MilanŠimečka

LISTYZVÄZENIA

DOPISYZVĚZENÍ

Elektronickákniha

V roku 1999 vydala Nadácia Milana Šimečku zbierku listov - autentickýchdokumentovzjednoročnejvyšetrovacejväzbyMilanaŠimečkuvpražskejRuzyni(1981-1982).

Vroku2018prinášačitateľomtútosilnúvýpoveďoľudskejstatočnostiznovaatovelektronickejpodobe.

Odvahaoslobodzuječlovekaodobávoživotkuslobodesveta.Odvahajenevyhnutná,pretoževpolitikeniejevstávkelenživot,alesvet.

HannahArendt

Nejsemprostěschopenzavíratoči,kdyžužjsembylobdařenzrakem.Možnábychtoidovedl,alestrašnebychsestydělsámpředsebouabylbychnanic.

MilanŠimečka,17.10.1981

Zostáva záhadou, prečo sa Listy z väzenia Milana Šimečku až doteraznepodarilo vydať. Myslím, že to tak malo byť, hoci pre to nemám nijakýracionálnydôvod.Atiežsimyslím,ženastalčas.Keď sme už pomaly končili spracovanie vysvetľujúcich poznámok a

komentárov k jednotlivým listom, zostalo nám niekoľko vecí, na ktorýchobjasneniesmemuseli rezignovať.JednýmznichboloautorstvoknihyHolubívěž.Ako čitateľ uvidí, Milan Šimečka si dosť naliehavo želal, aby jeho rodina

zistilaautoraaokolnosti,vktorýchžil.Nikdysatonepodarilo.Predpárdňamisomnáhodouotvorilaencyklopédiuapredočamisommala titulHolubívěž,sautorom,biografiou.Samozrejme,žetopovažujemzaznamenie.Nebolatoúplneposlednávec,ktorúsanámnepodarilovypátraťavysvetliť.

Navyše, určite budú vyvstávať pre každého čitateľa trochu iné otázky,pravdepodobneodlišnéodtých,čobolidôležitéprenás.Myslím, že sa nestane nijaká tragédia, keď bude mať čitateľ aj istú mieru

voľnostipreinterpretáciu,akojumávždypričítaníliterárnehodiela.Listy sú autentickými listami z väzenia, s reálnymi vzťahmi, osobami a

okolnosťami,majúdokumentárnuhodnotu.Alesúzároveňliterárnymdielom,sdanýmihlavnýmipostavami,okolnosťamia réžiou,ale sprísne individuálnymprežívaním,uvažovanímapodanímpríbehu.Neznámydetailsnáďneuberiejehosile,autenticiteapresnosti.Samozrejme,žesmesasnažiliurobiťčonajviacprezrozumiteľnosťaľahšiu

čitateľnosť listov. Bolo by mi ľúto, keby sa text stal neprehľadný, alebonezrozumiteľný,kvôlineznalostipostáv,okolností.Pretosmeurobilipoznámkyakomentáre.Mámktýmtotextomodichvznikuzvláštnyvzťah.Nesmiernesiichcením.Viemonichsvoje.Keďichčítamznovapočase,vždytamodkryjeminúaďalšiu rovinu.Anichvíľunepochybujem,žeosloviakaždéhovnímavéhočloveka.Sútolistyzväzeniaodmúdreho,vzdelanéhoaúpornerozmýšľajúcehočloveka.Premyslelzanásvtichucelymnohé,kčomusanedostanemevzhonekaždodennéhoživota.Sú to listy, ktorých autor venuje citom a vzťahom viac pozornosti ako

priemernýčlovekmožnozacelýsvojživot.Alenielento.Jetotextetický,lebohovoríotom,čojedobréprečlovekaa

jehodušuačozlé.Jetotextestetický,oslavujúcikrásu,frustrovanýjejtotálnouabsenciouvprostredí,vktoromvznikáaktorésastávačírymkontrapunktom.Jetotextfilozofický,múdry,múdrosťouhlavyamúdrosťousrdca.Jetotext

smutný, ako je mikrosvet, v ktorom jeho autor žije, a text bohatý na hlbokúradosť,ktorúživotmôžeposkytnúť.Jetotextakoživotsám.Autorsihováži,ctíaoslavujeajvoväzení.január

1999

Edičnápoznámka

SamotnéListymajúvlastnýpríbeh

Milana Šimečku uväznili 6. mája 1981. Až do októbra nedostávala rodina,okremjedného,žiadnelisty.Listz23.5.1981,ktorýrodinadostala, je jedinýlist,napísanývBratislave,

voväzniciJustičnéhopaláca,ktorýsazachoval.Korešpondenciabola zadržiavaná, zdoterazpresneneobjasnenýchdôvodov,

hoci prešla cenzúrou.Voktóbri prišiel prvý list (č. 17), poniekoľkotýždňovejprestávke prišli listy č. 181. Číslovanie zaviedol samotný autor, keď zistil, želistynechodia,akobymali,abydosiaholistýstupeňkontroly.Poosudezadržanýchlistovsmepátrali,dostalismevšaknegatívneodpovede.

PreilustráciuuvádzamevpríloháchodpoveďriaditeľaRuzyně,dr.Čeřovskéhonanášlist.Zvláštnosťou listov Milana Šimečku je používanie slovenského a českého

jazyka podľa jeho vlastného kľúča. Je možné si všimnúť, že listy napísané vBratislave sú v slovenčine a tiež listy adresované slovenskýmpriateľom. Jehorodina jevšakprirodzenečesko-slovenská,preto listyzRuzynepíšepočesky.Občas je i jeden list sčasti po slovensky a sčasti po česky, ani samotný jazykautoratiežnebolomožnévyčistiťodčechizmovaslovakizmovtak,abynestratilvlastnýštýl.Listy boli určené vlastne vždy viacerým osobám. Bolo ich preto potrebné

rozmnožiť. No a aby boli čitateľné, bolo potrebné aj prepísať ich na stroji,samozrejme s takým množstvom kópií, ako to bolo možné. Robili to EvaŠimečkováaMiroslavKusý,ktorýListyč.18-21amatérskyzviazaladoplnilovlastný list prezidentovi, ktorý vo veci Milana Šimečku tomuto adresátovinapísal.Takto vzniklo prvé dodnes dochované samizdatové vydanie listov, pod

názvomDopisyzvězení,Praha1981.PodobnýmspôsobomlistyvydalajVilém

Prečan v Scheinfelde v Československém dokumentačním středisku nezávisléliteratury.NazáverumiestnilŠimečkovuesejBýtvevězení,ktorúnapísalvr.1978.List

