Přihlášené knižní tituly pro ceny v 7 ka -tegoriích hodnotila devítičlenná odbornáporota vedená prof. RNDr. Ivo Krausem,DrSc., FEng., dr. h. c., z Českého vysokéhoučení technického v Praze.

Ceny Nakladatelství Academia: – za původní vědeckou nebo populárněnaučnou práciV této kategorii zvítězila kniha Šárky Vorá-čové a kolektivu spoluautorů Atlas geo-metrie, vydaná v edici Atlasy a Průvodce.

– za překlad vědecké nebo populárněnaučné práceCenu získal Jiří Hlávka (in memoriam) zapřeklad knihy Poučení o zručnosti hornic-ké, jejímž autorem je Christoph T. Delius.Překlad vyšel v edici Europa. Cenu převza -la dcera překladatele Pavlína Hlávková.

– za slovník nebo encyklopedickoupublikaciPorota zvolila knihu Pavla Vlčka a kolek-tivu spoluautorů Umělecké památky Pra-hy. Velká Praha, A–L.

2

1

1 Předání cen Nakladatelství Academiaza r. 2012 probíhalo v budově Akademievěd ČR na Národní třídě v Praze.2 Slavnostním dopolednem provázelředitel nakladatelství Jiří Padevět.3 Knihu roku 2012 – Přehled hub střední Evropy vyhlásil předseda Akademie věd ČR Jiří Drahoš.4 Dva z autorů Knihy roku 2012 –mykolog Jan Holec a ilustrátor AntonínBielich, který získal ocenění i za výtvarnézpracování této publikace (obrazová částzahrnuje na 1 200 druhů).

Redakce

Ceny Nakladatelství Academia za rok 2012

V sídle Akademie věd České republiky na Národní třídě v Praze se 27. března2013 konalo slavnostní vyhlášení 5. ročníku cen Nakladatelství Academiaa také 1. ročníku studentské soutěže Nakladatelství Academia. Do soutěže CenyNakladatelství Academia bylo přihlášeno celkem 85 publikací vydaných v r. 2012.Zastoupena byla i řada odborných ústavů Akademie věd ČR: Filosofický ústav,Ústav dějin umění, Historický ústav, Sociologický ústav, Archeologický ústav,Ústav geoniky a Ústav státu a práva. Do studentské soutěže bylo nominováno40 diplomových prací, ze kterých třicetičlenná porota vybírala ty nejvhodnějšípro publikování v Nakladatelství Academia. Rukopisy bylo možné přihlásitv kategoriích: Vědy o živé přírodě a chemické vědy, Vědy o neživé příroděa Humanitní a společenské vědy.

živa 3/2013 XLV

43

– za výtvarné zpracování publikaceVítězem se stal Antonín Bielich za ilus-trace v knize Přehled hub střední Evropy(autoři textu Jan Holec a Miroslav Beran).

Další vyhlášená oceněníCenu poroty za výjimečný titul získalaOlga Sixtová za knihu kolektivu domácíchi zahraničních odborníků Hebrejský knih-tisk v Čechách a na Moravě.

Nejprodávanější knihou r. 2012 z pro-dukce Nakladatelství Academia byla pub-

likace Kolaps a regenerace: Cesty civili-zací a kultur od editorů Miroslava Bártya Martina Kováře, která spojuje pohledvíce než 30 akademiků, humanitních věd-ců, přírodovědců a ekonomů.

Knihou roku, tedy titulem, který získalod porotců v rámci všech kategorií nej -větší počet hlasů, je Přehled hub středníEvropy od Jana Holce, Antonína Bielichaa Miroslava Berana.

Studentská soutěž Nakladatelství AcademiaOdborná porota složená z 30 členů, kterépředsedal prof. PhDr. Jaroslav Pánek, DrSc.,dr. h. c., z Historického ústavu Akademievěd ČR, v. v. i., rozhodovala o výběruz diplomových prací rozdělených do tříkategorií. Vítězné práce vyjdou knižně.

� Vědy o živé přírodě a chemické vědyLaureátem se stal Mgr. Josef Lhotský s pra-cí Fenomén symbiózy jako model pro

XLVI živa 3/2013

65

8 97

10

5 Cenu v kategorii původní vědeckánebo populárně naučná práce převzalaod Jiřího Beneše i za kolektiv spoluautorůŠárka Voráčová. 6 Ocenění za překlad vědecké nebopopulárně naučné práce pro Jiřího Hláv-ku, in memoriam, předala jeho dceři Pavlíně Hlávkové Eva Semotanová.7 Prvním autorem vítězné knihy v kategorii slovník nebo encyklopedickápublikace Umělecké památky Prahy. Velká Praha, A–L je Pavel Vlček (na obr.).8 Kniha roku 20129 Olga Sixtová – vedoucí kolektivuautorů titulu Hebrejský knihtiskv Čechách a na Moravě, oceněného porotou za výjimečný počin10 Martin Kovář a Miroslav Bárta, editoři nejprodávanější knihy r. 2012Kolaps a regenerace: Cesty civilizacía kultur

novou biologii (diplomová práce vzniklana Přírodovědecké fakultě UK v Praze).

� Vědy o neživé příroděJako nejvhodnější pro publikování v kniž-ní podobě porota vyhodnotila práci Ing. Ja -kuba Višňáka s názvem Kvantově chemickéalgoritmy pro kvantové počítače (Matema -ticko-fyzikální fakulta UK v Praze).

� Humanitní a společenské vědyV této kategorii zvítězil Mgr. Pavel Vaškosvou prací Prof. V. Vojtíšek: archivářemod monarchie po socialismus (Filozofic-ká fakulta UK v Praze).

