Č A S O P I Sp r o

Katolické Dnchowenstwo.

\V y d á w á n

p ř i s p j w á n j m

mnoha cluchownjch a učených mužů

o d

Knjžecj Arcibiskupské Pražské Konsistoře.

Pátý ročnj Leh.

S w a z e k č t w r t ý.

------ *——

W P r a z e , 1832.W K njžecj Arcibiskupské' knihtiskárně*

I7cívTa (hy.iuaC íX í: % o v.cdóv x c a é /e c s .Jijóos © eaaaL A- ¿ i .

Ver!tas e s t dulcís et am ara; quando dulcís, p a se if , (pando

am ara, curat.S . A u g u s ü u u s ,

Q uid fortiu s desiderat anim a, qnam veritatem ¡Leo Xir.

í. P O G E D N Á N J.

1. A } K terý gest pravrý vrýznam křjžeiv sm yslu ew angelickém , a dle w j r y cyrkxve

katolické ?

B) S ro w n á w á - l i se obyceg ka to lických křesta- 7iu zuarnena ti se krjzem s P jsm y s iv a tý i i i i?

A. Hluboce wštjpeno gest w přirozenost nasj, že p ř jběby , kteréž na zwelebenj člo- Avččenstwa prospěšné působily, agichž blahoděg- ne následky na přjštj potomstwo se wztahugi, zuauienjmi neb památkami wěkům budaucjm do- chowati se snažjme. Přjčina téhož obyčege ne­lij žádná g iná , leč wraucj žádost, by spolu wěcj i potomci, rozgjmagjce takowéto památky, buď k činům podobným roznjceni, buď k powinné vděčnosti powzbuzeni byli.

Každý téměř národ , každý wěk honosj se tukowými památkami. Kraginy w ýchodnj, ga - kožto plodněg.šj na welkolepé činy , množstwj nám gich wykazugj, a Pjsmo swaté, pnvotnj n a - sljuínj historie člowěčenstwa, o mnohých pam át-

* *

«

4 8 4 - 1’ o g e d n á n j

kách zmjnku ciivj, kteréž Luď na djkůčinenj Bo­ha za dosažené w jlézstw j, bud’ k rozohnenj srd­ce k zmužilosti a udatnosti postaweny Byly.

Čjm znamenitegš] Byl čin , čjm hlauBěgi do přjBShu veškerého člowěčenstwa zasahuge, tjrn ■wětšj Býwá také naše uctrwost k onomu zna- menj , kteréž nám geg připomjná. Nenjt snad potřeBj oBšjrnými důkazy zde prowoditi, že na- Boženstwj křesíanské \ve wšecky přjpadnosti a poměry žiwota lidského neymocnégi wpléwalo a neyBlahodegněgi půsoBilo ; pročež w neywlast- nťíišjm smyslu wSen-drodnpn, wšeobcciiym de- gem nazýwati se může.

S núboženstwjm křeslanským wzešlo swutlo a ž ivo t mrawnjmu i přjrodnjmu swětu ; s njm přišlo nám spasen] a vykaupen] od hřjcliů a smrti, Človfčk, genž půwodně s Bohem Byl sgednoce- ný, a tudjž swatý a spraw edliw y, odtrhl se skr­ze hr jeli od svvého stwořitele ; duch prwnjch ro­dičů , kterýž před pádem wšj láskán a oddanost] k Bohu přilnul, a v e spogenj tom útěchy a Bla­ženosti požjwal, nachýlil se po spáchaném hřjchu myslj i srdcem k Iworům pozemským a k nepra- wosti. Spanilý oBraz Božj Byl v něm zatemněn a porušen ; protož welmi dův tipně se v Pjsmo swatém vyoBrazuge, kterak clieruB Hospodinův? s mečem plamenným Brány ragské ostřjhal , By odbogný člověk w rozkošný Eden n av ra t it i se nemohl. Prwnj rod ičové naši zhřešili, skrze neposlušenstwj gegi h vešel hřjch na weškere

pokolenj lidské. Swět pohřjžen I»yl \v temno­stech, a wina těžká ležela na nám. Wi „ i talo měla býti smjřena a shlazena. Smjrný aíe w ý - Jcup nemohl žádný winný a smrtelný twor na se- be w z jt i ; potřebjt bylo smjrce newinného, Bohu íowného ; oswětitele a wůdce neomylného. Než, Otec nesmjrného milosrdenstwj uezawrhl padlých djtek swých. Giž hned po pádu seslal gim pa­prsek naděge, a zasljbil gim w plnosti časů w y- prostitele od hřjchu a od s m rt i , genž mezi bohem a člowěkem mjr učinj , -svinu hřjchu na .se přigme , a prawdu a sprawedlnost, pokog a blaženost nám nawrálj. — Kdo z tworů smrtel­ných může tagemstwj toto postihnauti? Wéčný syn wěčného Otce zmařiw sebe samého, učiněn bratrem nasjm, přiná.šj nám učenj spásy našj, p o - twrzuge ge newywratitelnými zázraky , urnjrá z neskončené lásky smrtj ohawnau n a k ř j i i . Tak uloženo bylo w nezpytatelných r a ­dách Božjch. Ze stromu zlořečenj zrůsti měl strom žiwota, gehož ratolesti po \Všechkončinách země se mělyrozsiřowati, pod gehož stjnem upra- klé, zmrtwené pokolenj lidské očerstweno a ob­živeno býti mělo.

S liristowau smrtj křjže počjná se nowý řád, nastáwá nowý wěk, znikagj nowá pokolenj, a čas blaženěgšj béře svvůg počátek. Křjž, prwé zna- menj hanby a klatby, stkwj se nynj na křestan- ských chrám jch, na korunách králow ských, 11a

prsau křestanských ry t j řů , ozdobuge oltáře, chý­še nábožných obywatelů proměňuge w swatyně, a na hrobjch zemřelých křestauů zwěstuge ne- smrtedlnosl,

Zuamenj to to , připomjnagjcj nám wykau- penj naše, gest mezi wšemi památkami starého i noweho vrč ku neywznešeněgšj a neywýznam- negšj. Pokusjme se tedy wýznam ten w smyslu biblickém wyložiti.

a) \ \ znešený gest wýznam křjže w smyslu ewangelickém, neb gest obraz či symbol smj- řen j našeho s Bohem.

Weškera zpráwa spasen] našeho (oeconomia salutis) zakládá se na smrti křjže , kterauž ge- dnorozeny Syn Boha Otce lcspasenj a poswěcenj našemu podstaupiti ráčil. Láska synowa bylat i ot- cowa laska ; neb t a k Bůh rni lowal siluet, ze Syna sivého gednorozenéha d a l , aby k a ž d ý , kduí tvťr j w u c h o , měl z iw o t w ečný . Jan III , 16. Cl', íljtn V, 8.

Skrze hřjch odděleno bylo pokolenj lidské od Rolia , a zamezen přjstup k žiwotu wěČnému, Tato hradba duljcj nás od Boha gest zrušena, přjstup k wěčuéinu žiwotu otew řen, a mjr mezi Bohem a člowěčenstwem učiněn. To oswědčuge na mnoha mjstech učitel národů sw. Pawel, geuž paprskem zhůry oswjcen , do tagemných hlubin maudrosti Božské gest pronikl. W listu kEfez- skym pjše ku křestanům z pohanstwa obráceným w II . kap. 13 — 20. „N yn j pak K r is tu Ježjši

pHnáležjte , w y , kteřj gste byl i n ě k d y daleko , (od. přednosti lidu Israelského,) uč iněn i gste bljzko skrze k r e w K r i s t o w u , neb oni gest pu- sobce pokoge m ez i n á m i , k t e r ý ž ze divého (židů a pohanů) učinil g e d n o , zboř iw s těnu ]iradby, k teráž byla w pros t ředku , skrze tělo sivé, (t. g. wydaw za to telo swé na smrt,) z á ­kon p ř ik á z a n j záležegjcj iv ro z l ičný ch usta- nowenjch z ruSiw , aby dwoge w z d ě l a l iv šet­rném sobě w gednoho now ého c lo ivěka , č ině ■¡inkog (t. g. mezi židy a pohany) a b y s m j ř i l vboge w gednom těle s B o h e m s k r z e Ic řjž , iv vh lad iw nepřá te l s tw j n a něm . — Nebo skrze ucho obogj m á m e př js tup w g ed n o m duchu k Olei ; pro tož giž negs te hos tě a přjchozj, ale í^sle spolu měs taně s w a tý c h a domácj Božj.

Ke Kolossenským pjše I, 19. Zaljb i lo se Olei, aby w něm wSecka p ln o s t přébýwcda, a skrze něho aby smjř i l wsecko iv pokog uivo- clč skrze k r e w k ř j ž e g e h o buďto t y zvěci, kte­réž gsau n a zemi, buďto t y , kt eréž gsau n a nebi„1 ivás , k d y ž gste byl i m r tvv i iv hřjSjch obži- ivil iv K r i s t u , g e h o í to m i lo s t j spaseni gste. (Cfer, II, 15.) Smcizaw zápis u s ta n o w e n j zá- konnjch, k t e r ý ž swědčil p ro t i n á m , k te rý ž byl odporný n á m , zahladil , g e g , př ib iw geg ke křjži.

Smrtj křjže dokonáno gest tedy ono weliké djlo smjřenj Božjho s lidmi, a dokonatel téhož

djla wolá k n ím skrze toto znamenj k řjže : ,, Sm iř te se s Bohem / «

b) K ř jz gest iv sm ys lu eivcingelickérh obraz zapřen] sebe samého a n á s le d o w á a j Kri­sta.

Křjž předstawuge nám, že přjlišnau lásku k sobě samým m rtw ili, a wšeliká protiwenstwj a břemena, prozřetedlnostj Božskau na nás slo­žena , trpeliwíj suašeti máme. Usta wěčné praw- dy dj : Kdoby n e w z a l křjže sivého, a nená- sledowal m n e , n en j t m n e hoden. Blat. X, 38. — Též Mat. XYI, 24. Luk. IX, 23. — Chceli kdo za m n a u př ig j t i , zapři z sebe sám, vuezmi krjž sw ng a nas ledug m ne . W duchu božské­ho mistra mluwj i uČedlnjk: „Kteřj pak gsauK ri­sto wi , til tulo svvé ukřižowali i s žádostmi.“ Galat. V, 24.

Uwažjme-li wěřjcjm srdcem wšecky líčinky smrti Iíristowy, gakož i wznešený wýznam zna­menj křjže, a drahé-li nám gest wykaupenj a smj- ícn] naše s Bohem, lot zagisté s Apoštolem zwo- lati musjme : „Odstup pak to odemne, abych se w čem chlubil, gediné w křjži Pána našeho Je- zjše Krista, skrze kteréhož swět mi ukřižowán gest, a gá swStu.“ Galat. VI, 14.

Wšecko, cokoliw Bůh od počátku swěta we- dlé Pjsma sw. pro spaseuj lidské gest učinil, w křjži, gakožto w střednjm punktu se sgednocuge. DůmyslnS a zcela sauhlasné s duchem swatého

«•

ewangelium mhiwj o tom bohomyslný Sailer, *) a nkazuge, kterak w.šecky články spasitelných rad Dožjch na křjži zawěšeny gsau: „Nenjt, prawj, spasenj swčtu, nebudeli ukogena žjzeň. po žiwotu wěcném; žjzeň tato nemůž býti ukogena bez pra­menu wody žiwé; tento žiwý pramen neprey.štj se bez ducha wšeobžiw ugjcjho; wšeobžiwugjcj duch nepřicházj leč skrze oslaweného Krista ; Kristus pak oslawen býti nemohl, leč prwé wstal z mrtwých; mel-li Avstáti z mrtwých, musel d ř i - ■\ve um řjti; m ěl-li um řjti, musel se až k smrti křjže ponjžiti.“

Tato nynj wyložená otázka wede nás k dru­hému rozgjmánj : Co z n a m e n á křjž dle w j r y cjrkvue ka to l ické ?

Giž w prwnjm weku ustanowila cjrkew obra­zu sw. křjže zwláštnj úctu nebo oslawu, při k te­réž owšem hlawnj zřetel obrácen byl na Toho, kterýž na dřewě křjže, co obět za hřjchy krevv swau wycedil. Powstala pak tato weliká ucli- wost ku křjži Iiristowu gediné odtud, ponewádž zbožné oko křestanské wzhledagjcj na Krista, \v znamenj tom spatřowalo ty neyvvznešeněgšj ctno­sti: wjru, naděgi i lásku, založené i wypodobně- né. Giž neystaršj octowé cjrkewnj a s nimi wS- řjcj wsech stoletj spatřowali \v tomto w ýzna- muém křjži spasitele našeho :

*) I. M . S a ile r: P asto rah h eo lo g ie I I I . B . p . 2 3 7 . M u u ch o u 1 8 1 2 .

a) z á k la d w j r y ,fí) pods ta tu naděge,y) pecet lásky.a) K a to l i c k ý křešian nalé zá w kř jz i swatem

z á k la d w j r y sivé.Giž od autlého detinstwj učjme se křjž, ga-

kož něco poswátného powažowati, a wšudy, kde geg koli spatřugeme, hlawy swé před njm ukloniti, pamatugjce se na toho, kterýž na něm za nás umřel. Tyto rozpiaté ruce zwěstugj nám : T ak Bůh mi- Iowal swét, že syna swého gednorozeného dal, aby každý, kdo wěřj w něho , nezahynul, ale měl žiwot wěčný. Jan III, 16.

W křjži sgednocugj se wšecky prawdy, kte­réž Bůh k spáse člowěka zgewil, od hřjchu pr~ wotnjho až k geho shlazenj. Iiřjž powý.šený na Golgotě, hlásá wjru wšem, kdož neblaudj po ce­stách neprawostj w temnostech, nýbrž po cestě spase nj w čistotě srdce krácegj.— v sečky obra­zy křjže, připomjnagjcj nám onen obětuj oltář Kristňw, pozdwihugj ducha našeho tam, odkudž nám spasen j přišlo, a nápomocny gsau plamen wj­ry, bez kteréž Bohu Ijbiti se nelze, roznjtiti a kogiti.

/3) Křesian na lézá vú křjzi pods ta tu swé na­děge.

Moldo-li za starého zákona giž to pomyšlenj na přjštjho Messiáše radostj naplniti otce swate, a naděgi gegich ob ž iw it i , (Jan XVIII, 56.)

ledy rnusj mnchem wjcc pomyšlen] na Spasitele giž přišlého a na křjži za nás umrtweného srdce na­še pozdwihnauti, a naděgi na geho nám učiněné zasljbenj \v nás zbuditi. — Clowěku břemenem hřjchů obtjženému nemůže nic, leč upamatowánj ua smrt křjže útěchy a naděge dodati. Zde spa- třoge malomyslný hřjšnjk Olce w Synu, an swět s sebau smjřil. „Nebo B äh smjř i l sw ě t s se­hnu w K r i s t u , nepočj tage g im hřjchň gegich. 2. Kor. V, 19.

Slowo o křjži, kteréž dle wýpowědi apoštola (í. Kor. I, 18) těm, kteřjž hynau, gest bláznow- stwjm, nám pak, kteřj spasenj dosáhneme, mocj 1'ozj, toto slowo srdce zarmaucené mocně po - zdwihuge, řkaucj : Hřjšnjče, nezaufey ! papatř na swélio Wykupitele, kterýž žiwot swůg za tebe obětowal. On raněn gest pro neprawosti naše* potřjn pro hřjcliy naše, kázeň, kterau gsme my nésti měli, na něg položil Hospodin, abychom zsj- nalostj geho byli uzdraweni. Slož naděgi swau w smilowánj geho. Oni gest prostřednjkem na- šjm. Fosilniž se též při spatřenj křjže Kristowa \re Avšech ulrpenjch a strastech twých. T rpě l- lis s Kristem, s njm budeš i oslawen. — Když i poslední paprsek naděge, kterýž nám zeměsesjlá, bledne a hasne, tedy s křjže nowá dennice nám wycházj, den radostný zwěstugjcj; a podáwagjcj Indjž neskončenou útěchu tisjcúm trpitelůw k ře - siauských, kteřj křjž swíig za Kristem nesau.

ý} Křes ian spatřuge iv křjži' pecet l á s k y .Neskončená láska obětuge se za nás na křjži.

Gak nepostižitelné gest toto pomyšlen], spolu ale gak mocní klásce nás zbuzugjcj! C] srdce nemělo- by se pohnauli, rozgjmagjc, že Ten, skrze něhož nebesa a země učiněna, z uewyslowné lásky sebe samého zmařiw, způsob služebnjka na se přiga] ? Kdozby neměl s plesánjm opětowati slowa miláčka Páně: W tom se ukázala láska Bozj k nám , že B ů h gedtiorozeného S y n a swého n a su ě<' seslal, abychom ž i w i byl i skrze nélio, — IVLilugme tedy Boha , neb on j j rwé m i lo w a l nás. 1. Jau IV, 9. 19.

Z rozgjmánj křjže, utrpěn] a smrti Kristowy nabýwáme neymocněgšjho podnětu k oněm wzne- šeným ctnostem, kteréž se na lásce Božj a bližnj- ho zakládagj, a člowěka nebeštanům rowna činj. Zde u paty křjže Kristowa nabyli gsau prwotnj křestané oné, takořka nadpřirozené sjly a neo­hroženosti, že gsau ueyulcrutněgšj muka s gasnau a weselau mysl] podnikali. U paty křjže roz~ wraucnělo se powždy srdce wyzuawačů Kristowých buď k ctnosti aneb kagicnosti, tak že roztrhše wazby, kteréž ge prwé ktělu, k marnostem swěta a k tworňm pozemským pautaly, nynj cele a gediné Boha a králowstwj geho wyhledáwali. Slowem, křjž Ivristůw učiněn gest pevvnau podpo­ra u wšem pautnjkům wezdegšjm, na niž w žiwoté i w sm rti bezpečně spoléháme. Kdo z nás, z dělnjků na winici Kristowě, nepoznal tuto zá-

zračnau moc křjže Kristowa u lože nemocných • Kdož neshledal, gak sladkau naděgi, útěchu a trpeliw ost wléwá W srdce těch, genž buďto dlau- hotrwagjcjmi neb prudkými bolestmi obkljčeni, lmď těžkými winami stjženi, aneho z nastáwa- «rjej smrti tesldiwi gsau? Nábožnému oku k ře- slánskému zářj s křjže sw ěllo , kteréž i mrákoty nastáwagjcj wěčnosti gasnč oswěcuge.

Wšecky tyto blahoděgné účinky křjže svvatého katolická cjrkew hluboce gest pogala; a protož k nctěnj geho zwláštnj obřady ustanowila, kteréž se ale wšecky na Ježj.se samého wztahugj. T k li— wá gest ona poklona, kteráž se na welilcý pátelc w katolických chrámjch koná, když kněz lidu křjž ukazuge, řkaucj: „Ecce lignmn crucis, in q u o s a - ]us mundi pependit,“ geg polom 11a zemi klade a Ijbá.

S wraucjm djkůčiněnjm prozpěwuge cjrkew we swátcjch památce sw. křjže zaswěcených : „ \ e r e d i- «1111111 et juslum est, asquum et salnlare, nos tibi sem­per et ubique gratias agere, Domine, sancte Pater omnipotens, nsterne Deus. Qui salutem humani generis in ligno cr-ucis conslituisti-, ut, undem ors oriebalur, inde AÍta resurgeret, et qui in ligno \incebat, in ligno quoque yinceretur &rc.“

Krásné gsau též i hymny, kteréž cjrkew naše w tylo d n y prozpěwuge ; a sami protestanti pjsnS swé podlé nich zdělali. — Welmi zdařené p ře - loženj pjsně w breviáři položené — Pange lingua gloriosi laureamcerlaminis, zhotowené od českých

bratřj, a wytažené z Teplického kancionálu po­dal nám náš učený p. K. W inařický w prwnjm swafeku téhož časopisu str. 628. Kdo cjrkew ka­tolička« za přjčinau uctěnj lcřjže z powěrečnosti stjhá, čti tuto hymnu, w njž duch cjrkewnj se progewuge, a pak teprw saud swug wynes.

B. Z d a l i o b y č e g z n á m e n a t i s e k ř j ž e m s w a t ý m p r á w ě e w a n g e l i c k ý g e s t ?

O tom uenj žádné pochybnosti. Oswědčuget to gednak ctihodná, apoštolská starobylost, ge- duak swatost wěci samé.

Giž za prwnjch časů cjrkwe nebylo nic obyčegněgšjho u křestanů, gako znamenj kíj- že* I sami MagdcburgStj spisowatelowé Genturij wyprawugj, že za wěku Tertulianowa — tedy w druhem stoletj — nic neobyčegného nebylo křjže po do m jeli i w chrámjch stawěti. Crucis imagi- nem seu in locis publicorum congressuum, seu domi privatim Christianos liabuisse, in eodera libro indicare yidetur Tertullianus ; ob hoc enim Ethnici Christianis obpciebant, quod crucis reli- giosi essent. Centur. ITI. cap. 6.

Na začatku i na konci gedné každé modlitby delawali křjž ; tolikéž před i po práci čelo Urj- žem znamenali, takto ku každému zaměstknánj se poswecugjce. Tento obyčeg sáhá nepochybně do wěku apoštolského. Sw. Pawel nechlubil se w ničem, nežli w křjži Kristowé. —■ Kdokoliw se

k wyznánj wjry Kristowy hlásili, a do poctu Ka­techumenů přigati byli, znamenal ge biskup swa- lým křjžem. Z tép ř jč in y pjše s\v. Augustin lib. 4, ;n! Cateclium. (Cfr. De catechizandis rudibus Cap. !26.) ,,Per sanctee crucis signum vossuscipit in u te - ro sancta mater ecclesia.“

Cyrill Jerusalémský napomjná Katechumeny řka : „Zuameneyte se (křjžem) kdykoliw gjte aneb pigete, sedjte nebo ležjte, stogjte nebo cliodjte, s lo - vvem při wšem, cokoliw počjnáte; neb Ten, kterýž za nás ukřižowán gest, nynj \y uebesjch přebýwá. Kdyby ukřižowaný a pohřbený Kristus byl w hrobě zůstal, muselibychom se sty děti křjžem se znamenali, nynj wšak, an z mrtwých wstal, ne - slnšj styděti se za toto w jtížné znamenj.“ Catech. IV. — w tomtéž smyslu napomjnal giž před njm Origenes tehdegšj křestany; gakož čteme \v 8. liomil. in Yarios Evangelii locos. Tjmto zna- menjm býwali negenom wéřjcj do cjrkwe přig j- máni, nýbrž i pokánj činjcj s cjrkwj smjreni, kně- žj k službám Božjm zasAYecowáni a biskup o wé mazáni. T o doswědčugj gakletopisowé cjrkewnjj tak i pjsma swatých otců. Sw. Aug. tract. 118. in Joannem dj : „INisi adhibeatur signum crucis sive frontibus credentium, sive ipsi aqufc, ex qua regenerantur, sive oleo, quo chrismate un - guntur, sive sacrificio, quo aluntur, nil eorum rite perfícitur.<£

Giná gest o tázka: Gak gsau křestané za pr~ wnjch vyěků křjž dčláwali? Nalezámet toho roz—

li čilé způsoby. Obyčeg znamenali se celau ru- kau byl starým neznámý, oni se toliko gednjm prstem, wypodobňugjce k ř jž , znamenáwali. Cfer. Moschus in Frat. cap. 94.

Křjžem znamenati čelo, usta a prsa bylo giž \y VI. stoletj w obyčegi, gakož žiwotopisec kagj- cj Magdaleny Egyptské (11. cap.) wyprawuge. — Křjž latinský ale uweden byl teprw w osmém w é k u , a užjwal se neywjce u mnjchů w liturgii,

Při dělánj lďjže užjwáno bylo rozličných formulj; Gretser we spisu: De S. Cruce libri V, unacum monmnentis et apologiis, III. Tomi, li­bro IV. c. 3. uwodj gich sedmero. Neyobyčeg- negšj byla : We gméno Otce, Syna aD uchasw a- tého. Amen. Tato ale slowa gsau ewangelická. Kristus ge sám nařjdil , wysjlage apoštoly do swěta, řka g im : Gděte, učte vvsečky národy a t. d. Mat. XXVIII, 19. Giž tedy tjm sam ým , že kato- Ijci dělagjce křjž slow těchto užjw agj, obdržel tento obyčeg smysl i vyýznam ewangelický. — Z toho ze wšeho patrně wyswitá, gak neprawě nás odpornjci naši z powěrečuosti w i n j , že se křj­žem znamenáme ; neb gak gsme widěli, zaswě- cen gest tento obyčeg weškerau takměř křestau- skau starobylostj , zasáhagjcj až do wěku apo­štolského, a užjvvá se p ři tom slow od samého Krista nařjzených, gimiž troggediného Bohawy- znawame. Nikoliwtedy powřra, nýbrž bohomysl- nost křestanská se tu obgewuge, gelikož se rádi

při každém důležitém zaměstnánj kBoliu pozdvvi- hugeme, w němž žiwi gsrne, hýbeme se a trwáme.

Nynj ge.ště mi (lowoleuo buďslowjčko o zna- menj křjže wíibec doložili. Prwotnj křesíané ne­znamenali se toliko znamenjm sw. k ř jž e , nýbrž oni ozdobowali njmtaké swé domy, nádobj, u př. íjwjcay, č jše , kn ihy , raucha a t. d. Důkazem toho gsau wykopané osudj a n á řa d j , z nichž mnohé nalezeny gsau \v hrobjch křestanů, kteřj giž před Konstantinem Welikým mučedlnxckau smrt podstaupili. Taktéž byly giž za prwnjch stolelj hroby a mohyly znamenjm křjže znamená­ny,, a chrámy na způsob křjže stawěny. Křjž byl gedna z neypotřebněgšjch poswátnostj w sta­rých kosteljch , a stawěli ge negen w presbyte- rijch , nýbrž i w sjnjch, w chodbách a chýšjch. Giž při wcházenj do chrámů předstawowal se křesíanům křjž , genž krásnými a smyslnými ná­pisy byl ozdoben. Pawel Nolanský dal pod křjž tuto slowa poíožiti:

„Cernc coronatam Domini super atria Christi Staré crucem, duro spondentem celsa labori Praemia, tolle crucem, qui vis auffere coronam,“

Obraz Spasitele byl teprvv w IV. stoletj ku křjži přičiněn. Wraucj lásku a uctiwost k ukřižow a- nému Pánu, w znamenj křjže na gewo dáwanau, widjme \v starém i prostřednjm wěku. Na p ra - porcjch i na cestách bylo toto znamenj wůbec užjwáno. Cjsař Konstantin kázal na cestách mj— sto pohanských slaupů křjže poslawili. (W iz E u -

Časopis p . K a lo l. D uch . V . 4 . ‘i

sebia chwálořeč 11a cjsaře Konst.) Swaty Jan Zlatoústý napomjuá w gedne řeči poslauchače, by 11a cestách ukrižowanélio Spasitele pamětliwibyli, kterýž cesta, p ra v d a a žiwot gest. Dle zprávy Nicetowy stál před domem Řehoře theologa 11a v e ř e g n é u]ici -w Konstantinopoli křjž na mramo­ro v ém slaupě. T ak vypraw uge mezi ginými Euthymius, že Řehoř, biskup arm énsky, na gi- stých mjstech d řevěné křjže wystaweti dal, při nichž lampy a swjce hořjwaly, když v ě ř jej mod­litby vykonávali. (Baroniusad annum 511. Nr. 23.)

Zvláštnj uctu swau k sw. křjži dokazova­li křestané nákladnými ozdobami , kterými geg přikrášlovali. Obyčegně býwali gsau střjbrem, z la té m , drahými kameny a rozličnými obrazy starého i nowého zákona ozdobovány. Neyhlaw- něgšj okrasy záležely w květinných wěncjch , w obraz]ch holubice a beránka. Na starém křjži sw. Klementa w Řjmě vypodobněno gest dva­náctero holubic , (12 apoštolů.) nad křjžem spa- třuge se ruka korunu držjcj. (Wjtězstwj křjže nad světem.) U paty křjže stogj geljnek 11a hada dý- chagjcj. — Gpstit to podobenstwj hřjšnjka, kte­rýž , nenj-li milostj Božj nadšen, očištěn b'ytine­může. Stařj přjrodopisci se domeyšleli, že ge- len dechnutjm na hada žjzeň swau uhášj. Dwe wětšjch gelenůstogj u čtyr ře k , z paty křjže se preyštjc jch , kogjce zde žjzeii swau. Z křjže preyšlj se nám prameny milosti, kterých dychti* wě co gelen praudy ž iv é wody hledali uránie.

Jvřjž ten nenj genom kwětinami owit, nýbrž zdá se, gakoby zkwj l j byl wyrost!. Narážj se tjm na pjseit Šalomaunówu II, 1. „Gágšem kwět polnj a lilium w údolj.“ Wjce geště okras a obrazů spatřuge se na křjži w chráme lateránském, kte­rýž dle obyčegného domněnj cjsař Konstantin m o- saickým djlem zhotowiti dal. Pozděgi obnowen byl tento křjž od Mikuláše IV.

Před wekem Konstantinowym předstawen býwal , mjsto ukřižovvaného Spasitele, dole u paty křjže beránek, z gehož boku se krew p re y - Slj. O tomto předstawenj mluwj Paulinus \v listu k Severowi Sulpiciowi : „Sub cruce sanguineo n i- veo stat Christus in agno a b rzy na to : „Sanc- tam fatentur crux et agnus victimam.“ Od toho­to předstawenj se odstaupilo, když roku 680. za Papeže Agathona a panowánj Konstantina Progo- nata \v šestém sněmu Konstantinopolitském nařj- zeno b y lo , aby se mjsto beránka obraz umjragj- cjlio Spasitele předstawowal.

Gak nakladně a skwostně nábožná horliwost v e k u prostřednjho křjže ozdobowala, p řesw ěd- citi se můžeme z oněch památek , kteréž láska křestanská od zkázy zachowala. Nebylat to ni­koli powěra , kteráž nábožné předky naše k s ta - wenj a ozdobowánj těchto památek umučenj I ír i— stowa pohnula; nýbrž dětinná wděčnost, uctiwost a láska k božskému dobrodinci. Radowali se t i ­to otcowé z wjtězstwj křjže na zemi, a radost tu snažili se wšemožnč na ge\io dáwali. Cjtiiií

# *

oni mnohem žiwěgi a wřelegi než my, že pomy­šlen] na křjž Kristůw božskau mocj působj ví srclce wěřjcjch , a prolož staweli ge p íed oči s w ý c h s p o l u w é k ý c h i potomků, by i gegich wjrá, naděge a wdéčná láska zbuzena a roznjccna byla,i gegich srdce k nebesům se pozdwihlo. Kdo toho-lo nábožného a ušlechtilého úmyslu w tom nepo­zná wí, wjry a nábožných citů gistS gest prázden. Křestan , gehož srdce něžných a ušlechtilých ci­tů gemné gest, p o z n á w á náboženský půwod a wýznam we wšecli íorinách. — Katoljkům zagi- sté k n e s m r te ln é sláwě slauž], že nábožné pamatky předků swých w uctiwosti chow agj, a gich zbo­žný smysl potomkům swým za dědietwj zůstáwu- nj. Biskup o wé i kněžj dle prozřetelného nařjze- nj sněmu Tridentského (Sess. 25.) pečliwS k to­mu prohlédagj, by wykládánjtn poswatn]ch obřa­du a památek wšeliké povvěrečné a zlé užjwánj odstraněno, a gich prospěšný a spasitelný účinek vvjce a wjce se obgewowal.

Se wšenii wěrnými wyznawači Kristowymi, genž od počátku cjrkwi geho přináleželi, awkř j - ži geho posilu a útěchu nalézali, i my geg ct|li nepřestaneme, žádagjce, by na nás wyplnSna byla slowa P án ě : „Gá pak, až powýšem budu, wšecko potáhnu k sobě.c< Jan X I 1, 32.

»

2. O spogenj Dogmatiky s Mrawoučenjm.

Od Vinceucia Zahradnjka, faráře Ivřešického.

Morál tak gako dogmatika k nábožeustwj nálež], s t j m gediné rozdjlem , že tato p ra w j : To ¡rest, tamta ale wyslowuge, co býti má. Dog­matika se wůbec učenj wjry nazýwá, ač i morál wlastně wěřiti u č j , gmenowitě wše to , což nám lidem w úmysl bráti a k skutku wésti nálež]. Z tohot se w id j , že sice prospěšno g e s t , u p řed ­kládán] theologického uměn] dogmatiku od m ra- woučenj od trhow ati , a gednúkaždau samostatně a obzwláštně přednáše li, sic ale že tohoto roz - tlélowán] nikoliwěk třeba nenj. Morál s dogma- tikau tak gest sw ázána, že se gedna druhé w še- Jigak dotýká , a že téměř ani možná nenj, gednu předkládali ta k , by druhá naprosto mlcenjmpo- ininauti se mohla. ,,Co gest ta rozkřičená, po­tupená, w lehkost uwedená dogmatika?“ táže se ¿¡istý slowútný Theolog, a na tuto otázku pěknau dáwá odpowěď, řka : „Dogmatika nenj nic giné- lio, než učenj o Bohu, neskončené bytnosti, o »cho powaze a sku tc jch ; — wše to pak gest podnětem a prostředkem prawé ctnosti. Kdo tedy wychwaluge ctnost, dogmatiku máge za nic: tent odporen gest sám sobě, anebo slepou a p o - Iřeštěnau ctnost wejebj. Žádná zdrawá morál, nenj bez zdrawé dogmatiky, a každý prawý ko­náte! ctnosti musj býti prawým dogmatikem.“

Toho wšak mnozj nezdagjt se mjti dobrau wě- domost, poněwádž buď gediné dogmatiku wele- bj, mrawoučenj polupugjce, buď morál wynáše- gj t a k , gakoby dogmatika ničemným a zhola marným byla uměnjin. Oba na welikém gsau om ylu , a kdo lehko smyslj o moráli, dogmati­ckým uměnjm stranně a s malým prospěchem se objrá, a na druhau stranu kdo si dogmatiky ne- wážj, tjm samým w uměnj ctuých mrawň žádau- cjho prospěchu činiti nemůže.

I.

Bjm z a p rw é , že n e w á ž e n jm m raw oučen j ni­kom u nelze s zádauc jm pros pechem dogmati­c k ý m p r a iv d á m se uč i t i anebo g i n ý m ge před- k láda t i . Spatný moralista, tjm samým, dobrým, owšemí pak vvýborným dogmatikem býli nemůže,

K čemu wlastně weškero náboženstwj smě- řuge ? Žádný nezapjrá , že směřuge k mra- wnému ošleehtěnj člowěcenstwa , kteréby po- dobenstwj Božj na sobě gewilo. Ctnost se wůbec za owoce náboženstwj počjtá, a čjm kdo gest ctněgsj, tjm zagisté nábožněgsj gest sinysl geho. Tau prjčinau morál netoliko druhau gest polowicj weskera náboženstwj, nýbrž i dogma­tiku oswěcuge, wynášj apodpjrá . Upíná známost a ochotné plněnj ctnosti gest hlawnj a posleduj

konec, ku kterémuž i dogmatika m ě ř j , a protož kdo mrawoučenj zamjlá, tjm samým i dogmatiku zlehčuje.o

Náboženstwj křestanské gest božské zgewe- n j, čili náboženstwj, božským swědectwjm po- twrzeno. Gak se ale dostatečně prowésti může, že náboženstw] křestanské oprawdu wyšlo z n e ­omylných úst Božjch ? Zázrakowé , k nimžto patřj i naplněná p roroctw j, gsant owšem prawý tolio duwod , ne ale gediný a dostatečný, nebol i bludnj učitelowé diwy tvvořiti mohau, gakož sám Kristus sw ědčj, řka : „Powstanau falešní proroci, a činili budau weliké diwy a zázraky, tak žeby swedli, by možno by lo , i wywolené.“ Mat. XXIV, 24. Tau přjčinau wšickni dobij tlieologowé, chtjce prokázali božskau prawdu náboženstwj křestanského, nepředkládagj gediné divvů a zázraků, nébrž i tak nazwaných w n itř - njch dňwodň bedliwě užjwagj, to gest ukázali se snaž], že náboženstwj křestanské gest swato, čili že mocj a aučinliwostj swau na wýsost ctné a .šlechetné lidi činj. Gižt pak z toho g d e , že kdo mrawoučenj má za nic, a nenj ho dobře po - wědom, onoho důw odu, že náboženstwj kře­stanské gest swato , nikoli dosti swčtle , gádruě a mocně předldádati nemůže.

