Vítězslav Čermák – Atana 2013

Radostné a bohaté chvíle

s MOHAWKY. V.

Rok 2012.

Do 26 – 29.7.2011

Děti se mohou velice snadno ztratit ve vnějším světě, ve světě plném ruchu, kterému ještě nerozumí.

Na nás dospělých je jim pomoc nalézat cestičky za poznáním, dobrodružstvím, přátelstvím, radostí a další dobré cestičky. Naší povinností je jim dovolit nahlédnout z velké dálky, na cesty

plné lží, hádek, násilí, smutku, pláče a beznaděje. V těch chvílích je však pevně držme za ruce, nedovolme jim vstoupit na jakoukoliv zlou cestu.

Dost času ! Ano, máme dost času do dospělosti. A proto se můžeme mnoho naučit, mnoho prožít, mnoho dobré zábavy uskutečnit s kamarády nebo s bratry Mohawky ze stejnojmenného skautského oddílu Mohawk. Nejinak tomu bylo i ve dnech 20 – 21.1.2012, v páteční čas kdy sníh a zima si dává odpočinek, se jde opět do Aquaparku, nejenže naši plavci uplavou základních sto metrů a neplavci se snaží naučit pár temp a nebát se vody, ale také dovádění ve vodě i na tobogánech nás nenechává zahálet. Spolu s námi je zde i Kazbunda. To je sport a cvičení v radosti. Po návratu do klubovny se začíná „odborné“ rozebírání svinovacího metru, rychlovarné konvice a rozbrusky. Vždy se napřed dozvíme správnou funkci přístroje a potom nastupuje zvědavost co je uvnitř a jak to funguje. Nejvíce zábavy se užilo se svinovacím metrem. Nejvíc nám dala zabrat rozbrusky, ne a ne povolit. To je poznávání světa a trénink zručnosti.

Celoroční hra PAVOUK nás vede k zdravému fandění i k přání nebýt „sežrán“ Pavoukem. Strach a obavu střídají úlevu po souboji s Pavoukem, kdy se mu to nepovedlo. Když stoupnete na významové políčko plníte vybraný úkol. To je adrenalin a napětí.

Ke slovu také přichází Kanyatara a zpívání při kytaře.

Večerní četba na dobrou noc, tentokrát náhled do táborové hry, směruje naše sny do dálek a dobrodružství, která můžeme prožít. To je duševní zklidnění po náročném dni.

Sobotní čas, nás Vítá mrazivým ránem, avšak za pár chvil dojde k oteplení a vše taje. Po snídani, hygieně, vyzubení se balíme na půldenní výpravu do lůmku Svazových skautů. Předtím se seznamuje s cestou v mapě i se souřadnicemi našeho cíle. Vycházíme a dělíme se na klany, kdo tam bude dřív? Hoši sami určují cestu pomocí busoly, jsou však drobně korigováni Atanou nebo Kanyatarou. To kdyby chtěli jít úplně jinam. To je učení hrou a prožitkem.

V lůmku první klan čistí zanesené ohniště, připravuje dřevo a Atana opět ukazuje jak zapálit oheň v drobném sněžení, pomocí křesadla a troudu. V příhodný čas si tuto dovednost zkoušejí i bratři Kanyatara a Javor. Na ohni byla s pomocí všech uvařena Mohawská česnečka, upečen čaj a opečeno několik uzenin. Příchod hustého sněžení i silného větru, ukončuje pobyt v lůmku. Navracíme se do klubovny, kde činění pokračuje. To jsou skautské dovednosti pro život. Horký čaj opět rozproudil chuť něco činit. V prvé řadě je potřeba si zabalit batohy a pomoci si navzájem. To je bratrství bez prospěchářství. Potom náš Pavouk opět útočí na herní figurky a napětí z hry roste. Venku za okny klubovny mezitím naplno sněží, proč toho nevyužít, sněhové bitvy a stavba hradů je velmi vítaná. K závěru výpravy pařila Kimova hra, při níž bojovník Javor splnil podmínku Orlího pera v malé lóži. Volba muže výpravy patří k nedílné součásti Mohawků. Stal se jím bojovník Javor. Známka výpravy je 1,3. Tak to je jedna z výprav Mohawků, stále v pohybu a je dost času ! Atana

Úžasný mrazivý Skaličník

Skaličník je rybník, u jeho břehů se nachází stejnojmenná skautská základna skautů z Písku. Na Skaličník tedy vedla další výprava Mohawků. Uskutečnila se ve dnech 27 – 29.1. 2012. V páteční večerní čas, už za tmy odcházíme z vlakového nádraží v Čížové. Cesta není dlouhá, avšak chlad a tma jí prodlouží. Mrazivý večerní pochod na Skaličník byl chvílemi pro mladší hochy strašidelný. Cesta vede lesem a různé stíny i zvuky uvádějí fantazii v činnost. Na Skaličníku v chatě, na nás čeká již Kanyatara s Pájou.

Je připravena lahodná krmě. Večerní hry a zpívání při kytaře, bylo velmi vítáno. Na dobrou noc se četlo z knížky Kubula a Kubikula. Mrazivé ráno nás všechny volalo k činnosti. První z nich byla rozcvička a mytí v ledové studniční vodě do půl těla. Horký čaj a dobrá snídaně věštila den, bohatý na činnost.

Taky, že ano. Do půl hodiny si každý Mohawk musel kompletně zabalit tornu a být připraven na malou Yksuapi. Cílem byl Ostrý vrch. Jednotlivé klany v mapě pomocí busoly naměřily azimut a od té chvíle soutěžily, kdo bude na vrchu první. Podařilo se to klanu Žlutého vlka. Zpáteční cesta vedla podobným způsobem, proložená opakováním znalostí stromů a keřů. Po návratu bojovník Javor rozdělal oheň křesáním a v jeho plamenech se uvařila polévka k obědu.

V odpoledním čase hrajeme venku hry a připravujeme saunu, je nutné vyčistit bazének a nanosit do něho ledovou vodu ze studny. Sauna bude využita až k večeru. Teď se roztápí a probouzí k životu. Do té doby se věnujeme šifrám a úpolovým hrám v chatě.

Čas sauny je tu, každý si vybral místo v sauně a zaposlouchal se do povídání o indiánech. Po půl hodině, v příhodný čas nastala hromadná koupel v bazénku s ledovou vodou. Sobotní mrazivý den byl opět zakončen hrou na kytaru, zpíváním a četbou z knihy Kubula a Kubikula.

Neděle se zdá být ještě mrazivější, po rozcvičce a mytí v ledové studniční vodě, je naší činností vytvoření otopu do chaty. Následně hrajeme fotbal, házenou, ragby a oblíbenou valnou hromadu, také přesouváme velmi radioaktivní materiál. V této hře uspěl klan Žlutého vlka. Pobyt na Mrazivém Skaličníku končí volbou muže výpravy, je jím zvolen bojovník Javor. Výprava získala známku : jedna.

