Jihlavský městský stavební řád z roku 1270

Tak tedy město jako místo skutků, kterými k nám dospěly věky. Tak tedy město jako místo činů a nad nimi stále stejné nebe. Tak tedy město s nohama v zemi, která ho stříbrem živila první dny. Tak tedy město jako místo k životu i setkávání. Stojí tu v dnešku k poznání proher i úspěchů svých lidí. / Ludmila Klukanová /

Naše města vznikala jako promyšlené sídelní útvary, v nichž se jevily prastaré zkušenosti od dob antických a přizpůsobovaly místním podmínkám. Určitý řád, kterým bylo středověké město proniknuto, se jevil nejzřetelněji v jeho právních zásadách, městské správě a stavebním řádu. Prostor vymezený pro město byl určen terénem, předpokládanými potřebami a ohledy vojensko-bezpečnostními. Jakmile byl ohraničen pásmem opevnění, bylo třeba s pozemky dobře hospodařit, neboť městská půda byla drahá. Nejlepším prostředkem k tomu byl pravidelný půdorys. Ze zásad a zkušeností při vyměřování tzv. městišť neboli domovních parcel, z různých otázek vznikajících z těsného sousedství městských domů, z postupně narůstající prostorové tísně a z potřeb ochrany proti požárům vznikal soubor právních, zpravidla nepsaných, stavebních pravidel. Vznikem technicko – inženýrských zařízení, k nimž od 14. do 15. století patřily vodovody a později podpovrchová kanalizace, se tato pravidla stávala složitějšími. Od 19. století tyto otázky ještě narůstaly zaváděním moderních zařízení osvětlovacích, otopných, vlivem dopravy a dalších činitelů. Přes tyto složité vývojové změny si většina starých měst uchovala původní půdorys ze 13. století. Nebylo to jen vlivem konzervatismu nebo nedostatku prostředků. Dávné zkušenosti ze stavby měst, vyjádřené v městském půdorysu, spolu se stavebními pravidly, jež byla postupně zpracovávána v městských stavebních řádech, stačily vývoji městského organismu po plných šest či sedm století. Teprve během posledního století se města začala větší měrou přelévat z historických jader přes hradební pásma a v nejrůznějších stavebních útvarech hledají nové sídelní a účelové formy, přiměřené potřebám doby. Jihlava, spolu s dalšími horními městy, se v počátcích vymykala všeobecnému rozvoji.

Vznikala živelně někdy od 30 let 13.století jako hornické město vedle starší slovanské osady a druhém

břehu řeky Jihlavy. Překotný růst přímo na kutištích vedl ke vzniku změteného stavebního útvaru, kde bylo

možno spatřit rumpály těžních jam, tavírny a další zařízení horní povahy, chatrče horníků, krámce a domky

prvních kupců a řemeslníků. Kolem jam se vršily obvaly z vytěžené horniny a mezi vším protékaly stružky

vody odčerpávané z jam. Přesto však toto prvotní sídliště začalo brzy rozsahem a funkcemi nabývat

charakteru města. // Hoffman //

Stará osada Jihlava za řekou Jihlavou pod Jánským vrškem s kostelíkem sv. Jana Křtitele.

Dolování stříbra.

Nová Jihlava byla s největší pravděpodobností založena na neosídlené půdě, což naznačuje i pravidelné

půdorysné schéma, vybočující pouze v jihovýchodní části středověkého jádra města, kde jeho obvod

kopíruje terénní hranu prudce spadající do údolí řeky Jihlávky a od západu přitékajícího Koželužského

potoka. Plánovitou lokaci naznačuje i pravidelný rozvrh ulic s poněkud excentrickým umístěním farního

kostela sv. Jakuba Většího, které však bezesporu souvisí s plochou vybočení na jihovýchodě , respektující

terén. Osou nově vytyčeného městského půdorysu se stala severojižní komunikace, jež zároveň

představovala úsek průběhu dálkové komunikace nazývané nejpozději od 12. století Haberská stezka. Nelze

