sociální politika

Sociální politika

Mgr. Selma Muhić-DizdarevićKatedra občanského sektoru

FHS UK

Literatura

Tomeš, Igor, 1931-Sociální politika : teorie a mezinárodní zkušenost / Igor Tomeš ; Socioklub - Sdružení pro podporu rozvoje teorie a praxe sociální politikyPraha : Socioklub, 2001262 s.[000209720]

Potůček, MartinSociální politika / Martin PotůčekPraha : Sociologické nakladatelství, 1995142 s.[000224301]

Definice

SP jako praktická aktivita formuje vztah jedinců a sociálních podmínek jejich života

SP jako vědecká disciplina zkoumá proces tvorby a realizace politik týkajících se vztahu jedinců a sociálních podmínek jejich života. (dle M. Potůčka)

Dle Tomeše: SP je soustavné a cílevědomé úsilí jednotlivých sociálních subjektů o změnu nebo udržení a fungování sociálního systému.

Principy a subjekty SP

Sociální spravedlnost Sociální solidarita Subsidiarita Participace (spoluúčast) Subjekty: stát a jeho organy, samospráva

(obec), občan, rodina, domácnost, zaměstnavatelé (firmy), občanské iniciativy, dobročinné organizace, charitativní instituce, odborové organizace, církve

Historie SP

Nejstarší pojem - chudinské (Poor Law, 17. st.) a dělnické zákonodárství (Workers or Industrial Law). Nejdříve s tim začala svobodná města a pak to převzal stát.

Na přelomu 19. a 20. st. se začal používat pojem sociální správa (social administration). Ta vykonává dvě funkce: mocenskou a služební

V roce 1913 se začala sociální správa vyučovat v Londýně na London School of Economics

Historie SP

Otto von Bismarck (1815-1898) Poprvé státní regulace ekonomiky a

produkce a poskytování kolektivního sociálního zabezpečení

Motivace: podpořit loajalitu císaři, odcizit dělníky od sociálně demokratické strany, snížit vliv církve, zvýšit produktivitu práce

Soustava pojištění poprvé rozděluje různé kategorie dělníků a zaměstnanců

Přehled vývoje sociální politiky v Německu

Do 1. sv. války: 1870 . Vznikl Úřad pro sociální politiku, 1889

zavedeno starobní a invalidní pojištění Výmarská republika: 1922 zákon o péči o děti a mládež, 1924 zákon

o sociální pomoci Období nacizmu: sociální pomoc garantována

pouze arijským rodinám, 1938 samostatně výdělečně činní zahrnuti do povinného starobního a invalidního pojištění, 1941 zavedeno povinné zdravotní pojištění pro důchodce

Po 2. sv. válce

Nová německá ústava zakotvila pojem Sozialstaat – sociálně tržní hospodářství neboli politika podpory zaměstnaností, udržení příjmové úrovně, podpora samosprávných principů v sociálním pojištění a participace pracovníků na řízení (Mitbestimmung)

Po 2. sv. válce – Německo

1952 Uzákonění účasti pracovníků na řízení firem

1954 Ustavení nezávislých „Sociálních soudů“

1960 Zákon o příspěvcích na bydlení

1961 Zákon o sociální pomoci

1969 Zákon o podpoře zaměstnanosti

1975-82

Vydání Kodexu sociálního práva

1975-81

Výrazné zpřísnění kriterii pro financování sociální politiky

Karl Gunnar Myrdal (1898-1987)

Zásadní myšlenka: neexistuje sociální věda zbavená zájmů. Když se politicky angažujeme, je naši povinnosti uvést hodnotové předpoklady naše analýzy, který jsou pak mimovědecký (nevyplývají z vědecké analýzy).

Krize, která ze Švédska udělala stát blahobytu měla své kořeny v řešení populační krizí ze třicátých let 20.st. Od té doby se ve Švédsku prosazuje univerzalistický typ sociálních služeb.

William Henry Beveridge (1879-1963)

Přímo ovlivnil zavedení prvního povinného pojištění v nezaměstnaností ve VB v roce 1911

Navrhl zavedení flat rate, nevztahovat výši dávek na výši příjmu. Chtěl maximálně omezit přístup zkoumání potřebnosti (means test).

Podařilo se mu sjednotit celý systém sociálního pojištění a udělat ho povinným pro všechny. Principy, které uplatnil: organizace soc. pojištění je jenom jedna ze součástí politiky vedoucí k obecnému sociálnímu blahu, soc. zabezpečení bude založeno na spolupráci mezi státem a individuem, finančně se na něm podílejí zaměstnanci, zaměstnavatele a stát, cílem je vyvinout nástroje chránící jednice „od kolébky do hrobu“, soc. pojištění je povinné, soc. pomoc a dobrovolné pojištění možné.