č.22chýba.Nasledujúce listyč.23-30boliopisovanéa šírenémedzi stále sa rozširujúci

okruhčitateľovnajskôrjednotlivo,potomboliusporiadané,prepísanéavydanéakosamizdatovýII.dielDopisovzvězení.NamiestoúvoduobsahovalilistMiroslavaKusého,ktorýMilanoviŠimečkovi

doväzeniaskutočneposlal(ajkeďmunikdynebolodovzdaný).Ostatnélistyužzostalineusporiadané,aleprepísanénastrojiputovalipoľuďoch.Poslednýmalčíslo40.Listčíslo38chýbal,našlismehovrukopiseazaradili.Listčíslo32existujevoverzii32a32a.Listč.34niejeznámy.Týmkončí

histórialistov,ktoréboliznáme,kýmMilanŠimečkaprišielzväzenia.Odnehosmevedeli,žepriniesolsosebounejaképísomnosti,napr.Dopisyo

povaze skutečnosti. Ako vysvitá z listov, napísal ich prvýkrát v bratislavskejväznici,kdeichalezničil.DruhúverziupísalvRuzynivjanuári1982.Domaichprepísal a opatril úvodom. V rukopisnej pozostalosti sme našli spolu sedemlistov,ktoréboli ibav rukopise.Boli to listy č. 10,11,12,38,41,42 a43.Snajväčšou pravdepodobnosťou ich priniesol Milan Šimečka taktiež z väzeniaosobne.Pri prepúšťanímu, akovravel, k veľkémuprekvapeniu nič z toho, čomalvcele,neodobralianiektorépísomnostimuvydali.Niejealevylúčené,žezposlednýchlistovč.41-43aspoňprvédvaprišlipoštou.Vylúčenétoniejeaniuposlednéholistu,ajkeďposlednéstranysúdatované25.5.1982aodvadnibolprepustený.Listhneďponapísaníodovzdaladministratívnejmašinériianedalosa celkom presne zrekonštruovať jeho cestu, pretože obálka sa nezachovala,podobneanipresnáinformácia.Keďžebolprepustenýbezsúdu,zvyšetrovacejväzby,anineboldôvod,aby

muodoberalinejakéosobnéveci.Vtedymalidôvodyavôbecprávosvojzvláštnyspôsobexistencie.Všetky listy sme prepísali. Niekoľko nečitateľných miest sme boli nútení

vynechať,vtextesúoznačené...*.Listysmezoradilichronologicky.Prvézlistov,ktorénebolivsamizdatových

vydaniach,smemetaforickyzaradilidokapitolysnázvomListy,ktorésastratili.Ostatnésúzaradenénapríslušnýchmiestach.Vpoznámkachakomentárochsmesasnažilivysvetliťzákladnéreálie,abysa

text listov stal zrozumiteľnejším. Po viacerých úpravách nám vyšiel istýkompromisnýtvarpoznámok.Osoby, ktoré sa v listochvyskytujúnajčastejšie, smepredstavili spoluhneď

pri prvých listoch, aby bolo čitateľovi jasné, kto je kto. Takto sme priblížilirodinu, priateľov a základné reálie, ktoré tvoria súčasť známej skutočnostiMilanaŠimečku.Z toho dôvodu nevysvetľujeme už následne jednotlivých rodinných

príslušníkov, takže čitateľ sa môže pre informácie o menách vrátiť vždy kúvodnýmpoznámkam.Nebolo možné uviesť o jednotlivých osobách kompletné heslá. Známe

osobnosti si čitateľ nájde v encyklopédiách. Listy spomínajú skutočne veľaznámychosobností.Podobnesmerezignovalinavysvetľovaniedobovýchsúvislostí.Bolobypotrebnéopísaťprílišveľkýhistorickýúsek,apretoodkazujemena

patričnézdroje.

Podotýkame len, že Milan Šimečka a jeho priatelia boli postihnutínormalizačnouperzekúciouvrokoch1969-70,bolivylúčenízostrany,zbavenímožnosti odborného uplatnenia, pracovali na robotníckych miestach, bolizadržiavaní Štátnou bezpečnosťou, podrobovaní domovým prehliadkam, ichrodinní príslušníci boli postihovaní zákazom štúdia, pracovného uplatnenia apodobne.Totojehlavnýrámec,vktoromsauskutočnilouväznenieaoktoromtiežsú

ListyzväzeniaMilanaŠimečku.V dokumentoch VONSu (Výbor na obranu nespravodlivo stihaných) sa

proces, v rámci ktorého bol Milan Šimečka stíhaný, uvádza ako proces sosignatármiCharty77.VONSvznikolvroku1977akoreakcianauväznenieatrestnéstíhanieprvých

hovorcovaaktivistovCharty77.MilanŠimečka,akopozornýčitateľmôžezistiťvdokumentochoCharte77,

nikdy nebol jej signatárom. Malo to konkrétnu rodinnú súvislosť, ktorúanalyzovalvesejiRukojemníci štátu.Napriek tejto skutočnosti,myšlienkami iskutkami, patril do tohto spoločenstva a celkom prirodzene s ním bol ajperzekvovaný.

SděleníVONSč.250Trestnístíhanípropodvracenírepubliky15.květen1981V souvislosti se zadržením dvou mladých francouzských občanů na rakouskéhranici na konci dubna 1981 proběhla v následujících dnech v Praze, Bmě aBratislavě rozsáhla policejní akce spojená s obvyklým zadržováním adomovními prohlídkami. Tyto perzekuce se týkali asi 30 občanů, vesměs

signatářů Charty 77, z nichž část byla po dvou- či čtyřdenním bezdůvodnémzadržení propuštěná, další skupina propuštěných byla obviněná z podvracenírepubliky(vevětšímrozsahu).Naostatních12občanů,včetnědvouFrancouzů,bylapravděpodobněuvalenávazba.Postiženi:Dr. Zbyněk Fišer, alias EgonBondy a další propuštění JanBednář,Karel Šiktanc, Jan Šimsa, Jaroslav Mezník, Olga Havlová, Věra Šťovíčková,MilanOtáhalsr.,KarelPecka,JiříBednář,ZinaFreundová,Prof,dr.JiříHájek,spolu s dalšími obviněn, prof., dr. Zdeněk Jičínský, Ing. IvanHavel, dr. JozefJablonický,Ing.KarelHolomek,MojmírKlánský.,

EvaKantůrková (11.V.1930)spolusdalšímivevazběDr. JiřinaŠiklová (17.VI.1935),KarelKyncl(6.1.1927),JiříRuml (8.VII.1925), JanRuml (5.3.1953),Prof.dr.MiroslavKusý (1.12.1931),dr.MilanŠimečka(6.3.1930),JiříMüller(29.11.1943),Doc. dr. JánMlynárik (11. 2. 1933), JaromírHořec (18. 12. 1921), FrancoiseAnisová,GillesThonon.

*

MladíFrancúziboliponiekoľkýchdňochvypovedaníz republiky.Ostatnýchdesaťdolumenovanýchosôbbolouväznených.Podvoch týždňochboliprepusteníJiříMülleraMiroslavKusýastíhanína

slobode.

*

JaromírHořecbolprepustenývseptembri1981poinscenovanomtelevíznominterview.

SděleníVONSč.029625.3.1982Dne 22. 3. 1982 byli propuštěni z vazby čtyři signatáři Charty 77, kteří jsouvyšetřování v souvislosti se zadrženým francouzským kamionem na čs.-rakouských hranicích. Jejích trestní stíhaní pokračuje. Ve vazbě zostávají JiříRuml,JánMlynárikaMilanŠimečka.