přehlédnou, že osa Jánský vršek, ulice Srázná, Křížová, Masarykovo náměstí a ulice Znojemská tvoří

nápadně přímou linii. Nelze doložit, že trasa zde vedla již před založením nové Jihlavy, ale konfigurace

terénu spíše tuto možnost potvrzuje. Údolí řeky Jihlávky, postihované častými záplavami ,nebylo pro cestu

bezpečné. Ústřední tržiště, jehož rozloha je 36 000 m2, jedno z největších v historických městech

středoevropského prostoru, svědčí o potenciálu nového horního města. Lokátora4 nebo lokátory neznáme ,

město bylo založeno během let 1240-43, předpokládá se spoluúčast mincmistra, šedé eminence královské

rady Václava I. a později Přemysla Otakara II. , Eberharda , jehož přitomnost je potvrzena písemnostmi

v roce 1258. První doložená písemná zmínka o městě je z roku 1249 v kronice dominikánského kláštera

v alsaském Colmaru v souvislosti s velkým pohybem horního lidu a potvrzuje tzv. stříbrnou horečku

následující po objevu rud drahých kovů u Jihlavy.

V 60. letech 13.století, která je možno považovat za období stabilizace po různých stránkách, se již jevila

naléhavá potřeba, aby město i po stavební stránce dostalo pevný řád. Výsledkem tohoto vývoje bylo

pergamenové privilegium, které Jihlavští dostali, či spíše si vyžádali, od krále Přemysla Otakara II. Bylo

podepsáno 12. ledna 12706. I když je tam zmínka o starších právních ustanoveních tohoto druhu, je to bez

pochyby první městský stavební řád jihlavský. Zároveň je to pravděpodobně nejstarší dochovaná listina

tohoto druhu v českých zemích a vůbec jeden ze vzácných středověkých stavebních městských řádů.

V latinském textu listiny se užívá termínu „case“, který může znamenat domy, ale také horní šmelcovny na

tavení rudy nebo jiné objekty. Ve slavném jihlavském horním právu5 z roku 1249 se „expense case“

překládá jako „hutní náklady“. Přesto však podle smyslu privilegia jde zřejmě o domy městské. Prostá

myšlenka, aby byly pobořeny domy, jež jsou k neprospěchu a škodě města, a aby byly stavěny domy jen se

souhlasem městské správy – rozumí se podle celkových potřeb a zájmů města – musí být základem každého

stavebního řádu. Záleží vždy na jen na stupni vývoje a na složitosti podmínek, které určují stavební činnost

v městském útvaru. Jihlavští těmto věcem věnovali vždycky velkou pozornost. Svědčí o tom i několik

právních nálezů, jež rozvíjely základní články jihlavského horního práva, a také tištěný požární řád z roku

1613, který patří rovněž k nejstarším v českých zemích.

Prohlížejíce si jihlavský stavební řád z roku 1270, udělený městu králem Přemyslem Otakarem II.,

uvědomujeme si kontinuitu některých problémů, potřeb a jejich řešení. //Hoffman //

Přes propast času - 750 let, k nám mluví naši předci, kterým záleželo na rozvoji a prosperitě nově

založeného města. Několik vět, ve kterých panovník dává důvěru jihlavským měšťanům, kteří pak

budovali funkční urbanistické zázemí pro obchodní, pracovní a společenskou strukturu středověkého

královského stříbrného města.

Model města Jihlavy v 15. století dle F. Hoffmanna.

Přemysl Otakarus II., rex Bohemiae, dux Austriae et Stiriae marchioque Moraviae,civibus suis de Jihlava

statutum super connstructione cesarum ad civitatem pertinentium dat.

In Jihlava 1270 ian.12.,

In nomine sancte et individue trinitatis amen. Nos Othacarus, dei gracia Boemie rex, dux || Austrie et Styrie

ac marchio Morawie, omnibus in perpetuum.

