portal.szspraha1.czportal.szspraha1.cz/szs/portal.nsf/0... · web viewpři vředové chorobě s...
TRANSCRIPT
Poruchy trávení a jejich léčba
Absolventská práce
Michaela Šílová
Vyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6
Studijní obor: Diplomovaný farmaceutický asistentVedoucí práce: Mgr. Martina Husárová
Datum odevzdání práce: 20. 4. 2012Datum obhajoby:
Praha 2012
Čestné prohlášení
Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité prameny jsem uvedla podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a zdrojů informací.
Praha 22. dubna 2012……………………… Podpis autorky
Poděkování
Děkuji Mgr. Martině Husárové za odborné vedení absolventské práce, podnětné rady a připomínky.
Souhlas s použitím práce
Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla půjčována ve Středisku vědeckých informací Vyšší odborné školy zdravotnické a Střední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo nábřeží 6.
…………………………………Podpis autorky
Abstrakt v českém jazyce
ABSTRAKT
Šílová MichaelaPoruchy trávení a jejich léčbyVyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábřeží 6Vedoucí práce: Mgr. Martina HusárováAbsolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2012, 61 stran
Tato absolventská práce se zabývá poruchami trávení či funkcí gastrointestinálního traktu a následně jejich terapií. První část se věnuje anatomii a fyziologii trávicí soustavy, včetně žláz gastrointestinálního traktu. Připojena jsou grafická znázornění zažívacího traktu včetně popisu jeho orgánů. Následující druhá část se zabývá samotnými poruchami. V této kapitole jsou popsány charakteristiky jednotlivých poruch, okolnosti jejich vzniku a z nich vyplývající projevy. Pozornost je věnována i komplikacím daných zdravotních potíží. V části kapitoly zabývající se vředovou chorobou bude stručně popsáno působení Helicobacter pylori na žaludeční sliznici. Třetí a zároveň poslední kapitola je zaměřena na terapii již popsaných poruch. Přiblížena je jak nefarmakologická, tak především farmakologická léčba. V částech, které se zabývají farmakologickou terapií, jsou popsány skupiny léčiv používané v dané problematice. Mezi tato léčiva se řadí acida, antacida, antagonisté H2 – receptorů, střevní eubiotika, adsorbencia, inhibitory střevní motility, střevní antiseptika, antiemetika, deflatulencia, choleretika, inhibitory protonové pumpy, látky změkčující stolici, objemová laxativa, salinická projímadla, osmoticky působící laxativa, kontaktní laxativa, prokinetika a trávicí enzymy. Konkrétně jsou popsány účinné látky těchto skupin. Do zmíněného popisu jsou zahrnuty charakteristiky účinných látek, jejich indikace, kontraindikace, nežádoucí účinky a dávkování. Ke každé látce jsou uvedeny příklady nejčastěji vydávaných OTC léčiv i přípravků vydávaných na lékařský předpis. Práce je zaměřena především na terapii trávicích obtíží volně prodejnými přípravky, a to z důvodu zvyšujícího se trendu samoléčby.
Klíčová slova:Poruchy trávení, gastrointestinální trakt, anatomie a fyziologie trávicí soustavy, dyspepsie, pálení žáhy, refluxní ezofagitida, průjem, zácpa, nadýmání, vředová choroba, Helicobacter pylori, terapie.
Abstrakt v anglickém jazyce
ABSTRACT
Šílová MichaelaPoruchy trávení a jejich léčbyDigestive disordersVyšší odborná škola zdravotnická a Střední zdravotnická škola, Prague 1, Alšovo nábřeží 6Tutor: Mgr. Martina HusárováGraduate work, Prague: VOŠZ a SZŠ, 2012, 61 pages
This graduate work deals with digestive disorders and functions of gastro-intestinal tract and subsequently their therapies. The first part is devoted to the anatomy and physiology of the digestive system including the glands of the gastro-intestinal tract. The attachment of the work includes the graphical representations of the digestive tract and description of its organs. The second part deals with digestive disorders. This chapter describes the characteristics of the particular disorders, the circumstances of their creation and resulting manifestations. Attention is paid to the health problems and complications. This chapter deals with ulcer disease describing briefly the effect of Helicobacter pylori on gastric mucous membranes. The third and last chapter focuses on the therapy has already described disorders. Non-farmacological treatment and mainly farmacological treatment will be approach in this part of the work. In parts, which deals with pharmacological therapies, are described the groups of medicaments used in the issue. These medicines include acids, antacids, antagonists of H2 – receptors, intestinal eubiotic drugs, adsorbents, inhibitors of intestinal motility, intestinal antiseptics, antiemetics, drugs against flatulence, drugs affecting bile, proton pump inhibitors, stool softening drugs, bulk laxatives, contact laxatives, prokinetic agents and digestive enzymes. These groups specifically describe the active substances. The description is about the characteristics of the active substances including their indications, contra-indications, side effects and dosage. Each substance introduces examples of the most frequently dispensing over-the-counter drugs and examples of drugs bound to the recipe. The work focuses mainly on the therapy for the digestive complaints dispensing by over-the-counter drugs because of the increasing trend of self-medication.
Key words:Digestive Disorders, Gastrointestinal Tract, Anatomy, Physiology of the Digestive System, Dyspepsia, Heartburn, Reflux Esophagitis, Diarrhea, Constipation, Flatulence, Ulcer Disease, Helicobacter pylori, Therapy.
ObsahÚvod.....................................................................................................................................8
1 Anatomie a fyziologie trávicího ústrojí...........................................................................9
1.1 Dutina ústní..................................................................................................................9
1.2 Hltan (pharynx)...........................................................................................................10
1.3 Jícen (oesophagus).....................................................................................................10
1.4 Žaludek (ventriculus)..................................................................................................10
1.5 Dvanáctník (duodenum).............................................................................................11
1.6 Tenké střevo (intestinum tenue)................................................................................11
1.7 Tlusté střevo (intestinum crassum)............................................................................11
1.8 Slinivka břišní (pankreas)............................................................................................12
1.9 Žlučník (vesica fellea)..................................................................................................12
2 Onemocnění (poruchy) trávicí soustavy........................................................................14
2.1 Dyspepsie...................................................................................................................14
2.2 Pálení žáhy (pyróza)....................................................................................................15
2.3 Vředová choroba (peptická choroba).........................................................................17
2.4 Zvracení (vomitus)......................................................................................................19
2.5 Průjem (diarhea).........................................................................................................20
2.6 Zácpa (obstipace).......................................................................................................22
2.7 Nadýmání (plynatost).................................................................................................24
3 Terapie poruch trávení.................................................................................................26
3.1 Terapie dyspeptických obtíží......................................................................................26
3.2 Terapie refluxní ezofagitidy a pálení žáhy...................................................................30
3.3 Terapie vředové choroby............................................................................................34
3.4 Terapie průjmu...........................................................................................................39
3.5 Terapie zácpy..............................................................................................................44
3.6 Terapie nadýmání.......................................................................................................50
3.7 Terapie příznaků a doprovodných poruch GIT............................................................51
Závěr...................................................................................................................................57
Seznam použité literatury a zdrojů informací.......................................................................58
Seznam obrázků a tabulek...................................................................................................61
Úvod
Práci zaměřím především na terapii trávicích obtíží volně prodejnými přípravky, neboť
v současnosti dochází ke zvyšující se oblibě samoléčby. Domnívám se, že postižení
trávicími obtížemi je v současnosti stále více aktuální, a to především v důsledku špatné
životosprávy, stresu a nedostatku odpočinku.
8
1 Anatomie a fyziologie trávicího ústrojí
Organizmy mohou vykonávat své životní funkce za přispění energie, kterou získávají
z živin. Pro příjem živin, tekutin, vitamínů a minerálů se vyvinul trávicí systém
= gastrointestinální trakt (GIT). (4, 5)
Funkce trávicího systému:
trávení – mechanické a chemické zpracování potravy;
vstřebávání – přestup látek stěnou GIT do krve nebo lymfy;
přeměna a skladování živin – probíhá především v játrech;
vylučování – odstranění nestrávených zbytků potravy a zplodin metabolizmu.
Trávicí trakt je trubice začínající ústy a končící řitním otvorem. Potrava a další látky se
pomalu sunou celou jeho délkou a jsou postupně rozkládány na jednoduché částice,
které tělo dokáže vstřebat. Jsou to jednoduché cukry rozložené tukové látky,
aminokyseliny, vitamíny, minerály a voda. Po vstřebání využitelných složek se
trávenina vlivem střevních bakterií mění ve stolici a odchází z organizmu. S
trávicí trubicí souvisí další orgány, žlázy, které produkují sekrety nezbytné pro trávení.
Jsou jimi slinné žlázy, slinivka břišní a játra. (4, 5)
1.1 Dutina ústní
Je to prostor ohraničený patrem, rty a tvářemi. Spodní část dutiny tvoří jazyk připojený
svaly k dolní čelisti. V horní i dolní čelisti jsou zasazeny zuby. (7)
Funkce související s trávením:
příjem potravy (sáním či kousáním);
příprava potravy na další zpracování (rozmělnění zuby, zvlhčení, vyrovnání
teploty, začátek trávení škrobů slinnou α-amylázou);
zprostředkování chuti (látky mohou působit na chuťové pohárky až po svém
rozpuštění ve slinách);
tvorba sousta jazykem a zvlhčení a obalení sousta hlenem, který brání poškození
sliznice jícnu při polykání;9
zprostředkování polykacího reflexu.
Funkce nesouvisející s trávením:
nespecifická imunitní ochrana organizmu (lysozym ve slinách má baktericidní
účinky, tvorba IgA – sekrečních protilátek);
artikulace. (4, 5)
1.2 Hltan (pharynx)
Trychtýřovitá trubice dlouhá 12-15 cm, jejíž horní část slouží k dýchání a spodní část
k trávení, má také polykací funkci.
Části: a) nasopharynx – nejširší část, průměr 2,5 cm;
b) oropharynx – ústní část, velké množství lymfatické tkáně;
c) laryngopharynx – hrtanová část hltanu;
d) hrtan přecházející v jícen. (7)
1.3 Jícen (oesophagus)
Má pouze transportní funkci, potrava se pohybuje peristaltickými pohyby do žaludku.
Na konci jícnu se nachází svěrač, který brání zpětnému toku žaludečního obsahu do úst.
(4, 5, 7)
1.4 Žaludek (ventriculus)
Tento dutý vakovitý orgán má obsah průměrně 1,5 litru. Stěna je pokryta výstelkovým
epitelem obsahujícím buňky, které produkují žaludeční šťávu. Ta obsahuje
enzym pepsin (vzniká z pepsinogenu působením HCl), který zahajuje štěpení bílkovin na
jednodušší složky, dále šťáva obsahuje kyselinu chlorovodíkovou. Tato kyselina tvoří
vhodné prostředí pro činnost pepsinu, také ničí bakterie přicházející do žaludku.
Výjimkou je bakterie Helicobacter pylori, která tomuto kyselému prostředí odolá a je
jedním z faktorů vzniku vředové choroby. Důležitou složkou žaludeční šťávy je
i vnitřní činitel umožňující vstřebávání vitamínu B12, který je nezbytný pro správnou
krvetvorbu. (4, 5, 7)
Porušení ochranné bariéry mucinu je také dalším faktorem vzniku vředového
onemocnění. Tato bariéra může být narušena i léčivy, jako jsou například salicyláty,
nesteroidní antiflogistika (NSAID) a kortikoidy.
10
Svalovina žaludku umožňuje pohyby, které promíchávají žaludeční obsah a následně ho
transportují do dvanáctníku. Žaludek a dvanáctník jsou odděleny pylorickým svěračem
(vrátníkem), který propouští tráveninu po malých částech do duodena. (4, 5, 7)
1.5 Dvanáctník (duodenum)
Tato počáteční část tenkého střeva měří přibližně 12 palců (1 palec = 2,5 cm).
Ústí zde vývody žlučových cest a slinivky břišní, díky kterým sem přitéká žluč
a pankreatická šťáva. Těmito sekrety a střevní šťávou dochází k rozštěpení tráveniny na
jednoduché složky, které jsou následně vstřebávány celou délkou tenkého střeva.
Vznikají zde i regulační látky řídící sekreci slinivky břišní a žluče. (5, 7)
1.6 Tenké střevo (intestinum tenue)
Na výše zmíněný dvanáctník navazují další úseky tenkého střeva, jsou jimi lačník
(jejunum) a kyčelník (ileum). Tento nejdelší úsek trávicí trubice měří asi 6 až 7 metrů.
Sliznice je tvořena miliony drobných výrůstků, které se nazývají klky, ty jsou dále
pokryty mikroklky. Tímto způsobem vzniká obrovská plocha střevní stěny, dík níž se
vstřebávají různé chemické látky, jako jsou vitamíny, minerály, ale také voda.
Svalovina jeho stěny posunuje peristaltickými pohyby tráveninu do tlustého střeva.