Atana

Chystáme na Jaro. Mrazivá sobota jedenáctého Února roku 2012, byla vhodná pro výrobu dvou nových ptačích budek do zahrady, v níž se nachází naše skautská klubovna. A tak se od dopoledních hodin měřilo, řezalo, stloukalo a zase měřilo a i vrtalo a ke slovu přišlo dláto a nůž. Konečným výsledkem Mohawského činění byli dvě nové ptačí budky. Sice asi nebudou vyhovovat normám Evropské unie pro ptačí budky, ale ptačím obyvatelům zahrady ano.

Po chutném obědě jenž, vařili sami hoši, následuje dovádění v zasněžené zahradě. Javor dal dohromady několik her a o další činění bylo postaráno. Došlo i na zkoušku orientace v prostoru, stavěli se sněhové věžičky, zkoušelo se vrhat oštěpem, a mnoho jiného se dařilo.

Kimova hra, i Pavouk v klubovně byli vyžádáni všemi přítomnými Mohawky. V Kimovce se bojovník Quingar snažil splnit Orlí pero – Kimova hra, avšak k jeho dosažení mu scházel jeden jediný bod z dvaceti. Soutěž v poznávání mapových značek nabrala živelnosti a tak se po chvilce zase pro změnu šifrovalo. Velmi oblíbenou činností se stává nácvik „obvazové techniky“ – to je vám legrace, řekli by hoši.

V závěru dne byli uděleny dva poslední stupně zdatnosti ve stezce Vlčat a to bojovníkovi Javorovi, jedná se o titul Strážce a Strážce ohně.

V bodování na výpravě zvítězil bojovník Vojta. Známka výpravy jednička. Mužem výpravy se stal, bojovník Javor.

Atana

Bojové tvoření.

24 – 26.2.2012 Bojové tvoření, je název uskutečněné výpravy kmene Mohawk. Jak už sám název napovídá, tak se nejen v nedalekých lesích bojovalo míčky a bránila se pevnost, ale i v klubovně Mohawkové tvořily – činily nejrůznější události.

Ale pěkně po pořádku, páteční Únorový večer se na klubovním stole objevila hromada kostiček a jiných dřevěných geometrických tvarů. Pro klan Žlutého vlak a klan Modré želvy, to znamenalo postavit si pevnost. Prvním bojem hochů, však bylo rozdělení kostiček mezi klany. Ne systémem moje, moje, ale poctivým klidným rozdělováním. To vše se učili zvládnout hoši sami bez zásahu dospělých. I když dohady tam byli.

Po výstavbě pevností proběhla hra s – co a jak vzít a kdy-. Pravidla si určili sami hoši. Postupovalo se po centimetrech, co číslo na kostce to krok, brát se směla vždy pouze jedna kostka. I tak to bylo dobrodružné. Večerní čas byl věnován Orlímu peru - Státní symboly a četbě na dobrou noc z knížky Legendy indiánských kmenů. Sobotní sluneční den je stvořen pro cestu do lesů, na jedno krásné místo stvořené pro stavbu věží a následný boj o trofeje. Prvním úkolem je postavit věžičky – coby pevnosti pro trofeje. Daří

se. Je zde všude mnoho pokácených stromků a jiného dřeva. Následná bojovnost, šikovnost a odvaha hochů se zvyšuje s přibývajícími úspěchy i nezdary.

Čas polední velí vykřesat oheň – rozděláváme bez použití zápalek, uvařit chutnou BRKAŠPÁ, zahladit stopy po našem působení a vyzkoušet dovednost bojovníků kmene Mohawků ve vázání uzlů. Úkol byl jednoduchý, uvázat špalík do výšky na strom a potom se na něj postavit. Nejlépe se vedlo Mahtarinovy (8), svůj špalík vynesl až do výšky 6m, a tam úkol splnil. I ostatním Mohawkům se dařilo.

Po návratu v klubovně Mohawků probíhá Setonova hra, z deseti pokusů uhádni správně uložení obrazců. Těch obrazců je celkem deset. Tedy je možnost získat 100 bodů. Nejlépe se vedlo

Javorovy a Nildonovy. Splnily tak podmínky Orlího pera, Setonova hra. Minimum je 75 bodů. Tento počet přesáhli.

Večerní tma je přínosem pro tvorbu – vyvolávání fotografií z negativu. Mnohý hoch, 100%, tuto činnost vidí poprvé. Inu digitální fotografii zvládne každý, ale klasickou ? Neděle, i tvoření – činění Mohawků pokračuje. Dřevo do klubovny, úklid většího rázu a před obědem korálkování. Ukázka jak na korálky a co s nimi je podnětem pro hochy snažit se to dokázat taky. Někomu se daří a jinému míň. Po delší době jsou již vidět první výsledky snažení. Vždyť i zde lze získat Orlí pero. V odpolední čas se Mohawkové pohybují venku na hřišti s busolou, míčky a se spoustou her. Výprava se vydařila na jedničku. Mužem výpravy byl zvolen bojovník Plavčík.

Atana

Není sobota jako sobota

Není sobota jako sobota, každý den se dá prožít jinak než ten předešlý. Může být prázdný nebo naplněný tvůrčím děním. Uplynulá sobota 21. Dubna, patřila u Mohawků, opětovně k tvoření a naplno prožití společného dne. A vzhledem k tomu, že se blíží Lobinův závod, tak byla sobota věnována tréninku několika disciplín. Tou první je zbudování přístřešku a stavba stanu. Jednomu klanu se dařilo lépe druhému o něco míň, avšak v samotném závodě se tato znalost bude hodit. Lobinův závod trvá 24 hodin. Dále, a to už k polednímu času, hoši Mohawkové mněli za úkol uvařit chutnou polévku. Kluci vaří rádi a zvlášť na otevřeném ohni. Výsledná polévka dostala název PEPRNÁ, jelikož se ji podařilo bratrům přepepřit. Celoroční hra PAVOUK, vyplnila popolední čas před cestou do bazénu, kde proběhlo další Mohawské koupáníčko a drobný plavecký výcvik dle možností. Cestou se k nám přidal i bratr Stáňa, který přijel s rodiči z výletu. Sobotní se den se dá prožít jakkoliv, nám se vydařil.

Atana

Vydařená plavba s Polkou (loď).

Velmi vydařená plavba s lodí POLKA se uskutečnila ve sluneční sobotu 28.4. 2012. Plavby se celkem účastnilo osm bojovníků z kmene Mohawk. Polka se na vodu dostala po třech letech spánku na krakorcích - v Solenicích. Spolu s ní byl na vodu spuštěn také Červený traktůrek, což je nafukovací člun.

