john cwaavprz oea»i

Bluegrassové listy

členský zpravodaj Bluegrassové asociace České republiky

4číslo

John Cowan v Praze » Jim Mills Pre War Gibson Banjo Seminar »Bluegrass Cwrkot – A Better Way »

ročník XXII, prosinec 2017

2

BLUEGRASSOVÁ ASOCIACE

Bluegrassová asociaceCo je Bluegrasová asociace ČR z.s.?BA je zapsaný spolek (dříve občanské sdruže-ní) založené v roce 1995, celou organizaci řídí zvolené předsednictvo, současným předsedou je Petr Brandejs.

Co je cílem BA?Cílem BA je, aby se bluegrassu dařilo v ČR co nejlépe; aby se rozvíjel, byl v kontaktu se zahra-ničím a co nejvíce se rozšířil. BA se také snaží zajistit co největší informovanost svých členů.

Jaká je činnost BA?» BA vydává Bluegrassové listy» BA spolupořádá nejstarší evropský bluegras-

sový festival v Evropě, Banjo Jamboree» BA používá databázi členů k zaslání pozvá-

nek na nejrůznější bluegrassové akce» BA pořádá výběrová kola na festival Banjo

Jamboree» BA vítá další náměty svých členů» Internetové stránky BA jsou na adrese

http://www.bacr.cz.

Členství v BA» Členství v BA je na kalendářní rok s tím, že kdo

se stane členem do 30.6., zaplatí plný roční příspěvek 200 Kč, kdo po 30.6., zaplatí 100 Kč.

» Pro kapely je možno využít institut kolektivního členství za 500 Kč, každý z kapely obdrží průkazku a bude dostávat vlastní výtisk BL (všechny výtisky budou zasílány na adresu kapelníka) a samozřejmě bude mít i všechny další výhody vyplývající z členství.

» Dalším typem členství je pořadatelské členství za 500 Kč, pořadatel dává členům BA slevu na vstupném (min 10%, alespoň 20 Kč) na jím pořádaných akcích a uvede

BA na plakátech; sám má zdarma zajištěnu inzerci svých akcí v BL (1 stránka v BL / rok / na akci), na webu BAČR v dalších tiskovinách vydávaných BAČR.

» Pro sponzory BA je určen institut doživotního členství za 5.000 Kč.

Všechny typy členství vyřizuje sekretář BA, který rovněž dojedná individuálně podrobnosti týkající se kolektivního, pořadatelského a sponzorského členství. Za člena je rovněž možno přihlásit se na některých akcích.

Výhody členství» slevy ve vybraných obchodech s hudebninami» zdarma Bluegrassové listy nejméně 4x ročně» zařazení do databáze členů – v případě zájmu

možno e-mailem zasílat pozvánky na akce» možnost zapůjčení aparatury» sleva na vstupném na Banjo Jamboree

a některé další festivaly a akceZájemci o individuální členství mohou zasílat peníze složenkou na adresu BAČR, Hana Hyšplerová, Lipová 336, 50732 Kopidlno nebo převodem na účet: 108596029/0300. Zájemce o ostatní typy členství prosíme o kontaktování Hanky Hyšplerové (kontakt viz níže), která s nimi domluví podrobnosti.Můžete si z internetových stránek BA stáhnout formulář přihlášky (individuální nebo kolektivní) pro vytištění z Wordu a zaslání poštou. Přihlášku můžete vyplnit také pomocí našeho on-line formuláře.

Případné informace na tel. číslech členů výboru:Hana Hyšplerová (evidence členů)mobil: 739 449 631(pokud možno odpoledne mezi 16–18.00 h),e-mail: [email protected] Brandejs (předseda)mobil: 777 122 569, e-mail: [email protected] Gärtner(šéfredaktor BL)mobil: 737 971 477, e-mail: [email protected]

3

OBSAH

ObsahBluegrassová asociace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2Slovo předsedy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4John Cowan v Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 537. Bluegrass Marathon Borovany . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6Bluegrass Cwrkot – A Better Way . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .10Bluegrass jam Boskovice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .12Jim Mills Pre War Gibson Banjo Seminar . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .15Zemřel Peter Kuykendall . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .20Americká bluegrassová královna Rhonda Vincent v Praze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .22Rozhovor - Luboš Marek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .26Letní sezóna 2017 v Bluegrass Theatre . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .32Banjo Jamboree a začátky kapely Větráci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .34Festival Malinkej 2017 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .36Kalendář akcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .34Richard Ciferský – Coming Back For More . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .38Poutníci hráli v Šanghaji . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .40Servis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .41Kalendář akcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .42inzerce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .43

Slovo předsedy Sbor vzájemně se podporujících kovopreclíkářů

Hezký konec podzimu přeju!

Titulek dnešní úvahy jsem si vypůjčil od Spejbla s Hurvínkem, což byly oblíbené postavy mého dětství. Spejbl zmiňuje tuto zřejmě neexistující organizaci v jedné z je-jich starých scének a zní to tak bizarně, že mi to zkrátka vydrželo v paměti přes 40 let.

Na naší 22. dílně v Malých Svatoňovicích jsem měl možnost poklábosit se svým bývalým spoluhráčem Ondrou Kozákem, o kterém se myslím ví, že poté, co získal doktorát a místo ve vědeckém týmu, roz-hodl se pro kariéru profesionálního hudeb-níka. Mám celkem porozumění pro po-dobná, veřejností a příbuzným někdy těžko pochopitelná, rozhodnutí, ale zajímalo mne, jak si Ondrova rodina ekonomicky stojí a jestli si občas nemusí jít k sousedům „vydlužit pecen chleba“, abychom zůstali v pohádkové terminologii. Byl jsem mile překvapen, když mě ujistil, že letos se mu dařilo. Abychom si rozuměli, On-dra dělá spoustu věcí, hraje v několika kapelách, píše tabulatury a školy, vyrábí pouzdra na hudební nástroje a usilovně vyučuje, to vše na vysoké úrovni.

Začal jsem samozřejmě uvažovat o tom, že je to podivuhodné. Když pominu Ondrův mimořádný talent, samostatnost a motivaci (má doma konkrétně dvě malé motivace), došel jsem k tomu, že Ondrovi hodně pomáhá celá bluegrassová komu-nita. Ne třeba úplně vědomě („Podpořme Ondru!“), ale už jen svou existencí. V Čes-ku máme zkrátka spoustu posluchačů, hu-debníků, organizátorů, výrobců a dalších

SLOVO PŘEDSEDY

4

s žánrem pro-pojených lidí. V předvánoč-ním shonu bych rád při-pomněl, že pokud chce-me, aby to tak dál zůstalo, je třeba tu a tam koupit CD, zajít na koncert, napsat o návštěvě festivalu, stát se členem nějaké hudební asociace(!) a tak podobně.

Vždycky si vzpomenu, jak nám Pete Wer-nick popisoval nákupy svých letenek na zasedání vedení IBMA. Nikdo mu je neproplácel a on se marně snažil vysvět-lit svému tatínkovi, že tím splácí svůj dluh bluegrassové komunitě, která mu do-pomohla k poměrně značným penězům tím, že nakoupila statisíce výtisků jeho Bluegrass Songbooku.

My ve Sboru vzájemně se podporujících kovopreclíkářů zvaném BAČR doufáme, že i my přispíváme svou troškou k tomu, aby se (nejen) mladí talentovaní hudebníci od našeho žánru neodvraceli, ale zůstávali mu věrní a tím mu vlastně zpětně pomáhali.

Do bluegrassového předvánočního zmatku přeji hodně sil, hodně štěstí, zdraví a blue-grassu v roce 2018!

Petr Brandejs

5

John Cowan a Darin & Brooke Aldridge Band (USA)

Nejrespektovanější zpěvák newgrassu a bluegrassu exkluzivně v Praze! 17. února 2018 od 17:00 a 20:30 v hotelu Pyramida (sál Dlabačov), Bělohorská 24, Praha 6

Vstupenky v ceně od 590,- do 890,- Kč objednávejte na [email protected] více informací na: www.capekinstruments.com

John Cowan v Praze

JOHN COWAN V PRAZE

Milí členové,

prosíme Vás, nezapomeňte si co nejdříve zaplatit své členství na rok 2018. Vašich dvě stě korun pokrývá náklady nutné na Bluegrassové listy, poštovné, kancelářské potřeby a webovou stránku BAČR. Veškerou práci věnujeme zdarma.

Děkujeme Vám za včasnou platbu

Petr Brandejs, předseda

P.S. Prosím zkontrolujte, zda náhodou nedlužíte členské příspěvky ještě za rok 2017.

6

37. BLUEGRASS MARATHON BOROVANY

37. Bluegrass Marathon Borovany, 2. září 2017

Po dlouhých sedmi letech jsem se konečně opět vypravila na Bluegrass Marathon, druhý nejstarší bluegrassový festival v Evropě. Jako vždy jsem nesehnala žádnou spřízněnou moravskou duši, aby mi ta dlouhá cesta vlakem lépe ubíhala. Předpověd počasí byla dost hrozná. A lilo skoro celou cestu.

Letošní letní cestování veřejnými pro-středky bylo nejen vzhledem k rozko-panému brněnskému nádraží docela komplikované. Přestupovala jsem v Pra-ze, Plzni a Svojšíně a přestože všech-ny vlaky měly zpoždění, tentokrát mi naštěstí žádný neujel. Ve Svojšíně jsem vlezla do jednovagonového motoráčku. Byli v něm kromě mne ještě dva cestující a strojvedoucí se nás před odjezdem při-šel osobně zeptat, kam jedeme a já s ra-dostí zjistila že jedeme do Holostřev dva. Vláček se pomalu šplhal do kopce, před každou lesní cestou zahoukal a zpoma-lil. V lese kolem jednokolejky byly vidět bedličky i dva hříbky na dosah ruky. No, romantika až na půdu, připadala jsem si jako v minulém století.

Vystoupili jsme na malinkém nádražíč-ku, při jehož jméně mě mírně zamrazilo. A nikde ani noha. Než se objevil les, mi-nuli jsme ruinu kostela.

Naštěstí přestalo pršet a můj spolucestu-jící nešel na Marathon poprvé, jinak bych se asi těžko orientovala. Zeptat se neby-lo koho. Po necelé hodince chůze lesem se z mlhy vynořily vytoužené Borovany. Tak rovnou na místo konání, do tamní bluegrassové chalupy, kde se už vesele džemovalo. Pozdravit se se spoustou zná-mých. Jako milé překvapení jsem dostala uvítací kytku růží od kamaráda Milana z Perninku. Ta potom putovala dál k mým laskavým hostitelům, rodině Kolářově,

kde jsem bydlela i před těmi sedmi lety.

Ubytovala jsem se a pak šla na obchůz-ku téhle nádherné idylické bluegrassové vesničky na konci silnice. Má jenom asi šedesát obyvatel, ale každoročně prv-ní víkend v září přivítá několik stovek bluegrassových nadšenců. Hrálo se opravdu, kde se dalo: na návsi u rybníka, na louce vedle stanů, v privátní hospůdce u Jirky a hlavně v několika místnostech statku a ve stanu na občerstvení. Jistě až do bílého rána.

Ráno na procházku po okolí a pak na vý-borně kuřátko s nádivkou do hospůdky k Jirkovi.

V pravé poledne byl Bluegrass Marathon odstartován. Jak už káže festivalová tradice, zúčastnilo se ho třináct skupin. Celým festivalem nás provázeli Miki Prusík a Pepa Trykar.

Jako první se na start dostavila, pro mne jediná neznámá kapela Red Leaf, hrající převážně vlastní tvorbu, pohybu-jící se na rozhraní tradice a moderního bluegrassu. Prý tam u nich v opičích horách pořádají každoročně festivalek Na Horovně a mělo by to být někde u České Lípy. No třeba se tam taky někdy vypravím.

Po nich nastoupila plzeňská legenda Cop, která zde snad jestě nikdy nechybě-

7


la. Obvykle hrávají poslední, ale ten den museli ještě jet hrát do Brna na festival Živý Lískovec. Byl to pochopitelně jako vždy mazec. Jeden z jejich zakládajících členů, Bohouš Chaloupek, stál kdysi v roce 1980 společně s Jaromírem Bo-bem Zýkou a Robertem Borinem Brau-nem u kolébky tohoto festivalu.

Jako další byla avizována plzenská kapela Acoustix s Danilem Cartia. Danilo se ale ráno bohužel musel vrátit do Italie. Ale i bez něho to, co nám tahle netradiční sestava mandoliny, kytary a baskytary kolem Petra Vrobela předvedla, stálo za to. Sice ne moc bluegrassu, ale velice zajímavá muzika s krásnými texty, pře-vážně z vlastní tvorby.

Nová sekce se nám předvedla ve staro-nové silné sestavě. Vrátil se k nim Marek Špek Dráb, který je z nich ale v součas-nosti nejhubenější, a tak mu teď říkají Nešpek. To celé doplnuje banjista Pavel Zícha. Tomáše Tichého a Ivana Preislera jistě všichni znáte. Moc se všem líbili. Během jejich vystoupení začalo opět pr-šet, ale naštěstí je bluegrassové publi-kum vodotěsné.

I The Giant Mountains Band má trochu změněnou sestavu. Naposled si je snad pamatuju ještě s jejich tehdy frontmanem Lucienem Holmes, který se v roce 2015 vrátil zpátky do Ameriky. Místo něho na-stoupil mandolinista Petr Mikrob Šimek. Stálicemi jsou kytarista Petr Poláček, houslista Honza Kadlec, banjista David Pažout a kontrabasista Petr Zbořil. Vždy si je ráda poslechnu.

Odpolední program zavírali mí oblíbe-ní Mlékojedi. O nich a jejich festivalu

Bluegrass Party v Mlékojedech jsem psala nedávno.

Po večerní přestávce nastoupila Malá Parta, jedna ze sestav kolem Jardy Petr-líčka se zpěvačkou Kamilou Trykarovou.

Také skupinu Handl s Lenkou Krausovou, držitele několika prestižních evropských ocenění, jistě všichni znáte. I zde jsem zaznamenala personální změnu. Radima Piškota Dudu vystřídal vynikající mando-línista Michal Cádra. Super!

Koukám, že tento večer převažovaly kapely se zpěvačkami. Další v řadě byla plzenská BlueGate s frontmankou Ilon Leichtovou. Jako vždycky výborná.

Kapelu Flastr jsem viděla poprvé letos v La Roche a byla jimi nadšená. Jejich zpě-vačka Hanka Černá hraje na kytaru a flétny. Moc se mi líbili, hlavně jejich nád-herné vokály.

Vynikající kapelu Sunny Side, pro změnu ryze mužskou, také snad představovat nemusím. Předvedli nám jako vždy per-fektní show.

Legendární jihočeský Sem tam s kapel-nikem houslistou Lubošem Markem a banjistou Vojtou Zichou se může po-chlubit největším počtem děvčat v kapele. Kromě dvou zpěvaček Lenky Huszárové a mladičké Kristýnky Nidlové, která vy-střídala čerstvou maminku Pavlu Blažko-vou, mají i baskytaristku Petru Zeliboro-vou. Nesmim ale taky zapomenout na zpěváka a mandolinistu Pepu Pospíšilíka a kytaristu Tomáše Berku. Kapelu znám již od roku 1989 a patří celá ta dlouhá léta k mým oblíbencům.

8

Závěrečnou kapelou byli Womacklee. Naštěstí jsem tuhle čtyřčlennou sestavu již dvakrát zažila na Kosodrevině, tak jsem nemohla být šokována jejich drs-nými psychotexty a muzikou něco mezi bluegrassem a heavy metalem. Když jsem je ještě neznala, a slyšela jak zpívají třeba že „všude kam se podívám, vidím kousky tebe“ s koncem, že nakonec do-tyčného čeká švihadlo, naháněly mi do-cela hrůzu. Tentokrát jsem se už nebála, ale od srdce se zasmála. Během jejich setu se přehoupla půlnoc. Pak zazvonil zvonec a festivalu byl konec.