Informace k vyhlášení 2. ročníku stu-dentské soutěže diplomových prací najde-te na str. LIV.

živa 3/2013 XLVII

11 12 13

11 Josef Lhotský, vítěz studentské soutěže v kategorii Vědy o živé příroděa chemické vědy12 V kategorii Vědy o neživé příroděporota vybrala práci Jakuba Višňáka.13 Pavel Vaško, laureát kategorieHumanitní a společenské vědy. Oceněnépráce vyjdou knižně. Snímky S. Kyselové,Archiv SSČ AV ČR, v. v. i.

Útlá publikace věnovaná dlouholetémukurátorovi herbářů na katedře botanikyPřírodovědecké fakulty UK v Praze vyšlana přelomu r. 2012 a 2013. Životní osudAntonína Roubala svým způsobem odrá-ží dějiny Československa od 1. republikyaž do listopadového přelomu v r. 1989a období krátce po něm (viz také článekP. Kováře, Živa 1993, 4: 189).

Antonín Roubal se narodil v r. 1925 naSlovensku v rodině českého úředníka. Povzniku samostatného Slovenského státubyla jeho rodina donucena vrátit se zpětdo Čech a usídlila se v Kladně. V r. 1944absolvoval gymnázium v Praze a po skon-čení války začal studovat bohoslovectvís touhou stát se knězem. Jako bohoslovecbyl po r. 1948 nuceně internován v kláš-teře v Hejnicích, odkud ho po několikaletech propustili domů s velmi podlome-ným zdravím a s doživotními zdravotníminásledky. Posléze mohl pracovat (i vzhle-dem ke kádrovému posudku) jen v děl-nických profesích (několik let dělal např.vrátného/hlídače ve velkoskladu). Díkyvzdělanosti (mimo jiné výborné znalostijazyků, zejména latiny) a jeho dlouhodo-bému zájmu o botaniku, částečně i shodouokolností, mu bylo s pomocí několikaosvícených akademických pracovníků napočátku normalizace umožněno pracovatjako kurátor v herbářích katedry botanikyPřF UK v Praze. Zde pracoval až do svého

odchodu do důchodu v r. 1985 a jeho vel-kou zásluhou se herbáře proměnily ve fun-gující instituci srovnatelnou se zahranič-ními herbáři. Když se po r. 1989 legálněobnovila komunitní činnost salesiánů, An -tonín Roubal se vrátil mezi své bratry vevíře a r. 1993 zemřel v Praze – Kobylisích.

Vydání této publikace bylo inspirová-no výstavou S Antonínem Roubalem zakvětenou Kačáku konanou ve Sládečkověvlastivědném muzeu v Kladně na počátku

r. 2012; řada materiálů prezentovaných navýstavě je také součástí této knihy (byťnejde přímo o katalog k výstavě). Po úvod-ních kapitolách zahrnujících životní drá-hu A. Roubala a jeho profesní botanickoučinnost (včetně poznámek k publikačníaktivitě) následuje nejzajímavější (a roz -sahem největší) část – vzpomínky přátelnebo kolegů, botaniků, bratrů ve víře čiskautů (P. Kovář, J. Hadinec, M. Dundr,R. Víta, p. J. Andrejčák, p. J. Hřebík, V. No -vák, J. Štěpánková, H. Štorchová, J. Stud-nička, F. Krahulec, p. L. Vik, L. Traxler,p. J. Kopecký). Z těchto vzpomínek sečtenář o osobnosti A. Roubala dozví asinejvíce, zejména o jeho píli, poctivosti,skromnosti a ochotě pomoci s čímkoli(jak v práci, tak v osobním životě). A takéo tom, že ačkoli neměl soustavné biolo-gické (především botanické) vzdělání, byl,co se týče odbornosti, mezi „profesio -nálními“ botaniky velmi respektovanouosobností.

Publikaci doplňuje bohatá obrazová do -kumentace zahrnující nejrůznější ko res -pondenci (pracovní i osobní), množstvífotografií a v neposlední řadě ukázky zeživotního díla A. Roubala – rozsáhléhoherbáře a kartotéky vztahující se k jím při-pravované, ale nikdy nedokončené FlóřeKladenska. Získat tak rozsáhlý soubor kva-litních floristických údajů z určitého re -gionu (odhad se pohybuje okolo sta tisícúdajů o výskytu rostlin na Kladensku),který je navíc podložen dokonale zpraco-vaným herbářem, je věc téměř nemožná –zvláště v dnešní uspěchané době kladou-cí (nejen) ve vědecké práci důraz na jinéparametry výkonnosti.

Sládečkovo vlastivědné muzeumv Kladně 2012, 62 str. Cena 95 Kč Publikaci lze objednat na: www.omk.cz

Michal Štefánek RECENZE

Lukáš Krinke a kol.: Antonín Roubal – botanika salesián

Celý profesní život ses věnovala věděať již aktivně v laboratoři, nebo pozdějipři jejím řízení na vědecko-manažerskéúrovni. Dává podle Tvého názoru současná společnost možnost zachovánísvobody vědeckého bádání, nebo spíševytváří tlak, aby se bádalo „na zakázku“? Spíše to druhé – vytváří tlak, aby vědeckébádání bylo „na zakázku“. Společnost bysi však měla uvědomit, že k dobrému„výzkumu na zakázku“ musí být napředvědec vychován převážně v základnímvýzkumu, aby se naučil klást správné otáz-ky, interpretovat výsledky, hledat souvis-losti a hlavně chápat základní mechanis-my fungování přírodních procesů. Navícdobrý vědec v základním výzkumu stejněvždy uvažuje, k čemu by se jeho výsled-