T.i se mi wšak namjlá odpor, že to , což zgewil Bůh, tjm samým wede k sličným, swatýra mrawům; naproti tomu ale že učenj, mrawům prospěšné, nenj proto hned Bohem zgew eno.— Owšemtto, což zgewil, potwrdil a schwálil Bůh, samo o sobě gest wýborno , a ku wšj možné mrawnj dokonalosti člowěku dopomáhá. Gak ale

poznám, které učen) by Bohem bylo oswědčeno, čili zgeweno ? W jm - l i , že božské1 wýmluwnosti ku swatým mrawům wedau : tedy z toho , že u- čenj něgaké ctnost naši pow ýšuge, usauditi mo­h u , že učenj toto gest Bohem proneseno a chwá- len o , spolu-Ii se prjčinau geho i také zázrakowé přihodili. Bogmatikus má proto dobrým býti moralistau, aby se wzbytečná, pracná zpytowá- nj zabjrali nemusí!. Neb widj-Ii, že učenj něga- ké newzděláwá počestných m raw ů ; anobrž že mysl člowěka porůst; ge , a leniwa ho čiuj k pů- sobenj dobrého : widj spolu, že učenj toto nižá- dnau měrau z úst Božjch wygjti nemohlo, a pro­tož také giných důwodň k oswědčenj božské prawdy učenj onoho newyhledáwá.

Nezapjrám též , že učen j, k ušlechtilým mrawům w edaucj, nemůž proto samé za božskau wýpowěď gmjno býti: následuge-li ale z toho, žeby dogmatikus těch a takowých wýborných učenj neměl šetřili ? Nenj-li, práwě pro gegich w ý b o rn o s t , dlužen skaumati , zdaliby slowem Božjm n5.gak aspoň potwrzena nebyla? Nenj-li pow iaen , swětle ukazowati, že wšecko wesměs, což zwelebuge mrawy naše , s božským zgewe- njm přepěkně sesrow náw á?

Negedna dogmatická kniha špatné, nechutné gest d j lo , pročež i negeden foliant dogmatické­ho obsahu, wšecek zaprášen, w bibliotékách to­liko na odiwu slogj. Chatrné, bjdné dogmati­cké traktaty Krazmus Roterodamský měl před

očima, an tato napsal s low a: „Non possum lege- re librum Ciceronis de senectute, de amicitia, de olřiciis, de Tusculanis queestionibus, quiu aliquo- lics exosculer codicem, ac yenerer sanctum i l - ]ii(] pectus, afflatum coelesti numiuc. Contra cum 1;os quosdam lego, Dcum immortalem, quam fr i- gent prce illis, immo quam non yidentur senlire, quod scribunt, ut ego citius patiar perire totum Scotum cum aliquot sni similibus, quam libros unius Ciceronis aut Plutarchi.“ (Eras. Roter. Col- Joq.) W čem t ale nedostatek negednoho dogma- lického spisu wlástně záležj ? Negsau-li dosti u - čeně přistrogeni? Mnjmt, že až přjlišná učenost wnich gest nahrnuta, tak že zlatá zrna nábožen­stwj v» moři samé učenosti gsau gako potopena.I negedna nowěgšj dogmatická kniha tak gest p ři— strogena, že kdo hledá toliko čisté, hotowé praw dy náboženské, přcstati může na ctenj pauhých ná­pisů, k paragrafům položených. Gednalc wšeliká část obsahu ostatnjho, wygjmage tex ty pjsma sw. a cjrkewnjch otců, gest marná, galowá, suchá a druhdy i nemotorná učenost. I tu wadu gsem při negednom dogmatickém spisu znamenal, že negsau úplni, a mnohé welmi pěkné a utěšené dogmatické prawdy ni slůwkem nedotýkagj. Cjm to ale gest, že máme náramně mnoho učených, ale málo ch u t­ných, gemných dogmatických spisů, genž i rozum obohacugj i srdce zahřjwagj ? Proč i dogmatická kázanj nebýwagj posluchačům rozkošnau mysli potrawau? U přjciuě gest, že se dogmatika málo

wjže s mrawoučenjm, a gedno druhému za pod­poru neslaužj. Erasmus dj : „Sentio ex Cicero- ne et Plutarcho me reddi meliorem, cum ex illo- rum lectione surgam nescio quomodo frigidus af- fectus erga veram yirtutem, et irritatior ad con- tentionem.“

Srdečný Schubert w slawném spisu swétn: Uiber christliches K irchen-und Schulwesen, Ber­lin 1816. 3. Heft S. 432. práwě napsal: „Učenj wjry a učenj mrawťi nebuď od sebe děleno, po- newádž w každé křestanské mysli gedno gest spo- geno s druhým, a Ježjš Kristus obého učenj toho nikoli od sebe nerozlučowal.“ W sw atém ewan- gelium a w ostatnjch spisech apoštolských dog­matika oprawdu s mrawoučenjm tak gest smjšena, že dogmatické prawdy od mrawoučných bez ná- silj se dělili nedagj. Tak i w spisech swatých ot­ců a wšech slawněgšjch katolických učitelů dog- matika takměř wmrawoučenj se rozplýwá, a zge- wnot gest na každém téměř listu , že dobře byli toho swědomi, k čemuby wlastně dogmatika mě­la slaužiti.

Mát křestan pln býti wjry za dwogj přjči- nau ; gedno, aby srdce geho stálé požjwalo útě­chy a mysl wždy byla dobrá, radostná, potom pak aby by! swatě žiw, a ctnost geho we wšech připadlých pokušenjch pewné měla podpory. Ge- stit ledy potřebj, aby se dogmatika pilně obra­cela kpraw ém u konci a zainěřeuj swému, a zřeg- mo bylo wšem,. gak se wjrau ctnost očištuge, sjlj

a rozmáhá, a gacj mramowé se swjrau srowná- wagj. Dogmatika, od mrawoučenj odlaučená, gest poklad, zawřený a nepřjstupný, a gako p ře - slechtilý strom, kterýž žádného newydáwá owoce.

By se dogmatika s obzwláštnjm snaženswjm wázala s m orá lj , tjm wjce gest potřebj, pone- wádž neležj p o w rc h a , gakby každá částka wjry křestanské srdce naše šlechtila, a swatým gakýms ge zahřjwala ohněm. Z některých dogmatických ¡irawd bystřegšj toliko ldawa zawjrá, gakhy k ře - sían smeyšleti, a weškeren žiwot swůg zprawiti měl.

Že dogmatika [úzkým swazem gednocena hýti má s učenjm m raw ů, samo zgewenj Božj ukazuge. Wýslowné čteme w pjsmách swatých, „gakož tělo mrtwo gest bez d u ch a , tak že wjra bez skutků gest mrtwá.“ Jak. Ií, 26. Má-li se wšak wjra zřegmau činili skrze s k u tk y , tedy se učitelům wjry čili dogmatikům za powiuuost u - kládá, aby sku tky , s wěrau se snášegjcj, w y - swětlowali, aneb což gednoslegno gest, ab y w j- ru s mrawoucenjm pogili.

II.

Chybugj-li wšak ti, gešto wdogmatice anebo w dogmatických kázanjch na moral zapomjnagj, a wjry na žiwot lidský new ztahugj: tedy gesto dogm at ik y newáíjc.e , -pauhau m o rá l předklá- dagj, a m raw oučen j od učenj w j r y zcela odtr-

h u g j ^ t a k gakoby samo o sobe dos t i mělo moci a p o d s ta ty , w c l m i vvjce chybugj.

Dogmatika základem a kořenem gest weške- rélio učenj poctiwých mrawů. Tomut i sami pro­testanti, gelikož nezřj k studeným rationalistům, swědectwj dáwagj. Tak u přjkladu Franz Volk- mar Heinhard dj : „Dogmatický a morálnj theo­logie tak se k sobě magj, gakož se má theorie ku praxi. Tamta nás učj, gakbychom o Bohu, ge­ho radách a dobrodinjch a o určenj swém podlé učenj Ježjsowa práwě smeyšleti měli, tato ale \v užjwánj onoho učenj stogj, ukazngjc nám, gakby­chom podlé oněch učenj úmysly a skutky swoge zřjditi měli. Bluže se sice obé učenj toto od se­be rozděliti, ale gediné wzpytowánj a ne w skutku. Učenj wjry bez moráli nemá užitku a platnosti, tato ale bez onoho nemá základu.“ System der ch i is tlichen Moral. Biel 1792. Zweyte Auílage. 1. Band 9. Seit. 12.

Zdrawé učenj mrawu ze zdrawé dogmatiky wyplýwa. Weškera dogmatika se nedá promě­nili w mraw oučenj, weskero ale mrawoučenj snadno w dogmatiku proměněno býti může. Mo­ral dj: „To býti má,“ dogmatika ale prawj: „To gest.“ 'i jži se giž : Co pak to wůbec gest, což od nas čistým ú myslem chtěno a působeno býti m a; Na čež za gistau odpowěď slaužj, že nám wiibec to.chtjii a k skutku wésti náležj, což ney- wýše gest prospěsuo a spasitedlno. Z toho se

;,!ti widj, chtěl-Iiby kdo dogmatické uměnj šjře rozložiti, žeby w něm weškerau morál obsáhnau- li mohl. Nebo ukazugi-li, že to neb ono gedná- nj w patřenj na Boha, angele, sebe, gine lidi, zw j- íata a bezžiwotné wěci neywýše gest prospěšno a spasitedlno : tedy se samo sebau rozumj, že ge-\ (Inánj tolo gest náležito a mrawočestno. O m orá- li se twrditi může, že gest wlastně dalšjm w yw e- denjm dogmatického umenj, s t jm toliko rozdjlem, že se wše, což obecnému blahu gest p o sk y tn o a u - ži tečno, gakožlo powinnost Bohem kázanau, gakož- to to, což chtěno a činěno býti má, předstawuge.

Dogmatikus učiteli šlechetných mrawů w y - měřuge pole, kteréžby wzděláwati měl. Morál nenj nic giného, než obráceuj dogmatiky na smysl, obyČege a mrawy lidské. Nenj-li tedy morali­sta wdogmatickém uměnj dobře p rošlý : nenj mu znuplna wědomo, zgakýchby pramenů pow iuno- sti člowěka pocházely, a coby gakožto náležité zpytowati měl. Bez dogmatiky nikdo powinno- slj člowěka plněgi wyčjsti a slušně spořádali ne­může. Dogmatika teprw kgasnému, určitému a zewrubnému poznánj powinnoštj našich wede, Kdoby u přjkladě nicnewěděl o Bohu a o ange- ljch : tomuby tjm samým nikdý na mysl nepřišly powinnosti, lcBohu a k angelům patřjcj. A kdoby newěděl, gaký aučinek rnagj swátosti, a kdy každá swátost mocj a účinkem swým ku spasenj dušena- šj slaužj: tomuby nemalá částka neyhlawněgšjch jiowinnostj našich byla zcela nepowědomau.

Gakož se pak weškeré powinnosti naše bez pilného zřenj na dogmatiku wyčjsti a av slušném pořádku geStawiti nedadj i tak se také bez dosr- matiky bytelnými důwody twrditi nemoliau. Proč mam gednoho člowěka práwě tak milowati gako d ruhého? Proto zagisté, že dle učenj wjry geden člowek w podstatných stránkáih rowen gest dru­hému, každý synem gest téhož swrchowaného ot­ce, každý k témuž konci od Boha gest stwořen. Proč nemám pečowati toliko o tělo? Prolo že mám dle učenj wjry i také duši, duši předněgšj těla, duši ozdobenau podobenstwjm Božjm. Proč mam pilný pozor mjti na wznikagjcj w srdci swém dobré pomysly a city ? Proto že dle učenj wjry Duch swaty sám ge we mně wzbuzuge. Proč se mám modlili i za zemřelé ? Proto že dle učenj wjry na onom swětě gest i očislec, a těm, gešto se w nem kupožjwanj nebe hotowj a způsobunj, zbožnau přjmluwau mohu býti prospěšen.

Obyčegně se w dogmatiku gedno hlawněgšj theoreticke prawdy náboženské pogjmagj, gešto- by se tam wšecky napořád wtáhnauli mohly. Tu­by se widělo na oko, že weškera morál usTdog­matice odpočjwá, sn j stogj, s n j i padá.

Znamenal gsem při mnohém čtenj morálnjch spisů, že negeden moralista welepotřebného do- wozowanj powinnostj buď opauštj, buď slabými a chatrnými důwody ge obkládá. Byliby wšak učitelowé čestných mrawů welmi důkladněgšj, a w dowozowanj prawdy wystawených morálnjch

zákonů i horli,wěg.šj ib y s tře g s j , kdyby bedliwě nakládali do theoretického djlu náboženslwj, a plněgi z ucho wážiti zwykali. Můž se wůbec ř j - «i, že důwoduý moralista gest wlastně ten, kte­rýž z dogmatických učenj w ohledu na lidské ú - mysly a činy wtipné umj činiti záwgrky.

Morál zwláště také proto s dogmatikau auzce gest spogena, poněwádž z u j béře oheň, gimž nás ku chtěnj a k skutečnému působenj wšeho dob ré- ]io rozpal nge. Nenj na tom dosti, wystawuge-li se powinnost určitě, swětle a důwodně. Neb srd­ce lidské gest hrozným sollstau, a neljbj-li se mu která powinnost, tedy i neywážuěgšj důwody, g i- miž se prowozuge , má za nedostatné a lehké. Vijme tolikéž, že se lidské srdce proti některým powinnostem náramně wzpjrá, a že člowěk, i p ři ueylepsjm wědomj dobrého, objrá a koná zlé, když srdce swášněmi a horkými žádostmi swými ku zlému gest nachýleno. Dobrý skutek gedno tehdáž nebýwá opauštjn, když to, což rozum ká­že, i srdci gest whodno a přjgemno. Chceli le­dy moralista, aby weškero učenj geho nebylo inurno a neplatno: musjt srdce zagjmali, strogiti ;< zaněcowati kostřjhánj mrawuých zákonů, totiž, ukazowati má, že člowěk gedno ctnostj, to gest plněnjm wůle Božj swé i weškerenstwa blaho zw e- lebuge; zlochtěnjm pak a zločiněnjm wšelikaubj- du a strast připrawuge. — Podobným způsobemi kazatelské řeči probudiíedluy buďte, magjce ne- geu swělla, nýbrž i ohně a zwlástnj moci, genž

wůli k chtěnj dobrého pohybuge a pudj. Tato ale welepotřebná wlastnost w nižádném mrawou- čenj se nénacházj, do kteréhož dogmatika nepu­stila paprsků swých.

Ku ctnosti potřebj gest pozoru a rozwahy: k té nás dogmatika wzbuzuge, předkládagjcnám, že wšude na nás hledj oko Bož j , a že člowčk slab gest z přirozenj sw éh o , a lehko se zapo- menauti a padnauti může. Ku ctnosti potřebj gest auilého sw ědom j, kteréž i malých přečiné- nj a pokljsek rychle znamená a gich se hrozj: k této autlotě nás wede dogmatika, ucjc nás, že gednau i z každého marně mluweného slowa po­čet wydáwati budeme. Ku ctnosti potřebj gest čistého aumyslu : ten w nás twořj dogmatika, pa- matugjc nás, že Bůh, hled jej nám do srdce, okla­mán býti nemůže. Ku ctnosti potřebj gest weli- kého ochotenstwj: to nám dáwá dogmatika, učjc nás , že věcná radost činitelům dobrého gest připrawena. Ku ctnosti náležj patřenj na ideál wšemožného lidského šlechetenstwj : ten nám dogmatika w žiwobytnosti Ježjše Krista stawj před oči. Ku ctnosti potřebj gest sjly a srdna- tosti : té nám dodáwá dogmatika , ugistugjc nás, že zwláštnj božská osoba i nadpřirozené wnitřnj pomoci k dobrému nám poskytuge. Dogmatika wůbec hřjch člowěku zoškliwuge, ctnost mu ale činj tak welebnau, tak milau a lahodnau, že kdo pln gest žiwé w jry , zlým býti nemůže.

^ . . •**• ‘

° spogenj dogm atiky s m raw ou čen jm . 5 1 3

Nikdo mi pak nenastupug zde na odpor, že dogmatika měřj ku ctnosti, a ctnosti-li gen w yu- čngi, že dogmatiky nenj potřeb]. Ctnosti-li učjš bez dogmatiky, špatně-gj wyučugeš, aut weške- ro wyuČowánj twoge sucho g e s t , ch ladno , ne- chutno. Láska gestit owsem tak potřebná, „že bych welikau wěrau swau i hory přenášel, p řed - co nicbych nebyl, kdybych lásky nemel.“ (I. Kor. XIII, 2.) Co to ale ges t , což. wraucj lásku do srdce našeho klade a stále gi tam zachowáwá? i> enj—li to s ilná , žiwá w.jra ? Skrze wjru člowěk wšecky ^překážky ctnosti přem áhá, skrze wjru v; službě ctnosti wždy má ochotnau, dobraumysl, abrž s plesánjm i žiwot nasazuge. Kde gest ctnost, tu gest gistě i w jra , matka gegj, a kde gest wj r a , ne lecgakás, nýbrž dokonalá, pewná, znvá, cel au duši progjmagjcj, tu gistě gest i ctnost a mrawu krásná zpráwa.

An Ježjš na hoře dokonal kázanj swé, p ře - welmit se diwili zástnpowé učenj geho , poně­vadž ge učil gako moc máge, a ne galco zákon- njci. A galc medle Ježjš na oné znamenité hoře čestným mrawům wyučowal ? Ke každému té­měř mrawnému naučenj něco dogmatického p ř i - p°gil. I u hle to h o p ř jk lad : „Buďte milosrdní: Ink i wy sami milosrdenstwj dogdete. Buďte lidé čistého srdce : nebo tudy Boha widěti b u ­dete. Trpte pro sprawedlnost i protiwenstw-j : nebo pak waše odplata hogná bude w nebe- sjeli. Buďte lepšj a ctněgšj, nežli gsau zákon-

Časopis p . K ato l. D u ch . V . 4 . 3

ujci a fariseow é: sic ginak nevegdete clo nebe­ského králowstwj. Wegděte w dobrán v ů li s protiwnjky sw ý m i: neb snadno by gste ginak do žaláře uv ržen i býti mohli. Milugte nepřátely swé : nebo pak teprw a budete p rav j synové Ot­ce swého w nebesjch. Dáweyte almužnu \v skry­tě , oclplatj v á m zgewně. Odpauštěgte lidem poklésky gegich : nebo pak i van i odpust] nebe­ský Otec v áš . Jlledeyte n ey p rv k rá lo v s tv j bo- žjho a spravedlnosti geho: neb pak v a m gis tě všecko ostatnj přidáno bude. Nesuďte : nebo gak saudjte , tak i v y sauzeni budete. 'VY cha- zegte těsnau b ran au : nebo p rávě ta těsna brána v e d e k žiwotu.“ Mat. Y — VIII.

Tjm způsobem, od samého vtě leného Syna Božjho ukázaným, mělby gedenkaždý moralista učiti, an gen takto dobrým a dokonalým učitelem jnrawů státi se může. S vrchu gsem pověděl, že gemuých, chutných, wzděláwagjcjch spisů dogma­tických máme málo , nyn] pak dokládám, že důkla­dných, m ilých , srdce prorážegjcjch morálj daleko méně máme. Přjčinau toho gest, že se mravoučnj sp isové strog] beze v šeh o dogmatických praví užjwánj. Tak i kázanj , pauze mravoučná , bez chautky býwagj , a netěšj, newzbuzugj, newzdě- láwagj posluchatelů, lec spolu v obor dogmati­ky zasahagj.

Morál každý lehko váž i t i může z nábytku h la v y swé. Bůh duši naši uzpůsobil t a k , že pauhým citem práwě a rychle dobré rozeznawa-

me 0(1 zlého. Kde gest toliko oprawdowé chte- nj d o b réh o , tu známost dobrého přicházj sama od sebe. Potřebjt tedy gest, aby lidé měli gen oprawdowau, dobrau wňli. Poněwádž ale d o - hrau, sličnau wůli w duši naŠj dogmatika plodj, potřebjt gest, aby lidem obzwláštng dog m a tik a ' w rozum a w srdce wkládána byla. Gáí nikoli dogmatiku snjženjm mrawoučenj powýšiti nechci na tom wšak bezpečně skonati mohu tuto sp ro - sličké pogednánj swoge, že morál nemůž ta k b ý - ti bez dogmatiky, gako dogmatika bez moráli. Morál gest beze w.šj pochybnosti králownau w še- ho um ěnj, ale gedno potud, pokudž na zdrawé, wtipné, chutné dogmatice gest postawena.

3 . Pijpady z cjrkewnjho prána.

(P okračo w áu j.)

Od J o s e f a II e i f e r t a, doktora w p ráw ich , c . k .

professora cjrk ew n jh o a řjm skeho práw a, arcib. k o n -

sistorn jh o raddy &c.

V I .

IVluze-liTíatolický kněz osobu, gegjžto m a n - íelshy stvazek ruzweden j m zrušen byl , bezublj- zenj sw ědom j z n o u a o d d a t i?

Wedlé tolerančnjch předpisů w rakauských aemjch, a wedlé postawenj akatolické cjrkwe ke

katolické, musj katolický duchownj zpráwce mi­mo yiná farnj konán] i k oddánj w geho osadě se nacházegjcjch nekatoljků se p ropůgčiti: pakli­že tito některé nekatolické modlitebnici práwně přiřčeni negsau, a byt i byli, gestli ustanowený pastor z gakékoli př]činy, zwloště pak gsa ne­mocen aneb nepřjtomen, swadebčany oddati ne­může, aneb geslli pastorstwj práwě uprázdněno gest, a osiřelé nekatolické obci nižádným ustano­veným kazatelem gegich wyznánj, aniže pastorem některého ginélio wyznánj na ten čas posluho- wáno nenj.

Poněwádž akatoljkům w té přjpadnostj, au «iž w manželstwj žili, manželstwj wšalc gegich z práwnjch přjčin, a od přjslušného auřadu, gako yest: auřad zemskvch desk, aneb Judicium dele- gatmn militare mixtum, rozwedeno bylo, opětné wstaupenj w staw manželský se powoluge: můžet k uzawřenj téhož nowého manželstwj katolický kněz snadno dožádán býti ; a teď se naskýtá otáz­ka, můželi ge bez ujdjženj swědomj oddati?

Zemřela-li giž druhá manželská strana, s kte- ) auž šedna slrana nowých swadebčanů rozwedenaO Jbyla, může ge katolický duchownj zpráwce beze všech rozpaků oddati, protože aumrtjm gedné strany předešlý manželský swazek docela rozrušeu gest, a že \y takowéto přjpadnosti, dle wyřčenj s w . Pawla (řljm. VII, 2. 3 — 1. Iíor. VII, 39.) o- pětné manželstwj i katoljkům se powoluge.

Ginak ale zdá se býti, pakli oba rozwedenj manželé ¡ještě na žiwě gsau.O O

Manželstwj gest nerozwjžiteillný swažek, a ne snad teprw od uwedenj křestaustwj, anebo to ­liko gen katolictwj, nýbrž giž hned o prwopočá- tecnjho zřjzenj wrági. Iídyž totižto druhdy Fa- riseowé k Ježjšowi přis taup iw še, geg se tázali, slu.šj-li člowěku propustiti manželku swau z k te ré ­koli přjčiny , odpowjdage řekl gim, zdaliž ne- otli, že ten, kterýž učinil člowěka s počátku, m u ž e a ženu učinil ge, a řek l: Protož opusťj člowěk otce i matku, a bude se přjdržeti man­želky swé, a budau dwa w gednom těle ; a pro - tož což Bůh spogil, aby člowěk nerozlučowal ? A když mu řekli, proč tedy Mogžj.š rozkázal dá­li Ijstek zapuzen] a ženu propustiti? dj gim, že Mogžj.š pro twrdost gegich srdce dopustil gim propauštěti manželky sw é; ale s počátku sw ětaže nebylo tak, a že lcdožkoli propustilby manželku swau, a ginau pogal, cizoložj, a kdož propuště­nku pogme, že též cizoložj. (Mat. V, 32, XIX, 3 _ 9. Mar. X, 2 — 12. Luk. XVI, 18. — 1. Iíor. VII, 10. 11.)

Odtud wyplýwá, že katolický křestan man­želstwj ginak pozorowati nesmj, leč gakožto spo­genj, kteréž gediné aumrtjm gednoho z manželů rozlučeno býti může ; a že wšeliké giné odděle- nj za žiwobytj obau manželů, pauze lidská usta- nowenj gsau, kteráž sice společné obcowánj a o - Ijapolné podporowánj, společné hospodařen] a

plozenj djtek zameziti mobau, manželstwj wšak zrušiti a zničili nikoli s to negsau. A to platj o wšelikém manželstwj negen katoljků a nekaíolj- ků, nýbrž i židů, gelikož w rág i gediná gen wj- ra založena, a gediné toliko manželstwj ustano- weno bylo.

Slušně tedy saudj katolický kněz, powažuge- li manželský sňatek akatoljků za swazek na celý čas žiwota trwagjcj a za žiwobytj obau manželů nerozwjžitedlný; a to tjm bezpečněgi, gešlo ne- katoljci do stawu manželského nikoli snad gen na některá určitá aneb neurčitá lé ta , až se ta aneb ona událost stane, nýbrž bezwýmjnečně a beze wšeho ohledu na wymezeuj negakého času wstupugj. Ginakým způsobem uzavřené man­želstwj neměloby nikdý práwa a ochrany, prawé- lio manželstwj dostogné; nebot tenkráte by bylo toliko pauhým sauložnictwjm, proti němuž záko- nowé wšeclměch téměř křestanských wyznáuj, a weškerých wzdělaných národů horlj.

Takowýto náhled u wěci té uabýwá gešlě wělšj bezpečnosti zřegmým wyřČenjm zákona, že katolická osoba wedlé ponětj katolického nábo- ženstwj srozwedenau nekatolickau osobau za ži­wobytj druhé rozwedené strany, aneb také oso- ba, kleráž, uzawřewši manželstwj, nekatolického wyznánj byla, napotom pak ke katolictwj při- staupila, a s druhau swau manželskau nekatoli­ckau stranau rozwesti se dala, za žiwobytj téléž sírany w nižádné platné manželstwj wstaupiti ne-

t

muj. (Dwornj dekret ode dne 4. srpna 1814.) Zá~ jtowfď ta neděge se pro žádnau ginau pij činu, klcráž i "wtéaiže zákoně udána, leč že katolický křestan, bud’ on si giž rozený katoljk, aneb stana se njin teprwé pozděgi buď křtem anebo učině­ným wyzuánjni w j r y , giného přeswědčenj býlí nemůže, než že swazek platného manželstwj za žiwobytj obau manželů nerozwjžitedlný g e s t ; —* ži: manželstwj nerozpogitedlně se uzawjrá, byt i swadebcaué spolu také swátost nepřigjmali, geli— koz manželstwj při prwopočátečnjm swém usta- nuwenj swátostj neby lo , nýbrž teprwré Kristem Pánem za swátost powýšeno gest, — a že wšeli- ké zrušenj manželské společnosti nic ginélio n e ­lij, nežjloliko počasné zamezenj domácjho obcowá- nj, toliko rozwedenj od stolu a lože , a manžel­skému swazku nic na škodu.

Gakkoli wše toto prawdiwé gest, nenj p řed ­ci; dosti postačitedlné, aby se tjui katolický kněz, oddáwage rozwedeného nekatoljka, u w ykoná- wáuj swých powinnostj másti dal. To wyswiUÍ patrně z následugjcjho rozgjmánj,

Powolj-li wláda některému křestanskému w y- znánj swobodné prowozowánj náboženstwj, mu- sj mu spolu i wse pow olil i , cokoli základnj p ra­vidla gegich náboženstwj s sebau přiuášegj. Gi- nalc se nedá nižádné swobodné prowozowánj ná- Ijoženstwj z gedné, a nižádné strpenj neboliž to - lerancj z druhé strany pomysliti ! Se základy však akatolické wjry se snásj, že manželstwj,

ačkoli gakožto nerozlučitedlné spogenj xxzawře- no, napotom, i co se swazku lýce, rozwedenobý- ti může', událi se to liž důležitá přjčina, kteráž by buď dálšj trwánj w manželstwj nad mjru obtjžné činila, buď k dosaženj manželského aučele zhola překážela. Rowněž tak se sezákladnjmi prawidly oné wjry srownáwá, že rozwedenj manželé na- potom w giuý manželský sňatek opět wegjti mo- liau.

Wládě , kteráž akatolické wyznánj trpj, 'přj- stogj neřkuli práwo, alehrž powinnost, těchto zá- kladnjclx prawidel wjrygegich h ág i t i , a ona také skutečně i ono práwo i powinnost koná, nařižu- gjc: „Nekatolickým křestanům gest wedlé ponětj gegich wjry zákonem dowoleuo , pro důležité přjčiny o rozwedenj manželstwj žádati,“ (§. 115. k. m. z . ) , a .pak : „rozwedeným wůhec gest po- wroleno, aby w now é manželstwj wešli.“ (§. 119. k. m. z.) Wláda w.šak také lomu chce, aby každé gednánj, kteréž dle smý.šlenj některého nábožen­ského oddělenj s cjrkewnj wážnostj djti se má, cjrkewnjho přispěnj také skutečně nabylo , a aby duchownj wšelikému konánj, kteréž teprwé njm auplné platnosti nabýwá, ochotně se propůgčil. Pročež nařjdila , aby protestanti oněch rnjst, kde žádného nekatolického pastora nenj, od katoli­ckých farářů k ř t i l i , oddáwati a pochowáwati da­li (dworxxj dekret ode dne 16. března 1782.), a že pod ueypřjsněgšjm trestem nižádné nábožen­

ské přisluliowánj (actus ministerialis) sami o so - hě wykonati nesmj , nýbrž že gim dlužno, strany křtu, oddáwánj a pohřbu u mjstnjho duchownj- ]io zpráwce powždy se hlásiti. (Nařjzenj pro Če- chii ode dne 20. kwětna 1782.)

Ze gest katolický kněz k ostřjhánj zákonů těchto wswSdomj zawázán, nebude nikdo pochy- howati, w ěd a , že gest swětská gako ducliownj wláda Bohem s tanovena , a že tedy rozkazowé gogj wedlé zgewného wyřčenj svyatého Pjsma na­plněni býti musj. (Řjm. XI1Í, 1 — 7. Tit. IIÍ, 1. 1. Petr. II, 13 — 19.) Wýmjuka by gen ten­kráte platiti mohla, kdyby se obapolné powinno- sli nesnášely. Takowá neshoda powinnostj b y - laby ale gen tenkráte k obáwánj, kdyby katolický kněz, oddáwage nekatoljky, ducliowenský auřad svviig tjm způsobem wykonáwal, gakž to při od- dawkách katolických swadebčanů čin]. Zde wšak nic takowého ; ont nepřisluhuge nekatoljkům swá- tostj stawu manželského, aniž manželstwj gegich žehná ; leč gest pauze proto přjtomén, aby od - d.iwkám oné wážnosti dodal, bez gakowéž na po­dobné záwazky ani pomyšleno býti nemůže. W takowýchto přjpadnostech wywedlo nás ze wšečh rozpaků neynowěgšj neywyššj rozhodnut], řkau- c j : že *) „p ř i oddawkách akatoljků, při nichžby pastor, gemuž náležj, přisluhowati nemohl, na m j-

*) W iz teu týž ¿asopis, I I Í . běli, sw . 1. sir. 1 5 9 .

stě něho powolaný katolický kněz nikoli gako u- dělowatel swátosti a sluka swé cjrkwe nepřislu- huge, alebrž že gen gakožto od wlády k přigetj obapolného swolenj oddáwaných zplnomocněný auředlnjk přjtomen gest, — a že práwě prolo ta- kowé oddáwánj ani wkatolickém koste le , ani s udělenjm kněžského požehnán] a sginými při ka­tolických oddawkách předepsanými, w dióoesan- ských rituálech obsaženými obřady, aniž pak w rochetě a se stolau, nýbrž toliko na faře aneb na ginem slušném m]stě od katolického kněze w ta­láru přjtonmého stáwati se má.“ (Neywyššj roz­hodnut] ode dne 29. listopadu, a dworský dekret ode dne 8. prosince 1829.)

A gako katolický saudce , wyřknuw po předešlém náležitém wygedááwánj rozwedenj ne­katolického manželstwj, swědomj si dělali nesm], že pro ti wlastnjmu náboženskému přeswědčenj usu- dek wynesl : nápodobně nesm] ši katolický du- chownj zpráwce ani neymenšj wýčjtky Činiti, pro- půgcil - li se k opětnému nowému zasnaubenj roz- wedených akatolických manželů. Oba wykoná-i wag] swůg auřad gakožto sluhowé wlády; oba pokračugj wedlé zákonu, gakýž w katolické obci, kteráž akatolické wyznánj snáš j, newyhnutedlně potřebný gest; a oba mohau tedy také přeswěd- čeni býti, že práwě gen tenkráte swědomj gegich utěšeného poklidu nab u d e , pakli zákonů pilně ostřjhagj.

VII.

Pacholek a děwečka z farnj osady A. slaužj drahný čas w gedné wésnici farnj osady B. Na­ndu wiwše se, hlásj se, aby mohli oddáni býti, u faráře w B., kterýž ge po třikráte ohlásil, gešto se byli auředlnjm powolenjm a křticjmi listy řá ­dně wykázali. Ledvva že bylo po třetj ohlášce, wznikne mezi nimi a gegich hospodáři něgaké nedorozuměnj, načež geště před oddawkami ze služby wystaupiwše, s celým swým nábytkem do jnjsta swého narozenj we farnj osadě A. se p ře - stěhugj. Zde se zdržugj asi čtrnácte dnj , ne- gsauce oddáni; a že ge farář w A. bez nařjzených ohlášek we swé farnj osadě A. oddati se zpěču- ge : nawrátj se opět k faráři do B., a dagj se od něho oddati. — Gestli to manželstwj platné?

Služebné osoby, slanžjce mimo mjsto naro­zenj swého aneb mjsto obywánj rodičů swýcli, magj dwogj domow, skutečný nebo wlastnj (do- micilium verurai), kde gsau totiž rozeny, neb kde gegich rodiče přebýwagj , a newlastnj (Quasi- domicilium) , na kterýž službau swau wázány gsau. Obogj tento domow wykazuge osadu far­nj , kde se ohlášky státi magj , a obogj ustano- wuge taměgšjho duchownjho zpráwce za řádného gegich wlastnjho duchownjho zpráwce, gemuž dle L 75. k. m. z. oddáwánj gich náležj. T ak o - wéto působen] obogjho domowa uenj wšak ani

obapolné, ani na w ybrán j; nýbrž gesti obywánjm nebo zdržowánjm se vym ezené; t. g. farářowéo- bogjho domowa, wlastnjho i newlastnjliq, nemo- hau duchownj swau práwomocnost obapolně wy- konáw ali , aby totiž u předsevzatém uzawřenj manželstwj o swé wykonáwánj tak se rozdělili, žehy geden z nich ten neb giný snad wýkon, onen ale ostatnj předsewzal, — aniž gest swTa- debčanmn swobodno , dle Ijbosti gednoho zobau duchownjch zpráwců si w ybra ti, — nýbrž gen ten může a musj všeliká k uzawřenj manželstwj potřebná konánj předsewzjti, kterýž toho času zdržowánjm se slaužjcjch osob buď w m jstě oby- wánj gegich rodičů, anebo hospodářů, wlastnjm gegich duchownjm zpráwcem gest. Zdržugj-li se, gsauce w službě, w bydlišti swých hospodářů: náležj wšeliká duchownj péče nad nimi taměgšj- mu farář i , to gest, faráři bydliště gegich ho­spodářů, a duchownj zpráwa faráře w bydlišti gegich rodičů zůstáwá na Čas gegich služby bez platnosti. W ystaupj-li wšak ze služby, a nawrá- t j - l i s e do bydliště swých rodičů: nabude ducho­wnj práwomocnost duchownjho zpráwce gegich rodičů i hned aučinuosti, a práwomocnost fará­ře býwalých gegich hospodářů neřkuli na čas, alebrž na wždy docela přestane.