Ale opět jistě následovaly nesčetné ne-konečné sejšny. Nakoukla jsem do cha-loupky a k svému úžasu jsem tam viděla s kytarou Míšu Leichta, který se už stihl vrátit z Brna. Když jsem se tam ráno ko-lem desáté objevila, pořád se ještě hrálo.

Takže nezbývá než poděkovat Fugaso-vi za pozvání a celému pořadatelskému týmu za výbornou organizaci, zvukařům a všem vystupujícím muzikantům, kte-

ří hráli jako o život, i když jim sem tam mrzly prstíky. Rodině Kolářově za noční azyl, Petrovi Seglerovi Průšovi za to, že mě v neděli zavezl až do Říčan a že mi tak ta cesta zpět do Brna oproti té skoro devítihodinové tam, rychle utekla.

Je to opravdu jedinečný festival a pokud budu mít za rok opět volný první víkend v září, určitě se tam zase objevím. Ráda jsem tam viděla i své německé kamará-dy Big Herberta a spol., kteří tam jezdí skoro každý rok. Jenom letos je zima a déšt předčasně vyhnaly domů. Další část německých bluegrassových fandů, kteří to nevzdali jsem opět potkala v Praze na koncertě Rhondy Vincent, o kterém vám napíšu zase příště.

Lilka Pavlak

Na fotky se můžete podívat na mém Facebooku: https://www.facebook.com/lilly.pavlak


Milí pořadatelé!

Možná vaší pozornosti uniklo, že BAČR nabízí tzv. pořadatelské členství. Za 500Kč tak získá-te jednu celou stránku v Bluegrassových listech (termín si určíte sami) a čtyřikrát ročně BL do schránky.

BAČR sama pořádá festival Banjo Jamboree, takže víme, že peněz v rozpočtu není nikdy do-statek. Zkuste ale zvážit, jestli členové BAČR nejsou právě Ti, kteří by váš inzerát nejen četli, ale nakonec i na festival nebo koncert dorazili. Zkušenosti např. Eurocentra v Jablonci n. N. nebo Rosti Čapka s koncerty v pražské Pyramidě jsou veskrze pozitivní.

Děkujeme za podporu našeho jediného tištěného bluegrassového periodika. Věříme, že investo-vaná pětisetkoruna se vyplatí nejen vám, ale celé naší bluegrassové komunitě.

Petr Brandejs

Předseda BAČR

[email protected], tel.: 777 122 569

10

BLUEGRASS CWRKOT - A BETTER W

AY 2017

Bluegrass Cwrkot – A Better Way (2017)Proč by několik seriózních gentlemanů v úctyhodných letech mělo brnkat do strun, vyzpěvovat v cizím jazyce a ještě to nahrávat? Nejspíš proto, že to umí velmi dob-ře. Mají tradiční bluegrass evidentně rádi, věnují muzice velký kus svého času a chtějí svoje posluchače a diváky oblažovat novými písněmi v repertoáru a dát svým fanouškům možnost si ty nejlepší kousky vychutnat v klidu doma z CDčka.

Cwrkot nové písně připravuje neustále a tentokrát po 5 letech od posledního CD přináší další výběr svých oblíbených písní. Na albu najdete asi 3 druhy pís-ní co do původu – vybrané kousky od klasiků tohoto žánru. Vybrané písně odjinud, přizpůsobené formátu, který Cwrkotu i písni pasuje. A v neposlední řadě autorské počiny vlastní, převážně dodané Petrem Brandejsem, do kterých všichni členové vkládají své tvůrčí i in-terpretační talenty. A je fajn vědět – jak napovídá titulní píseň – že pořád hledají „lepší cestu“.

Co se týče hudebního stylu, je to Cwrkot „atitsbest“, s jejich kvalitním usazeným podáním tradičního bluegrassu. Skvěle to šlape, má to „ksicht“. Výborné banjo a housle jsou jednou z výrazných kva-lit, čímž zároveň vyzvedávám i výborné ostatní nástroje – mandolína často pře-kvapuje, Marek se pořád zlepšuje. Bez pevné kytary a basy by kapela neměla svůj kvalitní puls. Samostatnou kapi-tolou je Hombreho pěvecký styl, velmi působivý a rozeznatelný – jak si mazlivě umí hrát s glissandy a dalšími výrazový-mi prvky. Vedle Lestera a Flatta jeden z nejzajímavějších projevů osobitosti.

Kritické ucho by tu taky našlo dost střeliva – třeba anglická výslovnost je taková ta středoevropanská, aniž bych to dál komentoval. Hoši vynalezli ne-

zvykle využité souhlásky na dlouhém tónu (...matterwiththemilllll, ...another-mannnnn...). Aranže (respektive vedení vokálů) jsou velmi přírodní, až lidově spontánní. Nahrávka technicky vede-ná Honzou Mácou, je do značné míry záznamem živé tváře Cwrkotu, doda-tečné editace i zvukových úprav je tady minimum. Takže s novou nahrávkou každý dostane přesně, co čekal, plus pár nových písní respektujících daný styl. Předpokládejme, že koncept nahrávání „skoro živě z prázdné mateřské škol-ky“ nemusí znamenat nic příznačného ohledně umělecké zralosti kapely ani žádný limit pro její další vývoj :-).

Z několikerého poslechu se mi vytříbi-lo na CD pár míst, která mám nejradši a kterých si určitě taky všimnete. Hned z kraje ke mně blízce promluvila druhá píseň, přeložený název zní „Opilcova chvála střízlivosti“. Nejenže báseň irské-ho klasika spojili s také klasickou fidlo-vací melodií, což by stačilo, aby člověk měl dojem něčeho povědomého. Krom atmosféry písně mě zaujal hlasový témbr odněkud známý. Pak mi došlo, že je po-dobný irskému bardovi jménem Shane MacGowan z irské kultovní kapely Pogu-es a jeho vyprávěcímu a neformálnímu projevu. Že by toho Cwrkot zkusil využít příště? Báseň samotná je zajímavým po-hledem na svět, asi by si zasloužila po-malejší tempo a mollové harmonie, o to

11

BLUEGRASS CWRKOT - A BETTER W

AY 2017

víc v této úpravě vynikne kontrast textu a hudby. Původní báseň si můžete vygu-glit sami - viz A Drunken Man‘s Praise Of Sobriety - poem by William Butler Yeats.

Hombreho barytonový témbr je vylo-ženě k sežrání ve valčíku o staré Mi-ssissippi, výbornou atmosféru ještě pozvedne kontrastující nástup sboru v refrénech. Osobně mě potěšil gospel We Shall Rise, který jsme jako acappe-llový čtyřhlas zpívali v 80.letech s Uchem (viz. Youtube), tady v tříhlasé a hrané verzi ala Stanleyovci.Výborné banjové vyhrávky v Lover´s Lane, zejména v závě-rečném střídání s houslemi, jsem si také dával víckrát. Dvojité house perfektně stylově rozjíždějí I‘m Going Back to Old Kentucky, škoda, že ve zvukovém po-zadí písně zůstalo něco rušivého. Opa-kovaně jsem si také pustil basové sólo

v If You’ve Got The Mo-ney, snažil jsem se přijít na to, jak to funguje ryt-micky a zjistil, že kluci jsou v latinských polyrytmech mnohem dál než já. Z tradiční bluegrassové melodiky vybočuje Pet-rova instrumentálka Get Well, která si tím vyslouží zapamatovatelnost, mož-ná největší z celého alba. Trochu z toho na mě vy-kukují odvážné pokroči-lé postupy ala Country Cooking. Tamtéž zazáří i kytara, kterou jako host nahrál Honza Máca, a Markova mandolína. Boogiový rytmus a výbor-ná sóla mandolíny, houslí

a banja plus slušivé podehrávkyvšech tří nástrojů čekají v další When The Smo-ke Goes Up. Rychlá americká na závěr včetně dábelských dvojích houslí to pěk-ně uzavírá.

V Americe mají svoje The Cleverlys – ty když vidím a slyším, vždycky jako bych tam slyšel nebo cítil kus Hombreho nebo i Milana Leppelta. Styl, který udr-žuje tradici živou, slovní i hudební vtip, kostýmy, které taky hrají, ať už pad-noucí nebo lidově nepadnoucí. Je fajn, že v Česku máme svoje „tradiční“ for-my bluegrassu a mezi nimi na špici Bluegrass Cwrkot. Ať se klukům i nadá-le daří!

Michal Hromčík

12

BLUEGRASS JAM BOSKOVICE

Bluegrass jam BoskoviceV romantickém prostředí westernového městečka v Boskovicích se 4. listopadu 2017 konal již popáté festiválek Bluegrass jam.

Akce vznikla jako protipól k letním festi-valům plným lidí, jako víkendové setkání kapel, které se během roku míjejí na fes-tivalech a přehlídkách. Proto, aby muzi-kanti mohli v klidu pokecat, probrat věci kolem bluegrassu, zajamovat. Vyvrcho-lením bylo sobotní večerní vystoupení v saloonu - s podmínkou, že kapelu bude při vystoupení snímat pouze jeden mikrofon (studiový Neumann CMV563) tak, aby odpadlo zdlouhavé zvučení a zvuk byl alespoň trošku autentický. Zaštítilo ji hudební uskupení Cvykr.

Myšlenka jako taková vznikla prý někdy kolem třetí hodiny ranní před saloonem western parku v Boskovicích, při jamu kapel Modrotisk a Cvykr v roce 2013. No a na podzim téhož roku se stala skutečností. Úmyslně bylo zvoleno ob-dobí (první víkend po Dušičkách), které není festivalům úplně nakloněno, tak aby měly kapely čas. Původně měli být účastníky dokonce jen členové kapel. Ale už od prvního „ročníku“ se objevovaly skupinky fanoušků a tanečníků (ti jezdí pravidelně, protože se jim na většinu ka-pel dobře tancuje).

První jam (Bluegrass jam) byl svolán do boskovického westernového městečka na 9.11.2013. Zahráli tam Modrotisk, Fox, Popojedem, Granda Max a Cvykr. Druhý byl 8.11.2014 s kapelami Benefit, BG Bears, Blueskop, Parta starýho Hrou-ze, Popojedem a Wells Fargo a Cvykr. Na třetím si 7.11.2015 zahráli Benefit, Blue-skop, Early Times, Parta starýho Hrouze,

Popojedem, Wells Fargo a Cvykr. Na čtvr-tém 5.11.2016 Benefit, Blueskop, Early Times, Parta starýho Hrouze, Popoje-dem, Svaťa Kotas band, The Log a Cvykr.

Letos jsem se sem tedy dostala poprvé i já. Do městečka jsem dorazila někdy ko-lem druhé. V saloonu zrovna promítala Irena Silence Přibylová zajímavý archivní film o otci bluegassu Billu Monroeovi.

Festival oficialně začínal ve tři odpoledne a to zcela netradičně: divadlem. Na pro-gramu byla inscenace detektivní hry Ja-roslava Velinského (aneb Kapitána Kida) Šest matrjošek, která byla odlehčenou verzí románu Agathy Christie Deset ma-lých černoušků. Odehrávala se na ostrův-ku v řece Volze ve vile nezvěstého hra-běte Nizarova. Bylo to moc povedené!!!

A ve čtyři již nastoupila první pětičlenná kapela s názvem Popojedem, pro mne zatím neznámá, i když vznikla již kolem roku 2008. Hráli i zpívali moc pěkně.

Brněnskou kapelu Early Times jsem již párkrát viděla, a myslím, že jsem již o ní i psala. Pamatuji si ji ještě z předko-la Banjo jamboree ve Sloupnici, myslím v roce 2009. Již tehdy se mi líbila a od té doby udělala pěkný skok dopředu. Na-dchla mě instrumentálně, ale hlavně svý-mi nádhernými čtyřhlasými vokály. Hraje v sestavě Libor Křeček na banjo, zpěvač-ka Helena „Poměnka“ Křečková na ky-taru, Vladimír Bracek na basu, Jaroslav Kresánek na mandolinu a houslista Petr

13


Halouzka. Museli i přidávat. Trochu mi chybělo jejich dobro, na které si vzpomí-nám z minulosti.

Také skupinu Horizont jsem viděla po-prvé, i když to jistě jsou ostřílení blue-grassáci, posílení dvěma výbornými mla-dými muzikanty a zpěváky s houslemi a mandolinou. Všichni z nich byli nadšeni, a také museli přidávat.

Pak přišlo na řadu vynikající sedmičlen-né hudební těleso kolem manželů Juře-nových, Bluegrass Comeback z Opavy. To byla opravdu pastva jak pro oči, tak pro uši. A taneční parket se také pěk-ně zaplnil. Kdo už dnes má dvě banja a dokonce troje housle? Připadala jsem si jako v nějaké americké taneční hospodě v minulém století. Nádhera, musí se vidět a slyšet. Obecenstvo je vůbec nechtě-lo pustit z podia, přidávali snad dvakrát nebo třikrát.

A pak jsem konečně měla možnost vi-dět pořádající kapelu Cvykr, s hlavním organizátorem celé akce kytaristou Ji-řím Jorinem Langem, houslistou Petrem Černým, banjistou Radkem Kalouskem, mandolinistou Janem Šťastným a ba-sákem Tomášem Křížem. Všem se moc líbili. Právě si poslouchám jejich nové vý-borné cédečko, natočené u Svati Kotase. Obsahuje i kompletní zpěvníček. Většinu těch písniček jsme si tam měli možnost poslechnout naživo. Stojí fakt za to si ho koupit. Také si je obecenstvo párkrát vy-tleskalo a nakonec vykřičelo i jejich hu-mornou pecku Dona Pedra. Tu si s nimi už zazpíval celý sál.

I jejich hodina uběhla až moc rychle a nastoupila další (a mně velmi dobře

známá) brněnská skupina Benefit kolem bratří Podsedníků, kapelníka a kytaris-ty Marka a mandolinisty Lukáše. Svou perfektní basou tvrdí jejich výborný tra-diční bluegrass Miroslav Svoboda. Ten si v minulosti zahrál s brněnskými legenda-mi jako Uhlák či Sakrapes. Na banjo hraje multiinstrumentalista Libor Babák a na housle mladičký talentovaný syn hous-listy z Cvykru Matyáš Černý. Benefit je opravdu kapela skalně tradiční, jejich vokály jsou nádherné a Markův hlas má ten správný high lonesome sound. V současnosti hrají také i spoustu no-vých krásných vlastních věcí. Nedávno jsem byla i na jejich výborném koncertě k šestnáctým narozeninám kapely ve Staré pekárně v Brně.

Hodiny jenom letěly. A už bylo hodně po desáté, když nastoupili moji oblibení Jumper Cables aneb Startovací kabely. Zná je celá Evropa. Hrají ve složení Mi-chal Wawryczek - banjo, Tomáš Juře-na - kytara, Michal Kunz - mandolina a Lukáš Novák - basa. Jako vždy předvedli perfektní show. Psala jsem o nich již taky mockrát.

Zlatým hřebem večera se stala posled-ní vystupující kapela Svata Kotas band. Od té doby, kdy jsem je viděla naposled, se tato sestava opět trochu změnila. Stá-licemi jsou kytarista a hlavni textař Tomáš Vojtek a zpěvačka Jana Vojtková. Dob-ristu Michala Nežerku už jsem zažila, ale basák Vladimír Vašek byl pro mne ještě neznámý. Svaťu odjakživa děsně pro-žívám, ale v této sestavě mi tak trochu chybí k Janě a Tomášovi ještě jeden hlas. Pochopitelně byli jako vždy perfektní. To už dávno odbyla půlnoc a většina divá-ků i tanečníků odešla do svých domovů.

