vyrobe-ných z kontaminovaných surovin, ale ne -zanedbatelný je také příjem vdechováníma přímým kontaktem, kdy toxiny proni-kají přes kůži. V bytech jsou kromě již uve-dených druhů často zjišťováni zástupci

dalších rodů vřeckovýtrusných hub, např.Alternaria, Cladosporium a Eurotium,a stopkovýtrusných hub z rodu Wallemia.Množství zachycených druhů zpravidlasezonně kolísá; počty nalezených spora fragmentů mycelia, které vyrostou naagarových půdách udávané v jednotkáchCFU/m3 (Colony Forming Unit), bývajípodle některých zdrojů v létě asi 4× vyššínež v zimě v nezasažených domácnostech,3× vyšší v kancelářích a zhruba dvojná-sobné ve vlhkých domech intenzivně pro-rostlých mikroskopickými houbami. Za -tímco tyto druhy hub se studují zejménav souvislosti s jejich negativním vlivem nalidské zdraví, existuje vedle nich ještě dal-ší rozsáhlá skupina, jejíž činnost je spojo-vána především se škodami na majetku,a to dřevokazné houby.

Dřevo jako substrátDřevokazné houby přicházejí poznenáhlu,objevují se ve starších i novějších cihlo-vých domech, dřevostavbách a ve chvíli,kdy se jejich přítomnost projeví viditelnýmmyceliem nebo plodnicí, je jasné, že budenutný radikální zásah. Některé zdroje uvá-dějí, že dřevokazné houby vyskytující sev interiérech (anglicky indoor wood-decayfungi) jsou z ekonomického hlediska nej-významnější skupinou dřevokazných hubvůbec. Na rozdíl od mikroskopických vlák -nitých druhů, které rostou na povrchuzdiva a dřeva, dřevokazné houby přímonapadají a rozkládají dřevní hmotu. Podlemechanismu rozkladu dřeva se rozdělujína tři větší skupiny – houby bílé hniloby,hnědé hniloby a měkké hniloby. Nejdetedy o skupinu vymezenou systematicky,nýbrž ekologicky.

Dřevo vzniká jako pevné pletivo ston-ků cévnatých rostlin, které označujemedřeviny. Vzniká činností dělivého pletivakambia, což jsou vrstvy živých buněk ulo-žených mezi dřevem a kůrou. Dřevo list-

živa 2/201354ziva.avcr.cz

Jiří Gabriel

Dřevokazné houby v interiérech

Pod pojmem dřevokazné houby si většinou představíme tuhé barevné plodni-ce rostoucí v lese na stromech, na pařezech nebo spadlých větvích. Shrnujemeje někdy pod laické označení choroše nebo chorošovité houby. Správně alejsou choroše (Polyporaceae v širokém smyslu) jen jednou z mnoha zastoupenýchčeledí. Ve skutečnosti dřevokazné houby najdeme v různých řádech stopkový-trusných hub (Basidiomycota) a spojuje je pouze to, že ke svému růstu a roz-množování vyžadují dřevní hmotu. Rozkladem lignocelulózy se významně podí-lejí na koloběhu uhlíku v přírodě; někdy se dokonce rozklad ligninu, který tvořízáklad dřeva, houbami tzv. bílé hniloby považuje za limitující krok v tomto pro-cesu. Nevyskytují se ale jen v lesích nebo lesoparcích, s jejich plodnicemi semůžeme setkat také na osamoceně rostoucích stromech a keřích, často v poměr-ně husté městské zástavbě. Některé z nich jsou jedlé, např. hlívy, pstřeň dubo-vý (Fistulina hepatica), sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus), pení-zovka sametonohá (Flammulina velutipes), václavky (Armillaria) nebo uchoJidášovo (Auricularia auricula-judae). Lesníci je ale vidí neradi – některé druhyv lesích způsobují značné hospodářské škody. Nevelkou, ale stejně nebezpeč-nou skupinou dřevokazných hub jsou ty, s nimiž se potkáváme v domácnostech.Jejich ohniskem růstu se mohou stát krovy, půdy, sklepy a dřevo ve vlhkýchnevětraných prostorách. V tomto článku stručně probírám vybrané významnédruhy hub, které jsme měli možnost studovat během mnohaleté praxe jakv napadených objektech, tak i v laboratoři.

