(SOUSED 05)ř í j e n 2 0 1 3 Pro ind iv iduálně určený okruh osob dle zákona č . 46/2000 sb .s vat ý j a n p o d s k a l o u & s e d l e c & Z á h r a b s k á za dobré slovo

Veselé loučení s létemSobota 26. října‚deset hodin, před Obecnou školou. Na pozvání Souseda přišlo na loučení s létem přes 20 občanů, dětí a, až na výjimky, celkem nekonfliktních psů. Není zcela jasná souvislost s koncem léta, ale šlo o putování po zaniklých svatojánských hospodách.

Jelikož se jednalo o hospody zaniklé, proviant si každý bral s sebou. Protože trasa byla dlouhá a náročná a zásoby těžké, bylo potřeba se srdečně uvítat, zahřát a ještě před pochodem odlehčit zavazadlům. Podávala se hruškovice, protože avizované Svatojánské slzy ni­kdo nesehnal.

Voliči dostali před startem pochodu za svou odvahu přímo ve volební míst­nosti Svatojánek (Všem velmi vřele do­poručujeme jeho pozorné pročtení!!!).

Po odlehčení zásob logicky následo­vala exkurze na záchodky. Jelikož WC jsou v hasičárně, mrkli jsme i na tech­niku hasičů. Ti nám všechno ukázali, což všichni kvitovali s povděkem a sl­zou hruškovice.

Kdo nehlídal psy, šel do muzea. Kdo má rád historii, byl spokojen. Byli jsme

rádi, že nám je místostarosta zpřístupnil i mimo otevírací dobu. Ostatní se přesu­nuli k faře, kdysi hospodě Pod mramorem. Po výkladu a pohledu na dávno neexis­tující restauraci Ivanka, již jsme si symbolicky připo­menuli medovi­nou, jsme se (bez psů) přesunuli do kostela, kde všem ochotnou a za­

svěcenou průvodkyni udělala Vladěna Rattayová, rozená Prošková. Všechny to moc potěšilo.

Prošli jsme další plánované štace po sluncem zalité cestě, plné podzi­mem zbarveného listí, se ocitli u pa­mátného dubu u Herinku. Protože tam byl přístřešek, dub, kronika, krásné okolí a k bývalé záhrabské hospodě ještě daleko, rozhodli jsme se udělat tamní přestávku už zde. Jirka Bouček nám o místě samém i nejstarší značené turistické stezce v Čechách pověděl spoustu zajímavostí, mezitím stihl hle­dat psa a poslouchat svou ženu (obdivu­hodné!). Tereza mu napovídala, co ještě má říct.

Některými cestami po Záhrabské šli mnozí dokonce poprvé, tak jsme si to užili stejně jako krásného výhledu

na skálu a křížek, které jsme teď měli v úrovni očí. Pak už se pokračovalo do finiše kolem Jahodnice dolů do Sedlce. Ti, co si předtím stěžovali na cestu do kopce, teď pro změnu naříkali, že s kopce se jde ještě hůř. Útěchou jim bylo vychlazené šampaňské v hospodě U Radů. Jak slibovala pozvánka, při­píjelo se na místě bývalých pisoárů… Kdo nechtěl šampaňské, dal si po více než tříhodinovém pochodu pivo. Kdosi poznamenal, že mají pravdu ti, co tvrdí, že Soused lže, protože sliboval, že víno budou nalévat blondýny a byla tam jen jedna. Na omluvu je nutno podotknout, že druhá se týden předtím obarvila na hnědo a jinou domácí na poslední chvíli nesehnali. A tak léto i krásný vý­let skončily vesele a sousedsky U Radů s předsevzetím, že takhle pěkně by­chom mohli přivítat i jaro. Stš‚ pS

( )

( SOUSED 05)ze školky...

Kam s nimi ? (s předškoláky) Letos nám nastoupilo třetí dítě do školy. Sedlecké děti mají nejbližší školu v Loděnici. Šli jsme k zápisu a díky tomu, že v ČR je povinná školní docházka, děti mají právo do loděnické školy chodit. To byla úleva. V předškolním vzdělávání, tedy u mateřské školy, to tak totiž vůbec nebylo.

Mnozí lidé z mých přátel se divili, když jsem jim vyprávěla, že naše dvě 5 leté děti se vůbec do školek nedostaly. My­sleli si, že 5 leté děti se musí dostat do školky a musí mít někde místo. Svato­jánské děti ale ne. My totiž nikam nepa­tříme, nikam nespadáme.