(4, 5, 7)
1.7 Tlusté střevo (intestinum crassum)
Tlusté střevo neboli tračník (colon) měří přibližně 1,3 metrů a je rozděleno do několika
částí. První je slepé střevo (cékum) na jehož konci se nachází červovitý přívěsek neboli
apendix. Řídký střevní obsah dále přechází do vzestupného tračníku, poté se dostává
jaterním ohybem do příčného tračníku (transversum). Na ten přes slezinný ohyb
navazuje sestupný tračník neboli descendens. Zde se řídká trávenina mění ve stolici
a zahušťuje se. Tento děj je umožněn vstřebáváním vody a minerálních látek. Střevní
obsah se poté dostává do esovité kličky (sigma), na kterou navazuje konečník (rektum).
(4, 5, 7)
11
Žlázy gastrointestinálního traktu:
1.8 Slinivka břišní (pankreas)
Tato žláza se nachází pod žaludkem. Obsahuje exokrinní i endokrinní tkáň. Endokrinní
část produkuje do krve hormony inzulin a glukagon. Exokrinní část vylučuje do
dvanáctníku pankreatické šťávy, obsahující hydrogenuhličitanové ionty a trávicí
enzymy. Těmito enzymy jsou proteázy (štěpí bílkoviny), pankreatická α-amyláza
(štěpí již v ústech naštěpené škroby), pankreatická lipáza (štěpí tuky) a další enzymy.
(4, 5)
1.9 Žlučník (vesica fellea)
Žlučník je dutý orgán hruškovitého tvaru, je uložen na spodní straně jater, na pravé
straně břicha pod žebry. Slouží jako zásobník žluči, která je produkována játry.
Žlučové kyseliny jsou důležité pro trávení a vstřebávání tuků. Žlučník je propojený
s tenkým střevem žlučovým vývodem. Podle množství tuku obsaženého ve stravě je
žluč vypouštěna do tenkého střeva, konkrétně do dvanáctníku. (4, 5, 7)
12
Obrázek č. 1: Popis trávicího traktu (21, 22)
13
2 Onemocnění (poruchy) trávicí soustavy
2.1 Dyspepsie
Dyspepsie je jedním z nejběžnějších souborů příznaků při poruchách trávení.
Mezi tyto obtíže patří:
pocit plnosti a tlaku v břiše;
pocit, že potrava dlouho leží v žaludku;
opakované říhání bez pocitu úlevy;
nauzea;
pachuť v ústech;
pálení žáhy;
nadýmání;
poruchy stolice. (5)
Příčiny této poruchy mohou mít různý původ:
organické – postižení konkrétního orgánu chorobným procesem;
sekundární – vzniká jako projev jiného onemocnění;
funkční – samostatná nemoc, i přes prokazatelné obtíže pacienta nelze
vyšetřovacími metodami zjistit přesnou příčinu těchto obtíží. (5, 12)
Tyto dyspeptické obtíže mohou být akutní či chronické.
Akutní dyspepsie se projevuje především náhlou ztrátou chuti k jídlu, tlakem
v nadbřišku, nauzeou či samotným zvracením, pocitem nadýmání či průjmem.
Nejčastější příčinou jsou infekce a potraviny. V případě infekčního původu je dalším
symptomem zvýšená teplota, tyto obtíže se projevují u více osob, které požily stejné
jídlo, z dyspeptických obtíží převažuje zvracení a průjem. Potravinový (alimentární)
původ je také častý, projevuje se i u jinak zdravých lidí. Není způsoben bakteriemi ve
zkaženém jídle, je především projevem individuální tolerance každého z nás.
Tuto toleranci ovlivňuje psychika nebo únava. Pokud nedojde ke zvracení, potrava leží 14
dlouho v žaludku. Při rychlém průchodu potravy trávicím traktem naopak dochází
k průjmu. Prevencí proti těmto potížím je pravidelná strava, nepřejídat se, omezit tučná
jídla a alkoholické nápoje. Léčebným opatřením je především dieta, dostatečný příjem
tekutin, důležité je omezit kávu a perlivé nápoje, které dráždí žaludek. Po několika
dnech potíže vymizí. (5, 12)
Chronická dyspepsie se projevuje stejnými obtížemi, které ale probíhají několik měsíců
i let. Pokud je lékařskými diagnostickými metodami vyloučena organická příčina,
označujeme tuto poruchu jako funkční dyspepsii. Je to vlastně porucha regulace
jemných funkcí trávicího systému, orgánová neuróza. Příčiny této nemoci nejsou přesně
objasněny, řadíme ji spíše mezi psychosomatická onemocnění. Tuto poruchu především
vyvolává souhrn negativních událostí, které by samy o sobě nezpůsobily pacientovi
žádné problémy. Funkční dyspepsie má různé klinické projevy podle převládajících
symptomů. Jedním z těchto projevů je dráždivý žaludek, pacient má sice dobrý apetit,
ale pociťuje bolestivý tlak v břiše a obává se proto najíst. Druhým typem funkční
dyspepsie je tzv. chabý žaludek, pacient má pocit „žaludku na vodě“, nemá chuť k jídlu,
pociťuje tlak v nadbřišku a málo se stravuje. Charakteristická pro oba typy je
nesnášenlivost některých složek stravy, především česneku a cibule. Pro léčbu
chronické dyspepsie je důležité jak důkladné lékařské vyšetření trávicího traktu, tak
psychoterapeutické vyšetření. Pacient by měl také dodržovat pravidelný režim, prospívá
změna prostředí a kolektivu, důležitá je i přiměřená fyzická aktivita.
(5, 12)
2.2 Pálení žáhy (pyróza)
Jedná se o pálení za dolní třetinou hrudní kosti, které může přecházet do hrudníku.
Většinou jsou tyto potíže krátkodobé, u některých lidí k nim však dochází často, po
každém jídle, nebo pokud dlouho leží. Tato chronická porucha už je onemocněním
nazývaným refluxní ezofagitida. Jde o zánět jícnu, který je vyvolán zpětným tokem
žaludeční šťávy z žaludku do jícnu. Velké množství žaludeční šťávy dráždí sliznici
jícnu, při častém opakování potíží dochází ke změnám na sliznici jícnu a to i v hlubších
vrstvách jeho stěny. Toto poškození může být nevratné. (5)
Touto komplikací zánětu jícnové sliznice je konkrétně takzvaný Barrettův jícen. Takto
poškozená plocha se nachází především poblíž oblasti přechodu mezi jícnem 15
a žaludkem. Vyznačuje se přeměnou sliznice dolní části jícnu na typ sliznice, která se
normálně nachází pouze ve sliznici střev (intestinální metaplazie). Tento stav je nutné
sledovat, neboť pacientům hrozí zvýšené riziko rakovinového onemocnění jícnu.
(13, 14)
Toto jsou fotografie fyziologické sliznice jícnu a sliznice Barrettova jícnu:
Obrázek č. 2: Zdravá sliznice jícnu (23) Obrázek č. 3: Barrettův jícen (24)
Před pronikáním kyselého obsahu žaludku do jícnu je organismus chráněn mnoha
mechanismy:
1. Samočisticí schopnost jícnu se projevuje stahy jeho svaloviny, které vypuzují do
žaludku zbytky stravy a pronikající kyseliny. (5)
2. Pronikání obsahu žaludku zpět do jícnu brání dolní jícnový svěrač. Je to svalovina ve
stěně jícnu, která má stálé napětí a uzavírá tak konec ezofágu. Jeho napětí ovlivňuje
řada látek, kladně i záporně. Tonus svěrače snižují tuky, čokoláda, citrusy, káva,
kouření, alkohol, zvýšená hladina progesteronu v těhotenství, a některá léčiva, například
nitroglycerin. Naopak na zvýšení tonu svěrače má vliv bílkovinná strava a alkalické
látky. (5)
3. Sekrece slin je také jedním z ochranných faktorů. Sliny obsahují velké množství látek
snižujících kyselost (bikarbonátů), které pomáhají neutralizovat kyselou žaludeční
šťávu. Tvorba slin a frekvence polykání se snižuje během spánku, z tohoto důvodu
způsobuje noční reflux pacientovi mnohem větší potíže. (5)
16
4. Mezi faktory, které snižují antirefluxní mechanismy, patří i zvýšení nitrobřišního
tlaku při práci v předklonu nebo při zvedání těžkých věcí. Během těhotenství může
vyvolávat tyto potíže tlak zvětšující se dělohy. (5)
5. Mezi léčiva, která vyvolávají reflux, patří také bisfosfonáty. Jedná se o skupinu léčiv
užívající se k terapii osteoporózy (zabraňují úbytku kostní hmoty). Dráždění sliznice
jícnu a žaludku vzniká v důsledku nesprávného užívání těchto léčiv. Správně by měl
pacient setrvat ve vzpřímené poloze 30–60 minut po užití přípravku a měl by jej zapít
plnou sklenicí vody. (17)
Při častém výskytu pyrózy je nutné vyhledat gastroenterologa, kvůli možným změnám
na stěně jícnu. Pacient by se měl vyvarovat jídel a nápojů, která mu potíže způsobují, při
občasných potížích je možné užít antacida (léčiva snižující překyselení žaludečního
obsahu). Dále by pacient neměl zvedat těžká břemena a neměl by zbytečně namáhat
břišní oblast. (5)
2.3 Vředová choroba (peptická choroba)
Toto onemocnění žaludku a dvanáctníku patří k nejčastějším onemocněním
gastrointestinálního traktu. Trpí jím především lidé v produktivním věku a vyskytuje se
přibližně u 5% naší populace. (1, 2, 5)
Charakter onemocnění:
Tento kruhovitý slizniční defekt zasahuje do různé hloubky postižených orgánů.
Nejčastěji se vyskytuje v oblasti malého zakřivení pylorické části žaludku a v bulbu
duodena (začátek dvanáctníku). (1, 2, 5)
Průměrná velikost vředu (ulcus) je 1
cm. Pokud je zvolena správná léčba,
vředy se velmi dobře hojí. Při hojení
vzniká jizva a okolní tkáň přerůstá přes
místo postižení. Tato jizva může
způsobovat komplikace svým
svrašťováním, které deformuje stěny
žaludku či dvanáctníku. (1, 2, 5)
17Obrázek č. 4: Schéma žaludku a duodena (25)
Příčiny vzniku vředů:
Vznik vředu je podmíněn přítomností kyseliny chlorovodíkové (HCl) v žaludeční šťávě.
Tato kyselina aktivuje enzym pepsin. Při poškození sliznice pak pepsin způsobuje její
samonatrávení a tím umožňuje vznik vředu.
Dalším stěžejním faktorem ovlivňujícím vznik vředů je přítomnost bakterie
Helicobacter pylori v žaludku. Tato bakterie je zodpovědná za zánět (gastritidu)
žaludku, který způsobuje oslabení přirozené ochranné vrstvy žaludeční stěny. Oslabená
sliznice pak snadno podléhá natrávení žaludeční šťávou. Helicobacter pylori je
lidskou bakterií, která se do našeho organismu dostává ústy. Její charakteristickou
vlastností je její vysoká odolnost vůči kyselému prostředí. V žaludku se zavrtává do
slizničního hlenu v záhybech sliznice a proniká do jejích buněk. Díky své extrémní
odolnosti je její vymícení (eradikace) obtížné. Tato odolnost je způsobena schopností
vypouštět amoniak do svého okolí. Amoniak, který je zásaditou látkou, pak
neutralizuje HCl. Tato kyselina jinak bakterie ničí.
Žaludeční vředy způsobuje také perorální (p.o.) užívání kortikoidů, především
dlouhodobé. Kortikoidy mají silný protizánětlivý účinek, který spočívá v blokaci
mediátorů zánětu. Mezi tyto mediátory patří prostaglandiny, tkáňové působky, které se
nachází v žaludeční sliznici. Tu ochraňují před agresivními vlastnostmi kyseliny
chlorovodíkové. Při blokování jejich syntézy tedy dochází k oslabení ochranné vrstvy
žaludeční stěny a následnému vzniku vředů. (1, 2, 5, 10)
Mezi další příčiny patří reflux žluče, poruchy prokrvení orgánů, kouření, alkohol, káva,
genetické faktory a stres. (1, 2, 5, 10)
Projevy onemocnění:
Typická je bolest v oblasti nadbřišku, která může vyzařovat do všech směrů.
U žaludečních vředů se bolest objevuje v různém časovém odstupu od jídla, podle toho,
v jaké části žaludku se vřed nachází. Může docházet ke zvracení žaludečních šťáv,
pálení žáhy či pocitu kyselosti v ústech. Pacient bývá velmi unavený a více spí.
U vředů duodena se bolest objevuje s odstupem 2 a více hodin po jídle a také pokud
pacient dlouho nejedl. Bolest se zmírní či úplně odezní po požití potravy či vody.
(5, 10)
18
Komplikace peptických vředů:
Komplikace nejsou nijak časté, mohou však pacienta ohrozit na životě.
Nejčastějším případem je krvácení z vředu. Může se projevovat zvracením krve či krev
může odcházet stolicí. Stolice je černá, neboť krev v ní obsažená je natrávená.