1 Dřevomorka domácí (Serpula lacry-mans) v přízemí bytu nepodsklepenéčásti panelového domu 2 Trám napadený dřevokaznými houbami popraškou sklepní (Coniophoraputeana) a dřevomorkou domácí. Hnědéútvary tvoří hlenka Stemonitis fusca. 3 Rhizomorfy (tuhá, silná a pevná vlákna, téměř struktury kořínků) dřevo-morky domácí na zdivu. Foto P. Ptáček4 Dřevomorka domácí prorostla přeszimu obsah skříně v neobývaném domě.

21

ziva.avcr.cz55živa 2/2013

natých stromů je tvořeno z 15–28 % lig-ninem, dřevo jehličnanů má obvykle lig-ninu 26–35 %. Tmavší dřevo obsahujezpravidla více pryskyřic a tříslovin, kterého činí odolnějším vůči rozkladu, takželze obecně říci, že čím je dřevo tmavší, tímje také trvanlivější. Lignin je po celulózedruhou nejčastější organickou sloučeni-nou na Zemi. Na rozdíl od celulózy všakpostrádá pravidelnou strukturu; jeho zá -kladní stavební jednotkou jsou derivátyfenylpropanu (p-kumarylalkohol, konife-rylalkohol a sinapylalkohol). Na lignin senepohlíží jako na samostatnou sloučeninu,ale jako na směs fyzikálně a chemickyheterogenních látek, která se liší u listna -tých stromů a jehličnanů (u nichž výrazněpřevažuje koniferylalkohol).

Houby měkké hniloby dřeva jsou schop-ny odbourávat nejen celulózu a hemice-lulózy, ale v některých případech i lignin.Svůj název dostaly podle měknutí dřevazpůsobeného tvorbou charakteristickýchdutin v buněčné stěně, dobře pozorovatel-ných při mikroskopickém vyšetření dřeva.

Většina těchto hub se vyznačuje vysokoucelulolytickou aktivitou (dokáží štěpit celu -lózu) – komerčně se využívají např. enzymyizolované z některých druhů vřeckový-trusného rodu Trichoderma.

V literatuře se občas objevují spekulace,že se houby bílé i hnědé hniloby vyvinulypotravní specializací z hub měkké hniloby.Houby bílé hniloby rozkládají obě hlavnísložky dřeva – celulózu i lignin. Enzymyligninolytického komplexu (zejména laká-za, ligninová, mangan-dependentní a ver-zatilní peroxidáza) jsou poměrně substrá-tově nespecifické a schopné rozkládati strukturně vzdálené aromatické látky,jako jsou polyaromatické uhlovodíky, ně -které pesticidy nebo organická barviva.Houby bílé hniloby a jejich enzymy se pro-to mimo jiné využívají v bioremediačníchtechnologiích – při dekontaminaci půdznečištěných lidskou činností. Patří mezině např. hlíva ústřičná (Pleurotus ostrea-tus), troudnatec kopytovitý (Fomes fomen-tarius) nebo outkovky (Trametes). Naprotitomu houby hnědé hniloby lignin rozklá-

dat neumějí, nanejvýš ho mohou chemic-ky měnit. Energii a živiny získávají pře-vážně štěpením polysacharidů, nejrychlejijsou rozkládány glukomanany, následova-né xylany a celulózou, popř. dalšími poly-sacharidy na bázi arabinózy nebo gluku-ronové kyseliny. Zajímavé je, že houbyhnědé hniloby dávají všeobecně přednostlistnatým stromům před jehličnany. Důvo-dem snad může být různé chemické slo-žení jejich dřeva, resp. ligninu. V součas-né době se odhaduje, že houby hnědéhniloby, mezi něž patří např. březovníkobecný (Piptoporus betulinus) nebo sírovecžlutooranžový (Laetiporus sulphureus),tvoří jen asi 6 % druhů všech dřevokaz-ných hub.