Prvotním úkolem hochů bylo namontovat nové lavičky a dopravit Polku na vodu. Druhým úkolem již byl vlastní vodácký výcvik. Hoši se seznámili téměř se vším a následně po celý den trénovali, pluli buď sami nebo s Kanyatarou.

Sobotní den prožili v pohodě a s radostným činěním. Do svých domovů se vrátili unavení jako nikdy, opálení ba možná připálení od sluníčka.

V klubovně na ně čekala jahodová pochoutka. Známkou výpravy je jednoznačně velká jednička. Mužem výpravy se stali všichni : Fík, Failon, Quingar, Nildon, Vojta, Titton a nováček Viki, jenž přišel do kmene teprve ve čtvrtek před výpravou.

Atana

Lepší zobrazení fotografií na našich stránkách: www.mohawkove.unas.cz

Proutková sobota, plovací pátek a rozebírací svátek .

To vše se uskutečnilo o víkendu 11-12.5.2012. Páteční koupáníčko bylo první a asi poslední na Novém rybníce, sobotní počasí rozhodlo. Po návratu z koupáníčka následuje buřtopeč. Každý se posilnil svými uzeninami, aby mohl rozebírat vysloužilé elektropřístroje a jeho zajímavé součástky si odnést domu. Poznáváme při tom stavbu a konstrukci přístrojů. Dnes jsme si také povídali o kráse elektronické architektury o uložení součástek a jejich vzhledu, mohli jsme posoudit strukturu přístrojů z let 1970, 2000 a 2010, každý byl jiný. Po této, pro někoho destrukční záležitosti byl čas pozvat ke hře Pavouka, Pavouk ví, že se jeho dny krátí, a proto byl na Mouchy připraven. Přišel však o další políčko u svého doupěte. Večerní četba z knížky Tři Orlí pera zakončila bohaté páteční odpoledne. Sobotní zmrzlý muž Servác, pozval silný déšť do našeho kraje. Prší a tak měníme plány. Do deseti hodin dopoledne hrajeme hry a povídáme si o naší skautské organizaci, o skautské Lilii a dalších věcech. V deset hodin po dešti odcházíme na sv. Ján a pomocí nůžek na keře čistíme kus cesty od náletových dřevin. Tenké proutky použijeme na výrobu našich proutkovek na tábor. Plavčík a Fík mezitím pro nás všechny vaří polévku, špagety a omáčku na ohni. Než jsme pozváni k obědu, máme zhotovenu jednu zkušební verzi táborové postele. Hoši si jí pochvalují, jen potřebuje doladit. Jídlo se zdařilo, zbývá umýt veškeré nádobí, zahrát Stínadla, dobře uklidit klubovnu a uskutečnit volbu muže výpravy. Jím se po dvojím hlasování stal bojovník Plavčík, těsně za ním se umístil bojovník Failon. Výhercem bodování na výpravě se stal Failon, (dál dle pořadí) Mahtarin, Titton, Plavčík, Zdeněk a Fík. Atana Známka výpravy je 1.16. Díky dešti.

Klokaní kapsa, sportovní klání Jižního kříže

Klokaní kapsa, pro všechny soutěživé děti se uskutečnila o uplynulé třetí neděli v měsíci Červnu. Tohoto sportovního klání v nejrozmanitějších disciplínách se zúčastnilo na padesát chlapců a děvčat, nejrůznějšího věku. Tak jako v minulých ročnících Klokaní kapsy i v letošním pátém ročníku mohly svou dovednost děti vyzkoušet v deseti disciplínách, např.: hod šipkami, bludiště s tunelem, hod míčkem do tří cílů, Sumo, rybičky, hod létajícím talířem a v dalších soutěžích. Tak jak už to bývá, zvítězil každý, kdo přišel, ale putovní pohár si pro letošní rok odnesl Michal Lobodáš (8). Mohawkové se Klokaní kapsy samozřejmě účastnili taky, vždyť Fík mněl ohájit loňské vítězství a získat zpět putovní pohár. Umístil se však na druhém místě. Tak příští rok. Klokaní kapsu pořádal klub Pathfinder, ve spolupráci s Q-klubem Příbram a 4.chlapeckým skautským oddílem Mohawk. Po návratu do klubovny hrajeme Pavouka, sestavujeme druhou osnovu na další proutkovou postel a volíme muže výpravy i známku výpravy. Mužem výpravy se stal Bojovník Javor, známka výpravy - čistá jednička. Další šanci zvítězit a odnést si putovní pohár Klokaní kapsy, máme 2.6.2013.

Atana

Výprava za poznáním vědy a techniky.

Výprava za poznáním vědy a techniky, zavedla v předposlední prázdninový den 17 bratrů a sester ze tří skautských oddílů z Příbrami do Národního Technického Muzea v Praze. Výpravy se zúčastnili skauti a skautky z 19. dívčího skautského oddílu Berušky, dále bratři ze 4. chlapeckého oddílu kmen Mohawk, a z 1-9. skautského oddílu z druhého střediska Hiawatha klan. Cesta vlakem byla využita k vědomostním hrám a při zpáteční cestě zaznělo i několik písniček. Z hlavního nádraží v Praze k Technickému muzeu, cestu určovali podle mapy sami skauti a skautky, stejně tak tomu bylo i při cestě zpět na vlak do Příbrami. To však již bez mapy. Při prohlídce jednotlivých expozic bylo vyřčeno mnoho otázek: co, proč, jak, na co, jak to funguje atd. Největší úspěch zaznamenala expozice Tiskařství a Dopravy. Zde se dozvěděli, jak se v moderní době připravuje k tisku fotografie a i text. Mohli vyzkoušet svůj čich a přivonět k různým tiskařským barvám. V expozici Dopravy zaujali lokomotivy a modely námořních lodí. Využita byla též interaktivní expozice ve výstavním sále, ať už to bylo Mendlovo křížení hrachu nebo stavebnice Merkur. Hochy hlavně zaujala možnost osahat si a vyzkoušet motocykl hradní stráže. Výprava byla ukončena v muzejní restauraci. Po třech hodinách procházení expozic, všem náležitě vyhládlo. A tak kdo chtěl, investoval peníze do jídla a jiných poživatin. Každý účastník výpravy za poznáním, do Národního Technického Muzea, našel to, co jej zaujalo a poučilo. Ať už to byla Astronomie nebo Architektonické modely staveb. Největším lákadlem však byli panely – dotykové monitory, kde si každý mohl nelézt potřebné informace. Děti však víc než informace zaujala možnost si s panelem hrát a přepínat na cokoliv. Výpravy za poznáním všeho dobrého a zajímavého jsou nedílnou součástí výchovy dětí, každého věku. Nejlepší poznání je, když si na exponát může sáhnout, vyzkoušet jeho funkce a zároveň nalézt odpovědi na svoje otázky.

