Z P RAYO D AJ CHICAGO, ÚNOR - BŘEZEN J

"Občané soudci! — Všichni obžalovaní — jak je před sebou vidíte — se v průběhu vyšetřování plně doznali k trestným činům velezrady, vyzvědačství, sa-botáže a vojenské zrady."

ROČNÍK XVII.

KSA - V AKCI Naši pozornost exulantů, kteří opustili své domovy a uprchli před komunis-tickým ^ experimentem, jehož obětí se stalo Československo právě před čty-řiadvaceti lety, upoutala zpráva o ú-myslu amerických komunistů — zúčast-nit se nadcházejících voleb v plné zbro-ji a v dosud nebývalém rozsahu. Ge-nerální tajemník komunistické strany Ameriky Gus Hall oznámil, že komu-nisté se letos pokusí o získání místa na kandidátce v jednatřiceti státech. KSA — partaj čítající několik málo tisíc registrovaných členů — je zdár-ným dítkem Kremlu a v roce 1968 poslušně odsouhlasila sovětskou invazi do Československa. Hall uvedl jména devíti rudých kandidátů na vedoucí funkce ve správě státu Illinois. Na jedné z tiskových konferencí Hall mou-dře přiznal, že nepočítá s možností volebního vítězství v roce 1972, ale již letos se hodlá stát představitelem vážné politické síly, ovlivňující dění v zemi. V minulých volbách se dostali komunisté na kandidátku pouze v Min-nesotě a Washingtonu. Halí si stěžo-val na volební zákony v některých státech, které komunistům znemožnily umístění na volební listině. To se ú-dajně týká i státu Illinois; ve snaze změnit tuto skutečnost, UHnoiská sekce tzv. "Unie pro americké občanské svo-body" ¡e připravena prosazovat vo-lební zájmy amerických komunistů před Federálním soudem. Jedna z ty-pických ukázek komunistické schopno-sti využívat ústavních práv a svobod na cestě k získávání moci. Na rozdíl od většiny Američanů, my nejlépe ví-me, jak vyhlíží další vývojová fáze po bolševickém uchvácení moci.

Američtí komunisté zakládají svou volební agitaci na slibech, které u soudného člověka vyvolávají útrpný úsměv. Horší je však zjištění, že ko-munista Gus Hall v podstatě slibuje učinit totéž, s čím přicházejí na volební trh někteří kandidáti demokratické strany; komunistická forma agitace je pouze méně neomalená. Poslyšme tedy, co hodlá učinit soudruh Gus Hall pro Ameriku v případě, že by se splnila jeho presidentská naděje. Stát-nické převratné činy plánované pro první den ve funkci presidenta — bezprostředně po inauguraci: Okamži-té ukončení války ve Vietnamu; stažení všech vojenských sil a zbraní. Zrušení všech amerických vojenských základen na celém světě i na území USA. V rámci dalšího dovádění by "presi-dent" Hall dal pod zámek budovy Pentagonu, CIA, FBI; zrušil by většinu obranných smluv a paktů; propustil by všechny politické vězně a prohlásil ra-sismus za nezákonný. Podle Hallova odhadu by tato energická opatřen? přinesla úsporu nějakých sto bilionů dolarů, což je slušný peníz, s nímž se již dá pro masy pracujících něco udělat. Však také hned druhý den presidentského pracovního plánu před-stavuie nástup k rozvinutí epochální socialistické výstavby. Peníze takto u-šetřené by byly investovány do reali-zace velkorysého stavebního projektu sídlišť, škol, nemocnic, dětských jeslí a dalších komunikací. To vše zní sice soudružsky hrdě, ale my bychom byli

PROCESY - ZATÝKÁNÍ - PERZEKUCE Krajský soud v tJstí nad Labem od-

soudil v jednom typicky nepolitickém procesu (podle pana Dr. Husáka) bý-valého tajemníka klubu 231 — JARO-SLAVA BRODSKÉHO — k trestu od-nětí svobody v trvání 8 roků a propad-nutí majetku. Brodský byl souzen in absentia za zločiny, jichž se údajně do-pustil, zahrnují účast na organizování klubu K 231, štvaní proti bratrským spojencům, podvracení socialistického společenského a státního zřízení, nedo-volené opuštění republiky a literární činnost vybočující z oficielního rámce soc. realismu. • JAN ŠLING — syn brněnského komunisty Otty Šlinga, od-souzeného v roce 1952 k trestu smrti ve Slánského dreyfusiádě, byl zatčen v průběhu nedávné vlny zatýkání v sou-vislosti s vydáváním ilegálních časo-pisů. Šling prý odeslal před sým zat-čením několik protestních dopisů Gus-tavu Husákovi, v nichž poukazuje na procesy padesátých let, jichž obětí se

ochotni uvěřit spíše na program tře-tího dne Hallovy administrativy. Sli-buje totiž zahájení soudních procesů. V řadách prvních obžalovaných by stály osobnosti jako: Lyndon B. John-son, president Nixon, státní tajemník pro obranu M. Laird a Dr. Henry Kis-singer. Komunistický kandidát na ú-řad amerického presidenta má v zá-sobě celou řadu dalších žertovných nápadů, ale my zůstaneme pouze u těch, jež jsme namátkou vybrali.

Komunista Gus Hall může zveřejňo-vat programová prohlášení uvedeného druhu bez nejmenších obav o svou bezpečnost v zemi, v níž podle jeho mínění neexistuje skutečná svoboda; ta by byla nastolena teprve pod ve-dením vítězné KSA. Hall si ve své du-ševní prostotě a partajní zaslepenosti neuvědomuje jednu ze základních sku-tečností, přestože osudy mnoha sou-druhů zlikvidovaných na příkaz Mosk-vy, by mu měly být zdrojem poučení.

stal Otto Šlinff stejně jako Dr. Husák. V jednom z dopisů vyjádřil vážnou o-bavu, "budou-li se procesy tohoto druhu opakovat, je tu zjevné riziko, že komu-nistická strana už nikdy nezíská jakou-koliv morální podporu." Člověk neznalý pravého stavu věcí by se mohl z uve-deného citátu domnívat, že partaj ně-kdy takovou podporu dokonce měla. Za podezření ze spoluúěasti na vydá-vání ilegálního časopisu "Nový socia-lismus" byl uvězněn RUDOLF SLÁN-SKÝ mladší, jenž se stal členem KSČ, téže strany, která poslala na šibenici jeho otce. Jan Šling a mladší Slánský jsou údajně vězněni na Pankráci v ce-lách, které téměř sousedí s těmi, z jichž byli vydáni v roce 1953 jejich sou-druzi otcové soudruhům katům. • V Praze byl znovu zatčen šachový mistr LUDÉK PACHMAN; býv. redaktor časopisu "Reportér" — JIŘÍ LEDERER byl odsouzen ke 2 rokům vězení za ú-dajné pomluvy bratrského Polska zá-padním novinářům.

Nechápe, že stávající demokratický sy-stém Spojených států zaručuje dokonce i svým úhlavním nepřátelům nesrovna-telně větší míru svobody a osobní bezpečnosti, než jakou by mohlo po-skytnout jemu a ostatním revolucionář-ským křiklounům jakékoli jiné státní zřízení — včetně opěvovaného komu-nismu.

Projev Gus Halla možná někomu připomene známý výrok Klementa Gottwalda z dob První republiky, je-hož se dopustil jako člen poslanecké sněmovny. Na otázku, proč komunis-tičtí funkcionáři jezdí tak často do Moskvy, prohlásil: "Abychom se tam naučili, jak vám jednou zakroutit krky." Přibližně tak nějak zněl ten slavný vý-rok pašáka Klémy, dnes již opět osla-vovaného a očištěného od všech kul-tovních skvrn. Gottwald se v Moskvě nesporně mnohému naučil. Zakroutil krky nejen mnohým z těch, jimž to pčvodně slíbil, ale své moskevské u-

Published monthly by Alliance of Czechoslovak Exiles

in Chicago 2618 S. Harvey Avenue

Berwyn, Illinois 60402, U.S.A. Vydává

Sdružení československých exulantů v Chicagu

Vychází měsíčně — Return Postage Guaranteed —

Čís. — No. 2 - 3

Radmila Lexová:

J'ACCUSE Žaluji slunci a žaluji ku hvězdám, žaluji mořím a horám a pevninám, žaluji za všechny ztracené svobody, žaluji za všechny nešťastné národy sevřené do otroctví.

Žaluji za ty kdož malí a zděšení, podlehli násilí, útlaku, hrozbám, žaluji všem, kdož mír ještě milují, pomněte minulosti! Dějiny hrůzou své tragiky varují, proto dnes, světe, v tvé svědomí žaluji, žaluji budoucnosti.

3.III.1948

NIXONOVA CESTA DO SSSR

Úlohou kremelského Kissingera byl pověřen Georgîj Pavlov, člen ústřed-ního výboru partaje a náčelník správ-ního aparátu, který přijel do Spo-jených států dojednat podrobnosti Nixonovy cesty do Ruska. Presidento-va návštěva se uskuteční 22. května a potrvá pět až sedm dní. Termín cesty, který byl až dosud tajen, pronikl na veřejnost ze sovětského zastupitel-ství ve Washingtonu. Krátce poté byl potvrzen úředním zástupcem Bílého domu. Iniciativa ve věci Nixonovy návštěvy zřetelně vychází z Kremlu. Není pochyb o tom, ze podnětem se stal Nixonův výlet k čínským soudru-hům.

VÝPRODEJ PŘÁTEL

Předseda národního shromáždění na-cionalistické Číny ovlivnil presidenta R. Nixona z vyprodávání starých přátel a zdůraznil, že Čankajškova vláda mu nemůže odpustit jednání s komunistic-kou Čínou. Premiér C. K. Yen řekl m.j,: "Některé země ve své krátkozrakosti zapomínají rozlišovat mezi dobrem a zlem, přednostmi a nevýhodami, vzdá-vají se svých principů a své protivníky pokládají za přátele. Výsledkem toho je nahrávání do rukou nepřátel. Lidé na jedné straně hledají cesty k míru, ale zapomněli na ty, kteří žijí z nadějí, stejně jako nedbají trvalých hodnot ci-vilizace; upouštějí od nezbytnosti za-chovávat principy poctivosti a spravedl-nosti."

mění vyzkoušel i na nejbližších soudru-zích. Netušil však tehdy, stejně jako Gus Hall dnes, že cesta do komunis-tické Mekky se může stát osudnou i pro nejoddanější věřící.

Pokud ¡de o zjištění míry svobod, pan Hall by mohl zkusit promítnout svou vlastní situaci v USA do obdob-ného postavení na př. A. Solženicyna nebo V. Bukovského v Sovětském sva-zu. Je to zajisté nesmírně pošetilá představa, že by některý z jmenova-ných vystoupil před volbami do nej-vyššího sovětu jako představitel opo-zice s programem, v němž by se sli-bovalo svržení bolševického režimu a seznamu zločinců, očekávajících soud, by vévodilo jméno Leonida Brežněva, následováno výčtem zbývajících členů politbyra. I bez takového pokusu je možno v Sovětském svazu strávit dlou-há léta v blázinci. PAT.

Strana 2. Z P R A V O D A J Únor - březen 1972

INFORMAČNÍ ČRTY ASIJSKÁ POLITICKÁ ŠACHOVNICE

Nixonova návštěva Pekingu může mít značně větší význam a vliv na meziná-rodě-politickou konstelaci, nežli se pů-vodně předpokládalo. Události posled-ních měsíců, zejména v již. a jihových. Asii, ukazují totiž Čiňanům stále ná-zorněji, že nebezpečí jim hrozí daleko bezprostředněji (prostorově i Časově) S3 strany sousedního Ruska nežli ze za-oceánské Ameriky. Dokonce lze říci, že Peking a Washington mají tč. více 1-dentických anebo aspoň analogických zájmů a problémů nežli neslučitelně pro-tichůdných cílů.

