PORTÁL

O s o b i t é p e r i o d i k u m n e j e n p r o p o l i t i k u a e k o n o m i k u

B R Á N A K V Y T ¤ Í B E N ¯ M N Á Z O R Ò M

Politika: Rozhovor s Janem ZahradilemSpoleãnost: Drogy a meze svobodyEkonomika: Komu se hodí regulace nájmÛ?

www.ePortal.cz

22004

Posselt je stále sly‰et...

2

ú v o d n í k

O b s a h

Dopisy a ohlasy ...........................................................................3Michal Jelínek: Únor a březen v politice a ekonomice .........4Lukáš Kovanda: Lidovci zas o něco levicovější.....................5Martin Erva: Rozhovory s lídry kandidátek pro volby

do Evropského parlamentu ..................................................6Martin Erva: Do hospody s Posseltem nepůjdu

(Rozhovor s Janem Zahradilem) .........................................8Martin Erva: Medailonek významného sudetoněmeckého

sociologa Karla Valentina Müllera.....................................10Lukáš Petřík: Vznik Sudetoněmeckého landsmann-

schaftu a jeho nacistické kořeny ......................................11

Lukáš Kovanda: Drolící se Unie..............................................12Jiří Jíše: Nezaměstnanost vylétla na 10,8 procenta...........13Václav Voseček: Komu se hodí regulace nájmů?................14Vavřinec Kryzánek: Znalosti nebo voodoo ...........................15Stanislav Vejvar: Drogy a meze svobody .............................16Aleš Misař jr.: Nebojme se ztráty národní identity ..............18Lukáš Petřík: Vlastenectví – konzervativní postoj ..............19Petr Tryščuk: Ekonomika über alles?....................................20Ondřej Vašíček: Samoúčelná ekologie ..................................21Petr Kopáček: Více zbraní neznamená více svobody.........22Peter Frišo: Výpoveď jedného konzervatívca.......................23

H a š i š , k o k a i n , P o s s e l t

Liberalizace návykových látek je jedním z ústředních politických témat všude na světě. Českárepublika drží krok, a tak můžeme i v našich zeměpisných šířkách sledovat vášnivé drogo-vé debaty. Agresivita mladých, krádeže všeho možného, rodinné rozvraty, lokální i globálníterorismus – za to vše mohou DROGY. Až je zakážeme, ztrestáme dealery, svět bude rájem...Ano, drogy jsou dnes hyperdémonizovány, současná společnost na ně svádí problémy, sekterými si neví rady, a které mají často jiné příčiny. Marihuana, hašiš, kokain, heroin jsouarbitrární obětní beránci položení na oltář farizejsky správné a čisté morálky, alkohol a niko-tin mají o poznání větší štěstí, pomáhají naopak onu falešnou morálku utvrzovat. Drogy všakleckdy nejsou původcem zla, ale spíše negativním postranním jevem společenských nešvarů,jako jsou špatné rodinné vztahy a zdegenerovaná rodinná výchova, nerespektování morál-ních autorit a další. Politickým heslem dneška je nutnost drogové represe. Omamně návyko-vé látky však získávají značně na moci právě antidrogovými zákony, které násobí jejich cenua motivují stáda dealerů a jejich bossů k permanentnímu zefektivňování své „práce“. Svět ja-koby se nechtěl poučit z minulosti: války mafiánských gangů, bohatnutí překupníků, růst kri-minality – jevy implikované alkoholovou prohibicí v USA dvacátých let minulého století.Analogie je patrná, nebo ne? A co mladí, neposlouží generačnímu vzdoru spíše přísně zaká-zané ovoce, čím vehementněji střežené, tím šťavnatější? Říkáte, že to vše jsou kacířské myš-lenky, možná máte pravdu, možná je to jen cosi nezvyklého. Další pohled nabízí ve svém tex-tu v tomto čísle Stanislav Vejvar.

„Liberalizace“ v přístupu k otázkám sudetských Němců je jedním z ústředních politickýchtémat všude v České republice. Naše politická reprezentace tahá na tomto tématickém polivzácně za jeden provaz, byť v nepatrně odlišných směrech. Má pro svůj negativní postojopodstatněné důvody? Co můžeme od Posselta a spol. čekat na půdě Evropského parla-mentu? Na tyto a jiné otázky Vám výjimečně neodpoví Arthur C. Clarke, nýbrž Jan Zahradila ostatní lídři kandidátek do EP, dále Martin Erva a Lukáš Petřík.

Příjemné čtení posledního ex ante EU čísla Vám přeje

šéfredaktor

3

d o p i s y a o h l a s y

Dobrý den, po nálezu Vašeho časopisu na chodbách jisté pražské VŠ jsem očekával, že

se bude jednat o standardní diletantskou studentskou tiskovinu. Po důklad-ném prolistování Portálu jsem k mému potěšení shledal, že opak je pravdou.

Jediné, co mě zarazilo, bylo odlišné logo organizace MK na titulní stra-ně. V jiných materiálech MK i na internetu byl vždy svatý Václav vyobrazens vlaječkou v ruce, nyní standarda chybí. Musím říci, že toto nové logo se milíbí více než to předchozí, strnulé. Zdá se mi optimističtější, jelikož budí do-jem, že sv. Václav čtenářům přátelsky mává. To jen tak na okraj. Těším sena další stejně kvalitní čísla.

Jan Veverka,via e-mail

Co k tomu dodat, takový ohlas vždy potěší a děkujeme za něj. PanaVeverku však musím zklamat: Mladí konzervativci (MK) své logo zatímnemění. Mávající sv. Václav aneb sv. Václav bez standardy byl (naštěstíjediným) tiskovým šotkem předchozího čísla. Přesto mi došlo několikmailů podobných výše uvedenému, ve kterých jste vyjadřovali sympatiek „novému“ logotypu. V jednom mailu dokonce jistý čtenář uvedl myš-lenku, že ve „změně“ loga je ukrytá určitá prezidentská symbolika: stát-nicky strnulého Václava (Havla) vystřídal přátelský, lidový (a mávající)Václav (Klaus). Ač rok zpožděné, poměrně trefné.

Velmi nás těší, že si všímáte takových maličkostí, ale znovu opakuji, žese jednalo o tiskovou chybu, za niž se Vám omlouváme, a nikoliv o změ-nu loga MK.

luq

âASOPIS PORTÁLbřezen 2004 • číslo 2 • ročník II

Šéfredaktor

Lukáš Kovanda

lukas.kovanda@eportal.cz

Zástupci šéfredaktora

Martin Erva

martin.erva@eportal.cz

Daniel Kotula

daniel.kotula@eportal.cz

Redakce

Jiří Jaklín, Michal Jelínek,

Vavřinec Kryzánek, Stanislav Vejvar

jmeno.prijmeni@eportal.cz

Grafik

Jiří Kovanda

jiri.kovanda@eportal.cz

Portál OnLine

Jiří Vitek

jiri.vitek@eportal.cz

Marketing, inzerce

Jan Štěpánek

jan.stepanek@eportal.cz

Distribuce

Alexander Štěpanovič

alexander.stepanovic@eportal.cz

Tisk

Europrint, a. s.

Mezi Vodami 195/9, 143 00 Praha 4

http://www.europrint.cz

Pražský klub Mladých konzervativců

Zborovská 42/542, 150 00 Praha 5

Tel.: +420 605 851 711

Email: info@eportal.cz

http://www.eportal.cz

Portál – Brána k vytříbeným názorům

vychází šestkrát ročně.

© Veškerá práva vyhrazena.

Jakékoliv užití části nebo celku, zejména přetisk

včetně šíření jakýmkoliv způsobem bez výslovného

svolení vydavatele je zapovězeno.

D o p i s y a o h l a s y

Výherci soutěže se Student Agency:

V Portálu 1/2004 jste měli možnost zúčastnit se soutěže se společností Student Agency.

Stačilo vyplnit křížovku a jízdenka do Londýna mohla být Vaše.V tajence křížovky byl ukryt název letounu, v němž

Charles Lindbergh překonal jako první trasu New York–Paříž.

Správná odpověď zní SPIRIT OF ST. LOUIS.

Z došlých správných odpovědí byli vylosováni tito tři šťastlivci:

paní RNDr. Renata Eisenhammerová z Prahy 6 (výhra – jízdenka do Londýna a zpět)

pan František Prášil z Čečechovic na Hané (výhra – jazykový průvodce)pan Vít Jirků z Prahy 5

(výhra – cestopisný průvodce)

Gratulujeme!

4

u d á l o s t i

Ú n o r a b ř e z e n v p o l i t i c e

a e k o n o m i c e

Michal Je l ínek

Kandidát na evropského komisaře Miloš Kužvart20. 2. oznámil, že se své kandidatury vzdává. Důvo-dem je podle bývalého ministra životního prostředínedostatek podpory ze strany vlády, zejména pakMinisterstva zahraničí. S jeho odstoupením vyjádřilaspokojenost jak opoziční ODS, tak i někteří sociálnídemokraté. Od začátku s Kužvartovou nominací ne-souhlasili oba koaliční partneři socialistů, lidovcii unionisté.

Po jednání s lídry koaličních stran 23. 2. premiérŠpidla prohlásil, že na nového eurokomisaře vládanavrhne diplomata Pavla Teličku. Telička má za se-bou minulost v KSČ, která může být jistou překáž-kou. Právě ta vadí ODS a také koaličním lidovcům,naopak unionisté vyjádřili Teličkovi plnou podporu.Jeho nominaci potvrdil nakonec poslanecký klubČSSD i předsednictvo strany.

Zdražování skončilo. Špidlův kabinet prosadil nej-rozsáhlejší zvýšení daní v historii ČR a do konce vo-lebního období již žádné nechystá. Škrty v sociálníchvýdajích budou minimální a penzijní reforma zůstávána příští vládě. Tento stav by měl pomoci současnévládě udržet veřejné finance „na uzdě“ alespoň dokonce svého funkčního období v červnu 2006.

Česká republika a Rusko se definitivně dohodly nazpůsobu vypořádání ruského dluhu. 5. 3. byl pode-psán dodatek k mezivládní dohodě o jeho předčasnéúhradě v celkové výši zhruba 700 mil. USD. Dluhbude uhrazen do konce roku 2006 dodávkami zboží,palivových článků a elektrické energie na reexport.Český státní rozpočet tak v letošním roce získá zhru-ba 2 mld. Kč a v příštím roce další 2,25 mld. Kč.

V měsíci únoru vykázal státní rozpočet deficit vevýši 10,2 mld. Kč s příjmy 46,2 mld. Kč a výdaji56,4 mld. Kč, což znamenalo „otočení“ lednovéhopřebytku +7,3 mld. Kč do schodku –2,8 mld. Kč.

Za první dva měsíce roku 2004 dosáhly celkové vý-daje státního rozpočtu 113,5 mld. Kč při příjmech110,7 mld. Kč, jejichž plnění i meziroční dynamika jeovšem příznivější než ve stejném období loňskéhoroku.

Cenová hladina měřená indexem spotřebitelských cen(CPI) v únoru meziměsíčně vzrostla o 0,2 procentníhobodu zejména v důsledku růstu cen rekreací a bydlení.Na snižování hladiny naopak působil pokles cen po-travin a nápojů, ale také telekomunikací. V meziroč-ním srovnání dosáhl růst spotřebitelských cen stejnějako v lednu 2,3 %. Meziroční tempa jednotlivých od-dílů spotřebního koše zůstala stejná jako v lednu.

Koncem měsíce února evidovaly úřady práce celkem570 787 uchazečů o zaměstnání a 50 334 osob bylonově zaevidováno, což znamená celkovou míru neza-městnanosti ve výši 10,8 %. Míra registrované neza-městnanosti žen byla 12,1 % a mužů 9,9 %. Nejnižšínezaměstnanost byla zaznamenána tradičně v okresePraha-západ (3,4 %) a nejvyšší také tradičně v okreseMost (24,5 %).