14


Konečně mohl začít ten pravý jam, na který se muzikanti jistě nejvíc těšili. Bylo to veliké, a když jsem něco před třetí od-cházela, byl ještě v plném proudu. Moc díky Cvykru za pozvání, všem účinkujícím kapelám a osazenstvu saloonu za nád-herný zážitek.

Osobně mi sice trochu vadilo, že tam bylo poměrně hlučno, raděj poslouchám v klidu, ale uvědomila jsem si, že nejsem na koncertě, ale v country saloonu a vět-

šina obecenstva si tam přišla zatancovat, či se pobavit. A určitě byli všichni nadmí-ru spokojeni. Jestli tady za rok budu, jistě se tam opět ráda podívám.

Lilka Pavlak

Na fotky se můžete podívat na mém Facebooku: https://www.facebook.com/lilly.pavlak

Jim Mills s autorem následujícího článku Martinem Kubcem foto: archiv autora článku

15

JIM M

ILLS PRE WAR GIBSON BANJO SEM

INAR

O Velikonočním víkendu jsem se zúčastnil Semináře o předválečných banjích Gibson u banjisty a sběratele pana Jima Millse. A zážitek z této události mi prostě nedo-voluje si ho nechat jen pro sebe (i když mi, pravda, poněkud trvalo, než jsem se k jeho sepsání dotlačil). Seminář se konal u Jima doma poblíž města Raleigh v Severní Karolíně, která je známa také jako rodiště velikána 5str banja, pana Earla Scruggse. Mimochodem, před několika lety zde bylo založeno „Earl Scruggs Center“ ve městě Shelby. Bohužel se mi návštěva této svatyně tentokrát nevešla do itineráře, ale vím, že to určitě stojí za to (minimálně další důvod pro příští návštěvu). V Raleigh se také každoročně koná setkání a festival IBMA.

Jim Mills Pre War Gibson Banjo Seminar 14.-15.4.2017, Raleigh/Durham, NC, USA

Seminář se koná již od roku 2010 vždy na jaře a na podzim. Díky příteli Richiemu Dotsonovi (opraváři hudebních nástrojů a banjovému specialistovi z Virginie), který událost spoluorganizuje, jsem již několik let dostával pozvání na tuto vý-jimečnou akci. Vždy jsem s díky odmítal, až letos v lednu došlo ke změně. Jako obvykle jsem se omluvil a popřál, ať se Seminář vydaří. Doma jsem pak utrousil, že letos opět nikam nepojedu, že jsem se již „narajzoval dost“. Oproti mému oče-kávání jsem však sklidil opačné reakce. Rodinná rada chtěla znát důvod mého odmítnutí s tím, že finanční odůvodnění předem odmítá. Po chvilce krátkého pře-mýšlení jsem ale na nic nepřišel. A tedy jsem obratem (než si to rozmyslím) učinil rozhodnutí. Pak už všechno šlo rychle. Richiemu jsem potvrdil účast, zajistil si letenky, hotel a následující tři měsíce se již jen těšil.

Čekání uteklo jako voda a já jsem již seděl v letadle přes Atlantik. Letěl jsem cestou přes Londýn napřímo do Raleigh/Durham v Severní Karolíně. Ta se nachá-zí na jihovýchodním pobřeží USA, i když město Raleigh je ve vnitrozemí. Ze svých

předchozích cest za moře jsem věděl, že podnebí v jižních státech bývá již zjara velmi příznivé. A také se to potvrdilo. Zatímco letošní Velikonoce byly u nás nebývale chladné, Severní Karolína mne po celou dobu hostila příjemnými 27° C. Co víc jsem si mohl přát? Vlastně není divu, pohyboval jsem se na stejné země-pisné šířce jako Španělsko. Pro svůj zdár-ný boj s Jet-Lagem (časový posun je 6 ho-din) jsem zvolil přílet den před začátkem akce, což se ukázalo jako přínosné. Vím, jaké to je, když by člověk ve dne spal a v noci bděl. Občas se to z různých pří-čin přihodí i v našich zeměpisných šíř-kách, ale setkání s Jimem bylo pro mne natolik důležité, že jsem nechtěl nechat nic náhodě. A vyplatilo se.

Pro ty, kterým je hlavní postava celé udá-losti, pan Jim Mills, neznámý, se sluší krátce ho představit. Patří ke třetí gene-raci banjistů pocházejících ze Severní Ka-rolíny. Banjo ho provázelo již od dětství. Dědeček hrál clawhammer, tatínek pak dvouprstým stylem. A stejně jako mnoho z nás - první skladba, kterou jako 5-ti letý slyšel, byla Foggy Mountain Breakdown od Earla Scruggse. Díky tomu se dostal

16

k deskám Flatt and Scruggs a Foggy Mountain Boys. Na banjo začal aktivně hrát od 10-ti let a po ukončení střední školy vlastně již nastoupil na profesionál-ní dráhu. Začal vystupovat s místní kape-lou Summer Wages. Po 2,5 letech dostal lano od mandolínového velikána Doyla Lawsona a jeho kapely Quicksilver. Zde strávil 5 let a již nesmazatelně se zvidi-telnil. Vzpomínal na to, jaký zážitek pro venkovského kluka bylo první 6-ti týden-ní turné po USA. Poté se rozhodl k pře-stávce a návratu ke klidnějšímu životu. Dlouho mu to však nevydrželo. Jednoho dne se ozval další mandolínový velikán, Ricky Skaggs. A bylo to. V jeho kapele Kentucky Thunder roloval dalších 14 let. Za dosavadní kariéru obdržel 6x oceně-ní IBMA jako „Banjo player of the year“ a je také majitelem šesti cen Grammy. Poté se opět rozhodl k radikální změně a návratu ke klidnějšímu životu obchod-níka s předválečnými banji Gibson na plný úvazek. Této aktivitě se stejně vě-noval celou dobu své hudební kariéry. Kromě obchodování s těmito nástroji se věnuje také sběratelství, jejich oceňování a je garantem jejich originality. Jim na-psal také poměrně obsáhlou obrazovou publikaci Gibson MASTERTONE (dopo-ručuji k přečtení), kde popisuje historii mnoha vpravdě historických nástrojů, z nichž některé také vlastní a využívá je ke své studiové práci. Také jeho DVD ško-la hry na banjo je myslím velmi zdařilá.

Seminář byl rozdělen na dvě části. V pá-tek večer se v hotelu Residence Inn (pro frekventanty se zvýhodněnou cenou za ubytování) konal úvodní seznamovací ve-čer – „Meet and Greet“ všech účastníků s Jimem. Sešlo se nás kolem 20 nadšen-ců z celého světa, resp. 19 místních a já.

„Místní“ byli z větší části z okolních států s těžištěm v Severní Karolíně. Nejvzdále-nější byl mladík z dalekého kovbojského státu Wyoming, který dorazil s tatínkem. Doma mají pochopitelně ranč s chovem dobytka. Tento sympatický a talentova-ný kluk byl ale spíše výjimkou. Hlavní věková skupina ležela v dříve narozené generaci 60+. Drtivá většina účastníků si přivezla své vlastní, vesměs velmi kvalitní nástroje. Já jsem své banjo z logistických důvodů nechal doma a přibalil si pouze prstýnky s tím, že dle předchozí dohody s Richiem o banja nebude nouze.

Jim Mills nás přivítal a seznámil s průbě-hem celého víkendu. Už od tohoto první-ho osobního seznámení působil dojmem příjemného, nebál bych se říct až bodré-ho chlapíka (zjistil jsem, že jsme i podob-ně „mladí“). A tento můj první sympa-tický dojem přetrval celou dobu. Jim se mně přeptal, jak se mi cestovalo a zda je vše ok. Pochopitelně, že bylo. Připomněl jsem mu jeho účast na multižánrovém festivalu před lety v Praze ve Stromovce a neskutečný zážitek, který nám s Ricky Skaggsem připravili. Okrajově si pamato-val, že měli trochu problém se zvukem. (!) Představili jsme se pak všichni krátce s tím, odkud kdo přijel a jak dlouho hra-je na banjo. S destinací Česká republika jsem na většinu z nich působil tak trochu za exota a myslím, že někteří, zvláště ti starší se tohoto pocitu, bráno dle jejich rezervovaného chování, úplně nezbavili. Ale kvůli nim jsem pochopitelně nepřijel😊.

Páteční večer se nesl v uvolněné atmo-sféře. Jim zahrál na nástroje účastníků po skladbě a vždy to následně doprovodil svým názorem a celkovým hodnocením. Bylo velmi zajímavé slyšet mix Gibsonů

JIM M


INAR

17

JIM M


INAR

(starých i novějších), Huberů a dalších známých značek. Trh s banji v USA je prostě velmi rozšířen a kdo chce, tak se ke kvalitnímu nástroji dostane poměr-ně snadno. Cenově jsou také, alespoň dle shromážděných nástrojů, poměrně dostupné. Poté následoval Jam session. Zjistil jsem, že mnoho z účastníků sice vlastnilo skvělé nástroje, nicméně příliš na ně neumělo. Banja navzájem kolovala a tak jsem se také zapojil do řetězu. Pr-votní nedůvěru jsem však brzo prolomil. Požádal jsem o půjčení prvního nástroje a cítil jsem, jak se ke mně obrátily pohledy. I přes nervozitu jsem majitele patrně pře-svědčil. Pak už za mnou chodili i ostatní s tím, zda bych si nechtěl zahrát také na jejich nástroj! Kdo by nechtěl, že? V tom-to duchu dospěl večírek (mimochodem, pila se pouze voda), ke zdárnému konci. To už jsem tušil, že sobota bude stát za to.

Seminář se konal následující den u Jima v domě. Ten se nachází v nedaleko měs-ta Raleigh/Durham v klidné lesní části připomínající tak trochu naše Kersko. K účelu seminářů využívá poměrně roz-sáhlou sklepní část svého domu. Po krátkém přivítání jsme měli možnost si celou místnost prohlédnout. Toto místo bych nazval jako síň tradic, nebo ještě lépe - síň snů. Kromě opravdu raritních originálních 5ti str. nástrojů ze 30tých let a velkého množství banj-konverzí (tj. kompletní původní buben je z originál-ního předválečného tenorového 4str. ba-nja, s novým 5-ti str. krkem) je zde shro-mážděna ohromná sbírka historických bluegrassových artefaktů a fotografií, které Jim za svou kariéru shromáždil. Těž-ko se ten dojem z toho místa popisuje, připadal jsem si asi jako v banjistickém

nebi. Tak bych si ho tedy alespoň před-stavoval.

Hlavní náplní semináře byl historický pře-hled typů (TB, PB, RB, GB, MB, style 00, 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 11, 12, 18, Granada, atd.) a informace o banjích Gibson (po-chopitelně včetně praktických ukázek). Jim měl přehledně zpracovaný vývoj a odlišnosti jednotlivých typů. Každý pod-statný vývojový typ nám předložil k osa-hání i vyzkoušení. Díky svým encyklope-dickým i praktickým znalostem byl také schopen obratem zodpovídat všechny dotazy. A že jich bylo. Netýkaly se pouze historie nástrojů, ale také třeba praktic-kých oblastí (seřízení banja, banjových komponentů, přístupu ke hře, prstýnků, strun a už nevím, čeho ještě.)

V poledne se o naše žaludky postarala ca-theringová společnost s pečeným selát-kem a dalšími dobrotami. O této polední pauze jsme měli možnost si opět všichni porozprávět. Dostával jsem od ostatních frekventantů vesměs všeobecné dotazy na Bluegrass v Evropě a v ČR, jak jsem se dostal k banju, jaké je u nás publikum, jestli stárne stejně tak jako v Americe, jak se daří lákat mladé muzikanty k této mu-zice, jestli máme BG Asociaci nebo jak se sdružujeme, jak se mi líbí v Americe, atd.

Odpoledne pokračoval seminář ve stej-ném duchu. Součástí byla také prak-tická ukázka banjových originálních (=předválečných) a nových dílů téměř k nerozeznání si podobných. Jim vysvět-loval jejich odlišnosti (jak je rozpoznat) a při této příležitosti pochopitelně padla i otázka, v čem vězí ten zvuk předváleč-ných Gibsonů, když snaha o zhotovení dokonalých kopií tvarem i složením je

18

téměř bezchybná. Jim podpořil názor, že lvím podílem za to může dřevo a jeho stáří. Na nástrojích ze 30tých let bylo využito dřevo již tehdy třeba 50 let sta-ré a tato skutečnost zvuk pochopitelně zásadně formuje. Stejně jako dopoledne jsme mohli fotografovat co a koho jsme chtěli ale nebylo možno, na rozdíl od pátku, pořizovat zvukový ani obrazový záznam. Jim si prostě hlídal své banjové „Know-How“. Kolem 15 hodiny oficiální seminář skončil a pak to přišlo. Jim pro-nesl něco, jako „teď máte všechno, co je zde, k dispozici, hrajte si na co chcete a kde chcete, jen na to dávejte pozor“. Nevěřil jsem vlastním uším. Když jsem ale viděl, jak se ti, co už seminář absol-vovali několikrát, hned vrhli k nástrojům, nezůstal jsem pozadu ani já. Na opravdu raritní nástroje (například banjo Snuffy Jenkins RB-4 z roku 1937 či Mack Crow RB-75 a některé další) si člověk mohl za-hrát jen na určených místech, kde držel dozor některý z Jimových spoluorgani-zátorů semináře. Nicméně i zde platilo, že jsem na to mohl hrát tak dlouho, jak jsem chtěl, resp. až do okamžiku, kdy se mi zdálo, že další zájemce u mne postá-vá již nějak dlouho a nemá ani tak zá-jem o mou hru, nýbrž o nástroj. Ostatní, neméně skvělé nástroje byly k dispozici volně (pro představu – vzal jsem si židli, tu odnesl ven na zahradu pod borovici, k tomu si vzal ze stojanu banjo RB-Grana-da v hodnotě třeba 11tis dolarů a nikým neomezován jsem hrál matce přírodě, jak dlouho jsem chtěl). Pak jsem vyměnil nástroj a pokračoval. No přál jsem si, aby to nikdy neskončilo.

Jim se věnoval i své obchodnické činnos-ti. Jeden důchodce z Floridy vysolil za nádhernou Granadu 11tis.dolarů (moc

na banjo neuměl, ale říkal, že investu-je hlavně pro děti). A tomu mladíkovi z Wyomingu skvělou konverzi TB1 koupil za 7tis. dolarů také na místě jeho tatínek a řidič na daleké cesty v jedné osobě. Došlo i na společný jam session s Jimem, kdy se hrály jeho skladby, resp. jím aran-žované. A opět díky Jimově přátelskosti a povzbuzován jeho typickým úsměvem, jsem se cítil jako doma a překonával trému. Zažil jsem také tu neskutečnou energii a sílu, se kterou jeho pravá ruka ždímala struny a vyráběla tón. Také je třeba říct, že drtivá většina nástrojů byla seřízena tak, že ten tón z nich šel tak nějak přirozeně a nástroje se pravačce s ochotou podřizovaly. Zajímavé mi při-šlo ještě to, že nebyly všechny nástroje seřízené stejně, i když si set-up provádí Jim sám. Drtivá většina byla osazena ko-bylkami Snuffy Smith či Dotson, struny používá GHS PF140 (9-20) a blánu ladí tak, kdy má pocit, že „je to tak akorát“ (to co jsem zkoušel bylo od F do Gis, ale všechno hrálo skvěle). Odpoledne se rychle přehouplo do podvečera a nesku-tečný zážitek se přiblížil ke konci. Po čty-řech hodinách skoro nepřetržitého hraní na všechny možné nástroje a s kýmkoli, jsem se (a nechtěl jsem tomu opravdu věřit) skutečně cítil tak nasycen, že když jsme odjížděli, měl jsem dost. Poslední rozloučení a pozvánka, abych se určitě někdy ukázal („až pojedeš kolem, stav se“) a banjové nebe mi zmizelo ve zpět-ném zrcátku.