Indo-pákistánská válka a její průvod-ní i následné zjevy probíhaly dosud až na jedinou výjimku přesně podle sovět-ského plánu, popsaného v našem listo-padovém čísle. Neschopnost USA i Cíny pomoci účinně Pákistánu vyvolalo u mnoha (zejména asijských) vlád pře-svědčení, že v zájmu aspoň dočasné či částečné sebezáchovy musí pozměnit svou zahraničně-politickou orientaci. Důležité bylo zvláště rozhodnutí nového pákistánského presidenta Zulfikara Ali-ho Bhutta vystoupit z Britského spole-čenství a navštívit své dosavadní úhlav-ní nepřátele v Kremlu, jakož i žádost kambodžské vlády, aby jí SSSR zpro-středkoval vyjednávání se Severním Vietnamem.

Jenom jedna část plánu se Moskvě aspoň prozatím zhatila: Nepodařilo se jí dosud vytvořit z Bangladeše satelit-ní stát a sovětskou výchozí základnu při Indickém oceánu, ač už se všechno zdá-lo na nejlepší cestě. V kritické chvíli Z. A. Bhutto propustil z vazby někdej-šího politického vůdce bengálských se-paratistů šejka Mudžíbura Rahmána a poslal ho domů via Londýn. Šejk Ra-hmán je skalní nacionalista, jehož au-tonomistické úsilí rozhodně nemělo za cíl pouze vyměnit podřízení Východního Pákistánu Islamabádu za podřízení Kremlu. U Bengálců má nesmírnou po-pularitu, neboť je zejména v důsledku svého věznění považován za národního hrdinu a mučedníka. Proto se ho první bangladéšská vláda, v té době už kon-trolovaná a dirigovaná prosovětskými komunisty, neodvážila zlikvidovat. Jme-novala ho tedy ještě před jeho návra-tem presidentem, což měla být v novém státě funkce pouze ceremoniální bez skutečné pravomoci. Ale Rahmán udě-lal Sovětům čáru přes rozpočet. Z pre-sidentské funkce promptně rezignoval a využiv svého oslavování masami i přítomnosti spřátelených indic. vojsk, prohlásil se ministerským předsedou, jakož i ministrem vnitra, obrany a in-formací. Tím vystrnadil komunisty ze všech hlavních klíčových pozic a při-hlásil Bangladéš nikoliv do "socialistic-kého tábora míru", nýbrž do Britského společenství.

NÁSLEDKY MOSKEVSKÉ ZMÉNY KURSU

Za těchto okolností byla Moskva při-nucena poněkud změnit krus a pokusit se zjistit, když jí nevyšel plán s Pá-kistánem Východním, nedá-li se nějak využít rozčarování Spojenými státy a Čínou v Pákistánu Západním. Proto projevila ochotu přivítat pres. Bhutta, jenž byl pro ni doposud imperialistic-kým zločincem, hromadným vrahem žen a dětí atp., s otevřenou náručí. Kromě toho tím postavila Washington před další prekérní problém, z něhož neexis-tuje žádné jednoznačné pozitivní výcho-disko:

Za vylíčené situace by se mohlo zdát, že je v jasném zájmu USA ihned uznat Bangladéš a navázat s ním přá-telské diplomatické styky, k nimž šejk Rahmán projevil záhy po svém návratu až překvapující ochotu. Avšak podle mezinárodního práva je uznání nového odtržením vzniklého státu ještě před-tím, nežli původní ústřední vláda upustí od aktivnch pokusů o obnovu jednoty,

považováno za nepřátelský akt, rušící závaznost případných spojenec, smluv mezi uznávající zemí a změněnou vládou. A islamabádská vláda se dosud pokouší, ač nepochybně marně, o vyjednávání s Bangladešem o vytvoření nějaké fede-rativní či aspoň konfederativní unie.

Ačkoliv Bhutto jede do Moskvy a ačkoliv Pákistán vystoupil z Britského společenství, nevystoupil z paktů SEA-TO a CENTO, které společně s NATem a AZNUSem tvoří americký obranný systém. Kdyby tedy byly USA ihned uznaly Bangladéš, Pákistán by se o-právněně cítil zproštěn závazků ply-noucích ze zmíněných smluv, mezi ni-miž tvoří klíčovou spojku (podobně ja-ko Turecko mezi NATem a CENTem). Poněvadž Bangladéš ve svých porodních bolestech a s indickou armádou v zemi nemůže být schopen ani ochoten převzít místo Pákistánu, byl by tím celý svě-tový obranný řetěz, pracně vybudovaný Spojenými státy během posledních 25 let s obrovským úsilím a nesmírným finančním nákladem, rozražen v půli a nepochybně odsouzen k brzkému úplné-mu rozpadu.

DOSAH NEBEZPEČÍ

Vystoupením Pákistánu by se ocitla v izolaci především Persie (Irán), jež by pak patrně záhy následovala jeho příkladu. Zejména pokud tam panuje současná protiamerickáá nálada v sou-vislosti s ukončením britské vlády nad ostrovy v Perském zálivu. Některé tyto ostrovy uzavřely totiž současně s na-bytím nezávlislosti smlouvy s USA o pronájmu námořních základen opouště-ných Anglií, čímž zmařily dávnou na-ději Iránu na jejich anektování. Po odchodu Pákistánu by tedy dnes Persie pravděpodobně použila mezinárodně-právní zásady "rébus sic stantibus" (smlouva pozbývá platnosti, změní-li se podstatně základní okolnosti, za nichž byla uzavřena) a odešla rovněž. Tím by bylo po SEATu zcela zničeno i CENTO a naděje SSSR na "úspěch" již dávno projektované normalizační konference mezi západní Evropou (zejména členy NATa) a Sovětským blokem by nabyly zvýšeného opodstatnění. Obranná linie Spojených států by se pak teoreticky přesunula přímo až na americké pobřeží, ale prakticky by zmizela úplně, neboť washingtonský parlament dosud nepo-volil vybudování žádného účinného o-branného systému v USA. Je otázkou, zda by je při svém dnešním složení po-volil aspoň potom; a i kdyby se tak stalo, zda by ještě zbýval čas k jeho dokončení. Ale i v kladném případě by pak Spojené státy zůstaly vůči SSSR ve značné nevýhodě. Byly by totiž od-kázány na své vlastní území, zatímco Sovětský svaz může disponovat celým nárazníkovým věncem satelitních zemí včetně Kuby.

DIPLOMATICKÁ ROZVAHA

Někteří jinak dobromyslní kritici vy-čítají Nixonovi, že neuznal Bangladéš a tím si odradil potenciálního přítele, ve-hnav ¡ho naopak do náručí Moskvy. Ale jak by mu teprve vyčítali následky, jež by se s největší pravděpodobností do-stavily, kdyby se byl podávané Rahmá-novy ruky chopil! Je také samozřej-mé, že v indo-pákistánském konfliktu stál Nixon i přes doporučení americké-ho velvyslance v Dillí Keatinga a přes nekřesťanské chování mohamedánských vojáků v Bengálsku na straně spojence Pákistánu. Jinak by byl zničil celý bezpečnostní systém USA, pracně bu-dovaný všemi jeho předchůdci od 2. světové války za cenu horentních roz-počtových deficitů a astronomického ná-rodního dluhu.

Je ovšem možné, že po návratu Bhut-ta z Moskvy Pákistán z CENTa a SEATa stejně vystoupí, nebo že se jeho další členství stane spíše bezpečnostním rizikem nežli přnosem. Ale pokud je to pouze možné a nikoliv jisté, musí se

Nixon samozřejmě vystříhat všeho, co by k uskutečnění této eventuality při-spělo.

V podobné, ba snad ještě prekérnější situaci stojí dnes Čína. Kdyby došlo k sblížení pákistánsko-sovětskému, by-la by ze tři čtvrtin obklíčena již přímo na svých hranicích. Záleží jí tedy při-rozeně na tom, aby se toto obklíčení ještě nerozšiřovalo. Proto nabídla Bhut-tovi odpuštění všech dluhů, což jí cel-kem nezpůsobilo potíže, a plnou podporu Severnímu Vietnamu, což ji však posta-vilo před aischylovsky tragické diléma.

K NIXONOVU MÍROVÉMU NÁVRHU Poslední Nixonův osmibodový návrh

na mír v jihovýchodní Asii se totiž Pe-kingu doopravdy velmi líbil. Nelze ani vyloučit, že se na něm předem dohodli Kissinger a Čou En-laj. To ovšem na-padlo i Moskvu, která proto okamžitě proti němu zahájila ostrou propagační kampaň. K té se samozřejmě ihned při-pojily všechny satelitní státy a strany a Severní Vietnam jej tedy ovšem za-mítl také. Číně nakonec nezbylo, nežli pokusit se ještě předčit Sověty v ostro-sti jeho zamítnutí. Jinak by byla ztra-tila všechny přátele a vliv v Hanoji i v komunistických hnutích Západu a Třetího světa. Ocitla se v situaci, kdy se musí ostentativně snažit o znemož-nění plánů, jež jsou v jejím vlastním vitálním zájmu a možná dokonce i je-jím výtvorem.

Snad ještě hrozivější je pro Peking skutečnost, že kambodžská vláda po-žádala o zprostředkování vyjednávání se Severním Vietnamem SSSR a nikoliv Čínu nebo třeba aspoň Francii. To totiž věští, že po odchodu Američanů, kteří se snažili udržet pouze status quo, se národy bývalé francouzské jihovýchod-ní Asie, Číně tradičně nepřátelské, se-skupí kolem Moskvy, která usiluje o imperialistickou expanzi.. V tom pří-padě bude Čína obklíčena nepřátelskými státy po celé délce svých hranic na pevnině s výjimkou Severní Koreje. Je tedy pro ni životně důležité zabezpečit si aspoň záda vůči moři, za nímž leží Japonsko, Tchaj-wan, Filipíny a Paci-fické ostrovy USA.

ČÍNA A IMPERIALISMUS KREMLU

Kreml ovšem znovu správně odhadl, jaký musí být za těchto okolností pří-ští mezinárodně-politický krok Pekin-gu, najmě pokus o sblížení s Japonskem a rozhodl se mu předejít. Kosy gin rychle odjel do Tokia a nabídl tamní vládě nejen mírovou a přátelskou smlouvu, nýbrž i jednání o možném navrácení Kurilských ostrovů, připojených po 2. světové válce k SSSR. V celé své dosa-vadní historii Sovětský svaz dosud ni-kdy dobrovolně nevydal ani píď země, kterou už jednou anektoval. Skuteč-nost, že nyní projevil nevídanou o-chotu tak aspoň podmínečně učinit, svědčí o jeho nesmírném zájmu na tom, aby k sblížení mezi Čínou a jejími zá-mořskými sousedy nedošlo za žádnou cenu. Peking si ovšem musí tento zájem vysvětlovat tak, že Sovětský svaz o-pravdu pomýšlí na "bratrskou interna-cionální pomoc na záchranu socialismu v Číně",, pročež ji chce udržet v izolaci ze všech stran. Tím naléhavější je pro ni co možná nejpřátelštější dorozumění s USA.

