Moravský folklor v jazzu 6. 5. 2011

Moravský folklor v jazzu 6. 5. 2011

Je naší nejžádanější a nejpopulárnější folklórní cimbalistkou i zpěvačkou. Vyrůstala na Slovácku a vždy měla blízko k lidovým písním a hudbě. Na brněnské konzervatoři absolvovala hru na cimbál, vystudovala etnologii a hudební vědu na Masarykově univerzitě. V 21 letech natočila první desku. Dnes už píše hudbu přes 20 let. Její diskografie obsahuje přes 35 titulů. V 80. a 90. letech působila ve folklórním souboru Včelaran. Vystupovala i s dalšími cimbálovými kapelami a soubory. Spolupracovala s jazzovým klavíristou a skladatelem Emilem Viklickým a primášem folklórního souboru Hradišťan, Jiřím Pavlicou. Právě spojení moravského folklóru s jazzem je v jejím podání zvláštní, originální a krásné. Vyhrála řadu národních soutěží a zúčastnila se mnoha mezinárodních festivalů. Zpěvačka, cimbalistka, folklóristka, scénáristka, skladatelka a hudební aranžérka, Zuzana Lapčíková.

zuzana lapčíkováfolklórní hudebnice

Pavla Pilařová

Moravský folklor v jazzu 6. 5. 2011

Dobrý večer.

Vy jste začala hrát na cimbál ve 12 letech. To je docela pozdě Prosadila jste si tuto touhu sama?Byla to šťastná souhra okolností Chodila jsem do Lidové školy umění v Napajedlích hrát na klavír k milé paní učitelce Trinerové, výborné hudebnici. Byla jsem tam šťastná Shodou okolností tam přišla moje pozdější paní učitelka Šáchova. U té jsem začala hrát na cimbál. O cimbálu jsem se dozvěděla opravdu náhodou, všimla jsem si ho zaprášeného ve škole a poprosila paní učitelku, aby mě začala vyučovat.

Byla to láska na první pohled?Samozřejmě. Je to nesmírně magický nástroj. Má velké množství strun a každého láká, aby zkusil vyloudit nějaký zvuk. Hned mě to velice vtáhlo. Od toho okamžiku jsem se toho již nezbavila. V době, kdy jste hrála na cimbál, to bylo mužskou záležitostí.

Musela jste ukázat, že umíte stejně nebo víc než muži, aby vás soubory přijaly? Už v generaci mých učitelek bylo mnoho výborných hráček. Paní H. Červenková, která léta působila v brněnském Rozhlasovém orchestru lidových nástrojů, dále profesorka M. Vlasáková Kapitánová. Byla spousta dobrých hráček o generaci dříve, ale nepohybovaly se v prostředí folklórních kapel. V okolí Uherského

Hradiště jsem byla první hráčkou na cimbál. Nebylo to ale snadné Zpočátku neměli plnou důvěru, ale postupně to fungovalo Měla jsem příležitost si zahrát s většinou tehdejších kapel na Uhersko-hradišťsku a od 3. ročníku na konzervatoři jsem začala hrát v brněnském rozhlasovém orchestru. To byla výborná škola. Pro lidové nástroje se nepsaly známá díla např. z období baroka či renesance. Musí se to potom řešit různými přepisy.

Jak to vypadá konkrétně u cimbálu?Již Mozzart psal pro nástroj, který byl cimbálu podobný. Objevovali se hudební skladatelé, kteří pro tento typ nástroje skládali. Zásadní zlom ale nastal s Igorem Stravinskym, který začal skládat pro cimbál, když slyšel vynikajícího maďarského hráče. Spojujeme to ale spíše až se začátkem 20. stol. Literatura není tak bohatá, proto hráváme přepisy částí pro jiné nástroje Ale stará hudba zní na cimbál velice krásně. Je to ovšem otázka výběru a vkusu každého jedince.

Když jsme hovořili o lidových nástrojích, tak pro akordeon se často přepisují Bachovy varhaní skladby. Je možné hrát Bachovy skladby i na cimbál?Hráváme i jeho skladby na cimbál. Když si člověk touto zkušeností projde, obohatí ho to. Bachovy skladby na cimbál dobře zní a je navíc užitečné je hrát. Je to dobrá škola.