Celá akce se nesla ve velmi přátelském duchu. Jim se staral o naši kompletní spokojenost a jeho hlavním zájmem bylo, abychom se cítili komfortně. Několikrát jsem se přistihl, jak si říkám: „Kde končí Jim – bodrý chlapík“ a „Kde začíná Jim

JIM M


INAR

19

JIM M


INAR

– obchodník“, ale nakonec je to stejně jedno. Kromě drobností (páru banjových prstýnků a čerstvě vydané biografické knihy o Earlu Scruggsovi), jsem si odvezl neskutečný zážitek a dojmy, které přetr-vávají. Mnoho písňových textů obsahu-je optimistické sousloví o tom, že když

člověk chce, tak sen se stává skutečností a já mohu potvrdit, že to mnohdy není jen prázdná fráze.

www.PreWarGibsonBanjos.com

Martin Kubec

foto: archiv autora článku

20

Zemřel Peter Kuykendall (1938–2017)Každý z nás, bluegrassových fandů asi někdy odebíral nebo alespoň držel v ruce časopis Bluegrass Unlimited (BU). V něm jsme si kdysi nadšeně prohlíželi obrázky našich hrdinů, ti lépe jazykově vybavení si i přelouskali nějaký ten článek a případně se o jeho obsah podělili s ostatními. Dneska, v době internetu a možnosti cesto-vat, se tomu už těžko věří, ale před rokem 1989 měly jednotlivé výtisky cenu zlata. A leckoho z bluegrassové komunity nakonec přivedly k tomu, že se začal anglicky i učit.

Ze Spojených států přišla smutná zpráva, že 24. srpna 2017 zemřel ve věku 79 let Peter „Pete“ Van Kuykendall (nar. 15.1. 1938), spoluzakladatel a redaktor toho-to periodika. Narodil se ve Washingto-nu D.C a vyrůstal v Arlingtonu ve státě Virginia. Absolvoval zde střední školu a poslouchal country a bluegrass na re-gionálních rozhlasových stanicích WARL, WGAY a WWVA. Jeho matka učila hře na piáno a on sám hrál ve školním orchest-ru na klarinet. Postupně začal hrát na bluegrassové nástroje, především na banjo a v letech 1958–59 byl dokon-ce členem legendárních The Country Gentlemen, kterým také produkoval ně-kolik alb.

Po střední škole vystudoval Capitol Ra-dio and Electronics Institute, v té době působil jako DJ v rádiu. Po skončení stu-dia se oženil a pracoval krátce jako tech-nik v Kongresové knihovně, kde měl na starosti přehrávání vzácných záznamů z fonografických válečků a desek na magnetofonové pásky. Ve sklepě svého domu vybudoval nahrávací studio (Wy-nwood Recording Studio), kde v roce 1964 nahrával Mississippi John Hurt a během let řada dalších bluesových, bluegrassových a country muzikantů. V padesátých letech také začal psát člán-ky o bluegrassu, prvá seriózní shrnutí ka-

riéry jednotlivých bluegrassových umělců první generace a jejich diskografie.

Napsal a zaranžoval (na pódiu používal jméno Pete Roberts) řadu skladeb, které se staly bluegrassovými standardy: Down Where The Still Waters Flow, I Am Wea-ry (Let Me Rest, Journey‘s End, No Blind Ones There, Out On The Ocean, Remem-brance Of You nebo Rollin‘ Stone.

BU začal vycházet v roce 1966, původ-ně jen jako jednoduchý zpravodaj pro bluegrassové fandy. Postupem času se ale změnil v plnohodnotný barevný ma-gazín, který vychází nepřetržitě dodnes. Samo založení časopisu bylo hrdinstvím v době, kdy bluegrassovou muziku válco-vala rostoucí popularita folku a rock´n´rollu. Časopis se stal hlavním zdrojem informa-cí pro fanoušky, umělce a obchodníky po celém světě, přinášel každý měsíc zprávy o nahrávkách, muzikantech, událostech a festivalech. U jeho zrodu stáli spolu s ním Gary Henderson, Dick Freeland a Dick Spottswood. V roce 1970 se Pete stal editorem BU a napsal do něj řadu článků. V té době také BU pořádal Indian Springs Bluegrass festival v Marylandu.

V roce 1985 stál u zrodu Mezinárodní bluegrassové asociace (IBMA) a v roce 1991 spoluzakládal Mezinárodní blue-

ZEMŘEL PETER KUYKENDALL

21

grassové muzeum, do jehož síně slávy byl v roce 1996 slavnostně uveden. Byl také nadšený sběratelem nástrojů a jeho sbírka čítala řadu vzácných banjí, man-dolín nebo kytar.

V posledních letech, přestože mu zdraví nesloužilo, zůstával aktivní, dál se účast-nil bluegrassového dění, navštěvoval festivaly v regionu, kde žil a každoroč-ně jste ho také mohli potkat na výroč-ní konferenci IBMA. Po dalším zhoršení zdravotního stavu přestal chodit, tak-že potřeboval stálou péči. Ani v tom-to stavu ale nepřestal přijímat přátele.

Podíl Pete Kuykendalla na rozvoji blue-grassu lze jen těžko docenit, byl bezpo-chyby jednou z největších bluegrassových autorit posledních padesáti let. David Freeman, majitel nahrávací společnosti Rebel Records, o něm řekl: „Když časopis BU začínal, byl bluegrass na dně. Časopis šířil informace a zdůrazňoval umělecký aspekt bluegrassu, který pomohl vyvést z putyk, kde v padesátých letech skončil. Bez něj nevím, kde by dnes bluegrassový průmysl byl.“ Bluegrassová muzika při-šla o jednoho ze svých největších znalců a lze jen doufat, že bude nadále pokra-čovat alespoň časopis, který založil.

Pavel Brandejs

ZEMŘEL PETER KUYKENDALL

22

Americká bluegrassová královna Rhonda Vincent v Praze

AMERICKÁ BLUEGRASSOVÁ KRÁLOVNA RHONDA VINCENT V PRAZE

Jako jedna z nejvýznamnějších bluegrassových událostí roku 2017 v Čechách by se dal označit koncert Rhondy Vincent & The Rage dne 6. září v Dvořákově síni pražského Rudolfina.Rhonda Vincent, jedna z největších a nejoceňovanějších hvězd bluegrassové historie, přijela po dvou letech znovu do Čech. Předloni v červenci se českému publiku předvedla na dvou koncertech v Jablonci nad Nisou. Byla nadšená nejenom obecenstvem, ale hlavně spoustou vynikajících českých muzikantů. Prozra-dila, že jejím velkým snem bylo si jednou zahrát v nekrásnějším hudebním sále v Pra-ze. Ten se jí teď díky Jirkovi Šubrovi a Romanovi Zajíčkovi z kapely Barbecue vyplnil.

Napřed pro ty, kteří ji ještě neznají, něco málo o ní a dalších členech kapely. Rhon-da pochází z muzikantské rodiny, kte-rá se hudbě věnuje již po pět generací. Narodila se v roce 1962. Poprvé se ob-jevila na jevišti v pěti letech s rodinnou kapelou Sally Mountain Show. V osmi letech začala hrát na mandolínu, poz-ději následovala kytara a housle. V roce 1970 natočila na první singl svou verzi slavné Muleskinner Blues od Jimmie-ho Rodgerse. Po celou dobu pravidelně vystupovala se Sally Mountain Show. V roce 1985 se zúčastnila televizní soutě-že You Can Be Star, kterou pořádal The Nashville Network. Soutěž vyhrála a při-neslo jí to nahrávací smlouvu. Její první profesionální vystoupení bylo s country zpěvákem a hvězdou Grand Ole Opry Jim Ed Brownem. V devadesátých letech natočila několik country alb u Giant Re-cords, ale žádného velkého úspěchu se nedočkala, a tak se rozhodla vrátit zpět k bluegrassu.

V roce 1998 si ji Ralph Stanley pozval jako jednoho z hostů na svou nahrávku Clinch Mountain Country u Rebel Re-cords. Album zvítězilo v kategorii IBMA Nahrávka roku 1999. Rebel Records záhy

vydali i její první bluegrassové album s názvem Back Home Again. Následoval raketový start. V 2000 – 2006 se stala u IBMA zpěvačkou roku a její kapela The Rage vyhrála v kategorii Bavič roku 2001. Následovalo spousta další ocenění, pět Gramy nominací atd. Sama má více než čtyřicet prestižních cen, se členy její ka-pely jich mají dohromady asi sto.

Wall Street Journal ji již v roce 2000 na-zval New Queen of Bluegrass, tedy novou královnu bluegrassu. Mimochodem, i její mladší bratr Darrin, sklízí jeden úspěch za druhým se svou skupinou Dailey & Vincent. Pochopitelně si tahle dáma, kte-rá sama také bravurně ovládá mandolí-nu, může vybírat ty nejlepší muzikanty v branži. Dva z nich si pamatuju dokonce ještě o tři roky déle než ji. V roce 1996 vystupoval Josh Williams (ročník 1980) se svou skupinou High Gear a Mickey Ha-rris s Tim Graves & Cherokee na IBMA festivalu v Owensboro v Kentucky. Oba tehdy ještě jako teenageři a oba rovněž ze starých muzikantských rodů. Ještě někde mám Joshovo první cédéčko, kde sám hraje na všechny nástroje. Často byl označován jako zázračné dítě. Jejich ne-uvěřitelnou kariéru od té doby neustále

23


sleduju a zažila jsem je během těch let v mnoha různých seskupeních. Josh byl poprvé v Evropě koncem devadesátých let se skupinou Special Consensus Grega Cahilla a Mickey několikrát s Chris Jones & Night Drivers či Sally Jones & the Side-winders. Také už jsem v minulosti o nich několikrát psala.

Tahle kapela je ale ta nejlepší. Mickey hraje s Rhondou nepřetržitě na basu od roku 2002 a Josh hrával v The Rage na kytaru v letech 2003 – 2007. Kvůli osobním problémům ze skupiny odešel. V roce 2008 roce si ho jeho největší idol Tony Rice pozval do své kapely jako man-dolinistu a to byla pro něj ta nejlepší ško-la. Jistě ta jejich spolupráce měla zásluhu i na tom, že Josh Williams získal tři roky po sobě titul IBMA kytarista roku v letech 2008, 2009 a 2010. Záhy si založil vlast-ní kapelu a Josh Williams Band se stal IBMA Objevem roku 2010. V roce 2012

ho Rhonda přijala zpátky do The Rage. Dodnes jsou jeho parádní kousky Blue Railroad Train, Free Born Man a mnoho dalších, převzatých z repertoáru Tonyho Rice, který, jak všichni víte, bohužel již dávno zpívat nemůže.

Ostatní členy kapely blíž neznám. Se-známila jsem se s nimi až v roce 2013, když jsem Rhondu viděla naposled na Outer Banks Bluegrass Island festivalu v Severní Karolíně. Všichni jsou vynikající muzikanti světové třídy. Houslista Hunter Berry přišel do kapely ještě jako teen-ager v roce 2002 a později se oženil s její dcerou Sally. Od roku 2009 s nimi hra-je banjista Aaron McDaris, jako všichni i on je vynikající instrumentalista i zpěvák. V roce 2012 nastoupil dobrista Brent Bur-ke, který je zároveň manželem její druhé dcery Tensel. Vyčíslit i všechna jejich oce-nění by bylo nad mé síly. Rhonda Vincent má ale i vystupování hodné svého titulu.

24

Vypadá ve svých nádherných gardero-bách spíš jako hollywoodská hvězda, než jako bluegrassová zpěvačka. V Praze se objevila v dlouhé blankytně modré toa-letě a i kapela je také vždy perfektně ob-lečená.

A ted už konečně o koncertu. Zahájila ho za obrovského potlesku jedním se svých největších hitů Kentucky Borderline. Ná-sledovala dynamická Driving Nails in my Coffin od Ernesta Tubba. George Jonese nám připomněla jeho nádhernou písní I‘ll Be Over You When the Grass Grows Over Me. Její kapela The Rage se nám představila virtuózně zahranou instru-mentálkou The Eighth of January. Jejich kapelnímu busu se říká Bluegrass Express a o tom nám zazpívala písničku Driving the Bluegrass Express..

Jejich vynikající dobrista Brent Burke se nám představil nádhernou instrumentál-kou Dobro Chimes. Rhonda se potutelně usmívala, když prohlásila, že sice neví,

jak se bude tvářit její dcera Tensel, když ho nechá zazpívat o jiné dívce jménem Jenny v milostné písni Girl From West Virginia. Ale dopadlo to dobře. Nejenom hraje, ale také i zpívá opravdu výborně.

Prozradila nám, že nedávno natočila se zpěvákem Daryle Singletary album coun-try duetů s názvem American Grand-stand, ke kterému napsala úvodní píseň a má pár kopií na prodej s sebou. Píseň pak s vypůjčenou kytarou sólově před-vedla. Při děkování za její zapůjčení Ro-manovi Zajíčkovi se nezapomněla zmínit o tom, jak obdivuje výborné české výrob-ce hudebních nástrojů a ty spousty na-šich vynikajících muzikantů.

Na Joshovu hvězdnou mandolínu nás upozornila ve své písni I´ve Forgotten You. Ten se pak opět chopil kytary. Husí kůže mi naskočila při jeho dojemné pís-ni Well Excuse Me Sir. Jedinečný byl také další z hitů z repertoáru Tonyho Rice, Blue Railroad Train. Obecenstvo se moh-


Rhonda Vincent s autorkou článku Lilkou Pavlak foto: archiv autorky článku

25

lo utleskat! Josh je zkrátka fenomenální kytarista i zpěvák.

Znovu naskočila husí kůže jistě nejenom mě, když sálem zazněl a capella gospel Rise and Follow me. Na nepřítomného houslisty a druhého Rhondina zetě Hun-ter Berry, kterému těsně před odletem onemocněla maminka a proto s ní zůstal doma, si vzpomněli v písni Run Missi-ssippi River. Zazněla tentokrát tedy bez houslového sóla.

Pak si Rhonda zavolala na jeviště Alenu Schernstein Vítovou, zpěvačku z Berušek a Bluegrass Bazaru. Značně ji přivedla do rozpaků, neb si s ní chtěla zazpívat duet písně, o které byla přesvědčená, že ji spo-lu zpívaly v Jablonci. Bohužel se netrefila na tu správnou, tak ji část zpívala sama. Ale na druhý pokus to již klaplo a tak Rudolfinem zazněl i Alenin hlas v jejich česko-anglickém duetu Když slunce jde spát s končícím dnem. Anglický název si bohužel nepamatuju.

Basák Mickey Harris se nám představil i jako zpěvák v písni Drink Up And Go Home. O banjistovi Aaron McDarisovi prohlásila, že je to kapelní sluníčko, věč-ně s úsměvem na rtech a dobrou nála-dou. Všichni ho mají moc rádi. Předvedl se nám ve své divoké instrumentálce All About the Banjo. Rozjásané obecenstvo se uklidnilo až když Rhonda začala zpívat dojemnou píseň Beneath Still Water Your Love is Gone od Emmylou Harris.

