VydánoCitizens Commission on Human Rights

Založeno v roce 1969

PSYCHIATRICK¯PODVOD

Podvracení medicíny

Zpráva a doporuãení t˘kající se destruktivního dopadu psychiatrie

na zdravotnictví

DÒLEÎITÉ UPOZORNùNÍ pro čtenáře

Psychiatrická profese o sobû tvrdí, Ïe je údajnûjedinou autoritou v oblasti du‰evního zdraví a „chorob“ mysli. Fakta v‰ak ukazují na nûco

jiného:

1. PSYCHIATRICKÉ „PORUCHY“ NEJSOU NEMOCI.V medicínû existují pfiísná kritéria pro to, aby sestav dal nazvat nemocí: musí b˘t urãena pfiedví-datelná skupina symptomÛ, pfiíãina tûchto symp-tomÛ nebo nûjaké porozumûní jejich fyziologii[funkci]. Nachlazení a horeãka jsou symptomy.Malárie a tyfus jsou nemoci. Existence nemocí seprokazuje objektivním dÛkazem a tûlesn˘mi testy.Z lékafiského hlediska v‰ak nebyla prokázána exis-tence Ïádné du‰evní „nemoci”.

2. PSYCHIATŘI SE ZAOBÍRAJÍ VÝHRADNĚDUŠEVNÍMI „PORUCHAMI“, NIKOLIPROKÁZANÝMI NEMOCEMI. Zatímco medicínaléãí nemoci, psychiatrie se mÛÏe zab˘vat jen„poruchami“. Pfii absenci známé pfiíãiny nebo fyzio-logie je skupina symptomÛ pozorovaná u mnoharÛzn˘ch pacientÛ poruchou nebo syndromem. V psychiatrii není Ïádná z jejích diagnóz platnûurãenou nemocí nebo „chorobou“, v‰echny z nichjsou pouh˘mi syndromy [ãi poruchami]. Jak uvádídr. Thomas Szasz, emeritní profesor psychiatrie:„Neexistují Ïádné krevní nebo jiné biologické testy,které by byly schopné potvrdit nebo vyvrátitpfiítomnost du‰evní nemoci, jako je tomu u vût‰inytûlesn˘ch onemocnûní.“

3. PSYCHIATRIE NIKDY NEURČILA PŘÍČINUJAKÉKOLI „DUŠEVNÍ PORUCHY“. Hlavní psy-chiatrické organizace, jako je Svûtová psychiatrickáasociace a americk˘ Národní institut du‰evníhozdraví pfiiznávají, Ïe psychiatfii neznají pfiíãiny aninevûdí, jak vyléãit jakoukoli du‰evní poruchu nebo

co konkrétnû jejich „léãby“ s pacientem dûlají. Majípouze teorie a rozporuplné názory ohlednû sv˘chdiagnóz a metod, které postrádají jak˘koli vûdeck˘základ. Jak dfiívûj‰í prezident Svûtové psychiatrickéasociace prohlásil: „Doba, kdy si psychiatfii mysleli,Ïe du‰evnû nemocného mohou vyléãit, minula. V budoucnu se du‰evnû nemocní musí se svounemocí nauãit Ïít.“

4. TEORIE, ŽE DUŠEVNÍ PORUCHY SEODVOZUJÍ OD „CHEMICKÉ NEROVNOVÁHY“ V MOZKU, JE NEPROKÁZANÁ HYPOTÉZA,NIKOLI FAKT. Jedna z pfievládajících psychiatric-k˘ch teorií (která je klíãová pro prodej psychotrop-ních lékÛ) zní, Ïe du‰evní poruchy jsou následkemchemické nerovnováhy v mozku. Jako u ostatníchpsychiatrick˘ch teorií neexistuje Ïádn˘ biologick˘ani jin˘ dÛkaz, kter˘ by to prokázal. Zástupce velkéskupiny lékafisk˘ch a biochemick˘ch odborníkÛPhDr. Elliot Valenstein, autor knihy Vinen je mozek(Blaming the Brain) fiíká: „Nemáme k dispoziciÏádné testy, které by stanovily chemick˘ stavmozku Ïivého ãlovûka.“

5. MOZEK NENÍ SKUTEČNOU PŘÍČINOUŽIVOTNÍCH PROBLÉMŮ. Lidé v Ïivotû skuteãnûzaÏívají problémy a rozru‰ení, které mohou vyústit v du‰evní problémy, nûkdy velmi závaÏné.Ov‰em tvrdit, Ïe jsou zpÛsobeny nevyléãitelnou„mozkovou nemocí“, kterou lze zmírnit pouzepomocí nebezpeãn˘ch pilulek, je neãestné, ‰kodlivéa ãasto smrtící. Takové léky jsou mnohdy silnûj‰íneÏ narkotika a jsou schopny ãlovûka pfiimût k násilnostem nebo sebevraÏdû. Zakr˘vají skuteãnéÏivotní problémy a oslabují ãlovûka, ãímÏ muodpírají ‰anci na skuteãné uzdravení a nadûji dobudoucna.

OBSAHÚvod:Manipulování medicíny ............................2

Kapitola jedna:Dobrý obchod, špatná medicína ..............5

Kapitola dvě:Psychiatrie versus medicína ....................11

Kapitola tři:Parodie na lékařství a vědu ....................17

Kapitola čtyři:Poškozování zranitelných ......................23

Kapitola pět:Poskvrnění lékařské etiky ........................29

Kapitola šest: Kudy dál? ..............................................31

Doporučení ............................................34

Mezinárodní občanská komise za lidská práva............................35

PSYCHIATRICK¯PODVOD

Podvracení medicíny

®

Alan I. Leshner, psychiatr a b˘val˘ fieditelNárodního institutu drogov˘ch závislostí(National Institute of Drug Abuse) v roce1998 uvedl: „Jsem pfiesvûdãen, Ïe v dne‰nídobû, v roce 1998, by mûli b˘t do vûzení

zavfieni ti z vás [lékafiÛ], ktefií odmítnou proti depresipfiedepsat S.S.R.I. [nov˘ typ antidepresiv]. Stejnû tak jsempfiesvûdãen, Ïe za pût let od této chvíle by mûli b˘t zavfienido vûzení ti, ktefií odmítnou poskytnout závisl˘m nacracku léky, na jejichÏ v˘voji nyní pracujeme.“ 1

Za 25 let práce nareformû péãe o du‰evnízdraví jsem hovofiila sestovkami lékafiÛ a tisícipacientÛ, pfiiãemÏ jsempomáhala odhalit ãetnépfiípady po‰kozování lid-sk˘ch práv ze strany psy-chiatrie. Ale aÏ done-dávna mû ani nenapadlo,Ïe by mohlo b˘t útoãeno i na práva lékafiÛ. Proã by mûl b˘t lékafi za odmítnutípfiedepsat na depresi antidepresivum uvûznûn?

¤ada lékafiÛ z oblasti základní péãe uvádí fiadu fy-zick˘ch problémÛ, které mohou zpÛsobovat poruchychování a emoãní problémy, a hovofií o Ïivotnû dÛleÏitépotfiebû kontrolovat tento aspekt jako první. Z tohovypl˘vá, Ïe spolehnout se na antidepresiva k potlaãeníemoãních symptomÛ bez pfiedchozího hledání a nápravymoÏného skrytého fyzického onemocnûní by mohlo b˘tjednodu‰e dáváním chemické berliãky pacientovi, pfiiãemÏmu necháme nemoc, která se mÛÏe dále zhor‰ovat.

Co kdyby lékafi z oblasti základní péãe nebo in-ternista tuto fyzickou nemoc správnû diagnostikoval a vy-léãil a deprese by bez pomoci psychofarmak pominula?

Mohl by potom takov˘ lékafi b˘t obvinûn z neetickéhochování nebo dokonce odsouzen a uvûznûn za „zloãinnézanedbání lékafiské péãe“, protoÏe nepfiedepsal antide-presivum?

Zdá se vám to ‰ílené? Îe by se to nemohlo stát?MoÏná. Nicménû se zdá, Ïe nade‰la doba, kdy mÛÏe b˘tdobr˘ lékafi obvinûn z neetického chování kvÛli provo-zování etické medicíny. V souãasnosti mÛÏe b˘t v‰eobec-n˘ lékafi, specialista a kdokoli jin˘ kritizován, zastra-‰ován a mÛÏe s ním b˘t zacházeno jako s ãlovûkem na

okraji spoleãnosti kvÛlitomu, Ïe praktikuje tra-diãní, fungující diagnos-tickou medicínu.

Tato publikace bylasepsána s cílem oslovit lé-kafie, pfiedev‰ím ty, ktefiíchtûjí provozovat nepsy-chiatrickou medicínu, lé-kafie, ktefií se fiídí vzne-‰en˘m a humánním cílem

podle té nejlep‰í hippokratovské tradice a ktefií chtûjí mítklid, aby se mohli dál starat o zdraví lidí podle sv˘chnejlep‰ích schopností. Je urãena lékafiÛm, které znepoko-juje skuteãnost, Ïe miliony dûtí uÏívají proti údajnédu‰evní poru‰e – syndromu hyperaktivity a sníÏenépozornosti (Attention Deficit Hyperactivity Disorder –ADHD) – pfiedepsaná návyková stimulancia podobnámetamfetaminu.

Byla také napsána i pro kaÏdého, kdo si myslí, ÏekdyÏ státní zamûstnanci vyhroÏují rodiãÛm Ïalobami prozanedbání péãe, protoÏe odmítají nadopovat své dítûstimulancii – k ãemuÏ dnes dochází, je to mnohem víceneÏ jen trochu podivné. Jak k tomu do‰lo? Vûfiíme, Ïe tatobroÏura pomÛÏe na tuto otázku odpovûdût.

Ú V O DM a n i p u l o v á n í m e d i c í n y

2

„Psychiatrická diagnostická soustavase neobjevila v duchu profesníhorespektu k tradicím a znalostemmedicíny základní lékařské péče a dalších lékařských specializací.“

– Jan Eastgateová

Manipulování medicínyÚVOD

ZpÛsob my‰lení z oblasti péãe o du‰evní zdravíproniká do oblasti souãasné medicíny základní lékafisképéãe. Je to pfiedev‰ím díky „úspûchu“ psychiatrické diag-nostické soustavy, Diagnostického a statistického manuáludu‰evních poruch (Diagnostic and Statistical Manual for MentalDisorders – DSM-IV). Tato soustava byla spolu s kapitoloudu‰evních poruch v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN-10)‰iroce propagována jako nezbytnû nutná norma produ‰evní poruchy pro lékafie nepsychiatry.

Je zde v‰ak je‰tû nûco jiného. Mezi mnoha tlaky,kter˘m lékafii v souãasnosti musí ãelit, existuje jeden,kter˘ je unikátní v tom, Ïe ho doprovází propracovanézákefiné vnucování. Psychiatrická diagnostická soustavak nim nepfii‰la v duchu profesního respektu k tradicím a znalostem medicíny základní lékafiské péãe a jin˘chlékafisk˘ch specializací.

Nepfii‰el Ïádn˘ úvodní dopis, kde by se psalo:„Respektujeme nadfiazenost a nedotknutelnost va‰ehovztahu s va‰imi pacienty a va‰e pfiání se o nû co nejlépepostarat. Zde máte na‰i diagnostickou soustavu, prosímprostudujte si ji a pfiesvûdãte se na základû vlastnízku‰enosti, Ïe jsme na správné cestû. Oceníme va‰epfiipomínky a konstruktivní kritiku. Pokud nás budetepotfiebovat, kfiiãte v‰emi prostfiedky o pomoc. S po-zdravem v úsilí o lep‰í zdraví.“

Namísto toho byl systém uveden v platnost v následu-jícím duchu: „Tady je dítû s váÏn˘mi du‰evními problémy.Odbornou diagnózu jsme uÏ vypracovali, takÏe nemusítedûlat nic víc, neÏ se fiídit podle na‰ich striktních pokynÛ napfiedepisování lékÛ a podrobit se na‰emu odbornému do-hledu.“ Nebo je jin˘mi slovy fieãeno: „Zdá se, Ïe pacientivám vûfií více neÏ nám, takÏe tímto zpÛsobem musíte diag-nostikovat du‰evní nemoc, kterou bezpochyby trpí.“

Toto je donucovací podtón, kter˘ nesmazatelnûcharakterizuje psychiatrii od té doby, co pfied 200 lety ve

sv˘ch sanatoriích poprvé pfievzala zodpovûdnost za peão-vatelské povinnosti. Projevuje se mnoha rÛzn˘mi zpÛsobya aÈ se pfiiplete kamkoliv, mÛÏe znaãnû poniãit jistotu,hrdost, poctivost, pracovitost, iniciativu, integritu, du‰evnípohodu, zdraví a pfiíãetnost. Musíme bojovat, abychom tytokvality uchovali pro v‰echny pacienty. A také pro v‰echnylékafie.

S úctou

Jan Eastgateová, prezidentka Citizens Commission on Human Rights International

Ú V O DM a n i p u l o v á n í m e d i c í n y

3

Ú V O D K Č E S K É M U V Y D Á N ÍTento materiál byl sestaven Občanskou komisí za lidská práva(Citizens Commission on Human Rights – CCHR) na základěprůzkumů a zkušeností pocházejících z Evropy, Spojených států,Austrálie, ale i dalších částí světa. V různých zemích se vzhledemk odlišnému historickému vývoji a několika dalším faktorům můžepopisovaná situace lišit, v některých ohledech může být lepší, alev některých také podstatně horší. Díky globálnímu postupu psychiatrie můžeme v ČR očekávatsnahu o přizpůsobení se Evropě a USA, což je v případě zlepšenísituace v oblasti lidských práv a práv pacientů vítanou změnou,

v případě implementace prokazatelně škodlivých psychiatrickýcha psychologických postupů a zvyšování negativního psychiatric-ko-psychologického vlivu naprosto nepřijatelným trendem, kterýby politici, úřady, nevládní organizace a angažovaní občané ne-měli dovolit. Stejně tak by neměli dovolit stávající zneužívání, kekterému v České republice dochází. Předkládaný materiál jeinspirací pro jeho odhalení a pro zavedení opatření, která pove-dou k zajištění lidských práv tak, jak je definují mezinárodní doku-menty, jejichž je ČR signatářem. Zejména Všeobecná deklaracelidských práv a Mezinárodní úmluva o občanských a politickýchprávech. Občanská komise za lidská práva ČR

5

3

DŮLEŽITÁ FAKTA

12

4

Pracovníci ‰koly pfiinutili Matthewa Smithe uÏívatpsychiatrické stimulans, které mu mûlo pomoci lépe

se „soustfiedit“. V roce 2000, ve vûku 14 let, v‰akzemfiel na srdeãní infarkt, kter˘ koroner pfiisoudilpfiedepsanému stimulans. Stále více dûtí dostávádiagnózu ADHD, nemoci, jejíÏ existence nebyla

nikdy klinicky prokázána. Za nárÛst je v pfieváÏnémífie zodpovûdn˘ masivní marketing.

Po 40 letech musí „biologická psychia-trie“ stále ještě dokázat, že jakýkoli psy-chiatrický stav či diagnóza je abnormali-ta nebo nemoc nebo něco „neurologic-kého“, „biologického“, „chemickynerovnovážného“ nebo „genetického“.

Konsensuální konference o ADHD (syn-drom hyperaktivity a snížené pozornosti)amerických Národních zdravotních insti-tutů v roce 1998 nenašla žádný „důkaz,že by ADHD byl způsoben chemickounerovnováhou...“ 2

Německý dětský psychiatr dr. PaulRunge říká, že kdyby ADHD mělo bio-logický základ, „opravdová a účinnáléčba by vyžadovala lék, který ovlivňujejen tuto specifickou biologickouporuchu“.3 Taková léčba neexistuje.

Zpráva Parlamentního shromážděníRady Evropy z roku 2002 požadovala„přísnější kontrolu diagnóz a léčby“ADHD a dále, že by se měl „provéstrozsáhlejší výzkum alternativních foremléčení, jako např. úpravou stravy“.4

Celosvětová produkce metylfenidátu(Ritalinu) vzrostla během 90. let z 2,8 tuny na 15,3 tuny.5

KAPITOLA JEDNADobrý obchod, špatná medicína

K A P I T O L A J E D N AD o b r ˘ o b c h o d , ‰ p a t n á m e d i c í n a

5

Matthewu Smithovi byl v sedmiletech ve ‰kole diagnostikovánsyndrom hyperaktivity a sníÏenépozornosti (ADHD). Jeho rodi-ãÛm bylo fieãeno, Ïe musí uÏívat

stimulancia pro zlep‰ení koncentrace. Matthewovirodiãe zpoãátku odporovali, ale bylo jim sdûleno,Ïe pokud neuposlechnou, mohou b˘t obÏalovánize zanedbávání synov˘ch v˘chovn˘ch a citov˘chpotfieb. „Báli jsme se s manÏelkou, Ïe bychommohli pfiijít o dûti, pokud neuposlechneme,“ fieklLawrence Smith, MatthewÛv otec. Matthewovirodiãe se tlaku podvolili poté, co jim bylo fieãeno,Ïe na „lécích“ není nic‰patného a Ïe synovimohou jenom pomoci.

21. bfiezna 2000 pfiijeÏdûní na skateboarduMatthew zemfiel nasrdeãní infarkt. Koro-ner stanovil, Ïe Matthe-wovo srdce nese jasnéznámky po‰kození drob-n˘ch krevních cév zpÛ-sobené povzbuzujícímidrogami podobn˘miamfetaminÛm a dospûlk závûru, Ïe zemfielnásledkem dlouhodobého uÏívání pfiedepsanéhostimulans.

Navzdory tvrzením psychiatrÛ, ktefií tvrdíopak, celosvûtové pfiedepisování lékÛ podobn˘chkokainu dûtem je na hony vzdálené prÛkazné vûdû.Vût‰ina dostupn˘ch údajÛ obsahuje neobyãejnémnoÏství zkreslen˘ch faktÛ. Následující informace

struãnû pfiedstavují alternativní pohled a jsou urãe-ny lékafiÛm, kter˘ch se situace t˘ká.

