00000000 00000000 00 00 § § 00 oo 00 00 00 oo 00 oo 00 oo 00 00 00 QO 00 00 70 So JO 50 5o >0 s

000000000000000OOOOOOOOOOOOOOOOi 0000 000 000000000 00000000 0000000 ) 0000000000000000000000000000000000 >000000 000000000 0000 0000000000 00 00 0 00 00 88 88 00 00 00 88 00 00 00 00 00 00 88 88

KULTURNE - POLITICKY MESICNf K PRO ČECHY A SLOVÁKY V EXILU

Ročník VI. Kveten i960. Číslo 7. (67.)

00 00 00 00 90 00 00 3000000000000000000000000000000o00oo000000oo000000000000000o00000oooooogg

VyčLávái Dr.Jan Beran s redakční radou.

Veškerou korespondenci pro redakci i administraci časopisu zasílejet na

jo 5o Ö 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 -OOOOOOOOOOOOOO'

00 adr,:dr.J.Beran,Rotterdam,Posťbox 98. 00

00 >00000000000000000000000000000000000000000000000000000000000 >0000000o0000000000000000000000000000o00000000000o0000000000

oooooooooooooooooooooooooooooooooooo - '-++++++++++++ o 0+ 0+

0+

Vážený čtenáři (čtenářko).

Vydavatelstvo Modré revue přináší veliké hmotné i pracovní oběti, aby udrželo list a umožnilo jeho

8" pravidelné vycházení. Nemůže náklady, jež se usta-vičně stupňují, ještě více zvětšovat a musí pomýšlet na jejich snížení. Modrá revue nebyla myšlena jako výdělečný podnik, nemůžeme ji však p.oaílat zdarma, pokud pro to nemluví zvláštní důvody. Musíme proto žádat všechny odběratele, kteří si přejí dalšího zasílání Modré revue, aby laskavě přispěli na tisko-vý fond.

Zjišťujeme s politováním, že jste na tiskový fond neposlal již delší dobu žádný příspěvek a prosíme Vás, abyste si uvědomil, jakým finančním zatížením je pro nás vydávání Modré revue a abyste na toto vy-dávání přispěl nějakou přiměřenou částkou, protože bychom byli jinak nuceni v rámci naší, úsporné akce zastavit Vám zasílání našeho časopisu. Je-li ovšem. Vaše hospodářská situace taková, že Vám nedovoluje ani nejmenší příspěvek, rádi Vám budeme list i nadá-le zasílat, sdělíte-li nám to.

Doufáme, že nám nezazlíte tuto připomínku. Chceme-li udržet list pro ty, kteří mají o něj zájem, musíme odstranit všechny zbytečné výdaje, k nimž pa-tří také papír a poštovné na výtisky pro ty, kteří o list zájem nemají.

Těšíme se na Vaše milé zprávy a jsme s krajanským pozdravem

VYDAVATELSTVO "MODREÍ REVUE" •f

ROTTERDAM Postbox 98.

oS^SooSooooooioooooSoooooooooooííófc

OOOOOOOOOOOOOOOO000000000OOOOOOOOOOOOOOQ00000000000000OOOOOOOOOOOOOO000000 0000000000000000000000000000000000000ooooooooooooooooooooooooooooooooooooo 00 00 00 00 00 00 88 00 00 88 00 00 00 oo 00 00 00 00 00 00 00 >0 5o 30 30

€ Z P i

jĚř VA m

"Ufr - t

(/f///;///\

W/f/f/Ár '''•w/m

Ročník VI „• •Kveten i960. >0000000000000,000000 000000000 000

Vydáváí Dr»Jan Beran s redakční radou.

00 00 00 00 88 00 00 00 88 00 00 00 88 00 88 00 00 QO 00 00 00 00 00 88 00 00 "JO Í8

88 88 adr,:dr.J.Beran,Rotterdam,Postbox 98. 00 7 1 00 00

KULTURNĚ -POLITICKY MESICNIK PRO ČECHY A SLOVÁKY V EXILU

Číslo 7. ;-(67.) 0000000000000000000000000000000000OOOOOOí Veškerou korespondenci pro redakci i administraci časopisu zasílejet na

80000000000000000000000000000000000oo00000000oo0000000000000oo00000000 oöö 00000000000000000000000000000000000000000000000.0000000000000000000000000

Fr. S, Procházka

" Přemýšlej, jak a proč se stalo, svědomí zpytuj, nalezneš, kde pravda byla pošlapána, a kde se nadýmala lež, Cín dal ses živit uspáváve, a zda to bylo k životu, ne k smrti tvé a i tvé země, zda k jásotu či skřípotu,

(tfryvek ze SYíÍTEČTnX EXHORTY k 28.X.1933.)

OSUDY ÚSTAVY z 1920.

Každoročně se 1c výročí událostí z února 1948 vynoří v mezinárodní i exilníyeřejnosti mnoho úvah o tom, zda a jak byla porušena ústava ČSR z 1920* K le-tošnímu výročí napsal jakýsi pan prof,Bystřický, jenž na Karlově universitě v Praze vyučuje komunistické parodii ústavního práva, do londýnských "Times" polemiku s tvr-zením onoho listu, že komunisté svými rejdy podvrátili ústavu. Pan prof.Bystřický ujišťuje, že všechno, co se v únoru stalo, dělo se přesně podle ústavy. Bývalý so-ciálně demokratický poslanec a ministr František Tymeš napsal stejně dlouhý výklad, jímž se snažil potvrdit, že pan prof.Bystřický na pravdu. O panu Tymešovi se ovšem nikdy nevědělo, že dovede-anglicky a že čte "Tines" a je dokonce schopen jim napsat dopis, líení to známo ani o panu prof.Bystřičkám. Je proto zřejmé, že tu jde o vý-.robek píle ěs.komunistické propagandy, který oba páni ochotně nebo poslušně pode-psali, " r '.

Diskuse o ton, byla-li či nebyla v únorových událostech r.1948 porušena ústava z I92O je docela planá, protože na neštěstí tato ústava byla- hodně dlouho před tím už jen ošidným heslem, jímž se nejhorlivěji oháněli, ti, kteří chtěli lid ..nejdůkladněji napálit a kteří ji 00 nejhruběji porušovali a odstraňovali. Formálně ..a výslovně byla ovšem zrušena a odhozena až po únorových událostech - fakticky byla však kus po kuse odstraňována již od 1938. Proto je na čase zaznamenat její histo-rii od jejího uzákonění až do jejího definitivního odvolání.

Jako všechny jiné ťtstavy ná i československá ústava z 29*února 1920 ve svén §33. ustanovení o ton, jakýn způsoben ji lze znönit. Tento paragraf pravíš "K usnesení o vypovědění války, ke zněně této ústavní listiny a jejíoh součástí je třeba třípětinové většiny všech členů v každé sněnovně." Zákon o jednaoín řádu po-slanecké sněnovny z 15.dubna 1920 toto ustanovení výslovně opakuje ve svén § 56. Proto tedy každá zněna toho co stanoví ústava z 1920 je neplatná, pokud nebyla s~hsrú-lena předepsanou většinou. Není tudíž potřebí si lánat hlavu a přít se platí-li to či ono opatření, když tu náne jasné neřítkos znění ústavní listiny a předepsanou většinu k zněně těchto ustanovení. Můžene si proto vždy položit otázku? je to po-dle ustanovení ústavy, či kdy se pro odchylný postup vyslovila třípětinová většina v obou sněnovnách?

V přednnichovské republice. Až do Mnichova byla ústava republiky zachovávána, ač i v onon období se

praxe našeho veřejného a ai-čArr̂ bo života v některých sněrech odchýlila od ducha ústa vy a zřejně i únyslu zákonodárce. Jevilo' se to hlavně tin, že některá její ustano-vení nebyla přesně plněna, nebo se obcházela. Sen patří na příklad předběžná censu ra tisku, jejíž provádění .bylo zakázáno ústavou, ač ne jhorlivě jšínizastánci v pra-xi byli právě ti? kteří se vydávali za její hlavní oběti, totiž konunisté a jiná ra dikálně'křiklounská neb protistátní hnutí.

Závažnějšín připaden ne sice příného porušení ústavy, ale jejího neplně ní, bylo oponenutí zřídit Ústavní soud, jejž ústava předvídala. Tento' soudně! být strážcen ústavy a korektiven činů, jiniž se nenohl zabývat ani Nejvyšší soud, pří-slušný pro věci soudnictví 'civilního a trestního, ani Nejvyšší správní soud,přísluš-ný pro věci adninistrativníe Pouze Ústavní soud by byl nohl prozkounat na příklad protiústavní postup tak zvaného Volebního soudu, jehož existence a zejnéna složení se příčilo celé podstatě československé soustavy soudní, protože byl složgn ze zá-stupců politických stran a ne z nezávislých, nesesdditelných a nestrannýoh soudců. Praxe tohoto soudu byla nesporně v rozporu s ústavou, zejnéna ovšen jejín duchen a únyslen ústavodárce, ale i s celýn právnín řaden republiky, protože tento t.zv.soud uznával platnost t.Zv.poslaneckých a senátorských reversů i povinnost' volených čle-nů Národního shronáždění vzdát se mandátu, žádá-lio to jejich strana. Každý jiný soud by v analogiokén případu uznal, že ujednání příčící 's<í zákonůn (a reversy a. ná roky stran na nandát se zřejně příčily ústavě) a dobrýn nravůn jsou neplatná a neza žalovatelná. Protože však až na národní denokracii, jež svýn zástupoůn reversy nedá vala podepsat a k vclebnínu soudu se nikdy neuchylovala a na Ligu proti vázanýn kan didátr„'n listinán (pozdější Národní ligu) všechny politioké strany, představující víc než předepsané tři pětiny všech členů obou sněnoven, reversy požadovaly a je u-platňovaly a tak praxi Volebního soudu schvalovaly, lze říci, že toto nerespektová-ní ústavy bylo legalisováno alespoň nicky a potřebná většina že by se byla patrně nalezla,, Toto porušování nebylo ovšen správné a bylo vážnýn kažen na našen státnín životě,. Kdo chtěl praxi Volebního soudu legalisovat, něl tak učinit zněnou ústavní-ho zákona. .

