úvodní fotografie Petr Klapper

foto Petr Klapper http://petrklapper.com/PragueByNight/

Před dvěma sty lety dostala česká metropole poprvé přívlastek stověžatá. Tehdy její věže teoreticky spočítal matematik a filozof Bernardo Bolzano.

Celkový počet pražských věží je ale možné zjistit jen z velké výšky. Označení "Praha stověžatá" použil poprvé patrně spisovatel Josef Hormayer počátkem 19.

století. Bernardo Bolzano, který pražské věže spočítal jako první, došel k číslu 103. Nepočítal přitom ale vodárny ani soukromé domy.

Označení Praha stověžatá je dnes už historickou záležitostí. Pražských věží a věžiček je ve skutečnosti několik tisíc.

Některé z nich si přiblížíme.

Pražské věže a věžičky od A do Ž

Astronomická věž v Klementinu

Věž vybudovali jezuité již v roce 1722, ta se však v původním stavu

nezachovala. Zhruba v polovině 18. století se jezuité rozhodli

astronomickou věž přestavět. Podle dostupných pramenů trvala přestavba a úprava neúměrně dlouho, asi od roku

1749 až do roku 1777, přičemž stavebně se vrcholu věže dosáhlo již v roce 1751.

Mezitím byl 21. července 1773 papežskou bulou jezuitský řád zrušen.

Věž Klementina je vysoká 52 m a na jejím vrcholu je socha Atlanta nesoucí zeměkouli se symbolem

Božího oka. Socha byla přenesena z původní věže a je z dílny slavného

Matyáše Bernarda Brauna.

Bývalý Klarův ústav slepců na Klárově

Bývalý Klarův ústav slepců na Klárově

Náměstí na malostranském předmostí Mánesova mostu dostalo svůj úřední název Klárov až

v roce 1922 po vytvoření Velké Prahy. Stalo se tak na počest univerzitního profesora

Aloise Klara (1763-1833), zakladatele stejnojmenného ústavu pro nevidomé.

Věž umístěná na střeše nad středním rizalitem průčelí budovy je čtyřboká s věžními hodinami.

Nad nimi je ochoz s podvojnými sdruženými okénky, kterými je vidět zvon.

Střecha věže je polygonální s hrotem a makovicí. Pod věží, v tympanonu hlavního průčelí, je výrazný reliéf od sochaře Josefa Maxe. Znázorňuje biblický

výjev, kdy Tobiáš natírá svému slepému otci oči zázračnou mastí z rybích jater, kterou připravil

archanděl Rafael, a tím mu vrací zrak.

Černá věž a Daliborka

Černá věž stojí v samé východní části Pražského hradu,

představuje zbytky románského opevnění z druhé čtvrti 12. století, z doby knížete Soběslava I.

Za panování císaře Karla IV. se věž nazývala Zlatá. To proto, že její střecha byla pobita pozlaceným plechem, aby již na dálku oznamovala jízdním i pěším, že se blíží k sídlu mocného panovníka. Ve svých počátcích měla především obrannou

funkci. Nejjvyšší patro sloužilo za obydlí hlásnému, který pozoroval, jestli někde nevypukl požár,

či zda se neblíží nepřítel. Při bouři 10. dubna 1538 věž zapálil blesk

a ta vyhořela. V té době již měla na střeše pálenou krytinu. Velký požár Malé Strany, Pražského hradu a Hradčan věž přímo nezasáhl, ale její zdivo bylo kouřem tak očouzené, že se jí začalo říkat Černá a tak to již zůstalo. I tato věž svého času sloužila

jako vězení. Nejtvrdší bylo v dolní části věže, v tmavém prostoru vzniklém zazděním brány.

Černá věž je veřejnosti nepřístupná, je tady depozitář archeologických nálezů

z Pražského hradu.

Daliborka je pevnostní věž postavená v roce 1496 za vlády Vladislava Jagellonského. Byla součástí hradního

opevnění Pražského hradu a stojí na konci Zlaté uličky. Jako vězení sloužila do roku 1781, kdy vyhořela. Prvním vězněm byl Dalibor z Kozojed, podle nějž je věž pojmenována.