Houby hnědé hnilobyMezi druhy vyskytujícími se v domecha stavbách výrazně dominují houby hnědéhniloby. Podle nedávno publikovanýchpozorování z Německa (Schmidt 2007) jemezi 20 nejčastějšími dřevokaznými hou-bami pouze pět reprezentantů bílé hniloby(tab. 2). Seznam vede dřevomorka domácí(Serpula lacrymans) a popraška (někdyuváděná pod jménem koniofora) sklepní(Coniophora puteana). Velmi častá je i pór-natka velkopórá (Donkioporia expansa),podobně jako na našem území.

Dřevomorku domácí lze dobře rozeznatpodle plodnice. Tato houba vytváří rozlitéplodnice, 2–10 mm silné, na okraji s vyš-ším bělavým plstnatým valem, vzácněvznikají i odstávající klobouky, rouškonoš(hymenofor) uprostřed plodnice sestává zežlutohnědých až tmavě červenohnědýchpórů. Plodnice narůstá za vhodných pod-mínek velmi rychle a tvoří myceliální pro-vazce (delší a silnější se nazývají rhizo-morfy), kterými čerpá vodu a živiny zevzdálenějších míst. To jí umožňuje růsti v relativně suchých prostorách. Uvádí se,že minimální vlhkost dřeva postačujícípro napadení dřevomorkou domácí je asi18–20 %. Kolonizace dřevomorkou vedek charakteristickému rozpadu dřeva nadrobné kousky krychlového tvaru až jem-ný prášek (v podstatě čistý amorfní lignin,kterým se kdysi ve Švýcarsku cídily sou-částky hodinek, aby se více leskly). Tím

43

Druh houby Výskyt Typ hniloby Vlhkost [%] Teplota [°C]

Dřevomorka domácí J, L hnědá 50–60 18–22(Serpula lacrymans)Popraška sklepní J, L hnědá 40–90 23(Coniophora puteana)Pórnatka Vaillantova J hnědá 35–50 27(Antrodia vaillantii)Trámovka plotní J hnědá 40–60 35(Gloeophyllum sepiarium)Trámovka jedlová J hnědá 30–50 26–29(G. abietinum)Houževnatec šupinatý J hnědá 35–60 27–29(Lentinus lepideus)Síťkovec dubový L hnědá 40–50 23–29(Daedalea quercina)Klanolístka obecná J, L bílá 50 30–35(Schizophyllum commune)Pevník chlupatý L bílá 40–60 25(Stereum hirsutum)Outkovka pestrá L bílá 80 26–29(Trametes versicolor)

Tab. 1 Optimální vlhkostní a teplotní podmínky pro růst některých druhů dřevo-kazných hub. J – jehličnany, L – listnaté stromy. Upraveno podle: L. Reinprecht (2008)

dochází k výrazné změně mechanickýchvlastností dřeva. Ve vlhkém prostředí sedřevokazné houby mohou rychle šířit spo-rami i myceliem a páchají značné ekono-mické škody. Odhaduje se, že jen dřevo-morka způsobovala ve Velké Britániikoncem 80. let 20. stol. škody v milionechliber týdně. U nás podobné statistiky k dis-pozici nemáme.

Naproti tomu popraška sklepní rostetaké v relativním chladu a při vyšší vlh-kosti dřeva. Plodnice bývají přisedlé nadřevo, jen asi 1 mm silné, tuhé, na povrchubradavčité, okrově hnědé, někdy okrovězelené. Ve stáří, když dozrají výtrusy, zbar-ví se povrch olivově až kávově. Druh pro-dukuje stejně jako dřevomorka myce liálníprovazce, netvoří ale tlustostěnné hyfya na rozdíl od dřevomorky provazce ne -

jdou snadno oddělit od podkladu. Pórnatkavelkopórá má rozlité plodnice s rourka-mi, 10–30 cm velké a obtížně oddělitelnéod substrátu. Mycelium je zprvu krémové,později šedne až hnědne, někdy jsou naněm (podobně jako u plodnic dřevomor-ky) patrné drobné kapky vody. Za bližšízmínku dále stojí dvě trámovky. Trámovkaplotní (Gloeophyllum sepiarium) vytvářív přírodě polokruhové až kruhové tuhéplodnice, bokem nebo středem přirostlé.Plodnice jsou na povrchu hrubě štětinaté,okrově rezavé až tmavohnědé a tvoří čas-to dlouhé pásy. Roste na padlých kmenecha větvích, dřevěných plotech, zábradlícha mostních konstrukcích. V domech bývánejčastější v okenních parapetech a natrámech na půdě. Napadené dřevo se zdábýt zdravé, avšak uvnitř je poškozené.

