Jaroslav Pulkrábek

ŠUMAVSKÉ POVÍDÁNÍ

aneb

Co v kronikách nenajdete

Volary 2012

Vydalo

Nakladatelství Petr Čmerda - DriftBooks

Tolarova 355, Volary

jako e-knihu No. 1 v roce 2012

(pouze elektronické vydání)

Copyright © Jaroslav Pulkrábek, 2012

Cover, Ilustrations © Marie Petrmanová 2012

odpovědný redaktor: Petr Čmerda

ISBN 978-80-87741-00-9 (Formát PDF)

ISBN 978-80-87741-01-6 (Formát ePub)

ISBN 978-80-87741-02-3 (Formát MobiPocket)

ObsahMilí čtenáři,................................................................................6 Uhlíky od Zaunova mlýna ........................................................8Lakotný Stuil ...........................................................................12Pasáček a divous......................................................................14Ježíšova skála ..........................................................................17Podzemní jezero.......................................................................19Žabí zlato ................................................................................22Stěhování kostela ....................................................................25O černém jezdci.......................................................................28Znesváření sedláci ...................................................................30Bezdětný košíkář musel v noci ženu ze stavení vyhnat...........33Bláznivý mlynář.......................................................................35Čertova rýha.............................................................................39Mlhavci a soumar.....................................................................41Pytláka napravili duchové........................................................45Lakotný Sepp ..........................................................................47Poklad v pralese.......................................................................50Vražda v hostinci......................................................................52Odpuštění staré Kobzové.........................................................56Dřevěný pařát...........................................................................58Posvátný strom.........................................................................62Pokání mladého Brauna..........................................................64Vděčná mlha............................................................................68Noční můra...............................................................................70Napravený Joachim..................................................................74Kočka z Huťského Dvora.......................................................76

Lidská závist............................................................................80Čertovo vidle............................................................................82Hamižný chalupník..................................................................86Unesené dítě.............................................................................88Pramen svatého Josefa.............................................................91Ochránce nebožtík...................................................................93Hadí vděk.................................................................................96Pokažená poprava....................................................................98Zázračná studánka..................................................................101Smrt nemluvněte....................................................................103Smrtící pařát...........................................................................106Duch hádavé stařeny..............................................................108Čarodějnice Háta ...................................................................111Uzdravení mladého soumara..................................................113Ukradený zvon.......................................................................116Zlatá lžíce z Kunžvartu..........................................................118Adler s dlouhým nosem.........................................................121Smrt pro trochu trávy.............................................................123Had hospodáříček...................................................................126Pozdrav z onoho světa...........................................................129Smrtící chodba pod vimperským zámkem.............................132Vodnické zpívání ...................................................................134Nedůtklivý kámen..................................................................137Poslední tanec........................................................................139Hejkal a řeznický tovaryš.......................................................142

Milí čtenáři,

když jsem na konci prázdnin před třemi lety vymýšlela novou rubriku Prachatického deníku Vypráví se, že …. vůbec jsem netušila, že jednou bude mít na sto padesát dílů. Tehdy mě ani nenapadlo, že by „pověstí“ z Prachatického deníku mohlo být tolik, aby vystačily na knihu. První pověst sice už dávno odvál čas, ale Vy, milí čtenáři, máte právě ve svých čtečkách padesát příběhů Jaroslava Pulkrábka s názvem Šumavské povídání aneb Co v kronikách nenajdete.

Když se blíží konec pracovního týdne, těším se, jaké nové vyprávění mi autor doručí na stůl. Těším se ale také na to, co řeknou čtenáři sobotního vydání Prachatického deníku na novou „pověst“ z historie šumavských luhů a hájů. Nutno podotknout, že příběhy jsou smyšlené a jen malý střípek z nich se snad někdy, někde, někomu stal. Teď se moc těším, co řeknete Vy, moderní čtenáři u svých elektronických čteček, iPadů a jiných tabletů.

Když se k příběhům připojila ilustrátorka Marika Petrmanová, přiznám se, že jsme s autorem a ředitelkou Městské knihovny v Prachaticích Hankou Mrázovou začali vážně uvažovat nad tím, jak by bylo skvělé dát pověstem ucelenou tvář a nabídnout je pěkně pohromadě všem, kdo mají

rádi vyprávění ze života svých předků. Proto jsem ráda, že nápad rozšířil a zrealizoval Petr Čmerda a jeho právě narozené Šumavské nakladatelství e-knih Drift(e)Books.