ky a objevy daly prakticky využít. Úplnésvobody vědeckého bádání se většinoudomohou až vynikající vědci s vysokýmkreditem ve své odborné komunitě, kteřívýzkumem zásadně postrkují bádání v obo-ru kupředu. To je případ i prof. StevenaM. Repperta, který navštívil letos v březnuČeskou republiku a proslovil zde tři po -zvané, vysoce inspirující přednášky, a tona Jihočeské univerzitě v Českých Budě-jovicích a dále v Ústavu organické che-mie a biochemie a ve Fyziologickém ústa-vu AV ČR. Akademie věd mu udělila naná vrh Biologického centra AV ČR, v. v. i.,čestnou oborovou medaili Gregora Johan-na Mendela za zásluhy v biologickýchvědách a Jihočeská univerzita čestný dok-torát. Prof. Reppert je jedním z objevitelůmolekulární podstaty savčích biologických

hodin. Jeho výzkum byl vždy podporován,protože směřoval k pochopení časovéhosystému savců a tudíž i k případné využi-telnosti v medicíně. Nyní si již prof. Rep-pert se svým věhlasem může dovolit stu-dovat i vysoce zajímavý jev, jak se motýlimonarchové dokáží orientovat nejen přisvé podzimní, téměř 4 000 km dlouhé ces-tě ze Severní Ameriky na jedno specific-ké místo v Mexiku, ale i při jarním návra-tu zpět do původních domovů. O tomtovýzkumu se nedá říci, zda a jak jeho vý -sledky budou kdy využitelné, a přesto hospolečnost podporuje. Obdobně Akade-mie věd ČR uděluje úzkému okruhu vyni-kajících vědců cenu Praemium Academiae,která jim umožňuje svobodně bádat beznutnosti žádat si stále o granty. Důvěra vevysoce tvůrčí vědce se jistě vyplatí a mělaby jim být dána plná svoboda v bádání.

Jaký je Tvůj názor na současný systémpodpory vědy ve světě a u nás – umožňuje skutečně vědu podporovat?U nás se příliš velký důraz klade na úče-lové financování na úkor financováníinstitucionálního. Žádný vědec v Akade-mii věd, s výjimkou Praemium Academiae,nemůže bádat z institucionálních pro-středků a musí si na svůj výzkum sehnatprostředky grantové. Přitom úspěšnostv žádostech ke Grantové agentuře ČR,jediné agentuře podporující u nás základ-ní výzkum, klesla v posledním roce pod20 %. Znamená to, že i leckdy vynikajícímvědcům nebyl udělen grant a ti musí žá -dat stále znovu o prostředky na výzkum.Pro výborné mozky je to velká ztráta času.Badatelé tak mohou strávit až polovinupracovního času psaním žádostí a potéopět zpráv, místo aby se věnovali vlastní-mu výzkumu. Administrativa neúnosněroste. Přitom bychom si mohli vzít příkladz jiných zemí. Např. v Národním ústavuzdraví v USA (NIH), či v ústavech Společ-nosti Maxe Plancka v Německu (MPG) sevědecká oddělení periodicky hodnotí a nazákladě toho jim jsou přidělovány insti-tucionální prostředky. Čas klíčových pra-covníků je tak přednostně zachován provýzkum. Domnívám se, že i u nás by mělstoupnout podíl institucionálních pro-středků na výzkum. Ten by měl být roz-dělen zvlášť na vysoké školy a zvlášť naveřejné výzkumné instituce vzhledem k je -jich odlišnému poslání a způsobu financo -vání.Toto oddělení doporučoval ve svéřeči na 42. akademickém sněmu i prof. Ru -dolf Haňka, hlavní vědecký poradce pre-miéra ČR. Výzkumné organizace v obouskupinách by pak měly být pravidelněhodnoceny, ale ne podle počtu bodů zasvé výstupy jako doposud. Pouhé sčítáníbodů může omezovat odvahu vědců jít doneprobádaných oblastí, ve kterých vý -zkum může přinést vysoký zisk, ale takériziko, že po nějakou dobu z něho žádnévýsledky nevzejdou. Na mezinárodní kon-ferenci Výzkumníci v Evropě bez hranic,konané v r. 2009 v rámci českého předsed-nictví Evropské unie, řekl doc. FrantišekŠtěpánek z Vysoké školy chemicko-tech-nologické v Praze, jeden z mála našichnositelů startovních grantů Evropské radypro výzkum (ERC), že pro výzkum nevidígeografickou bariéru, ale spíše bariéruv námi uplatňované vědní politice hod-

XLVIII živa 3/2013

S Helenou Illnerovou hovoří Alena Sumová

Prof. RNDr. Helenu Illnerovou, DrSc., významnou osobnost uznávanou u nási ve světě v oboru chronobiologie a řadu let působící také v organizaci a řízenívědy v České republice, již není třeba pravidelným čtenářům Živy podrobnějipředstavovat (členkou redakční rady Živy je od r. 1997, kromě jejích odbor-ných článků Denní rytmy v živé přírodě z let 1995–96 vyšly i výroční článkya rozhovory, např. Živa 2001, 6: 242–244; 2002, 6: LXXXIII; 2006, 2: XVIII–XIX).V prosinci r. 2012 oslavila významné životní jubileum a v lednu 2013 jí před-seda Akademie věd ČR Jiří Drahoš udělil čestnou oborovou medaili GregoraJohanna Mendela za zásluhy v biologických vědách (Živa 2013, 1: IV). Při tétopříležitosti připravila PharmDr. Alena Sumová, DSc., vedoucí Oddělení neuro-humorálních regulací Fyziologického ústavu AV ČR, v. v. i., dlouholetá spolu-pracovnice a současná nástupkyně H. Illnerové ve vedení laboratoře, s paníprofesorkou rozhovor.

