ročník Iprvní číslo – 2008zdarma

RedWaycelostátní školní časopisměsíčníkčíslo 2, ročník 1 – 2008zdarma

koláž na titulu Kay Buriánek

adresa redakceRedWayPodbělohorská 41152 00 Praha 5www.redwaymag.cz

email redakceinfo@redwaymag.cz

projektoví manažeři prof. MUDr. Michael Aschermann DrSc., FeSc.mascher@vfn.cz

Kateřina Pfauserovápfauserova@redwaymag.cz

šéfredaktorkaMartina Overstreetoverstreet@redwaymag.cz

zástupce šéfredaktorky, produkceZdeněk Řandazdenek@redwaymag.cz

grafický design a layoutPasta Onerpasta@redwaymag.cz

Martin Fischermartin@fisheye.cz

editorka, korektorka Jana Prchalová

spolupracovníciLaura Haiselová, Petra Verzichová, Tomáš Urbánek, Pavel Horáček, Lela Geislerová, Lenka Boráková (Greenpeace), Romana Anděrová (Zoo Praha), Petr Prošek, HipHopStage.cz, Karel Veselý, Drawetc., Joachim Dvořák, Johana Ziková, Jiří Krajíček

inzerceKateřina Pfauserová602 451 964pfauserova@redwaymag.cz

Nevyžádané rukopisy a obrazové materiály se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo zveřejnit publikované materiály na www.redwaymag.cz.

vydavatel

Česká kardiologická společnost Pekařská 962/72602 00 Brnowww.kardio-cz.cz

Časopis vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Labyrint (www.labyrint.net) a občanským sdružením Zdravé srdce‘07

toto číslo vyšlo za podpory

tiskneArteko Praha s.r.o., Jahodová 99, Praha 10

distribuceLabyrint, tel. 224 922 422, e-mail: labyrint@wo.cz

registrační čísloMK ČR E 18246ISSN 1803-2850

01

ČAU HOLKY, ČAU KLUCI!CO JE NA OBÁLCE? KOLÁŽ, KTEROU VYTVOŘIL KAY, ZPĚVÁK SKUPINY SUNSHINE. VZNIKLA JAKO JEDEN Z NÁVRHŮ NA OBAL CÉDÉČKA DREAMER A PADLO NA NI MNOHO ČASOPISŮ, KTERÉ KAY JINAK SBÍRÁ A CENÍ SI JICH NATOLIK, ŽE JE NIKOMU NEDÁVÁ ANI NEPŮJČUJE, NATOŽ STŘÍHÁ. TAHLE VERZE NA-KONEC SKONČILA V ŠUPLÍKU A NEBÝT TOHO, ŽE SE NÁM VÝBORNĚ HODILA K TÉMATU SVOBODY (UVNITŘ ČÍSLA), MOŽNÁ BY JI NIKDO NIKDY NEVIDĚL.

TAHLE KOLÁŽ JE ZALOŽENÁ NA PRINCIPU „PŘED-STAV SI“. TO ZNAMENÁ, ŽE JE NA NÍ PŘESNĚ TO, CO CHCETE, ABY TAM BYLO. TŘEBA ULICE MIMOZEMSKÉHO MĚSTA, JEHOŽ OBYVATELÉ NA-SEDLI PO VELKOLEPÉM VEČÍRKU NA ROZLOUČENOU DO ELEGANTNÍCH PLAVIDEL A ZMIZELI NEZNÁMO KAM. POHLED NA PLANETU ZEMI PATŘÍ OSAMĚLÉ-MU NÁVŠTĚVNÍKOVI, TULÁKU PO HVĚZDÁCH, KTERÝ SEM OMYLEM ZABLOUDIL NĚJAKÝCH TISÍC LET POTÉ A NENAŠEL UŽ NIC, JEN PÁR HRSTÍ POHÁZENÝCH FLITRŮ, PAVÍCH PER A TROCHU TOHO KOSMICKÉHO PRACHU...A TEĎ ZAS VY, HM? PŘEDSTAVTE SI COKOLIV. TO JE SVOBODA.

DÍKY ZA VAŠE MAILY. PIŠTE DÁL, BAVÍ NÁS JEČÍST. PŘÍŠTÍ MĚSÍC JSME TADY ZAS.

MARTINA OVERSTREET, ŠÉFREDAKTORKA

02

1 REDWAY! REDWAY! REDWAY!

2 – 3 OBSAH

4 – 7 POP Johnny Depp, Marilyn Manson, Cameron Diaz, Daft Punk, Playlisty, Reggeaton, Hity

8 – 10 SMART BOX Trošku záhul na plíce Bílá mouka – bílé zlo Co je DMS?

11 – 13 ZOO Hádej, kdo jsem? Kůň Převalského, gepard, Moja

14 – 21 TÉMA Svoboda Můžeme se cítit svobodní i za mřížemi? Nebo když nemůžeme chodit? A co když nedokážeme ani promluvit?

22 – 23 ADRENALIN Martin Štěpánek – král mořských hlubin

24 – 28 ROZHOVOR Klára Poláčková – první Češka na Everestu

29 – 32 HEY GIRL Holky z Harajuku 20 věcí, které na nás fakt nesnášejí Test: Máš fyzikální představivost?

33 – 36 HEY BOY Krása starých strojů Mravenci do kapsy 20 věcí, které na vás nesnášíme Test: Byli slavní, mocní a… zavraždění

37 HOT SPOT Paragliding v Jižní Africe

38 – 43 ROZHOVOR Kay ze Sunshine

44 – 45 TIP Jak nebýt vyvolán

46 – 47 NAROZENA V ROCE 1993 Maia Lallemand z Valence

48 – 49 DIY Super! Tajný! Deníček! ACTI50 – 51 KVÍZ Poznáte zemi, ve které jste se ocitli?

52 SOUTĚŽ Vyhraj SPORE, novou PC hru od tvůrců The Sims!

53 EKO Dělej na sebe!

54 – 55 ACTIVE Proč lidé tančí? Nejstarší škola klasického tance

56 – 57 SMYSLY Den trifidů Blade Runner Santogold

58 – 59 TECHNOLOGIE Elektronický papír Stylový ovladač Belkin Tvoje místo na MySpace

60 FOTOREPORT Dobytí Jižního Pólu

61 TALENT Sára Soukupová – slečna všestranná

62 – 63 KOMIKS Kin a Mína

64 SOUTĚŽ Napiš a vyhraj!

03

JOHNNY DEPP, herecTěch bylo několik. Například: Když nevíš, co bys o někom řekl hezkého, radši mlč. Nebo: Hodně věcí v životě vyřešíš už tím, že přijdeš včas, slušně pozdravíš a usměješ se. Ne že bych se toho vždycky držel, ale funguje to. Proto dneska říkám to samé vlastním dětem.

SERENA WILLIAMS, tenistkaI když přijdeš z večírku třeba ve tři ráno, nikdy si nezapomeň odlíčit obličej. Na smytí make-upu roz-hodně nepoužívej mýdlo. Když ti dojde odličovací voda, použij šampon na vlasy. Tenis je hezká věc, ale nezapomeň se v životě taky trochu bavit.

MARILYN MANSON, rocker„Už to nikdy nedělej!“ Když jsem strkal prsty do zásuvky. text: z časopisu National Enquirer přeložila Martina Overstreetfoto: archiv

JAKOU NEJLEPŠÍ RADU JSTE DOSTALI OD SVÉ MATKY?

Co ti nejvíce vadí na popularitě?

Někdy je moc těžké vyrovnat se s pozorností, která je na tebe upřená. Když nechci, aby mě lidi poznávali, nesmím se jim dívat do očí a smát se na ně. A přitom je to úplně proti mé povaze.Myslíš si o sobě, že jsi krásná?

Nevím. Když jsem byla dítě, všichni mi říkali, že jsem k zulíbání. Teď už mi dlouho nikdo nic tak pěkného neřekl.Jsi spokojená, že vyděláváš velké peníze?

Nikdy jsem tuhle práci nedělala pro peníze. Vždycky jsem chtěla dělat jen to, čemu absolut-ně věřím. A jestli za to dostanu zaplaceno nebo

ne, je pro mě podružné.Jaké máš další plány?

S plány mám trochu problémy. Nedokážu se jich totiž držet. A tak jediný plán, který mám, je ten-to – pracovat dál se skvělými herci a kreativními režiséry.Co děláš, když si chceš úplně orazit?

Jedu se projet na horské dráze. Nejradši bych se ale jen tak procházela po ulicích s hlavou vzhůru a usmívala se na lidi. Na to ale bohužel musím zapomenout. Možná tak v nějaké zemi, kde se vůbec nepromítají filmy.Text: (kv), zdroj: yahoo.net

PATŘÍ K NEJOBLETOVANĚJŠÍM HEREČKÁM V HOLLYWOODU, ALE SLÁVU NEBERE NIJAK VÁŽNĚ. PROPŮJČILA HLAS PRINCEZNĚ FIONĚ VE SHREKOVI, HRÁLA V CHARLIE-HO ANDÍLCÍCH A SVŮJ KOMEDIÁLNÍ TALENT PROKÁZALA VE FILMU NĚCO NA TÉ MARY JE. NEŽ SE Z NÍ STALA HEREČKA, PRACOVALA DLOUHO JAKO MODELKA A PAK ZKOUŠELA ŠTĚSTÍ V NEZÁVISLÝCH FILMECH. JEJÍ NEJNOVĚJŠÍ FILM JE ROMANTICKÁ KOMEDIE MEJDAN V LAS VE-GAS, ZA KTEROU DOSTALA PLAT PADESÁT MILIONŮ DOLARŮ. TO Z NÍ UDĚLALO NEJLÉPE PLACENOU HEREČKU V HOLLYWOODU. JAK SE S TA-KOVÝM POCITEM ŽIJE? PROZRADÍ NÁM TO V KRÁTKÉM ROZHOVORU.

04

EWA FARNAVŠECHNOJá už asi dva měsíce po-slouchám jenom Ewu. Všechny její písničky. Byla jsem s mámou na jejím koncertě a bylo

to úžasný. Tak od tý doby ji pořád posloucháme. Ale já víc, protože mám víc času. Brácha ji nepo-slouchá. Nevim, co poslouchá…Janina, 12 let

MAD CADDIESKEEP IT GOINGNejvíc poslouchám ska punk. Ale mám rád i jiný kapely. Clash tře-ba. Nebo Red Hot Chilli Peppers.

Tonda, Janin brácha, 16 let

AVRIL LAVIGNEBEST DAMN THINGAvril mě baví. Sbírám její plakáty a všechno. Nejsem do ní zamilo-vanej… Já mám svoji holku. A ta jí teda vůbec

není podobná. Jde mi o muziku. Prostě je dobrá.Libor, 15 let

NE-YOSHE GOT HER OWNMoje nejoblíbenější pís-nička. Konečně se tenhle týpek víc rozjel. A měl by pokračovat! Krásně zpí-vá. Annie-X

text: Kolem paneláků na pražském Barrandově zjišťovala Martina

Overstreet, foto: archiv

MÁŠ I TY SVŮJ HUDEBNÍ TIP? CHCEŠ OSTATNÍM DOPORUČIT MUZIKU, KTEROU STOJÍ ZA TO SLYŠET? HOĎ TO NA INFO@REDWAYMAG.CZ! NEZAPOMEŇ PŘIPSAT JMÉNO, VĚK A ODKUD JSI. ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

GLAMOURFOR BETTERRYAN VSROUNDABOUTHolky, nemáte chuť si někdy odpočinout? Myslím od rapu. Když

tak zkuste kluky Glamour For Better. Jsou draví, vtipní a přinejmenším jeden z nich je hodně hezkej. Budete tancovat? Tak jo, ale bacha, je to rychlý…(maove)

MASSIVE ATTACKBLUE LINESNa téhle desce se nikam nespěchá. Dobře se u ní usíná a nebo chodí jen tak po parku. Massive Attack rádi dělají smutné

písničky, u kterých vám ale bude zaručeně krásně. Tak nějak smutně krásně.(kv)

ROLL DEEPDO ME WRONGA je to tady znova! Východolondýnská crew Roll Deep ohlašuje naříjen novou desku Return Of The Big Money Sound.

Jako singl vypouštějí electro-grimeovou pecku Do Me Wrong, hostem na mikrofonu jeJanee Bennett. Nabíhej na YouTube!(pasta)

UNDERWORLDLIVE.COMRADIO SHOWZajímá tě, co zajímá legendární Underworld? Prolistuj jejich web,v sekci broadcast si poslechni radio show

a nenech se odradit, když zavřeš oči, tak se ti otevřou nové obzory...(m)

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

DAFT PUNKTo je teda pohled: dva divní týpci v helmách robotů, kteří křepčí pod obří svítící pyramidou. Je to nějaký ujetý sci-fi film? To snad ani nemůžou myslet vážně! Jejich první deska se jmenuje Homework (= domácí úkol), což tedy vůbec není vtipné. Navíc jsou to Fran-couzi, s Kanye Westem natočili strašnou odrhovačku Stronger a jejich styl kopíruje polovina současných tanečních producentů. Proč je vůbec poslouchat, když taneční hudba už dneska nikoho nezajímá a do klubů už nikdo nechodí. Nebo se snad mýlím? Rozhodně bych si na YouTube.com nikdy nepouštěl klip Revolu-tion 909.www.daftpunk.comText: (kv)

05

Díky songu Oye Mi Canto si kolem roku 2004 reggaeton získal popularitu i v USA. Tento hit zpěváka N.O.R.E. pak také přezpíval Daddy Yankee. Najdete ho na jeho albu Barrio Fino, kterému vévodí světoznámá Gasolina. Další dů-ležití umělci, kteří posunuli hranici reggaetonu až do Evropy, jsou například Alexis Y Fido, Nina Sky, Zion y Lennox, Volto a další.

Nejnovějším objevem na reggaeton scéně je Arcangel, kterému kromě specifického hlasu a zajímavého beatu nahrává i to, že dobře vypa-dá. Nyní má na kontě nové album La Maravilla, které určitě stojí za poslech.

Zatím jediným umělcem, který se reggaetonem zabývá u nás, je Kapucino. Sebevědomý Ostravák strávil nespočetně měsíců v Dominikánské republice, která ho zřejmě hodně inspirovala. Jeho CD King of Intonation je zvláštním mixem typického reggaeton beatu, španělštiny a napro-sto nepasující češtiny. Pro představu klikněte na www.myspace.com/kapucino.

text: Roxy, HipHopStage.cz

foto: Profimedia.cz

JESTLI MÁTE RÁDI R’N’B, MOHL BY SE VÁM LÍBIT I REGGAETON. TENTO U NÁS ZATÍM NE MOC ZNÁMÝ STYL URBAN MUSIC SI OBLÍBILAPŘEDEVŠÍM MLÁDEŽV LATINSKÉ AMERICE. JE ZALOŽEN NA OPAKOVÁNÍ JEDNOHO BEATU, DO KTE-RÉHO SE ZPÍVÁ NEBORAPUJE VE ŠPANĚLŠTINĚ.

06

07

50 CENT POTŘEBUJE BOMBU!Chtělo by to hit, říká si manažer začínajícího rapera nebo r‘n‘b zpěvačky. Nějakou píseň, která zboří žebříčky a rádia ji budou hrát tak často, že jí nikdo neuteče. Nestačí ale pouze skvělý hlas nebo originální nápad, pa-tent na popové trháky má jen pár excelentních hudebních kuchařů, kteří znají ten správný recept. Nejdříve si ale – pane manažere – spočítejte penízky na účtu a teprve pak začněte vytáčet číslo. Dnešní hitmakeři totiž rozhodně nepracují zadarmo.

Když se 50 Cent vloni chystal vydat své album Curtis, nahrávací společ-nost měla pocit, že na něm ještě chybí nějaká bomba pro popové žebříčky. Koho jiného na takovou prácičku povolat než mašinu na hity jménem Timbaland. Jeho skladby zpívané Nelly Furtado nebo Justinem Timber-lakem ovládly poslední dva roky playlisty rádií a Timbo si dokonce zvládl vybudovat vlastní rapovou kariéru. V té době byl zrovna na turné, a tak si za ním 50 Cent musel doletět. Jen o pár hodin později už seděli v Tim-balandově pojízdném studiu a vybírali ten správný beat, do kterého by 50 Cent mohl rapovat. Byl tam zrovna i Justin Timberlake, který nazpíval refrén, pár rýmů přidal i Timbaland a za pár dní na to už jejich společný výtvor Ayo Technology hrála rádia po celém světě.

