s bohem

http://www.ebookeater.cz/?utm_source=kniha&utm_medium=ebook&utm_campaign=ebookeater

http://www.esemes.cz/?utm_source=kniha&utm_medium=ebook&utm_campaign=ebookforum

sBOHEM

Michal Zachar

Říká se, že si Bůh pamatuje. Snad si vzpomene, že ten, kdo je jako Bůh ví, kdo jsme my.

Nezáleží na tom, zda to víme my. On to ví. My na to přijdeme. Časem. A když ne? No a co?

Máme ho přeci oba celou věčnost.

1. Kolikrát sBohem?

kolikrát ještě spadnu na kolena?

kolikrát se zbarví země krví?

kolikrát jdou srdcem nevyřčená?

kolikrát zlá slova prostě strpím?

kolikrát půjdu sBohem hrou stínů?

kolikrát poznám, že je jediná?

kolikrát vložím své rty do rubínů?

kolikrát kdo se láskou zaklíná?

kolikrát oknem nočního strachu?

kolikrát máš v hrsti ptáče?

kolikrát se Adam vrátí do prachu?

kolikrát uslyším ozvěnu pláče?

Copyright © 2012 eBookEater.cz 3


2. sBohem II.

tak jsem se zas potkal s Bohem

povídá, co dělal celý čas?

jsem na tom tak, že nevím co s dobrem

mrkneš na to se mnou zas?

takhle to chodí, když se vám zdá

sen o nás, co existujem

a tak mu jen tak prostě: „kámo“, povídám

mám z tebe zatím jen průjem

scelovat člověka, dokud se nenarodí

prý dělává to naše karma

když zhasne, tak jeden až na krev omarodí

a tohle vše je zdarma!!!

zas jsme si plácli a kam teď prý, že jdu?

bez starostí života s dluhem

vím, že je akorát dost času nedělat tmu

v sobě, natož v druhém



3. Zima

měsíční světlo pomalu dopadá

tichem vzlétlo do svalu, jak nálada

modravé stíny krouží v tvém těle

bodavě jiný touží skrýt to osamělé

přichází po špičkách ten chlad

přepadá noční víly v ženách a hlad

vyhání z teplých peřin tančit nocí

láska je slepá a srdce bez pomoci

vidí jen to, co je Bohem neviděno

láska se šeptá, nic není promarněno

a polibky světel jsou z řečí v ráji

sliboval hry boží, dokud se nedohrají

láska je jediné, o čem srdce sní

až bude ti zima z lidského sobectví



4. Věříme

láska se neptá

když přemýšlíš

krása se šeptá

kdy sama spíš

strach se neptat

podstoupit riziko

krach je reptat

vykoupit oklikou

láska není přání

není ani poznání

oči změn uchrání

měníc cíl přistání

je to jen oheň

hořím každý den

výzva s bohem

planout neviděn



5. Goodbye Milky way...

Je s bohem, co uzavírá?

Hvězdný prach, co vál?

A taky to, co neumírá

a můžeš klidně dál...

Co je to s bohem?

Ať už je jaké je!

V každém pro den

je i noc naděje...



6. Where is my mind?

den přešel kolem

kolikátý už?

byls bohem

aspoň chvíli muž?

tvořivá honba

kočky s myší

voda stoupá

plameny slyším

z očí víček stěna

mrknou si?

bylas žena

ne jen padnoucí?

kamkoliv došels

jak ostře se mihotá

cesta je posel

v tvém smyslu života



Death club

nikdy, nikdy nepolevit

i když daleko dojdeme

zkoušky toho, co chtít

sny, co asi nechceme

během života si odpustit

třeba větru, že si fičí

můžeme mít řady chyb

nikdy tu, co nás zničí

prožívání je tvrdá hra

riziko chtít vše pochopit

vystoupat na vrchol z dna

sebe sama a jen být

žádné srdce, ale netrpělo

když se vydáš hledat sny

okamžik hledání a tvé čelo

je setkání s bohem prý...