Mnichovská kříseP Až na tyto závady byla však ústava republiky pečlivě zachovávána. První

její hrubé porušení nastalo, když vláda republiky přijala nnichovský diktát a odstou-pila značnou část úžení republiky jinénu států. Stalo se tak bez souhlasu parlanen-tu,, ač podle ústavy vláda bez takového souhlasu nenohla odstoupit ani čtvereční ni-linetr. Rozhodnutí odstoupit úžení vyžadovalo ústavního zákona, vyžadujícího třípě-tinové většiny v obou sněnovnách. Zde byla nesporně porušena ústava, protože si vláda osobila noc výslovně vyhrazenou parlanentu a nevyžádala si ani dodatečného schválenío

Je ovšen pravda, že pro toto nedbání ústavy a parlanentu zde bylo nnoho velni vážných důvodů, Vláda byla postavena před rozhodnutí se pro válku, bez spojaa-oů? ba proti nin, nebo pro kapitulaci a práven či nepráven se pod nátlaken velnocí -

í - 3 -

a také spojenců, zavázaných smluvně k ponoci - rozhodla pro kapitulaci. Na parla-mentní projednání věci nebylo času - diktát byl spojen s Ultimaten velni krátkodo-bým. V parlamentu by se pro takové .usnesení stěží nalezla nedostaěujíoí prostá vět-šina, jistě však ne třípětinová, Proto také ani potom ne-byl učiněn pokus legaliso-vat odstoupení uzení. Mnozí činitelé dokonce dávali záměrně přednost tonu nechat odstoupení uzení ve stavu nelegálním, protože nepřejudikujícím možnost odčinění při změně;poměrů, s níž pevně počítali. Hitler neměl takovou úctu k zákonům a právům parlamentů jako Bedřich Veliký, který, když mu rakouská- císařovna odstoupila Horní Slezsko, dal si toto postoupení ještě . potvrdit českým sněmem. Argumentace činitelů t.zv.druhé republiky, ač pochopitelná, přehlížela jedno vážné nebezpečí, před nínž varují všechny zkušenosti, že totiž připustí-li se a strpí jedno porušení zákona a práva, ostatní následují zcela automaticky, až celý právní systém zmizí a bude zni-čen soustavným nedbáním a porušováním. Celá cesta tak zvané druhé republiky se vy-značuje soustavným porušováním ústavy z 1920. Není pochyby, že vůdčí činitelé stá-tu v oné. době tak činili neradi a jen proto, že neměli jiné možnosti a že snad v nr.-legálnosti toho, co činili pod zevním, nátlaken, spatřovs,li nožnost to snadno odči-nit, jakmile se k tonu naskytne příležitost, Fakten však zůstává, ž.e jejich činy... nebyly v souladu s ústavou, ba se jí přímo příčily, že jejich změny ústavního zří-zení nebyly provedeny podle této ústavy a že konečně ani jejich oprávnění' vládnout nemělo opory v ústavě, nýbrž jen v pochopení lidu, že jinak dočasně nelze. Byl to paradoxní stav, při němž lid, lpící na staré ústavě,' přijímal její porušení jako nutnost. Volba Háchy presidentem byla sporná, pokud jde o její legalitu podle usta-novení ústavy. Kdyby však se byl lid nohl vyslovit svobodným hlasováním, byl by ji byl potvrdil. Okupací českých zení a nastolením Protektorátu Cechy a Morava,jakož i zřízením slovenského fašistického státu zdrojem práva, nebyla již ústava z 1920, ale libovůle Adolfa,Hitlera,

Od okupace do války. Ani porušení ústavy, ani její násilné"odstranění a Zrušení' samostatné

republiky nepřijal český lid jako něco "definitivního a neodčinitelného, tfstava, ač za plné účinnosti často kritisována, se ve chvíli, kdy byla hozena do koše, stala politickým progranen,až na hrstku zrádců, pro celý národ. Odbojové akce v zahrani-čí, spontánně vznikající v nejrůznojších zeních a jsoucí v duševnín a někdy i fak-tickén styku s odbojem domácín, vyhlásily hned od sáného počátku platnost a závaz.»-nos.t, staré ústavy a neplatnost všech činů, jí se příčícím« Všude byly odmítnuty všechny změny, právního řádu, k ninž došlo od Mnichova*. Také zahraniční vláda, vy-tvořená dr.Benešer. v Londýně, stála zprvu na tonto stanovisku, velni slavnostně vy-hlášenén. Na neštěstí se od něho velni brzy odchýlila, Sana.začala porušovat a měnit ústavu, z níž vyvozovala svou autoritu. Zprvu byly tyto změny označovány jen za dočasné,- ale od nich byl k trvalým zněnár.i již jen krok. Znova se tu dokumentova-la platnost poučky, že každé porušení práva vede k bezpráví.

Vytvoření zahraniční vlády sané bylo jistě činem svénocnýn, ale dalo se zdůvodnit potřebou a tím, že souhlas národa se zde dal důvodně předpokládat. Ko-nečně se ustavení této vlády rozcházelo s ústavní praxí jen formálně a ne věcně. Za normálních dob vládu přece sestavoval designovaný ministerstký předseda a presi-dentův souhlas k listině r.iinistrů byl více méně formální. Na rozdíl od některých jiných států nebyla československá vláda volena parlamentem, ani nepotřebovala jeho výslovného potvrzení a mohla existovat, pokud ji parlament nevypudil, ministři pak (včetně ninisterského předsedy) nemuseli být členy parlamentu, jako jo tomu v někte-rých jiných zemích. Měli jsme přece t.zv. .úřednické vlády. Vláda byla u nás vý-tvorem dohody politických stran. Po této stránce se tedy exilní vláda nijak hrubě něpříčila ústavní a politické praxi dob svobody, i když nebyla v souladu s literou zákonů. ... ..... ..

Zbytečným nedbáním ústavy, bylo ovšem, že se dr.Beneš, jehož vůdcovství ve Vládě nebylo sporné, "znovu ujal úřadu presidenta republiky". Presidenta volilo Národní shromáždění a jen ono, tfstava neznala žádné náhražky za tuto volbu. Ani

_ 4 -

v ústave ani'v naší politické-praxi není opory pro možnost, aby se, odstoupivší pre-sident znovu ujal svého úřadu. Toto nedbání ústavy bylo ostatně také docela zbyté o-"né, protože podle § 51« ústavního zákona mohl dr.Beneš jako předseda vlády vykoná-vat docela dobře úkony hlavy státu, Ústava pamatuje na to, že by republika mohla být bez presidenta a přenáší až do řádné volby oprávnění presidentské na minister-ského předsedu. (Viz na příklad interregnum po'odstoupení T.G.Masaryka do volby dr. Beneše.)

Sluší ovšem v zájmu spravedlnosti' uvésti, že v době, kdy se ustavila v Londýně zahraniční vláda, drtivá většina Cechů a Slováků v zahraničí proti tomu neměla námitek, S'lo více o věc než o formu nikdo si neuvědomoval, že toto poruše ní řádů a předpisů, i když S Q p X* O IIG dalo nalézti mnohé zdůvodnění razí toliko cestu dalšímu porušování, jež bude mít jédnou katastrofální důsledky. Budiž znova připomenuto, že každý svémocný čin, jemuž se Včas nezabrání, vede k libovůli, jíž pak zabránit nelze.

Londýnská vláda. Vznik zahraniční vlády československé za druhé světové války a zejména

zřízení úřadu presidenta bylo zřejmě provedeno způsobem, příčícím se ústavě a nema---jícím v ní nejmenší opory. Nicméně, žádný Ústavní soud, kdyby existoval a byl do-datečně povolán, aby zkoumal události a činy oné doby,,nebyl by ochoten vynésti roz-sudek zatracující vznik oné vlády, stejně jako by nebyí nepříznivý politický soud národa povolaného se vyslovit hlasovacím lístkem. Mimořádné okolnosti, plynoucí z okupace, státu nepřátelskou mocností, znemožňovaly přesné zachovávání.zákonů, oby-čejných i ústavních. Každé opatření přechodné povahy, směřující k obnovení právní-ho řádu, bylo v souladu s politickou vůlí národa, i když se od právního řádu sebe více odchylovalo. 0 tom nelze mít nejmenších pochybností. Důležitým předpokladem ovšem bylo, aby opatření ne ústavní a samovolná byla jen přechodná a aby měla skuteč ně za cíl obnovení ústavního a právního řádu. Nikdo nemůže očekávat, že by národ za okolností tak mimořádných byl ochoten štípat vlas, analysovat každý krok pod lu-pou, ač větší pozornost k právním formám mohla snad národ i stát uvarovat od.mnohé-ho zla.

Londýnská zahraniční vláda československá,, ač vstoupila v život samovol-ně, nebyla národem doma a v exilu považována za nelegální, již proto no, že za svůj cí-1 vyhlásila plnou obnovu legality. Na samém počátku akce, vedené dr.Benešen (akce ostatní nemají pro tuto úvahu důležitost, protože poměrně velmi' brzy vedení všech akcí přešlo do rukou dr.Beneše), byl zveřejněn její program, Dr.Edvard Beneš prohlásil na příklad Ö.června 1939 na schůzi legionářů v Chicagu:

''Půjdeme do boje za svobodu své staré vlasti a za vydobytí své staré Česko-slovenské republiky... Víme, že do Evropy se musí vrátit režim svobody a de-mokracie, a že i nacistický režim u nás bude znova- nahražen režimem svobody, t.j. režimem demokratické Československé republiky... Máme za sebou více než deset milionů Cechů, Slováků a Karpatorusů, kteří jsou dnes v moci diktátor-

. ského režimu, kteří proto, že zažili ten krátký násilný režim, se dnes sjed-notili v jedné myšlence podniknout všechno, aby stará demokratická republika byla obnovena... Sekl jsem vám už při jiné příležitosti, že v dané chvíli vy tvoříme z politických činitelů, v zahraničí jsoucích, politické direktorium, které pak bude představovat plnou jednotu a oddanou spolupráci všech nás v celém světě a která ponese prapor naší svobody a samostatnosti na základě programu, jak jsme vám jej zde nastínil a který je nám jistě všem společný.. Pro mně také neexistuje žádného rozdělení na frontu pravou nebo levou... všechno to, co v osvobozené vlasti přijde, co1 se tam stane, bude rozhodnuto v pravém slova smyslu především národem doma... Konec ten znamená obnovu na-ší československé demokracie a svobody,.." (Podtržená místa v tomto citátu a následujícím byla podtržena dr,Benešem,)

Takových projevů učinil dr,Beneš slušný počet a jeho stoupenci i odpůr-oi mohli'proto soudit, že cílem je obnovení předmnichovské Československé republiky

- 5 -

nejen ve starých hranicích, ale také v původnín právním řádu. Proto se také sotva kdo v zahraničí (a jistě nikdo dona) pozastavil nad tin, že nísto slíbeného direkto-ria, byla zřízena vláda. Pro národ dona a pro drtivou, většinu exilu fakt, že v za-:, hraničí jc uznaná vláda, znanenal víc než nějaké direktoriím.