AŽ NA VRCHOLŠpičkový hitmaker, to je nedostatkové zboží. Proto je třeba si ho hýčkat a nosit na rukou. Vždyť kde by byla Avril Lavigne bez Dr. Luke, Amy Winehouse bez Marka Ronsona a co by zpívala Fergie, kdyby jí své nejlepší věci nedávali Will.i.am a Pollow Da Don? A přesto jejich jména znají jen odborníci, a když jdou po ulici, nedoprovází je blesky fotografů. Třeba dvojice Norů, která si říká Stargate. V New Yorku na večírku plném popových hvězd vypadají tito dva plešatí třicátníci jako návštěvníci z jiné planety. A přitom napsali obrovské hity pro Rihannu nebo Beyoncé a na-hrávací průmysl jim leží u nohou. Většina nejlepších producentů se rekrutuje z neúspěšných zpěváků nebo raperů a mnozí z nich svůj sen o hvězdné kariéře nikdy neopustí. Třeba Timbaland dokázal vylézt zpoza mixu na pódium a jeho jméno už dnes zná každý. Na druhou stranu takový Will.i.am vytáhl na vrchol Black Eyed Peas i Fergie, ale jeho sólová deska už měsíc po vydání ležela v oddělení slev. Někomu musí stačit, že se ve svých peckách objeví alespoň za zkrat-kou featuring. A jiní producenti se alespoň rádi objeví v klipech svých hvězd. Když se Dr. Luke mihne v klipu Avril Lavigne, je to důkaz vděčnosti. Hvězdy totiž vědí, že bez svých hitmakerů by neznamenaly nic.text: Karel Veselý, foto: archiv

CHCE TO POŘÁDNOU DÁVKU PERFEKT-NÍHO HLASU, ŠPETKU DOBRÉHO TEX-TU, ZAJÍMAVÝ BEAT A PRVOTŘÍDNÍ MELODII. PŘEDNĚ U TOHO ALE MUSÍ BÝT NĚKDO, KDO TO VŠECHNO ZAMÍCHÁ A UVAŘÍ PODLE SOUČASNÉ MÓDY– KUCHAŘ NEBOLI PRODUCENT.

mr. hitmaker Timbaland

KDO KOMU DÁVÁ HITYTIMBALAND >Missy Elliott, Justin Timberlake, 50 CentSTARGATE & NE-YO > Beyoncé, RihannaXENOMANIA > Girls AloudMARK RONSON > Amy WinehouseDR. LUKE > Avril Lavigne

Léčba dokáže pacientovi prodloužit život jen někdy. Jestliže rakovina zasáhla i uzliny, šance na přežití dalších pěti let je 30 %. Pokud se nádor nedá operovat, klesá na 10 %. Průběh nemoci a umírání bývají velmi těžké. Mohou je doprovázet nezvladatelné bolesti, ochrnutí končetin a další příznaky.

08

ČÍM DŘÍV ZAČNETE KOUŘIT, TÍM VĚTŠÍ JE PRAVDĚ-PODOBNOST, ŽE VÁM NA PLÍCI VYROSTE ZHOUBNÝNÁDOR. ŘÍKÁ SE MU KARCINOM A CHOVÁ SE ZÁKEŘNĚ – DLOUHO NEBOLÍ, NIJAK SE NEPROJEVUJE, TAKŽE SE NA NĚJ ČASTO PŘIJDE, AŽ KDYŽ JE POZDĚ.

Pokročilý karcinom vyoperovaný dlouholetému kuřákovi.

A tady jsou metastázy – dceřiná ložiska. Objevují se v různých místech kuřákova těla, například v mozku, kostech a játrech. Vyrostou z jedné nebo nepatrného počtu buněk prvotního nádoru, které do orgánů odnesla krev. Tyhle jsou v mozku. Mohou způsobit ochrnutí.

Rozdíl mezi nekuřáckou (vlevo) a kuřáckou (vpravo) plící. Kuřácká je větší, má rozedmu (proto se dlouhodobým kuřákům špatně dýchá) a je tmavá od uložených zplodin tabákového kouře. Když rozříznete zdravou plíci, vypadá takhle.

text: M

. Ove

rstree

t, fot

o: ar

chiv,

Pro

fimed

ia.cz

supe

rvize

: pro

f. MUD

r. Mich

ael A

scherm

ann D

rSc.,

FESC

, a M

UDr. F

rant

išek K

ouko

lík, D

rSc.,

Riziko vzniku nádoru plic u kuřákacigaret/den vyšší než u nekuřákado 10 5× 11–20 20× 21–35 30× nad 35 40×

09

JOGÍNI PRO NI MAJÍ ZAJÍMAVÉ PŘEZDÍVKY. TŘE-BA „BÍLÝ JED“ NEBO „BÍLÉ ZLO“ A TAK PODOBNĚ. JASNĚ ŽE TROCHU PŘEHÁNĚJÍ, MOUKA PŘECE NENÍ CYANKÁLI… ALE NA DRUHOU STRANU – TIHLE TÝPCI SI DÁVAJÍ SAKRA POZOR NA TO, CO DO SVÉHO TĚLA PUSTÍ A CO NE, TAKŽE NA TOM, ŽE BÍLÁ MOUKA NÁM ŽÁDNÉ DOBRO NEPROKAZUJE, ASI NĚCO BUDE.

Vůbec největší problém bílé mouky je právě to, že je bílá – tak dokonale vyčištěná a vymletá, až v ní zbylo jen trochu lepku, škrobu a sacharidů, tedy nic, co by stálo za řeč. Naše tělo funguje podobně jako auto, jezdí dobře pouze na kvalitní pohon. A tím je spíšcelozrnný rohlík, který sice nevypadá tak luxus-ně a nadýchaně jako krajíček bílého chleba, zato obsahuje vitaminy, minerály a vlákninu. Díky ní nemáme za půl hodiny znovu hlad a nesháníme se po dalších zbytečných kaloriích. Vláknina taky čistí naše střeva, což nezní zrovna moc sexy, ale představa bílé mouky, která nám na jejich povrchu vytváří jakýsi lepkavý šlem… No? Je to snad lepší? V zapatlaných střevech se množí všelijaké bakterie a plísně, imunitní systém

zadrhává, vznikají alergie a ošklivé kožní vyrážky. Bílá mouka je prostě prázdné plnidlo a je na vás, jak s tou informací naložíte. Denní dávku nikdo nestanovil, takže dát si k snídani koblihu, když máš odpoledne trénink, je asi OK. Celozrnné pečivo je ovšem vždycky lepší volba.

text: Martina Overstreetfoto: Profimedia.cz supervize: Dana Růžičková,nutriční terapeutka Poradenského centra Výživa dětí

Chceš vědět víc?www.vyzivadeti.czbezplatná informační linka:800 230 000

Na webu www.darcovskasms.cz si můžete vybrat, komu byste chtěli svými třiceti korunami přispět. Je vám bližší ochrana životního prostředí, podpora sportu nebo umění? Vyberte si, zorientovat se je snadné. Na stránce mimo jiné zjistíte, kolik déeme-sek už bylo na konto „vašeho“ projektu odesláno. A je to opravdu různé – někam přijdou za měsíc jenom dvě, jinam přes tři tisíce. Jak se rozhodnete? Podpoříte raději toho silnějšího, protože vás baví, jak dobře si vede, nebo se naopak pokusíte vylepšit skóre těch slabších? Proč? A komu by přispěli vaši spolužáci? Možná námět na zajímavou diskuzi v hodině občanky… (maove)foto: profimedia.cz

CENTRUM KLÁŠTER PRO OSOBYSE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍMKdybyste někdy jeli do Nové Paky, první,co vás nahoře na kopci upoutá, bude kostel Na-nebevzetí Panny Marie. Když přijdete o něco blíž, zjistíte, že vedle něj je další budova a hned vedle ní druhá a naproti další. Tyto přilehlé budovy tvo-řily bývalou nemocnici, původně Paulánský klášter z konce 17. století. V současné době je vlastníkem objektu občanské sdružení Život bez bariér, které poskytuje služby a zaměstnání osobám se zdra-votním postižením. Sdružení plánuje celý areál zrekonstruovat a vytvořit zde prostory pro posky-tování komplexních služeb, jednak sociálních, ale také doplňkových, jako je kavárna, kadeřnictví, kosmetika, masáže a další. Cesta k cíli je však daleká a sdružení potřebuje pomoc ze všech stran. Zasláním DMS nás posunete zase o krůček dál. Děkujeme!text: Lucie Němcová, Život bez bariérfoto: archiv

JEDNODUCHÝ ZPŮSOB, JAK JEDNOU TEXTOVKOU POD-POŘIT DOBROU VĚC. DMS JE ZKRATKOU ANGLICKÝCH SLOV DONOR MESSAGESERVICE, COŽ V PŘEKLADU ZNAMENÁ NĚCO JAKODÁRCOVSKÁ ESEMESKA.

Pošlete SMS ve tvaruDMS KLASTERZIJEna číslo 87 777Cena DMS je 30,- Kč.Klášter od vás obdrží 27,- Kč.

10

VÝHERCI Z MINULÉHO ČÍSLA (ZLEVA): Zuzana Gerstnerová–Hošťálkovy u Krnova, Lucie Mrázková–Rudná, Marek Pešek–Doksy. Výhercům gratulujeme!Více na www.redwaymag.cz

Mám šedohnědé peří po celém těle, jen hlava, krk a spodní strana ocasu jsou bílé jako sníh. Nohy, oči i zobák mi svítí jasnou žlutí a rozpětí mých křídel je až 240 cm. Patřím mezi nejnádhernější dravce této planety. Ztělesňuji hrdost a sílu, zřejmě i proto si mě Spojené státy americké vybraly za svůj národní symbol. Neodmyslitelně patřím k obrazu rozle-hlých jezer a mohutných řek, které se lesknou ve volné prérii. Vysoko nad svým královstvím dokážu plachtit celé hodiny a vyhlížet kořist. Nepřehlédnutelný jsem v době namlouvání. S mojí vyvolenou kroužíme, padáme k zemi jako kameny a teprve v poslední chvíli se opět prudce vzneseme k nebi. Umíme se otáčet břichem vzhůru, nebo se do sebe zak-lesnout drápy a v objetí klesat. Naše pouto je trvalé, když se nám narodí maličké, bíle ochmýřené mládě, vychováváme je, zahříváme, krmímea chráníme společně.připravila Romana Anděrová

Nakresli zvíře a správně je pojmenuj. Pošli do redakce RedWay, Podbělohorská 41, 152 00 Praha 5. Jde to i mailem na info@redwaymag.cz. Čím dřív, tím líp,a nezapomeň uvést svou adresu! Jména výherců zveřejnímev příštím čísle a na www.redwaymag.cz v sekci Soutěže.Vyhraj jednu z cen, které věnovala Zoo Praha:1. cena- jednorázová rodinná vstupenka do Zoo Praha (2 dospělí a 2 děti)- Lexikon zvířat- tričko Zoo Praha

2. cena- jednorázová rodinná vstupenka do Zoo Praha (2 dospělí a 2 děti)- tričko Zoo Praha

3. cena- dvě dětské vstupenky do Zoo Praha- tričko Zoo Praha

11

VÍTE, ŽE:

pro maso už v druhé půlce 19. století?Dnes je zařazen na listině ohrožených druhů zvířat a setkáte se s ním

pouze v zoologických zahradách?Pražská zoo se významným způsobem podílela na jeho záchraně

a od roku 1933 se v ní narodilo přes 180 hříbat?Koně Převalského jsou otužilá a nenáročná zvířata. Stačí jim tuhá tráva, kterou drtí silnými zuby, nepotřebují ani teplé stáje. Ve svém výběhu v nejvyšším místě zahrady žijí po celý rok venku a přístřešek vyhledávají jen v době největší zimy. Ve stádu panuje přísný pořádek, hlavní slovo má hřebec. Jeho úkolem je vyhlížet hrozící nebezpečí a bránit před ním ostatní. Koně Převalského jsou stateční a brání se kousáním a kopáním.++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

text: Joa, Romana Anděrováfoto: archiv Zoo Praha, Profimedia.cz

12

KŮŇ PŘEVALSKÉHO (Equus Przewalskii)TŘÍDA: savecŘÁD: lichokopytníciBIOTOP: původně stepní oblasti a polopouště střední AsiePOTRAVA: tráva a listyROZMĚRY: délka 2 m, výška v kohoutku 1,2–1,4 mHMOTNOST: 250–320 kgROZMNOŽOVÁNÍ: březost trvá 11 měsíců a rodí se jedno mládě

VÍTE, ŽE:

schopen běžet až 110 km/h?Téměř 70 % jeho loveckých pokusů končí úspěchem?Při běhu se prakticky nedotýká země a drápy mu slouží jako hřebíky

treter u atletů?Dlouhý ocas mu pomáhá udržovat rovnováhu při prudkém kličkování. Kdysi obývali gepardi téměř celou Afriku a velkou část jihozápadní Asie. Dnes se s nimi setkáme především v rezervacích a národních parcích, i tady jsou bohužel loveni pro svou krásnou kožešinu. Gepard je samotář. Jen v době námluv se setká samec se samicí, ale brzy se zase rozejdou. Samice se o mláďata stará sama. Gepardíci rychle rostou, ale se svou mámou zůstávají nejméně jeden rok i déle. Musejí se od ní naučit loveckému umění a dalším dovednostem, které budou v životě potřebovat. Gepardi jsou velmi draví, přesto není znám případ, že by ve volné přírodě někdy napadli člověka. V pražské zoo mají svůj vlastní pahorek hned vedle pavilonu kočkovitých šelem.

VÍTE, ŽE:Moja (na obrázku) je vůbec první mládě gorily nížinné narozené v zajetí

u nás?Na svět přišla 13. prosince 2004 a dnes už má i mladšího bratříčka,

který se jmenuje Tatu?Moja (v africkém jazyce swahili to znamená „jednička“) se stala hvězdou

reality show Českého rozhlasu „Odhalení“ a vyšla o ní dokonce i kniha?Když se řekne gorila, každý si hned představí mohutného tvora s podmra-čeným pohledem. Ve skutečnosti jsou gorily velice klidné a v tropických lesích rovníkové Afriky vedou celkem lenivý život. Protože nemusejí lovit, usadí se na nějaké mýtině a spokojeně se krmí listy a výhonky. Po chvíli se přesunou o kousek dál, málokdy však za celý den urazí víc než kilometr.Vůdcem gorilí tlupy je mohutný samec se stříbřitým hřbetem. V pražské zoo obývají gorily vlastní pavilon. Rodinu přenesenou z nitra afrických lesů vede samec Richard. Jeho družky se jmenují Kijivu, Shinda a Kamba. Pochopitelně zde najdeme také Moju a Tatu, kteří svým neúnav-ným dováděním baví malé i velké návštěvníky.

GEPARD (Acinonyx jubatus)TŘÍDA: savecŘÁD: šelmyBIOTOP: travnaté a křovinaté stepy v AfricePOTRAVA: loví většinou gazelyROZMĚRY: délka až 1,5 m, výška v kohoutku 80 cm, hmotnost 40 kgROZMNOŽOVÁNÍ: březost trvá 13 týdnů, dospělosti se dožije jen 5 % mláďat

GORILA NÍŽINNÁ (Gorilla gorilla)TŘÍDA: savecŘÁD: primátiBIOTOP: lesy střední AfrikyPOTRAVA: býložravecROZMĚRY: samec dosahuje výšky 150–170 cm a hmotnosti kolem 150 kgROZMNOŽOVÁNÍ: březost trvá 8 a půl měsíce

13

14

15

CO JE SVOBODA? ŠPATNĚ POLOŽENÁ OTÁZKA... KDE JE SVOBODA? PŘECE NIKDE JINDE NEŽ V NAŠÍ HLAVĚ. text: Martina Overstreet, foto: Radeq Brousil

16

„SVOBODA JE CHODIT BEZ DOPROVO-DU DO ŠKOLY A ZE ŠKOLY. JÍT SAMA VEN. JÍT NA KONCERT. MÍT VLASTNÍ MOBIL, MAGNEŤÁK NEBO EMPÉTROJKU. UKLÍZET SI POKOJ, KDY CHCI. CHODIT SPÁT, KDY CHCI.“

M ů j příběh

není moc veselý, ale

povím vám ho. ----------------------

Moje máma je Romka a měla mě v sedmnácti

letech. Táta je Čech. Prý ji mlátil, tak od něj utekla. Růz-

ně se protloukala, kradla měď, až ji chytli, zavřeli a mě dali do kojenec-

kého ústavu. Když mi byly tři, vzal si mě k sobě táta. Hodně pil a nestaral se o mě.