Konzistence stolice bývá řidší. Často je krvácení vyvoláno léčivy, která obsahují
kyselinu acetylsalicylovou, dále antirevmatika (léčiva určená k léčbě onemocnění
kloubů). Další komplikací bývá prasknutí (perforace) vředu. Dochází k němu, když
vřed pronikne do hlubších vrstev stěny žaludku, která pak reaguje s dutinou břišní.
Následkem této komunikace mezi dutinou břišní a žaludkem je silná a prudká bolest,
dochází také k zánětu pobřišnice. Tento stav se musí řešit okamžitou operací, jelikož
ohrožuje pacientův život. (5, 10)
2.4 Zvracení (vomitus)
Zvracení není onemocněním samo o sobě, ale je důležitým příznakem mnoha poruch
trávicího traktu. Při zvracení dochází k reflexním stahům svalstva bránice, břišní
a žaludeční stěny. Těmito stahy je vypuzován obsah žaludku směrem k dutině ústní.
Hlavním centrem tohoto procesu je centrum pro zvracení v prodloužené míše. Při jeho
podráždění jsou vysílány signály k žaludku a bránici. K samotnému podráždění centra
může dojít několika mechanismy, signály pocházejícími z mozku, orgánů GIT,
z vnitřního ucha nebo mohou být podrážděna chemická čidla centra pro zvracení
látkami kolujícími v krvi. (5)
Příčiny zvracení:
Vomitus má mnoho příčin. Můžou to být důvody psychické, jako je pohled na ošklivou
věc nebo velmi stresová situace. Zvracení je také časté u těhotných žen a chronických
alkoholiků. (5)
Jednou z nejčastějších příčin je však požití nevhodně složené stravy či přejídání, což
může být způsobeno i kvalitní nezávadnou stravou. Závažné je zvracení po požití stravy
zkažené či infikované bakteriemi nebo jejich toxiny. Krátce po jídle dojde ke zvracení,
jež často doprovází náhlý průjem. Jedná se o otravu potravinami. Pokud tento stav
neustává nebo se příznaky zhoršují, je nutné vyhledat lékařskou pomoc. Mohlo by dojít
19
ke kolapsu celého organismu v závislosti na velkých ztrátách tekutin a minerálních
látek. (5)
Zvracení může být vyvoláno i některými léky, například antibiotiky, léčivy
používanými k léčbě kloubních onemocní a při dlouhodobém užívání Digoxinu.
Je také příznakem organického onemocnění trávicího traktu. Mezi takové nemoci
patří například žlučníková či ledvinová kolika a akutní zánět slinivky břišní. V těchto
případech zvracení nepřináší nemocným žádnou úlevu. K vomitu s následnou úlevou
dochází u pacientů trpících vředovou chorobou dvanáctníku či žaludku. Úleva je tak
značná, že si nemocní často sami vyvolávají zvracení. (5)
Zvracení může být prvním symptomem zánětu slepého střeva. Tento zánět je
doprovázen bolestí v pravé dolní polovině břicha. (5)
Mezi další onemocnění, které se projevují také vomitem, patří onemocnění jater
a žlučových cest, zvýšení nitrolebního tlaku, migréna, poruchy v oblasti vnitřního ucha.
Ve vnitřním uchu se nachází centrum rovnováhy, z něhož se přenáší impulsy do centra
pro zvracení. U některých lidí tedy způsobují zvracení kinetózy (vomitus vyvolaný
pohybem dopravního prostředku). (5)
Zvláštním případem je zvracení krve, která může být buď jasně červená, tmavě červená
nebo černá. Černá barva vzniká působením kyseliny solné na krevní barvivo. Při
zvracení krve je postižen jícen, žaludek či dvanáctník. Nejčastějším původem tohoto
projevu je požití léků s obsahem salicylátů. Vyvolávají malé poškození sliznice
žaludku, ze kterého se uvolňuje větší množství krve. Tento efekt může mít i alkohol.
Proto je povinností lékárníka či farmaceutického asistenta informovat pacienta, který si
koupil lék s obsahem salicylátů, o nebezpečí kombinace těchto léčiv s alkoholickými
nápoji z důvodu potencování (sčítání) nežádoucích účinků látek na žaludeční sliznici.
Dalším zdrojem krvácení bývá peptický vřed žaludku nebo dvanáctníku. Při
každém zvracení krve by měl pacient vyhledat lékaře, i malá ztráta krve se může
zvětšovat a ohrožovat nemocného na životě. (5)
20
2.5 Průjem (diarhea)
Průjem je charakteristický častým vylučováním řídké stolice. Nejedná se o samostatnou
nemoc, nýbrž o příznak onemocnění či poruchy. (2, 5)
Konzistence stolice je závislá na obsahu vody. Jestliže obsahuje méně než 80 % vody, je
formovaná. Se zvyšujícím se obsahem vody konzistence klesá, při 90 % a více je stolice
řídká až vodnatá. Při průjmu je porušeno vstřebávání vody a dalších látek ze střeva do
krevního oběhu, naopak jsou tyto látky vylučovány z krevního oběhu do střeva. (2, 4,
5)
Z tráveniny, přicházející do tenkého střeva z žaludku, jsou pomocí klků vstřebávány
živiny, vitamíny a minerály. Dále v tenkém střevě dochází ke vstřebávání asi 90 %
tekutin. Během dne se objem tekutin, procházející střevem, pohybuje kolem 8 až 9 litrů,
z nichž se do stolice dostává 100–200 ml. Z tenkého střeva do tlustého přechází
přibližně 1,5 litru, tlusté střevo je schopno zpracovat i dvojnásobek tohoto obsahu.
(2, 4, 5)
K průjmu dochází z mnoha různých příčin.
Během infekčních onemocnění dochází k reakci organismu, při níž převažuje sekrece
nad absorpcí. Je vyvolán bakteriemi a jejich toxiny, viry či prvoky. Na průběh průjmu
nemá vliv příjem potravy, v extraktu nejsou přítomny známky hnisu ani krve. Většinou
jde o krátkodobý průjem, který po několika dnech vymizí. V těžších případech však
může být průběh onemocnění velmi vážný, ohrožuje pacienta na životě a je nutná
hospitalizace. Záleží tedy především na původci infekce.
Další příčinou je porucha motility (pohyblivosti) střeva. Během ní prochází trávenina
traktem příliš rychle, čímž je omezena schopnost vstřebávání tekutin. Nejčastější
příčinou je dráždivý tračník, choroby střev a některé léky. Těmi jsou například
prokinetika, která zvyšují střevní pohyblivost.
Osmotická aktivita látek je také příčinou některých průjmů. Jsou to nevstřebatelné
látky, které v sobě zadržují vodu. Mezi tyto látky patří například umělá sladidla, léky na
snižování kyselosti žaludku (antacida) a osmotická projímadla.
Příčinou může být i porucha vstřebatelnosti látek běžně přijímaných stravou
(příkladem je celiakie).
Průjem může nastat i po užívání systémových antibiotik, z důvodu vymícení střevní
mikroflóry. Tento problém lze napravit užíváním probiotik.21
Poslední skupinu tvoří exsudativní, zánětlivý průjem. Ten je typický pro postižení
sliznice nádorem či vředem. Tvoří se při něm hlen, dochází i k prosakování krve do
střeva. (2, 4, 5)
Průjem se liší i délkou trvání.
Akutní průjem je charakteristický náhlým vznikem a krátkou dobou trvání (v řádu
několika dní). Může být infekční i neinfekční. Zdrojem neinfekčního průjmu jsou
především potraviny, potravinové alergie či léčiva (širokospektrá antibiotika). Střevní
infekce vznikají především ze špinavých rukou. Zdrojem je nemocný člověk, případně
bacilonosič. Jde o takzvané alimentární infekce, přenosné potravou. Zdrojem nákazy
může být i znečištěná voda. Inkubační doba je maximálně týden. Prevencí
akutních průjmů je především hygiena rukou před jídlem, jíst pouze omyté či tepelně
upravené jídlo, vyhýbat se rychle se kazícím potravinám (majonézové výrobky,
uzeniny). (5)
Chronický průjem začíná většinou pozvolně častějším vyprazdňováním. Může být
projevem vážných onemocnění a nemocný by měl navštívit lékaře. Tento jev je velmi
častý při funkčních poruchách tlustého střeva. Projevuje se u méně psychicky odolných
lidí při stresově náročných situacích. Tyto poruchy se také označují jako dráždivý
tračník.
Chronickým průjmem se vyznačuje i nesnášenlivost mléčného cukru (laktózy).
Podstatou je nepřítomnost enzymu laktázy ve sliznici tenkého střeva, který štěpí laktózu
na dva monosacharidy. Tato porucha může být vrozená či získaná v průběhu života,
nejčastěji po průběhu střevního infekčního onemocnění. Nerozštěpený a nevstřebaný
mléčný cukr se dostává z tenkého do tlustého střeva, kde podléhá štěpení střevními
bakteriemi, což má za následek vznik organických kyselin, které dráždí střevo.
Následkem je nadýmání a průjem. (5)
2.6 Zácpa (obstipace)
Je to obtížné vyprazdňování (defekace) tuhé stolice či nemožné spontánní
vyprazdňování. Při tomto procesu jsou z těla odstraňovány nestrávené složky potravy,
střevní bakterie a odumřelé buňky, odchází i střevní plyny. (5)
22
O konzistenci stolice rozhoduje množství přítomné vody. Při dostatečném pitném režimu
se voda vstřebává v tenkém střevě a vyloučí se močí. Naopak při nedostatečném pitném
režimu získává organismus vodu díky její zvýšené resorpci v tlustém střevě a stolice se
tím zahušťuje. (5)
Důležitý je také množství vlákniny obsažené ve stravě. Vláknina je nestravitelná část
potravy rostlinného původu. Po chemické stránce se jedná o polysacharid, který zvyšuje
objem stolice a tím urychluje její odchod, tudíž slouží jako prevence zácpy. Rozpustná
vláknina na sebe váže nadbytečnou vodu ve střevech, bobtná a tak zvětšuje objem
stolice, zároveň ji i změkčuje. Vyprazdňování je tudíž častější a pravidelnější. Kromě
vody váže také cholesterol, čímž pomáhá ve snižování jeho hladiny v krevním oběhu,
a tudíž působí preventivně proti ateroskleróze. Rozpustnou vlákninu obsahují hlavně
ovoce a zelenina, dále luštěniny a ořechy. Nerozpustná vláknina také váže vodu, ale
nebobtná. Dále váže rakovinotvorné látky, toxiny, cholesterol a odumřelé střevní buňky,
čímž střevo především čistí. Je obsažena v obilninách a zrnech. Vláknina nemá
žádnou výživnou hodnotu, nevstřebává se a prochází střevem nezměněna. Je
významnou prevencí zácpy, nádorového onemocnění tlustého střeva a konečníku
a kardiovaskulárních potíží. (5)
Defekaci lze rozdělit na 3 fáze:
1. Fáze ohlašovací je charakteristická posunem střevního obsahu do konečníku.
Nejčastěji k němu dochází po jídle, kdy naplnění žaludku vyvolá gastrokolický reflex,
čímž se střevní obsah posune a vyvolá v konečníku nucení na stolici.
2. Vypuzovací fázi charakterizují koordinované pohyby svalstva břišní stěny, dna
pánevního a hladkého svalstva střev.
3. Následuje samotná defekace. (5)
Příčiny zácpy:
Akutní zácpa se vyskytuje u jinak zdravých lidí při změně prostředí, kdy jsou narušeny
jejich normální podmínky vyprazdňování. Návratem do jejich běžného prostředí se
zácpa samovolně upraví. Pokud se ale vyskytují bolesti břicha, je třeba vyhledat lékaře,
protože existuje možnost výskytu nějakého onemocnění.
Zácpa se též objevuje jako příznak jiného onemocnění. Tento stav označujeme jako
zácpu organickou, která je důsledkem anatomických změn v tlustém střevě. Mezi tyto
23
změny patří například střevní ileus, počínající nádorové onemocnění, zánětlivé procesy
či pooperační změny, ale také bolestivé procesy na konečníku (trhlinky, zánět).
Sekundární obstipace vzniká v důsledku výskytu onemocnění nepostihující střevo.
Jedná se o vředovou chorobu žaludku a duodena, gynekologické onemocnění a choroby
močových cest.
Zácpa jako samostatné onemocnění vzniká útlumem defekačního reflexu. Jedná se
o obstipaci návykovou (habituální). Pacient tedy vědomě potlačuje nucení na stolici.
Důvodem jsou především psychologické faktory, jako jsou stud či nevyhovující
hygienické zařízení, ale i vysoké pracovní nasazení a nemožnost vykonání defekace.
Tento typ obstipace vzniká často v dětství a dospívání, může se však objevit kdykoliv
v průběhu života.
Spastická zácpa se vyskytuje u onemocnění dráždivého tračníku. Vyznačuje se
narušenou regulací nervů ve sliznici tlustého střeva. I když se jedná o poruchu orgánu,
spastická zácpa se odlišuje především stálými křečovitými bolestmi břicha. Kvůli těmto
křečím je defekace bolestivá, obtížná a frekvence malá. Stolice je kouskovaná, někdy
stužkovitá (ve formě pentlice).