Def. SP jako praktické aktivity

Mishra – SP jsou ty sociální dohody, mechanismy a opatření, které souvisejí s distribuci zdrojů dle určitých kritérií potřeb.

Marshall –SP užívá politické moci k nahrazení, doplnění či modifikaci ekonomických aktivit tak, aby docílila výsledků, kterých ekonomický systém sám o sobě nemůže docílit. Řídi se jinými hodnotami než volný trh, především principem solidarity a sociální legitimity.

Gesellschaftspolitik a Sozialpolitik

Def. SP jako praktické aktivity

Aktivní SP – kurativní přístup, pasivní SP – paliativní přístup

Kategorizace solidarity: - reziduální (stát se stará jen o ty, kteří se nemůžou

postarat o sebe z objektivních důvodů) - korporativní (stát nutí občany aby se o sebe

postarali sami a stát se pak stará jen o ty, kteří se nemůžou postarat o sebe z objektivních důvodů)

- institucionální (stát přebírá veškerou zodpovědnost za soc. péči na sebe a vytváří systémy instituci - redistribuce zdrojů)

SP jako vědecká disciplina

Abel-Smith – SP se zabývá nerovnostmi a jejich rozdělením ve společnosti, zkoumá politické procesy, instituce a činnosti, které tuto rovnost ovlivňují

Důležité pojmy

Sociální zabezpečení (social security, Sozialsicherheit) poskytuje ochranu v případě: ohrožení zdraví a nemoci, nezaměstnanosti, zdravotního poškození a invalidity, pracovního úrazu a nemoci s povolání, stáří, mateřství, rodičovství a smrti živitele (dle mezinárodních dokumentů)

Nástroje soc.zabezp. jsou: a) Sociální pojištěníb) Sociální zaopatření a podporac) Sociální pomocd) Sociální služby

Důležité pojmy

Sociální péče (social welfare), vznikl v průběhu 2. sv. války , dle Pusice je to souhrn opatření, která společnost vyvinula, aby zvládla své sociální problémy.

Sociální ochrana (social protection) může být: preventivní, terapeutická a rehabilitační (integrační a reintegrační), její nástroje jsou: sociální pojištění, sociální zaopatření a sociální pomoc.

Soc.pojištění: úrazové, nemocenské, zdravotní, v mateřství, ve stáří, invalidity, pozůstalých, v nezaměstnanosti, rodinné přídavky. Jedná se o povinné, zákonem vymezené (dle pojištěných osob a dle povinných plátců a dle věcného rozsahu) pojištění, kdy stát stanovuje způsob správy a financování.

Důležité pojmy

Sociální zaopatření jsou peněžité dávky poskytované v případech definovaných zákonem nebo smlouvou

Sociální pomoc (social assistance) je pomoc občanům ve stavu nouze. Vztahuje se na dlouhodobě nezaměstnané občany, staré občany, zdravotně postižené občany, standardní a nestandardní rodiny, sociálně dezintegrované občany. Dávky soc.pomoci můžou být peněžité, věcné nebo ve formě služeb.

Pojem záchranná sociální síť (social safety net) zavedla Světová banka začátkem 80. let v souvislosti s ekonomickými reformami v Latinské Americe a v Asii. Zabezpečení existenčního minima.

Vztah HP a SP

HP › SP: příjmovou politikou, rozdělováním zdrojů ze státního rozpočtu, soustavou daňových úlev, strukturální politikou, mírou inflace

SP › HP: úrovní lidského kapitálu, podmínkami zaměstnávání pracovníků, stanovením odvodů z mezd, stanovením podmínek přiznávání sociálních dávek…

Welfare state

Termín poprvé použit k popisu situace ve VB během 2. sv. války

Klíčový pojem teorie SP Klíčová myšlenka: sociální podmínky, v

nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jedinců či rodin, nýbrž i věcí veřejnou.