SděleníVONSč.303(PropušteníJiříhoRumla,JánaMlynárikaaMilanaŠimečku)

3.6.1982Ve čtvrtek 27. 5. 1982 byli rozhodnutím městského prokurátora v Praze(podepsán náměstek JUDr. Fronk) po téměř 13 měsících propušteni z vazbysignatáři Charty 77 - novinář Jiří Ruml (člen VONS) a spisovatel MilanŠimečka.SignatářCharty77-historikJánMlynárikbylpropuštěnkoncemtéhožtýdnenaSlovensku.Usnesení městského prokurátora v Praze uvádí mj. „Přezkoumáním celkovédůkazní situace, jakož i dalších okolností případu, jsem došel k závěru, žedůvodyvazbypominulyažejeprotonutnéobviněnépropustitnasvobodu.“Jiří Ruml, Ján Mlynárik a Milan Šimečka byli propuštěni jako poslední zeskupiny8čs.občanů,kteříbylivkvětnu1981obviněnipodle§98/1,2,a,btr.z.(podvracení republiky) a vzati do vazby v souvislosti se zadržením kamionufranc.stát.příslušníkůThononaaAnisové.Všichniobviněnívtétocausejsouvsoučasnédobětrestněstíháninasvobodě.

*

Súdne pojednávanie sa nikdy neuskutočnilo. Väzneným sa tiež nikto zapretrpenépríkoriaastratenýčasživotaneospravedlnil.

Listy,ktorésastratili...

Milámoja,milíchlapci!

23.5.1981

Plyniečas,hodinyadniatýždne.Jetotenzlý,všedný,bezduchýčas„chronos“,ktorý nemá ani vrcholy, ani nížiny, je plochý, je to síce vesmírny čas, lebovychádza slnko a nejaké tie kvazary pulzujú v jeho rytme, ale v človekuvzbudzujelenúnavu.Teninýčas,čas„kairos“,časľudskýchbytostíjeniekdezamnou,sosvojimiradosťami,trápením,láskouaprežívaním.Dámpríkazpamätiakomputerspustítlačiareňajasimôžemčítať.Peťo,jetotak?Chodímačítamsizáznamy.Štyrimetretamaštyrispäť,prerátamsitonakilometre.Škoda,ženemámtakpresnevpamätivašebehynaŽeleznústudničku,chlapci,vydalbysomsatam.Taktosaorientujemlenpribližne.Vyjdemodtiaľ,naKaradžičovejnechám veľkoryso utiecť autobus č. 37 a pokračujem peši okolo Steina cezRačianskemýto, poMalinovského a zahnem na Pražskú. Ale nie, tam neradichodíme.Pretože je časudosť, idemzadom.Apretože je ešte stále časudosť,idem pozrieť na sirôtky na Lízinkinom hrobčeku. A ty sa, Muki', už zatiaľnemôžešdočkaťskávou.Káva!Čosirobilacelýdeň?Aleboideminýmicestami.ZPetržalkynaobedschuderouZorou,ktorásami

motáokolonôhapozeránamňaspsovskouláskou.Alevydávamsaajnacestyskoroužzabudnuté,nacestyHorskýmparkom,nacestyzoŽabovřeskdomovnaPellicovu,nacestyzoZámostínaobedadokoncanacestydoškolyanacestyvzdialenéhodetstvauličkoudokolónie.Navšetkoječas.Štyrimetretamaštyrispäť.Keďsaunavím,aspoňrýchlejšiezaspím,anocjemilosrdná.LenniekedypočujemhodinynaBlumentálskomkostolealebohučanienočnéhoautobusu.Ráno,lensazačnebrieždiť,spievajútuakísizúfalívtáci.Čudujemsaim,žesi

nevybraliinémiestokvtáčiemuživotu.Aleajtakichpozornepočúvam,čosomnikdyneurobilanivlese.Tušímsanikdyneopakujú,prejavujúúplnefantastickúinvenciu.Narozdielodľudí.Nakreslilsomsipohľadzoknakuchyne.Sútamjasle,stromy,prášidlá,auto,

popolnice a všetko, na čo som si spomenul. A posadil som na rímsu aj Lízu,chuderku.Pozerásomnou.Akeďsanadňunahnem,cítim,ako jejvoniasrsťprehriata slnkom. Je toneuveriteľnekrásnypohľad z tohookna.Akpristúpitebližšie,môžetemachytiťzarukuabudemepozeraťspolu.Lenževyneviete,žetenpohľadjeneuveriteľnekrásny,ibajatoviem,hocipredtýmsomtonevedel.Taklenstojteapozerajteadržtemazaruku.Uvažujemprirodzeneajoláske,mojamilá.Navšetkomámčas.Jetoakoby

som robil inventúru svojich starých myšlienok, mal by som povedať skôrmladýchmyšlienok,ktorésakedysinaháňalivhlave,abyrýchledostalinejakúdefinitívu a prestali ma trápiť. Rozkoš môjho veku spočíva v tom, že saneponáhľamsozávermi.Tuvtichu,hodinyahodinyskladámslovokslovu,abymivyšlidefinície,ktorésizapamätám.Potvrdilosami to,čosomvždytušiloláskektebe.Bolatoláska,ktorásauložila,možnonasamomzačiatku,možnoneskôr, vo mne ako geologická vrstva. Stále a nekatastrofické prahory. Vždysomvedel, že tam sú, že všetko ostatné na nich spočíva. Ty simi to niekedynechcelaveriť,keďsapovrchovásprašneukladaladotakýchtvarov,akobysisitoželala, alebolo to taka je to tak.Myslímna to spokojom,ktorý jemožnotrocha sebecký, opiera sa o tie prahory, lebo súmoje, uložené na samom dnemojejbytosti,ainštinktívnesachrániapredpanikou,ktorúvyvolávapomyslenienatvojusamotu,úzkosti,starostia trápenia.Mámdosťfantázie,abysomsiťavedelpredstaviť.Alejasomsámatymášokolosebasynov,ktorísútuumňatiež uložení v prvohorách, a tí musia cítiť, že je teraz na nich, aby ti plašilialptraumyaúzkosti.Ajaverím,žetoajrobia.Tomijevšetkozdrojomšťastiavnešťastí. Láska musí dostať príležitosť, aby sa prejavila. Ja si tu teraz nosímlásku k vám trom ako kotvu k životu, ľahko prehodenú cez rameno, s ňouchodímodoknakudverám,vleziemsňoudoposteleapoložímsijuvedľaseba.Nachádzamjutakmernakaždejstránkekníh,ktorétučítam,lebojetotak,žesapristihnem, že pozerám do knihy ako do otvoreného priestoru, v ktorom saodohráva nejaký náš dávny príbeh, veselý alebo vážny, zrazu preniknutýpôvodnýmicitmi,žedojímaažkslzám.Lenkebysomovásaspoňniečovedel!Samozrejme,žemyslímajna to,žemožnoviníšajmňa,žesisama.Koľko

dníanocísmesaotomzhovárali!Ajavtomrozhovorepokračujemsám,azasemám na to dni a noci. Píšem si na lístky a zahadzujem ich, tak ako Peťazahadzuje zle vyrátané príklady. Ale stále mi vychádza ten istý globálnyvýsledok.Čítalsomtuznova,skorovšetkotučítamodznova,Asimova-Koniecvečnosti.Arozvíjalsomsámpresebatémuskutočnosti.SMilanomsomotomviackrátdiskutoval.Človeknemusípísať, aby si utváralvlastnú skutočnosť.Zceléhomateriálusvetasikaždýčlovekvytváravlastnúskutočnosť,akoosobitnúsúkromnú mozaiku. Je to nescudziteľná skutočnosť, lebo okrem nej už iná