Dle toho musegj služebné osoby, slaužj-li mi­mo farnj osadu swých rodičů, aby w platné man­želstwj w eš ly , we farnjm okrsku newlastnjho swého domowa prohlášeny, a od taměgšjho fa-

ráře oddány b ý t i ; a nenj třeba, aby, slaužj-li to­tiž giž šest neděl we farnj osadě newlastnjho do - jnovva, i také w osadě wlastnjho swého domowa prohlášeny byly, aniž gim třeba, hlásili se o do - wolenj lcoddawkám u faráře swých rodičů. Pak­li se ohlášky nikoli we farnj osadě newlastnjho, nýbrž w osadě gegich wlastnjho domowa staly, anebo nebyly-li gsau farářem osady , kde slaužj, alebrž farářem osady, kdež se gegich rodičowé nacházegj, oddány: gest gegich manželstwj ne­platné , proto že se ohlášky nestaly obyčegnému kostelnjmu shromážděnj té farnj osady , kdež obywagj, nébrž oné, kde gsau přebýwaly, a že sc slawné wygádřenj gegich obapolného swolenj w manželstwj nedálo před gegich wlastnjm řád ­ným duchownjm zpráwcem, nýbrž před oným, genž njm býwal. Zdali služebné osoby po swém. zasnaubenj w službě zůstauau, aneb ze služby wystaupj, a wlastnj hospodárstwj, řemeslo, ná- denuictwj neb gakaukoli ginau žiwnost prow ozu- gj, anebo zdali giž pro tu samu přjčinu nedáwno před oddawkami ze služby w ystaupily : nic zde 11a ro z d j l!

Gestliže wšak naproti tomu služebné osoby, ze služby wystaupiwše, we farnj osadě býwaléswé služby, do már ně se neusadily, a žádnau žiwnost neprowozowaly, nýbrž k rodičům se nawrátily : gest gim kuzaw řenj platného manželstwj třeba, aby byly we farnj osadě, kdež rodičowé gegich přebýwagj, prohlášeny, a od faráře tétéž osady

oddány, a na dosawádnj gegich newlastnj domovy nebéře se nižádného o h ledu , byt i w obydlišti swých rodičů gediný gen teprw den byli, gelikož toho zde nenj potřeb], aby p ro to , že na tomto mjstě geště šest neděl nepřebýwagj, dle (J. 72. L m. z. wefarnj osadě dosawádnjho swého domo­v a prohlášeny byly.

Nynj samo sebau patrné, co o platnosti man- želstwj vnad řečené přjpadnosti sauditi. Man- želstvj to gest neplatné , protože bylo uzavřeno od duchownjho zpráwce, kterýž řádným a vlast- njm duchownjm zpráwcem svadebčanů , byw njm toliko na čas , nynj nikoliwěk n e b y l , a ge- hož duchownj práwomocnost nad nimi giž ten­kráte přesta la , an gsau se s tjm předsevzetjm, že-tam nebudau déle slaužiti, ani že se tam do- mácně usadj , z osady geho odebrali —* ge­sto dle fi. 75. k. m. z. slawné svolugjcj wygádře- nj stati se má toliko před duchovnjm zprávcem, kterýž řadnym duch o \v njm zprávcem swadebča- nň tu dobu skutečně gest, kdy se manželstwj u- zawjra. Zde se naskytuge překážka pokrytosti (clandestinitas), gakáž gest dle <$. 94. k. m. z. veřegná překážka manželstwj. Aby manželstwj platnosti n ab y lo , musj překážka tato odstraněna a manželstwj znowa opodstatněno býti. To se stane gediné tjmto způsobem , když se totiž oba zdanliwj manžele v e farnj osadě sv ý ch rodičů třikráte prohlásiti , a od taměgšjho duchownjho zprawce oddati dagj. Giného opodstatněnj man-

fceJstwj w této přjpadnosti nenj ; zdánliwj manže­li: nemohau neplatné manželstwj podtagj mezi še­lmu opodstatnit!, aniž může duchownj zpráwce ge­gich wlastnjho domowa platné ge učiniti napo- lonmjni swolenjm neboliž wygádřenjm, že se stjm snášj, že ge duchownj zpráwce w A . g a k o w g e - ho gménu éx jure delegato byl od d a l , protože delegacj, co do swého poměru , sňatek manžel­ský předcházeli, a nikoli následowati nemůže, gelikož nižádné napotomnj delegacj ani nestá­l á , a dowolena-li, w celé knize městských zá­konů ani w obeenjeh cjrkewnjch práwech zmjnky se neděge.

Zbýwá geště o tázka, platné-liby manželstwj oněch služebných osob bylo, kdyby ge by l, když gsau se . z farnj osady newlastnjho domowa po prošlých prohláškách do wlastnjho swého domo­va nawrátily, farář této osady A. bez ohlášek od­dal? — I 11a tuto otázku dlužno záporně odpo- včditi. Dle 69. k. m .z . gest k platnému man­želstwj, co se zewnitřnj doby (formy) týká, dw o- gjlio newyhnutedlně třeba, ohlášek totiž, a slaw- ncho swolugjcjho wygádřenj, a dle §§.71, 72 a 74. k. m. z. musegj ohlášky we farnj osadě ženicha i uewěsty se státi: pročež nemůže manželstwj plat­né býti, při kterémž ohlášek we farnj osadě sw a- debčanů opominuto. We farnj osadě gegich b ý ­valého newlastnjho domowa učiněné prohlášky nepostačugj, gelikož, gak gsme giž weyše podo- iknnli, s wystaupeujm ze služby a nawrácenjm se

k rodičům veškerá práwomocnost duchownjho zpráwce v newlastnjm domowu přestala, lak že na ni nižádný ohled hrán býti nemá, a protož nemo- hau v té farnj osadě učiněné prohlášky rovněž nižádné dálsj účinnosti mjti.

Tomu nikoli na odpor nenj, co v 74. k. m. z. řečeno: IÍ platnosti ohlášek a pročež i k plat­nosti manželstwj gest dpstačitedlno, pakli se gmé- na swadebčanú, a gegich nastáwagjcj sňatek ney- méně gedenkráte we farnj osadě i ženicha i nevě­sty prohlásj ; a všeliký omyl v způsobe a v po­čtu prohlášek nerušj platnost manželstwj. •— 0 - všen i že gediné prohlášen] kplatnému manžel­stwj postačuge; prohlášen] v šak to musj se stati v e farnj osadě swadebčanú, která nj skutečně gest, a nikoli v oné, která nj prwé byla. Něhot negen žeby se nesnášelo srozumem, twrdil-liby kdo, že může zvláštnj farnj osada pro olilášky, a zwláštnj pro oddawky býti, gešto tyto dwa děge, nedagjee se oddělili , od gediného duchownjho zpráwce wykonány býti musj ; alebrž gsau ip ro - hlášky w té farnj osadě, kde swadebčané nynj by- dlj a oddáni býti magj, hlawnjmi prohláškami, a wšecky giné ohlášlcy, které se ginde, zwláštěpak na mjstě gegich prwněgšjho obywánj lconagj, gsau toliko postrannj, méně důležité ohlášky, gakž z položenj s lo v w$. 72. k. m. z. patrno , an slo- wjčko také gasně okazuge, že mimo to ohlášky i wprwněgšjm bydlišti stáli se magj , a slowa na konci téhož dáwagj rowněž na srozuměnau, že

se to dá zřjditi, aby ohlášky na nynggšjm toliko bydlišti postačowaly. A gako p ř i Mvšelikémwy- gednáwánj, máli platné bý ti , wedlegšj sice wěci chyb čti mohau a prominauti se dagj, hlawnj wšak wčcinikdý senesmj nedostáwati: nemůže rowněž řečeno byti, když služebnj swadebnj osoby z b y ­dliště swých hospodářů, bywše tam prohlášeny, sc wystčhowaly, a we farnj osadě swých rodičů' gídcožto we swém wlastnjm domowu oddány byly, žcse ohlášky wefarujch osadách ženicha a new ě- sty s ta ly ; aniž se dá twrditi, že w takowéto p ř j - padnosti paragrafem 74. k. m.z. předepsaná h law - ii) wýmjnka zachowána byla, že se totiž aspoň ge- diné prohlášenj we farnj osadě ženicha i newěsty stati máj a pročež giž samo sebau segewj, že man- žclstwj to dlé §§. 69, 71, 72 a 74. k. m. z. ne­platné gest.

Zde wšak gest gen toliko privátnj překážka manželstwj, gjž se tjm wyhowěti dá, když se na - )iotom bud troge ohlášky we farnj osadě wlastnj- ho domowa swadebčanů stanau , buď se o ¡jich prominutj u kragského úřadu požádá. S talo-lise to neb ono, může ge duchownj zpráwce též osa­dy znowa oddali, a manželstwj nabuda auplné platnosti, gest proti wšelikým přjštjm nátiskům ubezpečeno.

Časopis p . K ato!. D uch . V . 4 . 4

4. J e r u s a S é m .

Od Jana N ep , H la w á če , faráře W okrau h liek eh o ,

Slawné druhdy a nádherné toto město slau- Jo z počátku Jebus, a když ge druhý král ži­d o v sk ý D av id váleČnau moc] doby l, nazval ge Jerusalemem, což tolik gako sjdlu pokoge, město bozj, Theopolis znam ená.— Prorok Isaiáš nazýwa ge Arie lem (Isai. 29 ,1 .) to gest — Iwem (ob íortitudinem et principátům) , též ginak — Lib d nem (Isai. 29 — 17.) a to proto, že ze dře­v a cedrového bylo v y s tav ěn o , kteréž na vrchu Líbánu rostlo; a p r o r o k Fzechiel gmenuge to mě­sto Oolihu, stan rnťig. Ezech. 23 — 4 et 22. — Původnj zakladatel města Jerusaléma byl kněz Melchisedek. Král D av id ge výstavnost] i gi- iiau okrasau znamenitě ozdobil , až pak ge kral Salomaun nesmjrným nákladem slawne zvelebil.

Město Jerusalpin chovalo v sobě a v hrad­bě s v é čtyry v r c h y , z nichžto Moria k v ý ch o ­d u , Akra k západu, Sión k gihu a Bezetha k seweru se pnul. W eškeré město takovau se skwělo krásau a s láv au , že za ozdobu a radost celého svě ta se drželo a v y c h v a lo v a lo . (Thren. c. 2 ) — W průměru bylo d v ě německe m]le dlauhé (Joseph de bello ]ud. I, 1.) a počjtalo se av něm přes sto a padesáte tisjc o byva­telů. Dřjwe nežli se v moc krále D avida do­

stalo, neměli obywatelé geho ani důstatek žele­zu pro swau p o tře b u ; Dawid wšak zanechal dč- dirtwjm synu swému Salomaunowi mnoho tisjc milionů na minci střjbrné, Důchod krále Šalo- niauna byl mnohem bohatšj; neboř vveda obchod na lodjch až do Ophiru , zjskal nesmjrný poklad na zlatě , střjbře a drahých kamenech. Mělt 40000 stágj a tolikéž w ozů, 12,000 stágj pro gjzdné služebnictwo, 700 wlastujch žen, a 300 newěstek. Po smrti Šalomaunowě rozdělilo se dvanáctero pokolenj Israelských na dwě části, z nichžto gedna půldew áta , druhá pak půltřetjho pokolenj počjtala, a tak národ židowský b y l ro z - cástěn, a králowstwj geho rozděleno we dwě provincie, z nichžto wet.sj gmenowala se Israel, druha p a k , menšj, Juda. Ačkoli národ tento, od gednoho kmene a praotce Abrahama pocházege, kiewnjm takmer swazkem í)yl spolčen, pře d c e potom po rozdělenj swém mezi lidem Israelským a Judským neukogitedlná panowala nenáwist a zášt ; ano i též strany náboženstwj, kteréž před tjm celému národu bylo obecné a stegné, wznikl rozdjl weliký. Něhot w Sichem a Samářj ctěn byl bůh Baal , a w Jerusalemě Bůh Adonai. Wlastnj krále a proroky mělo oddělenj Israelské,a též swe wlastnj oddělenj Judské ; obogj strana neustále proti sobě nepřátelsky gednala , a usta­vičné proti sobe walčila. Ono roztrženj a stálá nosworuost způsobily, že králowé Syr.štj, k teřjž- to wětsj djl Asie sobě podmanili, i národ židow-

* *

ský válečuau zbranj přepadli a sobe podrobili,__. Ze Samářj až do Jerusalema počjtalo se d v a -dcet m il, a obě země spolu hraničily; protož když nepj jtel v t rh l do země gegicli, snadno také ge p řem ohl, zv láště au národ ž idovský mezi sebau nepořádek tropě a rozbrog v e d a , v své sjle byl rozdělen; za tnu přjčinau se také stalo, že město Jerusaléin od nepřátelského vogska ča­sto bylo dobyto. T ak r. 835. před Kristem, dobyl ge Hazael král Syrský, i od Razina rovněž krále Syrského okolo r. 737. před Kristem, a 3263. od s tvořenj světa vjcekráte bylo obleže­no, Pod Teglatphalassarem přišlo do zagelj, a konečně od Nabuchodonozora, krále Babylon- skélio , po třikráte vydrancováno a popleněno bylo. Sedeciáš král i ostatnj obecný lid p ře v e ­den byl od Nabuchodonozora do Babylona, kdež­to po sedmdesáte Jet v zagelj trva l . Hradby mě­sta kázal Nabuchodonozor rozkotali a město za­pálili , p ř i kteréž smutné události chrám i oslat- nj slavná stawenj městská shořely. Gen některe r odi ny, kteréž se p řed okem nepřjtele ukryli m o h ly , zůstaly v Palestině, v o rb au dosti bjduu se živjce.

Když pak perský král Cyrus pánem a svj- tězitelem nad k rá lovs tv jm Babylonskym a Assyr- ským se stal, propustil židy ze zagetj, a povo ­len] gim dal, aby město Jerusalém opět v y s ta v ě ­li. Wšalc nechtěli všickni židé do země kananeg- ské se navrátili , nebol Ijbilo se mnohým, genž w

Babylonu zbohatli, tam déle zůstali, a wýdělku i požitku, kteréž gim hornaté okolj Cólesyrie a á - rodnj břehowé řeky Eufrates poskytowali, na­pořád geště užjwati, ač néodpjrali, swými p řj- spěwky k wystawěnj města Jernsaléma a chrámu štědře napomáhali. Ostatnjm wšem, genž z krá- lowstwj Babylonského se wyhostili, nawrátil král Cyrus zlaté a střjbrné nádobj, kteréž wzalNabu- chodonozor z chrámu Jerusalémského ; a oni pod zpráwau wůdce swého Zorobabela do předešlých swých kragin se nawrátiwše, počali i hned chrám a pozděgi pak pod Nehemiášem i město ze zřice- nin stawěti. Od času zagetj Babylonského pod wládau perskau, a podobně pod mocj Alexandra, gakožto poddaiij trwali. Po smrti Alexandra ži­dé w Jerusalemě bydljcj přišli pod wládu králů Syrských; ale w Alexandrii cbcugjcj pod wládu králů Egyptských patřili. Za panowánj Antiocha ucpokogn] židé opět se zbauřili, a protož město Jerusalem znowa bylo wydrancowáno, a hradba městská rozmetena. Po něgakém čase wjtězná moc lijmanů, takměř po celém swětě se rozšjřu- gjc, dosahowala až do kragin Syrských; a tudjži židé pod wládu řjmskau se dostali ; nebot an Ř j- mané skoro odewšech králů malé Asie, polednj Afriky, a třj djlů kragin Ewropegských za saud- ce a pány uznáni byli, museli i také židé moci ¿¡egich se podrobiti. Pompejus byl od řjmského senátu do Sýrie odeslán, aby tam některé mezi taměgšjmi wládci wznikagjcj nesnáze spořádal; že

ale Pompejus od Aristobula, genž králoWské díi- stognosti w Jerusalém ě closjci obmeyšlel, auskoč- ns byl podweden, zradu geho tjm p o m stil , že některé židowské kněze dal ukřižowati, a i sa­ni éh o Aristobula na smrt odsaudil. Ačkoli pak židé, častými a mnohými nehodami nad mjru zten­čeni, wustawičnéjn takměř otroclwj w ězeli ; před- ce proti pánům swým stále se bauřiti neustáli, tudy přjsnost íijmanii na se popudiw še, ostrost zbraně řjmské bolestně zakusili, a od Krassa i

Kassia těžce byli potrestáni,- ano, Metellus S c i - pio kázal syna* Aristobulowa, gménem Alexandra, genž púwodem zbauřeni byl, weřegně na křjž p o - ■wesiti. Posléze z f panovránj Casara Welikého židé w pokog a mjr dali se ukonegšeti, a wláda- řúm swým podrobeni zůstali. Když *wšak Hero­des, genž dJauhý čas w zemi židowské byl čtw rt- njkem (te trarchau ), auplatkem od Antonina au- plné wládarstwj obdržel, zpěčowali se židé za k rá ­le swého geg uzuati, poněwádž nepocházel z p ó - kolenj Jakubowa, nýbrž od Antipatra, rodem Idu- m egského; ale práwě z té přjčiny, že byl tak- měř cizinec, swěřil mu Anlonin králowské důsto- genstwj, ab y t jm s p jš e židy w pořádku a na uzdě držel. Židé w.šak Herodesa poslušni býti ne- chtjce, opět se bauřiti počali. Protož íijmané wog- *ko swé proti njm shromáždili, kteréž silným au- tokem na židy wraziwši, w nich krwawau poráž­ku učinilo, město wydrancowalo, a poplenilo. Na

to přeclce Herodes we sv ém důstogenstwj se u - držel, a stal se napotom, za panovánj Augusta, gednjm z neymocněgšjch vládařů mezi králi A - rabskými. Chtěge se židům zavděčili, dal sta- wenj městská , autokeni nepřátelským pokažená, opět oprawiti, a chrám novau pewnau zdj „obe­hnali.

Gméno a důstoguost lcrálowskau udělowali Rjmané zfjdka, a gen některým národům ze zvlášt-11 j milosti; aniž pak důstognost ta nebyla dědič­ná, nébrž dle uznánj a libosti římského senátu gen 11a čas trwagjej ; protož po smrti Herodeso- \vě provincie židovská pro svau odbognost do­stala se pod zp rávu Syrského vladaře řjmského, ačkoli gméno královské obtjžným peněžitým au- platkem brzo některému židu, brzo cizincům na krátký čas se udělovalo, gakož se podařilo žido­v i Agrippovi, když cjsař Iílaudius žezlo řjmské vru k aů měl. Dcera tohoto Agrippy, Berenice nazvaná, láskau křjniskétnu cjsaři gatá, dala pří­činu lctruchlivé zkáze města Jerusaléma. Když totiž opovážlivost židovská tak směle se r o z - hugnila, že 11a hrad, Antoniuský nazvaný, násilný autok učinili, a ležjcj v něm strážnj vogsko řjm­ské vyhnali, popudili na se zlost a kyselost te h - degšjho cjsaře řjmského Nerona Augusta, genž vůdce svého Yespasiana s velikým zbrogným vogskem proti židům 11a přjsné gich potrestánj poslal. Že ale mezi tjm Nero umřel', a v o le ­ný cjsař Yespasian v důležitých záležitostech do

Itálie odebrati se musel, odewzdál nowý cjsař zpráwu nad wogskem proti židům swému synu Titowi, kterýž město Jerusalem oblehna, wšecky průchody zamezil, aby židům nižádné potrawydo města dostati se nemohlo ; pak ze wšech stran do města oheň házege, i také skutečně rokix 70. po KristowS smrti dne 7. Zářj město Jerusalem do­byl, bez ušetřenj wšecky obywately pobil, málo pozůstalých do otroctwj prodal, chrám i město spálil, a nic giného , lec smutné zříceniny toho­to ondy tak slawného, bohatého, nádherného, a po celém swětě wyhlášeného města po neykrwa- wěgšjm \vjtězstw;j zanechal. W této tak nazwa- ne židowské wálce sto tisjc židů djlem \v Jerusa­lemě, djlem ,w ostatnjch židowských kraginách hla­dem, morem a mečem nepřátelským zahynulo, a dewadesáte pět tisjc za otroky prodáno bylo. — .Tak pošlo město mocné druhdy a neyweyš zna- menite, gehožto obywatelé, lid od Boha wywole- ny, na Boha a geho napomjnánj nic nedbagjce, naboženstwj se spustili, prostopášnost a nepra­v o s t páchali, winu na winu, hřjch na hřjch wr- ■šili, nz spravvedliwau pokutu a těžký trest roz- lniewaneho Boha žalostně na sobě zakusili. Po dlauhém čase město Jerusalém od cjsaře Adriana poněkud opět bylo wystawěno, wšalc častěgi za­se popleněno. Od toho času národ židowský po čelem swete gest rozptýlen , rozličným práwo- mocnostem poddán, wšady newážen, ano opowr- ž e n ; a předce posud gsau židé onoho Llázniwé-

ho a klamného domněnj, gakoby neywzácněgšjm a Bohu neymilegšjm národem byli. —

Za panowánj řjmského cjsaře Adriána powstal gnkýsi žid gménem Kozba — Barkozba, genž pod­vodné za druhého Mogžjše se wydáwal. Ten­to odwážliwec swau hognau nadšenau svýmluv­nost] a smělau srdnatostj přivábil a p řitovary­šil k sobe zponenáhla mnoho židů, genž pak pod- vodnjka toho za pravého Mesiáše drželi. Toto heyno neboli lůza vzrostla mnohem v j c e , když i Rabbi Akiha, muž u čen ý , v Talmudu dobře zběhlý, a v občanstvu vážený, s Kozbau se sdružil, a gemu k vywedénj geho aumyslu p o ­sily dodával, nebol o Kozbowi veřegně v e ško­lách učil a v o la l : Tento gest král Mesiáš! a skutečně srdce židů tak mocně roznjtil, že Kozba sl;d se velitelem nad mnoha tisjci mužů ozbro- geneho vogska ze židovské obce sebraného, a pod zprávu geho se shromaždivšjho. Užjvage Kozba důstognosti královské, v y v o li l sobě sj- ('!Io swé v městě Byther. (Rabbi Ábrah. Levita in Caballa hist.) Od té doby návodem Rabbiho Akiby proměnil gméno s v é v Barkozba, což to­lik znamená, gako Syn hw ězdy , obracege na se smysl s lo v proroka Balaama: „vzegde hvězda z Jakuba, a povstane prut z Israele, a potepe v é v o d y Moabské, a zhub] všeck y syny Seth.“ (Num. 24 — 17.) Tato p o věst o Kozbowi, gako přicházegjcjm Mesiáši, když se v ů b ec roznesla,

chwátali židé ze wšech kragin do místa Byther, aby se pod wogenský praporec Barkozby shromáž­dili, tak že geho zbrogné wogsko na dwakrát sto tisicstatečných mužůw se počjtalo. I počalKozha udatně proti lijmanům wálčiti, a podařilo seniu w bogi štastně, že dobyl mnohá nijsta a pewno- pti w zemi zasljbené, gež Bjmané obsazené .dr­želi, kteřjž před silau Kozbowau na autěk se dá­li museli. T oto bezpráwj prowáděl Rozba až do panowánj řjmského cjsaře Adriána, gcnž Bufa, wládaře nad zemj židowskau, wálečně proti ži­dům wyslal, přikázaw mu , aby wšecky židy bez milosti zahubil. Že wšak Rufus moci židow- ské dosti odolati nemohl, přikwapil sám cjsař s welikým wogslca počtem gemu ku pomoci, auči- niw na město Byther silný autok, dobyl g e , a wraziw do m ěsta , kázal wšecky obywately bez rozdjlu wěku a pohlawj napořád pobjgeti a smr­tili. T oto wjtězstwj učinilo pogednau sláwě a Mesiášstwj k o n ec; nebot rozhořčenj Bjmané po- tjrali bez milosti židy mečem, že gich malý počet na žiwu zůstal; ano, tato porážka, gakrabjni bágj, byla takw eliká, že potůčkowé krwe až do moře tekli, kteréž čtyrytisjce kroků od bogiště wzdále-

''nobylo, a že woda u břehu krwj zbarwena byla. (Lib. Eccha Rabbethi in C. 2. Thren. Jerem, vi­de Thom. Malv.) Ostatnj židé , kteřj ostrosti meče nepřátelského u š l i , widauce se od Ivozhy podwedeni, zanewřeli na Kozbu , a gsauce na ně­

ho rozzuřeni, posud ho gmenugj: Barkozahh, či­lí Barkuzibhah, to gest: syn lži a Istiwý M e ­siáš. — Okolo roku 12 9 2 — 13 0 0 pí-ý opět w Persii giny opowážliwýžid, gménem DawidElroi, powstal, kterýž za Mesiáše se wydáwage, znameni­tý počet wáléčného lidu sebral, a králi Perskému wognu wypowěděl, chtěge sobě cestu až d o Je ru - saléma mečem proklestiti. Lehkowěrnj židé prawj, že tentýž Dawid Elroi byl znamenitý kauzedlnjk, a že před králem Perským podiwné wěci prowozo- wal, o němž mnoho wyprawuge Rabbi Benjam in itinerario , interprete Benedicto Aria Montano, Fol. 82 et 8 3 . ; wšak wyprawowánj to bágkami zapáchá. — I w pozděgšjch časech mnOzj ginj židé , zwlá.ště w Polsku , w Itálii a \v Turecku za Mesiáše wydáwati se pokusili, ale brzo w podvvodu swém dostjženi gsauce, zaslaužilého trestu došli. — Ač židé dosawáde přjštj zasli- heného Mesiáše taužebně čekagj, předce čas ge- ho přjchodu určiti se ostýchagj, ano i každému, kdoby se opowážil čas přjštj Mesiášowa určiti, těžkau kletbau lirozj, dle kteréž duše takowého opowážliwce rozkotána býti má — (quatere, quas- sare , zerschellen.) Tract. Sanhed. C. i l . pag.97.

Před narozenjm Kristowým o přjštj Mesiáše židé ginak než nynj saudili, nebot Rabbi Elias měl za to, že swět státi má 6 0 0 0 l e t ; dwa tisjce let že má býti swět tahu, to gest pustý, bez zákona božjho ; dwa tisjce let iliorach, pod zákonem bo~ 2)in; a dwa tisjce let ieme Nlaschiach , po sku­

tečném přj.štj Mesiáše. (Tract, Sanchedriu c. 11.) Domnjwali gsau se židé tehdáž dobře, že zaslibe- ný Mesiáš po 4 0 0 0 let od počátku neb stwořenj světa přigjti a gich z poroby gegich vysw o - boditi má. Že pak toho času skutečně za- slibený Mesiáš w osobě Kristowě se narodil a přišel, podlé swědectwj kněh swatých nelze po- chybowati; gehožto wšalc židé za prawého a sku­tečného Mesiáše neuznáwali, poněwádž dle do- mněnj a očelcáwánj gegich nepřišel gako mocný swětský král, kterýž b y ge z poddanosti Řjmanů byl wyswobodil, a wlastnj mocnau řjši swětskau giin zprawil.

Ošemetná zchyiralost židovských Rabbinů vypátrala podlé Talmudu některá znamenj, kte­ráž prý brzké přj.štj Mesiášovo zvěstowati magj, (Lib. Abkas rochel per tot. de Messia. — et Tal­mud lib. Succos: cap. 11 et 12 consequenter.)— Omrzelbych zagisté trpěliwého čtenáře, kdybych v šeck y tylo gegich matoniny v y p r a v o v a l , a pro­čež gediný toliko přjklad uwedu, totiž : že Mesi­áš i také se oženj, mnoho žen za manželky we- zine, z nichžto se mu narodj mnoho dětj (mladých Mesiášů), a že se dočká wnukň i prawnuků. (Glos- sa Rabbi Iíinchi in Psal. 4 5 — 10.) Sapienti pauca. — —

Než , vzdálili gsine se drobet od svého předsewzetj; popatřme geště maličko, gaký gest

nynégšj Jerusalem. Mjsto , p ověst a gméno geho posud pozůstáwá , truchlivvá však gen památka geho býwalosti , a aui stju přede­šlé slávy. — Od hory oliwetské z druhé sírany audolj Josafat , od západu k v ý c h o ­du , w nižině spatřuge se nyněgšj Jerusalem zděnau hradhau obehnaný, na njžto zde onde ma­lé wjžky se nacházegj. Hora Sión, kteráž ondy w starém Jerusalémě městskau liradbau byla o - hrazena, nynj gen po gedné straně kměstu patřj. Kzápadnj straně, kde se k hoře KalVarii táhne, stogj domy a stawenj zhusta podlé sebe; k gihu však, kde cesta kúdolj Cedron cjlj, gsau samá pu­stá mjsta wdlauhé prostrannosti, a kde ondy str­měl slawný chrám židovský, skvostný hrad An­tonínův, a gemu naproti hrad H erodesův, gen některé turecké modlitebnice (mešity) se sp a- třugj. Domy a stawenj vnyněgšjm Jerusalémě podobagj se čtwerrohým náhrobkům, ani oken ani komjuů nemagjce, gežto co střecha krege buďto stropina rovná, anebo na oblauk klenutá ; ano zdá se, gakoby oko hledělo 11a pořadj po různu \v gakémsi osamělém hřbitově stogjcjch náhrob- ků, a gen zřjdka vypjnagjcj se věže některých chrámů křestanských, a modlitebnic tureckých, a slrmjcj vrchole cypřišových a fjkowých stromů připomjnagj člověku, že hledj na položenj, kde ondy nádherné město Jerusalém stálo. Ulice d o - savádnjho města gsau velm i úzké, nerovné, bez dlažby, a noha, genž stále v hlubokém pjsku neb

křemeli se bořj, umdléwá po každém kroku. Úz­kost ulic působj, že gsau tmawé , a temnost tato mnohem wjce se rozprostjrá, že domy od gedné strany k druhé buďto lclenutjm , anebo plachtami gsau přikryty, pod nimiž bjdnj kramářowé swé mnohenl bjdnégšj zbožj na prodeg magj wylože- né, ustawičně semotamo se oldjžegjce, zdaliž se cestau nebljžj turecký Kádi, gemuž náležj právvo, zwyloženého zbožj, co se gemu Ijbj, za darmo sobě wybrati. — Obywatelé Jerusalémštj při— znáwagj se djlem k muhamedánskému nábožen- stwj, djlem pomjchaně ku katolickému, řeckému, arménskému, syrskému a koptickému křestanstwj. Iíoptowé, katolictj Řekowé a ^rmenowé scházegj se k společné pobožnosti \v chrámu katolickém pod názwem : hrobu sw alélio , a za lo musegj znamenitau daň turecké wládé odwádčti. — U hrobu božjho obStowati a mši swatau slaužitigen katolickému duchowenstwu dowoleno, ačkoli i giným sektám se nebťánj, tamtéž svvau pobožnost wykonáwati. Při tomto chrámu by cl 1 j mujši roz­ličného wyznánj křestanského, a katoljkíun zwlášt palřj klášter pod názwem: božského zvyku pitele; a w klášteře tom, ač wlastné mnjchům náležj, genž slugj: o tcoijvé zem ě sivaié, a řeholi sw. Franti­ška zachowáwagj, předce nmjchowé takměř wšech národů se zdržugj. Zpráwce (Guardian) toho kla- štera gest spolu papežským komisařem po celé turecké zemi, gehožto zwláštnj ďíistognost wtom

záležj, že může řád sw. Hrobu udělowati.

Celé město zdá se gako v y m ře lé ; po ulicjch panuge stále smutná tichost a pustost, a w ušjch se rozléhá ozvěna dusotu diwokých klysen, kte­réž na vzdálené paušti se chovagj. Semotámo skrze ulice gako stjn plazj se zakuklený nádennjk, skrýwage pod oděwem skrownau potravu lc s v é obživě, a Loge se, aby nebyl od tureckého v o - gáka přepadnuta oblaiipeu. Tamto w k au těk o- lj řeznjlc gehně, a věšj ge na prodeg na ro zvali­ny sesuté zdi, a geho zewnitřnj krwj skropené vzezřen) činj ho podezřelým, gakoby spjše člo­věka, nežli gehně byl z a b i l . -------- U prostředtéto pustoty slyšeti z p ě v klásternjch mnjchů k ře- slánských, gichžto nábožné chvalozpěvy a žalmy duem i nocj hlučným hlasem k nebi wystupugj. Nic gich nemůže odstrašili, ani donutili, aby swaté mjsto opustili; a byt i z rána od některé­ho tureckého důstognjka vydrancováni a oblau- peni byli, předce opět z večera k modlitbě se suházegj u hory K a lv á r ie , kdežto trpěl sv ěta Spasitel. Z očj a z celého oldjčege gegich gewj se gakási svátá p řjv ě tiv o st a srdečná upřjmnost; s milostnau dobročinnostj a s ochotnau la sk a v o - slj přigjmagj každého pocestného cizince, kterýžo noclech a občerstwenj žádá. — Od tureckých ukrutnjků svévoln ě na těle ztryzněnj a poraněnj pautnjkové důvěrně se k těmto nábožným pau- stevnjkům utjkagj, a oni rovněž gako evangeli­cky Samaritán laskavě gich sc ugjmagjce, pod o­

chranu swau ge přigjmagj. A co činj tylo mnj- chy bezpečné? co gich před mocj a nezbednostj tureckau hágj ? co ge před zástj a kyselostj po- hanskau bránj ? — nic giného, leč milosrdná do­bročinnost g e g ich !! — Skrowně a střédmě žiwi gsauce na wšera sobě ugjmagj, aby gen nastřáda­li a uschránili peněžitých prostředků, nimižby \v turecké otroctwj gaté křestany wykaupili, a ze žalostných, tjžjcjeh okowů na swobodu wypauta- li. Arabowé, ílékowé i křestané rozličného wy- znánj utjkagj se pod ochranu několika mnjchů, kteřjž sami w stálém nebezpečenstwj wězjce, pro­ti násilj turecké swéwolnosti se bránili w stawu

uegsau.Podlé hory Siónské žige skrowná osádka gi­

ného národu, od ostatnjch tohoto města obywa-* telů docela se děl jej, a wůbec od každého opo- wržená. Spolčenj audowé télo osádky, ač pro zármutek a stálé trápenj oči swé k zemi klopj, předce sobě nestěžugj, ale trpj wolně wšelikau křiwdu na přjlcoř sobě učiněnau ; snášj trpěliwě swéwolné rány a nátisky turecké zbugnosti, zba- weni gsauce wšeho práwa, aby u ředitelstwa zá­konů sprawedlnosti a zastánj hledali mohli. U- m ře-li některý aud onoho nestastného lowaryš- stwa, gen u welikém strachu pokradmo geho přj- buznj se pokusj, mrtwolu býwalého spoluauda swé společnosti w audolj Josafat w stjnu chrámu Sa- lomaunowa pohřbili. Přjbytky této zarmauceué osádky gsau bjdné chatrče, a žiwobytj gegich o­

byvatelů geště mnohem bjdněgšj starý otec neb giný km et, drže \y rukau knihu obsahu tagného, učj powyrostlau mládež č js ti , a žákové šetí j tu­to knihu co swaté a vzácné dědictvj pro budau- «■) rodinu. A tato osádka gest potomstvo ono­ho ondy mocného národu židovského , genž bohatstwjpi oplýval , a vyv o len ý m národem hozjm slaul. Nyněgšj potomci veleslavného druhdy národu Judského a Israelského gsau v té samé zemi, kteráž předkům gegich byla vlastnj, posud galco otroci a opovrženj cizinci živ i. U pro­střed stálého pronásledovánj a utiskován) sv é oči k Siónu truchlivě obracegjce, a spatřugjce na hoře nad sebau křjž, kterýž předkové gegich zrádně a zlostně k prolitj neynevinněgšj k rv e v y ­zdvihli , očekávagj dosaváde taužebně krále a vykupitele svého , genž by ge z poroby iTe— gich v y trh l , a předešlau slávu národu nawrá- lil, marné se teš)ce , a omylně proroctví Isaiáše sobě vyldádagjce: „Popatř na Sión riiěsto slavnosti našj, oči tv é uzřj Jerusalém , bydlen) bohaté , slánek, kterýž nikoli nebude moci pře­nesen býti.“ (Isai. 33 — 20.) — Ó ! kyž g ižg e- duau hustá , oči gegich zastjragjcj rauška spadne, aby prohljdli, a gasné světlo spatřili!

Hora olivetská půl hodiny, Bethania hodi­nu, a Jericho šest hodin vzdálj od Jerusalema lezj. B etlém , gehožto položenj 11a skalnatém v r ­chu , gest v e s prostranná a lidnatá; taměgšj pů­da ̂rodj hognost obilj, vjna, olege , fjků, a t. d.