Pamatuju si všechno – jak mě mlátil, týral, se-xuálně zneužíval. --------------------------------------

-------------------------------------------------------------Po čtyřech letech mě dali do dětského domova. Tam na mě

byli hodní, ale chytla jsem se špatné party. V devíti letech jsem začala kouřit, chodit za školu a utíkat. Chtěla jsem, aby mě starší děti vzaly mezi sebe. Když naplánovaly útěk, přidala jsem se. Ráno jsme nešli do školy, tašky jsme zahodili do křo-ví a zdrhali pryč. Cestou jsme se smáli a zpívali, měli jsme radost, že jsme volní. Večer nám ale začala být zima, dostali jsme hlad a strach. Pak nás chytli a já to vzala celé na sebe. Že jsem to vymyslela a přemluvila ostatní. No, a už se to se mnou táhlo. Z děcáku mě poslali na psy-chiatrii, pak do diagnostického ústavu, každou chvíli jsem byla někde jinde. Dohromady jsem utekla asi třicetkrát. Z toho posledního útěku, na kterém jsem byla sedm měsíců, jsem se ale vrátila sama. Byla jsem v devítce a říkala si, že bych přece jenom měla jít na nějakou školu a že teda bude lepší se vrátit. Každý mi říká, že jak jsem neměla matku, tak teď vyhledávám lásku u kluků. Asi to tak je, ale to neznamená, že nemůžu být slušná, ne? Já měla v životě jenom tři kluky. ----------------------------------V dětském domově se vycho-vatelkám říká teto a je tam docela volnost. Když jsou na-psané úkoly, děti můžou ven nebo koukat na televizi, často se jezdí na výlety, na oknech nejsou mříže. Všichni jsou tam už dlouho a chovají se k sobě jako rodina. V diagnosťáku je to jiné. Kluci a holky nesmě-

jí být pohromadě, každou chvíli přijde někdo nový, samá rvačka, šikana. Televize je omezená,

p ř í -s t u p k počí-tači vůbec. Škola je přímo v budově, ven se pouští jenom za dobré chování, a to je málokdy. Já jsem se za rok dostala na vycházku jenom jednou. Na-konec jsem rozbila okno a utekla. Pak jsme s kamarády vykradli trafiku. Peníze jsme nenašli, tak jsme si vzali ci-garety, žvýkačky a lízátka. Těch cigaret bylo moc, už jsme je pak ani nechtěli, tak jsme je zahodili. Nakonec nás chytla kriminálka a přijeli si pro nás z diagnosťáku. Odtamtud mě pak poslali za trest jinam a pak zase jinam... Vždycky mi řeknou – sbal si věci – a už vím, že se stěhuju. Sem do Jihlavy jsem se dostala proto, že jsem s holkama podpáli-la barák. Dvakrát. Byly jsme v tom všechny, ale já jsem jenom zapálila roh záclony a hned ho uhasila. Ten velký požár, kdy hořely peřiny, postele a všechno, založil někdo jiný, v jiném patře. Byl tam hrozný zmatek, my toho využily a utekly. --------------------------------------------V Jihlavě jsem už třetí rok. Učím se prvním rokem na kuchařku a servírku. Až dodělám školu, plánuju společný život se svým přítelem, ale nevím, co se za ty dva roky, co mi tady ještě zbývají, může stát. Teď se moc nevidíme, jenom si voláme, skajpujeme a píšeme maily. Já odsud nesmím, jenom na návštěvy k matce, kam za mnou on vždycky přijede. Nemám tady moc kamarádek. Nevěřím nikomu. Dřív jsem nějaké měla, ale vždycky buď je nebo mě poslaly jinam a já už si radši nechci na nikoho zvykat, na někoho se vázat.

--------------------------------------------S mámou jsem se neviděla patnáct let. Bylo mi líto, že nemám kam jet na Vánoce a na prázdniny, tak jsem ji hledala. Sociální pracovnice mi pomohla najít její adresu. Napsala jsem jí dopis a ona mi zavolala. Hodně brečela… Teď za ní jezdím, má další děti, jsou to mí souro-zenci, ale moc toho k sobě necítí-me. Jen se tak bavíme. Spíš jsem si oblíbila rodinu svého přítele. U nich jsem poznala, jak to má doma vypadat. Já se snažím žít normálně. Jsem normální holka. Líbí se mi hip hop a r'n'b, ale ještě nikdy jsem nebyla na žádném koncertě… Taky ráda čtu, teď jsem dočetla knížku, která měla dobrý název: Zapomeňte, že jste měli dceru.

17

„SVOBODA JE DOKÁZAT VYSLOVIT TO, CO CHCI. JÍT VEN MEZI LIDI A JEN TAK SE BAVIT, SEZNAMOVAT. OSLOVIT HOLKU, KTERÁ SE MI LÍBÍ. SVOBODA JE NEBÁT SE UDĚLAT CHYBU. NEMYSLET NA TO.“

18

19

Mám problém s mluvením. Koktám.

Když začnu větu, často se nemůžu plynule dostat přes

první slovo. Pokud ho zvlád-nu, dál to jde celkem v poho-

dě. Moje psycholožka říkala, že neumím překonat napětí, které mezi lidmi při rozhovoru vzniká. Asi ho cítím víc než ostatní. Bo-juju s tím, chodím na logopedii a terapii, ale už dávno vím, že i kdybych se snažil sebevíc, úpl-ně se koktavosti nezbavím. Mu-sím se s tím prostě naučit žít.

Jenže zatím mi to moc nejde. Mám strach jít na večírek

nebo někam, kde jsou cizí lidi. Bojím se, že

se zakoktám hned při p ředstavo-vání, pak znervózním

a už ze sebe n e d o s t a n u

ani slovo. Stalo se mi třeba, že jsem nedokázal vy-

slovit svoje jméno a někdo si ze mě hned začal dělat srandu,

že nevím, jak se jmenuju. Bylo to nepříjemný, a proto radši zůstá-

vám doma. Hraju šachy, čtu si, poslouchám muziku a tak.

- - - - - - - - - - - - - - - - ------Co se stalo V pěti letech jsem musel na měsíc do lázní. Strašně se mi tam nelíbi-lo, stýskalo se mi po mámě. Ošet-

řující sestry byly přísný, jedna mi

zabavila skicák a pas-telky a řekla, že když si

budu chtít kreslit, musím se jí dovolit... Bylo toho víc,

už si to přesně nepamatuju, akorát vím, že jsem skoro v jednom kuse brečel, a když jsem se

vrátil domů, dlouho jsem vůbec nemluvil. Pak přišla škola a asi ve třetí třídě jsem zjistil, že nemůžu číst nahlas. Učitelka mě vyvolala, chtěl jsem začít, ale

najednou to nešlo. Tak jsem jenom mlčel a měl strach, co se to se mnou děje. Nakonec jsem se přestal v ho-

dinách hlásit, protože vždycky, když se mi to stalo zno-vu, jsem se cítil trapně. Nejhorší to bylo v šesté sed-mé třídě. Od doby, co chodím k paní psycholožce Šárce Röhri-chové, se to ale zlepšuje.----------------------------------------Přátelé Mám kolem sebe pár lidí, kterým můžu věřit. Před nimi se za svou vadu nestydím. Když se zakoktám, klidně se tomu zasmějeme a po-kračujeme dál. To je pro mě hod-ně důležité. Smích mi pomáhá překonat nervozitu. Uvolním se a pak mluvím normálně. S lidmi, které neznám, je to těžké, a s holka-ma ještě těžší. Tam napě-tí stoupá . . . : - ) - - - - - - - - - - - - - - - - O m e z e n í Pokaždé, kdyžse v řeči zadrhnu a nemůžu dál, je to pro mě stres. Zdá se mi, že to trvá ce-lou věčnost, i když že ve sku-tečnosti je to jenom vteřina dvě… Už vím, že to chce klid, nepodléhat panice, ovládat se, pomalu dýchat. Učím se to. Nikdo nemá rád, když ho něco omezuje, ale na druhou stranu – omezení může být i dob- ré. Nutí člověka, aby na sobě ma-kal víc než ostat-ní, žene ho do-předu. To moje mi vlastně jednou docela pomohlo. Na šacho-vém turnaji jsem chtěl při hře nabídnout remízu, protože jsem nevěděl, co dál hrát. Jenže jsem to nedokázal vyslovit, a tak mi nezbylo než pokračovat. Tu partii jsem nakonec vyhrál. Jestli někdo rád hraje šachy a po-slouchá rockovou muziku, ať mi napíše n a m a i l j k u m z a k @ s e z n a m .c z . O d e p í š u v š e m .

20

„SVOBODA JE MÍT V POŘÁDKU NOHY. NEBÝT ZÁVISLÁ NA DRUHÝCH. JÍT SAMA, KAM CHCI. NOSIT ŠATY, CHODIT DO TANEČNÍCH, JET SE TŘÍDOU NA LYŽÁK, NA ŠKOLU V PŘÍRODĚ, CESTOVAT, STUDOVAT, MÍT KLUKA.“

21

Od narození mám dět-skou mozkovou obrnu, nejvíc

to odnesly moje pravá ruka a noha. Když jsem byla menší, nemohla jsem

sice běhat, ale jinak se s tím dalo normál-ně žít. Nepotřebovala jsem berle, ve škole

jsem chodila i na tělocvik. Jenže v deseti le-tech přišly problémy s koleny a musela jsem jít na první operaci. Dneska jich mám za sebou pět a chodím pořád špatně. Neudržím rovno-váhu. Bez berlí už to nejde, na delší vzdálenos-ti potřebuju vozík. Když hodně chodím, kolena začnou bolet. Hodně chodit pro mě znamená třeba 100 metrů. Ujdu je tak za půl hodiny –

rychleji to nejde.----------------------------------------------------------------------------------Ve škole

Ředitel gymplu nechal kvůli mně přestavět vchody na bezbariérové. Postavili pro mě i výtah do patra,

kde máme třídu, ale ten se někdy porouchá. To mě pak náš úžasný třídní vezme do náruče a odnese, kam

potřebuju. Spolužáci jsou taky super, daleko lepší než na základce, kde se na mě občas někdo vytahoval. Chovaly

se tam ke mně hezky většinou jen ty děti, které se dobře učily. Na gymplu je to naštěstí jiné, je úplně jedno, jaké má kdo znám-ky. Kluci ze třídy mi pomáhají. Vozí mě z učebny do učebny, ob-

sluhujou výtah. Vzali mě i na třídní výlet. Konečně! Já nikdy předtím nebyla, a když jsem pak poslouchala his-torky, co spolužáci zažili, bylo mi to vždycky líto. Šel se mnou i můj brácha, který tlačil vozík, a když už nemohl,

střídali ho profesoři. Byla to fakt legrace a moc jsem si to užila. Na lyžák nebo na školu v přírodě ale stejně nemůžu. Snažím se vymyslet jiný způsob, třeba jet

na hory zvlášť, autem. Ale stejně někdy brečím. To pak jdu za mámou, nebo se svěřím nejlepší kámošce. Ta je taky tělesně postižená, takže ví, jaké to je. ---------- ----------------------------------------Kluci a kámoškyŠtve mě, že si kvůli ortézám nemůžu obléknout

šaty – nevypadalo by to hezky. S módou je to vůbec těžké, ko-

likrát se do ob-chodu, kde mají za výlohou něco pěkného, ani nedostanu. Když tam jsou ty scho-dy… Složité je to i s klukama. Těch, co by šli na rande s holkou, která se bez jejich pomoci skoro nepohne, je totiž málo. Na-štěstí mám kolem

sebe hodně kama-rádů, takže to zas tak

moc neřeším. Necítím se sama. Existuje přece mail, icq, esemesky… Pořád si s někým píšu, občas se sejdeme. Já nechci, aby mě litovali, ale potřebuju, aby si mě všímali. ---------------------------------------------------------------------Když přijdu ze školy, koukám se na telku, někdy zavolám kámoš-kám, jestli se u mě nechtějí stavit, nebo se domluvíme, že půjdeme do kina. Tam mě odveze táta. Já bych chtěla být zdravá, jenomže to se mi už asi nesplní. Nesnáším nemocnice, operace. To pak nemůžu třeba rok do školy, jsem od všeho odříznutá, nedokážu se dlouho sama postavit, ani si sednout.-------------------------------------------------------Co mě bavíJeštěže mám v pořádku mozek. Baví mě jazyky, v angličtině jsem přečetla zkrácenou verzi Dracu-ly, ani jsem nepotřebovala slovník. Teď čtu Beréniké, historický román ze starověkého Egypta. Ale ten už teda v češtině, chacha. Bavil mě i Harry Potter. Ako-rát si myslím, že jeho postava je taková nevyrovna-ná, že vždycky když vyhraje nad zlem, je to spíš náho-da, nebo mu někdo musí pomoct. Mám ráda muziku, poslouchám Dido, Chinaski, Support Lesbiens… Hodně přemýšlím, že bych určitě chtěla dál studo-vat, teď mě třeba zaujaly mezinárodní vztahy. Tak třeba jednou… -------------------------------------------------------------------------------------Hlavně ne lítostSvoboda je možnost mít na výběr. A to já v některých případech nemám. Ale zase si říkám, že dřív na tom byli vozíčkáři hůř. Zdraví lidi se na ně dívali divně… To už dneska to-lik není. Já se cítím svobodná podle nálady. Někdy se cítím svobodná, že těch sto metrů ještě ujdu, že je to dobrý, a jindy se z toho samého důvodu cítím nesvobodná – že právě ujdu jenom sto metrů. Člověk se vlastně nejvíc omezuje sám. Na zdraví, rodi-ně, domově a ka-marádech sice hodně záleží, ale svoboda je něco, co musí mít sám v hlavě. Proto nechci, aby mě lidi litovali. Aby mi pořád někdo připomínal, jak na tom jsem. Já jsem právě šťast-ná, když na vozík vůbec nemusím mys-let. Když na něj úplně zapomenu.

S DELFÍNY BY SI RÁD HRÁL SKORO KAŽDÝ. POTÁPĚČ MARTIN ŠTĚPÁNEK JE POVAŽUJE ZA SVÉ KAMARÁDY A V MNOHÉM SE JIM ZAČÍNÁ PODOBAT. NAPŘÍKLAD BEZ JAKÉHOKOLIV PŘÍSTROJE VYDRŽÍ POD VODOU AŽ 8 MINUT.

22

text

: Pav

el H

oráč

ek, f

oto:

arc

hiv M

artin

a Št

ěpán

ka a

Pro

fimed

ia.cz

23

Za tu dobu si na něj podmořská zvířata zvyknou, takže od něj neprchají, ale naopak si s ním chtějí hrát. „Na Havaji jsem se ponořil asi do patnácti metrů a našel tam želvu. Chvilku jsme na sebe koukali a pak jsme spolu plavali. Plavala vedle mě, i když jsem to otočil zpátky. Nakonec jsem se obrátil na záda a milá želva na krunýř. Plavali jsme spolu přes čtyři minuty a já jsem měl pocit, že tam patřím. Když se potopíte jen tak nalehko, zvířata vás berou mnohem více, než když jste v neoprenu a s bombou.“

LACHTANI ŽÁRLÍNaopak lidé jsou překvapeni. Jen si představte, že si několik minut osaměle plavete po mořské hladině a najednou se vedle vás z ničeho nic vynoří sym-patický blonďák. Leckterá plavkyně by začala věřit na prince z pohádek. V ty naopak nevěří lachtani, kteří se na lidského vetřelce dívají nevraživě, pokud si hraje s jejich samičkami. Nadhled pak zachová-vají obrovití kapustňáci. A žraloci? Martin se jich nebojí. „Vím, že to myslí dobře. Když žralok zaútočí, většinou proto, že je vystresovaný z lidí. Navíc si jen kousne a zjistí, že mu nechutnáme,“ hájí obávané predátory.

NESMÍ DOJÍT DECHMartin Štěpánek se ovšem nestal elitním potá-pěčem proto, aby tančil se želvami, děsil turistky nebo zasahoval do lachtaních vztahů. Je světovým rekordmanem v hloubkovém ponoru – bez pomoci

přístrojů klesl až do hloubky 106 metrů! Takový pokus obnáší více než čtyři minuty pod vodou, což by pro drtivou většinu lidí znamenalo jistou smrt. Martin se ještě navíc musí pohybovat a je vystaven obrovskému tlaku vodní masy!

NNAKKONNECC JSSEM SSE OBRRÁTTIL NNA ZÁDDA AA MMILÁÁÁ ŽEELVAANNA KRUUNÝÝŘ. PLAAAVAALI JJSMME SSPOOLUU PŘŘES ČTYYYŘI MINNUTTY AA JÁÁ JSSEMM MMĚL PPPOCCIT, ŽE TAMM PPATTŘÍMM.

Soutěžní pokus však nekončí pouhým vynořením, ale úspěšný závodník se musí na hladině zorientovat a předat rozhodčím cedulku, kterou vylovil z předem ohlášené hloubky. Ta se předem nahlašuje proto, aby se někdo nenechal vyhecovat úspěchy ostatních k pokusu, na který nemá dost sil. Cedulka se zase předává, aby bylo zřejmé, že je závodník v plné psychické pohodě. „Jakmile se motáte, následuje diskvalifikace. Každý má slabinu jinde. Někdo to prostě neudýchá, jinému zase nestačí síly, protože plavat dolů a nahoru je fyzicky nesmírně náročné, někteří to také nemusí zvládnout psychicky.” Zní to docela nebezpečně, když si představíte, že by vám třeba v hloubce padesáti metrů mohl dojít dech. „Závody mají bezpečnostní jistění. I když to někdo

přežene, zachrání ho potápěči, kteří ho po celou dobu pokusu provázejí,“ ujišťuje nás Martin.

POD VODOU I POD LEDEMPřevážná část rekordmanovy přípravy se kupodivu odehrává na suchu. Nejde jen o pouhou kondici, ale také o koordinaci a mentální cvičení. „Hodně se věnuji józe a autogennímu tréninku,“ říká český reprezentant, který ovšem žije trvale na Floridě. Ve druháku na vysoké škole totiž odjel do USA a poté, co si vydělal nějaké peníze, se rozhodl ve stu-diu pokračovat za oceánem. Přihlásil se na kursy pracovního potápění a už za rok se živil poměrně lukrativními pracemi na podmořských stavbách. „Umožňovalo mi to financovat začátek profesionální kariéry.“ Dnes na Floridě žije z praktických důvodů. Jednak se mu zde lépe trénuje, jednak vlastní školu potápění. Dá se potápěním uživit? „Profesionálové si vydělávají reklamou. Náš sport je velmi populární v řadě zemí, a když máte světový rekord nebo titul mistra světa, firmy o vás mají zájem,“ říká muž, který tréninkové náklady odhaduje na 30 tisíc dolarů roč-ně. „To je částka, která se dává za vítězství na nejlépe dotovaných závodech,“ upřesňuje. Do České republiky se však vrací, soukromě i pra-covně. Například se zúčastnil originální exhibice v potápění pod ledem. V mrazivé vodě areálu Rumchalpa klesl až na kótu 86 metrů. „Možná bych zvládl i větší hloubku, ale na vyzkoušení to stačilo,“ zhodnotil nezvyklou akci.