A znova přišel na řadu Josh. Tentokrát exceloval s písní Free Born Man, kterou kdysi napsal Jimmy Martin a proslavil Tony Rice. Ta mu teda sedla, obecen-stvo šílelo! Aby se uklidnili, na řadu při-

šla další nádhera, při které naskakovala husí kůže, Old Rugged Cross. Rhonda požádala publikum, aby si zazpívalo s ní. Mnozí ji poslechli. A bylo to velmi dojem-né.

Znovu děkovala za vysněnou možnost si zahrát v tomto velkolepém sále a před takovým vynikajícím publikem. Od po-řádajících Jirky Šubra a Romana Zajíčka dostala dvě nádherné kytice. Na rozlou-čenou zazpívala Muleskinner Blues od Jimmieho Rodgerse, se kterou se široké veřejnosti poprvé představila ve svých de-víti letech. Potlesk ve stoje div nezbořil sál a tak pochopitelně musela přidat. Za-zněla Jolene od Dolly Parton. Ale ani to nestačilo. V posledním přídavku si vzpo-mněla na legendární Osborne Brothers v jejich nejslavnější písni Rocky Top, která poprvé zazněla před padesáti lety.

Zaslechla jsem, jak si povídají lidi kolem, že to byl ten nejlepší koncert na jakém kdy byli. Tak nezbývá než znovu poděko-vat Jirkovi Šubrovi a Romanovi Zajíčkovi za organizaci tohoto opravdu výjimečně velkolepého koncertu. Nejenom Rhonda Vincent a její kapela na něj jistě budou dlouho vzpomínat.

V předsálí se zatím vytvořila dlouhá fron-ta jejich fanoušků na focení. To si ona potom viditelně užívala. Její hoši se zatím věnovali prodeji cédéček. Následujícího sessionu, který prý trval až do časných ranních hodin, jsem se již bohužel nezú-častnila. Prý to ale bylo veliké.

Lilka Pavlak

Fotky najdete na mém FB profilu: https://www.facebook.com/lilly.pavlak


26

ROZHOVOR – Luboš Marek

ROZHOVOR - LUBOŠ MAREK

Začátkem října letošního roku jsme vyrazili s BG Cwrkotem na cestu pro nás dalekou, tedy do jižních Čech. Byli jsme pozvaní do Music klubu Sokolovna v Týně nad Vltavou, kde Luboš Marek, houslista a kapelník skupiny SEMTAM pořádá pravidelné večery s hosty. Hraní to bylo bezvadné a protože jsme nocovali přímo u Luboše, stihli jsme si večer i ráno u snídaně popovídat o muzice. Dům má vyzdobený desítkami festiva-lových plakátů, mnohdy z dob pradávných, takže bylo věru o čem mluvit. Rád jsem proto Luboše – jako opravdu pamětníka – vyzpovídal pro BL. Přeji příjemné počtení.

Začnu obvyklou otázkou: Jak ses vlastně dostal k muzice a kdy? A co Tě přivedlo zrovna k bluegrassu?

Jako každý houslista jsem začínal s mu-zikou na LŠU (Lidové škole umění), dnes ZUŠ (Základní umělecká škola). Velice záhy jsem zjistil, že mi dělá dobře se před-vádět s houslemi na veřejnosti. Už na po-čátku jsem věděl, že mým cílem nebude komorní notový umělec, ale spíše hraní u ohně s kytarou. Ani svojí učitelce hous-lí jsem moc radosti nedělal, když jsem si klasiky trochu poupravoval podle svého. Co mne asi v počátku ovlivnilo nejvíce, byly letní táboráky na chatě, kam každou sobotu přijížděl můj strýc, výborný swin-gový a trempský kytarista a zpěvák. Už tehdy jsem tušil, že tohle je hudba, která mne zasáhne na celý život. Tenkrát jsem sice nevěděl, že většina těchto písniček pochází z amerických originálů, ale to už byl jen krůček ke country a bluegras-su. V televizi se díky politickému otep-lení kolem roku 1968 začaly objevovat pořady o trempingu a taky Greenhorni a Petr Bryndač, jejich tehdejší fenomenál-ní houslista. A v mých asi čtrnácti letech jsem se snažil kopírovat a učit všechna jeho sóla. Za to bych mu na dálku chtěl poděkovat. To byla chvíle, která mne de-finitivně nasměrovala k bluegrassu.

Já Tě pamatuju vždycky jako houslis-tu, ovládáš i jiné nástroje?

Bylo období, kde mne spolužáci z kera-mické průmyslovky v Bechyni znali spíše jako zpívajícího kytaristu s harmonikou na držátku, kde se moje hudební tvorba za-měřila hlavě na spolužačky. V současnosti používám své neumělé hry na kytaru jen při skládání nových písniček pro kapelu.

Houslisty bude jistě zajímat značka houslí, používané struny a smyčec. Mimochodem, jsou houslisté také – jako zejména banjisté – schopni trá-vit hodiny diskusemi ohledně zvuku nástroje?

Asi před třiceti lety jsem se potkal se slav-ným houslařem z Lubů, panem Joo, který na jednom festivalu koncertoval se svý-mi dcerami a ten mi prozradil, že moje housle pochází z jeho kraje, z nějaké manufaktury z počátku minulého stole-tí. A mimochodem, moc se mu tenkrát líbily. Já jsem k těmto houslím přišel dost poetickou cestou, když mi je nabídl můj bývalý, v té době již ohluchlý učitel se slo-vy, že je rád, že budou v dobrých rukách. Tenkrát jsem mu za ně dal tři stovky. A v mých rukách jsou už 45 let. Snad se mu jeho přání naplnilo.

27

Bezmála čtyřicet let používám nerez struny Thomastik. Když vlivem nějakých nedovozů za minulého režimu nebyly k sehnání, byl jsem z toho dost nešťast-ný a různě jsem si je na houslích otáčel a navazoval. Léta jsem používal dřevěné smyčce. Legendární je příhoda s mým smyčcem, kdy jsem se před léty, povzbu-zen nějakou skleničkou, pokoušel zasta-vit tímto nástrojem – v ceně celé mé vý-platy – větrák u Wendyho v hospodě po jednom Dostavníku v Sokolově. Větrák jsem nezastavil, smyčec to nepřežil a já v tu chvíli skoro vystřízlivěl. Tuto histor-ku pak dávali k dobrému na koncertech Nezmaři, kteří byli svědky této komické scénky. V posledních letech jsem začal používat karbonové smyčce, je to zase krok v technice kupředu.

Jsi dlouholetým kapelníkem skupi-ny SEMTAM. Touto skupinou ovšem Tvá hudební story nezačíná. Můžeš stručně rekapitulovat svoji hudební historii, kde všude jsi působil před SEMTAMem?

Jak jsem se již zmínil, svá studijní léta jsem prožil na keramické škole v Bechyni. A protože v té době se tam ještě nepoda-řilo normalizátorům vymazat atmosféru osvícených let uvolnění, všude bylo plno Kryla a Mikiho Rivoly, bývalých slavných absolventů této školy, všichni hráli na kytary a zpívali jejich písničky. Měl jsem štěstí, že tam v tu dobu studoval jeden bluegrassový nadšenec - výborný ban-jista Petr Filipovský, který mne do téhle muziky zatáhl natvrdo. Později jsme se spolu potkávali na festivalech, kde hrá-val s chomutovskou kapelou ŠLAPACÍ PĚTKA. Na škole tak vznikla první moje kapela C+W (Country & Western), jak se

tehdy říkalo bluegrassu, THE SKINNERS, kterou nám normalizátoři na naší první krajské Portě 73 v Českých Budějovicích přejmenovali na KOŽEŠNÍKY. Za zmínku stojí ještě další školní kapela JEZDCI, kde tvořili základ spolužáci původem z Plz-ně a součástí tohoto sdružení po mém odchodu na vojnu byl později prý i Míša Leicht. Jako velké štěstí vidím i to, že pár týdnů po příchodu z vojny jsem poznal country kapelu ROHÁČI z Českých Budě-jovic. To byl zase krůček kupředu v kva-litě muziky a mnoho víkendových hraní v hospůdce v Doudlebech. Rád na tyto bezstarostné roky vzpomínám. Po něko-lika letech mi byla i tato kapela malá a já v hlavě začal spřádat myšlenky o něčem jiném, novém. Ale to už je historie kapely SEMTAM.

SEMTAM, kapela jejíž historie sahá do začátku osmdesátých let. Zisk Port, skladby na LP z Porty, to bylo něco. Můžeš přiblížit historii a úspě-chy téhle kapely. A připomenout mu-zikanty, kteří kapelou prošli?

Ten začátek jsem již naznačil, měl jsem hlavu plnou energie a představ o „do-konalé a nejlepší kapele“. Byly to hod-ně naivní a smělé představy. S odstupem času se tomu směju. Ale ve vší nezkuše-nosti a naivitě bylo něco, co tyto vzdá-lené myšlenky a přání snad dokázalo zhmotnit. Z Roháčů jsem si vzal s sebou výborného kontrabasistu a textaře Petra Hensela. Byl to snad osud, Petr chodil na basu k tatínkovi Pavlíny Jíšové a ta se vzápětí stala dalším členem kapely, zpo-čátku jako druhá houslistka a „trochu do vokálu“. Dalším zakládajícím členem ka-pely byl Jarda „Matěj“ Matějů, s kterým jsem se potkal krátce předtím na čundru


28

v Adršpachu. Ani jeden z nich předtím sólově nezpíval. V tu dobu se přestěhoval na jih z Teplic Jožka Hlavenka, bývalý vy-nikající dobrista a kytarista legendárních PRŮDUŠEK. I po létech s nostalgií vzpo-mínám na jejich vynikající vokál. Škoda, že se Jožka dnešní doby nedožil. Kapela by nebyla úplná bez kytaristy Milana Tri-pese a mandolinisty Zdeňka „Bajzy“ Pe-trly. Přibližně po roce přišel do Budějovic banjista Vojta Zícha, opravdová legenda této muziky. Zpočátku jsem mu dokonce i vykal, jaký jsem z něj měl respekt. To, co se mi před několika lety zrodilo v mé hla-vě jako bohapustá fantazie, se najednou stalo skutečností. Kapela dostala v Plzni Malou Portu 82 a v letech 83 a 84 inter-pretační Porty. A ty otevíraly dveře všu-de. Byly koncerty, festivaly, desky z Port, desítky nahrávek ze studia jihočeského rozhlasu, televize. Ze dne na den se staly z Pavlíny a Matěje sólové pěvecké hvěz-dy. Zřejmě zapracoval i v tomto osud, že nikdo z těchto vynikajících muzikan-tů nechtěl už před těmi pětatřiceti lety něco kopírovat a napodobovat. Tím za-čal vznikat osobitý styl kapely, který nás provází do současnosti. Vokály jsem se v předchozích kapelách naučil psát „ame-ricky“, ale to bylo všechno, to ostatní šlo svojí vlastní cestou a začaly vznikat i prv-ní autorské písničky (Návrat, Starodáv-ná). Muzikantů prošlo kapelou mnohem více, zmíním se jen o těch, kteří zanechali největší stopu. Po odchodu Pavlíny a Ma-těje nastala doba hledání a změn. Přišla zpěvačka Lenka Huszárová (Jakschová), nakrátko, ale o to silněji, se zapsala Pav-lína Braunová, po které bohužel zůstaly jen vzpomínky. Svojí úspěšnou pěveckou dráhu zde odstartovala také Míša Hálko-vá (dnes u Žalmana), krátce zde působil písničkář a kytarista Jirka Smrž.

Jaká je součastná sestava?

Bude to už deset let, co jsme kapelu po okolnostmi vynucené pauze zase oživili. A protože dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, nastala doba postupného hledání muzikantů. Z původní sestavy zůstali ba-njista Vojta Zícha, zpěvačka Lenka Hus-zárová a já. Přišel Tomáš Berka na kytaru, zpěvák a mandolínista Pepa Pospíšilík, Petra Želiborová na baskytaru a zpěvačka Pavla Blažková Panská. A protože si Pavla plní v současnosti mateřské povinnosti, tak se střídá s další mladou zpěvačkou, Kristínou Nídlovou.

Jak často hrajete a kdy zkoušíte?

Vzhledem k tomu, že největší vytížení folkových a bluegrassových kapel je v době letních přehlídek a festivalů, tak i my máme nejvíc hraní od května do září. Poslední roky se nám daří tento kalen-dář úspěšně zaplňovat. Třeba během le-tošního léta zbyly pouze dva víkendy na rekreaci. Ve zbytku roku je to takový „udržovací klubový nebo koncertní pro-gram“, tak jednou, dvakrát do měsíce. Pokud to ostatní povinnosti muzikantů dovolí, snažíme se ve zbytku času každý týden zkoušet.

Děláte i nové věci? Mladší kolegy bude určitě zajímat, jak to u matado-rů funguje, kdo rozhoduje o reperto-áru, aranžích. Zkus trochu přiblížit, jak taková kapela funguje.

Nové věci se musí dělat. Jinak začne i v naší kapele kocovina z přehrávání. A to je základní motor pro moje skládání. Sice mi v hlavě něco zraje delší dobu, jakési schéma, ale dokopu se k činnosti vždy


29

nutností, aby bylo co dělat v kapele no-vého. Anebo něco vyštracháme ze šuplí-ku a dáme tomu novou podobu. Aranže vyplynou na zkoušce, každý k tomu něco přidá svého. Vokály u nových věcí větši-nou vylaboruji já doma. Ale všechno se dopracovává na zkoušce, až tam zjistí-me, jak to k sobě pasuje.

Na kterých hudebních nosičích Tě můžeme slyšet?

Kromě pralesních nahrávek na předrevo-lučních deskách z Port jsme vytvořili tři cédéčka: Na ostří nože (1990), Návrat (2013) a SEMTAM 35 Live (2016) .

Plánujete nějakou další studiovou nahrávku?

Jakýsi projekt mi v hlavě zraje, ale je to zatím jen v myšlenkách. Pokud to klap-

ne, mohlo by to být zajímavé. Na celou naší autorskou novou desku zatím nemáme dostatek věcí. Musím se jako autor po-lepšit.

Hrajete někdy i v zahraničí?

Po revoluci jsme jako všichni začali jezdit na západ a na jih. Tenkrát jsme opakovaně navští-vili Německo, Rakousko, Švýcar-sko. V novodobé historii jsme byli v roce 2013 pozvání na blu-egrassový festival ve Francii do La Roche. Moc se mi tam líbilo, hlavně to, jak tou muzikou do-káže žít týden celé město. To, že koncert byl přenášen ampliony po městě třeba v 11 hodin ve-čer, byl pro mne ten nejsilnější

zážitek. V tom se máme od nich čemu učit. Co se týče budoucích akcí v cizině, vysloveně se tomu nebráníme, ale, na rozdíl od jiných bluegrassových kapel v Čechách, máme repertoár skoro vý-hradně v češtině a od toho se všechno odvíjí. O to více se snažíme hrát českým posluchačům.

Od SEMTAMu zpět k Tvé osobě. Jak to máš třeba se sóly? Připravuješ si je tón od tónu nebo improvizuješ poka-ždé něco jiného?

Bylo období, kdy jsem se učil na ame-rických originálech a dřel to tak dlouho, než to „tam“ bylo. Dneska je doba jiná, většina věcí je autorská, ale na improvi-zaci na podiu, až na malé výjimky, stejně nesázím. Není vždy maximální konstela-ce a občas taky i zebou prsty. Takže stej-ně jdu cestou jako za mlada. Většinou


30

vymyslím něco až moc složitého, co se z hlavy zahrát nedá a pak to zase „tluču“ pracně do prstů. Obdivuji houslisty, kte-ří to dokáží improvizovat na podiu. Ale těch u nás moc není.