1

nocení podle počtu bodů. Vědci se zaměřína získávání bodů a zaleknou se odváž-ných riskantních projektů.

Tvým hlavním vědeckým zájmem je výzkum biologických rytmů. Jakývýznam pro naše zdraví mají rytmickézměny v našem prostředí? Vnímá je ještě v současnosti člověk? A jakývýznam mají pro tebe osobně?Cyklické změny v našem prostředí – jasnésvětlo během dne, tmu v noci – vnímámjako nejdůležitější pro posílení vnitřního

časového systému v nás a pro jeho syn-chronizaci s vnějším 24hodinovým dnem.Silný časový systém synchronizovanýs vnějším prostředím i vnitřně mezi sebou,tj. mezi hodinami v mozku a hodinamiv jednotlivých orgánech, snižuje riziko po -ruch metabolismu, spánku, nádorových,kardiovaskulárních i psychických onemoc -nění a posiluje imunitní systém. Jasnédenní světlo také pozitivně ovlivňuje našináladu. Mám ráda i střídání čtvera ročníchobdobí a každé z nich si vychutnávám.Uvědomuji si však, že zkracování světléčásti dne, fotoperiody, s nástupem podzi-mu a zimy může vést u citlivých jedincůke zhoršené synchronizaci vnitřních ho -din s vnějším dnem, špatné náladě, splínua případně i k sezonní depresi – sezonníafektivní poruše. Abychom tomu předešli,je zapotřebí i v zimě, vysvitne-li slunce,jít na procházku, běžky, brusle. Bohuželdnešní civilizovaný člověk se příliš chrá-ní před vnějším jasným denním osvětle-ním, ukrývá se většinu času pod střechoua leckdy ani změnu ročních období do -

statečně nezaznamená. Navíc ve městěi v noci bývá vystaven světelnému znečiš-tění, takže rozdíl mezi jasným světlem vedne a tmou v noci se zmenšuje. Já jsemtéměř ukázkový případ oboru, který stu-duji a jehož výsledky propaguji: těší mneslunečné dny a jsem typická „outdoorwoman“. Na jaře i v létě se mi nejlépe stu-duje, postavím-li si stůl na balkon nebodoprostřed louky.

Co bys poradila studentovi vysoké školy, který v současnosti zvažuje kariéru vědce bádajícího v základnímvýzkumu?Určitě bych mu doporučila, aby pečlivězvážil výběr svého školitele, doktorskéhonebo postdoktorského otce či matky. Samo-zřejmě musí zvažovat téma navrhovanépráce, aby mu vyhovovalo, bylo zajímavéa řešilo podstatné problémy. Ale úroveňškolitele je možná nejdůležitějším krité -riem pro výběr. Školitel by optimálně mělbýt domácí i světovou kapacitou ve svémoboru a mít spolupráce a zejména známéi v zahraničí, aby mohl vyjednat svýmstudentům a těm, kteří již dokončili dok -torské studium, praxi na významnýchpracovištích, kde by získali zkušenostia známosti nezbytné pro další vědeckoudráhu. Byla jsem v loňském roce členkoupanelu fyziologie pro posuzování žádostíprestižních startovních grantů ERC promladé vědecké pracovníky. Šanci uspětměli ti, kteří vypracovali svou dizertačnípráci pod taktovkou vynikajícího vědcea pak se přesunuli na postdoktorské mís-to do laboratoře ještě úspěšnějšího vědce.Samozřejmě museli prokázat svou vlastníinvenci, tvořivost, samostatnost. Pro lec-kdy obdivuhodné „selfmademany“ star -tující pomaleji z laboratoře vědeckého„nikoho“ nezbylo většinou v silné konku-renci „zlaté mládeže“ z nejlepších světo-vých laboratoří místo. A samozřejmě bychstudentovi také řekla, aby se nedal odradithoršími platovými podmínkami v základ-ním akademickém výzkumu. Vědecká pro-fese je natolik zajímavá, že může vyvážiti materiální nedostatky ve srovnání s jinýmipovoláními. A rozhodně bych ho povzbu-zovala, aby nabízel své výsledky, znalostia zkušenosti k praktickému využití, pokudse to ukáže možné.

Jsi zakladatelkou oboru chronobiologiev České republice a věnuješ se této problematice již mnoho let. Co považu-ješ za nejvýznamnější výsledek, kterýbyl v chronobiologii dosud dosažen,a proč? A kam celý obor směřuje?Nejvýznamnější „objev“ vyvstal již s po -čátkem oboru chronobiologie, tj. naukyo čase v živých organismech. Bylo to nasympoziu v Cold Spring Harbour v USAv r. 1960, které se příznačně jmenovaloThe Biological Clock (Biologické hodiny).Tam bylo odbornou komunitou definitiv-ně přijato, že cirkadiánní, tedy denní rytmyjsou vnitřní vlastností živého organismua nejsou na vozeny cyklickými změnamive vnějším prostředí; ty je pouze synchro-nizují s 24hodinovým dnem. O toto zjiš-tění se zasloužilo mnoho vědců, ale nej-více se uznává přínos AngloameričanaCollina S. Pittendrigha a Němce JürgenaAschoffa. Již před 2. světovou válkou

živa 3/2013 XLIX

1 Helena Illnerová během přechodupohoří na Madeiře v r. 20042 Při promoci na Univerzitě Karlověv Praze v r. 19613 S prof. Davidem C. Kleinem z Národ-ního ústavu zdraví v USA na sympoziupořádaném k 70. narozeninám H. Illnero-vé (2007). Mezi nimi prof. Debra Skenez univerzity v Guildfordu (Velká Britá-nie) a prof. Ivo Šauman z Biologickéhocentra AV ČR, v. v. i.