Moravský folklor v jazzu 6. 5. 2011

Ve 3. ročníku jste hrála v brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů, pak jste také spolupracovala s Javory. Hrát lidovou hudbu na cimbál je přirozené. Vy jste ale studovala vážnou hudbu. Neuvažovala jste někdy, že byste se vydala tou cestou?Když jsem začínala studovat cimbál na konzervatoři, připadalo mi, že jeho uplatnění je omezeno na soubory a lidové kapely. Mně to přišlo málo Ale příležitost koncertovat byla tehdy velice omezená. Pan Kunc mi vždy říkal, že bych se měla více věnovat koncertní činnosti a méně aktivitě

v souborech. Podle mě má ale cimbál nepředstavitelné množství využití. Je to akustický syntezátor - má spoustu barev. Tehdejší využití mi připadalo hodně omezené a proto jsem hledala další cesty uplatnění nástroje.

Jednou z vašich cest bylo Ad libitum Moravia, trio s Emilem Viklickým a Jiřím Pavlicou.To je částečně jazzové prostředí.Spojení cimbálu s jazzem zní nezvykle, i když samotný jazz také pochází z lidové hudby.

Jak vnímáte tohle spojení? Připadá mi velmi zajímavé pozorovat společné znaky obou žánrů Například princip improvizace je v obou žánrech zásadní. Důležité je i to, že v moravském folklóru se objevují archaické prvky, které jazz maximálně využívá. Zásadní je ale spontánnost obou stylů. Z těchto zdrojů potom vzniklo propojení kolem E. Viklického.

Od roku 2007 vystupujete s jazzovými muzikanty pod názvem Zuzana Lapčíková kvintet.Ano. Na jazzovém pódiu jsem potkala spoustu muzikantů.

A jedním z nich byl kontrabasista Josef Fečo.Ano, to je můj kolega, se kterým jsem nedávno koncertovala v Berlíně. Máme spolu intenzivní muzikantský stav. Občas už je ten vztah spíše rodinný, protože

Moravský folklor v jazzu 6. 5. 2011

je i kmotrem mého nejmladšího syna.

Je to ve Vaší hudbě tak, že se s někým potkáte, jednou si s nim zahrajete a už víte, že s ním chcete hrát dál a víc?Máte pravdu. Když jsme se potkali poprvé s Emilem Viklickým na pódiu, asi po 4 taktech jsme zjistili, že nás to velmi baví. To stejné jsem měla i s Josefem Fečem, který je kromě kontrabasisty také vynikajícím cimbalistou. Jako malý byl v Budapešti, kde dostal školu od jednoho z největších mistrů hry na cimbál. Hned po prvních notách bylo jasné, že nás to baví. Jsou to takové „lásky na první poslech“ Tyto vztahy potom přetrvávají dlouhá léta.

Je to čistý jazz, nebo jak byste žánr svého kvintetu nazvala?Neumíme to pojmenovat. Není to žánrově omezené. Nepoužíváme jen principy jazzové nebo folklórní hudby.Je tam to, co je pro nás na muzice lákavé, čím nás dráždí.

Vy také tvoříte a skládáte. Ve Vaší hudbě je vliv folklóru ale i vážné

hudby. Jsou to tedy dva žánry, které jsou vám nejbližší?Vše, čím člověk projde, na něm zanechává stopu.Jsou to tedy tyto dva žánry a jazz. Mám velké štěstí, že moji kolegové příjmají mé skladby a že je rádi hrají. Je pro mě neuvěřitelným zážitkem, když přinesu něco nového a oni hned pochopí, jak by se to mělo vyjádřit. Tohle je pro mě velice cenné.

Je vám blízký Leoš Janáček? I on ve své tvorbě čerpal z folklóru a lidové hudby.Kdokoliv, kdo vychází ve své tvorbě z moravského folklóru, bude jednou porovnáván s mistrem. Leoš Janáček už velmi dávno dospěl k velice vysoké úrovni, které jsme se zatím ještě nevyrovnali. Naše snahy nejsou tolik odvážné. Přesto jsou to ale upřímné věci. Vy jste se také pustila do velkého díla.

Myšlenkami Jana Ámose Komenského jste se nechala inspirovat k napsání oratoria Orbis pictus. Na interpretaci tohoto díla se podílelo 130 hudebníků, což je velký symfonický orchestr. Jaký jste u toho měla pocit? Měla jste radost z toho zvuku? Bála jste se, zda to bude znít tak, jak jste si představovala?Zpočátku jsem měla hlavně pocit zodpovědnosti vůči ostatním muzikantům Zlínského symfonického orchestru Bohuslava Martinů. Byl to brněnský filharmonický sbor v čele s profesorem Petrem Fialou.