Cum oblivio sit mater calumpnie, nover || ca pacis et licium suscitatrix, actus nostro atque ordinaciones

legitimas, quo sapere videntur profec||tu set commoda subditorum, scriptis consuevimus autenticit

roborare, ut ex scripture testimonio rei geste aquiatur memoriam et calumpniandi materis apud posteros

auferatur. Quapropter scire cupimus universos presentes litteras inspecturos, quo nos civil nostrorum de

Iglauia devocionis merita et parata fidelitatis obsequia, quo nostre celsitudini exhibere iam dudum cum

promptitudinis diligencia studuerunt, respektu gratuito intuentes volentesque siam, ut servicia eorundem,

quanto amplius ea ad nostra beneplacita extenderunt,tanto ampliori per nos remuneracionis premio

coronentur, eisdem civibus ex gracia specialit duximus indulgendum,ut case dumtaxat ad Iglauiensem

pertinentes civitatem debeant decetero permanere et quod iidem cives liberam habeant facultatem casas,

ubi necesse fuerit , pro eiusdem civitatis utilitatibus erigendi. Qua re, ne huiusmodi nove gracie per priores

indulgencias super constructione casarum per nos concessas preiudicium valeat generari , provide duximus

statuendum, ut case , per quoscunque constructe fuerint , que in nocumentum sive dampnum vergere

videntur prehabite civitatis , penitus diruantur nec decetero erigantur ulle case , nisi quarum constructio de

consilio et consensu processerit civium predictorum . Ad cuius igitur rei evidenciam clarinem presentem

paginam conscribi fecimus et sigillorum nostrorum munimine roborari testium nominibus, qui presentibus

affuerant, infrascriptis , qui sunt : Andreas Boemie camerarius , Hartlebus Morawie camerarius, Burcardus

marschlcus Boemie , Gallus pincerna Boemie , Bohusse marschalcus Morawie , Wznata dapifer Morawie ,

Nezamisl pincerna Morawie et alii quam plures fidelis nostri .

Actum Iglauie anno Domini MCCLXX , pridie idus ianuarii , datum ibidem anno et die predictis per manum

magistri Petri , wenerabilis Wissegradensis ecclesie prepositi, cancellarii regni nostri, indictione XIII, anno

coronacionis nostre nono.

Výpis

CODEX DIPLOMATICUS ET EPISTOLARIS , REGNIBOHEMIA GUSTAV FRIEDRICH str.198,199 ,

CDM V-2, Praha 1981

Překlad

Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice amen.

My , Otakar , z boží milosti král český, vévoda rakouský a štýrský a markrabí moravský, všem na věčnou

památku.

Poněvadž zapomnění jest matka klamu, macecha míru a rozněcovatelka sporů, uvykli jsme činy naše jakož i

nařízení zákonná, která by mohly přinést prospěch a užitek poddaným, upevniti věrohodnými písemnými

záznamy, aby ze svědectví písemností se nabývalo paměti o tom, co se stalo, a u potomků byly odklizovány

příčiny překrucování. Pročež si přejeme , aby bylo známo všem , kdož popatří na tuto listinu, že

přihlížejíce s laskavým zřetelem k oddaným , zasloužilým , ochotným a věrným službám měšťanů našich

z Jihlavy ,které se Naší Výsosti již odedávna snaží pohotově a pilně prokazovat, a chtějíce taktéž, aby jejich

služby , čím hojněji k našemu užitku vzcházely, tím hojnějšími byly od nás věnčeny odměnami a výsadami,

týmž měšťanům jihlavským jsme ze zvláštní milosti poskytli právo , aby domy / case1 / toliko k městu Jihlavě

náležející i nadále zůstaly a aby tíž měšťané měli svobodnou možnost stavět domy, kde by bylo nutné

k užitku téhož města. Pročež, aby této nové milosti nevznikla prejudice dřívějšími výsadami o stavbě

domů , jež jsme povolili, rozhodli jsme se tudíž ustanovit, aby domy, ať byly postaveny kýmkoli, o nichž by

se dalo soudit, že jsou k neprospěchu nebo škodě zmíněného města, byly úplně zbourány a aby napříště

nebyly stavěny žádné domy, jejichž stavbu by nepředcházela rada a souhlas výše řečených měšťanů.