2

3

fyziolog E. Bünning nalezl denní rytmyv rostlinách žijících v neperiodickémprostředí a i ten měl ve svých tvrzeníchpředchůdce. A za druhý takový „objev“považuji zjištění, že nejen centrální hodi-ny savců v části mozku zvané hypotala-mus, tzv. suprachiasmatická jádra (SCN),ale také periferní orgány jsou hodinamia oscilují v rámci jednoho dne. K tomutonálezu nejvíce přispěla v první polovině90. let minulého stol. laboratoř Ueli Schib-lera; C. Pittendrigh se ještě domníval, žerytmy v periferních orgánech jsou „otroc-ké“ a pouze odpovídají na příkazy z cent-rálních hodin. Dnes se předpokládá, žekaždá buňka v organismu by mohla býtdenním oscilátorem. Mluví se nejen o bio-logických hodinách, ale o celém časovémsystému, kde SCN jsou pouhým koordi-nujícím dirigentem v orchestru. Rozpléstsíť vztahů v časovém systému, tj. kterýproces ovlivňuje další, jak je vše sladěnoa koordinováno k jednomu času, která ner-vová zásobení a hlavně které biologickyaktivní látky, mediátory, signály a recep-tory se této koordinace účastní, to je téměřnadlidský úkol pro další generace chro -nobiologů. Vždyť časový systém je zřejměnejvíce integrujícím systémem celéhoorganismu. A objasnit jeho fungovánía propojenost s metabolismem, spánkem,buněčným dělením, imunitním, kardiova-skulárním, nervovým, hormonálním, gast-rointestinálním systémem apod. je nezbyt-né pro pochopení rizika možných poruchpři jeho oslabení a desynchronizaci.

A snad i naše česká laboratoř přispělatrochu k pochopení časového systému.S Jiřím Vaněčkem jsme na cirkadiánnímřízení tvorby melatoninu v epifýze uká-zali, že biologické hodiny řídící tuto tvor-bu jsou komplexní a skládají se nejméněze dvou oscilátorů, jak předpověděl již namodelu rytmu v pohybové aktivitě C. Pit-tendrigh. A dále jsme prokázali (spolus Klausem Hoffmannem), že délka mela-toninového signálu se mění v závislosti nafotoperiodě a informuje tak organismuso přicházejícím ročním období. A opětspolu s Jirkou a s Tebou jsme zjistili, jakmelatonin nastavuje hodiny v SCN. A spo-lu jsme jako první prokázaly, že se i hodi-ny v SCN mění v závislosti na roční době

a že tudíž neslouží jen jako denní program,ale zároveň jako kalendář. A Ty bys mohlave výčtu úspěchů naší laboratoře, podTvým vedením, dále pokračovat…

Jakého ocenění své vědecké práce siv životě nejvíce vážíš?Velmi si vážím všech ocenění, kterých semi dostalo, ať již to bylo od České repub-liky, Ministerstva školství, mládeže a tě -lovýchovy, Akademie věd ČR, Učenéspolečnosti ČR, Univerzity Karlovy v Pra-ze, Slovenské akademie věd, Vysoké ško-ly chemicko-technologické v Praze neboUniverzity Palackého v Olomouci. Velkouradost mi udělala první vědecká ocenění,která jsem získala ještě v komunistickémČeskoslovensku jako nečlenka strany, a toCena České fyziologické společnosti a CenaČeské lékařské společnosti J. E. Purkyně.A radovala jsem se i z polistopadovéhovědeckého ocenění, kdy jsem dostalaAward for Seniors in Neuroscience of theFogarthy International Center at NIHv USA. Ale srdcem jsem se možná nej vícepotěšila, když na závěr konference Cirka-

diánní rytmy obratlovců, konané v r. 1980na zámku Ringberg v Bavorsku (kam mnek mému překvapení orgány státní mocipustily), mi prof. Jürgen Aschoff, k je hož65. narozeninám se konference konala, dalrůži a poděkoval mi za přednášku a za to,že jsem přijela. To mě dojalo a uvědomilajsem si, že nejen pro Gilberta Bécauda, alei vědeckou pracovnici z tehdejšího Česko-slovenska mohou být pravdivá slova pís-ně L’important, c’est la rose.

Heleno, děkuji za rozhovor a přeji Ti,ať Tě stále těší vše, čemu se věnuješ.A není toho málo!

L živa 3/2013

4 S turistickým oddílem mládeže Sluníčka ve Stříbrných Hutích u Táborav r. 1976. Zády stojí Jarmila Hořavkováz Fyziologického ústavu ČSAV5 Návrat z výletu se Sluníčky (1976) 6 Spolu s členkou Vědecké rady AV ČR prof. Blankou Říhovou v krčském areáluAkademie věd v r. 2003 při otevíránínového zvěřince. Snímky z archivu H. Illnerové

6

54

S Kamilem Rybníčkem jsem se seznámilasi před 60 lety, poté, co jsem byl přijatna Přírodovědeckou fakultu Masarykovy(v té době bezejmenné) univerzity v Brně,než se stala Univerzitou Jana EvangelistyPurkyně (prosím, neplést si to s dnešníuniverzitou téhož jména v Ústí nad La -bem), kdy jsem začal pobývat na katedřebotaniky v intencích studia onoho oborupoeticky nazývaného scientia amabilis. Poodchodu prof. Josefa Podpěry do důchoduvedl katedru v té době doc. Jan Šmarda.Šťastným řízením osudu se v Kamilověročníku (ač máme s Kamilem stejný roknarození, studoval o rok přede mnou) se -šlo několik výrazných osobností, o nichžlze říci, že se značnou měrou zasloužilyo rozvoj své specializace v rámci botaniky.Namátkou mohu jmenovat Elišku Coufa-lovou, pozdější celoživotní Kamilovu part-nerku a spolupracovnici (ne nadarmo sepro tento pár vžilo jméno Rybníčci), JiříhoVicherka, navrátivšího se po listopadu 1989z nuceného pobytu v JZD Brťov u Lysic namateřskou katedru do funkce vedoucího(zakrátko byl jmenován profesorem, jehospecializací byla fytocenologie, jejíž těžiš-tě se nedlouho poté, co se stal vedoucímkatedry a brzy i profesorem jeho žák MilanChytrý, přesunulo z Prahy, resp. Průhonic,do Brna), ale také např. významného algo-loga Jiřího Hetešu, působícího po celýživot v Lednici na Moravě.