Tento druh obstipace se však může vyskytnout i v souvislosti s nadměrným užíváním
projímadel, která střevo dráždí, narušují jeho přirozenou peristaltiku a tím způsobují
takzvanou druhotně spastickou zácpu. Někteří lidé, především laici, se mylně
domnívají, že stolice musí být denně a její objem musí odpovídat množství přijaté
potravy. Pokud to tak není, užívají projímadla. Projímadla však střevo vyprázdní a jeho
opětovné naplnění trvá určitou dobu. Když tedy další den nedojde ke stolici z důvodu
nenaplněného střeva, tito lidé opět užijí projímadlo, čímž si mohou vypěstovat syndrom
líných střev (porucha vyprazdňování stolice charakteristická sníženou peristaltikou
tenkého a tlustého střeva). Pacient je pak odkázán na stálé užívání laxativ (projímadel),
léčba tohoto syndromu je velmi obtížná a zdlouhavá. (2, 5)
2.7 Nadýmání (plynatost)
Jde o zvýšenou tvorbu plynů v trávicím traktu, které se nedostatečně vstřebávají nebo
neodchází přirozenou cestou ven. Většinou jde o krátkodobý problém například po
dietní chybě. Jestliže se nadýmání opakuje častěji, hovoříme o plynatosti. Určité
množství plynu je v gastrointestinálním traktu přítomno vždy. Je tvořeno spolykaným
24
vzduchem, difuzí krevních plynů do trávicího traktu a plynem vznikajícím při
rozkladných procesech během trávení. (5)
Vnímání nadýmání je individuální. Lidé s dráždivým střevem vnímají normální obsah
plynu jako nadměrnou plynatost. Spolehlivým měřítkem je odchod plynů. Větší míru
odchodu plynů označujeme jako plynatost neboli meteorismus.
Mohou nastat i případy, kdy je ve střevech velká plynná náplň, ale plyny odchází
minimálně či vůbec ne. Jde o střevní uzávěr čili ileus. Tento stav je akutní a vyžaduje
lékařský zásah.
U některých nervově labilních žen se vyskytuje zdánlivá plynatost se vzedmutým
břichem, tento stav ale není způsoben nadměrnou přítomností plynu, nýbrž stažením
zádového svalstva. Tím dojde k prohloubení páteřního zakřivení a k efektu neplynového
vzedmutí břicha. Zvýšené nadýmání má mnoho příčin. Dochází k němu při zánětlivých
procesech ve střevech i u nádorových onemocnění. Příčiny se mohou vyskytovat také
mimo tlusté střevo. Jedná se například o meteorismus způsobený onemocněním slinivky
břišní, o porušení vstřebávání v tenkém střevě či o komplikaci po chirurgickém zákroku
v dutině břišní. Množství plynu ve střevě kolísá za normálních okolností mezi 400 až
1200 ml za den, odchod plynů se průměrně odehrává 14x. Většina plynu pochází ze
spolykaného vzduchu, malá část vzniká bakteriální fermentací (kvašení). Při zvýšeném
příjmu sacharidů, bílkovin a vlákniny v potravě dochází k hnilobným a kvasným
procesům ve střevě, které jsou následovány nadměrnou flatulencí (odchodem plynů).
V tomto případě je přítomen i zápach způsobený činností bakterií. (2, 5)
Neboť hlavní příčinou plynatosti bývá především nevhodná strava, první volbou by
měla být změna jídelníčku. Mezi nadýmavé potraviny patří především luštěniny, cibule,
čerstvé kynuté těsto, bílkovinná strava (maso). U některých lidí je příčinou nedostatek
laktázy, enzymu, který štěpí laktózu (mléčný cukr).
Další příčinou může být nedostatečné vylučování trávicích šťáv (žaludeční šťáva, sekret
pankreatu, žluč, střevní trávicí šťáva). Díky tomu je štěpení bílkovinné stravy obtížné
a nestrávené proteiny podléhají hnilobným procesům v tlustém střevě, což způsobuje
tvorbu hnilobně páchnoucích plynů.
Důležitá je úprava životosprávy, častější a menší porce jídla, důkladné rozžvýkání,
dodržování pitného režimu (nesycené nápoje), přiměřená fyzická aktivita. (5)
25
3 Terapie poruch trávení
3.1 Terapie dyspeptických obtíží
Léčba dyspeptických poruch se liší podle původu a projevů potíží, které jsem popsala
v kapitole onemocnění trávicí soustavy.
Nefarmakologická léčba:
Nejdůležitější je upravit životosprávu. To znamená dodržovat spánek, odpočinek
i pravidelné stravování. Co se týče stravy, důležitá je dieta. To znamená nepřejídat se,
nejíst tučná jídla, vynechat sycené nápoje a alkohol. V případě intolerance laktózy je
nutné výrazně omezit mléčné výrobky. V mnoha případech pacientovi postačí
dodržovat tato dietní opatření a není nucen užívat léčiva. Další neméně důležitou
součástí léčby je psychoterapie, jelikož nevykompenzovaný stres a psychické
problémy se často projevují gastroenterologickými obtížemi. Prospěšná je změna
kolektivu a prostředí, věnování se zálibám či přiměřená tělesná aktivita. (4, 6, 11)
Farmakologická léčba:
Prokinetika
Mechanismus účinku:
Normalizace či zrychlení pohyblivosti trávicího traktu, dochází k rychlejšímu
vyprázdnění žaludku a následnému rychlejšímu postupu tráveniny tenkým a tlustým
střevem. Zvyšují také tonus (napětí) dolního jícnového svěrače, díky čemuž se potrava
nevrací z žaludku do jícnu. (6)
Účinná látka:
DOMPERIDON
Indikace:
Dyspepsie s pomalým vyprazdňováním žaludku, refluxní ezofagitida.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na domperidon, nádorové onemocnění hypofýzy, krvácení do trávicího
traktu, neprůchodnost žaludku a střev, porušení stěn trávicího traktu, u dětí do 12 let
a s hmotností pod 35 kg, porucha funkce jater a ledvin, těhotenství, během kojení nutná
konzultace s lékařem.
Nežádoucí účinky:
26
Únava a ospalost, které postupem léčby ustoupí. Méně obvyklé jsou křeče GIT.
Dávkování:
Dospělí a děti starší 12 let a mající nad 35 kg užívají 10 mg (1 tableta) 15-30
minut před jídlem až 4 krát denně. Bez doporučení lékaře užívat max. 14 dní.
Přípravky:
Motilium por tbl flm (6, 20)
METOCLOPRAMID
Indikace:
Poruchy motility horní části GIT, nauzea a zvracení při migréně, po operacích,
preventivně u terapie onkologických onemocnění.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na přípravek, krvácení do GIT, kojící a těhotné ženy, děti do 1 roku.
Neužívat při stavech, kdy zesílení motility GIT ohrožuje pacientův zdravotní stav.
Nežádoucí účinky:
Únava, ospalost, bolesti hlavy, nevolnost či zvracení, poruchy menstruačního cyklu,
deprese.
Dávkování:
Užívá se 10 mg metoclopramidu 3x denně, 30 minut před jídlem. U injekční formy se
také aplikuje 10 mg v jedné dávce, účinek nastává do 2 minut. Děti užívají 0,15 mg na
1 kg hmotnosti, maximálně však 0,5 mg na kg hmotnosti. Odstup mezi dávkami by měl
být 6 hodin.
Přípravky:
Cerucal tbl, inj
Degan tbl, inj (20)
ITOPRID
Indikace:
Pocit plného žaludku, pálení žáhy, nauzea, zvracení.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na přípravek, krvácení do GIT, poškození orgánů GIT, těhotenství
a laktace.
Nežádoucí účinky:
Alergie, průjem, bolest břicha, bolest hlavy, sedativní účinky.
Dávkování:27
Užívá se 3x denně 50 mg před jídlem. Délka terapie závisí na stavu pacienta a názoru
lékaře.
Přípravky:
Itoprid PMCS tbl
KINITO tbl (20)
Trávicí enzymy
Mechanismus účinku:
Zlepšují trávení při poruchách funkce žaludku, pankreatu a při sekundárních poruchách
tenkého a tlustého střeva.
Účinná látka:
PANKREATIN
Indikace:
Jedná se o směs 3 enzymů. Lipáza umožňuje trávení tuků, amyláza umožňuje trávení
škrobu a proteáza je zodpovědná za trávení bílkovin. Pankreatin se tedy využívá při
léčbě dyspepsie charakterizované pocitem přesycení, nadýmáním a zhoršeným
trávením. Dále se využívá k substituční terapii při chronickém zánětu pankreatu
a žlučníku se žlučovými kameny.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na pankreatin, akutní zánět pankreatu, v období těhotenství a kojení pouze
na doporučení lékaře.
Nežádoucí účinky:
Bolest břicha, nauzea či nadýmání, jsou to ovšem ojedinělé příznaky.
Dávkování:
Dávky se udávají podle obsahu lipázy v mezinárodních jednotkách, v jedné dávce by
mělo být 10 000 jednotek tzv. Evropského lékopisu IUPhE, při substituční terapii lze
zvýšit dávku na 25 000 IUPhE v jedné dávce. Dospělí i děti užívají 1-2 tobolky,
dražé či tablety denně s jídlem nebo po něm. Po 5-10 dnech neustupujících obtíží
by měl pacient konzultovat problém s lékařem. (6)
Přípravky:
Kreon 10 000 por cps etd
Kreon 25 000 por cps etd
Pankreolan forte por tbl ent
Pangrol 20 000 por tbl ent
28
Panzynorm forte-N por tbl flm
Panzytrat 25 000 por cps dur (6, 20)
TAKADIASTÁZA
Indikace:
Tento enzym usnadňuje trávení škrobů (amyláza). Používá se tedy při poruše trávení
škrobů, luštěnin, ovoce a zeleniny.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na takadiastázu (takazidázu). Podání dětem mladším 3 let.
Nežádoucí účinky:
Ojediněle kožní alergické reakce, rýma, kašel, vzácně laryngospasmus.
Dávkování:
Dospělí a mladiství nad 12 let věku užívají 6 000–18 000 mezinárodních jednotek
(1–3 dražé) 3 krát denně, děti mezi 3–12 lety věku užívají 6 000 mezinárodních
jednotek (1 dražé) 3 krát denně. Užívání je možné s jídlem nebo po něm. Pokud potíže
neodezní do 5–10 dnů, doporučíme pacientovi konzultaci s lékařem. (6)
Přípravky:
Orenzym por tbl obd
Pancreolan forte (6, 20)
LAKTÁZA
Indikace:
Je to enzym zajišťující trávení mléčného cukru – laktózy. Používá se tedy při intoleranci
laktózy v dospělosti.
Kontraindikace:
U kojenců a dětí do 3 let věku.
Nežádoucí účinky:
Může se vyskytnout bolest v oblasti břicha, nauzea nebo nadýmání.
Dávkování:
Dospělí užívají dávku 3000–4000 FCC laktázových jednotek před jedním jídlem. Toto
množství umožňuje trávení přibližně 10 gramů laktózy. Dávku je možné v případě
potřeby zdvojnásobit, maximální denní dávka by však neměla překročit 32000 FCC
laktázových jednotek. Jedná se o parafarmaka. (6)
29
Přípravky:
Laktáza 3500 tbl.
LactaNON tbl. (6, 20)
PROTEOLYTICKÉ, AMYLOLYTICKÉ A LIPOLYTICKÉ ENZYMY
Indikace:
Tyto enzymy umožňují snadnější trávení bílkovin, škrobů a tuků. Používají se k léčbě
dyspepsií, které se projevují pocitem plnosti a nadýmáním.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na obsahové látky, akutní pankreatitida, v době těhotenství a kojení je
podání možné po konzultaci s lékařem.
Nežádoucí účinky:
Může se objevit bolest břicha, nadýmání či nauzea.
Dávkování:
Je doporučené výrobcem. Jedná se o parafarmaka, užívají se vždy při jídle. (6)
Přípravky:
Gastroval tob.
Lepicol Plus trávicí enzymy
BioEnzyme komplex cps. (6, 20)
K léčbě dyspepsií se užívají také deflatulencia, která budou popsána v kapitole Terapie
nadýmání.
3.2 Terapie refluxní ezofagitidy a pálení žáhy
V léčbě se uplatňují jak léčiva, tak nefarmakologická opatření.
Nefarmakologická léčba:
Jedná se především o změnu režimu. Nemocný by neměl zvedat těžká břemena
a namáhat břišní lis. Stěžejní je dodržování diety. Pacient by neměl konzumovat tučné,
sladké a kynuté potraviny. Důležité je také vyvarovat se alkoholu, kávy, kolových
limonád a citrusových džusů. Toto onemocnění také výrazně zhoršuje kouření. (5, 6, 8)
30
Farmakologická léčba:
Antacida
Mechanismus účinku:
Neutralizace kyseliny chlorovodíkové v žaludku. K tomu dochází buď chemickou
reakcí za vzniku solí (resorbovatelná antacida), nebo vazbou kyseliny chlorovodíkové
na aktivní (adsorpční antacida) povrch léčiva. Antacida jsou systémová či
nesystémová. Tato skupina léčiv se také terapeuticky využívá při funkční dyspepsii
a v počátečních stádiích vředové choroby. Mohou zbarvovat stolici do bíla.