Výška 178 cm, váha 74 kg

Narozen 5. 6. 1977 v Ná-

choděZačínal v sedmi letech jako

plavec, později se speciali-

zoval na padesátimetrový

sprint, který se plave pod

vodou na jeden nádech.

Nakonec zakotvil

u potápění.

Během své kariéry

byl držitelem mnoha

světových rekordů ve vol-

ném potápění, potápění

s konstantní zátěží, sestupu

po žebříku či zadržení

dechu bez pohybu.

Žije na Floridě, kde

vlastní potápěčskou

školu.www.divefit.com

text

: Tom

áš U

rbán

ek, f

oto:

Pro

fimed

ia.cz

a a

rchi

v Klá

ry P

oláč

kové

24

KLÁRA VYLEZLA (A NAŠTĚSTÍ I SLEZLA) Z HIMÁLAJSKÉHO MOUNT EVERESTU. CESTOU SI PSALA DENÍK, KTERÝ PO JEJÍM NÁVRATU VYŠEL KNIŽNĚ. PAK SE JÍ NARODILA MALÁ EMMA. DALŠÍ VRCHOLOVÉ VÝSTUPY SE PROTO ODEHRÁVAJÍ S KOČÁRKEM PO NEROVNÉM TERÉNU PRAŽSKÝCH ULIC, KLÁŘE UŽ SE VŠAK ZAČÍNÁ STÝSKAT PO HORÁCH.

25

26

Proč lezeš na hory? Co tě tam táhne?

Je to tak trošku únik. Ale krásnej únik. Protože je to spojené s cestováním, objevováním nových míst, s poznáváním lidí a ve finále samozřejmě i s těma horama.

Jak jste se seznámili s Tashim Tenzingem,

který tě doprovázel na obě tvé himálajské

osmitisícovky?

Tashiho jsem poznala jako členka výpravy, kterou pořádali v roce 2006 Angličani na Čho Oju, což je krásná osmitisícovka, asi jen čtyřicet kilometrů západně od Everestu. No a právě tuhle výpravu Tashi vedl. Je to vnuk slavného šerpy Tenzinga Norgaye, který vylezl spolu s Ed-mundem Hillarym jako první na Ču-mu-lang-mu (Mount Everest, pozn. redakce). Na vrcholu jsme tehdy s Tashim stáli jen my dva, na expedici jsme spolu strávili něco přes měsíc a hodně jsme se tam skamarádili.

Šerpové jsou nosiči, kteří pomáhají horolez-

cům vynášet bagáž. Je to tak?

Tak nejdřív je třeba vysvětlit správný význam slova šerpa. Původně označovalo národnost obyvatel z určité oblasti Himálaje, konkrétně jednoho údolí v Tibetu. Protože se tato oblast nachází v poměrně velké nadmořské výšce a ti lidé jsou samozřejmě výborně vybavení pro pobyt ve vysokých horách, začali horolezci využívat jejich pomoc na svých

expedicích. Od té doby se začalo říkat ‚šerpa‘ kaž-dému průvodci a nosiči, ať už se narodil kdekoliv. V naší čtyřčlenné expedici byli naši dva šerpové rovnocennými parťáky. O vynášky jsme se dělili, takže to není tak, že oni by tam všechno odtahali a horolezci si vykračovali jen s batůžkem.

HHELLE, CELLEJJ TEENN VVÝSSTUUP NNENNÍ ŽŽÁDDNÁÁ SRRRANNDAA, JEE TTO DŘŘINAA. OOBČČAAS TOO BUUDEE NNEPPŘÍÍJJEMMNÝÝ, BBUUDDE TTO BBO--LLETT. AŽ HHO AALEEE BUUDEEŠ MMÍTT ZZA SEBBOUU, BBUDDDEŠŠ SILLNĚĚJŠÍÍ DDO DAALŠÍÍHOO ŽIIVVOTTA V NNORR-MMÁÁLNÍÍM SSVĚĚTĚĚ.. PAAK TTO DDOCENNÍŠ..TTASSHI TENNZIINGG

Ve své knize uvádíš, že někteří horolezci nemo-

hou vystoupat na úplný vrchol hory, protože

se u nich dostaví takové potíže jako edém plic

nebo otok mozku. Dá se tomu nějak předejít?

Výšková nemoc je ta největší potvora, kterou, bohužel, nikdo nijak moc neovlivní. Nedá se to natrénovat, jen se snažit dodržovat pravidla správné aklimatizace. Někdo ty vejšky zvládá rela-

tivně snadno a někdo vyleze do tří tisíc, kde zjistí, že je to jeho strop. A bohužel není ani nikde daný, že když se horolezci jednou povede výstup do osmitisíců nebo výš, že to tak půjde vždycky. I podruhé nebo potřetí se může stát, že ho tělo dál nepustí.

Jak vypadá jídelniček horolezce? Jsou to

jenom suchary a müsli tyčinky, nebo dojde

i na něco jiného?

Dokud je člověk v základním táboře, kde je plně vybavená expediční kuchyň, tak je jídlo úžasný. Měli jsme jačí a kozí maso na různé způsoby, k tomu zeleninu, vajíčka, no prostě všechno mož-ný. Když se pak vyráží výš, je to, jako když člověk chodí trampovat. Takže nudlový polívky do omr-zení, no a samozřejmě ty müsli tyčinky, čokoláda, sušenky, po kapsách rozinky a ořechy. V podstatě cokoliv, co má člověk rád a co ho přinutí alespoň trošku něco sníst.

Kolik dní celkem trval výstup

na Ču-mu-lang-mu?

Celá expedice trvá dva měsíce. V podstatě je to hodně dané časově náročnou aklimatizací, spoustu času zaberou také vynášky materiálu a zakládání jednotlivých výškových táborů.

Během toho, co se jde nahoru, musí být asi

kolem strašné ticho. Nezpívala sis někdy

Narozena

6. září 1978 v Praze

Vystudovala

školu obchodního manage-

mentu na Anglo-American

College v Praze

Dcera Emma (*2008)

Tvorba

knížka Himálajský deník,

vydalo nakladatelství

Gutenberg v Praze

2008

Úspěšné výstupy

Aconcagua (6962 m)

– Argentina, 2005

Čho Oju (8201 m)

– Himálaj, 2006

Mount Everest (8848 m)

– Himálaj, 2007

Vytoužený vrchol

Teprve přijde.

Životní motto

Nelitovat se.

do kroku nebo někdo v okolí?

Já určitě ne, to bych klukům nemohla se svým hudebním hluchem udělat! (smích) Spousta ho-rolezců ale při výstupech používá empétrojky. Já, když je nejhůř, si spíš v duchu odpočítávám kroky.

Kolik váží batoh, se kterým člověk leze

na Everest?

Čím dál tím míň. Jak postupně nabíráte výšku, tak se z toho baťohu snažíte odkládat co nejvíce. Ale v průměru máte tak 15–20 kg na zádech.

Měla jsi s sebou při expedici nějaký talisman?

Jo. Mám takový pověstný putovní náramek, který s sebou tahám už asi pět let. Já nejsem pověrčivá. Ale ve vysokých horách je spousta věcí, který jdou tak trochu mimo běžné chápání. Takže pocit, že když nebudu mít ten náramek u sebe, nebude to třeba tak dobrý, u mě funguje.

V knize odkazuješ na to, že v Káthmándú je

restaurace, ve které se mohou horolezci, kteří

vylezli na Mount Everest, najíst a napít zadar-

mo. Tak co sis dala?

Nic. Ono to sice platí, ale je s tím spojeno moc papírování, musíte si nejdřív nechat vystavit speciální průkazku a na to nebyl čas ani chuť. Tak si říkám, že až se tam podívám třeba příště, už si ji nechám vystavit, abych si tam mohla na večeři konečně zajít. Ale o to ve finále vůbec nejde, ta

hospůdka je úžasná díky své atmosféře, je kultovní pro všechny horské nadšence.

Jak vlastně vypadá vrchol Mount Everestu?

Je to planinka nebo spíš ostrá skalní

vyvýšenina?

No asi tak deset metrů dlouhý hřebínek, kam si hrdě stoupne jeden šťastný človíček a udělá tu svou vrcholovou fotku. A kolem pak většinou několik dalších čekatelů. Asi nejlépe je to vidět na jedné mojí fotce v knížce.

Psala jsi svůj deník přímo ve stanu nebo až

po návratu z hory?

Jo, je to autentický přepis deníku, který vznikal na místě.

A psala jsi ho v rukavicích nebo bez?

S tenkou rukavicí. V těch dvou měsících je spousta prodlev a čekání na počasí. Dny strávené ve stanu jsem se snažila nějak zpestřit, tak jsem si psala deník.

Byla jsi šťastnější, když jsi byla na vrcholu

anebo dole pod kopcem, když už si věděla,

že to máš za sebou?

Jednoznačně dole! Ale úplně nejvíc až asi s týdenním odstupem, pak mi to teprve všechno došlo… a vlastně pořád ještě dochází. Získala jsem příjemnej nadhled. A to je mnohem důle-

žitější než samotný pocit, že jste někam vylezli. Tam nahoře si trochu přerovnáte životní priority a řeknete si, co je důležitý a co ne.

Můžou si i horolezci zapálit?

Jasně. Úplně největší pecka byla, když místní šerpové vylezli třeba do sedmi tisíc, sedli si na baťoh, vytáhli cígo, zapálili si a hrozně si to užívali.Když jsem úplně vyřízená asi s hodinovým zpož-děním dolezla do našeho posledního výškového tábora a další půl hodinu se snažila popadnout dech, tak šerpa si tam vykuřoval jakoby nic. To byl pocit naprostý bezmoci, když vidíš, jak oni si to tam užívaj‘ a ty chytáš každou molekulu kyslíku.

Jezdíš na lyžích nebo na snowboardu?

Na lyžích. Snowboard jsem zkoušela, bylo to fajn, ale lyže jsou lyže. Nějak se nedokážu ztotožnit s tím, že bych měla mít dvě nohy přikurtovaný na jednom prkně.

Děti mívají obdobné záliby jako jejich rodiče.

Šla bys se svojí dcerou Emmou na Everest?

Šla bych s ní pod Everest, ukázat jí, kam ta její šílená máma kdysi lezla. Ale já si stejně myslím, že až nastane moment, kdy si bude vybírat cestu životem, tak ji nějaký Everest nebude vůbec za-jímat. Všechno se zas někam posune a její zájmy budou úplně někde jinde.

27

Jako první člověk vylezl na Mount Everest sir Edmund Hillary (1919 – 2008). Až do svých 16 let neviděl hory ani sníh. Tvrdě dřel ve včelařském podniku svého otce a už v deseti letech z něho byl dokonalý včelař. 29. května 1953 vylezl na nejvyšší horu se šerpou Tenzigem Norgayem, dědečkem Tashiho, který shodou okolností doprovázel Kláru Poláčkovou.

Oblíbený předmět

biologie

Rebelka, nebo bezproblémová holka?

Já jsem byla takový fakt děsně hodný dítě, myslím. To jsem vlastně pořád, myslím

tedy hodná. ;-)

Oblíbená muzika

Hodně Beatles, táta měl tehdy spoustu jejich desek, dodnes umím jejich texty

nazpaměť.

Oblíbená četba

Asi všechny mayovky, tedy knihy Karla Maye

První láska?

Teďka nevím, jestli to bylo v těch třinácti anebo malinko později. Vyrazili jsme

s našima na zájezd do Alp a tam byl jeden úžasnej kudrnatej instruktor-horolezec,

který mi jednou večer přinesl hrníček lesních jahod. A já z toho byla úplně mimo,

letní platonická láska jako hrom.

Zkoušela jsi kouřit?

Jo. Asi jako každej. Ale naštěstí mi to nechutnalo, takže poprvý a naposledy,

prostě to bylo hnusný.

28

Himálajský deník psala Klára během své expedice na Mount Everest.

Vydalo jej nakladatelství Gutenberg v létě 2008.

Můžete si ho koupit v každém dobrém knihkupectví.

foto: repro Fresh fruits

Kde se ve světě nosí nejbláznivější oblečení? Odpověď je jasná: čtvrť Harajuku v japonském Tokiu. Na mostě do parku Yoyogi se každou neděli scházejí místní pouliční „kmeny“, které lze jednoduše odlišit podle oblečení. Najdete zde klony Elvise s napomá-dovanými vlasy nebo hiphopové fanynky ganguro, které si pomocí léků ztmavují kůži, aby vypadaly jako krásky v rapových videoklipech. V poslední době ale mají navrch holky ve vyzývavých kožených šatech tmavé barvy. Říká se jim Gothic Lolita a módní butiky v Harajuku provozované stylovými vizionáři jsou jejich svatostánky. O pozornost turistů s fotoaparáty se přetahují s šíleně nalíčenými metalisty ze scény vi-sual kei a hlavně cosplay. To jsou většinou holky, kte-ré se převlékají do podoby svých oblíbených postav z animovaných seriálů. Nedělnímu mumraji v Yoyogi Parku se nevyrovná nic na světě. Až vás z něho začne bolet hlava, vždycky ještě můžete zajít na ulici Omo-tesandō, kde jsou obchody slavných módních značek jako Louis Vuitton, Chanel nebo Prada.

text: Martina Overstreet, foto: repro Fresh fruits

30

PTALA JSEM SE KLUKŮ Z RŮZNÝCH MĚST, S RŮZNÝMIZÁJMY, OSOBNĚ I PO NETU. A TOHLE JE VÝSLEDEK.CO SI O NĚM MYSLÍTE? NAPIŠTE NA INFO@REDWAYMAG.CZ.

31

1) Make-up, líčení, prostě šminky. Na tom se shodli všichni. Ale pozor! Při bližším zkoumání vyšlo najevo, že tím myslí rudou rtěnku, křiklavé stíny a nános pudru na tvá-řích – vzor Marfuša z Mrazíka. Pokud pohled podtrhneme několika tahy řasenky a úsměv oživíme trochou lesku na rty, bezelstně obdi-vují naši přirozenou krásu a na make-up vůbec nepomyslí.2) Dlouhé červeně nalakované nehty. Horší už jsou jen umělé dlouhé červeně nalakované nehty. 3) Piercing v jazyku. Piercing kdekoliv na obličeji. 4) Velké tetování. Jak velké je podle kluků velké tetování? Právě že ne moc velké…

5) Příliš vysoké podpatky. Příliš vysoké znamená asi 10 cm. A jehlové. 6) Jednodílné plavky. 7) Když jsme opilé.8) Když jsme sprosté, vulgární, říkáme „vole“ a ještě drsnější slova. 9) Když pliveme na zem.10) Když jsme agresivní, pokřikujeme na sebe v autobuse, strkáme se a vůbec se chováme jako oni.11) Když nosíme stejné oblečení jako oni. 12) Když za nima dolejzáme. Víte co, ne? 13) Když máme nadváhu. (Ale ještě horší je, když máme podváhu. A tu máme podle nich vždycky, když konečně vážíme tolik, kolik jsme chtěly.)