V rozhlašován1 projevu po uznání provisorní československé vlády,"vysíla-ném do Československa 24.července 1940, opakoval dr.Beneš jako president ve výkonu • své funkce,.^00 psal a říkal do té doby,. Pravil:

"Neuznavse" Mnichova a nic z toho, co přivodil, hájili jsme a hájině .zásadu,že Československé rc-publika Masarykdva existovala i po Mnichově dál. Celá našev. právní soustava nezinárodně-právně a politicky tudíž pokračuje, pro nás práv-ně není ného odchodu z úřadu.a vlasti, pro nás právně není rozbiti republiky, právně a politicky neexistuje pro nás nic, co provedl násilnioký režin u nás po 15.březnu 1939.•« Prohlašuji dále za neexistující a bezprávná všechno tot

t. fc čenu.jsne byli od záři 1938 nezákonně a neústavně přinuceni-." Toto prohlášení dr.Beneše, jako presidenta republiky k lidu ve vlasti, je do-

cela jasné. Co se stalo, neplatí a neuznává se. Platí 00 bylo násilně odstraněno a porušeno. lístava z 1920 přijde znova k platnosti, jaknile budou Horno i vyhnáni ze ženě. .

Že tato interpretace projevů dr.Beneše a jeho spolupracovníků nebyla jen -zbožnýn přánín stoupenců ústavy, denokracie a svobody, potvrzuje svědek nad ji-né povolaný, protože oficiální. -Dr.Hubert Ripka, 'státní ninistr v čs.ministerstvu zahraničí v Londýně, napsal jnénen čs.infornační služby předmluvu k sborníku proje-vů, řečí a dokumentů dr,Edvarda Beneše (Šest let exilu a druhé světové války. Vydal týdeník Čechoslovák v Londýně). Dr.Beneš by jistě nebyl dovolil, aby někdo zkreslo-val jeho názory a výroky a to dokonce v přednluvě k jeho knize. Proto lze Ripk.ovu přednluvu k Benešově knize považovat za schválený výklad Benešovy politiky. Br.Rip-ka píše doslovně totos

"Od začátku akce president si byl vědon, že politické vedpní v zahraničí há a nůže nit jediný mandá,t; na nezinárodnín foru připravovat a sjednávat nezi-národně-politické a právní předpoklady a záruku pro obnovení Republiky, že však není oprávněno přejímat jakékoli mezinárodní nebo vnitropolitické závaz-ky, o nichž jed,ině sní a nůže ..rozhodovat teprve osvobozený národ. Pokládal sebe a všechny ostatní-naše politické činitele v -zahraničí jen za exponenty a svobodné nluvčí národa v dočasně obsazené vlasti, jejióhž .úkol a poslání skončí, jaknile národ bude zase svobodný a nezávislý."

Aby zdůraznil svou argunentaci dr.Ripka cituje z jiného projevu dr.Be-neše tato sloval , .

"Nená nikdo z nás práva pro budoucnost náš lid a stát v zásadních-věcech vnitřních nebo mezinárodních k čenukoliv definitivně zavazovat..."

A dr,Ripka v konentáři, mluvícín oficiálně jménem čs. informační služby pokračuje taktos

"proto president, důsledně odmítal a odmítá jakékoli ujednání, která by se sta-la v zahraničí, o. příštích věcech ústavních, praktických administrativních,

. národnostních,, sociálních a kulturních nebo hospodářských,, proto i jednání zahraničně-politická' ději se s výhradou, že konečné slovo o nich může říci jen osvobozený národ."

Podobných projevů by se dalo uvést nnoho, ale není snad potřebí. Vedení zahraniční akce mluvilo o neplatnosti změn a obnově toho, co bylo. Zahraniční vláda odvozovala všechno své • oprávnění z ústavy z r.1920 a dalo se proto-očekávat, že tu-to ústavu bude respektovat a ochraňovat, že vůle národa, jež ná o všem rozhodnout, bude pochopitelně se moci projevit podle ustanovení ústavy. Všechny projevy,úřední i poloúřední nasvědčovaly,'že tento úmysl zde skutečně byl, nebo byl alespoň před-stírán. Škoda, že dr.Beneš a jeho pomocníci nezůstali věrni zásadám, v jejichž jmé-nu se ujali vedení národa a jeho boje za svobodu.

- 6 -

Ústavní dekrety - hřebíky do rakvs ústavy« Na počátku své existence se londýnská zahraniční vláda snažila v orga-

nisaci lös,státního zřízení v zahraničí" respektovat pokud to šlo ústavu z 1920,ač interpretace dvorních juristů dr,Jaroslava Stránského a dr,Jar,Táborského vzbudila nnoho údivu a pochybností. Princip právní kontinuity republiky byl zde uplatnován soustavně, ale poněkud nedůsledně, Dr*'Beneš, který formálně resignor&l na svůj lířad (tin nechcene tvrdit, že tak učinil dobrovolně) a telegramem dx^nářliovi uznal volbu svého zástupce, "ujal se znova svého úřadu" a pak prohlásil, že vlastně nikdy neodstoupil a že ve výkonu úřadu jen pokračuje. Tato argumentace, logicky poněkud pochybná, je v podivném kontrastu s formalismem, vyhnaným do extrému tanj kde šlo 0 vytvoření vlády samé, t". j.sbořu""^hlsťrů' a státní rady," jakožto náhražky Národní-ho shromáždění. Zatím "co na příklad v polském táboře býlaTzahraniční vláda nadána skutečnou vládní pravomocí a Národní rada, zastupující se jn," fungovala jako.:parla-ment opravdový, "československé státní zřízení v zahraničí bylo vybudováno na fikci, •jež předstírala ochraňovat ryzost ústavních řádů z-1920, ale ve skutečnosti otevře-la cestu jejímu odstranění.

Podle fikce, jež se-stala základem státního zřízení československého v zahraničí, všechna moc zákonodárná i správní vychází z lidu, který ji přenáší na tři ústavní činitele, totiž na parlament, vládu a presidenta. Protože lid doma je v nesvobodě a nemůže se vyslovit, nelze v zahraničí vytvořit legálně parlament. A protože'zde nemůže být legální parlament podle ústavy, nemůže zde být ani vláda, nadaná ústavními právy. Je zde jen president, jediný legální činitel podle ústavy a proto musí tento president až do normálních poměrů sám vykonávat kromě funkce své 1 funkci správní (vlády) i zákonodárnou (parlamentu)i Necháme stranou podivnou zá-vadu této argumentace, že totiž ani ten president nemohl ničím podepřít svou legali-tu, protože ústava' prostě nezná ustanovení, že by odstoupivší president se mohl jed-noduše ujmout moci. Presicltnt v Londýně byl stejně unclýn a přechodným činitelem, jako vláda i náhražka pa,rlamentu a tato skutečnost se něla projevit v ton, že se všechny tyto tři složky něly řídit pochopením své provisornosti a omezenosti svého oprávnění. Osobení si veškeré moci, místo vytvoření direktoria (slíbeného citova-ným projevem k legionářům v Chicagu), nebo rozdělení omezené moci mezi presidenta, vládu a zatimní parlament, znamená faktický ústavní převrat, provedený ve'jménu za-chování ústavy, Ústava francouzského typu, jíž čs.ústava nesporně byla, byla škrt-nutím péra změněnna na ústavu amerického typu» Je to tím povážlivější, protože ten-to typ byl ústavodárnému Revolučnímu národnínu shronáždění doporučován, ale shroná-ždění se skoro jednomyslně rozhodlo zamítnout typ anerický a přidržet se typu fran-couzského. Zde tedy bylo provedeno něco, co bylo dokonce v rozporu rs politickou vů-lí čs.lidu a rozhodně se příčilo úmyslu ústavoclárce.

Podle teorie o právní kontinuitě byla v čs.státní zřízení v zahraničí všechna výkonná a zákonodárná moc přenesena na presidenta republiky, jako jediného legálně prý zvoleného činitele a vláda se stala jen sborem presidentových pomocníků (jako je tomu ve Spojených státech), výkonným orgánen jeho vůle a zahraniční parla-nent, jemuž dáno jméno státní rady, pouhým poradnín sboren, který sněl jednat pouze o .záležitostech, jež nu president do projednání přikázal, aby nu podal "poradní sprá-vu", Zákonná opatření nevydávala ani státní rada, ani vláda, ale president.

Jistě bylo správné omezit moc zahraniční vlády a zahraniční náhražky parlamentu na záležitosti spojené s vedením války a zápasem o osvobození národa a státu a na úpravu nejnaléhavějších záležitostí, jejichž vyřešení nemohlo vyčkat vy-psání řádných volc-b a rozhodnutí národa, jak to bylo tolikráte slíbeno. Správné vsak bylo také omezit i moc presidenta republiky stejnou měrou, ne však ústavou původně omezenou presidentskou moc rozšířit a zvětšit na míru nejen neznámou ústavě, ale i dokonce ústavodárnýn. shromážděním výslovně odmítnutou. Mažeme tedy říci, že prvním zákonodárným einen vlády, nastolené bez přihlížení k ústavním předpisům, bylo změnit k nepoznání ústavu, jejíž ochrana a obnova byla jejím vyhlášeným cílem.

Protože politické cíle zahraniční akce byly důrazně vyličovány, jak již nastíněno a ústava z 1920 stále označována za platnou, ani exil si nevšiml valně to-

- 7 -

hot o státního převratu, proti němuž ostatně nemohl mnoho podniknout.' Národ dona o-všem nevěděl nio, než co nu říkal rozhlas z ciziny a ten soustavně sliboval, co se pak nesplnilo. Přesvědčení, že všechno,co se děje, je jen přechodné, soustavně po-tvrzované vládníni projevy, způsobilo, že ústup od ústavy byl přehlížen nebo ne decet vážně hodnocen i nepočetnými oposičníni skupinkami, jimž se ovšem nedostalo možností jakým se těšily na příklad oposiční strany polské v polském exilním parlamentu.