DEMONSTRACE

Proti:sílícím preferencím komunistů

propagandistické rétorice komunistůzrůdné ideologii komunistů

Za:odsouzení zločinů komunistů

zákaz vystupování komunistů v médiíchomezení vlivu komunistů

Letná, sobota 1. května 2004 Více na našich internetových stránkách:

http://praha.konzervativci.cz

micha l . j e l i nek@epor ta l . cz

5

p o l i t i k a

KDU–ČSL je bezesporu stranou, která je v Česku nej-blíže pomyslnému středu osy levice–pravice. Běhemprvního březnového víkendu se tato strana přesunulazas o kousek doleva. Co se stalo? Členky lidoveckéstrany založily po vzoru komunistických a socialistic-kých kolegyň svou vlastní vnitrostranickou frakci, je-jímž cílem je dosáhnout třetinového zastoupení ženve vedení KDU–ČSL. Jak šlechtené, Zuzka Rujbrováa Jana Volfová mají ze svých následovnic jistě radost.Zejména proto, že dochází k popření jednoho z pilí-řů demokracie, svobodné volby jednotlivce, a to naúkor sociálního inženýrství, jež se dnes jako blesk šířícelou Evropou. Více žen v politice, více francouzskýchfilmů v kinech, více dotací neefektivním – to jsou hes-la, jimiž se sociální inženýři zaštiťují a lidé jim častotleskají, neuvědomujíc si nebezpečí plíživého procesunastolení skrytého diktátu nejen bruselských demiur-gů. Evropská horečka schvátila nyní i lidovce, což přisoučasném postavení strany není nikterak překvapu-jící, účast v socialistické vládní koalici vyžaduje socia-listické manýry.

Lidovci, či spíše lidovkyně tak svým voličům a ve-řejnosti zřetelně ukázali, pro jaké ideály a společen-ské řády bijí jejich srdce, ukázali, že uměle stanovenékvóty jsou jim bližší než leckdy nepříjemná a nevyvá-žená rozhodnutí jednotlivců řízená svobodným a ra-cionálním uvažováním. Proč se těmito záležitostmivůbec zabývat? Tyto jednotlivosti jsou samy o sobězcela marginální, jejich agregací však dospíváme k po-znání, že mezi námi stále žije spousta těch, kteří byrádi vpašovali své vlastní preference, zájmy a světo-názory do preferenčních uspořádání jiných. Komu-nisté na to šli příliš okatě a agresivně, což je nakonecstálo hlavu. Dnešní samozvaní plánovači jsou pouče-nější a šikovnější, ale o to nebezpečnější, jelikož jimivyvolaný proces může trvat déle než pouhých čtyřicetlet a v konečném důsledku napáchat srovnatelné neboi vyšší škody.

Vraťme se k lidovkyním. Ano, v naší společnostistále přetrvává určitá „diskriminace“ žen. Tato „dis-kriminace“ je však způsobena objektivními skuteč-nostmi. Ženy nemají o nic horší předpoklady vyko-návat stejnou práci, třeba právě práci v politice, jakomuži, pokud vezmeme v potaz čistě pouze hledisko

mentální. Z biologické stránky věci je valná většinažen budoucími nebo současnými matkami a čas strá-vený výchovou dětí může muž využít ve prospěchzlepšování svých pracovních dovedností, což ženuobjektivně diskriminuje. Stejně bychom mohli argu-mentovat, že muž je objektivně diskriminován nižšíprůměrnou nadějí na dožití při narození. Biologickyje prostě dáno, že ženy se dožívají téměř všude nasvětě vyššího věku než mužští protějšci. Požadujísnad muži kompenzaci v podobě vyšších starobníchdůchodů?

Možná namítnete, proč se o dítě nemůže starat muž.Ano, i to je možné a v poslední době tento model zís-kává na oblibě. Získává na oblibě úplně spontánněa bez donucovacích kvót. Jednotlivé rodiny samy po-znají, co je pro ně efektivnější. Pokud rodinná prefe-renční agregace ukáže, že dané rodině přinese vyššíblahobyt práce ženy a mužova výchova dítěte, je pakzcela legitimní a společensky prospěšné takový postupzvolit. Analogické je to i v dalších rovinách. Zjistí-lifirma, že zaměstnankyně přinese svou prací i při za-počtení případných ztrát způsobených absencí souvi-sející s mateřstvím vyšší zisk než zaměstnanec, nikdouvedené firmě nemůže bránit zaměstnat tuto ženu.Pokud volič shledá, že kandidátka lépe vystihuje a pro-sazuje jeho postoje a zájmy než nějaký jiný kandidát,zvolí tuto ženu.

Jestliže uvěříme v racionální uvažování jednotliv-ců a nebudeme nijak zasahovat do společenské spon-tánní evoluce, dospějeme k optimálním výsledkům.Budeme-li však požadovat umělé zásahy do evoluce,budou výsledky vždy suboptimální. Kvóty splňujícípolitičtí zástupci budou v nižší míře reprezentovatpreference voličů, kvótám vyhovující francouzské fil-my budou v kinech navštěvovány užšími skupinkamidiváků než hollywoodské blockbustery a kina tak ne-budou profitovat, společenský blahobyt bude nižší –toto je jen část negativních výsledků, ke kterým spějemílovými kroky současná Evropa a ke kterým dalšíkrůček učinily ženy strany lidové. V konečném dů-sledku popřely samy sebe, daly najevo, že přirozenýmzpůsobem se „nahoru“ nedostanou.

L i d o v c i

z a s o n ě c o l e v i c o v ě j š í

Lukáš Kovanda

l ukas .kovanda@epor t a l . cz

Helena Rögnerová (US-DEU)

Získává Sudetoněmecký landsmannschaft (SdL) akcentu některého z evropských politických proudů. Mají sna-hy SdL nějakou odezvu v EU?Seskupení, která v některých zemích působí,a nemusí to být zrovna SdL, mají odezvu v ev-

ropských strukturách, protože tak to prostě je. Ale podle toho,co sleduji, odezva na půdě Evropského parlamentu a jiných in-stitucí je minimální. Určitě nemají nějaké možnosti se prosaditjako vlivná síla v evropském prostředí. Není to tak, že to, co si lobbisté SdL neprosadili ve vzájemných česko-ně-meckých jednáních, se snaží tahat znovu do našich vztahů skrze EU?Neobáváte se, že přes evropské instituce bude SdL znovu usilovat o změ-nu právního řádu v ČR? Možná i mohou, protože v Evropském parlamentu jsou zastou-peny i radikální a extrémní skupiny, tak jak odrážejí spektrumvoličů v té které zemi. Jsem stoprocentně přesvědčena, že ne-mají šanci získat podporu, natož většinovou. Bude to okrajovázáležitost, možná to bude vnímané jako určitý výkřik, možná žeto bude zajímavé i pro některé novináře. Myslíte si, že agresivní rétorika z Bavorska narušila jinak přátelské vztahymezi ČR a Německem? Je pravda, že tato témata se objevila po strašně dlouhé době,kdy se o nich nehovořilo, a to pak vždy padají silná slova. Aleono celkem jednoduše nelze říci, že se o tom nemá mluvit.Samozřejmě, že ty vztahy taková emotivní vyjádření narušují,ale nedá se říci, že se o tom nemá mluvit.Ono se o tom mluví, ale v souvislosti s majetkovými požadavky...Majetkové požadavky musí naše země jasně odmítnout. Nenípro to nikde opora, nikde pro to není ani precedens v přístupuEU vůči jiným státům v Maďarsku nebo jinde. Věřím, že to zů-stane jen v oblasti rétoriky, ale čím méně, tím lépe.

Libor Rouček (ČSSD)

Myslíte si, že po našem vstupu do EU budou mít členovéSdL šanci nějak prosadit změnu českého právního řáduve vztahu k Dekretům prezidenta republiky?Náš vstup do EU byl „posledním zvoněním“, po-slední šancí pro SdL. To samozřejmě nevyluču-

je, že nějací jednotlivci, případně skupina, podají žalobu třebau Evropského soudu. Ale politicky je ta debata ukončena. Nemůže ale ta debata pokračovat na regionální úrovni, když na tom nej-vyšším stupínku politiky je ukončena?

6

r o z h o v o r

Minulost je uzavřena, je to uzavřeno jak na česko-německéúrovni – na úrovni vlád a parlamentů, tak rovněž na úrovni ev-ropských institucí, včetně Evropského parlamentu.Proti našemu vstupu do EU hlasovali všichni poslanci CDU/CSU. Máme jetedy vnímat jako přívržence sudetoněmeckých organizací nebo to spíšeodráželo situaci v Německu?To bychom se museli zeptat každého z nich, ale skutečností je,že když se vyjednávala jakákoliv smlouva nebo dohoda, např.smlouva mezi někdejší ČSSR a tehdejší SRN, tak vždy poslan-ci CDU a CSU byli proti. Bohužel, toto stanovisko zopakovalii při našem vstupu do EU. Myslíte si, že to nabourává přátelské vztahy mezi ČR a Německem na půděEvropského parlamentu (EP)?Přátelské vztahy to nenabourává, alespoň pokud jde o němec-kou sociální demokracii; u poslanců za SPD to nikdo nezpo-chybňuje, takže my s tím problém nemáme. Tuto otázku budoumuset odpovědět strany, které jsou buďto členy Evropské lido-vé strany, nebo které se k ní hlásí. Počátkem března jste v jednom příspěvku řekl (tisková konference v CERGEUK 1. 3. 2004), že Evropa udělá vždy několik kroků vpřed, několik vzad.Např. nepřijetí evropské ústavní smlouvy byl jeden krok vzad a naopak jinésmlouvy, že byly kroky vpřed. Když víte, co je krok vpřed a co vzad, jakýje tedy podle Vašeho názoru cíl – protože cesta se dá vztahovat jenomk cíli – evropské integrace? Cíl se nedá jasně definovat, protože na tom cíli... Jak můžete potom říkat, co je krok vpřed a co vzad?...se podílí všichni; to znamená jak lidé, kteří chtějí evropskouintegraci, tak lidé, kteří se z nejrůznějších důvodů té integracibrání. Osobně myšlenku integrace hájím, jelikož od padesátýchlet minulého století jde ten vývoj jednoznačně dopředu. Dopředu k větší integraci?Dopředu k větší integraci, čili z tohoto hlediska se může defi-novat, co je krok dozadu, nebo co jsou dva či tři vpřed.

Zuzana Roithová (KDU-ČSL)

Brzy si sednete do poslanecké lavice vedle pana Possel-ta, budete dokonce i jeho stranickou kolegyní v Evropskélidové straně. Poslanci CDU/CSU hlasovali proti našemuvstupu do EU, jaké předpokládáte vztahy? To bude platit, pokud mě zvolí voliči. To je první

bod, není to samozřejmé. Za druhé, můj názor je, že to nepatřína půdu Evropského parlamentu, je to bilaterální záležitost,jež je jasně vymezena především Česko-německou deklarací.Jsem velmi ráda, že ti politici, kteří mohou o těchto věcech roz-

R o z h o v o r y s l í d r y k a n d i d á t e k p r o

v o l b y d o E v r o p s k é h o p a r l a m e n t u

Myslíte si, že téma Benešových dekretů je už uzavřeno a nenalezne oporuv evropské politice?Politicky je to uzavřeno Česko-německou deklarací. Co se týčefilosofů, psychologů, sociologů a historiků, tak to je téma, kte-ré samozřejmě uzavřeno nikdy nebude.

Josef Zieleniec (Sdružení nezávislých – Evropští demokraté)

V budoucnu zasednete do lavic Evropského parlamentua jedním z Vašich kolegů bude i Berndt Posselt. Jaképředpokládáte vztahy?Domnívám se, že ty vztahy tam budou budová-ny na základě evropské agendy, tedy nemusí

vykazovat žádné větší problémy či napětí. Je samozřejmé, žei naším úkolem v EP je vysvětlovat českou pozici tak, aby nainterpretaci dějin neměla monopol pouze jedna strana, jaktomu bylo doposud. Poslanci CDU/CSU hlasovali proti vstupu ČR do EU. Myslíte si, že to na-rušilo budoucí česko-německou spolupráci na půdě EP?Česko-německou spolupráci jako takovou ne, nicméně to hla-sování proti vstupu v tak zásadní otázce nepochybně nezůsta-ne jenom epizodou. Doufám, že tam dojde, možná i vlivem spo-lupráce na půdě EP, k nějaké reflexi.Budou se „bitvy“ v EP točit také kolem česko-německé historie, kolemDekretů prezidenta republiky?Ne, určitě ne. To je jenom problém, který my si tady neustálenastolujeme, možná trošku jako projev naší nejistoty. V oka-mžiku, kdy se naše politika bude cítit trochu více sebevědomá,tak ten problém zmizí. Město Varšava si nechalo vyčíslit škody za druhou světovou válku a poža-duje je jako protitlak vůči požadavkům vyhnaneckých organizací na němec-ké straně. Myslíte si, že takováto aktivnější politika je výrazem většíhosebevědomí?Domnívám se, že to není oficiální polská linie. Oficiální místatam totiž sledují podobnou linii jako česká zahraniční politika.To znamená jednoznačné uvědomování si své pozice a svýchpráv, což dále zaručuje, že ani nikdo z druhé strany ty věcinebude předhazovat. Také se to neděje, Česko-německá de-klarace jednoznačně zavázala obě vlády, českou i spolkovou,nestavět současné politické vztahy na otázkách minulostia podle mě je to dodržováno. Občas vidíme nějaké pokusy těchči oněch zájmových skupin ty věci nastolovat. Jsem přesvěd-čen, že tak, jak narůstá pozitivní agenda česko-německýchvztahů, tak, jak narůstá agenda také našeho evropského pů-sobení, tyto věci postupně zmizí. Jedním slovem: myslíte si, že už záležitost Dekretů prezidenta republikynebude vytahována v EP?Zcela jistě nebude.