Udržení čínské nezávislosti, zejména zdá-li se ohrožena, je pekingským sou-druhům samozřejmě daleko důležitější nežli propagační hádky s "americkými imperialisty a jejich honicími (ale ne-kousajícími) psy". Dokonce i podstatně důležitější nežli vývoz Mao Cetungových revolučních pouček do nesocialistických zemí. Protože kdyby Čína padla, ne-měli by nejen odkud je vyvážet, nýbrž ani kde je sami v klidu číst. Lze tedy mít za to, že Čou En-laj by byl tč. docela upřímně ochoten uzavřít s Nixo-nem podstatně dalekosáhlejší dohody, nežli se původně předpokládalo—ovšem kdyby mohl očekávat splnění dvou pod-mínek:

Předně by dohody musely zůstat přísně tajné. Jinak by byl podstatně

ohrožen čínský vliv u zahraničních ko-munistů, který je důležitým faktorem v globální antisovětské strategii. K jeho zajištění musí Peking soutěžit i nadále s Moskvou v revolučním pokřiku, ale sabotovat ji v činech. Po aférách Ells-bergově a Andersonově je ovšem otáz-kou, zda a jak bude moci Nixon zaručit, že se podobná prozrazování státních ta-jemství nebudou už opakovat. Zejména když poslední měsíce prokázaly, že me-zi komunistickými služebníky a souput-níky na vlivných místech v USA je převážná většina agentů moskevských a nikoliv pekingských.

To bylo zřejmé obzvláště v době indo-pákistánské války. Všechny členské stá-ty OSN s výjimkou sovětského bloku (a ovšem Indie a Bhutanu) se jedno-myslně postavily na stranu Pákistánu v odsouzení indické agrese. A hleďme, kolik amerických politiků a komentá-torů, kteří se vždy tak rádi odvolávají na "světové veřejné mínění", kdykoliv se to může hodit zájmům SSSR, náhle odvážně vystoupilo proti tomuto svě-tovému mínění po boku tentokrát izolo-vaných Sovětů a kritizovalo vládu USA za to, že — stejně jako Čína — nepod-porovala Indii! Stejné stanovisko za-ujali i k Nixonovu osmibodovému ná-vrhu na mír ve Vietnamu, který vyho-voval Číně, ale nikoliv SSSR.

VŠICHNI TITO KRITICI nejsou ovšem nezbytně moskevskými agenty. Ti nejhloupější, nejbezzásado-vější a nejnezodpovědnější útočili na presidenta prostě jenom proto, aby pře-svědčili veřejnost ještě před blížícími se volbami, že co Nixon činí, špatně činí. Avšak ti, u nichž nelze předpokládat naprostý nedostatek inteligence a pro-gramové linie, k tomu měli nepochybně důvody jiné. U těch ani předvolební kampaň nemůže sloužit za vysvětlení a

(Pokrač. na str. 3.)

Z domova Československá vláda uzavřela smlou-

vu se SSSR a NDR o výstavbě mamu-tího tranzitního plynovodu, jímž bude proudit zemní plyn ze Sovětského svazu přes území Československa do NDR a některých dalších zemí. V letošním roce se proinvestuje na stavbě "Transgazu" 10 milionů korun denně. Náklady spo-jené s touto velkorysou stavbou komu-nismu, ponesou na svých bedrech lidé, okupací zpustošeného Československa. Tento "gigant pětiletky" — jak je pro-jekt nazýván v bolševické hantýrce — se stane vážnou potenciální hrozbou pro rozsáhlou oblast v délce celé republiky. Případný výbuch plynu by snadno zničil valnou část naší země. ČSSR získá jako odměnu 10 procent z celkového ob-jemu dopraveného plynu. Jaká velko-rysost! • Z čísel statistického úřadu v Praze vyplývá, že při pohledu na vývoj uplynulých pěti let, populační přírůstek je znepokojivě nízký. V okupačním období 1968-1970 vzrostl počet úmrtí vysoko nad běžný průměr. V roce 1970 v Československu údajně zemřelo 165 tisíc lidí; v témže roce se narodilo jen 228 tisíc dětí. • Pražské hudební jaro 1972 bude předznamenáno jmény ro-mantických skladatelů — Brahmse, Mendelssohna a Césara Francka. Z českých skladatelů to budou Dvořák a Smetana. Počítá se s účastí některých předních umělců — H. Szerynka, D. Oistracha, W. Schneiderhahna a dal-ších. • TJřední celní správa v Praze oznámila zavedení nových omezovacích opatření ve vývozu některých druhů zboží. Zákaz vývozu se vztahuje na většinu potravin, průmyslových výrob-ků, takže by bylo snazší uvést ty dru-hy zboží, na něž se omezení nevztahuje. Některé druhy výrobků lze vyvézt po zaplacení správního poplatku ve výši 100 procent maloobchodní ceny zboží. Toto opatření prý bylo učiněno v sou-ladu s péčí o plynulé zásobování oby-vatelstva. Ve zprávě se nepraví, zda uvedené nařízení platí i pro příslušníky sovětských okupačních vojsk — hlavní vývozce.

TJnor - březen 1972 Z P R A V O D A J Strana 3.

Milujte se a množte se aneb POPULACE JAKO ZÁKLAD BLAHOBYTU NÁRODŮ

Emil Ludvík

(Pokrač. z min. čísla)

Inform. črty — (Pokrač.)

polehčující okolnost, zejména srovnáme-li jejich činnost s postojem bývalého místopresidenta Humphreyho. Ten má jistě ze všech demokratických kandidá-tů nejsilnější osobní důvody k tomu, aby se snažil všemožně zdiskreditovat Nixona a oplatit mu porážku ve vol-bách před čtyřmi roky. Avšak jakoliv s mnoha jeho názory a programovými body nemůžeme souhlasit, je mu nutno přičíst ke cti, že bez ohledu na cho-vání svých politických přátel i protivní-ků sleduje vždy podle svého přesvědčení zájmy USA a nikoliv SSSR. Proto se ve zmíněných případech k táboru Nixo-nových kritiků nepřipojil.

Druhou čínskou podmínkou je vyře-šení otázky Tchaj-wanu. Peking zde opět stojí před dilématem: Na jedné straně možnost, že Čína bude napadena nepřítelem (Sovětským svazem) někdy v budoucnosti; na druhé straně skuteč-nost, že část Číny (Tchaj-wan) je o-kupován nepřítelem (Čankajškem) už nyní. Současné skutečné problémy jsou ovšem pociťovány naléhavěji nežli mož-né budoucí. Avšak kdyby došlo k o-pravdovému, ač zatím nezbytně tajné-mu spojenectví s USA (o něž má Čou-En-laj tč., zejména po vývoji událostí v Pákistánu a Kambodži, patrně podob-ný zájem jako měl Stalin po napadení Ruska Německem), Čína by mohla být naopak ráda, že americké vojenské zá-kladny zůstávají nablízku. Na vlastním území by je z pochopitelných důvodů trpět nemohla, takže prozatím pokra-čující Čankajškova kontrola Tchaj-wanu se může stát pro Peking naopak ještě vítaným východiskem z nouze.

Je jisté, že všechny tyto (jakož i ovšem mnohé jiné) body a alternativy jsou na programu rozhovorů realisty Nixona s realistou Čou En-lajem, který dnes, jak se zdá, opravdu řídí čínskou zahraniční politiku místo Mao Ce-tunga. V důsledku nedávných událostí mezi nimi pravděpodobně dojde k oboustran-ně prospěšným dohodám daleko většího rozsahu a dosahu, nežli sami předpoklá-dali v době, kdy je možnost setkání po-prvé napadla. Ale samozřejmě nám to nebudou moci všechno říci, neboť by tím byla podstatná část oné oboustran-né prospěšnosti zničena. Proto Nixon zovu ostentativně varoval americkou veřejnost, aby od jeho cesty neočekávala žádné velké výsledky, nýbrž spíše jen vzájemné informativní rozhovory. On sám dnes jistě očekává, a docela opod-statněně, daleko více.

Emil Ludvík, (27. února 1972)

"MAO CE-TUNG a jeho skupina se v podstatě zřekli leninského učení o právu národů na sebeurčení. Oblíbe-nou metodou realizace velmocenské šovinistické politiky maoistů je roz-dělení území, na nichž žijí nečínské národy. Maoisté chtějí potlačit národ-nostní cítění nečínských národů, jejich snahu zachovat si svébytnost a právo samy rozhodovat o svém osudu a ko-nečně tyto národy zcela počínštit. Cí-lem počínštění je dislokace velkého počtu vojenských jednotek v místech, kde žijí nečínské národy. Vojenské jednotky nejenom soustřeďují veškerou moc v svých rukou, ale zavádějí také maoistické pořádky, které jsou domá-címu obyvatelstvu zcela cizí. Pro paci-fikaci neposlušných se používá i zbra-ní." . . — A. RAŠIN v listě Sovetskaja Rossija.

Proč je Kreml nespokojen s tak vzor-ným plněním Brežněvovy doktríny?

ZJEVNÉ SOUVISLOSTI

Souvislost mezi populací a hospodář-skou situací není příliš obtížné pocho-pit: Každý člověk je hned od narození (a do určité míry nepřímo již od po-četí) konzumentem a tedy i zákazní-kem. Svými potřebami poskytuje za. městnání značnému počtu jiných lidí. Poněvadž se dnes rodí v USA každým rokem znatelně menší počet dětí nežli v letech předcházejících (ač naroze-ných je stále ještě více nežli zemře-vších), již 6 proc. zaměstnanců, kteří dříve pracovali v hračkářském prů-myslu, bylo propuštěno. Tito nezaměst-naní si aspoň do doby, než najdou jinou práci a doplní své úspory, pochopitelně nekupují např. nová auta nebo nové šaty tak často jako předtím. Tím při-pravují o výdělek určitý počet dělníků z automobilového a oděvního průmyslu, kteří si opět nemohou kupovat tolik věcí jako dříve a připravují o práci a příjem zase jiné, atd. atd. Řetěz po-kračuje a zasahuje lavinovitě celé hos-podářství. Vyplácení podpor nezaměst-naným, kteří neprodukují, poněvadž ne-mají pro koho, tuto lavinu částečně sice brzdí, ale zase zrychluje inflaci, jež znemožňuje dosavadní nákupy ze-jména lidem starým a odkázaným na úspory nebo fixní příjem.

BUDOUCNOST SOCIÁL. POJIŠTĚNÍ

Ve státech s vyspělým sociálním zá-konodárstvím je pokles porodnosti oby-vatelstva obzvláště nebezpečný. Někteří lidé si myslí, že poplatky na starobní a nemocenské pojištění, které odvádějí eráru, jim vláda bezpečně uschová až do té doby, kdy budou potřebovat je-jich vyplácení. To však není pravda. Peníze, jež si nyní u vlády údajně u-schováváme pro dobu svého stáří a ne-mocí, jsou IHNED vypláceny těm, kte-ří jsou DNES staří a nemocní. Na NAŠE stáří průvodní neduhy bude pla-tit teprve BUDOUCÍ pokolení. Platící generace musí být vždycky podstatně početnější a produktivnější nežli ta při-jímající, neboť jinak se celý sociálně-zabezpečovací systém (anebo i celé fi-nanční hospodářství) záhy zhroutí. Bu-de-li tedy početní poměr příští gene-race k naší méně příznivý nežli poměr naší generace k předešlé, mnoho z nás zemře v chudobě a bez lékařského o-šetření bez ohledu na to, kolik sociál-ního pojištění jsme si za svého života zaplatili. Stát prostě na to nebude mít peníze a pokusí-li se podstatně zvýšit daně příští generace v náš prospěch, připraví ji tím o potřebnou investiční i kupní sílu, což přivodí všeobecný hos-podářský úpadek a bídu pro všechny.