14) Když věnujeme přehnanou péči vzhledu – model Barbína. 15) Když se nimráme v jídle. 16) Když mluvíme jen o nákupech, dietách a spolužačkách. 17) Když předstíráme, že všechno víme.18) Když se blbě učíme. 19) Když se neumíme zasmát samy sobě, když nemáme smysl pro humor. 20) Když chceme, aby nás na veřejnosti drželi za ruku. (To je největší děs, protože kdyby je viděli kamarádi, tak se jim prý budou až do smrti posmívat.)

text: Martina Overstreetfoto: Profimedia.cz

Test

přip

ravil

Tom

áš U

rbán

ek, f

oto:

Profi

med

ia.cz

NNA ROVNOU DESKU POSTTAVÍŠ HHOŘÍCCÍ SVÍČKU. PŘIKLLOPÍŠ JJI PŮLLITROVOU SKLENNICÍ TTAAK, AABY NEMOHL UNIKAAT ŽŽÁDNÝÝ VZDUCH. COO SE STANEE??a) svíčka po chvíli zhasneb) svíčka po chvíli exploduje a vosk se rozprskne o stěny sklenicec) svíčka bude hořet pořád stejně

DDO KELÍMKU SLOŽENÉHOO Z PAAPPÍRU NALIJEŠ VOODU (VVODA SSAMOZŘEJMĚ NESMÍÍ NIKKUDY VVYYTÉKAAT). KELÍMEEK PODDRŽÍŠ NNAD SVÍČKOU. CO SE SSTANE??a) kelímek shoří a voda se rozlijeb) voda se v kelímku začne po chvíli vařit, ale kelímek nevzplanec) protože nad svíčkou není prostor, svíčka zhasne ZZ KOUSKŮ PAPÍRU NADĚĚLÁŠ MMAALÉ KKULIČKYY. HŘŘEBENEEM SI NNĚKOLIKRÁT ENERGGICKYY PROČČEEŠEŠ VLASY A PŘŘILOŽÍÍŠ JJEJ K PAPÍROVÝM KULIIČKÁM. CO SSE STANE?a) papírové kuličky přilnou k hřebenub) papírové kuličky odskočí od hřebenuc) nic se nestane

VVEZMEŠ MENŠÍ SKLENIČČKU A NNAPLNNÍŠ JI VODOOU AŽ PO OOKRAJ. PAK NA NII POLLOŽÍŠ LLIST PAPÍRU A RRYCHLEE SSKLENIČKOU OTOČÍÍŠ. CCO SE SSTANEE? a) papír ze skleničky odpadne a voda vytečeb) papír se přilepí k okrajům skleničky a vodu udržíc) papír ze skleničky odpadne a voda v ní se začne vařit

NNA SKLENIČKU POLOŽÍŠŠ KUS TTVRDŠŠÍHO PAAPÍRUU A DOO JJEHO STŘEDU UMÍSTÍŠ MINCII. PRUUDCE CVVRNKNNEŠ DOOPPAPÍRU. KAM SPADNE MMINCE??a) mince spadne za skleničku b) mince spadne před skleničkuc) mince zůstane na místě a spadne do skleničky

OO ŽIDLI OPŘEŠ DVVĚ STTEJNÉ DDŘEVĚĚNÉ DESKY TTAK, AABY TTI VZNIKLY NÁJEZZDOVÉÉ RAMPPYY S ÚÚHLEM MENŠÍÍM NEŽŽ 770°. POTOM NA JEDEN HORNÍÍ OKRAAJ POSTTAVÍŠŠ DŘEVVĚNÝ KKVÁDR A NA DRUHÝÝ AUTTÍČKO PPŘIBLLIŽNĚ O STEEJNÉ VVELI-KKOSTI. KTERÝ Z PŘEDMMĚTŮ BBUUDE DDOLE DŘÍVE??a) autíčkob) dřevěný kvádrc) oba stejně

DDO PET LÁHVE UDĚLÁŠ ODE DDNNA JEEHLOU TTŘI DDÍRKY NAD SSEBOU TAK, ABY MMĚLY ROZESSTTUP PPŘIBLIŽNĚ 66 CM. ZE KKTERÉ DÍRKY BUDE VODDA DOSSTTŘIKOOVAT NEJDÁLL?a) z první odspodub) ze třetí odspoduc) ze všech stejně

NNAPLNÍŠ SKLENICII VODDOU, JJAAK NEEJVÍCE TO JJDE. PPAK OOPATRNĚ PŘES OKRAJ SSKLENIIČČKY VVSUNEŠ NA HHLADINNU PPADESÁTNÍK. CO SE S NÍM SSTTANE??a) padesátník zůstane na hladině vodyb) padesátník klesne ke dnu c) voda vytlačí padesátník ven ze skleničky a ten spadne vedle ní

NNAFOUKNEŠ BĚŽNÝ GUMOOVÝ BAALLONEKK, ABY BYL CO MOOŽNÁ NNEJVÍCE PLNÝ. PAAK DOO NĚJ PPRUDCCE PÍCHNEŠ JEHLOOU. CCO SE STANE?a) nic, jehla zůstane v balonkub) balonek se pomalu vyfouknec) ozve se rána a balonek praskne

CCO SEE STANNE, KDDYŽ DDÁŠ NAADD HRNNEC S VROUUCÍ VOODOU ZZRCÁTTKO?a) na zrcátku se srazí párac) zrcátko s vodou se budou navzájem přitahovatc) nic se nestane, zrcátko zůstane suché

Správné odpovědi:Za každou správnou odpověď si započítej dva body.1) a: Ve vzduchu kolem nás je obsažen plyn, který nazýváme kyslík (přibližně21 %). Tento plyn je nutnou podmínkou pro hoření. A protože se tento plyn při hoření spotřebovává, svíčka po chvíli zhasne.2) b: Protože zápalná teplota papíru je vyšší než bod varu vody, začne se po chvíli voda v kelímku vařit, ale přitom bude pořád papír ochlazovat před vzplanutím.3) a: Papírové kuličky k hřebenu přilnou, protože jeho třením o vlasy vzniká elektrický náboj, který papírky přitahuje.4) b: Všude okolo nás působí atmosférický tlak. A protože je tento tlak silnější než tlak vody na papír, voda ve sklenici zůstane a nevyteče.5) c: Mince spadne do skleničky, protože na ni nepůsobila žádná vnější síla, která by ji nutila k pohybu. Přirozeně však po ztrátě podložení spadne kvůli gravitaci rovnou dolů.6) a: Autíčko bude dole dříve, protože jeho třecí plocha o desku je menší než u kvádru. 7) a: Voda bude vytékat nejdál z první dírky odspodu, protože na vodu u dna láhve působí tlak vodního sloupce nad danou dírkou. Čím je vodní sloupec vyšší, tím dál voda dostříkne.8) a: Existuje tzv. povrchové napětí vody, které udrží lehčí předměty nebo živoči-chy na hladině. Toho využívá například bruslařka.9) c: Uvnitř balonku je značný tlak vzduchu na okolní stěny. Pokud však do balon-ku píchneme jehlou, má přetlak kudy uniknout, balonek se za prásknutí roztrhne a tlaky vzduchu venku a uvnitř se vyrovnají.10) a: Voda se srazí na studeném zrcátku do vodních kapiček. Přejde tedy z plyn-ného skupenství do skupenství kapalného.Hodnocení:20-18 Jsi opravdu dobrá. Takovou fyzikální intuici má málokdo. Dokážeš nad věcmi přemýšlet a dojít ke správnému závěru. Gratuluji!!!17-13 I když ti občas něco uteklo, nejsou tvé znalosti vůbec špatné. Věnuj pozor-nost věcem a dějům kolem sebe a můžeš se dostat mezi nejlepší.12-9 Není to nejlepší, ale ani nejhorší. Možná, že odpovídáš moc zbrkle a tím ztrácíš body. Ale ani ze středu není zas tak daleko k vrcholu.8-5 Nebudeš to mít v dalších letech s fyzikou úplně lehké, ale člověk se nesmí vzdávat. Příště už budeš vědět, že jo?4-0 Au! No, bez fyziky se dá taky žít. Zřejmě budeš i ve třiceti dumat nad tím, proč ta auta vlastně jednou, když se v nich jen sedí.

32

foto: archiv

KRABIČCE NAPLNĚNÉ BAREVNÝM PRŮHLEDNÝM GELEM, DO NĚHOŽ MRAVENCI PROKOUSÁVAJÍ SÍŤ KLIKATÝCH CESTIČEK, SE ŘÍKÁ ANTQUARIUM. ZA NOVOU HRAČKOU PRO TEENAGERY I DOSPĚLÉ STOJÍ NASA–AMERICKÝ NÁRODNÍ ÚŘAD PRO LETECTVÍ A VESMÍR.Není to poprvé, kdy si s výsledky přísně tajných experimentů můžeme pohrát i my, obyčejní smrtelníci. V laboratořích NASA už vznikla třeba inteligentní plastelína nebo autíčko na vodíkový pohon. Tentokrát vědci zkoumali chování hmyzu ve stavu beztíže. Jako vhodný druh si zvolili mravence Pogono-myrmex occidentalis, kteří jsou výjimečně odolní a nenároční na teplotu nebo vlhkost prostředí. Vyvinuli pro ně tzv. agar gel – hmotu speciál-ních vlastností, vyrobenou z buněčného cukru mořských řas. V ní pak v roce 2000 vyslali na

kosmický výlet první mravenčí posádku. Smys-lem experimentu bylo pozorovat účinky letu na chování a délku života mravenců. Sledovat, jak se mravenci v novém prostředí zabydlují, jak komunikují a co celý den dělají, můžete nyní i vy. Antquarium včetně různých pomůcek (lupa, semena rostlin, které lze v agar gelu též pěstovat, sběrná tyčinka na mravence atd.) prodávají na www.darkyzvesmiru.cz. Ale pozor, mravenci nejsou součástí balení, musíte si je nachytat sami! Více na www.gadgets.zive.cz.text: maove, zdroj: internet, foto: archiv

Máš pocit, že současné počítačové hry jsou tak dokonalé, až to začíná být nuda? Co dát trochu prostor fantazii a zkusit hry na starých konzolích, které možná na první pohled vypadají omšele, ale

mají své kouzlo. Na realističnost nebo grafickou dokonalost zapomeňte, na prvním místě je přeci hratelnost. A věřte, že to je pravě důvod, proč jsou hry staré třeba i dvacet let tak návykové. Přichází na to čím dál více lidí, pařadní-labužníci po celém světě dávají svoje vytuněné PC k ledu a po bazarech shánějí osmibitové

konzole Sega, Atari nebo Nintendo Game

Boy. Mimochodem, do módy se vrací i primi-tivní osmibitové pípání. Existuje dokonce několik

DJů, kteří hrají své sety z upravených konzolí Game Boy. A ještě jeden důkaz–titulní melodie k vousaté hře Super Mario Bros je tak populární, že se nedávno stala historicky vůbec nejprodávanějším vyzváněním pro mobily. Staré stroje prostě můžou být taky krásné. text: David Lendlfoto: archiv

34

Vědci konečně změřili, co znamená pozdě. Pozdě nastává po10 minutách a 17 sekundách čeká-ní. Po uplynutí této doby se prý u opozdilce dostaví pocit viny a stres, u čekajícího zase netrpělivost a vztek. Ne všichni jsme ovšem stejní. Každý desátý účastník experimentu přiznal, že výčitky svědomí začne pociťovat až poté, co jeho zpoždění dosáhne půl hodiny. A sedm žen z deseti si myslí, že přijít na rande včas znamená o 15 minut později. text: maovefoto: archiv

SESTAVIT TENTO PŘEHLED NEBYLO JEDNODUCHÉ. CHVÍLEMI SE ZDÁLO, ŽE NĚKTERÉ HOLKY ŠTVETE UŽ JENOM TÍM, ŽE VŮBEC ŽIJETE. NA MOU OTÁZKU, CO JIM NA VÁS VADÍ, ODPOVÍDALY, ŽE „VŠECHNO“, ALE CO PŘESNĚ, TO NEVĚDĚLY. NAKONEC JSME SE PŘE-CE JEN NĚČEHO DOBRALY. JESTLI K TOMU MÁTE CO ŘÍCT, PIŠTE NA INFO@REDWAYMAG.CZ.1) Hodinové přednášky o vašem oblíbeném fotbalo-vém záložníkovi.2) „Přátelská herda do zad“, která člověku málem vyrazí dech.3) Okousané nehty. 4) Mastné vlasy, co vypadají jak polité medem.5) Kalhoty na půl žerdi.6) Když smrdíte.7) Když říkáte „Smrdíš!“.8) Když záměrně krkáte a myslíte si, kdovíjak to na nás nepůsobí.9) Když nám dokazujete, že jste silnější, a otravujete, když nemáme zájem. 10)Když vždycky všechno víte, tváříte se jako největ-ší machři a jste agresivní.11) Když jste moc stydliví a bojíte se oslovit holku, která se vám líbí.12) Když se předvádíte. (Hlavně před svými kámoši.)

13) Když děláte blbé vtipy o našem vzhledu. Například že jsme moc tlusté, moc hubené, moc šišaté nebo kostnaté. Třeba to ani tak nemyslíte, ale my jsme na tyhle věci prostě citlivé.14) Když jste opilí.15) Když každému vyprávíte, jak jste se opili.16) Když předstíráte, že chodíte s pěti holkama najednou.17) Když předstíráte, že jsme pro vás vzduch, že vás vůbec nezajímáme.18) Když na rande koukáte po jiných holkách.19) Když nám rozchod oznámíte esemeskou.Ještě horší je, když nám to, že už spolu nechodíme, vzkážete po kámoších. 20) Když spolu chodíme a vy se s námi nechcete držet za ruku.

text: Laura Haiselová

35

PPŘEMYYSLOVSSKÁ LLINIE VYMŘŘEELA ZZAVRAŽDĚNÍÍMVVÁCLAAVA IIII.a) v Ostravěb) v Jihlavěc) v OlomouciJJAK SSE JMENOVAAL MUŽ, KTTEERÝ SSPÁCHAL ATTENTÁT NNA FRRANTIŠŠKA FFERDINANDAA D`ESSTE V SARAAJEVU?a) Milan Nedicb) Pavel Karadordevicc) Gavrilo PrincipČČÍM BBYL ZAAVRAŽŽDĚN GAIUSS JULIIUS CAESARR?a) nožemb) mečemc) vidličkouRRUSKÉÉHO MYYSTIKKA GRIGORIIJJE JEEFIMOVIČE RASPU-TTINA SE JEHO VVRAZI POKUUSSILI NEJDŘÍVE OTRÁVIT CCYANKKÁLI VVE VÍÍNĚ A KOLÁÁČČÍCH, ALE JED NA NĚJ NNEPŮSSOBIL. JAKKOU SMRT MMUU TEDDY NAKONECC PŘI-CCHYSTTALI?a) třikrát ho střelili a hodili jeho tělo do vodyb) dali ho do sudu s kyselinou a poslali po řecec) přivázali ho ke stromu a poslali na něj hladové psy

Test připravila Laura Haiselová, foto: archiv

JJOHN FITZGGERALD KENNNEDY BYL ZASTŘŘELEN 22. LIS-TTOPADDU…, KKTERÉHO ROOKU?a) 1963b) 1966c) 1969VV JAKKÉM MĚĚSTĚ BYL ZZAVRAŽDĚN SV. VVÁCLAVV?a) Stará Boleslavb) Brnoc) Kutná HoraKKDE BBYL USSMRCEN VÝZZNAMNÝ FRAANCOUZZSKÝ SENÁTTOR ZZ OBDDOBÍ VVELKÉ FRANNCOUZSKÉ RREVOLUUCE JEAN PPAUL MMARATT?a) před senátemb) ve vaněc) v parkuVV CHEEBU BYYL VE SVÉMM DOMĚ ZABBIT JEEDEN Z VÝZZNAM-NNÝCH MUŽŮ TŘICETILEETÉ VÁLKY. JAK SE JMENOVVAL?a) Jan Jiří Krnovskýb) Vilém Slavata z Chlumuc) Albrecht z ValdštejnaKKDYŽ 8. PRROSINCE 19980 DUŠEVNNĚ CHOORÝ MAARK DDA-VVID CCHAPMAAN POSTŘELLIL JOHNA LENNOONA, ZPĚVÁÁKOVI BBYLO:a) 37 letb) 40 letc) 43 let115. DDUBNA 1865 SE SSTAL OBĚTÍÍ ATENNTÁTU ABRAAHAM LLINCOOLN, PPREZIDENT USA. ZA JJAKÝCHH OKOLNOSTTÍ?a) jeden z členů jeho ochranky mu nečekaně vrazil nůž do zadb) jeho nejlepší přítel mu nasypal strychnin do jídlac) v divadle ho jeden z herců 2x střelil do hlavySSV. LLUDMILLA BYLA NAA PŘÍKAZ KKNĚŽNYY DRAHOMÍRRY UUŠKRCCENA:a) šáloub) šátkemc) provazemŘŘÍŠSKKÉHO PPROTEKKTORA V ČEECCHÁCHH A NAA MORAAVĚ ZAABIL…a) parašutista Jozef Gabčík výstřelem ze samopalub) parašutista Jan Kubiš hozeným granátemc) Adolf Hitler jedem, který mu dal do vína

36

ZDÁ SE, ŽE VRAŽDĚNÍ NEPOHODL-NÝCH OSOB JE OBLÍBENÝM MOCENSKÝM NÁSTROJEM VE VŠECH DOBÁCH… POJĎ A OTESTUJ SVÉ ZNALOSTI TÉ ČERNĚJ-ŠÍ STRÁNKY DĚJEPISU!

otázka a) b) c)1. - -2. - -3. - -4. - - 5. - -6. - - 7. - -8. - -9. - - 10. - - 11. - -

- -

VE SPORTOVNÍM PARAGLIDINGU PATŘÍ ČESKÁ REPUBLIKA DO SVĚTOVÉ ŠPIČKY. AČKOLIV NAŠI ŠAMPIONI TRÉNUJÍ DOMA NEBO V ALPÁCH, IDEÁLNÍ MÍSTA PRO TENTO SPORT LEŽÍ NA JIHU AFRIKY.

