Ladislav Podhorský a Ivana Menšíková 28. 6. 2012

Vážený pane starosto, pane řediteli, svatý učitelský sbore, drazí rodičové,

milí spolužáci a všichni ostatní, kteří jste dnes sem za námi přišli. Přišli jsme sem,

abychom převzali vysvědčení, rozloučily se spolu a zavzpomínali v našem

kratším proslovu.

Dá se říct, že jsme si tady s Vámi „odseděli“ 4 nejkrásnější a jedny

z nejjednodušších let našeho života. Spoustě učitelům 9-tá.B chybět nebude, oni

to sice neříkají nahlas, ale my to prostě jako vždy víme nejlíp! Někteří to nahlas

řekli, ale těm to naopak nevěříme.

6. třída

Každý z nás si živě pamatuje, jak jsme 1. září 2008 seděli mlčky v lavicích,

úplně zařezaní, na lavicích jen učebnice do šestky a nová žákovská. Všechny,

alespoň nezajímalo, jak bude vypadat „ten Krumpolec“, kterej se měl stát naší

oporou na druhém stupni po dobu 4. let. Představy byly různé třeba „holohlavej

chemikář, drsnej fyzikář, disciplínovanej tělocvikář, nebo snad dokonce zástupce,

či ředitel? A v tom se otevřely dveře a za katedru se postavil mladý, vlasatý

češtinář, učitel dějáku, výtvary a občanky! Nevím jak třída, ale já si ho tak

nepředstavoval. Byl to „sbližovací“ ročník, spaní ve škole, exkurze, výlety, ale už

tehdy nám učitelé říkali: „Učte se, budete to potřebovat dál!“ byli jsme malí a blbí

(to jsme furt) a neposlouchali jsme je. Teď už víme, že měli pravdu.

7. třída

Po šestce jsme se seznámili a vytvářeli další přátelství, když to pořád

nebylo ono. Sedmička byla významná hlavně díky chřipkové epidemii a lyžáku.

Jel téměř celý ročník, až na pár výjimek. Byl to krásně strávenej týden s panem

Pallou, kterej měl na starost ty laty, jako jsem já, a lyže viděli poprvé v životě,

s panem Tomanem, kterej se staral o ty „namakané“ lyžaře i se snowboarďákem

Kubou, který logicky učil ty se snowboardama. Až na pár průserů, jako třeba

kelímek s vodou na pootevřených dveřích… však kluci ví, se stalo i hodně

pěkných věcí. Například večerní programy organizované Kubou, písničky „Hey

Baby a Ary, Asy“ zná asi každý, kdo tam byl. Nejvíc se povedla čtvrteční

diskotéka, která se zvrhla a 4 hodiny se hrály dokola 3 písničky a z toho 2

ploužáky.

8. třída

Teprve až v osmé třídě jsme spolu začali mít ještě lepší vztahy a stmelovali

kolektiv… do této doby jsme kolem sebe chodili, jakoby jsme se neznali a

pomalu ani to „ahoj“ si neřekli. Začalo ubývat spaní ve škole a různých akcí, i ten

výlet ve Štědrákově Lhotě byl nějaký slabší. Učitelé už zase spustili to svoje

„Učte se! – Přijímačky“ – další oblíbená věta. Začalo období spravování známek,

no jo, Střední školy…!

Ladislav Podhorský a Ivana Menšíková 28. 6. 2012

9. třída

Devátým ročníkem se rozpadlo staré „áčko“ a půlka se přidala k nám.

Najednou nás bylo 29 a učitelé začali být strašně nevrlí, což byli oprávněně. Samé

starosti ohledně středních škol, přijímaček, srovnávacích testů, toho všeho bylo

dost. Ale i to jsme zvládli, nikdo nepropadl, každý se dostal na školu, někteří ne

na ty, co chtěli, ale to je život.

Ve výtvarce jsme skvěle propojovali hemisféry, v těláku jsme se vybrousili

do diamantových atletů a v hudebce se z nás stali naopak velcí zpěváci.

Tato škola nám toho dala hodně, je to znát a jsme za to vděční. Od 6-té

třídy jsme si tady na všechno myslím až moc zvykli a nebude pro nás tak lehké

odejít. Ale to VY naši učitelé jste nás tady celou dobu provázeli a dá se říct že i

často prudili a hučeli do nás, abychom se učili a dávali pozor. My to však

vydrželi a jen pár jedinců to vzdalo.

Vím, že to s námi občas nebylo lehké a k vydržení, naše průsery,

odmlouvání a podobné bylo občas sice až moc, ale VY jste to s námi nevzdali a

snažili se dál nás i přes to všechno něco naučit.

Teď to řeknu snad za nás všechny

Moc Vám za všechno děkujeme a tímto Vám

slibujeme, že na Vás NIKDY nezapomeneme…!!

Prostě a jednoduše: Bylo nám skvěle.