Naše studijní ročníky držely spolu, spo-lečně jsme absolvovali exkurze do okolíBrna, ale i J. Šmardou organizované poby-ty v Hrubém Jeseníku, Krkonoších a hlav-ně v Belianských Tatrách (na Protěžcejsme se střídali se studenty z Pedagogickéfakulty v Plzni, které vedl Emil Hadač).Zde se Kamil podílel na všech činnostechnutných ke splnění úkolů zadaných orga-nizacemi, pro něž jsme výzkum prováděli.

Na katedře působil jako velmi aktivnípomocná vědecká síla; kromě běžnýchprací spojených s výukou jako velice pilnýfotograf sám vybudoval z části jednohonevyužívaného záchodu fotokomoru a užv polovině 50. let experimentoval s barev -nou fotografií. Zhotovil sadu barevnýchfiltrů tak, že ze starých fotografických de -sek smyl citlivou vrstvu a místo ní nanášelželatinu ve třech základních barvách v po -stupném ředění; tu pak vytvrzoval paramiformaldehydu. Na tehdy dostupném mate-riálu z východního Německa (NDR) jsmese učili zhotovovat barevné snímky; jakopamátku mám dodnes několik fotografiímladých svišťů od Hincova plesa ve Vyso-kých Tatrách nebo lilie zlatohlavé z loka-lity Červená hlina v Belianských Tatrách(o kvalitě snímků si každý může vytvořitpředstavu, ale byl to výsledek naší samo-statné činnosti – zhotovení jedné foto -grafie po řadě zkoušek trvalo asi hodinu).

Dalším Kamilovým příspěvkem ke zlep-šení chodu katedry byla reorganizaceknihovny; zavedl velikostní systém, čímž

se uspořilo mnoho místa. Podíleli jsme sena tom všichni, knihy jsme měřili a za -řazovali do velikostních kategorií, podlenich se nastavily police na odpovídající ro -zestup a knihy se do nich uložily. Takovéuspořádání zůstalo doposud.

Kamil začal původně bádat v řasách,o čemž kromě jeho diplomové práce o algo-logických poměrech povodí Branné v Hru-bém Jeseníku svědčí další dva příspěvkyz let 1958 a 1960 věnované krásivkám (kestudiu řas snad mohl Kamila přivést PetrMarvan, který v té době krátce působil jakoodborný asistent na katedře). V r. 1958 sevšak Kamil už začal zabývat studiem dru-hů cévnatých rostlin a mechorostů váza-ných na rašelinné biotopy se zaměřenímna Jihlavsko, krátce poté i studiem raše-linných společenstev celé Českomoravskévrchoviny, jíž věnoval řadu prací svýchi ve spoluautorství s Eliškou.

Poté, co byl Kamilův otec ještě za syno-va dětství nucen několikrát změnit praco-viště a stěhovat se s rodinou na různá mís-ta, zakotvil jihlavský rodák Kamil natrvalov Brně. Měl jsem možnost seznámit ses jeho rodiči v domě na Pellicově ulici podŠpilberkem, který se posléze stal i domo-vem Rybníčků, Kamila s Eliškou a jejichdvou synů, včetně početného zvířectva(pamatuji se na tři psy, vesměs nalezence,kterým Eliška poskytla nový domov). Poskončení studia našel Kamil uplatněnív brněnské pobočce tehdejší Geobotanic-ké laboratoře, z níž později vzniklo brněn-ské oddělení Botanického ústavu ČSAV.Na tomto pracovišti, které bylo postupněpřesouváno do různých nově vytvářenýchnebo reorganizovaných ústavů, založilspolečně s Eliškou paleoekologickou sku-pinu, s níž se po „uplynutí vichřic hněvu“mohli navrátit do obnoveného brněnské-

ho oddělení Botanického ústavu AV ČR,v. v. i. Věnovali se nadále studiu rašelin-ných biotopů, vyhodnocování pylovýchdiagramů z množství sond a odběrů z růz-ných částí někdejšího Československa, natomto základě se významně podíleli namoderním pojetí vývoje evropské vegeta-ce v kvartéru.

Kromě toho nadále soustředili pozor-nost na syntaxonomii recentních rašelin-ných společenstev a ekologii rašelinnýchdruhů. Zkušenosti s určováním fosilníchpylových zrn byly využity ve spoluprácis jedním z jejich synů, alergologem Ondře -jem Rybníčkem, v práci pro pylovou infor-mační službu, které se v poslední doběvěnuje hlavně Eliška.

I Rybníčci se po letech vrátili na býva-lou katedru, která jim dala základy odbor-nosti. Na katedře, změněné později naÚstav botaniky a zoologie, Kamil po něko-lik let přednášel kurz paleoekologie a Eliš-ka k tomu vedla praktika z determinacepylových zrn a makrozbytků.