Atana

Klubovní víkend – akce s městem a Den s paletou v radosti.

Klubovní víkend – akce s městem a den s paletou v radosti. Složitý název, avšak vše bylo jednoduché. Páteční odpoledne a večer využily Mohawkové, k pokusům o zdolání několika sportovních Orlích per, jednalo se o hody a vrhy. Ale nikdo z nás není mistr, aby vše zvládnul na poprvé a tak se po pokusech drobet trénovalo pomocí spadaného nezralého ovoce ze stromů. Svislý terč byl zavěšen nad kompost. Uklidily se padavčata ze zahrady a bojovníci Mohawkové mněli nenucený trénink. Večer tradičně hrajeme oblíbenou hru Carcasone. Tentokráte máme další rozšíření hry. A tak se hraje skoro dvě hodiny. Kupodivu se nikdo po chvilce hry nezačal nudit. Četba z knížky na dobrou noc, byla tentokráte z knížky: Nováček Bubáček píše deník, od J.Foglara. Sobotní sluneční čas věnovaly Mohawkové i 19. dívčí skautský oddíl Berušky, prezentaci svojí skautské činnosti na Horní Oboře. A to při příležitosti oslav otevření zrekonstruovaného náměstí T.G.Masaryka. Zde si návštěvníci skautského stánku mohli vyzkoušet boj na kládě, chůzi na chůdách, hod Hadů do okna, skákací boty, koloběžky, skautské uzlování a využít mohli i Indiánské omalovánky a mnoho dalšího. Mladší členové Mohawků i Berušek roznášeli letáčky s informacemi o oddílech i s pozvánkou na souběžně probíhající akci v jejich skautské klubovně. V klubovně už zmíněných oddílů mohli návštěvníci využít netradiční průmyslové barvy k namalování několika obrázků pro sebe i své blízké. Vznikly tak krásné kresby, které jen tak neskončí založeny v polici. Sestra Mája namalovala pro Mohawky nový lukostřelecký terč. Nový Tatanka – Bizon, bude zanedlouho sloužit Mohawkům i dalším kamarádům k nácviku lukostřelby. Večerní sobotní čas věnovali Mohawkové buřtopeči, na kterou pozvali rodiče svých členů. A tak se zpívalo při kytaře, pekly se Buřty a byl pohodový večer. Pravidelnou komunikaci s rodiči považuje náčelnictvo Mohawků za nedílnou součást skautské činnosti. A hojně ji využívá. Nedělní opětovně sluneční den, oba skautské oddíly vyzkoušeli pod vedením bratra Kanyatary skákací boty, koloběžky a tak bylo dopoledne naplněno radostí z úspěchu ve skocích na botách i nějakým tím šrámem. Snad všichni přítomní mladší Mohawkové poprvé dnes stanuli o půl metru či metr výš na skákacích botách. Po chvilce však už chodili jako při svojí normální výšce. I skoky zkoušely. Setonova hra zahájila odpolední nedělní část dne. Každý z bojovníků kmene Mohawků se snažil zapamatovat si v pěti kolech vždy po pěti znacích. Někomu se dařilo a jinému moc ne. Před rozloučením proběhla akce „S koloběžkou napříč zahradou“, která nadchnula všechny hochy. Zvláště hubolety a jiné pády. Potom již zbývalo jen uklidit klubovnu, rozloučit se a jít se svými rodiči domu. Víkend získal známku 1,1. A mužem víkendu se stal bojovník Samotář. Příští víkendovka povede na vodu. Víkendu se účastnili bojovníci : Kanyatara, Stáňa, Javor, Samotář, Vojta, Marek, Titton, Mahtarin, Alaseon, Plavčík, Quingar a Atana

Vítězslav Čermák – Atana

Dva Dny (roky) prázdnin na skále Skřítků.

Dva Dny (roky) prázdnin na skále Skřítků v Brdských lesích, si Mohawkové opět užili naplno. Původní výprava s Polkou na vodu byla z důvodu poklesu nočních teplot k nule zrušena. A tak náčelnictvo kmene rozhodlo jet do Brd, na Plešivec. Scházíme se na vlakovém nádraží v Příbrami. Celkem nás jede šest, Meldon, Alaseon, Plavčík, Titton, Marek U. a Atana. Vystupujeme v Rejkovicích a začíná nám pouť do kopce k vrchu Plešivci. Cestou se zastavujeme u UFA, což je z posledních let naše poutní místo a vítané zpestření pro hochy.

Mohawský kemp na skále Skřítků opět ožil. Bylo dobré přijít a zjistit, že jste vítáni. Vše co zde bylo z našeho posledního pobytu zanecháno, je na místě. Přibyla konvička, hrnec, svíčky. Páteční večer po příchodu na kemp, byl věnován zabydlení a drobnému úklidu okolí. Mohawkové se chvilku dohadovali, kde kdo bude spát a že, se do boudy nevejdou. Nakonec jsme se vešli všichni a zbylo stále místo.

Večerní krmě se skládala z toho, co si kdo dovezl. A tak byli buřty s chlebem, okurka, pomazánka, buchta a další pochoutky. Brdské lesy jsou krásné a každý z nás vychutnával obrovský klid a ticho, hlavně to ticho, což ve městě nelze, jen občasné šumění stromů bylo připomínkou přítomnosti lesa. Sluníčko a zpěv ptáků nás vítá do nového sobotního dne. Dopoledne drobně opravujeme kemp, a odpoledne po obědě, odcházíme na drobnou,10km, pouť. Předtím ukrýváme do jeskyňky naše věci. A jde se na lehko. Navštěvujeme naše známá místa vrchol Plešivce, kde skupinka turistů opéká buřty, dále jdeme ke smaragdovému jezírku a zpět po okolí Plešivce na kemp. Cestou hrajeme pár her. Hoši, hrají svoje hry právě stvořené Brdskou inspirací. Lov turistických značek (pouze dotekem) značně urychlil návrat na kemp. Nedělní čas, před návratem do civilizace je věnován stavbě věžiček, na kamenných pláních a kmenové hře Modří – Červení. Hraje se buď na skupinky, nebo na jednotlivce. Při cestě na vlak se zastavujeme v některých jiných Brdských kempech a prohlížíme si je. Čerpáme inspiraci. I studánky míjíme, některé jsou bez vody, jiné se stříškou a dobrou vodou. Návrat znamená i volbu muže výpravy a známku výpravy. Na této výpravě je mužem výpravy bojovník Titton. A známka daná hochy této výpravě je Zlatá jednička.

Atana

Výprava s houbama.

