pot&lesk - listopad 2011

KLICPEROVO DIVADLOHRADEC KRÁLOVÉ

Internetový časopis Klicperova divadla v Hradci Králové - sezona 2011/2012 - č. 3

HRAJU VYCHRTLÉHO VYSOKOŠKOLSKÉHO PROFESORAs Vojtou Dvořákem o Tulákovi po hvězdách, rolích, režisérech a divácích...

POT LESK&Co nás čeká v prosinci...

DušičkověNA KAFI S LENKOU

(NE)VIDÍM TO KRITICKYtentokrát s Janem Kerbrem

Ceny Českého rozhlasu v sezoně 2010/2011v 15. ročníku ankety Neviditelný herec – Nejpopulárnější herecký výkon na vlnách Českého rozhlasu a Nejlepší rozhlasová hra (V anketě hlasovalo 5.465 čtenářů Týdeníku Rozhlas.)Za nejlepší původní rozhlasovou hru zvolil čtenáři KOULI dramatika DAVIDA DRÁBKA v režii Aleše Vrzáka, jejíž ústřední inspirací byly sportovní a životní osudy koulařky Heleny Fibin-gerové. Hra byla odvysílána v lednu 2011. Herečka PAVLA TOMICOVÁ obsadila v ženské herecké kategorii druhé místo právě za interpretaci postavy koulařky Mileny v Kouli.

„Celý rok jsem se touto kauzou dobře bavil. I když si myslím, že rozhlasoví ko-legové museli odolávat většímu tlaku. Podvědomě se totiž všichni obáváme,

že by nás nějaká vyšší neviditelná moc začala cenzu-rovat či nějakým způsobem uzurpovat“, okomentoval dění kolem této hry David Drábek. „Jsem rád, jak to nakonec dopadlo a že se hře, jíž se chystám 28. dub-na 2012 uvést na studiové scéně Klicperova divadla Beseda v Hradci Králové, dostalo náležité pozornosti. I když si myslím, že svou hvězdnou hodinu jsme si od-byli tím, jak jsme vůbec bojovali o to, aby Koule zůsta-la v éteru a nebyla soudně zakázána, což by skutečně byla velká bizarnost“, dodal Drábek.

POT&LESK č. 3 - listopad 2011

- 2 -

gratulujeme!

Christian Dietrich Grabbe: DON JUAN A FAUSTRežie: Jiří NekvasilDva extrémy a protipóly, dva principy, tělo a duch, ďábelský rytíř...Hrajeme na hlavní scéně!

Filip Richtermoc /Don Juan/ a David Smečka /Leporello/na snímku Viktora Kronbauera

MÁME NA REPERTOÁRU


- 3 -

Vážení a milí čtenáři, vítáme vás na stránkách listopadového čísla na-šeho divadelního měsíčníku plného potu i lesku a doufáme, že vám jeho čtení zpříjemní podzimní dny, kdy počasí už začíná být lezavé, šero a tma ovládají čím dál větší část dne a člověk by nejradě-ji zalezl do postele s horkým čajem nebo svařákem a dobrou knížkou… Naštěstí velká část z vás, a vlastně i z nás, úspěš-ně přemáhá tyto stavy a s radostí přichází do útul-ného teplíčka divadelního sálu, kde tráví nejeden pěkný večer. Spolu s koncem října skončil také náš festival Čekání na Václava, můžeme být velice spokojeni, a snad jste neméně spokojeni i vy, neboť nabídka inscenací byla pestrá a fanoušek každého žánru si mohl přijít na své. Musím se přiznat, že v maratonu zkoušení obou nových premiér Klicperova divadla jsem neměla k návštěvě hostu-jících představení tolik času a sil, ale přesto jsem jich několik zhlédla a udělala mi velikou radost. Speciálně bych tady ráda zavzpomínala na večer s J. Prévertem – JAK UDĚLAT PODOBIZNU PTÁKA, kterou k nám přivezlo divadlo Viola. Bylo moc krásné rozvzpomenout se na verše, kte-ré jsem si coby gymnazistka neúnavně opisovala do svého deníčku, i když od té doby mi na Préver-tovy sbírky v knihovničce sedal prach, a najednou to všechno ožilo, vyvstávala slova i obrazy a do-konce se mi vybavila i ta malá sušená růže, kterou jsem si tehdy vlepila k Prévertově nádherné básni Barbara… Inscenace Lídy Engelové s Josefem So-mrem, Davidem Novotným a Bárou Polákovou byla skutečně dotykem poezie, který v dnešní uspěchané době hodně schází. A tak jsem ráda, že jsem se mohla spolu s ostatními diváky na chvíli zastavit a bylo mi moc dobře na „té Zemi, která je hvězdou“. Že „trocha poézie nikoho nezabije“ ví i Jiří Suchý, jehož divadlo Semafor přivezlo k nám do Hradce inscenaci Hodiny jdou pozpátku. Bylo to další pokračování oslav osmdesátin této obdivu-hodné osobnosti české divadelní a literární scény. Klicperovo divadlo ovšem o pár týdnů dříve také přispělo s přímou gratulací Jiřímu Suchému – s úspěchem jsme na prknech Semaforu odehrá-li naší inscenaci Dobře placené procházky v režii Radka Balaše. Pan autor byl spokojen a my jsme moc rádi, že se mu hradecké divadelní pojetí jeho jazzové opery líbilo! Milí čtenáři, přeji vám tedy poklidný poetický listopad, bez depresí, shonu a s časem pro zamyš-lení a krásnou knihu. Vždyť podzimu se věnovalo tolik básníků, že se nemůžete ve výběru zmýlit…