Bohatá publikační činnost Rybníčků jeshrnuta v článcích k jejich 60. a 80. naro-zeninám v časopisech České botanickéspolečnosti Preslia (1992, 64: 257–261;Eliška je o rok starší; 1993, 65: 279–284)a Zprávy České botanické společnosti(2012, 47: 387–393; kde Michal Hájek hod-notí společně oba manžele, Kamila sices ročním předstihem, ale o to upřímněji).

Ač jsou oba jubilanti pořád aktivní vevšech oborech, v nichž se stali uznávaný-mi odborníky, tráví dnes více času v doměpo Eliščině matce, s níž jsem v letech1957–59 působil na tehdejší Jedenáctile-té střední škole ve Valašských Kloboukách(život přináší množství náhodných vazeb).Mají zde klid na zpracování materiálu z te -rénních výzkumů a pečují o svá zvířata –kromě kocourů o dvě želvy, z nichž staršísamec je už nejméně 70 let starý; pocházíz vlaku rozstříleného americkými „kotlá-ři“, v němž byl náklad želv určených kon-cem 2. světové války pro nasycení němec-kých vojáků.

Kamilovi k osmdesátce, a Elišce s roč-ním zpožděním též, přejeme hodně zdravído dalších činorodých let!

živa 3/2013 LI

Vladimír Řehořek

Do řad botaniků přibyl další osmdesátník

Kamil a Eliška Rybníčkovi. Z archivu Ústavu botaniky a zoologie MU v Brně

Ústav experimentální botaniky Akademievěd ČR, v. v. i., (ÚEB), vznikl v r. 1962,v loňském roce tedy oslavil padesátiny(viz Živa 2013, 2: XXXV–XXXVI). Ústavpůvodně rozdrobený do několika lokalitv Praze a Olomouci se teprve v posledníchměsících podařilo sloučit do areálu v praž-ských Lysolajích a nového Centra regio-nu Haná v Olomouci – Holicích (s výjim-kou Izotopové laboratoře v Praze – Krči).Všechny výzkumné skupiny mají tak nyník dispozici moderní laboratoře, sklení-ky a další zázemí. Důležitá je také snad-nější komunikace mezi týmy vědců a vy -užívání sdílených zařízení.

ÚEB se zabývá především základnímvýzkumem v rostlinné biologii, konkrétněve fyziologii, buněčné a molekulární bio-logii, biochemii, fytopatologii a biotechno-logiích. Většinou se v daném směru vhod-ně doplňují přístupy několika oborů. Řadaprojektů přináší i praktické výstupy. Stu-dium rostlinných hormonů např. vedlok syntéze látek, které zpomalují stárnutíkůže nebo vykazují slibné cytostatickéúčinky (Miroslav Strnad). Vyloženě apli-kovaný výzkum sklízí komerční úspěchyv oboru šlechtění jabloní odolných vůčihoubovým chorobám (Jaroslav Tupý). Meziproblematikami, kde ÚEB dosahuje svě-tové úrovně, je třeba zmínit alespoň vý -zkum genomů hospodářsky významnýchplodin ve skupině Jaroslava Doležela a fy -tohormonů v laboratoři Evy Zažímalové.Ústav vydává dva impaktované časopisy –Photosynthetica a Biologia Plantarum.

Představení jednotlivých laboratoří� Laboratoř biologie pylu (vedená DavidemHonysem) se zabývá studiem regulačníchmechanismů uplatňujících se při kontro-le genové exprese a také vztahu cytoske-letu a regulace translace. Pracovní skupinyse zaměřují na procesy vedoucí ke vznikumutací, reparaci a rekombinaci DNA půso-bením chemických a fyzikálních vlivů,dále na charakterizaci transkripčních fak-torů aktivních v různých fázích vývojepylu nebo mechanismu skladování mRNAběhem zrání pylu a její lokalizace a kon-trolované aktivace po vyklíčení pylu.� Laboratoř patofyziologie rostlin (LenkaBurketová) se zaměřuje na interakce mezirostlinami a patogeny – jakým způsobemřada patogenů aktivně potlačuje obrannébariéry hostitelské rostliny. Dalším téma-tem je hledání látek, které vyvolávají po -dobnou reakci jako útok patogenu – snadnobiologicky odbouratelných látek, s jejichžpomocí lze zvýšit rezistenci rostlin k ná -sledné infekci (místo použití pesticidů).� Laboratoř rostlinných biotechnologií(Tomáš Vaněk) studuje odezvy rostlin naabiotický stres, metabolismus xenobiotikv rostlinách a produkci sekundárních me -tabolitů. Tyto výsledky se používají přiochraně životního prostředí i produkci