Sobotní ,(6.10.2012), sluneční den zavedl Mohawky do Brdských lesů na Dobříšsko. Cílem bylo nalézt sněmoviště pro podzimní sněm kmene Mohawků. Na autobusové zastávce v Milínské ulici se nás sešlo devět. Kanyatara, Scot, Mahtarin, Ondra L., Marek, Matěj M., Quingar, Alaseon a Atana. Bojovník, Plavčík přistupuje do autobusu v Dubně. Ostatní Mohawkové plní svoje úkoly na akci Walden. (dle zákulisních zpráv, by však radši do lesů)

Naše cesta na sněmoviště Onondaga vede přes lesy a louky. Nalézáme Duby starší a mohutnější než je čas, voda v potůčkách a lesních tůních zve k zastavení a studánky k ochutnání Brdské pramenité vody.

Na sněmovišti kmene Onondago, se zatavujeme. V první řadě si povídáme co je to sněm a naši nejmladší Mohawkové se dozvídají, co taková slavnost obnáší a proč se koná. Po krátké svačině následuje hra, zabývající se historií našeho skautského oddílu. Hoši pak delší volnou chvilku využívají ke svému zdokonalení ve stavbě přehrádek na nedalekém potoce. Sluneční kotouč upozorňuje na pokročilý dopolední čas. Vydáváme se na další podzimní pouť, krásným lesem s nespočtem možností poznávání jeho života. Cestou probíhají přírodovědné soutěže, i soutěž v bystrozrakosti – je vidět kdo chodí s hlavou k zemi skloněnou a kdo se dívá do krajiny.

Na knížecích studánkách se od skupiny odpojuje Atana, pracovní povinnosti jej volají. Mohawkové pokračují dál s Kanyatarou na místo zvané Zlaté dno a i tam je mnoho radosti, poučení i dovádění ve slunečních paprscích Indiánského léta. Tvoří se jílové domečky, je i rally pak se nachází a bojuje o obležené město, značky prověřily bystré vidění a následný běh na Dobříš prověřil nohy hochů i náčelnictva. Cesta zpět na Dobříš a do svých domovů zakončuje sobotní den plný sluníčka a téměř nedotčených Brdských lesů. Výprava s Houbami, získala název podle množství hub a zájmu hochů o jejich sběr. Mužem výpravy se stal bojovník Quingar, a výprava získala známku 1,25.

Atana

Kubrychtova bouda a Bubovické vodopády. 9 – 11.11.2012

Dívčí skautský oddíl Berušky a chlapecký skautský oddíl kmen Mohawk, podnikly společnou výpravu na legendární Kubrychtovu boudu. Sice se vzhled boudy již dávno změnil, avšak kouzelná příroda je vždy stejná.

Berušky i Mohawkové odjížděli do Srbska u Berouna již v pátek devátého Listopadu. Ještě na nádraží se dolaďují batohy a jiné věci. Cesta vlakem i následná pouť na Kubrychtovu boudu proběhla za všeobecného veselí. Částečně potmě a částečně se někteří z náčelnictev proměnili v nákladní nosiče.

Po příchodu bylo nutno vyhledat v batožinách vše co svítí a za svitu baterek se ubytovat. Zde není elektrický proud a to je dobře. Další výhodou je nedostupnost signálu pro mobilní telefony. Páteční večer byl věnován povídání a písničkám. Do svých oddělených ložnic odcházíme okolo desáté hodiny večerní. Jen Samotář stále kouká k dívčí ložnici. Že, by se v něm probouzel Casanova ?

Za svitu sobotního sluníčka oba skautské oddíly vstávají v sedm hodin ráno. Jako do školy. Nikomu to však nevadí.

Dnes je na pořadu výprava k nedalekým lomům, které v této krajině stvořil člověk a jenž jí v současné době dávají zvláštní tajemný ráz. Lomy si prohlížíme pouze ze shora. Vstupy do štol jsou uzavřeny a naše víkendovka nemá za cíl jejich návštěvu. Pouze Atana podnikl průzkum do lomu Pusťák. Vstup byl však zavařen pořádným železem. Cestou nahoru nalézá zkamenělé mušličky, ve vápenci. V Liščím lomu se dostáváme do štol, a tak nám baterky svítí i zde, krátké štoly jsou pro mnohé zajímavé. V jedné z nich nocují Netopýři.

Navštěvujeme také lom Malá Amerika, zde setrváváme delší dobu za účelem seznámení se s její historií. Pořizujeme též mnoho fotografií.

Od Malé Ameriky se rozdělujeme na dvě skupiny. Každá má za cíl dojít ke Kubrychtově boudě co nejdříve a každá jde jinou cestou. Občas se stane, že vyplašíme stádo Divočáků, čítající cca 10 - 20 kusů. Sobotní den končíme několika hrami v krásné přírodě, písničkami a lahodnou krmí. Nedělní čas nás pozval na vycházku k Bubovickým vodopádům, vody v nich sice moc není, a i tak se všem zamlouvají.

Výprava končí, je čas uklidit Kubrychtovu boudu a jet zpět do civilizace.

Z Mohawků se výpravy účastnili : Samotář, Matto, Scott, Plavčík, Intu, Marek, Mahtarin, Kanyatara, Majka a Atana. Mužem výpravy se stal bojovník Samotář z Mohawků a samotná výprava byla hodnocena známkou jednička s hvězdičkou.

Atana

Mohawské tradiční Galeje Mohawské tradiční Galeje se uskutečnily o víkendu 17 – 18.11. 2012. Tak jak už tomu bývá, nahromadila se práce v klubovně a v zahradě u klubovny. Bylo potřeba uskutečnit další Galeje. Hlavním úkolem pro Mohawky bylo z kulturnič zahradu a utvořit něco otopu na zimu. A, že se jednalo o dobrovolnou akci, tak se Galejí účastnilo poskrovnu Mohawků. Ti co přišli, však nakonec za svou práci pro kmen získali tučnou odměnu v podobě kmenového platidla Mušlí. V sobotní večer se scházíme v klubovně v počtu tří bojovníků kmene. Matto, Plavčík a Atana, tvoří drtivé pracovní jádro. Na programu pro sobotní večer je korálkování, plnění Orlích per a úkolů v lóži Skřítků.