Překlad do češtiny: stát veřejných soc. služeb (Potůček), stát všeobecného blahobytu, asistenční stát, sociální stát

Welfare state

Podmínky vzniku: Formováni národních státu a jejich

transformace do masových demokracií (Francouzská revoluce) a rozvoj kapitalismu (průmyslová revoluce) (Flora – Heidenheimer)

Oslabeni klasických podpůrných funkcí rodin, rodu a místního společenství (industrializace, urbanizace). Důležitost zdraví a vzdělání populace pro reprodukci pracovní síly

Welfare state

Politické podmínky: míra artikulace a institucionalizace sociálních a ekonomických zájmů (svépomocná sdružení, politické strany, odbory)

Kulturní podmínky: Evropa vs. USA Marshall: lidská rovnost vyžaduje také ekonomickou

rovnost, proto je potřeba rozšířit práva občana na občanská, politická a sociální. Soc. práva jsou: právo podílet se na užívání sociálního dědictví dané společnosti a žít životem odpovídajícím standardům převažujícím v dané společnosti. WF se podílí na udržení „sociální harmonie“

18. st. občanská, 19. st. politická, 20. st. sociální, 21. st. kulturní práva

Welfare state

Gilmour: aby lidé cítili ke státu loajalitu, proto je stát musí ochraňovat a poskytovat další požitky

Mishra: welfare state udržuje integritu společnosti

Habermas: WF je nástroj kompenzace nedostatku legitimity kapitalismu

Kontraargumenty (von Hayek, Nozick, marxisté)

Nová pravice: svoboda a rovnost jsou neslučitelné, základem společnosti jsou individuální politická svoboda a volný trh

Marxisté: WF je pouhý nástroj sociální kontroly ovládaný kapitalisty, kapitalismus je jinak založen na násilí a soutěži

Krize WF

Krize nákladů Krize efektivity Krize legitimity Holland – potřebujeme welfare society

ne WF. Tu pomůže neformální sektor (rodina,

sousedé, lokální společenství), neziskové organizace, trh – to se označuje jako welfare mix. Zastanci jsou welfare pluralists

Typologie WF (Ttitmuss, Esping-Anderson, Potůček)Název modelu WF (Ttitmuss)

Název modelu WF (Esping-Anderson)

Kritéria poskytováni služeb

Reziduální nebo anglosaský (USA, část VB)

Liberální Individuální pracovní úsilí

Pracovně výkonový nebo korporativní, Bismarckův (Francie, Holandsko)

konzervativní Cílový přístup – více korporativistický, udržení statusových rozdílů

Institucionálně redistributivní nebo strukturální, skandinávský

Sociálnědemokratický

Univerzalistická: všichni platí, všichni získávají

Hlavní rysy WF (Jones, Potůček)

Charakteristiky Reziduální –liberální Pracovně-výkonový, konzervativní

Institucionálně redistributivní –sociálně demokratický

Odpovědnost státu Minimální Optimální Totální

Distribuce podle potřeb

Marginální Sekundární Primární

Rozsah povinně poskytovaných služeb

Omezený Extenzivní Úplný

Populace krytá povinně poskytovanými službami

Nízká Střední Vysoká

Výše příspěvků Nízká Střední Vysoká

Část národního důchodu určená na služby poskytované státem

Nízká Střední Vysoká

Zkoumání potřebnosti (means test)

primární Sekundární marginální

Povaha klientů Chudáci Občané Členové společnosti

Status klientů Nízký Střední vysoký

SP jako politika

Normální situace – autoregulace Zrání problémové situace – včasná

intervence Problémová situace – intervence

nezbytná a obtížná Zrání kritické situace – nutné nasazení sil

a prostředků havarijního typu Kritická situace – sociální katastrofa Revoluční situace

Fáze politického cyklu

Příprava rozhodnutí (strategické, taktické a operativní)

Přijetí rozhodnutí (autoritářský vs. demokratický způsob)

Realizace rozhodnutí (legislativní, finanční, institucionální, výchovné a propagační podmínky)

Vyhodnocování důsledků realizace rozhodnutí

Nástroje SP

Právo (zejména pracovní právo, zdravotní právo, a právo sociálního zabezpečení atd.)

Ekonomické nástroje (získávání a rozdělování zdrojů, daně – rozpočet, příspěvky do fondu – sociální dávky)

Sociální programy (doporučení a stimulace) Nátlakové akce Média Organizační struktury (průřezové instituce) Veřejné slyšení (public hearing)

Aktéři SP

Občan Rodina Sousedství Církve Svépomocná sdružení Specializované instituce poskytující služby Neziskové organizace Firmy Odbory Politické strany Profesionální sdružení Média Státní moc a správa Samospráva Veřejná správa (státní správa + samospráva) Nátlakové skupiny

Nestátní organizace jako sociální subjekty

Státní soc.subjekty mají vlastní a pronajaté služby a zařízení

Nestátní ziskové mají vlastní a pronajaté služby a zařízení

Nestátní neziskové můžou být nadace /vlastní zdroje+dary a granty), občanská sdružení (vlastní zdroje, dary, granty+kontrakty) a neziskové organizace (vlastní zdroje, dary, granty + kontrakty)