Jak známo, v méně pokrokových ze-mích se i chudí lidé cílevědomě snaží mít co nejvíce dětí, jež by se o ně mohly dobře postarat v stáří. Mnozí si myslí, že pro vyspělé národy tato zá-sada neplatí. To je však omyl. Platí stejně a rozdíl je pouze v tom, že celý vyspělý národ je v tomto smyslu je-dinou rodinou — tj. všechny děti ko-lektivně se starají o všechny rodiče ko-lektivně, a ť se jim to líbí nebo ne. Takže opět čím více dětí, tím lépe sta-rým rodičům.

STRACH Z "PftELIDNÉNl"

Chce-li tedy Nixon trvale snížit ne-zaměstnanost na minimum a umožnit i dlouhodobý a nerušený hospodářský vzestup, musí se řídit příkladem de Gaullea — jakož i mnoha jiných stát-níků v převážné většině všech zemí světa; a propagovat především zvýšení porodnosti tak naléhavě, aby vyvážil vliv propagandy "plánovaného rodičov-ství", "liberalizace potratů" a podob-ných hnutí. Nesmyslnost strašáka o nebezpečí přelidnění pozná každý, kdo si vyjede např. do kteréhokoliv státu

mezi střední Kanadou a Texasem. Srovnáme-li hustotu obyvatelstva v USA s hustotou např. Holandska nebo i veskrze hornatého Švýcarska, vidíme jasně, že Spojené státy mohou klidně a bez obav absorbovat třeba ještě deset-krát tolik lidí, jako mají dnes. Ani pouště již nejsou problémem, jak do-kázali např. Židé v Izraeli, kde je pro-měnili v sady, pole a zahrady, nebo soukromý kapitalista McCullough v Arizoně, který vybudoval uprostřed pouště kvetoucí a velmi zdravé město Havasu City.

Díváme.li se ovšem pouze na megalo-pole třeba mezi Bostonem a Philadel-phií nebo v oblasti velkoměst kaliforn-ských, můžeme se vyděsit nad tamními shluky obyvatelstva. Avšak snížení po-rodnosti těmto shlukům neodpomůže, nýbrž (ač se to zdá na první pohled opět nelogické) je ještě zhorší:

V různých státech USA v posled-ních letech už populace poklesla. Vez-měme si např. malý průmyslový podnik v některé Dakotě. Jeho existence závisí na určitém minimu obyvatelstva — a tudíž zákazníků — v určitém okruhu, za jehož hranicemi by přepravní vý-lohy činily prodej výrobků nerentabil-ním. Poklesne-li počet obyvatelstva pod ono minimum, podnik musí zavřít a přestěhuje se, může-li, do některého velkoměsta, kde je shromážděno větší množství potenciálních zákazníků na menším prostoru; anebo se položí defi-nitivně a propuštění zaměstnanci se většinou opět přestěhují do velkoměsta v naději, že tam snáze najdou jinou práci. Provincie se vylidňují, zatím co megalopole rostou, zločinnost v nich bují nekontrolovatelně a život v nich se stává pomalu nesnesitelným.

Hlásat požadavek, aby byl porodnosti ponechán volný, přirozený a uměle ne-ovlivňovaný průběh, by bylo dnes o-všem velmi nepopulární. Jednak to zní "nepokrokově", poněvadž se to pozoru-hodně podobá tradičnímu učení křes-ťanských (i některých jiných) církví, jednak to odporuje přirozené touze ná-božensky neindoktrinovaného člověka po svobodě a neomezenosti pohlavního sty-ku bez jakýchkoliv nepříjemností, bře-men, zodpovědnosti. A tuto touhu nelze jen tak snadno překonat bez pomoci psychologických prostředků, jež posky-tuje tradiční náboženská víra.

PROTI ANTIPOPULAČNl PROPAGANDĚ!

Je totiž nepopiratelné, že těhotenství a mateřství je pro mnoho žen břeme-nem, jež připravuje rodinu (zejména již početnější) i o značnou částku pe-něz. které by jinak mohly být utraceny na různé jiné zpříjemňování života. Ale daně jsou rovněž břemenem, jež nás také připravuje o značnou část poctivě vydělaných peněz, které bychom mohli utratit za různé požitky. Obojí je však cena, kterou musíme zaplatit za udr-žení zdárné existence společnosti, v které žijeme, a její placení je tudíž i v našem vlastním dlouhodobém zájmu. Některým lidem, i (ba zejména) zá-možnějším, se ovšem daří vyhnout se placení daní různými triky. To celkem nevadí, pokud se najde dost jiných lidí, kteří platí daně o to vyšší. Ale kdyby se najednou začalo daním částečně nebo i úplně a se zdarem vyhýbat větší pro-cento obyvatelstva, stát by zanedlouho zkrachoval a nebyl by schopen další existence na úrovni moderní a pokro-kové lidské společnosti.

Totéž platí za normálních okolností i o porodnosti. Státy jako Kuvajt se nemusí příliš starat ani o daně, ani o růst populace, protože jejich produkty nikdy nemají nouzi o zákazníky. Tj. za ně se rodí a daně platí jiní, včetně Ame-

ričanů. Ale ve většině zemí (včetně USA) jsou děti skutečně "budoucností národa" i po stránce hospodářské a sociální. "Nulový vzrůst populace", který dnes propagují i někteří promi-nentní Američané (většinou na ospra-vedlnění své vlastní asociální sobeckosti nebo svého volného pohlavního života), by nezbytně znamenal i nulový vzrůst a pokrok ekonomický. Komunisti by to samozřejmě viděli velmi rádi, aby se tak mohla splnit Chruščovova předpo-věď, že SSSR už brzy předhoní hospo-dářsky USA. A aby tak vznikla trvalá krize, vyvolavší všeobecnou nespokoje-nost obyatelstva s existujícím politicko-ekonomickým systémem a ústící v pád kapitalistického zřízení. (Načež by byl ovšem vzrůst populace znovu propago-ván jako dnes v SSSR a jeho sateli-tech.) Jenže i kdyby se tak stalo, ne-potvrdila by se tím správnost hospo-dářských zákonů Marxových, nýbrž správnost behaviorálních zákonů Ježíše Krista a tradičních církevních otců, kteří je ku prospěchu lidské společnosti dogmaticky vyhlásili a k věření před-kládali už v době, kdy ještě žádný smr-telník nemohl mít o moderní ekonomice ani ponětí — jakoby z vnuknutí či ří-zení někoho skutečně Vševědoucího.

O tom by však měl spíše uvažovat Pavel VI. a zejména kritikové jeho en-cykliky "Humanae vitae" v lůně jeho vlastní církve. Nám musí záležet pře-devším na tom, abychom nijak nepo-máhali komunistům k uskutečnění je-jich zmíněných tužeb. A měli bychom se snažit působit v uvedeném směru i na své spoluobčany, kteří podléhají svo-dům antipopulační propagandy a potom svalují všechny vinu jenom na Nixona nebo na kapitalismus.

ANDĚLA DAVISOVÁ VEDOUCÍ SKAUTEK?

"Duševně postižení mladí chlapci a odsouzení zločinci stojí bok po boku a vzdávají skautskou poctu americké vlajce "začíná článek o příkladné druž-bě skautů ze Salemu (Oregon), s cho-vanci místní trestnice. Skautíci si chodí každý týden na dvě hodiny pro životní zkušenosti za mříže a kriminálníci na oplátku vyráží ven do přírody stanovat a opékat vuřty. "Skautský vedoucí" slouží deset let za zabití, jeho asistenti po třech letech za krádeže a prodej uloupených předmětů.

Jaká škoda, že se našich časů ne-dožil Babinský, mohli jsme mít veřejně činného krajana.

SOVĚTSKÝ DLUH

Spojené státy poskytly během II. světové války Sovětskému svazu účin-nou materiální pomoc, bez níž by SSSR nebyl s to vyhrát válku nad na-cistickým Německem. Původní výše té-to pomoci byla oceněna na 10,8 bi-lionu dolarů. Spojené státy však po-žadovaly pouze úhradu materiálu a výrobků, které mohly být použity po skončené válce a sloužit potřebám ci-vilního obyvatelstva. Takto uvažova-ná částka představovala 2,6 bilionu dolarů, kterou Američané velkoryse snížili o další polovinu. Jednání o válečném dluhu ztroskotala před de-seti lety ve stadiu, kdy USA požado-valy minimální částku 800 milionů do-larů a Rusově nabízeli pouze 300 mi-lionů.

V nedávné době byla jednání obno-vena a zástupci USA doufají letitou záležitost uzavřít ještě před cestou presidenta Nixona do Moskvy.

. . . "Proboha: netajte blbcům, že to o nich každý ví. Jejich síla je v tom, když to vědí pouze sami, když pouze oni sami mají právo svou blbost pro-jevovat. Jejich otřesem bude, až dítě zvolá opět jasným hlasem: "Král je nahý!" XY, Praha

TELEGRAM, Edmonton, Kanada

Rv • v • ,

o z s i r u j t e

Z p r a v o d a j !

Strana 4. Z P R A V O D A J Únor - březen 1972

O p a p e ž s k é ( n e ) o m y l n o s t i S ohledem na značně invektivní a místy snad až poněkud osobně uráž-

livý způsob, jakým pan Karel Chrobák reagoval v prosincovém čísle Zpravo-daje na říjnový článek K. J. Rady, jakož i na zájem a určité pohoršení, vzbu-zené tím u některých čtenářů, poskytujeme prof. Radovi stejné místo k replice:

Není mi zcela jasné, proč p. Chrobák ve svém diskusním příspěvku k mému článku "O papežské omylnosti" nasadil polemický tón. Neboť jeho údaje, pokud jsou správné a pravdivé, nijak nevy-vrací, nýbrž naopak spíše potvrzují to, co jsem napsal.

Pan Chrobák např. zcela správně u-vádí, že podle formulace 1. vatikánského sněmu z r. 1870 je římský biskup, mluvi-li "ex cathedra", neomylný ve věcech víry a mravů. Ale já jsem se vůbec nedotkl věcí víry a mravů (a prone-sených ex cathedra už teprve ne), nýbrž věcí naprosto jinýoli (především litur-gických) ; v nichž tedy, jak jasně vy-plývá z příspěvku p. Chrobáka, papež neomylný není, tj. omylný je.

Pan Chrobák dále zdůrazňuje, že pa-pež má plnou a neomezenou moc v o-blasti církevního zákonodárství — do něhož patří i liturgie — a může tedy změnit či zrušit i nařízení svých před-chůdců. To je rovněž v podstatě pravda, jež se však, jak vidíme z církevních dějin i precedentů kanonického práva, nemůže interpretovat striktně legalis-ticky. Zůstává totiž otázka, jak který papež v oblasti, v níž už není neomylný, své plné a neomezené moci používá. Zejména v prvních stoletích středověku se stávalo, že někteří papežové použí-vání této své autority (třeba i s nej-lepšími úmysly) jaksi přeháněli, jiní ji naopak uplatňovali daleko méně, než-li bylo v zájmu církve a křestanů zá-hodno. Pro srovnání se současnou do-bou je snad nejvhodnější případ pape-že Honoria I. (625-638), který byl 6. všeobecným sněmem (680-681 v Caři-hradě) posmrtně kanonicky odsouzen a proklet za to, že svou kompromisnickou nerozhodností a tolerancí vůči hlasate-lům doktrin, jež se neshodovaly s cír-kevní tradicí, zavinil rozšíření bludů (zejména monotheletismu) a zmatek mezi křesťany. Mnoho soudobých theo-logů se domnívá, že tentýž osud oče-kává i nynějšího papeže Pavla VI., mj. i proto, že jeho nový mešní řád otevírá bránu heretické interpretaci např. aktu proměňování.