Za redakci POT&LESKuJana Slouková

LISTOPAD obsah: 4 - Listopadové zpívání k 17. listopadu

5 - s Vojtou Dvořákem o Tulákovi po hvězdách, rolích, režisérech a divácích...

7 - Balada pro banditu s Husou na provázku a Tomášem Lněničkou

9 - (NE)VIDÍM TO KRITICKY 11 - Zkouškové hodování

13 - Jak je před premiérou

16 - Na kafi s Lenkou

17 - Jak bývá po premiérách

19 - Co nás čeká v prosinci

26. 11. premiéra JEKYLLA HYDEOVÁ

4. 12. SVĚTÁCI (Malované děti)Hostujeme v Divadle na Vinohradech!

POT&LESK

- 4 -

č. 3 - listopad 2011

LISTOPADOVÉ PÍSNĚTradiční hudební setkání hereckého souboru Klicperova divadla a jeho hostů k 17. listopadu.

„Listopad 1989 byl jednou z nejdůležitějších udá-lostí v našich životech. Jak zní citát zavražděného prezidenta Spojených Států J. F. Kennedyho: „Neptejte se, co pro vás může vaše vlast udělat. Ptejme se, co můžeme my udělat pro ni.“Setkání a vzpomínání s pisničkami, zpívají a hrají herci Klicperova divadla!

17. listopadu v 17.30 před divadlem!


- 5 -

POT&LESK

V pátek 14. října měla ve Studiu Beseda premiéru dramatizace slavného Londonova románu Tulák po hvězdách. Hlavní roli vězně odsouzeného na doživotí hraje Vojtěch Dvořák. Dva týdny po premiéře jsme se Vojty zeptali:

Co tě napadalo na začátku zkoušení, po prvním pře-čtení Tuláka po hvězdách?Nejdříve jsem byl ne úplně mile překvapen, že oproti románu je dramatizace velmi okleštěná. Chyběly mi tam mé oblíbené Standingovy pirátské, osadnické a robin-sonské příběhy. Ale na druhou stranu jsem chápal, že by to šlo jen velmi těžce přenést na jeviště. No a záro-

veň se mě zmocnila nejistota, že nás čeká velmi těžká práce a jestli to vůbec budu schopen nějak přijatelně zahrát... A také, jak se sakra dostanu z té kazajky?

Evokovala ti hra nějaké tvé vlastní vzpomínky? Při-pomínala ti něco?Snad jen, že rád sním a ve snech mám možnost cesto-vat a toulat se...

HRAJU VYCHRTLÉHO VYSOKOŠKOLSKÉHO PROFESORA

S VOJTOU DVOŘÁKEM O TULÁKOVI PO HVĚZDÁCH


- 6 -

POT&LESK

HRAJU VYCHRTLÉHO VYSOKOŠKOLSKÉHO PROFESORA - rozhovor s Vojtou Dvořákem

Co tebe na hře nejvíc zaujalo? Jaké téma?Velké utrpení člověka ve vězení a ne-zlomnost jeho vůle. A samozřejmě s tím spojené přátelství Standinga a jeho spo-luvězně Morrella, který mu výrazně po-mohl to velké utrpení snášet...

Jak dlouho ti trvalo, než ses sžil s hlav- ní postavou Darellem Standingem? Nějakou dobu to trvalo. Přece jenom hraju vychrtlého vysokoškolského profe-sora.

Jak se během zkoušení měnil tvůj po-hled na tohoto hrdinu?Můj pohled na něj se vlastně nijak ne-měnil. Šli jsme pořád svou cestou od zkoušky ke zkoušce, kde jsem se dozví-dal další a další indicie. A s každou další zkouškou jsem k němu měl blíž a blíž…

Máš za sebou prvních pár repríz, jak podle tebe přijali inscenaci diváci? Jaké byly reakce?Reakce, které se ke mně dostaly, jsou vlastně všechny velmi příznivé. Teď hlav-ně, abychom se s tím kouskem se ctí vy-pořádali my herci.

Jak se ti spolupracovalo s režisérem Davidem Šiktancem?S Davidem jsme už od školy kamarádi, tudíž se mi s ním spolupracovalo napros-to fantasticky. A když třeba někdy (výji-mečně) nebyla ideální nálada, zašli jsme na pivko a pochvalovali jsme si pohled na prvoligovou fotbalovou tabulku.