Plodnice vyrůstají ze štěrbin a prasklin.Za dlouhotrvajícího sucha mycelium za -sychá a odumírá. Podobné vlastnosti mátrámovka jedlová (G. abietinum).

Rozvoji dřevokazných hub v budovách,zvláště obývaných sezonně, může napo-máhat i chladový šok. Z laboratorní praxe(a z praxe pěstitelů jedlých hub) dobřevíme, že houby krátkodobě zrychlují růsta tvoří plodnice po náhlém snížení teplo-ty. To může na jaře vést k aktivaci jejichrůstu v napadených konstrukcích půd,chat, chalup aj.

Cílem dřevokazných hub je téměř vždymasivní dřevo. Ostatní materiály na bázidřeva, resp. třísek a vláken – překližky, la -ťovky, vláknité a třískové desky, vrstvené,lepené lamelové dřevo, nebo kompozitnídesky používané ve stavebnictví a nábyt-kářství bývají vůči napadení odolné. Mohouale zejména ve vlhkém prostředí posloužitjako podklad pro růst a šíření mikroskopic-kých hub. Dřevokazné houby se šíří spo-rami, případně úlomky mycelia. Primárním

ziva.avcr.cz 56 živa 2/2013

Druh houby Typ hniloby Četnost Místo nálezuSerpula lacrymans hnědá 189 od sklepa po půduConiophora puteana hnědá 109 od sklepa po půduDonkioporia expansa bílá 75 od sklepa po půdu, oknaAntrodia spp. hnědá 27 od sklepa po půduAntrodia vaillantii hnědá 23 od sklepa po půduCoprinus spp., 4 druhy bílá 23 zdi, stropy s rákosemTapinella panuoides hnědá 22 stropy, okna, podlahyOligoporus spp. hnědá 19 od sklepa po půduAsterostroma cervicolor bílá 18 stropy, podlahy, zdi, střechyConiophora marmorata hnědá 16 od sklepa po půduGloeophyllum spp. hnědá 15 okna, dveře, koupelny, střechySerpula himantioides hnědá 15 od sklepa po půduOligoporus placenta hnědá 13 podlahy, schodiště, oknaAntrodia sinuosa hnědá 12 od sklepa po půduGloeophyllum sepiarium hnědá 12 okna, dveře, střechyAntrodia xantha hnědá 11 střechyGloeophyllum abietinum bílá 11 okna, dveře, koupelny, střechyTrechispora spp. bílá 9 okna, sklepy, koupelny, střechyDacrymyces stillatus hnědá 8 okna, dveře, fasádyLeucogyrophana pinastri hnědá 8 sklepy, podlahy, koupelny, trámyPhanerochaete spp. bílá 8 vlhké dřevoPhellinus contiguus bílá 8 okna, hrázdění, šindele, střechyTrechispora farinacea bílá 8 střechy, okolí netěsnících potrubíGrandinia spp. bílá 7 sklepy, střechy, trámyHyphoderma spp. bílá 7 sklepy, střechy, trámyHyphodontia spp. bílá 7 sklepy, střechy, trámyCinereomyces lindbladii bílá 6 podlahy, střechyGloeophyllum trabeum hnědá 5 okna, dveřeLeucogyrophana pulverulenta hnědá 5 podlahy, trámy, koupelny, kuchyně

Tab. 2 Nejčastěji se vyskytující dřevokazné houby nalezené v domech a stavbáchv severním Německu během výzkumu v letech 2001–06. Česká jména druhů zmiňova-ných v článku jsou uvedena v textu nebo v tab. 1. Upraveno podle: O. Schmidt(Mycological Progress 2007, 6: 261–279). S laskavým svolením autora