Je to proto, že naše zastupitelstvo v této věci za posledních 5 let neudělalo nezbytné kroky. Nepožádalo písemně o umístění předškolních dětí do školek, nevyjednalo jim místa.

Pan starosta a místostarosta tradičně zvou ženy na oslavu Dne matek. Tento­kráte nám oznámili, že bude otevřeno muzeum. Vystoupila jsem tehdy s ko­mentářem, že se cítím jako matka dis­kriminovaná, že nemáme děti kam dát do školky. Několikrát jsem žádala pana starostu ústně o umístění dětí. Jednal s ředitelkou školy ve Vráži a v Loděnici. O výsledcích mne informoval jen krče­ním ramen. Hledání školky bylo pro mne opravdu ponižující.

Místní maminky řešily situaci růz­ným způsobem, nakonec např. i změ­nou bydliště! Zkusila jsem zápisy ve dvou školkách v Berouně, v Loděnici, ve Vráži, v zoufalství jsem zkusila i jednu školku na okraji Prahy. Nakonec jsem byla nucena vzít si v práci dlouhodobé neplacené volno. Jen zázrakem jsem o práci nepřišla.

V té době situaci asi zkomplikovala také tehdejší ředitelka Svatojánské koleje, která slibovala několik let ote­vření školky v rámci koleje. Projekt se jí nezdařil. Neměl to být ale projekt pro místní děti, což možná naši zastupi­telé nevěděli. Cílem bylo dostat sem, do čisté přírody, děti z měst. Prostě situace by vypadala tak, že lidé z Prahy by vo­zili děti sem a my místní bychom vozili děti do soukromých školek v Praze.

Naše děti do školky nakonec v před­školním věku chodily, ale v Praze, mimo své budoucí spolužáky, vytržení z pro­středí, v kterém vyrůstají a za více než polovinu mého platu. Co tedy mohu některým dalším maminkám z okolí doporučit? Ještě předtím, než na zápisy půjdete, informujte se na zastupitelstvu a požádejte písemně o umístění dětí. Nechoďte na zápisy bez tatínků, je lepší, když jste tam všichni. Je to opravdu náročné vysvětlovat dětem, proč tam nejsme vítaní. Alice Buchtová

Pár PoznámeK naVíc…

� Děti v posledním roce před nástu­pem do základní školy mají návštěvu mateřské školy povinnou a zákon ukládá obcím jim tuto docházku umož­nit a místo zajistit. Bohužel na naši obec je tento zákon krátký.

� Dokud Svatojánek vycházel pravi­delně, neopomínal hlučně vítat každé na­rozené dítě, jež omlazuje stárnoucí obec a rozmnožuje počet obyvatel. Dnes může být předškoláků v obci možná víc jak de­set. Předškolní zařízení se tak už pár let jeví nutností. Stálo by jistě za úvahu po­čítat s nárůstem obyvatelstva v Sedlci. Zájem by určitě byl i z okolních obcí.� Prostoru je v bývalém obecním úřadě spousta. Pracovní síla tu je také a dokonce se naskýtají i možnosti spo­lupráce v podobě praxe pro studenty Svatojánské koleje. Poplatky, nižší než v soukromé školce, by uhradily mzdu pracovnice ve školce bez problémů. Nová legislativa umožnila navíc vznik tzv. hlídacích skupin, takže právně je velmi jednoduché takové zařízení uvést do provozu a nepotřebuje téměř žádné investice a lze je velmi jednodušše „utlumit“, pokud je málo dětí. Ostatně možná by i v Obecné škole uvítali deset až patnáct dětských obědů denně a po celý rok navíc. Se skromným zařízením by to obecní pokladnu nezruinovalo, navíc existuje operační program, z ně­hož lze čerpat dotace.� Školku ve Svatojánské koleji bý­valá paní ředitelka Fellnerová připravo­vala dokonce ve spolupráci s nejbližšími obce mi, bohužel v poslední fázi se praž­ské arcibiskupství rozhodlo církevní školky nezřizovat a projekt zastavilo.� Pro zajímavost, co stojí soukromé školky v okolí: „Zlatíčka“ v Berouně 8 900 Kč/měsíc (nebo 300 Kč jedno do­poledne), strava 70 Kč denně. Školka U koníka v Chýni 7 500 Kč měsíčně, navíc se platí strava. Anglická školka v pražských Vokovicích (Kindergarten) 17 995 měsíčně včetně stravy a jedné hodiny denně s anglickým programem.Školka Bimbi Belli v Loděnici si účtuje 7 000 Kč včetně stravy. red

Kdo všechno žije ve Svatém Jáně?