Tvůj herecký repertoár v Klicperově divadle je opravdu pestrý. V čem je Darell Standing jiný oproti tvým ostat-ním rolím?Já myslím, že je relativně normální… :-)

Co bys inscenaci přál?Hlavně diváky. Aby si za námi našli ces-tu, odcházeli spokojení a svou spokoje-nost „rozšeptali“ po Hradci.

Napadlo tě, kým jsi asi byl v minulých životech?Třeba bojovníkem ve starověké Spartě!

Ptala se Magdalena Frydrych Gregorová

POT&LESK

- 7 -


DOBŘE PLACENÁ PROCHÁZKA &

H ODI N Y J D O U P O Z PÁT K UKlicperovo divadlo hostova-lo 8. října na pozvání pana Ji-řího Suchého v jeho Divadle Semafor a to v tzv. gratulova-cím týdnu k Mistrovým osm-desátinám. Legendární jazzo-vá opera DOBŘE PLACENÁ PROCHÁZKA v režii Radka Balaše se povedla a oslavenec se svými hosty a zaplněným hledištěm se rozhodně nenu-dili. Při děkovačce vystoupil na jevišti s typicky věcným a vtipným zhodnocením svého čerstvého zážitku…

Na oplátku pak vystoupil Semafor se svými hvězdami Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou na prknech Klicperova divadla hned za týden 15. října se zbrusu novým muzikálkem HODINY JDOU POZPÁTKU.

POT&LESK

- 8 -


BALADA PRO BANDITU aneb Kterak Tomáš zaskakoval, pan Uhde slavil, Brno se rvalo o dotace, a Beseda hořela…

Neděle 23. října se zprvu tvářila jako taková kla-sická neděle po premiéře, tedy den, kdy se v hlavě (nebolí-li člověka příliš) rekonstruuje popremiérový večírek, z kabelky se vysypávají zlomvazky, křísí se povadlé obdržené květiny a jediným cílem dne je relaxovat a vzpomínat na dovršené dílo. Tentokrát ale situace zavelela navečer se znovu obléci a vyrazit do hlediště Studia Beseda, kde se konalo mimořádné představení hostujícího divadla Husa na provázku a jejich Balady pro banditu. Ve-čer to byl výjimečný proto, že do publika zasedl i au-tor textu slavného muzikálu, dramatik Milan Uhde a oslavil tím své pětasedmdesáté narozeniny. Druhým důvodem výjimečnosti byla nutná přiroze-ná podpora brněnského souboru, který se podobně jako další tamější divadla musí vyrovnat s existenč-ním ohrožením v podobě nesmyslného snížení do-taci na provoz divadla.

POT&LESK

- 9 -


BALADA PRO BANDITU aneb Kterak Tomáš zaskakoval, pan Uhde slavil, Brno se rvalo o dotace, a Beseda hořela…

A třetím důvodem výjimečnosti byl pak neuvě-řitelný záskok Tomáše Lněničky, který podle DVD a po jediné zkoušce s ostatními herci před představením vplul do hlavní role Nikoly Šuhaje namísto zraněného provázkovského Nikoly Jana Zadražila. Pravda, divák znalý by mohl namít-nout, že Tomáš to přeci u nás v divadle ode-hrál ve slavné inscenaci Karla Brožka 200krát, ale divák znalejší podotkne, že to bylo přece naposledy v roce 2008 a divák nejznalejší navíc dobře ví, jak vypadají inscenace Vladimíra Morávka, kde tu a tam z předlohy nestojí kámen na kameni. Tomáš se ale své role zhostil s naprostou suverenitou a grácií, s Eržikou Evy Vrbkové mu to výborně sedělo, pís-ně odzpíval úžasně a noví „kolegové“ z inscenace poté s uznáním pohovořili o jeho výkonu i nebý-valé muskulatuře „Nikoly-robocopa“. A aby toho nebylo ten večer málo, Tomáš i ostatní herci nejen že hráli jako o život, ale také téměř podpálili prostor Besedy, když se převrhl jeden z ohňových efektů na scéně a následné plame-ny i průběh inscenace zastavil až hromový hlas režiséra Morávka, sledujícího celé dění z lávky nad jevištěm… Vše tedy nakonec dobře dopadlo, pan Uhde byl velice spokojen, my byli moc rádi, že mu mů-žeme osobně popřát a Tomášovi Lněničkovi patří velká pochvala na všech frontách!!!

Jana Slouková

POT&LESK

Balašovu semaforskou féerii... Kultovní je pro mě osobně Lagro-

nové Antilopa v Morávkově režii s Pavlou Tomicovou, Chantal Poullain

a Jiřím Zapletalem. A taky Akvabely, režijně autorská fúze bývalého a budoucího umělec-kého šéfa, čili dílo „tandemu“ Morávek – Drábek.

Prozradíte, jaký byl Váš nejsilnější „klicperov-ský“ zážitek z poslední doby?V poslední době se mi líbily Drábkovy autorské režie Náměstí bratří Mašínů a Jedlíci čokolády, Věc Mak-ropulos, nastudovaná Věrou Herajtovou, taky Marná lásky snaha (Shakespeare - Mazúch) a Klub autistů (Kolečko – Deáková).