65

5 Kultura dřevomorky domácí na Petri-ho misce s agarovou půdou, po přeočko-vání z napadeného trámu. Okolo kolonie je vidět produkce žlutých pigmentů.6 Čtrnáctidenní kultury dřevomorky na větvičkách listnatých stromů. Vpravo kultura po chladovém šoku (4 °C po 48 hodin)7 Vznikající myceliální svazky dřevo-morky domácí v laboratorních podmín-kách (smrkové dřevo, po 6 měsících kultivace při 25 °C). Snímky J. Gabrielaa z archivu autora, není-li uvedeno jinak8 Mycelium dřevomorky prorůstajícído smrkového dřeva po 30 dnech od inokulace. Foto O. Kofroňová9 Současné představy o mechanismurozkladu dřeva dřevomorkou domácí. Po kolonizaci dřeva dochází k produkcikyseliny variegové (VA), hydrochinonů(HQ) a oxidoreduktáz, generujících hydro-xylové radikály (OH) napadající hemi -celulózové struktury. Ty jsou rozkládányhydrolytickými enzymy (HE), a takéneenzymovými Fentonovskými systémy.Komplex Fe2+/Fe3+ oxidoreduktázy (IR)a celulózu vázajícího proteinu (CBM)směruje produkci reaktivních radikálů ke konci celulózových řetězců. Upravenopodle: S. C. Watkinson a D. C. Eastwood(Advances in Applied Microbiology2012), se svolením autorů

zdrojem infekce jsou stromy kolonizovanétěmito druhy v přírodě, nebo jejich odu-mřelé části včetně opracovaného dřeva.Otázkou je, zda zdrojem výskytu v do -mácnostech mohou být okrasné dřevinyv městské zástavbě. Jen několik publiko-vaných prací, popisujících houby v měst-ské zástavbě a na parkových stromech,zmiňuje jako potenciálně nebezpečné trá-movky, i když tento rod by se spíše šířilz laviček a plotů. Poměrně neobvyklýmzdrojem kontaminace mohou však být po -vodně. V r. 2002 jsem pozoroval ve sklepědomu v pražském Karlíně na dřevěnýchdveřích vyrůstat plodnici choroše, pravdě -podobně choroše poloplástvového (Poly-porus brumalis). Patrně na oblečení neboobuvi horníků se spory hub dostávají do -konce do dolů – Bohumil Němec uvádí,že některé druhy, nejčastěji houževnatce(např. houževnatec šupinatý – Neolenti-nus lepideus) rostoucí na dřevě v dolech,zakládají ve tmě plodnice, které se vyvíjejínepravidelně v parohovité větvené útvary.Podobně jsem před několika lety v urano-vém dole v Dolní Rožínce pozoroval ne -obvyklé chuchvalcovité plodnice dřevo-morky ve společnosti řas, protist a dalšíchblíže neurčených mikroorganismů. Koneč-ně V. Rypáček ve své Biologii dřevokaz-ných hub (Nakladatelství ČSAV, 1957) uvá-dí bělochoroše hořkého (Postia stiptica)a b. modravého (P. caesia, v některýchpracích také Oligoporus caesius) jako pří-klady saprotrofů ve sklepích a v dolech.

Nezodpovězenou otázkou však zůstá-vají vhodné podmínky pro klíčivost spora vývoj myceliálních kolonií, zejména přikontaktu s natřeným nebo jinak povrcho-vě ošetřeným dřevem. Na vlastním roz-kladu dřeva se u hub hnědé hniloby kro-mě hydrolytických enzymů (předevšímendo glukanáz, endoxylanáz, celobiohyd-roláz, pektináz, 1,4-beta-glukozidáz a oxi-doreduktáz) podílejí i neenzymové Fen-tonovské systémy – procesy využívajícítvorby oxidativních radikálů v přítomnos-ti železnatých iontů z peroxidu vodíku,případně organických peroxidů. V posled-ních několika letech se pro dřevomorkuobjevily nové údaje o účasti derivátů atro-mentinu – sekundárních metabolitů rozší-řených mezi hřibovitými houbami, kterézpůsobují modrání jejich dužniny na řezupři styku se vzdušným kyslíkem – přede-vším kyseliny variegové při redukci žele-zitých iontů a tvorbě reaktivních radikálů.

Zdá se, že oba mechanismy jsou úzcepropojené. Svědčí pro to nedávný popisFe2+/Fe3+ oxidoreduktázy, která se váže naprotein rozpoznávající vlákna celulózy.