Konference americk˘ch Národních zdravot-ních institutÛ (National Institutes of Health – NIH)z roku 1998 za úãasti hlavních svûtov˘ch obhájcÛADHD byla nucena dojít k závûru, Ïe neexistujíÏádné údaje potvrzující, Ïe ADHD je mozková dys-funkce. Konference pfiipustila, Ïe „na‰e znalosti o pfiíãinû ãi pfiíãinách ADHD zÛstávají pfieváÏnûspekulativní“. Národní ústav pro klinickou kvalitu(National Institute for Clinical Excellence) ve VelkéBritánii uznal, Ïe „...pfiíãiny a diagnostická platnostADHD zÛstávají stále kontroverzní“.7

Dominick Riccio, v˘-konn˘ fieditel Mezinárod-ního centra pro studiumpsychiatrie a psychologieuvádí: „Museli by miukázat pfiímou pfiíãinnousouvislost mezi jakoukolichemickou látkou v moz-ku a symptomy ADHD...probírají se dopaminovouhypotézou. Probírají seserotoninovou hypoté-zou. Îádná z nich nemápfiíãinnou souvislost.“8

Dr. Louria Shulami-tová, izraelská praktická lékafika, to objasÀuje:„ADHD je syndrom, nikoli choroba (z definice). Jakotakov˘ se definuje pomocí symptomÛ. Jeho sympto-my jsou tak obvyklé, Ïe mÛÏeme dojít k závûru, ÏekaÏdé dítû – hlavnû chlapci – jeho diagnózu splÀuje.“9

Podle Dr. Williama Careyho, uznávanéhopediatra z Filadelfské dûtské nemocnice: „Souãas-

„Diagnóza ADD [syndrom sníženépozornosti – Attention DeficitDisorder] je zcela subjektivní...

Neexistuje žádný test. Záleží jen na interpretaci... Hranice mezi

zdravým, temperamentním dítětem a dítětem, které trpí ADD, může

být velmi nejasná.“6

— Dr. Joe Kosterich, federální předseda odboru praktických lékařů Australské

lékařské asociace, 1999

ná formulace ADHD, která pfiifiazuje diagnózu vechvíli, kdy je u dítûte pfiítomen urãit˘ poãet pro-blematick˘ch chování a jsou splnûna nûkterá dal‰íkritéria, pfiehlíÏí skuteãnost, Ïe tato chování jsoupravdûpodobnû obvykle normální.“10

Thomas Moore, autor knihy Pfiedpisy pro katas-trofu (Prescriptions for Disaster) prohlásil, Ïesouãasné uÏívání lékÛ jako je Ritalin uvádí ge-neraci dûtí do „otfiesného rizika“. Lék se podává,jak uvádí, pro úãely „krátkodobé kontrolychování – nikoli s cílem sníÏení identifikovatel-ného zdravotního rizika [u dítûte]. Takové ‰iroko-rozsáhlé chemické ovládání lidského chování

nemá v na‰í spoleãnosti, mimo sanatoria pro starélidi a ústavy pro du‰evnû nemocné, obdoby.“11

Žádná chemická nerovnováhaPsychiatfii argumentují, Ïe zdrojem ADHD je

chemická nerovnováha, která vyÏaduje „medikaci“stejnû jako diabetes vyÏaduje léãbu inzulínem.

PhDr. Elliot Valenstein v‰ak fiíká: „Nemáme k dispozici Ïádné testy, které by stanovilychemick˘ stav mozku Ïivého ãlovûka.“12 JosephGlenmullen z lékafiské fakulty Harvardské uni-verzity prohla‰uje: „Ve v‰ech pfiípadech takovédomnûlé nerovnováhy bylo pozdûji dokázáno, Ïejde o omyl.”13

Psychiatr M. Douglas Mar v roce 2004 prohlásil:„Neexistuje Ïádn˘ vûdeck˘ základ pro tato tvrzení[o pouÏívání tomografie mozku pro psychiatric-

kou diagnózu].“14 „Pfies-ná diagnóza zaloÏená natomografii prostû nenímoÏná,“ souhlasil dr.Michael D. Devous z fa-kulty nukleární medicí-ny Texaské univerzity.15

Doktorka Mary AnnBlocková, autorka kni-hy UÏ Ïádn˘ ADHD (No More ADHD), ka-tegoricky nesouhlasí:„ADHD není jako dia-betes a Ritalin není jako

inzulín. Diabetes je reálná nemoc, kterou lzeobjektivnû diagnostikovat. ADHD je vymy‰lenánálepka bez jak˘chkoli objektivních a platn˘chzpÛsobÛ identifikace. Inzulín je pfiirozen˘ hormonprodukovan˘ organizmem a nezbytn˘ pro Ïivot.Ritalin je chemicky získaná droga podobná amfe-taminu, která pro Ïivot nezbytná není. Diabetes jenedostatek inzulínu. Poruchy pozornosti a cho-vání nejsou nedostatkem Ritalinu.“16

V roce 2001 prohlásil PhDr. Ty C. Colbert:„Stejnû jako u v‰ech ostatních du‰evních poruchneexistuje pro ADHD Ïádn˘ biologick˘ test nebobiologick˘ marker.“17

„Jak je možné, že miliony dětí užívajílátku, která je po farmakologickéstránce velice blízká jiné droze,

kokainu, který je nejen považován zanebezpečný a návykový, ale jehožkoupě, prodej a užívání se navíc

považuje za zločin?“ – Richard DeGrandpre, profesor psychologie a autor knihy Ritalinový národ (Ritalin Nation)

K A P I T O L A J E D N AD o b r ˘ o b c h o d , ‰ p a t n á m e d i c í n a

6

Nebezpečné účinky lékůS pfiedepisováním lékÛ pozmûÀujících zpÛsob

my‰lení a chování na tzv. ADHD a dal‰í poruchyuãení se pojí fiada zdravotních rizik a dal‰ích nes-rovnalostí.

Podle Lékafiské pfiíruãky (Physician’s Desk Refe-rence Guide) mÛÏe b˘t zrychlen˘ tep a zv˘‰en˘ tlaknásledkem uÏívání Ritalinu pro „léãení“ ADHD.18

âasopis americké lékafiské asociace v srpnu 2001opakovanû zdÛraznil, Ïe Ritalin se chová hodnûpodobnû jako kokain.19

Dlouhodobé ‰kodlivé vedlej‰í úãinky semohou projevit aÏ po mnoha letech uÏívání lékunebo po skonãení jeho uÏívání.20 „Negativní úãinekna rÛstov˘ hormon je tak bûÏn˘ a pfiedvídateln˘,Ïe podle nûj lze urãovat, zda v organismu dítûte[stimulans] pÛsobí ãi nikoli.“21 „Naru‰eno je i se-xuální dospívání dítûte.“22 Pfii vysazení tohotostimulans a podobn˘ch látek na bázi amfetaminuje hlavní komplikací sebevraÏda.23

Podle dr. Sydney Walkera III, autora knihy Pod-vod s hyperaktivitou (The Hyperactivity Hoax): „I kdyÏstudie naznaãují, Ïe tato látka (metylfenidát) je prav-dûpodobnû jenom slab˘ karcinogen [zpÛsobuje ra-kovinu], zvy‰ování budoucího rizika vzniku rako-viny u milionÛ dûtí – byÈ jen o trochu – by se nemû-lo lehkováÏnû tolerovat. Dal‰í zpráva z nedávnédoby upozorÀuje, Ïe [toto stimulans] ‚mÛÏe mít trva-l˘ kumulativní vliv na myokard (silnou svalovouvrstvu tvofiící pfieváÏnou ãást srdeãní stûny)‘.“24

USA spotfiebovává 85 % celosvûtové produkcemetylfenidátu (Ritalinu).25 V roce 2002 zjistilo Par-lamentní shromáÏdûní Rady Evropy vysokou míruspotfieby metylfenidátu v zemích, které si mnohdyâeská republika bere za svÛj vzor. V Nûmecku,Belgii, v Lucembursku, Nizozemí, ·v˘carsku, veVelké Británii a na Islandu. Ve Velké Britániivzrostla míra pfiedepisování stimulans dûtem o 9 200 % v letech 1992 aÏ 2000, zatímco v Austráliise za posledních dvacet let zv˘‰ila 34krát.26 Francieudávala 600% nárÛst poãtu dûtí oznaãen˘ch jako„hyperaktivní“ za dobu od roku 1989 do roku2002.27 V Mexiku vzrostl objem prodeje metylfe-nidátu o 800 % v letech 1993 aÏ 2001.

„Jak je moÏné, Ïe miliony dûtí uÏívají látku,která je po farmakologické stránce velice blízkájiné droze, kokainu, kter˘ je nejen povaÏován zanebezpeãn˘ a návykov˘, ale jehoÏ koupû, prodej a uÏívání se navíc povaÏuje za zloãin?“ ptá seRichard DeGrandpre, profesor psychologie a autorknihy Ritalinov˘ národ (Ritalin Nation).28

Navíc k uveden˘m stimulanciím uÏívá 1,5 mi-lionu dûtí a nezletil˘ch ve Spojen˘ch státech anti-depresiva typu SSRI.29 U antidepresiv vzrostla v le-tech 1995 aÏ 1999 ve Spojen˘ch státech míra jejichuÏívání dûtmi ve vûku 7 aÏ 12 let o 151 % a o 580 %u dûtí mlad‰ích 6 let. JiÏ 5leté dûti uÏívající pfiede-psaná antidepresiva typu SSRI spáchaly sebevraÏ-du. V Británii se bûhem deseti let poãet pfiedpisÛ naantidepresiva také více neÏ zdvojnásobil.30

K A P I T O L A J E D N AD o b r ˘ o b c h o d , ‰ p a t n á m e d i c í n a

7

„Pokud neexistuje platný test na ADHD, žádné údajeprokazující, že ADHD je mozková dysfunkce, a pokudléky nezlepšují výkon dětí ve škole ani sociální doved-nosti a jejich užívání může vést k užívání nelegálníchdrog, proč se milionům dětí... dává nálepka ADHD

a předepisují tyto léky?“

– dr. Mary Ann Blocková, autorka knihy Už žádný ADHD

V roce 2003 varoval britsk˘ úfiad pro kontroluléãiv lékafie, aby nepfiedepisovali SSRI osobámmlad‰ím 18 let kvÛli riziku sebevraÏdy. 22. bfiezna2004 uvedl americk˘ úfiad pro kontrolu potravin a lékÛ (Food and Drug Administration – FDA) vesvém doporuãení pro lékafie: „Úzkost, rozru‰ení,záchvaty paniky, nespavost, podráÏdûnost, hostili-ta [sklon k nepfiátelství a agresivitû], impulzivnost,akatizie [závaÏn˘ neklid], hypomanie a mániebyly hlá‰eny u dospûl˘ch a pediatrick˘ch pacien-tÛ léãen˘ch antidepresivy [SSRI]... jak psychiatric-k˘ch, tak nepsychiatrick˘ch.“31

Poradní shromáÏdûní FDA v záfií 2004 takédoporuãilo umístit na obaly SSRI zvlá‰tní viditel-né varování pfied moÏn˘m rizikem sebevraÏdy.Tyto a vÛbec v‰echny psychotropní léky by v‰akmûly b˘t skuteãnû zakázány kvÛli obecné ne-bezpeãnosti a vysokému potenciálu fatálních násled-kÛ.

Robert Whitaker, autor vûdeck˘ch publikací a knihy ·ílencem v Americe (Mad in America), fiíká:„Co tu máme po letech prudkého nárÛstu pouÏí-vání psychotropních látek je krize du‰evníhozdraví, epidemie du‰evních nemocí u dûtí.Namísto abychom byli svûdky lep‰ího du‰evníhozdraví i pfii zv˘‰eném podávání lékÛ, vidíme jehozhor‰ování.“32

„Jedna z nesmírnû tûÏk˘ch vûcí, se kterou semusím vyrovnat,“ fiíká Lawrence Smith, „je to, ÏeMatthew léky nikdy nechtûl. Kolik dal‰ích ãtrnác-tilet˘ch MatthewÛ SmithÛ bude je‰tû musetzemfiít, neÏ nûkdo uãiní pfiítrÏ tomuto nejvût‰ímuzdravotnickému podvodu v‰ech dob?“

Ve skuteãnosti to byl psychiatr, kdo Matthe-wovi pfiedepsal smrtící léky, nikoli „zdravot-nictví“. Nicménû pfiijetím psychiatrického systé-mu diagnózy a léãby se také i samo v‰eobecnélékafiství mÛÏe vystavit riziku a kontroverzi, jakbudou neúspûchy a nedostatky tohoto systémuvycházet najevo.

Existuje v‰ak je‰tû jedno v˘znamné profesníriziko. Pokud v‰eobecná lékafiská praxe a ostatnílékafiské obory pfiijmou psychiatrick˘ zpÛsobmy‰lení nebo s ním dokonce splynou, mohou b˘tv oãích vefiejnosti spojovány nejen se ‰patnou po-vûstí prÛmyslu péãe o du‰evní zdraví, ale i s vel-kou ãástí pochybné psychiatrické historie. Ta stojíza bliωí pohled.

Prudký nárůst objemu prodeje a používání léků

Austina Harrise při-vítali s velkou slávoujako „učebnicový pří-klad dítěte se syndro-mem hyperaktivity a sní-žené pozornosti“. Byloto dítě, se kterým nik-do nechtěl mít nic spo-lečného, během tří letho vyhodili z jedenáctiškolek, protože dělalvšechno možné, sprostě pokřikoval, bil ostatní děti a dokoncešťouchl učitele tužkou do oka. Byla mu nasazena léčba stimulancii.

Když však šel Austin do nemocnice na odstranění blokádytračníku, stalo se něco neočekávaného. Dítě, se kterým nikdonechtěl strávit ani minutu, zničehonic přestalo terorizovat učitelea spolužáky. Austin, kterému je nyní 10 let, byl schopen v klidusedět a dělal všem jen radost. Přestal brát léky.

Podle předních pediatrických gastroenterologů není spojenímezi chováním a chronickou zácpou u dětí neobvyklé. „Špatnéchování mizí, jakmile dojde k odstranění blokace,“ prohlásil dok-tor Paul Hyman, vedoucí dětské gastroenterologie na lékařskéfakultě Kansaské univerzity v Kansas City. Hyman řekl, že odmí-tavé chování může být způsobeno strachem a bolestí, jichž si dítěani nemusí být vědomo.33

1992 2000 1989 2002

1993 2001 1995 1999

Francie: Zadobu od roku1989 do roku

2002 bylhlášen 600%nárůst počtu

dětí ozna-čených jako

„hyperak-tivní“.

Mexiko:Objem prodeje

metylfenidátuvzrostl v letech1993 až 2001

o 800 %.

USA: V letech1995 až 1999 vzrost-

la míra užívání anti-depresiv dětmi ve

věku 7 až 12 let o 151 % a o 580 %

u dětí mladších 6 let.

VelkáBritánie:

9200% nárůstpředepisování

stimulačníchléků dětem vletech 1992

až 2000.

USA spotfiebovává 85 % celosvûtové produkce metylfenidátu (Rita-linu), ov‰em v roce 2002 zjistilo Parlamentní shromáÏdûní RadyEvropy vysokou míru spotfieby metylfenidátu v Belgii, Nûmecku, naIslandu, v Lucembursku, Nizozemí, ·v˘carsku a ve Velké Británii.Statistiky ukazují na prudk˘ nárÛst míry pouÏívání lékÛ:

Střevní potíže diagnostikované jako ADHD

děti7-12let

dětimladší6 let

K A P I T O L A J E D N AD o b r ˘ o b c h o d , ‰ p a t n á m e d i c í n a

9

VAROVÁNÍ P¤ED ZANEDBÁVÁNÍM PÉâE

Porušování práva na informovaný souhlas

Dr. Baughman jediplomovan˘ neu-rolog, dûtsk˘ neu-rolog a ãlen Ameri-cké neurologickéakademie (AmericanAcademy of Neuro-logy). Objevil a po-psal skuteãné choro-by, av‰ak nena‰elÏádné abnormalityu dûtí, o nichÏ setvrdilo, Ïe trpíADD/ADHD a„poruchami uãení“.

Vosmdesátých a de-vadesátých letechjsem byl svědkem

explozivní epidemie ADHD.Tak jako bylo mojí povin-ností vůči každému pacien-tovi diagnostikovat jehoskutečné onemocnění,když existovalo, stejně takbylo mojí povinností vy-světlit mu, že žádnou ne-mocí netrpí, pokud tomutak nebylo – to jest, kdyžnebyla zjištěna žádná ab-normalita. Dále bylo mojípovinností znát vědeckouliteraturu zabývající sevšemi skutečnými neuro-logickými chorobami, aletaké i všemi neurologickými chorobami domnělými. V kon-trastu s tím „biologická psychiatrie“ za 40 let dosudneprokázala, že jakýkoli psychiatrický stav či diagnóza jeabnormalita nebo nemoc nebo něco „neurologického“,„biologického“, „chemicky nerovnovážného“, případně„genetického“.

Při neexistenci jakékoli abnormality u „ADHDdítěte“ není tato pseudolékařská nálepka ničím jiným

než stigmatem a neodůvodněná farmakoléčba,která vždy následuje, je fyzickým útokem na pacien-ta. „Léky“, které se běžně předepisují na ADHD a „poruchy učení“, jsou nebezpečné a návykovélátky podobné amfetaminům.

Níže uvedené děti už nejsou hyperaktivnínebo nepozorné – jsou mrtvé. V letech 1994 až2001 jsem byl požádán o konzultaci, lékařskou či

právní, oficiální či neofi-ciální v následujících pří-padech, které skončilysmrtí:

❚ Stephanie, 11 let,byla jí předepsána stimu-lancia, zemřela na srdečníarytmii.

❚ Matthew, 13 let,byla mu předepsána sti-mulancia, zemřel na kar-diomyopatii [nemoc sr-dečního svalu].

❚ Macauley, 7 let,byla mu předepsána sti-mulancia a tři další psy-chiatrické léky, došlo u nějk srdeční zástavě.

❚ Travis, 13 let, bylamu předepsána stimulan-cia, trpěl kardiomyopatií.

❚ Randy, 9 let, pře-depsána stimulancia a ně-kolik dalších léků, zemřelna zástavu srdce.

❚ Cameron, 12 let,předepsána stimulancia,zemřel na hyper-eozinofil-ní syndrom [nadměrný

nárůst počtu bílých krvinek eozinofilů].To je vysoká cena za „léčbu“ neexistující „nemoci“.

Když psychiatr, aniž by to měl vědecky podložené,nazývá ADHD abnormalitou nebo nemocí, vědomě lže a porušuje právo pacienta a rodičů na informovanýsouhlas. To je de facto zanedbání povinné péče.

Apeluji na všechny lékaře: „Žádná prokazatelná fy-zická nebo chemická abnormalita – žádná nemoc!“

Apeluji na všechny lékaře: „Žádnáprokazatelná fyzická nebo chemická

abnormalita – žádná nemoc!“

dr. Fred A. Baughman jr.

12345

Zatímco medicína na cestě vědypokročila k významným objevům,psychiatrie se nikdy vědecky nevyvíjelaa není o nic blíže pochopení nebovyléčení duševních problémů.

Ve 30. a 40. letech se psychiatriepokusila napodobit medicínu pomocí tělesného „léčení“ jako např. inzulínový šok, psychochirurgie a elektrošoková léčba. Tato „léčení“vyprodukovala brutální výsledky a nikdy nevyléčila.

V 50. a 60. letech psychiatrie paro-dovala medicínu psychoaktivními léky, které pouze potlačují symptomy, a pomocí své pseudovědeckédiagnostické soustavy, DSM.