9. Cesta do předpeklí

i když jsem popsal

spousty papírů

nikdy jsem slovem

nezachytil tebe

i když jsem hopsal

někdy i nad míru

nejsem než bohem

krajiny svého sebe

v tom, jak jsem psal

nacházím i někdy

i malou změnu slov

v tom, co neřekly

říkám si, že jdeme dál

táhneme, jak vzteklý

to střecha nese krov

na cestě do předpeklí



10. Saraf

vždy, když se loučíš

slyším tu radost shledání

jak mušku v síti pavoučí

zadarmo život nedá mi

sbohem ztrácí hořkost

když do slov dáváš lásku

zas vnímám tu moudrost

co srdci říká, hláskuj

saraf, že slýchávám

v snách nebo v breviáři

odevzdávám se oktávám

už s hlavou na polštáři

tak světlem ne-světlem

přicházíváme nyní spolu

sny jsou víc než větrem

vedoucí zvony do hlaholu



11. Pokud dojde ke ztrátě lásky

chtěla jsi říct sbohem

než život odběhl, jak film

i když nebyl vždy slohem

měla jsi ráda, to vím

někdy život jen teče

a dochází ke ztrátě lásky

a používá proti nám meče

a seče mě bez otázky

tvoříme jednu hmotu

a duše bloudí na pomezí

to svíčky mívají málo knotu

stojící na obou březích

tak ještě jednu sloku

co zakřičí lásko, kde jsi?

miluji tě na každém kroku

teď nade mnou tu bdi



12. Září

tak ve mně ve tmě záříš

myšlenka schovaná

ani nevím, zda se vrátíš

láskou očí utkaná

když vidíš duši oddělenou

schovávající si tvář

cos byla nezapomenou

to právě pro tu zář

s ní se dává sbohem tmám

když svítíš poznáním

milovat musíš každý sám

láska je tmy svítání



13. Děkuji

možná, že neumím jít

pořád rovně

možná, že nejsem žid

neřád a skromně

možná, že jsem hloupý

zrovna dle doby

možná i teď skoupý

být zle dobrý

možná, že zapomínám

to podle sil

možná si nevzpomínám

kdy jsem, kde byl

možná, že tím slovem

radši miluji

možná, že než sbohem

stačí děkuji



14. Samolepky

sbírám samolepky dnů

ale bojím se až tmou

unavený se nezvednu

a nenalepím tu tvou

na dveřích života mnoho

je otisků z tvých prstů

a souboje, kdo z koho

zlomeninám říkám srostu

samolepkám říkám sbohem

a strhávám je dál a dál

někdy těžce, někdy sborem

strhávám a sám jich pár mám

v pokušení nalepit si to své

do tvých zad a nebo i čela

strhávám ruce neposedné

co oblepit svět by chtěla

přes samolepky představ

nevidíme už skoro ani sebe

někdy si říkám zastav

než najdu samolepku nebe



15. Jsme tím, co zbylo

dokud stojí svět

na tvých dotecích

chci slyšet hned

tvůj krásný smích

odplouvající mořem

spousty malých slzí

hledající sbohem

co nastalo tak brzy

nezbylo šero v síni

srdce se rozsvítilo

když zas dotek jiný

řekl, že jsi, to, co zbylo



16. Zpátky do hlubin

jak oceán vytryskl z očí tvých

pohledem přitiskl na konečných

zastávkách času formován dny

sbírám tvou řasu a říkám si: jdi

poslední pohled byl tvé sbohem

mlčící dohled chvil, nepodoben

našemu životu, co nám vzplál

a víme z klokotu, kdo to vzdal?

sejdeme si z očí a do hlavy díra

slza ti nevyskočí, nikdo nevytírá

vracíme času, pohledům přítomnost

hledali spásu, nevěděli, kdy říct dost



17. Požehnaná i prokletá

požehnání srdcem

prokletí slovem

jak zabít bodcem

jednou a sbohem

netrefit se do čela

když nevíš lžeš

kolem jela veselá

smrt a řekla jdeš

žijeme spolu a ví

se, že jenom ona

tvou cestu oslaví

slza, co neokorá

hledáme, co zbude

místo na pobyt

chceme žít, lidé

a nevíme, jak BÝT



18. Spadla zeď

před očima ubíhá mi vůle žít

a jen tak zprohýbat tvá plátna

a ukrojit trochu pohledu na krajinu

hrají ty trubky, že máme chtít

malovat dál dokud je ruka zdatná

protože v barvách nezahynu ?