Takovéto případy vytvářejí problém, jehož si začali být křesťané (a zejména inteligentní duchovní) vědomi už před mnoha stoletími: Má-li papež, dokud za-stává svůj úřad, neomezenou autoritu ve zmíněných oblastech, musí se kato-líci podrobit jeho rozhodnutí i tehdy, je-li v rozporu s církevní tradicí nebo ke škodě církve? Tj. musí se aktivně spoluúčastnit ničení katolicismu a trpěli-vě vyčkávat, až teprve nějaký pozdější sněm a další papež ono rozhodnutí opět zruší a jeho autora posmrtně kanonicky potrestá ?

Aby se tomuto problému předešlo, byla do jazyku kanonického práva u-vedena klauzule "in perpetuum" až na věky. Je-li připojena k papežskému po-tvrzení nějakého výnosu církevního sněmu, nemůže být tento výnos už ni-kdy nikým jiným, ani žádným jiným papežem, zrušen nebo změněn. A kdy-by se jej přece nějaká pozdější církevní autorita (včetně sněmu nebo papeže) pokusila změnit či zrušit vlastním roz-kazem, takovýto rozkaz je kanonicky neplatný a pro katolíky naprosto ne-závazný.

Klauzule in perpetuum je připojena i k rozhodnutí Tridentského sněmu o liturgii mše sv., potvrzeném ihned pape-žem Piem V. (který nebyl, na rozdíl např. od Honoria I. a jemu podobných, dodatečně prohlášen za zatracena, ný-brž naopak za svatého). Pan Chrobák z něho uvádí pouze poslední odstavec, na nějž se zde tedy také omezím. La-tinský citát p. Chrobáka je správný (až na možný tiskový překlep), jeho český překlad však už ne docela. P. Chrobák

překládá výraz "damnandum esse" slo-vy "budiž vyloučen". Ale i ten, kdo nezná latinu ani angličtinu, avšak četl někdy aspoň nějaký Rodokaps s námě-tem z Divokého západu, ihned pochopí i bez slovníku, že damnare znamená za-tratit a ne jenom vyloučit. Je sice pravda, že klasická latina používá to-hoto výrazu spíše ve smyslu pouze "odsoudit"; ale církevní latina se za-kládá převážně na pozdějším jazyku hovorovém, z něhož si vypůjčila řadu slov i angličtina.

Kdo tedy má být podle Tridentského sněmu a sv. Pia V. definitivně zatra-cen? Zde pan Chrobák překládá správ-ně: "Kdo by prohlašoval, že se mše sv. musí sloužit pouze jazykem lido-vým" (tj. s vyloučením latiny). Každé-mu "obyčejnému katolickému věřící-mu", za jakého se prohlašuje i p. Chro-bák (a žádný čtenář jeho příspěvku nebude mít zajisté pochyb o pravdivosti tohoto jeho prohlášení), je dnes už jistě známo, že četní kněží i biskupové ne-jenom hlásají, že se mše sv. musí sloužit pouze jazykem lidovým, nýbrž i přímo zakazují jakékoliv latinské mše ve svých farnostech, potažmo diecézích. Takovéto zákazy jsou tedy nejen cír-kevně protizákonné, neplatné a nezá-vazné, nýbrž uvalují na svého autora i automatické zatraceni (nebo, abych po-užil překladu samotného p. Chrobáka, vyloučení z řad katolických křesťanů, což by se rovnalo exkomunikaci).

Ještě významnější a jasnější je znění dekretu papeže sv. Pia V. "Quo pri-mům" z 9. července 1570, kterým se zmíněné usnesení Tridentského sněmu potvrzuje a zpřesňuje. Abych ušetřil redakci místo a p. Ohrobákovi even-tuelní potíže s latinským textem, po-kusím se podat jeho nejzávažnější části pouze pokud možná v soudobé češtině:

"Tímto svým dekretem, platným na věky, určujeme a nařizujeme, že v tom-to Misálu se nikdy nesmí nic přidat, vypustit nebo změnit . . . Varujeme jmenovitě všechny osoby s pravomocí, jakékoliv důstojnosti a hodnosti, nevy-jímajíce ani kardinály, a přikazujeme jim jako věc přísné poslušnosti, aby nikdy nepoužívali ani nedovolili žádné jiné obřady nebo mešní modlitby nežli ty, které jsou obsaženy v tomto Misálu, nařízeném posvátným sněmem Trident-ským a obsahujícím vše, co je nutné k zachování čistého a všeobecně jednot-ného způsobu uctívání Boha . . . Nikdy v budoucnosti nebude moci být žádný kněz . . . přinucen sloužiti mši svatou nijakým jiným způsobem. A abychom předem a jednou provždy vyloučili všechny problémy svědomí či strach z církevních trestů a důtek, vyhlašujeme tímto, že z moci své apoštolské autority nařizujeme a určujeme, že tento náš nynější rozkaz a dekret musí platit na věky a nikdy v budoucnosti nemůže být za žádných okolností pravoplatně zrušen nebo změněn . . . A kdyby se někdo někdy přece jen odvážil pokusit se o nějaké jednání v rozporu s tímto naším nařízením, platným na všechy časy, necht si je vědom, že tím na sebe uvalil hněv Všemohoucího Boha a bla-hoslavených apoštolů . .

Je ovšem pravda, že někteří theolo-gové (zejména ti, kteří se snažili při-pravit půdu pro tzv. "modernismus" i přes jeho zatracení papeži Lvem XIII. r. 1893 a Piem X. r. 1903) tvrdili už před 2. vatikánským sněmem, že klau-zule "na věky" je pouze formální frází bez doslovné platnosti a závaznosti pro budoucí papeže. Takovéto tvrzení je však v naprostém rozporu se smyslem, literou i duchem církevního práva, tra-dice i praxe až po papeže Jana XXIII. včetně.

Pan Chrobák správně podotýká, že za mimořádných okolností (např. ve vězení či v koncentračním táboře) mohli dříve kněží odsloužit mši sv. ve zkrá-cené formě třeba za 2 minuty. Za mi-mořádných okolností (například v sebe-obraně) je možno jednat i proti Božímu přikázání Nezabiješ. To však nezname-ná, že po skončení oněch okolností smí člověk i nadále zabíjet každého na potkání. Výjimky suspendují zákon pouze tehdy, není-li jiného východiska.

Pan Chrobák má rovněž nepochybně pravdu, když nám sděluje, že jeho dvě děti jsou daleko více zaujaty liturgií no-vou, na níž i on sám občas chodí. Lze předpokládat, že zde nejde pouze o za-ujetí novostí, nýbrž o skutečné zalíbení v obsahu. Plně uznávám, že z pasto-račního hlediska je nový mešní řád v domácím jazyce velmi vhodný nejen pro děti, nýbrž vůbec pro lidi jakéhokoliv fyzického věku na mentální úrovni dí-těte (avšak pouze jako vedlejší obřad v kategorii např. požehnání, křížové cesty atp.). Ale řekl-li Kristus "Nechte maličkých přijití ke mně" a "Nebudete-li jako tito, nevejdete do království ne-beského", myslel tím zajisté pouze mo-rální čistotou mysli a ne stupeň inte-lektu. Kdo by byl jinak potom mohl např. napsat evangelia?

Slyší-li však pan Chrobák "v naří-kání těch, kdož si trpce stěžují, že pa-pež přijímá neznabohy a darebáky, zatímco dobrým a zbožným zavírá dve-ře", ozvěnu židovských kněží a farizeů" anebo "obílených hrobů", měl by si poněkud pozorněji přečíst můj článek. A uslyší-li i potom totéž, lze mu dopo-ručit pouze brzkou návštěvu ušního lé-kaře. Případně i očního.

Můj článek se týkal především eku-menického manifestu několika set svě-toznámých (včetně nekatolických, ba i tatheistických) vědců, spisovatelů, u-mělců atd., kteří v otevřeném dopise žádali papeže, aby v zájmu duchovních hodnot západní kultury a civilizace ne-zakazoval tradiční katolickou mši a nedovolil vandalské ničení oltářů a ji-ných kostelních výzdob. Chápu ovšem duševní a náladové rozpoložení těch, kteří, upřímně přesvědčeni, že jednají moderně, pokrokově a osvíceně, se ná-hle dozvědí, že právě nejvýznamnější skutečně kulturní lidé celého dnešního světa na ně hledí s hrůzou a opovržením jako na zpátečnické a primitivní barba-ry. Obzvláště těžké musí být takové poznání pro kněze (včetně ba i tzv. "páterů Vyklouzů"), kteří vědí (snad na rozdíl od p. Chrobáka), že církev si již záhy po svém vzniku vzala za úkol nejen spásu duší na věčnosti, nýbrž i vezdejší duchovní, tj. kulturní a civi-lizační povznesení národů — a také jej až na malé občasné výjimky až done-dávna plnila.

Plně uznávám obecnou platnost vý-zvy pana Chrobáka: "Myslíte-li si, že rozumíte politice, nepleťte se bez řádné průpravy do náboženských otázek!" Je-nom bych ještě doplnil: "Myslíte-li si, že rozumíte náboženským otázkám, přesvědčte se nejprve, zda ten, s nímž se chcete zaplést do polemiky, nemá náhodou průpravu třeba ještě řádnější, hlubší nebo širší". Není také vždy zcela bezpečné předpokládat, že každý člo-věk soustředil své studium a praxi jen na jediný akademický obor. Kromě toho jsem už ve svém původním člán-ku upozornil, že nabiflovat se něčemu nazpaměť a opakovat či citovat to pak bez porozumění při theologických zkouš-kách (anebo i v polemickém článku) neznamená ještě nezbytně prokázat vzdělání či vědomosti.

V závěrečném odstavci svého příspěv-ku mě p. Chrobák opravdu potěšil ci-tátem latinského rčení "Si tacuisses, philosophus mansisess — Kdybys byl mlčel, zůstal bys filosofem" (lépe: "byl bys zůstal filosofem"). V daném kontextu lze z něho vyvodit, že p. Chrobák neměl pražádných obav, že on sám by byl zůstal filosofem či za filosofa považován, i kdyby byl býval mlčel a nic nenapsal. I v tomto pří-

n u z n é z p r a i y Valná hromada Sdružení čs. exulantů

v Chicagu se konala dne 27. února t.r. v sokolovně HavlíčekTyrš za početné účasti členů. Byl zvolen nový výbor v tomto složení: J. Nebeský, předseda, J. Hrudkaj, J. Šámal, Ing. V. Richter, zástupci předsedy, M. Leimberger, jed-natel, V. Schonbach, pokladník. • V Chicagu zemřel ve věku 81 roků KA-REL BOLESLAV JIRÁK, známý hu-dební pedagog, skladatel a dirigent. Prof. K. B. Jirák se stal významným propagátorem české hudby, zejména ve Spojených státech. Se zesnulým čes-kým hudebníkem se přišlo rozloučit mnoho přátel z hudebního i soukromého života. Smuteční řeč pronesl prof. F. Schwarzenberg. Hudební doprovod na poslední cestu zapěli členové sdružení LYRA a Kvarteto Otakara Šourka za-hrálo Dvořákův kvartet F-dur "Ame-rický". Urna s popelem zesnulého bude uložena v umělcově vlasti. • VÁCLAV MAJER, politik a býv. ministr čsl. vlá-dy za sociálně demokratickou stranu zemřel v exilu ve Spojených státech, ve věku 68 let. e 11. února oslavil své še-desáté narozeniny klavírní virtuos RU-DOLF FIRKUŠNY. Hudební vzdělání a počátky umělecké dráhy R. Firkuš-ného jsou úzce spojeny s Brnem. Krátce před nacistickou okupací opustil ČSR a usadil se stejně jako B. Martinů a J. Ježek v New Yorku. Dnes tento vy-nikající český umělec působí na Julliard School of Music jako hudební pedagog, o PAVEL ROMAN, jenž spolu se svou sestrou Evou získali čtyřikrát titul mi-strů světa v tancích na ledě — byl 'usmrcen při automobilové nehodě v USA. • Averell HARRIMAN, bývalý státník, dnes osmdesátiletý — věnoval washingtonské národní galerii kolekci obrazů v ceně mnoha milionů dolarů. Sbírka v počtu 23 pláten zahrnuje díla, jejichž tvůrci jsou Cézanne, Gauguin, Matisse, Picasso, Degas a Toulouse-Lautrec. V pořadí uměleckého významu stojí na prvém místě Picassova "2ena s vějířem" — z umělcova "růžového období", o Sovětský básník J. JEVTU-ŠENKO byl pozván k návštěvě Bílého domu, kde strávil více než hodinu v družné zábavě s pres. Nixonem a H. Kissingerem. • Ve dnech 6. a 7. září uvede washingtonská Civic Opera Assn. Dvořákovu operu RUSALKA v operní síni Kennedyho centra pro muzická u-mění. Očekává se, že představení Ru-salky bude spojeno s národní čsl. ma-nifestací. Dvořákova opera bude uve-dena zásluhou pani Lídy Brodenové, která dílo též nastudovala, e Autorem hudební části letních olympijských her v Mnichově je známý západoněmecký skladatel CARL ORFF.