V roce 1989 radila Americká psy-chiatrická asociace svým členům, aby o sobě dávali „více vědět mezinepsychiatrickými lékaři“ prostřednic-tvím používání DSM, aby „zvýšili svézisky díky většímu počtu pacientů,kteří jim tak budou doporučeni“.34

V roce 1998 vydala Světovápsychiatrická asociace (WorldPsychiatric Association – WPA) materiáls názvem „Duševní poruchy v základnípéči“ s cílem přimět lékaře z oblastizákladní péče diagnostikovat duševnínemoci.35

Od roku 1808, kdy Johann Reil (vlevo) vymyslel slovo„psychiatrie“ do zaãátku 20. století, kdy Emil Kraepelin(nahofie) definoval psychiatra jako „absolutního vládce,kter˘... bude schopen nelítostnû zasáhnout do Ïivotních

podmínek lidí“, aÏ do moderní doby, se psychiatfiimarnû pokou‰eli vyrovnat medicínû. Po staletích

potlaãování symptomÛ pomocí bolesti a síly (napfi.pomocí „uklidÀující Ïidle“ – vpravo) je‰tû stále

nedefinovali ‰ílenství, natoÏ aby zjistili jeho pfiíãinynebo jak jej vyléãit.

DŮLEŽITÁ FAKTA

Nejlep‰í zpÛsob, jak pochopitdne‰ní psychiatrii, je porozumûtpsychiatrii vãerej‰ka.

Na rozdíl od lékafiství jakotakového, jehoÏ historie sahá

pfiinejmen‰ím do antického ¤ecka, je psychiatriepouhé batole. Profesor Edward Shorter, autorknihy Dûjiny psychiatrie (A History of Psychiatry),fiíká: „AÏ do konce 18. století nûco takového jakopsychiatrie neexistovalo.“36 Lékafii Franz G.Alexander a Sheldon T. Selesnick líãí, Ïe v 18. a 19.století nespadali du-‰evnû nemocní do rám-ce tûlesn˘ch léãebn˘chmetod.37

V roce 1676 vydalLudvík XIII dekret, najehoÏ základû byly pocelé Francii zakládányhospitaux generaux (v‰e-obecné nemocnice),v nichÏ mûli b˘t umís-tûni „zh˘ralci, rozma-fiilí otcové, marnotratní synové, rouhaãi, lidé,ktefií ,se chtûjí zniãit‘, [a] prostopá‰níci“. Tentodekret stál na poãátku „velkého vûznûní du‰evnûnemocn˘ch“.38

Z blázincÛ pochází kvalifikace ústavníhodozorce, kter˘ je pfiím˘m pfiedchÛdcem ústavníhopsychiatra. Slangov˘ v˘raz pro „psychiatrickouléãebnu“ – hadí jáma – pochází z tûchto ran˘ch ãasÛvûznûní, kdy byli ‰ílenci vhazováni do jam pln˘chhadÛ, aby se ‰okem pfiivedli zpátky k rozumu.

Degradováni do pozice práce v blázincitito první „psychiatfii“ neustále tvrdili, „Ïe mají

právoplatn˘ nárok na statut lékafiského cechu,neboÈ terapeutické provozování ústavu je umûnínebo vûda stejnû komplikovaná jako chemie ãianatomie“.39 Psychiatrie se tohoto tvrzení vytrvaledrÏela po 100 let, navzdory pádn˘m dÛkazÛm o pravém opaku.

PfiestoÏe byla psychiatrie tolerována jako„potfiebná“, lékafiská vûda k ní pfiistupovala s nedÛvûrou a postarala se o to, aby byla„udrÏována na okrajové pozici“.

V roce 1858 vydal Rudolf Virchow knihuCelulární patologie (DieCellularpathologie), kterásignalizovala zrod mo-derní medicíny jakoprofese zaloÏené naempirické vûdû. Stu-dium patologie coby fe-nomenologie nemocispolu se studiem bakte-riologie jako etiologie[pfiíãiny] infekãních ne-mocí usadilo medicínu

jako studium tûlesn˘ch chorob na pevné základymoderní vûdy.40

Zatímco medicína rychle putovala po svémjistém, vûdecky podloÏeném chodníku smûrem k dÛleÏit˘m objevÛm, psychiatfii si vytvofiili svévlastní pfiedstavy nezávislé na vûdeckém modelu.

V roce 1803 Johann Reil, kter˘ pozdûjivymyslel slovo „psychiatrie“ (znamenající léãenídu‰e), napsal o prvních ústavních opatrovatelích,Ïe „okamÏitû vykroãili, aby zlep‰ili údûl du‰evnûchor˘ch“. Mluvil o nich jako o „odváÏn˘chmuÏích“, ktefií se odváÏili pfiijmout zodpovûdnost

KAPITOLA DVù

„Měli bychom mít na pamětilékařské umění a dbát slov

muže, jenž napsal [Hippokratovu] přísahu...“

– dr. John Dorman, lékař, Stanfordská univerzita, Časopis

amerického univerzitního lékařství, 1995

K A P I T O L A D V ùP s y c h i a t r i e v e r s u s m e d i c í n a

11

Psychiatrieversus medicína

za onu „gigantickou my‰lenku“ na „oãi‰tûnípovrchu zemského od jedné z nejzhoubnûj‰íchmorov˘ch ran“.41 Tedy jin˘mi slovy prÛkopnícipsychiatrie vûfiili, Ïe mohou vym˘tit ‰ílenství.42

Reil byl první, kdo oznaãil „psychickémetody léãení“ za souãást lékafisk˘ch a chirur-gick˘ch postupÛ. Jeho „du‰evní léãba“, to bylymasáÏe, biãování, mrskání a podávání opia. Dr.John G. Howells v knize Svûtové dûjiny psychiatrie(World History of Psychiatry) pí‰e, Ïe Reilovadoporuãení tûchto „metod pro vyléãenídu‰evních chorob“ znamenala „v˘znamn˘pfiíspûvek k zavedení psychiatrie jako lékafiskéspecializace“.43 Ve ãtyfiicát˘ch letech 19. stoletídoktor Thomas S. Kirkbrade, fieditel Pensylván-ské nemocnice pro du‰evnû choré oznámil, Ïe„nedávné pfiípady ‰ílenství jsou obecnû velmidobfie vyléãitelné...“.44

Do takov˘ch „pfiípadÛ vyléãení“ patfiilo i „tzv. Darwinovo kfieslo“, na nûmÏ se „du‰evnûchor˘ otáãel tak dlouho, dokud mu z úst, nosu a u‰í nevytékala krev. PouÏívalo se také léãenípomocí kastrace a hladovûní.“45

Roku 1918 definoval prÛkopník psychiatrieEmil Kraepelin psychiatra jako „absolutního vlád-ce, kter˘, veden na‰imi dne‰ními poznatky, budeschopen nelítostnû zasáhnout do Ïivotních pod-mínek lidí a zcela urãitû v nûkolika desítkách letdosáhne odpovídajícího poklesu roz‰ífiení ‰ílen-ství“.46 V dobû, kdy zufiila první svûtová válka,zaloÏil Kraepelin v Nûmecku v˘zkumné psychi-atrické stfiedisko „za úãelem urãení povahy du-‰evních nemocí a nalezení technik na jejich preven-ci, zmírnûní a léãbu“. Prohlásil, Ïe jiÏ bylo dosaÏenovítûzství, „která nám umoÏní zvítûzit nad nej-stra‰nûj‰ím ne‰tûstím, jeÏ mÛÏe suÏovat ãlovûka“.47

Témûfi o století pozdûji americk˘ vûdec Shep-herd Ivory Franz napsal: „Nemáme Ïádná fakta,která by nám v souãasnosti umoÏÀovala lokalizo-vat du‰evní procesy v mozku lépe neÏ pfied 50lety.“48 A tak po stu letech byla skuteãnost taková,Ïe psychiatrie pfies sebevûdomé vychloubánínebyla o nic blíÏe k porozumûní ãi schopnostiléãit ‰ílenství nebo du‰evní potíÏe.

TRAGICKÁ HISTORIERané brutální metody

1) Historicky mezi psychiatrickouléãbu patfiilo biãování, poutání

pacientÛ fietûzy ke zdi nebo jejichomezování v „nástûnné kamizole“

nebo svûrací kazajce (vpravo).

2) Mezi dal‰í metody patfiilopfiekvapování pacientÛ náhl˘mvhozením do studené vody,kde se po nûjakou dobu nechá-vali, zatímco se jim na hlavulila voda s cílem dosáhnoutstrachu a „osvûÏujícího“úãinku (vlevo).

3) Lidé byli vydû‰eni a stávali se poddajn˘midíky „vajeãníkovému kompresoru“, kter˘ se

dával hysterick˘m Ïenám (vpravo), nebo 4) zamykání lidí do rÛzn˘ch pomÛcek jako je

toto klecové lÛÏko (dole).

Od poãátkÛ psychiatrie jsou jejímetody brutálnû invazivní, k fyzic-

kému a mentálnímu podrobení jiÏnaru‰en˘ch osob bylo rÛzn˘m zpÛ-sobem pouÏíváno síly. JiÏ v 18. sto-

letí trvali lidé odpovûdní za blázincena tom, Ïe jejich barbarské praktiky

jsou jedinou „funkãní metodou“.Tyto metody v‰ak nikdy neléãily,

vedly jen k omezování a podmanûnídu‰evnû nemocn˘ch.

1

2

3

4

HISTORIE NEBEZPEČNÝCH LÉČEBNÝCH POSTUPŮO psychiatrických praktikách, které vyřezávají zdravou

mozkovou tkáň, způsobují nevratné poškození mozku a ničízákladní sociální dovednosti se tvrdí, že „fungují“. Patří mezi ně1) psychochirurgie (nahoře), 2) elektrošoky (vpravo), 3)inzulínové šoky (dole) a 4) cardiazolové (metrazolové) šoky(vpravo dole).

V dnešní době došlo jen k malým změnám. „Moderní“léčebné postupy psychiatrů nadále představují pošlapávání lid-ských práv, psychiatři přesto tvrdí, že jejich metody jsoušpičkové. Protože nerozumí příčinám duševního traumatu a aninedosahují jeho vyléčení, běžně pacienty, kteří mají problémy,poškozují.

12

3

4

Ve 30. a 40. letechdo‰lo k posunu smû-rem k tûlesn˘m „léãeb-n˘m postupÛm“. PhDr.Elliot S. Valenstein k to-mu podotkl: „Tûlesnáléãba také psychiatrÛmpomohla získat v ob-lasti medicíny respekto-vanou pozici a umoÏni-la jim úspû‰nûji kon-kurovat neurologÛm,ktefií ãasto léãili pacien-ty s takzvan˘mi ,ner-vov˘mi poruchami‘.“49

V desetiletí mezi roky1928 a 1938 psychiatriezavedla takové hrÛzyjako jsou metrazolové‰oky, inzulínové ‰oky,elektro‰oky a psycho-chirurgie. Navzdorytûmto „vûdeck˘m ob-jevÛm“ v‰ak vût‰inaostatních lékafiÛ stálemûla konkrétnû o psychiatrech obzvlá‰È nevalnémínûní.50

V 50. a 60. letech se zaãaly zavádût psy-chotropní léky, které mûly zmírnit symptomy„du‰evních nemocí“ a ulehãit tak práci tûm, kdo

zodpovídali za péãio pacienty. Ve stejné do-bû zavedla psychiatriediagnostick˘ systémpro du‰evní poruchy.Profesor Shorter tutodobu naz˘vá obdobím„druhé biologické psy-chiatrie”. Panovaladomnûnka, Ïe du‰evnínemoci jsou zpÛsobeny„genetikou a v˘vojemmozku“ a Ïe léãba jemoÏná pomocí psycho-aktivních látek a nefor-mální psychoterapie.

V následujících 30letech se psychoaktivnílátky rychle staly hlavníoporou psychiatrick˘chléãebn˘ch postupÛ apsychiatrick˘ prÛmysl –plnû vybaven˘ vlastní-mi léky a vlastním diag-nostick˘m systémem –

byl pfiipraven k expanzi. V roce 1989 se v materiá-lech Americké psychiatrické asociace sdûlovaloãlenÛm: „Zv˘‰ení popularity psychiatrie u lékafiÛjin˘ch odborností udûlá jedinû dobfie. A pro ty z vás,ktefií jsou praktiãtûji zamûfiení – úsilí, jeÏ vûnujete na

Nejmodernûj‰ípsychiatrické lékyse propagují jako

v‰elék na v‰echnydruhy du‰evníchporuch mlad˘ch

i star˘ch lidí,aãkoli jsou podleãasopisu Annalsof Pharmacolo-

gy spojeny s rozvojem aka-tizie, záchvaty,

sexuální dys-funkcí, koktáním,

tiky, ztrátousluchu, manick˘-

mi pfiíhodami,paranoidními

reakcemi a inten-zivní tvorbou

sebevraÏedn˘chpfiedstav.

Dnes již psychiatrie díky rozsáhlému marketingu svýchdiagnóz a léků nebojuje o to,

aby se vyrovnala medicíně a získala její uznání a přijetí.

Stala se její nedílnou součástí.

vybudování této popu-larity, má potenciál pfii-nést ovoce v podobûvût‰ího poãtu doporuãe-n˘ch pacientÛ.“51

V roce 1998 vyvinulipsychiatfii koordinovanéúsilí – pfiedev‰ím pro-stfiednictvím Mezinárod-ního neuro-psychofar-makologického kolegia(Collegium Internationa-le Neuro-psychophar-macologicum – CINP),Národních institutÛ du-‰evního zdraví (NationalInstitutes of MentalHealth – NIMH) a Svû-tové psychiatrické asoci-ace (World PsychiatricAssociation – WPA), abyzískali podporu lékafiÛ.Svûtová zdravotnickáorganizace (WHO) vy-dala materiál nazvan˘„Du‰evní poruchy v zá-kladní péãi“ (MentalDisorders in PrimaryCare), kter˘ se celosvû-tovû distribuoval, abypraktick˘m lékafiÛmulehãil diagnostikovánídu‰evních nemocí.52

Materiál zaloÏen˘na DSM-IV a MKN-10byl v prvé fiadû kon-cipován tak, aby do sy-stému péãe o du‰evnízdraví pfiivedl vût‰í‚byznys‘. âeho se psy-chiatrii tradiãnû nedostávalo po vûdecké stránce,bylo zcela zjevnû nahrazeno marketingem.

Do tohoto marketingu patfií bezboÏné spo-jenectví s farmaceutick˘m prÛmyslem. Pat Bracken a Phil Thomas, psychiatfii – konzultanti a vedoucív˘zkumní pracovníci na Bradfordské univerzitû veVelké Británii uvádûjí: „Psychiatrie je hlavní oblastírÛstu pro farmaceutick˘ prÛmysl. OvlivÀovánímzpÛsobu, jak˘m psychiatfii koncipují problé-my du‰evního zdraví, tento prÛmysl rozvinul nov˘(a lukrativní) trh pro své v˘robky.“53

Carl Elliot, bioetik z Minnesotské univerzity,

fiíká: „ZpÛsob, jak prodat léky, je prodat psychiat-rickou nemoc.“54

Po zvládnutém prodeji du‰evních nemocíoblasti základní péãe následoval prodej psychiatric-k˘ch lékÛ. Dr. Joseph Glenmullen pí‰e: „KdyÏ se pakvûci dají do pohybu, uÏívání lékÛ se ‰ífií za hranicepsychiatrie a pfiedepisují je v‰eobecní lékafii na léãbubûÏn˘ch kaÏdodenních potíÏí.“55

Dnes jiÏ psychiatrie díky rozsáhlému mar-ketingu sv˘ch diagnóz a lékÛ nebojuje o to, abyzískala od medicíny uznání a pfiijetí. Stala se jejínedílnou souãástí.

BUDOVÁNÍ ‚BYZNYSU‘V roce 1998 psychiatriepronikla do domény lékafiÛ,kdyÏ Svûtová zdravotnickáorganizace vydala materiál s názvem „Du‰evní poruchy v základní péãi“ uzpÛsoben˘tak, aby lékafiÛm pomohl a pfiimûl je pouÏívat psychia-trické behaviorální kontrolníseznamy pro diagnostikovánídu‰evních poruch. Absencevûdecké hodnoty v psychiatriibyla kompenzována mar-ketingem „tvrdého prodeje“.

Pfiedpfiipraven˘ v˘ãetsymptomÛ umoÏÀujediagnostikovat podlekontrolního seznamu s pfiedurãen˘m léãeb-

n˘m plánem a odesíláním pacientÛ

k psychiatrovi.

Kapitola duševních poruch Mezi-národní klasifikace nemocí (MKN)a Diagnostický a statistický manuálduševních poruch (DSM) bylyzaměřeny na odstranění špatné reputace psychiatrie mezi lékařskýmiprofesionály.

DSM se věnuje pouze kategorizacisymptomů, nikoli nemocí. Žádná z jeho diagnóz není podepřenaobjektivním důkazem o tělesnémonemocnění nebo duševní nemoci.

PhDr. Elliot Valenstein říká:„Nemáme k dispozici žádné testy,které by stanovily chemický stavmozku živého člověka.“56

Po zavedení neuroleptických léků v 50. letech explodoval početduševních poruch ze 163 v DSM-II(1968) na 374 v DSM-IV (1994).

V roce 2000 dosahoval roční objemprodeje antipsychotických léků v USA více než 4 miliardy USD. Do roku 2003 dosáhl roční objemprodeje 8,1 miliardy USD.57

345

1

2

Na rozdíl od lékafiské praxe v psychi-atrické profesi neexistují Ïádné testy,

které by potvrdily jakoukoli z du‰evních poruch jako „chorobu“.

Existence fiady poruch je bez vûdeckéhozákladu nebo dÛkazu doslova

odhlasována.

DŮLEŽITÁ FAKTA

Zatímco publikování Virchowovy Celu-lární patologie v roce 1858 postavilolékafiství na pevné vûdecké základy,psychiatrie stále tápala mezi brutální-mi léãebn˘mi kúrami a nedostatkem

jakéhokoli systematického pfiístupu k du‰evnímuzdraví aÏ do 50. let dvacátého století. Neexistencerovnocenného diagnostického systému produ‰evní potíÏe zásadnû pfiispûla ke ‰patné re-putaci psychiatrie celkovû v oãích odborníkÛi vefiejnosti.

Pfiíprava ‰estéhovydání Mezinárodní kla-sifikace nemocí (MKN),vydaného WHO v roce1948, kam byly poprvézaãlenûny psychiatric-ké poruchy a vydáníDiagnostického a statis-tického manuálu du‰ev-ních poruch (DSM) veSpojen˘ch státech v ro-ce 1952 byly první pokusy o vytvofiení zdání sy-stematické diagnózy.

Pozdûji pod vlivem vlny kritiky, která nasta-la kvÛli rozporÛm a nepfiesnostem v DSM-II, sepsychiatrie snaÏila vytvofiit „nov˘ a vylep‰en˘“diagnostick˘ systém, kter˘ by poskytl odsou-hlasen˘ mezinárodní základ pro celou profesi.

