Karel SabinaHrdina nebo zrádce?

Kapitoly z dějin českých médií I (ZUR 211)

Michal Majnuš

(397650)

Zadal: PhDr. Pavel Večeřa, Ph.D.

2012

Karel Sabina byl český spisovatel, dramatik, politik a publicista. O jeho narození se

vedou časté spory, zřejmě pravdivý je matriční údaj, který uvádí datum narození 29. prosince

1813 v Praze. Některé dokumenty uvádí dokonce 28. prosinec 1811. Narodil se jako

nemanželský syn Josefíny Sabinové. Byli velmi chudí, avšak Karel od malička prokazoval

značný talent, a tak mu bylo umožněno studium na Akademickém gymnáziu. Poté studoval

práva a filozofii nejprve v Praze, později ve Vídni; tato studia však nedokončil.

Po akademickém neúspěchu se vrátil do Čech a chvíli pracoval jako soukromý učitel,

pustil se také do psaní. Jako mladý a nadaný muž plný ideálů bojoval za změnu rakouské

politiky a kvůli básni Ku vzdáleným (1835) byl vyšetřován policií, což vedlo k tomu, že

všechny jeho články byly cenzurovány; dostal se prakticky pod permanentní policejní dohled.

Navíc ho tehdejší státní moc podezřívala z účasti v revolučním spolku Mladá Evropa. Tento

tlak ho dohnal až k odjezdu zpět do Vídně roku 1838.

Ve Vídni se spřátelil s vlastníkem politického listu Adler Gross-Hoffingerem, který

poznal Sabinův velký literární a řečnický potenciál a zaměstnal ho ve své redakci. Ovšem

kvůli svým liberálně – radikálním názorům se Sabina dostal do sporu s ministrem policie

a musel Vídeň opustit. V Praze začal přispívat do časopisu Květy či do německých periodik

Humorist, Telegraph a Komet. Stál také u zrodu německého časopisu Ost und West, v němž

bojoval za slovanskou literaturu.

Sabina stál v čele revolučního protirakouského hnutí Repeal (1845), které se později

transformovalo do radikální sociálně – demokratické strany, jejíž se stal ideovým vůdcem

a mluvčím. Účastnil se politických událostí roku 1848; řečnil ve Svatováclavských lázních,

stal se členem Národního výboru (1848) a poslancem, byl vůdčí osobností revoluce za svržení

absolutistického režimu v Rakouském císařství, redigoval Pražské noviny a Včelu, které

fungovaly jako forma odboje. Obhajoval demokratickou zásadu, že veškerá politická moc

vychází z lidu. Za své svobodomyslné názory a za vůdcovství onoho povstání byl na tři

měsíce uvězněn.

Po návratu z vězení roku 1849 psal například do Občanských novin, brzy na to začal

vydávat vlastní demokraticko – sociální sborník Tábor, ve kterém zveřejňoval životopisy

bojovníků za svobodu lidu. V dalším listu Noviny Slovanské lípy zveřejnil prohlášení ruského

profesionálního revolucionáře Bakunina, který připravoval další povstání proti monarchii.

Z redakce byl odvolán, avšak ani to nezabránilo jeho zatčení v květnu 1849. Za údajnou účast

při přípravě povstání byl odsouzen k trestu smrti oběšením. Tento trest mu byl nakonec

zmírněn na 18 let v olomoucké věznici. Roku 1857 však stejně jako většina politických vězňů

dostal amnestii.

Po této trpké životní zkušenosti se vrhl do práce s ještě větší energičností a pílí. Skládal

básně, psal dramata a romány, filozoficko – literární studie, přispíval do politických

i společenských časopisů. Účastnil se prakticky veškerého uměleckého a politického života

v Praze. Působil v redakci Národních listů, pracoval jako dramaturg v Prozatímním divadle,

řečnil v Umělecké besedě a při pokládání základního kamene Národního divadla. Nedokázal

se však dostat z hmotné nouze, dlužil spoustu peněz a navíc těžce onemocněl. To vše ho

přivedlo k největší chybě jeho života. V červenci 1859 se stal tajným policejním agentem.

Roku 1872 byl ze špionáže usvědčen a odsouzen k vyhoštění z Čech; dostal nelichotivou

přezdívku „zrádce národa“. V Čechách však zůstal, publikoval pod pseudonymem nebo

anonymně, dokonce se bál vycházet ven za bílého dne. Umřel v bídě a zapomnění 8. listopadu

1877.

Sabinova umělecká kariéra začala již na studiích, kde se seznámil s Karlem Hynkem

Máchou, se kterým byl společně v kroužku mladých přátel literatury. Oba silně ovlivnilo dílo

anglického romantika George Gordona Byrona (1788 – 1824). Od roku 1835 uveřejňoval své

básně v časopisech (např. Květy) a v roce 1841 vydal sbírku Básně. Poté začal psát povídky

a neváhal ani zpracovat historickou látku, konkrétně husitské dějiny, v souboru povídek

Obrazy ze XIV. a XV. věku (1844). Prvními románovými pokusy byly knihy Blouznění (1857)

a Hedvika (1858). Od roku 1858 až do roku 1863 pracoval na humoristickém románu Věčný

ženich, v roce 1963 vydává také čtyřdílný román Na Poušti, který zobrazuje sociální,

umělecké a literární poměry v Čechách. Vydal též německy psaný román Die Sturmvögel der

Revolutions in Österreich von dem März 1848 (1879). Mezi jeho nejznámější dramata patří

Černá růže (1868) a Šašek Jiřího z Poděbrad (1870). Psal též literární kritiku, literárně –

historické články či odborné studie: Slovo o románu vůbec a českém zvláště (1858), Dějepis

literatury českoslovanské (1866). Složil libreta ke Smetanově Prodané nevěstě (1866) či

k opeře Braniboři v Čechách (1866).

SEZNAM ZDROJŮ

1) Karel Sabina. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA):

Wikimedia Foundation, 2001-2012 [cit. 2012-04-26]. Dostupné z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Sabina

2) Komenského slovník naučný: 9. svazek (Pernštejn - Slovanský ústav). Praha:

Vydavatelství a nakladatelství Komenského slovníku naučného, 1938. Sign: PK-II-

0000.028,9 (MZK)

3) Masarykův slovník naučný: lidová encyklopedie všeobecných vědomostí. Díl 6. (R - S).

Praha: Československý kompas, 1932. Sign: PK-II-0028.065,6 (MZK)

4) Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Praha: Paseka,

Argo, 1996 - 2003. ISBN 80-7185-057-8 (Paseka: soubor: váz.); 80-7203-007-8 (Argo:

soubor: váz.).