Dalším závažným a osudovým průlomem do předstírané platnosti ústavy z r.1920 byl ústavní dekret presidenta republiky z 15.října I94O. President republi-ky si udělil oprávnění měnit ústavu pomocí dekretů. Ústava z 1920 mluví jasně,jak jedině ji lze měnit. Nezná jiných metod, a nezná zejména oprávnění presidenta vydá-vat dekrety, obyčejné nebo ústavní. Ústavní dekret presidenta republiky z I5.IO. I94O mluví ovšem jen o přechodné platnosti těchto změn, ale dekretů přibývalo a staly se pak předchůdci'dekretů o Národních výborech i o změnách, k nimž došlo T Ko-šicích a později pak v Praze za vlády Národní fronty."

* ' Vláda republiky, jíž národ očekával s nadšenou vírou, že přináší nazpět slibovanou vládu ústavy z 1920, demokracii a svobodu, vznikla ve jménu obnovy práv-ního řádu a ústavy. Ale byla to tato vláda, jež sama, krok za krokem ústavu odstra-ňovala, od samého svého vzniku. Již v-posledních letech války bylo ohánění se ústa-vou jen kamufláží, za níž se ukrývala snaha nastolit autoritativní režim dvou mezi sebou soupeřících skupin, jedné, okolo'dr.Beneše a druhé, okolo Klementa Gottwalda. Obě sjednaly nejistý kompromis, umožněný tím, že obě zardousily ústava, jíž se. na oklamání lidu i nadále oháněli.

Košická deklarace je ovšem dovršením státního převratu, maskovaného předstíráním obnovy ústavního a právního řádu z 1920. Odstraňuje svobodu tisku,spol-.čavání, shromažčf ování, ruší škrtem pera druhou komoru Národního shromáždění,bez je-jíhož souhlasu žádná změna není platná, ruší dokonce i nezávislé soudy a dává- vládě do rukou moc rozpouštět politické strany a označit za provinilce lidi a skupily bez soudního nálezu, trestat lidi a skupiny za činy zákony ba i ústavou •výslovně povole-né. A to všechno ovšem nebylo provedeno formou předepsanou v ústavě, jíž se pořád dovolává, ale dekrety presidenta republiky, což je forma zákonodárství, neznámá ú-„atavě,- To, co se stalo v úhoru 1948 byly už jen dozvuky protiústavníoh akcí, jichž se tak horlivě účastnili ti, kteří se nyní snaží namluvit čs.lidu i zahraniční ve-řejnosti, že čs.ústava vzala za své až v únoru 1940* Není to pravda, jako není pravda, že ústavu zničili teprve komunisté a jen oni. Ústava z 1920 byla jednou odsunuta stranou násilným diktátem velmocí a nacistickou hrozbou, podruhé byla fal-šována, zkreslována a odtraňována londýnskou zahraniční vládou a v Košicích byla doražena. V úhoru 1948 byla toliko veřejně odhozena na smetiště.

E.Kopecký

Viktor Dyks P Í S E Í Í P O U T N Í K A

V míjení těžkých kroků čím dál mi jasnější jests není ztracených kroků, není ztracených cest.

Echo zpozdí se možná ozvěna nespěchá. Víra veliká, zbožná nebude bez echa.

Vrátí se v ztichlém kraji, pronikne mlhami. Ti, kdož nás popírají, kdys půjdou za námi!

(Ze sbírky "Devátá vlna".) - * - -

Pro objasnění poměrů, v nichž se ocitla skupina našeho politického exi-lu v Holandsku, považuji za svoji povinost předstoupiti před naší i holandskou ve-řejnost protesten a dotazem obsaženým v přetištěnén zde oběžníku,

0 B Ů H Í K P R O H O L A N D S K O

Cis. 4.

•--•• Rada svobodného Československa neexistuje a předstírání její existence jako vrcholné representace ěsl,politického exilu prováděné dr,Zenklen a zenklisty jest hrubýn politickým podvodem. Je možno opakovat to do omrzení a bylo by možno jen vyslovit .podiv, proě tedy ěsl.politický exil trpí tento politický podvod dr.Zenklo-vi a zlé a pověrčivé sektě jeho přívrženců, jak je kdysi nazval redaktor F.P#routka Důvod jest ten, že hrstka osobností nikým nevolených a nikomu ne odpovědných s dr. •Zenklen v čele vyvolala rozvrat našeho exilu, nechuf a nezájem exilu podporovaný roztříštěností jeho po celém svobodnén světě. Rozvrat vyvolala svým nedemokratic-kým jednáním, nechutnými politickými machinacemi a osočováním politických odpůrců i u úřadů zemí, v nichž uprchlíci požívali práva asylu. Tato skupina se dodnes ne-odřekla košické deklarace, kterou byla v Československu již v roce 1945 potlačena politická práva a svobody, kterou byla potlačena veškerá oposice, od.straněno nostm-né soudnictví, zrušena svoboda' tisku, zrušeno právo shronažcfovací a spolčovací, ome-zen počet politiokých stran prostým rozhodnutím pokošické "vlády" a soustavně poru-šována osobní i majetková bezpečnost prostých občanů. Košické deklaraoe se neodřdc-nuvší skupina dr.Zenkla pokračuje v jejím duchu i v exilu, snažila sc- a snaží se ló-gendani, polopravdami' i vyloženými nepravdami zahalovati své nedemokratické a často i zákeřné způsoby jednání. -Rozvrat exilu dr.Zenklen a zenklisty zaviněný a jimi trvale udržovaný procházel různými fázemi. Jednou z prvých fázi v počátečních do-bách exilu byla činnost snad "nejzasloužilejšího" tehdy zenklisty bývíministra dr. Huberta Ripky, který jako člen pokošické vlády prokomunistické Národní fronty zís-kal po svén příchodu do exilu vliv v americkem States Departementu. Tohoto vlivu tak zneužíval, že nesprávnými a nepravdivými infornaoeni jeho o některých význač-ných osobnostech z odpůrcích zc-nklistůn politických stran byv ovlivněn, odepřel Sta-tes Departement vstupní visa některým členůn delegací, které se něly účastniti ve 'Washingtonu původních jednání ö ustavení Rady. 0 těchto machinacích Ripkových ve Stáes Departementu dozvěděli jsme se rovněž od redaktora F.Peroutky, který se cítil být povinen je obja,snit pod palbou dotazů z řad několika set účastníků veřejné schů-ze "Masarykova demokratického svazu" konané na jaře 1949 T Paříži, Není nijak pří-jemné zabývati se znovu těmito ať již starými či novými špinavými praktikani zenkli-stů, ale je to nutno tam, kde zenklisté dosud zneužívají svého vlivu získaného na základě funkcí v době spolupráce s komunisty nabytých a obzvláště je to nutno tam, kde se pokoušejí získati vliv a vetříti se do funkcí nových.

Utvořením spolku zenklistů vydávaného za "Komité svobodných Čechoslováků" na-stal nám tento případ v Holandsku, kde se zenklisté již dlouho neodvažovali vystupo-vat na veře-jnost ač tu mají obzvlášt výhodnou posici, nebo£ jejich protektorem jest zde pan W.Valk, Holancfan rodem. i státní příslušností, funkcionář holandského komité pro pomoc: o si.uprchlíkům a Zenklů.v důvěrník pro Holandsko. Opíraje se o tyto své funkce

- PROV/CDÍ PAN W.VALK V HOLANDSKU'

P O L I T I C K O U D I S K R I M I N A C I

ČESKOSLOVENSKÝCH POLITICKÝCH UPRCHLÍKU

nebof ze zločinné kolaborace s nacisty křivč obvinuje nejvetší a jednu ;z nejzaslou-žilejších čsl.politických stran. Obviňuje i její příslušníky v exilu.

Pan W.Valk obviňuje čsl.republikánskou stranu (známou víc pod starým názvem •strany agrární), obviňuje ji jako celek, avšak jmenovitě zvlášt také jejího předse-du,^^naprosto čestného, zcela bezúhonného a nábožensky hluboce založeného muže, bý-valého dlouholetého ministra vnitra republiky Československé pana dr,Josefa Černého,

* »

který protrpěl v žalářích pokošické vlády prokonunistioké Národní fronty téněř dvón-laté nartyriun^30 němž byv uznán naprosto nevinným byl ze žaláře propuštěn. Máme -právo se velice obávat, jakým asi způsobem informuje pan W.Valk holandské úřady a instituce, s kterými vzhlcdom ke svým funkcím přichází do styku. Jakým asi způso-ber-i je informuje^ ve svých referátech ústních, jes*tliže - jako reakci na nepříznivý článek holandského novináře o dr. Benešovi - dovedl -napsat dne 14.října 1958 ys pvén -dopisu šéfredaktorovi jednoho z největších politických deníků v JI o lan cis ku, l istu ka-tolické .strany "DejVolkskrant", toto hrubé, vědomě křivé obvinění býv„ministra dr. Černého á celé čsl.republikánské strany!

"...že v onom článku jmenovaný Černý měl býti více méně mučedníkem komunistů, dat de in het Artikel genoemde Černý min of meer een martelaar der commu-

nezdá se mi být pravdou. On byl stále jedním z vůdců, agrárníků, kteří sice nisten zou zijn,:,sjöhijnt me niet juist. Hij was immers eeh de 'leiders van de nebyli zcela N.S.D.-erg£ avšak přece jen příliš mnoho měli s nimi společného^ -Agrariers, die wel niet geheel N.S.B.-ers waren, maar toch wel voel met hen Žádný div, že' on si přeje styky se skupinami 'sudetských Němců." gemeen hadden. Geen wonder, dat hij contact met Sudetenduitse groapen wenst."