Dalším ze známých vězňů byl mecenáš hrabě František Antonín Sporck. V roce 1782 byla snížena o jedno patro a v roce 1883 byla zpřístupněna veřejnosti.

Prvním vězněm byl Dalibor z Kozojed, podle nějž je věž pojmenována. Dalším ze známých vězňů byl mecenáš hrabě František Antonín Sporck

Daliborka - interier

Emauzský klášter neboli klášter benediktinů u chrámu P. Marie a slovanských patronů, zvaný

Na Slovanech či Emauzy, byl založen 21. listopadu 1347 českým králem a římským císařem Karlem IV. Lucemburským pro řád slovanských benediktinů.

foto z přelomu 19. a 20. stol.

Při spojeneckém náletu na Prahu 14. února 1945 byla poničena budova kostela a klenby klášterní budovy, opravy proběhly v 1. polovině 50. let. V roce 1950 byl klášter zestátněn a v 50. letech připadl Čs. akademii věd.

Po roce 1989 získalo zpět budovy kláštera i kostel Benediktinské opatství v Emauzích. V roce 1995 byla ukončena jedna etapa rekonstrukce kláštera. V roce 2003 byla dokončena rekonstrukce kostela, posvěcen

nový oltář a první mše se konala symbolicky na velikonoční pondělí 21. dubna 2003.

Faustův dům je barokní budova, která stojí na Karlově náměstí. Nárožní dvoupatrový palác svírá svými čtyřmi křídly

obdélný dvůr. Hlavní průčelí směřuje do Karlova náměstí. Dům je spojen s faustovskou legendou, přestože v něm historický doktor Faust nikdy nebydlel. Pověst vznikla nejspíš díky několika majitelům

domu, kteří se věnovali přírodním vědám a alchymii. Prvním majitelem se zájmem o alchymii byl Václav vévoda Opavský. Druhým byl dvorní alchymista císaře Rudolfa II. Edward Kelly.

Faustův dům byl několikrát zasažen

požárem. V té době zde také žil astrolog

Jakub Krucinek se svými dvěma syny. Mladší syn zavraždil staršího bratra kvůli pokladu, který prý

nalezli v domě.

Otvorů ve střeše objektu bylo v jeho historii několik. Poslední vznikl na konci druhé světové války od nevybuchlé americké bomby.

Podle pověsti existuje podzemní chodba od Faustova domu až k Novoměstské radnici.

podrobnosti viz http://mista.unas.cz/index.ph

p?clanek=49

Kostel sv. Gotharda 

První zmínka o kostele sv. Gotharda je

z roku 1313, ale jeho původ je patrně starší.

Původní románský kostel byl v roce 1801 z větší

části zbourán a nahrazen novou barokní stavbou.

Až do začátku první světové války byl cílem tradiční pražské pouti

krejčovských tovaryšů a učňů, zvané Štrozok

neboli Slamník. Při této příležitosti se u studánky Světničky

konaly oslavy s tancem.

V kostelní věži sv. Gotharda je pět zvonů. Jako jiné kostely i tento byl kdysi oklopen hřbitovem, který byl v roce 1806 posunut o něco blíže ke Královské oboře a v roce 1888 zrušen zcela a nahrazen novým hřbitovem, založeným nedaleko Bubenečského nádraží (kde má hrob Cyril Bouda). Kostel nacházející se na okraji Stromovky spíše připomíná venkovské kostelíky.

Hanavský pavilion

dominantní budova vystavěná v novobarokním slohu nacházející se

v Letenských sadech na Baště sv. Tomáše neboli na Mariánských hradbách a nedaleko

od bašty sv. Máří Magdalény. Jedná se o litinovou stavbu, jež byla původně vytvořena jakožto reprezentační pavilon Komárovských

železáren pro pražskou Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891. Tehdejším majitelem

železáren byl kníže Vilém Hanavský - odtud pak jeho název. Jedná se o velmi zajímavou

krásně umělecky zdobenou technickou památku, mimo jiné se také jedná o historicky

první pražskou stavbu postavenou z litého železa, betonu i skla. Po skončení výstavy byl

pavilon rozebrán a knížetem Hanavským darován městu Praze, poté byl převezen na své dnešní místo a znovu postaven.