Nedoporučují se podávat pacientům s onemocněním ledvin z důvodu hromadění iontů
v organismu. Tyto látky dále ovlivňují (snižují) vstřebávání a účinek ostatních léčiv
díky svému adsorpčnímu povrchu a neutralizaci kyselé HCl. Z tohoto důvodu je nutné
udržet odstup od podání jiných léčiv alespoň 2 hodiny. (6, 8)
Účinná látka:
ALGEDRAT / HYDROXID HOŘEČNATÝ
Charakteristika:
Algedrat je sloučeninou hliníku. Ty mají sami o sobě obstipační účinky, proto se tato
látka kombinuje se sloučeninami hořčíku, které mají účinek opačný. Řadí se mezi
nesystémová antacida.
Indikace:
Překyselení žaludku, pálení žáhy a funkční dyspepsie.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na tyto sloučeniny. Kontraindikováno je podání dětem do 6 let věku.
Nežádoucí účinky:
Mírná zácpa či naopak průjem v závislosti na koncentraci hlinitých a hořečnatých iontů
v těle.
Dávkování:
Mladiství starší 14 let a dospělí užívají obvykle 1,2–2,4 gramů (tedy jeden sáček, jednu
tabletu či jednu polévkovou lžíci suspenze). Děti ve věku 6–14 let užívají poloviční
dávku. Maximální denní dávka je 6 jednotlivých dávek. Při dlouhodobém užívání je
nutné informovat lékaře maximálně po 14 dnech užívání. (6)
Přípravky:
Acix tbl
31
Anacid sus
Maalox tbl, sus (6, 20)
HYDROTALCID
Indikace:
Adsorpční nesystémové antacidum určené k úlevě při překyselení žaludku, pálení žáhy
a u funkční dyspepsie.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na hydrotalcid. Podání dětem do 6 let věku.
Nežádoucí účinky:
Mírná zácpa či průjem, pocit plnosti žaludku.
Dávkování:
Dospělí a mladiství starší 12 let užívají 0,5 až 1 gram (1 sáček nebo 1–2 tablety), děti
mezi 6 a 12 lety užívají 0,25–0,5 gramů. Maximální dávka je 6 gramu za den. Pacient
může lék užívat mezi jídly, na noc či při potížích. Při dlouhodobém užívání je nutné
navštívit lékaře. (6)
Přípravky:
Rutacid tbl
Talcid tbl (6, 20)
UHLIČITAN VÁPENATÝ
Indikace:
Toto neutralizační systémové antacidum se používá při terapii překyselení žaludku,
pálení žáhy a funkčních dyspepsií. Reaguje s HCl za vzniku kyseliny uhličité.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na účinnou látku. U dětí do 15 let.
Nežádoucí účinky:
Ojediněle je nežádoucím účinkem zácpa. Při dlouhodobém podávání hrozí vznik
močových kamenů z důvodu hromadění vápníku v organismu. Vznikající oxid uhličitý
(CO2) může dráždit žaludeční sliznici.
Dávkování:
Dospělí a starší 15 let užívají 1–2 tablety (0,6–1,5 gramů) mezi jídly, na noc a při
potížích, maximálně však 6 dávek denně. Při dlouhodobém užívání je nutné být
sledován lékařem. (6)
32
Přípravky:
Rennie tbl
Rennie spearmint bez cukru tbl
Tums tbl
Anacid s uhličitanem vápenatým tbl (6, 20)
HYDROGENUHLIČITAN SODNÝ (jedlá soda)
Charakteristika:
Bílý krystalický prášek rozpustný ve vodě.
Indikace:
Systémové antacidum, používá se při překyselení žaludku.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na jedlou sodu. Díky vysokému množství sodíkových iontů (Na+) by ji
neměli užívat pacienti s onemocněním ledvin a kardiovaskulárními potížemi. Nesmí se
užívat dlouhodobě.
Nežádoucí účinky:
Při rozkladu hydrogenuhličitanu sodného na oxid CO2 může docházet k podráždění
žaludku. Kvůli vysokému obsahu Na+ dochází k zadržování vody v těle a poklesu
krevního tlaku. (9)
Dávkování:
U práškové sody v případě potřeby půl až jednu zarovnanou kávovou lžičku sody zapít
vodou, u tablet se 1–2 tablety zapíjí vodou. (15)
Přípravky:
Vitar soda prášková, Vitar soda tbl. (15)
KYSELINA ALGINOVÁ (alginát sodný)
Charakteristika:
Jedná se o gelotvornou látku, která mění svou strukturu po kontaktu s žaludečním
obsahem. Nejdříve dochází k tvorbě viskózní tekutiny, která se následně změní v gel.
Tento gel poté přilne v tenké vrstvě na povrch sliznice dolní části jícnu a žaludku, také
plave na povrchu žaludečního obsahu. Při průchodu tenkým střevem se gel rozpouští,
nevstřebává se sliznicemi ani není natráven a je vyloučen stolicí. Účinek léčiva po
aplikaci trvá 2–2,5 hodiny. (6)
33
Indikace:
Tlumení potíží způsobených zvýšenou tvorbou žaludečních kyselin.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na kyselinu alginovou. Porucha vyprazdňování žaludku. Neprůchodnost
střev. U dětí mezi 2–6 lety jen na pokyn lékaře.
Nežádoucí účinky:
Nevolnost, zvracení, pocit plného žaludku.
Dávkování:
Dospělí a osoby starší 12 let užívají 200–400 gramů (1 – 2 tablety nebo polévkovou
lžíci suspenze), děti ve věku 6–12 let užívají dávku poloviční. Přípravky se užívají po
jídle a před spaním, odstup od ostatních léčiv 2 hodiny. (6)
Přípravky:
Gaviscon žvýkací tablety
Gaviscon sáčky
Gaviscon liguid peppermint por sus (6, 20)
K terapii acidózy a refluxní choroby lze užít i látky za skupiny antagonistů
H2 – receptorů a inhibitory protonové pumpy. Tyto přípravky budou popsány v ná
sledující kapitole.
3.3 Terapie vředové choroby
Nefarmakologická léčba:
Klid na lůžku, vyvarování se stresových situací. Pacient nesmí kouřit, pít alkohol a také
kofeinové nápoje (kofein zvyšuje vylučování HCl). (5, 8)
Farmakologická léčba:
K terapii vředového onemocnění se používají látky snižující produkci HCl v žaludku,
antiulceróza. Léčivé látky se řadí do dvou skupin. Jsou jimi antagonisté H2 – receptorů
a inhibitory protonové pumpy. Obě tyto skupiny snižují tvorbu a vylučování HCl
v žaludku, mají ovšem rozdílný mechanismus účinku.
Antagonisté H2 – receptorů
Mechanismus účinku:
Tyto látky se váží na H2 – receptory v žaludeční sliznici, čímž je blokují. Takto dochází
k extrémnímu snížení produkce kyseliny chlorovodíkové, a to jak na bazální, tak na 34
stimulované úrovni. Těmito stimulanty tvorby HCl jsou potraviny, kofein, nikotin
a některé léky (například nesteroidní antiflogistika či kortikosteroidy). Jejich účinek je
dlouhodobější a výraznější než u antacid. (6)
Účinné látky:
RANITIDIN
Indikace:
Pálení žáhy, překyselení žaludku a z toho vyplývající nevolnost.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na ranitidin. Dále je kontraindikováno podání v období těhotenství
a laktace. Také se přípravek nesmí podávat u osob do 16 let věku, u osob mezi 16–18
lety pouze na doporučení lékaře. Při terapii vředového onemocnění se musí vyloučit
maligní (zhoubná) povaha peptického vředu.
Nežádoucí účinky:
Nejčastěji se jedná o kožní vyrážku, bolesti hlavy, popřípadě závratě. Vzácné jsou
změny psychiky. Změnou kyselosti žaludečního obsahu dochází k ovlivnění vstřebávání
jiných léků.
Dávkování:
Pacient užívá 1 tabletu (75 mg) při obtížích. Pokud potíže po první dávce přetrvávají,
lze užít dalších 75 mg za 2–3 hodiny. Maximální denní dávka jsou 2 tablety (150 mg).
Účinek se dostavuje do 30 minut, přetrvává přibližně 9 hodin. Celková doba léčby bez
vědomí lékaře by neměla přesáhnout 5 dní. V případě 150mg v jedné tabletě (receptový
přípravek) užívají pacienti obvykle 2x denně 150 mg nebo 300 mg jednou denně večer
po jídle nebo před ulehnutím k spánku, jiné dávkování určí lékař. (6)
Přípravky:
Ranisan por tbl flm
Ranital por tbl flm (dostupná také injekční forma, užívá se v případě, že pacient není
schopen užívat tablety nebo jako profylaxe překyselení žaludku před celkovou anestezií;
rozhoduje lékař). (6, 20)
FAMOTIDIN
Indikace:
Pálení žáhy, překyselení žaludku a z toho vyplývající nevolnost.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na famotidin. Podání osobám do 18 let věku. Osobám starším 16 let je
35
možné podat přípravky na doporučení lékaře. Podání v období těhotenství a laktace je
možné pouze na pokyn lékaře.
Nežádoucí účinky:
Bolest hlavy, závratě, zácpa, průjem. Vzácně se vyskytují poruchy kardiovaskulárního
systému.
Dávkování:
Pacienti užívají 10 mg (1 tabletu), při přetrvávajících potížích je možné opakovat
podání za 3 hodiny. Maximální denní dávka je 20 mg. Přípravky se nesmí užívat
dlouhodobě bez lékařského dohledu. (6)
Přípravky:
Famosan por tbl flm
Quamatel por tbl flm (6, 20)
Inhibitory protonové pumpy (IPP)
Mechanismus účinku:
Snižují tvorbu žaludeční HCl blokováním přenosu H+ iontů parietálními buňkami
sliznice žaludku. Jsou to proléčiva, na aktivní formu se mění po kontaktu s prostředím
s nízkým pH. Změnou pH ovlivňují vstřebávání jiných léčiv, je nutný odstup. (6, 8)
Účinné látky:
OMEPRAZOL
Indikace:
Duodenální a žaludeční vředy a eradikace Helicobacter pylori, prevence vředového
onemocnění při podávání nesteroidních antiflogistik, refluxní ezofagitida, funkční
dyspepsie, Zollinger – Ellisonův syndrom (gastrinom vyvolávající zvýšenou produkci
gastrinu a tím zvýšenou produkci HCl a pepsinu). Při vředové chorobě s přítomností HP
se používá specifická trojkombinace léčiv omeprazol + claritromycin
(nebo azitromycin) + amoxicilin, nebo omeprazol + metronidazol + claritromycin
(nebo azitromycin).
Kontraindikace:
Přecitlivělost na omeprazol. Kontraindikováno je současné užívání atazanavirem
(antivirotikum pro celkové použití). Neměl by být indikován dětem.
Nežádoucí účinky:
Bolesti hlavy, nauzea, zvracení (projevuje se tak i předávkování), průjem, zácpa,
alergické reakce na kůži.
36
Dávkování:
Liší se dle záměru terapie. Obvyklá dávka pro dospělé je 10–20 mg (1–2 tablety) jednou
denně. Přípravek se užívá ráno nalačno, pokud pacient už užívá jiné léky, přípravek
s omeprazolem se užívá večer. Samoléčba by měla trvat maximálně dva týdny
a opakovaná po 4 měsících. (6)
Přípravky:
Apo-ome 20 por cps etd
Helicid por cps etd
Loseprazol por cps etd
Omeprazol por cps etd
Ortanol por cps dur (6, 20)
PANTOPRAZOL
Indikace:
Refluxní ezofagitida, prevence gastroduodenálních vředů vzniklých v souvislosti
s užíváním nesteroidních antiflogistik, pyróza.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na pantoprazol. Současné podání s atazanavirem. Podání dětem do 12 let.
Nedoporučuje se užívat v období laktace z důvodu vylučování účinné látky do mléka.
Nežádoucí účinky:
Dyspeptické potíže, bolesti hlavy, alergické kožní reakce.
Dávkování:
Při lehké refluxní ezofagitidě a profylaxi peptických vředů se podává 20 mg (1 tableta)
jedenkrát denně. Při dlouhodobé terapii je nutná kontrola lékařem po 14 dnech, léčba by
měla trvat maximálně 8 týdnů. (6)
Přípravky:
Controloc por tbl ent
Controloc control por tbl ent
Pantoloc control por tbl ent
Nolpaza por tbl ent (6, 20)
ESOMEPRAZOL
Charakteristika:
Jedná se o stereoizomer omeprazolu, který se přeměňuje na aktivní formu až v silně
kyselém prostředí.37
Indikace:
Gastroezofageální refluxní choroba, eradikace Helicobacter pylori, prevence a léčba
vředů vzniklých v souvislosti s užíváním NSAID, léčba Zollinger – Ellisonova
syndromu.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na přípravek. Nesmí se podávat při současné léčbě atazanavirem. Neměly
by ho užívat děti do 12 let pro nedostatek zkušeností.
