=================================================================

VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

Bakalářský studijní program B6202 Hospodářská politika a správa

Studijní obor: Regionální rozvoj a veřejná správa

SOCIÁLNÍ POLITIKA

Vysokoškolská skripta

1. díl

Ing. Věra Nečadová

2010

O b s a h :

strana

1 Úvod 1

2 Sociální politika, její podstata a základní charakteristika 3

2.1. Sociální politika, sociální péče a sociální práce 4

2.2. Orientace sociální politiky 7

2.3. Pojetí sociální politiky 8

2.4. Základní principy sociální politiky 11

2.4.l Princip sociální spravedlnosti 13

2.4.2 Princip sociální solidarity 17

2.4.3 Princip subsidiarity 18

2.4.4 Princip participace 20

SHRNUTÍ 21

Kontrolní otázky 23

Pojmy k zapamatování 23

3 Cíle sociální politiky a jejich charakter 25

3.1. Charakter sociálně politických cílů a způsob jejich tvorby 26

3.1.1. Charakter sociálně politických cílů a způsob jejich

tvorby 26

3.1.2. Vzájemné vztahy mezi hospodářskou politikou

státu a sociální politikou 29

SHRNUTÍ 34

Kontrolní otázky 35

Pojmy k zapamatování 35

4 Modely sociální politiky 37

4.1. Objekty a subjekty sociální politiky 38

4.2. Modely sociální politiky 41

SHRNUTÍ 46

Kontrolní otázky 48

Pojmy k zapamatování 48

5 Funkce sociální politiky a nástroje sociální politiky 50

5.1. Funkce sociální politiky 51

5.1.1. Ochranná funkce 52

5.1.2. Rozdělovací a přerozdělovací (redistribuční) funkce 52

5.1.3 Homogenizační funkce 56

5.1.4. Stimulační funkce 57

5.1.5. Preventivní funkce 58

5.2. Nástroje sociální politiky 60

SHRNUTÍ 68

Kontrolní otázky 73

Pojmy k zapamatování 73

6 Vývoj sociální politiky a sociální politika v EU 75

6.1. Stručný vývoj sociální politiky 75

6.2. Sociální politika v EU 78

6.3. Problémy a trendy ve vývoji budoucí české

sociální politiky 79

6.4. Obsahové zaměření sociální politiky a role státu

sociální politice 80

6.5. Solidarita v sociální politice EU 82

6.6. Sociální zabezpečení v sociálním systému společnosti 83

6.7. Financování systému důchodového zabezpečení 84

SHRNUTÍ 86

Kontrolní otázky 89

Pojmy k zapamatování 89

Závěrečný průvodce studiem 91

Seznam použité literatury 92

Příloha č. l – Vysvětlivky k používaným ikonám 96

- 1 -

1 Ú v o d

Vážení a milí studenti,

předkládám vám studijní materiál, který se týká sociální politiky. Prostřednictvím toho-

to textu byste měli získat základní teoretické znalosti z oblasti sociální politiky a jejího vý-

voje. V současné době ve všech vyspělých zemích i v zemích, kde není tak vyspělý

společenský rozvoj, hraje velice významnou roli sociální politika. Sociální politika se stává

bez nadsázky neodmyslitelným základem uspořádání společnosti. Sílící význam sociální

politiky vůbec,a tedy sociálního aspektu, je spojen s důrazem,který je v soudobých podmín-

kách vyspělých zemí kladen na každého jedince, na jeho kvality jako rozhodující předpokla-

dy prosperity moderní společnosti i naplňování jejich cílů. Tato skutečnost se stává stále

zřejmější nejen ve vyspělých zemích, ale pociťují ji i země, které zatím úrovní své vyspě-

losti se řadí k méně vyvinutým či dokonce zaostalým a které si stále více dobře uvědomu-

jí, že klíčem jejich rozvoje jsou lidé vzdělaní a kultivovaní a také spokojení. Možno říci, že

i v České republice, která se řadí k vyspělým zemím světa, si uvědomujeme významnost

role lidského činitele ve společenském rozvoji své země i když někdy politika vlády to

vždy nepotvrzuje. Nepochybné však je, že tato role člověka bude sílit, a že proto bude nutné

podporovat a rozvíjet i sociální politiku jako systém aktivit, které k rozvoji a kultivaci dané-

ho lidského faktoru směřují.

Od sociální politiky v moderní společnosti se právem očekává, že poskytne předpoklady,

podmínky, impulsy a motivaci pro rozvoj každého jedince a tím i pro prosperitu celé spo-

lečnosti. Sociální politika je zaměřena k tomu, co moderní teorie označuje jako „sociální

kapitál“. Přitom zájem o sociálně politická témata sílí, a to nejen mezi těmi, kteří se so-

ciální politikou profesně zabývají, ale i mezi odborníky různých odlišných profesních

zájmů. Zájem o sociální politiku sílí i ze strany laické veřejnosti, protože sociálně politic-

ká opatření zasahují do života nás všech. Proto samozřejmě sílí i potřeba znalosti tohoto

oboru, protože propojenost sociálních souvislostí s téměř všemi oblastmi života společnos-

ti je a bude i v budoucnu trvalá.

Cílem tohoto studijního textu je, abyste po jeho nastudování a zodpovězení všech

otázek dokázali:

- definovat sociální politiku, její podstatu a vyjádřit i základní charakteristiku sociální po-

litiky,

- charakterizovat jednotlivé typy sociální politiky, její funkce a nástroje, jakož i účast stá-

tu v oblasti sociální politiky,

- pochopit význam vývoje sociální politiky a její důležitosti pro společnost,

- objasnit problematiku sociálního zabezpečení v sociálním systému společnosti,

- rozebrat základní faktory sociálního zabezpečení, jakož i financování systému důchodo-

vého zabezpečení,

- vysvětlit podstatu důchodového pojištění , penzijního pojištění, státní sociální podpory,

státní sociální pomoci,

- zohlednit opodstatnění politiky zaměstnanosti, rodinné politiky, bytové politiky, vzdělá-

vací politiky apod.,

- 2 -

- orientovat se v jednotlivých problémech týkající se sociální politiky a zároveň se snažit

také pochopit vývojové trendy v této oblasti.

Doporučení ke studiu

Studijní materiál obsahuje kapitol, když každá kapitola sleduje vlastní téma a toto

je vždy v závěru stručně shrnuté.

Věnujte dostatek času na studium jednotlivých kapitol, jako orientační doporučení si vám

dovoluji navrhnout v průměru dvě až tři hodiny na každou kapitolu. Toto časové rozhraní

by mělo zahrnovat kromě intenzivního studia teorie i její zopakování,případně splnění dal-

ších aktivit.

Doporučuji studovat předkládaný materiál důsledně, po jednotlivých kapitolách, tak jak

jsou řazeny za sebou a věřím, že vás potom i zaujme více obsah kapitol a dostaví se zá-

roveň předpokládaný výsledek.

Při vlastním studiu se snažte vše důkladně promýšlet, vytvářet si vlastní názor a hledat

vzájemné souvislosti. Vracejte se ke statím, které vám nebyly dostatečně jasné a srozumi-

telné, měli jste pocit, že jsou náročné a složité, když hlavně tyto úseky neustále opakujte

a pokročte dále ve studiu až budete mít dojem, že jste danou část zcela zvládli.

Pro zdárné a úspěšné studium, a hlavně ve vlastním zájmu, nepřeskakujte žádnou kapi-

tolu, protože jednotlivé kapitoly na sebe navazují a jsou právě záměrně takto řazeny za se-

bou.

Nepodceňujte význam kontrolních otázek a snažte se na ně vždy po prostudování kapi-

toly poctivě odpovědět. Až se vám do zdaří a budete sami se sebou a svými výsledky spo-

kojeni, pokročte ve studiu dále.

Pojmy k zapamatování se snažte vždy v závěru kapitoly naplnit adekvátním obsahem

a pokud se vám to nepodaří, vraťte se ke studiu příslušné kapitoly opětně. Pokud nebude-

te mít subjektivní pocit, že danou problematiku zvládáte podle vašich představ nepokra-

čujte dál ve studiu a soustřeďte se znovu na stávající text.

V průběhu studia textu si dělejte poznámky, zaznamenávejte si své vlastní postřehy,

případně náměty, když toto vše potom můžete využít při dalším studiu.

Byla bych velice ráda, aby předkládaný studijní materiál, jehož úvod jste právě dočet-

li až do samého závěru, byl pro vás odpovídajícím studijním zdrojem informací, které

nebudete využívat pouze po dobu studia na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě, ale

i v dalším vašem aktivním životě, například až se jednou zapojíte do pracovního procesu.

Přeji vám při studiu tohoto materiálu dostatek energie a zároveň i chuti, odvahy a trpě-

livosti. Jen tak budete mít potom pocit z dobře vykonané práce.

Věra N e č a d o v á

autorka

- 3 -

2 Sociální politika, její podstata a základní charakteristika

Cíl

Tato úvodní kapitola je sestavena tak, abyste po jejím prostudováním dokázali:

- charakterizovat sociální politiku, její podstatu a další základní pojmy,

- rozlišovat místo sociální politiky ve společenském systému ,

- rozebrat základní principy sociální politiky

- popsat a vysvětlit princip sociální spravedlnosti,

- popsat a vysvětlit princip subsidiarity,

- popsat a vysvětlit princip participace.

Sociální politika se v moderním světě stala fenoménem velice frekventova-

ným a navíc i velice kontroverzním a zpravidla i různě interpretovaným a značně

náročným na veřejné zdroje.

Definovat pojmy „sociální politika“, „sociální péče“ a „sociální práce“ mnoh- Základní

dy vyvolává řadu potíží .Používaná terminologie je totiž značně nejednotná a histo- pojmy

ricky podmíněná.

Je spjata s vývojem institucí, které byly a v současnosti jsou jejich nositeli. Jednot-

- 4 -

Průvodce studiem

Tato první kapitola daného studijního textu má za úkol především objasnit některé

základní pojmy spojené se sociální politikou, vymezit místo sociální politiky ve

společenském systému, když se zde seznámíte i s celkovým pojetím sociální poli-

tiky v dnešní společnosti, jakož se základními principy sociální politiky, jako je

princip spravedlnosti,princip sociální solidarity, princip subsidiatity a princip par-

ticipace.

Předpokládám, vážení studenti, že hned od počátku studia tohoto materiálu bude-

te studovat s chutí a elánem, že nebudete podceňovat tuto úvodní kapitolu a že si na

prostudování této kapitoly vyčleníte asi šedesát – osmdesát minut.

Nepodceňujte nikdy úvodní části, kde se seznamujete se základními pojmy! Je třeba jejich obsah dobře znát, neboť z nich budete v dalších kapitolách vycházet.

Věnujte pozornost kontrolním otázkám a po jejich vyčerpávajícím zodpovězení se

věnujte zapamatování a opětnému vysvětlení klíčových slov, tj. „pojmů k zapama-

tování“.

Studiu této kapitoly byste měli věnovat asi 120 minut.

livé pojmy výše uvedené představují nejen určité odborné disciplíny, ale zároveň

konkrétní společenské činnosti, odborné aktivity, které jsou vždy znovu určová-

ny bezprostředními zkušenostmi a konkrétní historickou situací společnosti v níž

se uskutečňují.

Třeba také uvést, že v odborné literatuře a také i praxi se uvedené pojmy veli-

ce často vzájemně zaměňují. Již sám pojem „sociální“ je chápán různě.Ve tři- Pojem

cátých letech minulého století byl zpravidla tento pojem chápán jako „všeobec- „sociální“

né označení vztažnosti ke společnosti, když tato vztažnost může mít buď povahu

teoretickou – tj. poznání, výzkum, studium,

nebo

praktickou – tj. jednání, kterým je možno uskutečnit to, co by se mělo stát.

Dále se v této souvislosti hovořilo o tom, že „vztažnost ke společnosti“ tvoří

obsah sociální politiky, sociální péče a sociální práce.

V poslední třetině minulého století se v souvislosti s výše uvedeným pojmem

„sociální“ a jeho výkladem a chápáním , rozpracovaly závěry v tom smyslu, že

výše uvedené vysvětlení pojmu sociální má v jazyce českém nejméně dva význa-

my.

První význam odpovídá anglickému či francouzskému slovu „social“ a znamená

společenský, tj. týkající se lidské společnosti.

Druhý význam je užší – označuje takové jevy, procesy, případy, problémy nebo si-

tuace, které vyžadují nějaké konkrétní řešení.

Jinými slovy, sociální je tedy všechno, co přesahuje osobní referenční systém – to

je opak individuálního, jednak všechno, co vychází z hodnotového hlediska na zá-

kladě právních, morálních a společensky relevantních norem .

2.1. Sociální politika, sociální péče a sociální práce

Sociální politika

Chtěla bych vyjít nejprve z pojmu „sociální politika“, který představuje v sys-

tému společenské péče o člověka nadřazenou kategorii a z něhož přebírá sociální

práce své výchozí principy a čerpá oprávněnost své existence.

Sociální politika je součástí politiky každé vyspělé průmyslové společnosti. Sociální

Je ovlivněna nejen její ekonomickou situaci, ale i její filozofií, kulturou, spo- politika

lečenskými tradicemi, morálními principy, normativními procesy a zákoni-

kostmi. O sociální politice v užším slova smyslu se hovoří nejčastěji jako o cílevědo- Sociální

mé činnosti státu, organizací a institucí, usilující o vytváření podmínek, které ome- politika

zují příčiny sociální nerovnováhy a zajišťují předpoklady pro harmonický vývoj v užším

jedinců, skupin i společenských celků. pojetí

Starost o společensky závislé, desintegrované a jinak nesoběstačné občany by-

la u nás v uplynulých stoletích předmětem zájmu širší rodiny, případně předmětem

péče obcí nebo charitativních organizací.Teprve rozvoj industrializace s následným

vzrůstem sociálních problémů nutí společnost k intervenci v záležitostech sociální-

ho zabezpečení a péče o závislé skupiny obyvatelstva. Uspokojování jejich potřeb

se stává v demokratické společnosti postupně celospolečenským problémem a do-

stává se do středu sociálně politických úvah.

Činnost sociální politiky je tak řazena k těm společenským jednáním, která se

- 5 -

týkají uspořádání určité společnosti, struktury řádu společnosti, zařízení, která dané-

mu řádu slouží a jednání lidí, pokud jsou významná pro fungování společnosti. Zdů-

razňuje se tak uvědomělá a záměrná činnost státu, směřující k neutralizaci,případně

ke kompenzaci některých, zejména hmotných příčin společenské desintegrace lidí,

která je v rámci konkrétních historických podmínek také sociální nerovnováhou

a vyvolává sociální napětí.

Toto vše možno také chápat tak, že sociální politika zasahuje všude tam, kde

se člověk z objektivních důvodů dostává do neřešitelných situací, nebo kde je

společenská pomoc žádoucí. Sociální politika má směřovat k rekonstrukci sku-

tečně lidských vztahů, k vytváření podmínek, které budou minimalizovat spo-

lečenské příčiny individuálního neštěstí a také budou usnadňovat rozvoj všech

schopností a tvůrčích sil člověka.

Sociální politiku však je také možno chápat v širším pojetí, neboť stát zajiš- Sociální

ťuje také prevenci desintegračních procesů, a to úpravou nejen pracovních, ale polilti-

i zdravotních a životních podmínek a přípravou lidí pro život. Proto také například ka v

zdravotní politika, některé aspekty bytové politiky, kulturní a školské politiky apod. širším

jsou součástí širší sociální politiky státu. pojetí

Sociální péče

Sociální péče pomáhá uspokojovat společností objektivně uznávané sociální pot-

řeby občanů (hmotné, psychické, sociální apod.) a právě v tomto pojetí je sociální

péče součástí sociální politiky.

Současné formy sociální péče, tj. dávky a služby sociální péče, doplňují u nás Sociální

všeobecná sociálně politická opatření, formulovaná legislativními normami, nebo péče

nastupují u těch občanů, kteří nesplňují podmínky pro jejich přiznání.

Konečně mají i funkci stimulující, tj. přispět ke změně způsobu života, k přizpůsob-

bení se svému okolí, a k jejich integraci do společnosti.

Moderní sociální péče se stará o uspokojení potřeb jedinců nebo skupin, a to tak,

že jim odbornou pomocí umožňuje, aby se adaptovali svému sociálnímu prostředí.

Taková pomoc se může týkat působení na člověka, který pomoc potřebuje, nebo pů-

sobení na sociální prostředí, které ho obklopuje a působí mu potíže. Sociální péče

chápe dnes společenské potřeby z hlediska zachování integrity osobnosti člověka.

Neomezuje se tedy jen na zásahy do hmotné oblasti, ale i do oblastí dalších, jako je

oblasti biologická, psychická, sociální a kulturní.

Sociální péče se též zaměřuje na potřeby občanů z hlediska prevence nežádou-

cích vlivů, ohrožujících jejich zdárný rozvoj a smysluplný život.

Historický vývoj sociální péče dokládá značné změny v jejím pojetí , a to jak v jejím

rozsahu, tak hlavně ve způsobu a formách jejího poskytování.

Rozsah a šíře forem sociální péče jsou podmíněny zejména ekonomickou situací

konkrétní společnosti a možnostmi jejich nositelů, tj. možnostmi organizací a ta-

ké institucí, které tuto sociální péči poskytují.

- 6 -

Na počátku 90. let byla u nás sociální péče charakterizována poměrně chu-

dou paletou sociálních služeb ve srovnání s vyspělými, především západními ze-

měmi. To vyplývá z faktu, že sociální péče byla prováděna státními orgány , kte-

ré byly centrálně řízeny a také byly vlastně jedinými nositeli poskytování sociál-

ní péče. Sociální péče byla financována ze státního rozpočtu a jen z malé části

z prostředků podniků nebo odborových orgánů. Vzhledem k tomuto monopolu

nebyla umožněna konkurence v této oblasti a tím ani invence ve smyslu hledání

a využívání nových forem sociálně péče.

Státní sociální politika začala delegovat část svých úkolů na neziskový sek-

tor a různé další organizace, spolky a sdružení, když zároveň dává k dispozici

i část veřejných prostředků pro realizaci sociální péče v těchto organizacích. Zá-

roveň je třeba mít stále na zřeteli, že obsah sociální péče se s vývojem společnos-

ti mění, nelze ji zcela přesně definovat a formulovat konkrétní úkoly všeobecně.

Při hodnocení sociálních nedostatků vychází totiž společnost vždy ze součas-

ných objektivních představ o nějaké „dobré životní úrovni“,která zahrnuje nejen

materiální, ale i zdravotní, hospodářské, duchovní a kulturní blaho člověka.

Sociální práce

Sociální práce, tedy její obsah a metody, se vyvíjela v jednotlivých zemích pod-

le specifických sociálních potřeb občanů v rámci sociální péče a sociální politiky.

To je také jednou z hlavních příčin různého nahlížení na obsah pojmu sociální prá-

ce.

Sociální práce dle teoretiků tohoto oboru je považována za vědecky fundo- Sociální

vanou odbornou disciplínu, která speciálními pracovními metodami zajišťuje práce

provádění péče o člověka na profesionálním základě.

Možno tedy uvést, že sociální práce je činnost směřující jak

a) k odstranění nedostatků (represe),

tak také

b) k předcházení vzniku nedostatků (prevence).

Nedostatkem je přitom chápáno to, co člověku chybí, co je důležité pro normální

život jedince, nebo společenské skupiny a vše, co je důležité pro plnění určitých

sociálních funkcí.

Někdy se také setkáváme s názorem, že sociální práce je zpravidla vždy indivi-

duální a že usiluje o to, aby se podle individuálních poměrů a zvyklostí rozvíjela

osobnost člověka tak, aby člověk nalezl soulad mezi svým životem a zároveň

prostředím, ve kterém se ocitl. Mnohdy se zde ještě k tomuto dodává, že sociální

práce má přetvořit sociální klienty opět v lidi, žijící plným životem.

Sociální práce individuální ve své dokonalé formě má pečovat o změnu lidí spo-

lečensky nedokonalých, případně nějakým způsobem poznamenaných, ovšem je

třeba dodat, že někdy nemůže dosáhnout tohoto konečného cíle a musí se spokojit

tím,že odstraňuje bezprostřední závady, které jsou velmi naléhavé, avšak jejich od-

straněním se trvalé nápravy zpravidla nedocílí, případně ani nemůže docílit.

Za uvedení v tomto smyslu ještě stojí poznámka, že existuje Mezinárodní fede-

race sociálních pracovníků, která se zabývá sociální problematikou a definuje so-

- 7 -

ciální práci jako činnost, která předchází nebo upravuje problémy jednak

- jednotlivců,

- skupin,

- případně komunit,

vznikající z daných potřeb jedinců a společenských institucí.Jejím záměrem

je hlavně zlepšit kvalitu života všech lidí, což naznačuje i fakt, že sociální prá-

ce by neměla jen odpovídat na rychlé sociální změny a nové kvality sociálních

potřeb a vztahů tím, že se jim přizpůsobí praxe lidí pracujících v sociální

oblasti,ale měla by sama ovlivňovat uskutečňování vhodných sociálních změn.

2.2. Orientace sociální politiky

Sociální politika je takovou politikou, která se primárně orientuje k člověku, Orientace

k rozvoji a kultivaci jeho životních podmínek, dispozic, k rozvoji jeho osob- sociální

nosti a kvality života. politiky

Právě proto přísluší sociální politice zcela určité a významné místo v rámci

celého společenského systému.

Toto lze doložit několika příklady:

- sociální politika není izolovaný fenomén. Je vždy součástí určitého společens-

kého celku a je takto také vnímána.

Společnost, jako určitý systém je uspořádána na základě více prvků, zpravidla

se v této souvislosti hovoří o dimenzích, případně sférách společenského

rozvoje.

- 8 -

Průvodce studiem

Vážení studenti,

nyní jste se seznámili se základními pojmy, které se používají v oblasti sociální

politiky. Předpokládám, že tato část druhé kapitoly je pro mnohé z vás téměř

samozřejmá a jasná, neboť tyto pojmy se hojně používají a řada z vás je běžně

používá a i bez dlouhého studia, případně rozmýšlení, aby o nich mohla běžně

hovořit. Tato část druhé kapitoly jenom dokazuje skutečnost, že oblast sociální

politiky se dotýká každého z nás a že se s touto problematikou setkáváme běž-

ně v denním životě.

Následující text bude již výše uvedených pojmů zcela běžně užívat a bude

se zabývat otázkou, jak je orientována sociální politika, jaké místo má sociální

politika ve společenském systému a základními principy sociální politiky.

Patří sem sféra ekonomická, sociální, ekologická, vědeckotechnická,

politická , kulturní apod.

K výše uvedeným skutečnostem je v této části třeba ještě dodat, že

pro žádoucí a bezporuchový vývoj každé společnosti je nezbytný od-

povídající a vyvážený rozvoj všech sfér.

- realita vyspělých zemí i naše praxe dokazují, že sám proces výroby

a rozvoj společnosti je stále větší měrou závislý na rozvoji, kultivaci

a aktivizaci lidského činitele,

když možno uvést, že v soudobém vyspělém světe má prostě člověk

prioritu, neboť představuje nejen cílovou orientaci veškerého spole-

čenského snažení, ale současně i rozhodující předpoklad a nejper-

spektivnější prostředek dosahování dynamického rozvoje společnosti,

- lidský faktor (tím tedy i sociální politika ) má důležité místo ve spo-

lečnosti nejen z hlediska produkčních schopností a potencí, ale

i proto, že současně vždy v určité míře přispívá a spolupodílí se na

utváření morálního a názorového klimatu společnosti. Sociální poli-

tika právě svou koncentrací na člověka může působit na hodnotové

orientace lidí, spoluvytvářet jejich názory, postoje, chování apod.

Sociální politika není tedy pouze souhrn určitých opatření, ale je zároveň

i politikou s výrazně , různými směry se vyvíjející, orientací.

Možno tedy konstatovat, že sociální politika v moderní společnosti je Sociální

její integrální součástí, koncentruje se k rozvoji sociální sféry a hledá politika

odpovědi na zcela specifické otázky, na které nereagují a neodpovídají moderní

ostatní sféry života společnosti, případně politiky, které je usměrňují. společnosti

Tímto způsobem vstupuje sociální politika do života společnosti a je tedy

velice významným činitelem, který spoluvytváří její dynamický charakter.

2.3. Pojetí sociální politiky

Co vlastně je tedy sociální politika ?

Odpověď na tuto otázku rozhodně není jednoduchá. Pojem „sociální politika,

se kterým se setkáváme snad každý z nás v každodenním životě velice často,

je používán zcela běžně a s naprostou samozřejmostí,když se předpokládá, že

je mu jednoznačně rozuměno.

Sociální politiku je nutno vnímat jako celek, jako určitý systém s četnými Sociální

vnitřními komplikovanými vazbami i s vazbami na ostatní prvky spole- politika

čenského systému. Sociální politika je tedy úzce vázána i na své spole-

čenské okolí. Je tedy vždy specifická v každé zemi a době, ale jsou jí zá-

roveň vlastní i určité společné znaky.

- 9 -

Sociální politika není jednoznačně definována a možno konstatovat, že ne-

ní ani zcela jednoznačně vymezitelná. Její chápání může být velice různé, což

může být zapříčiněno řadou okolností, například skutečností že samo přídavné

jméno „sociální“ je různě interpretováno,pracuje s ním řada vědních oborů-prá-

vo, sociologie, ekonomie, když svoji roli hraje i historická determinace sociál-

ní politiky, její souvislosti se společenským okolím, četnost a různorodost

subjektů, které v této oblasti působí a jako politika je také nutně vystavena

i určitým tlakům politických sil ve společnosti apod. Toto vše pochopi-

telně způsobuje poměrně velice rozličné vnímání sociální politiky.

Sociální realita však nesporně souvisí s vymezením sociální sféry, kterou Sociální

považujeme za relativně samostatnou, průřezovou, tedy za určitý systém realita

sociálních vztahů, sociálních podmínek a procesů, které se projevují

v obsahu a charakteru činností, v chování, v potřebách, v zájmech, hod-

notách a cílech sociálních subjektů. Koncentruje se k životním podmín-

kám lidí , na rozvoj člověka, jeho bytostných a tvůrčích sil, osobnosti

a individuality. Ve vztahu k ostatním sférám společenského vývoje má

cílové zaměření.

Sociální politika je také často vymezována jako soubor aktivit, které pro-

myšleně a cílevědomě směřují ke zlepšení základních životních podmínek

obyvatelstva jako celku, resp. určitých skupin obyvatelstva, k zabezpečování

„sociálního bezpečí“ a také „sociální suverenity“ v rámci daných hospod-

dářských a politických možností dané země.

Sociální suverenitu a sociální bezpečí lze považovat za základní obecné Sociální

charakteristiky postavení člověka v životě, o něž vědomě či podvědomě usi- suverenita

luje každý jedinec a v určité míře i celá společnost.

Zajišťuje vedení sociálně přijatelného a do budoucna otevřeného života, podpo-

ruje aktivní postoje jedinců a stabilitu a prosperitu společnosti.

Pro dokreslení celkového pohledu na oblast sociální politiky je ještě nutné

uvést,že o sociální politice také někdy hovoříme v širším pojetí, případně v už-

ším pojetí, jak již bylo výše uvedeno. Pro dokreslení však ještě uvádím, že pro

širší pojetí sociální politiky je charakteristické, že ji vymezujeme jako konkrét-

ní jednání zejména státu, ale i ostatních subjektů, kterými je ovlivňována so-

ciální sféra společnosti.

----------------------------------------------------------------------------------------------

Sociální politika je vnímána jako aktivity vážící se bezprostředně k život-

ním podmínkám lidí.

----------------------------------------------------------------------------------------------

Cílem „užšího pojetí sociální politiky“ je především reagovat na sociální

rizika, resp. jejich možné negativní důsledky, např. stáří, nemoc, invalidita,

apod. a eliminovat sociální tvrdosti, které doprovázejí fungování tržního me-

chanismu, např. nezaměstnanost, chudoba, apod.Toto pojetí redukuje sociální

politiku na systém opatření především v oblasti zaměstnanosti a sociálního

zabezpečení. V podstatě jde o přístup dílčí, i když zahrnuje značný prostor

sociální politiky.

Toto pojetí mělo a má značný význam pro průběh ekonomické transformace

- 10 -

a zajišťování sociálního smíru.

V České republice se někdy také hovoří v tomto smyslu o tzv.“resortní sociál- Resortní

ní politice“, neboť jde o aktivity spadající do působnosti resortu Ministerstva prá- sociální

ce a sociálních věcí. politika

Heterogenita sociální politiky je obecně používaný pojem a v podstatě vyja-

dřuje obsahové a věcné členění sociální politiky jako takové.Velice často jsou její

opatření rozlišována podle toho, jaký přístup volí sama sociální politika k řešení

svých problémů.

Potom hovoříme o aktivní (perspektivní) sociální politice a

pasivní (retrospektivní) sociální politice.

Aktivní sociální politika přednostně usiluje o prevenci, tj. předchází vzniku so- Aktivní

duálních problémů přijímáním určitých sociálních opatření,když k prevenci lze v zá- sociální

sadě dospět buď přijímáním systémových opatření, tj. změnami a úpravami samot- politika

ného sociálního systému a pravidel jeho fungování(tzv. systémová sociální politika),

nebo přijímáním opatření, kterými se předem vytváří předpoklady pro účinné řeše-

ní možných následků sociálních problémů tzv. intervencionistická sociální politika).