Podle Davida Healyho, psychiatra a fieditelekatedry psychologické medicíny Waleské univer-zity v Severním Walesu byl v˘sledkem DSM-III,kter˘ povaÏuje za „revoluci od zasedacího stolu“.59

Politicky byl odhlasován systém klasifikacezásadnû odli‰n˘ a cizí v‰emu, co lékafiská vûda

dosud poznala. Mezi fiadou dal‰ích rozdílÛvyãnívala skuteãnost, Ïe nov˘ DSM byl zamûfienpouze na diagnózu a kategorizaci symptomÛ a nikoli na nemoc. Dal‰ím rysem bylo, Ïe Ïádná z diagnóz nebyla podloÏena objektivnímdÛkazem fyzické choroby nebo du‰evní nemoci.

Psychiatr David Kaiser prohla‰uje: „Sympto-my jsou definovány jako vnûj‰í projevy hlub‰íhoprocesu. To je zcela zfiejmé. Ze strany moderní (tj.biologické) psychiatrie v‰ak bylo vyvíjeno znaãné

a do velké míry nepfii-znané úsilí ztotoÏnitsymptomy s du‰evní-mi nemocemi.“ ¤íká,Ïe by byl „‰patn˘mpsychiatrem“, kdybymûl jako jedin˘ nástrojna léãení bloãek napfiedepisování lékÛ,které mohou „zmírnitsymptomy“, ale které„neléãí du‰evní one-

mocnûní jako takové“. A Ïe je stále odkázán„sedût naproti ne‰Èastnému pacientovi, kter˘ sichce popovídat o svém trápení“.60

Ve své knize Dûlají z nás blázny, vydané roku1997, profesofii Herb Kutchins a Stuart A. Kirkpí‰í, Ïe proces pfiemûny psychiatrického diagnos-tického manuálu je „pfiíbûhem boje Americképsychiatrické asociace o získání respektu v rámcilékafiské vûdy a o udrÏení dominantní pozicemezi mnoÏstvím odborníkÛ v oblasti péãe o du-‰evní zdraví“.61

Dr. Thomas Dorman, internista, ãlenKrálovské lékafiské univerzity Velké Británie

KAPITOLA T¤I

„‚Hořkou medicínou‘ je to, žeDSM se ‚neúspěšně‘ pokusilmedikalizovat příliš mnoho

lidských potíží.“58

Profesor Herb Kutchins a profesor Stuart A. Kirk, Dělají z nás blázny, 1997

K A P I T O L A T ¤ IP a r o d i e n a l é k a fi s t v í a v û d u

17

Parodie na lékařství a vědu

—

(Royal College of Physicians of the United King-dom) a ãlen Kanadské královské lékafiské univer-zity (Royal College of Physicians of Canada), o tom napsal: „Struãnû fieãeno cel˘ postupvytváfiení psychiatrick˘ch kategorií ,nemoci‘, jejichformulace na základû konsenzu a následné pfiisu-zování diagnostick˘ch kódÛ, které potom slouÏíjako prostfiedek vyúãtování práce lékafie, neníniãím jin˘m neÏ zvût‰ováním podvodu, kter˘ psy-chiatrii poskytuje pseudovûdeckou auru. Pacha-telé se samozfiejmû pfiiÏivují na úkor vefiejnosti.“62

Psychiatr Matthew Dumont také napsal o fa-le‰n˘ch nárocích DSM na vûdeckou váÏnost a spo-lehlivost: „Skromnost a arogance se v této prózenedají témûfi rozli‰it... ¤íkají, Ïe: ,...i kdyÏ tentomanuál poskytuje klasifikaci du‰evních poruch...Ïádná definice adekvátnû nespecifikuje pfiesnéhranice tohoto pojmu...‘ [Americká psychiatrickáasociace, 1987]... Pak pokraãují: ‚...neexistuje pfied-poklad, Ïe kaÏdá z du‰evních poruch je samostat-nou entitou s ostr˘mi hranicemi mezi ní a ostatní-mi du‰evními poruchami nebo mezi ní a Ïádnoudu‰evní poruchou‘ [APA, 1987].“63

Shorter o tom mluví následovnû: „Co jepfiíãinou napfiíklad takové erotomanie, klamnépfiedstavy, Ïe vás nûkdo jin˘ miluje? To nikdoneví... Tyto úvahy naznaãují, Ïe pfii provádûníklasifikace se psychiatrie mÛÏe velmi snadnodostat na scestí.“64

Biopsychiatrické mýtyVe snaze o získání státní podpory pro

v˘zkum prohlásil Steven Miran, odborn˘ fieditelAPA, pfii sly‰ení pfied komisí Kongresu Spo-jen˘ch státÛ v roce 2000, Ïe „vûdecké v˘zkumy v posledních dvaceti letech ukázaly, Ïe závaÏnédu‰evní nemoci a závislostní poruchy jsou...nemoci mozku se siln˘m genetick˘m a biolo-gick˘m základem“.65

Naproti tomu Healy sdûluje: „V lékafiskékomunitû narÛstají obavy, Ïe rozvoj v oblasti vûdo nervové soustavû nejenÏe nepfiiná‰í Ïádné

Od prvního Diagnostického a statistického manuálu du-‰evních chorob (DSM), kter˘obsahoval 112 du‰evníchporuch, aÏ k poslednímuvydání, které dnes obsahujetakov˘ch poruch 374, jsoukritéria pouÏívaná pro psy-chiatrickou diagnózu parodií navûdû se zakládajících nemocí.Psychiatfii je pouÏívají kokrádání nemocnic, státu a poji‰Èoven, coÏ kazí jménomedicíny. Do seznamu, za kter˘lze vystavovat úãty, patfií:

S kofeinem spojená poruchaDSM str. 212

Porucha chováníDSM str. 85

Porucha expresivníhovyjadfiování – DSM str. 55

Matematická poruchaDSM str. 50

Porucha písemného projevuDSM str. 51

Prodej psychiatrické „nemoci“

poznatky o podstatûpsychiatrick˘ch po-ruch, ale ve skuteãnostiodklání pozornost odklinického v˘zkumu...v oblasti vûd o nervovésoustavû do‰lo k neo-byãejnému pokroku,nicménû v porozumûnídepresi jsme pokroãilijen o málo, pokudvÛbec.“66

Glenmullen z Har-vardu referuje, Ïe pfii „neexistenci ovûfiiteln˘chnemocí“ se psychofarmakologie „nerozpakovalavytvofiit ,modely nemocí‘ pro potfieby psychi-atrick˘ch diagnóz. Tyto modely jsou hypotetickédohady o moÏn˘ch fyziologick˘ch pfiíãinách –napfiíklad o nerovnováze serotoninu.“67

Protlačování psychiatrického obaluV ãervnu 2000 vy‰el v kanadském ãasopisu

Globe and Mail v Torontu ãlánek s titulkem„Rozdíl mezi psychiatrií a rodinn˘m lékafistvímmizí“, v nûmÏ se psalo, Ïe „psychiatfii nepfiíli‰dÛvûfiují neobeznámenosti, kterou praktiãtí lékafiiãasto vykazují v souvislosti s problematikoudu‰evního zdraví“. âlánek citoval Glenna

Thompsona, v˘kon-ného fieditele ontarij-ské sekce Kanadskéasociace pro du‰evnízdraví, kter˘ prohlásil,Ïe není nic ‰patnéhona tom, Ïe lékafiiz oblasti základní péãejsou „pro pacientaprvní vhodnou zastáv-kou“ za pfiedpokladu,Ïe lékafi je v kontaktu s psychiatrem.

„Du‰evní problémy“, na které se ãlánekodkazuje, jsou samozfiejmû popsané v DSM. Tentovykonstruovan˘ diagnostick˘ systém a nevyhnu-telné pfiedepsání psychoaktivního léku je jedinou„odborností“, kterou psychiatrie mÛÏe nabídnout.

Pfiijetí psychiatrického zpÛsobu uvaÏování a praxe v nepsychiatrickém lékafiství mÛÏe b˘tdraze zaplaceno. J. Allan Hobson a Jonathan A. Leonard, autofii knihy SmyslÛ zbavená: Psy-chiatrie v krizi, volání po reformû (Out of Its Mind:Psychiatry in Crisis, A Call for Reform), fiíkají:„...autoritativní pozice DSM-IV a jeho podrobn˘charakter má tendenci vyvolávat dojem pfiijatel-nosti mechanické diagnózy a plo‰ného pfiede-pisování lékÛ.“68

Techniky psychia-trÛ nejsou o nicvûdeãtûj‰í neÏpfied 200 lety, kdypro urãovánícharakteru ãlovûka pouÏívalihrbolky na jehohlavû.

PRÒMYSL S OBROVSK¯M NÁRÒSTEM

Počet duševníchporuch v DSM

1952 1968 1980 1987 1994

Obrat APA*při prodeji DSM

(v milionech)

Odhad

DSM DSM IV DSM V1993 1994 2005

*APA: Americká psychiatrická asociace, vydavatel Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch (DSM).

Pravdûpodobnû nejlukrativnûj‰ímv˘dobytkem psychiatrie je jejíDiagnostick˘ a statistick˘manuál du‰evních poruch (DSM) vydávan˘ Americkou psychiatrickou asociací (APA). Pomocí vynalézání stále vût‰ího poãtu du‰evních chorob s cílem jejich zafiazení do DSM a iniciování expanzivních kampaní pro zv˘‰ení prÛniku na trhunashromáÏdili psychiatfii miliónyjen prodejem DSM a je‰tû více ze státních dotací – bez jakéhokolimûfiitelného prospûchu prospoleãnost.

K A P I T O L A T ¤ IP a r o d i e n a l é k a fi s t v í a v û d u

19

112

163

224

253

374

22USD

40USD

80USD

Dr. Thomas Szasz, emeritní profesor psy-chiatrie Centra zdravotnívûdy Státní univerzity v New Yorku (StateUniversity of New YorkHealth Science Center) a autor více neÏ 30 knih.

Časopis Parade nazákladě průzku-mů zdraví po-

pulace došel k závěru,že deprese je „třetí nej-běžnější ,nemocí‘“. Kdyžse však respondentů do-tazovali „Jakého zdravot-ního problému se osob-ně nejvíce obáváte?“,depresi vůbec nezmiňo-vali. Obávali se rakovinya srdečních chorob.

Přestože lidé akcep-tovali zařazení depresemezi nemoci, nebojí sejí, neboť intuitivně vědí,že je to osobní probléma nikoli nemoc. Bojí serakoviny a srdečníchchorob, neboť vědí, žeto jsou nemoci – skuteč-né zdravotní problémy –a ne jenom jména.

Allen J. Frances, pro-fesor psychiatrie na lé-kařské fakultě Dukeovyuniverzity (Duke Univer-sity Medical Center) a předseda zvláštní pracovnískupiny pro DSM-IV, píše: „DSM-IV je příručka o du-ševních poruchách, ale vůbec není jasné, co toduševní porucha je... Těžko by pro popis stavů klasi-fikovaných v DSM-IV existoval méně vhodný termínnež duševní porucha.“ Proč tedy APA tento termínstále používá?

Hlavním účelem a cílem všech variant DSM jepropůjčit důvěryhodnost různým tvrzením, že určitézpůsoby chování, či spíše nevhodného chování, jsouduševní poruchy a tyto poruchy jsou tudíž z medicín-ského hlediska nemoci. Tak získává patologická

hráčská vášeň stejný status jako má infarkt myokar-du (odumření části srdečního svalu, způsobenékrevní sraženinou v srdeční tepně). V podstatě takAPA tvrdí, že sázení je cosi, co pacient nemůže ovlá-dat, a že v obecné rovině jsou psychiatrické „symp-tomy“ a „poruchy“ mimo pacientovu kontrolu. Já

toto tvrzení odmítámjako vyloženě falešné.

Zdánlivá platnostDSM je podpořena tvr-zeními psychiatrie, žeduševní nemoci jsouonemocnění mozku –tato domněnka je údaj-ně založena na nedáv-ných objevech v oblastizkoumání nervové sous-tavy, jež byly umožněnyzobrazovacími technika-mi diagnózy a farmako-logickými prostředky léč-by. To není pravda. Ne-existuje žádný objektivnídiagnostický test, kterýby dokázal potvrdit ne-bo vyvrátit diagnózudeprese. Ta může a musíbýt vypracována pouzena základě pacientovavzhledu a chování.

Na rozdíl od situaceu většiny tělesných cho-rob neexistují žádnékrevní nebo jiné biolo-gické testy, které by bylyschopné potvrdit nebovyvrátit přítomnost du-ševní nemoci. Kdyby se

takový test vyvinul, potom by příslušný stav přestalbýt duševní nemocí a namísto toho by byl překlasi-fikován jako symptom tělesného onemocnění.

Kdyby se například ukázalo, že schizofrenie mábiochemickou příčinu a lze ji biochemickou cestouvyléčit, pak by přestala být nemocí, kvůli které jetřeba pacienta nedobrovolně hospitalizovat. Veskutečnosti by se pak její léčby ujali neurologové a psychiatři by s ní měli společného asi tolik jako s glioblastomem [zhoubným nádorem], Parkin-sonovou chorobou a dalšími onemocněními moz-ku.

„Na rozdíl od situace u většiny tělesnýchchorob neexistují žádné krevní nebo jiné

biologické testy, které by byly schopné potvrditnebo vyvrátit přítomnost duševní nemoci.Kdyby se takový test vyvinul, potom by

příslušný stav přestal být duševní nemocí a namísto toho by byl překlasifikován jako

symptom tělesného onemocnění.” – dr. Thomas Szasz,

emeritní profesor psychiatrie, 2002

profesor Thomas Szasz

PSYCHIATRICK ̄PODVODZáměrná diagnóza

K A P I T O L A T ¤ IP a r o d i e n a l é k a fi s t v í a v û d u

„Pfiíchod psychotropních látek dal také vzniknoutnovému biologickému jazyku uÏívanému v psy-chiatrii. Míra, do jaké se tento jazyk stal sou-ãástí obecné kultury, je v mnoha ohledechpfiekvapující... Tento úspûch v‰ak neníbez nejasností. Lze dosti oprávnûnûpoloÏit otázku, zda tento biologick˘jazyk nepfiiná‰í více v rámci mar-ketingov˘ch sloganÛ neÏ z hle-diska klinického v˘znamu.“ 69

— Dr. David Healy,Éra antidepresiv, 1999.

Základním stavebním ka-menem současného psychi-atrického modelu nemoci je

představa, podle níž je příčinouduševní nemoci chemická nerovnováha v mozku. Přes populariza-ci masivním marketingemjde však jednoduše o fan-tazii psychiatrů. Stejně ja-ko ostatní psychiatrickémodely nemocí byl i tento koncept vědeckýmipracovníky plně vyvrá-cen.

PhDr. Elliot Valenstein hovoří jednoznačně:„Nemáme k dispozici žádné testy, které by stanovilychemický stav mozku živého člověka.“70 Stejně tak „neby-ly nalezeny žádné biochemické, anatomické ani funkčnípříznaky, které spolehlivě odlišují mozky duševně nemoc-ných pacientů“.71

Článek z května 2004, publikovaný v americkýchnovinách The Mercury News, uvedl: „Řada lékařů varujepřed používáním zobrazovací techniky SPECT (singlephoton emission computed tomography – jedno-fotonová emisní počítačová tomografie) [u mozku] jakodiagnostického nástroje s tím, že je neetické – a poten-ciálně nebezpečné, aby lékaři používali SPECT pro určeníemocionálních, behaviorálních a psychiatrických prob-lémů pacienta. Vyšetření za 2 500 USD nenabízí žádnouužitečnou nebo přesnou informaci, uvádějí.“72

Dr. Julian Whitaker, autor uznávané publikaceZdraví a léčení říká: „Když psychiatři dají dítěti nebo[dospělému] nálepku, dělají tak na základě symptomů.Psychiatři nemají žádné patologické diagnózy, nemajížádné laboratorní diagnózy, nejsou schopni předvéstžádnou diferenciaci, která by podpořila diagnózu těchto

psychiatrických ‚chorob‘.Zatímco když máte srdeč-ní záchvat, můžete najítpoškození, když máte dia-betes, hladina vašehokrevního cukru je velmivysoká, když máte artri-tidu, ukáže se to na rent-genu. V psychiatrii jde jeno hádání z křišťálovékoule a věštění, je tonaprosto nevědecké.“

PhDr. Ty Colbert říká: „Víme, že model chemickénerovnováhy u duševní nemoci nebyl nikdy vědeckyprokázán. Také víme, že veškeré rozumné důkazymísto toho ukazují na mrzačící účinky psychiatrickýchléků. Navíc víme, že výzkum účinnosti a efektivnostiléků je nespolehlivý, protože zkoušky měří efektivnostzaloženou na redukci symptomů, nikoli na vyléčení.“73

Podle Valensteina se „tyto teorie udržují nejenproto, že neexistuje nic jiného, co by je mohlo nahradit,ale také proto, že jsou užitečné při propagaci far-makoléčby“.74

VINEN JE MOZEKPodvod s chemickou nerovnováhou

Elliot S. Valenstein

„Nemáme k dispozici žádné testy,které by stanovily chemický stav

mozku živého člověka.“ – PhDr. Elliot Valenstein

21

Německý psychiatr Emil Krae-pelin nejdříve definoval„schizofrenii“ jako dementia praecox na konci 19. století.Pojem „schizofrenie“ vymyslel v roce 1908 švýcarský psychiatrEugen Bleuler.

Později bylo objeveno, že Krae-pelinovi schizofreničtí pacientitrpěli komplexním tělesnýmonemocněním nazvanýmencephalitis lethargica [zánětmozku způsobující letargii], kterézpůsobovalo duševní narušení.

DSM-II připouští, že „i kdyby tovýbor [APA] zkusil, nemohl bydosáhnout shody v otázce, cotato porucha je. Výbor se jendokázal shodnout na tom, jak jinazvat.”75

Léky předepisované na „schi-zofrenii“ vyvolávají násilnickémanické chování jak běhemléčby, tak při vysazení.

Úspěšné programy ve Spojenýchstátech a Itálii dokázaly, že„schizofrenie“ se dá vyřešit bezpomoci psychiatrických léků.

2

45

3

DŮLEŽITÁ FAKTA

1

K A P I T O L A â T Y ¤ IP o ‰ k o z o v á n í z r a n i t e l n ˘ c h

23

Zatímco psychiatrie díky úspûchu DSM a psychotropních lékÛ proniká stálehloubûji do na‰eho kaÏdodenního Ïivota,vût‰ina lidí si stále myslí, Ïe jejím hlavnímúkolem je léãba pacientÛ s váÏn˘mi, Ïi-

votu nebezpeãn˘mi du‰evními poruchami.V tomto pfiípadû psychiatfii pracují s „nemocí“,

kterou koncem 19. století Kraepelin nazval dementiapraecox, v roce 1908 jipak ‰v˘carsk˘ psychiatrEugen Bleuler pojmeno-val „schizofrenie“.