Nebyl to soukromý dopis pana W.Valka, nenapsal jej za svoji osobu jiné soukromé 0-sobě. Tento dopis byl zaslán šéfredaktorovi velkého holandského politického' denní-ho listu a nesl podpis: ' Vertegenwoordiger in Nederland

. ... van de Raad van hot Vrije Tsjechoslowakije

::.?;/ • • ' W.Valk,

- lU -

Průpis (kopii) tohoto dopisu obdržel, jsem regulérní cestou, Vzhledem k vývoji na-šich uprchlických záležitostí v poslední době zde v Holandsku rozhodl jsen se před-stoupit s tinto připaden před naši i holandskou veřejnost. Považuji to za svoji povinnost žurnalisty a vydavatele kulturně-politiokého exilového časopisu a rozho-dl jsen se k tonu přes nebezpečí, kterého jsen si vedon, jestliže jako oelken bez-významný politický uprchlík bez státní příslušnosti vystupuji veřejnýn obviněnín proti dosud vlivnému holandskému funkcionáři.

Jak hrubě nepravdivým jest ono obvinění československé strany republikán-ské (agrární) osvětlí čtenářům neznalých poměrů v Holandsku vysvětlení, že holand-

v

ská organisace N.S,B, (Nationaal-sooialistische Beweging) byla pronacistickýn poli-tickým hnutím, které nacismus nadšeně uvítalo a postavilo dobrovolně ze svých řad útvary SS-nannů, které bojovaly po boku útvarů SS-mannů Hitlerových, Po porážce nacismu - kromě jiných trestů - bylo několik desítek tisíc příslušníků této N.S.B, -organisace zbaveno řádnými, rozsudky řádných soudů státního občanství vlastní země a do dnešního dne ještě 12,000 příslušníkům této zenězrádné organisace nebylo stát-

, ní občanství navráceno, Organisace N.S.B, vznikla r,1931> dne 14,12,1931 konala -••ustavující valné shronáždění, V listopadu 1932 založila N.S.B, svůj ,branný odbor

(W'eerafdeling). Na prvén zenskén sjezdu (Landdag) v Utrechtu dne 7•1,1933 byla ú-cast 600 osob, na druhén zenskén dnu dne 7,10,téhož roku rovněž v Utrechtu konaném .byla účast 6,000 osob a na zenskén dnu dne 12,10.1935 v Haagu byla účast 35,000 o-sob. Ve volbách konaných, dne, 19,4»1939 - Holandsko bylo obsazeno Němoá. teprve dne 10.5,1940 - získalo hnutí N.S.B, 4.$ ve volbách odevzdaných hlasů, t.j. as 200,000 hlasů. Pne 31,12.1935 hyly holandskýni úřady rozpuštěny branné oddaly (\/,A,), dne .l.ß«6,1940 - pc obsazení vlastní zeně nepřítelen - byly V«A, ihned obnoveny a dne 11, 9,1940 zřídilo toto zenězrádné hnutí oddíly holandských SS-mannů. Dne 26,7,1941 prvé; útvary těchto, SS-mannů nastoupily po boku SS-mannů Hitlerových do boje proti nepřátelům naci srnu. Vůdce hnutí N.S.B, ještě před obsazenín zeně naoxs.ty veřejně hlásal, že N,'S,B,-ers chtějí dosáhnouti v Holandsku totéž, co docílil Hitlerův ná-rodní. socialismus v Něnecku a Mussoliniho fašisnus v Itálii. ' Na začátku r,1934 tyl v Holandsku vydán zákaz, že příslušníci hnutí nesnějf by.ti' ponecháni v,e. státních službách ani do nich přijínáni, po obsazení zeně nacisty jásali tito N.S,B«-*ers, že nyní nohou "In IřTijheid vooruit".

K důkazu, jak těžkým potupenín bylo panen ~v7,Válkem provedené přirovnání ...'bezúhonné a o blaho republiky a demokratický právní řád v ní tak zasloužilé strany, jakou byla československá strana agrární, nebylo by po vylíčení, čin bylo Nationaal-sociallötische Beweging v Holandsku, již ani slova zapotřebí na obhajobu i před nej-zuřivějšín ideologickýn nepřítelem, jak strany agrární tak i ostatníoh stran košic-kým "vládním programem" zakázaných. Nutno však aspoň něco uvést pro poučení cizince neznalé politických poměrů v Československu jak před jeho znásilněním německýni na-

- 11 -

cisty, tak i během jimi zřízeného Protektorátu. Je to ovšen třeba také k osvětlení, jakýn "znalcem" a "přítelen" Československa - za něž sc- vydává - je pan W.Valk. Je nutné takové vysvětlení také proto, že by nohla u leckohos vzniknout domněnka, že je pravdivýn panem Válkem vyslovené obvinění, jestliže si je troufal učinit písemně panu šéfredaktorovi dc-níku "De Volkskrant".

Především tedy k poslednímu bodu. Pan W.Valk jistě a celkem logicky předpokládal, že pan šéfredaktor - i kdyby chtěl tak učinit - přec jen obvinění ne-uveřejní, poněvadž by nu k exculpaci nestačilo odůvodnění, že uvěřil tvrzení jisté-ho pana Valka. Kromě toho bylo panu W.Valkovi známo, že ani šéfredaktor ani žurna-lista,' který článek o Československu dp Volkskrantu z Vídně napsal, nejsou příliš ochotni názory pana Valka sdílet. Proto ono křivé obvinění agrární strany, které jako každá, nactiutrhačná ponluva, za níž takové neveřejně učiněné křivé obvinění nusí být považováno, mělo patrně účel vyjádřený naším příslovím, že "na ton, kdo byl škopken špíny polit, přec jen zůstane něco vězet,"

Pro cizince neznalého poněrů u nás nutno především uvést, že zatím co Holandsko mělo v době před okupací Němci snad necelých 50*000 státních•občanů němec-ké národnosti, nolo Československo v poctu cca 15 milionu obyvatel vxc jak tři a čtvrt nili onu Nencu, ktori sfanatisovani svyn Vůdcem Henleinen připravovali jiz dlouho před Mnichovem cestu k.nám Hitlerovi, Henlein přijímal instrukce a rozkazy -od-Hitlera a Henlein sán i celé jeho hnutí opíralo se o Hitlerem- sfanat is ovanou vět-šinu 75 milionů Němců v íříši. Německo s připojeným k němu Rakouskem obklopovalo téměř celé hranice našich zemí Cech, Moravy a Sleaska, V této neblahé situaci až do Odtržení našich pohraničních území Hitlerem po ostudnén ultimatu daném nán tehdy vládami velmocí donutivších nás ke kapitulaci mnichovské, president republiky dr.Be-neš bral na sebe sán odpovědnost za všechna vážná rozhodnutí a jak tehdy tak i po-zději mnohokráte znovu to potvrdil. Agrární strana byla až do posledníoh chvil prvé republiky (do Mnichova) největší stranou československou, z jejích řad byl do po-sledních chvil republiky její ministerský předseda, ministr vnitra a mnoho jiných činitelů na nejzodpovědnějších nístech vládních. Když ve volbách 1955-soustředil Henlein ve svén hnutí drtinou většinu našich Něnců, učinil r.1936 drzou výzvu, že chce' nluvit s námi "od národa k národťf, že však na československé straně nalézá mí-sto jednotného národa pouze politické strany. Odpověděl mu ministerský předseda dr. Milan Hodža, odpověděl nu za vládu, národ i za svoji agrární stranu, že taková ces-ta k nán nevede', že MLUVČÍ HENLEINOVCU K NJÍM PROMLUVIL MLUVOU TOTALITNÍ A TÉTO MLU-Víí ČESKOSLOVENSKÁ DEMOKRACIE NEROZUMÍ. Zoufalá situace Československé republiky vy-vrcholila zra,dou naší země provedenou západními velmocemi a mnichovskýn diktáten jí následovavšín, V této situaci, avšak ještě před mnichovským diktáten, nabídl presi-dent republiky dr,Edvard Beneš poslancům Henleinova hnutí Kundtovi a Sobekovskénu, že jim podepíše čistý list papíru a že příjme všechny podmínky, které si na tento

- 12 -

list nad jeho podpis...napíší. Nedošlo k přijetí této předmnichovské již Benešovy kapitulace, přes to však nikdy jsne neobviňovali dr.Beneše ze zrady republiky Hen-leinovi či Hitlerovi, neboť ústupky západních velmocí činěné Hitlerovi a jejich ná-tlak na nás tlačily presidenta i vládu republiky do situací těžko řešitelných, ba snad neřešitelných.

Předseda agrární strany Rudolf Beran (stal se jín r.1935 po.snrti před-sedy strariy dr.Antonína Cvehly), jako ministerský předseda vlády Republiky okleště-né již Hitlerem a Henleinem o její pohraniční,území, v zemi vydané již.na milost a nemilost Adolfu Hitlerovi, musel cedit s novým presidentem dr.Emilem Háchou situa-ci stále těžší. Snažil se však ze všech sil zabránit, abychom se v této tragické situaci nepošpinili a abychom zachránili ještě co se dá z demokratické reputace Re-publiky. ̂ Vylíčil a potvrdil to svědek nad jiné povolaný a věrohodný, býv.ministr a dlouholetý vyslanec republiky.dr,Stefan Osuský. Do památníku vydaného v exilu k poctě.-.v komunistickém vězení Československa zemřelého Rudolfa Berana napsal;