K titulu „starousedlíka“ mám ještě da­leko a tak mi nezbývá než se pilně pídit, s kým že to chodila Jaruna zamlada, čí je který pes a vůbec, kdo všechno tu v Jáně, Sedlci i na Záhrabské žije... � 179 trvale hlášených sousedů:

95 mužů a 84 žen s průměrným věkem 37 let

� z toho polovina se přihlásila k po­bytu během posledních 20 let

� spousta dalších sousedů a chatařů� hasiči, myslivci a otužilci

� ti, kteří „více vidí pod pokličku života obce“

� ti ostatní (kteří pod ni nevidí)� mladá generace – pár desítek

větších i menších dětí do 18 let� Koťátkovi� kritici se záměrem škodit (třeba já

jsem tu první zimu sypal zasněže­nou cestu popelem i s hřebíkama...)

� členové Svatojánské společnosti� studentky Svatojánské koleje� asi 20 přihlášených psů, pár koní...� zlí lidé bránící přílivům investic� cyklisté (bikeři, silničáři, e­cyklisté)� Blik, Bác a Pepř (bájné postavičky

žijící u dubu na Herinkách)

� volejbalisté� 130 voličů a 95 volících, z toho 2 pi­

ráti a jediný volič zdravého rozumu� klíšťata (nehlášená, zato nakažená)� jeden Bulhar a jedna spisovatelka

s bulharskými kořeny� hrstka lidí vydávajících „ilegální“

tiskovinu s názvem Soused� odvážlivci, kteří ji (potají) čtou� jeden rogalista� my, obyvateléVěřím, že mezi ty bájné postavy nepatří jenom Blik, Bác a Pepř. Zatím jsem totiž poznal jen sousedy, kteří sem dávno či nedávno přišli a jsou tu rádi, ale žádné, kteří by se chtěli odstěhovat pryč... hd

(2013 )...do hospody

První naháňka skončila U KrobiánaPodzim je v plném proudu, listí na stromech nám zlátne a ve většině krmelců už zahlédneme krmivo pro srnky a jinou divokou zvěř, aby si jejich trávicí ústrojí mělo čas na příkrm zvyknout, než sníh pokryje zem.

S podzimem nastal čas naháněk. Naši sousedé jistě nepřeslechnou dunivé výstřely, ze kterých pořádně zamrazí v zádech. Obzvlášť u nás se zvuk pěkně nese mezi skalami a údolím, tříští se mezi stromy a není snadné odhadnout z jakého směru, či jak daleko od nás, rána vyšla. Myslivci nemívají vždy dob­rou pověst a zkušenosti sousedů jsou smíšené. Přece jen zacházejí se střel­nými zbraněmi a nedůvěra a nezna­lost postupů při těchto akcích v lidech vzbuzuje někdy strach.

V našich lesích je jediným, nejvyšším predátorem člověk. Pro udržení rovno­váhy a stálého počtu zvěře je potřeba přemnožené druhy tlumit a chránit tak lesní a zemědělský porost, na němž i tak vznikají často škody. Myslivecké sdružení Svatý Jan pod Skalou, jehož jsem členem, se snaží maximálně dodržovat kulturní zvyky a etické jednání ke zvěři, o kterou se mimo jiné celý rok zodpovědně stará.

U nás působí tři myslivecká sdružení. Kromě svatoján­ského Myslivecké sdružení Kozolupy a Myslivecké sdru­žení Český Kras ­Karlštejn. Hra­nici Mysliveckého sdružení Svatý Jan pod Skalou, (www.mssvatyjanpodska­lou.cz) tvoří levý břeh potoka Kačák až k mostku silnice pod obcí Sedlec. Dál je hranice tvo­řena silnicí na kraj obce Sedlec, od­

tud přes Kačák lesem na kótu 316‚8 pak severovýchodně k chatám. Dále roklí p.č. 846/1 k dálnici D5. Užitečné je vědět, že se nesmí střílet v pásmu 200m od sil­nic, obydlí a hranic honitby.

Naháňky jsou ze zákona velmi dobře organizované akce. Na začátku pro­běhne přesný zápis jmen, kontrola a zápis čísel loveckých lístků a dokladů k používaným zbraním, včetně kontroly pojištění střelců. Účastníci jsou sezná­meni s postupem a rozmístěním, speci­fiky terénu apod. Platí naprostý zákaz požívání alkoholických nápojů a ne­zřídka jsou přítomni členové policie ČR.