padě jsem plně ochoten znovu s ním naprosto souhlasit. K. J. Rada,

prof. filosofie v katolickém semináři kardinála Glenona.

— Poznámka redakce: Čtenáře, kteří by si přáli nadále polemizovat na toto téma, doplňujeme podpis K. J. Rady sdělením, že dotyčný je také mj. vyso-koškolským profesorem historie, práva a linguistiky.

MUZIKOLOGICKÝ OBJEV

"Denní Hlasatel" připomněl svým čtenářům 201. výročí narozenin Ludwi-ga van Beethovena v poznámce hýřící originálními objevy. Tak se mimo jiné dozvídáme: "Mnohé z jeho děl — ze-jména skladiby houslové, se považovaly v jeho době za technicky neproveditel-né — a skutečně je poprvé zahrál až v našem století Rafael Kubelík."

V rubrice JEDNA DENNĚ to mohl být první původní vtip DH. iiiim — n i « — m n r — — ~ * — — — — • — —

Zašlete laskavě předplatné!

TJnor - březen 1972 Z P R A V O D A J Strana 5.

KONEC JEDNÉ SENZACE O RKZ Když jsem před půl rokem psal článek, osvětlující kořeny protirukopisných

akcí, netušil jsem, že vývoj událostí bude tak rychlý, jak se nyní dovídáme. Zprávy z Československa již téměř uvázly, a drobty, které pronikají za hranice jsou vlastně jen výstřižky z tamních časopisů, nebo skrovná literatura, pokud se vůbec dostanou do ciziny.

Zf SVĚTA Za jeden z přesvědčivých důkazů o

násilném pádu Maova designovaného nástupce, jímž byl L IN PIAO, se poklá-dá nové vydání Rudé knížky s citáty velkého Maa, z níž bylo odstraněno pů-vodní faksimile výzvy, jejímž autorem byl právě zlikvidovaný funkcionář. V této úpravě se dostala knížka na trh krátce před Nixonovou návštěvou. Toto je postřeh zaznamenaný v Kremlu a tam nejlépe z bohatých zkušeností vě-dí, co takové opatření skrývá v pozadí. • Izrael a Francie dosáhly vzájemné dohody o vrácení úhrady za 50 bojových letadel typu Mirage, které po šestidenní válce na Středním východě byly embar-govány z příkazu gen. de Gaullea. — Francie tak zaplatí kromě původní ce-ny strojů, která činila 50 milionů do-larů, přibližně dalších 18 milionů jako úrok za 4 roky. Izrael usiloval po celou tuto dobu o uskutečnění dodávky leta-del. • Mezi ty, kdož získali letošní CENU SVOBODY (Freedom Award) patří armádní gen. OMAR N. BRAD-LEY a novinář WALTER TROHAN, býv. šéf washingtonské kanceláře listu Chicago Tribune. Cena tohoto typu se uděluje za příspěvek k udržení a roz-voji amerických svobod, za podporu vzájemného porozumění v demokratické společnosti, v hospodářském systému svobodného podnikání. • Sovětský špion Valerij I. MARKELOV, vystupující v úloze ruského překladatele při OSN, byl zatčen při pokusu získat tajné plány amerického letounu F-14A TOMCAT — určeného pro vojenské námořnictvo. Markelov předal neurčenou sumu peněz osobě, která byla ve spojení s FBI.

• Příliv sovětských Židů do Izraele začíná přesahovat finanční a hospodář-ské možnosti země. Integrace jedné rodiny představuje náklady zhruba 35 tisíc dolarů. • Rumunský generál ION SERB byl údajně odsouzen za špionáž ve prospěch Sovětského svazu a zastře-len popravčí četou rumunské lidově-demokratické armády. Případ skutečně ojedinělý ve vztazích vazalů k SSSR.

o AL.GER HISS, známý sovětský špion projevil své mimořádné uznání soukme-novci DANIELU ELLSBERGOVI — ve-lezrádci, jenž uloupil a zveřejnil tajné dokumenty Pentagonu o válce ve Viet-namu. Zejména vyzdvihl Ellsbergovu "odvahu a morální zásadovost."

• Orientální zvěrokruh má podstatně odlišná znamení od hvězdopravectví zá-padního. Zatímco naši astrologové od nepaměti rozdělují svůj zodiac na sym-boly známé pod označením Blíženci, Rak, Kozoroh, Panna, Vodnář atd., je-jich čínští kolegové zahrnují do svého zvěrokruhu výhradně živočichy jako Tygra, Draka, Krávu, Osla, Psa a i. Letošní rok 1972 je podle nich rokem Myši. • V Rakousku je nyní více nehod způsobených na lyžařských sjezdech nežli automobilových nehod na silnicích. Lyžařských zranění bylo v minulém r. 88,000 t.j. o 20 tisíc víc nežli automo-bilových. • Wisconsinský senátor W. (Proxmire zahájil překvapivě svéráz-nou kampaň k zvelebení a lepšímu vzhledu Ameriky. Rozhodl se dát si odstranit "pytlíky" pod očima plastic-kou operací a nyní prodělává další fázi svého zkrášlování podstoupením trans-plantace vlasů. Wisconsinští voliči si o tom myslí své a říkají, že jejich libe-rální pan senátor sice bude mít zase vlasy, ale podle všeho ztratí jejich hlasy. • V Římě zemřel v min. dnech ve věku 87 let Eugene Kardinál Tisse-rant, rodem Francouz, jenž ztrávil 60 let ve službách Vatikánu. Byl zname-nitým znalcem orientální kultury a ja-zyků. Od roku 1951 zastával hodnost rektora Kardinálské koleje. • Japon-ská společnost Sony, která proslula v celém světě kvalitními výrobky v od-větví radia a televize, buduje nyní svou první americkou filiální továrnu v San Diegu v Kalifornii. Bude zaměstnávat na 1000 dělníků, vesměs Američanů. . . • Západoněmecký ministr dopravy

Většinou se tak děje zásluhou kraja-nů, kteří tam byli na návštěvě a při tom si na cestu zpět koupili nějaké noviny, nebo knížku. Objedná-li si cizi-nec některou z publikací, které vychá-zejí doma, musí být připraven na to, že požadovaná kniha je buď "rozebrá-na", nebo prostě nepřijde, aniž je vy-světleno proč. Je toho tedy opravdu má-lo, z čeho si můžeme vybrat, ale i v tom málu se naleznou často překvapu-jící skutečnosti.

Četli jsme již hodně o Miroslavu Iva-no vovi, který se po roce 1958 ujal ve-dení boje proti RKZ na všech frontách. Byly mu k disposici všechny časopisy, všechna ministerstva, ČTK, rozhlas, te-levize i nakladatelství. Nabyl takové moci, že ovládal všechny komunikační prostředky ve své akci proti RKZ, a to před "Pražským jarem", během onoho svítání, i po něm. Neměli jsme proto nejmenší pochybnosti, že mu byla svě-řena plná pravomoc od činitelů, kteří nemají nic společného s českými kul-turními politickými vedoucími zotročené vlasti. Napsali jsme tehdy, že Ivanov nemusil dbát, jaké je počasí v Praze, nýbrž jaký vítr fouká v Moskvě.

Ivanov se také snažil jak mohl nej-lépe. Infiltroval žijící obránce Ruko-pisů a zneužíval ve své akci všeho, co se v důvěrnosti od nich dozvěděl. Ně-kteří mu z počátku věřili, ale dříve či později prohlédli a rychle se od něho distancovali. Zůstal s ním jenom Dr. Šonka, jehož příslušnost k obráncům je ostatně velmi pochybná. Vyhlásil se totiž za obránce sám krátce před tím, než se spojil s Ivanovem. Není také známo, že by byl kdy publikoval cokoli na obranu RKZ. K jeho spojení s Iva-novem došlo nejspíše na základě poli-tického materiálu, který proti Šonkovi je uložen v zásuvkách min. vnitra. Ivanov vybral rovněž osobně dva za-městnance min. vnitra (krim. policie), aby provedli chemické zkoumání RKZ. Že se tento postup příčí veškerým zá-sadám vědecké práce, netřeba pozna-menávat. Když pak Národní museum se zdráhalo vydat Rukopisy na pospas "Ivanovovu týmu", dostalo prostě pří-kaz z min. školství, kterému bylo tak nařízeno vnitrem, potažmo Ivanovem.

Ivanovovi chemici, Srnec a Sitta provedli zkoumání Rukopisů podle po-kynů a pod osobním řízením Ivanova, ale pak oba zmizeli v propadlišti. Je-jich nynější působiště je obestřeno zá-hadami. Protokoly o jejich zkoumání

přiznal, že německá vláda zaplatila v min. dnech 5 milionů dolarů výkupného za propuštění posádky a dopravního le-tadla Lufthansy, kterého se zmocnili arabští teroristé při vzdušném pirátství 21. února t.r. • Generální tajemník organisace NATO — JOSEPH LUNS, sdělil hamburskému listu Welt am iSonntag:, íže "přítomnost amerických vojsk v Evropě je nejen nutná, ale přímo životně důležitá; v přítomné době stejně jako v dohledné budoucnosti. Ta-to skutečnost je uznávána všemi evrop. státy a je sdílena americkou vládou. Odpor vychází pouze se strany Sovět-ského svazu a z některých kruhů ame-rické veřejnosti, které nemají ani nej-matnější ponětí o evropských skuteč-nostech." Někteří američtí politikové, včetně vedoucího demokratické většiny v senátě, Mike Mansfielda, naléhají ostře na Nixonovu administraci ve věci snížení počtu amerických vojsk v Evro-pě, pod záminkou ekonomických opa-tření.