Bude férové se zeptat, které představení z doby nedávné ve Vás zanechalo spíše rozpačité dojmy…?Vysloveně negativní emoci s žádnou zdejší insce-nací spojenou ani nemám, jako poslední zklamání si připomínám „quijotovský“ projekt francouzského hosta José Lopeze.

- 10-

V novém POT&LESKovém seriálu (NE)VIDÍM TO KRITICKY si můžete každý měsíc přečíst rozhovor s jednou osobností českého kulturního světa – ať už půjde o redaktory, publicisty, pře-kladatele. Všichni mají jedno společné – již něja-kou dobu sledují práci Klicperova divadla, ně-kdy s ním dokonce aktivně spolupracují. Kromě pokusu o jakýsi pohled na dění divadla minulé i současné nás zkrátka zajímalo JAK TO VIDÍ. Jako prvního jsme oslovili Jana Kerbra, kritika z Divadelních novin: Jak dlouho vlastně sledujete práci Klicperova divadla?Od sezony 1994/95.

Vzpomenete si na první představení KD, ke kte-rému jste napsal recenzi? O jakou inscenaci šlo a uspěla u Vás?Byla to Ibsenova Paní z moře v režii Radova-na Lipuse. Pokud se pamatuji, dojem byl docela příznivý, pamatuji se na protagonisty Ivanu Nováčkovou, Kamilu Sed-lárovou, Davida Suchařípu...

Když se podíváte na tvorbu KD jaksi celistvě a souvisle, jak vnímáte jeho cestu?Snad bude stačit odpověď, že jsem do hra-deckého divadla jezdil stále častěji a rád, i nyní mám stále jistý pocit viny, když se mi některou inscenaci nepodaří „stihnout“.

Jakým způsobem dnes – zpětně – reflektujete Morávkovu éru v KD? Patřil jste k příznivcům?Reflektuji ji jako jednu z nejsilnějších v českém po-převratovém divadle a byl jsem jejím výrazným pří-znivcem.

Na které představení z „klicperovských“ dějin rád dodnes vzpomínáte? Bylo pro Vás některé představení KD skutečným zážitkem? Nebo stalo se pro Vás osobně kultovním (nezapomenutel-ným)?S nostalgií vzpomínám na Morávkovy začátky, tzn. Buldočinu, Sněhovou královnu, Strakonického dudá-ka, měl jsem rád i jeho Hamleta, taky kolektivní pro-jekt Ze života obludného hmyzu, Krobovy režie Hav-lových her, Máchův Máj v režii Miroslava Krobota,


(NE)VIDÍM TO

KRITICKY

KULTOVNÍ JE PRO MĚ LAGRONOVÉ ANTILOPA

Sdílíte názor, že KD bylo vždy silné zejména díky „silným“ a umělecky vyhraněným osobnostem uměleckých šéfů (Morávek, Krobot, Drábek)?Proti tomuto názoru se asi nedá nic namítat, i silný herecký potenciál zdejšího divadla souvisí s kva-litním vedením, jistý díl úspěšnosti může „obsta-rat“ i místní genius loci.

Jakým způsobem hodnotíte – dnes již tříleté – působení Davida Drábka v Hradci Králové?Myslím, že soubor vstřebává nové podněty, vznika-jí zajímavé inscenace, jsem zvědavý a těším se na další...

Které z režijních osobností hostujících v KD děla-jí dle Vašeho mínění divadlu náležitou čest? Proč Vás jejich práce zaujala?Určitě Andrej Krob, nejlepší inscenátor her Václava Havla. Jinak myslím, že se tu vedení při výběru hostů nedopouští fatálních omylů.

Na kterou z chystaných inscenací KD sezóny 2011/2012 se těšíte zejména a proč?K tomu se nechci vyjadřovat, protože se mohu těšit a pak to z důvodů zaneprázdnění jinými domácími scénami nestihnu, jindy mohu být překvapen „nad plán“. Zvědavý jsem na všecky.

K jakému typu divadla Vy osobně inklinujete?Po sto padesáti či sto šedesáti večerech v divadle ročně už takhle vůbec neuvažuji.

- 11 -


Vzpomenete si na své vů-bec první setkání s diva-dlem?Jako dítě jsem viděl na venko-vě nějaké amatérské loutkové produkce, první „hraný“ titul, na který se z té doby pamatu-ji, byl Tylův Strakonický dudák v podání Horáckého divadla, dokonce si vzpomínám na jméno představitele titulní role (Luboš Vidlák).

Jaká je Vaše oblíbená di-vadelní hra - kdybyste měl jmenovat pouze jednu?Jenom jednu? Tak snad Če-chovův Racek. Viděl jsem v několika velmi kvalitních pro-vedeních, a ve dvou skvost-ných: Léblově v Divadle na Zábradlí a Schillingově s bu-dapešťským Krétakörem.