Matto, a Plavčík pronikli do tajů korálkování za necelou hodinu. Vždyť ke skautskému slibu, dle kmenových tradic musí bojovník vykorálkovat dvě rozety. Večerní příběh z knihy Devadesátka pokračuje, ukončil sobotní večer. Nedělní chladné zamlžené ráno, přivádí do klubovny bratra Scotta, je tak posilou pro dnešní Galeje. Za chvilku přišel též bratr Dan se svým tatínkem. Podzimní listí v hromadách čekalo netrpělivě na odvoz a tak ke slovu přišlo kolečko a několik hrábí. Za dvě hodiny byla značná část listí na hromadě v zadní části zahrady. Tam kde každoročně končí, svou pouť. Zde se proměňuje v kompost. Předpolední čas využíváme uvaření oběda, ne však na vařiči, ale na ohni v kotlících. V této dovednosti je stále třeba se zdokonalovat. A co jsme vařili ? Mohawskou lepenici s uzeným masem. Mňamka. Odpoledne vyrážíme do bazénu na další Mohawské koupáníčko. I zde se dá ulovit a splnit dovednostní Orlí pero, plavání na 100m libovolným stylem. Mohawské Galeje, nejsou vždy jen o práci, je to též plnohodnotná výprava kde se dá něco dobrého naučit, zdokonalit se, vykonat dobrou věc a zahrát si i dobré hry. Atana

Lesní dobrodružství v Jamách a lukostřelba u Baobabu. 23 – 24.11.2012

Touto naší výpravou, skautského oddílu Mohawk, se od začátku nesli slova : nejlepší výprava, super dobrodružná výprava, skvělá výprava, apod. Hoši tato slova používali při svém běžném hovoru. Všechno začíná v pátek v klubovně. Po ubytování a botožinovém chaosu odchází Atana na noční směnu. Mohawkové společně s Kanyatarou naopak odcházejí s mapou, busolou do lesů k vrchu Květná. Již se začalo stmívat a jít ve známém lese potmě může být velké dobrodružství pro malé Mohawky. Někteří jsou potmě v lese poprvé. A znáte pohádky o Červené Karkulce, o Smolíčkovi pacholíčkovi i jiné.

Lenochod. Jo,Jo je tam. Azimut! Kdo jako první určí azimut ? Hm,busola. To tu nemam.

Každý strom, keř ve hře stínu a světla může být „strašidlo“. Za nohy Vás stále něco chytá a ten zvuk, co to může být za strašlivé hladové zvíře? Pouť vedli kluci sami, jestlipak se někdo bál ? Druhý den vyšlo slunce a les je stále na místě a my též. Cesta do Jam za Novou hospodou pomocí azimutu byla dalším dobrodružstvím, opětovné krátké opakování a kam nás tato cesta zavede? Jdeme ulicemi vždy podle azimutu. Kluci se střídají, cvičíme tak práci s busolou.

Jedůů! Hm, kolotoč. Nic moc.

Chvilku jsme se zastavili u smečky závodních Chrtů, to by bylo Orlí pero - předběhni Chrta a chyť zajíce. Uvažoval bojovník Javor. To nikdo nemá. Ani Tuwanakha. Na Nové hospodě se náhle vynořila Opičí dráha, několik prolézaček, uzlovaček a už se získávali na této dráze cenné body. I Kanyatara si ji proběhnul a umístil se na pátém místě, za Meldonem. V Jamách na známém místě u starého místního ohniště zakládáme svůj tábor. Další dobrodružství začíná. Uvařit ze surovin a podle receptu oběd. Někdo rozdělává oheň, jiný nosí dřevo, další již čistí brambory a i ostatní se činí. Samozřejmě se našli dva bojovníci čekající na nakrmení bez práce. Nic z ňamky nemněli.

Nakrájet maso dalo občas zabrat, do toho Pórek, solamyl, tvaroh, vražvejce, koření a vše důkladně propatlej na hutnou směs. Rozpal na víčku od ešusu olej a tvoř placičky. Smaž dokud to jde. Zde při vaření se udály dvě nehody, první z nich učinil bojovník Cola. Nalil olej do masové směsy, místo do víčka od ešusu. Dalo se to však zachránit. Druhou nehodu učinil Atana, vysypal vařené brambory přímo do plamenů ohně. Už se tedy nemuseli cedit zvlášť. Brambory se vybrali z popela a dali se v pohodě sníst.

V přesný odpolední čas odcházíme k Baobabu - strom, nedaleko SOU Dubno, a na veliké louce trénujeme lukostřelbu. Tři šípy ve vzduchu i střelbu na velkou vzdálenost. Daří se i nedaří. Po

návratu do klubovny probíhá volba Muže výpravy, stal se jím, bojovník Javor. A známkovala se i výprava získala známku : jedničku. Atana Nové obrázky z nočního putování lesem přináší Kanyatara.

Nadílka lesní zvěři

Jedním z tradičních kmenových podniků je Nadílka lesní zvěři. Nadílka se uskutečňuje v závěru kalendářního roku a to v Prosinci. Mohawkové vždy donesou na svoje oblíbené místo mnoho kilogramů jablek ze zahrady u klubovny a i jiné pochoutky pro lesní zvěř. Mezi nimi mají svoje nezastupitelné místo Kaštany a Žaludy.

Nejinak tomu bylo i letošní rok. Nadílka lesní zvěři se uskutečnila devátého Prosince. Třetina mladších členů kmene se dostavila v plné síle a zbroji do klubovny. Zbytek kmene zatím léčil různá virová onemocnění a podobné neduhy. Cesta k vrchu Květná vede tradičně s mapou a busolou v ruce. Kluci si sami vyhledávají cestu. Než se dorazilo na vrchol Květné, zahráli se i sněhové hry. V místě bývalého seníku vybalujeme z batohů jablka, Kaštany, Žaludy a jiné dobroty. Dlouho se zde nezdržujeme. Cestou zpět do klubovny se zastavujeme u mohyly na vrchu Květný a potom již jdeme rovnou do naší klubovny.

Den nekončí a naše činnost pokračuje i zde. Na řadě je stezka v lóži Skřítků, následuje kostičková bitva doprovázená hrou Svaž soupeře a další. Venku za okny padá stále sníh, tak jej využíváme ke stavbě sněhuláků. Nesmí chybět ani koulovačka. Den v lese a v klubovně uběhl jako voda. Ve volbě muže výpravy, vítězí bojovník Imnu a kluci ohodnotili výpravu známkou JEDNA. V pátek čtrnáctého bude kmenová Vánoční nadílka, na tu se všichni již netrpělivě těší. Copak Ježíšek nadělí Mohawkům ?

Atana

Vánoční kmenová nadílka

Čas Vánoční nastal i mezi Mohawky. Čtrnáctý den v měsíci Prosinci, od čtyř hodin odpoledne až do večerního času probíhala kmenová nadílka. Bojovníci kmene zpočátku museli přiložit ruku k dílu a ozdobit Vánoční stromeček, nanosit dřevo ke klubovním kamnům a podobně. Úderem půl páté začíná kmenová nadílka pokřikem kmene a proslovem náčelníka – Atany.

Potom už vše šlo ráz naráz, koledy, cukroví, povídání, zpěvy Owačirů o činnosti svých klanů za celý rok a před vlastním příchodem Ježíška, proběhl tradiční Boj o Zlatou Vánoční stuhu. Jednoduché úkoly vždy vyřadili méně připravené z dalšího kola. Vítězem stal bojovník Plavčík. Kluci mněli za úkol strefit se ping-pongovým míčkem do krabice, vyrobit podpalovacího Ježka a uvázat dvojitý Ambulanční uzel.