'"Aby měli 'pokoj a mír',tvořitelé Mnichova si přáli 'zglajchšaltování' Českoslo-venské republiky... Za této situace šel jsem do Prahy... Měl jsem příležitost ho-vořit o věcech s Beranem a zjistil jsem.,že jsme byli stejného názoru,že by jsme Republiku i sani sebe znehodnotili,kdybychom v našem národnín neštěstí se necha-li donutit k napodobňování nacismu.. Na Beranovu žádost jsen hovořil s Antonínen Hamplem,předsedou soc.demokratické strany. Jednání,k nimž byl dán podnět, vedly k p o l i t i c k é d o h o d ě v ton sr.iyslu,že je nutno založit dvě po-litické strany v zájmu zabránění totalitnímu seskupení politického života po varo-ru německého nacismu a tos Národní Jednotu a Národní stranu Práce». Národní Jedno-tě předsedal Rudolf Beran,předseda republikánské strany a Národní straně Práce Antonín Hampl,předseda sociální demokracie. Ze šlo o všenárodní dohodu,nejlépe dosvědčuje skutečnost,že zatím co národně socialistická strana (Benešpartaj,pozn. ®ed.) šla oficielně s Národní Jednotou za předsednictví Rudolfa Berana,poslanec Patejdi .a někteří jeho političtí přátelé (rovněž z Benešpartaje,pozn.red.) šli s Národní stranou Práce,vedenou Ant.Hamplem." Dr.Štefan Osuský pokračuje pak dále; "A nyní připomínka týkající se politické Vraždy spáchané na Rudolfu Bera-novi pod. záminkou,že šlo o 'vlasteneckou čistku'. Není prostě myslitelné, že by dr.Edvard Beneš považoval Rudolfa Berana za vlastizrádce proto,že přijal funkci ministerského předsedy z ruk dr.Emila Háchy,zvoleného presidenta Československé republiky. Nejlepším důkazem toho je list dr.Edvarda Beneše datovaný z Londýna dnem 30.listopadu 1938,v kterém tento blahopřál doktorovi Emilovi Háchovi k jeho zvolení za presidenta-a v kterém výslovně napsal: 'Vím dobře,jaké těžké úkoly bi-dete mít jako president Republiky a přeji proto Republice i Vám,aby jí dnešní Vaše volba v těchto těžkých dobách sloužila k plnému úspěchu'. Jako se všichni .političtí a straničtí činitelé plně sjednotili na volbě dr.Emila' Háchy,právě tak se sjednotili na tom,aby.Rudolf Beran byl ministerským předsedou. Jak ušlechtile se choval předseda republikánské strany Rudolf Beran vůči dr.Bene--šovi,o' tom svědčí fakt nejvýstižnější,že po demisi a odchodu dr.Beneše do Londý-na,Beran mu dal poslat nclen peníze,ale i celý jeho archiv a soukromý nábytek do Anglie, Ze Rudolf Beran (ani agrární strana,,pozn,red.) nesloužili Hitlerovi ani nacistickému Německu,nejdůrázněji dosvědčuje skutečnost,že v r.1942 berlínský Volksgericht odsoudil Berana pro velezradu na nacistickém Německu do-vězení na deset let. A tento Beran,nacisty odsouzený pro velezradu na nacistickém Německu, byl zase po osvobození zpod Hitlera souzený a odsouzený v Praze pro 'kolaboraci' s nacismem na dvacet let do žaláře. BYLA TO POLITICK/ POMSTA A POLITICKÝ ZLOClN

- 13 -

A JEHO SMRT BY Lil POLITICKOU VRAŽDOU."

Předseda.agrární strany Rudolf Beran nebyl pdsouzen sán za nacistické okupace. Generální tajemník stranyIng.Žilka byl Němci r.1942 popraven, parašutista Kubiš, který podnikl atentát na říšského protektora Heydricha, byl členem dorostm agrární strany v Dol.Vilémovicích, prvý zastřelený český student v Protektoráte Jan Opletal byl členem agrární strany, ze švehlovy studentské koleje přepadené po zastřelení Opletala nacisty bylo odvlečeno přes 300 studentů - agrárníoh akademiků do koncentráků. Není důvodu ani místa sestavovat seznam dalších obětí, které ztra-tila agrární strana za nacismu.

;j.lada svobodného Československa sice již neexistovala v dohět kdy se p. W.Valk pod ono křivé obvinění strany agrární a jejího dnešního předsedy,dr.Černého podepsal jako zplnomocněnec Rady pro Holandsko, avšak doložka této funkce k jeho .podpisu připojená snadno mohla, oklamat p. šéf redaktora listu "De Volkskrant" do na-,_š.ich politických a exilových poměrů pravděpodobně nedosti 'zasvěceného. Považuji proto za svoji poyinost přednést naší i holandské veřejnosti protest proti tomuto činu pana ¥.Valka. Považuji ta.ké za nutné předložit veřejnosti dotaz a předložit dotaz ten veřejně panu W.Valkovi i panu dr.Zenklovi. Dotaz, který zníš

1. pověřil pan dr.Zenkl svého důvěrníka pro Holandsko pana W.Valka, aby napsal a jako zplnomocněnec Rady svobodného Československa podepsal ono křivé obvi-nění býv.ministra Československé republiky a celé velké, bezúhonné a zaslou-žilé politické strany ěsl, republiky ze zločinné kolaborace s nacismem, jež je obsaženo v jeho dopisu šéfredaktorovi listu "De Volkskrant"?

2. nebyl-li k tomu panem dr.Zenklem pověřen, hlásil pan W.Valk panu dr.Zenklo-vi, že jako "Tartagenwoordiger in Nederland van de Raad van het Vrije Tsje-choslowakije" obvinil bývalého ministra a celou politickou stranu Českoslo-venské . republiky ze zločinné kolaborace s nacismem a že tak učinil v dopisu šéfredaktorovi velkého politického denního listu Holandska?

3. učinil-li pan W.Valk o tomto svém činu pa,nu dr.Zenklovi hlášení, jak bylo jeho ;povinností, když se pod obvinění podepsal jako "Vertegenwoordiger van de Raad van het Vrije Tsjechoslowákije", zaujmul pan dr.Z«nkl k tomuto obvi-nění panem W.Válkem učiněnému nějaké stanovisko?

4. zaujmul-li pan dr.Zenkl k tomuto obvinění československé strany agrární a jejího předsedy panem W,Válkem ve funkci ZÁSTUPCE RADY SVOBODNÉHO ČESKOSLO-VENSKA učiněnému nějaké stanovisko, jaké bylo toto stanovisko?

5. noučinil~li pan W.Valk panu dr.Zenklovi dosud žádné hlášení o tomto svém činu a.nebylo«-li panu dr.Zenklovi o tom dosud ničeho známo,co hodlá podnik-nouti pan dr.Zenkl proti panu W.Valkovi za jeho zneužití funkco ZÁSTUPCE

- 14 -

RADY SVOBODNÉHO ČESKOSLOVENSKA, kterým jest jeho dopis s obviněním agrární strany a jejího předsedy v exilu?

6. jakýn způsoben hodlá pan dr.Zenkl napraviti to, oo pan W.Valk svým obvině-' „ ním učiněným ve funkci ZÁSTUPCE RADY učinil?

Dotaz,který se týká již pouze pana W.Valka,zní?

la. jaké stanovisko zaujímá pan Y/.Yalk k tomu, že hodně dlouho před tím, než se pan dr.Černý setkal v Německu s členem bavorské vlády, který býval dřív státním občanem Československé republiky, setkal se na půdě Holandska na zámku poblíž Nijnegen - což není panu W.Valkovi neznáno - přítel presidenta dr.Beneše a jed»n z vůdčích osobností Benešpartaje v exilu býv.ninistr dr, Jar.Stránský s jedním z nejvýznaenějších a Československé republice snad nejnepřátelštějších. sudetských Němců, tehdejším vůdcem jejich panem. Lodg-manem von Auen?

2a. nepovažuje pan W.Valk za nutné vysvětlit, proč se ucházel o funkci ZiíSTUPCE Rady svobodného Československa a proč tuto funkci přít jal v době, kdy .agrár-ní strana v exilu tuto Radu spolutvořila a kdy. předseda strany dr,Josef Ca? -ný byl prvým místopředsedou Rady? Ci snad již tehdy protestoval pan W.Valk jako ZÁSTUPCE Rady pro Holandsko proti účasti agrární strany v.Radě a proti osobě pana dr,Černého jako prvého místopředsedy Rady?

Pan W.Valk tak zajisté neučinil, nobof po jeho protestu nebyla by agrární strana přestala být jednou z hlavních složek Rady a pan dr.Černý nebyl by přestal být pr-vým jejím místopřed šedou, ale pan W.Valk by byl patrné přestal byt ZJÍSTUPCEM Rady.

Bylo by příliš obšírné a pro nás, československé politické uprchlíky naprosto,zbytečné líčit znovu všechny rozmíšky, převraty a rozvraty, které se ode-hrávaly v rámci Rady svobodného Československa, než se její rozpad stal konečným a trvalým. Snad bude prospěšné připomenout jen ještě pokus exilového- časopisu "Čecho-slovák" z Londýna (redaktor Josef Josten), který v lednu 1958 vypsal anketu pod ná-zvem "NESMÍTE MLČET", V níž měl exil projevit mínění o tom, jak plníme jako 'celek poslání politickýoh exulantů. Pan redaktor Josten ve vyhlášení ankety zdůraznil,že •neřešena zůstává ̂ otázka ne jožehavěj.ší, jež se dotýká každého z nás, žc totiž NEKLÍME VEDENÍ EXILU, V anketě byly položeny tři hlavní otázky? Koho p-ovažujote za vedoucí-ho representanta exilu? Jak má být ustaven a vybrán řídící orgán exilu? Kde má být sídlo vedení exilu? Pan redaktor Josef Josten, zenklistům sám až příliš přátelsky nakloněný, rozeslal do obce 60,000 čsl,politických uprchlíků celkem 4*000 dotazníků — jak ve svém listu ohlásil - a doprovodil jioh rozeslání prohlášením,. že nedojde-li aspoň 10 %, t.j. 400 odpovědí, nebude možno považovat: výsledek ankety za úspěšný. Uznání definitivní-

- 15 -

ho rozpadu Rady a neochoty exilu dát se do nechutných politických machinací zenkSU* -tů znovu zatahovat dosvědčil snad nejlépe právě výsledek té ankety* Po nnoha neši-cích a nnoha naléhavých urgencích nusel pan Josef Josten doznat naprostý neúspěch ankety. Došlo néně než jedno sto odpovědí, z nichž víc jak 40 v jedinén nístě opa-třil jeden ze snaživých zástupců Jostenova časopisu, takže z ostatních níst ve víc •jak osmdesáti zeníoh světa, do nichž pan Josten -•• jak sán říká - svůj časopis roze-sílá, sešlo se celkem něco přes padesát odpovědí. Je třeba ještě dalších, důkazů, jak dalece se podařilo ubít důvěru y nožnost nápravy, v nožnost ustavení npvé re-presentace našeho politického exilu?