Který dramatik by si podle Vás zasloužil Nobelo-vu cenu?Tenhle typ „kulturních dostihů“ mě nechává chladným.

Kolik inscenací měsíčně zhruba zhlédnete?Zhruba 20, s výjimkou divadelních prázdnin.

Podle jakého schématu nebo kritérií si vybíráte divadla a inscenace, o kterých budete psát? Je bezpochyby, že nemůžete stihnout každou premi-éru v sezóně…V Divadelních novinách se snažíme o co největší pestrost, pravda, některým souborům dáváme před-nost především z hlediska umělecké významnosti. Sám rád reflektuji pestrou škálu žánrů i souborů, z jiných tiskovin mi občas přijde konkrétní nabídka.

Odcházíte někdy z divadla o pauze?Velmi výjimečně, recenzi pak pochopitelně nepíšu.

Vaší profesi náleží analytické myšlení – dokážete se někdy oprostit a užít si představení v rovině ryze emocionální? Necháváte se strhnout?Občas to ještě – zásluhou skvělé inscenace – dokážu.

S tím možná souvisí: Kdy se pro Vás divadelní inscenace stává zážitkem?Když zapomenu, že jsem vlastně v práci.

Ptala se Magdalena Frydrych Gregorová

Jan Kerbr každoročně na Mezinárodním festivaluDivadlo evropských regionů

POT&LESK

Vy, milí čtenáři, kteří jste nikdy nebyli u zkouše-ní nové inscenace, zřejmě nevíte, jak vypadá ta-kový zkoušecí režim v plné polní… No upřímně řečeno, není o co stát. Čím více se blíží datum premiéry, tím více stoupá nervozita, světla, scéna i kostýmy najednou překáží, hudba se seká, texty se vytrácí, k tomu všemu se dělají finální radikál-ní škrty, v hledišti se motají různé televize a no-vináři, zkoušky jsou prodlou-žené, síly ubývají a v kuřárně houst-ne dým. I přesto se právě v této chvíli

kolektiv stmeluje měrou nebývalou a někdy, jako třeba při zkoušení tohoto prvního „dvojáku“ se-zony, tedy Tuláka po hvězdách a Don Juana a Fausta, dochází k chvílím obžerným, kdy hlad a chuťové buňky náročných generálek ukájí právě kulinářské výtvory kolegů, dávané všanc pro bla-ho všech. A tak vám nyní přináším malý kuchař-ský report, abyste se alespoň z doslechu přesvěd-čili, že vaši oblíbení herci nejen skvěle hrají, ale stejně dobře také vaří!!! Gastronomickou sérii překvapení na zkouše-ní Dona Juana a Fausta nečekaně zahájil vyzáblý

- 12 -


David Smečka, který na jedné zkoušce zásobil vyhladovělé kolegy výtečným domácím hově-zím vývarem s pečivem. Posezení u horké polév-ky bylo nadmíru příjemné a k překvapení všech se opakovalo v režii „Leporella“ Smečky i ná-sledující den.

Na to nemohl nereagovat velký mlsal a ctitel kva-litního dlabance Jakub Tvrdík, který kontroval příští zkoušku svým hrncem speciálních „rozlí-taných španěláků“, tedy skvělých ptáčků bez for-my rolky, a dokonce neváhal do divadla přinést i speciální přístroj na správné vaření rýže. Ovšem David Smečka nehodlal nadále přestat ve svých jídelních donáškách a celou hostinu toho dne dovršil svými připravenými vepřovými výpečky nastudeno. Znalci poměrů v Klicperově divadle ovšem na tomto místě musí nutně přerušit čtení a hlasitě zvolat – „A co Richťák?“ Ano, i my jsme s

TROCHU TOHO ZKOUŠKOVÉHO

HODOVÁNÍ – AŤ ŽIJE POŽITEK!!!

napětím očekávali, jak na danou nevyřčenou ku-linářskou soutěž zareaguje náš klicperácký král zvěřiny a lovec štik Richtermoc. Filip překonal svou frustraci z toho, že nemá právě v mrazáku žádného kance, a alespoň výtečným borščem nám okořenil předpremiéru. I samotná premiéra, vždy plná jídla z rautu, neušla domácí tvorbě.

POT&LESK

- 13 -


Jack London: TULÁK PO HVĚZDÁCHRežie: David ŠiktancJack London o svobodě, vůli, nesmrtelnosti dušea nezlomnosti člověka...

Hrajeme ve Studiu Beseda!