Detekce, prevence a ochranaNejčastější metody zjišťování přítomnostidřevokazných hub spočívají v makrosko-pickém posouzení napadeného dřeva, mor-fologických znaků plodnice, popř. myce-lia nalezeného ve dřevě, v mikroskopickéanalýze spor nebo ověřovacích kultivacíchna agarových médiích. Imunochemickétechniky založené na detekci celuláz, popř.lakázy metodou ELISA navrhované v 80. le -tech 20. stol., se nikdy rutinně nepoužívaly(především kvůli interferencím s dalšímilátkami obsaženými ve dřevě), podobnějako proteinové profily získávané pomo-cí elektroforetických technik. V poslednídobě byly popsány metody identifikacehub na základě molekulárně-biologickýchtechnik (analýza sekvencí cílových oblas-tí genomové DNA, či lépe detekce oblastíribozomální DNA specifických pro určitýtaxon), nebo na základě hmotnostně-spekt -rometrických analýz těkavých organickýchlátek produkovaných houbami. Obě tytopokročilé metody vyžadují vybavené labo-ratorní zázemí, a přestože jsou pro výzkumneocenitelné, v běžné stavebně-technicképraxi obvykle nepřicházejí v úvahu.

Prevencí výskytu dřevokazných hub jesucho, časté větrání a kontroly vlhkýchčástí staveb. Kromě sklepů a koupelen je vestavbách, kde lze houby očekávat, vhodnékontrolovat prahy, zárubně, okenní para-pety, půdní konstrukce a okolí vikýřů,okapů, vodovodního a odpadního potrubí.Dodnes diskutovanou otázkou je, nakolikinvazi dřevokazných hub napomáhá před-chozí napadení dřeva jinými mikroorga-nismy, nebo dřevokazným hmyzem. Vět-šina komerčních přípravků proti houbámje zároveň navržena tak, aby působila i pro-ti dřevokaznému hmyzu. Přestože mecha-nismus rozkladu dřeva poměrně dobřeznáme, účinný prostředek např. proti dře-vomorce domácí stále neexistuje. Převáž-ná většina látek používaných k ochranědřeva obsahuje sloučeniny těžkých kovů.Po opuštění rtuťnatých solí v 60. letech20. stol. se pozornost výrobců obrátila kesloučeninám chromu, zinku a mědi, kterése v nejrůznějších formách spolu se slou-čeninami bóru a několika typy organic-kých látek používají dodnes. Šetrnoualternativu ke kompletní výměně dřevě-ných konstrukcí, která je obvykle nezbyt-ná, představuje ošetření napadených místvysokou teplotou, případně mikrovlnami.Aplikace původně určená pro sakrálnínebo architektonicky jinak významné stav-by vyžaduje zkušené odborníky, ale spolus použitím horkovzdušného vysušovánípřinášejí mikrovlnné technologie nadějiv boji s dřevokaznými houbami.

ZávěremOchrana dřeva proti houbám není stáleuspokojivě vyřešena. Původní nátěry trá-moví roubenek a krovů volskou krví (prin-cip patrně spočíval v tom, že dřevokaznýhmyz nenapadá materiály živočišnéhopůvodu) nahradily moderní antifungálnílátky, ať už organické, nebo založené nasolích či jiných sloučeninách některýchkovů. Přesto však stoprocentní účinnostnení zaručena. Vysoušení konstrukcí hor-kým vzduchem a ošetření napadenéhodřeva mikrovlnami patří k dalším mož-nostem částečné nápravy (kromě výměnya použití vhodných fungicidů). Dřevo-morka domácí je nejběžnější modelovýorganismus, používaný ve všech studiíchhledajících vhodné ochranné strategie.Přestože fyziologie dřevokazných hub jecelkem dobře popsána, zůstávají tyto houbyv interiérech nezvanými hosty.

živa 2/2013 57 ziva.avcr.cz

9

87

2H2 + 2O2 H2O2 + H+ + Fe2+

lignocelulóza

oxidoreduktázyVA

H2OFe3+

IR, VA, HQ

HE

rozkladhemicelulózy

CBM

hexózypentózy

Fe3+

Fe2+

Fe3+

IR

OH

OH

OH