Kdo byly Tvé hudební vzory, ať už kapely nebo houslisté?

Jak jsem už zmínil, u nás to byli GREEN-HORNI, potom hvězdy z Ameriky jako Earl Scruggs, Bill Monroe a plno dalších. Do kapelní tvorby kdysi přímo zasáhly kapely SELDOM SCENE, NEWGRASS RE-VIVAL. Houslisté tam byli všichni špičkoví, nedostižnými vzory pro mne byli Wassar Clements nebo Sam Bush.

Vím, že jsi potkal spoustu zajímavých postav českého bluegrassu, řada z nich už nehraje, jiní emigrovali. Mů-žeš na některé z nich zavzpomínat?

Velice rád vzpomínám na kluky z teh-dejšího COPu. Tenkrát tam působil snad nejlepší zpěvák bluegrassu u nás, Bohouš Chaloupek. Jeho texty zlidověly. Navště-voval jsem je na jejich „americkém“ ranči v Tymákově u Plzně. Třetí houslista s námi tam byl vynikající Honza Hanko. Já v té době přespával jako mistr v cihelně na stole v kanceláři a Honza se živil nástřiky proti červotočům v Praze a své provozov-ny využíval ke spaní taktéž. Tak jsme si třeba o půlnoci volali z Budějic do Prahy, co jsme se nového naučili a přehrávali si nová sóla. Byla to krásná doba. Za něja-ký čas celá kapela zmizela za moře, ještě před tím mne na Živitelce přemlouvali, abych jel s nimi. Nebyl jsem bohužel ta-kový hrdina jako oni. Častokrát jsem jim potom záviděl a myslel na ně, doposud si s oběma na FB píšu. Asi byl můj osud

napsán jinak, krátce na to jsem založil kapelu SEMTAM.

Jsi už v muzice opravdu dlouho a můžeš srovnávat. Změnila se nějak za ta léta tvář českého bluegrassu? Zkus trochu zavzpomínat, jak to ten-krát bylo. Pikantní historky z natáče-ní jsou samozřejmě vítány.

Je pravda, že už něco pamatuji. Změnilo se toho mnoho. Byl bych poslední, kdo by vychvaloval minulý režim, ale to ob-dobí vzdoru přinášelo i něco pozitivního pro tuhle muziku. Když jsem tenkrát za-čal hrát, bylo třeba na jihu Čech možná třicet country kapel. Nechci hodnotit jejich úroveň, ale to zázemí pro hledání muzikantů do kapely bylo nesrovnatel-né. Zřejmě to bylo taky tím, že americká country mnou nebyla tehdy chápána jen jako muzika, ale víc jako způsob vzhlížení k Americe, k vysněnému způsobu života, v kontrastu s nesmyslností a šedivostí bý-valého režimu u nás. Spousta věcí byla tehdy jednodušší, už jsem se zmínil, jak dobrou kapelu mohlo nakopnout jedno vítězství na Portě do výšin. Na druhou stranu i v dnešní době se může kvalitní kapela prosadit, má k tomu dost příleži-tostí. A to už nemluvě ani o možnostech hrát zahraničí.

Chodíte si někdy zahrát jen tak, tře-ba do hospody nebo k táboráku?

Já mám raději spíše prostředí útulné hos-půdky. Jedna taková rodinná je ve Slavo-šovicích u Třeboně, u našeho kamaráda Danečka. Pokud čas umožní, tak tam jez-díme slavit naše kapelní narozeniny. Je to takové příjemné zpestření koncertního a festivalového hraní.


31

Kromě muziky také organizuješ hu-dební akce v Týně. Můžeš to celé tro-chu představit?

Už nějaký čas funguji v komunální po-litice v Týně. V současnosti jsem radní a snažím se nějak pozitivně zasahovat do kultury ve městě. Podařilo se mi již před lety stavebními úpravami získat prostory pro stylový hudební klub ve sklepě Soko-lovny pro padesát diváků, kde jste měli možnost si také zahrát. Za sedm let, co zařízení funguje, se tam konalo ke stov-ce večerů nejen z bluegrassu a folku, ale i dalších menšinových žánrů a vážné hudby. Kromě toho jsem si ve spolupráci s místními ochotníky vyzkoušel nultý roč-ník nové vltavotýnské folk a country pře-hlídky „Vltavotýnské točení“, v krásném parku na otáčivém hledišti. Pozvali jsme si slavný HOP TROP, návštěvnost byla úžasná a mohu se pochlubit, že celá akce skončila bez jakýchkoliv dotací s mírným přebytkem, což mne posílilo v myšlence v tom pokračovat i do budoucna.

Jakou muziku posloucháš a co Tě v poslední době zaujalo? Můžeš za-brousit i do nebluegrassových vod a případně zkus doporučit k po-slechu nějaké své favority, domácí i zahraniční.

Před nějakým časem jsem si pořídil no-vou televizi, která umí chytat internetová rádia. Možná Tě trochu překvapím, ale naladím si tam starý americký bluegrass a hodiny dokážu tuto už prehistorickou hudbu poslouchat. Úžasně mne to na-plní klidem a vrátí o čtyřicet let zpátky. A pokud na mne přijde touha něco no-vého složit pro kapelu, tak si pouštím pís-ničky úplně jiných žánrů a po hodinách

poslechu sedám k pokusu něco stvořit.

Sleduješ současnou českou bluegras-sovou scénu. Jak vidíš budoucnost bluegrassu v Čechách?

Nechci tady působit jako nějaký stár-noucí mentor. Kdysi mne posadil Karel Tampier do nějaké poroty na Portě a měl jsem každé kapele říkat, co dělají špatně. Bránil jsem se tomu a všem jsem řekl, že to dělají dobře a ať hrajou dál a nejdůle-žitější je, že je to baví. Ale když se mám opravdu trochu k tomuto vyjádřit, vidím na jedné straně špičkové mladé muzi-kanty i výborné kapely, na druhé straně menší návštěvnost bluegrassových pře-hlídek. Ale černě to nevnímám, možná by to chtělo víc autorské tvorby s dob-rými českými texty, abychom se trochu písničkami víc přiblížili publiku. Asi jim trochu schází, v dobrém slova smyslu, ti Zelenáči.

Ještě k českým kapelám. Pokud se po-tkáme na nějaké přehlídce, tak si jiné bluegrassové kapely rád poslechnu a ty dobré se snažím pozvat k nám do Mu-sic klubu do Týna. I po letech mám stále slabost pro DRUHOU TRÁVU, vyzařuje z nich profesionalita každým coulem a ční nad námi všemi. Držím Robertovi pal-ce, aby mu to takto vydrželo co nejdéle. A všem pořadatelům bluegrassových přehlídek přeji výdrž, ta je v této nepříz-nivé době pro vytváření čehokoliv smys-luplného moc důležitá.

Díky za rozhovor a přeju hodně úspě-chů v muzice i pořadatelské práci.

V listopadu 2017 se ptal Pavel Brandejs.


32

Letní sezóna 2017 v Bluegrass Theatre

LETNÍ SEZÓNA 2017 V BLUEGRASS THEATRE

V r. 2016 bylo otevřeno Bluegrass Theatre – hudební bluegrassová scéna, které může být využitá nejen pro bluegrass a nejen pro hudbu. Tenisový klub (TKK) je spolu-pořadatel akcí v Bluegrass Theatre se spolkem Ptačoroko z.s. , hudebním spolkem z Frýdlantu nad Ostravicí, který současně hudební skupinou z Frýdlantu a z Metylovic.Doposud se konalo 13 akcí.

V roce 2017 bylo naplánováno uspořá-dání 8 hudebních akcí. Uskutečnilo se 7, osmá byla zrušena pro silný déšť. Při akcích pod otevřeným nebem se musí počítat s vrtochy počasí a tak těch sedm skutečně povedených akcí je velkým úspěchem a pořadatelé získali cenné zku-šenosti.

První koncert rozjeli The McMillan’s Bro-thers. Bluegrassový veterán Pavel Juřena proháněl banjo ještě v prázném areálu víc než hodinu před příjezdem zvukaře a byl očividně spokojen. S takovým zápa-lem už potom nehrála ani celá jeho ka-pela. Muzikanti hráli dobře, ale myslím si, že se sami trochu poškodili zvučením přes vlastní prostorový mikrofon. Dokázala to následující kapela BlueREJ, která od prv-ních tónů naznačila, že to bude zvukově jiná liga. Když k tomu přidali vyzrálý zpěv a instrumentální výkony, nemělo to chy-bu. Vrcholem bylo špičkové instrumen-tální vystoupení skupiny New Aliquot. K tomu už není co dodat.

Druhý koncert začala naše domácí kapela Ptačoroko. Po nich Whiskey Before Bre-akfast, kde mě fascinoval zejména krásný zvuk Shellinova banja. Jak znám Shellina spoustu let, tak to jsem ještě neslyšel. Tajemný recept jsem se nedozvěděl, ale ani později jsem ho už tak neslyšel zahrát. Vrcholem večera byla kapela BG Cwrkot a ta ukázala mistrně zvládnutou hru na

prostorové mikrofony, k tomu není co dodat, snad jen to, že Pavel Brandejs na pořadatele a areál pěl takovou chválu, že jsme asi zpychli. Zakončila vše zase domácí kapela Ptačoroko v klasické ro-dinné sestavě s baskytaristou Vaškem, na rozdíl od první části, kde jsme hráli s adoptovaným kontrabasistou Markem Pasičnykem.

Třetím koncertem a takovým skokem do tmy byl minirock festival. Nikdo netušil, jak dopadne tato změna žánru. Je nutno říci, že všichni měli povinnost hrát čistě vlastní tvorbu. Akci obstojně rozjeli Alter Via, zvukař hrál na sólovou kytaru, tak se jim to trochu komplikovalo. Kapela 432 Hz předvedla mladistvý a velmi sympa-tický výkon. Zpocený Voko zahrálo výbor-ně a předvedlo profesionální rockovou show, všem se líbilo a jednoznačně bylo hvězdou večera. Na závěr hrálo Pavluša trio. Hudebníci hráli výborně, však už mají něco nahráno, ale syntetický dopro-vod bicí, basa a další nezapadl ani do ve-čera, ani do prostředí. Diváci to dali naje-vo a někteří i odešli. Škoda, někdy méně znamená více.

Čtvrtý koncert začal eFeM Grass. Hrá-li dobře a jsme rádi, že tu máme v blíz-kosti takovou kapelu. Goodwill spustil contemporary bluegrassovou smršť. Najednou jich bylo všude plno. Masivní hudba i zpěv. Hodně se líbila. The Jumper

33

LETNÍ SEZÓNA 2017 V BLUEGRASS THEATRE

Cables to měli po nich těžké, ale dohá-něli to kvalitou a čistotou, jednoduchos-tí i propracovaností. Také se hodně líbili a zakončili celý večer, který měl hodně specifický ráz.

Pátý koncert zahájila jako předkapela domácí skupina Ptačoroko, standardním programem i výkonem. Po nich to rozjel BG styl. Přes absenci dobristy s výrazným hlasem, zahráli a hlavně zazpívali výbor-ně, sklidili velké ovace. Hlavním hostem večera byl Svaťa Kotas Band. Spojení mlá-dí a zkušeností dopadlo dobře. Mi se nej-více líbil kontrast křehkého romantického ženského hlasu oproti nekompromisnímu přesvědčivému banju. Myslím, že celý ve-čer byl hodně povedený a měl zase tro-chu jinou atmosféru.

Šestý koncert zahájila přesvědčivě zkuše-ná kapela Vrtáci. Po nich Red and Whi-te posunula laťku zase o kousek výše a potom následovali naší hosté z Holan-ska. Nevím, kolik se ten večer sešlo po-zitivních okolností, ale Red Herring rozjel nejkrásnější večer celého seriálu koncer-tů. Nádherná hudba, nádherný zvuk, úžasné osvětlení zapadajícím sluncem, výborná spontánní romantická atmosfé-ra. Nám pořadatelům se to v pozitivním smyslu vymklo z rukou. To bylo ono, proč to všechno děláme a ono to bylo tady a ještě to překonalo naše očekávání. Tajemno až mystično dovršilo to, že z ce-lého koncertu nemáme žádný obrazový ani zvukový záznam a jediné fotky se za-chovaly ve fotoaparátu Jorama Peeterse (Red Herring), které si odvezl a potom nám je poslal.

Sedmý koncert byl naplánován jako hod-ně komorní, proto jsme si dovolili zahájit

koncert duem dobro a banjo (Ptačoroko), abychom profoukli dráty pro následující koncert Jitky Šuranské a Jiřího Plocka. Jitka přijela poněkud nachlazena, ale sta-tečně odehrála a odzpívala za podpory Jirího Plocka, publika a slivovice. Koncert Lucie Redlové už nebyl vůbec komorní, byl to docela nářez. Jednu skladbu ještě odehráli společně s Jitkou a Jiřím. Jitka už byla nadoraz, ale Lucie sršela energií, hrá-la a hrála. Všeobecně dobrou atmosféru dokreslují selfíčka, pořízené bezprostřed-ně po výkonu a zveřejněné na facebooku.

Osmý koncert se nekonal. Nekonečné proudy deště. Pravé Beskydské počasí. Náhradní termín už jsme společně s ka-pelou Taverna nenašli. Snad příští rok.

Celkově se celý seriál koncertů velmi podařil. Finančně jsme to zvládli, přes nízkou návštěvnost.Pořadatelé byli spo-kojeni, ale hlavně byli spokojení diváci a hudebníci. Ti byli vesměs překvapeni a rádi přijedou zahrát znovu.

Za pořadatele bych chtěl poděkovat všem sponzorům, dobrovolníkům, Obecnímu úřadu Metylovice, Sportovnímu klubu a speciálně zvukařům, paní Martině Krenželokové za občerstvení a panu Mi-lanu Kulhánkovi za opravdové fandovství a pomoc.

Na příští sezonu chystáme opět seriál osmi koncertů, z nichž jeden bude tro-chu slavnostnější. Chystáme oslavu 20 let skupiny Ptačoroko. Také ostatní koncerty by měly být rozsahem větší a s novými hosty. Těšíme se na hudebníky i na vaši návštěvu.

Lukáš Kralický

34

Banjo Jamboree a začátky kapely VětráciLetošní – lehce kulatý – čtyřicátý pátý ročník BANJO JAMBOREE přímo vyzýval k rozho-voru s některým z pamětníků oněch bohatýrských dob, kdy festival vznikal. Výsledkem je krátké povídání s Jindrou Havlíkem z Větráků.

Jindro, můžeš zavzpomínat na svoje hudební začátky? Jak ses k muzice dostal a kdy?

Tehdy, když Honza Macák chodil s kyta-rou do parku, začali se kolem něj scházet mladí kluci, včetně mě a mého bratra. Hra na kytaru se bratrovi zalíbila a za-čal se od Honzy učit. Do restaurace „Na Nádraží“ chodila každou sobotu parta přibližně čtyřiceti lidí. Ti se scházeli pod ventilátorem v rohu hospody, kde jim Honza s bratrem hráli. Postupem času jsem se k nim připojil i já a zpíval jsem jim druhé hlasy.

To už byli VĚTRÁCI?

Skupinka si říkala PARTA POD VĚTRÁKEM a jednoho dne někoho napadlo, že by-chom si mohli říkat VĚTRÁCI.

To si ale pořád představuju jako dvě kytary a pěvecký sbor. Jak jste přišli zrovna k bluegrassu?