Psychiatr E. FullerTorrey prohla‰uje, ÏeKraepelin „dal finálnívûdecké razítko na ira-cionální chování tím, Ïeho pojmenoval a katego-rizoval. Iracionální cho-vání nyní mohlo sebevû-domû existovat v lékafi-ské spoleãnosti, neboÈmûlo jména... Jeho sys-tém klasifikace si udrÏu-je dominantní poziciv psychiatrii aÏ do dne‰-ních dnÛ nikoli proto, Ïeprokázal svoji hodno-tu... ale protoÏe poslouÏil jako lístek umoÏÀujícívstup iracionálního chování do medicíny.“77

Robert Whitaker v‰ak zjistil, Ïe pacienti,kter˘m Kraepelin dal diagnózu dementia praecox,trpûli komplexním tûlesn˘m onemocnûním,encephalitis lethargica [zánût mozku zpÛsobujícínadmûrnou neteãnost nebo spavost]: „Tito pacienti

divnû chodili, trpûli obliãejov˘mi tiky, svalov˘mikfieãemi a náhle upadali do spánku. Jejich zornicepomalu reagovaly na svûtlo. Také slintali, mûliproblém polykat, mûli chronickou zácpu a nebylischopni dokonãovat volní tûlesné úkony.“78

Psychiatrie nikdy neprovedla revizi Kraepeli-nov˘ch materiálÛ, aby zjistila, Ïe schizofrenie bylajednodu‰e nediagnostikovan˘ a neléãen˘ tûlesn˘

problém. „Schizofreniebyla pfiíli‰ dÛleÏit˘m kon-ceptem pro tvrzení psy-chiatrické profese o svélékafiské legitimnosti...Tûlesné symptomy nemo-ci se potichu hodily pfiespalubu... Co zÛstalo jakonejdÛleÏitûj‰í rozli‰ovacíznaky byly du‰evnísymptomy: halucinace,bludy a bizarní my‰-lenky,“ uvádí Whitaker.

Psychiatrie nadále za-ujatû naz˘vá schizofreniidu‰evní nemocí navzdo-ry naprosté absenci ob-jektivního dÛkazu, po stuletech v˘zkumu, Ïe schi-zofrenie existuje jako

reálná nemoc nebo tûlesná abnormalita.Neuroleptika ãi antipsychotika pfiedepisovaná

na tento stav poprvé vyvinuli Francouzi k „otupenínervového systému bûhem chirurgick˘ch operací“.Psychiatfii velmi záhy zjistili, Ïe neuroleptika vy-volávají symptomy Parkinsonovy choroby a ence-phalitis lethargica.79

„Diagnostikovat někoho jakoschizofrenika se na první pohledmůže zdát vědecké, zvláště pak

když biopsychiatrie neustále tvrdí,že zde hraje roli genetické

onemocnění mozku. Když se však s odstupem podíváte, co tito

výzkumníci ve skutečnosti dělají,divíte se, jak mohou svoji práciobhajovat... Tohle není věda.“76

– PhDr. Ty C. Colbert, Mohou za to geny, 2001

KAPITOLA âTY¤IPoškozování zranitelných

Tardivní dyskineze (tardivní znamená „pozdní,zpoÏdûná“ a dyskineze trvalé po‰kození volníchpohybÛ rtÛ, jazyka, ãelisti, prstÛ na horních a dol-ních konãetinách i pohybÛ jin˘ch ãástí tûla) seobjevila u 5 % pacientÛ do jednoho roku od zahá-jení léãby neuroleptiky.80 Vûdûlo se rovnûÏ o nebez-peãí maligního neuroleptického syndromu, coÏ je Ïivotu nebezpeãná toxická reakce, pfii níÏ pa-cienti upadnou do horeãek, zaãnou b˘t zmatení,rozru‰ení a trpí extrémní svalovou ztuhlostí. Od-haduje se, Ïe následkem syndromu zemfielo na 100 000 AmeriãanÛ.81

âlánky v lékafisk˘ch ãasopisech ve snazevylep‰it negativní obraz na vefiejnosti obvykle nad-hodnocovaly pfiínos nov˘ch lékÛ a zamlÏovalymoÏná rizika. Whitaker fiíká, Ïe v 50. letech selékafii i ‰iroká vefiejnost o nov˘ch lécích dozvídalijen upravené informace: „Toto formování názorusamozfiejmû sehrálo klíãovou roli v pfiehodnoceníneuroleptik na bezpeãné antischizofrenické lékypro du‰evnû nemocné.“

V˘sledky nezávisl˘ch v˘zkumÛ v‰ak bylyznepokojující. Svûtová zdravotnická organizacedo‰la po osmileté studii k zji‰tûní, Ïe pacientÛm vetfiech ekonomicky slab˘ch zemích, které se vesv˘ch zdravotních plánech nemohly spoléhat taksilnû na léky – v Indii, Nigerii a Kolumbii – se dafii-lo podstatnû lépe neÏ pacientÛm ve Spojen˘chstátech a ve ãtyfiech dal‰ích rozvinut˘ch zemích. Popûti letech „64 % pacientÛ v chud˘ch zemíchnevykazovalo Ïádné symptomy a normálnû fungo-valo“. V kontrastu s tím se v bohat˘ch zemích dafii-lo dobfie pouze 18 % pacientÛ.82 DoplÀující druhástudie uÏívající tatáÏ diagnostická kritéria do‰la kestejnému závûru.83 Neuroleptika byla viditelnûzapletena do znaãnû hor‰ího v˘sledku v západníchzemích.

APA v‰ak varování sv˘m ãlenÛm o potenciál-ních smrtonosn˘ch úãincích lékÛ vydala teprve aÏv roce 1985, a to po pfiedchozích nûkolika ‰irocemedializovan˘ch soudních procesech, ve kter˘ch„byli psychiatfii a instituce, pro nûÏ pracovali,shledáni vinn˘mi ze zanedbávání sv˘ch povinnos-tí, protoÏe pacienty na toto riziko neupozorÀovali.

I kdyÏ hollywoodsk˘ film âistá du‰e zobrazujedrÏitele Nobelovy ceny dr. Johna Nashe jako ãlovûka,

kter˘ se zotavuje ze „schizofrenie“ za pomoci nej-modernûj‰ích psychiatrick˘ch lékÛ, Nash tuto fikcivyvrací. Ve skuteãnosti po 24 let psychiatrické léky

neuÏíval a z rozru‰eného stavu se zotavil pfiirozenoucestou.

K A P I T O L A â T Y ¤ IP o ‰ k o z o v á n í z r a n i t e l n ˘ c h

25

„Myšlenka projektu spočívala v tom, že ‚schizofrenie‘může být často překonána pomocí smysluplnýchvztahů namísto léků a že taková léčba nakonec

povede k nepochybně zdravějšímu životu.“

– dr. Loren Mosher, bývalý vedoucí Centra výzkumu schizofrenie amerického Národního institutu duševního zdraví

Náhrada ‰kod u jednoho pfiípadu pfiesáhla 3 milio-ny dolarÛ“.

V 90. letech byly jako odpovûì pfiedstaveny nové„atypické“ [neobvyklé] léky na schizofrenii, kterémûly mít ménû vedlej‰ích úãinkÛ.84 Jeden z tûchtoatypick˘ch lékÛ v‰ak byl testován uÏ v ‰edesát˘chletech. Tehdy se zjistilo, Ïe zpÛsobuje záchvaty,otupûlost, znaãné slintání, zácpu, nedostateãnou ãin-nost svûraãÛ moãového mûch˘fie, pfiibírání na váze,zástavu d˘chání, srdeãní infarkt a vzácnû náhlousmrt. Lék pronikl do Evropy v sedmdesát˘ch letech,ale byl staÏen z prodeje, kdyÏ se zjistilo, Ïe aÏ u 2 %pacientÛ zpÛsobuje také agranulocytózu, coÏ je ztrátabíl˘ch krvinek, pfii které dochází k ohroÏení Ïivota.85

V oskarovém snímku „âistá du‰e“ je nositelNobelovy ceny John Nash vyobrazen jako ãlovûk,kter˘ se spoléhá na nejnovûj‰í psychiatrické prÛlo-mové léky, které brání recidivû jeho „schizofrenie“.Jde v‰ak o hollywoodskou fikci, jak Nash sámoponuje filmovému portrétu, podle kterého v dobûzískání Nobelovy ceny uÏíval „novûj‰í léky“. V tédobû uÏ 24 let nebral Ïádné psychiatrické léky a z rozru‰eného stavu se zotavil pfiirozenou cestou.

I kdyÏ se na to v psychiatrií sponzorovan˘chknihách o historii zapomíná, je nezbytnû nutnévûdût, Ïe celá fiada soucitn˘ch a fungujícíchlékafisk˘ch programÛ pro váÏnû naru‰ené jedincese nespoléhala a nespoléhá na silnou farmakoléãbu.

Funkční léčbaZesnul˘ dr. Loren Mosher byl vedoucím Centra

v˘zkumu schizofrenie amerického Národního insti-tutu du‰evního zdraví (U.S. National Institute of

Mental Health’s Center for Studies of Schizophrenia)a pozdûji profesorem klinické psychiatrie na lékafiskéfakultû Kalifornské univerzity v San Diegu (School ofMedicine, University of California, San Diego) a fie-ditelem spoleãnosti Soteria Associates v kaliforn-ském San Diegu. V roce 1971 otevfiel DÛm vykoupení(Soteria House), ve kterém mladí lidé s diagnózou„schizofrenie“ Ïili bez uÏívání lékÛ a spolu s nepro-fesionálním personálem vy‰kolen˘m naslouchat,rozumût jim a zabezpeãit jim podporu, bezpeãí a po-tvrzení platnosti toho, co proÏívají. „My‰lenka pro-jektu spoãívala v tom, Ïe ‚schizofrenie‘ mÛÏe b˘tãasto pfiekonána pomocí smyslupln˘ch vztahÛnamísto lékÛ a Ïe taková léãba nakonec povede k ne-pochybnû zdravûj‰ímu Ïivotu,“ uvedl.

Dr. Mosher dále fiekl: „Experiment bylúspû‰nûj‰í, neÏ se ãekalo. Po ‰esti t˘dnech od pfiijetído‰lo u obou skupin k podstatnému zlep‰ení, aãkolipacienti z Domu vykoupení nedostávali obvykleÏádné antipsychotické léky! Po dvou letech od pfii-jetí pracovali lidé léãení v Domû vykoupení v pod-statnû nároãnûj‰ích zamûstnáních, mnohem ãastûjiÏili nezávisle nebo s rovnocenn˘mi partnery a ménûãasto se vraceli do nemocnice. Zajímavé je, Ïe paci-enti léãení v Domû vykoupení, ktefií po celé dvaroky nedostávali Ïádnou neuroleptickou medikaci,nebo u nichÏ se pfiedpokládalo, Ïe jsou odsouzeni k tûm nejhor‰ím v˘sledkÛm, si vedli ve skuteãnostiv porovnání s léky léãen˘mi kontrolními subjekty z nemocnic nejlépe.“

Dr. Giorgio Antonucci léãil v ústavu Osservanzav italské Imole desítky takzvan˘ch násilnick˘chschizofrenních Ïen, z nichÏ vût‰ina byla pfiipoutána

k lÛÏku (nûkteré aÏ 20let). PouÏívaly se svûracíkazajky a také umûlo-hmotné masky, kterépacientkám bránily vkousání. Dr. Antonuccizaãal Ïeny propou‰tûtz jejich vûzení a strávilmnoho hodin v rozho-vorech s nimi, pfiiãemÏ„pronikal do jejich blouz-nûní a úzkostí“. U kaÏdéz nich naslouchal pfií-bûhÛm o letech zoufalstvía utrpení v ústavní péãi. Pod vedením dr.Antonucciho se upustilood v‰ech psychiatrick˘chzpÛsobÛ „léãení“ a nûk-terá z nejhor‰ích oddûleníbyla zru‰ena. Zajistil, Ïese s pacientkami zacháze-lo soucitnû, s úctou a bezpouÏití lékÛ. Ve skuteã-nosti se za jeho vedeníoddûlení pfiemûnilo z nej-nebezpeãnûj‰í na nejklid-nûj‰í ãást ústavu. Ponûkolika mûsících se jeho„nebezpeãné“ pacientkysvobodnû a klidnû pro-cházely po zahradû léãebny. Nakonec byly z léãebnypropu‰tûny a fiada z nich se poprvé v Ïivotû uãila ãíst,psát, pracovat a starat se o sebe. Vynikající v˘sledkydr. Antonucciho také byly mnohem ménû nákladné.

Takové programy tvofií trvalé svûdectví o exis-tenci skuteãn˘ch odpovûdí i o nadûji pro lidi s váÏ-n˘mi potíÏemi.

Terapeuti z ústavu v Horních Poustevnách ze

západních âech pfiednesli na pÛdû senátu âR v lis-topadu 2003 svou nûkolikaletou zku‰enost z práces pacienty, ktefií v jin˘ch zafiízeních obvykle skonãíuvûznûni v klecov˘ch lÛÏkách nebo pod vlivemvysok˘ch dávek psychiatrick˘ch lékÛ. Na pfiípaduagresivního chlapce, kter˘ v pûti letech smrtelnûzranil roãního bratra, popsali, jak lze individuálnípéãí takové dítû zvládnout i bez klecí.

Dr. GiorgioAntonucci,

druh˘ zprava, a pacienti,

kter˘m pomohlkomunikací a

soucitem.

Dr. Giorgio Antonucci (vlevo, nahoře s pacientem) opakovaně

dosáhl mezi lety 1973 a 1996 zrušenítěch nejkrutějších psychiatrických oddělení provozovaných ve stylu koncentračního tábora. Zajistil, žepacienti byli léčeni se soucitem,

úctou a bez použití drog.

dne 20. června 2001 v Texasu naplnila AndreaYatesová, žena v domácnosti a matka, vanuvodou a utopila v ní svých pět dětí ve věku od

6 měsíců do 7 let. 37letá paní Yatesová se po mnoholet probojovávala hospitalizacemi, pokusy o sebevraž-du a záchvaty deprese. 12. března 2002 však porotazamítla její obhajobu postavenou na nepříčetnosti,uznala ji vinnou z vraždy a odsoudila k smrti.

Pro právníky a média tím příběh skončil a případje uzavřen. Omluvy ze strany psychiatrie se dajípředvídat. Paní Yatesová trpěla závažnou duševnínemocí, která „vzdorovala léčení“, případně jí byla„odepřena přiměřená a kvalitní psychiatrická péče“.

Texaská pobočka CCHR se s tím nespokojila a ne-chala si vypracovat nezávislý lékařský posudek jejíhochorobopisu. Odborný poradce PhDr. Edward G.Ezrailson oznámil, že kombinace léků předepsanýchpaní Yatesové způsobila nedobrovolnou intoxikaci.„Předávkování“ jedním antidepresivem a „náhlévysoké dávky“ dalšího „zhoršily její chování“, napsal.To „vedlo k vraždě“.86

Výzkum Roberta Whitakera zjistil, že antipsy-chotické léky mohou psychózu dočasně utlumit,ovšem z dlouhodobého hlediska k ní zvýší biologic-kou náchylnost pacientů. Dalším paradoxnímúčinkem, který se objevil spolu se silnějšími neu-roleptiky, je vedlejší účinek nazývaný akatizie [a, bez;kathisia, sedící; neschopnost vydržet v klidu, v ne-hnuté poloze]. Tento jev byl dán do souvislosti s útočným, násilným chováním.87

❚ Studie z roku 1990 došla k závěru, že 50 % všechrvaček na jednom psychiatrickém oddělení mohlo býtdáno do souvislosti s akatizií. Pacienti popisovali „zuřivénutkání napadnout kohokoli nablízku“.88

❚ Britská zpráva z roku 1998 odhalila, že přinej-menším 5 % pacientů léčených SSRI trpí „obecněznámými“ vedlejšími účinky, mezi něž patří rozrušení,úzkost a nervozita. Přibližně 5 % případů mezihlášenými vedlejšími účinky tvoří agresivita, haluci-nace, neklid a depersonalizace (odosobnění).89

❚ V roce 1995 referovalo devět australských psy-chiatrů, že se pacienti užívající SSRI úmyslně pořezalinebo dostávali agresivní nálady. „Nechtělo se mizemřít, jen se mi chtělo roztrhat si tělo na kusy,“ řeklpsychiatrům jeden z pacientů.90

Důsledky vysazení léků❚ V roce 1996 vydalo Národní centrum pro prio-

ritní léky (National Preferred Medicines Center Inc.) naNovém Zélandu zprávu o „akutních abstinenčníchpříznacích“, v níž se píše, že přerušení léčby psycho-aktivními léky může způsobit 1) zpětné účinky, které

zesilují předchozí symptomy „nemoci“ a 2) novésymptomy, které nemají souvislost s původnímstavem a jimiž pacient předtím netrpěl.91

❚ Dr. John Zajecka v Časopise pro klinickou psy-chiatrii (Journal of Clinical Psychiatry) uvedl, žerozrušení a vznětlivost prožívané pacienty při přerušeníléčby SSRI u nich může vyvolat „agresivitu a sebe-vražednou impulsivnost“.92

❚ Dr. Miki Bloch popi-soval v britském lékař-ském časopise Lancet pří-pady pacientů, kteří získalisebevražedné a vražednésklony po vysazení antide-presiv, přičemž jeden mužměl myšlenky, že ublíží„vlastním dětem“.93

❚ I když psychiatřinadále zlehčují spojenílék-sebevražda-násilí jakopouhý „žert“, soudy začí-nají jednat tam, kdenezakročí psychiatrickéasociace.

❚ 25. května 2001 aus-tralský soudce obvinil psy-chiatrické antidepresivum z toho, že mírumilovného a zákonů dbalého DavidaHawkinse změnilo v zuři-vého zabijáka. SoudceNejvyššího soudu Novéhojižního Walesu BarryO’Keefe prohlásil, že kdybypan Hawkins neužíval anti-depresiva, „je nanejvýšpravděpodobné, že paníHawkinsová by nebylazabita...“.

❚ V červnu 2001 při-řkla porota ve Wyominguodškodnění ve výši 8 mi-lionů dolarů příbuznýmDonalda Schella, který sepo požití antidepresiv stalzuřivým střelcem. Porotauznala, že lék byl z 80 %zodpovědný za vyvolánívražedného záchvatu.94

VAROVÁNÍ PROVE¤EJNOST

Násilí vyvolané léky

¤ada lékafisk˘chstudií uvádí dÛkazyo tom, Ïe psychi-atrické léky vyvolá-vají násilnické nebosebevraÏednéchování. Tito zabijá-ci (dole) z USA,Austrálie a Japonskabrutálním zpÛsobemzavraÏdili 39 lidí v dobû, kdy podstu-povali psychiatric-kou farmakoléãbu.