Nestátní subjekty – role:a) Posilují povědomí občanské odpovědnosti,

spoluodpovědnosti a solidarityb) Prohlubují státní sociální politiku o etický

kontext moderního občanství – spoluodpovědnost za věci veřejné

c) Zefektivňují sociální činnost zvýšením jejich adresnosti a snižováním jejich nákladů


Stát je kontroluje:a) Licencováním (udělováním povolení k

provozu činnosti)b) Akreditaci (ověřování profesní způsobilosti k

sociálním činnostem)c) Auditemd) Inspekci (sociální policie, tak kde jde o

zákonem upravenou činnost)

Oblasti SP

Politika zaměstnanosti Politika sociálního zabezpečení Zdravotní politika Vzdělávací politika Politika tykající se bydlení Rodinná politika Další

Politika zaměstnanosti

Druhy nezaměstnanosti dle Knolla Frikční (dobrovolná) Sezónní (kolísání počasí a spotřeby) Strukturální (vázáná na druh práce

a neochotu se přizpůsobit) Konjunkturální (makroekonomický

rozměr)


Ekonomický rámec:Rozsah ekonomických aktivit a

absorpční schopnost trhu práce, cena pracovní síly, strukturální změny národního hospodářství, výše fin. prostředků na PZ, míra nezaměstnanosti

Cílová populace – veškeré ekonomický aktivní obyvatelstvo


Funkce PZ Příprava pracovních sil pro

uplatnění na trhu práce Vytváření pracovních příležitosti

(přímo-nepřímo) Zprostředkovatelská funkce Paliativní funkce


Aktivní – pasivní PZ Instituce: Ministerstvo práce,

tripartita (stát+zaměstnavatele+zaměstnanci – odbory), úřady práce


Typy PZ Reálně socialistický Skandinávský model Model konsensuální, korporativní

demokracie Tržně liberální67


Postupy: Omezování nebo prodlužování pracovní

doby Vzdělávání – „odložení vstupu na trh

práce“ (Potůček) Zkracování týdenní pracovní doby Zavádění částečných pracovních úvazků Zavádění flexibility pro odchod do

důchodu


Problém minimální mzdy Poprvé zavedená na přelomu 19/20 st. na Novém

Zélandě a v Austrálií, v Evropě s 50-let. zpožděním Tří přístupy a) Skandinávie, D, GR, I a CH stanovují MM ve velmi

omezeném rozsahu pro okrajové kategorie zaměstnanců

b) GB a IR ve vybraných odvětvích, když chybí odborová struktura a mzdy jsou nepřiměřeně nízké

c) USA, CAN, JAP, LX a NL: MM je nutná jako součást standardizace nákladových podmínek tržní soutěže

Politika sociálního zabezpečení

SB má za cíl kompenzovat nepříznivé finanční a sociální důsledky různých životních okolnosti, ohrožující uznaná sociální práva

Historický vzniká ve formě péče o chudé, nemocné a staré, pak se omezuje buď na specifické skupiny nebo situace, tendence k univerzalizaci až po 2. sv. válce

Ve Všeobecné deklaraci lidských práv. SB je uznáno jako právní závazek států vůči občanům

Chudoba

Absolutní – nedostatek prostředků neumožňuje uspokojovat základní životní potřeby, ohrožení existence. Vyskytuje se spíše v Africe a v rozvojových zemích.

Relativní – jedná se o stav, v němž jedinec nebo skupina uspokojuje své potřeby na výrazně nižší úrovni, než je průměrná úroveň v dané společnosti. V Evropě.

Subjektivní – vycházející ze porovnávání se spotřebou bohatých.

Chudoba

Měření chudoby: a) Normativní – stanovy se tzv. spotřebitelský

koš (souhrn cen, zboží a služeb) – definování okruhu nezbytných potřeb (např. německý zákon o soc. pomoci)

b) Relativní – vztah úrovně příjmu a dosahovanému průměrnému přijmu v dané zemi. V Evropě nastává stav chudoby, když se dosahuje 50-70% průměrných příjmů.

Chudoba

Životní, existenční minimum – je taková minimální úroveň příjmů, která umožňuje elementární existenci člověka. Pod tou úrovní nastává ohroženi hladem.

Sociální minimum – odráží všeobecný názor na nejnižší přijatelné uspokojování všech potřeb, byť na minimální úrovní.

Prosperující ekonomika automatický nezničí chudobu.


Základní životní situace pro SB: dětství a mládí, mateřství a rodičovství, nemoc a úraz, chudoba, invalidita, stáři, smrt živitele.