Bezpochyby vrcholnou záležitostí byla velká taju-plná remoska Kuby Tvrdíka, ukrývající úžasný vypečený mix klobásek, bůčku, krkovičky a žebí-rek. „No jo, hezký jsme si to na tom zkoušení udě-lali,“ říkali jsme si po skončení večírku. To jsme ještě netušili, že už na první repríze se magický hrnec objeví znovu! Tentokrát od Bohouška Če-pelky a plný vepřového na smetaně. V tu chvíli už bylo jasné, že krása nekončí, krása pokraču-je! A tak jsme se hned domluvili na neoficiálních službách v kuchyni, začali v hlavě řešit recepty a přemýšlet, jaké trumfy přineseme příště. Zkrátka není nad to povečeřet s přáteli a pomět se po dob-ře odvedeném výkonu!!! P.S. - Další vývoj soutěže o Řád zlaté vařečky vám určitě podám v příštím čísle, a možná přijde řada i na gastro-vzpomínky z Tuláka po hvěz-dách, protože tam zas vévodil tatarák….. P.S.S. –Teď už však musím končit a projet na internetu nejrůznější recepty na buřtguláš. Brzy totiž dojde i na mě;-)

Jana Slouková

Ondřej Malý, Eva Kratochvílová, Miroslav Zavičár, Tomáš Lněnička a Vojtěch Dvořák na snímku Tomáše Zemana


- 14 -


Listo

pado

vá p

rem

iéra

JEKY

LLY

HYD

EOVÉ

Isa Smečková Bencová a Dušan Hřebíček mají před premiérou nové inscenace Evy Kratochvílové Jekylla Hydeová. Ta se uskuteční v sobotu 26. listopadu na komorní scéně V Podkroví. Přečtěte si, co nám o hře řekli:

Co vás napadalo po prvním přečtení textu?

Dušan: Myšlenky, které mě napadly, nepovažuju za důležité. Myšlenky jsou už zdeformované a znečiště-né. Ale to, že jsem v noci po přečtení té hry měl o ní sen – to mi přijde podstatné. Nějak mě zasáhla.

Isa: Říkala jsem si, že Eva napsala dost zajímavou hru, že nás čeká moře práce a jak to proboha zahraju.

Je vám vaše postava v něčem blízká? Vycházíte během zkoušek v něčem „ze sebe“?

Dušan: Postava Viktora mi už vzdálenější asi být ne-může. Ale to mě právě zajímá. Musím vycházet ze sebe a doufat, že ho tam naleznu.

Isa: Je mi blízká hodně, ale díky Bohu já snad už před nějakou dobou pochopila, že přílišná snaha nevede k ničemu dobrému a to, že Milka tak funguje už 10 let, je šílené.

Které z témat hry je pro vás klíčové?

Dušan: Nemám žádné klíčové téma… jedině ego. Staré dobré ego.

Isa: Že člověk prostě nesmí popírat sám sebe. Když se v sobě snaží zadupat to svoje, svou přirozenost, tak to stejně jednou vyhřezne a to, co vyleze po letech ven, může být dost překvapivé… Jakými třemi slovy byste popsali svůj pocit ze hry?Dušan: Smutek, odvaha, naděje.Isa: Jde špatnou cestou.

POT&LESK

- 15 -


Eva Kratochvílová: JEKYLLA HYDEOVÁČeské paňmámy dosud nevymřely! To jste nevěděli? Tak vám to říkám! Jsem Je-kylla, jmenuju se Milka. Milka má rodinu. Rodina má Milku. Milka je na mateřské dovolené. Už deset let. Pere spodky, podává slánky, češe vlásky, peče sušenky. Milka je vědkyně a badatelka. Když je doma sama, ptá se po smyslu života. Bádá a expe-rimentuje. Místo oběda vaří lektvary, místo receptů píše skandální teorie osobnos-ti. Chce vyřešit svět a najít sama sebe. Osvobodit život od nebezpečí, zastavit zlo a násilí, ale místo laboratoře má jen maličkou spižírnu... Milka miluje svou dceru Ludvenku a svého muže Viktora. Viktor také miluje svou ženu. Pere přece spodky, podává slánky, češe vlásky... Vše je v naprostém pořádku. Máma má rodinu. Rodi-na má mámu. To vše až do doby, než se ve spižírně objeví slečna Hydeová.Scénická metamorfóza na pomezí tance, světla a stínu. Legenda světového formá-tu Jekyll a Hyde tentokrát v sexy prádle, padnoucích džínách a s melírem na hlavě.

Režie: Eva KratochvílováHrají: Isabela Smečková Bencová, Dušan Hřebíček a Klára Horáková.Li