neexistuje.Súleninénevlastnéskutočnosti,možnopodobné,alenevlastné.Alev tej vlastnej skutočnosti je už obsiahnutá aj skúsenosť celého života,vzdelanosť, ktorá dáva veciam iný rozmer,mravné hodnotenie, projekt celéhoživotnéhonapätiaodnarodeniaažposmrť.To,čosaodčlovekachce,jevlastnemalá zmena skutočnosti, ako to nazýva Asimov. Ide o to vymeniť vlastnúskutočnosťzacudziu,nechaťsijuvlastneodcudziť,výsledkommábyť,zasasAsimovom, „žiadúca zmena osobnosti“. A to ja nevládzem. Cítim to, už vsamotnej terminológii nemôžem pripustiť, aby sa priateľstvo menilo na styk,láska na kontaktovanie, aby plody vnútorných napätí, pochybností, práce atvorivej radosti vystupovali odrazu ako písomnosti, alebo materiály. Ja prostenemôžem odovzdať svoju vlastnú skutočnosť niekomu ako kabát a prijať inú,ktorá jecudziacelémuživotu.Možnosomti tovždyrozprával inýmislovami,alejetostáletoisté.Tusomtodokonalepochopil.Atáaleboináobraznosťnapodstatevecíničnemení.

24.5.1981

Prirodzene sa oddávam aj sneniu, je to dovolené, všetko, čo sa odohráva vmozgu, je tudovolené.Niektorí tuvymýšľajújedláavšelijakéinépríjemnosti.Ja sa oddávam skromným snom, v ktorých dýcham iba iný vzduch a vnímamľudsképohľadyanakožicítimradiáciecitov.Vtýchtosnochchodíteokolomňaakoby nič, dívam sa naMilana, ako sa holí, než ide na rande, vzdychám nadPeťom, keď čumí doFortranových záhad, a teba,mojamilá, vidímpokojnú ausmiatu,keďLízadrankáokúsoktvarohu.Aničsineželám.Neželámsi,abystema objímali. Stačí mi chodiť okolo vás a len sa na vás občas pozrieť.Vyabstrahované z týchto snov sú starosti, čo kúpiť na obed, čo všetko bude snami,užje!Mám,samozrejme,ajinésny,aletienemôžemprezrádzať.Človeksitumôže

ľahnúťužosiedmej.ToPeťasivždypúšťalsnívačku,že?Ataktojarobímnastarékolená.Alebosausilujemvybaviťsislovástarýchpesničiek.Aleboverše,ale takmálosomsi ichzapamätal.NemôžemsidaťdokopyslovátejpesničkyodBobaDylana,čospievajútítrajanaplatniodSuchýchHowmanyyears...,aneviemuždokoncaanito,čotovlastnemábyťvetromodviate.Svetpamätijenesmierne tajomný. Človek nemá za normálnych okolností čas vnímať hopodrobne. Ale tu môže vymiesť všetky zaprášené zákutia. Odrazu si presnespomeniem, ako vyzeralo to arcibiskupské kreslo, čo ste mali v kabinete vKroměříži.Anavšetkosme...

25.5.1981

Istebystechcelivedieť,akosamám.Alevisítuvýstraha,ženesmiempísaťosituáciivústave.Takžemôžemnapísaťiba,žesamámdobre.Ažnato,žesamina chlebe vylomil zub, som zdravý. Len pri holení badám, žemi akosi ovísakožanakrku.Psychickysomnaprostofit,taký,akéhomapoznáte.Abolbysomveľmi rád, keby som to počul aj o vás. Dúfam, že už máte novú mačku. Tumôžememaťfotografierodinnýchpríslušníkov,jasi,bohužiaľ,nespomínam,žeby bola fotografia, na ktorej by ste boli všetci traja spolu. Dajte savyfotografovaťnanejakommieste,ktorépoznám.Alebotonechajtetak.Bolabytourážkamojejobrazotvornosti.Janepotrebujemfotografiu,abysomvásvidel.A vidím, koho chcem, privolávam si obrazy ľudi, podľa potreby.A budem torobiť,ažpríduvšetkytiedáta,ktorésmesachystalivjúnioslavovať.Babička,lla a Peťa. Na Peťa často myslím, lebo mám zlý pocit, že som prišiel na tomiesto nejak nevhodne. Práve pred ukončením jeho štúdia. Tešil som sa, žeprežijemespolujednujedinúobyčajnúslávnostnúchvíľuzacelýchposlednýchdesaťrokov.Niežebysmeneprežilinijakéslávnostnéchvíle,aletiebolipredsalenviacneoficiálne.Nužčo,mámsazabiť?!

26.5.1981

Už som vám spomínal, akým zvláštnym zážitkom je tu kniha. Roztrhaná,popísaná,ajlistychýbajú,apredsasasňoumazlím,lebojetomostkľuďom,kichpríbehom,kláskeakukráse.Jasomvždyčítalstrašnerýchle,abysomtohozhltalčonajviac.Tusaskaždouknihouobradnerozprávam,abymičonajdlhšievydržala. Je ich len päť na mesiac. Zastavujem sa pri pekných vetách,vychutnávamopisyprírody,dialógy,stopypoézie.TubysatakčítalKohútaleboTolstoj! Niečo strašne dlhé. Doma by som asi nikdy nečítal Undsetovú aleboFrancea.Aletuichobjavujem.KebytakdošielThomasMannaleboniečotaké!V Tristanovi Marie Kuncewiczowej som našiel nádherné, láskyplné obrazyprírodyCornwalle.Kvety,lúky,more,útesy,čajky,všetkosomtozrazuvidelvExmoutheadýchaltenvzduch,ktorýprinášaodmoraslanúchuť.Afarbysomvidel jasné,akosú ibana juhuAnglicka.Literatúravoväzení jeniečoúžasné,tak sa čítalo asi kedysi, keď nebola tá blbá televízia a ľudiamali kopu času.Keby som si takmohol ešte vybrať!Čítanie sa tumení v sviatok a človek jenaplnený vďačnosťou, že sú ešte spisovatelia a knihy. Ktovie, či budú aj vbudúcnosti. Škoda, že tu nedávajú básne, učil by som sa ich naspamäť.Kebysommalučebnicu,naučilbysomsagréckyzatrimesiaceakoMaxSchliemann.

Mojamilá,zpredchádzajúcichstránokvidíš,žesomchcelbyťaspoňchvíľkukaždýdeňs

vami,ataksomsasvamidelilospomienkyamyšlienky,ktorématunapadali.Alesomsadozvedel,žeajtietomyšlienočkysúakosinevhodnéaželist,ktorýsomnapísal pred dvomi týždňami, bude iba uložený k spisom.A tak čomámpísať?Stáleajtakibaopakujem,žeVásmámrádaženavásstrašnespomínam.Ale to viete asi aj bez toho, že by som o tom filozofoval. Tak vás lendennodenneobjímamamyslímnavás.

VášMilan

Mojemiláamilíchlapci!