jen tiše čekám, jak by se zasnil

každý básník, když překročí zeď

a propast pevná vítá ho domů

tak, jak bych tě rád vlastnil

nastává navždy sbohem nyní a teď

jen slyším zvuk svatebních zvonů

snad přijde ta chvíle jednou

chtíc rozsvítit tmu před boží tváří

chci mu tebe celou odevzdat



19. To musí být láska

kde jsi, ptáváš se rozechvěle

vládnoucí dne, máš se skvěle?

odkud a kam vyprávím ti srdcem

ukrývám tě s láskou před úprkem

kráčíš-li stejnou cestou do nikam

a já lhostejnou šestou pronikám

ptám se tě, kolikrát mě odvedeš

dám pečetě za touhou, že jdeš

obklopen korunou paprsků síly

světla, kde i černý pocit je bílý

otevřený ke všemu, co přichází

tebou místo zázraků svých extází

nevinně spoléhajíc, že dobro snů

zapadáš v Boha, tak na svou tmu

a ptám se místo toho tebe z krás

kterou vybereme ze všech tras?

co k nám přijde dnes? co se stane?

říkám žijte, láska je pro pozvané



20. Magie slov

magie slov zná ztráty nekonečna

kroužící vírem chvil současnosti

ta krása je myslím nebezpečná

když vidíš všechny souvislosti

člověk v minulosti nemá stopu

ta podstata stvoření je navždy

pevná část hrází, co nevykopu

a jiskry nekonečna má každý

skutečnost žije ve světlo Boha

po té, co se slovo stalo tělem

jediná jsi byla ze všech mnoha

než jsi se lásko stala nepřítelem



21. První den mého života

nečekám zázraky, ale naplnění

pozvat sám sebe k nevinnosti

mé dny za mne jiný nepromění

a srdce se nejí bez zbožnosti

pamatuji se na život, který křížil

a bral cesty těm zúčastněným

tak těm, kterým nikdo neublížil

vzkazuji, že budu jen uviděným

život je životem z lásky plodné

já žil až dosud ze své nenávisti

prázdné slovo nevidíš, že bodne

pro víru v Boha se už nekořistí

a tak se těžce budíme ze sna

životem starým si sám listuješ

žil jsem podle svých představ!

řekni: žije tvé srdce, když miluješ?



22. Hvězdy jsou od noci rozmazané

Hvězdy jsou od noci rozmazané,

probudit světlo je truchlohra.

Sklenka a desky jsou obehrané,

pastička na myš co nesklapla.

Vyběhla do noci co ránem není,

smrt vztahu rychle přiběhla.

Jsem stavbou kámen na kameni,

jsem osudná jízdenka do pekla.

Když světlo probudí svět kolem,

ten můj už bude spát.

Cos miloval, odešlo, sbohem,

a ráno vítáš slunce zase sám.



23. Požehnaná touha

Jenom moudrým to lze říci...

Davy, ty nechápou nic...

Chtěl bych chválit to, co plane...

Co je věčně živoucí...

Když utichnou lásky noci...

V nichž s tvořil a tvořen byl...

Tajemný a zvláštní pocit...

Překvapí tě v světle svic...

Svoboden jsi od té chvíle...

Dáváš sbohem soužení...

Víří v tobě nový život...

Máváš křídly tvoření...

Okouzlen se vydáš k světlu...

Ve své touze podoben...

Motýlu, jenž nedbá toho...

Že se spálí na uhel...

Dosud nepoznals, že zemřít...

Znamená být obnoven...

Nezbývá ti než brát zavděk...

Bídným, smutným životem...