Kip Kinkel

Mamoru TakumaDavid Hawkins

Jeremy Strohmeyer

Andrea Yatesová

Americká psychiatrie mánejhorší záznamy o zprone-věrách na zdravotním po-jištění ze všech lékařskýchoborů.95

Deset procent psychiatrů a psychologů připouští sexuální zneužívání svýchpacientů.

Jedna studie zjistila, že každý20. klient, sexuálně zneužitýsvým terapeutem, bylo dítě, u dívek průměrně ve věku 7 let a 12 let u chlapců.96

Průzkum provedený u vícenež 530 psychiatrů ukázal, že25 % z nich si vybralo oborpsychiatrie kvůli svým vlastnímpsychiatrickým problémům.97

Psychiatři mají nejvyšší úroveňpočtu sebevražd a zneužíváníléků a drog mezi lékaři.985

3

DŮLEŽITÁ FAKTA

1

4

2

Americk˘ psychiatr Michael DeLain byl vroce 2002 odsouzen ke 2 rokÛm vûzení za

pohlavní zneuÏívání 16leté pacientky.Psychiatfii od poãátku neustále a systema-

ticky poru‰ovali Hippokratovu pfiísahu.

Kromû fiady platn˘ch lékafisk˘ch dÛvodÛ,proã by mûli lékafii nepsychiatfii odolatpsychiatrické pfiedstavû du‰evníhozdraví, je zde i otázka zachování jejichprofesní integrity a reputace.

Zatímco medicína svojí péãí dosáhla závidûní-hodn˘ch úspûchÛ a je v‰eobecnû akceptována, psy-chiatrii si vefiejnost stále spojuje s hadími jámami,svûracími kazajkami a „Pfieletem nad kukaããímhnízdem“. Vyvinutím brutálních léãebn˘ch po-stupÛ, jako jsou ECT,psychochirurgie, chemic-ké svûrací kazajky v po-dobû antipsychotick˘chlékÛ, a dlouhou fiadouléãebn˘ch neúspûchÛ,psychiatrick˘ prÛmyslzcela urãitû pfiíli‰ prozlep‰ení svého obrazu navefiejnosti neuãinil.

Psychiatrie se pfiíli‰ãasto objevuje ve spoji-tosti s podvody. Nejvût‰ísoudní proces v historii USA t˘kající se podvodÛ vezdravotní péãi se t˘kal du‰evního zdraví, oblastdu‰evního zdraví v‰ak pfiedstavuje ve zdravotní péãiten nejmen‰í sektor.99 Podle jistého zku‰enéhovy‰etfiovatele poji‰Èovacích podvodÛ z Kalifornie jejedním z nejsnaz‰ích zpÛsobÛ, jak odhalit podvod,kontrola pfiedpisÛ na léky vystaven˘ch psychiatrem.

Sexuální zločinyV˘sledkem rozboru opatfiení lékafiské rady Spo-

jen˘ch státÛ proti 761 lékafiÛm potrestan˘m za se-xuální prohfie‰ky v letech 1981 aÏ 1996 vypraco-

vaného v roce 1998 bylo zji‰tûní, Ïe psychiatfii a dût-‰tí psychiatfii byli zastoupeni ve v˘raznû vy‰‰ím po-mûru. Zatímco tvofiili jen 6,3 % lékafiÛ v zemi, pfied-stavovali 28 % lékafiÛ potrestan˘ch za sexuální pro-hfie‰ky.100

Zpráva vypracovaná v roce 1998 Sociální radouve ·védsku (Socialstyrelsen) – úfiad pro zdravotnictví– ukázala, Ïe u pfiípadÛ ohlá‰en˘ch radû se témûfi napolovinû ‰patného zacházení s pacienty podíleli psy-chiatfii. Nûkteré prohfie‰ky byly tak závaÏné –

zahrnovaly násilí a seuál-ní zneuÏívání –, Ïe muse-ly b˘t pfiedány státnímuÏalobci.101

10 aÏ 25 % lékafiÛ apraktikÛ z oblasti du-‰evního zdraví pfiipou‰tí,Ïe sexuálnû zneuÏívá svépacienty. Americká ná-rodní studie ohlednûsexu terapeuta s klientemvãetnû nezletil˘ch odha-lila, Ïe terapeuti zneuÏí-

vají více dívky neÏ chlapce. Vûk obûtí Ïenskéhopohlaví se pohybuje od 3 do 17 let. Vûk zneuÏit˘chchlapcÛ od 7 do 16 let.102

Psychiatfii zatím snaÏivû pracují na tom, abymohli operovat pod dobr˘m jménem medicíny. Takéroz‰ifiují poãet sv˘ch pacientÛ ovlivÀováním oblastizákladní lékafiské péãe, aby pouÏívala jejich kontrol-ní seznamy zaloÏené na DSM. ProtoÏe etiãtí lékafiijsou základní souãástí obrazu celé profese, bylo byvhodné, aby lékafii nepsychiatfii zváÏili moÏnénásledky po‰kození dobrého jména medicíny jakotakové.

KAPITOLA PùT

„Sebevraždy, stres, rozvod –psychologové a další

profesionálové z oblastiduševního zdraví mohou býtve skutečnosti neurotičtější

než všichni ostatní.“– Psychology Today, 1997

K A P I T O L A P ù TP o s k v r n û n í l é k a fi s k é e t i k y

29

Poskvrnění lékařské etiky

Jedna studie dospěla k závěru,že 83 % pacientů doporu-čených klinikami a sociálnímipracovníky k psychiatrickéléčbě mělo nediagnostiko-vanou fyzickou nemoc, jiná,že u 42 % pacientů s „psychó-zou“ bylo později zjištěnotělesné onemocnění.103

Podle lékařských odborníkůmá nechtěné nebo nadměrněaktivní, „hyperaktivní“ chovánímnoho příčin od alergií, potravinových přísad, jedů v životním prostředí, nedostatečného spánku až k některým lékům.

Studie uvedená v časopiseJournal of Pediatrics ukázala,že sacharóza může u dětí způsobit 10násobné zvýšeníhladiny adrenalinu, což má zanásledek „potíže s koncentrací,podrážděnost a neklid“.

3

DŮLEŽITÁ FAKTA

1

2

VprÛzkumu provedeném v roce 2002mezi lékafii ve Spojen˘ch státech,âeské republice a dal‰ích dvou evrop-sk˘ch zemích 72 % dotazovan˘chmezi vlastnostmi dobrého lékafie

uvedlo soucit, starostlivost, pfiíjemné vystupování,schopnost naslouchat a dobré komunikaãní doved-nosti. Domnívali se, Ïe s tûmito vlastnostmi mohounejlépe pomoci sv˘m pacientÛm k lep‰ímu zdraví a zdravûj‰ímu Ïivotu.

Na otázku, jak od-li‰it „du‰evní poruchu“a fyzickou nemoc, od-povûdûlo 65 % respon-dentÛ, Ïe pfiedev‰ím byse mûla na základû tû-lesn˘ch vy‰etfiení a kli-nick˘ch diagnostick˘chtestÛ vylouãit moÏnostfyzick˘ch potíÏí.

Psychiatfii zfiídkaprovádûjí testování a diagnostikování tûles-ného stavu. Zkontrolujese seznam zpÛsobÛ cho-vání a stanoví se „diagnóza“. Pak uÏ jen zb˘vápfiedepsat psychoaktivní lék.

V rámci boje proti ochabujícímu zájmu o psy-chiatrii vydala mezitím Svûtová psychiatrická aso-ciace (WPA) „Základy studijních osnov psychiatriepro studenty medicíny“ (Core Curriculum in Psy-chiatry for Medical Students).104 Cílem je vy‰kolitv‰echny budoucí lékafie, aby byli schopni identifiko-vat a léãit du‰evní nemoci. Autofii upfiímnû prohla‰u-jí, Ïe „vzhledem k tomu, Ïe vût‰ina studentÛ se psy-

chiatrií nebude zab˘vat, je nanejv˘‰ dÛleÏité, aby siosvojili správné postoje“, které by mûly b˘t pfiedná‰enyi v rámci ostatních pfiedmûtÛ, nejen v psychiatrii.105

V seznamu pfiání, jak by se mûla zmûnit péãeo du‰evní zdraví, uvedl autor knihy ·ílencemv Americe Robert Whitaker: „Na první místo bychumístil Ïádost o upfiímnost. PfiestaÀte tvrdit lidems diagnózou schizofrenie, Ïe trpí pfiíli‰nou aktivitoudopaminu nebo serotoninu a Ïe léky upraví

,rovnováhu‘ tûchto lá-tek v mozku. V‰echnytyto fieãi jsou jenomdruhem lékafiského pod-vodu a nelze si pfied-stavit, Ïe by nûjaká jináskupina pacientÛ – trpí-cích fieknûme rakovi-nou nebo kardiovasku-lárními nemocemi –byla klamána stejn˘mzpÛsobem.“

PhDr. David B.Stein, klinick˘ psycho-log a mimofiádn˘ profe-sor psychologie fiíká:

„Lékafii jsou vzdûláni k tomu, aby léãili. Chtûjípomáhat. âasto fiíkají, Ïe nemají jinou alternativu –Ïe léky jsou jediná moÏnost, jak tûmto dûtem [s ADHD, poruchami uãení] pomoci. Kromû tohojim rodiãe a uãitelé neustále drÏí nÛÏ na krku a chtû-jí pfiedepsat léky. Chtûjí neklidné dítû dostat podkontrolu okamÏitû. Nûkter˘m lékafiÛm se to nelíbí,mnozí touÏí po alternativû.“106

S rostoucím vlivem psychiatrick˘ch diagnóz a léãebn˘ch metod prostfiednictvím základní

KAPITOLA ·ESTKudy dál?

„Ano, jsem přesvědčen o platnostiHippokratovy přísahy – věřil jsem v ni

v červnu 1990 (kdy jsem ji složil),nyní v březnu 2001 a v každý densvého života v řadách stavu, jehožmám tu čest být příslušníkem. Cotvoří základ této přísahy? ,Budu

pečovat o ostatní tak, jak bych chtěl,aby oni pečovali o mne‘.“

– lékař, 2001

K A P I T O L A · E S TK u d y d á l ?

31

lékafiské péãe je tfieba zdÛrazÀovat alternativnímoÏnosti. Následuje seznam navrhovan˘ch alterna-tiv, jeÏ pocházejí z dlouholeté spolupráce lékafisk˘chodborníkÛ, ktefií jsou kvalifikováni k fie‰enítakov˘ch zdravotních problémÛ.

1) Pátrejte po skrytém tělesném problémuOborová lékafiská hodnotící pfiíruãka vypracovaná

kalifornsk˘m Úfiadem péãe o du‰evní zdraví uvádí:„Odborníci na du‰evní nemoci pracující v rámcisystému péãe o du‰evní zdraví mají profesní a zá-konnou povinnost u pacientÛ rozpoznat pfiítomnosttûlesného onemocnûní... Tûlesná onemocnûní mo-hou zapfiíãinit du‰evní poruchu [nebo] mohoudu‰evní poruchu zhor‰it...“107

V roce 1998 uvedla ‰védská Sociální [lékafiská]rada nûkolik pfiípadÛ, kdy bylo vedeno disciplinární

fiízení proti psychiatrÛm, mezi nimi pfiíklad pacienta,jenÏ si stûÏoval na bolesti hlavy, závratû a vrávoránípfii chÛzi. Na tyto potíÏe si stûÏoval psychiatrickémupersonálu cel˘ch pût let, neÏ lékafiské vy‰etfieníodhalilo, Ïe má nádor na mozku.108

Dr. Thomas Dorman fiíká: „...mûjte prosím napamûti, Ïe vût‰ina lidí trpí organick˘m onemoc-nûním. Kliniãtí lékafii by v první fiadû mûli pamato-vat na emocionální stres spojen˘ s chronickounemocí nebo bolestiv˘mi stavy, které mohouzapfiíãinit zmûnu chování pacienta. Ve své praxijsem se setkal s bezpoãtem lidí s chronickou bolestízad, ktefií byli oznaãováni za neurotiky. Typickávûta tûchto pacientÛ zní: ,Skuteãnû jsem si myslel,Ïe se ze mû stává blázen.‘“ Podle jeho názoru mÛÏeproblém ãasto spoãívat „jednodu‰e v nediagnos-tikovan˘ch obtíÏích spojen˘ch se zádov˘mivazy“.109

2) Lze pomoci bez léků pozměňujících způsob myšlení a chování

Nûmeck˘ psychiatr Paul Runge tvrdí, Ïepomohl více neÏ stovce dûtí bez pfiedepsání psy-chofarmak. RovnûÏ pomohl sníÏit dávky lékÛpfiedepisovan˘ch jin˘mi lékafii.110

Dr. L.M.J. Pelsserová z holandského Centra prov˘zkum hyperaktivity a ADHD (OnderzoeksCent-rum voor Hyperactiviteit en ADHD) v Middelbur-gu zjistila, Ïe u 62 % dûtí s diagnózou „ADHD“do‰lo bûhem tfií t˘dnÛ k v˘raznému zlep‰eníchování následkem zmûny jídelníãku.111

Doktorka Mary Ann Blocková, která tisícÛmdûtí umoÏnila neuÏívat, pfiípadnû pfiestat s uÏí-váním psychiatrick˘ch lékÛ, fiíká: „Mnozí lékafiipfied pfiedepsáním psychiatrick˘ch lékÛ ne-provádûjí tûlesné vy‰etfiení... [Dûti] nav‰tíví léka-fie, ale ten neprovede tûlesné vy‰etfiení ani nepátrápo zdravotních potíÏích nebo problémech s uãe-ním, stanoví diagnózu ADHD a pfiedepí‰e léky.Uãili mne, Ïe medicína se má praktikovat jinak. Ve‰kole mi fiíkali, Ïe se má nejdfiíve prozkoumatprÛbûh nemoci a provést fyzické vy‰etfiení. Uãilimne brát v úvahu to, ãemu se fiíká ,diferenciálnídiagnóza‘. Proto se musely zvaÏovat ve‰kerémoÏné pfiíãiny symptomÛ.“112 Dr. Blockováprovádí testy na alergie a fie‰í „behaviorální“problémy úpravou jídelníãku. Odkazuje na studiiuvedenou v Pediatrickém ãasopise (Journal of Pedia-trics) (1995), která dokládá, Ïe sacharóza mÛÏezpÛsobit aÏ desetinásobn˘ vzestup hladiny adre-nalinu a vést k „problémÛm s koncentrací, k po-dráÏdûnosti a úzkosti“.

Je nutné klást důraz na fungujícílékařské testy a léčení, které člověka

zlepšují a posilují a mohou jej zachránit před životem plným psychiatrického zneužívání.

3) Psychotropní léky mohou zakrýt tělesnépotíže dítěte

Podle lékafisk˘ch odborníkÛ a odborníkÛ navzdûlávání mÛÏe mít neÏádoucí chování nebopfiíli‰ná aktivita fiadu pfiíãin, mezi nimi mimo jinéalergie, potravináfiské pfiísady, toxiny v okolí, ‰pat-n˘ spánek, nûkteré léky, neznalost studijníchnávykÛ, opomíjení slov, kter˘m dítû nerozumí,nudu pfii v˘uce zapfiíãinûnou v˘jimeãnou inteli-gencí nebo tvofiivostí.

Psychiatr dr. Sydney Walker ve své knize Pod-vod s hyperaktivitou uvádí fiadu moÏn˘ch pfiíãinhyperaktivního chování: „Dûti s mozkov˘mi nádo-ry v poãáteãním stádiu mohou vykazovat sympto-my hyperaktivního chování nebo ‰patné koncen-trace. TotéÏ platí o dûtech s otravou olovem nebopesticidy. A dále o dûtech s nábûhem na diabetes, sesrdeãními nemocemi, parazity, virov˘mi nebo bak-teriálními infekcemi, podv˘Ïivou, poranûnímhlavy, genetick˘mi poruchami, alergiemi, otravourtutí nebo manganem, se slab˘mi epileptick˘mizáchvaty a stovkami – ano, stovkami – dal‰íchmal˘ch, vût‰ích i Ïivotu nebezpeãn˘ch zdravotníchproblémÛ. V‰echny tyto dûti jsou v‰ak oznaãenyjako hyperaktivní nebo ADD.“113

Dr. Walker poznamenal, Ïe pfiedepisování psy-chotropních lékÛ na neexistující nemoc je tragédie,protoÏe „potlaãení symptomÛ u dítûte umoÏÀuje,aby se skryté poruchy dále rozvíjely a v mnoha pfií-padech zhor‰ovaly“.114

Tuto praxi pfiirovnává dr. Walker k situaci, kdypacient pfiijde k lékafii s otokem nohy. Doktorstanoví diagnózu „boule“ a pfiedepí‰e mu aspirin,aniÏ by zji‰Èoval, jestli je „boule“ nádor, otok po‰típnutí hmyzem nebo gangréna.

Existuje pfiíli‰ mnoho fungujících alternativk farmakoléãbû na to, aby je zde bylo moÏné uvéstv‰echny. Psychiatrie by naopak dala pfiednosttvrzení, Ïe jiné alternativy neexistují a usilovala byo zachování stávajícího stavu. Lékafi tak má navybranou mezi realitou a fikcí, léãbou a nátlakem,medicínou a manipulací.

V nejvy‰‰í moÏné mífie respektujeme medicínuprovozovanou jako medicínu, s upfiímn˘m, etic-k˘m úsilím a pfii respektování nadfiazenosti potfieba zdraví pacientÛ. Nicménû v Ïádném pfiípadûnesouhlasíme s klamáním a poskvrÀováním lé-kafiství ze strany lékafisk˘ch ‰arlatánÛ, jejichÏopovrÏeníhodná selhání ohroÏují nejenom posta-vení, ãest, humánnost a kvalitu medicíny, ale hrozízniãit Ïivoty milionÛ pacientÛ, ktefií se na lékafiejednodu‰e obracejí s prosbou o pomoc.

Předepisovat psychotropní léky nanemoc, která neexistuje, je tragédie,protože „zakrývání symptomů dítěte

pouze umožňuje, aby se skrytéporuchy dále rozvíjely a v mnoha

případech zhoršovaly“. – dr. Sydney Walker,

autor knihy Podvod s hyperaktivitou, 1998

Zajistit pln˘ stav diagnostického vybavení v psychiatrick˘ch zafiízeních k nalezení skryt˘ch a nediagnostikovan˘ch fyzick˘ch stavÛ. Pro v˘kon tétofunkce zajistit pfiijetí nepsychiatrick˘ch lékafiÛ.

Îádná z 374 poruch z DSM/MKN by nemûla b˘t schválena pro krytí zezdravotního poji‰tûní, protoÏe neexistuje Ïádn˘ vûdeck˘ fyzick˘ dÛkaz, kter˘ bypotvrdil jejich pravdivost.