10

13.9.1981

Jakvidítezevzornéúpravy,píšujubilejnídesátýdopisvpříkladnémprovedení,abynemohlybýtnižádnéformálnívýhradyprotijehovnějšípodobě.Ikdyžjistěnení rozsáhlost mých dopisů ani jejich čitelnost pravou příčinou toho, že jstezatímzdesítidostalijenjeden.Udělaljsemsilenochapíšupomalu,navšechnomám dost času. Znovu a znovu usedám k zelenému stolku a píšu, zoufale abezmocně,abeznadějenaohlas.Itaktovšakdělámrád,mámpocitjakobychsvámimluvil,conatom,žemikrofonjevypnutý.Vidímváspředsebouamluvímamluvím.Předcházející dopis jsem poslal Ile, a tak mám s vámi spoustu vyřizování.

Ještěmězahřívávtěchtotrochupodzimníchdnechnašesmutnésetkáníavašedopisyz1.9.(Peťovydva),kteréjsemuždostal11.9.KtomuiKarlůvdopisapohledniciodIlyzVal.MeziříčíituzDartmooru,anádavkemdvěfotografiezjakýchsi neuvěřitelně šťastných dnů, v jakési neuvěřitelní zemi, na nichž jsmetakyještěneuvěřitelněmladí.Takžetohomámspoustunasrdci.Kdyžměobléklidomésmrdutékošile,vekteréjsemužčtyřinocispal,ado

kalhot, které jsou příliš velké, začal jsem tušit, že Vás uvidím. Čekal jsemzamčenvjakésikancelářiachvěljsemsenacelémtěle.Marněvzpomínám,kdyv životě jsem takvzrušeněnaněco čekal.Když jsemváspakuviděl, bylomijako by mě přejel vlak. Zrušili jste svou živou přítomností mou vězeňskouexistenci. Všechno se rázem vrátilo zpět... Ale vždyť víte sami, jak mi bylo,přečetli jstemitonatváři.Škoda,škoda,žesváminebylMilan,ževtéchvílistálpopásvbahně.Asibychsepřednímstydělzatyslzy,kterésemililyzočí.Ale co, neplakal jsem od té doby, co umřel Fredo. Ani nevím, co jsme sipovídali,zůstalyz tohovemně jenútržky,nevímužani,co jsemřekl jávám,

určitěneto,cojsemnejvícechtěl.Alevámsevedlostejně,píšeštakotom.Acovlastněbymělčlověkpovídat?Nechmetoho,poznali jsteasisami, jakjstemidrazí,ajátopoznaltaky.Tojetonejhlavnějšíanaostatnímanimocnezáleží.Povašem odchodu jsem toužil aspoň po třech hodinách samoty, abych mohlvšechnostrávit,aletéjsemsimohldopřát,ažodtroubilavečerkaajápředstíraje,žespím, jsemsiopakovalkaždouminutunašehosetkání,každýpohled,každýstisk rukou, každé objetí. Půl hodiny! Zjistili jsme jistě všichni tři, že čas jemožnopoužívatjakomučícínástroj.Peťavypadalskvěle,aletysmi,mojemilá,připadalapřepadláaočitisvítilyvtéopálenédrahétváři.Až z vašich dopisů jsem však zjistil, že vy jste byli vyděšeni z toho, jak

vypadám já. Pochopil jsem to vlastně pár dní po vašem odjezdu, protože mězavolaliklékaři.Zvážiliměaptalisemě,zdamichutnájístapodobně,cožjetaknaprostoneobvyklé, že jsemusoudil, žesmusela někampsát, znepokojenatím, že konečně jsem štíhlý tak, abych se ti dokonale líbil. Řekl jsem todoktoroviaříkámtoitobě:nicminení!Anaprostoupřímněvásprosím,abysteneoplakávali 15 kg zbytečného masa a tuku. Já jsem rád, že jsem se ho beznamáhavého běhání na Železnou studničku zbavil. Pochybuju o tom, že byněkdo ve vězení omládl a zkrásněl. Jím normálně, jistě ne tak jako doma, alenehladovímanisinevybírám.Zhubljsemprostěsteskempovás,popřírodě,polidskostiamnohajinýchvěcech.Aletonenínemoc.Lízatakyzhubla,kdyžsenám ztratila. Vysvětlil jsem to doktorovi, a dohodli jsme se, že tu medicínu,kteroubychpotřeboval,mionpředepsatnemůže.Takženatozapomeňteatyse,Muki,netrappomyšlenímnaztrátujakýchsibílkovin,tukůavody,protože,jakznámo, důležitá je duše. Dělám si trochu srandu, ale skutečně si nedělejtestarosti.Tadymůjspoluvězeňříká:cigaretaporánunahradítismetanu,buďfit!Povašínávštěvěnásledovalyještěslavnostníhody.Dovolilimiodnístnacelu

všechno,cosmipřinesla,anavíctubylužtvůjbalík.Takžezásobbylohodně.Bylytoskutečnésvátky!Tybožskéšátečky!Ještěteďsiustřikujuránonachlebaposlední zbytky medu. Určitě jsem z toho všeho přibral aspoň kilo na váze!Hned na to jsem dostal Peťův dopis, pak mi přišla učebnice francouzštiny, aneočekávaněrychle idopisy,které jsteminapsaliužponávštěvě.Takžesemivyplnilouplynulýchčtrnáctdnísamýmiudálostmi,cožjedobréprovězení.Napsali jstemi toho tentokráthodně,zvláštěPeťa.Už jsemvámmnohokrát

psal, s jakými soukromými obřady vaše dopisy čtu a jaké hluboké textovéanalýze jepodrobuju.Pamatuju si znich téměřkaždéslovoa jsouminejvětšíútěchou.Právětakjakovašefotografie.Milámoje, tobě bych chtěl jen znovu a znovu opakovat, abys zkusila žít s

vědomím,žetvůjsmutekaúzkostitoběškodíamněnepomůžou.Jávím,žeseto lehce řekne. Ale musíš se o to pokusit. Určitě jsi to s chlapci mnohokrát

probírala,držsejejichradajejichfilozofie.Jájsemvždyckyzastávalhlediska,žečlověkmápodléhatjenpozitivnímcitům.Tensmutekazoufalství,kteréčišíztvých dopisů, jsou city negativní, i když jsou rubem lásky.Ale dovedou ničitduši stejně jako žárlivost, závist, sobectví a nenávist. Četlas asi, co mi Peťanapsal, kdyžmi líčil plavbu v dunajském rameně. Tuto filozofii beru v jejímplném významu. Zkus se jí naučit. Mně tu naprosto stačí ke štěstí, že mámstarostlivou,milujícíastatečnouženu,kterástojípřimě.Nepotřebujumítještěismutnouausouženouženu.Tyjistěvíš,jaktomyslím.Uždávnonemyslímnanějakýbodvpříštímčase,kdyse třebavrátím.Ale jestliže jenámtakovýbodsouzen,chtělbych,abysesconejvícpodobalaté,kteroujsemopustil.Jakbuduvypadat já, bůh suď! Snaž se brát ohled na totomojemalé sobectví. Jinak sedržím tvých rad a dobře jim rozumím. Moc ti děkuju za to, že se snažíšvšemožněmi pomoci. Víš, jak je nádherné zabývat se něčím tak odtažitým avězenívzdáleným,jakojefrancouzskágramatika?Jetoduševnílázeň.Takymětu těší každá fotografie a každá pohlednice. Tomu Kudmovi se podařila tapohlednice z Dartmooru. Kdoví, jak to tam vypadá. Bylo by to zajímavésrovnání.Ahnedminapadá,ženatommístě,odkudtobylofotografováno,jsmespolustáliadívalise.Jakbyměmohlotehdynapadnout,žesepomnohaletechnatáhne z tohomísta jakási nit souvislosti s mým nejosobnějším osudem. Natěch fotografiíchmě nejvíc šokuje naše mládí. Co jsme tehdy byli? Obyčejníturisté.Kdybychtakužměltehdyzasebousvounynějšízkušenost,očkrásnějšíby všechno bylo! I takovou pohlednici z Val. Meziříčí zkoumám podrobně avzpomínám,kdejsemkdynatomnáměstíparkoval.Takjakjsmesedomluvili,minulý dopis jsem napsal Ile. Ona byvám ho jistě poslala.Možná, že i to jenaděje.Psaljsemhovnaději,žeužjetřebadomaažemátonejhoršízasebou.Helenasnaddohlédnenajejírehabilitaci!Stoumultibiontousemocnetrap,snězto radši sama. Já na takové něcomoc nevěřím.Mám radost z toho, že jsi sehodněkoupala,žesitrochucestovala.ZKarlovadopisujsemsedověděl,žejsibyla i v Náměšti. Doufám, že jste se od tety dověděli, jak si vedou děti jejísousedky.Užjsemvásjednouprosilvdopise,abystejimnapsalipárutěšlivýchslov.Mělbychtomožnáudělatijá,aleodtudtonejde.Těšímě,kdyžseodPetidovím,že jsteněcooslavovaliuMirovcov2,protože jsemtamjakobysvámiaaspoňvím,žeseneuzavírášdosamoty.Peťa je z nás nejpilnější psavec a jsemmu za to vděčný.Hochumilý, ne z