Pasivní sociální politika se zaměřuje na řešení již vzniklých sociálních problé- Pasivní

mů a její charakter je vždy intervencionistický. sociální

politika

K významným faktorům sociální politiky patří faktor času. Jeho význam

pro sociální politiku je dán především těmito skutečnostmi:

- sociální politika, resp. její opatření se z hlediska objektu, tedy skupin objek-

tů týkají jednak současné doby, jednak doby budoucí Přítomné doby se tý- Faktor

kají taková opatření jako realizace sociálních práv, např. právo na vzdělání, času

ochranu pracovního poměru apod., ale i opatření řešící například aktuální so-

ciální rozpory mezi společností a jednotlivci, třeba delikvence mladistvých,

imigrace apod. Pokud jde o budoucí dobu, jde z hlediska jednotlivce, případ-

ně skupin obyvatelstva, o očekávání, že mu budou poskytnuty určité garance

nebo konkrétní pomoc, až nastane příslušná sociální situace, např. při ztrátě

zaměstnání podpora v nezaměstnanosti apod.

- sociální politika jako soubor (systém) opatření se mění, rozšiřuje se a prohlu-

buje jak z hlediska času v historickém pojetí, tak i z hlediska životního času

lidí. Na obojí musí sociální politika reagovat úrovní, rozsahem, šíří a rozma-

nitostí svých opatření.

- 11 -

Níže uvedená tabulka ukazuje přehled oblastí sociální politiky ve vyspělých demokraciích:

Oblast práce Sociální zabezpečení

Řízení a regulace trhu práce a řízení rozvoje

lidských zdrojů

Makroekonomická politika

Aktivní politika zaměstnanosti

1. Přímé sociální transfery

Sociální pojištění

Sociální podpora

Všeobecné uplatnění transferů

Regulace pracovních podmínek a standardů

Minimální mzda

Práva zaměstnanců

Pracovní doba a kvalita práce

Hranice odchodu do důchodu

2. Nepřímé sociální transfery

Úlevy na daních ze sociálních důvodů

Různé daňové zatížení

Produkční dotace (intervence do cen)

3. Vztahy mezi zaměstnavateli a

zaměstnanci

Rámec pro kolektivní vyjednávání

Demokracie na pracovišti a ve firmě

Sociální dialog a vyjednávání

3. Sociální služby

Školní vzdělání hrazené a podporované ze

státní zdrojů

Zdravotní péče

Bytová politika

Sociální péče

4. Sociální diskriminace

Diskriminace z titulu pohlaví a rasy

Dělba práce mezi pohlavími

Ostatní formy diskriminace

Tab. 1 – Oblasti sociální politiky ,zdroj OECD, rok 2006

2.4. Základní principy sociální politiky

Sociální politika směřuje k ovlivňování sociální reality. Přitom ale musí respek-

tovat určité základní principy, tj. myšlenkové postupy, vedoucí ideje, které jsou pro

ni určující, které jsou jí vlastní a které se v ní také více či méně zřetelně promítají.

- 12 -

Podle toho jsou potom také většinou posuzovány a hodnoceny i konečné efekty so-

ciální politiky.

Pro volbu a interpretaci těchto základních principů, myšlenkových postupů,

má samozřejmě význam

obecné filozofické myšlení a tzv.

sociálně politické doktríny.

V evropském regionu se tradičně setkáváme s myšlenkami konzervativního

směru, s křesťanským sociálním učením a demokratickým socializmem.

Sociálně politické doktríny

----------------------------------

L i b e r a l i s m u s představuje myšlenkový koncept, který staví na osobní svo-

bodě a dále na individuální odpovědnosti. Sociální prospěch a blahobyt každého je Liberalismus

závislý především na něm samém, jeho výkonu, osobním nasazení a ochotě nést

rizika. Funkčnost sociální politiky je posuzována podle jejího vztahu k ekonomic-

ké efektivnosti. Nepodporuje tedy solidaritu státu a redistribuční procesy, protože

ty podle této doktríny vedou k útlumu ekonomických podnětů a aktivit a zdůraz-

ňuje regulační schopnosti tržního mechanizmu a jeho kladné fungování, které

z hlediska uspořádání společnosti považuje za určující.

Křesťanské sociální učení vychází z křesťanské filozofie, podle níž za sociální si- Křestanské

tuace není zodpovědný jen sám jedinec, ale v určité míře i společenský systém, kte- sociální

rý postavení jedince předurčuje. Uznává osobní svobodu, ale zdůrazňuje, že bez učení

mravního závazku neexistuje a že určitý díl odpovědnosti za sociální situaci ve

společnosti padá i na mocné a bohaté. Uznává nerovnost, ale ne každou považuje

za spravedlivou. Pro tuto filozofii je určující odstranění bídy, a proto zdůrazňuje

význam sociálních transferů a na křesťanském milosrdenství založených dobro-

činných a charitativních aktivit. Zdůrazňuje fakt, že individuální svoboda musí

být podřízena i obecnému prospěchu a dobru.

Demokratický socializmus usiluje o zajištění důstojných životních podmínek všem Demokratický

jedincům demokratickou cestou na základě pojetí určitých pravidel. Mezi těmito socializmus

pravidly je vždy převzetí značné míry sociální odpovědnosti za jedince státem,silný

veřejný sektor a rozsáhlé přerozdělování a solidarizmus. Je v protikladu ke konzer-

vativní doktríně, silně zdůrazňuje rovnost, a to nejen v občanských právech, ale

i v právech sociálních.

- 13 -

Výše uvedená učení velmi silně poznamenávají volbu principů, jejich vní-

mání a také interpretaci i způsoby jejich uplatňování v sociální politice.

2.4.l Princip sociální spravedlnosti

Sociální spravedlnost je klíčovým principem sociální politiky. Všeobecně je

spravedlnost obyčejně stavěna proti křivdě a bezpráví. Je považována za

měřítko mezilidských vztahů, za základní mravní i náboženskou hodnotu,

za základ právního řádu, základ států a veřejných politik.

O spravedlnosti hovoříme jednak

- v právním slova smyslu (tj. souhrn právních norem a zásad) a jednak

- v sociálním smyslu.

Sociální spravedlnost lze vymezit pravidly, podle nichž jsou ve společnosti Pravidla

rozdělovány příjmy a bohatství a také životní příležitosti a předpoklady sociální

(například vzdělávat se, uplatnit se na trhu práce apod.) mezi jednotlivé spravedlnosti

občany, případně sociální skupiny.

V oblasti sociální politiky jsou ale významné obě roviny spravedlnosti, proto-

že zákonodárství a právní normy tvoří legitimitu spravedlnosti sociální.

V této souvislosti je nutno uvést, že obecně neexistuje nějaká akceptovaná de-

finice či představa toho, co je a co není sociálně spravedlivé. Přesto je sociální

spravedlnost hodnotou, kterou nelze pominout a je třeba pracovat s ní v ja-

kémkoli sociálním systému.

Lidé se ve své většině shodují v tom,že je třeba jednat a chovat se spravedlivě,

Průvodce studiem

Vážení studenti,

dospěli jsme k okamžiku, kdy již máte nastudovánu řadu základních pojmů

i ostatních údajů z oblasti sociální politiky, takže po patřičném odpočinku si

od studia se můžete pustit do seznámení se ze základními principy sociální

politiky, tak jak jsou všeobecně uznávány, když musím uvést, že není pravid-

lem, že první uvedený princip je nejvíce důležitý a ostatní důležité méně.

- 14 -

a to ve smyslu sociálním, i když konkrétní obsah tohoto termínu je neurčitý. Sho-

da ale platí i v tom, že sociální spravedlnost je hodnota vedená myšlenkami hu-

manizmu, lidského dobra a prospěchu. Sociální spravedlnost či nespravedlnost a sociální nerovnosti s ní související, je-

jich rozsah i charakter, jsou otázkami vážícími se k sociálnímu napětí nebo sociál-

nímu souladu (smíru) ve společnosti. Vyznačují se zpravidla vždy silným politic- Sociální

kým nábojem, od nich prakticky závisí stabilita společnosti , a tedy úspěšnost spravedlnost

vládních politik. Proto sociální spravedlnost a harmonie je zpravidla zákla- a

dem legitimity každé vlády a jejího usilování. harmonie

Téměř každá vláda i politická strana deklaruje, že společnost má být organizována,

strukturována a řízena na základě principu sociální spravedlnosti. Sociální spra-

vedlnost a sociální nerovnosti jsou pojmy, které vedle svého daného objektivního

aspektu mají i velice silný normativní obsah.

Vždyť otázka „jak se rozděluje,

kdo a co dostává,

případně nedostává

a za co to dostává“

pochopitelně samozřejmě a okamžitě navozuje i otázku

„co by měl dostávat a proč“

tedy je zde určité normativní kritérium.

A právě toto normativní kritérium znamená, že vnímání sociální spravedlnosti

a sociálních nerovností je vystaveno silnému vlivu nejrozmanitějších vnějších

vlivů – různých, často protichůdných ideologií, dílčích politických, nebo čistě

skupinových zájmů apod.

Sociální spravedlnost může být také někdy chápána velice subjektivně, vzdále-

ně od objektivního chápání současných společenských podmínek, což by mělo být

vždy v souladu s myšlenkami humanizmu, dobra a prospěchu lidstva. Toto vše po-

tom může také někdy vést k celkové mystifikaci sociální spravedlnosti, k nejrůz-

nějším spekulacím s tímto pojmem souvisejícím, k různé interpretaci a tím někdy

i k celkové manipulaci veřejného mínění o těchto zásadních, sociálně velice citli-

vých otázkách.

Proto zde uvádím skutečnost, že sociální spravedlnost je pojem relativní Relativnost

a že k jeho řešení je třeba přistupovat zpravidla vždy z řady různých hledisek sociální

a přihlížet tak k podstatě a charakteru velice rozmanitých konkrétních sociál- spravedlnosti

ních situací, které mohou nastat a pochopitelně v různých podobách i nastá-

vají.

Možno obecně v tomto smyslu uvést, že se mnohdy uvádí v této v souvislosti

tři zásady sociální spravedlnosti:

- každému stejně,

- každému podle jeho potřeb,

- každému podle jeho zásluh.

Každá z těchto zásad má něco do sebe, ovšem je také pravdou, že v praxi se mnoh-

dy stává, že důvody pro jednu ze zásad jsou často námitkami proti druhým nebo je

dokonce vyvracejí. Je třeba ale vždy brát v úvahu současné společenské podmínky

a současný život obyvatel,řešit konkrétní sociální situace a volit takové zásady a ta-

- 15 -

ké prostředky, které znamenají rozvoj, prosperitu a prospěch celé , nebo alespoň

většiny společnosti.

Z výše uvedeného jasně vyplývá, že nelze hovořit o sociální spravedlnosti jako

o kategorii absolutní a nelze tedy jednoznačně vymezit nějakou obecně platnou

definici. Proto je třeba odpověď na otázku, co je sociální spravedlnost a z čeho

vycházet, formulovat tak, , že je vždy nutno analyzovat a dekomponovat celou

konkrétně danou situaci.

V literatuře se nejčastěji uvádí určité teoretické klasifikace,které lze pro posou-

zení sociální spravedlnosti dále ještě použít.Jedná se zpravidla o tato dílčí hlediska,

které někdy nazýváme jako možné principy pro posouzení sociální spravedlnosti.

Jsou to:

- princip výkonu a zásluhy,

- princip souladu mezi vstupy a výstupy,

- princip rovnosti,

- princip rovných příležitostí,

- princip sociální potřebnosti.

Přečtete-li si pozorně výše uvedená hlediska, zjistíte, že jsou protikladná.

Příklad

Podle hlediska ad a) jsou nerovnosti a rozdělování považovány za sociálně spraved-

livé, jestliže jsou založeny na vlastním výkonu a pracovní zásluze, ale v případě

ad c) je sociální spravedlnost spojena s nutností rozdělovat všem stejně, v přípa-

dě ad d) pak s nutností zajistit všem jen stejné příležitosti atd.

V každé sociální politice se uvedená hlediska nutně uplatňují v určité kombinaci.

Aplikace a míra naplnění těchto dílčích principů v daném sociálním systému

závisí vždy na konkrétní sociální situaci, ve které se společnost nachází.

Má-li sociální politika souhrnně jako celek účinně napomáhat ekonomickému rozvo-

ji a stimulovat jej, pak prostřednictvím jejich nástrojů a opatření musí být posilováno

výkonové hledisko ve vnímání sociální spravedlnosti.

Směřuje-li sociální politika spíše k cíli sociálního vyrovnání a harmonie, pak

je větší důraz kladen na rovnost.

Ve skutečnosti to však není tak zcela jednoznačné. Jsou obory sociální politiky, které

se například dnes ve vyspělých zemích pokládají za sociálně velmi spravedlivé,má-li

v něm převahu jen jeden z uvedených principů (například princip rovných příležitostí

ve vzdělávací politice) a v jiném oboru pak jiný princip (například princip potřebnos-

ti při řešení problému chudoby).

Sociální spravedlnost se nám tak jeví jako vhodná kombinace jejích možných

- 16 -

dílčích hledisek (principů) v různých oborech sociální politiky s tím, že ve svém

celku může směřovat k převaze určitého z nich.

Příklad

Jako příklad bych uvedla situaci v době našeho socialistického vývoje, kdy je možno

hovořit o modelu sociální spravedlnosti s dominantní rolí rovnostářského principu.

Model „se tvářil“ jako sociálně spravedlivý, ale vlastně jeho podstata spočívala ve

skutečnosti v tom, že existovaly značné nerovnosti v podobě různých odměn, privile-

gií, výhod za loajalitu k režimu, tresty a postihy pro skupinu obyvatel v opozici apod.

Po roce 1990 dochází v naší společnosti k zásadní politické a společenské změně,

uvedu například proces transformace, ekonomickou i sociální reformu apod., když

postupně se vytvářel jiný model sociální spravedlnosti, ve kterém je záměrně posi-

lován zásluhový princip.

Riziko ohrožení značné části populace chudobou a nutnost postarat se o ty, kteří se

o sebe postarat sami nemohou však současně zdůrazňuje i princip potřebnosti.

Takový model sociální spravedlnosti je typický pro vyspělé země s tržní ekonomi-

kou.

Tento model je znám jako model „pevného dna a otevřeného stropu“.

V souvislosti s výše uvedeným modelem je v současné době sociální spravedlnost vní-

mána spíše tak, že prvotně je spojována s usilováním jedince,když tento jedinec využí-

vá svých sil k uskutečňování svých vlastních zájmů.Zároveň je však vnímána i jako vů-

le pomoci slabým občanům, tzn. že se předpokládá i solidárnost společnosti.

Zakotvení určitého modelu sociální spravedlnosti je v každé společnosti jistým proce- Sociální

sem, pro který jsou důležité nejen určité nerovnosti a jejich velikost, ale i skutečnost, nerovnosti

že tyto nerovnosti jsou vnímány a přijímány společností a také to, jak jsou tyto nerov-

nosti společností vnímány a přijímány. Jaké jsou reakce společnosti. Někdy relativně

malé sociální rozdíly ve společnosti mohou být považovány za nespravedlivé,například

příliš malá diferenciace ve mzdách vyplácených za stejný výkon apod. Toto vše může

vyvolávat sociální neklid.

Naopak někdy relativně značné nerovnosti mohou být přijímány jako spravedlivé,když

jako příklad lze uvést rozdíly ve mzdách špičkových odborníků a pomocných dělníků.

Proto také relativně velké sociální nerovnosti v ČR po roce 1989 , ve srovnání s ob-

dobím socializmu,nejsou vždy vnímány jako sociálně spravedlivé, protože ne vždy jsou

spojeny s principem zásluhovosti a vlastního výkonu.

Můžeme tedy uvést, že sociální spravedlnost jako něco předem zcela jasně defi-

novaného prakticky neexistuje. Existují pouze naše určité úvahy o sociální spravedl-

nosti, tj. úvahy o určitých skutečnostech případně činech, které posuzujeme podle je-

jich případných následků – buď je považujeme nebo nepovažujeme za sociálně spraved-

livé.

- 17 -

Toto subjektivní hodnocení a vnímání sociální spravedlnosti a nerovností je dáno Stabilizační

především aktuální pozicí jedinců a skrývá v sobě vlastně dva protichůdné aspek- aspekty

ty, které nazýváme

- aspekty stabilizační

a

- aspekty destabilizační.

Stabilizační aspekt je vždy spojen s pozitivním hodnocením rozdílů a nerovnos-

tí, tj. jako rozdílů a nerovností spravedlivých, zatímco

destabilizační efekt s hodnocením opačným.

Průzkumy dokazují, že pozitivní hodnocení sociální spravedlnosti spíše chápou lidé

s vyšším vzděláním, s vyšším sociálním postavením (např. podnikatelé, vysokoškolá-

cí), zatímco lidé s nižším vzděláním (manuální pracovníci, část nezaměstnaných a ta-

ké mnohdy příjemci sociálních dávek) budou spíše hodnotit sociální nerovnosti a roz-

díly jako nespravedlivé.

Problém s o c i á l n í s p r a v e d l n o s t i je problémem velice relativ-

ním a je třeba na tento problém nahlížet z více hledisek,neboť představa o sociál-

ní spravedlnosti v dané společnosti je vždy výsledkem různých dílčích, subjektiv-

ních hodnocení a vnímání exitujících sociálních rozdílů a nerovností.Vždy ale bu-

de něčím, k čemu se společnost více či méně přibližuje.

Daná společnost by však měla usilovat a také se chovat tak, aby co nejvíce obča-

nů dané společnosti mělo pocit dobrého a spokojeného života, ke kterému mu da-

ná společnost dává určitý prostor.

2.4.2 Princip sociální solidarity

Sociální solidarita (vzájemná podpora, sounáležitost) souvisí především s utváře- Sociální

ním a rozdělováním životních podmínek a prostředků jedinců a sociálních sku- solidarita

pin (zejména rodin) v zájmu naplňování ideje sociální spravedlnosti.

Základem tohoto výkladu je poznání o nutnosti harmonické spolupráce mezi lidmi.

Je výrazem toho, že člověk je sociální, tj. společenská bytost. Proto vždy a za všech

okolností je svou existencí v jisté míře odkázán i na druhé, je závislý na soužití ve

společnosti jako celku. Solidarita je výrazem lidského porozumění a pospolitosti,

vzájemné lidské soudržnosti a také z toho vyplývající odpovědnosti. Je vedena úsilím

o sjednocování zájmů, zejména pokud jde o hmotné životní podmínky, a to na základě

svobodné vůle lidí a jejich ochoty podřídit se zájmům širšího společenství.

Z hlediska toho, kdo solidaritu organizuje rozeznáváme potom Druhy

solidaritu mezinárodní - jde především o aktivity světových organizací jako jsou sociální

ES, WHO, Rada Evropy, ILO apod. solidar

- 18 -

solidaritu celostátní - zde jde především o širší celospolečenskou solidaritu

organizovanou státem, například spoluúčast jedinců

i kolektivů, případně institucí na tvorbě zdrojů pro fi-

nancování celospolečensky významných aktivit jako je

rozvoj vzdělání, kultury, pomoc rodinám, sociálně sla-

bým a nemohoucím občanům apod.,

solidaritu místní případně regionální – v rámci určitých užších sociálních

skupin,

například podniků,firem,obcí,církví,

spolků, charit atd.

solidaritu jednotlivců a rodin - vnitrorodinná solidarita.

Často také hovoříme o

solidaritě mezigenerační – například ekonomicky aktivního obyvatelstva

s obyvateli ekonomicky neaktivními,

solidaritě zdravých s nemocnými,

solidaritě zaměstnaných s nezaměstnanými,

solidaritě bezdětných občanů s rodinami s dětmi apod.

V soudobých moderních společnostech se solidarita ve značné míře realizuje Redistribuční

především pomocí redistribuční a transferové politiky státu. Významná je však a

i solidarita jedinců, spolků, sdružení apod. často založená na filantropii a uskuteč- transferová

ňující se zpravidla mimo státní nedistributivní mechanizmus nebo jen s jeho politika státu

částečným využitím. Význam takovéto dobrovolné solidarity v sociální politice

je značný a se změnou rolí státu v sociální politice v současné době stále roste.

Všeobecně se má za to, že sociální solidarita představuje neodmyslitelnou

součást sociální politiky a tak, jak je v moderní době chápána – tj. nejen jako

vzájemné porozumění a pomoc, ale i jako vzájemná odpovědnost, je považová-

na za významnou hybnou sílu nejen materiálního, ale i mravního duchovního

vývoje lidstva a za předpoklad pokroku. Vždy je však třeba zvažovat míru,v níž

je solidarita organizována státem – celospolečenská solidarita –naplňována.

Je třeba mít na paměti jistou protikladnost mezi výkonností a rovností a dbát na

to, aby přílišná solidarita státu nevedla k útlumu aktivity jedinců a jejich odpo-

vědnosti za vlastní životní podmínky.

2.4.3 Princip subsidiarity

Pojem subsidiarita je odvozen z latinského slova „subsidium“ a znamená pos- Princip

kytování pomoci. Princip je spojen s chápáním subsidiární (podpůrné, pomoc subsidiarity

poskytující) činnosti.

- 19 -

Princip subsidiarity je v moderních společnostech chápán jako princip spojující

osobní odpovědnost se solidaritou. Subsidiarita vychází z přístupu k člověku Subsidiarita

jako k osobnosti s jedinečnými vlastnostmi, vůlí, schopnostmi, dispozicemi

atd., které je jedinec jaksi „povinen“ – v mravním slova smyslu – využívat

ku prospěchu a sociálnímu bezpečí svému a svých blízkých.

Přitom nutno uvést, že tyto jedinečné vlastnosti musí být společností chráněny,

kultivovány a rozvíjeny, aby vše, co může jedinec na základě vynaložení vlast-

ních sil učinit pro své sociální bezpečí, také sám učinil. Společnost (stát) tuto

zodpovědnost z něj v žádném případě nesnímá. Žádoucí a také morální je, aby

každý nejprve pomohl sám sobě.

Tento princip však zároveň respektuje i fakt, že lidé nežijí v izolaci, neboť

každý člověk je vždy i součástí určitého celku. Lidé nutně vstupují do určitých,

konkrétních vztahů a vazeb, stávají se na sobě vzájemně závislými a vytvářejí

určitá užší či širší společenství, jako například je rodina,hospodářská a zájmová

charitativní sdružení, kongregace, obce apod. Tato vzájemná závislost, případně

existence sepětí znamená, že lidé mají vůči sobě i vzájemnou odpovědnost, že

k sobě budou vzájemně solidární a že tedy i v těchto společenstvích nastoupí

akt vzájemné pomoci.

Princip subsidiarity zároveň zdůrazňuje význam a nutnost činnosti určitých

společenství pro jištění sociálního bezpečí a zájem, či lépe povinnost státu tako-

vé aktivity podporovat.

Podle principu subsidiarity je každý povinen nejdříve pomoci sám sobě, Subsidiarita

nemá-li tuto možnost, musí mu pomoci rodina. a rodina

Rodině rovněž přísluší, aby si pomohla sama svými silami a teprve dostane-li

se do velkých obtíží, žádá o pomoc jiná společenství, když teprve na posledním

místě je k pomoci vyzýván stát. Povinností státu je primárně pečovat o vytvo-

ření podmínek, aby si každý mohl pomoci vlastním přičiněním, a sám pomáhá

až na posledním místě, jsou-li ostatní pomoci a možnosti vyčerpány.

Z výše uvedeného jasně vyplývá, že naplňování principu subsidiarity nemůže

být paušální a že se v praktické sociální politice musí uskutečňovat postupnými

kroky. Předpokládá jak určitou výchovu obyvatelstva k převzetí vlastní sebe-

zodpovědnosti, tak i reálnou sociální situaci, tj. prostor pro samostatné, vlastní

zodpovědné sociální zázemí.

Proto každý stát vybídne občany k sebezodpovědnosti, k iniciativě v pomo-

ci a svépomoci, musí také stále ověřovat, jak dalece mohou jednotlivci či

skupiny v konkrétních jednotlivých případech reálně svou sebezodpo-

vědnost také převzít. Jde tedy o ochotu i o možnost odpovědnost převzít.

Důraz, který je v současných sociálních politikách ve vyspělých zemích, ale

i u nás, kladen na tento princip, je nepochybně spojen s krizí tzv. silného sociál-

- 20 -

ního státu a se způsobem, jakým se v něm uplatňuje princip solidarity.

==========================================================

V sociálních státech pomoc a podpora směřuje k občanu především od státu.

=========================================================

Princip subsidiarity narušuje tuto intenzitu vazby občana a státu. Není proto divu,

že není všeobecně přijímán a že se vždy nesetkává s dostatečným pochopením.Zej-

ména zastánci silného sociálního (paternalistického) státu se s ním obtížně vyrov-

návají a poukazují na to, že je překážkou pokrokového sociálního zákonodárství

a že jeho uplatňování může vést k vážným sociálním důsledkům.

2.4.4 Princip participace

V každé společnosti existuje značné množství individuálních i společenských cí- Množství

lů, zájmů, vůlí, schopností, předpokladů a možností k určitým činnostem. Touto různých

skutečností je obecně v demokratických společnostech daná možnost podílet se, cílů

participovat na společenském životě a tedy i na sociální politice.

Participace vede ke ztotožnění občanů se sociální politikou.

Základní myšlenkou participace je, že lidé, jejichž život je ovlivňován určitými

opatřeními a rozhodnutími, musí mít také možnost účastnit se procesu, který vede

k jejich přijímání a realizaci. Jde v podstatě o to, aby lidé měli reálnou možnost

podílet se na tom, co bezprostředně ovlivňuje jejich život (například zdraví,

zajištění v nemoci, zajištění ve stáří apod.).

Naplňování principu participace je postupným dlouhodobějším procesem, Participace

který lze stručně nazvat jako přechod od člověka, jako převážně objektu

sociální politiky, k člověku plnoprávnému, odpovědnému a respektovanému

subjektu.

Člověk přestává být pasivním příjemcem sociálně politických opatření (převážně

státu), ale sám se na jejich tvorbě podílí a spolurozhoduje o jejich realizaci. To ale

předpokládá, že občané jsou dobře vzdělaní a informovaní, že si uvědomují svá

práva i zodpovědnost zároveň, že jsou dostatečně zralí a také vyspělí pro odpo-

vědné sociální jednání a že stát je v tom podpoří.

Princip participace se uplatňuje nejen v sociální politice, ale všeobecně a v sou-

časnosti výrazněji než kdykoli dříve. V rozhodování o sociálně politických problé-

mech je ale zvlášť významný, protože tyto jsou jednoznačně a přímo orientovány

k člověku.

Participace tak vlastně umožňuje jednotlivcům přímý přístup k politickým

rozhodnutím, narušuje autoritativní způsob řízení shora dolů a vylučuje růz-

né kabinetní praktiky v rozhodování o sociálně politických otázkách.

- 21 -

Vytváří se tak předpoklady pro přímou, participační demokracii.

Na tomto místě je nutno uvést, že mimo výše uvedených a rozebraných jednotlivých Další

principů se v oblasti sociální politiky pracuje i s celou řadou dalších principů, a s je- principy

jich různými kombinacemi. sociální

politiky

Jedná se například o následující principy:

- princip univerzality,

- princip adekvátnosti,

- princip komplexnosti,

- princip garance, aj.

S H R N U T Í Společností rozumíme určitý ucelený systém, který je zpravidla uspořádaný pod-

le určitých kritérií a určitých prvků, které jsou pro danou společnost v daném ob-

dobí charakteristické. Mezi těmito prvky má velmi významné, a možno uvést pří-

mo nezastupitelné, místo sociální problematika a tedy i sociální politika, která má

na tuto oblast velice významný vliv.

Sociální politika vyplňuje právě tu „mezeru“, na kterou nenajdeme odpovědi

v ostatních sférách života společnosti,když sociální politika hledá odpovědi na zce-

la specifické otázky, na než zpravidla ostatní sféry společenského života nereagu-

jí a neodpovídají, případně na ně „neumí“ odpovědět.

Pojem „ sociální politika“ není v literatuře jednoznačně definován ,což má své

příčiny. Proto jsou uváděny různé definice, jejichž podstata se ovšem obecně shod-

ná. Vždy jde o „politiku“, případně přístup, orientovaný k člověku, k jeho rozvo-

ji, zdokonalování jeho životních podmínek apod.

SOCIÁLNÍ POLITIKA JE SOUČÁSTÍ POLITIKY KAŽDÉ VYSPĚLÉ SPOLEČ-

NOSTI. JE OVLIVNĚNA NEJEN JEJÍ EKONOMICKOU SITUACÍ, ALE I JEJÍ

FILOZOFIÍ, KULTUROU, SPOLEČENSKÝMI TRADICEMI, MORÁLNÍMI

PRINCIPY, NORMATIVNÍMI PROCESY A ZÁKONITOSTMI.

Hovoříme o sociální politice v užším pojetí, tj. že sociální politiku chápeme jako

cílevědomou činnost státu, organizací a institucí, usilujících o vytváření podmínek,

které omezují příčiny sociální nerovnováhy a zajišťují předpoklady pro harmonic-

ký vývoj jedinců, skupin i společenských celků.

Sociální politika v širším pojetí je potom chápána tak, že stát zajišťuje také

prevenci desintegračních procesů , a to úpravou nejen pracovních, ale i zdravot-

ních a životních podmínek a přípravu lidí pro život.

V souvislosti se sociální politikou velice často hovoříme o sociální péči a sociál-

ní práci.

- 22 -

Sociální péče pomáhá uspokojovat společností objektivně uznávané sociální pot-

řeby občanů (hmotné, psychické, sociální apod.) a právě v tomto pojetí je sociál-

ní péče součástí sociální politiky.

Sociální práce, dle teoretiků tohoto oboru, je považována za vědecky fundo-

vanou odbornou disciplínu, která speciálními pracovními metodami zajišťuje

provádění péče o člověka na profesionálním základě.

Sociální politika je takovou politikou, která se primárně orientuje k člověku,

k rozvoji a kultivaci jeho životních podmínek, dispozic, k rozvoji jeho osobnosti

a kvality života. A právě proto přísluší sociální politice zcela určitě významné

a nezastupitelné místo v rámci celého společenského systému.