Vánoční dárky rozdávali snad všichni, vždyť v truhlách bylo 230 dárků od Ježíška. Radost se střídala s překvapením, hoši nalezli dárky v podobě cvičebnice matematiky i jiné dobrodružné knihy, jiní se radovali z čelovky nebo z drobného zvonečku. A tak každému Mohawkovy dárky přibývali a truhly se prázdnily. Každý klan také nalezl svoje velké společné dárky – stavebnice Makedo a velmi ostré kapesní nástroje pro každého muže kmene. Jeden z mužů kmene se stačil během chvilky, nástrojem pro muže poranit.

Nebyli by to Mohawské Vánoce bez rodičů, ti tradičně přišli v šest hodin večer. I na ně Ježíšek myslel. Též nalezli svůj Vánoční dárek. Opět se zpívali koledy i jiné písničky, povídalo se o kmenu a co v budoucím roce Mohawkové plánují. Růst – učit se – radovat se – dovádět. Domluvil se taky Mohawský Silvestr a nastala chvilka pro obřad Třinácti svíček, kdy každý Mohawk pronesl svoje přání, zakončil oficiální část Vánoční nadílky. Avšak nikdo ještě do svých domovů nespěchal. Tak útulně a příjemně je u Mohawků.

Atana

Pátý Mohawský Silvestr 2012 – 2013

Tradiční podnik kmene – Silvestr. Mnoho dětských oddílu jej dokáže oslavit s chlebíčky rachejtlemi a třeba u videa. Tedy nic moc. Mohawkové a další kmeny i skautské oddíly, však Silvestr oslavují nejen drobným občerstvením, ale i velmi bohatou činností. Náš kmen již tradičně odjel na skautskou základnu Dědek. Nedaleko Rožmitálu pod Třemšínem. Oproti loňskému roku se nás sešlo míň. Mohawské činění stejně bylo bohaté.

Odjíždíme ve čtvrtek 27.12.2012, v dopoledních hodinách. U klubovny se naložili do aut nezbytné věci i naše batožiny. Po příjezdu na Dědka následuje obvyklý rituál: vyklepání matrací, činíme tak na každém Silvestru.

Zabydlujeme se, připravujeme oběd a ještě předtím podnikáme procházku po okolí. To, aby naši bojovníci, kteří zde ještě nebyli, věděli co kde je. Prohlížíme si také potok a tůňku. V ní na dně leží tužka. Začal lov na tužku. Vítězem se stal bojovník Titton.

Odpoledne jsme se vypravili do dvou lomů a cestou si povídáme o zimní přírodě. Nechybí buzola a mapa. Večerní hry v hájovně na sebe nenechali dlouho čekat. Třeba takové měření délky dřevěné lišty, bez metru. To je věc.

Pátek 28.12. 2012. Ranní vstávání v 8,30 hod. je příjemnější než v 8,00 hod. Po chvilce na sebe nedala dlouho čekat ranní rozcvička na chladném a čistém venkovním vzduchu. Zakončili jsme ji mytím do půl těla studenou vodou rovnou ze studny. Do oběda je zvykem u Mohawků na podobných akcích pracovat. Kamna potřebují dřevo a to se samo nepřipraví. A tak se seká, nosí a seká a nosí. Do kuchyně i do společenské místnosti.

Odpoledne na nás čekala stavba konstrukce pro první Mohawskou INITIPI – což je sauna. Povedlo se. Dál se vydáváme podle azimutu na velkou paseku, kde se pokoušíme rozdělat ve dvou

skupinách oheň a opéci svačinu. Týden v lese a okolí vydatně pršelo. Vše je mokré. Musíme zapojit všechny naše zkušenosti a chuť to dokázat. Náčelnictvo nám opět ukázalo jak na to a předvedlo

zapálení ohně v mokrém prostředí do několika málo minut. Nám se však i po půl hodině nic nedařilo. Až najednou, jedné skupince se oheň podařilo rozdělat. Sláva. Výborná menší svačinka.

Večer v hájovně na nás čeká tvoření z kůže, ale za světla by to šlo lépe. Svíčky, to není ono. Následně po večeři hrajeme Carcasone – ne to kupované, ale tvořené bojovníky kmene. Ručně malované.

Sobota 29.12.2012. Opětovná rozcvička na chladném a čistém vzduchu, zakončená mytím do půl těla ve studené vodě ze studny. A též jsme vstávali v 8,30 hod. Po snídani samozřejmě pracujeme pro kuchyň a společenskou místnost. Dřeva není nikdy dost. Ve chvilkách odpočinku dokončujeme kožené výrobky, přeci se venku ochladilo. Odpoledne po poledním klidu s tradičním čtením, jdeme rozsvítit kameny do Initipi a dát na ní plachty s dekami. Menší peripetie s rozděláním ohně máme i dnes. Přeci je jen u potoka větší vlhko. Díky vytrvalosti Kanyatary se vše daří a kameny začínají svítit už o šesté večerní hodině.

Je dobré říci, že ke stavbě Initipi nebyl použit jediný kousek provázku !! Bojovníci kmene Mohawků vstoupili do Initipi oblečení v bederkách nebo v trenkách. Venku na mrazu zanechali svoje drobné ošacení. Kameny příjemně vyhřály Initipi a pára dodala potřebnou vlhkost. Jen od země mírně studila chodidla. Po delším čase cca 15 minut se vydáváme do jezírka na ochlazení a omytí našich těl. Následně hoši zjišťují, že jim vůbec není zima. Naopak dostavilo se příjemné teplo. Do Initipi jsou doneseny další svítící kameny a celý pobyt v Initipi se opakuje i s koupelí v jezírku. Teplota vody je cca 35,60 °F a vzduchu – 35,60 °F. Je to však super. Po návratu do hájovny, lahodně večeříme, pijeme dobrý čaj a odpočíváme s knížkou.

Neděle 30.12.2012. Co je každé ráno ? Rozcvička. A co po ní ? Mytí ve studené vodě. Dnes je obrácený den. Hoši mají roli dospělých. Prvním úkolem je zatopit v kamnech, jak v kuchyni tak i ve společenské místnosti. Zjišťují, že to není jen tak. Dále všechny vzbudit a jít na rozcvičku. Připravit snídani, program, vařit oběd a tak podobně. Nutno říci, že se jim dařilo. Když se činí s chutí a s radami náčelnictva tak to není nezábavné. Odpolední hra po poledním klidu s četbou, byla taky velmi vydařená. V závěru dne nás opouštějí bojovníci Atana (práce), Alaseon (rodinná sešlost) a Matto (rodinná oslava narozenin sourozence). Činnost však pokračuje, než se zalehlo do pelíšků tak, se hraje Caps Flow.

Atana

Pátý Mohawský Silvestr 2012 – 2013. Část druhá.