Provést klinické a finanãní audity u v‰ech státních i privátních psychiatrick˘chzafiízení, která dostávají vládní finanãní podporu nebo platby ze zdravotníhopoji‰tûní pro zaji‰tûní odpovûdnosti a moÏnosti postihu a vûrohodnostistatistick˘ch údajÛ o pfiijetích, léãbû a úmrtích.

Financování a krytí z poji‰tûní poskytovat pouze v pfiípadech ovûfiené funkãníléãby, která radikálnû zlep‰uje du‰evní problémy a zpÛsobuje jejich vyléãení.

Zajistit vy‰etfiení dopadu Ïalob, které jsou podávány na psychiatrii kvÛlipodvodÛm a ‰patnému zacházení, na v‰eobecné lékafiství a na cenu poji‰tûní,které zaplatí nepsychiatriãtí lékafii.

Îádn˘ ãlovûk by nemûl b˘t nikdy nucen podstoupit elektro‰okovou léãbu,psychochirurgii, vnucenou psychiatrickou léãbu nebo vnucené uÏívánípsychotropních lékÛ. Vlády by mûly taková zneuÏívání postavit mimo zákon.

Mûla by se zavést zákonná ochrana, která zajistí, Ïe psychiatrÛm a psychologÛmbude zakázáno poru‰ovat právo kaÏdého ãlovûka na v˘kon v‰ech obãansk˘ch,politick˘ch, ekonomick˘ch, sociálních a kulturních práv, jak urãuje Ústava,V‰eobecná deklarace lidsk˘ch práv, Mezinárodní pakt o obãansk˘ch a politick˘ch právech a dal‰í relevantní nástroje.

D O P O R U â E N Í

34

DoporuãeníDoporučení

1234567

bãanská komise za lidská práva(CCHR) byla zaloÏena v roce 1969Scientologickou církví za úãelemvy‰etfiování a odhalování poru‰ovánílidsk˘ch práv psychiatrií a za úãelem

oãi‰tûní oblasti du‰evního léãení. Dnesmá více neÏ 130 poboãek v 31 zemích. Její v˘bor seskládá z poradcÛ, ktefií se naz˘vají zmocnûnci, mezinûÏ patfií lékafii, právníci, pedagogové, umûlci, pod-nikatelé a obhájci obãansk˘ch a lidsk˘ch práv.

I kdyÏ CCHR neposkytuje lékafiské ani právníporadenství, úzce spolupracuje s lékafii a podporujeuplatÀování medicíny. Klíãovou vûcí, na kterou sezamûfiuje, je psychiatrické podvodné pouÏívání sub-jektivních „diagnóz“ postrádajících náleÏité vûdec-ké nebo lékafiské opodstatnûní. Psychiatrie na zá-kladû tûchto lÏiv˘ch diagnóz obhajuje a pfiedepisujeÏivot po‰kozující léãebné postupy, mezi nimi pouÏí-vání psychotropních lékÛ, které zakr˘vají skrytépotíÏe pacienta a brání mu v jeho uzdravení.

Její práce je v souladu s V‰eobecnou deklarací

lidsk˘ch práv OSN, zejména následujícími ustano-veními, která psychiatfii dennû poru‰ují:

âlánek 3: „KaÏd˘ má právo na Ïivot, svobodua osobní bezpeãnost.“

âlánek 5: „Nikdo nesmí b˘t muãen nebopodrobován krutému, nelidskému nebo poniÏující-mu zacházení nebo trestu.“

âlánek 7: „V‰ichni jsou si pfied zákonem rovnia mají právo na stejnou zákonnou ochranu bezjakéhokoli rozdílu.“

Skrze lÏivé diagnózy psychiatrÛ, stigmatizujícíoznaãení, zákony umoÏÀující snadné omezení ãizbavení osobní svobody, brutální odosobÀující„léãbu“ jsou po‰kozovány tisíce lidí a jsou jimodpírána jejich nezcizitelná lidská práva.

CCHR se zaslouÏila o stovky reforem tím, Ïevypovídala pfii legislativních jednáních a provádûlavefiejná sly‰ení o psychiatrickém zneuÏívání, jakoÏ i spoluprací s médii, s orgány ãinn˘mi v trestnímfiízení a vefiejn˘mi ãiniteli po celém svûtû.

M E Z I N Á R O D N Ío b ã a n s k á k o m i s e z a l i d s k á p r á v a

35

Mezinárodní občanská komise za lidská práva

O

OBâANSKÁ KOMISE ZA LIDSKÁ PRÁVAObãanská komise za lidská práva vy‰etfiuje a odhaluje psychiatrická poru‰ování lid-

sk˘ch práv. Bok po boku spolupracuje s podobnû sm˘‰lejícími skupinami a jednotlivci,

ktefií sdílí spoleãn˘ cíl: oãi‰tûní oblasti du‰evního zdraví. A bude v tom pokraãovat,

dokud nebudou zastaveny v‰echny zneuÏívající a donucovací praktiky psychiatrie a

v‰em lidem nebudou navrácena jejich lidská práva a dÛstojnost.

Dal‰í informace u:CCHR International (Mezinárodní obãanská komise za lidská práva)

6616 Sunset Blvd.Los Angeles, California 90028, USA

Telefon: (323) 467-4242 • (800) 869-2247 • Fax: (323) 467-3720www.cchr.org • e-mail: humanrights@cchr.org

Nebo kontaktujte nejbliωí poboãku CCHR.

POSLÁNÍ CCHR

Ctihodn˘ Raymond N. Haynespfiedstavitel státu Kalifornie

„CCHR je proslulá svou dlouhodobouprací zamûfienou na ochranu pfied nepatfiiã-n˘m nálepkováním a drogováním dûtí psy-chotropními léky... Pfiispûní, která Me-zinárodní obãanská komise za lidská právauãinila na místní, národní a mezinárodníúrovni ve prospûch záleÏitostí z oblastidu‰evního zdraví, jsou neocenitelná a odrá-Ïejí organizaci oddanou nejvy‰‰ím ideálÛmo péãi v oblasti du‰evního zdraví.“

dr. Julian Whitakerfieditel Whitaker Wellness Institute autor publikace Zdraví a léãení (Health &Healing)

„Snaha CCHR a úspûchy, jichÏ dosáhla,jsou pro tuto civilizaci obrovsk˘m pfiínosem.Uãinila velk˘ pokrok. Je velkou podporou

pro rodiãe a dûti, ktefií byli ohavnû zneuÏitipsychiatry a psychology... Nadmûrné podá-vání lékÛ, oznaãování, chybné diagnózy,absence vûdeck˘ch norem, na v‰echny tytovûci, kter˘ch si nikdo nev‰iml, se CCHRzamûfiila, uvedla v pozornost vefiejnosti a do-sahuje pokroku pfii zastavování drtícíhoúãinku psychiatrické profese.“

dr. Fred Baughman, jr.pediatrick˘ neurolog

„Myslím, Ïe dnes existuje fiada organizací,které znepokojuje vliv psychiatrie na spoleã-nost a na ‰kolství, av‰ak Ïádná jiná organizacenebyla ve snaze o odhalování podvodného di-agnostikování a dopování dûtí léky ve ‰koláchtak efektivní jako CCHR. Zcela urãitû se jednáo vysoce efektivní organizace a o potfiebnéhospojence pro kaÏdého, kdo sdílí stejné obavy a pokou‰í se tyto problémy dát do pofiádku.“

CCHR INTERNATIONALZmocněnci a poradní výbor

Zmocnûnci jednají s oficiálním povûfienímCCHR a pomáhají CCHR pfii dosahování reformy v oblasti du‰evního zdraví a zaji‰Èování právdu‰evnû nemocn˘ch.

Mezinárodní prezidentJan EastgateCitizens Commission on Human Rights InternationalLos Angeles

Prezident CCHR USABruce WisemanCitizens Commission on Human Rights United States

Člen výboru Citizens Commission on Human RightsIsadore M. Chait

Zakládající zmocněnecDr. Thomas Szasz Professor of Psychiatry Emeritus State University of New York Health Science Center

UmělciJason BegheDavid CampbellRaven Kane CampbellNancy CartwrightKate CeberanoChick CoreaBodhi ElfmanJenna ElfmanIsaac HayesSteven David HorwichMark IshamDonna IshamJason LeeGeoff LevinGordon LewisJuliette LewisMarisol NicholsJohn Novello

David PomeranzHarriet SchockMichelle StaffordCass WarnerMiles WatkinsKelly Yaegermann

Politika a právoTim Bowles, Esq.Lars EngstrandLev LevinsonJonathan W. Lubell, LL.B.Lord Duncan McNairKendrick Moxon, Esq.

Věda, medicína a zdravotnictví Giorgio Antonucci, M.D.Mark Barber, D.D.S.Shelley Beckmann, Ph.D.Mary Ann Block, D.O.Roberto Cestari, M.D. (také President CCHR Italy)Lloyd McPheeConrad Maulfair, D.O.Coleen MaulfairClinton Ray MillerMary Jo Pagel, M.D.Lawrence Retief, M.D.Megan Shields, M.D.William Tutman, Ph.D.Michael WisnerJulian Whitaker, M.D.Sergej Zapuskalov, M.D.

PedagogikaGleb Dubov, Ph.D.Bev EakmanNickolai PavlovskyProf. Anatoli Prokopenko

NáboženstvíRev. Doctor Jim Nicholls

PodnikateléLawrence AnthonyRoberto Santos

Kanceláfie CCHRCCHR âeská republikaObãanská komise za lidská práva Václavské námûstí 17 110 00 Praha 1, âeská republikaTel./Fax: 420-224-009-156 E-mail: lidskaprava@cchr.cz

CCHR AustraliaCitizens Commission on Human Rights Australia P.O. Box 562 Broadway, New South Wales2007 Australia Phone: 612-9211-4787 Fax: 612-9211-5543E-mail: cchr@iprimus.com.au

CCHR AustriaCitizens Commission on Human Rights Austria (Bürgerkommission für Men-schenrechte Österreich) Postfach 130 A-1072 Wien, Austria Phone: 43-1-877-02-23 E-mail: info@cchr.at

CCHR BelgiumCitizens Commission on Human RightsPostbus 55 2800 Mechelen 2, Belgium Phone: 324-777-12494

CCHR CanadaCitizens Commission on Human Rights Toronto27 Carlton St., Suite 304 Toronto, Ontario M5B 1L2 Canada Phone: 1-416-971-8555E-mail:officemanager@on.aibn.com

CCHR Denmark Citizens Commission on Human Rights Denmark (Medborgernes Men-neskerettighedskommission—MMK) Faksingevej 9A2700 Brønsøj, Denmark Phone: 45 39 62 9039 E-mail: m.m.k.@inet.uni2.dk

CCHR Finland Citizens Commission on Human Rights FinlandPost Box 14500511 Helsinki, Finland

CCHR France Citizens Commission on Human Rights France (Commission des Citoyens pourles Droits de l’Homme—CCDH) BP 76 75561 Paris Cedex 12 , France Phone: 33 1 40 01 0970 Fax: 33 1 40 01 0520 E-mail: ccdh@wanadoo.fr

CCHR Germany Citizens Commission on Human Rights Germany—National Office (Kommission für Verstöße derPsychiatrie gegen Menschen-rechte e.V.—KVPM) Amalienstraße 49a80799 München, Germany Phone: 49 89 273 0354 Fax: 49 89 28 98 6704 E-mail: kvpm@gmx.de

CCHR GreeceCitizens Commission on Human Rights65, Panepistimiou Str.105 64 Athens, Greece

CCHR HollandCitizens Commission on Human Rights Holland Postbus 36000 1020 MA, Amsterdam Holland Phone/Fax: 3120-4942510 E-mail: info@ncrm.nl

CCHR HungaryCitizens Commission on Human Rights Hungary Pf. 182 1461 Budapest, Hungary Phone: 36 1 342 6355 Fax: 36 1 344 4724 E-mail: cchrhun@ahol.org

CCHR IsraelCitizens Commission on Human Rights Israel P.O. Box 37020 61369 Tel Aviv, Israel Phone: 972 3 5660699 Fax: 972 3 5663750E-mail: cchr_isr@netvision.net.il

CCHR ItalyCitizens Commission on Human Rights Italy (Comitato dei Cittadini per iDiritti Umani—CCDU) Viale Monza 120125 Milano, ItalyE-mail: ccdu_italia@hotmail.com

CCHR Japan Citizens Commission on Human Rights Japan 2-11-7-7F KitaotsukaToshima-ku Tokyo170-0004, JapanPhone/Fax: 81 3 3576 1741

CCHR Lausanne, SwitzerlandCitizens Commission on Human Rights Lausanne (Commission des Citoyens pourles droits de l’Homme— CCDH) Case postale 57731002 Lausanne, SwitzerlandPhone: 41 21 646 6226 E-mail: cchrlau@dplanet.ch

CCHR MexicoCitizens Commission on Human Rights Mexico (Comisión de Ciudadanos porlos Derechos Humanos—CCDH)Tuxpan 68, Colonia RomaCP 06700, México DFE-mail:protegelasaludmental@yahoo.com

CCHR Monterrey, Mexico Citizens Commission on Human Rights Monterrey,

(Comisión de Ciudadanos por losDerechos Humanos —CCDH)Avda. Madero 1955 PonienteEsq. Venustiano Carranza Edif. Santos, Oficina 735 Monterrey, NL México Phone: 51 81 83480329Fax: 51 81 86758689 E-mail: ccdh@axtel.net

CCHR NepalP.O. Box 1679Baneshwor Kathmandu, NepalE-mail: nepalcchr@yahoo.com

CCHR New ZealandCitizens Commission on Human Rights New Zealand P.O. Box 5257 Wellesley Street Auckland 1, New Zealand Phone/Fax: 649 580 0060 E-mail: cchr@xtra.co.nz

CCHR NorwayCitizens Commission on Human Rights Norway (Medborgernes menneskerettighets-kommisjon,MMK)Postboks 8902 Youngstorget 0028 Oslo, Norway E-mail: mmknorge@online.no

CCHR RussiaCitizens Commission on Human Rights RussiaP.O. Box 35 117588 Moscow, Russia Phone: 7095 518 1100

CCHR South AfricaCitizens Commission on Human Rights South Africa P.O. Box 710 Johannesburg 2000 Republic of South Africa Phone: 27 11 622 2908

CCHR Spain Citizens Commission on Human Rights Spain (Comisión de Ciudadanos por losDerechos Humanos—CCDH) Apdo. de Correos 18054 28080 Madrid, Spain

CCHR Sweden Citizens Commission on Human Rights Sweden (Kommittén för Mänskliga Rät-tigheter—KMR) Box 2 124 21 Stockholm, SwedenPhone/Fax: 46 8 83 8518 E-mail: info.kmr@telia.com

CCHR TaiwanCitizens Commission on Human RightsTaichung P.O. Box 36-127Taiwan, R.O.C.E-mail: roysu01@hotmail.com

CCHR Ticino, SwitzerlandCitizens Commission on Human Rights Ticino (Comitato dei cittadini per i diritti dell’uomo)Casella postale 6136512 Giubiasco, SwitzerlandE-mail: ccdu@ticino.com

CCHR United KingdomCitizens Commission on Human Rights United Kingdom P.O. Box 188 East Grinstead, West Sussex RH19 4RB, United Kingdom Phone: 44 1342 31 3926 Fax: 44 1342 32 5559 E-mail: humanrights@cchruk.org

CCHR Zurich, SwitzerlandCitizens Commission on Human Rights Switzerland Sektion Zürich Postfach 1207 8026 Zürich, SwitzerlandPhone: 41 1 242 7790 E-mail: info@cchr.ch

Mexico

1. David Samuels, “SayingYes to Drugs,” The NewYorker, 23 Mar. 1998.

2. Ty C. Colbert, Ph.D., Rapeof the Soul: How the ChemicalImbalance Model of ModernPsychiatry Has Failed itsPatients (Kevco Publishing,California, 2001) pp. 74–75

3. “Controlling the diagnosisand treatment of hyperactivechildren in Europe,” Parlia-mentary Assembly Councilof Europe Preliminary DraftReport, Mar. 2002, Statementfrom Dr. Paul Runge.

4. Ibid., point 46.

5. “Evolution of the numberof prescriptions of Ritalin(Methylphenidate) in theCanton of Neuchatel between1996 and 2000,” Dr. Jean-Blaise Montandon, PublicHealth Service and LaurentMedioni, Chief of Pharma-ceutical Control and Autho-rization Division, Switzer-land.

6. David Reardon, “Minddrugs are hurting normalchildren: AMA,” SydneyMorning Herald, 6 Feb. 1999.

7. Op. cit., ParliamentaryAssembly Council of EuropePreliminary Draft Report,Mar. 2002.

8. “The ADHD Debate—Par-ents, doctors and educatorsstruggle to define—andtreat—attention deficit hyper-activity disorder,” Daily News(New York), 9 Apr. 2001.

9. Louria Shulamit, M.D.,family practitioner, Israel,2002—quote provided toCCHR International 22 June2002.

10. Gina Shaw, “The RitalinControversy—ExpertsDebate Use of Drug to CurbHyperactivity in Children,”The Washington Diplomat, Mar. 2002.

11. Jeanie Russell, “The PillThat Teachers Push,” GoodHousekeeping, Dec. 1997.

12. Elliot S. Valenstein, Ph.D.,Blaming the Brain (The FreePress, New York, 1998), p. 4.

13. Ibid., p. 196.

14. Lisa M. Krieger, “Somequestion value of brain scan;

Untested tool belongs in labonly, experts say,” The Mer-cury News, 4 May 2004.

15. Ibid.

16. Dr. Mary Ann Block, NoMore ADHD (Block Books,Texas, 2001), p. 35.

17. Op. Cit., Ty C. Colbert,Ph.D., p. 74.

18. Physician’s Desk Refer-ence—1998 (Medical Econom-ics Co., N.J.), pp. 1896–1897.

19. Brian Vastig, “Pay Atten-tion: Ritalin Acts Much LikeCocaine,” Journal of the Ameri-can Medical Association, 22/29Aug. 2001, Vol. 286, No. 8, p. 905.

20. Dr. David Stein, Ph.D.,Unraveling the ADD/ADHDFiasco (Andrews Publishing,Kansas City, 2001), p. 22.

21. Ibid., p. 20.

22. Ibid.

23. Diagnostic and StatisticalManual of Mental Disorders(DSM-IIIR) (American Psy-chiatric Association, Wash-ington, D.C., 1987), p. 136.

24. Sydney Walker III, M.D.,The Hyperactivity Hoax (St.Martin’s Paperbacks, NewYork, 1998), p. 47.

25. Op. cit., Dr. Jean-BlaiseMontandon and LaurentMedioni.

26. Lucy Johnston, “Theseyoungsters are like guineapigs in a huge medical exper-iment…” Sunday Express, 15 June 2003.

27. K. Minde, M.D., FRCPC,“The Use of PsychotropicMedication in Preschoolers:Some Recent Developments,”Canadian Journal of Psychiatry,Vol. 43, 1998.