Časem se Honza toužil naučit hrát na banjo. Základy hry mu ukázal jeho kama-rád Petr Kuklík. Ve chvíli, kdy jsem odešel na vojnu a bratr šel studovat na vysokou školu v Liberci, hledal Honza novou partu, se kterou by mohl hrát. Sehnal si pár ka-marádů z Jičína, jmenovitě Zdeňka Sed-láčka, Pepu Krenna staršího (Pepa Krenn mladší dnes hraje na kytaru v Maňana Bluegrass Bandu) a Sváťu Holana a spo-lečně založili kapelu. Honza si vzpomněl

na jméno, které mu dali v partě pod vět-rákem a tak definitivně vznikli VĚTRÁCI.

S Větráky je neodmyslitelně spojený nejstarší evropský bluegrassový festival Banjo Jamboree, letos byl už 45. ročník. Můžeš zavzpomínat na ty úplné začátky? Kdo všechno u nich byl, čí to byl vlastně nápad?

Honza neustále toužil po zdokonalování ve hře na banjo a tak začal pořádat ka-ždoroční setkání banjistů, které je dnes známo jako Banjo Jamboree. Prvního roč-níku, který se konal na Ledkovách, jsem se nezúčastnil, neboť jsem na jaře roku 1973 ještě sloužil vlasti. Po návratu z voj-ny, na podzim 1973, mě Honza pozval na jejich zkoušku. Tenkrát nedorazil je-jich zpěvák, který měl zpívat třetí hlasy. Já se drze nabídl, že bych to rád vyzkoušel a tak začalo moje účinkování v kapele.

A jak jsi přišel k foukací harmonice? Od koho ses učil, jaké byly Tvé vzory?

První rok jsem jen zpíval. Když však Hon-za sehnal nahrávky s Charliem McCoy-em, jeho hra na harmoniky se mi natolik zalíbila, že jsem zatoužil se také naučit hrát a začal jsem shánět harmoniky. První dvě jsem koupil v Turnově. Byly to půltó-nová Chrometta a dvoustranná harmoni-ka C–G. Až za rok jsem zjistil, že se hraje hlavně na bluesové harmoniky, které jsem tak začal ihned shánět.

BANJO JAMBOREE A ZAČÁTKY KAPELY VĚTRÁCI

35

Větráci fungují déle než čtyřicet let, to je až neuvěřitelné. Můžeš přiblí-žit historii kapely, zavzpomínat na muzikanty kteří skupinou prošli, festi-valy, kde jste hráli?

V roce 1975 jsme se rozhodli, že utvo-říme kapelu skládající se z kluků pochá-zejících z Kopidlna. Do kapely tak přišli bratři Vohnoutové, Zdeněk a Jarda, též nazývaný „Čvachta“ a s nimi i Rosťa Rejmond. V kapele se vystřídalo několik muzikantů, například houslistka Kateři-na Stuchlíková, zpěvačka Aneta Bílková a banjista Jirka Zach. V roce 1985 s námi poprvé vystoupil Marek Macák, tehdy tři-náctiletý. Po odchodu Jardy Vohnouta se k nám připojil basista Zdeněk Vohnout mladší, který je synem Zdeňka Vohnouta staršího.

Kde jste čerpali inspiraci, jaké byly vaše vzory? A jak jste tenkrát v době zadrátované republiky sháněli jejich nahrávky?

Většinu bluegrassových nahrávek, tehdy na páscích kotoučových magnetofonů sháněl Honza. My jsme si je následně ko-pírovali. Našimi největšími vzory byli Lester Flatt a Earl Scruggs a také Bill Monroe. Mě nejvíc zaujali Osborne Brothers, Country Gentlemen a samozřejmě Charlie McCoy.

Zahráli jste si někdy i v zahraničí?

Někdy v roce 1992 jsme byli pozváni do Mnichova, kde jsem si koupil chromatic-kou ladičku a harmoniku Hohner Special 20, oboje používám ještě dnes.

Kolegy harmonikáře bude jistě zají-mat, na jaké nástroje hraješ a jak to

máš s údržbou, opravami a laděním? Vím, že si někteří foukačkáři své ná-stroje i sami ladí.

Mezi mnou dodnes používané harmoniky patří starší typy harmonik Blues Harp, Marine Band a čínské Silvertone. Všechny tyhle harmoniky si opravuji, různě upravuji a ladím sám.

Vydali jste i nějaké album?

V roce 1995 jsme nahráli jedinou kazetu s názvem VĚTRÁCI & BANJO MEMORIES. V sestavě, ve které jsme nahrávali kaze-tu, jsme hráli do roku 2011: Honza Ma-cák – banjo a zpěv; Zdeněk Vohnout st. – mandolína, zpěv; Zdeněk Vohnout ml. – kontrabas a zpěv a já – foukací harmonika a zpěv. V roce 2011 nás bohužel navždy opustil Honza Macák a místo něj do kape-ly vstoupil banjista Pavel Janish.

Jakou muziku posloucháš a co Tě v poslední době zaujalo? Klidně můžeš zabrousit i do nebluegrassových vod a případně zkus doporučit k posle-chu nějaké své favority a to zejména vzhledem k té harmonice. A co si my-slíš o budoucnosti bluegrassu?

V současné době nejvíce poslouchám růz-né interprety hrající na harmoniku, jako je např. P. T. Gazell, Buddy Greene, Brendan Power a Howard Levy. Myslím si, že dneš-ní bluegrassová scéna je na tom velmi dobře, díky výborným mladým muzikan-tům, které v dnešní době máme.

Díky moc za rozhovor a Větrákům přeji ještě nejméně jednou tolik let na bluegrassových prknech.

V září 2017 se ptal Pavel Brandejs.

BANJO JAMBOREE A ZAČÁTKY KAPELY VĚTRÁCI

36

Festival Malinkej 2017V sobotu 18. listopadu 2017 se ve Vlč-kovicích v Podkrkonoší konal úctyhodný, už 28. ročník festivalu MALINKEJ – Me-moriál Milana Vojtase. Akce patří k tomu nejlepšímu, co se u nás nabízí mimo hlav-ní letní festivalovou sezónu a každému mohu návštěvu festiválku jen doporučit. Malinkej je věnován památce banjisty Milana Vojtase ze skupiny TRN, organiza-ci zajišťují Antonín „Béda“ Šturm a Petr Simon, majitelé firmy RONDO, která se kromě prodeje nástrojů a hudebnin vě-nuje také zvučení.

První kapelou letošního ročníku bylo ALBUM z Chomutova. Skupina fungu-je už od roku 1986, současnou sestavu tvoří kapelník Petr Gärtner (mandolína, zpěv), Marek Gärtner (baskytara, zpěv), Zoltán Pasztor (kytara, zpěv), Zdeněk Lu-cák (dobro, zpěv), na banjo znamenitě zaskakoval – jak je u kapely v poslední době obvyklé – Pavel Zícha. Rozjeli fes-tival opravdu parádně, tahle kapela ni-kdy nezklame. Je to myslím nejvíc hrající amatérská bluegrassová kapela u nás, když s nimi občas mluvím, připadá mi, že vystupují pořád. Na jejich výkonu to ale rozhodně znát není, nikdy jsem nezažil, že by do toho Album nešel s plným nasa-zení, na Malinkým to také publikum ná-ležitě ocenilo vytleskáním dvou přídavků.

Druhým v pořadí byli veteráni C&W scény u nás, PRAŽCE z Luk nad Jihlavou, šíří-cí slávu bluegrassu déle než čtyřicet let. Kapela výborně bavila publikum směsí bluegrassu s občasným odskočením ke swingu nebo rock´n´rollu. Nejen na pó-diu nešlo přehlédnou velebnou postavu bluegrassového matadora, kapelníka

a mandolinisty Václava Kříže, letos se-dmdesátníka, dalšími v sestavě byli: Jiří Lukšů, autor publikace Housle v country a bluegrassu (housle, zpěv), Mirka Musi-lová (banjo zpěv), Standa Řehoř (kytara, zpěv) a Aleš Weselý (konrabas, zpěv). Takhle si představuju s chutí a radostí dě-lanou muziku.

„Bédovi“ Šturmovi se opět dramaturgie povedla, každá kapela hrála trochu něco jiného. Třetí účinkující, FLASTR z Mladé Boleslavi a širého okolí, přivezl jemnou, modernější muziku, doplněnou o vlastní české texty. Kapela vznikla na jaře 2004, hlásí se k hudebnímu směru acoustic & bluegrass music a hrála v sestavě: ka-pelník Honza Raclavský (kontrabas, zpěv), Hanka Černá (kytara, flétny, zpěv), Tomáš Hušek (housle, zpěv), Vašek Hroch (man-dolína, zpěv), za Boba Schernsteina za-skakoval na banjo Lukáš Balatka.

Čtvrtým vystupujícím bylo překvapení v podobě rodinného gangu. Honza Janí-ček, zvaný „Hubert“ a jeho tři synové byli původně inzerovaní jako Janíček Family, na pódiu se ale uváděli jako JANIČKO-VO KVARTETO. Rodinně–dětská kapela je vděčným žánrem pro každé publikum, nejinak tomu bylo i ve Vlčkovicích. Kapel-ník a tatínek Honza „Hubert“ Janíček s kytarou a foukací harmonikou přivedl na pódium synátory: šestnáctiletého Honzu (kytara), třináctiletého Jakuba (kontra-bas) a desetiletého Dana (housle). Chlap-ci hráli opravdovou všehochuť, od klasiků vážné hudby přes country songy až po pradávný hit, tango „Učiteľka tanca“ a jásot diváků nebral konce. Ne každý z diváků možná věděl, že Hubert je už sko-

FESTIVAL MALINKEJ 2017

37

ro třicet let renomovaným výrobcem trsá-tek, která exportuje do celého světa, svůj podnikatelský příběh Hubert zhudebnil a také nakonec zazpíval.

Závěr festivalu obstarali MÍŠA LEICHT & FOREHAND. Kapela v roce 1998 vyda-la album Můžeš bejt..., jehož sound byl v té době u nás svým způsobem unikátní. Pak se na dlouhou dobu zcela odmlčela, vypadalo to na definitivní konec. V roce 2016 ale Forehand ohlásil znovuobnove-ní a z pódií začala opět znít progresivní muzika s prvky bluegrassu, rocku a blues. Součastnou sestavu tvoří Míša Leicht (kytara, zpěv), Petr Novák (banjo, zpěv), Míša Rohrich (elektrická kytara, zpěv) a Ondra Jukl (basová kytara). Po mém soudu tenhle rockovější kabát padne Mí-šovi Leichtovi jako ulitý.

Stejně jako vloni byl sál zaplněný do po-sledního místa a publikum vytvořilo všem kapelám bezvadnou atmosféru. U každé z kapel si nadšení návštěvníci vytleskali nejméně dva přídavky a časový skluz byl na světe, letošní Malinkej se protáhl až do půlnoci. Myslím, že to ale nikomu neva-dilo, účinkující, diváci i pořadatelé vypa-dali spokojeně. Výborná muzika, lahodné nápoje tekly proudem, gulášek i domácí koláče byly znamenité, prostě příjemně strávený sobotní večer. Poděkování za skvělý zážitek patří všem účinkujícím, po-řadatelům i pomáhajícím rodinným pří-slušníkům, stejně jako mecenášům, kte-ří pomáhají celou akci zaštítit finančně. Na příští, 29. ročník, se lze jen těšit.

Pavel Brandejs

FESTIVAL MALINKEJ 2017

Milí čtenáři,

považujeme BAČR za služebníka českého bluegrassu pro jehož rozkvět jsou klíčoví jak fanoušci, tak i kapely. Tyto dvě skupiny se v našem žánru samozřejmě často prolínají. Abychom podpořili kolektivní členství kapel (za 500Kč/rok s více výtisky BL zasílanými na jednu adresu), uvádíme zde jako malou reklamu jejich jména a webové stránky.

Petr Brandejs

Album - www.albumband.czBlackjack - www.blackjackband.czBluegrass Cwrkot - www.cwrkot.czBlue Hat - www.bluehat.czBrzdaři - www.brzdari.czDirect - direct.webnode.czGrassroad - www.grassroad.czHandl - www.handl.wz.czMaňána bg band - www.mananaband.czMonogram CW - www.monogramcw.czOd plotny skok - www.odplotnyskok.estranky.czPoutnící - www.poutnici.cz Freďáci - www.fredaci.cz

38

RICHARD CIFERSKÝ - COMING BACK FOR M

ORE

Richard Ciferský – Coming Back For MoreToto CD je třetí v řadě sólových alb výborného slovenského banjisty a je zajímavé tím, že tu Richard díky své zkušenosti s vystupováním v amerických profesionálních kape-lách mohl představit svoje instrumentální možnosti a přístupy a také různé podoby souhry se špičkovými americkými muzikanty.

Richarda zvaného Cifo jsem si sám všiml na své úplně první návštěvě muzikant-ského campu na Kosodrevině, kde hrál s více sestavami. Moderně orientovaných banjistů najdeme na české a slovenské scéně víc, Cifo v kontextu super skupiny Waterflow už tehdy ukazoval, že dovede velmi vkusně a nápaditě dát svou tech-niku a aranžérské dovednosti do služby písní, které jsou stylově pestřejšího zábě-ru než jen klasický bluegrass, kde můžete vystačit se zásobou Scruggsových licků a se schopností vést melodii na podkla-dě daného stylu. Do písní Waterflow bylo třeba vložit víc, a to zejména pro banjistu byla výzva, kterou Cifo splnil skvěle. Na-konec celé album Waterflow s třešničkou v podobě zpěvu Loes Van Schaijk je velmi povedené.

České i slovenské publikum asi nejvíc zaznamenalo Cifovu přesnou hru z časů jeho práce ve Fragmentu v etapě po Sva-ťovi nebo ve výborné slovenské sestavě 29 strings. Během času prezentoval své vlastní nápady na dvou dřívějších sólo-vých albech – New Gallop a později Rainy Day. Není mnoho českých nebo sloven-ských banjistů, kteří by si zasloužili po-zornost a profilový článek v americkém časopise Banjo Newsletter – Cifo v této lize je. O dlouhé řadě jeho nahrávací prá-ce pro jiné umělce se můžete dočíst třeba i v rozhovoru pro BN zde: https://banjo-news.com/2014-12/richard_cifersky.html nebo na stránkách Průchových nástrojů

http://cz.pruchabanjos.cz/player.php?-player=richard-cifersky-1978-sk. Cifo je také známý díky svým dalším aktivitám – vzdělávacím a organizačním v agentuře Velvet Music nebo podnikatelským s jeho značkou muzikantského butikového pří-slušenství Banjolit. V tomto článku věnuju pozornost jeho výše uvedenému třetímu sólovému CD.

Coming Back For More by mohlo zau-jmout už jen prostým výčtem muzikantů. Většinu skladeb doprovází kluci z rodinné kapely The Chapmans, Cifovi dlouholetí kamarádi. John – skvělý zpěvák a kytari-sta, Jeremy - neméně zdatný mandolinis-ta, a Jason, který převzal basu od mámy Chapmanové ve chvíli, kdy dorostl do velikosti tohoto nástroje. Někteří z nás si pamatují celou kapelu i s jejich tátou na banjo, když hráli jako host na evropské soutěži bluegrassových kapel ve Vídni (1998, tehdy vyhrál Fragment). Speciál-ní devizou bratří Chapmanů jsou jejich dokonalé trojhlasy, přítomné i na tomto albu. Další muzikanti na CD jsou Rob Ickes jako člen nahrávacího „house ban-du“, Becky Buller jako houslistka tohoto alba a zpěvačka dvou písní, Adam Jánoš na bicí v několika písních a po jedné písni si zazpívali Jonathan Maness a Loes Van Schaijk. Tak trochu „Cifo and Friends“, což je tady velmi ke prospěchu, muzikanti se znají a výtečně se podporují a doplňují.