Historická sekvence vývoje SB: kompenzace pracovních úrazů, kompenzace nemocí z povolání, nemocenské, mateřské přídavky, důchody, příspěvky pozůstalým, invalidní důchody, rodinné přídavky, podpora v nezaměstnanosti, dávky životního minima

Politika sociálního zabezpečení (soustavy SB dle způsobu

financování)Přerozdělováni prostřednictvím Veřejných rozpočtů (daně) Pojišťovacích fondů

Princip poskytování služeb Potřeba Ekvivalence

Princip dostupnosti Vyhovění kritériu potřebnosti; individuální posouzení

Formalizované kategorizované nároky

Financování Z daní Z příspěvků

Dávky Jednotné Podle výše příjmu

Sociálně ekonomicky efekt Redistribuce Zachování nerovnosti platební schopnosti

Etická báze Solidarita Zachováni statusu

Beveridgův přístup Bismarckův přístup

Riziko Globální Individuální

Klady Systém financují stát, zaměstnavatele, pojištěnci

Pružnější, větší přehlednost hospodaření

Zápory Intervence státu Vysoké administrativní výdaje


Struktura1. Sociální pojištění (zabezpečuje finančně

jedince při výskytu událostí, které lze předvídat a proti kterým je pojištěn).

Typy pojišťovacích soustav:a) Povinné pojištěníb) Pojištění dle povolání (resortní,

podnikové atd.)c) Soukromé pojištění


2. Státní sociální podpora Váže se na sociální situace, ne něž se

nebývá možné se předem připravit (mateřství, výchova dítěte, invalidita, rodinné krize a rozvody)

Není vázáná na odvody z příjmu Může být poskytnuta každému kdo se v

příslušné situaci (univerzálně) nachází nebo na principu potřebnosti


3. Sociální pomoc Uplatňuje se, když všechno ostatní

selže Poskytuje se buď ve formě peněžních

dávek nebo služeb (sociální péče) Je podmíněná zkoumáním potřebnostiOtázka: mají dávky být přidělovány

univerzálně nebo adresně?


Problém výplaty starobních důchodů (indexace, solventnost, pay-as-you-go princip)

Problém solventnosti fondu starobního důchodu lze řešit:

a) Zvýšením zákonné hranice odchodu do důchodu (problém mezigenerační spravedlnosti)

b) Místo pay-as-you-go investovat, fond začne sám na sebe vydělávat (co, když zkrachuje)

Zdravotní politika

Indikátory zdraví1. Střední délka života při narození2. Specifická úmrtnost3. Standardizovaná úmrtnost4. Nemocnost Kritéria pro posuzování ZP1. Rovnost v poskytování péče2. Efektivnost3. Kvalita

Zdravotní politika

Je zdraví věc pouze jednotlivce? Typy zdravotnických zařízení:a) Zařízení primární péče –ordinaceb) Nemocnicec) Specializované léčebné ústavy (např.

lázně)d) Hygienické stanicee) Výzkumné ústavyf) Lékárny

Zdravotní politika

Typy řízení zdravotnického systému: Vysoce centralizované soustavy – vlastníkem a

provozovatelem je stát (Kuba) Jednotné národní soustavy financované převážně z

daní + nezávislý soukromý sektor (GB, E) Soustavy s povinným zdravotním pojištěním (D, A,

F, CZ) Liberální soustavy – uplatnění trhu, soukromé

zdravotní pojištění +péče o ohrožené skupiny z daní (USA)

Zdravotní politika

Typy sociálních programů ve zdravotnictví:

a) Zaměřený na diagnózub) Zaměřený na rizikoc) Zaměřený na sociální kontext

(Ottawská charta podpory zdraví z 1986)

Zdravotní politika

Typy financování zdravotní péče:a) fixní rozpočet – centralizaceb) Platba za výkon (fee-for-service) +

někdy spoluúhrada pacienta (co-payment)

c) Platba dle skupiny onemocnění (DRG – diagnosis related groups)

d) Platba za osobu (capitation fee) – princip paušální částky

e) Smluvní financování (contracting out)

Vzdělávací politika

Giddens: jedná se o přenos vědomostí z jedné generaci na druhou formou přímé výuky

Silně ovlivněná industrializaci Gellner: stát jako složka

společnosti, která má monopol na vzdělání (Weber – na použití síly)


Jak zajistit demokratizaci vzdělání:a) Princip pozitivní diskriminaceb) Demokratický principc) Meritokratický princip (intelektuální

dispozice + vlastní úsilí jednotlivce) Interpretace rovného přístupu ke

vzděláni dle Petruska:a) Egalitaristická interpretaceb) Rovnost příležitostí (vzdělání dle talentu)


Bourdieu – teorie kulturního kapitálu – čim vyšší vzdělání, tim vyšší sociální status

1769 – zavedení povinné školní docházky v Čechách

Vzdělání ovlivňuje nejen pracovní život, ale také osobní, rodinný a veřejný. Proto nemůže VP regulovat pouze trh.