24. Večerní jablko

kolik místa má svět pro tvůj dech

říkám si v modlitbě k tobě Bože

kdo z nás odfukujíce na zádech

vnímá tvé radosti a rány nožem

kterým krájíš na kila vzpomínek

nás cestáře ze tvých křižovatek

odhazující štěrk, potu pramínek

toho tu přece není nedostatek

kolik nádechů vezme světu zlo

je to boží vůle stvořit k zániku?

vydechnutí nutí nepoužívat slov

jen srdce zastavila boží logiku



25. Odraz v zrcadle

dívám se na tvou tvář

při tom je to jen obraz

zrcadlem je boží sklář

zachytil tady svůj odraz

nejvíc dáš svou nadějí

a rozdáváš se zdarma

ty dotyky, co souznějí

slova, co nejsou marná

a vzkaz tomu, co žebrá

tak, díky ti za ten úklon

a naděje je obruč, která

nedovolí srdci, aby puklo



26. Lucifer

vyhráváš zápasy

o trůny panstva

knížecí grimasy

tvář Boha sňata

nevnímáš výkřiky

duše sní s tělem

nejsme jen lyriky

Bohu nepřítelem

bojovat za krále

rozkazů prost

ke cti a chvále

pro Boha host

tvoříme napětí

soudíme stín

vyhrává vzápětí

kdo Boha ctí

přinášet světlo

tak zkoušej být

padá, co smetlo

ten Boží klid



27. Muž a žena

krátká spojení jsou

i víc než věčnost

smysly je ocení a jdou

pečetí srdce a věrnost

stvoření boží úvahou

vznikla žena a muž

společně s odvahou

dostali jablko a nůž

prostor i čas zmizí

uchylující se do stínů

spojení našich vizí

je to, proč nezahynu

láska je spojení činů

a rozjímání o Bohu

vlákno z našich splínů

říkající, já ti pomohu



28. Vědět

někdy jen hledám, co dát Bohu

a přes sebe nevidím tebe

za dar nejlepší, zda vůbec mohu

a možná, že stačí vědět nebe

když postrkávám okamžiky celku

do sítí naprostého štěstí

můj kompas mívá silnou střelku

ukázat nebe se nepoštěstí

ozvěnou lásek všech, co milujeme

tou intenzitou vzpomínek

čím víc máme v srdcích, stahujeme

nebe do země, i malý kamínek

nemusíme Bohu chodit na výpravy

a zvláště na ty křížové

pro všechny lásku, štěstí a to zdraví

miluji všechno stejně poprvé



29. Svědek

jsme jen součástí chvíle

a život, i když trvá na věky

nemění černé v bílé

a nedělá z nás lepší člověky

jsme jen póly kompasu

otáčejíc se sami podle střelky

nakrátko i s vlasy do pasu

jsme malí v tom, že jsme velký

jsme jen ty hrozny hněvu

co dozrávají asi boží náhodou

u tebe mi není do úsměvu

když se oheň octne pod vodou

jsme jen svědci na cestě

a jdeme si než sebou seknem

spěchajíc jazyk na vestě

víme, co si na konci řeknem?



30. Ani za tisíc let

ani za tisíc let

nevyměním tvou vůni žen

říkám ti lásko leť

pro tmu dní, abys šla jen

otevřít srdce a ta

které jsem vykopal hrob

vstala, když vzata

na milost Boží řekla stop

byla jsi svět můj

už dlouho, jak chutná ret?