potenciálních léčiv. Laboratoř dále stano-vuje biologickou aktivitu (protizánětlivoua antioxidační) rostlinných extraktů a lá -tek. Kromě pokročilých analytických pří-strojů pro detekci látek v rostlinách mák dispozici zázemí pro kultivaci rostlina tkáňových kultur včetně bioreaktorů.� Výzkum v Laboratoři stresové fyziologie(Dagmar Procházková) se věnuje sene -scenci (přirozené nebo indukované abio -tickým stresem, jako jsou sucho, UV záře-ní, zasolení, vysoké a nízké teploty, toxicképrvky, především těžké kovy) a reakci rost-lin na virovou infekci. Významným před-mětem bádání dále je, jak odpověď rostlinna stres ovlivňuje působení exogennícha endogenních fytohormonů, zejména ky -seliny abscisové a cytokininů.� Laboratoř hmotnostní spektrometrie(Jiří Malbeck) byla ustanovena jako servis -ní pracoviště pro speciální instrumentál-ní analýzy a vývoj nových analytickýchmetod se zaměřením na hmotnostní spekt-rometrii. Její hlavní náplní jsou stanovenírostlinných hormonů (cytokininů a auxi-nů) a dalších účinných látek v pletivech.� Stanice šlechtění jabloně na rezistencik chorobám (Jaroslav Tupý) je zaměřena našlechtění odrůd odolných ke strupovitos-ti a na zlepšení hospodářských vlastnostínových odrůd. Hledají se nové genetickézdroje pomocí molekulárních metod a vy -šlechtěním odrůd s trvalou rezistencí napolygenním základě v kombinaci s genemVf jabloně mnohokvěté. Licenční prodejodrůd vyšlechtěných v ÚEB dosahuje ažjeden milion stromků ročně.� Izotopová laboratoř (Zdeněk Wimmer)syntetizuje radioaktivně značené slouče-niny pro výzkum v ústavu a podílí se nařešení projektů z různých dalších oborů.V současné době jde např. o ekotoxikologii(monitorování sinic), medicinální chemii(syntéza potenciálních nových cytostatik)a supramolekulární chemickou biologii(s možným využitím v nanotechnologiích).� Laboratoř virologie (Noemi Čeřovská) sezabývá molekulárně biologickou charakte -rizací replikačního cyklu rostlinných virůa jejich biotechnologickým využitím. Mezihlavní témata patří výroba cizorodých pro-teinů (např. antigenů pro produkci experi -mentálních vakcín) z vektorů odvozenýchod rostlinných virů. Zaměřuje se také naluštěniny při produkci farmaceuticky cen-ných proteinů a na přípravu antigenůk výrobě diagnostických souprav pro rost-linolékařství. Vyvíjí i strategie šlechtěnírostlin k virové rezistenci.� Laboratoř reprodukce rostlin (HelenaŠtorchová) studuje kvetení u merlíku ana-lýzou genetických regulačních drah. Vy -užívá metody sekvenování nové generace(ve spolupráci s americkými univerzitami)k popisu celkového transkriptomu (sou-bor molekul mRNA), v němž hledá tran-skripty genů ovlivňujících kvetení. Získa -

né sekvence zároveň umožňují řešit fylo -genetické vztahy v rodu merlík. Dalšímokruhem je pak určení pohlaví u silenkynadmuté.� Laboratoř buněčné biologie (Viktor Žár-ský) se věnuje regulačním procesům bu -něčné polarity a morfogeneze, které jsouvýsledkem interakcí bílkovin a membrá-nových lipidů. Polarizovaná exocytóza a re -cyklace plazmalemy je zásadní pro orien-taci buněčného dělení i pro směrovanýbuněčný růst, a tedy pro utváření mnoho-buněčného těla rostlin. Tyto procesy hrajídůležitou roli také v obraně proti pato -genům.� Laboratoř hormonálních regulací u rost-lin (Eva Zažímalová) má pět skupin. Prvníz nich se zabývá polárním transportemauxinu a regulací jeho množství v buňce(viz např. článek na str. 102–104 této Živy),další zkoumá metabolismus a fyziologickéfunkce cytokininů, jejich tvorbu, metabo-lickou přeměnu, degradaci a transport, tře-tí se věnuje úloze fytohormonů v interak-ci s prostředím. Skupina matematickéhomodelování pak pracuje na popisu tokuauxinu a metabolických přeměn cytoki ninůa analytická jednotka vyvíjí metody stano-vení a metabolického profilování převáž-ně rostlinných hormonů.� Centrum strukturní a funkční genomiky(Jaroslav Doležel) se zabývá strukturougenomu rostlin a změnami, které dopro -vázely jeho evoluci a vznik druhů. Podí-lelo se na čtení genomu banánovníku a ci -zrny, účastní se projektu sekvenovánígenomu hrachu a je klíčovým účastníkemprojektu čtení genomu pšenice. Členovétýmu klonují geny pšenice a rozvíjejí novésměry výzkumu zaměřené na funkčníorganizaci genomu v jádře.� Laboratoř přenosu signálů (Jan Martinec)se věnuje molekulárním mechanismům,které rostlina používá k vnímání okolníhoprostředí a ke své obraně. V současné doběse soustředí na signální dráhu enzymufosfolipázy C, jehož aktivita citlivě reagu-je na některé druhy stresu (např. na přída -vek hlinitých iontů).� Laboratoř růstových regulátorů (MiroslavStrnad) pracuje mimo jiné na vývoji látekovlivňujících metabolismus cytokininů.Jejich působení může mít žádoucí účinkyna produkci zemědělských plodin. Ve spo-lupráci s Přírodovědeckou fakultou UPv Olomouci vyvíjejí látky interagující s pro-teiny buněčných regulačních drah s cílemzískat nové léky proti nádorovému bujení.Součástí výzkumu je vyhledávání meta-bolitů s využitím v potravinářském, farma -ceutickém a kosmetickém průmyslu.� Laboratoř biologicky aktivních látek(Martin Vágner) se zabývá metabolismempolyaminů, fenolických látek a fytohormo-nů ve vztahu k růstu a diferenciaci v rost-linách a tkáňových kulturách. Pro převáž-nou část těchto studií se využívá modelsomatické embryogeneze jehličnanů (smrkztepilý, více druhů jedlí) – od indukcea kryoprezervace embryogenních kulturpřes vývoj a dozrávání embryí až po je -jich klíčení a přenos do půdy. Biochemiidoplňují vhodné zobrazovací techniky.

Vědci z ÚEB se doposud dokázali pro-sazovat v mezinárodní konkurenci, o čemžsvědčí nejen kvalitní publikace, ale i za -hraniční spolupráce.

Jiří Libus

K výročí založení Ústavu experimentálníbotaniky AV ČR, v. v. i.

LII živa 3/2013