7

r o z h o v o r

hodovat, na ní trvají, a to jak na úrovni Německa a Rakouska,tak na úrovni EU. To je můj pevný názor a budu velmi tvrdě vy-žadovat, aby se tato témata neotevírala. Jak se stavíte k iniciativám Vašich kolegů z Evropské lidové strany? Jakou iniciativu myslíte? Například v polovině února se sešli zástupci SdL a Svazu světovýchMaďarů…Sudetští Němci jsou občanská sdružení, různá občanská sdru-žení, mají právo na svou existenci v kterékoliv zemi a není mož-né je zakazovat. Na druhou stranu je nesmyslné je přeceňovat,jejich „strašák“, s kterým přicházejí, nemá žádné vážné politic-ké opodstatnění. CDU/CSU není politické opodstatnění?Co se týče CSU a Bavorska, tak si myslím, že je to více věcpředvolebního vymezování se vůči někomu. Je to jasné řešenípředvolebních tahů některých politiků. Stejně tak je tomu u násna české straně. Debaty v EP se už nebudou točit kolem Dekretů prezidenta republiky? Nemůžu říct, o čem se budou točit debaty, protože těžko lze za-kazovat debatování. Budu hledět na to, aby se tyto záležitosti,které souvisí s bilaterálními vztahy a zaplaťpánbůh jsou vyře-šeny, nedostávaly na půdu EP, kam nepatří. To je jasné. Co setýče mého osobního názoru, trvám na tom, co bylo sdělenov Česko-německé deklaraci na úrovni národů, respektive států.Pod touto úrovní mohou být vždycky samozřejmě názory jed-notlivců či skupin, které se sdružují. Od toho je demokracie,aby občané mohli říkat své názory a snažili se s nimi někdeuspět. Něměli by však uspět v této otázce na úrovni EP. A teďse vrátím zpátky k zásadní myšlence: faktem je, že zlo budí zlo,že tak, jako jsme se nevyrovnali s komunismem, tak jsme senevyrovnali ani s druhou světovou válkou. A dokonce jsme seani nevyrovnali s tím, co následovalo po ní. Vraždění, ať už hoprovádí kdokoliv, vždycky zůstává vražděním. Myslíte si, že se sudetští Němci vyrovnali s druhou světovou válkou?Nevyrovnali, sudetští Němci ne. Německo se vyrovnalo s dru-hou světovou válkou lépe než ČR s komunistickou minu-lostí. Lze tedy vnímat sudetské Němce jako relikt druhé světové války? Oni samise chápou jako čtvrtý kmen Bavorska, mezi zakladateli SdL byla většinabývalými členy NSDAP či SS. Jsou reliktem uchovávajícím druhou světo-vou válku? Ačkoliv tomu nevěnuji zase tak velkou pozornost, pokud vůbecvnímám ty pokřiky sudetských Němců, tak si všímám značnénázorové heterogenity různých institucí, z nichž některé jsouasi tím, čemu Vy říkáte relikt. U nich bych skoro více řekla, žeje to projev extrémních agresivních názorů, které v tomto té-matu nalézají jakousi podporu. Na druhé straně spektra jsousamozřejmě sdružení, která považují za správné upozornit nato, že vražda zůstává vraždou nehledě na motiv tohoto činu.Rozumím motivům, neboť, jak říkám, zlo budí zlo. Rozumímmotivům a nemůžu souhlasit s vraždami, ať už je dělali Němcinebo Češi. p t a l se Mar t in Er va

Co je národní zájem České republiky?Národní zájem se dá definovat v mnoha směrech. Stručně ře-čeno, národní zájem je možnost nebo záruka spravovat a roz-hodovat o konkrétních věcech v rámci jurisdikce státu, zdetedy České republiky, což také znamená nepředávat některépravomoci do jiné jurisdikce.Je národním zájmem dodržování zásad Vestfálského míru, tedy respekto-vámí suverenity daného státu?V evropském unijním jazyce se tomu říká zásada subsidiarity.To jsou určité pravomoci – jurisdikce, o které by se žádný státuž ze své definice něměl chtít dělit s kýmkoliv jiným, a to anis nadnárodní institucí typu Evropské unie. Některé pravomocisdílet nelze, musí zůstat výlučně v rukou reprezentací národ-ních států, a to je právě ten národní zájem.V únoru roku 1996 jste napsal článek pro Lidové noviny, v němž jstetehdejší vývoj česko-německých vztahů označil za zkoušku pro německoureprezentaci, zda se dokáže chovat k České republice jako k rovnocen-nému partnerovi. Po osmi letech, jak byste známkoval?Německá reprezentace jako celek, když budeme hovořit naúrovni federální, v zásadě s menšími nebo s většími výhrada-mi obstála. Nerozehrála, nebo se nepokusila rozehrát, pro něi pro nás bolestivé téma bezprostředního poválečného vývoje.Na druhé straně podprahově, pod tím nejvyšším patrem poli-tiky, existují nebezpečné proudy, které se stávají stále vidi-telnějšími. Snaha, jež byla patrná v posledním roce zejménav Evropském parlamentu, mě opravdu děsila. To znamená, žekdyž to nešlo dveřmi hlavními přes česko-německé vztahy,tak to sem zkusit hodit evropským oknem. Brzy budete pravděpodobně sedět v lavicích Evropského parlamentu vedleBerndta Posselta, „kolegy“ z německé CSU. Jaké předpokládáte vztahy?Pana Posselta bych neoznačil za svého kolegu. Bude mýmkolegou samozřejmě z toho hlediska, že budeme oba mít sta-tus europoslance. V osobním styku s ním žádný problém mít

8

r o z h o v o r

D o h o s p o d y s P o s s e l t e m n e p ů j d u

Rozhovor s Janem Zahradilem, lídrem eurokandidátky ODS

nebudu, určitě nedojde k tomu, abych se od něj štítivě odta-hoval, ale že bych s ním chodil někam večer do hospody,k tomu také určitě nedojde. Jsou některá témata, o nichž sespolu bavit nebudeme. Naše názory jsou natolik rozdílné, žeby takový rozhovor postrádal smysl. Budou se „bitvy“ v Evropském parlamentu točit i kolem česko-německéhistorie, kolem Dekretů prezidenta republiky?Doufám, že ta záležitost je už za námi. Samozřejmě nemohuvyloučit, že budou artikulovány takové požadavky. V tuto chví-li je to celé u ledu. Lobbistické skupiny svůj zájmový boj defi-nitivně prohrály a do budoucna už se toho příliš neobávám.V Evropském parlamentu budou už teď i čeští poslanci a pro su-detoněmecké lobbisty bude velmi obtížné, spíše bych si trouflříci nemožné, znovu se pokoušet zde rozehrávat tato témata.Proti našemu vstupu do EU hlasovali všichni poslanci CDU/CSU. Jsou tedyvšichni poslanci CDU/CSU lobbisté sudetoněmeckých organizací?Šlo spíše o nějakou vnitropolitickou hru nebo, řekněme, stíno-hru. Oni dobře věděli, že náš vstup bude schválen, takže de-monstrativně hlasovali proti němu, aby to pak mohli obhájitpřed svými voliči. To gesto bych nepřeceňoval. Na druhé stra-ně ta symbolika, která je v něm skrytá, mi vadí. Měli dát na-jevo daleko více velkorysosti, pokud neustále hovoří o tom, žese máme obracet do budoucnosti. Nepoložili dobrý základ ze-jména pro vývoj česko-německých vztahů na půdě Evropskéhoparlamentu. Je možné se někdy domluvit se zástupci Sudetoněmeckého landsmann-schaftu, když vnímání historie je tak diametrálně odlišné. Sudetští Němcinapříklad vnímají Mnichov jako vyvrcholení jejich emancipačních snah,pro nás je to spíše národní tragédie… Interpretace historie jsou odlišné a není vůbec důvod se po-koušet na něčem podobném domlouvat. To je jeden ze zá-kladních omylů evropské integrace vůbec, že se snad evrop-ské národy mohou shodnout na společné interpretaci dějin.

9

r o z h o v o r

Všichni ví, že ty dějiny jsou založeny právě na jejich střetecha co je pro jednoho křivda, pro druhého je spravedlnost, a na-opak. Nechme minulost minulostí a už se tím nezabývejme.Snaha „domasírovat“ někoho do situace, kdy bude akcepto-vat pozici toho druhého, byť s ním nesouhlasí, je odsouzenak neúspěchu. A právě z tohoto pohledu se samozřejmě se su-detskými Němci domluvit nemůžeme a nikdy se s nimi nedo-mluvíme. Někdy v polovině února vyšla v deníku Právo zpráva o tom, že se Sude-toněmecký landsmannschaft společně se Svazem světových Maďarů do-hodl na společném postupu proti Benešovým dekretům. Začnou snahouo přejmenování Benešovy ulice v Bruselu. Není to legrační? Mají vůbecnějaký ohlas u některého z významných politických směrů v Německunebo v Rakousku?Tak legrační, můžeme to považovat i za legrační, ale zároveňi za nebezpečné. Je to ilustrativní příklad o mylnosti před-stavy, že padesát let evropské integrace odstranilo historic-ké archetypy chování mezi jednotlivými evropskými národy.I po desítkách let jsou Maďaři traumatizováni Trianonem,Němci jsou zase traumatizováni něčím jiným a domnívat se,že cestou evropské integrace jakoby údajné historické křiv-dy na svých národech napraví, je mylné. Jestli budou v tom-to duchu pokračovat, tak se jim podaří evropskou integracipouze rozbourat a dojde ke stavění nových bariér mezi ev-ropskými národy. Je to snaha nebezpečná a neměla by najítzastání v žádném z rozhodujících proudů v Evropském par-lamentu. Nabouraly snahy Sudetoněmeckého landsmannschaftu možné přátelskésoužití mezi ČR a Německem po roce 1990?Určitě ano. Česko-německé vztahy se mohly vyvíjet úplně jinak,kdyby tu nezaznívala agresivní rétorika z druhé strany, kteráspoustu lidí v Čechách oprávněně vyděsila. Zejména případnémajetkové požadavky. Přeshraniční spolupráce, obchodní vý-měna, eventuálně výměna pracovních sil probíhá celkem v kli-du a bez problémů bez ohledu na to, co říkají sudetští Němci.Jejich výroky jenom kalí vodu. Poláci mají také problém s odsunutými Němci, ale řeší to jinak. Počátkemletošního roku si město Varšava nechalo vyčíslit škody za druhou světo-

vou válku a požaduje jejich náhradu jako bojovnější postup proti vyhna-neckým organizacím. Snáží se získat peníze z německé strany. Nebylo bylepší koordinovat postup vůči těmto organizacím společně s Poláky? Jstespíše pro aktivní nebo pasivní politiku vůči nim?Polský přístup je mi samozřejmě sympatický. Neustálé uhý-bání a vyhýbání je sice trochu v tradici české politiky, ale je tonefunkční. ODS podepsala nedávno společnou deklaraci s pol-skou stranou „Prawo i sprawiedliwość“, jejíž předseda, panKascynski, je primátorem Varšavy. Postavili jsme se v té de-klaraci proti budování centra vyhánění a celkem ostře jsmeodsoudili tyto snahy. Polsko je v jiné geopolitické pozici nežČR, ale myslíme si, že i toto, a nejenom toto, je důvod, proč byzrovna Polsko mělo být blízkým spojencem ČR v rámci ev-ropské integrace. V Černínském paláci jste se už v minulosti několik týdnů zapracovával.Jaké principy by jste uplatňoval jako ministr zahraničí. Jaké by byly pri-ority Vaší zahraniční politiky? Je částečně na co navazovat a na druhé straně co měnit. Nenítajemstvím, že především pokud jde o evropskou politiku a po-stoj k evropské integraci, tak by se priority dost viditelněposunuly. A teď z trochu jiného soudku. Jakou hudbu posloucháte ráno v autě?Teď poslouchám takový poslední objev tvrdé rockové hudby, kte-rý dostal dokonce cenu Grammy. Ta skupina se jmenuje Evane-scence. Pak tam mám ještě dvě CD, a sice kompilaci písničkářeOldřicha Janoty, což je taková neprávem pozapomenutá osob-nost českého alternativního folku. Nahrávky pocházejí z osmde-sátých let, byly teď remasterovány a vydány na dvojcédéčku. Noa tady mám, a s tím otravuju Adélu (asistentka J. Z.), egyptské-ho zpěváka, který se jmenuje Cheb Mami a proslavil se písnič-kou Desert Rose, jíž nazpíval společně se Stingem. Takže Prodigy už ne?To CD mám pořád někde schované, ale snažím se poslouchatnové a nové věci, když se mi zasteskne nebo se mi vybaví ně-jaká skladba, kterou jsem už dlouho neslyšel, tak si pustími něco staršího. To je jasná záležitost.

p t a l se Mar t in Er va

Je starým zvykem blahopřát učenci k naro-zeninám mnoho štěstí – slavnostním spi-sem. Taková díla mají cenu nejenom provědce a učitele, ale také – a ne méně – pročlověka. A při přemýšlení, jak to vhodněa srozumitelně vyjádřiti, se ukazuje, že se

nejedná o dvě rozdílné a oddělené oblasti (nebo řekněmekvality), ale že obě podstaty jsou nerozlučné, jsou jedním.Dáváme toto dílo do rukou badateli a vědci, lásky hodnémučlověku Karlu Valentinu Müllerovi, lidskému učenci a učené-mu člověku. Kdo může říci, co převažuje.