Jihoafrická republika je pro paraglidisty tím, čím je Havaj pro surfaře. Létáte nad zátokami Atlantského i Indického oceánu, můžete si zaplachtit nad magickými stolovými horami, nebo si shora prohlédnout buš plnou divoké zvěře. Zdejší podmínky umožňují bez problému i více než stokilometrové přelety. Zřejmě i proto z Jihoafrické republiky pochází výškový paragli-distický rekord. V roce 1993 se Angličan Robbie Whittal vznesl přesně o 4526 metrů výše, než

bylo místo, odkud se odlepoval ze země. Jihoafričané s letci počítají a jsou na ně připraveni. Řada hotelů nabízí v ceně bydlení a dopravu na ta nejlepší místa k létání. V zemi fungují desítky paraglidingových škol. Můžete přijet třeba jen tak, s kartáčkem na zuby v kapse, půjčovny vybavení jsou na každém kroku. Nejlepší jméno má řetězec Wallendair. Výjimku tvoří vnitrozemský státeček Lesotho, kam musíte dorazit s výbavou – žádnou půj-čovnu ani prodejnu tam totiž nenajdete. te

xt: J

iří K

rajíč

ek, f

oto:

Pro

fimed

ia.cz

37

38

ŘEKNU VÁM DVA DŮVODY, PROČ JE DOBRÝ POSILOVAT RUCE: ABYSTE SE UDRŽELI, AŽ VÁS ZA NĚ BUDE KAY TAHAT NA PÓDIUM. A ABYSTE UDRŽELI JEHO, AŽ Z PÓDIA SKOČÍ NA VÁS. KAY ZPÍVÁ VE SKUPINĚ SUNSHINE A DO LIDÍ SKÁČE, JAK DOMORODCI DO JEZERA UKEREWE. text: Martina Overstreet, foto: Tomáš Třeštík, Roman Černý, Petr Konečný

39

40

SUNSHINE NEJDŘÍV OBJEVILA AMERICKÁ ZPĚVAČKA A PRODUCENTKA LINDA PERRY (4 NON BLONDES) A TEPRVE POTOM JSME SE O NĚ ZAČALI ZAJÍMAT TADY U NÁS. MŮŽE SE STÁT, ŽE PŘI JEJICH POSLECHU DOSTANETE CHUŤ JÍT OKAMŽITĚ NA JAKÝKO-LIV KONCERT A TAM TANCOVAT, NEBO ASPOŇ VYTOČIT NA MAXIMUM VOLUME, RODIČE, SOUSEDY – PROSTĚ ZLOBIT. NEBUDE TO VAŠE VINA. TO SUNSHINE TAKHLE HRAJOU. Kayi, až tenhle časopis otevřou ve sborovně a uviděj‘

tvoji fotku, víš, co si hned pomyslej‘… Takže aby bylo

od začátku jasno – kouříš, piješ, bereš drogy, střídáš

holky, ponocuješ?

Hahaha! Nekouřím, piju jen občas a radši ne moc, neberu a nikdy jsem nebral drogy, nestřídám holky a někdy teda ponocuju, no.

Sportuješ?

Docela jo. Doma jsme byli tři sourozenci a táta z nás chtěl

mít sportovce. Vystřídal jsem toho hodně, od míčových her přes skate až po nevim co, jenom atletika mě nebavila. Jednu dobu jsem rád jezdil na in-linech, denně jsem byl v parku, akorát že teď už nemám čas. Ale pohybuju se, to víš, že jo. Musím. Hrát se Sunshine vyžaduje kondici.

Jíš ovoce a zeleninu? Jasně, nejvíc.

Mluvíš pravdu?

Jo. Vtipný, co? Já jsem byl asi dvanáct nebo třináct let vege-tarián, z toho dva nebo tři roky vegan. Teď teda maso už zase jím, ale nepřeháním to. Sem tam si dám rybu nebo kuře.

A proč jsi se stal vegetariánem? Moje tělo si o to samo řeklo. Dalo signál, že chce změnu, tak jsem poslechl… Jestli se ptáš na problém zabíjení zvířat, ten jsem zezačátku ani neřešil. Že výroba masa je brutální záležitost, jsem si uvědomil až pozdějc. Vegetariánství člověku mění myšlení, najednou ti vadí různý projevy násilí, nad kterýma ses dřív ani nepozastavila, protože ti připadaly

normální. Podotýkám ale, že to není životní styl vhodnej pro každýho. Znám lidi, který to hrozně chtěli dát, bojovali a nakonec se museli vrátit zpátky ke stravě, na kterou byli zvyklí. Já jsem se cejtil výborně, oni pod psa.

Moc tě neznám, seznámili jsme se teprve nedávno, takže

mě zajímá víc věcí… Co si myslíš o třídění odpadu? Já ho netřídím, protože moc nevěřím, že pak opravdu dochází k jeho recyklaci. A třeba nechápu, proč třídí kuřáci. Rozumíš – proč vůbec třídit, když kouřit? Jestli má někdo starost o životní prostředí, tak by měl hlavně přestat otravo-vat vzduch svýmu okolí. Když kouří a zároveň děsně vzorně třídí, připadá mi, že něco přeskočil. No ale je pravda, že netřídím, protože jsem línej. Je to od všeho něco…

Kupuješ si domů balenou vodu?

Jo. A to je špatný?

Tak, špatný… Spíš zbytečný. Voda z vodovodu obsahuje

fluor a ten je dobrej na zuby. Navíc je vždycky čerstvá,

což u balený nikdy nevíš.

Jasně, no. Já jsem dlouho žil v Los Angeles, kde by se z vodovodu nenapil ani největší šílenec. Tam je voda tak mizerná, že lidi běžně kupujou balenou i na koupání mimina a mytí nádobí. Zřejmě jsem si ještě nezvykl na luxus, že tady to dělat nemusím.

Jezdíš po Praze autem?

Nemám auto. Je to v pořádku? Hahaha…

To víš, že jo. Metro a tramvaje fungujou skvěle.

Jak se díváš na to, když se do sebe zamilujou dva kluci

nebo dvě holky? Není ti to divný? Ne, vůbec. To snad v 21. století ani nejde. Pokud teda člověk nefrčí v nějakym náboženství, který mu ukládá s tím nesouhlasit. Potom je to problém… Hele, já jsem nějakej čas bydlel ve West Hollywoodu, kde žijou skoro výhradně homosexuálové a lesby. Byl tam pořádek, čisto, každej se k tobě chová hezky, pozdraví tě, usměje se… To je příjemný. Samozřejmě, že všichni nejsou stejný, že potkáš i lidi, kterým je lepší se vyhnout. Ale to máš všude, v každý větší skupině lidí. My jsme hodně pracovali s Lindou Perry, která je taky

41

42

lesbička, a v jejím týmu jsme byli jediný kluci, co jsou na holky. Přesto jsme si s ostatníma výborně rozuměli, nikdo nikoho neřešil.

Někteří Češi si myslí, že se mají špatně a že za to

můžou Romové, Vietnamci, Rusové, Židé, Ukrajinci,

Američani nebo jiné národnosti. Proto navrhujou, aby

se všichni vrátili tam, odkud přišli, pak nám tady prý

bude krásně. Myslíš, že by každý měl žít v zemi, kde se

narodil a hotovo?

Ne. Striktně ne! O tom se ani nemusíme bavit. Dobrý, pojďme se bavit o muzice. O čem jsou

tvoje texty?

O čem… To záleží na tom, kdo je poslouchá. A na tom, o čem chce, aby byly. Do mých textů si každej může dosadit, co chce. Může do nich promítnout sám sebe. Takže pro jednoho jsou jasně o lásce. Pro druhýho ale ne, protože v nich není slovo láska. A pro třetího třeba nejsou vůbec o ničem.

A na co při jejich psaní myslíš ty sám? Většinou na vztahy. A určitě nejen na ty, kdy on ji chce a ona jeho ne, nebo obráceně. Myslím na to, že celej náš život se skládá z nepřetržitý řady vztahů. Akorát, že pak nechci popisovat přesně to, co se stalo mně nebo mým kámošům, ale spíš vyvolat obrazy nebo pocity něčeho známýho, co mohl zažít kdokoliv z nás na jiným místě, v jiným čase, s někým jiným. Když chce někdo vědět, o čem jsou moje texty, musí prostě kopat hloub… Pozornej posluchač v nich pak za odměnu najde i humor. Nejsem totiž žádnej depkař, ale veselej člověk. A to, jak jsme nedokonalí, jak se v těch vztazích nešikovně plácá-me, mi přijde zábavný.

Jsou Sunshine punková skupina? Myslím, že jo. Přinejmenším proto, že jsme všichni na týhle muzice vyrostli a ovlivnila nás. Já byl během dospívání klasickej pankáč, takovej ten, co musí bejt za každou cenu drsnej… haha. Jenže když jsem se potom začal věnovat muzice aktivně, pustilo mě to. Víc než Sex Pistols mě nakonec oslovily kapely, který přišly po nich. Cure, Joy Division, P.I.L. a další, co už zněly a vypadaly trochu jinak.

Ale punk není jenom v tom, jestli kapela hraje rychle

a tvrdě, nebo nosí takový oblečení a vlasy, ne? Je to

i jak se člověk chová, co si myslí a čím se v životě řídí.

To tě taky ovlivnilo? Punk může bejt zevláctví, nespolehlivost, lhostejnost, chaos, špína, drogy, chlast a agresivita – model Sid Vicious. Nebo soustředěná síla, která je syrová a drzá, ale zároveň pozitivní, vzor Henry Rollins. A to, co si kdo vybere, záleží už jenom na povaze, výchově, kámoších… Já jsem měl vždycky problém s autoritama. Nesnáším, když na mě někdo tlačí. To se naposledy stalo v Americe při natáčení předposlední desky. Všichni kolem nás měli různý očekávání, jak by měla vypadat, a chtěli mít nad tím kontrolu, což se nám nelíbilo. Celej ten tlak vedl na-konec k tomu, že jsme nahráli brutálně agresivní desku, na který dneska sebe ani kluky nepoznávám. Protože my normálně nejsme takoví… Prostě nejsme, no.

A na nový desce Dreamer jste teda už víc v pohodě?

Víc sami sebou?

Jo. Jenže mezitím hodně lidí uvěřilo, že jsme ty vostrý temný chlápci, co žijou na hraně, a teď jsou zklamaný, že to tak není. Na druhou stranu jsme získali nový posluchače, který tohle neřešej‘. Muziku berou jako zábavu a na koncert se jdou hlavně vyblbnout. To mi připadá upřímnější, svobodnější. Dřív na nás dost chodili lidi, který takzvaně ‚rozuměj‘ muzice. Celou dobu stáli na jednom místě a tvářili se děsně zamyšleně. My jsme ale radši, když nám publikum vrací energii a emoce, který do něj pouštíme. Jestli jsme v něčem emo kapela, jak se o nás často tvrdí, tak právě v tomhle…

V čem? No, že emoce jsou pro nás důležitý, že hraní prožíváme. My jsme sice vycepovaný, hodně zkoušíme, připravujeme se a tak. Ale to, co budeme dělat přímo na koncertě, dopředu nijak neplánujeme. Nevíme, co se stane. A ono se obvykle něco stane, haha. Jsem z toho věčně celej omlácenej… Baví mě jít do lidí a tím bourat bariéru, že já jsem ten nahoře a oni někde dole pode mnou. Chci, aby se všichni co nejlíp bavili.

Hráli jste v Japonsku. Co byl pro tebe nejvtipnější

zážitek z celýho turné? Těch bylo víc… Třeba když jsme se vydali hledat našeho kytaristu, kterej se ztratil, a já si najednou všiml, že už dvě hodiny chodím po Tokiu jenom v ponožkách.

Cédéčko Dreamer s podpisy členů Sunshine pošleme těm pěti z vás, kteří na adresu info@redwaymag.cz napíšou, jak se Kay jmenuje celým jménem, jak se jmenuje předposlední album Sunshine a odkud skupina pochází… Ale to je vlastně moc lehký, takže ještě připište, o čem si myslíte, že je text skladby Velvet Suicide.

Oblíbený předmět

výtvarka

Neoblíbený předmět

matematika

Po škole jsem nejradši…

zapomněl, že nějaká otravná škola existuje. A skejtoval.

Nejvíc jsem se bál…

v den třídních schůzek.

Nejvíc jsem si přál…

kopačák, skate, prázdniny u moře, konec školního roku, záhadný zmizení třídní knihy, žákovský, třídního učitele,

školy atd. Měnilo se to rychle, jako počasí.

Poslouchal jsem…

Simon & Garfunkel, Bob Dylan, Who, Led Zeppelin, pak hodně metalu, AC/DC, Motorhead, Iron Maiden, Krokus atd.

Potom přišel punk a nová vlna – Sex Pistols, GBH, The Exploited, Germs, Circle Jerks, Black Flag, Dead Kennedys,

Tubeway Army, Wire, The Cure, Joy Division, Suicide...

Četl jsem...

od povinné četby až po fantastickou literaturu. Miloval jsem Julese Verna, hlavně kvůli vtahujícím ilustracím. Teď nečtu skoro vůbec a považuju to za docela velkou chybu...

Měl jsem rád film...

Fantomas, hahaha!

43

MURPHYHO ZÁKONY JSOU JEDINÉ, NA KTERÉ SE MŮŽEŠ V TOMTO NEJISTÉM SVĚTĚ SPOLEHNOUT.

44

text: Martina Overstreet, ilustrace: Johana Ziková

Murphyho zákony nevymyslel žádný pan Murphy, jak by se mohlo zdát, ale americký spisovatel Arthur Bloch. Jeho knižní sbírky, ve kterých za pomoci vědeckých pouček vtipně vysvětluje snad všechny záhady běžného života, se staly po-pulárními po celém světě. Proč krajíc chleba padá

dolů vždy namazanou stranou, omáčka a bílá košile se přitahují, nebo proč se hledaná věc nalezne vždy až na posledním místě? Z těchto – v životě tolikrát ověřených – zákonů vznikl zcela nový vědní obor murphologie se svým základním zákonem: Může-li se něco pokazit, pokazí se to.

45

Nechoď do hodiny! Fakt: Přibude ti jedna dobře uleželá neomluvená hodina.

Zkus učiteli inteligentně vysvětlit, že si vybral špatně! Fakt: To se nepodaří! Navíc z toho vyplývá,

že jsi byl drzý, a proto dostaneš těžší otázku.

Snaž se učitele přesvědčit o tom, že ses z vážných důvodů nemohl připravit. Fakt: To se nepodaří! Kdyby náhodou ano,

budeš určitě vyvolán příští hodinu.

Řiď se zákonem opatrnosti: Neříkej nic, co by učitel mohl dále rozvádět! To znamená: Neříkej nic, co není v učebnici!

Doplněk: Pro jistotu také nic, co v učebnici je!Fakt: Říkej, co chceš, učitel tě stejně chytne za slovo!

Tvař se inteligentně a bezstarostně. Předstírej, že ses připravoval.Fakt: Učitel nikdy nevyvolá toho, o kom si myslí, že se připravoval.

Zadrž dech a snaž se učinit neviditelným. Fakt: Jestli bude učitel vybírat příliš dlouho,

pravděpodobně se udusíš.

46

JAK ŽIJE TEENAGER V ŘÍMĚ, REYKJAVÍKU, KAPSKÉM MĚSTĚ, NEW YORKU, TOKIU…? NAKO-LIK SE JEHO BĚŽNÝ DEN LIŠÍ OD VAŠEHO, CO HO BAVÍ, S KÝM KAMARÁDÍ? JE MEZI VÁMI VELKÝ ROZDÍL, NEBO JSTE SI – NEHLEDĚ NA VZDÁ-LENOST – PODOBNÍ? DNES SE VÁM PŘEDSTAVÍ MAÏA Z FRAN-CIE. POKUD SE CHCETE SE-ZNÁMIT, NAPIŠTE SI O JEJÍ ADRESU NA INFO@REDWAYMAG.CZ.

„„JMMEENUUJUU SSEE MMAAÏA LLAALLEEMMANNDD,, JEE MMI116 LEET AA ŽŽIJUUU VVE FRRANN-CCOOUZZSKKÉMM MMMĚĚSTTĚ VVAALEENCCE. MMLLUUVÍMM FFRRAANNCOOUUZSSKKYY,NNĚĚMEECKKYY A AANNGLLICCKYY.“

já a

moj

e koč

ka H

amle

t

sestry Laurie a Elise park En Allemagne Morče se jmenuje Gošiki, to je japonsky barevný.

Co děláš každý den v sedm ráno?

Když je škola, čekám s ostatními studenty na autobus. V sobotu i v neděli spím a vydržím to hrozně dlouho (smích). Když můžu, vstávám třeba až v deset.

Na co se ve škole nejvíc těšíš? Na svačinu a na oběd! (smích) Ale není to jen kvůli jídlu. Je to taky příležitost potkat se s ka-marády, říct si, co je nového, zasmát se. Jinak jediný předmět, na který se těším, je biologie. Mě učení moc nebaví, ale biologie je zajímavá.

A na co se vůbec netěšíš?

Asi na tělocvik... Nejsem zrovna sportovní typ. A když jsou písemky, tak se mi do školy vyloženě nechce!

S kým nejvíc kamarádíš a proč?

Můj nejlepší kamarád se jmenuje Clément. Zná mě líp než kdokoliv jiný. Kamarádili jsme spolu už ve školce, ale naše rodina se pak přestěhovala jinam, takže jsme se pár let neviděli. Nakonec jsme se znovu sešli na střední! Měli jsme oba děsnou radost. Slíbili jsme si, že už nás nic nerozdělí. Clément mi rozumí, naslouchá mi a je s ním největší zábava. Je to nejlepší kluk, jakýho znám – upřímný, pozorný, spolehlivý a o všech-no se se mnou rozdělí.

Co je ve Valence nejlepší? Máš nějaké místo,

kam ráda chodíš? Určitě obchodní centrum! Miluju chodit na ná-kupy nebo se s kámoškami jen tak potulovat po obchodech. Normálně kamarádím spíš s klu-kama, cítím se mezi nima líp, ale na nákupy jsou lepší holky. Někdy si ani nic nekoupíme, jenom všechno vyzkoušíme. Oblečení, boty, make-up, parfémy.

Co je ve Valence nejhorší? Co ti znepříjemňuje

život?