Časopis p . K a to l. D uch. V . 4 . 5

Pautnictwo a obchod s malými obrázky lomu- to mjstu působj a piioášj dobrau obžiwu. Před wsj stogj kostel, wystawený nad geskynj , \v njžto Bůhčlowělc , swěta spasitel, se narodil. Chrám ten mnohým bohatstwjm gest nadán. — N a z a r e t gest též wes znamenitá, a ležj po straně nízkého wrchu , okolo něhož mnoho malých kopců a pahrbků. Zwláštnj stawenj w té wsi gest klášter katolický, gehožto kostel pro wnitř- nj mramorowau ozdobu a mnoho krásných maleb gest mnohocenný. •— Sichem , nynj Na- bolos nazwané, šest mil od Jerusalema wzda- lené, ležj w úzkém údolj mezi wrchy Garizim a Ebak. Sekta samaritánská má zde swůg nábo­

ženský zbor.

,5. Zdali slušný pohřeb zem řelých zbytečný 2

Za našjch časů gewj se při mnohých přjle- žitostech gakési newšjmánj těla lidského po smr­ti , ano i gakési njm pohrdánj. „Necht si mne,“ slýchá wá se řjkati, „necht si mne* až umru, zahra- hagj, kde chtj a gak ch tj ; necht mne na smetiště wyhodj, neb i psúm sežrati dagj ; mrtwý giž o ničem newj.“ Tato řeč zdá se tjm podiwněgšj, an powědomo, že obyčegně z ust těch wycházj, kteřj za žiwa skoro žádné giné starosti nemagj, kro.n starosti o tělo, a žádné giné služby h orli- wěgi nekonagj, krom služby přemilému tělu sw é- niu. šak když u swětla řeč ta bedliwěgi se powážj , shledá wá se , že právvě w nadřečené stai osti a službě te se zakládá, a z nj wyniká. Nebot tělesné požjwánj pokládá se za gedinau blaženost; když tedy te smrt konec u čin j, zdaž diwno, že se nástrog g e g j , co nepotřebný s po­hrdá njm odhodj ?

Potworné toto smeyšlenj zplodili nenábožnj časowé naši, a i mnohý lepšjho duchu a citu njm nakažen gest. Gindy nebylo tak. Giž stařj p o - hanštj národowé, ačkoli neměli prawého pozná- nj B oh a, uctiwě se chowali k zemřelým swým. Egyptčané draze a pracně balsamowali těla gegich, by ge dlauhý čas k swé potěše zachowali, tak

* *

že i našjm časům po tolika tisjcjch letech dostá- wá se s podiwenjm spatřowati dobře zachowané mumie tyto. Řjmané pálili mrtwá těla milých sw ých , a popel gegich w skwostnýcli nádobách welmi uctiwě chowali, postawiwše gim slawné náhrobky podlé silnic, aby okolo gdaucj na ně se upamatowali. Ačkoli způsob ten to , chowali ostatky zemřelých, nikoli chwalitebný nenj; přede na šetrnosti a uctiwosti k nim se zakládal, atjm méně národu tomu ho wyteykati můžeme, kterýž swětla Božjho zgewenj zbawen byl. Uctiwost k zemřelým gewj se až podnes u wšech wzdělaněg- šjch, a tia wětšjm djle i u diwokých národů po­hanských. Chinezowé pohřebugj slawně tělage- i;ich, a amerikúnštj diwochowé takowau wážno- řtj k nim pogati gsau , že stěhugjce se \v giné kraginy , kosti gegich uctiwě swázané , co drahé dědietwj s sebau nesau. T o wše gest důkazem, že přirozený, ne wšak gako u nás gistými filo­sofickými domněnkami pokažený cit uctiwost k

zemřelým wnuká.Ale utěšeně a ljbezně před oči se nám tepr-

wa stawj pocliowáwánj mrtwých mezi ctiteli Bo­ha prawého, gichžto duch wyššjm zgewenjm o- swětlcn byl. Gak wážný a čestný to byl způsob, kterýmž Arciotcowé do země kladli zemřelé sw é! Abraham, pln neyautlegšj péče o pohřeb manžel­ky swé Sáry, snažně prosil a gednal o to s oby- wateli země Chananegské, by mu prodali mjstok

slušnému pochowánj těla gegjho. I prodali mu

o esky ni dwogitau, za kterauž gim čtyři sta Jolu slřjbra odvážil, a w kteréž poctiwě pochowal tě­lu manželky swé, učíniw zgeskyne té pohřebilj uijsto sobě a rodu swému. Tam pohřbeni gsau potom Abraham a Isák smanželkau swau R ebe- kau; tam žádal pohřben býti Jákob, umjrage v zemi Egyptské; a synowé gehopochowali ho tain. s velikán nábožnost) a uctiwostj.

Potomci Abrahamovi, přebýwagjce v zemi zaslíbené, mazali těla m rtvých drahými mastmi, obkládali ge vonným kořenjm a pochowáwali ge neyraděgi podlé silnic, na přjwršjch a i v zahra­dách, aby ge tjtn wjce v paměti měli, Josef z Arimatie měl připravený hrob pro sebe w zahra­dě swé, vytesaný we skále, kamž potom tělo Jvri- sla Ježjse položil.

Slušného pohřbu zbavenu býti, bylo lidu Piožjmu velikým trestem, kterýmž gim Bůh sám skrze Proroky hrozjvalj tak gako opět m r t v é u - ctiwě pochovati, za skutek lásky, za skutek mi­losrdný počteno bylo. Skrze proroka Jeremiáše hrozj Bůh králům Judským, gegich kujžatům,kně- žjm, falešným prorokům a obywatelům Jerusalém- skýni za to, že se modlárstwj, a všelikých nepra­vost)* dopustili, že budau v y vrženy kosti gegich z hrobů, a rozmetány pod šjrým nebem, a že bu­dau co hnůg po swrchku země. Skrze téhož P ro ­roka předpowjdá Bůh králi Joakymowi, ž ezatres t ])ro s v é nepravosti nikoli pohřbu nedogde, ale

že gako howado za brány Jerusalémské v y v rž e n

bude. — Za skutek milosrdný, prawili gsme, počjtalo se slušné pochowáwánj mrtwých. To widjme z gednánj a zpřjběhu Tobiášowra. Swa- tý muž ten, gsa wzngetj Assyrském, i proti zá- powědi taměgšjho nelidského krále, a snebezpe- čenstwjm na hrdle za to trestánu bý ti, pochowáwal i wnoci, když ginak nemohl, poctiwě mrtwé, kte­réž ukrutnjk ten zabjti, a na ulice wyhoditi roz­kázal. A když mu přátelé wtom zbraíiowali, wy— gádřil gim, že nemáme dobrých skutků činili pro odplatu časnau, aneb dáti se časnau strastj od nich odstrašiti, ale odplata za to že w nebi bude. Ta­ké w slowjYli Anděla Rafaele, kterýž w lidském způsobu kTobiášowi přišed, uzdrawil ho od sle­poty, kterauž od Boha nawštjwen byl, pochowá- wánj mrtwých mezi dobrými skutky geho se po- čjtá. „Když gsi, dj Anděl, se modljwal s pláčem, a -pochowáwal m rtw é , a necháwals oběda swé- ho, a mrtwé ukrýwal gsi přes den w domě swém, a wnoci gsi pochowáwal ge, gát gsem obětowal modlitby twé Pánu ; — a přjgemný gsi byl Bohu.“

Zwlášt uctiwě a starostliwě pochowTáwali křestané, hned od počátku cjrkwe, mrtwé swé. Přede wšjni ge čistě a poctiwě umyli, potom v o n ­nými mastmi dobře natřeli, a drahým kmentem a hedbáwnými rauchami obwiuuli, neb i w skwost- ný, slawný oděw oblékli. Tak připrawené a o- zdobené položili na slušné mjsto, bdjce a trwa- gjce při nich po tři dni se modlili. Ted’ ge teprwa

nesli do hrobu, provázegjce ge s woskowými roz­žatými svjcemi a pochodněmi, a zpjwag-jce žal­my, a giné nábožné zpěvy k poctě a chwále B o - žj, a k wygádřenj swé naděge o budaucjm' z mrt­vých wslánj. Po pohřbu se konaly geště mo ­dlitby za ně, obětovala se neysvětěgšj obět no- vozákounj, a častovali se chudj, neb se g im h o g - 11 é almužny udělovaly. Každý den se na ně pa­matovalo při mši svatě, a v roce se zwlášt ob­novovala památka gegich, což sé rok do roka o - pětowalo. Kuctěnj a zachovánj gegich památky pochovávaly se také často s nimi všeliké v ěci , gakož známky gegich stavu a důstognosti, ná- stroge, kterýmiž umučeni byli, láhwičky neb hau- by naplněné gegich krwj, spisy o gegich umuče- nj, gegich náhrobnj nápisy, neb aspoň gegich gmé- na, pamětnj penjze, ratolesti z bobkového n eb g i- ného v žd y zeleného stromu, křjže, i také s v . E - vangelium. Tělo se kladlo do hrobu na hřbet, obrácené twářj proti východu slunce. W iz F le u - ry Moeurs des Chrétiens.

Svatj byli hned prwnjm křestanům zwláší ostatkové mučedlnjkíi, kteřjžto pro v jru Kristo­vu utrápeni gsau. I s nebezpečenstwjm života snažili se tě), kostj neb i, když upáleni byli, gen popele gegich dostihuauti, a uctivě pochovati. Bokavád pronásledován] t r v a l o , poch ovávali často vpodzenmjch průchodech, kdežto se také k modlitbě, kposlauchánj slova Božjho, a k sla­ven] tagemstvj Božjch scházjvali. W pokogných

ale časjch kladla se neywjce t«ía okolo kostela, za městem nad hrobem některého swatého mu- čedlnjka wystaweného.

Swé ucti wosti k tělům lidským dokazowali křestané laké tjm, že netoliko zemřelé křestany, ale i pohany, opuštěné od sw ých , i w čas moru počestně pochowáwali, nedawše se ani smrtj od­strašili, kterauž welmi mnozj z nich z nakaženj wzali.

Ano, slušný pohřeb zemřelých pokládali kře­stané po wšecky časy za swatau powinnost swau, a za skutek milosrdný, za skutek lásky. Za pr- wnjch časů byl dokonce řeholnj spolek mužů u- stanowen a zřjzen, kteřjžto magjce péči o slušné pochowáwánj mrtwých, nosili ge do hrobu, a pa- třjce kstawu duchownjmu, milostj křesíauských cjsařů odweřegnýeh powinnostj a platů oswobo- zeni byli. — Mělit gsau křestané slowa Ježjšo- wa před sebau, gežto Marii, sestru Lazarowu chwá- lil, že pomazawši drah au mastj 1ěla geho, to k geho pohřbu učinila. Měli před sebau, řjzenjm Božjm od Josefa a Nikodéma co neyuctiwěgi uči­něný pohřeb Ježjšůw. Wědělit gsau, čehož nynj mnozj newědj, že gest rozdjl mezi tělem člowěka a tělem howada; wěděli s apoštolem Pawlem, že tělo člowěka gest obydljm, přjbytkem, chrámem Ducha swatého; že gest obydljm, přjbytkem du­še nesmrtedlné, stwořené k obrazu Božjmu, krwj wtěleného Boha wykaupené, a křtem s w . , a o- statnjmi swáloslmi poswěcené; wěděli, že Syn

Božj poctil tělo lidské, a gako Božstwj aučastné učinil, an ge sám na sebe přigal, a nás audy swého těla učinil; w ěděli, že tělo to gako sjmě do země se sege , gežto opět někdy w způsobu duchownjm wzroste, t. g. že od Boha někdy opět k žiwotu wzkřjšeno, s dušj spogeno, do nebe powýšeno, a patřenj na Boha , a sláwy Božj na Avěky s dušj aučastno učiněno bude ; že tedy gest šetrnosti a počestného pohřbenj hodno , a že wšecka gemu činěná pocta na duši nesmrtedlnau, kteráž přebýwala w n ěm , a i na Boha samého, geho stwořitele , se wztahuge; gako opět činěná mu potupa též na duši a na Boha směřuge.

Wňbec činěná zemřelým pocta gest wýlew Avjry w nesmrtedlnost duše, we wzkřjsenj z m rt- wých, a w žiwot budaucj, w žiwot wečný; w ý - Jew spolu lásky a wděčnosti k zemřelým. Mů- žemet se tedy wšjm práwem těch , kteřj odpjra- gj zemřelým počestného pohřbu, tá z a ti , zdali tu wjru , tu lásku a wděčnost niagj, aneb gsauli si gj powědomi ? Sotwa budau toho doswědčiti moci.

A zdaž nenj spolu užitečné, když se neza­pomene tak brzy na zemřelé , a když možno gest, gjli čas po čase k hrobům gegich, tam r o z - gjmánjm wzbuzowati w srdci city wděcné a ná­božné, a spasitedlná naučenj bráti s sebau do ži- Avota wezdegšjho , lehkomyslnosti a pokušenj plného ? Lépe gest, dj Kazatel VII, 3 . , gjti do domu pláce ( nad m rtw ý m i ) , nežli do domu liodowdnj ; proto ze se vu onom pripom jná

konec wSech lid j , a kdo gest geště plný ži- w oby/j, rozgjm á, co ho někdy senného potká. Ano, pohřebnj slawnost, smutek, památka wey- ročnj , vvubec obřady , kteréžto shromažďuj] děti ku pohřbu otcowu, wzbuzugj w nich netoliko spasitedlná rozgjmánj, ale i k tomu gicli ponau- kagj , aby w ucti wosti měly geho poslednj wůli, geho otcowská nawrženj a uapomjnánj, a geho dobré přjklady. Zármutek wáže srdce k srdcí mnohem mocněgi, než radost a Aveselj. Což wi- děti gest zwlášt u lidu sprostěgšjho, a u wšech tě c h , kteřj wěrně oslřjhagj starobylých, chwa- litebných obyčegů.

A neslauž] to také pozůstalým k potěše, když si doswědčiti moliau, že swým milým po­slednj lásku , poslednj čest a službu prokázali, kterauž gim geště prokázati mohli ? když widj, že au množ] gim s nimi tu lásku , čest a službu prokazug], také gim (pozůstalým) k pomoci la- skawě náchylní budau? Aneb negsau zemřelé­mu ty modlitby a oběti mše swaté, kteréž se při a po pohřbu za duši geho konagj , nic platné? My katoličt] křestané wěřjme aspoň \v obcowánj swatých, a w platnost modliteb za mrtwé. Když tedy ctný pohřeb neprospěge tě lu , prospěgeza- gisté duši.

Gestliže toho wšeho nepřátelé počestných pohřbů newědj , mělitby aspoň w ěd ěti , gak pro­spěšné gest wcřegné a poctiwé pochowáwánj mrt- wýcli towaryšstwu lidskému. Nebot kdyby kaž­

dému swobodno b y lo , učí niti s mrtwým tělem, coby se mu ljbilo, buď ge o saukromnosti za­hrabat!, aneb někam w yhoditi; gaký, zdrawj a žiwotu lidskému záhubný puch musilby tu, zwlášt \v teplých zemjch, aneb času letnjho powstáti? Zagistéby gedua morowá rána druhau stjhala. A \v gakém nebezpečenstwj bylby také žiwot lid­ský z strany tagných wražedlnjků, anby zloči­nec takowý spáchanau wraždulehko ukryti mohl? J k zamezen] takowých zločinů slaužj weřegný, s zwláštnj slawnostj a s zwláštnjmi obřady ko­naný pohřeb, an tu smrt každého zgewná, a weřegně známa se činj.

Ze wšeho tedy wypleywá , že slušný, po­čestný pohřeb zemřelých w gakémsi wnitřnjm přirozeném puzenj, a zwlášt wneomylných praw - dách swatého zgeweného náboženstwj se zaklá­dá; že gest weřegné wyznánjwjry w tyto Božské prawdy; že může slaužiti a slaužj k mrawnému wzdělánj lidskému ; že gest prospěšný zemřelým, a potěšitedlný pozůstalým, a že i mnohému zlé­mu , kteréžby společnost lidskau hubilo , mocně překážj, aneb ge odstraňuge: že tedy nikoli zbytečný, ale dobrý a chwalitebný gest. A kdo hanj pohřby počestné, aneb gim odpjrá, kterak chce ten člowěkem w společnosti na mrawnj zá­kony upiaté, neb dokonce křestanem slauti?

Ale kčemu, prý, ty autraty? T ot gsau p e - njze wyhozeny ; zdažby se nemohly raděgi chu­

dým duti, aneb k něčemu ginému dobrému obrá- titi ? — Slušným, počestným pohřbeni nerozum) se přjliš skwostný, a s welikými autratami spo- gený. Nebot pohřbu, kterýž ivjce z peychy a nád­hernosti, než z uctiwosti a lásky k m rtw ý m se děge, a kterýž ncnj pozůstalosti zemřelého, aneb sm čn j přjbuzných přim ěřen , nikoli neschwa- lugeme. Ten íowněž tak zawrženj hoden gest, gako skrblý pohřeb. W šecko má swé meze a způsoby. Žeby ale obrácené na slušný pohřeb penjze wyhozeny byly, nemůžeme rozuměti. Ne­bot widěli gsme, že počestný pohřeb mnohoná­sobně prospěšný gest ; penjze tedy na wěc pro- spěšnau, užitečnau obrácené nikoli negsau wyho­zeny. — Oprawdowě pak chudým almužnu, po­moci udělowati, gest wěc welmi dobrá, a nábo- ženstwjm Kristowýni přikázaná. Ale zdaž nepa- třj také, zwlášt wkragi, obyčegně ti mezi chudé, kterýmž se z pohřbu něgakého zisku dostane ? Du- chownj gest často skutečně chudý ; a byt nebyl, zdaž nenj poukázán, by, kdo chrámu slaužj, i od chrámu žiw byl? a zdaž nepřicházj to, co dobré­mu duchownjmu přes počestnau wyžiwu wybey- wá, opět oprawdowě chudým ? Zdaž důchody kostelů, na přjgmu z pohřbu zčásti weliké zalo­žené, křestanu o náboženstwj starostliwému mohau býti lhostegné? Zdaž učitel tak bohatý býwá, aby se mu ten přjspěwek k ulewenj geho obyčegné bjdy ožjwati, nebo tak w o b ci zbytečný, aby se mu směle odegmauti mohl ? Zdaž gsau druzj, genž

při chrámu, a také při pohřbu posluhugj, možnj, bohatj lidé ? zdaž nenj slušno, by i řemeslnjk ně­jakého weydělku dosel ? a tak se geho zchudnu- tj nadešlo? zdaž se nemůže a nemá také při slu- šuém pohřbu na tak nazwané chudé pamatowati? Gindy strogili křestané počestné pohřby, a přede geště také chudým almužnu udělowali. W šak práwě ti, kteřj na chudé odkazugj, gim ani halj— ře nedagj ; pod zámjnkau, žeby lépe bylo, chu­dým přispčti, hledj toliko swůg měšec naplniti, neb tělesným žádostem hognau wnadu strogitijto gsau, gak se přečasto spisowatel tohoto přeswěd- čil, gegich cliudj , a gegich dobřj skutkowé j / Když Maria pomazala drahau mastj hlawy a noh Ježjšowých, Jidáš také praw il; , ,K čemu tato ztráta? Zdaž nemohla mast tato prodána b ýtiza tři sta peněz, a dáno býti chudým ?“ T o p a k n e - řekl, žeby měl péči o chudé, ale že zloděg byl, a měšec máge, to což dáwáno bylo, nosil.

6 , Katechesj o poZdrawenj andělském.

Od Vinceucia Zahradnjka, faráře Ivřešickcho*

Předoznámenj.

Katechesj se wedlé zdánj mého od kázanj znamenitě nedělj, a galtož kázanj gistě nenj do­b ré , nemůž-li se , zwláště prostředkem dotazo- w ánj, w katechisacj proměnili: tak i katechesj gistě gest chybná, nemůželi se z nj, pauhým toli­ko proměněnjtn katechetické formy, učinili dobré kázanj. Katecheta, tak gako kazatel, mluwj o gedné neb o několiku náboženských praw d, a sice gasně, důvvodně, gemně, pohnutliwě a tak, aby si posluchatelé hlawnj wěci mluwenj geho dobře pamatowali , a obrátili 11a smeyslenj a ge-

dnáuj swé. Má tolikéž katechesj , tak gako ká­zanj , swůg úwod neb přjstup , swé rozwrženj w částky , swůg záwěrek , neb přjležité skonánj. Katechesj se od kázanj čelně a podstatně dělj a rozezná wá tjm , že katecheta nemluwj w gednom kuse a nepřetržené, nýbrž i přjhodne otázky 11a děti podáwá. Záměr a konec těchto otázek ge­ho gest, aby některé hlawněgsj wěci djtkám w pamět wtiskl, pozornost gegich wzbuzowal, zda­li wšemu porozuměli se přesw ědčil, a posléze z prawd , dětem giž známých , giné neznámé prawdy, zawjracjm způsobem mluwenj, wywo- zowal. W poslednjm tomlo způsobu dotazowá-

nj weškera sokratika stogj, kteréž ale negeden katecheta welmi neprozřetedlně užjwá. Mnohý totiž nic wlastně sám newypowjdá a neučj, nic newyprawuge, nic prodleněgšjni, nepřetrženým mluwenjm cljtkám na srdce neklade , nýbrž usta­vičně se wyptáwá, a aby děti ustawičně odpo- wjdati mohly, ptá se na maličkosti, ptá se na wšednj wěci, ptá se bez maudré přjčiuy, ptá se tíik, že celá geho katechesj, tak gako wlažnáwo- da , nechutenstwj zbuzuge. Nebudiž katechesj nepřetržené , w gednom běhu plynaucj mluwenj, nebudiž ale také w nepřehledný, studený řetěz samých otázek a odpowědj gako přesekána. K a­techeta wždy wjce mluw, než d ěli , a tu , kde se něco w celosti djtkám předložiti má , kde ka­techeta hliwnj některé wěci w krátká, gádrná a mocna slowa potáhnauti může, kde se prawda něgaká ze žádné giné známé prawdy wywinauti nedá, anebo kde se k srdci mluwiti má, žádné otázky mjsta neměgte. Podáwám tuto přjklad katechetického wyučowánj podlé rozumu a smy­slu swého, kterýž přigdeli wliod, do každého Bohdá swazku časopisu našeho gednu katechesj wyhotowjm. Posléz budiž připomenuto, že pro ukrácenj řeči anšetřenj mjsta děckých odpowědj, anyt bez toho známy gsau, mlčenjm pomjgjtn.

U w o d.

Maria panna w samotném pokogjku swém prawě bohomyslným rozgjmánjm se objrala, an k

nj nenadále přistaupil anděl Božj. \Y jte-li, děti, galc se anděl tento gmenowal? Ano, Gabriel to byl, knjže andělů, \vpřjgenmé,\wážué postawěčlo- wěka. Gakýrni slowy nebeský posel Marii po- zdravvil? Tak promluwil wyslanec Božj kswaté, newinné panně; ona se lio ale ulekla, a nemohla pochopiti, coby to pozdrawenj znamenalo; ne­mohla pochopiti, gakby byla plnau milosti, a'po- žehnanau mezi ženami. Tu gj anděl zwěstowal radu a uloženj Neywyššjho. Co gj anděl zwěsto­wal? Koho měla mocj Ducha swatého počjti a porodili? Oznámili gj spolu posel Božj, že i Alž­běta, přjbuzná gegj, w starém, sešlém wěku sy­náčka počala. I odewzdala se Maria pokorně a důwěrně w uloženj Božj. W gaká slowa při tom lc poslu Božjmu promluwila ? Na ta slowa se wrá- til Gabriel do nebe, Maria ale působenjm Ducha swatého počala \x panenském žiwotě swém člo— wěka, s kterýmž se spolčil a sgednotil Bůh.

Bylo-li slýcháno, co se Marii přihodilo ? Ne­bylo-li to weliké tagemstwj ? Mohla-li o tom m l- četi? Pokud nemohlo pokogno býti srdce gegj i’ A k e komu se měla obrátili, komu sw ěiiti? K Alžbětě. Kdo na Alžbětu gako prstem ukázal? Ke komu sám anděl Gabriel Marii pannu odeslal;’ Koho tedy šla nawštjwit Maria? Spěchala swatá panna přes kopce, hory a doly do města, w kte­rémž zůstáwala wěrná, upřjmná, pobožná teta ge­gj Alžběta. Pozdrawila Maria Alžbětu, ta alesot- \va spatřila milostnau, kwetaucj pannu, sotwau-

slyšela libý hlas a rozkošné pozdrawenj gegj, an hned na mjstě oswjcenjm Ducha swatého pozna­la, že Maria gest wywolenau rodičkau pána pánu. Bfocně se pohnul weškeřen žiwot gegj, a p o w ý -

šeným hlasem zwolala : Tys požehnána mezí že­nami, a požehnán gest plod žiwota twého Ježjš!

Gak promluwil anděl kM arii? Gak Alžběta vysoký m hlasem zwolala? Kdy pak my ta slowa andělská a slowa Alžbětina béřeme wusta sw á? K těmto pak slowům přidáwáme prositebná slowa, kterýmž nás cjrkew swatá naučila. Gak znj slo­wa tato? Powězte mi nyuj celé pozdrawenj an­dělské ? Koho modlitba« taulo čijme a slawjme ? YVéztežwšak, milé djtky, že se tato modlitba to­liko tehdáž Ijbj weleslawné Marii panně, a že -to­liko tehdáž aučinliwě za nás u Boha prpsj, když gi srozumem řjkáme a srozwahau. Gak máme i ¡kati pozdrawenj andělské ? Pozdrawenj andělské krátká! sice gest modlitba, ale gádrná a mocná. Gá wám gi nynj wyložjm. Gakau modlitbu wám nynj wyswětlowali budu? Dřjwe mluwiti budu o slowjch, gimiž Maria od anděla a od Alžběty p o- zdrawena byla , pak potom o pobožné žádosti, kíerauž Marii, té swaté panně, matce a panj dů­věrně předkládáme.

I.. D j 1.

Gak znj prwnj polowice té překrásné mo­dlitby, kterauž ctjme Marii pannu? „Zdráwa bud’ Maria, milosti plná, Pán 3 tebau, pnžellnáňas m e-

Casnpis p . K a to l. D uch. V . 4 . fi

zi ženami, a požehnán plod žiwota twého, Ježjš.“1. Gak počátečně woláme kM arii? Z d r á n a

bud' M a ria ! Obljčeg Bíarie panny byl čisté zr­cadlo newinné, předobré duše, A koho měl do- stati swět z ruky gegj? Co tedy cjtil anděl'Ga­b riel , máge před sebau tu swaloswatau pannu? Ano — radowalt se posel Božj, a na gewo dáwage radost swau, řekl: Zdráwa buď Maria. Uato slo- wa geho gsau slowa radosti a potěšenj. Co i my můžeme, a máme cjtiti, když na Marii mysljme ? Z Marie panny se raduge nebe i země. Co k nám přicházj skrze Ježjše ? Co nám gest skrze neg po smrti, odewřeno ? Kdo nám ale Ježjse Kri­sta porodil? Maria tedy gest přjčinau radosti našj. A čj medle lcrálownau gest Maria? Nad koho gest w nebi powýšena? A zdaliž nás i \v nebeské sláwě swé milnge ? Miluget nás Maria, a podlé weliké m o ci , od Boha přigaté, horliwě wygednáwá dobré naše. Co tedy cjtiti musj srd­

ce naše při každém na Marii pomyšlenj ? Kdo zná Marii, zná syna gegjho , zná gegj welikau m o c , sláwu a důstognost w nebesjch: s radost) na ni myslj , s radostj o nj mluw j, a radostně gi s andělem pozdrawuge , řka : Z dráw a, tisjckrat buď zdráwa M aria! — Buďte, milé djtky , žiwy lak, aby i na wás každý s radostj zpomjnal, s potě.šenjm o wás m luwil, a s upřjmau srdečno­st j wás pozdrawowal.

2. Zdráwa buď Maria , řekl anděl, a hned doložil i přjčinu radostného pozdrawenj toho. Co

lotiž řekl ? JVLilosti plná. Řjci chtěl těmito slo- wy: „Na tobě má Bůh obzwláštnj zaljbenj swé • přehogně obohatil duši twau ; dal tobě wšecko, co krášlj a šlechtj člowěka.“ Prawdu powěděl posel B ožj, žet Maria gest plua milosti. I bez geho swědectwj se každý snadno domysliti múze, že Maria přehogně darů přigala z ruky Božj, a že gest wšeho milowánj hodna. — Cj matkau byla Maria ? Gakého krále swětu porodila P Cj syn byl syn gegj? Co z toho uzawřjti můžeme ? Nad které dcery lidské Bůh rodičku spasitele swěta wyznamenal ? Dal-li gj méně čili wjce milostj, darů a dokonalostj těla a duše, nežli wšem giným matkám? W skutku, milé djtky, Bůh by byl nebyl Bohem neskončené mocným a maudrým, kdyby byl wšech darů a milostj swých na Ma­rii newylil. Mělat Maria andělskau duši w těle bez wady a poskwrny. Gakau duši měla M aria? 'A gakém těle měla tuto andělskau duši? Ginj lidé přinášegj na swět owoce hřjchu prwotnjch rodičů. Duše gegich hned při gegich početj zwláštnj má mdlobu, neduh a křehkost. O po­čet) Marie panny nás ale cjrkew swatá něco o b - zwláštnjho wěřiti uČj. Gak byla Maria od Anny, swaté matky swé, počata? Ano, početj gegj b y­lo bez hřjchu , a protož giž w žiwotě matky swé zwláštnj dokonalosti a moci těla a duše od Boha dostala. Marii Bůh před wěky za dceru swau wywolil, a giž gi nadto proginé lidi milowal. Z gaká ale giné přjčiny Bůh Marii nade wšecky,

panny a matky milowati musil ? Co se nalézalo na M arii, coby se Bohu bylo neljbilo i’ Co kaž­dý maudrý a dobrý člowěk měl z Marie, když se gi zná ti naučil?’ W prawé p ra v d ě , bez sr­dečné radosti a bez zwláštnj libosti žádny na pře- milústuau Marii pannu hleděli nemohly Maljro- wé neyraděgi Marii vyobrazugj. Ale žádný obraz gegj nenj tak um ele, wtipně a řemeslně způso­ben , by weškeran milostnost gegj plně a cele ukazoval. Zdráwa buď Maria, plna milosti !Co se wám z d á , milé děli, zdaliž gsme my plni milostj Božjcli? Kdo ale z nás gest bez milosti í Od koho každý z nás přigal zwláštnj dary a mi­losti? Může-li člowčk winu hřjchú swýcli při- pisowati Bohu? Mnoho-li milosti Bůh gistěkaž­dému člowěku uděluge? Ano Bůh každémuto- Hlc dáwá milostj, by bez hřjclni žiw býti mohl. Užjweyme gen s vděČnostj těch daru, kterýchž nám udělil Bůh. Užjweyme milosti Božj tak, aby na nás Bůh s potěšenjm hleděl s vysokého nebe swého, a aby nás milowal galc on, tak i

každý člowělc, kterýž se nás zná li naučil.3. Powězte mi, djtky, co dále řekl anděl,

když powěděl, žeby Maria byla plnau milosti; Tak i my volám e : „ F d n stehnu.-, wšemohaucj Bůh s tebau gest, Maria; s tebau b yl, pokud gsi žiwa byla na zem i; přebýwal w srdci twem, a dáwal ti pokog, útěchu a rad o st; všem u, což gsi brala před seb e , dáwal žádaný prospěch; byl s tebau Bůh na zem i, a nynj gest s tebau na

o pozdraw enj-andělském . 5tů&

nebi.“ Kdo gest a byl s Márij? Skýtn byl Bulí zde, a s kým gest nynj na nebi:’ Nebudiž nám divvno, že Bůh byl a gest s Marij. Cj přjbyt- kem gest čisté, newiuné srdce;’ Kdo gest tu obzwláštně přjtomen, kde gest neljčená pobož­nost, a prawá dobrota? Komu Bůh obzwláštně žehná a pomáhá? XJ koho giž Maria ustawičně myslj swau byla ? Co Maria wždy činila ? S čj wůlj gegj wůle wždy byla sgednocena ? Iício te­dy ustawičně byl s nj? A kde nynj gest Bůh s Marij? — Práwě se modljme, djtky, -že Bůh wždy byl s Marij lak, gako nynj s nj gest w blahoslaweném sjdle nebeském. Pamatugme wšak při tom, že i s námi chce býti Bůh, a že wždy gest liotow , pomáhali nám , a žehnali každému předsewzetj našemu. Gestliže Bůh s některým Člowěkemnenj; gestliže člowěk sobě samémugest zanechán , a bez pomoci a požehuáiij Božjho p ra-i.uge : kdo gest tjm wiuen? S kterým člowěkem nemůže býti Bůh? Můželit Bůh člowěka k hře­šen j dáti pomoc swau? Gakýmby Bůh nebyl ÍSoIiem, kdyby člowěku hřešili pomáhal? Buď wnle naše wždy srownáua s wůlj Božj ; obmey- síogme a čiříme wždy to, což welj Bůh, a Bůh zajisté bude s námi zde na zem i, a bude s námii po smrti na onom lepšjm swětě.

4. Powažme giž nynj také síowa andělowa a slowa Alžbětina, slowa: Požehnán as mezi že­nami. Prawý smysl a rozum slow těchto gest:,,Maria, ty gsi cli a sláwy neyhodněgšj; ty nade

wšecky panny a matky chwálena a welebena bý­lí . máš.“ Čeho gest Maria neyhodněgšj ? Nad koho má chwálena a welebena býti? Wézte, mi­lé djtky, že Maria gest w skutku požehnána, wšj pocty hodna mezi dcerami lidskými. Kdyby te- be u přikladu, Pawle, cjsař , král, biskup, pa­pež neb sic něgaký welikomocný pán vyznam e­nal a poctil: zdaližby tebe gínj lidé měli w leh­kosti? Coby tobě wzdáwali? Powězte mi giž, kdo Marii poctil a wywýšil? Které matce neb pmně dal Bůh před Marii předek ? Oj matkau B i h Marii pannu učinil? Án tedy Bíih sám Marii wysoce p o c ti l : což i my činili máme ? — Kte­rým lidem wůbec náležj čest, wážnosl a chwála? Gakau ale byla Maria ? Nebylat Maria toliko do­braň, nýbrž neylepšj. Po synu swém Jež jsi K ri­stu neywyššj lidskau dokonalost] zde byla ozdo- bena. Bez čeho bylo gegj početj ? A bez hřjchu byl i weškeren žiwotgegj. Žádnát dokoncepo- skwrna na ni nalezena nebyla. Cj milosti byla Maria plna? Kdo ale gest pln milosti, gakým ten ze wšech lidj býti musj ? W žiwoíu Marie wše- cky krásné ctnosti se stkwěly. Gáí některe to­liko obzwláštnj ctnosti gegj wytykam. Byla Ma­ria zrcadlo panenské nevvinnosti, čistoty a sty- dliwosti; byla plna pobožnosti a swateho ohně; byla ku podiwu krotká, tichá, mjrná a pokorná; byla rozmyslná a powážliwá, a wšecko, poněkud znamenité, pilně na mysli swé wážila ; byla srd­ce autlého a ciledlného, plna autrpnosti, dobro

ty , wljduosti a lásky ku wšeuhněm lidem. Ga- ká byla Maria? Gaké cli a chwály gest proto hodna? Snažte s e , milé děti, by gste \ve wšem smeyšlenj a gednáuj swéin podobuy byly Bíarii. Neb toliko následowánjm ge^j pobožnosti, dobro­ty , pokory a ostatnjch clnostj oprawdu ukazu- genie, že si gj wysoce wážjme, a že gi oprawdu mánie za požehnanau mezi ženami.

5. Kdo ale clj matku, koho také spolu ctjli musj ? Ano, gako Maria gest prwnj, íieyslawuěg- .sj a neydůstogněgšj mezi wšemi ženami: tak gest wSj cti a sláwy hoden i ten, kteréhož koblaženj swěta počala a porodila. Gak proto sbohabog- nau Alžbětau a s cjrkwj katolickau woláme ? Fa- zehnáa gest plod £ ¿zvala twého, JezjS, to gest, požehnán, ctěn a slawen gest i syn tw ů g , Ježjs Kristus. Gesti-li Ježjs Kristus toliko člowěkem? Gaký gest učitel náš ? Čeho přjklad nám w žiw o- tu swém wystawil ? Co nám skrze unmčenj a smrt swau wygednal ? Kde w nebi gakožto pán a král sedj ? A koho gednau saudili bude? Kdo se mu klanj na nebi ? Tak se mu i na zemi každé klaň koleno. Každý zwás, milé děti, horli wým bud’ clitelem Ježjše Krista. Dokazugte to ale skut­kem, že znáte a ctjte Ježjše. Neljbjt se mu čest, chwála a sláwa \v uštech hřjšnjka. Koho ctjme, když zachowáwáme učenj Ježjšowo? Á koho čij ­me, když následugeme přjklad Ježjšůw?