Neděle 30.12.2012. Po odjezdu tří Mohawků (Atany, Alaseona a Matta) a příjezdu Marka jsme se vrhli na hru CashFlow. Dolary, investice, sýry a krysy nás tak zaujaly, že jsme hru hráli na pokračování ještě dva dny. Pro zajímavost: celkový čas hry jsme odhadli na 13 a půl hodiny! Druhou zajímavostí je, že jsme hráli "dospěláckou" verzi hry a většina z hráčů vůbec poprvé v životě sečítala, odečítala a násobila částky v řádu tisíců nebo poprvé v životě vyslovila sedmiciferné číslo. Není divu - nejmladšímu hráči bylo osm let a těm dalším třeba jen o rok, dva víc.

+

Pondělí 31.12.2012. Dopoledne jsme vyrazili na výpravu. Našim cílem byl vrch Štěrbina, kde stojí vysílač, viditelný z dalekého okolí. Šli jsme přes neholý Holý vrach a mladí Mohawkové cestou zkoumali posedy, žáby ve studánce a Marek (nadšený "kešr") za pomoci Tittona našel kešku u Železné Panny. Pod Štěrbinou jsme odbočili z cesty a na vrchol jsme došli necestou. Kanyatara řekl, že na vrcholu nebo u vysílače možná taky bude nějaká keška. Jak to je doopravdy, se nám zjistit nepodařilo.

Došli jsme na tábořiště - trempský kemp, ukrytý mezi smrčky. Bližší lokalizaci nenabídnu - najděte si ho sami, nebo Vás tam kluci od Mohawků zavedou. V kempu jsme se rozdělili: Titton, Plavčík, Imnu a Marek dostali pár drobností, krabičku s asi patnácti sirkami, zásoby, mapu a dva úkoly: uvařit si oběd na ohni, který si sami rozdělají a pokud

budou vědět jak, vyrazit zpět na Dědka. Druhá část týmu (Kanyatara a Majka) vyrazila do Rožmitálu dokoupit pečivo. A jak to dopadlo? Klukům se oheň nedařil, tak snědli chleba a vyrazili na cestu. S druhou částí úkolu se poprali dobře a ve chvíli kdy nákupní tým dorazil do opuštěného kempu, byli již na Holém vrchu. Oba týmy se potkaly na lesní cestě asi sto metrů od hájovny.

V hájovně jsme se vrhli na topení a vaření - po tradičních Kanyatarových Silvestrovských "nápadech" typu smažených syrečků plněných salámem (loni) nebo smažáku (předloni - to byl ale týmový nápad) to byly "jen" pidišpagety s masovými nudličkami (původně jsem napsal nusličkami - ale to maso nebylo z Nuslí, ale z Kauflandu) a sýrovou omáčkou. Jako večerní nášup jsme si udělali hranaté chlebíčky - kluky nazývané "mimina".

Poté, co se všichni vykoupali, pokračovali jsme v CashFlow až skoro do půlnoci, kdy jsme zažehli prskavky a dali se do focení. Plavčík pro všechny přinesl svítící náramky a Marek nějaké dětské pitivo (ten špunt byl opravdu Rychlý - Marek ho vystřelil až za dřevník). Žádné "au" se neozvalo, tak asi nikoho netrefil.

Kolem jedné jsme se vrátili dovnitř a pokračovalo se ve vydělávání (a utrácení) peněz. Plavčíkovi a Imnuovi se narodily děti, Majka se dostala z krysího závodu a pak se šlo spat. V posteli tradičně ještě chvilku čteme, tentokrát o zimní výpravě z Kroniky Hochů od Bobří řeky.

Úterý 1.1.2013.Vstáváme pozdě a jdeme na procházku po okolí. Všude parkují auta a zástupy lidí chodí na Třemšín. Mizíme do lesa a jdeme k Roželovské hájovně. Je to roubenka, klukům se líbí, padá návrh, že příště můžeme jet sem... I zde je spousta aut i lidí. Chceme vědět, kde je to kondominium, které se tu mělo stavět (cizí slovo ze hry Cashflow, označující byty v uzavřených bytových komplexech). Vyptáváme se pocestné: ano, mělo to být támhle pod lesem, ale nakonec se to nestavělo, bylo to moc drahé a nebyl o to zájem...

Jdeme po poli a pak v lese čistíme boty od bahna. "Pucujeme" o co se dá - o jehličí, trávou i zbytkem sněhu. Nejlepší volbou je čištění boty mezi malými smrčky... Kdosi pronesl větu: "takovýhle smrčky maj zasázený v Dajchmanu...". Vracíme se do hájovny - Imnu a dospěláci obtěžkáni dřevem, ostatní nalehko - s prázdnem. I proto dnešního Roye vyhraje Imnu. Po návratu do hájovny jsme se dali do práce všichni - Plavčík a Marek vaří, ostatní topí, štípou polínka, dělají třísky a nosí.

Po jídle (Novoroční čočka s vejci) chvilku odpočíváme. Při tom dočítáme novou knihu "Sedm návyků šťastných dětí" (mohu zapůjčit), prohlížíme obrázky z ní a hledáme žížalku. Povídáme o příhodách našich zvířecích kamarádů i o tom, co to může znamenat pro nás. Pro někoho poučení, pro někoho jahodovej dort... Pak dohráváme Cashflow. Nakonec se z krysího závodu dostali úplně všichni a skoro všichni dostali svůj sýr. Večer čteme z Wampumu Neskenonu z r. 1973 o zimním táboře a jednu Šakohovu povídku. Dobrou noc! Úterý 1.1.2013.Vstáváme po 8 hodině, balíme, uklízíme, děláme třísky a nosíme je do kuchyně i denní místnosti. Po obědě přijíždí Kazbunda a Atana. Royem Silvestra se stal Imnu. Několik statistických dat: počet účastníků: 6 až 9, průměrně 7,36 (kdo byl ten ",36" se zjistit nepodařilo). Teplota venku: +9 až -4 st.C Teplota uvnitř: 14 až 25 st. C (průměrně asi 20 stupňů). Hlášky výpravy: Jeden den (u kapustové polévky): "Můžu si přidat?" Druhý den tatáž osoba: "Já kapustovou polívku nejím - ani tu vodu..." (Předpokládá se, že první den si ta nejmenovaná osoba první den nevšimla té polévky, kvůli tomu nářezu, co dostala). PS: Ten nářez byl nařezaný nářez kuřecí a dostala ho polívka navrch. Chápeme? Nejedná se tedy o bití našich / vašich papušáků - děkovné dopisy tedy neposílejte. A už poslední hláška : osoba 1 k osobě 2: "šept, šept" osoba 3: "Já jsem vás slyšel...!" osoba 1: "Tak to nevykecej!" osoba 3: "A co?" všichni: "Chachacha..." Kanyatara