Hanavský pavilion zprvu sloužil jako úkryt návštěvníkům sadů před nepohodou, později jako restaurace, a tak je tomu dodnes .

zdroj: http://www.hanavskypavilon.cz/detaily interiéru

Kostel sv. Ignáce je spolu s bývalou jezuitskou kolejí výraznou dominantou Karlova náměstí. Řadí se mezi první raně barokní stavby v Praze a je třetím největším jezuitským komplexem v Evropě.

Po dostavbě byl zasvěcen patronovi a zakladateli jezuitského řádu Ignáci z Loyoly. Průčelí kostela bylo v roce 1671 vyzdobeno sochou sv.Ignáce se svatozáří, jež obklopuje celé světcovo tělo. V té době to bylo dosti neobvyklé a pobuřující, neboť podle církevních pravidel mohl mít svatozář kolem celého těla pouze Kristus. Jezuité ale měli v té době velmi silné postavení a tak si to jednoduše mohli dovolit.

V letech 1686-1687 přistavěl Pavel Ignác Bayer věž kostela a poté i předsunutou krytou předsíň.

Jindřišská věž a věž kostela sv. Jindřicha a sv. Kunhuty

Kostel byl založen v gotickém slohu ve 2. polovině 14. století při založení Nového Města. Vystavěn byl řádem

křížovníků s červenou hvězdou, který ho měl ve správě. Kostel byl obklopen hřbitovem, který byl používán zvláště intenzivně při morových ranách. Za

husitství kostel ovládli husité. V letech 1472 – 1476 založena nová zvonice - dnes Jindřišská věž, která by unesla nové těžké zvony. Při kostele byla

také založena škola. Další významná přestavba nastala v roce 1879, kdy byl

kostel regotizován. Zrušen byl také přilehlý hřbitov (nepohřbívalo se na něm již od roku 1787) a byl

proměněn v malý parčík, pozůstatky náhrobních desek byly přilepeny

na fasádu chrámu.

Kaple sv. Maří Magdaleny

Kruhová barokní kaple a první budova, jež byla na území Československa přesunuta, a to v roce 1956. Stojí na kraji Holešovic u hranic Malé Strany, v malém proužku území Holešovic.

Tuto raně barokní stavbu postavil roku 1635 Jan Dominik de Barifis na klášterní vinici cyriaků pro vinaře z letenských vinic a voraře, kteří zde vzdávali Bohu díky za pomoc při proplutí nebezpečných

úseků Vltavy a v jejím okolí odpočívali.

Kaple sv. Maří Magdaleny

V padesátých letech 20. stol. jí hrozil zánik při přestavbě předmostí Čechova mostu mostu (v souvislosti s výstavbou obřího

Stalinova pomníku). Prof. Dr. Ing. Stanislav Bechyně však

objevil způsob její záchrany přesunutím o 31 m dále směrem proti proudu Vltavy, což bylo provedeno 3.– 4. února 1956. Po svém přesunu byla kaple položena

na masivní podstavec obložený kameny a opatřena novou střechou.

Do jejích šesti oken byly zasazeny vitráže Aleny Novotné-Gutfreundové

zobrazující osudy kaple v různých dobách její existence (vinobraní, odpočinek vorařů,

pobyt Švédů v Praze, stavba Čechova mostu, vyztužování zdiva před přesunem

a přesun kaple).