Už intro první skladby navodí dojem,

39

RICHARD CIFERSKÝ - COMING BACK FOR M

ORE

že tohle nahrávali někde, kde to uměli. Missouri možná není typický bluegrasso-vý stát, ale táta Bill Chapman asi už dost akustické muziky nahrával. Krásný zvuk banja, dobra a vlastně všeho, zkrátka profíci ve studiu. Co se týče materiálu, šest z jedenácti jsou Cifovy vlastní sklad-by, Becky si přinesla dvě svoje vlastní, jed-nou přispěli Bajo a Loes, pak jsou ještě dvě převzaté. Skladby dříve nenahrané a tady slyšené poprvé. Vkusně prostřída-né instrumentálky a zpívané písně vytvá-řející působivé nálady, ve kterých najdete – cituji z názvů: vzteklého psa v zahradě, vrcholky stromů, magnolie, horské měs-tečko, znamení naděje, potřebu návratů. Cifo se nebojí ani hodně zprocesovaného zvuku nástroje v úvodu War in My Mind. Stejně tak se nebojí alternativních hlu-bokých ladění banja – viz krátká skladba jen banja s bicími The Old Black Preacher. Banjo v podehrávkách v různých typech písní citlivě podbarvuje zpěváky – tuto

Cifovu kvalitu vyzdvihuje v bookletu Ste-ve Gulley. Dobro krásně zpívá – zvlášť třeba v No Rose Without Thorn (není růží bez trní). Další výkony – ať už kyta-ry, mandolíny, houslí nebo zpěváků jsou parádní, docela očekávaně. Jasně tu jde o přesvědčivou první ligu muziky.Všechny písně tady popisovat nemá cenu, je třeba slyšet na vlastní uši.

Vzhledem k tomu, že alba bez velké distribuce nejsou tak snadno dostupná k poslechu z veřejných zdrojů, bude asi nejspolehlivější cesta k poslechu alba si je koupit. A když se Vám bude líbit to-lik jako mně, budete ještě zvědavější na další Cifovy hudební počiny. Jak napovídá titulní píseň, bude stát za to muziky od Cifa chtít slyšet víc (come back for more). Ať se mu i nadále tak daří!

Michal Hromčík

40

Poutníci hráli v ŠanghajiV neděli 15.10.2017 se kapela Poutníci vrátila z týdenní šňůry v Šanghaji v Číně.

V tomto městě jsem hráli po 3 dny na vel-kém hudebním veletrhu s názvem China music. Na ploše o něco větší než je brněn-ské výstaviště bylo ve všech pavilonech vystavováno tolik hudebních nástrojů a v takové šíři a kvalitě co si normální smrtelník neumí ani představit. V Číně je prostě všechno velké, hotel kde jsme spa-li, mrakodrapy pod kterými jsme chodili, vlastně celé město je obrovské, odhadem v něm žije až 23 milionů obyvatel.

Poutníci hráli před českou expozicí, tu zaštiťovala firma PETROF a Ministerstvo obchodu s naší ambasádou. Pro tu jsme hráli na závěr při otevírání Pivních slav-ností jenž byly součástí Českého podzimu v Šanghaji. Největší úspěch měla naše hudba na výstavišti pro obyčejné lidi. Myslím že většina z nich country hudbu a bluegrass slyšela vůbec poprvé i když jsme zde narazili i na 2 místní hráče na banjo, jeden z nich s námi zahrál i jednu skladbu a Číňani se mohli zbláznit. Voli-li jsme klasický bluegrassový repertoár s několika českými countryovkami a lidov-kami.

Hraní pro naší ambasádu bylo oficiální akcí, které se účastnili jen pozvaní zdej-ší politici a byznysmeni a ti hned po naší první skladbě zmizeli na připravený raut. Ale náš konzul byl spokojený, nebo se tak alespoň tvářil. Hodně se o nás staral také český pracovník ambasády pan Štěr-ba, takže moje první otázka na něj byla jestli nemá jeho rodina kořeny ve Slavkově kde žije mnoho Štěrbů. Bohužel ze Slav-

kovem, tento Štěrba, neměl nic společ-ného, ale zavedl nás na závěr do České restaurace v Šanghaji s názvem Krajánek. A jíst česká jídla od čínských kuchařů / gulášová polévka, řízek, pečené koleno a bramboráky / byl také zážitek. Ostatně co se týče jídla, šli jsme natvrdo do míst-ních specialit, kolikrát jsme ani netušili co jíme, hlavně v pouličních bufetech všeho druhu a hygieny. Dostali jsem radu pít ko-řalku a pivo kvůli prevenci před možnými střevními problémy. Této rady jsme se dr-želi a přežili to a chutnalo nám. Nejvíce snad na rautu, který pořádal organizátor hudebního veletrhu, v hotelu Hilton, nej-dražším ve městě v poschodí s číslem 46. Restaurace zde umístněná se točila okolo své osy, což byl taky zážitek, třeba při hle-dání WC které bylo každou chvíli někde jinde.

Město samotné na mě působilo velmi dynamický dojmeme a lidi byli vstřícní a sympatičtí. Samotnou kapitolou je sle-dovat dopravu v ulicích, jezdí zde všichni natvrdo, ale jsou prý na to zvyklí a těžkých nehod zde prý moc není. Specialitou jsou místní elektrické skutříky, jezdí všude i po chodnících a nejsou slyšet, takže člověk musí být stále ve střehu. Bezvadná věc je sdílené půjčování kol. Je jich tu spousta na každém rohu. Přijdete přes mobil za-půjčíte a jedete. Zajímalo by mě jak by ta služba dopadla u nás.

Škoda že je Šanghaj tak daleko. Já velmi nerad lítám a když jsme s Poutníky dostali nabídku hrát v tomto městě, moc radost jsem z toho neměl, ovšem nakonec vše dobře dopadlo a jsem rád za nové zážitky ve svém hudebním životě.

POUTNÍCI HRÁLI V ŠANGHAJI

41

SERVIS

Servis• V sobotu 9. prosince 2017 proběhne v Kralupech 20. ročník festivalu

BG Advent. Více na http://bgadvent.cz.

• Další JamCamp Petra Brandejse podle Wernickovy metody proběhne 26. – 28. 1. 2018 v Novém Jičíně.

• 13. zimní bluegrassová dílna Petra Brandejse proběhne 9. - 11. 3. 2018 v Novém Jičíně. Více na http://petrbrandejs.cz.

• Festival v holandském Voorthuizenu, známý jako EWOB, je zpět. Nebude soutěžní, bude vystupovat méně kapel (které ale dostanou zřejmě trochu více zaplaceno :-), ale bude na stejném místě ve stejném termínu. V roce 2018 tedy 10. - 12. 5.

• 2.6. se koná Country saloon V jeteli v Ploukonicích u Turnova. BG Bazar zde oslaví 20 let, Funny Grass 15 let a vystoupí i jejich hosté.

• 46. Banjo Jamboree v Čáslavi: 15. - 16. 6. 2018

• Ondra Kozák chystá nový podcast pro bluegrassové hudebníky, který bude mít formu rozhovorů s osobnostmi českého a slovenského bluegrassu. Více informací na www.ondrakozak.com a www.atamusic.eu. Jednáme o možnostech přepisu rozhovorů do BL.

• Stipendijní program EBMA pro mladé hudebníky. Evropská bluegrassová asociace (EBMA) nabízí mladým nadějným hudebníkům pro účast na bluegrassových dílnách a workshopech v Evropě a USA stipendium, které může pokrýt část nebo i celé kurzovné. Podmínkou je věk do 25 let, talentovanost a slibná perspektiva k účinkování na hudební scéně v budoucnu. Členství v EBMA není podmínkou. Stipendium je nyní možné využít i pro účast na dílnách v ČR. Pro více informací a pro registraci do programu kontaktujte předsednictvo EBMA: [email protected] Pokud máte problém s angličtinou, rádi vám pomůžeme. Pište Ondrovi Kozákovi na [email protected]

Po dvanácti hodinách letu přímo do Prahy na letiště Václava Havla jsem si pomyslel: „Všude dobře, doma nejlépe .“

Zaznamenal Jiří Pola - Karas

42

KALENDÁŘ AKCÍ

Kalendář akcíPOUTNÍCI01.12.2017 Štětí, Nové náměstí, Rozsvícení ván. stromu Country Vánoce02.12.2017 Pardubice, Pernštýnské náměstí, Vánoční jarmark Country Vánoce03.12.2017 Velká Hleďsebe, U kostela S. Anny,Rozsvícení ván.stromu a jarmark Country Vánoce03.12.2017 Chropyně, Zámecký park, Rozsvícení ván. stromu Country Vánoce05.12.2017 Karviná, Masarykovo náměstí, Vánoční trhy Country Vánoce06.12.2017 Ústí nad Labem, Kostelní náměstí, Vánoční trhy Country Vánoce07.12.2017 Kladno, Floriánské náměstí, Vánoční jarmark Country Vánoce08.12.2017 Olomouc, Horní náměstí, Vánoční jarmark Country Vánoce09.12.2017 Příkazy, Náves před rest. Záložna, Vánoční jarmark Country Vánoce09.12.2017 Kralupy nad Vltavou, KD Vltava, Festival Bluegrass Advent10.12.2017 Štramberk, Kulturní dům, Koncert Country Vánoce11.12.2017 České Budějovice, Malá scéna DK Metropol, Na návštěvě u Nezmarů 12.12.2017 Třeboň, Areál Slatinných lázní, Koncert Country Vánoce13.12.2017 Brno, Výstaviště, Vánoční trhy Country Vánoce14.12.2017 Havířov, Náměstí Republiky, Vánoční městečko Country Vánoce15.12.2017 Horní Cerekev, Kulturní dům, Koncert Country Vánoce16.12.2017 Hradec nad Moravicí, Podolská ulice, Vánoční jarmark Country Vánoce17.12.2017 Brno, Zelný rynk, Vánoce na Zelňáku Country Vánoce18.12.2017 Ivančice, Kino – KIC, Koncert Country Vánoce19.12.2017 Trenčín Slovensko, Štúrovo námestie, Vánoční trhy Country Vánoce20.12.2017 Uherské Hradiště, Masarykovo náměstí, Vánoční trhy Country Vánoce

DE FORMATION09.12.2017 Kralupy n. Vltavou, BG Advent11.01.2018 Jihlava, Horácké divadlo, divadelní klub12.-13. 01.2018 Chopok, Kosodrevina23.01.2018 restaurace U Vodárny, Praha 228.01.2018 Náchod02.03.2018 Vratislavice n. Nisou 05.03.2018 Jazz Dock, Praha 06.04.2018 Hradek Králové, AC klub

BG CWRKOT12.01.2018 – Vsetín, koncert v restauraci U Splavu13.01.2018 – Nový Jičín, koncert v klubu Galérka04.08.2018 – Chlumek u Měřína, Chlumecký festbál

43

KALENDÁŘ AKCÍ, INZERCE

ALBUM01.12.2017 Mikulášský country bál, Hospoda U lípy, Velichov03.12.2017 Rozsvěcení stromku, Boží Dar06.12.2017 Klubový večer Modrýho Berouna, Pivovar Beroun08.12.2017 Tradiční vánoční country bál, Chomutov náměstí - párty stan09.12.2017 Winter Opening, Fichtelberg, Německo16.12.2017 Vánoční hraní, Blatno u Chomutova16.12.2017 Vánoční koncert Albumu, Náměstí 1.máje, Chomutov17.12.2017 Adventní koncert, Kostel Místo U Chomutova03.02.2018 Potlask Junák, Bizon, Chomutov10.02.2018 Valentýnské hraní, Dvorce u Jihlavy24.02.2018 Soukromé narozeniny, Hluchov u Prosťejova10.03.2018 Country bál U Košků, Restaurace U Košků, Liberec

InzerceKytara ARIA Auditorium, Model AF-35N. Velmi kvalitní kytara se špičkovým zvukem. Nová, vyrobená v Japonsku. PC 595 euro (cca 16 000 Kč), nyní 7 990 Kč. Možno bezpečně poslat. Tel. 777 200 053, mail: [email protected] Popis: přední deska: masivní Sitka smrk zadní deska: Indický Palisandr strany: Indický Palisandr krk: mahagon šířka nultého pražce: 43 mm hmatník: palisandr měřítko: 648 mm

Uzávěrka BG listů č. 1/18je 15.2.2018. Informace o svých akcích a články do listů můžete poslat Petru Gärtnerovi na e-mail [email protected]. Redakce si vyhrazuje právo vaše příspěvky podle potřeby upravit. Stane-li se tak, tento fakt uvedeme. Zároveň počítejte s tím, že není možné vám vaše příspěvky vracet.

Zájemci o členství v BAČRČlenství v BA je na kalendářní rok s tím, že kdo se stane členem do 30.6., zaplatí plný roční příspě-vek 200 Kč, kdo po 30.6., zaplatí 100 Kč.Zájemci o individuální členství mohou zasílat peníze složenkou na adresu BAČR z.s., Hana Hyšplerová, Lipová 336, 50732 Kopidlno nebo převodem na účet: 108596029/0300. Zá-jemce o ostatní typy členství prosíme o kontak-tování Hanky Hyšplerové (kontakt viz str. 2), která s nimi domluví podrobnosti. Můžete si z interne-tových stránek BA stáhnout formulář přihlášky (individuální nebo kolektivní) pro vytištění z Wor-du a zaslání poštou. Přihlášku můžete vyplnit také pomocí našeho on-line formuláře.Bližší informace: viz strana 2 v Bluegrassových listech.

© copyright 2017O svolení ke komerčnímu využívání informací z Bluegrassových listů je třeba požádat na naší adrese. V případě převzetí velkých článků musí náš autor dostat řádný honorář a trváme na uvedení Bluegrassoých listů jako zdroje.

Sponzořibluegrassové asociace poskytují našim členům po předložení průkazky BAČR 5% slevu na nákup zboží ve svých obchodech. Děkujeme jim za podporu! Jsou to:

MIROSLAV SKOTICAKrátká 3279, 738 01 Frýdek-Místektel. 558623500, fax 558622010

RONDO MUSICJiráskova 712, Dvůr Králové nad Labem

JIŘÍ LEBEDA – LEBEDA INSTRUMENTSSuchá 22, 363 01 Ostrov nad Ohří[email protected], 10 % sleva

PETR HAHN – HUDEBNÍ NÁSTROJE – COUNTRY WORLDK. H. Borovského 1422, 356 01 Sokolovtel. 777 319 040, 352 623 149, e-mail [email protected] % sleva na veškeré maloobchodně prodávané zboží

DRECHSLER S.R.O., PRODEJNA HUDEBNIN STRUNKATyršova 91, 276 01 Mělníkpro členy BAČR sleva 5 % na veškeré maloobchodně prodávané zboží v prodejně hudebnin

FIRMA KOBRLE & STEHNOVýroba a opravy akustických, elektroakustických a elektrických kytar a baskytar. Pro členy BAČR 5 % sleva z ceny nového nástroje a 15 % z oprav.

M&M&Music – Centrum hudebních nástrojůRadniční nám. 30, 739 34 Šenovposkytuje členům BA slevu 7 % na zakoupené zboží

Bluegrassové listy, zpravodaj BAČR z.s., ročník XXII, číslo 4, prosinec 2017.Titulní fotografie: PF 2018 BAČR, foto: Martha BlackUzávěrka: 15.11.2017.Adresa vydavatele a redakce: BAČR z.s., Bludovice 137, 741 01 Nový Jičín.Vychází nejméně dvakrát ročně.Zodpovědný redaktor: Petr Gärtner, sazba: Martha Black, logo: Vince.

john cwaavprz oea»i

Documents