Takto krásně byl uveden sborník k 65. narozeninám vý-znamného sudetoněmeckého sociologa K. V. Müllera.

Karl Valentin Müller se narodil roku 1896 v dělnické rodiněv Podmoklech. Sociologii studoval na univerzitě v Lipsku. V le-tech 1927–1939 pracoval na saském Ministerstvu vzdělává-ní. Ve dvacátých letech vstoupil do Sociálně demokratickéstrany, ve které vydržel až do roku 1933, ale sociální demo-kraté nebyli tou partají, jež by plně odpovídala sociologovězaložení a obsahu jeho badatelské činnosti. Již v roce 1927napsal Müller nadějné dílo Dělnické hnutí a populační otázka,ve kterém poprvé upozornil na nedodržování rasové hygieny.Vyjádřil zde obavu, že toto nedodržování je „větším vykořis-ťovatelem produktivní práce než mnozí průmysloví magnátidohromady“.

Myšlenka socialismu mu byla blízká, a tak vstup do Národ-ně socialistické dělnické strany (NSDAP) na sebe nenechaldlouho čekat. Vstoupil roku 1937. Již v roce 1935 napsaljednu ze svých nejvýznamnějších prací Dělníkův vzestup pro-střednictvím rasy a mistrovství, která vyzdvihovala – jakokrok správným směrem – začátek „sterilizací prvních sto ti-síc rasově nemocných“. Ovšem tyto kroky byly z hlediska au-torova celoživotního díla stále pouze startem, dle páněMüllerova odborného názoru měla být péče o „mistrovskoukrev“, jež má státní význam, „systematizována a institucio-nalizována“.

Svými pracemi si K. V. Müller zanedlouho vysloužil pozor-nost akademické obce a státu, a tak docentura na univerzitěv Lipsku v roce 1938 a pak dokonce profesura na Techni-sche Hochschule v Drážďanech byly logickým vyústěnímjeho pilné vědecké práce. Svým výzkumům se konečně mohlvěnovat naplno. Roku 1938 zaslal Říšskému ministerstvu

10

p o l i t i k a

M e d a i l o n e k v ý z n a m n é h o

s u d e t o n ě m e c k é h o s o c i o l o g a

K a r l a Va l e n t i n a M ü l l e r a

Mart in Er va

války a Rasově politickému úřadu memorandum, ve kterémupozorňoval na nebezpečí přílivu rasově cizí krve při okupa-ci Čech. Rasové škody lze umenšit pokud si uvědomíme, žečeské elity jsou odcizenou, v minulosti „čechizovanou“, krvíněmeckou!

Po obsazení pro německý národ životně důležitého české-ho prostoru se důstojníkovi SS, veliteli protektorátní bezpeč-nostní policie a služby, Horstu Böhmemu, dostala do rukyMüllerova studie Význam německé krve v českém národě.To mělo významný důsledek pro další kariéru prof. Müllera.Pro jeho jmenování šéfem Katedry sociální antropologie naNěmecké univerzitě v Praze mluvila i obstojná znalost češti-ny. Byl pověřen založením nového Ústavu pro sociální an-tropologii a biologii národa při filosofické fakultě univerzity.Od říšského protektora dostal za úkol provádět výzkumyohledně „otázek psychologie změny národní příslušnostia poněmčení“.

To byly Müllerovi nejplodnější roky, přednášel v Lipsku,v Drážďanech a v Praze, kde kromě filosofické fakulty učil i nafakultě lékařské předměty „rasová hygiena“ a „populačnípolitika“. Na přelomu let 1942 a 1943 se stává řádným pro-fesorem na Filosofické fakultě Německé univerzity.

Müllerovým neuvěřitelně zaníceným pracovním nasazenímstrádala jeho žena, která se s ním v roce 1944 nechala roz-vést. Zřejmě nebyla ani mentálně zcela v pořádku, protože hona veřejnosti nazývala lumpem a zločincem. Müller reagovalvyšším pracovním nasazením. Ještě v roce 1944 odjíždí naúčet Reinhard Heydrich Stiftung na několik cest po Sloven-sku a daří se mu hrdinsky uprchnout ze dvouměsíčního za-jetí po vypuknutí Slovenského národního povstání. Za toKarl Hermann Frank uděluje Müllerovi Válečný záslužný křížII. třídy.

Pro vylíčení jeho dalších osudů použijeme výňatek z Bio-grafického lexikonu dějin českých zemí vydaného Sudetoně-meckým landsmannschaftem v roce 1984:

Müller, Karl Valentin, sociolog, * 26. března 1896 v Pod-moklech, okres Děčín, † 3. srpna 1963 v Norimberku.Studium sociologie a sociální antropologie na univerzitěv Lipsku. 1927–1939 rada na saském Ministerstvu provzdělávání. 1939 profesor na Vysoké škole technickév Drážďanech. 1941–1945 řádný profesor na Německéuniverzitě v Praze, od roku 1949 vedoucí Institutu pro empi-

11

p o l i t i k a

Vzniku Sudetoněmeckého landsmannschaf-tu (dále jen SdL) předcházelo působení ně-kolika organizací, které se zpočátku zabý-valy sociální pomocí odsunutým Němcům.Zlomem v činnosti sudetských Němců bylopovolení politické činnosti americkou oku-

pační správou v roce 1948. Již 21. dubna tohoto roku vzniklOkresní svaz SdL v Memmingenu jako regionální organizace.Spontánně se konstituovaly desítky dalších místních a okres-ních skupin, především v Bavorsku. 16. ledna 1949 byla za-ložena Zemská organizace SdL, jejíž předsedou se stal ne-chvalně proslulý nacista Rudolf Lodgman von Auen, bývalýčlen DNP, SdP a NSDAP.

V roce 1949 byl vyhlášen jeden ze základních a dodnesplatných dokumentů SdL, tzv. Eichstättská adventní deklara-ce, kde se mj. objevují tyto požadavky: Naším nezadatelnýmpožadavkem je návrat vlasti v jazykových hranicích z roku1937. Jde o nastolení udržitelného poměru mezi Německema jeho západoslovanskými sousedy. Předpokladem pro to bytaké byla připravenost Čechů a Poláků vrátit vyhnaným Něm-cům jejich vlast. Všechny tyto úkoly mohou být řešeny pouzev rámci federalistického uspořádání Evropy.

Tuto deklaraci podepsali: W. Becher (někdejší přívrženecKameradschaftsbundu, člen NSDAP), Walter Brand (spiritusrector henleinovského hnutí), F. Brehm (SS Sturmbannfüh-rer, nositel zlatého stranického odznaku NSDAP), W. Hergl

(SS Hauptsturmführer, funkcionář NSDAP), H. Hönig (členNSDAP, nacistický novinář), H. Götz (bývalý spolupracovníknacistické tajné služby, člen NSDAP), E. Lemberg (nacistaa v r. 1938 člen Sudetoněmeckého freikorpsu), W. Turnwald(člen NSDAP, spolupracovník SD), E. Franzel (původně soc.demokrat, za okupace policejní důstojník jednotky podílejícíse na popravách českých vlastenců v Kobylisích), W. Zawadil(vysoký funkcionář NSDAP a spolupracovník nacistické tajnéslužby), R. Schreiber (bývalý nacista), G. Preissler (bývalý na-cista), H. Schütz (člen SdP), W. Jaksch (sociální demokrat),R. Reitzner (sociální demokrat), P. Sladek (duchovní).

Celostátně se SdL ustavil 25. ledna 1950 na setkání v Det-moldu, kde bylo přijato druhé základní prohlášení SdL, kteréopět požadovalo právní nárok na vlast a znovuzískání vlasti.Mezi sedmnácti signatáři se to bývalými funkcionáři NSDAPopět jenom hemžilo: R. Lodgman, B. Tins, R. Staffen, R. Woll-ner, E. Leibl, H. Schmidt, K. Schneider, S. Benatzky, A. Die-wock a další. Nakonec nutno zmínit, že výše zmíněné dekla-race a z nich vzešlé požadavky zůstávají nadále v platnosti,stejně jako v Sudetoněmeckém landsmannschaftu nadále pů-sobí řada „bývalých“ nacistů…

Informace čerpány z publikace:

Hruška, Emil: Pohoří divočáků aneb Sudetoněmecké kapitoly, Praha 2002

V z n i k S u d e t o n ě m e c k é h o

l a n d s m a n n s c h a f t u

a j e h o n a c i s t i c k é k o ř e n y

Lukáš Pet ř ík

rickou sociologii v Hannoveru – Bamberku a docent v ta-mějším filosoficko-teologickém semináři. Od roku 1955profesor na Vysoké škole pro hospodářství a sociální vědyv Norimberku. Autor mnohých sociologických studií, pře-devším k problematice uprchlíků. Člen několika meziná-rodních odborných sdružení, mimo jiné od roku 1954 ge-nerální sekretář Mezinárodního ústavu pro sociologiiv Římě.

Díla: Dělnické hnutí a populační otázka (1927) Vzestup dělníka (1935) [celý název zní: Vzestup dělníka

prostřednictvím rasy a mistrovství, ale to autoři slovníku vy-nechali, zřejmě pro nedostatek prostoru]

Nadání a sociální rozvrstvení ve vysoce industrializovanéspolečnosti (1956)

Zaměstnanci ve vysoce industrializované společnosti(1957)

Poznámka:

Při psaní tohoto článku jsem vycházel především z práce doc. Kubů (FF UK

Praha) Podíl německé krve v českém národě, která je dosud v přípravě

k tisku a vyjde ve sborníku AUC, phil. et hist, Sborník k poctě prof. Aleše

Skřivana. Panu docentovi děkuji za zapůjčení studie ještě před jejím tiskem

Přesnou citaci dodá vydavatel publikace doc. František Stellner.

mar t in .er va@epor t a l . cz

au tor je s tuden tem FF UK v Praze

12

p o l i t i k a

nevydělají a nechtěli přitom ztratit své pracně vydo-byté stranické postavení. Tito lidé dnes svého činu pa-trně litují, někteří se dokonce pokoušejí o návrat zpětpod křídla občanských demokratů. Problémem je, žemezi kariéristy je pravděpodobnost vygenerování sku-tečné politické osobnosti limitně nulová. Právě ab-sence opravdových person byla a je palčivou potíží,která se táhne jako nit celou existencí US. Možná na-mítnete, že Hana Marvanová byla osobnost. Ano, aleosobnost absolutně se nehodící do politického života,což, nutno k jejímu dobru přidat, již sama, na rozdílod četných kolegů – „kozlů zahradníků“, pochopilaa politický svět opustila. Uvidíme, na jak dlouho…

Posledním velkým unijním bolákem byl program tétostrany, jenž byl založen na permanentní negaci po-stojů ODS. Ač k sobě tyto strany měly teoreticky nej-blíže, obě si nakonec našly opoziční či posléze do-konce i koaliční partnery v levicových socialistech.Kdo si vzpomíná na ostrou mediální masáž „opo-smlouvy“ z konce devadesátých let, musí se dnes po-divovat nad nepřítomností kritik koaličního spojeníČSSD a US. Mediální scéna zjevně měří dvojím met-rem, avšak ani přívětivá média Unii nepomáhají, stra-na zůstává nemastnou, neslanou a bezpohlavní.

Dnes se zdá, že US je definitivně v troskách, třiztrouchnivělé pilíře už udržují pouze poslední tři mi-nistry ve vládě, na víc jim nezbývá síla ani konstituce.Kdo nevěří na zázraky, Unii již odepsal. Vezměme siz toho ponaučení, že na chybných, amatéristicky ne-gativistických postojích se solidní a dlouhodobě ús-pěšný projekt vystavět nedá. A zdaleka to neplatí jenpro politiku.