Kostel sv. Ludmily na

Vinohradech Novogotický kostel - jeho projektantem byl arch. Josef Mocker, který byl jedním z těch, kteří se zasloužili o dostavbu svatovítské katedrály

na Pražském hradě. Slavnost položení základního kamene se konala 25. listopadu 1888. Na jeho ozdobě se podíleli slavní umělci té doby, jako např. sochaři Josef Václav Myslbek, Antonín Procházka nebo malíři Josef Čapek či František

Ženíšek. Do chrámu byly uloženy ostatky sv. Ludmily a sv. Václava. Od roku 1974 byl

kostel nejdříve kvůli výstavbě metra a později kvůli rekonstrukci na dlouhou dobu uzavřen.

Na jeho ozdobě se podíleli slavní umělci té doby, jako např. sochaři Josef Václav Myslbek, Antonín Procházka nebo malíři Josef Čapek či František

Ženíšek. Do chrámu byly uloženy ostatky sv. Ludmily a sv. Václava. Od roku 1974 byl

kostel nejdříve kvůli výstavbě metra a později kvůli rekonstrukci na dlouhou dobu uzavřen.

V roce 1992 byl kostel znovu otevřen.

Malostranská vodárenská věž

zvaná též Petržilkovská věž je nejmenší pražská historická vodárenská věž, jediná z historických

vodárenských věží při levém břehu Vltavy na Petržilkovském ostrově. V letech 1651 až 1562

zde byla namísto původní dřevěné věže v blízkosti Petržilkova mlýna postavena kamenná

vodárenská věž, jež zásobovala vodou z řeky Vltavy pražskou Malou Stranu až do roku 1886.

V letech 1987 až 1988 věž prodělala rekonstrukci a byla připojena lávkou k přilehlé administrativní budově. Výška této vodárenské věže činí pouze

34 metrů a má sedm podlaží. Po vstupu do věže, která má stanovou střechu krytou prejzy s vikýřovými okny, sestoupíme

nejdříve dřevěným vřetenovým schodištěm, které prostupuje celý objekt, do přízemí. Zde je dnes už těžko uvěřitelné znamení, kam až sahala voda

při povodni v srpnu 2002.

Malostranská vodárenská věž zvaná též Petržilkovská věž

Národní muzeum

Budova Národního muzea kolem roku 1900

Muzeum bylo založeno roku 1818 pod názvem Vlastenecké muzeum v Čechách.

Od roku 1848 neslo název České muzeum, v období let 1854–1919 pak

Muzeum Království českého.

Novorenesanční stavba od projektanta Josefa Schulze s centrálním prostorem Panteonu

a výzdobou od umělců generace Národního divadla pochází z let 1885-1890 a tvoří dominantu celého Václavského náměstí

V červenci 2011 si lidé naposledy mohli projít původní historickou budovou Národního muzea. Ta se po 120 letech dočkala vůbec první generální opravy, která by měla trvat pět let.

Obecní dům

Původním názvem Reprezentační dům hlavního města Prahy je jedna z nejznámějších secesních staveb v Praze. Na místě dnešního Obecního domu stála původně rezidence českých králů, Králův dvůr. Tento komplex nechal vybudovat kolem roku 1380 Václav IV. na počátku tzv. Královské cesty; sloužil jako sídlo

panovníků v letech 1383– 1484. Kromě paláce zahrnoval i domy pro dvořany, lázně, lvinec a zahradu.

Obecní dům byl vystavěn v letech 1905-1912 podle plánů architektů A. Balšánka a O. Polívky. Na jeho výzdobě se podíleli nejvýznamnější čeští malíři a sochaři počátku 20. století: Mikoláš Aleš, Max Švabinský, František Ženíšek,

Ladislav Šaloun, Karel Novák, Josef Mařatka, Josef Václav Myslbek, Alfons Mucha a Jan Preisler. Průčelí dominuje půlkruhová mozaika sestavená podle kresby Karla Špillara.

Pravoslavný kostel Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech

Ve východní části Olšanských hřbitovů při rušné ulici Želivského najdeme ruský pravoslavný kostel. Okolo se rozprostírá hřbitov těch, kteří emigrovali před ruskou bolševickou revolucí a svůj domov

našli v demokratickém Československu. Pravoslavný kostel obdélného půdorysu, jehož

základní kámen byl položen v závěru roku 1924, byl postaven v roce následujícím. A to proto, aby zesnulí pravoslavní Rusové mohli být pohřbíváni podle tradičních zvyků. Jednolodní svatyni podle

historického psovsko-novgorodského stylu vyprojektoval arch. Vladimír Alexandrovič Brandt.