Sociální politiku je nutno vnímat jako celek, jako určitý systém s četnými

vnitřními komplikovanými vazbami i s vazbami na ostatní prvky společenské-

ho systému. Sociální politika je tedy úzce vázána i na své společenské okolí.

Je tedy vždy specifická v každé zemi a době, ale jsou jí zároveň vlastní i určité

společné znaky.

V souvislosti se sociální politikou je nutno uvést i sociální principy. Jako první

bych uvedla princip sociální spravedlnosti.

Sociální spravedlnost je klíčovým principem sociální politiky. Všeobecně je

spravedlnost obyčejně stavěna proti křivdě a bezpráví. Je považována za měřít-

ko mezilidských vztahů, za základní mravní i náboženskou hodnotu, za základ

právního řádu, základ států a veřejných politik.

Dalším významným sociálním principem je princip sociální solidarity, když

sociální solidarita(vzájemná podpora, sounáležitost) souvisí především s utváře-

ním a rozdělováním životních podmínek a prostředků jedinců a sociálních sku-

pin (zejména rodin) v zájmu naplňování ideje sociální spravedlnosti.

Princip subsidiarity je odvozen z latinského slova „subsidium“ a znamená

poskytování pomoci.Princip je spojen s chápáním subsidiární (podpůrné, pomoc

poskytující) činnosti.Subsidiarita vychází z přístupu k člověku jako k osobnos-

ti s jedinečnými vlastnostmi, vůlí,schopnostmi, dispozicemi atd., které je jedinec

jaksi „povinen“ – v mravním slova smyslu– využívat ku prospěchu a sociálnímu

bezpečí svému a svých blízkých.

Princip participace a jeho naplňování je postupným dlouhodobějším proce-

sem, který lze stručně nazvat jako přechod od člověka, jako převážně objektu

sociální politiky, k člověku plnoprávnému, odpovědnému a respektovanému

subjektu.

Participace tak vlastně umožňuje jednotlivcům přístup k politickým rozhodnu-

tím,narušuje autoritativní způsob řízení shora dolů a vylučuje různé kabinetní

praktiky v rozhodovacích procesech o sociálně politických otázkách.

- 23 -

Kontrolní otázky

1) Charakterizujte problematiku sociální politiky.

2) Charakterizujte postavení sociální politiky ve společenském systému.

3) Popište různá možná pojetí sociální politiky.

4) Popište stručně sociální politiku v užším slova smyslu.

5) Popište stručně sociální politiku v širším slova smyslu.

6) Co rozumíte pod pojmem sociální péče.

7) Co rozumíte pod pojmem sociální práce.

8) Jak spolu souvisí sociální péče a sociální práce ?

9) Co rozumíte pod pojmem „orientace sociální politiky“ ?

10) Jak byste vysvětlili pojetí sociální politiky.

11) Co je to „aktivní sociální politika“ a „pasivní sociální politika“ ?

12) Charakterizujte pojem „perspektivní sociální politika“ a „retrospektivní

sociální politika“.

13) Jak spolu souvisí sociální politika a faktor času.

14) Jak byste popsali význam základních principů sociální politiky.

15) Jaké znáte sociálně politické doktríny ?

16) Charakterizujte „princip sociální spravedlnosti“ .

17) Charakterizujte „princip sociální solidarity“.

18) Jaké znáte druhy sociální solidarity ?

19) Jak chápete „princip subsidiarity“ ?

20) Co vlastně znamená pojem “subsidiarita“ ?

21) Popište princip participace.

Pojmy k zapamatování

- sociální politika

- sociální péče

- sociální práce

- sociální realita

- sociální suverenita

- aktivní sociální politika

- perspektivní sociální politika

- sociální zabezpečení

- sociálně politické doktríny

- sociální politika a křesťanské učení

- sociální politika v užším pojení

- sociální politika v širším pojení

- orientace sociální politiky

- sociální politika v moderní společnosti - 24 -

- pasivní sociální politika

- retrospektivní sociální politika

- oblasti sociální politiky

- sociálně politické doktríny

- sociální politika a liberalismus

- sociální politika a křesťanské sociální učení

- sociální politika a demokratický socializmus

- princip sociální spravedlnosti

- sociální spravedlnost a harmonie

- relativnost sociální spravedlnosti

- princip sociální solidarity

- druhy sociální solidarity

- redistribuční a transferová politika státu

- princip subsidiarity

- subsidiarita a rodina

- princip participace

- 25 -

3 Cíle sociální politiky a jejich charakter Cíl

Kapitolu, kterou vám předkládám jsem nazvala cíle sociální politiky a jejich

charakter, když zde najdete i problematiku vzájemných vztahů mezi hospo-

dářskou politikou a politikou sociální. Až se podrobně seznámíte s touto

kapitolou, tak byste se měli umět orientovat v problematice

- sociálně politických cílů a způsobu jejich tvorby,

- obecných cílů a jejich dekompozice,

- tvorby a formulace cílů, jakož i konfliktnosti procesu tvorby a realizace

jednotlivých cílů,

- charakteru společenských jevů,

- hospodářské politiky vlády,

- základních cílů hospodářské politiky vlády,

- vazeb hospodářské a sociální politiky.

- 26 -

Průvodce studiem

V této kapitole je soustředěna pozornost na cíle sociální politiky, ať už se jedná

o obecný cíl, případně zde najdete i dekompozici cílů, které je možno provádět

z různých hledisek. Tvorba a formulace cílů je vždy určitým druhem rozhodova-

cích procesů,se kterými se zde rovněž seznámíte.Poukazuji zde i na konfliktnost

procesu tvorby a realizace cílů,jakož i na pragmatizmus a cílovost v tvorbě cílů.

Tato kapitola navazuje na kapitolu předcházející, rozšiřuje poznatky o sociální

politice a uvádím zde i problematiku vztahu občanů k cílům,které si klade sociál-

ní politika.

Další část této kapitoly je věnována vzájemným vztahům mezi hospodářskou

politikou státu a sociální politikou, když důraz je především kladen na skuteč-

nost, že všechny sféry rozvoje života společnosti jsou vzájemně spjaty a podmí-

něny, když jsem právě věnovala velkou pozornost skutečnosti, že souvislost va-

zeb mezi ekonomickou a sociální sférou, jako zcela odlišnými a relativně samo-

statnými sférami, existuje a je velice významná.

Předpokládám, že na studium této kapitoly by vám mělo stačit asi tak nece-

lých 70 minut.

3.1. Cíle sociální politiky

Sociální politika je společenskou činností, která směřuje k ovlivňování Cíle

sociální reality. Jejím prostřednictvím jsou prosazovány určité sociálně sociální

politické cíle, které můžeme charakterizovat jako normativní vymezení politiky

chtěné budoucnosti, tj. vlastně budoucí podoby a charakteru sociální poli-

tiky.

Pro tyto cíle je typické, že by měly:

- sledovat zákonitosti společenského vývoje a být tedy stanovovány

v jeho intencích,

- zobrazovat potenciály budoucího rozvoje, tedy možnosti, které

v latentní podobě mohou přivodit určité změny v sociální politice,

- být v potřebné míře konkretizovány, například z hlediska času,

formy, způsobu řešení sociálních problémů, nákladovosti apod.

3.1.1 Charakter sociálně politických cílů a způsob jejich tvorby

Obecný cíl

V sociální politice jako v systému, který se vyznačuje značnou složitostí

jde nutně vždy o soustavu cílů, jimiž je naplňován cíl obecný, který lze

zformulovat jako zdokonalování životních podmínek lidí a rozvoj osob-

nosti člověka.

Základním cílem sociální politiky musí být vytvoření lidsky důstojných Základní

podmínek života a zajištění rovných příležitostí všem. Prosazení rov- cíl sociální

ných příležitostí znamená zejména: politiky

- zajistit rovný přístup ke vzdělání a ke zdravotní péči, a to na dosta-

tečné kvalitní úrovni, která je přiměřená možnostem zdrojů,

- zajistit rovný přístup k pracovním příležitostem,

- zajistit možnost získat přiměřené bydlení,

- 27 -

- zajistit a garantovat dostatečný minimální příjem, který by odpovídal

lidsky důstojným podmínkám.

Toto vše je nutné přesně vymezit v jasně a zřetelně definovaných sociálních

situacích.

Tento obecný cíl je s využitím základních principů sociální politiky na- Obecný

plňován konkrétními opatřeními jednotlivých dílčích sociálních politik. cíl

Platí proto, že obecný cíl:

- je dlouhodobý a má svá vývojová stadia, v jejichž průběhu se také Charakteristika

mění jeho kvalita, obecného cíle

- neznamená v současné době nic nového, alespoň ne ve vyspělých

státech s demokratickým uspořádáním, když určité vývojové etapy

společnosti však zdůrazňují jeho jiné dimenze.

V soudobém vyspělém světe je například možno pozorovat, že při

tvorbě cílů jsou vedle hmotného standardu a konzumu, nebo

úzce účelově chápané kvalifikace zdůrazňovány takové hodnoty,

jako je tvořivost, tolerance, rovné příležitosti apod.

- lze včlenit do řady dalších dílčích cílů.

Na jednotlivé cíle lze pohlížet z různých úhlů pohledu.

Příklad:

- jestli uvedené cíle jsou opravdu přínosem k uspokojování hmotných potřeb,

ale nejen hmotných potřeb, nýbrž i potřeb duchovních, kulturních, potřeb

souvisejících se zdravím, zda a jak je zohledňováno jak působí tyto cíle na

celkovou tvorbu, porozumění a pochopení těchto cílů.

V sociálně politických cílech se výše uvedená hlediska pochopitelně vzájem-

ně propojují. Já se však o nich zmiňuji úmyslně jednotlivě a to především

kvůli pochopení charakteru sociálně politických cílů, a také proto, abych

zdůraznila, že cíle mají věcnou, konkrétní náplň a že mají zároveň také

i určitou danou orientaci. Právě toto je vždy nutné mít na zřeteli při volbě

konkrétních sociálních a politických opatření..

- velice důležité je také členění cílů podle oborů sociální politiky, čímž je také

naplňován cíl obecný. Tyto cíle reagují na problematiku zpravidla specific-

kých sociálních oblastí, jako je například zabezpečení seniorů, zabezpečení

chudších vrstev obyvatelstva , problematika bydlení, zdraví apod.

- další opětně významné hledisko ohledně stanovených cílů sociální politiky

je problematika chronologie těchto cílů.

- 28 -

V cílech sociální politiky se jednak vždy odráží historie dané oblasti a společ-

nosti (jedná se o zvyklosti, chování obyvatel, které bylo a je obvyklé, menta-

litu, mravní postoj obyvatelstva apod.) a jednak cíle sociální politiky se také

vždy týkají doby současné (je třeba například řešit momentální tíživou situa-

ci apod.) a zároveň i budoucnosti (očekává se, že bude růst nezaměstnanost

v souvislosti s nepříznivým ekonomickým vývojem apod.).

Možno konstatovat, že by mělo platit (a platí) , že cíle musí vyváženě rea-

govat na současné aktuální potřeby, ale také i na ty potřeby, které lze oče-

kávat, že se objeví v budoucnosti.

_______________________________________________

Tvorba cílů sociální politiky a jejich formulace

________________________________________

Tvorba a formulace cílů je vždy určitým druhem rozhodování, při kterém Procesy při

mají významnou úlohu dva procesy: tvorbě

a naplňování

- znalost a hodnocení daného sociálního jevu nebo systému, tj . včetně cílů

všech možných dostupných podmínek,předpokladů, nákladovosti atd.,

a

- krystalizace a harmonizace představ příslušných subjektů o užiteč-

nosti a prospěšnosti stavu daného sociálního jevu nebo systému

v budoucnosti.

Celý proces tvorby, formulace, vytyčování, případně vyhlašování i naplňová-

ní cílů je značně konfliktní. To vyplývá z různých názorů a postojů, jak mezi

jednotlivými subjekty sociální politiky, tak i mezi jednotlivými objekty této

politiky, a také z rozdílů mezi subjekty a objekty. Dalším důvodem konfliktnosti

je zpravidla rozdíl mezi cíli a prostředky,tj. zdroji,které jsou v době rozhodování

o cílech reálně k dispozici. Konfliktnost plyne i z vazeb sociální politiky na její

společenské okolí a z možných důsledků tohoto těsného vzájemného propojení.

Možno uvést, že konfliktnost sociálně politických cílů je do značné míry dá-

na objektivně, proto nemá smysl tuto skutečnost politizovat, ale hledat a nachá-

zet přijatelná řešení.

Výsledný soubor cílů by měl být výsledkem podstatné shody všech zúčast-

něných objektů a subjektů a měl by být konzistentní.

Na charakter i význam cílů v sociální politice se vyskytují nejrůznější názory,

které jsou pochopitelně značně rozdílné.

Střetává se zde zpravidla vždy názor pragmatický s názorem, který bere v úvahu

především cílovost cílů sociální politiky.Ten, kdo formuluje cíle by měl ale vždy

vycházet z dané reality a jednotlivými dílčími kroky by se měl snažit zaměřit

cíle tak, aby se dosáhlo alespoň uspokojivého efektu.

- 29 -

V úvahu se musí také rozhodně brát způsob rozhodování, zda právě v tomto, Způsoby

konkrétně daném případě je vhodnější více rozhodování operativního rozhodování

typu, či by mělo být upřednostňováno rozhodování koncepčního typu. v sociální

Možno uvést,že rozhodování koncepčního typu je považováno z historického oblasti

hlediska za prvotní, ovšem pravdou je, že především rychlý společenský vý-

voj způsobil, že se postupně rozvinul druhý typ rozhodování, tj. rozhodování

operativního charakteru a tento typ rozhodování v současné době převažuje

ve vyspělých státech nejen v oblasti ekonomie a politiky, ale také i v oblasti

sociální.

Pokud jde o sociální politiku v České republice tak vše nasvědčuje tomu,

že i zde začíná převládat způsob koncepčního typu rozhodování, ovšem stále

ještě existuje názor, že uplatňování koncepčního řízení v sociální politice je

u nás v České republice zatím nedostatečné a mělo by být více uplatňováno.

Posuzování cílů

Důležitým aspektem posuzování cílů sociální politiky je vztah obyva- Posuzování

telstva k těmto cílům a k sociální politice jako celku. Protože sociální cílů

politika je celou svoji podstatou zaměřována na prospěch a k užitku lidí, je

velice významné, jaké názory občané na sociální politiku mají a jaké postoje

k ní konkrétně zaujímají a jak na ni reagují.Proto pro sociální politiku, její

obsah,cíle a a úkoly, a zvláště pro sociální politiku státu , je velmi důležité

jaké konkrétní postoje a chování obyvatelstvo k ní zaujímá. Z tohoto hle-

diska možno také uvést jeden z názorů, že sociální politika je v podstatě

kombinace výdajů, kterým se lidé snaží vyhnout, a podpor, kterých se lidé

snaží zajistit co nejvíce pro sebe a své blízké. Z toho vyplývá, že obyva-

telstvo může státní sociální politiku považovat za dobrou (přijatelnou, od-

povídající) a podporovat ji, nebo se s ní neztotožňovat a může dojít do-

konce k různým formám nesouhlasu a protestu. To je také jeden z důvodů,

proč je pro sociální politiku, zejména státní sociální politiku, tak důležitá

kontrola nejen státními orgány a institucemi, ale i širokou veřejností

a různými nevládními organizacemi.

3.1.2. Vzájemné vztahy mezi hospodářskou politikou

státu a sociální politikou

Všechny sféry rozvoje života společnosti jsou vzájemně spjaty a pod-

míněny. Zvláštní pozornost, a to v teorii i praxi, je věnována souvislos-

tem a vazbám mezi ekonomickou a sociální sférou jako zcela odlišný-

mi a relativně samostatnými sférami.

- 30 -

Je třeba ale uvést, že hospodářská politika a sociální politika si jsou velice Vazby

blízké a že mezi nimi existují mnohdy velmi těsné vazby. Tyto vazby se proje- mezi

vují jako velmi těsné zvláště v mimořádných situacích, v době změny hospo- sociální

dářského systému, politického systému, v době změn hospodářských, politic- a

kých případně sociálních cílů apod. hospodářskou

Hovoříme-li o charakteru společenských jevů a problémů ve společnosti, politikou

je třeba zdůraznit, že každý společenský jev má své aspekty hospodářské (eko-

nomické), má zároveň i aspekty sociální, ale v úvahu přichází mnohdy i aspek-

ty další. Všechny tyto aspekty se vzájemně prolínají a možno uvést, že vlastně

neexistují problémy čistě hospodářské či aspekty zcela sociální povahy .Vždy

jde o problém, v němž ty či ony aspekty pouze převládají nad ostatními.

Totéž platí i tehdy, jde-li o hospodářsko politická nebo případně sociálně po-

litická opatření.

Příklad

Chceme-li přistoupit ke zkrácení pracovní doby v organizaci, musíme brát

na zřetel, že to bude mít souvislost s produktivitou práce, nákladovostí, úp-

ravou pracovního režimu, množstvím provedených výkonů apod., což spadá

do oblasti hospodářské politiky,ale zároveň se bude jednat i o aspekty sociál-

ní politiky, například způsob trávení volného času, více času na péči o své

zdraví (třeba více denního sportu), více času pro rodinu a děti apod.

Příklad

Možno uvést problémy spojené třeba s pracovními silami. Pro hospodářskou

politiku je důležitý jejich počet, struktura, nároky na výkon apod.

Pro oblast sociální politiky pak např. přichází v úvahu kvalita pracovních

podmínek, ochrana zdraví při práci, zajištění pracovníků v případě nemoci,

zajištění v případě úrazu, nezaměstnanost a její výše apod.

Vzájemné souvislosti obou politik jsou značně komplikované. Jestliže

se hospodářská politika zaměřuje na ovlivňování hospodářských veličin,

sociální politika se zaměřuje na ovlivňování, případně zdokonalování

životních podmínek lidí, které je zprostředkováno právě hospodářsko-

politickými opatřeními, ale nejenom jimi. Existují totiž situace, kdy

zlepšení životních podmínek nelze dosáhnout pouze hospodářsko poli-

tickými prostředky (například péče o tělesně postižené, náhradní

rodinná péče apod.). Sociální politika má specifické poslání, které má

své kořeny v humanismu a koncentruje se k takovým problémům jako

je sociální spravedlnost a sociální jistoty v širokém slova smyslu.

- 31 -

________________________

Hospodářská politika vlády

________________________

Hospodářská politika vlády je politikou vlády v rámci celého daného národ- Hospodářská

ního hospodářství. Možno uvést, že to jsou konkrétní pravidla a jednotlivá politika

opatření, kterými vláda vlády

- řídí,

- reguluje,

- případně usměrňuje

celý chod národního hospodářství dané země.

Hospodářská politika vlády se týká buď makroekonomických veličin (státní

podnikání,výdaje ze státního rozpočtu, velikost daní,operace s nástroji mone-

tární politiky, podpory v nezaměstnanosti, stimulace nebo omezování dovozu

a vývozu),nebo přímého ovlivňování makrosféry(dotace podnikům,zvýhodně-

né odpisy, povolovací řízení při vývozu aj.).

Institucionální rámec pro regulaci a řízení ekonomiky vytvářejí právní před-

pisy.

Důvodem pro uplatňování hospodářské politiky vlády je snaha o nápravu ne-

dokonale fungujícího trhu (tzv. tržní selhání) nebo naopak jeho deformace

s cílem přerozdělování prostředků. I státní moc však ve své hospodářské po-

litice selhává, když například dává přednost zájmům státního aparátu

před zájmy země, je pod vlivem různých nátlakových skupin nebo zahranič-

ních subjektů, zejména však tehdy, když chybně volí pravidla a opatření své

politiky nebo je chybně provádí.

Z á k l a d n í m c í l e m hospodářské politiky vlády je Cíle

hospodářské

- zabezpečení hospodářské rovnováhy (stability)STABILIZAČNÍ POLITIKA politiky

vlády

- zajištění optimálního hospodářského růstu PRORŮSTOVÁ POLITIKA

- řešení sociálních problémů SOCIÁLNÍ POLITIKA

Pro dosažení žádoucího cíle usiluje vláda o efektivní alokaci zdrojů, efek-

tivní využití zdrojů, strukturální adaptaci ekonomiky na dlouhodobé vývojo-

vé trendy, ochranu životního prostředí a vhodnou míru přerozdělování.

Hospodářská politika vlády v tržní ekonomice vychází z různých teoretic-

- 32 -

kých koncepcí. Liší se v míře zasahování do ekonomiky, výběru opatření a ta-

ké v cílech. Realizuje se formou dílčích hospodářských politik. Stěžejní mís-

to zaujímá fiskální politika a centrální bankou prováděná monetární politika,

dále důchodová politika a zahraničně obchodní politika.

Hospodářská politika i sociální politika mají sice mnoho společného, ale Vztahy

nejsou shodné. Jde dvě autonomní politiky s relativní samostatností a silný- mezi

mi vzájemně propojeným vazbami, tedy s velmi úzkým vzájemným sepětím. hospodářskou

Tyto vazby lze vyjádřit následujícími body: a sociální

politikou

- pro kvalitní sociální politiku státu je nezbytná výkonnost ekonomiky, a te-

dy i účinná hospodářská politika, protože jen ta směřuje k produkci zdrojů

v ekonomickém slova smyslu a tato je základem financování výkonů so-

ciální politiky. Vztah

Můžeme tedy uvést, že hospodářská politika zajišťuje tedy do značné míry hospodářské

ekonomický základ rozvoje sociální politiky a rozšiřuje tak pole jejího mož- k politice

ného působení. sociální

Je tedy zřejmé, že opatření sociální politiky prakticky nelze mimo rámec

zdrojů vytvářených ekonomikou a odvozeně i hospodářskou politikou státu

realizovat. A právě zdůraznění této úzké vazby staví sociální politiku ve

vztahu k hospodářské politice do pasivní role.

- Naopak budeme-li zkoumat vztah sociální politiky k politice hospodářské Vztah

dospějeme k názoru, že tento vztah můžeme chápat jak pozitivně, tak i ne- sociální

gativně. Sociální politika vlastně vytváří právní, věcné a také institucionál- politiky

ní předpoklady a také podmínky pro hospodářský rozvoj země a to přede- k politice

vším aktivizací a kultivací lidského potenciálu. Na druhé straně však sama hospodářské

hospodářská politika nachází v oblasti sociální, tedy v politice sociální nej-

různější zdroje a impulsy svého možného vývoje.

Úspěch hospodářské politiky závisí ve značné míře především i na tom, ja-

ké předpoklady a podmínky mají občané pro vlastní pracovní výkon, jak

jsou motivováni k odpovědné činnosti, jaký mají prostor a jaké mají možnos-

ti pro iniciativu, sebeuplatnění , seberealizaci apod. A právě tyto nejrůznější

podmínky není hospodářská politika státu zcela schopna zajistit, když právě

zde se otvírá prostor právě sociální politice,zejména jejím některým složkám

jako je oblast vzdělání, oblast zdravotnictví, oblast bydlení a oblasti další,

které jsou především zaměřeny na kultivaci lidského potenciálu a tím vlastně

i na kvalitu celkového faktoru ekonomického růstu.

Z toho vyplývá, že vlastně sociální politika je v současných podmínkách

i politikou růstu a že bez ní není ani sama hospodářská politika tak účinná,

jak bychom předpokládali.

Nehovoříme pouze o kladném vlivu vzdělání a kvalifikace na ekonomický

růst, ale i o tom, že ekonomická výkonnost a efektivnost je závislá na moti-

vaci subjektu k určité efektivní hospodářské činnosti.

Jinými slovy možno uvést, že růst a úspěšnost hospodářské politiky zá-

visí i na skutečnosti, jak vypadá celkově společnost, jaká je sociální po-

litika, tedy v jakých podmínkách lidé žijí, bydlí, jak dlouho žijí a jaké

- 33 -

jsou jejich fyzické i psychické možnosti, jaké vzájemné vazby mezi nimi

existují, jaké hodnoty upřednostňují, jak se vyvíjí jejich chování apod.

- hospodářská politika však nalézá své impulsy a zdroje i v tzv. pasivních Pasivní

složkách sociální politiky. Zde stimulační efekty sociálně politických opa- složky

tření vůči politice hospodářské sice nejsou tak zřejmé, ale reálně existují. sociální

Je třeba si uvědomit, že různými opatřeními sociální politiky – například re- politiky

distribucí příjmů ve prospěch sociálně slabých občanů (tělesně postižených,

neschopných, rodin s dětmi aj.) je řešena nejen konkrétní životní situace

těchto jedinců nebo sociálních skupin, ale současně je jimi podporován jak

růst kupní síly obyvatelstva a tím i agregátní poptávka, tak i politická stabi-

lita ve společnosti, což je obojí předpokladem úspěšné hospodářské politiky

.Stručně řečeno, zdroje vynaložené na sociálně politická opatření se vrátí

v aktivních postojích obyvatelstva, v jejich důvěře a motivaci, v absenci so-

ciálních konfliktů a tím i v dlouhodobé efektivnosti.

Hospodářská a sociální politika se vzájemně podmiňují,stimulují, iniciují Intenzita

ve všech vývojových etapách, ale intenzita vzájemné vazby je různě vzájemné

silná – čím vyspělejší je společnost, tím je interakce těsnější. vazby

Narůstající složitost v uspořádání lidské společnosti , měnící se rozsah a kvalita

ekonomických, sociálně kulturních, politických aj. procesů a jejich paralelní prů-

běh, skutečnost, že životní rytmus člověka se zrychluje a že je provázen i nega-

tivními jevy, má za následek, že vztah hospodářské a sociální politiky není jen

akademickou otázkou, ale má dalekosáhlý praktický dopad pro uspořádání každé

společnosti. V podstatě jde o uspořádání ekonomického a sociálního fenoménu,

což je základní otázka všech politik. Někdy bývá nesprávně interpretována tak,

že se hledá priorita některého z nich.

Řešení vztahu mezi „ekonomickým a sociálním“, tedy i řešení vztahů Optimální

obou politik, může spočívat jedině v hledání optimálního poměru mezi obě- poměr

ma, tj. v důrazu, který je s hledem na konkrétní situaci v dané době a společ- mezi sociální

nosti kladen na ekonomické nebo sociální stránky společenských jevů. a hospodářskou

Hledání tohoto optima je klíčovým problémem hospodářských i sociálních po- politikou

litik ve všech zemích. Zřetelně se toto potom odráží v jejich konceptech a zvlášť

explicitně pak v konceptu tzv. sociálního tržního hospodářství.

- 34 -

S H R N U T Í

Sociální politika je společenskou činností směřující k ovlivňování určité reality.

Prostřednictvím sociální politiky jsou prosazovány určité sociálně politické cíle,

což je vlastně určité normativní vymezení jakési „chtěné budoucnosti“.

V souvislosti se sociální politikou hovoříme o určité soustavě cílů sociální poli-

tiky, kterými je naplňován cíl obecný, když tento OBECNÝ CÍL LZE

CHARAKTERIZOVAT JAKO ZDOKONALOVÁNÍ ŽIVOTNÍCH POD –

MÍNEK LIDÍ A ROZVOJ OSOBNOSTI ČLOVĚKA .

Základním cílem sociální politiky musí být vytvoření lidsky důstojných pod-

mínek života a zajištění rovných příležitostí všem.

Tvorba formulace cílů je vždy určitým druhem rozhodování, při kterém mají

významnou roli vždy určité procesy. Jedná se o dobrou znalost a hodnocení dané-

ho sociálního jevu, případně celého systému a dále ve hře je i krystalizace a har-

monizace představ příslušných subjektů o užitečnosti a prospěšnosti stavu dané-

ho sociálního jevu nebo systému v budoucnosti.

Všechny sféry rozvoje života společnosti jsou vzájemně spjaty a podmíněny.

Zvláštní pozornost, a to jak v teorii i praxi, je věnována souvislostem a vazbám

mezi ekonomickou a sociální sférou jako zcela odlišnými a relativně samostatný-

mi sférami.

Vzájemné souvislosti obou politik jsou značně komplikované. Jestliže se hospo-

dářská politika zaměřuje na ovlivňování hospodářských veličin, sociální politi-

ka se zaměřuje na ovlivňování, případně zdokonalování životních podmínek li-

dí, které je zprostředkováno právě hospodářsko- politickými opatřeními, ale ni-

koliv jenom jimi. Existují totiž situace, kdy zlepšení životních podmínek nelze

dosáhnout pouze hospodářsko- politickými prostředky (například péče o těles-

ně postižené,náhradní rodinná péče, apod.). Sociální politika má zcela speci-

fické poslání, které má své kořeny v humanismu a koncentruje se k takovým

problémům jako je sociální spravedlnost a sociální jistoty v širokém slova

smyslu.

Hospodářská politika vlády je politikou vlády v rámci celého daného národ-

ního hospodářství. Možno říci, že to jsou konkrétní pravidla a jednotlivá opat-

ření, kterými vláda řídí, reguluje , případně usměrňuje celý chod národního

hospodářství dané země.

ZÁKLADNÍM CÍLEM HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY VLÁDY JE ZABEZPE-

ČENÍ HOSPODÁŘSKÉ ROVNOVÁHY, t.j. tzv. STABILIZAČNÍ POLITI-

KA, dále ZAJIŠTĚNÍ OPTIMÁLNÍHO HOSPODÁŘSKÉHO RŮSTU, tj.

PRORŮSTOVÁ POLITIKA a v neposlední řadě ŘEŠENÍ SOCIÁLNÍCH

PROBLÉMŮ, když potom hovoříme o SOCÍÁLNÍ POLITICE.