stopa

dová

pre

mié

ra JE

KYLL

Y H

YDEO

VÉ

Dušičkový týden Je tomu právě deset let, co žiju sama. Dcery odešly z domu, manžel mě přestal mít rád již dáv-no, a mně trvalo pár let, než jsem pokorně přijala všechny výhody i nevýhody života single. Pomohli mi přátelé a divadlo. A teď jsou moje prostory jen moje, uklízím jen tehdy, když to uznám za vhodné, spím, kdy se mi zachce, ponocuju taky tak. Ale pak se někdy stanou krásné věci, které ocením právě proto, že žiju sama. Před pár dny mě posadil do auta můj skorozeť Aleš a jeli jsme k jeho rodičům do Kostelce nad Orlicí. Samozřejmě s vnučkou Roňou, která měla právě dva roky. Bylo to krásné odpoledne. Roňa hned otevřela tajemnou lavici, kde byly hračky mnoho let staré. A knížky. Pak jsme jedli dobroty, které babička Liduška připravila, a Roňa projevila touhu uvidět „brm brm“. To všem bylo jasné, to jsou medvědi, co se potkali u Kolína. Kazeta byla vlože-na, televize zapnuta, leč nastal problém. Aby to vše fungovalo, byl zapotřebí třetí ovladač. A ten nebyl k nalezení. Přála bych vám vidět, kterak dvě babič-ky a jeden otec, společně se strýčkem Zdendou, hledají po bytě ovladač k televizi. Den předtím byla u dědečka a babičky druhá vnučka Adélka, která prý ovladač ovládala. Hledali jsme všude. Stali jsme se téměř tajnými agenty, odtahovali jsme skříně a stolky, zvedali koberce a nahlíželi do od-padkových košů. Nakonec dědeček Zdenda volal rodičům Adélky, aby prohledali její batůžek. Ovla-dač nenalezen. Dědeček Zdenda jede pro Adélku o pár ulic dál, aby dvouletá dívenka ukázala, kam ovladač schovala. Mezi tím nacházím tento před-mět mezi matracemi sedací soupravy. A pak všichni sedíme, jíme dobroty a koukáme na medvědy, co se potkali u Kolína. Roňa a Adélka se smějí nahlas, my taky a já velebím tu chvíli, kdy jsem se rozhodla jet s Alešem a Roňou ke kontra babičce a kontra dědečkovi.

POT&LESK

Za dva dny poté jedeme k mé rodině. Jednou do roka se setkáváme u mojí sestřenice na chalupě. Každý z nás se staví u hrobu rodičů v České Třebo-vé, zapálí svíčku, já dodám věneček vlastní výroby, no a pak se sejdeme v Dlouhé Třebové u Vlastičky. Jsme čím dál starší a já se přesto snažím dodávat srandu. Jednak je mi to vlastní a pak taky, co ji-ného zbývá, když nejen stárneme, ale taky někteří odcházíme. Letos to pro mne bylo obzvlášť těžké, protože moje mladší sestra těžce onemocněla a já jsem se setkání bála. Ale život se odehrává jinak, než si představujeme. Sestra Zuzana je silná osob-nost, v nelehké situaci jí bylo pomoženo, a pak se stalo ještě něco mezi nebem a zemí. Vnučka Roňa se nemá k lidem jen tak. Naopak, klidně někoho odepíše, řekne „ne“ a vůbec se chová naprosto ne-uctivě. Tentokrát se stalo něco zcela jiného. Jako by pochopila, kdo potřebuje nejvíc lásky a pocho-pení, k mé sestře se chovala jako by ji znala dáv-no, mazlila se s ní, otírala se jí o nohy, o ramena, zkrátka jí dávala najevo lásku zcela bezvýhradnou a já jsem koukala jako blázen. Setkali jsme se tam všichni, sestřenice, bratran-ci, z Liberce, z Vídně, z Brna, z Prahy. No a já, kte-rá žiju single, užívala jsem si již podruhé rodinného setkání a možná jsem v té chvíli byla nejšťastnější z nich právě proto, že moje všední dny jsou osa-mělé. Konečně dnes večer jsme hrály Dámskou šat-nu a část našich diváků tvořili přátelé z obce Litič, kde mí kolegové mají chalupu. To byl krásný konec mého „dušičkového týdne“. Když se parta lidí z jed-né dědiny domluví a vyrazí do divadla, pošle kytku, posedí s kamarády herci v hospůdce, dá najevo radost z toho, že my umíme hrát divadlo a oni nás pak zase zvou k sobě na koně, na kafe a tak vůbec, tak zkrátka získáte pocit, že ten dušičkový týden byl dojemný, laskavý, krásný i radostný.

Zdraví Lenka Loubalová

- 16 -


POT&LESK

- 17 -


V. K. Klicpera: HADRIÁN Z ŘÍMSŮRežie: Vladimír MorávekFalešní Hadriáni, potulní žoldnéři, cukrující milenci a nedobytný hrad...

Hrajeme na hlavní scéně!

Kristýna Kociánová, Ondřej Malý, David Smečka, Filip Richtermoc a Petr Vrběcký na fotu Josefa Ptáčka

Martin McDonagh MRZÁK INISHMAANSKÝRežie: Jan Frič„V životě jednou přijde čas, kdy každej člověk musí vzít srdce do dlaní a o něco se pokusit…“

V hlavní roli Jan Sklenář. Hrajeme na hlavní scéně!Foto: Viktor Kronbauer


POT&LESK

- 18 -


Měsíc říjen byl na události a vzruchy velmi bohatý, a proto vám v následující repor-táži okomentujeme alespoň zlomek toho, čím jsme tady, v Klicperově divadle celý ten dlouhý měsíc žili. Byly to především dlouho očekávané první premiéry letošní sezony. Komorní dramatizace hry Jacka Londona TULÁK PO HVĚZDÁCH měla v Besedě premiéru 14. 10. 2011...