Unie svobody je zářným příkladem toho, jak se nemádělat politika. Zejména v posledním roce obsahujevyřčená věta „Jsem členem Unie svobody“ nakyslýnádech marnosti a promrhaného času na stranickýchschůzích, jejichž účastníci ať rozhodnou, jak roz-hodnou, ženou svoji partaj do nevyhnutelné záhuby.V posledních dnech a týdnech byly Unii zasazeny dal-ší těžké rány, když ji opustili poslanci Vrbík a Bielesz.Kde hledat příčiny neúspěchu projektu US a dalšíchparalelních skupin typu Čtyřkoalice, „trojkoalice“,Koalice, a US-DEU?

US byla v druhé polovině devadesátých let vystavěnana třech ztrouchnivělých pilířích: politickém amaté-rismu, politickém kariérismu a na jakémsi zdegene-rovaném vzdoru vůči „mateřské“ ODS a později vůčiopoziční smlouvě. Typickým představitelem politic-kého amatérismu byl sám partajní „otec zakladatel“Jan Ruml. Žadný jiný exdisident nezůstal v reálpoli-tice tak dlouho, to je však jeho jediné a navíc spornéplus. Po neúspěšném ministrování na vnitru se poku-sil postavit na vlastní nohy při tzv. „sarajevském aten-tátu“ z konce roku 1997. Rumlovy pohnutky možnábyly upřímné, možná se opravdu chtěl distancovat odpochybných finančních machinací vládní strany,avšak provedení „atentátu“ bylo krajně nešikovné, ne-politické a prvoplánové; pozdějším četným kritikůmdalo do ruky mocnou zbraň právě možností označe-ní Rumla jako zrádce a „atentátníka“.

Po vzniku US byla situace značně nepřehledná, ODSnavíc v prvních měsících roku 1998 povážlivě ztráce-la na preferencích. Na základě tohoto faktu „posilni-la“ Unii smečka kariéristů a oportunistů, kteří sub-jektivně cítili, že v ODS si už na slušné živobytí

D r o l í c í s e U n i e

Lukáš Kovanda

l ukas .kovanda@epor t a l . cz

13

Doslova šokující jsou výsledky lednové míry nezaměstnanos-ti v Česku, která vylétla o půl procentního bodu na historickynejvyšších 10,8 procenta. Tyto výsledky mimo jiné ukazují, žesoučasná vláda si s nezaměstnaností nedokáže poradit, a žeza levicových vlád nezaměstnanost roste navzdory teorii, pod-le které se levicové strany údajně starají o sociálně slabé.

Příčiny vysoké nezaměstnanostiJaké jsou příčiny tohoto stavu a jak ho odstranit? Vyjděme

z triviální úvahy: pokud má vzniknout pracovní místo, je nut-né, aby jej jednak někdo vytvořil (poptávka po práci) a jednakmusíme mít někoho, kdo bude ochoten na tomto místě praco-vat (nabídka práce). Interakcí nabídky a poptávky vzniká rov-novážná mzda. Tato mzda je pro pochopení fungování trhupráce naprosto klíčovým bodem – bude-li překročena, musínutně nastat nedobrovolná nezaměstnanost, ať se to někomulíbí, nebo ne.

Existují v České republice tlaky za zvýšení mezd nad rov-novážnou úroveň? Odpověď zní: samozřejmě ano. Neustále sezvyšuje minimální mzda – právě k 1. lednu 2004 stoupla na6700 korun měsíčně, což při odvodech na sociální a zdravot-ní pojištění ve výši 35 procent znamená celkové pracovní ná-klady 9045 Kč. Jinými slovy, pokud přidaná hodnota, kteroufirma najmutím dalšího zaměstnance získá, bude nižší než9045 korun, zůstane tento pracovník nadosmrti nezaměstna-ný. Nízkou produktivitu práce mají především lidé s nízkýmvzděláním, zdravotními problémy atd., prostě sociálně slabí.Jsou to tedy právě ti, jimž má být pomoženo, a kterým se veskutečnosti jejich životní situace ještě zhoršuje.

Můžou za to odbory?Dalším faktorem, který tlačí mzdy nad jejich rovnovážnou

úroveň, mohou být odbory. V České republice nejsou odborypříliš silné a jejich vliv je ve většině podniků zanedbatelný. Nadruhou stranu, v podnicích, které existovaly ještě za socialis-mu, působí odbory téměř vždy. V minulých letech rostly reál-né mzdy značně rychleji než HDP – zatímco reálné mzdy ros-tou již dva roky průměrným tempem 6 až 7 procent ročně,HDP rostl jen o 2 až 3 procenta ročně. Pokud tak zaměstna-vatelé činili dobrovolně, k nezaměstnanosti to nevedlo. Ale po-kud byly v mnoha podnicích na nátlak odborů zvýšeny mzdyvíce, než o kolik vzrostla produktivita práce, muselo dříve čipozději dojít buď k omezení počtu pracovních míst nebo pod-nikových investic (což jinými slovy znamená omezení produk-ce, a tedy i počtu pracovníků v jiných podnicích).

e k o n o m i k a

Nepřeceňujme roli sociálních dávekCo se týče nabídky práce, je část nezaměstnanosti zcela

nepochybně způsobena existencí podpory v nezaměstnanos-ti. Mnoho mých známých si po střední škole nejdříve vybralosvou půlroční „rentu“ a teprve pak začalo pracovat. Nepřece-ňujme však dopad sociálních dávek na výši nezaměstnanosti.Jednak nevysvětlují, proč nezaměstnanost dlouhodobě roste,dále na trhu práce je zoufalý nedostatek pracovních míst, tak-že mnozí nezaměstnaní ani nemají na výběr mezi dávkamia platy. Tyto dávky jsou také časově omezené a nedokážívždy vysvětlit dlouhodobou nezaměstnanost. Konečně, výšedávek v nezaměstnanosti se od dob pravicových vlád prak-ticky nezměnila, a přesto tehdy byla nezaměstnanost mini-mální. Každopádně však podpory způsobují velkou část krát-kodobé nezaměstnanosti.

Zbývá nám poptávka po práci. Proč podnikatelé nenají-mají nové zaměstnance? Celkem racionální úvaha je, žes každým dalším zaměstnancem vyprodukujeme, a tedy i vy-děláme, více. Přesto podnikatelé najímají jen málo novýchpracovníků. Jedním z důvodů může být příliš nepružný trhpráce. Pokud je ochrana pracovníků příliš vysoká, nenajíma-jí podnikatelé nové pracovníky dokonce ani v případě, kdyproduktivita tohoto zaměstnance je vyšší než jeho mzda.Podnikatelé totiž žijí ve světě nejistoty – v budoucnu mohoupřijít o zakázky, ekonomická situace se může zhoršit atd.Pokud je obtížné, ba přímo nemožné, pracovníka propustit,podnikatelé jich raději najímají méně. Menší ochrana pracov-níků tedy znamená nižší nezaměstnanost a naopak. Tak např.v USA a Velké Británii s liberálním pracovním zákonodár-stvím je nezaměstnanost poloviční ve srovnání se „sociální“západní Evropou.

Tříprocentní růst HDP, nulový růst nezaměstnanostiKonečně posledním faktorem, který má na výši nezaměst-

nanosti značný vliv, je růst ekonomiky (HDP). V České repub-lice za posledních sedm let klesala nezaměstnanost pouzev roce 2000, a to jen velmi mírně. V tomto roce rostl HDPo 3,3 procenta, což bylo nejvíce za toto sedmileté období.Jinými slovy, hranice kolem 3,3 procenta růstu ekonomiky jehranicí, kdy se nezaměstnanost začíná (ovšem pouze velmimírně) snižovat. Současná vláda však této hranice není bohu-žel schopna dosáhnout.

N e z a m ě s t n a n o s t

v y l é t l a n a 10 , 8 p r o c e n t a

J i ř í J íše

au tor je s tuden tem VŠE v Praze

14

e k o n o m i k a

něné příjmy na úkor majitele domu i nájemníků.Tohle mají být ti lidé, kteří na deregulaci nemají? Do-savadní stav neumožňuje lidem stěhovat se za prací,po zaplacení desetitisícového nájemného zbude z vý-platy tak na chleba se solí, proto je výhodné brát navenkově podporu a přivydělávat si melouchy. Nebyloby lepší, kdyby místo neproduktivních lidí, koukají-cích se za pár korun z okna na Václavák, tam bydlelilidé, kteří budou pracovat a na důchod jim vydělávat?Není tolik potřeba stavět nové byty, např. v Praze jichje v přepočtu na tisíc obyvatel více než v kterémkolivjiném hlavním městě Evropy. Jen u nás jsou tyto bytyneefektivně využívány a jejich nedostatek je pouzeumělým výtvorem regulace.

Nikdo si nepřeje, aby sociálně slabší bydleli pod mos-tem. Po plošné deregulaci by ti opravdu potřebnídostali podporu na bydlení. Třeba z peněz, které vy-berou města navíc na nájemném. Ovšem současná„deregulace“ o pár procent neprospěje nikomu. Soci-álně potřební v regulovaných bytech vládu nezajíma-jí a ti, kteří na tomto pozůstatku doby minulé vydělá-vají, tak budou činit i nadále.

Se zájmem bylo možné pozorovat „bitvu“ ministrůSobotky a Němce o to, jak budou růst regulovanénájmy. Zda to bude o 7, 10, nebo 15 procent. V Prazeje regulované nájemné zhruba 2 200 Kč, takže v pra-xi to znamená růst o 144 až 330 Kč. Směšné opro-ti normálním tržním nájmům od 10 000 Kč výše.„Nárůst by měl být co nejmenší, aby na to lidé měli,“říká Stanislav Křeček, ochránce nájemníků. Jako bynestačilo, že už nyní pseudonájemné mnohdy nestačíani na opravy chátrajících domů. Panu Křečkovi aleasi tolik nejde o práva nájemníků, jako o osobní pro-spěch. Vždyť kvůli němu jsou chudé rodiny nevlast-nící dekret odsouzeny žít za tržní nájemné, které jekvůli regulaci vyhnáno vzhůru. Zato „sociálně po-třebný“ Křeček si lebedí v nájmu za pár stovek.Nezajímá ho ani fakt, že Ústavní soud označil regu-laci za protiústavní. Pokud jde o peníze, právo musíjít zkrátka stranou. Je však hodně lidí, kteří na sou-časný stav těžce doplácejí.

Nelze se divit klesající intenzitě porodnosti; mladárodina si těžko může pořizovat děti, když nemá kdebydlet. V tomto světle směšně působí vládou deklaro-vaná podpora rodin. Daleko více se to podobá pod-poře černého trhu. Důchodci často pronajímají svéregulované byty za tržní ceny a získávají tak nezda-

K o m u s e h o d í r e g u l a c e n á j m ů ?

Vác lav Voseček

au tor je s tuden tem VŠE v Praze

15

z a m y š l e n í

Z n a l o s t i n e b o v o o d o o

Vavř inec Kr yzánek

Většina poznatků z makroekonomie a mikroekono-mie, se kterými jsem se seznámil na Vysoké škole eko-nomické, má status voodoo. Neříkám, že vyučovanéprincipy nebo teorie jsou chybné a nepravdivé, říkámpouze nebo dokonce, že jsou arbitrární. Při jejich vý-uce mi totiž přednášející téměř nikdy nepředvedl, jakýmá daná teorie vztah k systematickému pozorováníekonomické historie a k předchozím dokázaným po-znatkům. Nemám tedy žádný důvod, proč předloženéprincipy pokládat za pravdivé. Jsou pro mě sadou vět,které je třeba občas zarecitovat jako básničku přizkoušení na cestě za vysokoškolským titulem, ale roz-hodně nepoužívat v reálném světě.

Řekněme si to narovinu – keynesiánská ekonomiemě ani moje spolužáky nevybavila schopností předpo-vídat ekonomickou budoucnost. Vždyť i ti nejlepší key-nesiánští ekonomové odhadují budoucnost se stejnoupřesností jako slečna Cleo, ale zato s podstatně většímináklady. Jen velmi málo z nás opustilo naší globálnímakro třídu s dojmem, že získali lepší pochopení fun-gování ekonomiky nebo cenné profesionální dovednosti,pokud se mezi ně nepočítá schopnost předstírat porozu-mění keynesiánské analýze.1

Jistě, ekonomická teorie se od básně liší mimo jinétím, že mezi jednotlivými větami nebo slokami, chce-te-li, existují přesné logické vazby. To na její arbitrár-nosti ale nic nemění. Vnitřně logických systémů lzevymyslet nekonečně mnoho jako např. tuto sérii vý-roků: „Jablka jsou ostrá a tvrdá jako ocelová čepelnože“, „Houska je houska“, „Z těchto předpokladůvyplývá, že si jablkem mohu rozkrojit housku“.