- 35 -

Pro dosažení žádoucího cíle usiluje vláda o efektivní alokaci zdrojů, efektivní

využití zdrojů, strukturální adaptaci ekonomiky a dlouhodobé vývojové tren-

dy, ochranu životního prostředí a vhodnou míru přerozdělování.

Růst úspěšnosti hospodářské politiky závisí také na skutečnosti, jak vypadá

celkově společnost, jaká je sociální politika, tedy v jakých podmínkách lidé žijí,

pracují, jakého věku se dožívají a jaké jsou jejich fyzické i psychické možnosti,

jaké vzájemné vazby mezi nimi existují, jaké hodnoty upřednostňují, jak se vy-

víjí jejich chování apod.

HOSPODÁŘSKÁ A SOCIÁLNÍ POLITIKA SE VZÁJEMNĚ PODMIŇUJÍ,

STIMULUJÍ, INICIUJÍ VE VŠECH VÝVOJOVÝCH ETAPÁCH, ALE

INTENZITA VZÁJEMNÉ VAZBY JE RŮZNĚ SILNÁ –ČÍM JE VYSPĚLEJ-

ŠÍ SPOLEČNOST, TÍM JE INTERAKCE TĚSNĚJŠÍ.

Kontrolní otázky

1) Jak lze charakterizovat sociálně politické cíle ?

2) Čím jsou zvláštní sociálně politické cíle ?

3) Jaký je obecný cíl sociální politiky ?

4) Čím je obecný cíl hlavně charakterizován ?

5) Co je především základním cílem sociální politiky ?

6) Jak chápete rovné příležitosti v oblasti sociální politiky ?

7) Jaké procesy probíhají při tvorbě a formulací cílů sociální politiky ?

8) Jak je obvyklé posuzovat cíle v oblasti sociální politiky ?

9) Jaké vazby existují mezi hospodářskou a sociální politikou a jak se tyto vazby

zpravidla projevují ?

10) Jaká je definice hospodářské politiky vlády ?

11) Vyjmenujte a stručně popište základní cíle hospodářské politiky vlády !

12) Jaký by měl být optimální poměr mezi sociální a hospodářskou politikou ?

Pojmy k zapamatování

- obecný cíl sociální politiky a jeho charakteristika

- základní cíl sociální politiky a jeho charakteristika

- rovné příležitosti v oblasti sociální politiky

- tvorba cílů sociální politiky všeobecně

- formulace cílů v sociální politice

- 36 -

- procesy při vlastní tvorbě cílů v oblasti sociální politiky

- naplňování jednotlivých cílů v sociální oblasti

- způsoby rozhodování v sociální politice

- analýza jednotlivých cílů sociální politiky

- hospodářská politika vlády

- vazby mezi hospodářskou a sociální politikou státu

- cíle hospodářské politiky vlády

- prorůstává politika v souvislosti s hospodářskou politikou vlády

- stabilizační politika v souvislosti s hospodářskou politikou vlády

- sociální politika v souvislosti s hospodářskou politikou vlády

- pasivní složky sociální politiky

- intenzita vzájemných vazeb mezi hospodářskou a sociální politikou

- 37 -

4 Modely sociální politiky

Cíl

V této kapitole s názvem Modely sociální politiky paradoxně začínám vyme-

zením objektů a subjektů sociální politiky, když nutno uvést, že pro oblast so-

ciální politiky je velmi důležité, že pro její charakter, rozsah a efekty je rozho-

dující, jaká role je přisuzována jejím jednotlivým subjektům.

Podle míry účasti státu v oblasti sociální politiky se potom rozlišují i určité mo-

dely,někdy se také uvádí místo pojmu „modely“, pojem „typy“sociální politiky.

Po skončení studia této kapitoly byste měli pochopit a znát význam a úlohu

- všech objektů a subjektů sociální politiky,

- základních modelů sociální politiky,

- redistribučního modelu,

- výkonového modelu,

- reziduálního modelu,

- kombinací prvků jednotlivých modelů,

- modelu uplatňovaného v oblasti sociální politiky v České republice.

- 38 -

Průvodce studiem

Vážení studenti, předkládám vám kapitolu, kde bych vás velmi ráda seznámila

s problematikou modelů sociální politiky, když hned v úvodu upozorňuji na

skutečnost, že nepředpokládám, že budete tak zajímavý vědní obor, jakým roz-

hodně sociální politika je, studovat pouze z tohoto textu, proto uvádím, že

v některé literatuře je mnohdy místo pojmu „model sociální politiky“ uváděn

pojem „typ sociální politiky“, případně pojem „typologie“ sociální politiky.

Toto sděluji na tomto místě také z toho důvodu, že v příloze tohoto mého studij-

ního materiálu je uveden Seznam použité literatury a právě i v této použité lite-

ratuře se mnohdy s výše uvedenou skutečností můžete setkat Proto považuji za

vhodné vás na toto včas upozornit, aby nedocházelo ke zbytečným pochybnos-

tem.

Věřím, že pojetí této kapitoly bude pro vás zajímavé a bude se vám dobře

studovat. Předpokládám, že při vhodném studijním režimu vám toto studium

zabere cca 120 minut.

Modely sociálních politik vycházejí z různých myšlenkových konceptů, kte-

ré se aplikují při tvorbě četných a značně heterogenních sociálně politických

opatření. Smyslem typologií je postihnout základní a podstatné informace ply-

noucí z akceptování toho kterého myšlenkového konceptu pro konkrétní podobu

sociální politiky a zejména pro její dopady a důsledky pro jednotlivce, sociální

skupiny i pro společnost jako celek a její dlouhodobé a úspěšné fungování.Toto

téma je velice obecné a vychází z určité teoretické abstrakce.

Nejdříve se zaměříme na vymezení objektů a subjektů sociální politiky, tj. bu-

deme se zabývat tím, kým má být iniciována a naplňována podstata sociální poli-

tiky a ke komu mají opatření sociální politiky směřovat.

4.1. Objekty a subjekty sociální politiky

Objekty sociální politiky

Pod pojmem objekty sociální politiky rozumíme jednak všechny obyvatele Objekty

dané země, ať již jako jednotlivce, nebo určité sociální skupiny. Sociální sku- sociální

pinu lze vymezit jako skupinu osob, mezi nimiž existuje určitá interakce, a ty- politiky

to osoby i okolí si tuto skutečnost uvědomují.

Sociální skupina ke své existenci potřebuje:

- buď trvalý osobní kontakt mezi jejími členy. Jde o tzv. primární sociální sku- Primární

piny, když v sociální politice jsou jim i nejčastěji například rodiny nebo do- sociální

mácnosti. skupiny

- nebo vědomí společných zájmů. Jde o sekundární sociální skupiny, které jsou

založeny například na společných potřebách, způsobu života, cílech apod. Sekundární

Příkladem sekundární skupiny mohou být například nezaměstnaní, chudí, dů- sociální

chodci apod. skupiny

Objekty sociální politiky jsou ti, kterým jsou opatření sociální politiky ur-

čena, na něž jsou orientována.

Příklad

Konkrétní sociálně politická opatření v oblasti vzdělávání jsou určena pro

všechny (právo na vzdělání a rovný přístup ke vzdělání).

Jiná práva jsou směrována pouze pro některé sociální skupiny, či pouze pro

jednotlivce, třeba jsou určena rodinám s dětmi, nezaměstnaným, nemocným, senio-

rům, apod.

- 39 -

Objekty sociální politiky jsou podle charakteru a účelu jednotlivých opatření

různě strukturovány – například z hlediska věku, pohlaví,vzdělání, příjmů,

ekonomické aktivity apod.

Mluvíme-li o objektech sociální politiky, je třeba zdůraznit, že sociální po-

litika je politikou, která je výrazně a jednoznačně orientována antropocentricky.

I když také směřuje k určitému sociálnímu ladění celé společnosti, nelze pře-

hlédnout, že tohoto cíle musí být dosahováno primárně koncentrováním po-

zornosti k jedinci, k lidské osobnosti, jeho individualitě a jedinečnosti.

Základem je tedy jedinec jako součást celku, se svými jedinečnými vlast-

nostmi, schopnostmi, zájmy, potřebami, dispozicemi apod., jeho blaho

a prospěch a nikoli nějaký fiktivní a neurčitý kolektivní prospěch.

Jedinec, jeho nezadatelná základní práva, zejména práva na lidskou

důstojnost a svobodné rozvíjení osobnosti, jsou rozhodující.

Subjekty sociální politiky

Subjekty sociální politiky jsou ti, kdo mají zájem, vůli, schopnosti, před- Subjekty

poklady, možnosti a prostředky k určité sociální činnosti či chování sociální

a kdo takové činnosti a chování může iniciovat a naplňovat. politiky

I subjekty jsou různým způsobem strukturovány V obecné rovině je lze členit

na

- státní ,

- a nestátní.

Nestátní dále na subjekty

-tržní

- a netržní , tedy všechny ostatní.

K subjektům sociální politiky patří:

- stát a jeho orgány Významná role v tomto směru patří parlamentu, který na základě zvole- Stát a jeho

ného programu a příslušné koncepce vytváří a schvaluje legislativní orgány

opatření, která mají rozhodující význam pro sociální politiku státu

i ostatních nestátních subjektů.

Vláda a správní orgány státu zodpovídají za uskutečňování konkrétní so-

ciální politiky v daném čase.Tyto orgány mají charakter jednak republi-

kový, jednak územní,případně regionální. Např. ministerstvo práce a so-

ciálních věcí, ústřední i územní orgány sociálního zabezpečení, úřady

práce apod.

- 40 -

- zaměstnavatelé a firmy,

Jsou povinni zabezpečovat opatření stanovená státem a jeho orgány. Tím Zaměstnavatelé

ovšem jejich úloha jako subjektu sociální politiky nekončí. Realita eko- a firmy

nomického a sociálního vývoje si vynutila vedle opatření státu i další tzv.

„dobrovolná“ sociálně politická opatření zaměstnavatelů,která směřují ke

svým zaměstnancům a která lze označit jako „firemní sociální služby“

nebo „firemní sociální politiku“.

Nutno uvést zajímavou informaci, že ve vyspělých zemích činí výdaje

na tato opatření podle odhadu cca 3 – 15 % přímých mezd a platů, což

rozhodně není zanedbatelný vliv.

- zaměstnavatelé, zaměstnanecké a odborové orgány , Zaměstnavatelé,

například nejrůznější komory zaměstnavatelů, zaměstnanecké, profesní zaměstnanecké

komory a svazy, odborové svazy a orgány, orgány tripartity apod. a odborové

orgány

- regiony, místní komunity, obce, jejich orgány a instituce, občanské organizace a iniciativy . Regiony, místní

například Výbor dobré vůle, Život 9O apod., dále různorodé dobročinné komunity, obce,

organizace, charitativní organizace a instituce, když nutno podotknout, že jejich orgány

jejich činnost byla u nás významná již před druhou světovou válkou a po a instituce,apod.

roce 1989 se opět obnovuje.

- církve,

nejsou pouze institucemi pro konání bohoslužeb, ale otevírají se společ- Církve

nosti a mají současně významnou roli v oblasti mravní, v péči o zdraví,

o handicapované obyvatelstvo, v oblasti výchovné, vzdělávací, charita-

tivní aj.

- občané, rodiny, domácnosti, Občané,

zde je přirozené široké pole působnosti pro řešení řady sociálních situací rodiny,

a pro akt vzájemné pomoci uplatňující se prakticky od počátku lidské domácnosti

existence.

V současné době stále ještě probíhá v řadě zejména postkomunistických zemích

včetně České republiky proces kdy se vědomě usiluje o posílení úlohy nestátních

a zejména netržních subjektů (včetně jedince) v sociální politice. Role nestátních

netržních institucí v sociální politice je ve vyspělých zemích dosti obvyklá, ov-

šem u nás tato byla obnovena po změně politického a hospodářského systému.

Rozhodně je nutné respektovat „občanskou společnost“, tj. společnost, která

by měla vyplňovat určité prostory mezi konkrétními životními podmínkami člo-

věka a různými státními činnostmi oblasti sociální politiky.

Přítomnost nestátních neziskových organizací je třeba podporovat a to z ce- Neziskové

lé řady nejrůznějších důvodů, když tyto dva jsou všeobecně považovány za nej- nestátní

důležitější a zcela zásadní: organizace

- 41 -

- občané mají možnost (a měli by) vstupovat do oblasti sociální politiky, když

se prostřednictvím výše uvedených nestátních neziskových organizací, pří-

padně institucí zasazují o určitá konkrétní řešení sociálních problémů, pří-

padně se na řešení těchto problémů přímo podílejí (mnohdy reagují docela

i rychleji, výstižněji a s větší znalostí věci, než státní aparát),

- nestátní neziskové organizace, které vstupují co oblasti sociální politiky čás-

tečně „omezují“ prostor pro aktivity státu v této oblasti,které jsou sice hlav-

ní, jak svým určením, tak i svým rozsahem,ale jsou také velice často značně

náročné na financování ze státního rozpočtu , když existence neziskových

nestátních organizací je zpravidla úspornější, progresivnější a častokrát

i účinnější ve srovnání se státními institucemi.

Soudobá sociální politika je ve vyspělých zemích založena na pluralitě subjektů.

To je opodstatněno skutečností, že v tak heterogenní oblasti jakou sociální politi-

ka je, lze jen od četnosti (mnohosti) subjektů očekávat, že splní velice rozličná

a specifická očekávání obyvatel.

Zásadou ale je, aby si subjekty v sociální politice vzájemně nepřekážely, ale

aby naopak na sebe navazovaly a byly k sobě z hlediska efektů komplementár-

ní.

Základním problémem není ani tak otázka, které subjekty se mají v sociální

politice angažovat,neboť na ni do značné míry dává odpověď tradice. Je známo,

že sociální politiky jsou hluboce zakořeněny ve svém ideologickém prostředí

a že jsou výrazně ovlivňovány minulým vývojem.

Daleko složitějším problémem je, jak se mají subjekty účastnit tvorby a rea-

lizce sociální politiky a s jakými důsledky nejen pro sociální sféru, ale i pro

ostatní sféry života společnosti.

4. 2. Modely sociální politiky

Pro oblast sociální politiky je velmi důležité, že pro její charakter, rozsah a efek-

ty je rozhodující, jaká role je přisuzována jejím jednotlivým subjektům.

V dějinách teorie a praxe sociální, ale také i hospodářské politiky probíhal a do-

posud probíhá spor o to, jakou úlohu koncepční i čistě praktickou má v sociální

politice stát, státní orgány a organizace a na druhé straně potom ostatní subjekty.

Podle míry účasti státu v oblasti sociální politiky se rozlišují i určité mo-

dely, někdy také uvádíme pojem typy sociální politiky.

Zpravidla jsou uváděny tři klasické modely sociální politiky, které jsou rozlišová- Tři klasické

ny i v literatuře o sociální politice v zemích OECD.Každý z těchto modelů se řídí modely

určitými pravidly a základními programy, které upřednostňuje před ostatními sociální

názory. politiky

- 42 -

Nyní bych ráda uvedla základní modely sociální politiky, které jsou považovány

za ideální modely, někdy také uváděné jako modely vzorové pro oblast sociální

politiky.

Jejich charakteristika je následující:

a) Redistributivní model

Základem tohoto modelu je skutečnost, že sociální potřeby lidí vnímá Redistributiv-

jako určitá sociální práva. ní model

Je také někdy označován jako univerzalistický s dominantní rolí státu, resp. ta-

ké jako občanský.

Ve své podstatě se orientuje na univerzální poskytování dávek,tj. na celou po-

pulaci, resp. vymezené sociální skupiny (například rodiny s dětmi apod.), bez

ohledu na to, jaké jsou jejich individuální možnosti pokrýt potřeby. Je velice

náročný na ekonomické zdroje, vyžaduje proto značný rozsah redistribucí.

V tomto modelu stát pokrývá značný prostor sociální politiky a omezuje,

někdy až ruší, aktivity nestátních subjektů.

Tomuto typu sociální politiky jsou blízké a nejčastěji se sem přiřazují země

Skandinávie, ale i Dánsko, Holandsko i některé další západoevropské země.

Tento typ je blízký i sociálním aktivitám bývalé ČSSR a také bývalým zemím

socialistického bloku východní Evropy. Tento model však nebyl založen na

demokratickém uspořádání společnosti, možno konstatovat, že mnohdy do

jisté míry mohl být chápán jako model částečně diskriminující určité jedince,

případně celé skupiny občanů apod.

b) Výkonový model

Někdy je tento model v literatuře uváděn také jako model korporativního typu. Výkonový

Hlavní myšlenkou tohoto typu je, že sociální potřeby mají být primárně (korporativ-

uspokojovány na základě výkonu a produktivity . ní) model

Tento typ sociální politiky zdůrazňuje význam pracovních zásluh pro uspoko-

jování sociálních potřeb lidí. Je založen na širší kooperaci občanů a nejčastěji

také na aplikaci obligatorního sociálního pojištění. Míra redistribuce je zde

ve srovnání s prvním typem nižší, neboť významným zdrojem financování

dávek jsou v tomto případě prostředky pojistných fondů. Stát při tomto mo-

delu garantuje pouze základní společensky uznaná minima potřeb a vytváří

prostor pro působení nestátních subjektů, tj. privátního neziskového sektoru.

Tomuto typu sociální politiky se blíží sociální politika např. Rakouska,

Francie a částečně i Německa.

c) Reziduální model

Reziduální model sociální politiky se vyznačuje tím, že jasně zdůraz- Reziduální

ňuje individuální odpovědnost každého jedince za uspokojování sociál- model

ních potřeb. Tento model sociální politiky je charakteristický tím, že spoléhá téměř vý-

hradně na trh (tržní hospodářství) a jeho instituce a dále potom na rodinu.

Teprve v případech, kdy tyto subjekty selžou, přichází v úvahu stát a jeho

- 43 -

státní sociální politika. Odpovědnost státu za sociální situace občanů je ale

poměrně malá, možno přímo uvést minimální, dávky které poskytuje jsou

relativně skromné a jejich poskytování je podmíněno zjišťováním příjmů

daného jedince. Pečovatelská funkce státu (role státu) jako subjektu

sociální politiky je potom vlastně ve výše uvedené pečovatelské funkci

potlačena, míra redistribuce je zde ze všech modelů nejnižší.

Tomuto popsanému modelu se nejvíce blíží USA a Japonsko a v posled-

ní době se k němu částečně přibližuje i sociální politika Velké Británie.

Výše uvedené typy sociálních politik a jejich stručná charakteristika nasvědčuje

tomu, že ve skutečnosti nemohou tyto existovat v jednotlivých zemích v této čisté

modelové podobě.

Země uváděné jako příklady vyjadřují spíše inklinaci sociální politiky k určitému

modelu, ne však zcela její faktickou a úplnou orientaci.

Reálná sociální politika v každé zemi je však zpravidla výsledkem nejrůzněj- Kombinace

ších kombinací prvků všech tří modelů a nelze hovořit jen o uplatňování ně- modelů

kterého z nich. sociální

politiky

Příčiny toho spočívají především ve velmi rozmanitém charakteru sociální

politiky. Rozmanitost sociálně politických opatření si také vynucuje rozdílnou

míru účasti státu i dalších subjektů na jejich řešení. Jinou měrou se stát jistě

bude angažovat například v problémech souvisejících se zajišťováním život-

ních podmínek handicapovaných občanů a jinak v otázkách zabezpečení

občanů ve stáří či v zabezpečování rozvoje vzdělanosti.

Sociální politika je živým systémem, který je jednak předurčen určitými

historickými zvláštnostmi, národními specifiky apod. a který jednak musí

reagovat také podle okamžitých potřeb a možností a nemůže se jen přísně

držet idey „čistého modelu“.

Jednotlivé výše uvedené modely sociální politiky je třeba chápat jako určitá

vodítka, vzory, vedoucí k ujasnění předností negativ spojených s jednotlivými

modely, což nesporně má svůj význam při hledání vhodného konceptu sociální

politiky.

Odlišnosti jednotlivých typů sociálních politik plyne z míry sociálního chování

státu. Pokud sledujeme současné poměry v oblasti sociální politiky u moderních

států, je možno říci, že každý moderní stát se v sociální politice angažuje. Sociál-

ní politiky se však liší (mimo jiné) právě mírou a rozsahem a také způsoby an-

gažovanosti státu v sociální politice.

- 44 -

__________________________________________________________

Jaký model je uplatňován v oblasti sociální politiky v ČR

__________________________________________________

Sociální politika v každé konkrétní zemi se vyvíjí dle konkrétních spo- Model

lečenských podmínek dané země, tradic, hospodářského systému a dalších sociální

různých specifik určitých oblastí dané země. Stejný vývoj sociální politiky politiky

byl i v České republice. V podstatě můžeme říci, že sociální systém v každé v ČR

konkrétní zemi je do jisté míry kombinací základních charakteristik všech

výše zmiňovaných modelů sociální politiky. To samozřejmě platí i pro so-

ciální politiku ČR. Nemůžeme tedy sociální politiku ČR přiřadit jednoznačně jen k jednomu mode-

lu sociální politiky tak, jak je výše popsáno. Jisté ale je, že model sociální po-

litiky ČR se utváří jak v reakci na naši socialistickou minulost, tak v reakci na

změny společenského systému po roce 1989. Sociální politika období totalitní-

ho socialistického režimu byla založena na naprosto jiných, velmi odlišných

podmínkách a předpokladech. Ať už to byly podmínky a předpoklady politic-

kého, hospodářského , ale i , a to především, sociálního charakteru Sociální po-

litika socialistického státu se především vyznačovala tím, že byl kladen značný

důraz na univerzální a poměrně velmi rozsáhlé aktivity státu a na jeho mono-

- 45 -

Průvodce studiem

Vážení studenti, považuji za vhodné na tomto místě uvést několik zásadních

údajů o tom, jak vypadá sociální politika v České republice po Sametová re-

voluci, respektive, jaký se uplatňuje „model sociální politiky“ u nás. Domní-

vám se,že právě toto je to nejvhodnější místo, neboť právě teď jste se ve stu-

diu dopracovali k takovému teoretickému základu, kdy máte v živé paměti

jednotlivé popsané modely sociální politiky , a pokud ještě zcela odlišnosti

těchto modelů nechápete, tak se k předchozímu textu vraťte a teprve potom

se začněte zabývat následující statí.

K textu, který je níže uveden je třeba přistupovat s vědomím, že vývoj na-

ši mladé „posametorevoluční“ demokracie je opravdu z hlediska historické-

ho velice krátký, proto také, pokud se týká modelu nejen sociální politiky,

ale i vlastně zcela nového „vykročení“ naší země na „novou“, lepší dráhu,

která by se měla především projevovat v mnoha aspektech, když namátkou

uvádím například spokojenost obyvatelstva s životní úrovní, s kvalitou ži-

vota, kvalitou celkové komunikace, lepšími pracovními příležitostmi, lepší-

mi možnostmi seberealizace jednotlivce, lepší a kvalitnější péčí o ty občany,

kteří to potřebují, apod.

polní postavení v oblasti sociální politiky.Velmi význačným rysem této sociální

politiky byl státní paternalismus a téměř zcela byly vyloučeny ostatní, v úvahu

připadající subjekty z oblasti sociální politiky.

Možno konstatovat, že model sociální politiky u nás byl modelem rovnostářs-

kým, velmi náročným na ekonomické zdroje, který se opíral spíše o rozsáhlou

redistribuci a občany spíše vybízel k pasivnímu chování.Je třeba však také zde

uvést, že výše uvedený model mnohdy působil vůči určitým občanům, případně

sociálním skupinám i částečně represivně. Možno přímo částečně hovořit o ne-

svobodě a potlačování určitých lidských práv. Toto vše napovídá tomu, že mo-

del sociální politiky v době totalitního režimu u nás byl poznamenán značnou

deformací, což mnohdy bylo příčinou jistých negativních důsledků pro občany.

Až Sametová revoluce v listopadu 1989 přinesla zásadní změny v celé naší

společnosti. Dochází k tzv. transformaci celé společnosti, zároveň se společnost

rozděluje na různé skupiny, rostou příjmové a majetkové nerovnosti, vznikají no-

vé , dosud nepoznané, případně ne tolik se projevující do této doby nejrůz-

nější jevy, jako je například problematika chudoby, bezdomovců, nezaměstna-

nost apod.

Tyto výše uvedené skutečnosti si vyžadovaly podporovat především odpověd-

né sociální chování obyvatelstva, rychle a důsledně řešit nově vznikající sociální

problémy a zároveň se ze všech sil snažit o efektivní vynakládání výdajů do so-

cílní oblasti. A právě těmto požadavkům „starý, totalitní model“ nevyhovoval,

a proto se po roce 1989 začal vytvářet zcela odlišný model sociální politiky v ČR.

.

Dlužno uvést, že zcela nová podoba naší sociální politiky v podmínkách trž- Budoucí

ního hospodářství se vytvářela a vytváří postupně a již dnes a do budoucnos- předpokládaný

ti i nadále v ní budou, stejně jako ve světě , zastoupeny prvky všech uvede- vývoj

ných sociálních modelů. Kolik prvků z toho kterého modelu bude uvedeno, to sociální

závisí na celé řadě skutečností a na řadě nejrůznějších okolností. Například na politiky

demografickém vývoji, na aktivitách a nejrůznějších postojích obyvatelstva, na

názorech politických stran, na ekonomických možnostech ČR, na mezinárod-

ních úmluvách a dohodách, na národních tradicích a zvyklostech. apod.

Nepříznivým jevem u nás je ale skutečnost, že pořád ještě přežívají, po minu-

lém totalitním režimu zděděné návyky a přežité názory, například jde o velmi

hluboce zakořeněný sklon spoléhat se v nepříznivých sociálních situacích

na pomoc státu.

Jisté je, že systémová změna sociální politiky je spojena se zeslabením

prvků nedistributivního typu,tj.omezením sociální velkorysosti státu při součas-

ném posílení prvků výkonových a reziduálních, když rozhodně je snaha, aby

opatření v oblasti sociální politiky byla úsporná a zároveň i účinná. Pro tuto

orientaci mluví nejen omezené ekonomické zdroje, včetně nepříznivého stavu

veřejných financí, ale i potřeba obnovit individuální odpovědnost za vlastní osud

a životní standard a podpořit tak aktivní postoje a motivaci k práci a výkonnosti

a tím vytvořit i podmínky pro dlouhodobou prosperitu společnosti.

- 46 -

S H R N U TÍ

Modely sociálních politik vycházejí z nejrůznějších konceptů, které se apliku-

jí při tvoření nejrůznějších a velice heterogenních sociálně politických opatření.

Smyslem tohoto všeho je postihnout základní a podstatné informace, které ply-

nou z vlastního přijetí určitého konceptu pro danou konkrétní podobu sociální

politiky a zejména potom pro její nejrůznější dopady a důsledky pro jednotlivce,

pro sociální skupiny i pro celou společnost jako celek a také je třeba vzít v úva-

hu dlouhodobé a úspěšné fungování sociální politiky.

V souvislosti s modely sociální politiky je třeba vymezit jednotlivé objekty

a subjekty sociální politiky, když pod pojmem objekty sociální politiky rozumí-

me jednak všechny obyvatele dané země, ať již jednotlivce, nebo určité sociální

skupiny, když sociální skupinu chápeme jako určitou skupinu osob, mezi nimiž

existuje určitá interakce, a tyto osoby i jejich okolí si tuto důležitou skutečnost

plně uvědomují.

OBJEKTY SOCIÁLNÍ POLITIKY JSOU VŠICHNI TI, KTERÝM JSOU

JEDNOTLIVÁ OPATŘENÍ SOCIÁLNÍ POLITIKY URČENA, NA NĚŽ

JSOU ORIENTOVÁNA.

Subjekty sociální politiky jsou ti, kdo mají zájem, vůli, schopnost, předpo-

klady, možnosti a prostředky k určité sociální činnosti či chování a kdo takové

činnosti a chování může iniciovat a naplňovat.

K subjektům sociální politiky především patří stát a jeho orgány, zaměstnava-

telé a firmy, zaměstnanecké a odborové orgány, regiony, místní komunity,

obce a jejich orgány a instituce, občanské organizace a iniciativy. Dále sem řa-

díme další subjekty , jako jsou například církve, občané, domácnosti a v nepos-

lední řadě i rodiny.

V současné době stále ještě je v celé řadě zejména postkomunistických zemí

aktuální proces, kdy se vědomě usiluje o posílení úlohy nestátních a zejména

netržních subjektů v sociální politice. Toto platí pochopitelně i pro Českou re-

publiku.

Role nestátních netržních institucí v sociální politice je ve vyspělých zemích

dosti obvyklá,ovšem u nás tato byla obnovena až po změně politického a hospo-

dářského systému. Přítomnost nestátních neziskových organizací je třeba pod-

porovat a to z celé řady nejrůznějších důvodů, když je třeba vzít především na

zřetel skutečnost, že soudobá sociální politika je ve vyspělých zemích založena

především na pluralitě subjektů.

Zásadou ale je skutečnost, že je nutné mít tak nastavená pravidla sociální poli-

tiky, aby si jednotlivé subjekty v oblasti sociální politiky vzájemně nepřekáže-

- 47 -

ly, ale aby naopak a sebe navazovaly a byly k sobě z hlediska efektů komlemen-

tární.

Podle míry účasti státu v oblasti sociální politiky se rozlišují i určité modely

sociální politiky. Zpravidla se uvádějí tři klasické modely sociální politiky, kte-

ré jsou rozlišovány i v literatuře o sociální politice v zemích OECD, když každý

z těchto modelů se řídí určitými pravidly a základními programy, které upřed-

nostňuje před ostatními názory.

Základní modely sociální politiky, které jsou považovány za „ideální“ mode-

ly, někdy jsou také uváděny jako modely vzorové, jsou v podstatě tři.