VP by měla sladit zájmy jedinců, státu, církvi, zaměstnavatelů atd.


Funkce vzdělávání dle Alana, Kalába a Reimera:

1. Profesionalizační2. Kulturační3. Ideační4. Socializační5. Opatrovnická6. Selekce sociálních rolí7. Indoktrinační


Bernstein – teorie kulturní deprivace jako vysvětlení absence děti méně vzdělaných rodičů ve vzdělávacím systému


Struktura vzdělávání:Jesle, mateřská škola, základní

stupeň, střední školy (gymnázia, SOŠ, SOU), vysoké školy, doplňkové formy studia, školy pro postižené atd.

Řízení může být de-centralizované. V USA decentr. ve Francii centr.


Formy financování vzdělání ze strany státu:a) VZ zdarma, financování ze státního

rozpočtu (dotace buď „na osobu“ nebo „na školu“)

b) Stipendia jako forma podpory c) Vzdělávací úvěry jako forma podporyd) Půjčky jako forma podpory, spláceny

vyššími daněmi z příjmů (Austrálie)e) Forma vzdělávacích voucherů (Kalifornie)


Liberální (výběr obsahu vzdělání) nebo normativní (závazná osnova studia) koncepce vzdělání

Numerus clausus (apriorně stanovený počet vzdělávaných) nebo aposteriorní přistup (přijatí jsou všichni pak se děla selekce)

Politika ve sféře bydlení

Základní lidská potřeba – nelze jí kompenzovat uspokojením jiné potřeby

Kvalitativní, kvalitativní a aspekt dostupnosti bydlení Kvantitativní: počet osob na byt, počet lidi na obytnou

místnost, poměr počtu bytu a počtu cenzových domácností, rozsah obytné plochy na obyvatele (plošný standard)

Kvalitativní: byty od I. do IV. Kategorie, nebo dle kategorizace urbanistů či hygieniků

Dostupnost – dle sociální vrstvy nebo skupiny obyvatelstva, dostupnost

Nevyužité byty


Cíle politiky v.s.b. jsou propojené s dalšími sociálně-politickými cíly: rodinná politika, péče o zdraví, urbanistické plány, školství, průmysl volného času, populační vývoj a politika, hospodářská politika, struktura bytového fondu atd.

Holandsko má v ústavě zakotveni práva na byt každého občana nad 18 let. V Česku platí Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech – uznává právo jednotlivce na přiměřenou životní úroveň.

Nově: mobilita pracovní síly vyžaduje efektivní politiku v s.b.


Cílová populace dle a) rodin různého typů (jedno-dvou-

třígenerační) b) jednotlivců (bydlení spjaté s přípravou

na povolání či s jeho výkonem, bydlení invalidů, přechodné ubytování)

c) bydlení sociálně slabších (svobodné matky, rozvádějící se, uprchlíci apod.)

d) bezdomovci


Modely uplatnění státu, samosprávy, trhu a individua v bytové politice:

a) státně dirigistický model – regulované nájemné, stát jako investor a dodavatel, právo občanů vlastnit byty je značně omezeno

b) Model bytového družstevnictví – spolupráce občanů, státu a bytových družstev občanů

c) Liberální model – základní regulující prvek je trh

d) Kombinace


Instituce:a) Model a specializovaná ministerstvab) Model b vrcholný orgány bytových

družstevc) Model c – není na centrální úrovní 1

organd) Specializované instituce pro potřebné:

pro bezdomovce, svobodné matky s dětmi, domovy dětí a mládeže


Nástroje: Řízený tržní systém Legislativní normy (vlastnické a užívací právo k bytum) Přímá finanční podpora: a) investice do výstavby a údržby bytů – např. formou nevratných

půjčekb) Sociální podpora – příspěvek na bydlení občanům a rodinám s

nižšími příjmy Nepřímá finanční podpora:a) stavební spoření se státním příspěvkemb) Stanovení výhodných uvěrových podmínek pro výstavbu, údržbu

či koupě bytůc) Snížení daňového zatížení osob bydlících v bytě, který vlastní

Rodinná politika

Je rodina stále základní buňkou sociálního života? Konzervativní interpretace – ano, muž živitel, žena

pečovatelka, patriarchální model nukleární rodiny, stát a jedinci jí mají podporovat – v případě nutnosti se jí podřídit. Děti se mají vychovávat autoritativním stylem. Kritéria úspěchu: stabilita rodiny, míra rozvodovostí, počet dětí v (ne)úplných rodinách, podíl mimomanželských dětí, podíl žen v domácnosti.