Nemyslím si ale, že by vysokoškolské studiumekonomie bylo zcela neužitečné. Ekonomie, která jednes velmi matematická, umožňuje celkem zábav-nou formou dobré procvičení matematiky a logické-ho myšlení. Třeba lineární algebra se hned stane sro-zumitelnější, když si člověk uvědomí, že vektor jakouspořádaná n-tice může představovat třeba n peněž-ních toků, které v čase přinese nějaké aktivum svémumajiteli. Pokud lze např. vektor peněžních toků urči-tého aktiva vyjádřit jako lineární kombinaci vektorůpeněžních toků ostatních aktiv, pak by se cena toho-to aktiva měla podobat ceně kombinace ostatních ak-tiv, jinak by zde mohla být příležitost k arbitráži.Ekonomie se nedá naučit hraním si s algebrou neboanalýzou, ale na druhou stranu se díky blízkosti mo-

derní ekonomie a matematiky či statistiky může jejístudent snáze přiblížit těmto disciplínám, jež jsouzase užitečné v řadě aplikovaných ekonomickýchoborů, jako jsou podnikové finance nebo investování.

Moderní ekonomie je dále užitečná také tím, žeumožňuje pochopit vývoj důležitých tržních cen. Sa-mozřejmě ne v důsledku své pravdivosti, ale protožena jejím základě jednají v dnešním světě smíšenýchekonomik občas vlády a často centrální banky. Třebapředstavitelé amerického Federálního rezervníhosystému věří, že slabý trh práce snižuje nebezpečízrychlení inflace, proto dluhopisy a měnové trhy v sou-časné době prudce reagují na zprávy z trhu práce.

Pokud jde o racionální ekonomické pozntaky, ty sedají získat z řady jiných pramenů, než jsou standard-ní učebnice. Kde tedy hledat? Profesionální a akade-mické žurnály nabízejí tisíce studií, které někdy ob-sahují užitečné poznatky, jež jsou alespoň částečněpodložené pozorováním reality. Klíčová je znalostekonomické historie, která je „laboratoří“ ekonomie.Určitě se hodí i pochopení racionální filozofie. Po-kud např. filozofie učí o fundamentální nutnosti svo-body a ochrany vlastnických práv pro šťasný a pro-duktivní život člověka, tak by se ekonom neměl snažitvysvětlit rozdíl v životní úrovni obyvatel zemí severníAfriky a Hongkongu v důsledku rozdílné míry úspor.Určitě stojí za to přečíst si klasické ekonomy.

Zatímco géniové, kteří zůstávají v líhni akademické-ho světa, mohou odvodit některé velmi logické a lákavéteorie, nižší váhy, které musejí pracovat a uspět v ruš-ném prostředí trhů, mají jasnější a mnohem použitel-nější obrázek o tom, jak věci skutečně fungují.2

Jedním z nejlepších zdrojů jsou však publikace fi-rem, které dlouhodobě radí institucionálním investo-rům, a pro které představuje tato služba hlavní zdrojpříjmů. Takové firmy mají totiž daleko náročnějšípublikum, než jsou studenti, a protože na pravdivostia užitečnosti jejich rad závisí i jejich živobytí, takmají motivaci k co největší objektivitě.

1/ West, Andrew: Modern Keynesian Macroeconomics – An Assault onHuman Mind. Článek je dostupný na adrese www.capitalism.org.2/ Ranson, David: Market Data, Contrarian Conclusion and the Economy,www.hcwe.com.

vavrinec.kr yzanek@eportal.cz

16

s p o l e č n o s t

Životní styl západní společnosti budí v našich obča-nech obavy kvůli toleranci drog. Myslím si, že to nenípouze projev české malosti a ustrašenosti ze všeho no-vého a nezvyklého. Může se jednat o oprávněný strachpřed možným zničením lidské existence. Měkké i tvr-dé drogy pronikající především mezi mládež jsou vět-šinovou veřejností nahlíženy prizmatem všeobecnéhoohrožení morálky. Ani běžní lidé se při diskusi o dro-gách nevyhnou zaběhnutým klišé. Ulevují si pouka-zem na upadlé mravy mládeže, zastírajíce tak pociťo-vaný strach z drog. Do první řady ohrožených patříděti a mládež.

Západní liberální systém, zápasící s drogami, kolabu-je. Podle mínění evropských odborníků mají zeměstřední Evropy, chystající se ke vstupu do EU, k ide-álu také daleko. Ředitel Evropského monitorovacího

centra pro drogy a drogové závislosti (EMCDDA)Georges Estievenart ve výročních zprávách za rok2003 hovoří pesimisticky o stavu konzumace drogv členských i kandidátských zemích EU. Jeho analýzynejsou povzbudivé a ústí ve slepé uličce. Estievenartpřiznává určitý úspěch v postupu vůči drogám.Zároveň však vysvětluje svoje obavy a bezmocnost.Evropská instituce totiž neumí zamezit dlouhodobéformy šíření a užívání drog.

Drogové nebezpečí je pro mnohé teenagery prostřed-kem zábavy. Věřím, že tohoto nouzového „kamaráda“si volí také z pocitu vlastní osamocenosti a chybějící-ho společenství. Filozofický důvod pro odmítnutí

drog se jmenuje lidská svoboda. Hmotné věci, vůčikterým se člověk ocitne v podřízeném postavení, sestávají pánem lidské osobnosti a svobody. Pokuddroga různého stupně návykovosti donutí lidský orga-nismus k trvalé konzumaci, ztrácí člověk svobodua svobodnou vůli rozhodnout se přestat. Výměnou za

tento duševní a duchovní žalář je mu krátká „rozkoš“drogového opojení. To sice může indiánského šamanauvést do stavu umožňujícího komunikaci s mrtvými,ale v důsledku vede k chátrání tělesné i duševní exi-stence člověka. Nepopiratelné je, že člověka můžeo svobodnou vůli připravit také alkohol nebo cigarety.

Pro běžného českého rodiče představuje měkkái tvrdá droga primárně existenční ohrožení vlastní-ho potomka. Matky s dětmi ve školním věku se ani

tak nezajímají o „osvícenou“ debatu intelektuálůnebo o utilitaristické pohnutky, jež stojí v pozadísnah o legalizaci drog. Tyto matky chtějí předevšímuchránit svoje děti před zákeřným nebezpečím.V této souvislosti si myslím, že tvrdý protidrogovýkurs, který nasadila KDU-ČSL a její předseda Ka-lousek, nelze chápat apriorně jako líbivý předvoleb-

D r o g y a m e z e s v o b o d y

Stan is lav Ve jvar

Marihuana

Kokain

Opium

17

s p o l e č n o s t

ní tah. To bychom mohli názor předsedy US PetraMareše, vyslovujícího se pro částečnou legalizacimarihuany, pokládat rovněž za účelový a mající zacíl získat voliče US mezi konzumenty této drogy.Představitelé lidové strany pokládají zpřísnění sank-cí hlavně proti dealerům za nutné kvůli malé účin-nosti současné protidrogové politiky státu. MiroslavKalousek označil drogy za vraha našich dětí a zdrojterorismu, neboť existuje souvislost mezi drogovýmobchodem a organizovaným zločinem. Podle křes-ťanského pohledu je užívání drog proviněním protipřikázání nezabiješ, vztahujícímu se i na poškozová-ní vlastního zdraví.

Příznivci legalizace drog používají záměrně řadu za-stíracích manévrů. Jedním z nich je přepjatá gene-ralizace pojmu droga. S cílem zamlžit nebezpečnost

klasických drog zařazují do této škatulky také alko-hol a cigarety s tím, že se jedná rovněž o návykovélátky. Není pochyb o tom, že nemírné užívání těch-to produktů je nebezpečné pro lidské zdraví. Avšaktřeba pivo se u nás pilo celá staletí. Ve středověku sez něj dokonce, kvůli jeho vitamínové vydatnosti,vařily polévky a omáčky. Ale co je hlavní: středo-evropské národy, které pivo hojně konzumovalya konzumují, nebyly přes letitou zkušenost se zlata-vým mokem uvrženy do duševního a fyzického zou-falství, do jakého vede dlouhodobá konzumace drog.

Není vždy východiskem volat po silném státu, kterýjediný v poslední instanci může uvést v život neo-mylně správný postup. Prvním aktérem protidrogo-vé iniciativy je přirozeně rodina. Společenství rodinve vzájemné komunikaci může pro protidrogovouprevenci učinit mnohem více než represivní akcestátu. Ta přichází ke slovu tehdy, když z důvodů spo-lečensky nebezpečného chování narkomanů nepři-chází v úvahu jiná alternativa. Příčině šíření drogo-vé závislosti může předejít jedině dobrá rodinná

výchova a vedení dětí k takovým občanským posto-jům, díky kterým se potomci rodičů nebudou musetschovávat za všudypřítomný stát, ale budou se umětpostavit samostatně problémům moderní doby.V protidrogové prevenci jsou často úspěšné křesťan-ské rodiny. Účinnost náboženství proti nebezpečnýmsociálním jevům přiznala řada sociologů (např.Masaryk, Vašek). I přes sociální pracovníky, kurátorymládeže a psychologické poradce, které nabízí stát,zůstává na rodičích prvořadá povinnost chránit dětipřed drogami. Spíše než o podpoře různých centerbezplatného poskytování injekčních stříkaček by pro-to odpovědní politici mohli hledat cesty k tomu, jakpomoci přímo konkrétním rodinám, potýkajícím sese smrtelným nebezpečím drog.

Poznámka:

Příspěvek je rozšířenou verzí článku S. Vejvara, otištěného pod názvem

Drogy berou lidem svobodu… v MF Dnes 6. 3. 2004.

LSD

Lysohlávka

s t an is lav. ve j var@epor t a l . cz

18

p o l e m i k a

N e b o j m e s e z t r á t y n á r o d n í i d e n t i t y

Aleš Misař j r.

Čím více se blížilo datum vstupu do Evropské unie, tím vícez řad naší veřejnosti nabývaly na síle hlasy, které vyslovovalyobavy o ztrátu české identity, popř. suverenity. Bylo by na mís-tě si uvědomit, nakolik jsou tyto starosti oprávněné a nakolikjsou jen samovolně rozbujelým strašákem. Předně je nutné ur-čit, co si vůbec představujeme pod pojmem „národní identita“.Každý občan, ať už je jeho intimní vztah k mateřské zemivroucný nebo ochladlý, cítí národní identitu tro-chu jinak; to je nezvratná záležitost plurality ná-zorů. Národní identitu tak může tvořit věčný od-kaz Jana Husa, dlouhá historie tělovýchovnéjednoty Sokol nebo historicky bližší Květnovépovstání a obrázek barikád vztyčených na od-por okupantům. A pak už se samy dotvoří neviditelné spojo-vací nitky, které vykreslí jednolitý obraz národní identity. Tytokamínky češství nakonec poskládají nezaměnitelnou mozaikuryzí „českosti“. Národní identita se v tomto případě stává zá-ležitostí srdce a subjektivního pocitu jejího nositele. Nemu-síme se proto příliš podivovat, že se průměrný Čech přinej-menším pozastaví nad takovou událostí, jakou je vstup doEvropské unie. Vstupujeme do politického útvaru, ve kterémse budeme muset podřizovat vnějšímu mocenskému centru;„To už tu jednou bylo!“ řekne si s podezřením a tím potvrdí, žeje v něm představa národní identity organicky srostlá s myš-lenkou národní suverenity, kterou koneckonců bude obhajovati méně uvědomělý vlastenec. Z toho by vyplývalo: odevzdáníčásti naší suverenity vnějšímu mocenskému centru povedek narušení české národní identity. Obava o ztrátu národní iden-tity je sympatická a dokazuje, že vztah k mateřské zemi námani na prahu jedenadvacátého století není lhostejný. Protitomu se nedá nic namítat. Ale – kde je psáno, že národní iden-tita je při vstupu do EU tím největším problémem, pro kterýstojí za to zůstat stranou evropského projektu?

Nejprve chci upozornit, že EU se ani zdaleka nechová čis-tě jako nadnárodní útvar na způsob federace. Její vývoj cha-rakterizuje téměř neřešitelné dilema mezivládního a nadná-rodního pojetí. Za druhé – je třeba oddělit od sebe pojmy státa národ, abychom pochopili, že jistá ztráta tolik propírané su-verenity neznamená zničení národní identity. V čase rozvinu-tých demokracií a pokročilé evropské integrace není pro sply-nutí významu pojmů státu a národu místo. Stát by měl býtchápán jako výplod lidského rozumu, prostředek k uspořádá-ní vztahů mezi jednotlivci a zájmovými skupinami na vyme-zeném území, zatímco národ v tomto státě tvoří podpůrnousložku a „svému“ státu je hodnotovou náplní. Ale je na kaž-dém jednotlivci, jak silný vztah si k této hodnotě vypěstuje.