Nežádoucí účinky:
Bolest hlavy, bolest břicha, GIT obtíže, alergická kožní reakce, poruchy spánku, závrať.
Dávkování:
Osoby od 12 let užívají obvykle 40 mg 1x denně po dobu 4 týdnů. Preventivně se pro
zabránění ezofagitidy užívá 20 mg 1x denně, pacienti bez ezofagitidy také a to po dobu
4 týdnů. K eradikaci Helicobacter pylori se indikuje 20 mg 1x denně a kombinuje se
s příslušnými antibiotiky po dobu 7 dnů. Tobolky se polykají celé a zapíjí se
dostatečným množstvím tekutin. (8, 20)
Přípravky:
Emanera por cps etd
Esomeprazol SANDOZ por tbl ent
Helides por tbl ent (20)
V současnosti jsou nejvýhodnější volbou z hlediska dlouhodobější a výrazněji účinné
terapie pálení žáhy a refluxní ezofagitidy inhibitory protonové pumpy z důvodu
minimálních nežádoucích účinků a silnějšího působení.
38Obrázek č. 5: Mechanismus působení IPP na sekreci HCl (26)
Jak jsem již zmínila výše, jedná se o látky působící až po kontaktu s kyselým
prostředím. Pálení žáhy je problém dlouhodobý a pacient ho často vnímá až v nejsilnější
fázi působení kyselého prostředí na sliznici jícnu. Z toho důvodu je také častý výskyt
Barrettova jícnu, který se, pokud je neléčený, může rozvinout do rakovinového stadia.
Inhibitory protonové pumpy jsou jedinou možností také u dlouhodobé terapie
kortikoidy, antagonisté H2 – receptorů na tento problém neúčinkují. Až 80 % pacientů
s vředovým onemocněním vzniklým následkem užívání NSAID nemá žádné
dyspeptické potíže. Prvním klinickým projevem vředu často bývá až masivní krvácení
do trávicí trubice nebo perforace vředu. Dále jsou IPP výhodné z hlediska toho, že
negativně neovlivňují kardiovaskulární systém a nemají vliv na menstruační cyklus či
sexuální funkce. Přípravky jako Anacid či Rennie ze skupiny antacid jsou vhodné spíše
na akutní potíže. (8, 18, 19)
3.4 Terapie průjmu
Prevence:
Je důležité dodržovat hygienu a před jídlem si umývat ruce. Dále je nutné omývat
potraviny, jako jsou ovoce či zelenina. Při zájezdech nejíst tepelně neupravené
potraviny a nepít nebalenou vodu. V letním období je dobré vyhýbat se rychle se
kazícím potravinám, jako jsou uzeniny, vejce či majonézové výrobky, neboť jsou
častými zdroji infekce. (5)
Nefarmakologická léčba:
Nutný je klid a zvýšený přívod tekutin (sladký čaj, studená voda). Z důvodu ztráty
minerálních látek z organismu jsou vhodné rehydratační roztoky. (5, 16)
Rehydratační roztok pro domácí přípravu podle doporučení WHO
(Světová zdravotnická organizace):
8 lžiček cukru
1 lžičku soli
šťáva ze dvou citrusových plodů (doplní obsah draslíku)
dolít do 1 litru převařenou vodou
Dospělí by měly vypít každou hodinu 250 ml, děti 125 ml. (16)
39
Příklady vyráběných přípravků:
Vodníček baby sáčky, Vodníček jahoda sáčky
Kulíšek sáčky, Kulíšek forte sáčky
Rehydron sáčky
Elotrans sáčky (vlastní)
Je také důležité dodržovat dietu. Na počátku potíží alespoň 12 hodin nejíst, poté podávat
jen suchary či starší pečivo. Postupně přidáváme strouhanou mrkev s jablkem, vařenou
rýži či netučnou bramborovou kaši. Dietu je vhodné dodržovat alespoň 3 dny. (5)
Farmakologická léčba:
Střevní antiseptika
Mechanismus účinku:
Působí na patogenní mikroby, neovlivňují však střevní mikroflóru.
Účinná látka:
KLOROXIN (dichlorchinolin)
Indikace:
Průjem s infekčním původem.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na kloroxin. Porucha funkce jater a ledvin. Nesmí se podávat dětem pod
40 kg. V období těhotenství a laktace záleží na pokynu lékaře.
Nežádoucí účinky:
Nevolnost, zvracení, bolesti hlavy, při dlouhodobém užívání se může objevit svalová
slabost či může dojít k poškození zrakového nervu.
Dávkování:
Osoby nad 40 kg užívají 250 mg (1 tableta) 3krát denně. Při přetrvávání potížích i po
3 dnech terapie by se měl pacient obrátit na lékaře. (6)
Přípravky:
Endiaron por tbl flm (6, 20)
NIFUROXAZID
Indikace:
Akutní průjem bakteriálního původu.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na přípravek. Děti mladší 6 let.40
Nežádoucí účinky:
Alergie s kožními projevy.
Dávkování:
Dospělí užívají 800 mg denně rozděleně ve 2–4 dávkách. Děti starší 6 let užívají 3–4 tobolky
(600–800 mg) denně rozděleně ve 2–4 dávkách. Léčba by neměla být delší než 7 dnů.
Přípravky:
Ercefuryl por cps dur (vázán na recept). (20)
Inhibitory střevní motility
Mechanismus účinku:
Jelikož se jedná o deriváty morfinu, účinek těchto léčiv spočívá ve vazbě na opioidní
receptory střevní stěny, čímž dojde k potlačení motility střeva.
Účinná látka:
LOPERAMID
Indikace:
Léčba akutního i chronického průjmu vzniklého především z nervových příčin.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na loperamid. Tvrdé tobolky se nesmí podávat dětem do 6 let. Nesmí být
užíván pacienty s bakteriálním průjmem. Dále se nesmí užívat během léčby antibiotiky.
Nedoporučuje se užívat během období těhotenství a laktace.
Nežádoucí účinky:
Možnost vzniku zácpy. Dyspeptické obtíže, bolesti břicha, alergické kožní reakce. (6)
Dávkování:
Při akutním i chronickém průjmu je iniciační dávka pro dospělé 4 mg (2 tobolky
či tablety), maximální denní dávka činí 16 mg. Děti užívají 2 mg (1 tobolka či tableta),
maximální denní dávka se určí podle hmotnosti dítěte:
Tělesná hmotnost dítěte (kg) Maximální denní dávka (tobolky/tablety)Od 14 kg 2Od 20 kg 3Od 27 kg 4Od 34 kg 5Od 40 kg 6Od 47 kg 7
Tabulka 1: Dávkování loperamidu (6)
41
Pokud potíže neustoupí do 3 dnů, měl by pacient navštívit lékaře. (6)
Přípravky:
Imodium por cps dur
Loperon por cps dur
Imodium plus por tbl mnd (6, 20)
Adsorbencia
Mechanismus účinku:
Mají velký adsorpční povrch, na který se navážou různé sloučeniny a toxiny.
Nevstřebávají se, nejsou toxické, je možné užívat velké množství látky, nutný odstup od
ostatních léčiv 2 hodiny.
Účinná látka:
AKTIVNÍ UHLÍ
Indikace:
Průjem alimentárního a infekčního původu, vředy ve střevech, nadýmání. Je možné ho
užít při terapii otrav, ovšem pouze na příkaz lékaře.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na přípravek. U dětí do 3 let.
Nežádoucí účinky:
Černé zbarvení stolice (může zakrýt krev ve stolici), nevolnost a zvracení, zácpa.
Dávkování:
Děti užívají 600–1500 mg (2–5 tablet) až 4 krát denně, dospělí užívají 600–3600 mg
(2–12 tablet) 4 krát denně. Pokud potíže po 3 dnech přetrvávají, pacient by měl
navštívit lékaře. (6)
Přípravky:
Carco medicinális por tbl nob
Carbosorb por plv, por tbl nob
Carbocit por tbl nob
Carbotox por tbl nob (6, 20)
DIOSMECTIT
Indikace:
Akutní i chronický průjem u dětí i dospělých, symptomatická terapie bolestivých
příznaků u onemocnění jícnu, žaludku, dvanáctníku a střev.
42
Kontraindikace:
Přecitlivělost na diosmectit.
Nežádoucí účinky:
Především možnost vzniku zácpy.
Dávkování:
Dospělí užívají 3g (1 sáček) 2–3 krát denně, maximálně však 12g. Děti do 1 roku
užívají 1 sáček denně. Děti od 1 roku užívají jeden sáček 2 krát denně. Pokud obtíže
neustoupí do 3 dnů, pacient by měl navštívit lékaře. (6)
Přípravky:
Smecta por plv sus (6, 20)
Střevní eubiotika
Mechanismus účinku:
Úprava složení střevní mikroflóry (obsahují metabolické produkty mléčného kvašení
bakterií či nepatogenní živé bakterie).
Účinné látky:
SUŠENÉ KVASNICE SACCHAROMYCES BOULARDII
Indikace:
Akutní průjem u dětí i dospělých, průjem po užívání antibiotik, prevence průjmů
u kojenců, podpůrná léčba při onemocnění dráždivého tračníku.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na složení přípravku. U pacientů s venózním katetrem.
Nežádoucí účinky:
Bolest žaludku, plynatost, zácpa, kožní alergie.
Dávkování:
Děti do 4 let 1–2 tobolky denně, osoby nad 4 roky užívají 1–2 tobolky maximálně
2 krát denně. Tobolky se polykají celé, zapít větším množstvím vody. Kojencům je
možné tobolku otevřít a smíchat s jídlem či pitím. Nesmí se míchat s alkoholem. (6)
Přípravky:
Enterol por cps dur, por plv sus (6, 20)
METABOLITY Z KMENE ESCHERICHIA COLI, ENTEROCOCCUS FAECALIS,
LACTOBACILLUS
Indikace:
Nadýmání, průjem, zácpa, dyspepsie, záněty střev a žaludku.43
Kontraindikace:
Přecitlivělost na složky přípravku.
Nežádoucí účinky:
Přípravek je dobře snášen.
Dávkování:
Dospělí užívají 3krát denně 2 ml, děti a kojenci 3 krát denně 1 ml. Při zlepšení potíží je
možné užívat poloviční dávku v obou věkových kategoriích. Užívá se před či s jídlem,
zapít větším množstvím tekutiny (ne mlékem, může dojít k vysrážení). (6)
Přípravky:
Hylak forte por sol (6, 20)
LACTOBACILLUS ACIDOPHILUS, LACTOBACILLUS RHAMNOSUS
Indikace:
Léčba a prevence průjmových onemocnění, dysmikrobie, záněty GIT, po léčbě
antibiotiky.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na obsažené látky.
Nežádoucí účinky:
Vzácně vyrážka či průjem.
Dávkování:
Preventivně se užívá 1 tobolka denně. Terapeuticky se užívá 1 tobolka 1krát denně
u dětí do 2 let věku, osoby starší užívají 1–2 tobolky 3krát denně. Přípravek se podává
při jídle či 30 minut po jídle, je možné obsah tobolky přimíchat do jídla či pití. (6)
Přípravky:
Lacidofil por cps dur (6, 20)
3.5 Terapie zácpy
Nefarmakologická léčba:
Důležitá je pravidelnost v jídle, jeho vynechávání narušuje pravidelné trávicí pochody.
Vhodné je věnovat se pohybovým aktivitám a posilovat břišní svalstvo. Dále je důležité
zahrnout do jídelníčku více potravin s vyšším obsahem vlákniny (důvody jsem již
popsala v kapitole Zácpa). Kromě jídelníčku je nutné upravit i pitný režim a pít
44
minimálně 2 litry tekutin denně, při zvýšené fyzické aktivitě i více. V některých
případech je nutný i nácvik defekačního reflexu. (5)
Farmakologická léčba:
Obecně se využívají laxativa. Rozlišuje se několik skupin laxativ lišící se mechanismem
účinku.
Kontaktní laxativa
Mechanismus účinku:
Působí přímo na sliznici tlustého střeva. Dráždí ho, zvyšují jeho prokrvení, zesilují
střevní pohyby a zvyšují sekreci vody a elektrolytů. Nesmí se užívat dlouhodobě
z důvodu vzniku návyku. (6)
a) Přírodní látky = sennosidy
LIST a PLOD SENNY
Indikace:
Akutní zácpa, krátkodobě se může využít u zácpy chronické.
Kontraindikace:
Střevní ileus, náhlá příhoda břišní, záněty tlustého střeva. Kontraindikováno je podání
v období těhotenství a laktace. Nesmí se podávat dětem do 12 let.
Nežádoucí účinky:
Bolesti břicha, nevolnost, při dlouhodobém užívání hrozí disbalance minerálů (hlavně
nízká hladina draslíku) a vznik návyku na projímadlo (syndrom líných střev). Sennosidy
způsobují pigmentaci tlustého střeva při dlouhodobém užívání.