Když se vydání povedlo, přeji knize Šumavské povídání aneb Co v kronikách nenajdete tisíce nových čtenářů, kteří řádky v elektronických čtečkách v zhltnou jedním dechem, budou se k příběhům stále vracet a doufám, že se budou dožadovat dalších.

Jana Vandlíčková, šéfredaktorka Prachatického deníku

Uhlíky od Zaunova mlýna Volary

Jihozápadně od Volar, hodinku cesty od farního kostela svaté Kateřiny, stával starobylý Zaunův mlýn. A na vršku cestou k němu pak velký dřevěný kříž s malovaným plechovým korpusem Ježíše Krista. Kdysi ho tam vystavěl neznámý dobrodinec. Snad ku potěše duše poutníků, snad proto, že jej tížil nějaký velký hřích.

Jedné zvláště kruté šumavské zimy se tudy ubírala chudinká volarská dělnice domů z posluhy. Před několika měsíci přišla o práci v továrně na zpracování dřeva, a tak nyní chodila za výdělkem, který se vyskytl ve dvoře nedaleko mlýna. Za tmy se každé ráno vydávala na cestu, za tmy se vracela. V pondělí stejně jako v neděli, po sedm dní v týdnu. Sněhem zavátá úvozová cesta jí promáčela vlněnou sukni a sníh si pomaloučku hledal cestu i do slámou vycpaných dřeváků.

Cesta k vršku, kde kříž stával, vedla lesem. Už se těšila, že se mezi stromy alespoň trochu schová před větrem, který jí na lukách z těla odebral poslední zbytky tepla.

Toho dne však její pozornost upoutal oheň, hořící sotva metr od paty kříže. Pomyslela si, že jej dřevorubci zřejmě špatně uhasili a vítr pak znovu rozfoukal. Či snad zůstal hořet po některém z tuláků.

Z věže kostela svaté Kateřiny odbíjel zvon klekání, a tak se na chvilku zastavila, aby se krapet ohřála. Musela však pospíchat domů. Byly zrovna Hromnice, chtěla stihnout večerní bohoslužbu a odnést si posvěcenou svíčku pro zlé časy. Jen co při bimbání zvonu odříkala modlitbu Anděl Páně, už pomýšlela na odchod. Aby si na cestu odnesla alespoň trochu toho teplíčka, nabrala pár uhlíků do omláceného plecháčku a při chůzi jej pak svírala pevně v dlaních. Ušla však jen pár desítek metrů, uhlíky zhasly a hřát přestaly.

Už už je chtěla odhodit do sněhu, avšak při pohledu do plecháčku nespatřila černé vyhaslé uhlíky, ale třpytivé zlaťáky, jako by zrovna spadly z raznice mincmistra.

Nevěřícně zírala na to nenadálé bohatství a strach se mísil s radostí. Nevěděla, zda má mince i s hrnečkem zahodit a spěchat domů, nebo si cestou zvesela výskat. Nejednou slyšela vyprávět o tom, jak se nečekaně nalezený poklad proměnil v listí či hejno myší, a málokterý ten příběh končil šťastně. Když se ale trochu vzpamatovala, rychle se otočila a svírajíc křečovitě plecháček, uháněla zpátky ke kříži, nabrat si ještě pár kouzelných uhlíků, ať však hledala, jak hledala, po ohni nebylo ani památky. Jen neporušená bílá plocha, kterou protínal řetěz jejích vlastních stop vedoucích bez zastavení kolem kříže.

Pospíchala tedy rychle domů. Cestou stále prohlížela mince, zda se opět nepromění ve vyhaslé uhlíky, listí, myši nebo něco podobného. Doma strčila malý poklad do kredence a celou noc

nespala ze strachu, že ráno bude nenadálé štěstí pryč. Snad co půl hodiny je chodila kontrolovat, avšak zlaté mince zůstaly i nadále mincemi.

Dívka, nyní už rozhodně ne chudá, si za ně pořídila tkalcovský stav, který jí společně s její pílí pomohl z bídy. Po čase si našla mládence a spokojeně s kupou dětí dožila požehnaného věku.