Rukopisů nebyly vydány ani po dvou letech, patrně proto, že nakonec Srnec a Sitta odmítli podepsat text, který vyrobil Ivanov sám. Na svých místech v pražském Kripu potom ovšem zů-stat nemohli. Ivanov se Šonkou pra-cují nyní na stylisaci chemických pro-tokolů sami. Nedaří se jim to patrně, zvláště když vedoucí chemických labo-ratoří Nár. Musea, Dr. Komárek ohlá-sil, že zaujme k těmto zkouškám své stanovisko veřejně, až budou úředně publikovány. Odmítnul zabývat se pla-nými frázemi Ivanova, které tento vy-dával za citáty z protokolů, ačkoliv nikdo je neověřil. Přihlásili jsme se témuž stanovisku jako Komárek ihned, když Ivanov začal otiskovat své fanta-sie a toto stanovisko zachováme, dokud protokoly chemických zkoušek nebu-dou opravdu vydány úředně s podpisy a zárukou osob, které je prováděly, a které tedy za ně ponesou zodpovědnost. Dr. Komárek, jak jsme se dověděli z min. čísla, náhle v Praze zemřel. Z mu-sea byl odstraněn a náhle zemřel také jeho přítel Dr. Švehla, který rovněž odmítl spolupracovat s Ivanovem a jeho týmem.

Ivanovi se tedy akce proti RKZ ne-dařila tak, jak ji vy plánoval. Natropil ovšem nedozírné škody dobrému jménu české vědy a naší národní pověsti. Mám před sebou dopis švédského vědce-his-torika, který k němu přiložil kopii stránky magazínu vydávaného v Ar-gentině (Rev. Hist. Hung., 1971/1). Je zde citována v jazyce německém a ma-ďarském zpráva z Prahy, založená na zprávě Č T K , zřejmě inspirovaná či stvořená Ivanovem. Praví se v ní, že pražské kriminální laboratoře právě prokázaly s použitím laseru, že rukopis Královédvorský byl padělán V. Hankou. Četní učenci, — praví se dále v člán-ku — politici a státníci, mezi nimi i papež Pius XI., byli tímto padělkem oklamáni, a nyní "tímto odhalením stovky českých vědeckých spisů a stu-dií bylo zařazeno mezi makulaturu'\ Švédský vědec připojil ke kopii lako-nickou poznámku: "Ist das móglich?!" Skutečností ovšem je, že v ČSR nebyla dosud vydána žádná úřední zpráva o chemickém zkoumání Rukopisů ani o tom, že by byla prokázána jejich paděl-nost laserem. Jen Ivanov se ve svých dobrodružných románech o RKZ zmiňu-je, že mezi instrumenty používanými jeho týmem, byl také laser. Je na snadě, že s použitím svá pravomoci a své mo-rálky dal do oběhu prostřednictvím ČTK svrchu uvedenou, vymyšlenou nepravdu. Tuto taktiku se naučil patrně z ruko-pisného boje od Jana Gebauera a jeho vystoupení v Ersch - Gruberově ency-klopedii v 1885. Ivanov se tedy zna-menitě činil, aby se zalíbil mocipánům. Někdy se však upřílišněná horlivost ne-vyplácí.

Byli jsme překvapeni, když na lon-dýnském trhu jsme objevili knížku "Přehledné dějiny literatury", která vy-šla v Praze 1971. (Autoři: B. Balajka, Marčok, Minárik a Sedlák.) Rukopis posuzovali 4. univ. profesoři. Knížka tedy byla vydána dva roky potom, co Ivanov publikoval své fantastické teo-rie o Rukopisech. Kniha však zcela ig-noruje jeho tvrzení a praví se v ní doslova:

"Zajímavé je však, že ani nejno-vější chemické a fotochemické zkouš-ky neprokázaly plně padělanost pís-ma . . . Ačkoliv za padělatele obou Rukopisů byli mnohokráte označová-ni V. Hanka a J. Linda, jejich po-díl na vzniku obou padělků nelze dosud bezpečně zjistit."

Tato stylisace v knize, která byla psána v době, kdy Ivanov zaplavoval rozhlas, televizi i tisk svými fantasiemi o dokázané padělanosti RKZ, je přímo zarážející. Či byl to první náznak toho, že z Východu zafoukal nový vítr, o kterém se Ivanov včas nedověděl ?

Měli-li jsme dosud o tom pochyb-nosti, tož tyto pochybnosti se rozplynu-ly, když jsme dostali do rukou pražský týdeník "Tvorba" z 15. prosince 1971. Tam jsme objevili velmi zajímavou stať "Konec jedné senzace". Jejím au-torem je Fedor Soldán, spisovatel z do-by před poslední válkou, zejména zná-mý podivnou literární činností a ještě více pochybností svého charakteru. Ta "senzace", o které se rozepisuje, to jsou tentokráte Rukopisy . . . Aby ne-bylo omylu: článek není psán na obranu pravosti RKZ. Je naopak namířen ostře proti nim. Jenomže argumentuje pouze s použitím takzv. důkazů, které jsme znali před půl stoletím, vrací se zpět do let 90-tých minulého století, — a ignoruje zcela to, co tak pracně a ná-kladně Ivanov se svým týmem vymyslili, vytiskli a rozšiřovali. Aby však u čte-nářů nenechal žádné pochybnosti o tom, co má na mysli, pověděl to Soldán na-plno v závěru:

. . Zbývá tedy se už jenom vy-pořádat s tou zbytečnou a povrchní senzací, způsobenou křiklavými a prázdnými reportážmi Miroslava I-vanova. Jejich poměrně veliký ná-klad nebyl nijak ospravedlněn kul-turní potřebností takových reportáží, které nepřinášejí nic nového, ale zpochybňují vědecky podepřené ná-zory . . .

To je tedy skutečně senzační konec jedné senzace. Ocitnul-li se článek to-hoto druhu v oficielním vládním časo-pise, jako je Tvorba, napsaný, či po-depsaný mužem jménem Soldan, zna-mená to jedině, že mouřenín Ivanov spl-ni (či nesplnil) svůj úkol a může jít. Česká literatura je obohacena o další makulaturu, která se chtěla vydávat za vědeckou práci a nyní je oficielně ozna-čena za křiklavé a prázdné reportáže. Koho nyní vítr z Východu postaví na Ivanovovo místo? Bude se začínat zase tam, kde před lety zahájili svou činnost David Kuh, Fejfalík, Šembera, Gebauer, Masaryk a ostatní? S Masarykem bude asi potíž, ten Moskvě nevyhovuje ani v tom ani v onom směru.

Nechť vývoj bude jakýkoliv, Solda-nův konec jedné senzace ukazuje, že otázka Rukopisů nebude rozhodně roz-řešena v prostředí a době, kdy násilníci z východních stepí a jejich domácí slu-žebníci zasahují do české vědy. Věda v okovech bude plodit právě takovou makulaturu, jako plodí všechny doby temna. Jenom svoboda národa a jeho myšlení vrátí české vědě důstojnost a získá jí světovou úctu, jakou kdysi měla. Kamil B.

Tři plukovníci si vyprávěli, jak se komu z nich daří. Američan říká: "Já si nemohu naříkat. Mám v Clevelandu šestipokojový byt s přepychovým za-řízením včetně barevné televize a vel-ký automobil. Anglický plukovník vece, že na tom není také zle. Má sedmi-pokojovou vilu s anglickou zahradou, auto, jachtu a golfové hřiště. Nakonec se začne chlubit Rus: "Já mám obrov-skou osmipokojovou vilu se zahradou, dvě auta, šoféra, pucáka a pokojskou k obsluze, jídlo se mi vozí až do víly.*' Podívejme se. A kdepak jste to po-sádkou? "V Československu, v Mladé Boleslavi přece." — BIČ - Paříž

V Čechách, v této zemi největších pi-jáků piva na světě — lidé dnes pijí Coca Colu jako by to nebyl obyčejný nápoj, ale pravý elixír života — vzdor tomu, že je dražší než znamenité do-mácí pivo. (Zjištění americké novinář-ky E. Oldham.)

Strana 6. Z P R A V O D A J Únor - březen 1972

Z dopisu čtenářů Československo vedeno snahou získávat vzácné tvrdé valuty, exportuje

živou zvěřinu do kapitalistických států. Většinou ¡sou to zajíci, králíci, koroptve a bažanti. Po sovětské okupaci byl exportní sortiment živé havěti obohacen o čistokrevné odrůdy z čeledi Horno socialiensis. S jedním z těchto exemplářů se setkal náš čtenář v oblasti Chicaga. Zde je jeho záznam o výskytu ve formě, jak nám jej zaslal do redakce:

MALÝ ANTINOSTALGIN aneb SOUDRUŽSKÁ PROJÍMADLA

Při příležitosti oslav 24. výročí Ví-tězného února bude na Gottwaldově náměstí v Hradci Králové položen zá-kladní kámen k pomníku prvního děl-nického presidenta Klementa Gottwal-da. Podstavec z mrákotínské žuly po-nese bronzovou sochu Klémy 2,70 m vysokou. Již z pouhého oznámení jdou na jednho mrákoty, což teprve až bude ten pašák odhalen. • V Moskvě na ÚV KSSS se konaly porady prvních tajemníků ÚV komunistických stran a předsedů rad ministrů svazových re-publik. Projednávaly se přípravy na provádění jarních polních prací za použití nového typu atomové před-radličky a otázky dalšího rozvoje vý-roby sovětských živočichů. Projev k těmto bodům nanesl generální tajem-ník ÚV KSSSSSS Leonid Brežněv. • "DEJTE SVOBODU ANGELE DAVISO-VÉ!" Takový kategorický požadavek vznesli někteří čs. pracující, jako: ženy z cukrovaru v Nitře (nejspíš pod vli-vem Fideíovy třtiny), pionýři z Bran-kovic, ošetřovatelky dojnic z Panen-ských Břežan, členové okresních or-gasmů v Trusnově a jinde. Citovaná výzva dolehla k sluchu imperialistic-kých otrokářů a soudružka Anděla má nepochybně pravdu, tvrdíc: "MOC LI-DU MNE OSVOBODILA." Byla propuš-těna na bond, jehož výši stanovil sudí Arnason; bylo to rovných $102,500. Ježto se štáb obhájců soudružky Davi-sové skládá z typů nadaných příslo-večnou obchodní zdatností, usmlou-vali to s Arnasonem na pouhých dva-apůl tácu na ruku a pak zbytek v pa-pírech vystavených na hodnotu ranče poblíž Fresna, jehož majitel, farmář Rodger McAfee tak prokázal Anděle svou soudružskou povinnost, podle je-ho vlastních slov. Rudá Angela si u-žívá svobody také zásluhou pracují-cích v Československu, ale ten ochotný soudruh farmář musí chodit na pole s kulometem (jak bylo vidno na TV) a rodinu ukryl na neznámém místě. Z obav před projevem vděku amerického lidu. ® "Vycházíme ze závěru XIV. sjezdu, že existující formy — kolektivní smlouvy, výrobní porady, podávání zpráv, projednávání hospodářských otázek na veřejných schůzích — dávají dostatečnou možnost, aby se i v eko-nomické oblasti plně projevil hluboký demokratismus socialistické společnos-ti." Gustav HUSÁK na téma — "Stra-tegická linie dalšího rozvoie."

ŽIVOTNÍ SYMFONIE A. DVOftÁKA Životopis napsaný svěžím stylem, kte-

rý zaujme čtenářovu pozornost spou-stou drobných skutečností z Dvořákova soukromého i uměleckého života. Je určen těm milovníkům Dvořáka a jeho díla, kteří neměli příležitost nebo čas studovat čtyřsvazkovou monografii O-takara Šourka — Život a dílo A. Dvo-řáka. Avšak i z tohoto rozsahem ne-velkého díla získáme ucelený obraz o Dvořákově osobnosti.

Vydáno Křesťanskou akademií v Ří-mě v literární edici Vigilie.