titulu,aleztvýchdopisůjsemnajednoupochopil,jakjsivposlednídoběuzrál,lidsky,rozumověicitově.Škoda,žejsinedostalmůjdopiskpromoci,kdejsemse zabýval svým vztahem k tobě. Dnes mě tento stav naplňuje pokojem aneoprávněnoupýchou.Protožejenhlupákjeschopenvydávatsvédětizajakésisvédílo.Jetovšechnojinak.Aleutěšovatsetímmůžeme.Ajátodělám.To,co

mě v tvých dopisech nejvíce překvapuje, je jakási nová citová otevřenost apřesnéhodnocenícelénaši rodinnéexistence.Maminkaužchápe, jak jíbudešchybětsesvýmklidemapermanentnívnitřnípohodou.Možná,že je lepší,žeszačalpracovat jakodělník.Člověkpři tompřece jen

více pozná, lidi i celou pracovní atmosféru.To, co píšeš o inženýrské aktivitětvýchkolegů,nenímocpovzbuzující.Ale touž takbývá.Vidíš,kroměmnohajinýchvěcí,jsemsipřál,vyprovodittěnavojnu.Tak,jakjsemkdysivyprovázelMilana. Napadá mě, že jsem ti možná svým osudem ulehčil tvoje příštívojákování. Když se třeba nedostaneš na vycházku, vzpomeň si, že já takynemohunavycházku,atřebatitonebudetaklíto.Budutěvduchuvyprovázetabudustebou.Věřím,žemibudešdálepsát,nemusímtiužzdůrazňovat,jakmnětvoje dopisy prosvítily celu. Asi si umíš představit, že se taky často věnujukosmickým úvahám a absurditám všech sci-fi, abych se prostě vzdálil odabsurditytéskutečnosti,vekteréjemižít.Bylobysamozřejmělepší,kdybychmohl vyjít na balkon a zadívat se na noční oblohu, ale to právě je v tétoskutečnosti to,conemohu.TvojetenisovéúspěchymiprávětakjakoMilanovipřipomínají,žesmohlbýtjedničkounejennaPravdě,kdybystetotehdyvdětstvíbralivážně.Aleasinatoještětehdynebyladoba.Vlastněitakjedobře,protožebys asi byl jiný, a tobychnechtěl.Nikdy jsem takovévěci neříkal, ale teď těprosím,abysdalnavojněnasebepozor.Nepokoušejsezastavittanknastavenímnohy!!

19.9.1981

Jeneděleajáusedámktomutodopisupoprobdělénoci.Možnátozpůsobilata káva, ale spíš vzrušení z vaší návštěvy. Prostě jsem k vám ještě celou nocmluvilamluvil,napovídal jsemvámtohospoustuaspoustu,všechno,cojsemza těch půl hodiny nestihl. Kdybych to měl všechno napsat, musel bych psáttýdenbezpřestání.Ataksedotohoaninedám.Těchmýchsamomluvjestejnětolik,žeužjenestihnunapsatnikdy.Akdoví,jestlibytovůbecstálozato.AteďjsemmělvúmysluříctněcoMilanovikjehodopisuakjehoobrazu.A

to jsem simyslel, že tě kdovíjak dlouhoneuvidím.Anajednou si byl tady, sesvou najednou rezavou bradou. A zase jsem nemohl uvěřit, že tě vidím předsebou. Pamatuju se, žesmi řekl, že žiješ šťastně. A to je vlastně to, co chci.Vlastně jsemtověděl,protože jsemvždynějak tušil,žedovedešžítsvůjživotmimoběžnékonvenceažetětedynijakužnemůževykolejitnepřízeňvnějšíhosvěta.Atušímtaky,žejetoživotbohatýnalásku,nalidskésituace,kteréprávěnepřízeň světa produkuje. Jsem rád, že máš spoustu přátel a že dovedeš

vychutnat to,coseužpotom,v takzvanémodpovědnémživotědospělosti,užnikdynevyskytuje.Azasevím,žetohlevšechnotianinemusímříkat.Přirozeně mě shodila ze židle představa, že bych se mohl stát ve vězení

dědečkem. Jenže v bezstarostním vězeňském životě vnímáš všechno jinak,člověkprostěnezaujímástanoviskaktomu,coseděje.Protožeto,čímlidižijívenku, tu vnimáš jako děj ve filmu, naprosto nezávislý na tobě. A tak jsemhlavně prožíval tu hlavní koincidenci svého snu o dítěti s opožděnou anepravdivou zprávou. Ted si dokonce jsem schopen myslet, že nějaký hlavnímotivtvéhovědomívtédoběproniklažsemanaprogramovalmitakneobvyklýsen.Mluvímotomjenproto,žesemisnadnikdynicpodobnéhonestalo.Pocitněžnostiaradosti,kterýměprovázel,kdyžjsemsesklánělnaddítětem,byltaksilný,žejsemseprobudilsočimazalitýmislzami.Odkudsetovzalo,říkaljsemsi, zprvu jsem simyslel, že je to třeba to kosmické dítě zClarkovyVesmírnéOdyssey, ale teď simyslím, že by bylo docela krásné, kdyby to byl skutečněsnovýkabát,dokteréhosetuvceleobléklvtédoběhlavnímotivtvéhovědomí.A byl to nádherný kabát, spíše takový ten starodávný župan s nádhernýmizlatýmipásy,kterýjsemvídalvdětství,akterý,myslím,nosilamojemaminka.Myslím, že by iMartaměla z mého snu radost. Umím si představit, co vámvšichniříkali,aleužtomátezasebou.Jak je dobře, že ti připadá prodávání nožů a nádobí zajímavé. I když to si