Prvním modelem je MODEL REDISTRIBUČNÍ , jehož základem je skuteč-

nost, že sociální potřeby lidí vnímá jako určitá sociální práva.

Dalším modelem je MODEL VÝKONOVÝ, který je někdy také nazývám mo-

delem korporativního typu, když jeho hlavní myšlenkou je, že sociální potřeby

mají být primárně uspokojovány na základě výkonu a produktivity.

Třetím a posledním modelem sociální politiky je MODEL REZIDUÁLNÍ, kte-

rý se vyznačuje tím, že jasně zdůrazňuje individuální odpovědnost každého je-

dince za uspokojování sociálních potřeb.

Reálná sociální politika v každé zemi je však zpravidla výsledkem nejrůz-

nějších kombinací prvků všech tří modelů, nelze hovořit jen o uplatňování

některého z výše uvedených v jeho „čisté“ podobě. Příčiny tohoto jevu spočíva-

jí především ve velmi složitém a rozmanitém charakteru sociální politiky, když

rozmanitost sociálně politických opatření si také vynucuje rozdílnou míru

účasti státu i dalších subjektů při jejich řešení.

Sociální politika je velice živým systémem, který je jednak předurčen urči-

tými historickými zvláštnostmi, národními specifiky apod, a který jednak musí

také reagovat podle okamžitých potřeb a možností a nemůže se jen zcela přesně

držet určitého „čistého modelu“.

Sociální politika každé konkrétní země se vyvíjí dle konkrétních společens-

kých podmínek dané země, tradic, hospodářského systému a dalších různých

specifik určitých oblastí dané země.Stejný vývoj sociální politiky byl i v České

republice. Můžeme uvést, že sociální systém v každé konkrétní zemi je do jisté

míry kombinací základních charakteristik všech výše uvedených modelů so-

ciální politiky. Toto samozřejmě platí i pro sociální politiku České republiky.

- 48 -

Kontrolní otázky

1) Co rozumíte pod pojmem „objekty sociální politiky“ ?

2) Objasněte charakteristiku sociální skupiny ?

3) Jak byste definovali „subjekty sociální politiky“

4) Jak jsou strukturovány subjekty sociální politiky ?

5) Vyjmenujte a stručně popište základní subjekty sociální politiky.

6) Vysvětlete význam neziskových nestátních organizací.

7) Vysvětlete pojem „model“ sociální politiky .

8) Jaké jsou základní modely sociální politiky ?

9) Popište stručně redistributivní model sociální politiky.

10) Popište stručně výkonový model sociální politiky.

11) Popište stručně reziduální model sociální politiky.

12) Jaký model sociální politiky je uplatňován v oblasti sociální politiky

v České republice ?

13) Jak lze charakterizovat budoucí předpokládaný vývoj sociální politiky v ČR ?

14) Jak chápete sociálně politická opatření v rámci dané lokality ?

15) Co jsou to státní subjekty sociální politiky? Charakterizujte je.

16) Co jsou to nestátní subjekty sociální politiky ? Charakterizujte je.

17) Jak dělíme nestátní subjekty sociální politiky a proč je dělíme ?

18) Kam byste zařadili v rámci subjektů sociální politiky rodiny a domácnosti?

Jakou mají tyto subjekty roli v rámci sociální politiky ?

19) Jak vypadá soudobá sociální politika ve vyspělých zemích. Na čem je především

založena ?

20) Jak zpravidla vypadá reálná sociální politika v různých zemích světa ? Z čeho

především vychází ?

Pojmy k zapamatování

- modely sociální politiky

- objekty sociální politiky

- subjekty sociální politiky

- státní subjekty sociální politiky

- nestátní subjekty sociální politiky

- nestátní subjekty sociální politiky tržního charakteru

- nestátní subjekty sociální politiky netržního charakteru

- neziskové nestátní organizace

- klasické modely sociální politiky

- redistributivní model sociální politiky - 49 -

- výkonový model sociální politiky

- reziduální model sociální politiky

- kombinace modelů sociální politiky

- míra redistribuce v oblasti sociální politiky

- sociální skupiny a jejich úloha v oblasti sociální politiky

- stát a jeho orgány působící v oblasti sociální politiky

- zaměstnavatelé a firmy a jejich role v oblasti sociální politiky

- regiony, místní komunity, obce, jejich orgány a instituce, občanské

organizace a iniciativy a jejich role v oblasti sociální politiky

- 50 -

5 Funkce sociální politiky a nástroje sociální politiky

Cíl

Tato kapitola se bude zabývat funkcemi sociální politiky, když nutno uvést, že sociální

politika má v rámci každé společnosti celou řadu nejrůznějších funkcí, ovšem je třeba

brát v úvahu, že hlavním úkolem by mělo být vždy především respektování a důsledné

naplňování hlavní funkce sociální politiky.

Zároveň v této kapitole jsou uvedeny i nástroje sociální politiky, které představují

určitý systém, když tento systém se v čase vyvíjí, mění a zkvalitňuje vzhledem ke

konkrétním záměrům a dlouhodobým cílům sociální politiky.

Nyní je takový trend, že je v oblasti sociální politiky kladen důraz především na to, aby

její nástroje, které se nejvíce používají, umožňovaly diferencované a velmi adresné ře-

šení zcela konkrétních sociálních situací jedinců dané společnosti,případně jednotlivých

sociálních skupin tak, aby nedocházelo ke zneužívání výhod vyplývající z uplatňování

nástrojů sociální politiky těmi, kterým tyto výhody nejsou určeny.

Toto vše je předpokladem toho, aby sociální politika byla dostatečně účinná a únos-

ná z hlediska limitovaných finančních zdrojů. Právě tato skutečnost je velice aktuální

v souvislosti se stavem veřejných financí v České republice a jejich velice nepříznivým

vývojem, kterého jsme již několik posledních let u nás svědky. Potom se velice často

stává, že cíle, záměry , funkce a nástroje sociální politiky, právě vzhledem ke stavu ve-

řejných financí, musí být přizpůsobovány stavu a velikosti státního rozpočtu dané země.

Cílem této kapitoly je také přiblížit i tuto související problematiku, kdy sociální poli-

tika musí být „nastavena“ úměrnosti vývoje veřejných financí.

Až budete u konce studia této páté kapitoly, tak byste měli znát

- základní funkce sociální politiky,

- vysvětlit podstatu jednotlivých funkcí sociální politiky,

- charakteristiku ochranné funkce sociální politiky,

- charakteristiku rozdělovací a přerozdělovací (redistribuční) funkce sociální po-

litiky,

- význam pojmu rozdělovací a přerozdělovací procesy,

- v čem spočívá podstata přerozdělovací funkce v moderních společnostech,

- prostřednictvím čeho se konkrétně uskutečňuje přerozdělovací funkce,

- nástroje přerozdělování,

- co je konkrétním výsledkem přerozdělovacího procesu v oblasti sociální politiky,

- jaká má být míra přerozdělení,

- podstatu homogenizační funkce,

- podstatu stimulační funkce,

- podstatu preventivní funkce,

- nástroje sociální politiky a jejich význam,

- základní třídění nástrojů sociální politiky.

- 51 -

5.1. Funkce sociální politiky

Sociální politika vždy plnila a plní v životě občana i společnosti mnoho různých Funkce

funkcí, když hlavní motivací by vždy mělo být především respektování a důsledné na- sociální

plňování hlavní, cílové funkce sociální politiky. Je však třeba si vždy uvědomit, že politiky

funkce sociální politiky spolu vzájemně souvisejí, působí na sebe a zároveň také

se zpravidla vztahují k velmi různorodým objektům, jako například:

- k jedinci jako pracovní síle,

- k jedinci, který se ocitl ve stavu hmotné nouze,

- k pracovní skupině, případně pracovnímu kolektivu,

- k jedinci, který je nemocný,

- k jedinci, který je invalidní,

- k rodině a jednotlivým členům rodiny, apod.

Funkce mohou mít a také mají na objekty svého působení velice diferencova- Základní

ný vliv. funkce

Ve svém souhrnu se samozřejmě projevují i jistým vlivem globálním – tj. půso- sociální

bí na společnost jako celek. politiky

- 52 -

Průvodce

Pátá kapitola se zaměřuje na funkce sociální politiky a nástroje sociální politi-

ky, když vychází především ze skutečnosti, že sociální politika vždy plnila

a bude plnit mnoho různých funkcí, když především by mělo být respektováno

důsledné naplňování hlavní,cílové funkce sociální politiky.

Je třeba si však uvědomit skutečnost, že funkce sociální politiky spolu vzá-

jemně souvisejí, působí na sebe a zároveň se také vztahují k nejrůznějším ob-

jektům.

Další část této kapitoly bude věnována nástrojům sociální politiky, když

tyto představují určitý systém, který se v čase vyvíjí, mění a zkvalitňuje a to

především vzhledem ke konkrétním záměrům sociální politiky.

Nyní je kladen především důraz na to, aby nástroje sociální politiky umožňo-

valy diferencované a adresné řešení zcela konkrétních sociálních situací kon-

krétních jedinců či sociálních skupin tak, aby nedocházelo ke zneužívání vý-

hod těmi, kterým nejsou přímo určeny.

Vážení studenti, předpokládám, že tato kapitola se vám bude hezky stu-

dovat,že ji budete studovat se zájmem a chutí, když se domnívám, že studium

vám zabere cca 120 minut.

Možno konstatovat , že existují různé funkce sociální politiky. Kritéria pro jejich

klasifikaci mohou být různá.

V literatuře zpravidla není jednoznačně uváděna systemizace funkcí sociální politiky,

ovšem nejčastěji se uvádějí tyto z á k l a d n í f u n k c e s o c i á l n í p o l i –

t i k y :

- ochranná,

- rozdělovací a přerozdělovací,

- homogenizační,

- stimulační,

- preventivní. Výše uvedené funkce vznikaly postupně a vyvíjí se s ohledem na čas a prostor dle

skutečné situace v jednotlivých teritoriích ( konkrétní situace v jednotlivých zemích).

Z vývojového pohledu lze poukázat na skutečnost, že některé funkce např. ochranná

a rozdělovací, patří k funkcím prvotním (základním), další pak k funkcím odvoze-

ným (druhotným).

Jedním z velice nesnadných úkolů státu, jako významného subjektu sociální politiky

je harmonizace (slaďování, optimalizace) těchto funkcí v praktickém politickém dění.

Různé státy se k těmto úkolům staví různě, ovšem možno uvést, že sociální politika

a její úroveň vždy mají velkou vypovídací schopnost o celé dané společnosti.

5.1.1. Ochranná funkce

V rámci této funkce mám na mysli řešení již vzniklých sociálních událostí, kdy Ochranná

jedinec či sociální skupina (například rodina) je znevýhodněna ve vztahu k ostatním,ať funkce

již v ekonomickém nebo sociálním smyslu.

Jde vlastně o zmírnění nebo případné odstranění důsledků určitých sociálních

událostí, ať již jsou spojeny například se světem práce (jako je nezaměstnanost,

škodlivé pracovní prostředí), nebo s životními událostmi (např. stáří, příjmová si-

tuace vícepočetných rodin, nemoc, apod.).

Jde o funkci historicky nejstarší, která tvoří tradiční a stabilní prvek sociální politi-

ky a kterou je třeba neustále posilovat.

Tato funkce je velmi významná, protože vyplývá jednak z humanitní snahy spo-

lečnosti , tzv. (exogenní ochranná funkce) a na druhé straně také vyplývá z potře-

by člověka jako jisté pracovní sily (endogenní ochranná funkce).

5.1.2. Rozdělovací a přerozdělovací (redistribuční) funkce

Rozdělovací a přerozdělovací funkce je jednou z nejsložitějších a současně nej- Rozdělovací

významnějších funkcí. V jistém smyslu je možno říci, že touto funkcí je ve značné a

míře realizován vlastní obsah opatření sociální politiky, zvláště pak sociální politi- přerozdělo-

ky státu. vací funkce

- 53 -

Touto funkcí je určován podíl jednotlivců na výsledku ekonomické činnosti

a na společenském bohatství.

Tato rozdělovací a přerozdělovací (někdy také hovoříme o redistribuční) funk-

ce v zásadě řeší následující problémy:

1) Co rozdělovat ?

2) Jak to rozdělovat ?

3) Komu to rozdělovat ?

4) Za co rozdělovat ?

5) Podle čeho rozdělovat. ?

S ohledem na výše uvedené se zpravidla hlavní pozornost zaměřuje již tradič-

ně k příjmům, ke mzdám a důchodům a jejich redistribuci. Toto je sice velice

významné, ovšem tato funkce má ještě i jiný rozměr, a to je rozdělování například

životních příležitostí, životních šancí, ke kterým v rámci sociální politiky také v ne-

malé míře dochází.

Rozdělovací funkcí je tedy třeba rozumět více než jen rozdělování důchodů.

Je to i účelné začleňování lidí do společnosti, je to i rozdělování prostředků, podmí-

nek a předpokladů sloužících ke zdokonalování jejich života a osobnostnímu rozvo-

ji.

Rozdělovací a přerozdělovací funkce se uskutečňuje pomocí nejrůznějších

mechanismů, které mají pro společnost rozmanité důsledky.

Jsou to zejména:

- tržní mechanismus respektující efektivnost a výkon a určující zejména vztah člově-

ka k práci,

- hlasovací proces, tj. rozdělování vyšší autoritou, zejména státem,

- vyjednávání (negociace) mezi sociálními partnery,

- tradice a zvyklosti, tj.například solidarita v souvislosti s existencí nestátních subjek-

tů, dobročinnost, institut dědictví apod.,

- nelegitimní mechanismy, tj. např. podvod, násilí apod.

Těžiště přerozdělovací funkce v moderních společnostech nesporně spočívá Přerozdělo-

v jisté modifikaci prvotního rozdělování, v přerozdělení toho, co již jednou bylo vací funkce

třeba trochu nedokonale nebo „nespravedlivě“ rozděleno trhem. v souvislosti

Přerozdělovací funkce se konkrétně uskutečňuje především prostřednictvím s daněmi

daní a transferů. a transfery

Důchody z prvotního rozdělování jsou vlastně odměnou majitelům výrobních

faktorů za to, že tyto výrobní faktory byly vynaloženy,a z mnoha dalších důvodů,

jakými jsou například důvody sociální, ekonomické, politické apod., musí být ve

společnosti p ř e r o z d ě l e n y .

- 54 -

K výše uvedené skutečnosti dochází především proto, že

- je potřeba zajistit kvalitní a důstojné podmínky života všem občanům, když nut-

no vzít v úvahu, že ne všichni se podílejí na ekonomických činnostech. Jsou ob-

čané, kteří jsou dlouhodobě nemocní, staří, invalidní, nezaměstnaní apod., ale je

třeba zdůraznit, že všichni se musí podílet na užití ekonomických hodnot.

- je třeba také zajistit všem občanům srovnatelné podmínky (rovné příležitosti).Kaž-

dá společnost je majetkově a důchodově založena prakticky na nerovnostech. Nut-

no ale uvést, že v demokratickém zřízení není možné,aby se sociální původ obyva-

tel stal překážkou jejich zařazení do společnosti. Je třeba všem poskytnout stejné

zařazení se do společnosti. Všichni by měli mít srovnatelné podmínky, stejnou

„startovací čáru“, stejnou možnost se svobodně rozhodnou, když stát by měl ga-

rantovat potřebný minimální životní standard. Tohoto stavu se zpravidla dosahu-

je přidělením finančních prostředků do vzdělání, do oblasti zdravotnictví, podpo-

rou rodin s nízkými příjmy apod.

- je nezbytné zabezpečení optimálního fungování společenského systému v sou-

vislosti s veřejnými statky, kterých je ve společnosti třeba (školství, správa,

zdravotnictví, justice, obrana státu, apod.).

- je nutné odstraňovat nedokonalosti konkurence , například monopolní postavení

na trhu a zabývat se všemi důsledky, které z toho plynou.

Procesem přerozdělování se zmírňuje celkové nerovné postavení obyvatel v té mí- Výsledky

ře, kterou společenské zřízení a následně společnost uznává za žádoucí. Zde se procesu

právě velmi uplatňuje a projevuje síla určitých společenských skupin, které usi- přerozdě--

lují o zachování, případně zvýšení své části podílu na celkovém objemu finančních lování

prostředků.

Jde zde ale i o sociální charakter dané společnosti, jde zde o skutečnost, jak

jsou chápány a také jak jsou konkrétně naplňovány základní principy sociál-

ní politiky dané společnosti, když zejména se jedná o

- sociální spravedlnost (rovnost, zásluhovost),

- solidaritu a

- subsidiaritu.

OTÁZKA NEROVNOSTI, PŘÍPADNĚ ROVNOSTI, JE JEDNOU Z VELMI

DŮLEŽITÝCH, PŘÍMO ZÁKLADNÍCH POLITICKÝCH PROBLEMATIK

STÁTU A STÁTNÍCH ORGÁNŮ.

Vždyť vláda, která je hlavním reprezentantem státní exekutivy, má mimo

jiných dalších činností, jako je například činnost legislativní , péče o stabilitu

společnosti, prorůstovou politiku apod., usilovat i o sociální spravedlnost a to

v takové míře, která odpovídá konkrétním současným skutečný podmínkám

dané země, když toto má také podporovat a snažit se v odpovídající míře

zajišťovat.

Vláda potom pochopitelně má také za úkol zabývat se takovými problémy jako je

způsob přerozdělování důchodů, jak provádět a v jakém rozsahu uskutečňovat celko-

vou redistribuci příjmů, případně jaké konkrétní výsledky se vlastně od přerozdělová-

ní očekávají.

- 55 -

N á s t r o j e p ř e r o z d ě l o v á n í

Funkce přerozdělovací, o které je řeč, se konkrétní uskutečňuje především Nástroje

prostřednictvím daní a transferů (jednostranná, nenávratná platba). přerozděl-

Právě výsledky tohoto přerozdělování se projevují v konkrétních životních podmín- lování

kách obyvatel, když tento projev je v podstatě dvojího způsobu:

- jednak se jedná o podporu příjmů, důchodů, zvýšením jejich hotovostí,

- jednak se jedná o formu užívání bezúplatných nebo někdy určitých dotovaných

služeb, když tyto mohou zahrnovat i spotřebitelské dotace, např. dotace na byd-

lení,dotace na dopravu apod.

K přerozdělovací funkci, která je předmětem této stati, se vztahuje několik dů-

ležitých nástrojů, když jako hlavní nástroje jsou považovány

- státní rozpočet,

- veřejné rozpočty,

- soustavy pojištění (především obligatorního , tj. povinného).

Zároveň sem řadíme i řadu dalších institucí jako jsou třeba neziskové organiza-

ce, nadace,církve apod.

_____________________________________________________________________

VÝSLEDKEM PŘEROZDĚLOVACÍHO PROCESU JE tzv. KONEČNÉ ROZ- Konečné

DĚLENÍ DŮCHODŮ, KDYŽ PRO TOTO KONEČNÉ ROZDĚLOVÁNÍ JE rozdělení

ZPRAVIDLA TYPICKÁ MENŠÍ NEROVNOST NEŽ JE TOMU U ROZDĚLO-

VÁNÍ PRVOTNÍHO.

_____________________________________________________________________

S tímto souvisí i jedna ze základních otázek a to je otázka, JAKÁ MÁ BÝT Velikost

MÍRA PŘEROZDĚLENÍ ? míry

Měla by se především upřednostňovat rovnost v přerozdělování nebo je naopak přerozdě-

vhodná určitá diferenciace, pokud se příjmů a majetku týká ? Možno konstanto- lení

vat, že v každé zemi a také v různých dobách existuje určitá hodnota tzv.

ještě přijatelné nerovnosti, tedy i míra určité redistribuce. Úroveň této re-

distribuce je v různých zemích různá a je rozhodně závislá na celé řadě nej-

různějších konkrétních podmínek, když musíme vzít v úvahu například

- podmínky ekonomické vyspělosti země,

- podmínky politické stability dané země,

- podmínky sociální a obvyklé řešení sociálních prob-

lémů,

- podmínky demografické, apod.

- 56 -

Nutno uvést, že vždy však přichází v úvahu tyto dvě možnosti, když první je ta,

že

PŘÍLIŠ VYSOKÁ MÍRA PŘEROZDĚLOVÁNÍ OSLABUJE PODNĚTY

K PRÁCI A TAKÉ K PODNIKÁNÍ ,

když pro některé občany může být v době progresivního zdanění výhodnější

spoléhat spíše na sociální transfery, než na vlastní schopnosti a podnikatelské ak-

tivity. Podnikatelům může vysoké zdanění přinášet riziko potlačování jejich akti-

vit a tím i potlačení jejich podnikatelské motivace.

Ta druhá možnost potom znamená, že se jedná o

PŘÍLIŠ NÍZKOU MÍRU PŘEROZDĚLOVÁNÍ, COŽ MŮŽE OSLABIT STABI-

LITU A CELKOVÉ ROZVOJOVÉ MOŽNOSTI SPOLEČNOSTI.

Příliš nízká míra přerozdělování mívá zpravidla nejrůznější důsledky, např.

velmi nízký, mnohdy přímo nedostatečný, rozvoj vzdělávacích systémů, velký

výskyt nízkopříjmových skupin obyvatelstva, výskyt chudoby, sociální nepoko-

je, snížení agregátní poptávky apod.

5.1.3. Homogenizační funkce

Tato funkce je považována za poměrně novou funkci sociální politiky. Je vel- Homogeni-

mi úzce spojena s funkcí rozdělovací a přerozdělovací, neboť směřuje k „určité- zační

mu příjmovému vyrovnání“ tedy ke zmírňování sociálních rozdílů v životních funkce

podmínkách jedinců a sociálních skupin a k odstraňování neodůvodněných

rozdílů.

Je tedy možno uvést, že jde v podstatě o dosahování určité stejnorodosti

a zároveň také srovnatelnosti základních životních potřeb.

Můžeme tedy konstatovat, že je to v podstatě určitý proces,ve kterém v da-

né společnosti dochází postupně k určitému poskytování stejných příležitostí

vzdělávat se, pečovat o své zdraví, vyžívat se kulturně, sportovně apod. a to

vždy podle jednotlivých individuálních schopností a předpokladů, když tyto

předpoklady jsou základem jasně odůvodněných a přirozených rozdílů mezi

lidmi.

Nejvíce se homogenizační funkce projevuje např. v oblasti sociální po-

moci nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva jimž je tímto opatřením

- 57 -

sociální politiky dorovnávám jejich příjem do určité výše společensky

uznaného standardu.

Tímto potom dochází k vytváření jednotných předpokladů pro poměrně

stejnorodé uspokojování základních životních potřeb, tj. v přibližně stejném

rozsahu a míře, nebo například se může jednat o poskytování pomoci handi-

capovaným občanům, příslušníkům různých národnostních skupin apod.

5.1.4. Stimulační funkce

Úkolem stimulační funkce je obecně řečeno především podporovat, pod- Stimulační

něcovat, vyvolávat žádoucí sociální jednání jednotlivců a sociálních skupin funkce

jak v oblasti ekonomické, tak i mimo ni.

Tato funkce je tedy zvláště zaměřena na ovlivňování žádoucího, chtěného, za-

mýšleného vývoje sociálních a ekonomických procesů, jevů a vztahů.

O stimulační funkci se také někdy hovoří jako o funkci produktivity. Mají

se potom zejména na mysli taková opatření sociální politiky, která svými efekty

ovlivňují přímo výkonnost pracovního potenciálu, jeho produktivitu (jde zejména

o opatření vzdělávací politiky), tak i ta opatření, která se nepřímo promítají v cel-

kovém „prospěchu“ společnosti, např. opatření politiky zaměstnanosti, zdravotní

politiky, jde také o rostoucí kupní sílu zprostředkovanou z nemalé části vývojem

sociálních příjmů obyvatelstva apod..

Možno konstatovat, že sociální politika výše uvedenými skutečnostmi velice

podporuje všeobecnou hospodářskou prosperitu a ekonomický vývoj země. Záro-

veň také velmi pozitivně působí na lidský potenciál a to především svými nástro-

ji zaměřenými například do oblasti zdravotní péče, oblasti vzdělanosti, oblasti

kultury, oblasti vytváření pracovních podmínek, vytváření podmínek pro celkové

trávení volného času, úsilím o důstojné životní podmínky obyvatelstva apod.

Svým stimulačním zaměřením, vytvářením záchranných sociálních sítí, garanto-

váním základních sociálních jistot, má sociální politika i významný stabilizační Stabilizační

efekt, neboť tlumí sociální neklid a zabraňuje nejrůznějším sociálním nepokojům, efekt

které jsou zátěží jak pro veškerou hospodářskou činnost, tak pro politickou stabi-

litu společnosti vůbec.

- 58 -

5.1.5.Preventivní funkce

Další neméně významnou funkcí sociální politiky je funkce preventivní. V pod- Preventivní

statě jde o aktivizaci možností jak předcházet určitým škodám na životě a zdraví, funkce

jak předejít případným nepříznivým sociálním situacím jako je například chudoba,

nezaměstnanost, zdravotní poškození apod.

Tato preventivní funkce je také někdy nazývána funkcí profylaktickou. Vyvinu-

la se z původní omezené hygienické a také částečně bezpečnostní prevence ve velmi

rozsáhlou a značně důležitou sociální prevenci.

Největší význam preventivní funkce je v tom, že vlastně její snahou je zabrá- Význam

nit zcela nebo alespoň v co největší míře tomu, aby k nežádoucím sociálním preventivní

situacím vůbec docházelo. Tuto funkci mohou plnit všechny obory sociální poli- funkce

tiky.

Příklad

Zvlášť zřetelně pak preventivní funkci může plnit vzdělávací politika, která

poskytuje adekvátní vzdělání pro plnění pracovně profesních rolí,a dále třeba

možno uvést zdravotní politiku, která mimo jiné významné úkoly, by měla klást

důraz na preventivní zdravotní péči, aby nedocházelo k poškození zdraví,

aby občané „nehazardovali“ se svým zdravím,

aby dbali předcházení chorob,

aby sportovali, zdravě žili, zdravě se stravovali,

aby občané znali zrádnost nadměrného požívá-

ní alkoholu, případně jiných návykových látek,

aby rodiče vedli své děti ke správnému životní-

mu stylu apod.

Konkrétní náplní této funkce je skutečnost, že sociální politika musí svými

jednotlivými opatřeními směřovat k odstraňování příčin nejrůznějších sociál-

ních situací, které brání integraci člověka do společnosti.

PREVENTIVNÍ FUNKCI SOCIÁLNÍ POLITIKY MOHOU PLNIT VŠECH-

NY OBORY SOCIÁLNÍ POLITIKY.

Zvlášť zřetelně, jak bylo již výše uvedeno, tuto funkci plní zdravotní politika,

a to především rázným důrazem na preventivní zdravotní péči obyvatelstva.

- 59 -

Možno uvést, že preventivní aspekt je zpravidla ve větší či menší míře obsažen

i v ostatních sociálně politických opatřeních a dalších nástrojích, které sociální politi-

ka používá (systém sociálního zabezpečení, důchodový systém, apod.).

V ý z n a m preventivní funkce v současné době je neobyčejně silný a do bu- Sílící

doucna bude ještě na své síle a významu stoupat, neboť moderní sociální politi- postavení

ka se nesoustřeďuje pouze a jen na ochranu a pomoc v nepříznivých sociálních preventivní

podmínkách, ale především jde cestou neustálého zdokonalování prevence, kte- funkce

rá je orientována na nejrůznější sociální oblasti,ale zvláště na zvládání životního

stylu.

To, co jsem výše uvedla, předpokládá především velice rozsáhlou osvětovou čin- Existenční

nost a zároveň také rozvinutí poradenských služeb nejrůznějšího druhu, které by dob- prevence

ře sloužily občanům.

Jedná se především o poradenství v oblasti právní,

pro nezaměstnané,

pro volbu budoucího povolání,

pro závislé na návykových látkách,

v oblasti psychologické,

pro cizince , kteří žijí v dané zemi,

pro nepřizpůsobivé občany,

pro mladistvé, kteří se ocitli v nepříznivých ži-

votních situacích a podmínkách,

pro seniory, apod.

Průvodce

Vážení studenti, nyní jste se seznámili s první částí této kapitoly, která se zamě-

řovala na funkce sociální politiky, když s funkcemi sociální politiky úzce souvi-

sí i nástroje sociální politiky, což je určitý systém,který je velice „živý“, velmi

rychle se vyvíjí, mění a měl by se i zkvalitňovat. Je dobré, přistoupit ke studiu

této druhé části páté kapitoly až tehdy, kdy už budete dobře obeznámeni s první

částí kapitoly a budete si umět dát do souvislosti jednotlivé zákonitosti.

Pokud se domníváte, že ještě nejste schopni vzájemně propojit tyto dvě části,

o kterých jsem výše pojednávala, tak vám radím, vraťte se opětně k části zabý-

vající se funkcemi sociální politiky a oceníte, že se vám potom bude pracovat

s následující statí, která se zabývá nástroji sociální politiky, daleko snáze a lépe.

Sami potom v závěrečném finále studia uvidíte, že se vám to vyplatilo a roz-

hodně se to i setká s celkovým úspěchem.

- 60 -

5.2. Nástroje sociální politiky

Nástroje sociální politiky představují určitý systém, který se v čase vyvíjí, mě- Nástroje

ní a zkvalitňuje vzhledem ke konkrétním záměrům sociální politiky. V současné sociální

době v sociální politice je kladen důraz především na to, aby její nástroje umož- politiky

ňovaly diferencované a adresné řešení zcela konkrétních sociálních situací

konkrétních jedinců či sociálních skupin tak, aby nedocházelo ke zneužívání vý-

hod těmi, kterým nejsou určeny. Toto je předpokladem toho, aby sociální poli-

tika byla dostatečně účinná a únosná z hlediska limitovaných finančních zdrojů.