První letošní naháňku máme úspěšně za sebou. Vše proběhlo bezpečně a v přátelském duchu mysliveckých tradic. Bylo uloveno 12 kusů divokých prasat, což potěšilo i mnohé, zvěřinu milující, sousedy. Všichni si tak mohli pochutnat na zvěřinových specialitách místního kuchaře v hospůdce U Kro­biána. lucie GreenidGe

nový nájemce vybrán Tak jako minule, se na zasedání zastupitelstva nejdříve hlasovalo a teprve poté s přítomnými občany diskutovalo. Bylo zjevné, že zastupi-telstvo mělo své rozhodnutí již před veřejnou schůzí vyřešeno a tak se mohlo občanům plně věnovat.

Bod jednání byl jediný – výběr nájemce pro Obecnou školu. Jistě víte, že byla vybrána firma JESO Translation s. r. o. a obecní rozpočet bude mít na straně příjmů za restauraci, salonek a téměř 40 hotelových lůžek celých 15 tisíc ko­run měsíčně. Zda bude desítky tisíc z rozpočtu na objekt rovněž doplácet tak jako v minulosti, je třeba sledovat. Z projektu vítězné firmy mj. vyplynulo, že zboží bude přednostně odebírat od místních dodavatelů, což vyloudilo na tvářích přítomných pobavené úsměvy.

Vítězná“ částka je hodně pod reálnou tržní hodnotou, není divu. Výběrové řízení proběhlo za pár týdnů a navíc po sezoně. Starosta i místostarosta neopo­mněli zdůraznit, že prý několik uchazečů odstoupilo, když zjistili, že tu máme ve vesnici „zlé lidi“, kteří píšou různé petice. Zlými jsme především my, co píšeme Souseda, ale i ti, co ho se zájmem čtou a dokonce i ti, co si dovolili podepsat pe­tici, že chtějí Obecnou školu pronajímat za transparentní tržní cenu. A jak ně­kolikrát místostarosta Ševčík emotivně zopakoval, šíříme prý demagogii a dezin­formace…To asi nepotřebuje komentáře.

Proč hledání nájemce skončilo zkla­máním, odhlédneme­li od neblahé role „zlých lidí“ ve vsi? Proč se nepřihlá­sil jediný zájemce z oboru hotelnictví? Ukázalo se chybou, že zastupitelstvo nepřijalo návrh svého člena F. Vycpálka a nestanovilo minimální výši nájmu (sta­rosta Ing. Vokál se tehdy obával, že když napíšeme 25 000 Kč, tak nám budou zá­jemci nabízet jen o málo víc). Rovněž se potvrdily obavy, jež zhusta zazněly z řad veřejnosti ještě před vypsáním výběro­vého řízení, že v tak krátkém čase nelze kvalitního solventního uchazeče sehnat a prověřit. Navíc zastupitelstvo nedbalo ani připomínek, aby na soutěž najalo odbornou specializovanou firmu. Pro­pagace byla rovněž nedostatečná, takže výsledek je takový, jaký je. Přejme si jen, aby se novému nájemci povedlo obstát a vybudovat nejen prosperující podnik a zázemí pro turisty, ale i místo kam bu­dou všichni místní rádi chodit. pS‚ nek

co se děje v zámečku?

Kolem loděnického zámečku jezdíme stále a za ta léta už jsme si zvykli nejen na křovím a býlím zarůstající vinici, ale i na chátrající budovu, která spěla po­zvolna k trvalé zkáze. Poslední dva roky ale místo ožilo řemeslníky a technikou, objevily se lesklé báně věžiček a kříže na střeše, budova dostala nový kabát. Loděnická dominanta budí dojem jako něco mezi hotelem a kostelem, nebo

hotel pro věřící… Co se tam ve skuteč­nosti děje?

Zámeček koupil od restituentů, kteří se léta nemohli dohodnout mezi sebou, ruský podnikatel Andrej Kruglikov. Po­dle rusky vycházejícího časopisu Praž­skij Telegraf tu buduje hotel a zároveň místo pro „duchovní i tělesnou terapii“. Těžko říct, co si pod tím představit. Ob­noven má být i kdysi slavný vinohrad a vinná réva se o místo podělí se sluneč­ními kolektory na výrobu solární elek­třiny. Před samotným zámkem rovněž vznikne velké parkoviště. nek

( SOUSED 05)zprávy – drby – zajímavosti

existovala tajná štola?K Berounce podél Kačáku je to ze Sedlce asi 7 km. Kdo tuto krásnou procházku absolvuje, vyjde nejen u ústí Kačáku do Berounky, ale i v těsném sousedství bývalého vápencového lomu Alkazar, za-kousnutého do boku pravěkého hradiště Kozel.