nebude tak literárně inspirující, jakbyla tanemocnice.Tovíš, jakbychsipřálpokecatsistebouoliteratuře.Zdásemi,žejsemsetuonídovědělvíc,nežzacelý život předtím, nedověděl, spíše pochopil. Předtím jsem vnímal literaturujakojakýsiširokýtokbarevnýchsvětel,kterémisplývaly,těkaljsemmezinimaa těžko semi rozlišovaly hodnoty a stálost těch světel.Duše ve vězení vnímávšechno intenzivněji. Najednou cítím ty kosmické vzdálenosti mezi hodnotoutěch knih, které čtu.Čtu třebaBídnikyViktoraHuga a vím najednou, že přesvšechnu slávu je to jen sentimentálni vyprávění příběhu pro filantropickéfanatiky.NebočtuBalzaca,znovu,vždyťjsemhopřečetlužkdysidávnocelého.A najednou vidím, že ty Ztracené iluze jsou strašně popisné, že se sice dovíšvšechno o finančních poměrech ve vydavatelském světě, že se dovíš spoustuzajímavých věcí o výrobě papíru, ale taky zjistíš, že Lucien je jen panák,figurina, na kterou je navlečena literární poučka o typizaci.A pak ti náhodoupadnedorukyTolstéhoVojnaamír.Něco,očemsimyslíš,žetoznášnazpaměť,jen těch filmůkolikužbylo.Ačtešačtešacítíšzřetelně jaknikdy, jaká je toobrovskáliteratura.KdyžjsmesmaminkoupřekládaliForstera3,aonopakoval,žejejententoruskýhraběsesvýmposelstvímapotomdlouhonic,takjsemsiříkal,nepřeháněj,nepřeháněj,vždyťjsemhočetl.Aažtadyjsempochopil,jakýjetoobr,aževjehosousedstvívšechnytyliterárnidiskuseometodáchaceléto

hnidopišstvímoderníkritikykončí.Protožetenhlavnízázrakspočívávtom,žekdyžBezuchovpozorujebitvuuBorodina,tošílenstvílidskéhorodupředváděnév jedné bitvě, je to on a současně já, s celým zoufalstvím lidského ducha,neschopnéhopochopitsmysldění,není tojehoúdiv, je totvůjúdiv, je totvojehrůza.AkdyžpakumíráAndrejsrozdrcenoupánvi,umíráštysním.Toktoběpřichází ta Nataša, napřed jako bílá skvrna u dveří, v noční košili, třeba stvářičkouAudreyHepburnové,anenítoNataša,jetovšechnoštěstí,kterésivživotě prožil, všechna láska, všechno cenné a všechno lidské. Celá tatolstojovská filozofie lásky je v této scéně. Všechno pochopíš i bezteoretizování.Atojevlastněliteratura.Kdyžjsemtuscénučetl,obrátiljsemsetváři ke zdi, abymoji spoluvězni neviděli pošetilé pohnutí vězně nad jakousistarou,roztrhanouruskouknihou.PřečtětesituscénuspolusMartouanapištemi, jestli je to stejné ve světle lampy a na pohovce a při sklence vína a sobčasným políbením, nebo je to všechno způsobeno jen tou celou. Konečnějaképak copak, tohle věděli všichni, kteří měli dost vnímavou mysl. Ale jaksnadnosevtomtobláznivémsvětěnatakovévěcizapomíná.Aleitakbychtichtěl,můjchlapče,přitomtoliterárnímprožitkuříct,žesiv

paměti opakuju scény z nemocnice, nebo vidím stan v Liptovské Lužné a ženecítímpři tomopakovánímenší pohnutí.Avidíš, ani jsem se tě nezeptal, copíšeš a jestli píšeš. Už jsem ti konečně o tom psal dřívě. A příště ti tonezapomenuříct.

21.9.1981

Dnes jsemužmělpoprvépocitpodzimu.Nejenkvůli tomudatunahoře.Vrannímšerubylaoblohazvláštnímzpůsobemprosvětlená,aoblakamělabarvupodzimu.Takžepřivítámpodzimnírovnodennostabuduukrajovatzdnůjeseně.Doufám, žemi bude těch nevlídných dnů, které nás čekají, míň líto než těchletních,slunečnýchahorkých.Už dlouho mě naplňuje takový ten existenciálni klid, který je zřejmě

důsledkem času, jenž uplynul.Na začátku jsem se jakoby pořád přel se svýmobviněnímastřádalvhlavěstovkyargumentů.Zbytečnýchamarných.Teďuždlouhona tonemyslím.Našel jsemzajímavějšíoporypro svémyšlení.Někdyjakobychvlastnězapomínalnavšechnyvnějšíokolnosti toho, že jsem tady,avnímám svůj osud jako jakousi zkoušku, abstraktní filozofický úkol, kterýmibylpřidělenakterýmusímzvládnout.Nevímani,kýmmibylpřidělen,vnímámtonějakmimokonkrétnísouvislosti.Nevímani,čemubytomělosloužit,jakýtomásmysl,aleberuto,protoženemohujinak,berutojakolidskýproblém,který

simusímrozřešit,protožehonikdonemůževyřešitzamě.Došlototakdaleko,žesecelédnyaninezabývámpomyšlenímnakonkrétnípodmínky,vekterýchsetenmůjproblémzrodil.Takžeseněkdyobávám,žebudupředsoudemstátjakoblbecanebudusimocivzpomenout,očvlastnějde.Je tovlastně jen jedenz lidskýchproblémů.Lidé simusí řešitpořádnějaké

problémy, blízkost smrti, ztráta blízkého člověka, nějaký handicap, třebaszmrzačení, nevyléčitelnou nemoc, opuštěnost, lidské selhání a mnoho jinýchtakovýchvěcí,jáprostěmusímřešitproblém,jakžítvevězení.Řeklbych,žejetojedenztěchsnadnějšíchproblémů.Aty,mojemilá,musíšzaseřešitproblém,jakžítbezemně.Jávímdobře,že

toneníprotebelehkýúkol.Kdyžjsemslyšel,žesepřátelíšsokruhemvdovarozvedenýchžen,zdásemiovšem,žetvůjproblémjeomnohojednodušší.Tyjsiztratila přece jenom moji fyzickou přítomnost, ale neztratila si mou lásku.Škoda,žejsemtitonestihlříct,alekdoví,kteréženěsedostalopojejípadesátcetolikvyznání,kolikjichbyloobsaženovmýchpředcházejícíchdopisech.Takžehlavuvzhůru!Vždyť toznášprávě jako já, tenzničujícípocitselháníakonce,kterýdoprovázíty,kterýmztroskotalylidskévztahyanavícsejimtřebaodcizilyiděti.Nicztohosenámnestalo,akdyžjsemtěvidělstvýmidospělýmisyny,kteří tězahrnujípozornostia starostlivostí,mohlbychdoceladobře říci spaníkněžnou:šťastnátožena!Taksiztohotakyber,cotipatří.Achbože,užjsemzasepopsalpřestřicetstránekazasmědoprovázítenpocit

marnosti.Mámnějakézintenzivnenévědomí.Myšlenkysemivynořujíopřekotarukajakobyaninestačilazapsatto,cochciříct.Domajsemnapsaltřistránkyabyljsemrád,žetomámzasebouamůžusedívatnanějakoublbostvtelevizi.Tadybychmohlpsáthodinyahodiny.VBratislavějsemnapsalpadesátstránekfilozofického traktátu o skutečnosti za tři dni a potom jsem je spláchnul dozáchodu.Přirozeněsitopamatuju.Zdálosemitobýtpěkné,logickéazajímavé.Ale co tady s tím?Apotřebuje vlastně svět, abymuněkdoněco vysvětloval?Vždyť toho už bylo tolik řečeno a nic se neujalo. Převaha hlouposti jenezničitelná.