28. Richard De Grandpre,Ritalin Nation (W.W. Norton& Co., New York, 1999), p. 177.

29. Kate Muldoon, “Shootingspurs debate on Prozac’s useby kids,” The Oregonian, 1 June 1998.

30. “The eating cure: Forgetdrugs—diet is the way forward in treating mental illness…,” The Guardian (Lon-don), 4 May 2004.

31. “Worsening Depressionand Suicidality in Patients

Being Treated with Antide-pressants Medications,” U.S.Food and Drug AdministrationPublic Health Advisory, 22 Mar. 2004.

32. Kelly Patricia O’Meara,“GAO ‘Study’ Plays Guess-ing Games,” Insight Magazine,16 May 2003.

33. R.S. Pollack, “A Boy’sBehavioral Problems Stopafter a Blockage is Removedfrom His Colon,” Sun SentinelNews, 4 Mar. 2002.

34. American PsychiatricAssociation Campaign Kit1989: “Opening letter by Har-vey Ruben, M.D.”; sections on “About thisyear’s campaign”; “Aboutlegislators”; “About the public.”

35. “Acknowledgements,” AWHO Educational Package—Mental Disorders in PrimaryCare, 1998, p. 3.

36. Edward Shorter, A Historyof Psychiatry: From the Era ofthe Asylums to the Age ofProzac (John Wiley & Sons,Inc., New York, 1997), p. 1.

37. Franz G. Alexander, M.D.,and Sheldon T. Selesnick,M.D., The History of Psychia-try: An Evaluation of Psychi-atric Thought and Practice fromPrehistoric Times to the Present(Harper & Row Publishers,New York, 1966), p. 4.

38. Thomas Szasz, M.D., TheManufacture of Madness(Harper & Row, New York,1970), p. 299.

39. Op. cit., Edward Shorter, p. 17.

40. Thomas Szasz, M.D.,Pharmocracy (Praeger Pub-lishers, Westport, CT, 2001),p. 6.

41. Ibid.

42. Ibid.

43. John G. Howells, M.D.,World History of Psychiatry(Brunner/Mazel, Inc., NewYork, 1975), p. 264.

44. Ibid.

45. Op. cit., Szasz, The Manu-facture of Madness, p. 305.

46. Erwin H. Ackerknecht, A Short History of Psychiatry(Hafner Publishing Co., NewYork, 1959), pp. 33–34.

47. Thomas Roder, VolkerKubillus, Anthony Burwell,Psychiatrists—The Men BehindHitler, (FREEDOM Publish-ing, Los Angeles, 1995), p. 28,citing: Friedrich Neitzche,Book III, p. 67.

48. Stanley Finger, Origins ofNeuroscience: A History ofExplorations into Brain Func-tion, (Oxford UniversityPress, New York, 1994), p. 58.

49. Elliot S. Valenstein, Ph.D.,Blaming the Brain, (The FreePress, New York, 1998), p. 19

50. Ibid., p. 19.

51. Op. cit., American Psychiatric Association Campaign Kit.

52. „Acknowledgements,” AWHO Educational Package—Mental Disorders in PrimaryCare, 1998, p. 3.

53. Sarah Boseley, “Psychi-atric Agenda ‘set by drugfirms,’” The Guardian, 9 July2001.

54. Shankar Vedantam,“Drug Ads Hyping AnxietyMake Some Uneasy,” TheWashington Post, 16 July 2001.

55. Joseph Glenmullen, M.D.,Prozac Backlash (Simon &Schuster, New York, 2000), p. 12.

56. Op. cit., Elliot S. Valen-stein, p. 4.

57. “IMS HEALTH Reports14.9 Percent Dollar Growth inU.S. Prescription Sales to$145 Billion in 2000,”IMSHealth.com, 31 May 2001;“IMS Reports 11.5 PercentDollar Growth in ‘03 U.S.Prescription Sales,”IMSHealth.com, 17 Feb., 2004.

58. Herb Kutchins & StuartA. Kirk, Making Us Crazy: ThePsychiatric Bible and theCreation of Mental Disorders”(The Free Press, New York,1997), pp. 260, 263.

59. David Healy, The Anti-Depressant Era (HarvardUniversity Press, 1999),p. 233.

60. David Kaiser, M.D.,“Against Biological Psychia-

ODKAZYOdkazy

try,” Dec. 1996,http://www.antipsychiatry.org/kaiser.htm.

61. Op. cit., Herb Kutchins,Stuart A. Kirk, p. 22.

62. “Introducing Thomas Dor-man, M.D.,” Internet address:http://www.libertyconfer-ences.com/dorman.htm,accessed: 27 Mar. 2002.

63. Paula J. Caplan, Ph.D.,They Say You’re Crazy (NewYork: Addison-Wesley Pub-lishing Company, 1995), pp.221–222.

64. Op. Cit., Valenstein, Ph.D.,pp. 147–148.

65. Steven Miran, M.D., “Testi-mony of the APA before theHouse Subcommittee onLabor, Health & Human Ser-vices and Education Appropri-ations,” 5 Apr. 2000.

66. Op. cit., David Healy, p. 174.

67. Op. cit., Elliot S. Valenstein,p. 4.

68. Ibid., p. 125.

69. Op. cit., Lisa M. Krieger,The Mercury News, 4 May 2004.

70. Op. cit., Ty C. Colbert,Ph.D., Rape of the Soul, p. 97.

71. Op. cit. Elliot S. Valenstein,p. 4.

72. Op. cit., David Healy,Intro., p. 5.

73. Op. cit., Joseph Glen-mullen, p. 195.

74. J. Allan Hobson &Jonathan A. Leonard, Out of ItsMind, Psychiatry in Crisis, ACall for Reform (Perseus Pub-lishing, Cambridge, Massa-chusetts, 2001) p. 125.

75. Diagnostic and StatisticalManual of Mental Disorders II(American Psychiatric Associ-ation, Washington, D.C., 1968),p. ix.

76. Ty C. Colbert, Ph.D., Blam-ing the Genes (Kevco Books,California, 2001), p. 73.

77. E. Fuller Torrey, M.D.,Death of Psychiatry (ChiltonPublications, Pennsylvania,1974), pp. 10–11.

78. Robert Whitaker, Mad inAmerica: Bad Science, BadMedicine, and the EnduringMistreatment of the Mentally Ill

(Perseus Publishing, NewYork, 2002), p. 183.

79. Ibid., p. 203.

80. Ibid., p. 191, citing GeorgeCrane, “Tardive Dyskinesia inPatients Treated with MajorNeuroleptics: A Review of theLiterature,” American Journal ofPsychiatry, 124, supplement,1968, pp. 40–47.

81. Op. cit., Whitaker, p. 208,citing estimates of incidencerates for NMS vary from 0.2%to 1.4%. At a rate of 0.8%, thatwould mean approx. 24,000cases annually from the 1960sto the 1980s (with 3 millionAmericans on the drugs), withtotal deaths of 5,280 (24,000 x22% mortality rate) annually.Over a 22 year period, thatwould lead to more than100,000 deaths. At 0.4%, thenumber would be 50,000.

82. Op. cit., Whitaker, pp.227–228, citing L. Jeff, “TheInternational Pilot Study ofSchizophrenia: Five-Year Fol-low-Up Findings,” Psychologi-cal Medicine 22 (1992), pp.131–145; Assen Jablensky,“Schizophrenia: Manifesta-tions, Incidence and Course inDifferent Cultures, a WorldHealth Organization Ten-Country Study,” PsychologicalMedicine, supplement (1992)pp. 1–95.

83. Op. cit., Robert Whitaker, p. 229.

84. Ibid., pp. 253–254.

85. Ibid., p. 258.

86. Edward G. Ezrailson,Ph.D., Report on Review ofAndrea Yates’ MedicalRecords, 29 Mar. 2002.

87. Op. cit., Robert Whitaker,pp. 182, 186.

88. Ibid., p. 188.

89. Charles Medawar,“Antidepressants Hooked onthe Happy Drug,” What Doc-tors Don’t Tell You, Vol. 8., No.11, Mar. 1998, p. 3.

90. David Grounds, et. al.,“Antidepressants and SideEffects,” Australian and NewZealand Journal of Psychiatry,Vol. 29, No. 1, 1995.

91. “Acute Drug Withdrawal,”PreMec Medicines InformationBulletin, Aug. 1996, modified

6 Jan. 1997, Internet address:http://www.premec.org.nz/profile.htm, accessed: 18 Mar. 1999.

92. Op. cit., Joseph Glen-mullen, p. 78.

93. Ibid., p. 78.

94. Jim Rosack, “SSRIs Called on Carpet over Vio-lence Claims,” PsychiatricNews, Vol. 36, No. 19, 5 Oct.2001.

95. Interview with New YorkState Dept. of Law, MedicaidFraud Control Unit, 15 Dec.1995, regarding 1995 healthcare fraud convictions in 1995and 1992 report, “SpecialProsecutor Arrests WestchesterPsychiatrist—NY StateEmployee—In $8200 Medicaidfraud,” Special Prosecutor forMedicaid Fraud Control Newsrelease, 6 Feb. 1992; GilbertGeis, Ph.D., et. al., “Fraud andAbuse of Government MedicalBenefit Programs by Psychia-trists,” Am. J. Psychiatry, 142:2,Feb. 1998, p. 231.

96. Kenneth Pope, “SexBetween Therapists andClients,” Encyclopedia ofWomen and Gender: Sex Similar-ities and Differences and theImpact of Society on Gender(Academic Press, Oct. 2001).

97. Sydney Walker, A Dose ofSanity: Mind, Medicine and Mis-diagnosis (John Wiley & Sons,Inc., NY, 1996), p. 132.

98. Martin L. Gross, The Psy-chological Society, A CriticalAnalysis of Psychiatry, Psy-chotherapy, Psychoanalysis andthe Psychological Revolution(Simon and Schuster, NewYork, 1978), p. 46.

99. Op. cit., Interview withNew York State Dept. of Law

100. “Physicians Disciplinedfor Sex-Related Offenses,”Christine E. Dehlendorf, BSc,Sidney M. Wolfe, M.D., JAMA,17 June 1998, Vol. 279, No. 23.

101. Tomas Bjorkman, “ManyWrongs in Psychiatric Care,”Dagens Nyheter, 25 Jan. 1998.

102. Op. cit., Kenneth Pope.

103. David E. Sternberg, M.D.,“Testing for Physical Illness inPsychiatric Patients,” Journal ofClinical Psychiatry, Vol. 47, No.1, Jan. 1986, Supplement, p. 5;

Richard C. Hall, M.D. et al.,“Physical Illness Presenting asPsychiatric Disease,” Archivesof General Psychiatry, Vol. 35,Nov. 1978, pp. 1315–20; IvanFras, M.D., Edward M. Litin,M.D., and John S. Pearson,Ph.D., “Comparison of Psychi-atric Symptoms in Carcinomaof the Pancreas with Those inSome Other Intra-abdominalNeoplasms,” American Journalof Psychiatry, Vol. 123, No. 12,June 1967, pp. 1553–62.

104. “Attitude objectives,”Core Curriculum in Psychiatryfor Medical Students (1996),WPA website,http://www.wpanet.org/sectorial/edu5-1.html.

105. Ahmed Mohit, Psychiatryand Mental Health for DevelopingCountries, Challenges for the 21stCentury, Jan. 25–28, 2001, p. 4;World Federation for MedicalEducation website,http://www.sund.ku.dk/wfme.

106. David B. Stein, Ph.D.,Ritalin is Not the Answer: ADrug-Free, Practical Program forChildren Diagnosed with ADDor ADHD (Jossey-Bass, Inc.,Publishers, San Francisco,1999), p. 16.

107. Lorrin M. Koran, MedicalEvaluation Field Manual,Department of Psychiatry andBehavioral Sciences, StanfordUniversity Medical Center,California, 1991, p. 4.

108. Tomas Bjorkman, “ManyWrongs in Psychiatric Care,”Dagens Nyheter, 25 Jan. 1998.

109. Thomas Dorman, “Toxic Psychiatry,” ThomasDorman’s website, 29 Jan.2002, Internet address:http://www.dormanpub.com,accessed: 27 Mar. 2002.

110. Op. cit., Dr. Paul Runge.

111. Op. cit., ParliamentaryAssembly Council of EuropePreliminary Draft Report, Mar.2002, point 19.

112. Op. cit., Dr. Mary AnnBlock, pp. 19–20.

113. Op. cit., Sydney WalkerIII, The Hyperactivity Hoax p. 6.

114. Ibid., p. 12.

Vydání této publikace bylo umoÏnûno prostfiednictvím grantu od

Mezinárodní asociace scientologÛ.

Jako sluÏbu vefiejnosti vydala Citizens Commission on Human Rights

FOTOGRAFIE: 6: David Bartruff/Corbis; 21: Gabe Palmer/Corbis; 24: Najlah Feanny/Corbis; 27: Reuters News Media Inc./Corbis;NewsPix (NZ); The Sankei Shimbun; two shots AP Wideworld Photos; 30: Jose Luiz Pelaez, Inc./Corbis.

© 2004 CCHR. V‰echna práva vyhrazena. CITIZENS COMMISSION ON HUMAN RIGHTS, CCHR a logo CCHR jsou ochranné známky ve vlastnictví Citizens Commission on Human Rights. Vyti‰tûno v U.S.A. 18905-17-Czech

VAROVÁNÍ: Nedoporučuje se přerušit užívání jakýchkoli psychiatrických lékůbez doporučení a pomoci od kvalifikovaného nepsychiatrického lékaře.

REÁLNÁ KRIZE v oblasti du‰evního zdraví souãasnostiZpráva a doporuãení t˘kající se absence vûdy a v˘sledkÛ vprÛmyslu du‰evního zdraví

OBROVSK¯ PODVOD – Psychiatrick˘ korupãní prÛmyslZpráva a doporuãení t˘kající se zloãinného monopolu nad du‰evním zdravím

PSYCHIATRICK¯ PODVOD – Podvracení medicínyZpráva a doporuãení t˘kající se destruktivního dopadu psychiatriena zdravotnictví

PSEUDOVùDA – LÏivé psychiatrické diagnózyZpráva a doporuãení t˘kající se nevûdeckého podvodu páchanéhopsychiatrií

SCHIZOFRENIE – Psychiatrická „choroba“ pfiiná‰ející zisk Zpráva a doporuãení t˘kající se psychiatrick˘ch lÏí a klamn˘ch diagnóz

BRUTÁLNÍ REALITA – ·kodlivé psychiatrické „léãby“Zpráva a doporuãení t˘kající se niãiv˘ch praktik – elektro‰okÛ a psychochirurgie

PSYCHIATRICKÉ ZNÁSILNùNÍ – Útok na Ïeny a dûtiZpráva a doporuãení t˘kající se ãast˘ch sexuálních zloãinÛ napacientech v rámci systému du‰evního léãení

SMRTÍCÍ OMEZOVÁNÍ – Psychiatrické „terapeutické“ napadáníZpráva a doporuãení t˘kající se násilného a nebezpeãného pouÏíváníomezovacích prostfiedkÛ v zafiízeních pro du‰evní zdraví

PSYCHIATRIE – Vytváfiení svûtového návyku na drogyZpráva a doporuãení t˘kající se dne‰ní psychiatrií vytváfiené drogové krize

REHABILITAâNÍ PODVOD – Psychiatrick˘ „‰vindl“ s drogamiZpráva a doporuãení t˘kající se metadonu a dal‰ích niãiv˘ch psychiatrick˘ch programÛ „rehabilitace“ drogovû závisl˘ch

DOPOVÁNÍ DùTÍ PSYCHIATRICK¯MI LÉKY – Psychiatrie niãí ÏivotyZpráva a doporuãení t˘kající se podvodn˘ch psychiatrick˘ch diagnóz a vnucování psychiatrick˘ch lékÛ dûtem

PO·KOZOVÁNÍ DùTÍ A MLÁDEÎE – Psychiatrie niãí myslmlad˘ch lidíZpráva a doporuãení t˘kající se ‰kodliv˘ch psychiatrick˘ch posudkÛ, hodnocení a programÛ ve ‰kolách

RUINOVÁNÍ SPOLEâNOSTI – Vnucovaná psychiatrická „péãe“Zpráva a doporuãení t˘kající se fiaska „vefiejného du‰evního zdraví“a dal‰ích donucovacích psychiatrick˘ch programÛ

PO·KOZOVÁNÍ UMùLCÒ – Psychiatrie niãí kreativituZpráva a doporuãení t˘kající se psychiatrického útoku na umûní

ëÁBELSK¯ ÚTOK – Psychiatrie versus náboÏenstvíZpráva a doporuãení t˘kající se psychiatrického podvracenínáboÏenského vyznání a náboÏenské praxe

OSLABOVÁNÍ SPRAVEDLNOSTI – Psychiatrické po‰kozování práva Zpráva a doporuãení t˘kající se psychiatrického podvracení soudÛ anápravn˘ch systémÛ

ZNEUÎÍVÁNÍ STAR¯CH LIDÍ – Kruté programy du‰evního zdravíZpráva a doporuãení t˘kající se psychiatrického zneuÏívání seniorÛ

CHAOS A TEROR vyrábûn˘ psychiatriíZpráva a doporuãení t˘kající se role psychiatrie v mezinárodnímterorizmu

VYTVÁ¤ENÍ RASIZMU – Psychiatrická zradaZpráva a doporuãení t˘kající se psychiatrického vyvolávánírasov˘ch konfliktÛ a genocidy

OBâANSKÁ KOMISE ZA LIDSKÁ PRÁVAMezinárodní organizace pro dohled nad oblastí du‰evního zdraví

Vzdûlávání a informování je nepostradatelnou souãástíjakékoli iniciativy usilující o fie‰ení spoleãenskéhoúpadku. CCHR bere tuto zodpovûdnost velmi váÏnû.

Pomocí ‰ífiení internetov˘ch stránek CCHR, knih, infor-maãních broÏur a dal‰ích publikací se stále více pacientÛ,rodin, odborníkÛ, zákonodárcÛ a fiada dal‰ích lidí dozvídá

pravdu o psychiatrii a také, Ïe se s psychiatrií dá a mûlo by senûco efektivního udûlat.

Materiály CCHR – dostupné v 15 jazycích – ukazují‰kodlivé pÛsobení psychiatrie na rasizmus, Ïeny, justici, rehabilitaci drogovû závisl˘ch, morálku, seniory, náboÏenstvía fiadu dal‰ích oblastí. Patfií mezi nû následující publikace:

Obãanská komise za lidská právaZVY·OVÁNÍ VE¤EJNÉ INFORMOVANOSTI

„Je na ãase, aby se

z psychiatrÛ opût stali

lékafii – nikoli vû‰tci, knûÏí,

guruové nebo prodavaãi pilulek,

n˘brÏ skuteãní lékafii.“

– dr. Sydney Walker III, psychiatr, 1996