Tento čtyřetážový stěnový lom byl v provozu v první polovině minulého století (do r. 1940) a vedla odtud úz­kokolejná dráha směrem na Beroun. V lomu je systém podzemních štol, který pochází z konce II. světové války

a měl sloužit jako tajná továrna s kry­cím názvem Kainit pro výrobu zbraní pro německou armádu. A protože dru­hou podzemní továrnu měli Němci v komplexu lomů „Amerika“, existuje dokonce legenda, že obě továrny mohly být propojeny dlouhou, několikaki­lometrovou štolou. Jenže tu se zatím nalézt nepodařilo V 50. letech tu byl skladován radioaktivní odpad z jáchy­movských dolů a proto jsou podzemní prostory uzavřeny neprostupnými be­tonovými clonami. Některé štoly jsou ovšem přístupné v délce až několik de­sítek metrů.

Název Alkazar pochází z arabštiny. Maurové na dobytých územích Špa­nělska stavěli hrady a pevnosti, jež se nazývaly „alcásar“. Trempové si tento romantický název oblíbili a pojmeno­vali jím zdejší lom. Název se tak vžil, že časem pronikl i do map. Dnes je lom rájem horolezců a občas i filmařů. Kromě jiných se tu točil film „Zlatoko­pové z Arkansasu“ v koprodukci Itálie, Francie a NDR, kde se zaskvěl i český sexidol Olinka Schoberová. V roce 2011 tu byl Českým horolezeckým svazem vybudován historicky první lezecký park. red

Poděkování hasičůNa členské schůzi našeho sboru jsme mimo jiné také řešili, jak smysluplně využít částku obdrženou z výstavy foto­grafií v Sedlci. Padl návrh na zakoupení elektrocentrály pro zásahové a ob­dobné účely. Líbilo se nám to i proto, že zrovna letos v Sedlci po bouřce nešel několik dní proud a kdyby se tato situ­ace opakovala, již máme pro ni řešení. Centrála má výkon 2800 W, takže po připojení prodlužováků, kterých máme relativně dost, utáhne klidně i 15 mra­záků. Je to stroj stavěný na trvalý pro­voz a měl by něco vydržet…

Děkujeme ještě jednou za příspěvek, který byl významným základem a po doplnění z našich zdrojů se elektrocen­trála ocitla v hasičárně. Ještě bychom ji chtěli pokřtít (pojmenovat) a by bylo za­jímavé, jestli by sousedi nenašli nějaké vhodné jméno. FrAntišek vycpálek

Je libo bažanta?Sousedé, říkejme jim JŠ, se rozhodli, že jejich pes si bude vydělávat sexem. Ne nějakým nahodilým na sedlecké magistrále a okolních stezkách, nýbrž pečlivě výběrovým, podloženým cer-tifikátem o příslušných zkouškách.

Několikeré pokusy, které Dan-tus (jméno je vymyšlené a jakákoli podobnost se skutečností je čistě náhodná) nebral jako výcvik ale pří-jemný výlet a zpestření nudného venkovského života a kratochvíli v rozmanité psí společnosti, skončily nezdarem. Rozhodně neměl v úmyslu si výlet kazit nějakou drezúrou a na skutečnost, že od úspěchu se bude odvíjet jeho sexuální život, kašlal.

Ona zkouška spočívá v tom, že cvičitel s živou koroptví či bažan-tem odejde asi 300 metrů daleko. Pes je má vystopovat, ale nesmí se

jich dotknout. Za-tímco v první části Dantus exceloval, v druhé se neudržel a počet koroptvích obětí rostl. Aby se dostalo živých ko-roptví i na ostatní uchazeče o certifi-kát, musel nakonec chodit jako po-slední. Ne nadarmo mu ostatní psi pře-zdívali bažantí vrah.

Nakonec se majitelé rozhodli pro domácí „doučování“ před opravnými zkouškami a v širokém okolí skoupili všechny živé ba-žanty. O tom, jak výcvik pokračuje, svědčí krvavé stopy na trávě zahrady, peří vzná-šející se nad Sedlcem a jídelníček v rodině JŠ. Pondělí: bažant na víně. Úterý: bažant na paprice Středa: pečený bažant s nádiv-kou. Čtvrtek: bažant a la kuře… nek

(SOUSED 05 )Dnešní dopis pro vás napsali Alice Buchtová, Jan Dobeš (hd), Lucie Greenidge, Stanislav Štěpánek (nek, stš), Pavel Szappanos (ps) a František Vycpálek. Příspěvky, náměty i připomínky zasílejte na mail muj-soused@seznam.cz