Nástroje sociální politiky by měly respektovat její základní principy, naplňovat

funkční efekty a cíle sociální politiky.

Lze rozlišit nástroje různého řádu (významnosti) počínaje právním řádem a v jeho

rámci sociálně právní legislativou a konče nástroji bezprostředně aplikačními,

jako jsou sociální příjmy a služby, účelové půjčky, úlevy apod.

Významným nástrojem z hlediska časového horizontu je sociální doktrína (vize)

jako dlouhodobá směrnice pro praktickou sociální politiku a sociální program

jako nástroj sloužící k prosazování doktríny, k hledání cest jak dosáhnout dlouho-

dobých cílů, jakými prostředky a jakými konkrétními kroky.

Třídění nástrojů sociální politiky

Jak jsem již výše uvedla, sociální politika je prováděna prostřednictvím různých Třídění

nástrojů, kterých je celá řada, jsou značně široké a velice rozmanité. Na nástroje so- nástrojů

ciální politiky můžeme nahlížet z různých pohledů, ale nyní bych zde chtěla uvést sociální

roztřídění nástrojů sociální politiky do jednotlivých skupin. politiky

ZÁKLADNÍM NÁSTROJEM KAŽDÉ DEMOKRATICKÉ SPOLEČNOS-

TI JE PRÁVNÍ ŘÁD, KDYŽ V JEHO RÁMCI POTOM EXISTUJE SOCIÁL-

NĚ PRÁVNÍ LEGISLATIVA.

V této souvislosti také hovoříme zpravidla o institucích sociální politiky,o celkovém

systému daní a nejrůznějších transferů, o sociálním pojištění, o sociálních službách,

ale také o nejrůznějších dobročinných a jiných aktivitách, jako například jsou nada-

ce a nadační fondy, charitativní organizace, církve, apod.

V jistém slova smyslu lze také uvést,že nástrojem sociální politiky jsou i sdělova-

cí prostředky, neboť se velice silně podílejí na formování názorů a postojů nejširší

veřejnosti k sociální problematice. Patří sem i vzdělávací aktivity, které by měly

umožňovat občanům snazší vyhledávání pracovních příležitostí, patří sem i všechny

druhy poradenství apod.

- 61 -

NEJČASTĚJŠÍ ČLENĚNÍ NÁSTROJŮ SOCIÁLNÍ POLITIKY je na

- PRÁVNÍ NÁSTROJE (nástroje právní povahy)

a

- EKONOMICKÉ NÁSTROJE, když dále sem ještě řadíme

- SOCIÁLNÍ DOKUMENTY

- a

- NÁTLAKOVÉ AKCE.

Nástroje právní povahy jsou právní normy, kam řadíme především tyto velmi výz- Právní

namné legislativní dokumenty: nástroje

-Ústavu České republiky,

- Listinu základních práv a svobod,

- zákony, týkající se sociální oblasti a oblastí s ní souvisejících, jako například

- zákon o důchodovém pojištění,

- zákon o rodině,

- daňové zákony, apod.

- nařízení vlády ČR,

- vyhlášky ministerstev,

- vyhlášky ostatních ústředních orgánů státní správy,

- vyhlášky orgánů samosprávy,

- případně kolektivní smlouvy.

Nástroje ekonomické povahy jsou nejrůznější opatření, která jsou určena k ovliv- Ekonomické

ňování a hlavně přerozdělování disponibilních zdrojů (finančních, lidských i věc- nástroje

ných) a to tak, aby bylo dosaženo předem stanovených základních cílů v oblasti so-

ciální politiky.

Do ekonomických nástrojů se zpravidla řadí

- nástroje fiskální povahy - když se jedná především o transfery na straně jedné Fiskální

a nejrůznější sociální úlevy nástroje

na straně druhé.

(Tato forma nástrojů se zpravidla týká určitých sociálních skupin obyvatelstva,

které jsou buď z nejrůznějších důvodů preferovány, nebo na druhé straně si nemo-

hou v dostatečné míře poradit se sociálním problémem, případně sociální situací,

do které se třeba, i ne vlastní vinnou, dostaly.) Jsou to například:

- mladiství,

- studující,

- rodiny s malými dětmi,

- senioři,

- 62 -

- invalidní občané,

- národnostní skupiny , apod.

- nástroje úvěrového charakteru se zpravidla vyznačují oblastí poskytování zvý- Úvěrové

hodněných úvěrů různých druhů a nejrůznějších půjček, které by měly působit nástroje

a ovlivňovat rozhodování určitých sociálních skupin v různých sociálních situa-

cích , případně při nejrůznějších sociálních událostech.

- nástroje spojené s cenovou politikou, které se zaměřují většinou na vybrané Nástroje

statky a služby pro zájmové sociální skupiny obyvatelstva, když tyto sociální cenové

skupiny mohou být určitým způsobem zvýhodňovány, případně i znevýhodňová- politiky

ny, je-li to v jejich prospěch, případně pro prospěch celé společnosti, komunity,

rodiny apod.

Sociální dokumenty jsou nejrůznější Sociální

- koncepce (dlouhodobého, střednědobého, krátkodobého charakteru), dokumenty

- plány (dtto),

- programy,

- projekty, apod.,

když tyto dokumenty může vydávat přímo stát, různé příslušné organizace, případ-

ně i nejrůznější instituce, které mají vztah k sociální politice státu.Předmětem těch-

to dokumentů je především stanovení cílů sociální politiky a zároveň také stanove-

ní, jak těchto cílů dosáhnout.

Nátlakové akce se někdy užívají k prosazování zájmů některých sociálních skupin. Nátlakové

Takovými akcemi mohou být například různé druhy stávek, petic apod. akce

Průvodce

Když vezmeme v úvahu jaké všechny informace jsem již o sociální politice

uvedla, tak nutno sdělit, že v souvislosti s cíli sociální politiky, funkcemi

sociální politiky a nástroji sociální politiky je rozhodně velmi významné hle-

disko času, když nutno vzít v úvahu, že vše výše uvedené by mělo mít relativ-

ně dlouhodobý a současně, je-li to možné a také vyhovující, aktuální význam.

Proto bych v závěru této kapitoly se chtěla ještě zabývat dvěma základními ty-

py nástrojů, jichž se především týká hledisko času a to je problematika

sociál-

ní doktríny a sociálního programu, který by měl být upřesněním doktríny pro

kratší časové období.

- 63 -

Sociální doktrína

Sociální doktrínu je možno chápat také jako určitou vizi, když vždy by Sociální

mělo jít o určitý dlouhodobý „výhled“, možno také v této souvislosti toto doktrína

nazvat „dlouhodobý strategický plán“, který by měl být vodítkem pro

praktickou sociálně politickou činnost nejen v současnosti, ale i v bu-

doucnosti.

Každá doktrína by měla vymezovat dlouhodobou orientaci a to platí i o so-

ciální doktríně. Ta dlouhodobá orientace se předpokládá tak v rozmezí 15, 20

i více let. Smyslem sociálních doktrín je v podstatě zabránit, případně omezit

nejrůznější nepříznivé jevy a výkyvy v oblasti sociální politiky a také částečně

izolovat sociální politiky od nejrůznější druhů takových opatření, která by byla

pro danou oblast sociální politiky nepřijatelná.

Sociální doktrína by měla mít za úkol vymezit určitý směr, kterým by se

měla sociální politika ubírat, ale zároveň by měla vymezit i prostor, který

se sociální politiky týká.

Je pochopitelné, že sociální doktríny by měly vycházet z teorie sociální poli-

tiky, ovšem také se od sociální doktríny očekává určitá konkrétnost, když jejím

obsahem by především mělo být naznačení řešení zásadních otázek sociální

politiky,které jsou důležité v současnosti a budou muset být řešeny i v budouc-

nosti.

SOCIÁLNÍ DOKTRÍNA MUSÍ VŽDY UZNÁVAT ZÁKLADNÍ

LIDSKÁ PRÁVA, musí vycházet z LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV

A SVOBOD a měla by ctít uznávané hodnoty moderních demokratických

společností jako jsou

- SOCIÁLNÍ SPRAVEDLNOST ,

- SOLIDARITA,

- HUMANISMUS,

- ROVNOST PŘÍLEŽITOSTÍ, apod.

Důležitost a potřebnost sociální doktríny je dána především tím, že problémy

týkající se oblasti sociální politiky jsou velice často dlouhodobého charakteru,

proto je třeba mít do budoucnosti určité představy o tom, jak se v dané lokalitě

(státu, kraji, případně jinak vymezené oblasti) budou řešit právě tyto dlouhodo-

bě se vyskytující problémy.

V případě, že by takováto sociální doktrína neexistovala, při řešení možných

vyvstalých problémů by se potom postupovalo zpravidla méně uváženě, mnohdy

chaoticky, což rozhodně zvyšuje trvalé riziko určitého sociálního napětí ve spo-

lečnosti.

V oblasti sociální politiky se velice často stává, že vyvstávají další a další ne-

čekané problémy, se kterými se musí stát vypořádat. Proto je velice dobré,

když v rámci sociální doktríny je na obdobné záležitosti pamatováno a v podsta-

tě je dána určitá dlouhodobá představa jistých cílových řešení.

- 64 -

Nyní bych velice ráda vymezila rozdíl mezi sociální doktrínou a sociálním

programem.

Sociální program se od sociální doktríny především liší jeho naprostou kon- Sociální

krétností, když právě v rámci sociálních programů je vždy ponechán pros- program

tor politickým stranám, aby naplňovaly konkrétními opatřeními sociální

programy.

PROGRAM MŮŽEME TEDY CHÁPAT JAKO URČITÝ NÁSTROJ

POMOCÍ KTERÉHO URČUJEME, JAK BYCHOM NEJLÉPE SPLNILI

DLOUHODOBÉ CÍLE, JAKÉ

- POUŽIJEME PROSTŘEDKY,

- ZVOLÍME VAZBY, Význam

- VYUŽIJEME KONKRÉTNÍ KROKY, sociálního

- UPLATNÍME ZPŮSOBY, programu

neboť je jasné, že abychom dosáhli splnění určitých cílů, tak můžeme použít

různých možností. A právě v tomto ohledu má sociální program v rámci so-

ciální politiky velmi významné a nezastupitelné místo. Velmi významným nástrojem sociální politiky je kolektivní vyjednávání. Kolektivní

Tento nástroj je zcela obvyklý a hojně využívaný ve vyspělých zemí, ovšem v vyjednávání

České republice se využívá až po roce 1989. Je to sice nástroj působící v časově

kratším horizontu, ovšem v oblasti sociální politiky je velmi významný.

Kolektivním vyjednáváním chápeme určité dosahování společných postupů,

když vlastně dochází k jednání o daných, mnohdy velmi aktuálních, sociálních

problémech mezi více partnery. Jde přímo o základní formy komunikace mezi tě-

mito partnery, když sociálními partnery mohou být

odborové svazy,

zaměstnavatelé a

stát. V oblasti ekonomiky je potom obvyklé hovořit o tzv. tripartitě, když odborové

svazy zpravidla hájí zájmů zaměstnanců (odborový svaz železničářů, odborový

svaz zaměstnanců pracujících v potravinářském průmyslu, odborový svaz hutníků,

apod.), zaměstnavatelé hájí své vlastní zájmy a tohoto všeho se účastní i stát, tedy

vláda, která v tomto kolektivním vyjednávání by měla především mít na zřeteli

skutečnost, aby jednotlivé požadavky odborů i zaměstnavatelů byly co nejvíce

v souladu s dlouhodobými cíli společnosti a toto vše bylo také v souladu s danými

konkrétními možnostmi výkonnosti ekonomiky dané země..

Možno uvést, že toto vyjednávání není v podstatě nic jiného než střetávání se

různých názorů, které uplatňují zúčastněné strany a to zpravidla se uskutečňuje

ještě dříve, než jsou tyto závažné většinou sociálněekonomické problémy projed-

návány na úrovni vlády dané země.

KOLEKTIVNÍ VYJEDNÁVÁNÍ SE VYZNAČUJE TÍM, ŽE MÁ VĚTŠI-

NOU PŘEDEVŠÍM PREVENTIVNÍ CHARAKTER A JEHO HLAV-

- 65 -

NÍM ZÁMĚREM BY MĚLO BÝT, POKUD MOŽNO CO NEJVÍCE

PŘEDCHÁZET NEJRŮZNĚJŠÍM KONFLIKTNÍM SITUACÍM

A VEŠKERÉ PROBLÉMY ŘEŠIT, POKUD MOŽNO PŘED TÍM, NEŽ

SE STAČÍ PLNĚ ROZVINOUT.

Výsledkem kolektivního jednání jsou potom dokumenty, které se označují ja- Kolektivní

ko kolektivní smlouvy (tripartitní smlouvy), když tyto smlouvy jsou velice smlouvy

důležitým dokumentem a v souladu s dalšími obecně uznávanými legislativními

normami jsou významné zejména pro oblast

zaměstnanosti,

mzdové politiky,

pracovního prostředí,

ochrany zdraví při práci,

sociálního zabezpečení , apod.

Hovoříme-li o kolektivních smlouvách , tak je obvyklé dělit kolektivní smlou-

vy na:

- generální dohody,

- kolektivní smlouvy vyššího typu,

- podnikové kolektivní smlouvy.

Předmětem hierarchicky nejvýše postavené generální dohody jsou přede- Generální

vším vzájemné závazky vlády, podnikatelských a odborových svazů v rámci da- dohoda

né hospodářské a sociální politiky. Generální dohoda zpravidla bývá podkladem

a také východiskem pro kolektivní smlouvy nižší úrovně.

Kolektivní smlouvy nižší úrovně jsou v podstatě dvě a to kolektivní smlouva

vyššího typu a podnikové kolektivní smlouvy.

Kolektivní smlouva vyššího typu se vyznačuje především tím, že je uzavírá- Kolektivní

na mezi určitými zaměstnavatelskými a odborovými svazy, když pochopitelně smlouva

vychází z obsahu generální dohody. vyššího typu

Podnikové kolektivní smlouvy, jsou v hierarchii kolektivních smluv na nej- Podnikové

nižší úrovni a jsou charakterizovány zpravidla skutečností,že jsou uzavírány me- kolektivní

zi odborovými orgány a zaměstnavateli pro konkrétně daný podnik případně smlouvy

instituci.

Hovoříme-li obecně o kolektivním vyjednávání, tak nutno uvést skutečnost,

že kolektivní vyjednávání je velice významným nástrojem sociální politiky,

když je třeba mít stále na zřeteli otázku udržení sociálního smíru. Ve vyspě-

lých zemích se kolektivní vyjednávání uplatňuje již velice dlouho, má samozřej-

mě určité odlišnosti, především pokud jde o míru účasti státu v tomto vyjednává-

ní. V oblasti české sociální politiky se kolektivní vyjednávání uplatňuje značně

kratší dobu, ovšem přispívá rozhodně k tomu, že se daří udržovat sociální smír

a také jistou stabilitu ve společnosti.

- 66 -

Kolektivní vyjednávání je velice důležitým nástrojem pro některé oblasti,

ovšem je nutné konstatovat, že pro některé oblasti (obory) sociální politiky

není prostředkem nejvhodnějším. Především bych uvedla oblast bydlení, vzdě-

lávání, společenské pomoci rodinám s dětmi apod.

Kolektivní vyjednávání je však velice významné z hlediska krátkodobé-

ho výhledu a krátkodobých záměrů sociální politiky.

Nástroje sociální politiky aplikačního charakteru

Níže uvedené nástroje mají již zcela konkrétní aplikační charakter Rozdělení

a možno konstatovat, že se jedná zejména o tyto nástroje: nástrojů

- sociální příjmy, sociální

- sociální služby, politiky

- věcné dávky,

- účelové půjčky,

- úlevy a výhody,

- ceny spotřebního zboží a služeb (resp.státní regu-

lace těchto cen).

Sociální příjmy jsou vždy spojené s nejrůznějšími opatřeními sociální poli- Sociální

tiky a v rámci nastaveného systému sociální politiky jsou vždy velice význam- příjmy

ným nástrojem.

V České republice sociální příjmy tvoří zejména

dávky důchodového pojištění,

dávky nemocenského pojištění,

dávky státní sociální podpory,

peněžité dávky sociální pomoci,

podpora v nezaměstnanosti.

Sociální příjmy se vyznačují poměrně značně rychlým růstem a zároveň je cha-

rakteristický i růst jejich podílu na celkových peněžních příjmech. V naší republi-

ce toto představuje cca 20 % všech příjmů, když v celkové struktuře sociálních

příjmů mají největší podíl

-dávky důchodového pojištění, asi 73 % všech sociálních příjmů,

- potom hned následují dávky státní sociální podpory asi 13 %,

-dávky nemocenského pojištění asi 8 %,

- peněžité dávky sociální pomoci asi 3 %

- a dávky v nezaměstnanosti asi 3 %.

Stanovení výše sociálních příjmů je značně složitý a mnohdy politicky veli-

ce rozporuplný proces. Pro tento proces je však charakteristické, že odráží

základní principy sociální politiky daného státu, zejména skutečnost, jak bere

v úvahu dodržování sociální spravedlnosti, přerozdělovací procesy, zájmy sub-

jektů a objektů sociální politiky a v neposlední řadě i způsob řešení vztahu mezi

výkonem ekonomiky a sociální rovností.

- 67 –

Sociální služby zahrnují velké množství různých služeb. Všechny tyto služby Sociální

především mají za úkol uspokojovat specifické potřeby určitých skupin populace. služby

Nepatří sem pouze tradiční sociální služby, ale především služby spojené s péčí

o seniory, s péčí o zdravotně postižené občany, s péčí o sociálně narušené občany

apod. Poslední dobou se velice rozšířily služby typu poradenství, když cílem těch-

to služeb je především poskytovat programovou situační informaci nejrůznějšího

charakteru, například

- poradenství spojené s problematikou nezaměstnanosti,

- poradenství psychologické,

- poradenství předmanželské,

- poradenství kurativní,

- poradenství pro alkoholiky,

- poradenství pro toxikomany, apod.

Věcné dávky (někdy také nazýváme pojmem věcné plnění) jsou zpravidla spojová- Věcné

ny s ochranou zdraví, když se především jedná o léky a nejrůznější zdravotní po- dávky

můcky (invalidní vozíky, ochranné a jiné pomůcky, nejrůznější protézy, francouz-

ské hole, berle apod.) a dále všechny ochranné pracovní pomůcky.

Věcné dávky se však mnohdy uplatňují také v případě sociální pomoci.Jedná se

například o poskytnutí potravin, ošacení apod. konkrétním osobám, když toto bývá

využíváno zpravidla u těch osob a v těch situacích,kdy není jisté,že peněžitá pomoc

bude využita k účelům, pro které byla poskytována.

Účelové půjčky jsou to nejrůznější půjčky, různým způsobem zvýhodněné, které Účelové

jsou především určeny k ovlivňování složitých sociálních situací, případně dalších půjčky

událostí, které se v lidském životě vyskytují a působí negativně na jedince, případ-

ně skupinu, které tyto událostí se týkají.

Účelové půjčky mají především za úkol překlenout určité časové období mezi vzni-

kem okamžité potřeby finančních prostředků a zároveň současnými možnostmi do

jisté míry omezených finančních zdrojů, které se týkají zpravidla předem vymeze-

ných situací.

Jako příklad účelových půjček je třeba na prvním místě uvést

- půjčky pro mladé rodiny – novomanželské půjčky ,

- půjčky podporující kvalitu bydlení,

- půjčky určené na vždělání.

Jedná se vždy o půjčky návratného charakteru, tím se odlišují od ostatních sociálních

nástrojů, když jejich „přínosný sociální efekt“ z hlediska občana, případně rodiny je

dán především výhodnějšími podmínkami pro jejich poskytování a zároveň také

jejich poměrně dobrou dostupností, splňuje-li žadatel podmínky, které mu jsou

předem dopředu dobře známy.

Výhody a nejrůznější druhy úlev jsou poskytovány jednotlivým skupinám oby- Výhody

- vatelstava, jedná se například o výhody a úlevy pro a úlevy

- mladistvé,

- mladé rodiny,

- matky samoživitelky,

- 68 -

- seniory.

Výhody a řada dalších úlev rozhodně jsou významným nástrojem v oblasti sociální

politiky, protože přispívají ke zkvalitnění života těch skupin obyvatelstva, kterých

se právě tyto nástroje týkají.

Ceny regulované státem jsou rovněž určitým používaným nástrojem sociální politi-

ky, když možno konstatovat, že ceny spotřebního zboží a případně služeb, resp. stát-

ní regulace těchto cen je sice v omezeném rozsahu používána i v tržní ekonomice

v souvislosti se sociální politikou, ale vyskytnou se situace, kdy je třeba k tomuto

nástroji sáhnout..Regulace cen státem byla především velmi významným nástrojem

sociální politiky v době socialistického zřízení v naší republice, kdy tento nástroj

měl značný plošný efekt. V souvislosti s tržním hospodářstvím se stává cena přede-

vším ekonomickým nástrojem a v této souvislosti je její význam pro sociální oblast

poměrně omezen, ale není zcela vyloučen. Jako příklad bych uvedla problematiku

- regulovaného nájemného,

- doplatků na léky, apod.

V tržním hospodářství je typické, že v zájmu potřeb efektivnosti a výkonnosti dané

ekonomiky je význam ceny jako nástroje sociální politiky poměrně malý a do bu-

doucna by měl být ještě jeho význam zeslabován.

S H R N U T Í

Sociální politika vždy plnila a plní v životě občana i společnosti mnoho růz-

ných funkcí, když hlavní motivací by vždy mělo být především respektování

a důsledné naplňování hlavní, cílové funkce sociální politiky. Je však třeba si

vždy uvědomit, že funkce sociální politiky spolu vzájemně souvisejí, působí na

sebe a zároveň také se vztahují k velmi různorodým objektům, jako například:

- k jedinci jako pracovní síle,

- k jedinci, který se ocitl ve stavu hmotné nouze,

- k pracovní skupině, případně pracovnímu kolektivu,

- k jedinci, který je nemocný,

- k jedinci, který je invalidní,

- k rodině a jednotlivým členům rodiny, apod.

Z á k l a d n í f u n k c e s o c i á l n í p o l i t i k y jsou následující:

- ochranná,

- rozdělovací a přerozdělovací,

- homogenizační,

- stimulační,

- preventivní.

Ochranná funkce zmírňuje nebo případně odstraňuje důsledky určitých sociál-

ních událostí, ať již jsou spojeny například se světem práce nebo s určitými ne-

příjemnými životními událostmi.

Rozdělovací a přerozdělovací funkce je někdy také nazývána funkcí redistri-

buční.

- 69 -

Rozdělovací a přerozdělovací funkce je jednou z nejsložitějších a současně nej-

významnějších funkcí. V jistém smyslu je možno říci, že touto funkcí je ve

značné míře realizován vlastní obsah opatření sociální politiky, zvláště pak

sociální politiky státu.

Touto funkcí je určován podíl jednotlivců na výsledku ekonomické činnosti

a na společenském bohatství.

Tato rozdělovací a přerozdělovací (někdy také hovoříme o redistribuční) funk-

ce v zásadě řeší následující problémy:

Co rozdělovat ?

Jak to rozdělovat ?

Komu to rozdělovat ?

Za co rozdělovat ?

Podle čeho rozdělovat. ?

Rozdělovací funkce je více než jen rozdělování důchodů.

Těžiště přerozdělovací funkce v moderních společnostech nesporně spočívá

v jisté modifikaci prvotního rozdělování, v přerozdělení toho, co již jednou bylo

třeba trochu nedokonale nebo „nespravedlivě“ rozděleno trhem.

Přerozdělovací funkce se konkrétně uskutečňuje především prostřednictvím

daní a transferů.

Důchody z prvotního rozdělování jsou vlastně odměnou majitelům výrobních

faktorů za to, že tyto výrobní faktory byly vynaloženy,a z mnoha dalších důvodů,

jakými jsou například důvody sociální, ekonomické, politické apod., musí být ve

společnosti p ř e r o z d ě l e n y .

K přerozdělovací funkci se vztahuje několik důležitých nástrojů, když jako

hlavní nástroje jsou považovány

- státní rozpočet,

- veřejné rozpočty,

- soustavy pojištění (především obligatorního (povinného).

Zároveň sem řadíme i řadu dalších institucí jako jsou třeba neziskové organizace,

nadace,církve apod.

_____________________________________________________________________

VÝSLEDKEM PŘEROZDĚLOVACÍHO PROCESU JE tzv. KONEČNÉ ROZ-

DĚLENÍ DŮCHODŮ, KDYŽ PRO TOTO KONEČNÉ ROZDĚLOVÁNÍ JE

ZPRAVIDLA TYPICKÁ MENŠÍ NEROVNOST NEŽ JE TOMU U ROZDĚLO-

VÁNÍ PRVOTNÍHO.

_____________________________________________________________________

- 70 -

Homogenizační funkce slouží ke zmírňování sociálních rozdílů v životních pod-

mínkách jedinců a sociálních skupin a k odstraňování neodůvodněných rozdí-

lů. V podstatě jde o dosahování určité stejnorodosti a zároveň také srovnatel-

nosti základních životních potřeb. Nejvíce se homogenizační funkce projevuje

například v oblasti sociální pomoci nízkopříjmovým skupinám obyvatelstva.

Úkolem stimulační funkce je obecně řečeno především podporovat, pod-

něcovat, vyvolávat žádoucí sociální jednání jednotlivců a sociálních skupin

jak v oblasti ekonomické, tak i mimo ni.

Tato funkce je tedy zvláště zaměřena na ovlivňování žádoucího, chtěného, za-

mýšleného vývoje sociálních a dalších ekonomických procesů, jevů a vztahů.

O stimulační funkci se také někdy často hovoří jako o funkci produktivity

Velmi významnou funkcí sociální politiky je funkce preventivní. V pod-

statě jde o aktivizaci možností jak předcházet určitým škodám na životě

a zdraví, jak předejít případným nepříznivým sociálním situacím jako je

například chudoba, nezaměstnanost, zdravotní poškození apod.

Tato preventivní funkce je také někdy nazývána funkcí profylaktickou.

Vyvinula se z původní omezené hygienické a také částečně bezpečnostní pre-

vence ve velmi rozsáhlou a značně důležitou sociální prevenci.

Největší význam preventivní funkce je v tom, že vlastně její snahou je

zabránit zcela nebo alespoň v co největší míře tomu, aby k nežádoucím

sociálním situacím vůbec docházelo.

Konkrétní náplní této funkce je skutečnost, že sociální politika musí svými

jednotlivými opatřeními směřovat k odstraňování příčin nejrůznějších sociál-

ních situací, které brání integraci člověka do společnosti.

PREVENTIVNÍ FUNKCI SOCIÁLNÍ POLITIKY MOHOU PLNIT VŠECH-

NY OBORY SOCIÁLNÍ POLITIKY.

V ý z n a m preventivní funkce v současné době je neobyčejně silný a do bu-

doucna bude ještě na své síle a významu stoupat, neboť moderní sociální politi-

ka se nesoustřeďuje pouze a jen na ochranu a pomoc v nepříznivých sociálních

podmínkách, ale především jde cestou neustálého zdokonalování prevence, kte-

rá je orientována na nejrůznější sociální oblasti,ale zvláště na zvládání životního

stylu.

Nástroje sociální politiky představují určitý systém, který se v čase vyvíjí, mě-

ní a zkvalitňuje vzhledem ke konkrétním záměrům sociální politiky. V současné

době v sociální politice je kladen důraz především na to, aby její nástroje umož-

ňovaly diferencované a adresné řešení zcela konkrétních sociálních situací

konkrétních jedinců či sociálních skupin tak, aby nedocházelo ke zneužívání vý-

hod těmi, kterým nejsou určeny. Toto je předpokladem toho, aby sociální poli-

tika byla dostatečně účinná a únosná z hlediska limitovaných finančních zdrojů.

- 71 -

ZÁKLADNÍM NÁSTROJEM KAŽDÉ DEMOKRATICKÉ SPOLEČNOS-

TI JE PRÁVNÍ ŘÁD, KDYŽ V JEHO RÁMCI POTOM EXISTUJE SOCIÁL-

NĚ PRÁVNÍ LEGISLATIVA.

NEJČASTĚJŠÍ ČLENĚNÍ NÁSTROJŮ SOCIÁLNÍ POLITIKY je na

- PRÁVNÍ NÁSTROJE (nástroje právní povahy),

- EKONOMICKÉ NÁSTROJE, když dále sem ještě řadíme ,

- SOCIÁLNÍ DOKUMENTY,

- NÁTLAKOVÉ AKCE.

Nástroje právní povahy jsou právní normy, kam řadíme především tyto velmi

významné legislativní dokumenty:

-Ústavu České republiky,

- Listinu základních práv a svobod,

- zákony, týkající se sociální oblasti a oblastí s ní souvisejících,

- zákon o důchodovém pojištění,

- zákon o rodině,

- daňové zákony, apod.

- nařízení vlády ČR,

- vyhlášky ministerstev,

- vyhlášky ostatních ústředních orgánů státní správy,

- vyhlášky orgánů samosprávy,

- případně kolektivní smlouvy.

Nástroje ekonomické povahy jsou nejrůznější opatření, která jsou určena k ovliv-

ňování a hlavně přerozdělování disponibilních zdrojů (finančních, lidských

i věcných) a to tak, aby bylo dosaženo předem stanovených základních cílů v ob-

lasti sociální politiky.

Do ekonomických nástrojů se zpravidla řadí

- nástroje fiskální povahy - když se jedná především o transfery na straně jedné

a nejrůznější sociální úlevy

na straně druhé,

- nástroje úvěrového charakteru,

- nástroje spojené s cenovou politikou.