Kolektivistická i. – rodiny je potřeba se zbavit. Její funkce postupně převezmou specializované instituce, řízené státem. Kritéria: rozsah a dostupnost veřejných služeb nahrazujících tradiční role rodiny.

Rodinná politika

Liberální i. – rodina je prostředek k seberealizaci individua, proto táto i. uznává pestrost rodinných forem a permisivní způsob výchovy dětí. Kritéria: šíře voleb, kterou lide disponují při rozhodování o té či oné formě soužití.

Feministická i. – tradiční patriarchální model rodiny ženu znevolňuje. Kritéria: rovnost mužů a žen v sdílení práv a odpovědnosti za rodinu.

Rodinná politika

Rodinná politika může být pro a protinatalitní

Kvantitativní ukazatele: porodnost, hrubá a čistá míra reprodukce, sňatečnost, potratovost, rozvodovost

Kvalitativní: zdraví matek a děti Nejen mladé rodiny, nově hledisko

celého životního cyklu.

Rodinná politika

Typy rodin: nukleární a modální (nukleární+neúplné rodiny, bezdětná manželství, nesezdaná soužití, rodinné sítě vzniklé z opakovaných sňatků rozvedených osob), vícegenerační, netradiční (soužití homosexuálů)

Domácnost – rezidenční+ekonomická jednotka: a) bytová b) hospodařící c) cenzová (nejmenší kolektivita osob spojených společným bydlením, hospodařením a příbuzenskými vztahy.

Cenzové můžou být: úplné rodinné domácnosti, neúplné r.d., vícečlenné nerodinné d., d. jednotlivců.

Rodinná politika

Objekty r.p.:- lidé připravující na partnerský vzat, rodinný

život a rodičovství- Jednotlivci ve specifické rodinné situaci

(pracující matky, děti určené k adopci, nastávající svobodné matky, osaměli staří lidé)

- Všechny rodiny nebo rodiny s nezaopatřenými dětmi

- Rodiny sociálně potřebné- Rodiny sociálně patologické- Rodiny kulturně patřící k minoritě

Rodinná politika

Role aktérů: stát (legislativa, obecné podmínky ve společností, finanční politika apod., trh – existence placených služeb nahrazujících domácí práce, církev – prosazuje model manželské formě monogamního soužiti a různě jí podporuje.

Rodinná politika

Nástroje: Finanční podpora (narození dítěte, dětské,

mateřské, rodičovské přídavky, dávky při ošetřování nemocného dítěte, stavební spoření, půjčky na byty, daňové úlevy apod.)

Náhrada rodinné péče (jesle, mateřské školy, kojenecké ústavy, domovy pro děti a mládež, SOS vesničky, adopce dětí bez rodičů)

Zákonodárství chránící těhotné ženy před ztrátou zaměstnaní apod., zkrácená nebo pružná pracovní doba, práce doma)

Rodinná politika

Nástroje: Podpora členům rodiny při

celodenní péči o nesoběstačný členy, nebo služby v jejích domovech (obstarávání nákupů, strava, hygiena, úklid)

Působí i občanská sdružení Centrálně r.p. řídí MPSV

Rodinná politika

Tendence vývoje (Donati 1992): Dochází k dezintegraci rodiny Snižuje se průměrná velikost rodin Rodiny celkově stárnou Psychosociální patologie (oddělené soužití a rozvody,

násilí nad dětmi, zneužívání, opuštění) Egoistické tendence v rodině sílí Stále větší díl zdrojů je přesouván na starší generace na

úkor dětí Slábne mezigenerační předávání kulturních vzorů a

porozumění

Rodinná politika

Specifické problémy: Problém neplacené práce v rodině (dle

některých odhadů až 40% HDP je tvořeno práci v domácnosti). Vytváří to nerovnost. Pomohla by pružná/zkrácená pracovní doba. U dvoukariérových manželství, někdo musí rezignovat na plné profesionální uplatnění.