Moravský folklor v jazzu 6. 5. 2011

To byla pro mě obrovská čest. Obrovskou poctou pro mě bylo už to, že přijal k nastudování první část. Byla to velká zodpovědnost. Dílo je to dlouhé, asi na 1,5 hodiny. Je tam velký počet účinkujících a závažné věci, které má dílo sdělit. Než jsem začala zhudebňovat texty J. A. Komenského, studovala jsem je. Měla jsem skvělého profesora, za kterým jsem jezdila do Bílých Karpat, kde má chalupu. Schází se tam filozofové. Vždy jsem měla pocit, jako bych tam šla ke zkoušce. On mi ale vždy ukázal, kterým směrem se dál vydat. Když jsem si vybrala texty, které jsem považovala za hlavní, řekl mi, že jsem si vybrala to nejtěžší, co jsem mohla. Já ale nemohla jinak, protože už v tom textu jsem slyšela hudbu. Byl nesmírně hudební. Pak začalo období tvroby. Poprvé jsem celou skladbu slyšela až na jevišti. Předtím jsem to slyšela jen v elektronické podobě. Ale až

realita ukáže, jak to zní. Největší poctou bylo, že hudebníci k tomu přistoupili s chutí a pochopením.

Na Vašem novém albu Maria panna přečistá, které jste se svým kvintetem nahrála před několika měsíci, je 25 lidových adventních a vánočních písní. Někteří lidé to přirovnávají k Rybově České mši vánoční. Je to pro vás pocta?Srovnávání v umění nepovažuji za šťastné. Netroufla bych si to ale takto pojmenovat. Ale když jsme tuto nahrávku točili, bylo léto, a my si ve studiu vytvořili krásnou atmosféru Vánoc. Spojení mezi muzikanty je cítit i v té hudbě a tím je ta nahrávka obohacena. Navíc přináší také nějaké duchovní sdělení.

Kromě toho, že jste skladatelka, také hodně cestujete. S kvintetem jste procestovali Evropu.

Moravský folklor v jazzu 6. 5. 2011

S manželem a 3 dětmi žijete v Uherském Hradišti.Žiji v Topolné, poblíž Napajedel. To je mezi Uherským Hradištěm a Zlínem.Je to moje rodná obec a moje rodina tam má kořeny od 17. století. Nedokázala jsem proto tuto obec opustit. Kromě hudby jste také byla u založení Slovácké základní umělecké školy.

Proč je to slovácká ZUŠ?Působí v Uherském Hradišti, kde je Slovácké muzeum, Slovácké divadlo a tak jsem si řekla, že by mohla být i slovácká škola. Je to dáno regionem. S manželem a kolegy jsme byli přesvědčeni, že tento region má hudební potenciál. Našim cílem bylo, aby při gymnáziu v Uherském Hradišti, kde jsem studovala, vznikla umělecká třída. Prozatím jsme založili školu, která by mohla být zázemím pro rozvíjení uměleckého vzdělání v regionu.

Nevyžaduje to ale velké nasazení? Koncertujete, cestujete a k tomu ještě učíte na plný úvazek. Ano, já učím děti hře na cimbál a musím přiznat, že je to něco, co mě obohacuje. Psychicky je to dobré, protože cestujete, píšete a točíte. Na konci zůstane hmatatelný výsledek, protože ten malý tvor se něco naučil a s obrovským nasazením to dokáže předvést. Je to potěšení.

Máte nějaká pravidla, podle kterých se řídíte, nebo se snažíte stíhat všechno? Já už několik let nestihám nic, ale řeším ty nejbližší úkoly, které se snažím splnit na maximum. Nevydržím už ale nespat a provádět vše s obrovským nasazením jako dřív. Já se tím ale nestresuji. Dělám, co dokáži.

Přeji Vám, ať toho i nadále zvládáte hodně. Děkuji, že jste přišla. Děkuji, nashledanou.

Vám děkuji za pozornost, přeji dobrou noc.

Moravský folklor v jazzu 6. 5. 2011

Skryté titulky: Kateřina Peňázová Česká televize, 2011