Na výtvarné výzdobě se podíleli malíř a grafik Ivan Jakovlevič Bilibin, jeho starší syn Alexandr

Ivanovič, malíř K. M. Katkov a malířka N. G. Jašvil. Slavnostní vysvěcení se konalo 22. 11. 1925.

Mezi řečníky byl i významný český politik, rusofil dr. Karel Kramář, který spolu se svojí ruskou

manželkou Naděždou Nikolajevnou se o stavbu velmi zasloužil. Po své smrti byli

manželé Kramářovi pohřbeni do krypty tohoto pravoslavného kostela.

kostel sv. Rocha

lidově pro svůj tvar nesprávně nazýván také rotunda se nachází na dnešním Olšanském

náměstí a je nejstarším žižkovským kostelem. Bezprostředním podnětem k jeho výstavbě byla

morová epidemie, která vypukla v Praze počátkem roku 1680 a k pochovávání zemřelých měla jednotlivá pražská města zřídit pohřebiště

za městskými hradbami. Z rozhodnutí magistrátu Starého Města byla u nově založeného

pohřebiště postavena roku 1682 také morová kaple. Kostel sv. Rocha nadále plnil funkci hřbitovního kostela, a to i poté, co se na

Olšanských hřbitovech začalo řádně pohřbívat, mimo morové oběti. Kostel je barokní elipsovitá

kopulová stavba.

Nad vstupem do kostela je umístěn erb Starého města pražského

Staroměstská vodárenská věž (jedna z nejstarších v Evropě) se nalézá na Starém Městě pražském na Novotného lávce (název získala podle mlynáře Karla Novotného, který se

zasloužil o zřízení železné lávky) na pravém břehu Vltavy v areálu dnešního Muzea Bedřicha Smetany.

V dřívějších dobách zde stávala skupina deseti mlýnů doplněná o vodárenskou věž,

jež zásobovala vltavskou vodou kašny na Starém Městě. Staroměstskou

vodárenskou věž poškodila nejméně dvakrát válka. Nejprve se tak stalo

v roce 1648, kdy věž poničili Švédové během svého útoku na nedalekém

Karlově mostě, podruhé byla věž poničena během revolučních událostí v roce 1848.

Poslední pohroma přišla v roce 1878, kdy ji opětovně poničil požár.

Po posledním požáru v letech došlo k novogotické přestavbě, věž byla zvýšena

o jedno podlaží, byla doplněna velkým hodinovým strojem se čtyřmi ciferníky,

byla zde také vyměněna původní barokní střešní báň za dnešní novogotickou.

Vodárna dosloužila definitivně v roce 1913. Věž je 53 m vysoká

a má celkem pět podlaží.

Kostel svatého Tomáše

patří mezi významné barokní památky Malé Strany, byl založen v r. 1285 králem Václavem II. Vznikl tak skvostný gotický kostel, který má dnes za sebou bohatou historii. Podmínky, kterými si

musel kostel projít, ovšem nebyly vždy jednoduché. Nelehké období kostel

Sv. Tomáše čekalo v období husitském, kdy byli místní mniši vyhnáni a kostel vypálen.

O jeho následnou obnovu se zasloužili poustevníci augustiniáni. Další požár kostel čekal v 16. století

a tak byl kostel přestavěn do renesančního stylu. Řád augustiniánů si později na zcela novou přestavbu přivolal stavitele Kiliána Ignáce Dientzenhofera,

díky jehož návrhům vznikla současná barokní podoba.

Usedlosti Hanspaulky

Nedaleko rušné Evropské ulice a dejvického „Kulaťáku“ se nachází ulice Na Vlčovce.