Problém interrupce – řešení: sexuální výchova

Evropská sociální politika

Do konce druhé sv. války pouze Mezinárodní organizace práce

Po 2.sv.válce: Hospodářský a sociální výbor OSN, UNESCO, WHO, Světová banka, Mezinárodní měnový fond

EU: Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod


Základní dokument Evropská sociální charta(přijatá v r. 1961, novelizace 1988 a 1991): 23 hlavních bodů

Evropská kulturní konvence (1951) Fond sociálního rozvoje Rady Evropy

(1956) Evropský zákoník sociálního

zabezpečení (1964, pote novelizován)


ES vzniklo z hospodářských a politických motivů, přesto již v Římská smlouva obsahuje i sociálně politické prvky (např. ustanovení Evropského sociálního fondu - ESF)

1974 ES v reakci na ropný šok přijalo nová opatření: např. zvýšit účast zaměstnanců a zaměstnavatelů na sociálním a ekonomickém rozhodování ES a účast zaměstnanců na řízení podniků, dál opatření stanovující povinnost zaměstnavatelů vyjednávat v případě hromadného propouštění, rovnost pohlaví)

V 80. Letech ESF rozšiřuje podporu na podporu sociální adaptace imigrantů a odvětvovou restrukturalizaci zaostávajících center těžkého průmyslu s přesunem důrazu na obchod a služby


V r. 1989 všechny země ES kromě VB přijaly Chartu Evropského společenství v základních sociálních právech pracovníků, která zaručuje mimo jiné:

- svobodný pohyb pracovníků v zemích ES- zlepšování životního a pracovního prostředí- právo na sociální zabezpečení/sociální pomoc- svobodu sdružování zaměstnanců i zaměstnavatelů a

kolektivního vyjednávání- přístup k odbornému vzdělávání- rovnost pohlaví- Poskytování informací a zajištění spoluúčasti pracovníků

při řešení problémů zaměstnanosti na úrovni jednotlivých firem i nadnárodních společností


V listopadu 1993 vstoupila v platnost Maastrichtská smlouva o Evropské unii, cíle: podporovat trvalé udržitelný ekonomický a sociální rozvoj šetřící životní prostředí vytvořením oblasti bez vnitřních hranic, posílením ekonomické a sociální soudržnosti mezi zeměmi EU a vytvořením ekonomické a měnové unie.

Def. ekonomické a sociální soudržnosti: úsilí o snížení rozdílů mezi úrovněmi rozvoje různých regionů podporou nejméně rozvinutých oblasti. ESF má pomáhat spolu s Evropským fondem regionálního rozvoje. Komise EU má dle Mas. Smlouvy podávat každé tři roky zprávu o tom, jak se daří dosahovat ekonomické a sociální soudržnosti.


Cíle: a) Všeobecnost (univerzalita) – sociální soustava je

přístupna všem občanům, někdy to dělá potíže tržní ekonomice

b) Úplnost (komplexnost) – kvalitativní stránka, soc.soustava poskytuje dávky a služby ke všem známým a uznaným sociálním událostem. Ve VB možnost optovat, tj. vystoupit z povinné soustavy zabezpečení – zvolit si alternativní způsob zabezpečení. Jedná se o tzv. chilský model, který je založen na pojišťovacích principech, s kapitalizaci a pluralitou soc.pojišťoven soukromé povahy. Zavádí se pojem životního minima. Sociální exkluze se stává sociální událostí.


c) Přiměřenost (adekvátnost) – kvantitativní stránka, týká se velikosti dávek a služeb a jejích přiměřenosti sociální potřebě, kterou mají uspokojit. Solidarita plátců s příjemci by neměla ohrožovat životní úroveň plátců. Sociální ochrana má ošetřovat průměrného občana a má být únosná. Největší problém je astronomický růst nákladů na zdravotní péči či pojištění. Proto je potřeba kombinovat přiměřenou zdrav.péči hrazenou ze soc.zabezpečení s nadstandardem, financovaným v soukromoprávních systémech.


d) Jednotnost (uniformita) – týká se rovnosti, soustav soc.ochrany poskytuje dávky anebo služby ve stejném rozsahu a výši všem účastníkum. Je li porušen, mluvíme o diskriminaci.

e) Cílenost (adresnost) sociální ochrany – opakem je plošné poskytování dávek. Příliš mnoho plošného soc.zabezpečení vytváří tzv. sociální past., kdy je výhodnější nechat se živit než pracovat. Zvlášť se to vztahuje na podporu v nezaměstnání.


f) úsilí o harmonizaci, konvergenci a integraci – jedná se o sjednocení sociálních nákladů a podmínek v rámci EU. Tohoto cíle se EU vzdala v Irsku v roce 1991 a dohodla se na dvou základních principech: rovné zacházení se všemi obyvateli (přechod od občanského k principu přirozených práv všech obyvatel) a právo stěhovat své nabyté nároky v systémech soc.pojištění

sociální politika

Documents