Abychom se Však vrátili k našin záležitostem v Holandsku* . Bude užitefino ne věnovat ještě trochu pozornosti spisovatelské činnosti pana W.Valka, neboť na-psal a vydal knihu s názvem "TsjechoslowakijeKniha jest psána v řeči holandské * byla vydána r.1947 v Holandsku, má 323 stran. Bylo by zbytečné rozebírat celý její obsah obšírnou recensí, neb of bylo již napsáno i nnoho jiných více ncb'o néně špat-ných knih o československu. Historické statě knihy převzaté z knih jiných jsou bo-hužel jen dekorací k podivnýn názorům autorovýn týkajícím se politickýoh událostí v naší vlasti po roce 1918 a obzvláště v období pokošickén. Tento statin nutno vě-novat pozornost, neboť pak bude snad nožno lépe porozuněti dnešnímu stanovisku a dnešním podivným zásahům pe.na W.Valka do našich exilových politických záležitostí. Na straně 123. došel na příklad autor knihy k zajímavému poznatku, že spory "mezi na-šimi politickými stranami již v prvé republice "sypaly příliš mnoho písku do státní-ho stroje, aby mohl pravidelně pracovat". Bylo to snad také již napsáno jako obha-joba "zjednodušení" našich politických poměrů zákazem existence některých politic, kých stran (neměli jsme jich nikdy více než Holandsko, ncpočítáme-li politické stra-ny německé a macfarské menšiny), jak tuto nyšlenku propagpval od počátku své londýn-ské zahraniční vlády president republiky dr.Edvard Beneš. Propagoval ji on i jeho "Yesmáni" rozhlasem z Londýna do nacisty okupovaného,, bránit se tomu nemohoucího ne-šťastného Československa. Na stranách 208 až 213 nalezne čtenář knihy oe-lou řadu dalších nepravd a nesmyslů. Autor knihy pan w'.Valk nazývá na příklad volby v poko-šickén československu konané r.1946 SVOBODNÍMI, ač sám.v ténže odstavci hned pro-hlašuje, že VOLIČOVÍ POLITICKÝCH STRAN K VOLBÍÍM NEPŘIPUŠTĚNÍCH měli právo použít prázdných volebních lístků (blanco kaart) jako projevu svého event, nesouhlasu k připuštěnýn pouze stranám. Na téže stránce knihy konstatuje autor, že sice komu-nisté získali volbami více vlivu než něli před nimi - o mnohých neregulérnostech vo-leb se autor nezmiňuje, pochvaluje však, že nohlo být i po té klidně pokračováno v práci na košiokén vládním programu, o němž se podrobněji zniňuji na prvé straně tohoto oběžníku, a jímž byla potlačena téměř všechna práva a svobody občanu republi-ky její ústavou zaručovaná. Autor knihy říká tantéž, že sestavení vlády vyjadřovalo

- 16 -i

skutečnou vůli lidu, atd», atd, a nepřekvapí pak ani, jestliže nazývá onen paskvil demokracie'vydávaný tehdy u nás za jakousi novou "lidovou demokracii" honosným ná-zvem "SOCIALISTIGKEf DEMOKRACIE", v níž prý byla pozměněna naše dřívější "liberální" demokracie,a idodává-li, že tato změna byla provedena naprosto demokratickým způso-bem (str,211.) Autor knihy, pan V.Valk, říká také (str.209),že i v soudnictví zís-kali vliv neoďborníci, že však odborný soudce se staral, aby právní předpisy ne-byly porušovány a že dokonce i při revolučních tribunálech byli soudcové, žalobci i obhájcové všichni učení právníci. I když se nehodlán šířit o ton, že v té době něli u. našich soudů největší slovo rabiátští dozorci vězňů, a že měli i větší slovo po-sluhovačky uklízející budovu, které často tvořily většinu "lidu" rozhodujícího o po-litické spolehlivosti neb nespolehlivosti, eventuelně asociálnosti ffots/.ců a tím o jejich oprávnění zůstat v úřadě, uvedu.jc-n na příklad, jak se v pokošickém Českoslo-vensku soudilo, co o ton napsal dno 12.9.194-6 redaktor P.Peroutka ve svém "Dnešku", (ČÍS. 25/1946, str. 400. )S "JE SKONČENO PRŮVODNÍ ŘÍZENÍ O ŽALOBĚ, O NÍŽÍ JEŠTf PÍČED TÍM, NEŽ -BYLA PODiĎÍA, JEDNALA VLiCDA. VYNESENÍ ROZSUDKU SE ODKLiÍDif NEJPRVE O ČTRNÁCT DNÍ A PAK ZNOVU O DALŠÍCH CTRNifCT DNÍ.. A OBČAN SLYŠÍ A PAK SE I DOČTE, ŽE O PROCESU A. 0 PÍÍÍPADNEÍM ROZSUDKU JEDNALA VliÍDA. A NEJEN VLiÍDA, ALE I NiÍRODNÍ FRONTA, BA DOKONCE 1 P Ř E D S E D N I C T V A P O L I T I C K Ý C H S T R A N ,.» To byl soud?

. To snad byla spravedlnost? A to napsal redaktor Peroutka r,l94č> v Českoslo-vensku, jak by to byl asi vylíčil, kdyby byl mohl psát ve svobodné zeni, v Holand-sku?

Na straně 212 autor knihy - občan svobodného státu západní orientace -. projevuje souhlas s prováděným u nás pokošickýn "znárodňovánín" slovys "Co po válce zbylo z Němci ukradených podniků a z továren,které Němci dřivě poctivě získali, dá

se domyslit; pouze s pomocí státu bylo možno je znovu ozdravit, A měli je pak obdr-žet původní najitelé zpět? Mnozí z nich již nebyli na živu a většina z těch, kteří na živu zůstali, byla nepřáteli státu a čekal je jiný osud než aby se s pomoci stát-ní pokladny dostali opět na svůj polštářek (weer op het kussen te komen)". Autor knihy pokračuje pak dáles "Přirozeně vyskytli se nezi dřívějšími majiteli velkých podniků také dobří vlastenci, kterým se podařilo z rukou Němců se dostati. Těmto by-lo, nehledě k jich národnosti či původu, dáno odškodnění, jestliže byli znárodněním "poškozeni. Pokud se týká malých podniků, které v květnu I945 neměli majitele žádné-ho'1 (???,pozn.red.) "neb nepřátelského" (??,pozn.red.),"tyto nebyly znárodněny,ale obdržely správce, kteří se v zahraničí ěi na domácí frontě zasloužili o osvobození země". Tuto obhajobu "lidově demokratických" zlodějin, kterými ve skutečnosti bylo

* ono "znárodnění bez jakékoliv náhrady" ukončuje pak autor podivným vyznáním víry, • že "kone cne pod vlivem války posunula se politika celé Evropy do leva a všeobecně se ozývá volání po řízeném hospodářství,"

- 17 -

Holandsko prožívalo hodně podobné poměry za nacistické okupaoe a rád bych viděl a slyšel, co by Holancřané byli dělali a říkali, kdyby po skončení nacis-tické okupace byli obdařeni podobnými dary od své zahraniční vlády po jejím návratu. Nastaly ovšem po osvobození zpod nacismu u nás trochu jiné poměry, ocitli jsme se ve "sféře zájmu" Sovětského svazu, do níž chvátal president dr.Beneš nás zatáhnout přes důrazné varování britské vlády jehož se mu před cestou do Moskvy r.1943 dosta-lo. Avšak přes to, i u nás bylo možno aspoň mlčet tomu, kdo se snad bál psát či ří-kat pravdu. Jak si má však čtenář vysvětovat to celkem sympatické posuzování autorem našich pokošických poměrů? Proč autor knihy, pan W.Valk, nazývá předsedu komunistic-ké strany Československa lichotivým názvem "bekwame communist Klement Gottwald",když tento komunistický hrdlořez byl znám svým vyhrožováním v parlamentě již v prvých do-bách republiky, že komunisté zakroutí jednou krky čsl,demokratům? Když tento "bekwa-me communist Klement Gottwald" jen několik měsíců po vydání knihy pana W,Valka vyří-dil tak brutálním způsobem presidenta republiky dr.Beneše i s jeho nestatečnými a bezradnými "Yesmany"?

V pokošickém československu měli mnozí žurnalisté a publicisté obavy před eventuelními represaliemi se strany komunistů a jich režimních přisluhovačů.By-lo možno to chápat, i když ne omlouvat. Přes to však se našlo i tehdy u nás dosti nebojácných, kteří protestovali a bojovali proti soustavnému porušování téměř všech ustanovení ústavy republiky, jež bylo "v jejím pokošickém období - a nikoliv pouze komunisty - beze studu prováděno. Není místa a není dnes také již dobře možno jmeno-vat byf i jen všechny ty význačnější, nelze však opomenout zmínit se aspoň o někte-rých z nich, jako byla dr,Helena Koželuhové (z katolické strany lidové), profesor dc Josef Macek (ze strany sociálně demokratické), ba i komunista, redaktor Mareš. Prví dva jsou mezi námi v exilu, komunista Mareš smrtí ve vězení zaplatil odvahu, s kte-rou i vlastní stranu odsuzoval. Byl^ celé řady dalších,, kteří se tehdy ani u nás do-ma nebáli mluvit pravdu a domáhat se práva a spravedlnosti pro oběti teroru v poko-šickém československu řádícího, zatím co pan W.Valk, občan svobodné západní země, vzbuzuje líčením těchto neblahých poměrů u čtenáře své knihy dojem, že to byly demo-kraticky a regulérně provedené a národem příznivě přijaté politické a sociální re-formy.

dr.Jan Beran, •vydavatel a zodpovědný re-daktor kulturně-politického měsíčníku "Modrá revue".

PROTI STRANICKO-POLITICKÉMU ROZLIŠOVÁNÍ PROHLÁSILI SE ZENKLIStff V TOM OKAMŽIKU, KDY Dr.ZENKL SE ZLOU A POVĚRČIVOU SEKTOU SVÍCH PŘÍVRŽENCŮ MĚL SE DEMOKRATICKY PODROBIT ROZHODNUTÍ VŽÍT ČINY.

- 18 -

J «.S.MAC EAR PffED PRAŽSKOU POROTOU.

Jedním z nepozoruhodnějších sporů,jimiž se musela zabývat pražská porota,bylo utkání redaktora "Národních listů" Cyrila Žďárského s básníkem J.S.Macharem. Byl to spor,který na několik týdnů upoutával obecnou pozornost veřejnosti politicky intere-sované,ale dnes je zapomenut. Je však zajímavý nejen tím,oč šlo,ale také jako ukáz-ka mravů doby a tehdejších novinářských polemik.

