V jeho tmavých očích se zračily starosti. „Prosím, pochopte, že

musím být důkladný. Vaše bezpečí je pro mě velmi důležité.“

Přikývla, věřila jeho upřímnému tónu. Z nedbale uvázané stuhy se

uvolnil pramen vlasů a sklouzl jí na rameno.

Jasper vstal. Natáhl ruku a pomohl jí na nohy. „Otočte se.“

Když se Eliza obrátila, rozvířila vzduch a na její smysly zaútočily

primitivní pachy z jeho oblečení – kůň a kůže, tabák a bergamot. Trhla

sebou, když ucítila na zátylku jeho prsty. Až bolestivě si uvědomovala

jeho přítomnost, přelévala se jí přes kůži jako horká voda. Zvedl pramen

z jejího ramene a promnul ho mezi prsty.

„Jako hedvábí,“ zamumlal. Uvolnil stuhu ve vlasech, vrátil

neposlušnou loknu na místo a znovu stuhu zavázal, tentokrát pevněji.

Těkala pohledem po místnosti a prudce vnímala okolí. Všechno

mělo jasné kontury, křišťály visící na mnoha ozdobných svícnech i

perleťové intarzie na deskách odkládacích stolků.

V tom zmatku se chopila první myšlenky, která ji napadla. „Patříte

k těm pánům, kteří mají zvláštní slabost pro zrzavé vlasy?“

„Mám zvláštní slabost pro vás.“ Přitiskl rty na nahou kůži mezi

ramenem a krkem.

„Jaspere,“ zašeptala, překvapená, jak neovladatelně se roztřásla.

„Co to děláte? Proč jste přišel… proč dnes, když se zítra uvidíme?“

Spustil ruce podél boků. „Viděl jsem, jak se díváte na Montagua.

Řekl vám něco, co vás donutilo vidět ho jinak než dřív.“

Eliza se k němu otočila. Byl víc než o hlavu vyšší, ale nakláněl se

k ní tak, že jeho blízkost vyzařovala pronikavou intimitu. Jako by se ji

chystal roztočit v tanci. Srdce se jí rozbušilo ještě prudčeji. Začala rychleji

dýchat. „Nerozumím.“

Vzal ji za bradu a zvedl ji nahoru. „Koukala jste se na něj, jako se

koukáte na mě.“

„To není možné.“ Montague v ní neprobouzel takové zmatky.

„Potřebuju, abyste se na mě dívala stejně, jako se já dívám na vás.“

Jeho pohled ji hypnotizoval. Tak upřený. Nelítostný. Vášnivý.

Prohlížel si ji a prsty opisoval stejnou cestu. Dotkl se jejího čela. Přejel jí

po obočí. Po kořeni nosu.

Eliza si ho také beze studu prohlížela. Měl tak dokonalé rysy,

krásně symetrické, ale přitom mužně řezané. Byla rozkoš se na něj dívat;

měla chuť nezdvořile zírat.

„Jak se na vás dívám teď?“ zeptala se udýchaně.

„Moc uvědoměle. Snažíte se z toho vyvléct rozumem. Přestaňte

přemýšlet,“ zašeptal. Naklonil hlavu a přiblížil svá ústa k jejím.

Postupoval pomalu a rozvážně. Svíral ji volně, ne silou. „Dovolte si

cítit.“

Klopýtavě couvla a prudce oddechovala, protože v jeho blízkosti

nemohla dýchat.

Jasper sledoval její útěk přimhouřenýma očima. Skoro mu unikla

z dosahu, když zavrčel a přitáhl si ji zpátky. Jeho rty se přitiskly na její

s neomaleností, která jí sebrala zbytky vzduchu. Jasper si s jednou rukou

na jejím zátylku a druhou kolem pasu přisvojil její ústa, jako by mu

patřila. Byl očividně zkušený a… hladový. Opanoval ji s dravou vášní,

která ji naprosto omráčila.