Aby tedy tato věc byla zřetelnější a jasnější , dali jsme sepsati tuto listinu a ověřiti ji připojením naší pečeti

za přítomnosti svědků níže psaných , jmenovitě Ondřeje, českého komořího, Hartleba, moravského

komořího, Burcharda, maršálka českého, Havla , číšníka českého, Bohuše , maršálka moravského, Vzňaty,

stolníka moravského, Nezamysla, číšníka moravského, a jiných četných našich věrných.

Stalo se v Jihlavě léta Páně tisícího dvoustého sedmdesátého, před idami lednovými2 / 12.ledna 1270 / .

Dáno tamtéž léta a dne výše řečených, skrze ruku Petra , ctihodného probošta kostela vyšehradského,

kancléře království našeho, o indikci třinácté3, léta od korunovace naší devátého.

Překlad

František Hoffman devadesátiletý – Iglavensia , 1.vydání 2010 , autor: František Hoffmann, Ivan Hlaváček

1 - v latinském textu se užívá termín „case„ který může znamenat domy, ale také horní šmelcovny na tavení rudy nebo

jiné objekty.

2 - Idy (lat. Idus) označují v březnu, květnu, červenci a říjnu 15. den, v ostatních měsících 13. den. Výpočet pro x Idus se

provádí podle toho, který den jsou v daném měsíci idy – k 15 nebo 13 přičte 1 a odečte číslo před idami (x). VI. lednové

idy: 13 + 1 − 5 = 9. ledna.

3 - Indikce je číslo, které udává, na kolikátém místě v řadě patnácti let je daný rok, přičemž východiskem je 3. rok před

narozením Kristovým (indikce první)

4 - Lokátor byla osoba, která ve středověku prováděla lokaci, jistá obdoba moderního developera. Majitel půdy ho tedy

pověřil založením vsi či města. Povinností lokátora bylo najít lidi ochotné se v novém sídlišti usadit, zastupovat je a

zorganizovat veškerou činnost související bezprostředně se vznikem osady (vyklučení lesa, přesun osadníků, vyměření

polností, případně parcel a ulic atd.).

5 - Jihlavské horní právo 1249 / Jura montium et montanorum /

Jihlava a Německý Brod se rychle rozrůstaly na významná hornická města, která začala usilovat o potvrzení svých horních a městských práv a privilegií. Jihlavským se to podařilo r. 1249. Král Václav I. válčil se svým synem, budoucím následníkem Přemyslem Otakarem II., a proto povolal Jihlavské horníky, jako tehdy celkem ojedinělou významnou další část svobodného mužstva schopného boje, na pomoc proti němu. Po dobytí Pražského hradu s jejich pomocí v srpnu r. 1249 a po smíru, ve kterém král svému synovi postoupil Moravské markrabství, předložili Jihlavští soupis svých městských a horních práv a král se synem tyto svobody potvrdili, a to jak měšťanům jihlavským, tak i horníkům kdekoli po Českém království. Listina obsahuje 16 článků: ustanovení ve prospěch horníků, úpravu poměrů k horním úřadům a vlastníkům pozemků (tedy platnost horního regálu, i když se o něm výslovně nezmiňuje). Od této chvíle na našem území začíná platit psané horní právo, které ve své podstatě setrvalo až do dnešních dnů, tedy déle než sedm a půl století. Srovnatelných základních právních principů s obdobnou historií opravdu není mnoho. Máme být na co pyšní. 6

- datace 12. ledna 1270 se i v odborné literatuře liší. Dle posledního rozboru odborníků, prof. Jaroslava Mezníka, je

možno vznik listiny řadit do 70. let 13. století.

Nová Jihlava z roku 1547.

Podklady: České město ve středověku -F. Hoffman 1992, Jihlava - Renata Pisková a kol.2009, Státní okresní

archiv Jihlava

Sestavila : Ing. Jana Svobodová