Auta! Ve městě je plno smogu a pořád se tady

staví nové a nové garáže nebo parkoviště.Lidi jezdí autem všude, dokonce i do parku.To nechápu.

Co nejraději děláš po škole?

Chvíli se dívám na televizi, abych se trochu od-reagovala. Dám si sklenici pomerančového džu-su a něco malého k jídlu. Někdy přitom zavolám Clémentovi. Potom musím začít dělat domácí úkoly a připravit se na druhý den. Zabere mi to dost času, někdy až do večeře.

Jakou posloucháš muziku?

Mám ráda pop, jaký hrajou Coldplay, Christophe Maé nebo Colbie Caillat. Ale baví mě třeba i Green Day. Nevadí mi ani techno, David Ghetta nebo Bob Sinclair celkem ujdou. Jediné, co nesnáším, je metal.

Máš oblíbenou knihu, časopis nebo film?

Občas si koupím nějaký časopis pro holky, kde jsou drby o celebritách. Na filmy se dívám. Nejradši mám ty klasické: Titanic, Neverland s Johnnym Deppem a podobně.

A tvůj oblíbený web? Nebo pc hra, jestli teda

hraješ…

Já bloguju, to mě baví. Ale nejsem ten typ, co pořád sedí u kompu. Na konzoli hraju hry Final Fantasy a Mario Kart. Hraje nás hodně, celá parta.

Co nosíš ráda na sobě?

Módu sleduju a vybírám si, ale myslím, že to nepřeháním. Nikdy bych si na sebe nevzala něco jenom proto, že to právě frčí. Hodně holek ve Francii to tak ale dělá. I když se jim nějaké oblečení vlastně nelíbí a vypadají v něm hrozně, musejí ho mít, aby ukázaly, že vědí, co se nosí. Já taková nejsem, mně stačí džíny a tričko. Džíny miluju. Ve Valence je teď trend nosit červené nebo žluté džíny. Můj styl jsou úzké a světle modré. Nic jiného.

Máš sourozence?

Mám tři sestry, jmenujou se Laurie, Elise a Léna. Na rozdíl ode mě rády nosí šaty a elegantní oblečení.

Máš nějaké zvíře, domácího mazlíčka?

Mám morče a dvě kočky. Morče se jmenuje Go-šiki, to je japonsky barevný. Kočky se jmenujou Hamlet a Paštika – to proto, že byla jako koťata tlustá. Gošiki je přítulný, rád se mazlí a koček se vůbec nebojí.

Jaké je tvoje oblíbené jídlo?

Jsem těstovinová fanynka! Miluju boloňské špagety. Italská kuchyně je skvělá a přitom jednoduchá, všechno jde uvařit snadno a rychle.

Je v tvém životě něco, s čím nejsi moc spoko-

jená a chtěla bys to změnit?

Asi ne. Když si uvědomím, co všechno mám: hezký domov, hodné rodiče a hodně přátel, cítím se šťastná. Kdyby to šlo, změnila bych asi jenom počet vyučovacích hodin – myslím, že jich máme zbytečně moc.

Jak bys chtěla žít, až budeš dospělá?

Nevím, jestli se mi to splní, ale představuju si, že budu mít velký dům s bazénem, posilovnou, velkou knihovnou a kinosálem, kde se budeme s přáteli dívat na filmy. Ten dům bude upro-střed obrovské zahrady nebo spíš parku, přesně takového, jaký jsem viděla na výletě v Německu. Bude v něm plno stromů, květin, jezírek a fon-tán... Snění nebolí! (smích)

Co víš o České republice? Jen tak, bez koukání

do atlasu nebo googlování?

Abych byla upřímná, vlastně nic moc. Umím vaši zemi najít na mapě, vím, že hlavní město se jmenu-je Praha a znám něco málo z vaší historie.

text: Martina Overstreetfoto: archiv

47

Z JEDNOHO KUSU PAPÍRU, JEDNÍM STŘIHEM NŮŽEK SI VYROBÍŠ JEDEN VZÁCNÝ ORIGINÁL. POSTUP TI ŽIVĚ PŘEDVEDE PETRA „KITY“ NESVAČILOVÁ NA WWW.REDWAYMAG.CZ.

48

Skládej, skládej... Pak vezmi pastelky. Co to bude? Sbírka taháků? Komiksový mini příběh, nebo časopis pro celou třídu? Vyrobit víc kusů je snadné – rozlož papír a dej ho na kopírku. Pak celý „náklad“ poskládej a můžeš rozdávat.text: Lela Geislerová a Martina Overstreet, ilustrace: Lela Geislerová

Všechny sklady pořádně urýhuj.

49

Papír A4 přelož na půlku. Obě půlky zn

ovu př

elož

směr

em d

ovni

tř. P

řesn

ě –

na to

m zá

leží!

Rozlož papír a znovu přelož. Tentokrát na výšku na polovinu.

Rýhu uhlaď nehtem.

Nyní máš papír rozdělený na osm dílů. Očísluj je podle obrázku. Potom postav prostřední díl a rozstřihni.

A pozor! T

eď to přijde: Uchop rozstřižené stránky a slož je směrem dolů.

S KÝM SE SETKÁTE? Máte se setkat s vůdcem, který musel uprchnout ze své země před okupanty. Dodnes tam lidé žijí v nesvobodě. Jak se tato země jmenuje a s kým se setkáte? Jakou zde vyobrazenou věc byste mu nepřinesli jako dárek? (správnou odpověď najdeš na www.redwaymag.cz)

dvoustranu připravila Petra Verzichová

50

51

VE HŘE SPORE MŮŽEŠ ROZVÍJET ŽIVOT MIMOZEMSKÝCH ŽIVOČICHŮ, ZAKLÁDAT JEJICH KMENY, BUDOVAT CIVILIZA-CE A FORMOVAT CELÉ DALŠÍ SVĚTY. ZÁROVEŇ MÁŠ MOŽNOST NAHLÉDNOUT I DO VESMÍRŮ JINÝCH HRÁČŮ.K úpravám téměř každého prvku vesmíru ti SPORE nabízířadu kreativních nástrojů. S jejich pomocí dáš snadno podobu a vlastnosti živým tvorům, dopravním prostředkům, budovám, nebo třeba kosmickým lodím.

ODPOVĚZ NA TŘI JEDNODUCHÉ OTÁZKY A VYHRAJ 1 Z 10 BALÍČKŮ, VE KTE-RÉM NAJDEŠ NEJEN HRU SPORE, ALE I DALŠÍ UŽITEČNÉ VĚCIČKY!

52

A) KDO VYMYSLEL HRU SPORE?(nápověda na www.electronicarts.cz, heslo: Spore)

B) KDO JAKO PRVNÍ PŘIŠEL S TEORIÍ EVOLUCE?

C) CO ZNAMENÁ SLOVO EVOLUCE?

ODPOVĚDI POŠLI DO 10. LISTOPADU 2008 NA ADRESU:INFO@REDWAYMAG.CZ. SVÉ JMÉNO HLEDEJ MEZI VÝHERCI BUĎ V DALŠÍM ČÍSLE REDWAY, NEBO NA:WWW.REDWAYMAG.CZ V SEKCI SOUTĚŽE.

53

Leze jim to na nervy, nechtějí přebírat názory od nějaké Paris Hilton, nebo Angeliny Jolie a Brada Pitta. OK, chápeme – sami se divíme, proč třeba Madonna letí zpívat na koncert proti globálnímu oteplování soukromým tryskáčem, když právě tím ke globálnímu oteplování sakra přispívá. Rozumíme tomu, že když se z něčeho stane módička, obvykle se z věci vytratí původní smysl. Jenže v případě ekologického chování to nic nemění na tom, že je rozumné. Třiďte, šetřete a přemýšlejte – děláte

na sebe. Nechcete přece v dospělosti utrácet tři čtvrtě výplaty jen za topení, plechovky čistého kyslíku a ka-

nystry pitné vody, že ne?

text: Lenka Boráková (Greenpeace)a Martina Overstreetfoto: archivVíce informací najdete např. na www.greenpeace.cz

NNETTOPPTEE SI NAAABÍJJEČKOUI nabíječka v zásuvce, ke které není připojený telefon, dál spo-třebovává elektřinu a přeměňuje ji na teplo (zkuste si na ni sáh-nout). Když ji tam zapomenete přes noc, promrháte až desetiná-sobek energie potřebné k nabití vašeho mobilu!

SSPRRCHHUJTE SEDesetiminutovou sprchou spotře-bujete jen dvě třetiny množství vody jedné koupele ve vaně. Češi se v průměru sprchují1x denně po dobu sedmi a půl minuty. Oproti tomu Němci jsou zvyklí sprchovat se ráno i večer, dohromady jim to ale trvá jen sedm minut.

CCHTTĚJJTE NOOTEEBBOOKNotebooky mají při stejném výkonu mnohem menší spotřebu než stolní počítače. Také ploché (LCD) monitory jsou energeticky šetrnější než klasické. Kromě toho tolik neškodí vašim očím.

SSMRT IGEELITTKÁÁMKdyž jdete nakoupit, vezměte si batoh, tašku nebo třeba kufr, ale neberte si u pokladny igelitku. Když už, kupte si tašku papíro-vou. Igelitové tašky a sáčky jsou noční můrou všech ekologů. Povalují se všude, vítr je zanáší na pláže i do Antarktidy, plavou v oceánech, vlají na větvích stro-mů a jsou prakticky nezničitelné. Jak dlouho může trvat, než se vesmírem povalíme jako obrovská neforemná igelitová koule?

ZZHAASÍÍNEJJTEE SVVVĚTTLORada, kterou určitě znáte. Osvětlení spotřebuje až desetinu elektřiny v domácnosti, takže – poslední zhasíná! Občas je taky dobré rozhlédnout se kolem a položit si otázku: Opravdu mu-sím mít při psaní úkolů zapnutý komp, televizi, rozsvícené dvě lampy a DVD přehrávač nastave-ný v pozici stand-by?

EKOLOGICKÉ CHOVÁNÍ JE V MÓDĚ. JE TO HOT, IN A TRENDY…, VÍTE JAK, NE? JEDE V TOM CELÝ HOLLYWOOD A ŽÁDNÁ LEPŠÍ CELEBRITA SE PROTO PŘED NOVINÁŘI NEZAPOMENE ZMÍNIT, ŽE TŘÍDÍ, MÍSTO AUTEM JEZDÍ DO BU-TIKU NA KOLE A TAK. NO A TO JE PŘESNĚ DŮVOD, PROČ NAD CELÝM „EKO“ A „BIO“ HODNĚ LIDÍ OHRNUJE NOS.

Pokud jste někdy viděli indický film, pak jste nemohli minout ani svůdného tanečníka, ještě svůdnější tanečnici a celé taneční sbory prohánějící se kolem. Nabydete dojmu, že Indové neumí normálně chodit a mluvit. Ve filmech se vyjadřují bohatými tanečními kreacemi spojenými s pestrou gestikulací rukou, uhrančivými pohledy očí, to vše za do-provodu hudby a zpěvu. Ale to není moderní výstřelek, kterým by Indie chtěla ohromit svět. Jde jen o pokračování příběhu, který byl znám už v době 400–200 let před naším letopoč-tem. Tehdy v Indii jeden učenec sepsal moudrý text Natya Shastra. Obsahoval podrobnosti o tanečních stylech, zpěvu, dramatu, scénografii, kostýmech a do-konce i o tom, jak se mají herci, zpěváci a tanečníci líčit. (A že barvami nešetřili!) Těchto „skrovných“ 6000 veršů položilo základy klasickému tanci.

MUZIKÁL NEBO MODLITBA? Indické přísloví praví: „Člověk, který neví nic o literatuře, hudbě a tanci, není než zvíře bez ocasu a rohů.“ A indic-ká tanečnice byla zároveň zpěvačkou i herečkou. Máte pocit, že je řeč o opeře, operetě, nebo snad muzikálu? Nejste daleko od pravdy, i když starověké chrámové tanečnice, kterým v Indii říkali

dévy (od slova devote = zasvětit), byste se mohli takovou barbarskou myšlenkou dotknout. Původně totiž netančila pro světskou zábavu, nýbrž jak už tušíme z předešlých kapitol – na počest bohů, například Brahmy. A sloužily jim tancem i zpěvem, byly nazývány jako „úžasné ženy, které uměly ovládat přirozené lidské touhy, svých pět smyslů a podřídit se bohu“.

PANTOMIMA A STEP VYPRÁVĚJÍ PŘÍBĚHY Ještě dnes je starověká taneční forma Bharata natyam jedna z nejpopulárněj-ších v Indii a naučit se ji můžete dokonce i v Čechách. Na rozdíl od pravých sta-rověkých dév ale nemusíte žít v chrámu a zůstat celý život svobodné. Také se pravděpodobně nezvýší vaše společenské postavení, jako by tomu bylo například v Indii v desátém století, kdy byly chrá-mové tanečnice uctívány, obdivovány a chráněny.

Není divu, zasloužily si to. Když totiž déva tančila, ovládala až 108 postojů, mnoho složitých rytmických vzorců, které vyklepávala chodidly, prsty a patou. Učila se používat mimiku celého obličeje: například „13 pohybů hlavy, 9 pohybů očních bulv, 9 pohybů očních víček,

36 různých pohledů očí, 7 pohybů obočí, 6 pohybů nosu, 6 pohybů tváří, 6 pohybů rtů, 7 pohybů brady a čtvero pohybů citově zabarveného obličeje, např. zděšený, šťastný, zpocený, nebo uplakaný“. Déva však nemluvila pouze pohyby nohou a obličeje. Tančila také rukama, jejichž jednotlivá gesta hovořila místo slov. V přeneseném významu tanečnice rukama „mudrovala“, neboť těmto pohybům rukou říkají v Indii „mudry“. Každá mudra může mít více významů. Například zaťaté prsty ruky se zdviženým prstem značí slova: bůh, man-žel, sloup nebo třeba luk. Složité? A to si ještě představte, že tehdy mohly být bohům v chrámech zasvěceny jen dívky velmi mladé, štíhlé, ani velké ani malé, s pravidelným obličejem a hustými vlasy. Zkrátka pro klasický tanec klasická krása. Kdo je vybíral? No přece muži! Jak se tanec Bharata natyam tančí? Mrkněte na: www.youtube.com a zadejte slova: Bharata natyam.

54

text: Petra Verzichová, foto: rasabihari.com

SE STAROVĚKOU EGYPTSKOU TANEČNICÍ VYRYTOU DO KAMENE JSME SI PROHÝBALI PÁTEŘ MINULE A DNES ZAČNEME OPRAVDU VELKOLEPOU SHOW. VEZMEME TO TOTIŽ PŘES BOLLYWOOD, INDICKOU TOVÁRNU NA SNY, KTERÁ JE VĚTŠÍ NEŽ NÁM DOBŘE ZNÁMÝ AMERICKÝ HOLLYWOOD.

55

Vyjdeš na chodbu akorát včas, abys zahlédl lékaře v bílém plášti, který se tě zeptá, kde je to zatracené okno. Udiveně mu odpovíš, že přece stojí přímo před ním, a než mrkneš, doktor se rozeběhne a proletí jím ven. Podívat se nejdeš, tvůj pokoj je v pátém patře. Když se konečně odhodláš opustit nemocnici a vyjít do města, zjistíš, že nic není jako dřív. Vítej v nových časech. Jsi možná poslední člověk na Zemi, který vidí. Ostatní oslepli, když se minulou noc dívali na zelené hvězdy padající z nebe. Ty jsi nemohl, protože jsi měl zavázané oči. Dostal jsi přes ně trifidím žahadlem. Trifidi jsou moc roztomilé rostliny, ze kterých se snadno a levně získává ten nejjemnější jedlý olej. Dospělý trifid měří kolem dvou metrů, umí se vytrhnout z hlíny a „chodit“. Ze spodní části stonku mu vyrůstají proutky, jimiž komunikuje s ostatními kámoši svého druhu. Má rád maso. Na vše, co se kolem něj pohne, proto vystře-

luje z květu dlouhé žahadlo. Zásah se podobá silné ráně elektrickým proudem a pro člověka může být smrtelný. Pole kolem Londýna, kde se děj odehrává, jsou trifidy posetá, kam až oko dohlédne. Pomalu vyvracejí kůly, k nimž jsou z bezpečnostních důvodů připoutáni, a dávají se do pohybu. Na rozdíl od lidí vidět nepotřebují…Obyvatelé města zatím pěkně zmatkují. Páchají sebevraždy, vraždy, drancují obchody a pořádají hony na vidoucí, které pak nutí, aby jim sloužili. Brzy zjistíš, že nejsi sám, komu šťastná náhoda uchovala zrak, to ti však situaci o moc neulehčí. Na cestě k záchraně toho, co z naší civilizace ještě zbylo, budeš bojovat nejen s trifidy, kteří se doslova utrhnou z řetězu a vezmou Londýn útokem, ale i se zločineckými gangy, nábožen-skými fanatiky a dalšími blázny, kteří si globální zkázu vyloží jako výbornou příležitost k dosažení svých cílů. text: Martina Overstreet, foto: archiv

KONEC SVĚTA MŮŽE VYPA-DAT TŘEBA TAKHLE: PRO-BUDÍŠ SE V NEMOCNICI DO NAPROSTÉHO TICHA. ŽÁDNÝ HLUK Z ULICE, ŽÁDNÁ AUTA, HLASY, NIC. MOHLA BY BÝT NE-DĚLE, TY ALE BEZPEČNĚ VÍŠ, ŽE JE STŘEDA. TO JE DIVNÉ.