odpusť životu, stůj

lásko má, ani za tisíc let



31. Red warior

za plotem smutku

toho, co se v srdci drží

je vnímání skutků

tím, co nás stejně neudrží

za drátem s ostny

s krvavě barevnými city

je všem pro smích

odrazem lásek odžitých

a smutek je láskou

pro silnou víru v jasnost

jsi boží sázkou

že plot neudrží radost



32. Průvod kapek

jsem krůpěj vody

vpadlá na zem

v podobě písmene M

jsem ten, co chodí

padlá s plazem

pro, to co neseženem

jsem malá kapka

z milosti boží

nesoucí vůli ke spojení

jsem mucholapka

z blbosti zboží

jak žába na prameni

jsem slovo naděje

znamení vody

a člověk jako loď pluje

že kormidlo uspěje

k sblížení schody

a další mě následuje



33. Když umíráš

miluj bez příkras

miluj bez ptaní

miluj ať jiskra

miluj ať nezraní

miluj se životem

miluj se dál a víc

miluj za plotem

miluj si sníc

miluj pořádně

miluj bez dechu

miluj posvátně

miluj i útěchu

miluj nastokrát

miluj srdce své

miluj za mokra

miluj se a chvěj

miluj lásko má

miluj pro Boha

miluj a jediná

miluj nebohá

miluj světlem

miluj i tmou

miluj během

miluj jak jdou

miluj v ústraní

miluj velice

miluj bez ptaní

miluj za tisíce



34. Fallen X.

když držím tvou ruku

dotek je vodítkem

rozluští tajemství zvuku

setkání s medvídkem

moc dotýkání ducha

co drží mě v jednotě

tak jsi klesla hluchá

sama v našem životě

konstelace hvězd

myšlenek pocitů tvých

mě svedla boží zvěst

o zatracení samotných

a tak jen lehce slyš

já se tě teď dotýkám

ty jsi mi Bože blíž

než jsem si já sám



35. Ona byla vítr

žena je stvořením dokonána

nejdokonalejší je ze všech

to snad i láska zúčtována

andělům krást boží dech

láska se rodí v nás a těžce

uchvacuje srdce nákazou

prchá, že připomíná běžce

když stávají se sami tmou

a jak ona své plody oživíme

ona byla vítr, šeptám zklidní

s láskou se sami nerodíme

s láskou se stáváme lidmi

ona byla vítr, tvá jediná

co tvé slovo dokončí

láska v člověku začíná

ale nikdy v něm nekončí



36. Víra

když vytryskne pramen v duši

a naší neobydlenou krajinou

chodí ti, co říkají, co mi prý sluší

a ať jdu raději dál jen za jinou

když zjemníme duší svou i mysl

stvoříme proud svého požehnání

a všechno milující ti dává smysl

a všichni spěchají podívat se na ní

když bloudíme krajem posedlí

dokonalostí davu, vnímajíce ospalost

člověk stráví dost času než pochopí

unést úspěch i pád je Boží laskavost



37. Co říct se dá i mnoha slovy

Co říct se dá i mnoha slovy?

Jak zpívá medvídek sametový?

Proč život přitahuje skvosty?

Když srdce chce, aby byl prostý.

Jen malé písmeno S si přidáš.

A vznikne něco co chtěl i Jidáš.

Říct s tebou je ráno ránem.

S tebou je život boží a ne klamem.

A i když mrznou prsty s tužkou.

Bylo to víc než jablko s hruškou.

Ty jsou tu pořád k zakousnutí.

Jen teď už k jídlu a ne k chuti.

S tebou šlo zlato záře baroka.

Kouřící tyčinka asi z Maroka.

S tebou byl i vítr vichřicí.

Teď kolik chybí knotu na svíci?

V každé chvíli posvátna je něco z nás.

S tebou to byl pohled, dotyk i hlas.



38. Tolikrát, kolikrát

tolikrát napíšu ti dopis písmem

kolikrát dosáhnu svých chtění?

tolikrát se v dotyku stisknem

kolikrát bude, co už teď není?

tolikrát stvoříme si svět touhou

kolikrát umíráme za pocitů ztrát?

tolikrát tančíme vteřinu pouhou

kolikrát chcem si s láskou hrát?

tolikrát zničíme se obrazy Boha

kolikrát je jemnější způsob života?

tolikrát skutečná srdce mnohá

kolikrát hledá kdo, co je jednota?



39. Souvětí vět

V souvětí vět.

Schováváš splíny.

Dobýváš svět.

Vnímáním jiný.

Hledání meze.

Která nás dělí.

Vdáváme kněze.

A jsme zas celí.

Potkávat známé.

Ve dveřích cely.

Klíče prý máme.

Jen jsme nedovřeli.

Klíče vět a splíny.

Nejsou jen zboží.

Jsou všechny mými.

Život je boží.