Vyhraněný nacionalismus je v mírových dobách narušitelemmezinárodní rovnováhy a jako takový je vlastně politikou za-loženou na iracionálním a někdy až fanaticky vášnivém pod-kladu. Předpokladem dobré spolupráce mezi státy je zdravékrocení nacionalismu. Stejně tak v kolektivu musí jedinec po-tlačit své sobecké zájmy, chce-li přispět k jeho kvalitnímu fun-gování. A proto bych před poučkou, že národ tvoří stát, dal za

současných podmínek přednost větě občanétvoří stát. To není přehlížení práv národa, aleuznání práv občanů tvořit podobu státu bezohledu na jejich národní původ. Politik, který naprvním místě vidí národ, pak v rámci svéhostátu může ukřivdit příslušníkovi menšiny.

Zvýšený důraz na občanskou společnost je důkladně prově-řen ve státech Evropské unie, neboť tam je na základě tzv.„čtyř svobod“ pohyb osob různých národnostních příslušnostív různých státech zaběhnutým zvykem. Kéž bychom také myčasem dospěli k takovému chápání občanské společnosti.

V referendu většina z nás hlasovala „ano“ pro vstup. Již jepozdě skuhrat obavami o národní identitu. Nyní bychom seměli soustředit na to, abychom té identitě udělali dobré jméno.Představa, že se „rozpustíme“ v nadnárodním útvaru, se mizdá velice zcestná. Rozpustila se snad Francie, Německo,Rakousko nebo Finsko? Podle mě nelze nějakým úřednickýmnařízením nebo listem papíru zničit to, co do národního vědo-mí dějiny ukládaly stovky let. Jestliže si národní identitu ne-seme ve svých hlavách a srdcích, nemůže ji odtud přece žád-né nařízení z Bruselu vykořenit. Osud naší národní tradice,kultury a státnosti zůstává i po vstupu v našich rukou. Bezohledu na to, že se formálně jisté části státní svrchovanostivzdáváme.

Jistě, může se stát, že kolo dějin se mohutně pootočí a ná-hle o sobě budeme mluvit jako o Evropanech se stejnou váž-ností, s jakou se dnes přiznáváme k češství. Někomu se vize„uměle“ zkonstituované evropské identity může zdát přímoděsivou. Dobrá, ale i kdyby šlo něco takového vytvořit uměle(viz např. příprava evropské ústavy), jak rychle by takovouhodnotovou konstrukci lidé přijali za svou? Jestliže s léty pře-ce jen přijmeme jakousi evropskou identitu, pak prostě tím, žese vyvine spontánně naším členstvím a soužitím s ostatnímistáty v EU. Postupem času bychom vlastně takovému „evro-panství“ v nás nevědomky vybudovali legitimitu. A kdo říká,že národní identita nemůže přetrvat ani po boku té evropské?

EU NEOHROŽUJE

NÁRODNÍ IDENTITU

au tor je s tuden tem FF UK v Praze

p o l e m i k a

V l a s t e n e c t v í – k o n z e r v a t i v n í p o s t o j

Lukáš Pet ř ík

Byly doby, kdy vlastenectví bylo považováno za sa-mozřejmost a bylo věcí lidské a občanské cti. Ales nástupem socialistických, levicově liberálnícha postmoderních pseudoideologií začal být vlastene-cký postoj označován jako politováníhodný reliktminulosti. Místo toho byla nastoupena cesta neome-zené tolerance vůči všemu a všem, cesta mravníhorelativismu a výsměchu jakékoliv tradi-ci. Vše staré, tradiční, jako je národ,vlast a rodina, musí dle zastánců těchtoutopických idejí ustoupit vizím budou-cích světlých internacionálních a multi-kulturních zítřků, kdy každý bude milo-vat každého a každý bude milován každým, kdy všebude patřit všem a všichni budou mít vše dohroma-dy. Vlastence potom tito utopisté nazývají šovinistya xenofoby, což je holý nesmysl, jelikož opravdovývlastenec si váží ostatních národů, pokud nechtějíomezit svobodu, tradice a práva národa jeho.

Jako konzervativec a vlastenec, nedůvě-řivý vůči všem novátorským, historickouzkušeností neprověřeným konstruktům,cítím potřebu hájit přirozené tradičníhodnoty, které nám byly předány našimipředky. Vlastenectví jako jedna z těchtohodnot je pro mě pocitem sounáležitostise zemí, v níž jsem se narodil, a s náro-dem, který tuto zem obývá. Ale národempro mě nejsou jen moji současní spolu-občané, ale i všichni ti, kteří se snažili po celá staletísvůj národ a svou vlast zvelebovat a rozvíjet, předat jidalším generacím a ty zase dalším. My zase mámemorální povinnost vůči našim potomkům zachovatpro ně svobodu, tak jako se ji snažili zachovat pro násti, kteří tu byli před námi v předlouhé historii našívlasti a národa. Tím se zajišťuje kontinuita a tradice.Tento postoj zastával už např. prvorepublikový ná-rodní demokrat Viktor Dyk: Přítomní, kteří nevzpomí-nají na mrtvé a nemyslí na budoucí, jsou vším jiným spí-še než národem. Velmi podobná je i slavná myšlenka„otce konzervatismu“ Edmunda Burka: Společnost jevskutku kontraktem… stává se partnerstvím nejen meziživými, ale mezi živými, mrtvými i dosud nenarozený-mi… Lidé, kteří se nezajímají o své předky, se nedočkajíradosti ze svých potomků.

Láska k vlasti a národu je cit, který se racionálnětěžce vysvětluje. Přirovnal bych jej k přirozené lás-ce, loajalitě a sounáležitosti k rodině. Samozřejmě,že tak jako vztahy v rodině nejsou vždy ideální,stejně tak nejsou ani ideální vztahy uvnitř národa.Mělo by být však naší snahou nalézat to, co nás jakoČechy spojuje, a navenek být jednotní. Uvědomit si,

že sdílíme společnou historii, tradice,kulturu, identitu, jazyk, ale i budouc-nost. Národ je entita, jež nás v bytí pře-sahuje. My zemřeme, ale národ a vlastzůstane.

Hlavní, co ale sdílíme, je naše svoboda, suverenitav rozhodování, o kterou se nesmíme nechat připra-vit nějakými snílky a utopisty a na druhou stranuvelmi realisticky smýšlejícími zástupci velmocen-ských zájmů, protože to, jak to bude s naší zemí vy-padat, je pouze jen a jen naší věcí a žádným brusel-

ským úředníkům do toho vůbec nicnení. Nevěřme tomu, že naše problémyvyřeší někdo za nás. Nedopusťme to,aby nás jednou naši potomci proklínaliza to, že jsme je svou nerozvážnostía naivitou připravili o to nejcennější, comáme – o svobodu. Proto odmítněmevšechny konstruktivistické utopicképrojekty od Hitlerovy Nové Evropy ažpo tu Evropu Nejnovější!

Na závěr malá hádanka. Kdo, myslíte, pronesl tuto větu?:

Co se plánovitého hospodářství týče, jsme stále ještě naúplném začátku a já si představuju, jaká je to krásabudovat celoněmecký a evropský hospodářský řád.

a) Gerhard Schröder, b) Berndt Posselt c) Adolf Hitler.

[c) je správně!, ač se zcela nedá vyloučit ani mož-nost a) a b).]

EU OHROŽUJE

NÁRODNÍ IDENTITU

au tor je s tuden tem FF UK v Praze

19

Viktor Dyk

20

Rád bych se vyjádřil k polemickým článkům na témaekonomie a ekologie, a to především ke článku Ond-řeje Vašíčka O kultu Panenské přírody (viz Portál5/2003). Myslím, že by pohled (a částečně kritika)konzervativně smýšlejícího ekologa mohla případnédiskusi jen prospět. Jsem vlastenec a logicky tedyi miluji svou přírodu. Ne ten ekolog, jehož obraz vy-tváří média – žádný levičák připoutaný k jadernéelektrárně. Jsem euroskeptik, žere mne zneužití pří-rody ve prospěch EU, žere mě slučování ekologies anarchismem či levicovým myšlením (obzvláštěkdyž to není pravda). Bohužel levicový trend a euro-optimismus posilují i také snahy pravice vyzdvih-nout ekonomiku nade vše jako samospasitelný ná-stroj. Obzvláště my na severní Moravě jsme natakové účelové (a jaksi nefunkční) hypotézy velmialergičtí.

Vyjádřím-li se k vztahu ekonomiky a ekologie, stavímse jako většina ekologů za udržitelný rozvoj. V mno-ha ohledech se dá vše skloubit dohromady. Řeklbych, že většina ekologů je pro jadernou energii jižjen pro její ekologičnost a uvědomují si slepé a hlou-pé argumenty odpůrců jaderné energie. To platí protunely i další „mediálně sporné projekty“.

Závěry Vašíčkova článku mi připoměly výroky, kterézazněly v debatě ohledně vstupu do EU, kdy jistámoderátorka tvrdila debatujícím, že EU posílí suve-renitu ČR. Stejně tak komicky vyzní tvrzení, že dál-nice je součástí přírody podobně jako mraveniště.Vedu projekt Formica (lesní mravenci) v oblasti Bes-kyd. A mravenci – na rozdíl od dálnice – přírodě pro-spívají. Dá se napsat sto protikladů, ale raději jenstručně – pro většinu živočichů je dálnice mnohemneprostupnější hranicí než ty, které u nás vytvořili ko-munisté směrem na „západ“ po roce 1950. Dálnice jetaké smrtícím pásmem pro obojživelníky, plazy,hmyz i savce.

Dálnice je jistě nezbytností, ale jen pro to plně nevy-hovíme budovatelským choutkám fanatiků na stranějedné, a nebo odpůrcům na straně druhé. Výstavbamusí probíhat v souladu s nároky přírody, ne protožetu byla dříve, ale protože přírodu potřebujeme. Trasase dá vést jinudy, dají se dělat přechody pro zvěř a po-

dobná opatření. Ta jsou jistě nákladná, ale možná lev-nější než dosavadní machinace okolo dálnice doOstravy.

Jinou oblastí jsou sporné projekty jako např. golfováhřiště. Nejen komunismus vytvořil v lidech zdání, žeco je zelené, to je i ekologické. Česká republika jednes z poloviny mrtvou zónou porostlou monokultu-rami, které jsou vlastně pouštěmi v přírodě.

Vymírání druhů, které autor zmiňuje, je velmi účelo-vý argument. K takto masovému vymírání docházelov minulosti jen při extrémních událostech, jako bylpád meteoritu, masivní výbuchy sopek nebo výraznézměny klimatu (zvýšení a snížení obsahu kyslíku v at-mosféře, změny vzdálenosti planety Země od Slunceapod.). Člověk logicky (a typicky, jak uvádí Vašíček)destruoval vždy vše živé. Skoro všechny druhy živoči-chů na všech kontinentech byly pravděpodobně vybi-ty člověkem. Tam, kde to jde, se to nezvratně proká-zalo (např. Nový Zéland). Podíváme-li se do moderníhistorie, tak za pár let zůstalo z šedesáti miliónu kusůbizonů jen osmisethlavé stádo. Údajně každých šesthodin vymírá jeden další živočišný druh. Takový „při-rozený“ úbytek tu nikdy nebyl. Jedná se o jasný dů-sledek volné a nekontrolované „ekonomiky“. Nebospíše naší neomalenosti, zištnosti a sobeckosti. Naše

r e a k c e

E k o n o m i k a ü b e r a l l e s ?

Petr Tr yščuk

21

r e a k c e

U některých reakcí na můj článekv časopise Portál 5/2003 jsem se set-kal s nepochopením, a proto bych rádněkteré své myšlenky rozvedl.

Když vedle sebe postavíme mraveniš-tě a dálnici, tak na první pohled vypadá zřejmé, žedálnice přírodě škodí, avšak mraveniště prospívá.Opak je pravdou! Obojí tvář přírody pouze mění.Dálnice je z hlediska objemu větší, takže logickymění tvář přírody více, ale z filosofického hlediska jeto tak jediný rozdíl – obojí vzniklo přirozeně, bez po-rušení jakéhokoliv přírodního zákona. Samozřejmě,že dálnice způsobí mnoho nepříjemností spoustě ži-vočichů a nepovažuji za špatné, když se stavitelé dál-nic budou snažit tyto nepříjemnosti zmírnit (např.stavbou přechodů pro zvěř). Mraveniště také změníekosystém lesa, nehledě na to, že mravenci způsobínepříjemnosti např. své potenciální potravě žijícív okolí mraveniště…

Co se vymírajících druhů týče, tak zde se musím ze-ptat pánů aktivistů, proč jim vadí, že vymírají druhy.