Zdánlivě bezvýznamná, tichá ulička a přitom plná historie. Na jižním svahu nad touto ulicí se v 17.století nacházely rozsáhlé vinice a podél této ulice, v přímém sousedství Hadovky, stály

známé viniční usedlosti.

Na místě bývalé vinice Serpontky dnes stojí letohrádek Hadovka. Název vznikl počeštěním

jména dřívějšího vlastníka Ferdinanda de Serponte (serpens = had),

který koupil zpustošenou vinici s lisem po třicetileté válce. K proměně usedlosti

v novogotický zámek ovšem došlo až v první polovině 19.století podle návrhu architekta Josefa Niklase. Toto nevšední architektonické dílo je od roku 1948 sídlem kanadského velvyslanectví .

Hadovka

Na Vlčovce

Vinohradská vodárna

Areál vznikl v roce 1882, v době, kdy nově založená obec budovala potřebnou městskou

infrastrukturu. Vodárna byla postavena na vyvýšeném místě vinohradského návrší. Věž byla uvnitř členěna na sedm podlaží, v posledním byl původně umístěn prstencový plechový vodojem. V roce 1962 byla vodárenská věž přestavěna na

byty. V roce 1993 proběhla celková oprava průčelí, přitom byly původní poškozené sochy

andělů nahrazeny kopiemi. Střední část, pojatá jako „piano nobile“, prostupuje dvěma podlažími,

což se projevuje také dvojicemi oken, nad nimiž je umístěn štukový polychromovaný

znak obce Vinohrad.

V horním patře jsou umístěny z každé strany věže hodiny ve štukovém orámování, na nárožích v mělkých nikách plastiky

troubících andělů, poslední patro je zakončeno atikou a nárožními pylony. Plochá střecha věže

sloužila kdysi jako rozhledna.

Budova Zemské porodnice je vyjímečná tím, že zde bylo použito jako stavebního materiálu režných červených cihel, které

nedostaly omítku. Výsledným dojmem je dnes pocit, jakoby sem budova byla přenesena z jiného prostředí, nejspíše z Anglie.Červený dům, jak byl také Pražany nazýván , se stal vítaným

útočištěm svobodných a opuštěných matek. Proto byl zde také tak zvaný nalezinec, kde mohly rodičky své mnohdy nechtěné

potomky bez dalších možných potíží zanechat.

Zemská porodnice u Apolináře

Stavbu Zemské porodnice inicioval hrabě František Thun-Hohejnštejn. Vypracováním projektu byl pověřen český architekt Josef Hlávka (1831-1908). Rozhodl se pro čtvercový půdorys objektu se čtyřkřídlým jádrem a

s obdélným vnitřním nádvořím. V hlavním průčelí, které je obrácené do ulice Viničné, jsou tři rizality, střední z nich

je rozšířen o polygonální arkýř kaple. K podélným křídlům pak přiléhají kolmo dvě trojice bočních křídel. Ta jsou

řešena jako dvojtrakt a jejich pokoje, představující lůžkovou část, jsou orientovány k jihu.

Židovská radnice v Praze na Josefově se nachází na rohu ulice Červené a

Maiselovy. Pochází z roku 1577, kdy byla spolu s Vysokou synagogou dokončena v renesančním slohu. Její stavba byla financována tehdejším starostou židovského ghetta,

Mordechajem Maiselem. Několikrát po požárech přestavěna. Současný stav pochází z období rokoka.

V současnosti je radnice sídlem vedoucího židovské obce. Jedná se o třípatrový rohový dům s rokokovou fasádou.

Zajímavostí jsou dvoje hodiny. Jedny s latinskými číslicemi a druhé s hebrejskými,

které jdou pozpátku.

foto a texty ze sítě internetu: např. wikipedia

http://petrklapper.com

http://stovezata.praha.eu

http://mista.unas.cz

http://www.atlasceska.cz

a další

hudba: Bedřich Ludvík - Do věžís laskavým svolením autora

aMozart - Effect Music,

Adam Václav Michna z Otradovic - Loutna česká

16. 2. 2013 JaninaS janina_s@volny.cz

www.jkk.estranky.cz