II. D ) I.

Nynj, milé djtky, přistupme krozgjmánj dru- hé'polowice té krátké modlitby, kterauž obyčeg- u5 pro plněgšj uctěnj Marie panny k modlitbě Pá­ně přidáwáme.

í . Gak z wnitřnosti duše k Marii woláme? Swatá M a ria , matko Bozj. Zdaliž gest Maria mezi swatými? Koho Maria v nebi důstogenstwjtň ;\ sláwau přewýšuge? O tom, milé djtky, žádný rozumný nepochybuge. Proč ale také Marii na- zýwáme matkau Boži ? Byla-li dřjwe nežli Bůh? Kdo musj dřjwe býti, tw or-li, Čili stwořitel ? Mo- hla-!i tedy Maria porodili toho, kterýž gest sám stwořitel em gegjm? W praw ém a vlastujm smy­slu slowa Maria arci Boha porodili nemohla, \v tomt smyslu gj ale cjrkew swatá Bohorodicj ne- gmenuge. Člowěkat Maria porodila. Kdo se ale stjmto člowěkem neyužšjmi swazky spogii? Kdo se s ijmto člowěkem spogil wgeduoiu osoby? Kdo w člowěku tomto viditedlně na zemi obco- w al? B yla -li tedy Maria sprostau, obvčegnau mat­kau? Byla-li matkau pauhého člowěka? Bylat Maria rodička« člowěka, s Bohem sgednoceného. Gak proto práwě Marii w tomto ohledu gmenu- geme ? Wskutku, milé děli, práwě slušně a nále­žitě Marii, rodičku toho, kterýž gakoBůh žiw byl mezi námi, matkau Boi:j gmenugeme. T o weliké gméno, gméno — matka Božj, — žiw5 nám stá- wj před oči, žet Maria w skutku gest plna milosti,

že Bůh byl a gest snj, že gest požehnanau mezi ženami, že gest nade wšecky zbory swatých w y - wýšenau a oslawenau králownau nebeskau, že mno­ho může, mnoho platj u Boha , a že následowně iiplaau knj můžeme a máme mjti důwérnost.

2. Gale proto woláme, gmenugjce Marii m at- kau Božj? „Prus za nás.“ Srdečně woláme: „Maria, swatá Maria, Maria, rodičko božského pá­na a spasitele našeho, rodičko Syna Božjho, pros, orodog za nás před trůnem Božjm.“ Magj-liswa- tj w nebesjch tak obmezený rozum, gako my li­dé? A poněwádž swatj w nebesjch powýšený ro z­inu magj : mohau-li mjti dobrau wědomost po­třeb a žádoslj našich? Agsau-li lak málomohaucj gako m y? Iídot gim bez pochyby dal moc, i nám zemčanům dobře činili ? Kdy nás swatj milowa- li ? Zdali, když odešli od nás, milowati nás pře­stali? Newychladlat wgisté prawdě gegichknám Saska, anobrž nynj, w dokonalegšjm způsobu swém wjce nás než gindy milugj. Co námžádagj? K o­um gistě žádosti tyto předkládagj? Přjm luw yge-

gich gsau wýlew prawé a čisté lásky. Kdo pro-10 wpřjmluwách gegich zwláštnj má zaljbenj? Á ke kom u se Bůh pro ty to přjmluwy swatých d o- brotiwSgšjm ukazuge? Koho ted y o přjmluwu u

Boha žádali m ám e? Skrze koho přistupowati máme kBohu ? Koho ale mezi swatými obzwlášt- ně o platné orodowánj u Boha wzjwati máme ? Ano, Marii, weleslawnau matku wtěíeného Syna B»ož)ho taužebně wzjwati máme. Onat i našj p ra-

wau gest matkau. Cj gest přjwětiwan milowui- cj? A pouěwádž mezi swatými neywjce má do­bročinné moci: kdo nám mezi swatými neywjce může prospěli? I ín j tedy, k té milosrdné, dobré, welikomocné panj a matce obracugme zraky swo- ge. K nj se utjkeyme wkaždé těžkosti, wkaždé potřebě; k nj woleyme každý den z hluboká srd­ce : Swatá Maria, matko Božj, pros za n ás!

3. Pros za. nás hřjšné. T o slow]čko — hřjšné — nenj bez důwodu wpozdrawenj anděl­ské pogato. Kdo z Iidj gest takowým, gakýmž býti má ? Před kým každý člowěk, i neylepšj, gest hřjšn jkcm ? Na čj zásluhy žádný člowěk spo­léhali nesni) ? Skrze čj zásluhy nám ale Bůh dá- wati řáčj to, čehož sami nezasluhugeme ? Kdo giž mezi swatými neyplatněgi se za. nás hřjšné lidi přimlauwá ? Zdalibyseale Maria za nás přimlau- wala, kdybychom se za swaté, naprosto čisté lidi pokládali ? Každý člowěk wyznáwati má před Bohem nehodnost sw au ; každý se má hluboko ko- řiti před obljčegem Božjm. Pamatugte na lo, milé djtky, žel w skutku wšickni gsme hřjšnj, nedo- slatečnj, bjdnj lidé, kdykoli woláme k Marii: Pros

za nás hřjšné.4 . Co wpozdrawenj andělském následuge po

slowu hřjšné? Ano, woláme: Nynj, Maria, nynj pros za nás, pros za nás w každém okamženj ži- wota. Kdo zlidj gest tjm ugištěn, že nezablau- dj a nepadne? Bez čj pomoci žádny wdobrém prospjwati nemůže ? Čj milosti nám iistawicně

gest potřebj ? Koho tedy ustawičně prošiti má­me o smilowánj a o pomoc? Oč wolati máme k blahoslawené Marii panně? W prawdě, djtky, tau- žebně wolati máme, aby Maria bez přestán] u Bo­ha za nás orodowala, a ustawičně skrze Ijbeznau přjmluwu swau nám wygeduáwala přjzeň a mi­lost Božj.

5. Co se wám ale zdá, milé děti, w kterém okamženj žiwota nám obzwláštně milosti Božj a přjmluwy Marie panny gest potřebj ? Gak proto na konci pozdrawenj andělského kté welikomoc- né , dobrotiwé , swaté panně a matce woláme : Pros za nás iv hodinu sm rti naši. Byli-liby gste rádi w n eb i? Kde nicméně' wšiclcni gste rá­di? Každý člowěk setěšj na nebe, proto ale před- ce žádný rád odsud neodcházj. Gak gest kaž­dému, když si předslawuge, že gednau umře? Gaký obljčeg má smrt, wábný-li, čili strašliwý ? Zdali gest kdo tak srdnatým, by se gj nelekal? Hodina smrti, milé děti, hodina smrti welikátgest hodina. Gak člowěk zde přestal, tak tam z.ačj- ná ; gak zde umřel, tak tam gest žiw. Gakýmí: si tedy každý rozumný člowěk žádá býtipři sm r-ii swé? Bohatýrii-li ? Zdali m ocným a slowút- uým? Který člowěk wpokogi a w dobré naděgi zawřjti může oči swé ? Mnoho, děti, přemnoho, miobrž wšecko, wěčné blahoslawenstwj člowěka na tom záležj, by člowěk při smrti dobrau měl wůli, pobožný aumysl, a duši cele obrácenau k Bohu. Mnoho tratj člowěk při sm rti; tratjw še-

cky radosti wezdegšjho žiwota, tratj celý tento svět. Ale předce w.šecko rád může opustili, na- děge-li gest, že slastně,a blaze dokoná, a že skrze tmawau bránu smrti progde k světlu věčného ži­wota. P ovězte tedy geště gednau: W kterém čase žiwota neywjce potřebugeme pomoci a mi­losti Boži? Čj přjmluwa mezi swatými nám w hodině smrti neyvjce gest prospěšná ? Kdy tedy

Avolati máme, aby Maria obzvláštně u Boha za nás orodovala? Komu záležj na slastné, pokog- né, blahoslavené smrti, ten každý den z hlubo­kosti srdce v o l á : Maria, ty svata, blahoslave­ná matko, ty královno nebeská, pros za mnebj- dného, když se budu laučili stjmto sv ě te m ; oro- dug, přimlauvey se za mne a za všecky lidi w

hodinu smrti našj !“

Z á v ě r e k.

Co gsem v ám , djlky, dnes vykládal? K če­mu katoličtj kře slané tuto gádrnau, krásnau,sva~ tau modlitbu přidáwagj? Ivdy modlitbu luto ř j- kagj ? Modlete se gi pozorně, ro zvážlivě a s pra­v ý m srdce pohnutjm. íijkeyte pozdravenj an­dělské s andělskau vraucnostj a čistotau mysli, íijkeyte gi tak, aby ta neysvětěgšj panna a mat­ka laskavě 11a v ás hleděla snebe svého, a těšila v á s , pomáhala vám , prosila za v á s , a po smrti vašj v á s přivedla k Ježjši Kristu, synu svému do věčně trwagjcj, nevým luvné radosti.

7 . Trogj kázanj o síawu člowěka posm rli.

Od W á cl. W ilém a W áclaw jčk a.

(D o k o a ř, e 11 j . )

C. 0 prostřetlnjm stawu na wěěnosti, neboli o očistci.

S w a to a spasitedlné gest m yšlen] za m rtw e se modliti, aby od liíjch á byli zproštěni. 2. M ach. X I I , 4 6 .

Co člowek zde na zemi sege, to na onom budaucjm swětě žjti bude. Odcházegjt odsud li­dé očištěni ode wšj poskwrny duše, plni lásky k Bohu a bližnjmu; dosáhli! zde mrawnj dobroty a dokonalosti, gakau gen člowěk dosáhnauti mů­že , a což od nich koli dobrým práwem a swě- domjm žádáno býti mohlo, to w plné mjře w yko- uali. O těch a takowých nábožných a sprawe- dliwých lidech pewně wěřjm e, že po smrti swé zrovvna lcpožjwánj newyslowné radosti a blaže­nosti přicházegj. Přeblažený způsob žiwota g e- qich obecně nebem nazýwáme. Sprawedlivuý půgdau do ziwota ivéčnélio. (Mat. X X V , 4 6 .) — Odcházegj pak odtud i zlj, na neywyššjm stupni zpustl] a přewrhlj lidé, gešto zde ne podlé rozumu a přikázán] Božjcb, nýbrž podlé tělesných swých žádost] žiwi gsau, a pro zisk swůg a rozkoš swaui zaumysla, s dobrým a swětlým \vědom]m zle a nepráwě gednag], aniž se kdy w hřjšjch a nepra­vostech swých poznati, a k Bohu a geho swa- tým přikázanjm se obrátiti cht]ce. I ti k nowé-

mu životu po smrti přicházegj, a v šak k ž iv o - tu nevýslovně trapnému a nešíastnému. Přesmut­ný způsob žiwota gegich na věčnosti peklem na­zývám e. Bezioznj ■¡růgdau ale do trdpenj tvěcnéhu. (Mat. X X V , 46.)

Ubjragj se v ša k ale také odtud a umjragj lidé, kteřj toliko proslřednj zde dosáhli dokona­losti. Činili sice za žiwobytj swého dobré, ale často také hřešili, ne-li zúmysla as plným v ěd o- m jm , aspoň z nepozoru, unáhlen) a lidské křeh­kosti , a tudy buď mnohými geště wadami a ne­duhy duše poskvrněni gsau , aneb za hřjchyswé těžké, gichžto ginak upřjmě litovali a napraviti hleděli, dokonale zadost neučinili. Kam medle přicházegj duše ta k o v é , když se od těl svých odlaučily ? T y přicházegj do očistce , o němž my katoličtj křestané w ěřjm e, že gest prostřednj mjsto mezi nebem a peklem, čili třetj stav, a si­ce ta k o v ý , v němž zemřeij kratčj neb delšj čas gediné proto bolesti a trápenj snášegj, aby za hřj- chy s v é dokonale zadost učinili, od každé v a ­dy a poskvrny duše auplně se očistili, a naby- tjm přjslušné dokonalosti, bez kteréž odsud ode­šli, k požjwánj nebeského blahoslawenstvj se přihotovili. Ant gsme giž o blahoslavené, i o neštastué v ě č n o s t i , totiž o nebi a pekle mluvi­l i , vyšetřjm e dnes, čemuž cjrkew katolická o očistci učj. Učj totiž:

1) Že očistec gest, a2 ) že dušjm v něm trpjcjm, od nás zde

přebývagjcjch všeligakým nábožným způsobem může zpomáháno býti.

Takt se o tom sv á tý všeobecný snem T r i - dentský prohlásil; (Sess.YJ, C an .30 . Sess. X X V . Dccret. de Purgatorio,) a my se snadno přeswěd- čjine , gak důwodné a spasitelné i spolu utěšite- dlné toto učenj v jry gest. — O kýž milosrden­ství a lásku u všech přjtomných wzbudjm k mi­lým, drahým zemřelým, a vesměs ke všem v Pánu zesnulým!

L

Do nebe nepřigcle nic nečistého. (Z g e v . X X I, 2 7 .) A v šak gsau-li všickni ti, gešto od­sud se ubjragj mrauce, docela čisti ? Nepadá-li, gakž samo Pjsmo nasvědčuge, i syrau-edliivý ča­stokráte? (Přjsl. X X I V , 16.) Gsau to owšem gen pádové maličtj a skrownj, hřjchové všedn], toliko znepozoru, unáhlenj a lidské křehkosti p o - cházegjcj, gsau v šak předce uraženj Božj a trestu hodné přestaupenj sw. přikázanj geho. Mimo to nebývá kagjcjm s hřjcheni a věčným trestem spolu všecken trest časný odpuštěn, ani i po do­sáhlém’ v svátosti pokání ospravedlněn] božské spravedlnosti zadost učinili nrasj. I mohaut te­dy umřjti lidé, gakož i umjragj, gešto mnohými geště vadami a křehkostmi čili hřjchy všednjmi

(<

poskwrněni gsau, anebo za hřjchy swé těžké, W nichž se sice poznali a ge oprawiti snažně hledě­li, dokonale zadost neučinili, a newytrpěli zde trestá pro ně zaslaužených. Kaiiiž medle rnagj ti a takowj po smrti se dostali? K dosaženj nebe, k neydokonalegšjmu spogenj se s neyswětěgšjm a neyčistšjm Bohem negsau geště dosti dobi j a do- konalj, ku wěčnému ale zatracenj negsau dosti zlj a přewrhlj. I kamž se magj dostali ? Kdyby -uch Bůh wěčně trestal, aneb snad do společen- stwj naprosto čistých a blahoslawených duchů při- gjmal, nezdálby se dokonale sprawedliwým býti. Eyhle, kterak giž sám rozum tušj a nahljžj, žena wěčnosti staw prosliednj býti musj, kde lidé s nedostatečnými ctnostmi a w mnohých gestě wa- dách a křehkostech odlud odcházegjcj spasitedlné kázni se podrobugj, by nj gako zlato ohněm oči­štěni, odewšech wad a poskwrn duše gako trusek zbaweui, a nabytjm potřebné dokonalosti kpožj- wánj wěčilého blahoslawenstwj, k patřenj na B o­ha twářj w tw ář schopni učiněni byli. T o gme- nugeme o čistec, staw na wěčnosti očisíugjcj. 0 němžto pak giž w starém zákoně a sice w druhé knize Machabegské , kteraužto dle neomylného rozhodnut] cjrkwe swaté také za kanonickau pokládáme, nezapjratedlné swědectwj nalezame.

Neb čteme tam :Judas Machabeus, wůdce Israelských, wětšj

geště skrze swau boliabognost, nežli skrze swau udatnost, poraziw wogska Idumegských, přišel

o stavrn eiowěka po sm rti. 5 7 73

druhého dne po dobytém v j tě z s tv j , aby těla svých v b o g i poražených sebral a slušně pocho­val. Ale gak veliké bylo geho uleknuti , když pod sukněmi geduoho každého z těch zabitých nalezli modlám posvěcené v ě c i , které u Jamuie ukořistili. Judas poznal v tom sp raved livý saud Božj, genž tuto zapovězenau laupež smrtj těch zabitých potrestal. Medle což učinil? Wěděl si­ce, že vjtězům právem válečnýtn dovoleno, statky poražených sobě p řiv lastn it! , věděl ale také, že Hospodin v zákonu svém, zapověděl ně­co z toho podrželi, čehož při modloslužbě bylo užjwáno ; i pochopil ledy, že zemřel) hřešili, tu­šil ale spolu, že hřjch gegich nevědomostj, uná- hlenjm a wogenskau prudkost]', pakli ne vym lu­v ili aspoň uskrovnili lz e ; — nepochyboval ni­koli, žegich Bůh časnau smrtj potrestal, byl ale na rozpacjch, zdaliž trest tento dostatečný gest, a zdaž geště na onom světě něco trpěli nemu- segj. W těch okolíčnostech v z a l útočiště ku prostředkům, kteréž mu nábožeastvj na ruku da­lo, k modlitbě a oběti, f fš ick u i , dj Pjsmo, k modlitbě se obrdtitvSe, prosili , aby io pro- iv iněnj, kteréž se stalo , w zapomenut j dáno, shlazeno bylo. Judas pak způsobil spoléčnau zbjrku; každý dával ochotně a hogně, tak že dvanácte iisjc drachem střjbra bylo sebráno. Těch. poslal Judas do Jerusalema kněžjm, aby za' liřj- chy -mrtvých obětovali oběti, Bohabogoý hrdi­na pronesl tjm vjru svau v nesmrtedíuost duše

Časopis p, K a to l. D u ch. V . 4 . 7

a budaucj wzkřjženj tě la , a dokázal, že pewnS za to měl, že poražen') nikoli w hněwu, nýbrž w milosti Božj zesnuli, a že gim wýborná od­měna odložena gest. Toto myslenj bylo spasi- tedlné. I modlili se tedy za m rtw é, obětowali za n ě , aby od h řjch ů , a následowně od treslů

byli zproštěni. (2. Mach. X I I , 3 8 — 46.)Zde poznamenati slušj , že sice nelcatoljei

tuto knihu mezi apogryfa počjtagj, nicméně wjry historické gj nikoli upjrati nemohau ; — že knjže Machabegslcé, Judas, kněz b y l , a pro swaumau- drost a swatost žiwota w podezřenj w zatbýti ne- m u ž, galcoby nowé powěrečné smeyšlenj u lidu Božjho byl uwésti chtěl; — a že toho nábožné­ho ob yčege, u židů až podnes trw agjcjho, za mrtwé se modliti, ani Kristus, ani gehoapošto­lé nikdý netupili a nezawrhli. Mnohem wjce učj sám Spasitel wýslowně, že hřjchowé gsau, ge­sto ani zde, ani na wěcnosti se neodpauštěgj, řk a : Kdož proti Synu Člowěka hřeSj, odpu­štěno m u bude; kdo ale proti Duchu swatemu h ř e š j , tomu ani n a tom a n i na onom swětě odpuštěno nebude. (Mat. X X I I , 12. 32 .) To by ale s prawdau řečeno nebylo, pjše sw. Augustin, kdyby hřjchowé n e b y li , gešto neli iv tomto , předce. w budauejm ziwotě odpuštěni býtva- gj ; a dokládá : T jm tedy dáno nám neomylné swědectwj o ocistci. (L . X X I . de Civit. Dei c. 24. n. 2.) Něco podobného napsal apoštol sw. Petr w slowjch tě ch to : K ristus se odebral k

duchům vv žaláři, a hlásal gim . (III, 19 .) Pak­li Kristus k zemřelým přišel, k zemřelým w těž­kém žaláři přebýwagjcjm , a sice proto , aby gim učenj swé swaté zwěstowal, následowně ze­mřel) časným trestům podrobeni, a k poznánj praw- dy a k náprawé přiwedeni býti mohau. I z t o ­ho, co apoštol národů sw. Pawel k Filipenským pjše : VF~e gm én u Ježjše klekati má každé, ko­leno nebeských a zemských i -podzemských *)

(II, 10.) na očistec zawjrati můžeme. Nebo ti zde gmenowanj podzemštj nemohau wšickni wů- bec zem řelj, nýbrž gen určitá třjda gich býti, totiž nikoli blahoslawenj w nebi, neb ti náleže- g jk nebeským, nikoli zatracenj w p ek le , neb těch by nebyl apoštol se zemskými a nebeskými \v gedno společenstwj skrze společný sw atýsw a- zck uctěuj Ježjše Krista spogil, kteréžto uctěnj dobrowolné, ne pak wynucené poznánj wznešené hodnosti Ježjšowy býti má. T i podzemštj gsau tedy takowj zemřelj, kteřj wlastnj, od pekla a nebe rozdjlnau řjši mrtwých činj, kteřj w Ježj­še wěřj a ho ctj , a čjinže se zemskými a nebe­skými obywateli w spolku stogj. Gegich gm éno: Podzemštj,zdá te toliko překážku gegich wýle- ta k nebeské gasnosti wyznamenáwati.

Poradjme-li se dále swjrau starobylého lcře- síanstwj , tedy učenj našeho o očistci půwod žádný giný leč apoštolský nenalezneme. Ze wšak

*) y.cizctyQvvuúv.* *

přináležegjcj swědectwj sw. otců a cjrkewnjch spi- sowatelů uwésti na mjstě swém bude, ty gen zde gmenowitě připomenu, kteřjžto o očistci wýslowně mluwj, g a k o u p ř. K ljm ent A lexandrinsky, (Sir, Y lf , c. 6. 10. 12. VI, c. 14.) Origencs, (In Jerem. XVI,C. 5.) sw. Basilius, (In Jsai. c. V l e t I X . ) sw. Řclioř Nazianský, (Orat. 39 .) sw. Řehoř Nysseský, (Orat. de mortuis) sw. Cyprian, (Ep. 52.) sw. Au­gustin (de Civit. Dei X X I , c. 13 a 2 6 .) a ginj.

I kdožby mohl geště pochybowati, že na wěčnosti krom nebe a pekla geště něco prostřed­ního gest, — staw očištugjcj, polepšugjcj aoslech-

Juiljcj pro wšecky ty, kteřj takowého gestě oči- štowánj a polepšen] potřeb} magj ? Kdožby mohlo tom pochybowati, zwláště powažj-li, gak ute~ šitedlné toto učenj wjry gest? Nebo kdyby bylo nebe toliko a peklo, nemohli bychom se nikdy spokogiti, gsauce sobě tolikerých wad a křehkost] swědomi. Kdyby nebyl očistec, welice bychom se smrti lekali musili, nestogjme-li na wrchu mrawnj dokonalosti, gestobychom, nemohauce se dostali do nebe, do pekla se dostali musili. Mno- hýby dokonce žádné pokogné chwjle neměl, a vr zaufalstwj by upadl. Bolestná smrt milých našich daleko bolestněgš] a trudněgšj by nám byla, kdy­bychom wěřili měli, že nebywše pro wady a křeh­kosti swé do nebe přigati, do pekla se doslali. A pročež i mnozj z těch, gešto nám u wjře odporu- gj, znekatoljků neyuČeuěgšj, prawdau gsauce pu­

zeni, wjru naši w očistee wyznali. Gednoho z - nich nwésli dosti buď.

Gakaž pozděgi zralé owtíce m éně sladko­sti a lahodnosti do sebe m á ; tak masj m éně dobrý clotvěk zpět zástati. VVxdy i má on ge­mě tak mnoho trpkého a hořkého do sebe; ge- ště tak mnoho, coí očištěno, zlepšeno a zdoko­naleno býti musj. Gak brzy aneb gak pozdě toto geho očištěnj, ašlechtěnj, zlepšenj a zdo­konalenj se stane, tak brzy aneb tak pozdě •naze on skrze zásluhy Krista Ježjše ivěčného ' blahoslat/uenstwj a účas ten- býti. *)

Kteraký ale ostatně wlastnj staw došj w o - cistci gesl, zgeweno nám nenj; a pročež se také wučenj tom wšeho zlého užjwánj a wšj powěry vvystřjheyme. Toliko určitě wjme, že duše o - čislcowé 11a čas zbaweny gsau wěčného blahosla- wenstwj a tresly snášegj za hřjchy swé; — že le­dy způsob žiwota gegich welmi‘trapný‘a bolest­ný gest; — že staw tento gegich hned po smrti začjná, ale wíČne netrwá, nýbrž delšj neb kralšj čas podlé mjry gegich prowinenj, za které zadost učinili musegj; — a cjl toho wšeho gest doku zanj, doljčenj božské sprawedlnosti, očistíuj dus], gegich zdokonalen) a upewněnj w dobrém. m )

* ) W iz F t . W illi. T ischers psych. Predigten IV . sir. 3 7 w L íp - sku 1 7 9 8 .

+) Pam ěti hoduo gest , Co o stawu dusj w očistci p jse swatý František S a le s k ý :

T oí prwnj částka učeiij katolického o očist­ci. Druhá geho částka gest: že trpjcjm dušjm w očistci, s kterýmiž geště pořád wspolečnosti

„R ozg jm án j očistce nem ěloby n á s ' pauze bázu j, ale i po- těšenjm naplniti . . . P ravd a gest, očistec gest tak bolest­ný , že se žádné trápenj na sv ě tě k němu p řiro v n a li nemů­že ; předce ale také gisto gest, že na tom to sw ětě žádná spo- kogenost nalezena býti nemůže, která by se s,onau, giz duše w očistci v n itř c jlě g j, m ěřiti m o h la ; nebo gsau w usta- v ičn é m spogenj s B ohem , — - podrobugj se zcela •wuliBožj, aneb lépe řečeno, v ů le gegich proměněna gest v bozskau; ony nem ohau n ic giného si p řjti a žádali, než co B ů h <;hce, tak, že kdyby hned nebe před nim i o tev řen o b y lo , předceby

■*raděgi do propasti swó se uw rhly, než aby s p oskvrnam i na nich geště vrězjcjm i před neycistšjm okem B ozjm se okázaly , — očišťow ánj gegich s tá v á se d o b ro v o ln ě a z lásky , sse se to N eyvyššjm u tak l jb j ; — právvě proto chtěgj tak dlauho v o č istci zůstati, dokud w ůle B o ž j w tom g e s t ; — ue moli au sice h řešili, nem agj p ij činy k netrpěli v o s t i neb gine nedoko­nalosti ; — m ilugj B oha nadew šecko , v j c než sebe samy, dokoualau, cislau, zcela nezisknau lásk án ; — docházegj we- likého potěšeu j od sw. A n d ě lů ; — gsau v ěcn éh o blahosla- w enstw j sv é h o gisti, a gegich naděge gest tak o v á , že zkla- máua býti nemůže ; budiž i trpkost b o le s lj gegich gak chce prudká, p o ž jv a g j předce p ř ito m blaženého p o k o g e ; když gest očistec v zh led em 11a b o lesti gako peklo, tedy gest také rágem pro tu sladkost, genž láskau vr srdce gegich v y ­lita gest, nebo láska gest siluěgšj nad smrt, a m ocněgšj nad p ek lo .“ Na to dokládá sw. František : ,,Když. se to te­dy s očistcem tak nacházj, m oh lb y někdo ř jc i, proč se mame nad trp jejm i dušemi sm ilow ati, a gim ku p om oci přisp jw atí? y í odpowjdá: ,,P řje in a gest, že při v š e c h sv ý c h předno­stech přehrozná muka suásegj, a uasj autrpnosti v p r a v d ě za- sluhugj. Nad to gsau, gak dlauho se v o čistci zdrzugj, od s lá v y nebeské odlaučeny.“ I zaivjru : ,,O b ě přjčiny magj nás pohnauti, hychom gim neyrychlegi ku p om oci přispěli, a 1.0 se může státi modlitbau, -postem, almužnami, rozlič­ným i dobrými skutky , zívlášte pak obeiowunjm mše swaté.ei Duch sw . Františka Saleského X V I . d jl, 9 . kap. od .f. P . Kámusa, biskupa B ellayskéh o.

•'sine, modlitbau a giuými dobrými skutky, zwlá- atě obětj mše swaté pomoci můžeme.

II.

Bůh w elj , abychom zde na zemi gedni dru­hým wšemi způsoby pomáhali. Nebo tiňlowánj bližnjho gest prwnj a hlawnj přikázanj, od ně­ho samélio nám dané. Zdaliž nám ale Bůh ži- wých toliko milowati přikázal, a ne také zemře­lých? Zdaž nám oznámil, že na dobré.žiwýcli toliko mysliti máme, a ne také na dobré těch, genž na wěčnost se odebrali ? Odstupiž ; wždyt láska, gakž apoštol učj , nikdý neivypatlá, ne- wymjrá (1. Kor. X III , 8 . ) , t. mezj netrp], nýbrži přes hroby sahá, a až na onen swét proniká. A takt gest w skutku a prawdě. Anebo mohli- iiby u př. milowat přestati manželé swych ze~ mřelých manželů, děti. swých zemřelých rodičů, rodiče swých zemřelých d ětj , b ra tř j , sestry a přátelé swých zemřelých bratřj, sester a přátel? Mobli-liby kdy přestali gich milowati, a na do­

bré gegich mysliti?Manželko! mohlaliby láska twá wypadnauli

k twéniu zemřelému manželi, gešto , pokud žiw b y l, s tebau w osudu twém zdělowal se upřjmně, w neštěstj tě painatowal , těšil , o nebezpečen- stwj učil a střehl, w twém pak štěstj radowal se s tebau? — Djtě ! mohla-liby láska twá wymřjli k nebožce twé m atce, k nebožtjku otci .r k matce, kteráž tě pod srdcem swým nosila, zprsau

swých krm ila, \v tolikerém nebezpečenstwj ži- wota tebe opatrowala, a při w.šj pro tebe pod­niknuté péči a práci w nocecli bezesných k srd ­ci winula, Ijbala telje, miláčka swého ? — k ne­božtíku o t c i , kterýžto o te b e , o twé wyživrenj, wychowánj a budaucj we swětě zaopatřen) starage se pracowal w potu swé t w á ř i , a štěstj tw éob - meyšlel we dne i w noci? — R odičow é! mohli- libyste přestati milowati těch, gešto gsau krew z wašj krw e, a tělo z wašeho těla, zemřelých swých d ětj , pro něž gste u hrobů trpkých slzj cedili, a pokudž žiwy b y ly , těžkých pracj pod­nikali, tolikerých starost] poměli a tolikerých ne­

snaž] wystáli ? — B ra tr j , sestry, přátelé a přj- buznj, mohli-libyste přestati milowati těch, s nimižřo tak auzkými a autlými swazky krwe a přátehtw) spogeni g s te , zemřelých bratřj, sester, přátel a příbuzných ?

Ale medle, kterak milým, drahým zem ře­lým powinnau swau lásku wygewili a oswědčiti máme? Pobožnými přjmluwanii, mešnj o.bětj,al­mužna« a každým giným dobrým skutkem. O, wždyt gest dobrému srdci i pauhé modlen] za ty* které mu smrt odgala, on pak nerad ztratil, pra­menem sladké útěchy. Že ale modlitba , mše sw atá , p ů s t , almužna a wšecky giné milosrdné a dobré skutky netoliko nám samým, ale také giným , nýbrž i zemřelým prospjwagj, i z pjsma swatého , i z austného podání apoštolského a z ustawičného obyčege cjrkwe" katolické poznáwá-

o staw u člowĚka po sm ili. - 5 8 5

me. Slyšeli gsme giž, že statečný Judas Macha- begský sebraw welikau zbjrku střjbra poslal do lerusaléma , aby obětowána byla obět za hřjchy zemřelých, t. w očistci přebýwagjcjch, s tjna doloženjm , že swaté a spasit edlné gest mysle­li j za m rtw é se m o d lit i , aby ud hřjchů byli zproštěni. (2. Mach. XII, 4 2 — 46.) Powažme dále, že w spisech nowého zákona obogj swět, přj- tomný a budaucj, totiž žiwj a mrtwj w Kristu wespolek spogenj se předstawugj, a gen gednu welikau cjrkew čin j; (Ef. 1 ,2 1 — 23. Filip. II, 10.)

- powažme, že Kristus mezi ginýrn modliti se w elj: F řig ď n á m králowstwj twé, (Mat. VI, 10.) kdež králowstwj Božj w neyobšjrněgšjm smyslu gakožto milostné zřjzenj Božj k našemu spasen] zde , a jakožto wěčné blahoslawenstwj onde wzato a rozum jno, a geho tedy přigetj na w še- cky potaženo býti musj, gešto tolio i onoho schopni gsau; — powažme, že o modlitbách ž i- wých za žiwé tak často a důkladně zmjnka se činj; apoštolé zagisté modlili se za wěřjcj, a n a - pomjnali gich , by za ně i za sebe wespolek se modlili (Kol. I , . 3 . IV, 3. líjm. X V , 30. Efez. VI, 19. 1. Tess. V, 25 . Žid. X II , 18: Jak. V, 16. a j;.) : i cožby se m oca aučiuliwost modlitby to ­liko na t y , kteřj w těle obyw agj, a ne také na zemřelé wztahowati měla ? — Powažme, že apo­štol Pawel za dobré přátel swých na onom swětě se modlil: Deyž m ilosrdenstw j Pán domu One-

ziforo ivu , — deyž gemu Pán na lezti milosrden- s iw j w den onen. (2. Tinl. I, 16. 18.) K. tomu přicházj, že za časů apoštolských, ačkoli z blud­ného domněnj, žiwj za mrtwé křti ti se dáwali (1. Kor. XV, 29.), a což giž tehdáž panugjcj wj- ru dolcazuge, zemřelým dobrými skutky ku po ­moci přispjwali.

Z té také přjciny w cjrkwi swaté giž za uey- staršjch časů w obyčegi býwalo, za mrtwé sem o- dliti, mši sw. obětowati, žalmy zpjwati, almužny dáwati, weyročnj dny slawiti.

Tertulian, který brzy po apošloljch w dru­hém stoletj žiw byl, pjše : M y tvzdcíwáme kaž­doročně w gedeti den oběti za m r tw é , a ou inluwj o tom gakožto o obyčegi na dědičném u- čenj založeném, zwykem stwrzeném, a wjrau za- chowaném. De cor. mil. c. III. c. IV. cfr. L. de monoü. c. X. etc. Exhort. c . l l . — Tolikéž swěd-o ^

čj a wyznáwá sw. Cyprian biskup Iíartaginensky z tře tjho stoletj, a odwoláwá se kpotwrzenj učenj toho na smyšlen] a ustauowenj starých biskupů. Ep. LXVI. ad Cler. et pop. — Sw. Cirill biskup Jerusalémský w čtwrtém stoletj dáwal přjstogjcjm w ěřjcjmtoto naučenj: Nlodljwám e se za wSečky mezi nám i tv Pánu zesnulé, a máme -pewně za to, ze těm ku pomoci přispěge, za něž se mo­dlitba děge, a že ona sw a tá a w á žn o s t přika- zugjcj obě i před n á m i gest. Cat. myst. IV. Sw. Jan Zlatoústý, patriarcha Konstantinopolitánský,

který rowněž w čtwrtém stoletj žiw byl, p r a w i l : ]\íe bez weliké. přjčiriy bylo ocl apoštolu nař j- zeno, aby při slaweuj tagem stw j s w . n a m r t - ivé se pamatowalo. Wedelvt, že se g im t jm ivelice přispěge. (Ilom. XLII. in I. Cor.) Swatý Ambrož, arcibiskup Mediolánsltý w čtwrtém sto- lclj, těšj přjtele swého Faustina nad citedlnau ztrátau sestry gelio následugjcjmi slowy: M á m za to, žébychom ixemeli pro n i plakati, alera- degi se modliti . Ep. 2. ad Faustin. •— Swaty Augustin , biskup H ipponezský, který \v čtwrtém a pátém stoletj žiw byl, pjse: Nenj pochybnosti, že mrtwj skrze oběti cjrkwe swaté, mšj swatau a almužnami, které se za gegich duse konagj, po­moci dosáhnau, aby Bůh milosrdněgi sn im i na­kládal, než hřjchowé gegich zaslaužili; neb toto nám Otcowé zanechali, a weškera cjrkew to za- chowáwá, abychom za ty, kteřj w společnosti tě ­la a krwe Iíristowy zemřeli, na ně w pa tř jc jm m j- sté pamětliwi gsauce, modlitby konali, a i to, že se obět za ně wykoná, oznámili. Serm. X XX II, c. 2. A pročež neměla také sw. Bionika, gelio matka, zkrátka před smrtj žádnau důtkliwěgšj prosbu, gako aby se na ni p ř i oltáři pamatowalo, a sw. Angustin toto o nj wyprawugjcj, poraučj gi kněžjm w modlitbu a w obě t mše swaté. Protož pak také konečně katolická cjrkew každoročně tak nazwaný den dušiček, t. každoročnj památku zemřelých, gichž duše geště w očistci trpěgj,;swětj.