Sociální dokumenty jsou nejrůznější

- koncepce (dlouhodobého, střednědobého, krátkodobého charakteru),

- plány (dtto),

- programy,

- projekty, apod.,

když tyto dokumenty může vydávat přímo stát, různé příslušné organizace, případ-

ně i nejrůznější instituce, které mají vztah k sociální politice státu. Předmětem těch-

to dokumentů je především stanovení cílů sociální politiky a zároveň také stanove-

ní, jak těchto cílů dosáhnout.

- 72 -

Nátlakové akce se zpravidla používají k prosazování zájmů některých sociál-

ních skupin. Jsou to například různé druhy stávek, petic apod.

Sociální doktrínu je možno chápat také jako určitou vizi, když vždy by

mělo jít o určitý dlouhodobý „výhled“, možno také v této souvislosti toto

nazvat „dlouhodobý strategický plán“, který by měl být vodítkem pro

praktickou sociálně politickou činnost nejen v současnosti, ale i v budouc-

nosti.

Sociální doktrína by měla mít za úkol vymezit určitý směr, kterým by se

měla sociální politika ubírat, ale zároveň by měla vymezit i prostor, který

se sociální politiky týká.

SOCIÁLNÍ DOKTRÍNA MUSÍ VŽDY UZNÁVAT ZÁKLADNÍ

LIDSKÁ PRÁVA, musí vycházet z LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV

A SVOBOD a měla by ctít uznávané hodnoty moderních demokratických

společností jako jsou

- SOCIÁLNÍ SPRAVEDLNOST ,

- SOLIDARITA,

- HUMANISMUS,

- ROVNOST PŘÍLEŽITOSTÍ.

Sociální program se od sociální doktríny především liší jeho naprostou konkrét-

ností, když právě v rámci sociálních programů je vždy ponechán prostor politic-

kým stranám, aby naplňovaly konkrétními opatřeními sociální programy. Kolektivní vyjednávání se vyznačuje tím, že má většinou především preventivní

charakter a jeho hlavním záměrem by mělo být, pokud možno co nejvíce před-

cházet konfliktům všeho druhu a veškeré problémy řešit, je-li to možné před tím,

než se stačí plně rozvinout.

Výsledkem kolektivního jednání jsou potom kolektivní smlouvy – tripartitní do-

hody.

Nástroje sociální politiky aplikačního charakteru jsou takové nástroje , které

mají zcela konkrétní aplikační charakter a jedná se zpravidla o tyto nástroje:

- sociální příjmy,

- sociální služby,

- věcné dávky,

- účelové půjčky,

- úlevy a výhody,

- ceny spotřebního zboží a služeb (resp.státní regu-

lace těchto cen)

- 73 -

Kontrolní otázky

1) Vyjmenujte základní funkce sociální politiky a charakterizujte je?

2) V čem spočívá význam přerozdělovací funkce v moderní společnosti ?

3) Jak byste definovali proces přerozdělování ?

4) Jaké znáte nástroje přerozdělování ?

5) Co je výsledkem přerozdělovacího procesu ?

6) Proč se také někdy o stimulační funkci hovoří jako o funkci produktivity ?

7) Co je základním nástrojem každé demokratické společnosti ?

8) Jaké je nejčastější členění nástrojů sociální politiky ?

9) Jaké znáte nástroje právní povahy ?

10) Jaké znáte nástroje ekonomické povahy ?

11 ) Popište jak vypadají sociální dokumenty a jaké sociální dokumenty znáte ?

12) Definujte pojem „sociální doktrína“.

13) Jaké hodnoty musí vždy především uznávat sociální doktrína ?

14) Co je to sociální program a jak se odlišuje od sociální doktríny ?

15) Jak byste charakterizovali kolektivní vyjednávání a čím se především vyznačuje ?

16) Co je obvykle výsledkem kolektivního vyjednávání ?

17) Popište tripartitní smlouvu ?

18) Jak chápete pojem „sociální smír“ ?

19) S jakými záměry je především spojeno kolektivní vyjednávání ?

20) Jaké znáte nástroje sociální politiky aplikačního charakteru ?

21) Co patří v České republice do oblasti sociálních příjmů ?

22) Jak byste popsali sociální služby ?

23) Co rozumíte pod pojmem věcné dávky ?

24) Co to jsou účelové půjčky a k čemu a komu především jsou určeny ?

25) Jak chápete v oblasti sociální politiky pojem „výhody a nejrůznější úlevy“, které

jsou poskytovány jednotlivým skupinám obyvatelstva ?

26) Jak se v dnešní době uplatňuje nástroj „regulace cen státem“ , o co se zpravidla

jedná a jaký je jeho význam ?

Pojmy k zapamatování

- základní funkce sociální politiky

- ochranná funkce

- rozdělovací a přerozdělovací (redistribuční) funkce

- homogenizační funkce

- stimulační funkce

- preventivní funkce

- 74 -

- těžiště rozdělovací funkce

- důchody z prvotního rozdělování

- výsledky procesu přerozdělování

- otázka nerovnosti, případně rovnosti při přerozdělování

- nástroje přerozdělování

- konečné rozdělení důchodů

- míra přerozdělování a její velikost

- stimulační funkce jako funkce produktivity

- stabilizační efekt v oblasti sociální politiky

- sílící postavení preventivní funkce

- základní nástroje sociální politiky a jejich třídění

- právní nástroje sociální politiky

- ekonomické nástroje sociální politiky

- sociální dokumenty

- nátlakové akce a jejich charakteristika

- sociální politika a nástroje fiskální povahy

- nástroje úvěrového charakteru

- nástroje spojené s cenovou politikou

- sociální dokumenty

- sociální doktrína

- sociální program

- kolektivní vyjednávání

- kolektivní smlouvy

- tripartitní smlouvy

- generální dohody

- nástroje sociální politiky aplikačního charakteru

- sociální politika a sociální příjmy

- sociální služby

- sociální politika a věcné dávky

- sociální politika a účelové půjčky

- sociální politika a úlevy a výhody

- sociální politika současnosti a státní regulace cen

- 75 -

6 Vývoj sociální politiky a sociální politika v EU

Cíl

Cílem této kapitoly, která je závěrečnou kapitolou této části skript je především sezná-

mit studenty s vývojem sociální politiky a se sociální politikou v EU, když po prostu-

dování by studenti měli :

- znát vývojové etapy sociální politiky,

- umět definovat problematiku sociální politiky v souvislosti s potřebami člověka,

- popsat a vysvětlit podstatu potřeb člověka,

- částečně se orientovat v podstatě sociální politiky v zemích EU,

- částečně charakterizovat základní problémy a trendy ve vývoji budoucí české so-

ciální politiky,

- stručně umět pojmenovat pravděpodobné trendy ve vývoji sociální politiky v no-

vém tisíciletí.

6.1. Stručný vývoj sociální politiky

Stav sociální politiky odpovídá vždy dané etapě, konkrétním vývojovým zámě-

rům společnosti, její hodnotové úrovni a jejímu sociálnímu úsilí nebo aspiracím.

Člověk v sobě od pravěku chová potřebu sociálního bezpečí, která je přirozenou

vědomou i podvědomou vlastností lidského chování.

Historický vývoj sociální politiky lze ale stručně přiblížit na základě určitých

zásadních směrů , které se v ní ve vyspělých zemích uplatnily. Vývoj sociální po-

Průvodce studiem

Šestá kapitola s názvem Vývoj sociální politiky a sociální politika v EU je v podsta-

tě závěrečnou kapitolou jakési první části skript, kde se zabývám především proble-

matikou teorie spojené se sociální politikou. Předpokládám, že právě v rámci této

teorie by se studenti měli alespoň stručně seznámit s výše uvedenou problematikou,

neboť tak se potom budou moci lépe orientovat v aplikační části těchto skript,která

bude věnována právě oblastem, ve kterých se sociální politika zcela konkrétně pro-

jevuje.

Jsem přesvědčena, že se vám bude tato kapitola dobře studovat, že zde najedete

řadu zajímavých poznatků, které použijete rozhodně i v jiných předmětech, které

budete studovat, když celková doba studia této kapitoly vám zabere asi 70 minut.

- 76 -

litiky bývá zpravidla rozdělen do etap.

Jedná se zpravidla o dvě etapy , a to v závislosti na tom, jakou roli v sociální Etapy sociální

politice plnil právě v určitou konkrétní dobu stát. politiky

Pro první vývojovou etapu je typické, že jde pouze o zárodky sociálně

politických aktivit, které jsou značně nahodilé a bývají zpravidla také První etapa

omezené. Spočívají téměř výlučně na nestátních subjektech a stát, tedy

vládnoucí vrstvy, se angažuje jen v krajních a pro něho poměrně nebez-

pečných situacích.

Druhá vývojová etapa je spojována vždy se vstupem státu do sociální Druhá

oblasti a s jeho značně rostoucí rolí. Jde o období, v němž ve vyspělých etapa

zemích vzniká, rozvíjí se a zároveň také se začíná uplatňovat koncept tzv.

sociálního státu.

Tato druhá etapa probíhá v podstatě až do závěru 20. století, kdy i v sociální

oblasti dochází k potřebě určitého širšího, možno uvést tzv. nadnárodního

vyjednávání a zároveň se v tomto období jedná také o určitou snahu jed-

notlivých států hovořit a hledat nejvhodnější řešení nejrůznějších sociálně

politických problémů, které občas bývají velice složité. Hovoříme-li o vývoji sociální politiky, tak je zde rozhodně na místě uvést

i potřeby obyvatelstva v souvislosti se sociální politikou.

SOCIÁLNÍ POLITIKA A POTŘEBY OBYVATELSTVA

O potřebách obyvatelstva bych se zde nechtěla příliš šířit, protože tato pro- Potřeby

blematika je vysokoškolským studentům známa již ze středních (a jistě již i ze obyvatelstva

základních) škol.

Co je to potřeba? Definice potřeb, jak se potřeby dělí z různých pohledů, je

celá řada.

Já bych snad stručně uvedla, že

POTŘEBA OBECNĚ JE POCIT NEDOSTATKU, KTERÝ SI ČLOVĚK Definice

UVĚDOMUJE A SNAŽÍ SE JEJ ODSTRANIT. potřeby

Uspokojování potřeb se děje pomocí statků, případně služeb, když můžeme

uvést, že zatímco

POTŘEBY JSOU NEOMEZENÉ (JEJICH VELIKOST JE NEOMEZE-

NÁ), TAK EKONOMICKÉ STATKY A SLUŽBY JSOU LIMITOVÁNY

(TEDY JSOU OMEZENÉ). Můžeme tedy uvést, že potřeby mají vzrůstající tendenci ,ovšem statky Upokojování

a služby, jimiž potřeby uspokojujeme jsou omezené, například vyspělostí eko- potřeb

nomiky daného státu, produktivitou práce, apod.

POTŘEBY DĚLÍME NA ZÁKLADNÍ - jídlo, ošacení, bydlení, apod.

a POTŘEBY OSTATNÍ - jako například potřeba kulturního , sportovní-

ho a podobného vyžití. Někdy také říkáme, že základní potřeby jsou potřeba-

mi nezbytnými (nutnými k životu) a ostatní potřeby jsou potřebami zbytnými,

bez kterých se lze obejít (nebo alespoň obejít dočasně).

- 77 -

Nyní bych se již zaměřila na problematiku potřeb z hlediska sociální po-

litiky. Zde je možno uvést trochu odlišné členění potřeb a částečně odlišného

pohledu na potřeby obyvatelstva a zaměření potřeb obyvatelstva.

Z hlediska potřeb obyvatelstva v rámci sociální politiky se problematika

vždy zaměřuje na nejrůznější potřeby v rámci

- politiky zaměstnanosti,

- zdravotní politiky,

- rodinné politiky,

- bytové politiky a zpravidla je ještě uváděna

- vzdělávací politika.

Průvodce studiem

Vzhledem k tomu, že v další části těchto skript, která je nazvána částí apli-

kační, se této problematice věnuji podrobněji, považuji za vhodné v tomto

případě se již k tomuto zde nevyjadřovat a vše, co s tím souvisí, tedy vše

podstatné, je právě obsahem další části těchto skript. Snad jen pro zajíma-

vost bych zde ještě obohatila text o známou Maslowovu pyramidu potřeb.

Maslowova pyramida potřeb

Zdroj: http.//www.skuhry.com/img/maslow.gif

- 78 -

6.2. Sociální politika v EU

Systémy sociálního zabezpečení členských zemí EU jsou postaveny před řadu

velmi závažných a mnohdy velmi důležitých společenských problémů,například Závažné

takovým problémem je nutnost velice rychle se přizpůsobit dynamicky se mění- problémy

címu světu práce a pracovních sil, přizpůsobit se zcela novým strukturám rodiny

a v neposlední řadě se také přizpůsobit velice mnohdy dramatickým demografic-

kým změnám v následujících desetiletích. Ty musí členské země urychleně řešit

a hledat přitom rovnováhu mezi zřetelně a jasně vyjadřovanými požadavky oby-

vatelstva především na pokračující vysokou úroveň sociálního zabezpečení a po-

žadavky, aby se služby veřejnosti staly daleko účinnějšími a braly ohled na roz-

počtové poměry jednotlivých zemí.

Na tyto velmi obsáhlé a mnohdy velmi závažné problémy začala EU již v prů- Reakce EU

běhu devadesátých let odpovídat a společně na tyto problémy reagovat, snažit se na závažné

je řešit a přijímat určitá opatření a stanoviska. Tak vzniklo v roce 1992 tzv. Dopo- problémy

ručení Rady pro sbližování cílů a politiky sociálního zabezpečení, které opětně po-

tvrzovalo , že zodpovědnost za organizaci a financování systémů sociálního za-

bezpečení je v rukou členských zemí. Následně potom zahájila v roce 1995 rozsáh-

lou diskusi k výše uvedeným problémům tzv. Evropská komise. Diskuse byla ve-

dena pod heslem „Budoucnosti sociálního zabezpečení“ a v roce 1997 předložila

Evropská komise svou zprávu s názvem „Modernizace a zlepšování sociálního

zabezpečení v EU“.

V této diskusi se částečně dosáhlo sjednocení názorů mezi členskými zeměmi

a institucemi EU v tom smyslu, že systémy sociálního zabezpečení, na základě

stále se měnící povahy evropské společnosti, musí být velice rychle modernizo-

vány, aby mohly i nadále hrát svou tradiční, nezastupitelnou a velmi hodnotnou

a důležitou roli v rámci tohoto systému.

Program prohlubování spolupráce

Hovoříme-li o programu prohlubování spolupráce, tak je zde nutno uvést, že je Program

založený na čtyřech základních (v některých dokumentech se uvádí klíčo- prohlubování

vých) cílech celého problému modernizace, kterými jsou: spolupráce

- zajistit, aby se vyplácelo pracovat a zajistit zaručený příjem, Základní

- zajistit, aby důchody byly spolehlivé a důchodové systémy udržitelné, cíle

- podporovat sociální integraci a

- zajistit vysoce kvalitní a udržitelnou zdravotní péči.

Naše republika, stejně jako ostatní státy EU, musí přejímat celý rozsah závazků

a dodržovat náplň a obsah všech dohod, příslibů všech příslušných opatření, které

členské státy společně uzavřely, případně v minulosti učinily a přijaly a které dále

společně doplňují a postupně,tak jak to vyžaduje konkrétní skutečnost rozvíjejí. Ve

vztahu k sociální ochraně to především znamená převzetí jak všech závazných

směrnic a nařízení, platných k okamžiku přijetí tak společných principů nebo případ-

ně základních hodnot, které všechny členské státy uznávají a prosazují při úkolu

- 79 -

zajistit především takový stav, že jejich systémy budou nasměrovány k řešení vzni-

kajících problémů a k využití nových příležitostí, které budou ku prospěchu všech

zemí EU.

Porovnáme-li sociální politiku v České republice a Evropské unii tak můžeme

vyvodit tyto základní poznatky:

a) ve většině nejdůležitějších oblastí sociální ochrany lidí je Česká republika ze

systémového hlediska srovnatelná se systémem EU a můžeme hrdě prohlásit,

že Česká republika sleduje obdobné trendy v oblasti sociální politiky jako

většina ostatních zemí EU,

b) Česká republika ovšem poměrně značně zaostává za poměry v Evropské unie

zejména ve dvou nejdůležitějších oblastech.

Jedná se o

- tu oblast bytové politiky, která je stále zatím spíše jen souhrnem jednotlivých

opatření na straně nabídky a poptávky po bytech a bytových objektech než

uceleným a strategicky orientovaným systémem,

- oblast školství, zejména pokud jde o všechny formy vysokoškolského studia.

Velmi závažné jsou jednotlivé otázky pojetí a struktury vzdělávání, když hlav-

ním a velmi závažným problémem je především nedostatek finančních zdrojů,

které jsou zejména určeny pro rozvoj jednotlivých vysokých škol. Jde o zá-

kladní strategický nedostatek, který pokud nebude rychle řešen, povede k vel-

mi podstatnému zaostávání našeho sociálněekonomického systému v příštích

letech za vyspělou Evropou.

6.3. Problémy a trendy ve vývoji budoucí české sociální politiky

Sociální politika obecně patří k těm hlavním oblastem, k jejímž základním rysům

nesporně patří i určitá dlouhodobost, která je platná jak směrem, a to jistě především,

k budoucnosti, tj. k jejím účinkům a efektům, ale lze o ní hovořit i ve směru k minu-

losti, to jsou určité zkušenosti a zároveň i předpoklady jejího vývoje a celkové orienta-

ce vývoje sociální politiky. Proto i v ČR na základě dosavadního průběhu vývoje na-

ší sociální politiky a zároveň pravděpodobnosti vývoje dalšího dění v oblasti sociální

politiky je možné již dnes vytvářet si určitou pravděpodobnou představu budoucí

sociální politiky, její podobu a charakter. Toto vše má především značný význam pro

formulování určitého předpokladu (vize), který je nezbytný, aby bylo zcela jednoz-

načně stanoveno, jak se orientovat a kterým směrem se v oblasti sociální politiky

vydat..

Pravděpodobné trendy v sociální politice na počátku nového tisíciletí

V současné době procházejí vyspělé země světa hlubokými změnami a tento velice

rozsáhlý proces změn se dotýká již dnes a ve stále větší míře se bude dotýkat i naší

společnosti. Jde o procesy, které se především zaměřují na člověka, tedy na lidský fak-

- 80 -

tor, staví jej do o centra pozornosti, snaží se o jeho kultivaci a tudíž i o kultivaci celé

sociální politiky.

Jde zejména o následující trendy: Trendy

sociální

1) Dynamičnost technologií a sociální důsledky politiky

2) Globalizace a její sociální důsledky na počátku

3) Subjektivita a její sociální důsledky 21. století

4) Demografické poměry a demografické výhledy do budoucna

5) Propojení ekonomických a sociálních plánů

6) Nedokončená sociální transformace

7) Sledování modelu aktivní společnosti

Všechny výše uvedené trendy se budou pochopitelně poměrně silně dotýkat i sociál- Dva

ní politiky naší republiky, když především dva základní problémy v příštích letech bu- základní

dou patřit k něm nejvýznamnějším v oblasti sociální politiky České republiky. problémy

sociální

Jde zejména o to politiky

- co vše bude třeba, tj. jaké sociální aktivity by měla sociální politika pokrývat, ne-

boli jak by měla být vymezena a vnímána, aby komplexně plnila všechny své ne-

zastupitelné funkce,

a dále

- jak by měla být vnímána nezastupitelná a velmi důležitá role státu v sociální poli-

tice a také skutečnost, jak by měl být chápán a jednotně vysvětlován pojem „so-

lidarita“.

6.4. Obsahové zaměření sociální politiky a role státu v sociální politice

Je možno konstatovat, že od „sametové revoluce „ až do současné doby je sociální po-

litika stále ve značné míře pojímána a chápána především v souvislost i se svými ochran-

nými funkcemi.

Často je ovšem také sociální politika zužována na problematiku systému sociálního

zabezpečení, ať již se jedná o problematiku sociálního zabezpečení v širším, případně už-

ším slova smyslu. Lze to také chápat tak, že toto pojetí někdy staví oblast sociální politiky

do určité pasivní role určitého „nástroje“, který je určen zpravidla k nápravě nedostatků

a především výkyvů způsobených fungováním tržního hospodářství. Často se zaměřuje na

řešení již dávno vzniklých sociálních problémů, když nutno uvést, že sociální politika rea-

guje až poté, co určitá sociální situace nastala. Je zde na místě konstatovat, že výdaje na

potřeby v oblasti sociální politiky jsou také někdy některými „odborníky“ spíše chápány

jako „něco“ co ve své podstatě nemístně zatěžuje státní rozpočet.

- 81 -

Sociální politika přes jisté třeba omezené neoliberální prvky, jako je třeba po-

třeba testování některých dávek, fungování nestátních zpravidla neziskových or- „Ochra-

ganizací apod . nepřekračuje minulou tradicí vytvořený spíše „ochranářský“ rá- nářský“

mec. Sociální ochrana občanů a jejich zabezpečení jsou sice velice významné, ale rámec

jde jen o jednu ze základních úloh sociální politiky. sociální

politiky

Pro budoucí sociální politiku musí platit zejména

- široké vnímání sociální politiky ,

- vnímání sociální politiky současně i jako procesu kultivace člověka a jeho

proměny

a

- zdůrazňování u sociální politiky i její ostatní velmi důležité a nezastupitelné

funkce, tj. funkce aktivní,

funkce motivační

a

funkce stimulační.

Široké pojetí sociální politiky přispěje i ke zkvalitnění a kultivaci všech posto-

jů a morálních hodnot obyvatelstva a tím i k eticky přijatelnému fungování tržní

ekonomiky.

Úspěšněji potom bude moci sociální politika plnit roli „celospolečenské preven-

ce“ a předcházet a samozřejmě i následně řešit nežádoucí sociální situace, jako je

například nepříznivý jev nezaměstnanosti, chudoby apod. Účinná sociální i hospodářská politika bude především vyžadovat, aby se dlouho-

bě a perspektivě dařilo sjednotit hodnoty jak ekonomické, tak i etické , když v úvahu

je nutné rozhodně vzít i otázku výkonnosti a solidarity.

Domnívám se, že vyváženost výkonnosti a solidarity umožní promítat nejen

ekonomické výsledky do zlepšování a především rozvíjení životních podmínek

občanů. Proto pro budoucí sociální politiku zůstává jedním ze základních problé-

mů otázka pohledu na roli státu v sociální politice a na problém solidarity.

Pokud se týká role státu v sociální politice je určitým způsobem limitováno Role

a platí, že politická situace v jednotlivých státech a také vedení státu by měly v ob- státu

lasti sociální politiky usilovat především o naplňování konkrétních základních cí- v oblasti

lů, které primárně a svou podstatou jsou sociální a sledují určitou vizi ekonomic- sociální

ky prosperující a zároveň i sociálně spravedlivé, tj. eticky přijatelné společnosti. politiky

Toto vše předpokládá zásadní dvě věci:

- jednak určitou politickou kulturu a morální odpovědnost politických subjek-

tů,

a

- jednak určitou dlouhodobější vizi konkrétní společnosti.

Obecně platí, že stát by neměl zabezpečovat takové sociální aktivity, které mo-

- 82 -

hou být stejným způsobem nebo mnohdy i daleko kvalitněji, pohotověji, účinněji

apod. zabezpečovány nestátními subjekty.

6.5. Solidarita v sociální politice EU

Na podstatě solidarity se v budoucnosti mnoho nezmění, stále bude a také zůsta- Podstata

ne základní hodnotou, jejíž uplatňování vede k sociální soudržnosti společnosti, pojmu

k prevenci sociálních konfliktů a k zajištění lidsky důstojného života všem obča- solidarita

nům. Nutně poroste solidarita různých nestátních subjektů uskutečňující se pře-

vážně mimo pomoc státu, případně jen s omezenou podporou oficiálního stát-

ního mechanizmu.

Celospolečenskou solidaritu třeba pro budoucnost vnímat nejen jako vzájemné Celospole-

porozumění a současně i pomoc, ale současně i jako značně velkou odpovědnost. čenská

Solidarita totiž není jen záležitostí těch, kdo ze solidárních fondů získávají, ale je solidarita

zároveň a především i záležitostí těch, kdož do těchto fondů přispívají.

Do budoucna se problémy jeví zejména tam, kde je solidarita zabezpečována pomocí

oficiálního redistributivního systému a transferových plateb, jako je například daňový

systém, systém sociálního pojištění apod. V obou případech tvorba finančních zdrojů

pro sociální účely spočívá především na ekonomicky aktivním obyvatelstvu.

Při známé nepříznivé demografické situaci, při možném nárůstu nezaměstnanosti

a při aspiraci sociální politiky poskytnout všem stejné rozhodovací šance bude toto za-

tížení značné a může a patrně i bude vyvolávat růst sociálního napětí. Toto vše může na-

stat proto, že v sobě nese i rizika možného útlumu ekonomické aktivity a zároveň i mo-

tivace, proto se jeví,že bude pravděpodobně nutné:

- posílit solidaritu směřující k aktivizaci lidí – tj. na přerozdělování ve prospěch

vzdělávacího sektoru je třeba nahlížet jako na investici do lidského kapitálu, který

se v budoucnu stane nejdůležitějším zdrojem tvorby bohatství společnosti.

Investice do vzdělání i do tvorby pracovních míst se vyznačují vysokou mírou

návratnosti, znamenají posílení preventivní funkce sociální politiky a kromě svých

možných produkčních efektů (tvorba HDP) mohou přispět k řešení řady tíživých

sociálních problémů, zejména chudoby a nezaměstnanosti.

- přehodnotit mezigenerační solidaritu, kdy se bude dbát na nutný posun odpověd-

nosti za vlastní sociální potřeby na samotné občany. Státem garantované penze

budou pravděpodobně muset být poskytovány v omezenější míře a jen těm nej-

více potřebným, kteří se z objektivních důvodů,například nemoc, invalidita apod.

nemohli zabezpečit pro stáří vlastními silami, tj. zejména cestou pojištění a úspor.

- omezit pečovatelskou solidaritu státu, která se stává neúnosným břemenem pro

plátce a samozřejmě zvyšuje i sociální výdaje stát.

Je třeba rozhodně řešit otázku, zda chceme, aby stát značnou část břemene na-

šich povinností vzal na sebe a zajistil, aby nikdo netrpěl za své vlastní chyby, le-

nost, neuspořádaný rodinný život, poškozování vlastního zdraví atd. a nestyděl se

být závislý na státních dávkách a parazitoval na pracovitosti ostatních nebo zda

- 83 -

by bylo lépe, aby každý byl odpovědný za sebe, svou rodinu, byl hrdý na svou ne-

závislost, aby žil ve společnosti, která mu nabídne možnost pracovat či zaměstná-

vat druhé, aby žil ve společnosti, kde normální je žít v rodině, pečovat o děti a

kde odpovědí na sociální problémy nejsou jen státní dávky a péče, ale také dobro-

volná iniciativa jedinců i různých sociálních uskupení.

Vždyť smyslem není zbavit lidi podpor, dávek, služeb atd., ale zabezpečit, aby

tyto byly prostřednictvím celospolečenské solidarity poskytovány jen těm nejpo-

třebnějším, a to tím nejúčinnějším způsobem a v míře, která nezeslabí jejich mo-

tivaci tíživé sociální situace překonávat.

6.6. Sociální zabezpečení v sociálním systému společnosti

Sociální zabezpečení jako součást sociální politiky a jako prostředek k uskutečňo-

vání jejích úkolů a cílů můžeme obecně chápat jako

soubor institucí, zařízení a opatření, jejichž prostřednictvím a pomocí se usku- Sociální

tečňuje předcházení, případně zmírňování a odstraňování následků sociálních zabezpečení

událostí. Hlavními sociálními událostmi jsou zejména : Hlavní

- stáří, sociální

- invalidita, události

- smrt rodinného příslušníka,

- narození dítěte,

- těhotenství,

- nemoc,

- úraz

- a ostatní sociální události způsobující tíživou situaci.

Sociálnímu zabezpečení se přikládá v různých zemích různý obsah, když se vždy

liší charakterem, formou, cíli i náplní a vymezením okruhu sociálních událostí. Zatím-

co sociální zabezpečení v užším pojetí se často omezuje jen například pouze na dů-

chodové zabezpečení a sociální služby,když v širším pojetí je možno zahrnovat do so-

Průvodce studiem

Vážení studenti,

dovolte mi,abych tuto kapitolu doplnila ještě některými údaji z oblasti sociál-

ního zabezpečení v sociálním systému společnosti a některými údaji z oblasti

zvláště ožehavé a to financování důchodového systému, když podrobnosti

o této problematice budou podrobněji rozebrány v dalších kapitolách těchto

skript, tedy v tzv. aplikační části, kde však již bude pojednáváno o situaci, kte-

rá je nyní v ČR.

- 84 -

ciálního zabezpečení další sociální oblasti, jako je například

-péče o zdraví (a to jak léčebná, tak i preventivní),

- zabezpečení při dočasné neschopnosti pro nemoc a úrazy,

- zabezpečení matek v případě těhotenství a mateřství,

- pomoc při výchově dětí v rodině,

- zabezpečení při invaliditě,

- zabezpečení ve stáří,

- zabezpečení rodinných příslušníků a pozůstalých,

- zabezpečení v nezaměstnanosti, apod.

V tomto smyslu se často také hovoří o systému tzv. sociální ochrany.

Nejrozšířenějším pojetím v současné době je sociální zabezpečení ve smyslu Nynější pojetí

souhrnného označení pro všechny sociální instituce, poskytující občanům (a za sociálního

určitých podmínek i cizincům) zabezpečení

- radu – poradenství-,

- ochranu – prevenci-,

- materiální plnění,

- peněžní plnění – dávky,

- služby a azyl – ústavní péči,

k uspokojení jejich sociálních potřeb, tedy potřeb společností uznaných.