56

Kdo

by si

dne

ska

děla

l hla

vu z

hude

bníc

h šk

atul

ek. K

dyž

se ti

něc

o líb

í, už

díbn

i si t

ady

a pů

jč si

tam

. Bez

ejm

enný

de

but n

ewyo

rské

zpěv

ačky

San

togo

ld je

skvě

lá jí

zda

od

začá

tku

do k

once

a v

ůbec

nev

adí,

že k

aždý

pes

(=pí

snič

ka)

je ji

ná v

es (=

styl

). LE

S Ar

tiste

s je

letn

í hym

na, C

reat

or

fung

uje

v hi

phop

ovýc

h kl

ubec

h a

Ligh

ts O

ut je

zase

ro

ckov

á vy

palo

vačk

a. Z

vedn

ěte

ruku

pro

nej

větš

í hud

ební

ob

jev

leto

šníh

o ro

ku!

www.

mys

pace

.com

/san

togo

ld(k

v)

Když

si T

ha C

arte

r III p

osle

chne

te, b

udet

e mu

mu-

set d

át za

pra

vdu.

Pod

ařilo

se m

u se

stav

it al

bum

, kt

eré m

á pro

každ

ého n

ěco.

Beat

v A

Mill

i je t

ak

mas

ivní, ž

e by k

lidně

moh

l zbo

urat

klub

, Lol

ipop

je

zase

r’n’

b po

dle s

ouča

snéh

o stři

hu a

to je

jen

začá

tek.

V Dr

. Car

ter v

ystu

puje

jako d

okto

r, kte

rý

léčí

nedu

hy n

ekva

litní

ch ra

pper

ů. V

e sku

tečn

osti

by m

ěl od

born

ou p

omoc

vyhl

edat

on–j

eho r

ap je

to

tiž zc

ela š

ílený

.ww

w.lil

wayn

e.com

(kv)

Jestli Blade Runner není nejlepší sci-fi film všech dob, ať se pro-padnu. Detektiv Rick Deckard (Harrison Ford) se v něm vydává zničit skupinku dokonalých bojových androidů, kteří uprchli z mimozemské kolonie, aby mohli žít na planetě Zemi. Pátrá po nich ve špinavých zákoutích města, obvykle v noci a za deště, což filmu dodává zvlášt-ní temnou atmosféru. Tu ještě podtrhuje skvělá hudba od řeckého skladatele Vangelise. Deckardovi se podaří zabít všechny roboty. Nedokáže to až u posled-ního – do nádherné androidky Rachael se totiž zamiluje. Díky ní navíc začne pochybovat, jestli on sám není nakonec také robot. Film má dva konce. Ten šťastný k hotovému snímku přilepilo filmové studio. To se ale vůbec nelíbilo režisérovi Ridleymu Scottovi a novější verze vydaná na DVD už romantické finále neobsahuje. Koukněte na tenhle film natočený podle románu P. K. Dicka. Bude vás z něho mrazit v zádech a budete lapat po dechu, ale rozhodně se nebudete nudit.

(kv)

V BLÍZKÉ BUDOUCNOSTI BUDOU ROBOTI OD LIDÍ K NEROZEZNÁNÍ. BUDOU VÝKONNĚJŠÍ A INTELI-GENTNĚJŠÍ A MOŽNÁ SE JEDNOU ZAČNOU PTÁT: K ČEMU VŮBEC POTŘEBU-JEME LIDI?

ŘÍKÁ O SOBĚ, ŽE JE

NEJVĚTŠÍ ŽIJÍCÍ RAP-

PER, A V JEHO PŘÍPADĚ

TO NENÍ JEN BOHAPUSTÉ

CHVÁSTÁNÍ.

SANTOGOLD VZALA PUNK,

RAP, ROCK, POP A SKA.

HODILA TO DO VELKÉHO

HRNCE, ZAMÍCHALA

A UVAŘILA SKVĚLOU DESKU.

57

NA PRVNÍ POHLED SE NIC ZVLÁŠTNÍHO NEDĚJE. ŘÍJEN 2008 PROBÍHÁ JAKO KTERÝKOLIV JINÝ MĚSÍC. PŘESTO SE MOŽNÁ ZAPÍŠE DO DĚJIN STEJNĚ VÝZNAMNĚ JAKO DUBEN 1976, KDY TŘI AMERIČTÍ KLUCI ZALOŽILI FIRMU APPLE, NEBO ROK 1984,

Hraješ často na počítači a chceš si úžasná dobro-družství ve virtuálních světech trochu vylepšit? Ať už se věnuješ realtimovým strategiím, first person akcím nebo stále oblíbenějším online hrám na hrdiny (MMORPG), v každém případě ti přijde vhod stylový ovladač Belkin n52te Speed-Pad s nastavitelnou měkkou podložkou zápěstí, modře podsvícenou klávesnicí a praktickým posu-novacím kolečkem. Moderní zařízení nejen skvěle

vypadá a zaručeně ozdobí tvé herní doupě, ale rovněž se chlubí ergonomickým designem, poho-dlně padne do ruky a s protiskluzovým gumovým uchycením nedělá neplechu ani při agresivnějším hraní. Patnáct plně programovatelných kláves lze libovolně nastavit pomocí intuitivního softwaru od firmy Razer, který dále umožňuje i snadné přepínání mezi třemi klávesovými režimy.

v němž se užaslý svět poprvé seznámil s termí-nem Internet. Revoluční změnu tentokrát přináší obálka říjnového čísla amerického časopisu Es-quire, která je vyrobena z elektronického papíru (zkráceně e-paper). Znamená to, že se na obálce budou měnit titulky a objeví se i nějaká ta ani-mace, všechno jako na jednoduchém počítačovém monitoru.Elektronická obálka je silná asi tři milimetry, vybavena miniaturní baterií. Tu navrhli čínští inženýři, kteří na tomto úkolu pracovali několik let. Baterie vydrží tři měsíce, a aby se nevybila předčasně, musel celý náklad časopisu putovat do mrazicích boxů. Teprve z nich se ve správný čas vydal na novinové stánky a ke čtenářům.

Zbylé stránky jsou zatím sice vytištěny pěkně postaru na klasickém papíře, ale do budoucna se s ním můžeme rozloučit. Za takových pět až deset let ho e-paper zcela nahradí, protože už bude stejně lehký a ohebný, takže ho srolujeme a po-hodlně strčíme do kapsy. Budeme na něm číst články, které se budou přímo před našima očima měnit za novější, doplněné o čerstvé informace a fotografie.Počítačoví odborníci čekají, že na e-paper teď za-měří svou pozornost i hackeři, aby otestovali jeho odolnost proti virům a všelijakým legráckám. Vydavatelé časopisu se tomu nebrání, naopak hackery podporují. Vždyť kdo jiný by prý měl přijít se zajímavými nápady a zlepšováky? (m

aove

) zdr

oj: M

iloš Č

erm

ák, R

eflex

58

text

: Pet

r Pro

šek

Pak si na MySpace můžeš hledat přátele podob-ných zájmů, psát oblíbeným kapelám, objevovat nové možnosti, jak vylepšit svou stránku, a při-tom všem jen tak mimochodem pěkně procvičo-vat angličtinu. Pojď na to, není to nic těžkého. K prvnímu kroku stačí mít e-mailovou adresu a vyplnit sign-up formulář na www.myspace.com.

Na adresu, kterou jsi při sign-up uvedl, dostaneš potvrzovací e-mail. V něm klikni na uvedený link a tvůj myspace profil je založen. Profily jsou rozděleny do kategorií people (lidé), band/musi-cian (hudebník/skupina), comedian (herec) nebo filmmaker (režisér) atd.

Pak už stačí jen editovat profil podle tvých představ, zvát si „friends“ (lze i hromadně z tvého e-mailového adresáře, nebo pomocí různých „instant messengerů“). Profil edituješ ze svého „home rozhraní“.

Všechny iniciály, koníčky, oblíbenou hudbu atd., edituješ v základním rozhraní „EDIT PROFILE“. Sem vkládáš i kód, kterým upravuješ podobu profilu (pozadí, barvu, typ písma apod.). Kód lze snadno vygenerovat v dnes již četných (v poslední době i flashových) „Myspace editorech“. Náhled jednoho takového (www.strikefile.com/myspace) máš zde:

Fotky, nebo i gifovou animaci jednoduše uploa-duješ a edituješ z rozhraní „Add/Edit Photos“ (obrázek níže). Zde lze také fotky uspořádat do tematických alb, popisovat je, vybírat hlavní profilovou fotku apod.

Dnes je velmi populární dávat si jako profilová fota tzv. gifové animace, které už jsem zmiňoval. Jak na ně? Z několika foto sekvencí můžeš roz-hýbat vlastní animaci pomocí jednoduché, často freewarové nebo sharewarové aplikace – např. Zone GIF Animator:

Na svůj profil si také můžeš z nějakého hudeb-ního profilu vložit libovolný song, stačí, když v profilovém playeru skupiny klikneš na „Add“ u písničky, která se ti líbí:

Stejně tak jako z MySpace, můžeš vkládat i různá videa z YouTube – stačí okopírovat HTML kód uvedený u videa (embed) a vložit ho v editačním rozhraní do sekce, ve které chceš video mít. Podobně se dají vkládat i různé flashové MP3 multiplayery a podobné aplikace.

Umístění „embed“ HTML kód u YouTube videa:

SERVER WWW.MYSPACE.COM JE NĚCO JAKO OBŘÍ FOTO-VIDEO ALBUM, VE KTERÉM SE MŮŽEŠ HODINY A HODINY BAVIT PROHLÍŽENÍM 110 MILIONŮ STRÁNEK UŽI-VATELŮ Z CELÉHO SVĚTA.AŽ NARAZÍŠ NA DVA TŘI OPRAVDU ZAJÍMAVÉ PRO-FILY, MOŽNÁ DOSTANEŠ CHUŤ ZALOŽIT SI SVŮJ VLASTNÍ.

59

autor článku K. Buriánek děkuje za technickou pomoc Jirkovi Koubovi

60

PRAŽSKÉ SÍDLIŠTĚ JIŽNÍ MĚSTO NENÍ ZROVNA NEJZÁBAV-NĚJŠÍ MÍSTO NA SVĚTĚ. JE SICE NEJVĚTŠÍ V ČR A MÁ ASI TOLIK OBYVATEL JAKO MENŠÍ MĚSTO, ALE MEZI NE-KONEČNÝMI ŘADAMI NAPROSTO STEJNĚ VYPADAJÍCÍCH PA-NELÁKŮ SE PROHÁNÍ VĚTŠINOU JEN VÍTR. CIZINEC TAM SNADNO ZABLOUDÍ A UŽ NIKDY NENAJDE CESTU ZPĚT…

Hehehe, ba ne, Jižák celkem žije. Tvoje kapela nemá kde zkoušet? Venku prší a ty by sis rád zahrál stolní fotbálek? Nebo máš problém, který vyžaduje poradu s někým dospělým (ale přitom chápavým)? Nízkopra-hový klub Jižní pól, který provozuje občanské sdružení Proxima Sociale, je místem, kde se tohle všechno dá vyřešit. My jsme se sem vypravili na Dobytí Jižního pólu, festival pod širým nebem, kde kromě kapel ze zkušebny zahráli i naši oblíbení Manželé – průkopníci hip hopu v Česku, bez kterých by nebyli PSH a nic.

Rozhlédni se u vás v okolí, i ty určitě na nějaký podobný klub narazíš. Nízkoprahový znamená, že do něj můžeš přijít kdykoliv rovnou z ulice, nemusíš se nikde přihlašovat ani objednávat. Je to místo, kde nejsi sám, ale zároveň můžeš zůstat sám sebou.

text: Martina Overstreetfoto: Proxima Socialewww.proximasociale.cz

SÁŘE JE DVANÁCT A CHODÍ DO OSMÉ TŘÍDY. ŠESTOU A SEDMOU DĚLALA NAJEDNOU. LETOS SI TO CHCE ZOPAKOVAT A ZVLÁDNOUT I DEVÍTKU. DO ŠKOLY PŘITOM NECHODÍ, JEN SE JEZDÍ NECHAT VYZKOUŠET.„Doma je nás pět sourozenců a čtyři z nás učí rodiče. Nejmladší sestřičce jsou tři roky, takže té se to zatím netýká. Mě nejvíc baví matematika, dějepis, přírodopis, fyzika a všechny jazyky: angličtina, němčina, francouzština, novozákonní řečtina a latina,“ píše mi v mailu bez jediné gra-matické chyby, takže jí to věřím. Slabé místo? Prý občanská nauka. (No aspoň něco…)

ŠNEK NA SKEJTUJasně, Sára je talent na učení, ale to není všechno. V devíti letech se přihlásila do soutěže o nejlepší návrh maskota, který by reprezentoval Českou republiku na světové výstavě EXPO

2005 v Japonsku. A vyhrála ji. „Šneka Honzíka jsem vytvořila z papíru a tapetového lepidla. Pro-tože neměl ruce ani nohy, přidělala jsem mu pod bříško skateboard, aby nebyl tak pomalý,“ vysvětluje.

Za odměnu byla pozvána do japonské prefektury Aichi, kde se EXPO 2005 konalo. Japonci ji překvapili rouškami, které nosí přes obličej, když mají rýmu, a taky tím, že když v metru zapome-nete deštník, ještě po týdnu ho tam najdete.

POČÍTÁNÍ ZOUBKŮSára od šesti let sbírá známky, máčí je v lékař-ském benzínu, počítá jim zoubky zoubkoměrem, vytváří z nich exponáty a učí se rozpoznávat pravé od padělků. Filatelie je zřejmě docela dobrodružná záležitost, i když se to na první pohled nezdá. V září proběhla v Praze Světová výstava poštovních známek, na kterou zapůjčila svou sbírku i britská královna Alžběta II. Tato sympatická starší dáma je majitelkou jednoho z dvanácti exemplářů modrého mauritia, který patří mezi nejvzácnější a nejslavnější známky na světě. Bezpečnostní opatření při převozu sbírky Jejího Veličenstva byla velkolepá, úplně

jak z akčních filmů. Výstavy PRAGA 2008 se jako soutěžící pochopitelně zúčastnila i Sára. Se svým exponátem získala velkou stříbrnou medaili.

SLEČNA VŠESTRANNÁSára se věnuje výtvarnému umění, zkouší různé techniky, od linorytu po olej, paličkuje, plete, vyšívá, se sestrou navrhují modely šatů (nejra-ději gotických a renesančních), hraje na housle a na klavír, ale taky jezdí na koni, rybaří, lítá po lese a s kluky staví bunkry nebo vymýšlí růz-né stopovačky a bojovky. „Televizi doma nemá-me – škoda času. Filmy si pouštíme na počítači, hodně se mi líbila třeba Narnie. Jinak ráda čtu, hlavně dobrodružné knížky Karla Maye a Julese Verna. Hltáme je se ségrou Gabčou v noci pod peřinou s baterkou,“ píše Sára.

Super holka, tahle Sára. To by nás zajímalo, co z ní nakonec bude...

text: Martina Overstreet, foto: archiv Sáry Soukupové

61

VÁNOCE NA KRKU… KDY JSTE NAPOSLE-DY PSALI JEŽÍŠKOVI? POŠLETE NÁM, CO BYSTE SI TAK NEJVÍC PŘÁLI, A MY MU TO VYŘÍDÍME! UKAŽTE SE, ODVAŽTE SE, BUĎTE VTIPNÍ, TO NEJ-ZÁBAVNĚJŠÍ OTISKNEME A ODMĚNÍME.

ZKUUS TO! NNAPIŠ MAAXIMMÁLLNĚĚ 400 ŘŘÁD-KŮ,, PPŘIDEJJ ILUSSTRRACII AA PPOŠLLI BUĎ MAIILEEM NA INFO@@REEDWAAYMMAGG.CZZ,NEBBO NA ADDRESU: RREDWWAYY,PODDBĚĚLOHORRSKÁ 441, 1552 000 PRRAHHA 5.

ČÍMM DDŘÍVV, TÍM LLÍPP! TTADDY TO JDDE STYYLEEM KDOO DŘÍVV PPŘIJJDEE, TENN DDŘÍV MELLE.

64

Máte první rande za sebou? A rozumíte významu slov Bohemka, frustrace, nebo prázdninová práce na černo? Jestli jo, dejte si Ilegální vztahy z edice Fresh nakladatelství Labyrint (www.labyrint.net): „Jsme generace odsouzená k frustraci z nekonečného množství mož-ností. Naše rodiče drtilo, že se směli posunovat pouze jako vagónky na neperspektivní tovární vlečce. Naši generaci paradoxně deprimuje, že nás žádné koleje nesvírají a že si můžeme jezdit off-road, kdekoliv se nám zlíbí. Oni marně hledali smysl života v uspěchaných manžel-stvích, my ho lovíme na googlu.“

Pro ty, co nechtějí číst knihu s tak podezřelým názvem, je tady 5 ba-líčků od firmy www.skateshop.cz. Každý z nich obsahuje triko Riderz Unit, čepici Block Era, pásek a ponožky.