Dávkování:
Osoby starší 12 let užívají 1–2 čajové sáčky přelité 250 ml vařící vody 1krát denně na
noc. Tablety se užívají 3krát denně (1–2 tbl.). Granulát se podává v dávce 1 čajová
lžička večer po jídle. Účinek nastupuje za 6–8 hodin. Přípravky se smí užívat
maximálně 7 dní. (6)
Přípravky:
Eucarbon por tbl nob
Čaj z listu senny por spc
Sennový list por spc
List senny por spc
45
Sennové lusky spc
Reduktan spc (6, 20)
b) Syntetická laxativa
BISACODYL
Indikace:
Akutní funkční zácpa, krátkodobě při zácpě chronické. Na pokyn lékaře lze užít
i jednorázově před vyšetřením GIT.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na bisacodyl. Dále je kontraindikován u střevního ileu, náhlé příhodě
břišní a zánětech střev. Nesmí se užívat v období těhotenství a laktace, a u dětí do 6 let
věku. Neměl by být indikován u zanícených hemoroidů.
Nežádoucí účinky:
Bolest břicha, nevolnost, kožní alergie, disbalance minerálů, nízká hladina draslíku,
vznik návyku u dlouhodobé indikace.
Dávkování:
Děti mezi 6–12 lety užívají 5 mg (1 tableta) na noc. Osoby starší 12 let užívají perorálně
10 mg (1–2 tablety) taktéž na noc. Maximální denní perorální dávka u dětí je 10 mg, u
dospělých až 30 mg. U rektálního podání je dávka u osob starších 12 let 10 mg (1
čípek) ráno. Čípky by neměly užívat děti mezi 6–12 lety. (6)
Přípravky:
Bisakodyl-K por tbl obd
Dulcolax por tbl ent
Fenolax por tbl ent (6, 20)
PIKOSÍRAN SODNÝ
Indikace:
Náhlá akutní zácpa vzniklá především při změně místa pobytu. Krátkodobě lze užít
k úlevě při chronických potížích.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na účinnou látku. Nesmí se užívat při náhlých příhodách břišních,
neprůchodnosti střev, zánětech GIT. Neužívat při dehydrataci organismu. Nepodávat
dětem do 4 let.
Nežádoucí účinky:
Průjem, křeče a bolesti břicha, nauzea a zvracení, nízká hladina draslíku.46
Dávkování:
Děti ve věku 4–10 let užívají 2,5–5 mg (5–10 kapek nebo 0,5–1 tableta) na noc. Osoby
starší 10 let užívají 5–10 mg (10–20 kapek nebo 1–2 tablety) na noc. Při
samoléčbě užívat maximálně 10 dní z důvodu návykovosti. (6)
Přípravky:
Guttalax por gtt sol, por tbl nob
Laxygal por gtt sol
Regulax pikosulfát kapky por gtt sol
Regulax pikosulfát kostky orm pas cmp (6, 20)
Osmoticky působící laxativa
Mechanismus účinku:
Snižují pH v tlustém střevě, zvyšují osmotický tlak (váží na sebe vodu) a tím zvětšují
objem stolice a změkčují jí, čímž urychlují její odchod.
Účinné látky:
LAKTULÓZA
Charakteristika:
Jedná se o nevstřebatelný sacharid, který se nezměněný dostává až do tlustého střeva,
kde je štěpen místními bakteriemi.
Indikace:
Především u chronické zácpy.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na laktulózu či laktózu, při neprůchodnosti střev a náhlé břišní příhodě.
Nežádoucí účinky:
Bolesti břicha, nadýmání, průjem, zvracení. (6)
Dávkování:
Věková kategorie Počátek léčby Pokračovací dávkaOsoby starší 15 let 15 – 45 ml (1 – 3 polévkové 10 – 25 ml (3 – 5 lžiček)
6 – 15 let 15 ml (1 polévková lžíce) 5 – 10 ml (1 – 2 lžičky)1 – 6 let 5 – 10 ml (1 – 2 lžičky)
Mladší 1 roku 2,5 – 5 ml (0,5 – 1 lžička)
Tabulka 2: Dávkování laktulózy (6)
Pro děti do 1 roku by měl užívání doporučit lékař. Přípravek se užívá ráno po snídani.
Sirup se podává s vodou, čajem nebo šťávou, nutné hodně zapít. Bez porady s lékařem
a při přetrvávajících obtížích užívat maximálně 14 dní z důvodu existence jiného 47
onemocnění.
Přípravky:
Duphalac por sir
Lactulose AL por sir
Lactulosa Biomedica sir (6, 20)
MAKROGOLY
Indikace:
Jedná se o polyethylenglykoly užívané především k vyprázdnění střev před vyšetřením.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na přípravek, dehydratace, kardiovaskulární potíže, při neprůchodnosti
střev, při karcinomu tlustého střeva, u dětí do 15 let.
Nežádoucí účinky:
Nauzea, zvracení, bolest břicha, alergická reakce.
Dávkování:
Každý sáček se rozpustí v 1 litru vody, míchá se do úplného rozpuštění. Jeden litr
tohoto roztoku je dávkován na 15–20 kg váhy pacienta, tudíž průměrná dávka pro
pacienta činí 3–4 litry roztoku. Je možné vypít celou dávku večer před výkonem nebo
polovinu večer a polovinu v den zákroku. Přípravek by měl být doužíván 3–4 hodiny
před zákrokem. Pacient by měl vypít 1 litr za hodinu.
U přípravku Molaxole užívají dospělí 1–3 sáčky denně (běžně 1–2 sáčky), každý sáček
si pacient rozpustí ve 125 ml vody a léčba nesmí trvat déle než 2 týdny. V případě
terapie fekální retence pacient užívá 8 sáčků denně, všechny během 6 hodin, rozpustí si
je v litru vody, léčba by neměla trvat déle než 3 dny. Nedoporučuje se užívání dětem do
12 let.
Přípravky:
Fortrans plv sol
Molaxole por plv sol 8 (6, 20)
Salinická projímadla
Mechanismus účinku:
Tyto soli jsou špatně vstřebatelné, tudíž zadržují vodu ve střevě, změkčují a zvětšují
objem stolice.
Účinné látky:
SÍRAN HOŘEČNATÝ, SÍRAN SODNÝ48
Indikace:
Habituální a chronická zácpa, při nácviku defekačního reflexu.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na přípravek, neprůchodnost střev, náhlá příhoda břišní, dehydratace.
Nežádoucí účinky:
Průjem, nauzea, zvracení.
Dávkování:
U krystalických prášků 1 čajová lžička do skleničky vody, u minerálních vod vypít
skleničku tohoto přípravku.
Přípravky:
Šaratice
Zaječická voda
Rozvažované prášky v lékárně – síran hořečnatý (Sal amarum), síran sodný dekahydrát
(Sal Glauberi), síran sodný bezvodý (Sal Glauberi exsiccatum). (6)
Objemová laxativa
Mechanismus účinku:
Absorbují vodu, bobtnáním vytvoří slizovitý gel, kterým změkčí a zvětší střevní obsah.
Účinné látky:
VLÁKNINA v OSEMENÍ JITROCELE VEJČITÉHO (psyllium)
Indikace:
Především chronická zácpa, lze užívat i jako prevence.
Kontraindikace:
Neprůchodnost střev a porušení střevní stěny.
Nežádoucí účinky:
Disbalance minerálů v organismu.
Dávkování:
Užívá se 1–2 lžičky nalačno 30 minut před jídlem. Přípravek by se měl brát 2 krát
denně, ráno a večer. Vláknina se nechá nabobtnat ve sklenici vody či v jogurtu. Při
užívání přípravků obsahujících vlákninu je nutné vypít alespoň 2 litry tekutin denně.
Přípravky:
Psyllium indická rozpustná vláknina 100g Dr. Popov (6)
49
Látky změkčující stolici
Mechanismus účinku:
Tyto látky absorbují vodu, změkčují stolici, zvyšují její objem v tlustém střevě.
Účinné látky:
GLYCEROL
Indikace:
Šetrné laxativum ve formě čípků, které se používá při akutní i chronické zácpě
a v období těhotenství, šestinedělí a laktace.
Kontraindikace:
Bolesti břicha, krvácející hemoroidy, podání dětem do 10 let.
Nežádoucí účinky:
Podráždění konečníku, charakteristické svěděním a pálením.
Dávkování:
Při obtížích jeden čípek, účinek se dostavuje do 30 minut. Lze i několikrát denně.
Doporučit konzultaci s lékařem při přetrvávajících obtížích během následujících 14 dnů,
popřípadě při zhoršení potíží. (6)
Přípravky:
Suppositoria glycerini Léčiva rct sup (6, 20)
Easylax pro děti
(Jedná se o heřmánkovo-ibiškové glycerolové projímadlo v dózách určené ke
krátkodobé terapii občasné zácpy. Užívají se maximálně 2 dózy během 24 hodin. Dóza
se po otevření jemně zavede do řitního otvoru a obsah se lehce vymáčkne dovnitř. Poté
se dóza vyjme a vyhodí). (vlastní)
3.6 Terapie nadýmání
Deflatulencia
Mechanismus účinku:
Zvyšují povrchové napětí a tlak tekutiny obsažené v žaludku a trávicím traktu, čímž
upravují prostředí v těchto oblastech. Mají protipěnivý účinek. Nevstřebávají se,
odcházejí v nezměněném stavu stolicí.
Účinná látka:
SIMETIKON, DIMETIKON
50
Indikace:
Odstranění příznaků nadýmání.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na simetikon či dimetikon. Podání dětem do 3 měsíců je možné po
konzultaci s lékařem.
Nežádoucí účinky:
Nejsou nijak časté, může se vyskytnout nevolnost, zvracení, průjem.
Dávkování:
Dospělí užívají 40–80 mg 3–5 krát denně, kojenci od 3. týdne věku užívají 30 mg
(0,6 ml) do každé lahvičky s pitím 1-3 krát denně, děti ve věku 3–6 let užívají 40 mg
2–4 krát denně, dávka pro děti starší 6 let je 40–80 mg 3–4 krát denně. V přípa
dě neustupování potíží je třeba konzultovat s lékařem po 5–6 dnech užívání.
U přípravku Degasin se užívá 1–2 tobolky po hlavním jídle, pacient by je měl hodně
zapít vodou. Nesmí ho užívat těhotné ženy a děti. (6, 20, vlastní)
Přípravky:
Espumisan por cps mol
Espumisan cps
Espumisan Easy 14 sáčků
Espumisan kapky
Espumisan kids 15 sáčků
Lefax por sus, por tbl mnd
Sab simplex por sus
Walmark Degasin tob.32 bls (6, 20)
3.7 Terapie příznaků a doprovodných poruch GIT
Choleretika
Jsou to léčiva ovlivňující složení a vylučování žluče, která působí v těle jako emulgátor
při trávení tuků. Některá mají i spasmolytický (protikřečový) účinek na žlučové cesty.
Přírodní látky:
KURKUMOVÝ EXTRAKT
Charakteristika:
Extrakt z oddenku kurkumy, jehož barviva mají cholekinetický účinek (urychlují
51
a zvyšují sekreci žluče do střeva).
Indikace:
Chronická onemocnění žlučníku a žlučových cest, dyspepsie.
Kontraindikace:
Záněty jater, pankreatu a žlučníku (i žlučových cest); střevní ileus. U dětí do 12 let
věku. V těhotenství a období laktace.
Nežádoucí účinky:
Nevolnost.
Dávkování:
Děti nad 12 let a dospělí užívají 5–10 kapek 3krát denně, je možné zvýšit dávku na
20 kapek. Přípravek se užívá před jídlem, odstup mezi dávkami 5 hodin.
Přípravky:
Cholagol por gtt (6, 20)
ÉTERICKÉ OLEJE
Charakteristika:
Směs čištěných rostlinných silic a olejů (mátová silice, pinén, mentol, kafr). Mají
především spasmolytický účinek.
Indikace:
Spíše se používá jako doplňková terapie při chronických žlučníkových obtížích.
Kontraindikace:
Těhotenství a laktace, přecitlivělost na obsažené přírodní látky.
Nežádoucí účinky:
Nevolnost, alergické reakce.
Dávkování:
Dospělí a děti starší 12 let užívají 1 tobolku 3–4krát denně či 3–5 kapek 4–5krát denně.
Děti mezi 6–12 lety užívají 1 tobolku 1–2krát denně či 1–2 kapky 3–4krát denně.
Přípravek se užívá před jídlem. (6)
Přípravky:
Rowachol por cps mol, por gtt sol
Colpermin por cps etd (6, 20)
52
Syntetické látky:
HYMECROMON
Charakteristika:
Jedná se o syntetický metylkumarinový derivát, který se vyznačuje spasmolytickými
a choleretickými účinky na žlučník a žlučové cesty.
Indikace:
Křeče žlučníku a žlučových cest různé etiologie, dyspepsie, chronická zácpa.
Kontraindikace:
Hypersenzitivita na obsažené látky. Zánět jater, žlučníku či žlučových cest,
pankreatitida a střevní záněty. Porucha funkce ledvin, střevní ileus. U osob mladších
14 let věku. V období těhotenství jen na doporučení lékaře, v období laktace neužívat.
Nežádoucí účinky:
Nauzea, zvracení, průjem, bolesti hlavy, alergická reakce na kůži.