* * *

MILADA SOUČKOVÁ: PŘÍPAD POESIE

Sbírka veršů básnířky, v jejímž poe. tickém projevu poznáváme vliv Bau-delaira, Apollinaira a celé plejády sym-bolistů, i když se nás snaží autorka přesvědčovat o opaku hned v úvodní bás-ni, nazvané — Předmluva. Při četbě některých básní se může vybavit vzpo-

SETKÁNÍ S VŮNÍ MELTY

V Praze byla zatčena spolu se dvěma švédskými občany M. Pořízková, při pokusu odvézt z Československa svoji šestiletou dceru. Tolik asi strohá zprá-va, která proběhla v říjnu minulého roku stránkami novin téměř celého svě-ta. Rozdíl byl pouze v tom, jak tento čin hodnotily zem svobodné a jaký po-stoj zaujala mateřská země paní Po-řízkové — Československo.

Několik týdnů po zveřejnění této zprávy jsem vešel se svým přítelem do obchodu k malému živostníkovi, kde jsem měl cosi v opravě. Hned po o-tevření dveří jsem ho spatřil. Seděl na židli u výkladní skříně a při našem vstupu naprosto reflexivně, jak byl zvyklý z domova, přestal mluvit. Naše oprava se právě dokončovala a tak by-lo nutno chvíli počkat. Následovalo pár takových obvyklých frází — jaké bude počasí, že už je brzy tma a nastalo ticho . . . Pak se přece jen rozhodl po-kračovat v debatě, kterou přerušil při našem příchodu. Obracel se i k nám a my jsme zvědavě naslouchali. Měl před sebou sklenku vína, z níž si chvílemi ovlažil rty. Mě si tolik nevšímal, hle-děl spíš na mého přítele ženského po-hlaví. Drahý pane, měl jste hledět spíš na mne; viděl byste jak jsem zbledl a s výrazem hrůzy naslouchal vašemu odsouzení ženy, která se odhodlala k zoufalému a statečnému činu — unést dítě, svoje vlastní dítě, ze země oku-pované divochy z asijských stepí. Chví-lemi jsem měl pocit, že je to vše jen jakýsi zlý sen, napadlo mne též, že jsem se nějakým zázrakem ocitl na žižkovské schůzi stoletých členů strany. Pravý opak byl však pravdou — byl jsem v Americe!

Vy, pane živnostníku (žijící v Ame-rice), jste sice zásady onoho pána ne-sdílel, ale když se nechal slyšet, že vás vřele doporučuje všem svým známým, poopravil jste opatrná svůj názor a uznal, že má v lecčem pravdu.

Mně se zdálo, že ten řečník pod vli-vem vína nebyl dost dobře s to vám vysvětlit principy svého stranického přístupu. Dovolím si tedy shrnout, jak jsem věc pochopil já.

Poneoháme-li úplně stranou politické přesvědčení paní Pořízkové, zůstává pro mne pouze žena — matka. Tu, onen soudruh (ostatně, proč ho tak nena-zývat) vylíčil jako špatnou a nezod-povědnou matku, když dokázala uprch-nout za hranice bez dítěte. Domnívám se, že téměř každý z nás — mám na mysli posrpnové uprchlíky — nalezne snadno mezi svými přáteli obdobu tako-vého případu, i když s méně drastický-mi průvodními jevy. Rodiče odjeli a po-nechali své děti v péči babičky; to byl ten nejběžnější případ. Proč? Milý soudruhu moralisto, vždyť kompletní rodinu komunisté na Západ nepouštějí. Dva švédští občané, kteří tu zoufalou matku doprovázeli, byli podle vašich slov — dobrodruzi, kteří odešli s ne-známou cizinkou do země, o níž vědě-li, že jsou tam Rusové (to slovo zní i tady strašně) a to jen proto, aby dali svobodnému světu o jednoho občana víc.

Uzavřel svůj přísný rozsudek nad pí. Pořízkovou a vzápětí se nadšeně roz-ohnil nad tím, jak jeho přátelé doma vydělávají teď o dvě koruny víc na hodinu než před okupací. Mluvil o tom s takovým zápalem, jakoby každou mi-nutu už chtěl zavolat taxíka na O'Hare

minka na Simonettu Buonaccini a její dílko — Odi et amo.

Vyšlo v Křesťanské akademii v Ří-mě.

a hurá do Česka. Bohužel se tak ne-stalo, soudruh se jen tak osvěžil douš-kem kalifornského a pokračoval ve své desetiminutovce; pošpinil co se dalo a zanechal dokonce možná i jistý ideolo-gický zmatek v hlavě pana živnostníka. Já nesouhlasím a to nikoli proto, že nejsem vlastníkem živnosti v Americe. Já bych tomuto soudruhovi hluboce a zásadně odporoval i v případě, že by toto vše přednášel za daných poměrů doma — v okupovaném Československa. Vnucuje se otázka, proč je takový člo-věk tady, proč nejede zpět — mezi své. Jaký je to výsměch spravedlnosti; ko-lik mých přátel, slušných a poctivých lidí žijících doma, by bez rozmyšlení měnilo s tímto komunistickým kveru-lantem. Nemám podezření, že by se jednalo o agenta komunistické rozvěd-ky; je to nejspíše prostý člen strany. Platí dost možná řádně své příspěvky i teď — v dolarech a tajně ve své za-bedněnosti doufá, že mu to bude jednou připočteno k dobru. Rád bych na vaši adresu řekl to, co se vám neodvážil říci onen živnostník, ač to byla jeho po-vinnost vůči svobodě a pravdě. Pospěšte si, jeďte domů, ještě nejsou všechna koryta ve stranické výkrmně obsazena. Některá místa se zvlášť obtížně ob-sazují. I tm nejotrlejším lotrům v roce 1968 trochu svitlo. Ztratili tu svou bo-horovnou jistotu. Příště by z toho ne-museli vyváznout za pomoci tanků. Má-te tedy šanci, že po předběžné instruk-táži na StB budete moci svobodně pro-mluvit do rozhlasu, nebo dokonce na televizi, o zlém osudu emigrace v USA. Budete se moci vysmát těm notorickým ctitelům Západu až jim prozradíte, že v té jejich tolik obdivované Americe není k sehnání melta, domácí králík, smíchovská točená desítka o velkopo-povickém kozlu ani nemluvě. Máte jis-tě slušnou sumičku ušetřených dolarů. Udělejte to tedy jako celá řada ho-chů — sportovců před vámi. Vraťte se zpět k soudružce manželce, (neptám se, proč jste ji tam nechal a vy jste se k vysvětlení neměl) která vám prý pí-še, abyste jí neposílal dolary, za které se tam nedá stejně nic koupit. Dolary, které si přivezete s sebou domů, za-šmelte na černém trhu; i po té deval-vaci, která dělá soudruhům v Česku tolik starostí, stále ještě dostanete za jediný znehodnocený dolar nějakých 30 až 40 čs. plnohodnotných korun. Za ty vám pak manželka bude moci koupit ve frontě v úterý maso na neděli. Za jediný takto vyměněný dolar se dá koupit (pokud vás nepřede jdou Ivani) pět kilo pravé melty (ta vůně), patnáct piv nebo při trošce štěstí i pravý český domácí králík (na toho jste přece vy-sazený, to je vaše), prostě lahůdky, o nichž se v Americe lidem může jen snít.

Mohl byste namítnout, že žijete ve svobodné zemi a můžete si tedy říkat co chcete. Pak toto je ovšem toho do-kladem. Pisatel těchto řádků se ne-uchýlil k žádnému z bezpečnostních or-gánů, kam byste se řítil nejspíše vy u nás doma, rozhovořil-li bych se já — také o ženě — černé soudružce Angele Davisové, a říkal bych skutečnou prav-du.

Závěrem snad už jen toto. Uposlech-nete-li mé rady, nezapomeňte si vzít při návratu domů s sebou hlavně naspořené dolárky a tohle povídání. Dokáže váš nesmlouvavý postoj soudruha k tem-ným živlům emigrantské zrádcovské kliky; otevře vám cestu zpět do lůna rodné strany a umožní přímý pohled do očí dělnické třídě. Budete pak moci s ulehčením říci: jsem opět mezi svými.

Ivan Pokorný

um Z Á I K A Otázka: Kouří Angela Davisová faj-

fku? Leon Hayward, Palo Alto, Calif. Odpověď: A. Davis, 27, se uchýlila

k dýmce ve snaze omezit svou kuřác-kou náruživost, která jí stojí tři ba-líčky cigaret denně, které zapaluje jednu od druhé.

PARADE Magazíne, Chicago •

"Znečisťování našeho životního pro-středí vskutku vzbuzuje oprávněné o-bavy: Angela Davis byla právě pro-puštěna z vězení po složení vysoké pe-něžní záruky . .

Z dopisů čtenářů

• "Někteří z nás jsou úzkostlivě apo-

litičtí, strkají hlavu do písku, tvrdíce, že politiky měli tfost v Praze. A za tím vším je opět strach, obavy vyjádřit svůj vlastní politický názor, obavy rozhod-nout se a svobodně jednat. To jsou ti, kdo odešli zbytečně, anebo jen z dů-vodů ekonomických, neboť se dosud ne-dokázali zbavit svého strachu a starého způsobu myšlení. Ti jsou pak ve vnitřní emigraci v emigraci, pokud jejich si-tuace není ještě složitější."

OKNO DOKOŘÁN, Holandsko •

"Apolitický— což znamená: neschop-ný myslit v dějinných kategoriích stá-tu, společnosti a jejich historických vztahů — český revizionismus tomuto odlidštěnému, antipolitickému panlo-gičnu není rostlý. Ve všech svých his-torických převlecích byl český revizio-nismus s to leda podporovat nebo urych-lovat totalitarizační proces, a to i za československého jara 1968."

Rio Preisner, TEXT, Mnichov

"Naardenské hnutí "nekádruje" a nemíní kádrovat své členy. O kom však je veřejně známo, že byl aktivním ko-munistou doma a ještě i ve svobodném světě se hrdě k jejich programu hlásí, ten se sám vylučuje z řad těch, kteří usilují o nastolení práva a spravedlivé, demokratické uspořádání poměrů v naší vlasti, ve smyslu Oharty lidských práv S.N."

Z oběžníku Nárdenského Výboru, Londýn

• Na věci, které zpravidla nikoho neza-

jímají mívají lidé skutečně nezaujatý názor, což je nepochybně důvod, proč nezaujatý názor je vždycky bezcenný.

Oscar Wilde *

. . . S vašimi novinami jsem se se-známila po návratu do vlasti v roce 1947. Nečtu časopis sama, čte jej i můj manžel, čemu nerozumí, to mu pře-ložím. Je odbojář, byl ve Španělsku, v koncentráku ve Francii, Alžírsku, na Sahaře. Byly to těžké doby. Dobře, že jsou za námi a že máme Sovětský svaz a našeho presidenta Svobodu; je to nej-hezčí president na světě. Spolu s dr. Husákem dovedou naši zem k vytčeným cílům."

Napsala Československému světu (Praha) M. B. Rudolfová, Děsná

v Jizerských Horách. •

© Američané jsou lidé, kteří se tě nej-častěji ptají, jak se máš — a nejméně je to zajímá.

— Z aforismů M. Růžičky

Z P R A V O D A J — Vydává Sdružení Československých exulantů v Chicagu. Adresa: 2618 South Harvey Avenue, Berwyn, Illinois 60402, U.S.A. Vychází měsíčně. Předplatné $3.00 na rok. Uzávěrka 10tého každého měsíce.

aí^m^ 436