40. Bůh zpívá

vnímám dotyky a vím

do ozvěn kapek toho deště

božích slz a slin

když nám Bůh zpívá ještě

s láskou prodaná víra

do srdcí písmem očí věřících

ptáme se, co zbývá

když zem pokrývá lidský sníh

co nás vede ke kdyby

rouhání? věštba? smrti? splín?

k odevzdání mé modlitby

stačí říct člověčím zvonem zním



41. Bůh vykouzlí úsměv na vaší tvář

tělo je zrozeno v mžiku

srdce je pořád na vahách

děláš ze zkušeností kliku

až tvá podstata jde do naha

křtíme se modlitbou

očekávajíce tvou ochranu

stvořením tváře ikonou

až čekám, že lásku dostanu

cílem života je srdce

se svojí tváří usměvavou

že odevzdáš se smrtce

až když Styx nepřeplavou

a možná že, ne luxusně

strhneš si svou svatozář

až Bůh vykouzlí úsměv

až tou tmou na tvou tvář



42. Plavba

otevřu oči a spatřím Boha

vidím, tím přicházívá ke mně

náš svět jsou znamení mnohá

tvořená symboly nebe a země

neoddělujíce Boha od světa

vnímám jej tak srdcem přímo

kdo na něj čeká, ten se načeká

království je tady a já už zřím ho

to láskou k sobě dáváme mu žít

co se nám plavbou zdálo klamné

oči, kterými hledím na Boha a klid

jsou oči, kterými Bůh hledí na mne



43. Křídla deště

prší, to když Bůh pláče

a po střechách stéká jeho klid

tak budí ze mě spáče

a nutí mě tak život pochopit

naslouchám letícímu snu

kapkám jdu vstříc, když tančí

dopadnu-vší na to, že lžu

když tvrdím, že už nezatančím

a tak jen prosím dávej

v kapkách vody směje se Bůh

člověče nepřestávej

otvírej láskou, jsi v duze duh



44. Chybíš mi každou chvíli můj bratře

narodit se je být vybrán

nikdo zde není náhodou

s tváří člověka se dívám

bolest a radost duší zvou

dostávám svobodu a víc

zase mám novou identitu

krev pluje žilou na měsíc

nádoba Boha v neurčitu

přicházím z hlubin všeho

tam, kde rozléhá se nic

jsem dobrý i trocha zlého

jsem člověk a nic víc



45. Ukaž mi nebe

ukaž mi nebe

vše za to dám

a možná i sebe

klíče odevzdám

ukaž mi nebe

v čem spí bůh?

kdy mrak zebe?

splatíme dluh

ukaž mi nebe

ať vím, co ty

na bránu klepe

padlí prokletý

ukaž mi nebe

já ti dám svět

a srdcem veden

přijmi mě zpět



46. Osamělý

chceš jen tiše spát

když se duše bouří

že život dostal spád

až z toho oči mhouří


a nad dopisy srdcem

ohněm plamene plát

když mysl ti je chrtem


proklínám Boha zač?

Jákob jde se zas prát

aby zastavil svůj pláč



47. Jiné ZE-MĚ

jsme malé země

jen hlína a prach

od muže k ženě

jde hlavně strach

jsme hrnky z hlíny

uplácané na úsvitě

a každý jsme jiný

tváříc se použitě

jsme tváří prachu

a byl rudý dechem

když dal odvahu

jakým jsme echem

jsme jiné ze-mě

spojující mnohá

kráčíc jdu němě

mé stopy Boha



48. Ulítavá

zakletá v princeznách se zdáváš

když si tiše sama zpíváš

komu z nás se vlastně vzdáváš?

když srdce láskou mícháš?

kdo je Bůh a kdo Kain či Ábel?

vstřícná k rovinám přání

k čemu v nás vyučil se ďábel?