Způsob, jakým si pomohla k živobytí, nezůstal utajen a mnoho lidí se vypravilo v noci ke kříži v naději, že i oni si odnesou alespoň pár zlaťáčků. Na oheň, natož poklad, však zřejmě již nikdo nikdy nenarazil, nebo si alespoň to tajemství nechal pro sebe.

Poslední tanecStrážný

Kolářský tovaryš Martin narukoval, a nutno říci, že se mu vojenské řemeslo nikterak nezamlouvalo. A tak, když válečné běsnění na okamžik ustalo a páni své žoldnéře propustili, vyhlédl si v místě, kde zrovna stál, polorozbořenou chalupu, jejíž obyvatele válka dávno vyhnala či snad umořila, a snažil se tu na všechny ty prožité útrapy zapomenout.

Žil by si tam u Splavského močálu na dohled od kunžvartského hradu vcelku spokojeně, jenže smrt, kterou v uplynulých letech sám často rozséval, jej dohonila. Padající strom ho těžce zranil a daleko od všech jej čekalo bolestné umírání. Ale i zubatá má uznání, a jelikož Martin nejednou v boji prokázal milosrdenství, dostal šanci. Chce-li žít, musí den co den vyjet s vozem ke Kamenné hoře, naložit balvan a ten vhodit do močálu. Nestihne-li to dříve, než na kunžvartském kostele odbije půlnoc, přijde si pro něj smrt nadobro.

Co dělat. Mladý kolář měl život rád, a když si ho mohl po tom vojenském trmácení konečně trochu užít, nechtělo se mu pod zelený drn. Den co den tedy vyjížděl s povozem k hoře, naložil kámen a svrhl ho do bažin. Tak tomu bylo i tentokrát.

Když dokončil práci kolem chalupy, zapřáhl kobylku a vyjel směrem k hradu. Naložil balvan a ten o hodinku později žbluňkl do tůně. Martin se otočil, že půjde, než se setmí, ještě po nějaké robotě, když tu se mu za zády ozval švitořivý smích. Ohlédl se a na břehu bažiny se na něj usmíval hned tucet líbezných vodních víl či lesních žínek. Martin byl na tom světě docela sám a tady jedna ženština krásnější než ta druhá.

Však ani on nebyl žádný obejda. Slovo dalo slovo, a protože v Haidmühle byla zrovna ten večer tancovačka, vyrazili tam. Kolářský tovaryš nehleděl na závistné pohledy bavorských mládenců a tancoval jak o život. Minula noc, přeběhl den, a komu by se chtělo opustit tak milé společenství?

Opět zapadlo slunko za šumavské vrchy a Martin, oslněn krásou svých tanečnic, dočista zapomněl na svou každodenní povinnost. Až když z kostelní věže odbíjela půlnoc, uvědomil si, že ten právě skončený tanec byl jeho poslední.

Dvanáctkrát udeřil zvon, dvanáct polibků dostal Martin na rozloučenou s tímto světem, a tak se mu v objetí lepých děv umíralo o ždibíček lehčeji. Martina pohřbili v rohu kunžvartského hřbitova, chalupu časem pohltil les a jen bažiny a Kamenná hora, na které později kdosi vystavěl kapličku, dodnes pamatují poblouznění mladého koláře.

Hejkal a řeznický tovaryšŘepešín

Řeznický tovaryš Benda svému řemeslu ostudu rozhodně nedělal. Chlap jak hora, sílu, že by vola pěstí zabil, a pořád při chuti. Jak neměl k snídani kus masa, tak s ním nebyla řeč. Leda až po svačině. A při takové postavě není třeba dodávat, že by se mu do cesty nepostavil ani čert.

Jednoho léta ho poslal mistr do Řepešína, aby tam převzal nějaké volky. Ze Stachů do Řepešína je to pořádná štrapáce a navíc pořád z kopce a do kopce. Ale v těch dobách na nějakou tu míli nehleděli, a kam došli za den, bylo vlastně za humny.

Benda si vypočetl, že z chalupy vyjde po obědě, večeři si dá u strýce ve Vimperku, přespí v lese tak, aby byl ráno u sedláka a večer zas s volky zpátky ve Staších. Cesta Bendovi utíkala jedna radost. Kde to šlo, zkrátil si cestu přes louku či les a nevyhýbal se žádnému kopci. Strýc mu ve Vimperku na cestu přibalil krajíc chleba a na dva palce tlustý flák špeku, aby před spaním netrpěl hladem. Zapadající slunko jej zastihlo na Včelné, kolem Důrovic statku si to rázoval do Řepešína a tma jej zastavila až nad Čertovou strání. Ráno si přivstane a ještě zastihne řepešínské u snídaně.