Sérii letošních premiér zahájil ve Studiu Beseda Tu-lák po hvězdách. Nová inscenace sklidila velké ova-ce a zde vidíme při následném přípitku pana ředitele Ladislava Zemana a režiséra Davida Šiktance.

Na premiéru svého vnuka dorazil i režisérův děde-ček, básník Karel Šiktanc, a to téměř přímou cestou z udílení prestižní Ceny Jaroslava Seiferta, jejímž laureátem se stal předchozí večer...

Pan ředitel Zeman v obležení krásných diváckých Tulaček – své kolegy přišly podpořit také Kristýna Kociánová, Kamila Sedlárová a Svatava Šteinerová

Večer před premiérou se odehrál zápas ve stolním fotbálku mezi režijním tea-mem Šiktanc-Rut a hereckým duem Zavičár-Tvrdík. Přímo na děkovačku byla pak dodána tequilla od poraženého týmu. Hádejte, který to byl…

Vedle manažerky Sváti nechyběl na premiéře ani Láďa Svoboda alias Had, který si s výrobou, stavě-ním a doděláváním „tulácké“ scénografie užil své…

Vojtěch Dvořák coby titulní hrdina Darrell Standing byl na je-višti sice neustále v centru pozornosti, při následném rautu se ovšem držel v pozadí, tedy alespoň na jeho počátku…

- 19 -


... a německá klasika Christiana Dietricha

Grabbeho DON JUAN A FAUST hned týden poté, 22. 10. 2011, tentokrát na hlavní scéně.

Pan ředitel Zeman neváhal při přípitku připomenout, že po Tulákovi po hvězdách je Don Juan a Faust dal-ší obdivuhodná „frajeřina“, do které se Klicperovo divadlo v letošní sezoně s úspěchem pustilo.

Uznávaný český kritik, teatrolog, a také faustolog Vladimír Just byl s hradeckou inscenací nadmíru spokojen...

Půvabné uvaděčky Klicperova divadla předvedly své nové modely i v podzimně-zimní růžové variantě…

Kromě pana režiséra Nekvasila a všech herců je zde zachycen i zbytek realizačního teamu – kostýmní výtvarnice Mária Fulková, choreograf Števo Capko a dramaturgyně Jana Slouková. Scénograf Milan David byl tou dobou na kongresu v Paříži...

Velkolepou premiérou číslo dvě, tentokrát první na hlavní scéně Klicperova divadla, byl Grabbeho Don Juan a Faust v režii Jiřího Nekvasila.

Na premiéru se přišel podívat také Vladimír Morá-vek, momentálně díky šéfovské provázkovské po-zici sužovaný vysilujícími boji o příspěvky a dotace na divadelní kulturu.

POT&LESK

- 20 -


4. 12. v 19.00 hodin - Praha Divadlo na Vinohradech!

Hostujeme s inscenací SVĚTÁCI v režii Vladimíra Morávka

10. 12. v 19.00 hodin Ester Vilar ŽÁRLIVOST První prosincová premiéra v režii Pavla Krejčího! Na komorní scéně V podkroví hrají: Martina Nováková, Kamila Sedlárová a Kristýna Kociánová.

11. 12. v 19.00 hodin na hlavní scéněkoncert JH BIG BANDU HRADEC KRÁLOVÉtentokrát je hostem ONDŘEJ RUML

CO NÁS ČEKÁ

V PROSINCI:

Internetový časopis POT&LESK vydalo Klicperovo divadlo o.p.s. Hradec Králové. Redakce: Ladislav Zeman, Jana Slouková, Magdalena Frydrych Grego-rová, grafická úprava: Marie Šobková. Foto: Tomáš Zeman a archív. Obchodní oddělení a předprodej vstupenek: Švehlova 624, otevřeno po-pá: 9-12 a 13-18 hodin, so: 9-12 hodin. Tel: 495 512 857, e-mail: [email protected]. Veškeré další podrobnosti o Klicperově divadle /hrací plán, výstavy v galerii U Klicperů, foto nejen z inscenací, zajímavé rozhovory, a také archivní čísla POT&LESKu/ najdete vždy na www.klicperovodivadlo.cz.

Klicperovo divadlo, o.p.s., podporují:

POT&LESK

- 21 -

NESEĎTE DOMA

CHOĎTE DO DIVADLA!


21. 12. v 19.00 hodin derniéra!Karel Čapek VĚC MAKROPULOS Režie Věra Herajtová, v hlavní roli Kamila Sedlárová

22. 12. v 19.00 hodin na hlavní scéně MARIJA PANNA PŘEČISTÁ - vánoční koncert zpěvačky a virtuózní cimbalistky Zuzany LapčíkovéZUZANA LAPČÍKOVÁ KVINTET

17. 12. v 19.00 hodin na hlavní scéněPierre-Augustin Caron de Beaumarchais FIGAROVA SVATBA - druhá prosincová premiéra v režii Davida Drábka

pot&lesk - listopad 2011

Documents