to nemáme my ani zdání

zpěv běží hlavou nad svítáním

možná si nevzpomeneš

jen kdo zná melodii tvého srdce

předzpívá, když zapomeneš



49. Střemhlav

často si odcházím

jen mlčím a utíkám z města ven

pořádným nesnázím

stavím zeď, z toho, co říká sen

počítám minuty a chci

ti Bože řvát přímo do obličeje

pro život pár chvil

láskou ti snad srdce pookřeje

podle svých představ

zamířil jsem, kam jsi vedl sny

žijeme prý střemhlav

zaplať Bůh, každý, kdo pochopí



50. Shalom

jednou touhou po svatosti

je jedno, jak se Bůh nazve

ta nás spojuje bez nutnosti

otrhat všechny fíky z datle

hledajíc osvícení, co nejde

dáváme vinu zas jen sobě

netušíc, co z hledání vzejde

vnímajíc, že podléháme zlobě

bezvědomí toho, co hledáme

sami ve spěchu tlačící úsilí

technikou lásky málo získáme

nevyhrává se, jen hledá v obilí



51. Zpíváš, jak Siréna

pokrýváš se barvou nesdělení

kterým dáš mi svou lásku

jako přežitek v moři slz utopený

v pozadí dechu na obrázku

a k nebi se díváš, zda-li může

Bůh dívat se na slzavou

ty zadýcháš se i stavem kůže

zčernáš stou představou

kam až sahá si zloba do duší

když svádí bitvu jistot dna

váháš, můžeš znít ani to netušíš

zpěvem, co vábí jak Siréna



52. Podívejte se odsud

někdy je lepší o lásce nemluvit

ryzí cit nezná mnoha slov

možná, že zlepší krátce tvůj svit

cizím, že přesná kopie boha je zlo

člověk je ztělesnění nejistot

a soudy o něm jsou i falešné

citově nestálý zaměnitelný bod

a proudy koněm táhnou srdečné

je taky stálý ve své nestálosti

je ponurý z ctností pravidel

jakým, že hřály oči tvé dosytosti

sakury v květech hostí málo, žel

lodivod osud ví, cos tady upekla

vznešeně z citů děláš hrdiny

že život přenese tě z ráje do pekla

i během kmitů jen jediné vteřiny



53. Jen chci, abys věděl

když jsme se rozdělily

od počátku, jenž jeden

to zase hlavy blábolily

až´s hadím srdcem veden

každého z nás jsi složil

a to ze dvou jiných osob

a v misce osudu množil

až´s nabyl těchto podob

Bůh a člověk v pasti těla

v prostorech nad mraky

a tam, když nejsi bdělá

až´slastně děláš zázraky

a tak abych odpověděl

už nikdy žádnou slzou jdi!

jen chci, abys to věděl

až´si zbudeš Bože poslední



54. Duch

bereš mi dech

dotýkáním svých řas

a vůbec nepřeháním

že zastavil se čas

to, aby viděl, jak září

přichází sem k nám

a duši s nahou tváří

teď vedle sebe mám

a nevím, které věřící

pokládáš hlavu do noci

to, co je láskou zářící

kdo chce žít v nemoci?

možná, že ztrácím

křídla ze svých přání

srdečním polem hracím

dát dar znenadání

hvězda laskavá a milá

k tomu dopomáhej Bůh

láska, že není jen bílá

jako já nejsem duch



55. Na koho asi

na koho asi

padla pochybnost

vzpomněla si

že kdo ji nemá dost

nástroje jsme

na které jde si hrát

rytmus je zde

a melodií začal vát

život harmonie

smrt touhy z rozkoše

svede, neopije

láskou jsi ty, o Bože

v strunách klid

jemně jen načechrat

tvůj život zní

jak ho zkusíš rozehrát



56. LÁSKO

modlím se zvykem

modlím se k tobě, Bože

modlím se tichem

když skládám své nože

modlím se k láskám

modlím se k srdci, co cítí

modlím se laskán

nebe a zemi spojuji nití

modlím se touhou

modlím se k oblakům

modlím se pouhou

myšlenkou k zázrakům

modlím se, že jsi milá

modlím se jen tou vůní řas

modlím se krví v žilách

jménem svým jsi žila v nás



57. Kdybych měl srdce

já jsem ostří nože

kterým jsem se vryl

tys vzdechla Bože

a zase jsem se skryl

vnímáš doteky boje

sen bere i dává nůž

přeřezávám ti spoje

tys žena a já muž

kalichem květů rty

dostávají své vůně

síly chvění a kdy

vtrhnem ke koruně

vlastnit mít lásku

krví stou stvrďte

a život pro krásku

kdybych měl srdce



58. Dotýkání

zas jdeme spát

děti nedospělé

k dotýkání ztrát

jsme osamělé

kdo otvíráš brány

těch snů, co spí?

komu jsou přány

když jsme tví?

dotýkám se tě

Bože uvnitř sebe

a ty na parketě

srdcem třepeš



59. Říkají, že je to báječný

říkají, že je to báječný

možná, že jen dotyk

těch tvých srdečních

očí, co dáš mi do noty

kolikrát posloucháš

zasněná lehce z krás

stačí říct, kráso pouhá

zůstávej Bože v nás

pohledem přebírající

s holuby popel a hrách

a my jsme takříkajíc

popelkou na řasách

říkají, že je to báječný

pohled, co dává svět

co až snem skutečný

tvé lásce vrátíš zpět?