Eyhle, lot učen] sw. katolické c]rkwe o tře - tjm na wěčnosti' mjste, čili prostřednjm stawu mezi nebem a peklem. I gest tedy očistec, a my můžeme dušjm w n ím trp jc jm , s kterýmiž pořád w společnosti stogjme, modlitbau a každým giným dobrým skutkem, zwláště pak obětowánjm mšj sw. pomocni býti.

Nuže tedy, buďme tak žiwi, abychom geduau netoliko peklu; ale i očistci ušli. Warngme se b e - dliwě i neymenšjho hřjchu , a spokánjm neod- ldádeyme. Budiž to pak také naše sw, powinuost za mrtwé se modlili, aby propuštěn] a od trestu hřjchů wyswobozeuj lc patřen] na Boha dostali sc mohli. Modleme se Často a důwěrně za wšecky w Pánu zesnulé, — zwláště pak za ty, za něž p ře - dewšjm modlili se powinni gsme.

Synowé ! dcery ! slyšte, což wám skrze mne wzkazugj w Pánu zesnul] wašj rodičowé. D ě t i ! pomněte, w ed ro iz im u nesli gsme skrze wás ; žá­dná práce nebyla nám břemenná, žádné uebezpe- čenstwj weliké a těžké, abychom wás učinili slast­nými. W y giž sbjráte a požjwáte owoce našeho potu, našj péče a práce, wy sc gako masem na- šjmsytjle (Job. XIX, 22.) : a wšaknás bez pomo­ci w mukách očistcowých zauecháwáte, o naše wykaupen] nic nedbagjce! Ach, gaka to u kru t­nost! wolá sw. Augustin.

Ale také wás, wy ostatnj wšickni, gesto gsle se od nás na wěcnost odebrali, — was wšecky,

kteřj s námi spogeni býti chcete, wáže swazelc swaté lásky. My wás, ac wás oko naše nikdy ne- wjdalo, za swé uznáwáme, a wás přestat milowa- ¡i nemůžeme. A tak přinášjme za wás za wšecky, za wás, drazj rodiče, milj manželé, děti, bratřj, sestry a p řá te lé , a za wás, wy zemřelj wšickni, swé společné modlitby, přjmluwy, prosby, oběti společnému Otci wnebesjch.

Odpočjweyte sladce, u wěčném pokogi ! — O Bože, Otčel gešto wswětle nepřistupitedlném přebýwáš, smilug se nad dobrými dušemi očist- cowými, a saučastni ge swého swětla. Radost nebeská občerstwiž g e ! Amen.

7. Proč má duchovny, na české osadě usfa- nowený, uměti dobře česky ; a m á-li také něco

wěděti o české literatuře?

L i s t

k b r a t r a , k te rý se k s ta w u duch o w n jm u ub jrá .

O d J. W . K am arýta .

Tolg Ttd.oi yéyova, %a nuvxoc.I. K c q . 9, 22.

Bl i l owan ý bratře!

Téšj mne weltni, že nynj tak bedliwě na slo- wa našeho prostého lidu pozor dáwáš , a mnohé sleycháwáš, gak mi pjšeš, o kterých dosud gsi se dom njwal, žeby nowě twořeny byly. Abys pak gednau docela škodliwý onen předsudek odložil, galcoby nowěgšj spisowateloAvé Češtj přjliš zhusta z brusu nowá twořili slowa, a gakoby w še , co mnohým w gazyku našem nepowědomé, z ruské­ho a polského weň mjchali — posjlám tobě Sta­robylá Sk ládan ie , i s našjm klenotem, Rukopi­sem K ralodw orským . Z těchto se přeswědčjš, že giž před kolika sty lety w gazyku našem pře­mnoho bylo slow, w dobrém každému Cechu o- byčegi, gež za našeho času mnozj za nowé nebo za ginoslowanské omylně udáwagj. W jcegasno- sti w tom a w podobných o gazyku a literatuře našj pochybných domněnkách dá tobě wýtečný spisek: „Beleuchtung der Streitfrage über die

Böhmische Ortographiecc . . . von J. Jiing- m ann, gegž bez pochyby 5 Hankowau m lu w n i- cj poštáu předeslán gsi obdržel.

Milý bratře! nynj teprw ze srdce milým bra­trem tebe gmenugi, an se stakau bedliwostj o ce- skau řeč přičiňugeš. Get to řeč twé matky, tw é- ho otce, twých bratřj, twé wlasti. Get to n ey - dražšj klenot, gegž národ na swětě má. W gazy- ku geho gsau duše a srdce geho schowány. Ga- zykem gemu wlástnjm genom národ poznati, p o - chopiti a naň dále štastněgi aučinkowati lze, — Zwláště pak to b ě , an k stawu duchownjmu p ř i— stupugeš, zewrubná gazyka materského známost uewyhnutelně gest potřebná. I tedy swatá po~ winnost k tomu tě w áže , aby o to bedliwě se přičinil, ba tjm bedliwěgi se přičiniti musjš, ani \v žádné škole o mluwnici a o literatuře české ani zmjnka se nestala , a během dwanácti Skol, kde genom německy m luw eno, německy studowáno, německy pracowáno w liternjm — takořka gazyku apowaze národu swého bez winy twé gsi se odcizil.

Kněz mimo žiwý přiklad , gediné w ý - mluwnostj na lid aučinkuge. Hanba tedy , gestli duchownj gazyk ten w auplné moci swé a na sna- du nemá, gjmž při tolika přjležitostech auřad geho mluwiti welj. Také málo by mu byla plat­ná wšecka učenost, wšecky wědomosti z němči­ny, z latiny a z giných gazyků nashromážděné, kdyby gich k prospěchu duchownjmu swýcliswě- řenců nakládati , a s nimi zdělowati neuměl,

což bez gazyka materského nikoliw možno nenj. A lulyby tjm se ohražowal, že dosti s lidem ho- wořiti u m j, špatná ohrada. Nebude! mu wždy- c k y mluwiti p ro s té , a gen o kalechismu. A bu­diž, vřždyí i naše prostá mluwa swého zwláštnj- ho půwodnjho ducha m á , a kdo tjm přjmym duchem k národu nemluwj, toho gazyk wždy bu­de gaksi přjkrý, newhodný, a nerad se poslauchá.

Na kazatelně wšak giž wytřeněgšjho i wzne- šeněgšjho gazyka se požaduge, a wšeliké rozma­nitosti řečnické šetřiti den ode dne wjce gest tře­ba , an -wšecko k wyššjmu stupni wzdělaliosti se powynáš). Gsa ua kazatelně, giž maš swellymi, lidu powédomými slowy poučow ati; giž předsud­ky škodliwé a póvvěru poráželi; giž pro tw éw y - řknutj z rozum u, z děg iny , z přjrody důwody uwáděti; giž wšemi řečnickými pohnutkami wy- staupxti, aby s. srdce tam nak lon il, kde i ozum ge mjti žádá ; giž potěchu ze srdce swého w srd­ce posluchačů nenuceně gakoby přeljwati. Ne- uednau horliwost okamžitá nulj, 'aby gako prali­dem plynula řep twá. Hle, gaké bohatosti, gaké rozmanitosti, gaké obratnosti gazyka tobě zapo- t ř e b j ! T o t poznáwáš, žeby přjliš pozdě bylo, kdyby to teprwa před kázaňjm ze slownjku a ze wšech kautů shledáwati chtěl. Gaké to bjdné hudlařenj, když se kázanj gako nádennickau pra- cj dohromady stlanká, když mnohému sw é d u - chownj přednášenj Českým gazykem napsali ne­

možno , aby dí jwe nSmecky nemyslil, aby na gednom koleně gram matiku a na druhém slownjk nedržel, aby následowně mjsto řečnických figur germanismy a barbarismy swau slawnau řeč ne- wyšperkowal. A při tom gaké hmožděnj a p o ­cen], chce-li gen trochu něco snesitelného stlauci bez plagiatu. Gak se potom s chutj má praco- wati ? Nenj diwu, že řečnjk ten giž teyden před kázanjm kazatelny gako mučjrny se bogj. A kde se má wzjti libá nenucenost, srdečnost, h o r - liwost a žádaný auoiuek z předuášenj ? Když to přednášj, s gakým nepřirozeným hlasu měněnjm, s gakau widitelnau b ázu j; s gakým auzkostným lapánj m každého toho nuzně wy hledaného slowa gako tonaucj bjdák se chy tá , a kdyby mu n ě ­které wypadlo , běda — giné na snadu nemá — tu s gednjm neštastným slowem wypadne buď celá ře č , anebo pan hlasatel dostawuge až do Amen wěž babylonskau, poslauchaČe mjsto ohně poljwá mrazem, a pohne ge — leda z kostela.

Litovvalbych t ě , a stydělbych se za tebe, milý b ra tře , kdyby w tomto wznešeném a ney- pěkněgšjm auřadu našeho stawu tak prtačitiměl. Tutby owšem nesměl se nad tjm horšili , wida, gak p ř i pjsni:„O tče náš milý pane“ před tvvýma očima wzdělaněgšj poslauchačů částka z kostela se ubjrá, a ostatnj gen tak leda že postogj, aby mohli hospodářům ř j c i , že slyšeli kázán j. Arci mnohý tu se umýwá kalnaů. w odau , a řekne : li­du sprostému, z gakowéhož na wět.šjm djle gest

Časopis p . Kato!. Duch. V . 4 . 8

mé auditorium , wzdělaněgi mluwitinelze. Ano, kdo neumj , tomut nelze. Zde žádaná wzdělanost geště nenj přepiatost. ' Měloby se pow ážil i , že giž i w Cechách se rozednjwá; giž našim vesn i­čanům ani duchownj pokrm nechutná, gestli se gim na dřewěné a nečisté mjse podáwá. Wždyt negen w městech a městečkách, i po wesnicjch teď wjce než Rybrcol a Meluzjna se čjtá, a mno­hý, gegžby dle haleny za sprostáka powažowal, sprosté twé řeči k těm přirow náw á, které doma čjtáwá, anebo ginde poslaucháwá ; i byt newě- děl dle prawidel sudebnjch, gak to ypygadřiti w čem chybugeš , geho zdrawý rozum a gádrný gemu přirozený gazyk dobře mu powj, čeho twé pšenici se nedostáwá. •— Zpomeň si, bratře, na kazate le , kteréhož v T . nedáwno gsme poslau- ch a l i , gak m arném u nadáwal rozm anitých , u něhož m a rn o tra tn o s t a prostopášnost , skrau- šenost a pobožnost, oplzlost a nestřjclmost, sm yslnost a po zo rn o s t, ro z trž ito s t a ro zp tý - lenost a m. g. gsau synonyma. I proti neypr- wuěgšjm české mluwnice prawidlům se p rohře- šowal až uši nás bolely. Geliž pak, se co diwiti, že w čas kázanj mnoho lidu p řed kostelem stálo, a druzj z 'kázanj gdayce stěžowali s o b ě , škoda, prý, že mu vršecko dobře rozuměli nemůžeme. Proto takowý hlasatel třeba neypékněgšj, ale špatně vyygádřenau a přednešenau prawdau tolik prospjwá, co onen německý lékař, genž chura-

wému Čechowi radil mjsto pařeniny by linow é__pařeninu zelnau. . .

Gakožto učiteli náboženstwj bude tobě také swěřena ško la; k dobrému auřadu tohoto zastá- wánj, tak gako kazatelowi, gazyka českého třeba newyhnutelně, Bytby to hlawnj škola byla na osadě české, w kteréby se, bohužel, i nábožen- stvvj německy mělo přednášeti — přece, máge swědomj a znage swatau powinnost s w a u , p ř i— činjš se , aby české djtky neydřjwé dohře we swém gazyku tomu rozum ěli, co ubožátka gako pnpauškowé odřjkáwati m ag j; ginakby nesel se­meno slowa božjho 1 1a dobrau p ů d u , ale na ská­lu. Wjm to d le sebe , žebych wprwnjph záldad- njch školách na gymnasium špatně byl rozuměl, co gest náboženstwj, kdyby nám p. Katecheta na německá slowa české wýznamy nebyl diktowal.

T y wšak práwem se těšjš na školu národnj. \\ tomto auřadu nebudeš 1 1a wlas powinnosti svvé dle toho odměřowati, co gen předepsáno. Gáí znám twé srdce a twé smeyšlenj, že cokoliw dobrého činiti můžeš bližnjmu a we škole djtětř tobě swěřeném u, za swau powinnost uzuáwáš. Nebudeš tedy přestáwati na tom , aby gen kate­chismus wyswětlil a djtkám leda do paměti vynu­til. Ale wšak giž při wyswětlowánj slow mno­hých co činiti, aby čistau , určitau a swětlau ř e - čj mluwil, by takowými nemotornými synonymi, gako onen kazatel, neprohazowal , a wýkladu swému mjsto swětla tmy nepřidáwal a na pjsku

nestawěl. Horliwý katecheta neb duchownj, ga­kožto učitel náboženstwj, nebude toliko wypra- w o w a ti , w kolika dnech a gak Bůh swět stwo- ř i l , anebo nepřestane na tom , když wšeohecně wěcj několik wyčte , a doložj : „Wšecko to dohromady, milé d j tk y , gmenugeme swět.u On sw-ým učencům, podlé gegich schopnosti, dá na- hljdnauti w samo tworstwo , w powrchnost i wnitřnost země, w řjši žiwočichů, rostlin, prey- štěnin, k o w ů ; pozorný ge učinj na užitek a ua nesčjslná dobra , která pro člowěka z nich gdau ; gakých zwjřat a plodin, w kterých zemjch, a gacj lidé, a k čemu gich užjwagj. I kam aut- lý učenců rozum dostačj, powznese geg do wý- sosti, k blahoděgnému, ožiwugjcjmu slunci, k hwězdám a t. d. A gaké přjrodoskum teprw w ý- tečuosti a rozmanitosti před námi rozw inuge! Z takowéhoto wyučowánj teprw poznagj swét a p ř j- rodu krásnau ; tu teprw obdiwowati budau wTše- mohaucjho, neydobroliwěgšjho, neymaudřegsjho, wšude aučinkugjcjho stwořitele a zachowatele.— T ak u př. k zamezenj a odstraněnj záhubných powěr a bludů nebude dos ti , genom prwnj p ř i— kázanj z desatera se žáky p rog jt i : zde k tomu whodné ponaučenj z upotřebené populáruj fyzi­ky musj se p ř id ruž i li , m á-li to státi na základu, cop . katecheta prawj. Kdoby w takow ýchto přj- padnostech se domnjvval, že dokonalé známosti gazyka českého, w němž to má přednášeno b ý -

ti, zapotřebj nenj, tent se domnjwá, že maljř bez barew může malowati.

Že pak takowéto wyučowánj w našich ško­lách národnjch nenj w pow ětřj, genom ti gmenu- gi, co mi dotud powědomo-, školu W orlickau,Hla- wateckau, Postupickau, Kardašowo-Rečickau, kde to w skutku shledáno, wše z přiěiněnj gegich p ř j- tomných p. p. katechetů, a wjm, že w giných kragjch wjce takowých škol se nalézá. I můžet se také nawesnické škole mnoho aučiukowati; nebo tw še- nni se žákowé učj w řeč i materské, tedy mnoho času, mnoho lehkosti zjskáno, ani tolikerými před­měty přemoženi negsau, gako na školách normál- njch. Ano geště wjce možno , gestli mimo ško­le předepsané hodiny některá se přidati chce : a kdožby to z mladých duchownjch rád neučinil, zná-li swé powolánj ? Pamatugeš se, gak gsme před několika lety we wesnici Plané přjtomni byli škol­uj zkaušce, a žákowé mimo w š e , co se dle zá ­konu požadowali mohlo, geště pole a lesy w ym ě- řowati uměli, také w neyhlawněgšjch české mlu­wnice prawidlech a w potřebných pjsemnostech wycwičeni byli? Také gsem nedáwno gednu wenkowskau školu, a genom tak nazwanau filial- nj, nawštiwil, kde krom učenj předepsaného i w zeměpisu a statistice králowstwj českého w ýbor- ně dospělegšj žákowé byli wycwičeni, žeby se mnohý na hlawnj škole wyučený w tom nesměl s nimi o záwod p u s t i t i ; a isedlské děwčata w ě- d81y dobře, kde se w Čechách dařj hogný a pe -

kuý len; kde dělagj wýborné plátna; kde pentle, kragky, šátky a neylepšj kar tauny ; kde gehly a špendljky, kde pěkné a dobré nádobj a t. d. i na mapě (zřetelně od p. katechety pro tu školu na­psané) každé to mjsto ukázali uměly. Totgsem se podiwil a potěšil. Poněwád.ž se mi wšak zdálo přičiněnj toto zbytečné, zeptal gsem se du- chownjho, z gakéhoby johledu sedlským dětem ze­měpis český přednášel? Nu kdo wj, prawil mi, nebude-li z některého toho chlapce nebo zděw - čete sedlského něco panského, a usmjwage se řeld d á le : někteřj z mých žáků budau dědiny swé wla- sti wzděláwati worbau nebo štěpowánjm stromů, aby tedy ksw ém u polěšenj seznali powšechnau té wlasti aprodnost a štastné pod nebem položeuj, kde rolnictwj a štěparstwj a gakým způsobem giž znamenité pokroky učinilo. Někteřj budau za wlast bogowati, aby tedy kroznjcenj udatno­sti wěděli, co zastáwagj a zač krew swau wylé- wagj. Někteřj budau se řemeslům učiti, anebo wšeligaký obchod pow edau , aby tedy peněz do ciziny za takowé ysrěei newydáwali, kterých gim w hognosti wlast gegich podáwá ; zwláště pak aby tak nazwanj naši w androw nj, kteřj někdy z mé školy wygdau, nemyslili, že gen wcizině wšeli- kým řemeslům se naučili lze, odkudž tak často i špatné wyučenj i špatné mrawy domů přinášjwa- gj, o swé wlasli nic uewědauce, gi tupj a zahau- bugj mezi cizjmy národy. Tomu gá chci přede-

gjú mimo podáuj giného mnohého prospěchu, který zeměpis mládeži přinášj. Ano také ney- raděgi se tomu djtky učj, co pomocj mapy se gim smyslně předstawuge. Wšickni wůhec k tornu schopni magj wlast swau zná ti, ctjti, milowati, a wšemožně každý dle stawu swého o gegj zwele- henj se přičinili. — Tak mluwil ten duchownj. Záliby se mnan toho muže neljbal ?

W některé wenkowské škole, kde pohodlná k tomu poloha, a kde widj se zwláštnj toho po­třebnost, také wštěparstwj, sázenj, hljdánj azw e- íebowánj owocaých stromů se žákowé cwičj. W giné zase, zwláště na opakugjcjch nedělnjch h o d i­nách, mládež mimo náboženstwj a ostatnj cwi- Čenj učj se lehkým,-krátkým náwodem populárnj dietetice, wše přičiněnjni duchownjho, ant se cos takowého dotud z mnohých přjč inod obyčegných učitelů školnjch požadowati nemůže. Widjš, gak mnoho se činili může, když gest horli wá dobrá wíde a wycwičenost w gazyku m aterském , což nevvyhnutelno. Takowého duchownjho zagisté djtky i rodičowé, celá qsada miluge ; ten má wšech důw ěrnost; takowého muže slowa, rady a napo- injnánj u lidu něco p la t j , a rády se poslauchagj ; ten gest prawý duchownj otec osadnjků swych, len lehce a štastně ge wede k blahému časnému i wěčnému žiwotu, i sám sebe k ney.štastněgšj we swéin stawu spokogenosti.

Prawda gest owšem, žet počet škol takto z řj- zených dosawad wehui gest skrowný proti počtu

#

GOO L i s t

český cli katechetů. Wšak naděge sladká kwete, až, mimo giné usnadněn), prawá láska kwlasti, aučinná láska kgazyku národnjmu, Lez něhož ne­lze ani na cos takowého pom yslili , láska k po- winnostem tak pěkným a na wše strany prospěš­ným, až láska ta swatá wjce srdcj zahřege, nadě- ge kwete, že wjce a štastněgi bude auciukowáno w našj milé wlasti. —

Mimo kázánj a školuj Wyučowánj, a kale- chisowánj powesnicjch, o čemž nenj giž třeba li­stu mého prod lužow ali, také při mnoha giných přjležitostech cwičeného gazyka českého tobě bu­de potřebj ; gako p ři nawštěwowánj nemoc­ných, we zpowědi , a w giných ne wždy předzw j- daných přjpadnostech. Na kázanj a 11a šlcolnj wyučowánj můžeš se geště w prawý čas připrawiti přemeyšlenjm a oprawowánjm : ale w dotčených nepředzwjdaných přjpadnostech , kde kolikráte okamžitého horleuj nebo těšenj nebo přeswědčo- wánj gesti třeba, tu giž srdce hned musjš mjti na gazyku. Špatněby wěru pohnul, kdyby svada w krku ti wrězela a po slowjčku gako zmatená přjze wen se saukala, a gen tak na zdařbůh cokoliw a komukoliw prohodila. —

Hle, gaký to bude pro tebe zisk, gaká odměn- ná radost za wšecko twé snaženj, když tobě w čas potřeby satnowolně slowa na gazyk poply- nau. Abys wšak s mluwau tak daleko dospěl, gako widjš, že toho potřeba, musjš českau, zwláště

nowěgšj literaturu za wůdkyni a ucitelkyni wzjti. Ta nesmj tobě býti gako nowý swět nepowědo- ma, nebot gazyka bez užitj literatury dosjci ne­lze. I kterak by se w gazyku dokonale wycwičil, kdyby: zdařených literatury plodůw bedliwě ne- čjtal a we swau wlastnost neobracel? Gá sice o žádném newjm, kdoby se pauze z grammqtiky a z wokabuláře něgaké řeči byl naučil.

Qbjránj se tedy liter ujmi gazyka našeho pa­mátkami potřebné co do řeči; ale i potřebné co do wěci. Chceš-li totiž gakožto učitel nábožen­stwj a dozorce školy we wyucowánj tak pokra- čowati, a tak prospěšenbýli, gak gsem to zde p o ­dotknul, a gak od tebe očekáwám: což ti tu bude třeba zásoby w látkách k tomu po třebných! A kde gich shledáš, nepoužigeš-li k tomu přispjwa- gjcjch wlastenských spisowratelů ? I by tby sám z ginogazyčných pramenů wážiti uměl a chtěl, b r ­zy by té při mnohých giných pracech tw éh o p o - wolánj trpěliwost a dobrá wůle přešla, ano ško­da byloby Času, gegžby ke wšemu teprw sám nakládati chtěl, každau ginau sobě giž podanau pomocj zhrdage ; léčby sám obecenstwu něco lep - šjlio podali chtěl; a wšak giž i k tomu znáti mu- sjš, co p řed tebau bylo wzděláno, a čeho geště se nedostáwá.

Pak ohledem na školu powaž, stáloli-by še- slileté chozen] a placenj do školy a trapenj dělj za to, kdyžby se učily čjsti gen pro školnj knjž- kix a pro kalendář. Žáci tedy rozumně nawádě-

ti se magj k giným také knihám, ftekneš-li dě­tem: Kdo se neydřjwé čjsti nauč;j, a při tom, gak na hodného žáka slušj, doma i we škole dobře se zachowá, ten mimo pěkné Čten], které za odmě­nu dostane, i giné knihy, genž geg zagisté těšiti budau, ode mne k libém u domácjmu čten] požá­dali sm j; rád mu gich zapůgojm. Tu teprw se wzbuzuge dychíiwost a wynasnaženj o záwod. — Nechceš-li ale slauti darmotlachem, neyprwé mu­sjš takowé knihy znáti, k teréby práwě rozum a srdce twé mládeže wzděláwaly, kteréby někdy i odrosllým užitek přinášely. Ano, ty musjš co mo­žná neywywoleněgšjtni knihami zaopatřen býti, nebo aspoň knihownu školuj gimi zásobili. A k tomu , gakaukoliw knihu někomu k čtenj podá- wage, wždycky doložili m áš: Gestli-by wtéto knjžce bud některým slowům nebo čemukoli ne­rozuměl, přigď, zeptey se, gá li to powjm. K o- hožby se také giného neuměl] tázali měli gistě— gi a důwěrněgi, než swého duchownjho učitele? W ždyt on dwanácle škol studowal. Pročež hleď, aby dřjwe sám gistě wěděl, co giným powědjti chceš. — Ze wšech školáků twých přece něko­lik gich wždy bude, kteřj dáwno giž ze školy w y- staupiwše po wykonané hmotné práci, zwláště na dlauhé wečery anebo we swátek, rádi dom apose- dj a w některé milé knize čjtali budau. Z ohle­du tohoto přálbych, abygsi žákům ze školy w y- stupugjcjm diktowal anebo kopsánj domácjmu po­

dal gmeuowité zaznamenán] výborných mravných a rozumné zabavugjcjch kněh, aby napřed giž poznáwali, kteráby kniha pro gegich užitek za čtenj stála, a po takové aby se pjdili, když chu­ti a času k čtenj mjti budau. Nenj-li možná p o - dělenjm nebo ukázkau, aspoň tedy zaznanienánjm o neylepšjch modlicjch knihách, gak pro mužské tak pro ženské osoby , hleď swým dospělým žákům powědjti, aby někdy, gakož býwá o pau- tjch anebo o trhu, za ledacos peněz newyhazowali. Přjležitě sem tam sswým i osadnjky promluwjš, gaké čtenj neyraděgi čjtagj, gaké doma nebo v obci magj; zde často něco , coby zgewně spatné bylo, anebo co pro ně se nehodj, rozumným p řed - loženjm a ponaučenjm odstranjš, a něco lepšjho gim poradjš. Wjš dobře, gak prostěgšj lid na to Vvjťu klade, co tištěno na papjru, a gaké z toho sko- dy pogjti mohau, kdyždorukau neprawých mno­há kniha zablaudj, byt v sobě a pro ty, kterým gést psána, třebas výborná byla. —-

Náš lid gest velm i zpěwu milovný, Clítj— ú, aby pro některé necudné a pohoršliwé pjsničky docela žádné swětské pjsuě nezpjwal, byloby u - krutenstwj. Ale snažiti se, aby mu lepěgšjchpj- snj pochváleno, ano přjležitě v známost uvedeno bylo, toí ani kněze nehodno neuj. Z v láš t pak velkau budeš mjti zásluhu o weřegnj pobožnost, když se přičinjš, aby v kostele tv é m co možná pěkné a ta k vznešeného čjle, totiž ctnosti a nabo- ženstwj, hodné pjsně zp jvány byly. I ku zpě­v u školnjmn, ku zpěwu domácjmu pobožnému velm i potřeba dohljdnauti a geg zdokonaliti.

Geliž pak tedy zapo třeb j , zuáti se w česke literatuře, chce-li duchownj těmto powinnostem, o kterých tobě pjši, zadost učinili? O dpověď leh ­ká. Poněwádž ale takovéto přičiněnj nedá leže­li nebo při džb . . . seděti na pohovce, nepřege

gjti po giných milých zábawách — z toho leh­ce uhodneš to tagemstwj, proč někteřj (snad ne mnozj — ) raděgi černidlem se obělugj, stěžugj sobě na zlé časy, na chudobu české literatury, že- hřj na swau řeč a na spisowatele od nás ctěné, ano i potupně o wědách mluwj — scientia non habet osorem nisi ignorantem, české knize gako čert křjži zdaleka se wyhýbagj. Těch, bratře můg, zdaleka se warug.

Co neydřjwe tobě pošli IV. ročnj běh česk. Časopisu pro katol. duchowenstwo. Mimo giné hned prwnj pogednánj we swazkutřetjm wýbor- ně se ti 1 j biti bude, totiž: ,,Proč a gakby se mě­la láska ke čten] a samočinnému s tudow án j u mladého duchowenstwa zbudit i a zachoivati?“ od Fr. Bogenického. Cos mi oznámil, že někteřj mezi wámi s tjmto časopisem dokonale spokogeni negsau, daufám, žel to nebude na ugmu wěri do­bré. Gakožto lidské djlo nemůžet býti dokona­lý. Ale některým pánům w této wěci těžko whod učinili, bytby byl sebe dokonalegšj. Ten chce mjti wjce praktického, tam ten wjce wědeckého; giný žádá wjce poesi j, giný docela o žádné nesto- g j ; geden chce malowané, druhý reysowané. A kdo posuzuge cenu toho časopisu dle gedné část­ky, nebo třeba dle gednoho ročnjho běhu, ten s měrau nesprawedliwau zacházj. Pak na ¿;edno- tliwé chuti nesrnj se zde ohled bráti, než na po­třebu wšeobecnau. Maudrý maudře powažuge, a pomyslj sobě: Které pogednánj pro mne gest zby­tečné, pro giného gest wýtečné. — Pročež mno­zj dobře s tjm Casop. gsau spokogeni. S bohem ! bratřjčkn milý. Duch swatý tě oswěcug a posil- iíug we wšem dobrém.

II. O Z N A M O W A T E L .

a) L i t e r a t u r a.

1 . i f l o d l i c j kn iha p ro katolické k ře s ta n y od Jana Aloysia Šneidra, apoštolského Vikáře a býw alého z p o - w ědln jka G eho Gasnosti K rá le S ask é h o , b iskupa Argo- sk é h o , k an o w n jk a K ra k o w sk éh o i Poznaňského . P ře ­ložil z něm ecké W . G othard H olubář, kněz kanow nické- ho řád u P rem ons trá tského a kazatel p ř i chrám u P áně na S tra h o w ě . W Praze nákladem K o n ra d a Senfta a

syna w Je z o w itsk é ulici N. 184. 8 . S t r . VIII , 344.

Modlicj k n jž k a nebožtjka b iskupa a apoštolského vikária Aloysia Schneidera , m uže w elm i u če n é l io , p ro - zřetedlného, ctného a pro p řek rásn é w las tn o s t i s w é i p ro tes tan tům Saským m ilého , náležj k n e y le p š jm w zd ě - lawatedlným k n ihám katolickým w ě k u n a š e h o , p ročež gde w e lm i na o d b y t , a w šu d e gi tisknau , a na sw ě t lo wydáwagj. W e le b n ý P . Gothard H o lu b á ř zw láš tn j te ­dy hoden gest pochw aly , že w ý b o rn a u k n jžku onu w milý český náš gazyk w t ip n ě a um ěle p ř e w e d l , a m nožstw j ob ljbených pjsnj českých, u p ř . M inu la nočnj h o d in a ; Narodil se K ris tu s Pán, w ese lm e s e ; Giž gsem

dost p racow a l — s něk terým i ža lm y S treycow ým i při- pogil. Čeština pana překladate le gest p r a w id e ln á , či­s tá , nenucená a z ř e í e d l n á , ta k že kaž d ý i wzdělaněgšj Čech bez pohoršen) gj k p o b ožným w ý le v rá m srdce sw ého užjvvati m ůže. „ P ř e d t růnem tw ý m na kolena p adám , Pane a Spasiteli m ů g ! pln srdečné w děčnosti k t o b ě , pln radostného přesw ědčen j o p ř j tom nos t i tw é, gakož i opogen žádostj s w a t a u , bych na w ěk y spogen

zůs ta l s tebau . T y t sám, genžs někdy na zem i chodil, b jdným pom áhal , blaudjcj na p ra w a u cestu p řiw áděl, l i ř jšn jky obracel, w ěř jc j w dobrém s j l i l , a učedlnjky k rozh lašow ánj učenj s w é h o do w š e c h končin sw ěta p o s j l á w a l , až posaw ád , ačkoli new id i ted lný , g e š tě p ř e - b ý w á š m ezi n ám i .“ S ir . 163. T jrn řeči způsobem celá ta p ěk n á modlící k n jž k a gest p ř is trogena , a gistotně k až d ém u i p ro čis tý pap jr , p ř jgem ný tisk a připoge- ných p ě t p řerozkošných o b r á z k ů , — gm euow itě in a t - ky Marie s d j t ě t e m , spasitele s w ě t a , poslednj w ečeře , obStow ánj a z w ě s to w á n j panny M arie — welice se I j . b i t i musj. T o to přeložen) oznám ené knihy bezpochy­by p rw n j ges t práce ctěného pana w las tence našeho, a p o n ěw á d ž giž ta dobře se povvedla , nadjti se m ů ž e ­m e , že h o r l iw ý m bude w z d ě la w a te le m l i te r a tu ry če­ské ', že nep ře s tan e čjlati s ta robylých sp isů Č eských , a- že časem sw ý m i p ů w o d n jm něgakým plodem w las ten - ské l i t e ra tu ře přispěge .

L i t e r a t u r a. 607

2. U wedenj k w n i t řn j modli tbě, pouk áz an é w m nohých m odli tbách , dle po třeby katolických k ře s ta n ů ód' Bene­dikta J . N. Pfeíffra , opata kanow nického řádu P rem on­s trá tského k rá lo w . k láš te ra S tra h o w sk é h o w Praze. Přeložil z něm eckého G othard W . H olubář , kněz téhož řádu , a kazatel w ch rám u PánS na S tra h o w ě . W P ra­ze 1833. W k n jž e c j arcibiskupské kn ih tiskárně , u Josefy F e tte r low é , w ed en jm a nák ladem W á c la w a Špinky. 18.

S tr . VIII. 356. za 24 kv. s i ř .

S k ro w n átě to kn jžka modlicj , ale plna gádra, p lna zbožné srdečnosti , plna rozkošné pas tw y duchow nj. P rá w ě m á na čele nápis : U w edenj k w n i t řn j m odli tbě . Nebo tak gest p robudited lna , a tak duši zagjiaá a ro z - něcuge , že kdož se z nj začal modliti , giž pak z w la- stnj mysli sw é m odli ti se začjná . Co gi p ak zw láště nám Čechům dw ognásob m ilau č i n j , gestit to , že sk la ­datel gegj u w e likém c j rk e w n jm důstogens tw j stogj, a praoj sw au přjk lad nepokry té pobožnos ti num w y s ta - wil. P řek ladate l těch m odli teb cjtil w ý b o rn o s t a cenu gegich, a p ro tož k zčeštěnj gich obzw láš tn j pilnost p ř i ­ložil , a w sku tku ge tak z č e š t i l , že geho práce k a ž d é ­ho znalele gazyka českého cele spokogiti m usj. I n a ­k lada te l , pan Š p in k a , o čisté w ydánj se postaral, a protož tato kn jžka w k aždém ohledu wysoce buďsiaw ena.

3. E r innerungen an W ilhe lm M ercy von R udo lph E y th , P farrer in D orm ett ingen im K ouigre iche W iir tem berg . Holw eil in der I lerderschen Buchhandlung. 1829. 8 .

S t r . IV. 172.