Hodil kabát na zem, ukousl kus špeku a už by málem spal.

Jenže se ozval nelidský řev. Benda měl pro strach uděláno. Kdyby byl řev trochu tišší, asi by se ani neprobudil a jindy by při takovémto rámusu dostal jen vztek, že ho někdo okrádá o zasloužený spánek.

Tentokrát však pocítil něco, co nikdy před tím. Strachy se mu rozklepala kolena. Benda z toho byl trochu paf. Hlava nazlobená a tělo se třáslo hrůzou. Řev nepřestával a řeznický mládenec ani neměl čas sledovat, co se děje kolem, jak byl udiven z toho svého strachování. Ani by si nevšiml, že proti němu sedí prapodivné stvoření. Chlupatá a mechem porostlá postava ve starém mysliveckém kabátě, na hlavě klobouk z bukové kůry a dlouhý a křivý nos. A tlamu, že by spolkla naráz malé sele. Benda sedí, neví co dělat a vykuleně hledí na toho nezvaného hosta. Protože byl duše prostá, ale dobře vychovaná, sáhl do pytle a vytáhl špek. Ten pak rozřízl na dva stejné díly a jeden podal tomu hastroši. Hastroš přestal řvát. Slupl špek jak malinu a chlupatou paží si utřel tlamu. Pak přistoupil k Bendovi, chytl mu hlavu do dlaní a mírně stiskl. Benda cítil jemné brnění a pak se propadl do tmy. Když se probral, svítalo a brnění v hlavě bylo pryč. Pryč byl i hejkal, ten noční návštěvník, a na pařezu po něm zůstal jen právě polapený zajíček.

U sedláka v Řepešíně se dozvěděl, že mu strach zachránil život. Kdyby se totiž hejkalovi postavil nebo se vysmál jeho zjevu, byl by ho na místě roztrhal. A i za ten kus špeku se Bendovi dostalo královského daru. Od té doby, i kdybyste ho se zavázanýma očima postavili doprostřed hlubokého lesa, bez omylu našel cestu domů a ani jednou o kořen či kamení neklopýtl.

Vodňanská 7

383 01 Prachatice

Tel.: 388 314 925

GSM: 724 020 789

e-mail: redakce.prachaticky@denik.cz

www.prachaticky.denik.cz

….. to si jinde nepřečtete

Připravujeme:

Petr Čmerda & Roman Kozák

v edici Podivuhodné driftování

ECCE HOMO aneb Hledání člověka

Cílem naší podzimní výpravy se stala malinká, zcela nevýznamná vesnička zvící deseti baráčků, ležící uprostřed luk švýcarského kantonu Schwyz. Jedinou zajímavostí je její jistě

nezvyklý název – Ecce Homo.

Ano, …ejhle člověk. Ani před odjezdem, ani během celé cesty jsem vůbec netušil, že tento víceméně recesistický nápad

se stane naprosto dokonalým obrazem celého našeho cestovatelského roku a to i přesto, že jsme nakonec kvůli

špatnému počasí tento „vrcholový bod“ nedobili. I to totiž ve zpětném pohledu odráží celkově uvolněný ráz expedice. Ale

pojďme od začátku…

Sledujte naše stránky www.driftbooks.eu

Připravujeme:

Nakladatelství Driftbooks se chystá vydat jako e-knihy:

Roman Kozák

Pohádky ze šumavských lokálek I, II

Ivo Stehlík

Dřevorubecké pohádky

Roman Kozák

Hotelový sluha u každého vlaku

Jaroslav Pulkrábek

Šumavské povídání 2. díl

Roman Kozák

Příběhy schované v žule

A další knihy zaměřené zejména na regionální, šumavskou tématiku.

Nakladatelství Petr Čmerda - DriftBooks

Tolarova 355, Volary

jako e-BOOK No. 1 v roce 2012

(pouze elektronické vydání)

Copyright © Jaroslav Pulkrábek, 2012

Cover, Ilustrations © Marie Petrmanová 2012

odpovědný redaktor: Petr Čmerda