60. Odpovědi III.

někdy mi docházejí slova

když říkáš milujem Boha

bláznův šat obléknu znova

to pro ta pokušení mnohá

milovat, radovat a zpívat

všechno je jiné, když jsi

my zase můžeme ožívat

na lásku jsme potřeba tři

když dojdou slova miluji

srdcem Boha bylo dáno

já za vše, co bylo, děkuji

všemu co bude, řeknu ano



61. Mene tekel

jsou to tváře otištěné v kameni

kde zbyla jen prázdná hmota

a osud míchá karet znamení

ty čekáš taky, co zbyde ti ze života?

jsou písmena zapsaná v knize

a všechna o nás všech mluví

tvá chuť přežehnat se křížem

v jednom verši se ti Bože neomluvím

jsou tvoje prsty Bože, co píší

kdy Lucifer byl ještě Polárkou

z vína, když Kristus zvedl číši

a pronesl nám přípitek před válkou



62. Bez tebe lásko

modlím se za barvy světa

abych viděl včas své zatmění

aby má síla ohně vzlétla

tam, kde dřív působila zranění

bez tebe hladím světlem

jen pustou zem, bez citu skály

ze země, vodou i větrem

bez tebe lásko ohněm vzplály

časem jde rozhodnutí ducha

dát dechem záchvěv Boha kameni

síla slova už navždy hluchá

slepý jen míjím zřetelná znamení

neumím hovořit s plameny

lásko ve mně nyní zase se zjev

neschopen zahojit křídla

a pro rány Boha dát vlastní krev



63. Smíchem Boha

jsme nezralé švestky

znějící silnou touhou

kostky házející šestky

i když na vteřinu pouhou

milujem nezralé hosty

do křídel motýlů dýcháš

stavící očím své mosty

kaší života teď mícháš

stvoříme sebe i splíny

slyším tě dýchat v tichu

dechu všech světů hlíny

zářící ozvěno smíchu



64. pro Boha

nedávám nic víc než to, co mám v sobě

přátelství, lásku a vroucí něhu míst

ty oči jsou tím, co nepodléhá době

tím něžným zmatkem, co se nedá číst

nepronikající mocné nekonečné kouzlo

svůdné, jak pohasínající obloha

melancholické by nocí sklouzlo

přicházející v sobě k tajemství, co se zdá

co objevíš a co způsobí v pohledu ženy

že v nás začne klíčit láska tvá

protože ty nejsi pomsta, vážený

donutíš nás všechny se tvé lásce vzdát



65. Modlím se

prosím tě pane o vteřinu

skrývajíc v dlaních svůj svět

dávám ti život ať nezahynu

modlitbou srdce se chvět

odkrývám se ti celá nahá

když barvy duhy šli už spát

jsem pořád ta, co přísahá

že života se nesmím bát

uprostřed malé dlaně jsem

když se ti dávám v sázku

a ty jsi nebe a já zas zem

modlím se za tvou lásku



66. Komu?

jsme prázdným chrámem

co stvořil sám Bůh

pomodlil se tu své Ámen

a láska je můj dluh

možná, že v prázdnotě zní

hudba sfér prostě líp

já, ty, on, jsme láska nás tří

voda, kterou jsi slit

to ticho v prázdném domu

ozvěna srdce slyší

svůj svět jsi prodal komu?

tomu, kdo cenu zvýší?

http://fengshuimakeup.blogspot.cz

www.michalzachar.com



http://www.esemes.cz/?utm_source=kniha&utm_medium=ebook&utm_campaign=ebookforum

s bohem

Education