Po smrti dr.Julia Grégra (žil od r.1851 do 1897) se "Národní listy" často do-stávaly do sporu s oficiální politikou národní strany svobodomyslné,v níž vždy zře-telněji k moci přicházel dr.Karel Kramář,pozdější první ministerský předseda Česko-slovenské republiky. "Národní listy" byly vždy listem nezávislým a nikdy nepatřily straně,již vlastně založily a soustavně podporovaly a tato nezávislost vedla na ko-nec k'prudkým bojům mezi nimi a vedením strany. Zašlo to až tak daleko,že si dr.Kra-mář proti "Národním listům" založil vlastní denní list "Den" (moravský list téhož jména,podporující stranu lidovou,neměl s tím nic společného,patrně- také vznikl mno-hem později).Nešlo tu ovšem ani tak o spor o z asady,jako o taktiku. Proti Kramařove umírněnosti a koncepci Střízlivé "positivní politiky" zastávaly "Národní listy" ra-dikalism často nerozumný,jímž se dostávaly do sporu nejen se stranou,ale i s tíra,co doporučovali jejich zakladatelé v době,kdy mladoěeské hnutí vstupovalo v život a kvapně vzrůstalo ve vůdčí politickou sílu národa. A temperament a silná slova byly často náhražkou argumentů,takže se někdy zdálo,jakoby v "Národních listech" nahra-dili pero klackem. Tímto obdobím začíná také ústup "Národních listů" z posice výluč-ného listu vzdělaných lidí a mluvčího celého národa.

Tato situace,poškozující jak "Národní listyn a jejich pověst,talc i stranu mla-dočeskoujbyla vyřešena,když syn a dědic dr.Grégra,Prokop,jenž politiku listu celkem neschopně nějaký čas dirigoval,rozhodl se prodat "Národní listy" Pražské akciové společnosti, založené dr,Kramářem a jeho přáteli,. "Národní listy" zůstaly ovšem i m-dále listem nezávislým a nikdy nebyly majetkem strany,ani přímým majetkem dr,Kramá-ře,jenž byl jen jedním z velkých, akcionářů společnosti, V redakci byly ovšem prove-deny určité změny. Nikdo nebyl vyhozen na dlažbu a nikdo také nebyl žádán,aby psal proti svému přesvědčení - svoboda názorů byla v "Národních listech" až do jejich zá-niku respektována mnohem více než ve většině tak zvaných nezávislých, listů.Lidé však příliš vázaní na starou linii,byli přesazeni do jiných rubrik. Na příklad K.M.Capek-Chod,který- nejbrutálně.jším způsobem napadal dr .Kramáře, byl přeložen na řízení feuil-letonu. Dr,Kramář,když se mluvilo o Čapkově osudu,řekl svým typickým způsobenu "když je spisovatel tak at spisuje". Bylo to blahodé-rné rozhodnutí. K.M.Capek-Chod,který ďo té doby zaujímal v české literatuře postavení celkem nevýznamné,pře stal se tříš-tit malichernými polemikami a z hašteřivého novináře se stal velkým spisovatelem, v nějž vyzrál právě po přeměně "Národních listů" a když sám už překročil padesátku.

Česká veřejnost bývala ovšem vždy velmi podezíravá,,když šlo o nějakou změnu v novinách, ze jména když šlo o změnu majitele.. Tradice, vytvořená Havlíčkem, vedla^-vel-mi přísnému nazírání na všechno,co se dělo v tisku.Noviny byly veřejným úřadem a ne průmyslem nebo obchodním podnikem. Veřejnost byla vždy ochotna se postavit za novi-náře,na něhož někdo vykonával nátlak,at již to byly úřady,zaměstnavatelé či kdo jiný.. Bylo proto jen pochopitelné,že nikdo nepovažoval za soukromou záležitost zúčastně-ných co se stane s "Národ,listy".Psalo se o tom všelijak a korunu všemu nasadil J,S.Machar.

J,S,Machar byl nejen velký básník,ale také veliký rváč. Nebylo pomalu veřejné-ho sporu,v nemž by si nebyl omočil a s horlivostí,hodné často lepší věci,se pouští-val do boje se skutečnými nebo i jen domnělými zlořády. Také Machar patřil k lidem, kteří holdovali zásadě,že slovo není sekera a že silnější slovo je vždy lepší nož slabší. A tak změny v "Národních'listech" komentoval svým svérázným způsobem,Do"Cá-su",kam psával týdenní feuilleton pod značkou "-bynapsal,že kdyby ..měl peníze,kou-pil by si "Národní listy" a postavil jejich redaktory v pravé poledne na Václavském náměstí do řady proti sobě a nařídil jim,aby jeden druhému naplivali do obličeje.

Bylo to opravdu hodně ostré, ale nebylo to tak kromobyče jné-, jak by se dnes zdá-lo. Za rakouských dob se v českém tisku polemisovávalo hodně často a hodně ostře,

- 19 -

někdy i skoro brutálně,zato však ne poťouchle,jak se v mnohých listech později sta-lo zvyken. Za republiky citovali ctitelé a velebitelé T.G.Masaryka,že o něm kterýsi list napsal (v době,kdy byl profesorem) "tebe nezrodila lidská matka,ale litá saň"', aby dokázali,jak hrubě byl Masaryk napadán. Ale za oněch dob se v českém tisku na slovíčko nehledělo a ani Masaryk sám nečinil ve svých polemikách výjimku.Noblesních lidí s jemným taktem a zdvořilými metodami diskuse nebylo v české veřejnosti tehdy mnoho. Ani básníci - viz Elišku Krásnohorskou, slavní estéti a kritikové - viz F.X. Saldu a Arnošta Procházku, nebrali při polemikách slova' na lékárnické vážky. Šalda nebyl o nic méně hrubý a neurvalý než K.M.Čapek-Chod, clr. Jan Herben (až na to že byl poťouchlejší) si nezadal v ničem s "Krvavým" Tůmou. Choc,který proslul svým proje-vem "pár facek a žádná polemika" nebyl o nic horší než Josef Florián,který v lite-rární polemice se stejně katolickou revuí "Vlast" usoudil,že tu "jakási stará kráva Éíkrdlova zabučela", "Tatíček" Horský, farář od sv.Matěje se nelišil od svého nevěrec-kého protějšku "padařovského filosofa" Alfonse šťastného. Taková Arbesova kniha "Hrabě František Thun",nebo Macharova groteska "Boží bojovníci" jsou typickými u-kázkami tehdejších polemických mravů. A tak to,co napsal Machar o "Národních lis-tech" nezpůsobilo takovou sensaci,jako kdyby dnes napsal někdo něco podobného. Zů-stalo by to jen zachováno v jeho spisech,hned vedle jeho slavného volání po "půl mi-lionu šibeniček pro půl milionu hrdel,těch řvoucích vlasteneckých hrdel",nebo vedle jeho výpočtu,kolik půllitrů piva vypil P.Dostál-Lutinov, Aféru z věci udělal a to celkem zbytečně,člen redakce "Národních listů" ŽcTárský.

Žáárský byl mladý muž,působící v zahraniční rubrice listu.S věcí neměl vlastně nic společného,měl však na českého novináře oné doby přehnanou citlivost.Vzpomněl si, že je rakouským záložním důstojníkem a že také J.S.Machar jo bývalýn rakouským dů-stojníkem.A tak,jak se mezi rakouskými oficíry slušelo a patřilo,vyzval Machara na souboj.Machar na to odpověděl,jak se dalo čekat,výsměchem a i těm,kteří jinak nesli nelibě Macharovy útoky na "Národní listy",na Kramáře a na národní stranu svobodomy-slnou,to bylo k smíchu.Na novinářský útok se odpovídalo v novinách a ne jinak.Ždár-ský,aby ještě více prokázal,jak je ne zkušený,žaloval Machara pro urážku na cti.Vzta-hoval' Macharovy útoky na redakci "Národních listů" na sebe,jako člena redakčního sboru, A tak se stalo', že věc přišla před porotu. Za Rakouska před porotu patřily všechny tiskové spory.

Tiskové procesy byly za rakouských dob - alespoň v českých zemích - věc velmi ošidná a kdo jen mohl,vyhnul se jim jako čert kříži.Tiskové sudieství se objevilo až v předmnichovské republice,jež tiskové spory odňala porotám,Od slavné kutnohor-ské poroty,jež osvobodila Karla Havlíčka Borovského,považovala totiž každá českápo-rota za věc své lidské a národní cti osvobodit každého novináře a publicistu,který byl před ni pohnán,pokud ovšem nešlo o tisk pokoutní.Ani v takovém případě nebylo ostatně na porotu valného spolehnutí.Bylo zvláštností tiskových procesů,že se žalob-ce velmi rychle ocitl v úloze obžalovaného a že mu proces zpravidla natropil větší ostudu,než článekjpro který žaloval.ZcTárského věc byla proto beznadějná od samého počátku.Patrně by byl vyhrál o mnoho let později před tiskovým senátem,jaké zavedla republika,ale před porotou hrál smutnou úlohu muže,jenž se docela zbytečně vystavil ještě jednou Macharovým invektivám,Porota Machara osvobodila všemi dvanácti hlasy a Machar pak o procesu vydal brožurku,v níž případ ještě jednou náležitě rozmazal.

Neuplynulo ani deset let a Machar seděl v těch "Národních listech",jež po dlou-há leta napadal a do nichž ostatně celým svým založením patřil.A v Revolučním národ-ním shromáždění - dokud se nestal generálním inspektorem branné moci po dr.Scheino-vi - seděl na lavicích národně demokratických,jako zástupce strany,jež byla pokračo-váním původní národní strany svobodomyslné. S Macharovy strany to nebyla bezzásado-vost.Byl prostě temperamentnější,doktrinářštější a méně snášenlivý než ti,kteří nes-li v praktické politice odpovědnost větší,než jaká doléhá na úvodníkářo nebo feuil-lotonistu.Machar byl nesporně vedle Viktora Dýka nejstatečnější muž,jenž vešel do naší literatury a tisku od dob K.H.Borovského.I když někdy křivdil (a to bylo dost často),vždy se rval ne za osobní prospěch,ale za věc,jíž považoval za dobrou a správ-nou. Měl pravdu,když napsal ve- své brožurce,že redaktor žďárský vejde do dějin jen. proto,že měl s ním soudní spor;Zatím ovšem z celé této aféry zůstává jen ta dávno zapadlá brožurka,jež vyšla v knihovničce "času".

HISTORICUS