Dávkování:
Starší 14 let a dospělí užívají 400 mg (1 dražé) 3 krát denně, při průjmu snížit dávku.
Lze užít i preventivně 1 dražé. (6)
Přípravky:
Isochol por tbl obd. (6, 20)
FENIPENTOL
Charakteristika:
Syntetická látka odvozená od účinných látek oddenku kurkumy.
Indikace:
Chronická onemocnění žlučníku a žlučových cest, hepatobiliální dyspepsie (dyspepsie
týkající se jater a žluče).
Kontraindikace:
Přecitlivělost na obsahovou látku. Zánět jater, žlučníku a žlučových cest, pankreatitida,
střevní ileus. Kontraindikováno podání osobám mladším 16 let. Nesmí se užívat
v období těhotenství a laktace.
Nežádoucí účinky:
Ojediněle nevolnost, zvracení, nadýmání, pálení žáhy nebo alergická kožní reakce.
Dávkování:
Osoby starší 16 let užívají 200 mg (2 tobolky) 3krát denně těsně před jídlem, popřípadě
2 tobolky jednorázově před jídlem. Zapít větším množstvím vody, aby se tobolky
53
nepřilepily v jícnu. (6)
Přípravky:
Febichol por cps mol (6, 20)
Jako doplněk léčby je možné užívat parafarmaka, jako jsou čajové směsi s obsahem
drog již zmíněných rostlinných účinných látek (Thé Salvat, Žlučníková čajová směs).
Acida
Mechanismus účinku:
Léčiva nahrazující žaludeční HCl. Jedná se tedy o substituční terapii.
Účinná látka:
Kyselina chlorovodíková 10%
Indikace:
Nedostatečná tvorba HCl v žaludku.
Kontraindikace:
U osob s normální sekrecí HCl, hrozí překyselení žaludku.
Nežádoucí účinky:
Může docházet k naleptání zubní skloviny.
Dávkování:
Do sklenice vody přidat 10–15 kapek HCl, pít brčkem během jídla.
Přípravky:
Kyselina chlorovodíková 10% se připravuje v lékárně jako magistraliter. (vlastní)
Antiemetika
Jedná se o látky tlumící nauzeu a zvracení.
Jak už jsem zmínila v kapitole věnované poruchám GIT, má zvracení mnoho příčin,
čímž je dána i větší škála terapeuticky účinných látek. Ve své práci se zaměřuji
především na terapii trávicích obtíží volně prodejnými přípravky, proto se jim budu
věnovat i v této problematice.
DIMENHYDRINAT
Charakteristika:
Jedná se o antiemetikum a antihistaminovým účinkem. Účinek se dostavuje do
30 minut, odezní za 1–3 hodiny.
54
Indikace:
Tlumení nauzey a zvracení způsobeného kinetózami.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na dimenhydrinat. Zákaz podání u současného užívání inhibitorů
monoaminooxidázy (MAO) a dva týdny po ukončení léčby. Dále se nesmí užívat při
neprůchodnosti GIT, při ztíženém močení, u onemocnění zeleným zákalem a při
akutních astmatických obtížích. Kontraindikováno je podání osobám pod 15 let věku,
v těhotenství a v období laktace.
Nežádoucí účinky:
Suchost úst a nosní sliznice, únava, ospalost. U některých pacientů může docházet ke
zhoršenému močení či zácpě.
Dávkování:
Osoby nad 15 let užívají 1 žvýkací gumu po 20 mg 15–30 minut před jízdou. Při
přetrvávajících potížích během cesty je vhodné užít další dávku. Pokud je cesta dlouhá,
podání se opakuje po 6 hodinách. Maximální dávka je 6–7 žvýkaček, lze užívat nejdéle
2 dny. (6)
Přípravky:
Arlevert por tbl nob
Travel-Gum por gum (6, 20)
MOXASTIN/KOFEIN
Charakteristika:
Moxastin je antihistaminové antiemetikum. Jelikož má sedativní účinek, kombinuje se
v přípravcích s kofeinem. Účinek se dostavuje do 30 minut, odezní za 2–3 hodiny.
Indikace:
Je indikován k tlumení nauzey a zvracení doprovázející kinetózy.
Kontraindikace:
Přecitlivělost na moxastin. Zákaz podání u současného užívání inhibitorů MAO a dva
týdny po ukončení léčby. Dále se nesmí užívat při neprůchodnosti GIT, při ztíženém
močení, u onemocnění zeleným zákalem a při akutních astmatických obtížích.
Kontraindikováno je také těhotenství a laktace, dále podání dětem do 2 let.
Nedoporučuje se podávat epileptikům.
Nežádoucí účinky:
Suchost úst a nosní sliznice, únava, ospalost. U některých pacientů může docházet ke
55
zhoršenému močení či zácpě.
Dávkování:
Dospělí a mladiství starší 15 let užívají 25 mg (1 tableta), dětem mezi 2–6 lety se
indikuje 6,25 mg, dětem ve věku 6–15 let je podávána dávka 12,5 mg. Přípravek se
podává 30–60 minut před jízdou. Při přetrvávajících potížích během cesty je vhodné
užít další dávku. Pokud je cesta dlouhá, podání se opakuje po 2–3 hodinách. Užívat
maximálně 2 dny. (6)
Přípravky:
Kinedryl por tbl nob (6, 20)
ZÁZVOR (zingiber officinale)
Indikace:
Zázvorový oddenek se používá při žaludečních nevolnostech, kinetózách, těhotenských
nevolnostech, při nevolnosti po nadměrné konzumaci alkoholu.
Kontraindikace:
Alergie na zázvor.
Nežádoucí účinky:
Žádné kromě alergie.
Dávkování:
Jedná se o parafarmaka, dávkování dle pokynů výrobce. Tablety užívat s jídlem a hodně
zapít vodou. Při těhotenských nevolnostech podávat ráno.
Přípravky:
Emesin tbl., Ginger tob., VitaHarmony GraviPop při nevolnosti v těhotenství,
VitaHarmony TravelPop při cestovní nevolnosti. (6)
56
Závěr
Práci jsem zaměřila na terapii trávicích obtíží volně prodejnými přípravky, neboť dle
mých zkušeností z odborných praxí v lékárnách (řetězcových i nemocniční), jdou mnozí
pacienti se svými zdravotními problémy v nejprve do lékárny, a až posléze ke svému
lékaři. Děje se tak většinou z důvodu nedostatku času a s tím spojenou nechutí čekat
u lékaře v čekárně. Někteří pacienti také mohou mít strach z ordinace, nepříjemného
vyšetření či jen nechtějí svého lékaře obtěžovat. Na vině je jistě i obrovská reklamní
masáž v médiích, především v televizi.
57
Seznam použité literatury a zdrojů informací
Knižní zdroje:
1. SEDLÁČKOVÁ, M. Infekce Helicobacter Pylori: vředová choroba, karcinom
žaludku, dyspepsie, Praha: Maxdorf, 163 s., ISBN 80-85800-32-2.
2. MAŘATKA, Zdeněk. Trávicí obtíže: v lékařské praxi. Praha: Galén, 2007. 163 s.
ISBN 978-80-7262-472-0.
3. NEČAS, Emanuel; ŠULC, Karel; VOKURKA, Martin. Patologická fyziologie
orgánových systémů: Část II. Univerzita Karlova v Praze: Karolinum, 2003. 760 s.
ISBN 80-246-0674-7 (2. díl).
4. ROKYTA, Richard, et al. Fyziologie: pro bakalářská studia v medicíně,
ošetřovatelství, přírodovědných, pedagogických a tělovýchovných oborech. Praha: ISV,
2008. 426 s. ISBN 80-86642-47-X.
5. JIRÁSEK, Václav. Poruchy trávení. Praha: Maxdorf, 1995. 120 s.
ISBN 80-85912-30-6.
6. SUCHOPÁR, Josef a kol. Volně prodejné přípravky: v praxi lékárníka a lékaře.
3. vydání. Praha: Edukafarm, spol. s r.o., 2011. ISBN 978-80-254-9212-3.
7. NOVOTNÝ, Ivan a Michal HRUŠKA. Biologie člověka. 3. přepracované vydání.
Praha: Fortuna, 2003. ISBN 80-7168-819-3.
8. DÍTĚ, Petr et al. Farmakoterapie v gastroenterologii. Praha: Galén, 2011.
ISBN 978-80-7262-704-2.
9. HYNIE, Sixtus. Farmakologie v kostce. 2. vydání. Praha: TRITON, 2001.
ISBN 80-7254-181-1.
Internetové zdroje:
10. Http://www.solen.cz. KREJČÍ, Ivona. Solen medical education [online].
[cit. 2012-03-27]. Dostupné z: http://www.solen.cz/pdfs/med/2007/05/05.pdf
11. Http://www.internimedicina.cz. DÍTĚ, Petr. Solen medical education [online].
[cit. 2012-03-27]. Dostupné z: http://www.internimedicina.cz/pdfs/int/2006/05/06.pdf
58
12. Http://www.edukafarm.cz. MOSEROVÁ, Eliška. EDUKAFARM: vzdělávání
v oblasti OTC a Rx léčiv [online]. [cit. 2012-03-27].
Dostupné z: http://www.edukafarm.cz/clanek.php?id=157
13. ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK. Http://www.stefajir.cz
[online]. 5. dubna 2012 [cit. 2012-04-05].
Dostupné z: http://www.stefajir.cz/index.php?q=barrettuv-jicen
14. ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK. Http://www.stefajir.cz
[online]. 5. dubna 2012 23:17:51 [cit. 2012-04-05].
Dostupné z: http://www.stefajir.cz/index.php?q=barrettuv-syndrom
15. Vitar soda. Vitar [online]. [cit. 2012-04-09]. Dostupné z:
http://www.vitar.cz/produkty1/potravinove-doplnky-/vitar-soda-
16. REHYDRATACE. Http://www.zdravinacestach.cz [online]. [cit. 2012-04-10].
Dostupné z: http://www.zdravinacestach.cz/index.php?/cestovni_prujem/lecba
17. Nežádoucí účinky bisfosfonátů - Důsledky pro léčbu osteoporózy.
Http://www.tribune.cz [online]. 19. 11. 2009 [cit. 2012-04-12].
Dostupné z: http://www.tribune.cz/clanek/15647
18. LUKÁŠ, Milan a Lucie KOTLÁŘOVÁ. Inhibitory protonové pumpy u gastropatií
vyvolaných nesteroidními antirevmatiky. Http://edukafarm.cz [online]. 30. 12. 2008
[cit. 2012-04-14]. Dostupné z: http://edukafarm.cz/clanek.php?id=802
19. VÉGH, Vladimír. Inhibitory protonové pumpy. Http://edukafarm.cz [online].
9. 5. 2008 [cit. 2012-04-14]. Dostupné z: http://edukafarm.cz/clanek.php?id=723
20. Informace o léčivech u jednotlivých skupin ověřeny z databáze léků Státního ústavu
pro kontrolu léčiv [online] ke dni 14. dubna 2012.
59
Zdroje obrázků:
Obrázek č. 1:
21. GSOŠPG ZNOJMO. Biologie člověka. Http://www.gsospg.cz/ [online].
[cit. 2012-04-04]. Dostupné z:
http://www.gsospg.cz:5050/bio/Sources/Photogallery_Detail.php?
intSource=1&intImageId=269
22. NOVOTNÝ, Ivan a Michal HRUŠKA. Biologie člověka. 3. přepracované vydání.
Praha: Fortuna, 2003. ISBN 80-7168-819-3.
Obrázek č. 2:
23. NOVOTNÝ, Ivo a Jiří LENZ. Endoskopický atlas horní části gastrointestinálního
traktu. Http://is.muni.cz [online]. 5. dubna 2012 23:20:55 [cit. 2012-04-05].
Dostupné z:
http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/lf/js08/atlas/pages/jicen_barret_epitel.html
Obrázek č. 3:
24. NOVOTNÝ, Ivo a Jiří LENZ. Endoskopický atlas horní části gastrointestinálního
traktu. Http://is.muni.cz [online]. 5. dubna 2012 23:20:55 [cit. 2012-04-05].
Dostupné z: http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/lf/js08/atlas/pages/jicen_sliznice.html
Obrázek č. 4:
25. Žaludek. www.zdravi4u.cz [online]. [cit. 2012-04-10].
Dostupné z: www.zdravi4u.cz/view.php?cisloclanku=2007041601
Obrázek č. 5:
26. ŠTEFÁNEK, Jiří. Léky proti pálení žáhy. Http://www.stefajir.cz [online].
[cit. 2012-04-14].
Dostupné z: http://www.stefajir.cz/index.php?q=leky-proti-paleni-zahy
60
Seznam obrázků a tabulek
Obrázek č. 1: Popis trávicího traktu...........................................................................................13Obrázek č. 2: Zdravá sliznice jícnu, Obrázek č. 3: Barrettův jícen.............................................16Obrázek č. 4: Schéma žaludku a duodena .................................................................................17Obrázek č. 5: Mechanismus působení IPP na sekreci HCl.........................................................38
Tabulka 1: Dávkování loperamidu.............................................................................................41Tabulka 2: Dávkování laktulózy................................................................................................47
61