Sociální zabezpečení zahrnuje tři typy sociálních institucí: Tři typy

1) sociální pojištění, sociálních

2) státní sociální podporu, institucí

a

3) sociální pomoc.

Toto třídění podle právní povahy zabezpečení je důležité pro definování povahy

nároku občana na sociální dávky a služby.

6.7. Financování systému důchodového zabezpečení

Důchodové zabezpečení je velmi závažným problémem řady zemí a je třeba, aby

se jednotlivé státy s tímto co nejdříve vypořádaly. Proto již v minulosti v řadě zemí

proběhla, případně v současné době probíhá nebo bude probíhat důchodová refor-

ma. Z hlediska demografického vývoje se populace ve vyspělých státech dostává

do velice složité situace, lidé se dožívají stále vyššího věku, což je rozhodně dobře,

ovšem je třeba se vypořádat se skutečností,že stoupají výdaje na výplaty důchodů,

a protože porodnost (natalita) je poměrně nízká, není výjimkou situace, kdy je po-

měrně menší množství aktivního obyvatelstva připadajícího na množství obyvatel-

stva pobírajícího důchody. Nastává zde tedy potom zásadní problém, že mnohdy se

nedostává prostředků na výplatu důchodů v takovém množství, jakého by bylo za-

potřebí, když zanedbatelná není ani ta skutečnost, že v některých zemích je životní

úroveň seniorů opravdu značně nižší,než ostatního obyvatelstva, což jistě není dob-

- 85 -

ře a není to ani dobrá vizitka státu, když se neumí dostatečně postarat o ty občany,

kteří již v minulosti vytvářeli hodnoty pro společnost a nyní předpokládají, že tato

společnost je za celoživotní práci náležitě ocení a zajistí jim klidný a spokojený ži-

vot a zároveň i odpovídající životní úroveň, která pro ně byla obvyklá v době je-

jich aktivní pracovní činnosti, případně byla přiměřená a ne ponižující a nedůstojná.

Základní systémy důchodového zabezpečení (pojištění) mohou být financovány Financování

buď důchodového

1) ze státního rozpočtu, zabezpečení

nebo

2) na základě pojištění.

Lze rozlišit dva základní způsoby financování systémů důchodového pojištění:

- průběžné financování, Průběžné

ve kterém dávky v daném období jsou vypláceny přímo z příspěvků v tomto ob- financování

dobí vybraných,

- kapitálový systém, Kapitálový

který předpokládá, že z vybraných příspěvků se vytváří fond, který je po určité systém

době schopen krýt náklady na vyplácené dávky.

V základních systémech pojištění je nejčastěji používáno průběžné financování,

když v posledních letech se však tyto systémy dostávají do stále problematičtějších

situací, zejména v důsledku stárnutí populace.

V České republice, podobně jako ve všech vyspělých státech, je jedním z hlav-

ních témat reforma financování důchodového zabezpečení. V zásadě existuje sho-

da, že je třeba zavést vícepilířový systém financování, názory o úloze jednotlivých

pilířů jsou však diametrálně odlišné.

V různých systémech jsou používána různá pravidla pro stanovení výše dávek, ze-

jména důchodů.

Typy

V zásadě se uplatňují dva typy důchodových konstrukcí: důchodových

konstrukcí

- jednosložková konstrukce, kde výše dávky je odvozená pouze z výše výdělku a doby zaměstnání (tedy po- Jednosložková

jištění), když v některých systémech je však jednosložkový důchod stanoven konstrukce

jako jednotná dávka.

- dvousložková konstrukce, Dvousložková

v níž první složka je pevně stanovená částka, většinou kryjící určité minimální konstrukce

životní náklady a druhá složka je pak odvozena

a) z výše výdělků

a

b) doby zaměstnání (pojištění).

- 86 -

S H R N U T Í

Stav sociální politiky vždy odpovídá dané etapě, konkrétním vývojovým

záměrům společnosti, její hodnotové úrovni a jejímu sociálnímu úsilí ne-

bo aspiracím.

Pro první vývojovou etapu je typické, že jde pouze o určité náznaky so-

ciálně politických aktivit, když tyto aktivity jsou nahodilé a poměrně i o-

mezené. Zpravidla spočívají téměř výlučně na nestátních organizacích

a stát se angažuje jen v těch nejkrizovějších situacích.

Druhá vývojová etapa je spojována se vstupem států do sociálních ob-

lastí a s jeho rostoucí rolí. Toto je vždy zpravidla takové období, kdy ve

vyspělých zemích vzniká¸rozvíjí se a také modifikuje tzv. koncepce sociál-

ního státu.

Tato druhá etapa sahá až k závěru 20. století ,kdy i v sociální oblasti do-

chází k potřebě určitého nadnárodního vyjednávání a k určitému sjednoce-

nému názoru na řadu sociálně politických problémů.

Z hlediska potřeb obyvatelstva v rámci sociální politiky se problematika

vždy zaměřuje na nejrůznější potřeby v rámci

- politiky zaměstnanosti,

- zdravotní politiky,

- rodinné politiky,

- bytové politiky a zpravidla je ještě uváděna

- vzdělávací politika.

Systémy sociálního zabezpečení členských zemí EU jsou postaveny před

řadu závažných a mnohdy velmi důležitých společenských problémů,na-

příklad takovým problémem je nutnost velice rychle se přizpůsobit dyna-

micky se měnícímu světu práce a pracovních sil,přizpůsobit se zcela novým

strukturám rodiny a v neposlední řadě se také přizpůsobit velice mnohdy

dramatickým demografickým změnám v následujících desetiletích.

Hovoříme-li o programu prohlubování spolupráce, tak je zde nutno uvést, že

je založený na čtyřech základních (v některých dokumentech se uvádí klí-

čových) cílech celého problému modernizace, kterými jsou:

- zajistit, aby se vyplácelo pracovat a zajistit zaručený příjem,

- zajistit, aby důchody byly spolehlivé a důchodové systémy udržitelné,

- podporovat sociální integraci a

- zajistit vysoce kvalitní a udržitelnou zdravotní péči.

Naše republika, stejně jako ostatní státy EU, musí přejímat celý rozsah

závazků a dodržovat náplň a obsah všech dohod, příslibů všech přísluš-

ných opatření, které členské státy společně uzavřely, případně v minulosti

učinily a přijaly a které dále společně doplňují a postupně,tak jak to vyža-

duje konkrétní skutečnost, rozvíjejí. V současné době procházejí vyspělé země velkými změnami a tento velice

rozsáhlý proces se dotýká již dnes a stále více se bude dotýkat i naší společ-

nosti. Jde o procesy, které se především zaměřují na člověka, staví jej do

centra pozornosti ,snaží se o jeho kultivaci a tudíž i o kultivaci celé sociál-

ní politiky.

- 87 -

Jde zejména o následující trendy:

1) Dynamičnost technologií a sociální důsledky

2 ) Globalizace a její sociální důsledky

3) Subjektivita a její sociální důsledky

4) Demografické poměry a demografické výhledy do budoucna

5) Propojení ekonomických a sociálních plánů

6) Nedokončená sociální transformace

7) Sledování modelu aktivní společnosti

Pro budoucí sociální politiku musí platit zejména

- široké vnímání sociální politiky ,

- vnímání sociální politiky současně i jako procesu kultivace člověka a je-

ho proměny

a

- zdůrazňování u sociální politiky i její ostatní velmi důležité a nezastupi-

telné funkce, tj. funkce aktivní,

funkce motivační,

a

funkce stimulační.

Široké pojetí sociální politiky přispěje i ke zkvalitnění a kultivaci všech

postojů a morálních hodnot obyvatelstva a tím i k eticky přijatelnému

fungování tržní ekonomiky.

Úspěšněji potom bude moci sociální politika plnit roli „celospolečenské

prevence“ a předcházet a samozřejmě i následně řešit nežádoucí sociální

situace, jako je například nepříznivý jev nezaměstnanosti, chudoby apod.

Obecně platí, že stát by neměl zabezpečovat takové sociální aktivity,

které mohou být stejným způsobem nebo mnohdy i daleko kvalitněji, po-

hotověji, účinněji apod. zabezpečovány nestátními subjekty.

Na podstatě solidarity se v budoucnosti mnoho nezmění, stále bude a také

zůstane základní hodnotou,její ž uplatňování vede k sociální soudržnosti

společnosti, k prevenci sociálních konfliktů a k zajištění lidsky důstojného

života všem občanům.

Celospolečenskou solidaritu třeba pro budoucnost vnímat nejen jako vzá-

jemné porozumění a současně i pomoc, ale současně i jako značně velkou

odpovědnost.

Solidarita totiž není jen záležitostí těch, kdo ze solidárních fondů získávají,

ale je zároveň a především i záležitostí těch, kdož do těchto fondů přispívají.

Sociální zabezpečení jako součást sociální politiky a jako prostředek k usku-

tečňování jejích úkolů a cílů můžeme obecně chápat jako

soubor institucí, zařízení a opatření, jejichž prostřednictvím a pomocí se

uskutečňuje předcházení, případně zmírňování a odstraňování následků

sociálních událostí

Hlavními sociálními událostmi jsou zejména :

- stáří,

- invalidita,

- smrt rodinného příslušníka,

- 88 -

- narození dítěte,

- těhotenství,

- nemoc,

- úraz

- a ostatní sociální události způsobující tíživou situaci.

Nejrozšířenějším pojetím v současné době je sociální zabezpečení ve smys-

lu souhrnného označení pro všechny sociální instituce, poskytující občanům

(a za určitých podmínek i cizincům)

- radu – poradenství,

- ochranu – prevenci,

- materiální plnění,

- peněžní plnění – dávky,

- služby a azyl – ústavní péči,

k uspokojení jejich sociálních potřeb, tedy potřeb společností uznaných.

Sociální zabezpečení zahrnuje tři typy sociálních institucí:

1) sociální pojištění,

2) státní sociální podporu,

3) sociální pomoc. Základní systémy důchodového zabezpečení (pojištění) mohou být financo-

vány buď ze státního rozpočtu nebo na základě pojištění.

Lze rozlišit dva základní způsoby financování systémů důchodového pojištění:

- průběžné financování,

ve kterém dávky v daném období jsou vypláceny přímo z příspěvků v tomto

období vybraných,

- kapitálový systém, který předpokládá, že z vybraných příspěvků se vytváří fond, který je po ur-

čité době schopen krýt náklady na vyplácené dávky.

V základních systémech pojištění je nejčastěji používáno průběžné financo-

vání, když v posledních letech se však tyto systémy dostávají do stále proble-

matičtějších situací, zejména v důsledku stárnutí populace.

V České republice, podobně jako ve všech vyspělých státech, je jedním

z hlavních témat reforma financování důchodového zabezpečení. V zásadě

existuje shoda, že je třeba zavést vícepilířový systém financování, názory

o úloze jednotlivých pilířů jsou však diametrálně odlišné.

V různých systémech jsou používána různá pravidla pro stanovení výše

dávek, zejména důchodů.

V zásadě se uplatňují dva typy důchodových konstrukcí:

- jednosložková konstrukce, kde výše dávky je odvozená pouze z výše výdělku a doby zaměstnání(tedy po-

jištění), když v některých systémech je však jednosložkový důchod stanoven

jako jednotná dávka.

- dvousložková konstrukce,

v níž první složka je pevně stanovená částka, většinou kryjící určité minimální

životní náklady a druhá složka je pak odvozena

a) z výše výdělků, případně

b) doby zaměstnání (pojištěn

- 89 -

Kontrolní otázky

1) Jaké znáte etapy ve vývoji sociální politiky ? Stručně je popište.

2) Charakterizujte potřeby obyvatelstva v souvislosti se sociální politikou?

3) Co rozumíte pod pojmem „potřeba“

4) Popište Maslowovu pyramidu potřeb. Co je na ní zajímavé ?

5) Jakým hlavním problémům musí čelit systémy sociálního zabezpečení

v rámci zemí EU ?

6) Co je to Program prohlubování spolupráce mezi zeměmi EU a jaké má

tento program cíle ?

7) Co patří k základním rysům sociální politiky a její koncepce ?

8) Jak je vnímána sociální politika budoucnosti a co pro ni musí rozhodně

platit ?

9) Jak se promítá do sociální politiky vyváženost výkonnosti a solidarity ?

10) Jakou roli v rámci sociální politiky by měl plnit stát ?

11) Jak lze vnímat celospolečenskou solidaritu v budoucnosti?

12) Do jaké míry by se měl stát angažovat v sociální politice budoucnosti ?

13) Stručně charakterizujte sociální zabezpečení jako součást sociální politiky.

14) Jaké hlavní sociální události znáte.? Stručně je popište.

15) Vyjádřete podstatu sociálního zabezpečení v užším pojetí a v širším pojetí ?

16) Jak je v současné době chápáno sociální zabezpečení ve smyslu souhrnného

označení pro všechny sociální instituce ?

17) Jaké tři základní typy sociálních institucí zahrnuje sociální zabezpečení ?

18) Jakým způsobem mohou být financovány základní systémy důchodového za-

bezpečení ?

19) Co v podstatě znamená pojem „průběžné financování systému důchodového

pojištění“ ?

20) Definujte podstatu kapitálového systému financování důchodového pojiš-

tění ?

21) Proč je reforma financování důchodového zabezpečení v České republice,

podobně jako ve všech vyspělých státech nevyhnutelná ?

22) Jaké znáte uplatňované typy základních důchodových konstrukcí ? Struč-

ně je popište .

Pojmy k zapamatování

- etapy vývoje sociální politiky

- koncept sociálního státu

- potřeby obyvatelstva a sociální politika

- Maslowova pyramida potřeb

- EU a sociální politika

- systémy sociálního zabezpečení členských zemí EU

- 90 -

- společné aktivity EU v rámci sociální politiky

- modernizace systémů sociálního zabezpečení

- Program prohlubování spolupráce mezi členskými zeměmi EU

- klíčové cíle modernizace systému sociálního zabezpečení

- trendy ve vývoji sociální politiky na počátku nového tisíciletí

- obsahové zaměření sociální politiky

- ochranářský rámec sociální politiky

- sociální politika jako proces kultivace člověka

- sociální politika a „celospolečenské preference“

- vyváženost výkonnosti a solidarity

- role státu v oblasti sociální politiky

- sociální politika v souvislosti se stáními orgány a nestátními subjekty

- mezigenerační solidarita a celospolečenská solidarita

- sociální zabezpečení v sociálním systému společnosti

- sociální instituce, typy sociálních institucí

- základní systémy důchodového zabezpečení

- financování systémů důchodového pojištění

- reforma financování důchodového zabezpečení

- důchodové konstrukce

- životní minimum

- existenční minimum

- sociální minimum

- základní nástroje sociální pomoci

- sociální služby a jejich význam

- obsah sociálních služeb

- příspěvek na péči – nová dávka

- význam příspěvku na péči

- dávky sociální péče

- 91 -

Závěrečný průvodce studiem

Vážení a milí studenti,

prostudovali jste poslední 6. kapitolu těchto vysokoškolských skript,

ve kterých jsem se zabývala sociální politikou. Předpokládám, že jste

také odpověděli na všechny otázky, které jsem za každou kapitolou

uvedla, když věřím, že jste si zároveň i zopakovali vše podstatné.

Pokud je tomu tak, není co dodat, pouze ocenit vaše úsilí a snahu.

Předložený text by vám měl poskytnout základy sociální politiky,

když první část skript je věnována především teorii sociální politiky,

ve druhé části, která bude následovat později, se potom budu zabý-

vat aplikací sociální politiky v některých oblastech, neboli tam budu

poukazovat na to , kde všude se můžete se sociální politikou setkat.

Byla bych velice ráda, kdyby předložený text ve vás vzbudil zájem

o další studium sociální politiky, neboť se domnívám, že základy so-

ciální politiky by měl znát každý nejen vysokoškolsky, ale i středoškol-

sky vzdělaný člověk. Vždyť člověk by si měl uvědomit, že i on sám se

může někdy dostat do velice složité životní situace, kterou on sám, pří-

padně ani s pomocí své rodiny a blízkých nebude moci zvládnout a po-

tom bude třeba hledat pomoc u státu. Je dobré znát, jak se v takové

situaci zachovat a také znát, jaké stát má možnosti pomoci v tíživých

životních situacích svým občanům.

Myslím si také, že je rozhodně dobré, když lidé mají sociální cítění,

jsou nakloněni pomoci tam, kde je to potřeba, pomoci a pochopit

člověka, který pomoc potřebuje a umět podat pomocnou roku v pravý

čas.

Ať využijete vědomosti získané studiem tohoto materiálu jakko-

liv, přeji vám, aby bylo vaše vystupování a uplatňování získaných zna-

lostí vždy profesionální a efektivní. Abyste uměli dobře zúročit vše, co

jste studiem tohoto odborného materiálu získali.

Pokud vás předložený text alespoň částečně zaujal a nestudovali jste

jej pouze z donucení, ale trochu i se zájmem, tak je to pro mne zadosti-

učinění, že jsem tento text nepsala zbytečně. Pokud se budete k tomuto

textu vracet ,budu tím velice potěšena.

Vážení studenti, jestliže budete tato vysokoškolská skripta studovat

s takovým nadšením s jakým já jsem je pro vás připravovala, tak bude-

te jistě v prokazování znalostí úspěšní a také budete sami se sebou

a svým výkonem spokojeni.

Přeji vám hodně štěstí při studiu, ve vaší práci i v osobním životě.

Vaše autorka

- 92 -

Seznam použité literatury

KREBS, V. a kol. Sociální politika, ASPI, a.s. Praha, 2005, ISBN 80-7357-050-3

DURDISOVÁ, J. a kol. Sociální politika v ekonomické praxi, VŠE Praha,. Oeconomica,

2005, ISBN 80-245-0850-8

VORLÍČEK, J., VOSTROVSKÁ, Z., Úvod do hospodářské a sociální politiky, Oeconomica,

2005, ISBN – 80-245-0954-7

PEKOVÁ,J., PILNÝ, J., JETMAR,M. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. Praha:

ASPI 2006, ISBN 80-521-0521-5

PEKOVÁ, J. Veřejné finance, úvod do problematiky. Praha: ASPI 2006.

IZÁK,V. Fiskální politika. Praha: Oeconomica VŠE 2005. ISBN 80-245-0976-8

VANČUROVÁ, A., KLAZAR,S. Sociální a zdravotní pojištění - úvod do problematiky

.Praha: Oeconomica VŠE 2006, ISBN 80-246-0685-6

HEYNE, P.: Ekonomický styl myšlení, VŠE Praha, Oeconomica, 2004,ISBN 80-561-0854-7

BRDEK, M., JÍROVÁ, H. Sociální politika v zemích EU a ČR, Praha, Kodex Bohemia,

1998, ISBN 80-512-0962-4

BRDEK, M., JÍROVÁ, H., KREBS, V. Trendy v evropské sociální politice, Praha, ASPI

Publishing 2002, ISBN 80- 7752-045- 5

POTUČEK, M. a kol. Křižovatky české sociální reformy, Praha, Sociologické nakladatelství

1999, ISBN 80-451-0456-5

POMAHAČ, R., VIDLÁKOVÁ, O., Veřejná správa, Praha, C.H. Beck, 2002,

ISBN 80-7179-748-0

HAMERNÍKOVÁ, B. Financování ve veřejném a neziskovém sektoru. Praha: Eurolex

Bohemia 2000, ISBN 80-541-2341-7

REKTOŘÍK, J. Organizace neziskového sektoru – základy ekonomiky, teorie a řízení. Praha:

EKOPRESS 2001. ISBN 80-86119-41-6

HAVLÁSEK, D., SKŘÍDLOVSKÁ, E. a kol.Veřejný sektor, Ostrava, VŠB-TU, 2002,

ISBN 80-7242- 457-O

BRUNA, M. Veřejná správa, Institut pro místní správu, Praha, 2004

PEKOVÁ, J.. Veřejné finance. ASPI, Praha, 2005, ISBN 80-522-0891-3

MILLER, H.T. Postmodern Public Polici. Albany,NY: State University of New York Press,

2002

SCHUPPERT. G.F. Verwaltungswissenschaft, Baden-Baden, Nomos, 2000

SPICER, M. Public Administration and the State: a postmodern perspektive. Tuscaloosa,

University of Alabama Press, 2001

IZÁK,V. Fiskální politika. Praha: Oeconomica VŠE 2005. ISBN 80-245-0976-8

HAMERNÍKOVÁ, B. Veřejné finance. Praha: 1994., Eurolex, ISBN 80-224-0564-7

HAMERNÍKOVÁ, B., KUBÁTOVÁ, K. Veřejné finance. Praha:EUROLEX BOHEMIA

1996.

HAMERNÍKOVÁ, B. Veřejné finance – metodická příručka, vzorové otázky a příklady,

Praha: VŠE 1997.

PŘIB J.: Kdy do důchodu a za kolik. 10.vydání, Praha, GRADA Publishing, a.s., 2009,

ISNB 978-80-2805-6

- 93 -

BUCHANAN, J., M. Veřejné finance v demokratickém systému,Brno,Komputer

Press, 1998, ISBN 80-5124-721-3

BUCHANAN, J., M. Politika očima ekonoma, Praha, Liberální institut, 2002

DVOŘÁK , P., Dluhový problém a morální hazard,k Acta Oeconomicaq Pragensia,

Č. l/1998, Praha, VŠE, 1998

VOSTATEK, J., Sociální a soukromé pojištění, Praha, CODEX Bohemia, 1996

WEDENFELD, W., WESSELS, W.: Evropská unie A do Z, Praha, 1999

ISBN 80-2156-412-4

SMITH, A.: Pojednání o podstatě a původu bohatství národů, SNPL, Praha, 1958

ŠÍMA, J. (ed.): ROGER DOUGLAS – tvůrce nejúspěšnější hospodářské reformy

XX. století, LI, Praha, 1999

DUBEN, R.: Teorie sociální politiky, VŠE Praha, 1993, ISBN 80-2123-847-6

TOMEŠ, I a kol.: Právo sociálního zabezpečení, Všehrd, Praha 1993

TOMEŠ, I. : Das Sozialrecht der Tschechischer Republik im Wandel. Zeischrift fur

aulandisches ud internationales Arbeits- und Sozialrecht, Heidelberg 1995

DLOUHÝ, J.: Životní minimum, Socioklub, Praha 1997

HOLANOVÁ, E.: Je minimální mzda ochrana před chudobou, nebo je hrozbou růstu

nezaměstnanosti, Sociální politika, 1999, č. 1,k str. 8-9

Návrh hlavních principů pokračování reformy důchodového systému, matriál

projednávaný vládou ČR, dostupné na www.mpsv.cuz, MPSV 2007¨

Populační vývoj České republiky v jednotlivých letech 2000 – 2008, ČSÚ

BAŠTÝŘ,I. a kol.: Způsoby určování životního minima a jeho uplatňování v sociální

politice v zahraqničí a v České republice, Oficiální hranice chudoby v zahraničí a v České

republice, Srovnávací studie VÚPSV, Praha 1996

BREJCHA, A. ŠANTRŮČEK, V.: Právo důchodového pojištění, Lince, Praha 1998

DLOUHÝ,J.: Životní minimum, Socioklub, Praha 1997

ŠULC, J.: Penzijní připojištění, ANAG, Praha 2004,ISBN 80-246-4512- 56

VALENTOVÁ, B.: Sociální aspekty bydlení, MMR ČR, Praha 1999

VAVREČKOVÁ, J., MICHALIČKA, L,, SEVEROVÁ, S.: Postavení domácností

S minimálními příjmy a jejich sociální ochrana. Studie k ochranným funkcím životního

Minima, VÚPSV, Praha 1999

- 94 -

Vybrané zdroje dostupné z internetu

www. finance.cz/duchody-a-

www.apfer.cz., stránky Asociace penzijních fondů ČR

portal.mpsv.cz., Portál služeb zaměstnanosti

www.cssz.cz.,sekce OSVČ,důchodové pojištění,nemocenské pojištění

www.mpsv.cz., sekce Rodina a Sociální problematika¨

www.mmr.cz., sekce Koncepce bytové politiky

www. msmt.cz

www. czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr-od roku 1989

Pestoff, V., A.: Reforming social Services in Central Eastern Europe

and eleven Nation Overview, CRYF, Krakow, 2001

Styglitz, Joseph, E.: Ekonomie veřejného sektoru, Grada, 2001

Právní předpisy

Ústava České republiky – zákon č. 1/1993 Sb.,

Listina základních práv a svobod – zákon č. 2/1993 Sb.,

Zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním ve znění pozdějších předpisů,

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,

Zákon č. 349/1999 Sb., o úřadu veřejného ochránce práv,

Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku

zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů,

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů,

Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem a dalších změnách, ve

znění pozdějších předpisů

Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších

předpisů

Zákon č. 111/ 2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 561/2004 Sb., školský zákon , ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství , ve znění pozděj-

ších předpisů

Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech, ve znění pozdějších

předpisů

Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů

- 95 -

Nařízení vlády č. 146/2003 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje

bydlení ke krytí části nákladů spojených s výstavbou bytů pro příjmově vymezené

osoby,

Nařízení vlády č. 97/2002 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje

formou úvěru na úhradu části nákladů spojených s výstavbou bytu osobami

mladšími 36 let, ve znění nařízení vlády č. 665/2004 Sb.,

Nařízení vlády č. 616/2004 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje

bydlení formou úvěru na úhradu části nákladů spojených s výstavbou nebo

pořízením bytu některými osobami mladšími 36 let,

Nařízení vlády č. 299/2001 Sb., o použití prostředků Státního fondu rozvoje

bydlení ke krytí části úroků z úvěrů poskytnutých bankami právnickým a

fyzickým osobám na opravy, modernizace nebo regenerace panelových domů.

Zákon č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitosti, ve znění pozdějších předpisů

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů

- 96 -

Příloha č.1

1 Vysvětlivky k používaným ikonám

Průvodce studiem

Prostřednictvím této pasáže textu k vám budu v roli autorky promlouvat. Budu vás vést úskalími studované

problematiky, navigovat vás, upozorňovat na důležitá místa v textu. Nabídnu vám také metodickou pomoc

anebo předložím důležité informace ke studiu, včetně toho, jaký časový prostor vám přibližně zabere.

Příklad

Takto označená pasáž textu je určena k objasnění nebo konkretizování problematiky na příkladu ze života,

praxe, ze společenské reality. Je součástí vysvětlování teoretických pasáží učiva. Snažila jsem se vybrat

takové ukázky, údaje, fakta, případy z praxe, abyste teorii nejenom lépe porozuměli, ale i sami dokázali najít

další podobné příklady.

Pasáž pro zájemce

Tato část textu je určena těm z vás, kteří máte zájem o hlubší studium problematiky, nebo se chcete dozvědět

i nějaké zajímavé podrobnosti vztahující se k tématu. Vše co najdete v této pasáži je nepovinné, tudíž zcela

dobrovolné. Zmíněné informace po vás nebudou vyžadovány u zkoušky.

Otázka k zamyšlení

Měla by vás podněcovat k přemýšlení, k úvahám, k hledání vlastního řešení. Je to prostor, který vám

nabízím k vyjádření osobního názoru, postoje k studované problematice. Odpovědi na tyto otázky si

formulujete sami, bývají předmětem diskusí na prezenčních setkáních, jsou součástí zkoušky (často je

pokládají examinátoři).

Úkol

Jeho prostřednictvím vás vybídnu k tomu, abyste na základě studia určité tématiky něco vytvořili,

zpracovali, konkrétně uvedli za předpokladu, že už máte jisté znalosti. Má převážně aplikační charakter.

Správné (možné) řešení najdete většinou v klíči.

Shrnutí kapitoly

Tato pasáž postihuje maximálně stručně to nejdůležitější o čem konkrétní kapitola pojednává. Má význam

pro opakování, aby se vám informace a klíčové body probírané látky lépe vybavili. Pokud shledáte, že

některému úseku nerozumíte, nebo jste jej dostatečně neprostudovali, vraťte se na příslušnou pasáž v textu.

Kontrolní otázky

Prověřují, do jaké míry jste učivo pochopili, zapamatovali si podstatné informace a zda je umíte aplikovat.

Najdete je na konci každé kapitoly. Jejich prostřednictvím zjistíte, jestli jste splnili formulované cíle. Jsou

velice důležité, věnujte jim proto náležitou pozornost. Odpovědi na ně můžete najít ve více či méně skryté

formě přímo v textu.

Pojmy k zapamatování

Na konci každé kapitoly najdete klíčové pojmy, které byste měli být schopni vysvětlit. Jde o důležitý

terminologický aparát a jména, která je nezbytné znát. Po prvním prostudování kapitoly si je zkuste sami pro

sebe objasnit, vracejte se k nim i při dalším čtení a opakování dokud si je dostatečně nezafixujete v paměti.

Korespondenční úkol

Jde o samostatnou práci (projekt, návrh, model, studii, esej atd.), kterou máte zpracovat. Nabízí vám prostor

pro bilanci a aplikaci nabytých znalostí a dovedností, pro seberealizaci, vlastní aktivitu, iniciativu, vyjádření

vlastního přístupu, originálního řešení. Často přesahuje zaměření studijního materiálu. Korespondenční

úkoly jsou součástí vašeho portfolia. Kvalitu jejich zpracování hodnotí vám přidělený tutor. Při jejich plnění

postupujte podle pokynů s notnou dávkou vlastní iniciativy. Úkoly se průběžně evidují a hodnotí v průběhu

celého studia.

Ing. Věra Nečadová

SOCIÁLNÍ POLITIKA 1. část

1. vydání

Vydala Vysoká škola polytechnická Jihlava, Tolstého 16, Jihlava, 2010.

Schválila ediční komise Vysoké školy polytechnické v Jihlavě jako učební text.

Rukopis neprošel jazykovou úpravou.

ISBN 978-80-87035-49-8

© Věra Nečadová, 2010