Spis te n to , nad něgž nám giž d lauho zadny w y - borněgšj plod katolických sp isow ate lů do rukau j iepři-

šel, s w elikým potěšen jm w znám ost uw ád jm e , nic ne- pochybugjoe, že kdo si ho zgedná, p řerozkošne ' pas tw y ducha w n ě m nalezne, a peněz, n a něg na ložených , ňi_ koli l i to w a ti nebude . W ilh e lm Merey bez odporu k n ey z n am en itěg š jm učeným cjrkwe jiašj náležj, gakož pak pro m n o h o s t ra n o au wzdělanost swau až do léta 1825 , , w k te ré m ž to u m ře l , w ů b e c byl ctěn a s law en. Muž ten to neto liko w ý teč n éh o byl w lipu a domyslu, nýbrž i p řé b e d l iw ý m čj ta te lem dobrých kn ěb , m ezi kterýmiž z w lá š tě as thetické m ilow al. Při tom pak byl i muž ■welmi ušlechtilé p o w ah y , a p ře l jbezných m raw íi , W ů - bec-li gest rozkošno, čjsti, gak welicj inužow é o wšeli- kých w ěcech sm eyšle li , a gakých byli m r a w ů a obyče- gů , čjm se objrali, a gacj byli w auřadech sw ý c h : tedy popsán) ž iw ota gegich t jm poučněgšj gest a wábněgšj, čjm os trow tipněgšj byl ten, k te rý ž popsánj ono w zal p ř e d sebe. Giží pak Piudolf E y th béz pochyby k neyw zdělaněgšjm k a to l jkům w ěk u našeho p a t ř j , a w ý- borno , zlato gest -wše, což až posaw ád w yšlo z péra geho. „ Z e rs t re u te B lä t te r von einem katholischen Geist­lichen, E rs te r Band, S tu t tg a r t u n d Tübingen in d e r Cot- ta ’scben B uchhandlung 1 8 2 6 “ klasickýt gsau ducha plod, te n ale m ám e od něho. T e n tedy os trom yslný , cwičný spisowatel neyznam enitěgšj w ěc i o W ilé in o w i Mei»cy, w sw rc h u p o znam enaném spisu p ředkládá tak, že ho gistě žádný bez w elikého potěšen) a už i tku čjsti nebude. Ne- w y p ra w u g e t toliko, gaký byl Mercy, a co kona l w ži- w o b v t j sw e m , nýbrž kde se koli k to m u přjč ina podá- w á , tu obecná poznam enánj klade, a od s trany 89. až do s t r á n k y 117. n ěk te rá mjsta z dennjka (Tagebuch) a z l i s tů nebož tjka Mercy p ř iw ozuge . , ,W id e r | Reinhards Predigten Hesse sich Manches e in w e n d e n : Allzugehäuf­te Materie au f eiumahl, W iede rhoh luug des Nämlichen, ein gar zn geregeltes W esen , u n d eine e r z w u n g e n e An-

Wendung des T e x te s . D och b le ib t sein P red igercha rak ­ter im m er-m erkw ürd ig . — W a s überhaup t einen gu­ten P farrer m ach t, is t k u r z gesag t ' Ungeheuchelte F rö m ­m igkeit, h in längliche W issenschaft und ein gut bestell­tes H ausw esen . D ürftigke it h in d e r t die W irk sa m k e i t des Amtes. Kur keinen Plan in d e r Erz iehung , n u r nichts Projektenmäsaiges. Man hat aus der Erz iehung eine K u n s t gem acht, mich d ü n k t aber, sie is t N a tu r .“

W las tu o s t i W i l jm a M ercy w ý b o rn ý n á š au to r w d - bcc tjm to obrazem n ám s taw j p ř e d oči: „M ercy byl m už, k le ryž nebyl w s taw u , něk o m u pochlebowati a la ­hodili, p ředce alé w elm i p řjgem ně a rozkošně s g iným i obcowal ; oddán byl p řjsné ctnosti, nikoli ais nezaínjía l lidských radostj ; byl bohabogným a k ře s ta n em celau dušj ,

ale při tom byl předce snáše l iw ým , w poctiw os ti . m á­ge š lechetnost giuých, i když byli w om ylu , a nesmysli­li g a k o ,o n ; byl osw jceného ro z u m u , n e wšak, n e w ě - ř j e j ; sw obodens tw j m ilowal, nikoli ale bez ro z w a h y a z p a u h é w á š n ě p ro t i každém u u s tanow en j nebogow al : stálým byl odpornjkem w šech u ž jw á n j m ra w ů m škodj- cjch, p ř i tom w ša k pilné měl z řen j na tradicj a zktiše- rnost, a pln byl čisté, ho r l iw é lásky k c j rkw i s w é ; m ěl pew nau , ů s tanow enau mysl, nebyl ale tw rdoče lným , a poblaudil-li w něčem , rád w yznal omýlenj sw é 5 p ř jm ý byl a odew řen y , a w šak zdánj i úm yslů sw ých nikdy na odiw n es taw il ; opa trně si počjnal, by koho neurazil , nikoli ale nebyl z počtu uh lazených opatrn jčků , gichžto p lás t se k až d ém u w ě t r u podáw á, a aby se zachow ali po w ý šen ý m a m ocným , chwáli i t o 'n e y h o r s j ; n eu k o - gitedlně tw r d ý m byl Iczaťw rd ilé zlosti, přeochotně ale odpauštěl, w ida žel a ljtost pro chyby učiněné 5 ž iw e city často pohybow aly dušj geho, ale n ikdý gj nepřem o- h ly , sm r t m ěl u s taw ičně p řed očima, pro to ale předce w žd y byl gasné, w ese lé m ysli ; máge p řjč inu , bněw al

Časopis p . K a to l . Duch. V . 4 . 9

so na lidi, nikdý se ale nem sti l , a o k ř iw dách , Da kte- re'ž nebylo m ožná z a p o m e n a u t i , a lespoň nem luw il ; d ruhdy b y l těžkom ys lnos t j . pokauš jn , ale tud jž zase pln lásky a p ř j z n i w o s t i ; boden byl m ilowánj w ý tečným i dary ducha a n e p o s k v rn ě n ý m i m r a w y ; by l í w e lebným i p ř i chybách a obzw láš tnostech sw y c h . Kam vitiiš nea io sine naseitur ; op tim us ille est, cjui m in im is u r - ge lu r .“

4. S ensa sancto rum Ecclesiae D octorum ac P a t r ů m cir- ca. usu rn m a tr im ou ii . Yiennee 1832. Typis Josepbi

Sollinger. 8 . S ir . X . 234.

K a to l ick á c jrkew s low e la tinská , a z řegm ot gest, žo latina gest řeč , k te rauž c j rkcw katolická m lu w j , a k s w á z á n j w šec h s w ý c h audii w rozkošnau gednotu ne- w yhnu ted lnu p o tře b u g e . T ra t j se nicméně znám ost latiny m e z i k a to l jk y , ab rž i učen j la t in ě psáti p řesta li . T au p ř jč in au každá la tinská k n i h a , n a sw ě t lo w y š lá , hned na se obracj zřen] naše. Co se tkne knihy, w ý - šé p o zn a m e n an e ' , skladatel gegj se negm euow al , ač ne­pochybně neuj la ik e m , ženatým a \v m anže lských -vvě- «■cch p ro š lý m , nýbrž kn ěz em něgakým a sic učeným theologem. D iw jm se pak , že p r á w ě o užjw ánj m an- že ls tw j psáti sobě obljbil. Neb o te'to m a t e r i i , k te ­r áž sam a o sobě k lu z k á gest, snad toliko gen ženatý m u ž dokonale psá ti m ůže . Což hned na p rw n j pohled každý za p ra w d u pozna li m ůže , w e d w a u gest za^vřjno s t r á n k á c h : U ž jw ey te m anže ls tw j tak , aby se .m nož ilo pokolenj l idské ' , aby ale při tom těla w aše nes láb la a necb řad la , a geden p ř j l i šn a u zdrže liw ost j anebo p ř j l išn ý m tě lesenstw jm druhe'ho netráp il . O sta t- nj V Y Šecko přirozenj b u ď os taw eno . Neb i zknšenjm gest ’w ě d o m o , že manžele', p ř irozen jm gsauce w edeni,

L i t e r a t u r a . C l í

beze w šeho gineho Iw y u č o w á o j , w ý b o rn ě to m u rozu- mj , coby gim dow oleno n eb | zahágeno bylo. M orál nem ůže w šecko 11a wlas us tanow iti , a by i mohla, n e - smj , nechce - l i býli zpozdilau a neinraw nau . Ledacos musj ostaw iti m ra w n e m u geduoho každého citu. K d y ­by sc m a n že lů m w š e c k o , coby gim n á le ž e lo , až do neymenšjho m ě lo w y m ě ř o w a t i , sw ědom j negednoho z nich by se uw ozow alo w te sknos t , a cesta gich by ga- ko gehlam i byla postlána .

O práci latinske'ho autora našeho a nah rnu tých od něho m js tách sw atých otců a s low útných učitelů n ew i- djt mi se o bš jrného w y n á še t i saudu. Z d á t mi se na tom bytí dosti, w k rá tk ý c h .l i s low jch oznám jm h la w u j w ě c i , o k te rýchž w e t řech kapitolách až do strany 160 ., a pak w rozm lauw áu j děkana s fa rá řem od strany 16 6 . až do konce gedná. W p rw n j kapitole d j , že rozkoš tělesna sama o sobě w z d y gest h ř j š n á a nedo w o le n á , a kdo pro ni toliko m a n že ls tw j p o ž jw á , že h ř j c h u se dopauštj. Z te'to kap i to ly tato rnjsta zde př iw ozugi : „ P a t re s usu in m atrim onii ad se d an d a m , ne ad graviora d e lab a tu r , incon tiuen tiam propriam , libidini adscribunt. pag. 16. Apostolus , cjuodammodo invitus e tn o le n s c o n - cedit Corin th iis usurn m atrim onii ob incontinentiam eo- rarn . pag. 44 . Libido , qua talis , et iam in usu m a t r i ­monii credenda est culpabilis. pag. 6 4 .“

W druhé' kapito le m luw j o skutcjch, k te ř jž b y m a n ­želům dowoleni b y l i , anebo w ž d y za h r j c h pokládali se měli. T u pak hned z počá tku opět p ředkládá, 2 e w

m anžels tw j nem á ž á d n á rozkoš tě lesná h ledána býti'.“ „Q uo tiescum que et quandocunque sibi copulantur cón- juges eo potissimum fioa , u t vo lup ta te f ru a n tu r sensu- ali , (heea enim est libido) peccant.“ pag. 70 . O sta tňj wěci w te'to kap i to le obsaženy gsau ty to : „F-reqaentíor usus m a tr im o n ii in r em edium ineontinentiae propriee ple--

* +'

rum que est suspectus libidinis. pag. 84 . C um copula carnalis , ob ad juncta tn sibi inseparabili ter ex peccato original! m orhidam vo lnpU tem in se mala sit ac in h o ­n e s t a : et ia con jag ibus esse m jla ra e t inhonestam ne­m o in f ic iab i tu r , nisi ah inhones ta te sua excuse tur ex bono a liquo matrim onii, pag. 89 . M u l tu m conjugum a m o r , si e idem alendo copula carnalis s it necessaria, non potest, non esse inhonestus . pag. 90 , ť e litio d e ­b i t ! , e x nimia in vo lup ta tem carnalem tenden tia fre- q u en t io r , ab altero conjugum est avertenda, in-quantum hoc f ier i potest modo rationabili . pag. 97 . Si uxore res is ten te ac debitum denegante pecca tum re ipsa aver-

te re tu r , u t iq u e et ratio et s iucerus in m ari tum amor e i d e m consentire p r o h i b e r e t ; ast si ex denegatione debiti etiarrj m a jo r a ' t im e an tur m a l a , fornicationem dico, bella d o m e s t ic a , scandala et forte alia fornicatione v ix m ino­r a , quae copulae libidinosae cu lpam t r a n s c e n d a n t : id non est con tra r iu ra ra t io n i . pag. 105. Copula contra n a tu ra m sem per est execrabilis . pag. 110 . A concep- t ione prolis usque ad ablac ta tionem ejus abs tinendum es t a copula. Blinus tam en est u x o r i , etsi gravidae au t l a c la n t i , c o p u l a r i , quam fornicari. pag. 114. C o­pula cum u x o re m ens trua ta ad m in im um indecentissi- n ta e s t , quare ceteris par ibus culpabilior. pag. 118. Copula cum u x o re , certo s te ri l i , nonnisi in rem edium incontinenlice , ergo nonnisi qua m a lu m m inus ad aver­tenda m ala m ajo ra licita esse potest, pag. 123 . Com- m ix t io carnalis conjugum, qui deficientibus jam pro senec- tu te v ir ibus ad procreandam prolem s in t inhábiles, m a­

jorem nree se ferre videtur libidinis no tam ,. quare e tm a - joris esse tu rp itud iu is . pag. 124 . Non u te n d u m m a tr i ­m onio ad vitandam solum m odo po l lu t ionem noctu rnam , pag. 127. au t sedandos concupiscentiae m otus . pag. 128. Usus m a tr im o n ii d iebus je ju n io ru m , festis et S . Com -

m unionis in pe ten te v ix uncpiam prorsus inculpabiiis, et sem per alioquin culpabili culpabilior. pag. 131. O - sc u la , am p lexus , ta c tu s eť alia impud.ica, si f iant vel citra periculuťn pollu tion is p ra e te r o rd inem ad copulam , aut ipsam copulam , sed nonnisi captandee majoris vo- lup la tis gratia, ergo e x m ero delectationis venereee appe- titu praecedant au t com iten tur, sem per mala siiit uecesse est. pag. 137. Cogitationes impudicee illicitee su u t con- jugibus , n o n minus ac verba inhonesta . pag. 1 4 1 .‘‘

W třetj kapito le se w ykládá p ow aha b ř jchu , gebo těžkost a l e h k o s t , a že i neylehčj h ř jc h o w é sami o sobě hrozne gsau zle', p ročež gich kaž d ý w šj mocj utjkati gest d lužen. W š e to se pak w ztah u g e na u ž jw án j m anže ls tw j. W dialogu konečně fa rá ř p ro t i p ře d n e še - ncínu o m a n že ls tw i učenj ledacos nam jtá , děkan ale čili b iskupský vikarius na to duchem a smyslem autora našeho odpow jdá .

5. Faedon, aneb SokratesoW o poslednj rozm lauw ánj o nesm rted lnosti duše, sp ř ip o g e u ý m ž iwotem téhož m u-

drce • dle Mendelssohna přeložil Josef Č erný , c jrkewnj kněz- W Praze 1833. W knjžecj arcibiskupské tiskár­ně, u Josefy F e t te r lo w é , w edenjm a nákladem Yvráclawa

Špinky . W e l . 12. S ir . X I I . 23 6 . za 3 0 k r . sir.

W eleslaw jna , Kocjn, Plácel, K o m e n s k ý , Augusta, Kapito a podobni gim sp isow atelé češti w žd y ostanau weliká sw ět la w la s te n sk é l i te ra tu ry našj. Nicméně se u m ne snášj, že za tohoto w ě k u našeho negeden w la - stenský spisowatel «nám ostj českého gazyka starobylých l i lera torů oněch netoliko dosáhl, alebrž i nad ně se wznesl. Negeden zagiste p o w ah y otcow ského gazyka našeho tak postih l, a tak čistě , tak ozdobně česky se

psá ti n au č i l , že psá li umj i o wScečh, o k te rý c h ž staro- bylj sp isow a te lé cestJ žádné w ědom os t i mjti nemohli. K těm to um ě lým a o w še m w ý te č n ý m Cechům bez od­p o ru p a t ř j i w e le b n ý k n ě z , P. Josef Černý, u p ř jm ý -wlastenec a b o r lrw ý podpůrce tohoto theologického spi­su našeho . Z a zřegm ý toho d ů w o á slaužj Mendelssoh- n ů w Fádon, čistau a p r á w ě klasickau řečj na česko od něho ^vyložený, Mendelssohiij gakožto p r a w ý inudřec a h lu b o k ý myslitel, mezi n ě m e c k ý m i sp isow ate l i w eli- k é m á slowo, k geho p ak neyobJjbeněgšjm sp isům n á­lež) Fádon . M ohlibychom ctěným č ten á řů m časopisu n ašeh o i něm eckého F ádona schw áli t i , gelikož gednáo nesm rted lnos ti duše lidské , o wěci, k n á b o ž e n s k é m u um ěni p ř j lež ité . T jm wjce w ý b o rn ý spis tento nynj w eleb it i m u s jm e , an se nám w p ře ro zk o šn é m přelože- nj českém podáw á. K d o si k n ihy té to zgedná : doza­

j i s t a w ynaložených p en ě z li towati nebude , p o n ě w á d z w nj ne to liko p řem n o ž s tw j dům yslných wěcj o budaucjm ž iw o tu našem n a lezn e , n ý b rž i p ravridelné češtině se přiučj , a z ře ted lně pozná, že Čech o filosofických p ře d ­m ětech urč itě , w ygád řeuě , o b ra tně a gem ně smyslili a p sá ti m ů ž e tak gakoKěmec, K čem u bed l iw ý "wzděla- w ate l l i te ra tu ry České, dvvogj cti hodný P. Josef Černý, p ře lo ž en jm F ádoua čelně gest m ěři l , w torní se on sám w k rásn é p ře d m lu w ě sp isu onoho pronesl, kdežto dj : , ,K půw o d n jm n sepsán) takow ých kn ih , kdež se w yššj n au k y a uměn) w ra u c h u p ro s tém w y sta w u g j , a přjgem- nýrni wnadami č tená ře w áb j, potřeb) n e w še d n jc h sc h o p ­nost). P ro tož dokaw áde půw odnjch p rac j takow ých ně­m čině, n eb u d e neuž itečno , z gazyků cizjch p ros tonáro ­dné , w ů b ec schw álené spisy do češtiny p ře w á d ě t i , a čtenáře takto zponenáh la k l i t e ra tu ře w y šš j p ř ip ra w o - w a t i .<£ I dosáhl zagisté z a m ě ře n éh o konce sw ého , w la- s tenské li tera tuře platně poslaužiw . D eyž milý Bůh,

aby př jk ladem geho w českém d u chow ens tw u irmozj k podnikánj podobných pracj w zbuzéh i by 1 i. Konečně p ř ipom juám e, že i pan W á d a w Spinka při wydáuj če­ského Fádouaí w éliké sobě zjskal cti a z á s lu h y , pos ta ­ra w se o "wšecko, což od impressora a nak ladate le ž á ­dali se m ůže. F ř i čemž i lo znamenali slušj , že kněh sw ých nikoli nepřqceňuge, nýbrž co neylaciněgi m ůže, ge prodáw á, čjmž spolu dokazuge, že gest p raw ý m w la - stencem, že miiuge o tcow ský gazyk, a k povfýšenj a o- slawě litera tury české w ed lé možnosti napom áhá.

Vincenc Z ah radn jk .

b} Sin j š e ii í ii y.

C() Z á k o n y.

N ař j z e n j g u b e r n . 19. Č e r w e n c e 1831. č. 27 ,447. O z n á m . k o n s i s t . 11. S r p n a 1831 č. 4961, W ysokým d ek re tem d w o rn j kanceláře ode dne 27. C erw na 1831. č. 41 ,957 . za přjčinau zw láš tn j události sesláno gest

uásledugjcj neyw yšš j rozhodnu t) ,Nalezenci m ohau se bud’ z d a r m a neb z p lata to li­

ko lakow ým m anže lům k w ychow ánj sw ěř i l i , kdež o- liogj s l r a n a katolická gest ; nalezenci pak nacházegjcj se u pěs taunů , kde toliko gedna s trana w jru katolickau w y zn á w á , m ohau gen tenkrá te pod gegich opa lrow anjm zůstali, když gistoluě w ědom o, že náležitého w nábo- ženstw j kato lickém cwičenj docházegj ; načež přjsně do­hledáno bý ti m á ; pak liby ale ta k o w é djlS w e w jre katolické cwičeno n e b y lo , má se i h n ed od lud w z j l i , a pěs taunům katolickým odew zdali ; což G eho cjs. kra l.

Milost duchowenstwu i wsém , kterýmž o to pečowa- ti náležj , za powinnost ukládati ráčj.

N a ř j z e n j g u l ) . 9. Z á ř j 1831. č. 35540. O z n á m. k o n s , 22. Z á ř j 1831. Č. 5924. Na m n o h é k r . uherské d w orn j kancelář i p řed ložené důtazy, s t ran y p rá w a k p lat­ném u manželstvy’) nez le tilých U h rů , p roh lášeno g e s t20. IVwStna 1831. následugjcj w y sw ě tlen j uh e rsk ý c h p ráw .

í . Co se kato ljků do týče , u s ta n o w en o zákony k a­nonickými , že m ládenci 1 4 . , d ěw č a ta p ak 12, rok w ě- ku dopluit i m n s j , by p la tně W s ta w m anže lský w stau- piti . m ohli . T e n tý ž zákon platj i w U h ř j c h ; w e z w l á š t - jrjch ale p řjpaduostech gsau b isk u p o w é zplnomocněni dow olit i , by se nezle tilí také geště d ř jw e zasnaubit) m ohli , pakli po z d ra w é m uw áž en j w še c h okolnost] ry- chlegšj dospěnj tě lesných i dušew ných m ohutnost) w zb le - dem n a m anže lský aučel takow é to zasnaubenj dopauštj. P ř i to m ale gsau w š ic k n i p as tý řo w é d u c h o w n j zawázáni, aby p ř j l i š časným sňa tkům takow ých nezletilých, k te ř j - by k w eden j bo sp o d á rs tw j a p lněnj m anže lských po- w innostj p o třeb n ý c h w las tnostj nem ěli , s lušným i p ro ­středky p řekaz il i .

2 . K p la tném u zasnaubeů) nez le t i lých U h rů sw o ­lenj r o d ič ů , poručnjka a slušného a u řa d u neuj new y-

h iiu tedlně potřeb).3 . Dle těchto č lánků nelze ledy pochybow ati 5 že-

by ncz le til j katoličtj Uhři sami o sobě sw olen j k p lat­n ém u m a n že ls tw j dáti nem ohli. T ě c h to zá k o n ů násle- dugj w též přjpadnosi i i nesgednocenj R ekow é.

Mládenci nezíetilj w yznánj augsburgského před ro­k e m 1 8 . , děw čata p ře d 15., nezleliij m ládenci w y zn á - 11 j fcelwetskébo p řed 18. , děw čata p řed 14. k m anžel­s t wj p ř ipauš tě t i se neroagj. Nezletilým osobám obogj- ho ewangelického w yznán j , n ed o p ln iw š jm 24. rok ne- dow oluge se bez pjsemnélio sw o len j otcowa, dědow a, a

uen jl i těch to n a ž iw ě , bez swolenj poručn jkow a, se za- snaubiti.

N a ř j z e n j g u b . 30. Z á ř j 1831. č. 39 (4 9 . O - z 11 á m . k o n s. o d 27 . R jgna 1831. č. 6509. W y so k ý m gub. dekre tem 30. Z á ř j 1831 . č. 39149. magj se budaucně tabule na snjženj poče t mšj od s tran , k te réž o takow é sujženj nadaných záw azků zakroč ily , w ž d y w e třech p í jp iaech předložili , aby z oněch d w au na kousis toř zasla­ných p ř jp isů geden w reg is tra tuře kons is to riá ln j , d ru h ý pak p ři s lušném zádušj u ložen býli mohl.

J\ a ř j z e u j g u b . 11. L e d n a 1832 . č . 50066. O - z n á in e n j k o n s. 9 . U n o r a 1832. č. 693. Shledalo se, že od kurátn jho du ch o w en s tw a m im o p ř js lušnau stolu za ohlášky, take' geště za w y sw ěd č en j w ykonaných ohlá- šek zw láš tn j p lat se požaduge. W y b jrá n j takow ého pla­tu , gakožto nedow olené neyw yšš jin dekre tem dw ornj kanceláře, giž f . Prosince 1831. č. 25675. w yšlýrn , se zapow jdá , a sice za tjm d ů w o d em , že takow á w y ­sw ědčenj gen po tw rzen j gsau w ykonaných ohlášek, na ktere 'ž giž bez toho taxa gest u ložena 5 a mimo to m o ­hau žen ic h o w é takow é potw rzen j gediné k oddaw kám p o t ř e b o w a t i ; p ro tož ta k o w ý to p la t , kdeby ho gešlě s táw alo , i hned přes ta t i m á.

N a ř j z e n j g u b. 2 6 .L e cl 11 a 1832. č. 4 4 6 4 5 .0 z n a m . k o n š . l . B ř e z n a 1832. č. 1078. S t r a n y zasnaubenj w e- dle d ru h é t ř jd y w og en sk ý c h do zaw olánj p ropuštěných osob obnow uge se nařjzenj dw orské w ogenské rady , dne30. S rp n a 1825. č. 2 3 6 8 . w y š lé : „G e d en k a žd ý do powolánj odpuš těný m u ž s lo g j , co se osoby geho dotyce , w žd y pod práw om ocnostj W og e n sk a u , a p rolož potřebj m a k p la tném u m anžefs tw j pow olen j od sw éh o wogenskeho a u ř a d u ; a by t i na odpuštěn) b y l , n e p ře s tá w á proto n iko liw přináleže li duchow nj jurisdikcj w ogenskeho pa­

s tý ře sw éh o tém u neb o d d ě le n ) , anebo za nedůs ta t­k em pastýře w las tn jho, pe ln jm u S u p e r io ra tu kraginyswe'.

Z tohoto poslcdnjho p om ěru w y p lý w á zá w ěrek , že do poWolánj p r o p u š tě n ý w ogák k p la tném u zasnaubenj od wogenskébo pas tý ře sw é h o se zachow áw án jm w šech zákonnjch p řed p isů a forem , r o w n ě gako onen w sku ­tečné s lužbě stogjcj p ro h láše n , a gen s geho pow olen jm , aneb w las tně propuštěn jm (dimissio) od w enkow ského k něze oddán bý t i s m j . “

Následkem téhož magj se napo tom každé,, ač w n ě , t , g. k ro m ě w ogska w y k o n an é oddaw ky do oddáwacj m a t r ik y m ilitá rn iho pas týře , a to sice auplně, do w šech ru b r ik w tělit i .

Na bed l iw é zachow áw ánj těchto w ogenských m an- ž e ls tw j týkagjcjch se zákonů a p ředp isů m á p ř jsn ě h le ­děno bý ti , zw lá š tě p a k na zachowánj. oněch , k te r é ž eir- ku lá řem od 30. P rosince 1 8 18 . č. 3529. oznámeni b y ­li, a kdež se z řegm ě př ikazuge , b y se negeii w šecka powolenj k ženěn j s lušnému w ogenském u pas tý ři p ř e d ­lo ž i la , by on na ně p ropuštěn j k o d d a w k á m napsati m ohl, ale by se m u také napotom w ysw ědčen j o w yko- naných oddaw kách odew zdalo ; gelikož gen tjm to z p ů ­sobem docjliti se m ůže uspokogenj s t ran y za tagenj roz­po rn ý ch a snad nep la tných m a n že ls tw j , gakož i bezpeč­né poukázán) při w y sk y tlý c h o lázkách , sw o b o d en - l i či ženatý něgaký m u ž gest, a gaké přjpadnost i geho rod i­ny neb familie gsau. —

P r i i s i d i á l n j n a ř j z e n j 17. P r os i n c e 1831. č, 7577. K o n s . o z n á m. 5, L e d n a 1832. č. 8257. Z ná­božného aum yslu s taw j se po silnicjch, náměstjcb, cestách i po poljch kaple , k ř jž e , a giué sochy.

Nábožný obyčeg ten gest ow šein w š j w ážnosti h o ­den, pakli se p ř i tom ■wšech té h o ž p řed m ě tu týkagjcjch

so zákonů še t ř j , a také o budauc j zachow ánj pam átek takowých pečuge.

Z w lá š tn j ale z ře te l zasluhuge na to býti obrácen, gakým se to tiž způso b em takow é s taw en j neb o p raw y děgj, a m ožno-l i tudy nábožné smeyšlenj zbuditi a roz- w raucn i t i . Z e o p ra w y ta k o w é w ž d y d u c h o w n jm i sw ě tsk ý m au řa d ů m w z n á m o s t nw od it i se m a g j , w z b u - zuge tedy wysolié c. k r . P rä s id ium arc ib iskupskau K o n ­zistoř, by se w šj bed l iw ostj o to pečow ala , aby aupra- wa a ozdoba takow ých kapl) a soch, pokud m ožná , co neydůkladněgi a neykrásněg i z ř jzena byla, což tjm sná­ze způsobí ti se m ů ž e , au nakladatelé zagisté každé po- naučenj w d ě č n ě a ocho tně p ř igm au . P ři čem ž se také od h o r l iw é auč innost i arcib. I lons is to ře o č e k á w á , že w š e c k o , coby koli na m ysl , oko a w k u s nepřjgem ně působiti mohlo , odstraněno a zamezeno bude. —

ß ) C j r k e w n j z p r á w y.

Listowé pastýrštj.

( P o k r a c o \v á n j .)

3 . List G. M. b iskupa T arnow ského .

H U S C I S C U S de PAULA P IŠ T Ě K , Dei et Apostolicee Sedis Gratia Episcopus T arnov iensis .

Universa nevábili Clero dioecesciuo Salutem .

Adoranda supern i Consilii disposilione, ijuee m e r i ­ta m ea excedit et vota, e pa tr ia Cechorum in has La- chorum p ar te s vocatus, cum pedum dioeceseos T a rn o v i- eusis pastorale — t i nom inationis S u ee S a c r s e C ee- s a r e ee R e g i ee M a j e s t a t i s Augustissimi Im p e ra to - ris FRANC [SCI, regnorum. Galiciue et Tjodotneriae D o-

m ini, die 2 5 . O ctohris an n i lapsi emanatee, nec nou Con-

firmationis e v i s i bilis ecclesiee Romano-C atholicae Capi­tis S a 11 c t i s s i rn i P a t r i s N o s t r i GPiEGORIÍ X VÍ. d e m e n t ia die 2 4 . Februarii a. c. subsecutee — appre- l ieudo : lice t Vos Fratres V en erab iles F il irque D ilect iss i-

m i ! — qui multo tempore eralis velut oves non h ab en­tes pastorem , a) de ecclesiee hujus Matris Vestree tandem

deposito utique diuturno im o et rep et i fo luctu V ob is

gratu lem in i , indui earn vestimento laetitiae 6) et ornari tanquam sponsam viro suo p) gest ientes 5 Ego tarnen te . nuitatis meee couscius et justam e x p e c ta t io n s Vestrie

m agn itud inem perpendens —■ n o n p ossu m n o n fateri, m e anxiura et an im o omnino com m otu m accedere ad

h oc onus n ov u m , quod m ih i im ponilur apud Vos.

S a m si abitum de terra dilecta d) et in regionein Ion-

ginquam i ler e) — utpote ra d o n e s hom ine in sorlem D om ini v o ca lo quolibet, magis igitur presbytero, m á x i­

m e autem ep iscopo indignas, eliam sileutio lu b e n s pree- teream , sique ipsam diversitatem u tut non id iom atis at-

que stirpis , attamen dialecti e t gentis , nec nou persona-

rum , d isc ip lina m oru m q u e novitatem parvi pendam : multa tarnen eaque gravissima esse, quee in suscipieudo

aggrediendoque h o cce m u ñ ere m e terreant, v i x Veslrum

inf ic iabilur u llus, qui perfunctorio so lum reputaverit a-

n im o , quee et qua 11 tee sint, quee — praeter com m unia ,

R elig ionis super fundam entum ^Lpostolormn et Prophe- tarum , ipso sumrno angulari lapide Christo Jesu aedrfica- ia e f) .e funestissima coevoru m insania redundantia discri­m i n a —■ diceceseos sp ec ia les , eeeque non paucce, non fáci­les , m ih i superandee erunt difficultates atquemoree.

Minister relig ionis, pretiosissim o s íg n i im m aculati ai que in t am ina ti sanguine g) fuudatee, p r im u s in tarn va-

« ) M arc. 6, 3 4 . 7>) Ju d ith . 1(5, 9 , c ) A p o c . 2 1 , 2. d) Genes. 2 4 ,7 . e) L uc, 1 9 ,1 2 . / ) E phes. 2 , 1 0 . g ) 1 P e lr. 1, 19 .

s to territorîo a m ille milliura et ultra h om in ib us in cu l- '

to constitutor ! ! •—• Ast recuperaudæ, sa lu tis p e r d i t æ m e - dicamen hocce , desuper allatum., so lu m et u n icum — ad

irnuiii deprim i, ab i l lis ip s is , qui jam degustaverunt do­num hoc coeleste, et participes fa c t i sun t spiritus sane- ti, a) cum n a u sea quasi fastidiri ; incredulitate — efrœ-

ni quidvis sentieudi agendique libertati, utrique re ip u -

blicee pariter perniciosee, n o n m in u s ac licentiee in quas-

libet terrenas cupiditates effusce — juncta, sub em entilo

i i lustrandibeandique h u m ani generis n om in e p en itu s ab-

oleri, quis ig n o r â t ? — E t tantæ exulurn, cœ lestem pa-

triam appetent ium m ultitudini , e tanto d e v ia t io n s peri-

c u lo eripiendæ per fidem in E u m , qui illum inât omnem hominem venientem in hunc m undum , 6) so lusque est at-

q u e unicus, in quo oporteat nos salvos f i e r i c) deesse

eopiam eorum, quorum adjutorio usus , s ingulas gregis

nopiosissimi turmas, s ingu lu m q u e f id e lem quemlibet, in viam dirigerem p a d s d) regionemque vivorum , e) im m o d e e s se parandis exco lendisque iis aptum , in quo disci­plina eeque ac scienlia salutis imbuantur exerceanturque

ty r o n e s d eo -d evo t i contubernium ; d eesse dem um , in

q u ib u s priuia ten e l l is v iatorum p.nimis inserantur p ie ta - l i s f ) et abnegationis g) su im et ips ius semiua, cujusvis discipïinæ al trices scholarum, u t ajunt, tr ivialium paro-

cbialium ve apparatus — q uem la le t ? —Scio q u id em , pofentem esse Eum , qui me m isit, de

lapidibus suscitare filio s Israel, h) sc io , in firm a m undi ab Eo eligi, u t confundat fo r t ia 1) ; sed Eum esse quoque venturum Ic) animasque m ild créditas de manu mea requi-

a) H ebr. 6 . b) Jo an n . 1 , 9 . c ) Act. 4 , 1 2 . d ) L uk . 1 ,' 7 9 . e ) P salm . 1 1 4 , 9 . f ) 1 . T im . 4 , 7 . g ) M ath.

16 , 2 4 . h) M ath . 3 . 9 . 1) 1 . C or. 1, 2 7 . 2 8 . Tc) M oth. 1 6 , 2 7 .

situruni districtum justum que Judicem a) pariter scio et

v iva m en te revolvo . R um igitur m irum , s i tim or et tre­m or venerunt super me ? b) qui n o n queesivi, cui h u m e-

ros subjieioj onus, sed sp o n ie so lum , n e v o lu n tati fors

resistam divinae, i l ia d a m plector , cum m agn o Turonen-

s iu m A ntistite exclam ans : Domine, s i populo tuo sum necessarius, non recuso laborem. c)

C Q u od animurn juste dopressum leva t atque. erigit

m e u m , sp es est certa om niuo atque b e a t a : Pastorem Unum, cl) Pastorem Bonum e) — Pastor um Principem f ) ad fu turum esse g ) m ibi servo suo, ad omnia p ro J'jus nomine patienda h ) parato et uonnisi : Loquere Domine, quia audit servus Tuus i) m ed itan t i; •— et intercesso-

rem mibi p ariter non defuturum , qui priscis in tern-

poribus eP ragen s i ep iscop o Apostolus P o lon oru in factus,

l io d ied u m m id turn or a t p ro populo suo, 7c) divurn W o y - c iecbu m , tu te larem utr iq ue genii c'narissimum, cujus v e ­st ig ia premenda mibi coucedi, m a x im e consolor glorior- que in Dom ino, f)

A lia confidentite consolationisque meee ratio testi-

m on iu m est a v iris torn pietate in D e u m , tum can& are

moi’Bin, turn d em u m litterarum eultura consp icu is m i­bi datum , cop iam eorum , qui sacris sese dedicare an-

b e la n t , non, prouti alibi, decrescere , quam p otius de

die in diem augeri a d eo , u t d ioeces im m e a m —■ terrain sacerdotalem adpellare quisquam non dubitaverit ; e t id eo

sp e m affulgere nequaquam ancip item , fo r e , ut qnam

p r im u m aides Seminai'ii clericalis dudum exo p ta te e x -

a ) E zech . 3 , 1 7 . 1 8 . 1 9 . 2 0 . 2 1 . b) Psalra. 5 4 , 6 . c) B rev. R o m . ex lee t. tliei. d) Jo an n . 10 , 1 6 . e) Jo an n .1 0 , 1 1 . f ) 1. P e tr . 5 , 4 . ) g ) M ath. 2 8 , 2 0 . / / ) A ct. 9, I G . i ) 1 . l ie g . 3 , 1 0 . 7c) 2 . M achab. 1 5 ,1 4 . 7) 1 . C or. 1 , 31

structee f u e r i n t , lugubris operariorum defectus quanto-

cyus nön pröpellatur s o l u m , sed parentur etiam pasto-

res , f a c t i vere am ici ac dom estici Dei, a) nec non f o r ­ma gregis e x ammo. b~)

Interea tem poris oportere, u t q u i legatioiiem D o m i ­ni, seu cu lturam vineee Ejus reapse s u s c e p im u s , quo

num ero m inores sum us, eo fideliores n osm et iu oratio- iiibus, v ig i l i is laboribusque un ivers is exh ib eam u s, et si quid v ir ium , si quid talentorum, si quid charismatuin

m eliorum nobis datum est d e su p e r , eo lubentius im -

pendamus, im m o superimpendamur ip si pro animabus c) concreditis , p a tu lu m est.