Eliza se mu poddala, neschopná pochopit dychtivost, s jakou ji

líbal. Jeho tělo bylo úžasně pevné, jako vytesané z teplého mramoru.

Tiskl se k ní celým trupem, od ramen ke stehnům. Bez ochrany

šněrovačky byl ten pocit… Pane bože, potřebuje se ho dotýkat, touží po

tom tak silně, že to nelze ani popsat. Zatínala ruce, které jí visely podél

boků, natáhla se po něm a zase se zastavila.

Kde by se ho měla – kde se ho může – dotknout?

Jako by jí rozuměl, sjel rukou, kterou ji držel za zátylek, po její paži

až k zápěstí. Obkroužil ho prsty a zvedl si její ruku k hrudi. Strčil ji mezi

sako a vestu a nechal ji rozevřít se nad srdcem. Jeho kůže pálila i přes

překážející vrstvy oblečení. Krev mu uháněla v těle se stejnou prudkostí

jako jí.

Druhou rukou mu sevřela lem saka a tiše zasténala.

Její kapitulace ho zkrotila. Přestal se na ni tak naléhavě tisknout

ústy a povolil sevření, aby se mohla nadechnout. Škádlivě olízl spodní

křivku rtů, vábil ji, aby ho také ochutnala. Nejistě a roztřeseně ho

poslechla.

Když se ho poprvé dotkla jazykem, zachytil ho a jemně vtáhl do

svých úst. Eliza se lekla, trhla sebou v jeho náruči a přitiskla se prsy na

jeho hruď. Zasténal a zvuk se přenesl jako vibrace na její přecitlivělá

nervová zakončení.

„Elizo.“

Hodiny na krbu začaly odbíjet půl, ale Eliza ztratila pojem o čase,

soustředila se jen na jazyk, který ji požitkářsky hladil v ústech. Rukou

přejela Jasperovi po těle a cítila, jak se jeho svaly pod jejím dotykem

napínají. Vydala tichý prosebný zvuk.

Jasper zvedl hlavu. Ztěžka oddychoval a prohlížel si ji

přimhouřenýma očima.

„Takhle,“ pronesl chraplavě, „by ses na mě měla dívat, tak, jak se

nedíváš na nikoho jiného. Jako bys mě vybízela, abych dokončil, co jsem

začal. Jako bys toužila cítit na sobě moje rty, moje ruce.“

Toužila. A cítila se neuspokojená, jako by nedokázala uhasit žízeň.

Kůži měla přecitlivělou. Prsty se jí třásly. Bylo jí horko.

Ustoupil dozadu a otočil se pohybem, ze kterého prýštila elegance

i síla. Nemohla si pomoct, musela ho sledovat pohledem. Byl tak vysoký

a mohutný, přesto se uměl pohybovat s takovou grácií.

„Jaspere.“ Podíval se na ni a její tep se zase zrychlil. „Zítra večer…

První valčík bude váš.“

Nechtěla to říct. Později si ani nebyla jistá, jestli vůbec musela něco

říkat. Prostě jen toužila ho ještě chvíli zdržet. A chtěla s ním tančit, stát

mezi jeho pažemi na místě, kde bylo nejbezpečněji na světě.

Vrátil se. Vzal ji za ruku, zvedl ji, políbil a zároveň jí stiskl prsty.

„Nejsem moc dobrý tanečník. Řeknu to jinak: nevím, jak na to.“

„Nevíte?“ Elizu jeho prohlášení a nedostatek vzdělání, jejž

naznačovalo, překvapilo. Uměl ale dobře vystupovat i konverzovat.

Bude trvat několik týdnů, než se Tobias Reynolds vrátí. Jak vydrží

nevědět tak dlouho nic o jeho původu?

Jasperův úsměv myšlenky zahnal. „Najdu jiný způsob, jak vás

potěšit. Nebojte se, nepřestanu, dokud nebudete zcela spokojená. Tak

zítra.“

Odešel. Elize trvalo několik minut, než se dokázala pohnout.