Samozřejmě, že některé živočišné či rostlinné druhyjsou nezbytné pro existenci lidského života na plane-tě, jiné druhy, které vypadají esteticky, mohou klidněpřežívat v zoologických zahradách, ale proč potřebu-jeme mít na nějakém ostrově v Pacifiku pět kusů ně-jakého ptáka? Co z toho ptáka mám já? Záchranapro záchranu. Samoúčelných aktivit ekologických fa-natiků by šlo vyjmenovat bezpočet; dokud budou tytoaktivity znepříjemňovat životy lidí nebo budou do-konce placeny z mých peněz (daní), pak budu vždyostře vystupovat proti.

Nicméně sám sebe nepovažuji za fanatického odpůr-ce všeho živého, některé ekologicky mířené aktivityjsou mi i sympatické, ale vždy se ptám po účelu čismyslu těchto aktivit. Vzhledem k tomu, že sám jsemčlověk, tak jsou pro mne zájmy člověka vždy na prv-ním místě! Pokud ekologická aktivita neprospívá člo-věku, nýbrž jakési animální morálce, která člověkapasovala pod zvěř, potom budu také samozřejměproti.

S a m o ú č e l n á e k o l o g i e

Ondře j Vaš íček

důstojné morální hodnoty nás však stavějí vysokonad ostatní živočišné druhy a měly by nás naopak lo-gicky postavit do role ochránce přírodního bohatství.

Naštěstí, nebo spíše bohužel, nám důsledek opaku ta-kovéhoto chování objasňuje smutná historieVelikonočního ostrova. Ten prosperoval až do pří-chodu „civilizovaného člověka“. Z ráje na zemi se sta-lo peklo pokryté pouze travnatými porosty. Drtivávětšina druhů živočichů, rostlin i hub nenávratně vy-mizela a s nimi logicky i vyspělá početná civilizace.A to tak rychle, že některé své pověstné sochy Moanechala na půli cesty k moři, kde měly být vztyčeny.Pravděpodobně (cituji nejpravděpodobnější z hypo-téz) stačilo 150 let na to, aby z prosperující vyspělé ci-vilizace zůstaly zbytky domorodců, živořících zpět naúrovni doby kamenné. Kde máte nyní toho svého člo-věka? Ten umíral velmi bolestně ve zničené krajině,v sérii nekonečných válečných konfliktů o zbytky po-travy, kdy protivník sloužil mimo jiné jako vhodnýzdroj bílkovin.

Myslíte, že se nás to netýká? Úbytek biodiverzity jetak patrný, že jej lze pozorovat v rámci života jednot-livce. Jenom stavy obojživelníků klesly tak nízko, žev některých lokalitách obojživelníci naprosto vymize-li podobně jako před padesáti lety raci. Nezapomí-nejme také, že ochrana přírody tvoří rovněž paralelus ochranou rodiny, tradičních hodnot a dalších „nad-standardních“ požitků lidstva, jako je demokraciea vlastenectví. Nezájem v jedné oblasti se přenáší naoblasti další a historie vždy prokázala zánik civilizací,které tento zájem ztratily. Už jen protože nezájem jderuku v ruce s destrukcí hodnot.

Také proto bychom měli všichni brát ohled na příro-du bez ohledu na naše profesní zaměření. Věnovatpřírodě trochu svého času, peněz a srdce totiž niko-mu neuškodí. Spíše naopak.

au tor je č lenem V las teneckého k lubu

au tor je s tuden tem VŠE v Praze

22

Autor Tomáš Munzi zveřejnil v minu-lém čísle Portálu pozoruhodný text. Sna-žil se v něm dokázat, že vlastnictví zbra-ní je otázkou individuální svobodya práva člověka, a že restrikci této držbypřináší „socialistický paternalismus“.

Vyjděme z jedné jeho teze: V normální svobodnéspolečnosti by proto byla otázka zbraní k osobní obraněa vůbec kultura zbraní natolik samozřejmá a důležitájako třeba rozhodování kam chodit do školy či do práce,přičemž by vůbec nikoho nepřekvapovalo a nepohoršo-valo, kdyby se náboje prodávaly třeba vedle kondomů,plínek a vložek někde v supermarketu či na benzínce.Spíše naopak.

V následujícím textu se pokusím ukázat, kam byrealizace této absurdní představy vedla. Pomiňmepřitom fakt, že všude na světě je držba zbraní podro-bena jisté restrikci. A že dle autorovy logiky by nej-normálnějšími a nejsvobodnějšími společnostmi bylyrozedrané a zhroucené státy v Africe, kde je ručnízbraň opravdu k dostání na každém rohu.

Munzi tvrdí, že zbraně mohou v mnohem většímíře „zlu“ vzdorovat, než ho samy páchat. Jedná seo podobně zvrácenou logiku, jako když někdo argu-mentuje, že zákazy držby zbraní napomáhají dalekovíce zločincům než poctivým občanům.

Pokud ale bude lupič tušit, že počestný občan –jeho potenciální oběť – s velkou pravděpodobnostívlastní zbraň, pak ho to neodradí. Naopak se takéozbrojí, ač by to třeba jinak neudělal. Navíc bude po-čítat s možností ozbrojeného odporu a nebude váhatpři sebemenším podezření nebohého občana rozstří-let jako řešeto. Zločinec nejen že neztratí náskokpřed obětí, ale pravděpodobnost tragédie a počet obě-tí poroste úměrně se zvyšujícím se množstvím zbranímezi obyvatelstvem. Lidé sice už nebudou bezbranní,zato se ocitnou v mnohem větším nebezpečí. Vícezbraní tak nepovede k větší bezpečnosti, ale bude spí-še pekelnou stezkou vedoucí rovnou na divoký západ. Munzi také zcela absurdně a nepravdivě tvrdí, žekaždý kriminálník, který zbraň využívá, implicitně před-pokládá a ví, že není v právu. Jeho odhodlání k použitízbraně je tudíž jistým způsobem omezeno. (…) Odhodla-nost oběti k obraně je z logiky věci proto vždy větší než

útočníka k agresi. Autor by se měl probudit. Takovéteze se snad hodí do liberálně-konzervativní čítankypro začátečníky, ale ne do reálného života.

Pokud se počestný občan odváží pozvednout svoulegálně drženou zbraň proti raubíři, který ohrožujejeho bezpečnost, bude velmi pravděpodobně čelitodhodlanému soupeři, jenž se díky své „živnosti“ na-učil s kvérem dobře zacházet. Docela jistě lépe nežoběť. Počestný občan zkrátka bude i nadále v nevý-hodě, navíc nebude tak rozhodný jako zločinec, kte-rý nemá co ztratit. Zbraň v domě tak odradí nanej-výše drobné začínající zlodějíčky, zatímco na lupičea vrahy neplatí.

Mnoho zločinů se děje v afektu a více zbraní meziobyvatelstvem by tedy také mohlo vést k tomu, ženapř. při manželské hádce by místo talířů a váz vzdu-chem létaly kulky. Více zbraní mezi občany povedek vyšší pravděpodobnosti použití jinak zcela legálnědržené zbraně k zcela nelegálnímu činu. A to už sevůbec nezmiňuji o možnosti tragických nehod i omy-lů způsobených zbraněmi v rukou nedostatečně zku-šených jedinců...

Munzi také naznačuje, že zbraně mezi obyvatel-stvem slouží jako prevence proti možné tyranii. Opětsi vypomožme příkladem Afriky, kde velké rozšířenízbraní mezi občany naopak přispívá k tamní nestabi-litě, vnitřním konfliktům a vzniku rozličných diktatur.

Vlastnictví zbraně není dle mého názoru právo(z nějž by tedy vyplýval nárok), ale privilegium. Jsous ním nutně spojeny také přesné podmínky a povin-nosti. Všeobecná atmosféra násilí, kultu zbraní a bra-ní zákona do svých rukou přímo vytváří prostředívhodné pro rozličné násilné kriminální činy. Vůbecnechci tvrdit, že se nemá tvrdě a aktivně zasahovatproti všem druhům zločinu. Místo zbytečného ztrá-cení času v obchodě se zbraněmi a později na střel-nici bychom však měli ponechat tyto záležitosti těm,kteří je mají mít profesionálně na starost, tedy poli-cii a potažmo státu. Místo braní zákona do svýchrukou bych pak doporučoval spíše tlačit na ty zod-povědné „nahoře“, aby své bezpečnostní služby ob-čanstvu zlepšili.

r e a k c e

V í c e z b r a n í n e z n a m e n á

v í c e s v o b o d y

Petr Kopáček

au tor je s tuden tem FF UK v Praze

23

duchovného otca konzervativizmu. Burke v svojomdiele odhalil chronickú chorobu všetkých reformáto-rov, ochotných spoločnosť rozbúrať a potom na novopostaviť podľa svojich predstáv, odhalil príchod vekusofistov, počtárov a ekonómov. Títo robia reformy prereformy, premietajú na spoločnosť svoje abstraktné

utopistické plány, pristupujúk nej ako k stroju, nehľadiacna ľudské špecifiká. Myslia,že oni boli osvietený zmeniťsvet, preto len reformujú a re-formujú a nedokážu sa zasta-viť, lebo by sa zhrozili zo svo-jej vlastnej činnosti.

Naopak konzervatívci si uve-domujú, že za spoločnosťou

sa skrýva jednotlivec, ale aj pradivo vzťahov medzijednotlivcami. Každý človek tak patrí k spoločenské-mu poriadku. Konzervatívci preto uznávajú zvyklosti,autority (zvlášť si cenia rodinu, či miestne spoločen-stvá, ktoré človeka predchádzajú), tradíciu, transcen-dentné hodnoty, ekonomické slobody, či objektívnyporiadok. Spoločnosť v ich ponímaní je naozaj spo-luúčasťou na všetkom vedení (poznaní), spoluúčas-ťou na všetkom ume, na každej cnosti, na každej do-konalosti. A pretože ciele takejto spoločnosti nejdedosiahnuť ani v mnohých generáciách, stáva sa part-nerstvom nielen tých, ktorí práve žijú, ale všetkýchživých, zomrelých a ešte nenarodených.

Spoločenský postoj nazývaný konzervativizmus ne-zriedka čelí nepochopeniu. Nie je tomu tak len u nás,po 41ročnej dejinnej diskontinuite spôsobenej bar-barským Marxovým potratom. Rovnako mysliteľHayek sa ohradil proti tomu, aby bol nazývaný kon-zervatívcom. Na tom by v Hayekovom prípade nebo-lo nič čudné, lenže Hayek kri-tizoval nie konzervativizmus,ale svoje mylné predstavyo ňom.

Čiastočne za to môžu aj kon-zervatívci sami, ak dopustia,aby bolo konzervatívnym mys-lením označené všetko, čo trvána zachovávaní určitej skutoč-nosti. To je však omyl, žiadnykonzervatívec by netrval na zachovaní režimu, ktorýje nemravný sám o sebe ako napríklad komunizmus.Konzervativizmus naopak verí v ustálené hodnoty,má svoje krédo a opiera sa o objektívny a transcen-dentný poriadok. Pravdou však je, že tento spoločen-ský postoj sa vynára až v období krízy. Len v obdobíkrízy je totiž nutnosť „konzervovať“ hodnoty, ktorésú inak normálom spoločnosti, odrážajúc transcen-dentný poriadok. Eric Voegelin by ma doplnil, že ideo krízu v nazeraní na pravdu a pravda je v tomto prí-pade totožná s pravdou, ako ju prezentuje kresťan-stvo. A hodnoty kresťanstva sú často blízke aj neve-riacim, lebo dobro a zlo naozaj existujú.

Konzervativizmus ako prúd spoločenského mysleniatak vzniká až v súvislosti s tvorbou Edmunda Burka,

z a m y š l e n í

V ý p o v e ď j e d n é h o k o n z e r v a t í v c a

Peter Fr išo

au tor je s tuden tem PF UK v Bra t i s lavě

Konzervativizmus naopak verí

v ustálené hodnoty, má svoje krédo

a opiera sa o objektívny

a transcendentný poriadok.

www.europrint.cz

EUROPRINT MODŘANY, a. s.

Mezi vodami 1952/9

143 00 Praha 4-Modřany

tel. 225 276 122

fax 225 276 133

První tiskárna v České republicevybavená

OSMIBARVOVÝM tiskovým strojem ve formátu 72 x 102 cmHeidelberg Speedmaster SM 102 - 8 - P - S