Ad m e quod att inel, qui prim ariam vinece curam

sponsaeque Dominicee custodiam susoipio, m em or gra- vissim orum verborum P atrum Concilii Tridentini, d) ut

qui episcopale munus su sc ijn u n t, quae suae sunt partesy egnoscant, ac se non ud propria commoda, non ad d i- vitias , aut luccum , sed ad labores et solicitudinem pro gloria Dei vocatos'esse intelligant, m in ister ium suscep- tum, divina op itu lan te gratia , ornni e x parte ad im ple-

ve conabor , n ec patiar unquam , quantum humana ad-

inittet fragilitas, quidpiam in m e , quod ad episcopale m u ­

nus p ertinere dignoscitur, desiderari.A tque h oc ipsum et a Vobis exp ecto , Fratres dilec-

tissimi, quos tanquam in partem solicitudinis meee v o ­

catos Jam in ipso lim ine auspicati m uneris m e i appri-

me alloquendos esse pu tav i .Prte cseteris T e , qui ecclesise viduatee vicariam, earn-

que d il igentem atque prudentem gessisti curam, Fratrem

omni amore, cultu ac v en era t io n e dignissim um — quia

a ) .Toauii. 1 5 , 1 5 . E p h es . 2 , 19* b) 1 . P e lr . 5 , 3 . c) 2 . C or. 1 2 , 1 5 . d ) Sess, 2 5 , c. 1 .

0 2 4 O z n a m o w a t e 1«

de dioecesi v e l optim e m e r i iu m , adpello , ut gratias pro, opera preestitá palam agenti m ih i, non m inus ac dioece-

se o s regim ini et in p osterum ben evo len t iam T uam , stu -

d ium ac consilium T u n m ferre n o n graveris.M o x relicjuos, qui sive a consiliis C on sis tor i i sácrtim

Ordinariatus h u cu sq u e constilu is l is s e n a t u m , s ive oifi- ció decan al i fu n gentes fralribus per tractus degenlibus

in v ig i la ses , fraterne d e p r e c o r , ut q uem adm odum pru- deatia d exter ita tequ o con si l ioru m V estrorum et opera rem ecclesise tueri , fratres in tramite recto corroborare e t deviantes corrigere lucrarique cons*evistis , e t m e an-

tes ignanum in arena ead em Yobiscum cer ta tu r u m , pari so ler lia , parilique fervore juvare n on desistatis .

Jara ad Vos dirigo verba mea , qui q uocum que de-

m u m ti tu lo ins ignili laboratis in vinea D o m i n i , portantes pondas á id et aestus. a) E g o , qui a prim o vocation is

meee exord io il l ico m anum ad ex co le u d a m vineam S a - baoth adplicui et quiodecim annorum decursu in variis

Bohemiee locis per oínnes gradus in eadem jam p lan ta n -

da , jam riganda jam que purganda sudavi e t alsi b) de-

a) M ath . 2 0 , 1 2 .Prč.icii — in oppido c irca li B eranuensis Archidiceceseos

die 6 ; Ä prilis 1 7 8 6 . natus, P ra g s stndiis absolulis die 2 1 . A u gusti 1 8 0 8 . p resb y ter ordinatiis, abhinc C o o perato r S rao l- u ic ii ad 1 5 . M aji 1 8 0 9 . — postca A dm ixiislrator parO chi« vacaulis Wrbn<e ad Sylvas ad 2 4 . A u gusti 1 8 0 9 . — D eiude P aro ch ia liu m A d m in istra to r P a rth en o -T ey u ic ii A rchidicece­seos Pragensis ad 3 0 . A p rilis 1817. nsqne u lterius A d ­m in is tra to r P aro ch ia liu m Dlaškovicii dioeceseos L ito m ericen - sis ad 1 5 . Septem bris 1818. — dem um Decanus P festicii clioeceseos B ohem obuflv icensis — 2 9 . N ovem bris 182.J. installatus Canonicus S . M elr. Ecclesia; P ra g e u sis , 2 6 . Ju n ii 1 8 2 4 . investitus Defcanus C apituli V eteroboleslaviensis 1 4 . N ovem bris 1 8 2 4 . consbcratus E piscopus A zo teu s is e* Suffiraganeus Prageusis — Vicarius G eneralis et offiCialis du- o rum C elsissim orum A rchipra?sulum et sedis A rch iep iscopa- lis dum vacaret , V icarius C apitularis.

m u m canonicorum Sacree Metropolitan® Ecclesiee P ra-

gensis grem io sem per fideli adgregatus et m o x pro a u x i ­l io episcopali ferendo ep iscop atu m iu part, Ini'ideliuia

A zoti in Palsestina adeptus , quotaunis ultra 1 2 0 paro3-

cias canonice lustravi, — propria exper ieut ia edoctus, m olestias cum pastorali cura conjunctas om n es p erbene

n ov i , s e d e x v ig ilantia , solicitudine , conversat ione, m á x im e autem e vitee sacrorum curionum ratione ani- m am p en d ere fidelium etiam convictus su m . Q u a p rop -

ter Vos Venerabiles Fratres., qui per dicscesim dispersi partem gregis m e i pasceudam auscep is t is , rogo e t per viscera misericorcliae D om ini nostri Jesu C hristi obte- stor, Vestram aggrabans conscientiam : . Pascite,- qui in Vobis e s t , gregem D om ini , providentes non. coacte, sed spontanee secundum Deum, neque turpis lucri gratia , sed voluntaria, a ) Labórate sicuti boni milites Christi Je­su. b) A g ite co n t in u o excubias , ne quis lupus veniat et rapiat oves; c) aut vobis dorm ientibus, perversee l ib e r - talis e t perniciosi — ipsain d iv in itatem ad suurn tribu­nal vocantis ralionalismi zizania in agro dominico d is-

pergere va leat inimicus homo , quarn potius ut superse- minuta d) sulTocentur ab in crem en to tr i t ic i , veríri v i­delicet sa n ie t irreprehensibilis, e) tum p er so lert iss im am

agri preeprimis n ovell i preeparationem, tu m p e r inculpu- tae vitae Vestrce calorem , tu m d e m u m per gratiee cojle- stis incessab il i supplicatione et digna Sacram entorum

snsceptione requisitae frequentem irrigationem accele- ralo . —

Ouee in sp ec ie a Vobis exp ecto et visitaturus ovile m eu m strenue r e q u ir a m , jara fra lr i fideli invento- e x

abuudantia cordis b e n e d ic tu r u s , jam in servum torpen-

a) 1. Petr. 5 , 2 . b ) T im . 2 ,2 . c) Jo an íi. 1 0 , 1 2 . d) MatU.1 3 , 2 5 . e) T it . 2 , 8 .

Óasopis p. Kaiol. Duch. V . 4 . ■ ÍO

te m inutilem que omui cum ecclesiastic«: discíplioee rigo-

re aniinadve.rsurus, s u n l : ---- ut Vestrum n em o desitprE edicaudo verbo divino , ins lruendse rudi p l e b i , pree- sertim autem catecbizandis lenell is gregis m ei agn«llis ,

quos pastorem b o n u in , dum v iv e re t in t e r r i s , prseci-

puo am p lexatum esse araoie , a) perbene n osl is , e t a rae utpote eetatem D e o et hom inibus innocentia ainabi- l e m , tbesaurum cordis mei et spem , gloriara atque co­

ronara renascentis ecclesiee reputatum iri s e m p e r , 110-

v e r i t i s •, — ul. vita Vestra s it v e lu t sp ecu lu m , in quo

norma v ivendi reluceat f id e l iu ra , et in Vobis pudicis, non bilingüibus, non m ulto vino deditis, non turpe lu­crum seclaniibus, nullum crimen habentibus , sed haben-\tibus m ysterium f id e i in conscienlia pura ; b) juvenilia desideria fugientibus, sectantibus ju s titia m , fid e m , chari- tatern el pacem cum iis, qui invocant nomen D om ini de corde p u ro , c) ñeque is , qui e x adverso e s t , m vem at,

cujus causa viluperet m inisterium vesfrum ; d ) deraura at in dispensaudis m yster iis D ei , adaperiendis quippe gratúe septiformis , viíeeque fontibus , quos Servator n o ­

s ier e t fons vita? perennes in ecclesia sua esse v o lu it , quatenus e x ips is fi del is populus hauriat aquam — sa- lientém in vitum aeternam , e) inprimis a u tem in admini-

strandis Poenitenliae e t Eueharisliee Sacram entis u tpote

august iss im is im m ortalitatis a lim entis — in p ro v id en -

dis cura m orbo et raoi'te luctantibus , a u x i l i i solatiique

Yestrí quam m á x im e avidis , super lectura doloris m e-

1 día sp irilualia poscent ibus et per haec ad coelestem p a -

triam aspirantibus — in quaerendo decore do m u s D ei

—• in dicenda septies per diem lau de divina et r e p e te n -

da Vobis desuper ope , absque qua nil potestis facere, f ) prorapti aeque ac f ide les reperiam ini.

a ) M arc. 1 0 , 16.- b) T ira . 3 , 8 . 9 . c ) T ím . 2 , 2 2 . c7 )T it.2 , 8 . 2. C or. 6, 3 . e ) Jo au n . 4 , 1 4 . / ) Jo au n . 15 , 5 .

Monitis coliortationibusque preesentibus a m e cam ­pům su b l im is vocalion is Vestrte utique am pliss im um

sum m ariis so lum circumscribi limitibus, n o lite mirari. * T anquam a loginquo ven iens et specialium necessitatum

Vestrarum ignarus, innuenda satius, quam qute e x tam

vasta dicendorum materia expediant magis, discernenda

putavi, divinae confidens commiserationí, opem desuper

niihi v e n tu r a m , ut animo singulis , quam prim ům eas

eom p erero , indigentiis Vestris succurrendi, experientias meas, in vinea D om in i eonquisitas Vobiscum com m u-

nicandi e t vota, consilia praeceptaque mea cuneta Vobis pandendi, nou desim íneo.

S e d et Vos sacratioris Instituti viros, virginesque

devotas , quorum contubernia. regularía sinu sao haec

mea am pleclitur sponsa, tacitus praetermittere nec valeo nec v o lo , s ive jam erudiendee in spiritu iñtelligentiee et

pietatis juventuti íñ cum b itis , sive a u x il io in cura ani- marum ferendo occupamini, s iv e aegros et per corpora­les m orbos v ex a to s in eedes Vestras a s s u m it is , Vestro

sub misericordi serv it io corpore et animo aleviandos sa-

nandosve, s ive deinum nobis in seccuIo d egen tib u s ,var iis curis laboribusque distractis, M oysis pro Israele p u g ­

nante m au u s suos levantis in s ta r a ) co e lest ium et aeter-

narum benedict ionum copiam ab o m n iu m bonorum Lar<- gitore D eo ex o ía t is .

S c io perbene et gratus r eco r d o r , qu-se unit is con-

sortum Vestrorum vir ibus — conatibus — precibus in

acceptis refert u traque respublica e l gaudium m e u m , veloci tem poris cursu absorpta esse jam aut confutata,

quee n on n u ll is preeterlapsis decenniis contraria religiosis

institutis v iguere judicia, palam profiteri non v ereor ,sp e

u) E x o d . 1 7 , 11 .

6 2 8 Û z n a m o w a t e l .

fretus, fore, ut dom u s Vestree prout, jam fuisse, historia

abunde testalur ecclesiaslica, e liam reapse sint, quæ ap-

pellabantur e t internæ pietatis a sy la , comvnserationis avidorum réfugia, ecclesiae miUtantis ornamenta, et con­tra extranei hostis fu ro rem denique arces munitae. Ut it a que Vos — o homines D e i,fu g ia tis quae munctï s unt, sectemini vero justitiam , fidem , pietatem, charitatem,pa~ tientiam , mansuetudinem ; a) ut fide catholica in Vestris

domibus alte radicata pellendis errorum tenebris sire-

nue inserviatis , v ir tutum evangelicarum cu ltu , cui Vos

et sacramento adstr ipxistis , bouum Christi odorem ubi­

que locorum spargatis, D eum diurnis nocturnisque su p - plicationibus vestris — nobis reddere propitium con em i-

ni -, ut patria florem su u m de manibus Vestris non tan­tu m il libatuin , scd om n i necessaria eruditioue instrup-

tum , om nium que virtutum com itatu ornatum recipiat;

ut deuique m ultitudo sive jam corpore s ive an im o lan-

quentium spe ac e x p e c t a t i o n sua se non fuisse frus-

tratam leetetur , — om nis m e i in Vos o b tu t u s , omnis consili i, o m n i s inv ig ilantiœ , amoris m ei non m in us ac ri-

goris n u llo non mom ento erit scopus.Cum uiiro nihil m agis mea in tersit oportet , quam

ut tum operariorum augeatur n u m er u s , tu m sacris ini-

t iandorum e tiam debitus fiat delectus, m em or D om in ic i mandati : Piogate D om inum , u t v iitta t operarios in mes- sem s u a m , b ) œque ac præcepti A posto l ic i : M anus cito Tiemini imposueris, c) obsecro om n es cujuscunque d ign i­tat is , ordinis atque m u n eris ecclesiastic i p ar t ic ip es , ut

cjuœ assequendo huic scopo — conducendis quippe, qui sufficerent, operariis apta remedia uoverint , præprimis

in g en u oru m et e probis p iisque parenlibus p rognatorum

adolescentum, statum clericalem anhelautium studia non

a) i . Tim. 6, 11. b) Math. 9, 38 . /c ) 1. Tim. 5 , 22 .

S lu / S e u i n y. 629

solum fo v e a u t , op itu lenlurque sustentationi, sed in vi- lam , mores , seseque gerendi ralionem illoruin , quos

stalui clericali s e se dedituros aut jam dedilos com pere-

r i i i t , etiam sedulo iu qu ira n t , et s i quee m in u s fausta, m inusque spem , vitam eornm regali sacerdotio fore d i-

gnam, nutr ien lia exp loraver in t , eorum dem , posthabito quolibet hoin inum respectu aut im m ediate , aut m edian­te quodam sibi familiariori dignitario ecclesiastico pro Deo et propter D eu in m e certiorem reddere non recu­sen!. Kullus d u b ito , quin om nes y; qui D aum habent

patrenj, ecclesiam yero matrem, mihi assentiant censen-

ti, m e l iu s esse , pauciores habere sacerdotes in eedifica-

t ion em , quam plures in deslructionem et v e l ideo non

exprobraturi, quam potius. probaturi sint, s i a m e illos,

qui li tterarum culturee peiteesi scientiam repulerint aut

carnalibus desideriis dediti suavitatem. jugi D o m in i et

on er is Ejus lev i la tem gustare neglexer int, ne sacerdotio fu n g a n t ur mihi, a) repulsum et tanquam genere electo

et parte hcereditatis Dominicas indignos foras misäurn

iri cognoverint . — O utinam so lum m o x . mihi flagran-

t iss im is om nium diosceseos am icorum votis diu ¡am ap-

petitee dentur eedes , in quibus ordinis sacerdotalis ca n ­

didatos sub inimediata cura atque invigilantia mea ad praeliandum proelia D om inib). preeparare e t ve lu t S a ­mueles párvulos ad obeunda in atrio saucto Ejus m ini-

steriac) aptare l ic e a t ! ! — Q uibus jam non injuria tem -

p orum , sed inevitabili rerum in itio deficientibus n il su -

p e r e s t , nisi ut Yos fi iiolos dilectos t— ubicum que jajn

locoru m dispersos sa ltem com m oueam , et per E um , qui vocavit Vos vocatione sancta , non secundum opera ve-

a) O se. 4, 6 . b) t .R e g . 2 5 , 2 8 . e) i . Reg. 2, 1 8 . «— 3. 1 , 1 9 .

6 3 0 O z n a m o w a t e 1i - -> ?

sit'd sed secundum proposition et; gra tiam a ) vos obju-

rem : F ilii! accedentes ad servitutem Dei state in ju s ti- tia et t im ore et praeparate animas b) veslras. S ic agite, ne adolescentiam Vestram ulla sordepeccat i com m aculetis ,

sed u t altare Christi, v o ven te id cum divo Hieronym o

ecciesi-a, quasi virgo ad thalamum procedure possitis, et per sedulam ad studia sacratiora adplicationem nec non

per p ietatis v irtutum que om nium exercitium certam fa­cialis vocatiouem et e lec l ion em ves lra m . S i quis est v e s l r u m , qui de divina sui vocatione anceps hses itet ,

buac per omnia , quse in ccelis chara oro atque o b te s -

tor , ut rern tanti m om en ti denuo m ature et adhibito eonscientise m oderatore perpendere non negligat, s ique

repererit , s ibi a d im p len d is o m n ib u s , quee ordin is sa-

cerdotalis requirit m u n u s , aut deesse v ires aut anim um,

abeat — proficiscatur pot iu s et so r lem arripiat aliam,

ne reus fiat gravis turn in se, turn in alios commissee

injustitise atque iniquitatis , et qua sal in fa tuatum de- m um conculcetur ab hominibus. c) R e liq u ia , qui maii-

s e r in t , m onitura a P ontif ice in ordinatione presbytero- rum ecclesiee n om ine proferri s o l i tu m , nullo non te m ­pore ponderandu’m cominendo : Cum magno quippe t i­mare ad tantum gradum ascendehdum est ac providen- d u m , ut coelestis sapientia, probi mores et diuturna ju - stitiae óbservatio ad id electos commend ent. d)

Ad populum , cum venero vis itaturus fratres, loqui,

et ea quae necessaria salutaviaque v id ero fari n o n in -

term iltam , quam prim uin difficultates dialecti differen-

tis , quas m o x a] die cognitte m ei denom ination's A ltis-

siuice et qu idem non absque snccessu aggressus sum, superavero .

a) 2 . T im . 1 . 9 . b) Eccles. 2 , 2 . c) M ath, 5 , 1 3 . d) Ton- Ijfic . R . J

Jurisdictioues et facúltales a legitiuiis superioribus

Luicusque concessas confirmo universas, donee term inus

præfixus lapsus non fuerit, aut ego ipse eas revocaudas

non censuero .Pro coronide com m en d o , ut ferventissimas raecum

et absque in term iss ion e faciatie supplicationes pro v is i-

bili ecclesite capite Sanctiss im o Patre nostro G R E G O -

1110 X V I . , B e a d Petri A postolorum Principis eathedram

non ob stan tib us repetitis u ia levolorum , frœ num paternœ

legis resp u en t iu m conatibus admiranda cum mansuetu« dine, patientia, prudentia, atque fortitudine occupante',

ut procellarum v i — eontortarum quippe cevi m o d e r ­ní o p in io n u m liumauarum , d iv ina hum anaque omnia

pessum dantium pruritu — tandem avulsa, tranquilla ec- clesiæ pace læ tetur.

C ouim endo oratiouibus Vestris et devotissimum ec-

clesiee f i l ium •—1 Augustiss im um Im peratorem ac R eg em nostrum FPiANCISCUM cum tota Seren issim a domo Ejus, ut largitor bonorum om nium D eus E um pbpulo-

rum saluti ad m ultos adhuc ann os servet inco lum em ,

consiliis e t oper ibus Ejus in ecclesiæ non minus ac pa- trise c o m m o d u m , vere paterno cum affectu snsceptis

præsideat eaque prosperrim o decoret exitu , qua tenus-

pace stabiliori orbi terrarum tandem restituta, regna II- lius pro mérito Ejus et nostra om nium salute inagis ac

magis f lorean!.

^ C o m m e n d o orationibus Vestris et hoc m eu in , cujus curam suscip io , charissim um O vile — sponsam m eam , Ecclesiam et ü iœ ces in T à r n o v i e n s e m nuper p r i­

m ům ut scitis erectam e t v e l ideo m ultorum adhuc in- digentia pressant, ut ejus quantocyus succurratur n eces-

sitatibus et populus illi adscriptus — amodo grex m eus— gaudium meura et gloria m ea — apostolicis labori-

bus nostris sanciificetur Deo a) et subd itu sex animo— 6)

fid e lis atque immobilis reddatur Piegi, salutis ejus, Sprout ipse cum innum eris aliis coram D eo om nisc io testari

valeo , vet avidissim o. c)P ostrem o cum m am is ad D eu m levabitis vestras,

m ei quoque, qui a terra suscitatum a Deo inopem et de ¡pulvere erectinn llumilem m e paîam profiteor — collo- catum cum principibus p o p u lid ) nolite o b l iv is e i , u t qui m ihi honoris est auctor, ipse m ihi quoque f ia t adm ini- strationis adjutor et ne sub magnitudine gratiae succuvi- bam infirm us, d e t'v ir tü tem , qui contulit dignitatem , e)

A tq u e hu jus re i gratia et ego ßec fo genua mea ad Patrem D om ini n ostri Jesu. C h r is ti , e x quo omnis p a - t em itas in coelis et in terra nominatur, u t det m ih i et vobis secundum d ivitias gloriae suae virtu te corrobora- r i in inferiorem hominem, Christum habitare pro fid em in cordibus nosti'is. f ) Susp iro sirnul e n ix e ad A Im am R edem toris —- D ei e t nostram Matrem, cujus peculiar!

p ro tec t io u i atque patrocinio hæc ecclesia Cathedrajis

est dicata, quam quë a puero in om n ib us necessitatibus

ineis in voçatam ce lerem sem p er expertus sura adjutri-

e e m nec non b in is in locis antea curæ m eœ comm issis

— p,b a u x i l io hic sæpius evidenter iinpetrato in patria

celeberrim is gr) cbrist ianorum auxiliatricem — Invoco

in su p er Principes A p osto lo ru m B ea tu m P etru m et Pau­

lum — Patriarcham ordinis religiosi per to tu m christi-

anum orbem ce lebratiss im i beatum B enedictum — con-

s tan tiss im um inter regales delicias et mundi illecebras

virtutis cultorem b eatum Casirnirum — sanctos diœce-

a ) Jo a n n . 1 7 , 1 7 . 19 . b) R om . 13, 5 . c ) 1. T e tr. 2, 13 — 2 5 . d) 1. Heg. 2 , 8 . P salm . 1 1 2 . 7 , 8 . e) Leo M . f ) E p hes. 3, 1 4 . g ) P reslic ii e t V elero-Pioleslaviæ .

S m j S e n I n y . 6 3 3

seos Patronos; b eatum W oyc iech u in , beatnra Stanis-

l a u m , u trum q u e beatum Joannem et N epom u cenu m et Cantium, qnadrnplex hoc sacerdotum Slovanorum jubar— nt perpetuo ipsorum patrocinio atque in tercess ion e

rnuniti e t spiritu Jesu C h r is t i , qai est v ia , veritas et v ita ,a ) rep le t i bonum certamen certemns et citrsu ia n - dem consúmalo, fide servato unacum grege nobis créditoi minarcescibilein . gloriae coronam percipere mereamur. b)

Atque in hujus peroptaisa feüeitatis a u sp ic ö m , pa-

ternam Vobis dilectiss im is et un iverso m eo gregi e x

im o cordis affectu im pertior bened ict ionem .

T arnoviae die 1 1 . Junii Í S 3 2 .

Franciscus de Paula, Episcopus.

a) Joanu . 1 6 , 6 . b) 2 . T im . 4, 7. 8 . i . P e tr. 5 , 4.

Z C h i n y . Anglický časopis M eth od isty W e s le y a -

na obsahuge následugjcj list z C h i n y :, , Obdrželi gsm e list od P. Jakuba Suigi F ontana,

biskupa a apoštolského vikářp Suchtuenského w ChinS, kterýž o okoličnostech , w g a k ý c h se tam křestané na-

cházegj, zp ráw ú dáw a. — T en to důstogný pastýř u dá- w á n e y p r w é přjčinu s w é h o dlauhe'ho m lč e n i; ponSw ádž

p o s lo w é , u nichžby se listy ew r o p eg sk ý m i literami psa­

né nalezly , buď na hrdle trestáni, anebo na c e lý w ě k

ž iw o ta z w la s t i w y p o w é d ě n i b ý w a g j . T a k o w ý m to w y -

pátránim b y lib y spolu i ch inezštj křestané w e i ik é m u

n ebezp ecen stw j w y s t a w e n i ; protož toliko gednau za rok

listy do Makao posjlá. Na to pjše dále : Co se pak mne

sam ého dotýče , p o w e d lo se m i předce konečně do té .

to n esm jrn é řjše se dostali, když gsem za ce lých p ě t Jet p o roz ličných končinách w In d i i sem o tamo byl blau-

dil , a s rozličným i přjhodami a n eb ezp ečen s iw jm i se

byl potkal . W B řeznu 1 8 1 2 . dorazil gsem štastně do

S u ch tu en a na m é w y k á z a n é w y s la n s tw j . N e y p rw é b y ­lo m i nařjzeno několik m ěsjců na naučenj gazyka w t -

n a lož it i ; potom gsem nastaupil s w é s w a t é p ow olánj s p řew elik au ra d o st j , a až podnes n eže le l gsem s w é h o

p řed se w z e tj . W roce IS IS .-' w y p u k lo proti křestanům ob ecn é těžk é p ro t iw e n s tw j w e w š e c h kraginách tohoto

m o cn árstw j , k teréž rozšjřowánj w jry křes íanské na w e l i -

kau šk od u bylo . Můg p ředek , pan D ufresse, biskup T ra-

bakkaský, b y w u w ě z u ě n a k s tě t j odsauzen, došel takto

m u čed ln ick é koruny, B iskup Z e la sk ý — Coadjutor — b y l z e s w é h o obydlj w y p u z e n , sem o tam stjhán, až k o ­n ečn ě po m n o h ý c h trápenjch a těžkostech w T o n k in ě

u m ře l . \ Y Such tu eně bylo d ew ět k n ěžj polapeno a k

o s la w ě n á b o ž en stw j k roz ličným m ukám od sa u zen o ;

č ly ř i z nich dosáhli m u čed ln ick é k o r u n y ; dw a um řeli

po ukrutném bičowánj a trýzněnj ; třj byli m ez i cb in e-

ské Tatary w y p o w ě d ě n i ; a d w a poslednj k p o k u tě K a n -

ga n a z w a n é (g is lý způsob mrskánj) od sau zen i . Mnozj křestané, k ažd éh o w ě k u a p oh law j, w y d a l i hrdinské dů­

kazy stálost i s w é u w y zn án j w jr y , h o to w i gsauce radě-

gi umřjti a w še l ik á m uka podstaupili , n ež l i w jr u sw a u

zapřjti, a tak gich w e lk é m n o ž s tw j sinrtj m učed ln ickau

d ok on alo . Někteřj by li o b ěšen i , někteřj um rskáni, ginj w y p o w ě d ě n i , anebo na čas ž iw o ta k w ězen j odsauzeni.

Mnozj um řeli w žalářjch na rá n y a ukrutné naklá- dáuj. W tom to pronásledowánj m n o h ý c h nebezpečen-

s tw j a w e l ik ý c h těž k o s lj gsem zakusil. — P o n ěw á d ž

gsem byl u Mandarínů udán, bylo p o m n e w e lm i přjsně pátráno, lak, že gsem několikráte nucen byl do lesů se

ukryti, w s l u g j c h a geskynjch o b ý w a t i , k teréž gsem to­liko w noci sm ěl opustiti , bych nem ocn é n a w št jw i l , a k řestan y d w a u kragin, to t iž Sucb tu en ské a Y u n-N an ské

k stálosti u w y z n á w á n j w jry p o w z b u d i l . . Proti w en stw j toto sice p on ěk u d o b lew ilo , w š a k docela geště nepře-

stalo. M y m ám e zd e 5 ew ro p eg sk ý ch missionářů, a w

m ém okrsku b y li gsme předce w staw u m a lý duchownj

seminář u sta w ět i . \ Y sem ináři w yslanstw j francauzského

nalézá se dw ad cet mladjkň. Z r o d i lý c h C h yn ézů m ám e 3 0 k n ěžj , a p očet w š e c h křestanů w m é m okrsku obná-

šj asi 6 0 ,0 0 0 . ■— 1 A čko li w láda w e lm i přjsné rozkazy w ydala proti tě m , kdožby w jru křestanskau ro zš iřo w a -li, a z w lá š t ě proti ew r o p e g sk ý m m issionářům , předce

w e lik é m nožstw j p o h a a ů přigjmá naše s w . nábožensťwj. K d y ž gsem osad y křestanské w y š e tř o w a l , a n ow ě na w jru obrácené p o tw rzo w a l , byl gsem několikráte w y z r a -

zen, a dwakráte do w ě z e n j w sa z e n , w š a k křestané mue, s nemalým w lastnjm n eb ezp ečen stw jm zru k a u w r c h n o -

stenských drábů w y m o h li .A ž potud m i B ů h kaljch umučeuj gen okázal, pjti

w ša k g eště nedal 5 leč naděgi m á m ,iže tjmze způsobem , gako m ogi p řed ch ů d co w é , ž iw o t sw ů g dokonám . B o ž ­ský m ů g mistr žádá, bych i gá s ochotnost) w yd a l ž iw o t

svvůg za m é sw ě ř e n é o w č ič k y . D eyž Bůh, abych s w a -

tau smrtj dokonal. B u d u - l i aučasten té milost i, bych

gako m og i před ch ů d cow é pod m ečen i ta k o w ý m zem řel , m nohem štastněgšj by lby den smrti, n ež l i m ého naroze-

nj. M ěgte se dobře rozmilj bratřj. —Z B j m a. P . Petr Oslini, k terýž až do podzim ka

4 8 2 9 . apošto lsk ým vikářem w l l e l w e c i i byl , a odtud k

zaw edenj i zastáwánj nunciatury papežské do Piio-Ja-

neiro do Brasilie poslán byl, u sta n ow en gest za N uncia ke dw oru rakauskéiuu, a nawrátil se s lastně z A m eriky .

M nohonásobná zam ěstnánj, kteráž n o w ě sw ě ř e n ý m auřadem na m n e složena gsau, nedopauštěgj m i, abych

u w edenj redakoj tohoto časopisu s tak ow au sn ažu ostj , gake'2 b y k zdařilém u w ynikánj geho potřeb) b y lo , de'le

se propůgčiti m ohl ; tudy přinucena se w idjm , zp raw u

tu to w y so ce důstogné knjžecj arcibiskupské' K o n s is to ř i

odew zdati , kteráž o geho dálšj w yd á w á n j a zd o k o n a ­

len ) bedliwau pe'či mjti bude.Protož tjmto weřegne' djky činjm w š e m d ů sto g -

n ý m a učeným p . p. v la s t e n c ů m , kteřj m i po tři léta

l iterárnjmi pracemi sw ýrni w podniknut) tom to tak hor- l i w ě napom áhali , koge se tau naděgj, že sobě i budau-

cně ob těžow ati nebudau s tauž ušlechtilau a nábožnau snažuostj k dosaženj tak prospěšného zám ěru čas a

schopnosti s w é w ě n o w a t i , b y časopis tento w iiitřnj i

ze w n itřn j zpráw nostj k w y š š j a w y š š j dokonalosti po -

s tupow a! , a k o s la w ě národa i k z w e le b e n j n áb ožen -

stw j geště déle a u těšsn ěg i w ž k w ě t a l . Gá pak téh ož

š lec h e tn éh o snaženj učen ých p. p. sp iso w a te lů p o w ž d y

w a ě č n ě budu pam ětlivv , a gakož giž p rw o tn ě w . d ů - . stogná knjžecj arcibiskupská l i o n s i s to ř se zaw ázala , uzualau šetrnostj zw lá štn j o h led bráti na ty, kteřjby

spisy s w ý m i k zw e leb en j téh o ž ú s ta w u přispjvvali, tak

též i gá w š e m o ž n ě se w yn asn ažjm , w z h le d e m těchto

z á s lu h , podporow ánjm slušných žadostj p. p. s p i so w a ­te lů u w y s o k é z e m s k é w l á d y uznaíost s w a u

p ro gew it i .

W . W . W á c 1 a w j č e k, c. kr . gub . radda.

O b s a h

wšech čtyř swazkú pátého ročnjho běhu.

P o g e d n á n j.

1 . N á w o d s t w j .

W gakém pořádku má se státi přim ěřen é cw i-

čenj náboženské pro školuj m ládež. Od

Ant. W endra . . . . . sw . I I .O spogenj dogm atiky s m raw ou čen jm . Od

Viuceucia Zahradnjka, . . . .

2. D o g m a t i k a .

O poctě S w a tý c b . O d Vine. Zahradnjka. .

O w e lk é ceně zgew en j Božjho. O d téh o ž ,

3 . D o g m a t i c k o - h i s t o r i c k é .

Rozgjmánj o obřadech, li turgice a sym bolice

cjrkw e katol ické . Od Fr. W acka.

4 . M o r á I.

O pohřbu m rtw ých , . . »

5 . \ V ý k 1 a d n é .

1. List s w . P a w la apoštola k F i le m o n o w i . O d

W . W . W áclaw jčk a .2 . Farafrastický w ý k la d injsta u s w . M a tau-

še kap. V, 1 7 — 2 4 . Od Dra. J. Körnera.3 . O s a u s la w ě uěenj náb oženstw j biblického.

O d Dra. J. K örn era ............................................

str. 2 4 0 .

IV. 5 0 1 .

I. 3 9 .

III. 3 5 9 .

)

I . 6 7 .

IV. 5 4 7 .

I . 3.

I . 1 8 .

II . 1 8 9 .

1 1 . L i t u r g i c k o - h i s t o r i c k é .

O p ra w ém w ý zn a m u k ř jž e , od Jos. Č erného. IV . 4 8 3 .

1 2 . H i s t o r i c k é.

K d y a kde se začala s la w n o s t n a w štjw e n j

Panny M a rie , od Jos. Z iinm erm anna. . II . 2 6 8 .

W e lk ý djl E w r o p y skrze žen sk é poh law j naw jru Ivr is tow u obrácen, od Fr. A. W acka. III. 3 8 7 .

4 3 . A r c h iio 1 o g i e.

M rtw é m oře , od F r. J. S lá m y . . . III . 3 2 3 ,

Jerusalem. Od J. H la w á če . . . . IV. 5 3 0 .

1 4 . P o s w á t n é b á s n i c t w j .

Fjseň postnj . Láska k P . Ježjš i . T au žen j porági. Od Jos. Ivamarýta. . . . I . 1 2 3 .

W ö necek u w itý w zahradě D a w id ow S . OdJ. J. Piaissa. III. 4 2 0 .

15 , L i t e r a t u r a.

O spisech St . S im onianů se týkagjcjcb. Od

Schieb lera . . . . . . . I. 1 2 7 .Erhebung des ge is t l . S tandes zur W ü r d e und

W irk sam k eit . Von D . Graser. . . I . 1 3 1 .

Š estero kázanj postnjch , dle K h ý n lo w ý c h , odAut. Marka, , . . . . . . I . 1 3 6 .

Erbauungsreden für Akademiker, v. J. B eer . I, 1 3 9 .

P astw a duchownj etc . od F. A . R okosa. . I . 1 4 3 .Uiber die Natur des Messopfers. Von Andr. Grau. II. 2 9 5 .Der vieljährige S eelsorger auf d em Lande.

Von Ant. H ye . [ . . . . II . 2 7 9 .Betrachtungen und Erhebungen des H erzens

zu Gott über die dreissig ersten Psa lm en . II . 3 0 1 ,

III. 456.

Von den Pflichten der Bischöfe und Pfarrer v o n D clr. J. Helferl.

Sedmnáctero kázanj postnjch , swátečnjch a přjležitostnjch. Od Ignat. Feigerla. . JJJ

Der Himmel mit seinen W undererscheinungen und die Hölle.

r * *

Památka sw ěcen j třetj j'ubilegnj s la w n a s t i císa­

ři K a r lo w i V. na sněm u podané ew a n g e l i - cké konfessj. Od Jana B orotta . . . ]]{_

Athanasia, oder Gründe für die U nsterblichkeit

, T d1C,r S ieeie; • • .. ' • • III. 4 5 3 . M odlicj knjžka od .1 . A. S n e id ra ,-p ře ložen á od

Gotharda H o lu b á ř e . t o j y gQ^

N aw ed cn j k w n itřn j m odlitbě, od B ened. F e i .

fra opata, p ře lo že n é od G oth . H olubáře. IV. 607 .

E rinnerungen an \V , M ercy, von R . E y lh . IV. 6 07 . S e n s a sauctorum Ecclesiae D octoru m ac Pa­

trům circa u su m matrimonii. • . IV 6 1 0

Feedon, die M endelssohna, od Josefa Č erného. IV. 6 1 3 ,

S m j l e n i n y .

Zákony a nařjzenj . I, 149, j f , 393 j y

C j r k e w n j. z p r á w y.I , 1 50 . II , 3 0 3 , III, 4 6 5 . IV, 6 19 .

P a stýřsk é listy .1 . List G. M. Kiijžete Arcibiskupa Pražské­

ho, Josefa Aloýsia K rak o v sk éh o hraběte z K olow rat............................................................ ............ 3Q3

2. L ist G .M . b i s k u p a K r á l o w é - H r a d e c k é h o . III . 470.'• List G. M. biskupa Tarnowského. j y g jg