22.9.1981

Čekaljsemještěnaposledníden,zdanepřijdoudopisy,kteréjsteminapsali.Alenepřišlonic.Ataksesvámipotompovídáníloučím.Vidímváspořádještěpředseboupřiposlednínávštěvě,tebe,mojemilá,sesmutnýma,alemilujícímaočima,tebe,Milanku,spohledem,vekterémtakdobředovedučíst,itebe,Peťo,shlasem,vněmžtakyvšeckoslyším.Takhodněštěstí,mojimilí,asnadněkdy

zase,nashledanou!

VášMilan

Mojemiláamojimilíchlapci!

11

26.9.1981

Usedámnyníkepsanísoněcomenšíbeznadějí.Oznámilimi,ževámmohupsátkaždý týden,a toměvelicepotěšilo. Jemnohemvětšínaděje,ženějakýdopispřecejenomdostanete.Apak:vítejistě,žebylzamnoumůjobhájce.Podleradypanaprokurátorabuduposílatdopisynajehoadresuaonvámjeodevzdá.Píšuvtomto smyslu i průvodní dopis na gen. prokuraturu. A tak mohu začít přecejenomnadějněji.Ikdyžpodzimprávěneníročnímobdobím,kterébyvzbuzovalonaději.Skoro

každéránoseválínadRuzynímlhaajápozoruju,jaknatěchněkolikastromechžloutne listí.A o uplynulém létě jsem četl jenom v novinách.Vím, že jste sehodně koupali a že v našem podstřešním bytě bylo zase velmi horko. Jinaknevímolétěnic.Celajenapočasípodivuhodněnezávislá.Neníjenvytrženazlidskéspolečnosti,aledokonceizpřírody.Jakokdybybylavůbecmimosvět.Kroměmnohajinýchvěcí,kteréjsemtupochopil,jsemplněpocítilobrovskou

váhupřírodyvlidskémživotě.Pochopiljsemnezbytnostjejíhopodílunazdravílidskéosobnosti.Měsíceužposlouchámřeči,vekterýchsedostávajínapovrchvšelijakéniternétužbymýchnejrůznějšíchspolunocležníků.Aměsícečekám,ženěkdopromluvíoněčempřírodním,otouzepoletnímtichu,slunci,vodě,neboizahrádce, ale nic takového jsem za celou dobu neuslyšel.Ani ve vyprávěníchjsemneslyšelnikdyzaznítpřírodnístrunu.Jakobypřírodabylaúplněvydělenaze života těchto lidí a nehrála v něm naprosto žádnou úlohu. To si umítepředstavit, že nejobsedantnějši touhy se tu vždy kroutí okolo piva, jídla,ženských, magnetofonů, diskoték, civilizovaných dobrodružství a podobnýchvěcí.Atuseminajednouzdá, jakobynedostatek jakéhokolivvztahukpříroděbylvpříčinnésouvislostisjejichsociálnímialidskýmideformacemi.

Vidíte, a tak o tom přemýšlím a tu se mi vracejí do vědomí smutné vizeRousseauovy, Thoreauovy, ale i Marxova teorie odcizení a vůbec všechnavarovánípředspouští,kterouodpřirodněnípáchánačlověku.Ato,cojsemkdysivnímaljakotrochupřehnanéanostalgickéblouzněnízaztracenouharmoniímezipřírodou a člověkem, mi teď zní jako zcela konkrétní a hmatatelná příčinazhoubnýchchorobnašícivilizace.A taky jinakvzpominámnarůzné typřátelepřírody, které jsme potkávali na svých cestách, ne jako na podivíny, ale nanositele lidství.Dokoncesizačínámmyslet, že i tenposlednípaďour,kterýsevyveze lanovkou na Lomnické sedlo a zkoprní při pohledu do doliny, má vzápaseseživotemnapolovicvyhráno.Amožná,žeplatíbezvýnimkypravidlo,ženahřebenovcezPrašivénaChabenecpotkášjendobrélidi.Natétodefinicinicnezmění skutečnost, že ti předKolieskemmohouukradnout lyže.Touž jejinávěc.Říkám snad věci, které všichni víme, ale strašné je, že je bereme jen jako

součást povšechného vědomí o světě. Jenže já poslouchám vyprávění obezvýchodnýchlidskýchosudechatysemnožíamnoží,aužseformujeprostáteorie, kterou by možná sociologický výzkum podpořil neotřesitelnoustatistikou:zachraňtepřírodu,zachráníteilidskýrod.Jenžetatoprostáteoriejena kočku, dokud... nicméně by se měly rodinné přídavky vyplácet jen těmrodičům,kteříaspoňjednouzaměsícodvedousvédětidolesaapozorujísnimimravence,jaksesnaží.Alepropána,jájsemvámnechtělpovídatožádnýchteoriích.Původnějsem

vámchtěl jennapsat, jakléčivéjsoutychvilkynějakéhonočníhoticha,kdysemi podaří přivolat vzpomínku na nějaké přírodní vytržení, které jsem kdysiprožilakteréměrozechvějesestejnouintenzitou.Adíkybohu,jetohodost.Jetoslast,kdyžjsemzničehonicnajednouvtépolozbořenévesnicinavršku,Evo,pamatuješ? Byli jsme na návštěvě u nějakého slovinského malíře, jehož dětispaly na peci na ovčích kožích, a po několika sklenkách červeného vína jsmevylezli na jakési hradby a odtud bylo vidět, jak se na tušené hladině mořeodrážejísvětlarybářskýchlodí.Anadnámisvítilystředozemníhvězdy.Jájsemcítilnavíctupůdupodnohama,anticképodloží,pokterémchodilamožnájakásiřímská poddaná pro vodu. Všechno se slilo do jednoho okamžiku vytržení,příroda,mojevědomí i celá lidskácivilizace.Alehlavní je, že toznovupřišlovšechnozamnoudocelyajásekochalvtévzpomíncejakvpeřinách.Ihajzlmipřestalsmrdět.Už jsem ti psal jednou, že jestli budeme v nějakém čase, na který zatím

nemyslím,spoluabudememocijít,kamsenámzachce,nebudešužmíttěžkostivytáhnoutměodknihaprácetřebajendoobyčejnéholesasobyčejnýmistromya cestami, které znám nazpaměť.Naopak, já budu spěchat, abych co nejdříve

uviděl slimáka, jak leze přes cestu a zanechává za sebou usliněnou stopu.Dlouho jsme tumělipavouka,nohatouJohanu.Přesouval sepo stropěa jáhopozoroval. Pak hodiny a hodiny visel na jednom místě. Jednoho dne zmizel.Zalezlasidonějakédíryzalampou.Předpokládám,žepavouciustrnounazimuvjakésitělesnéapsychickénehybnosti.Kdybychsetomohlnaučit,bylobymiblaze.Alenevím,jestlibychtoskutečněchtěl.

27.9.1981

Isempřišeldneskanovýčas.Ránobylosvětlé,alevečerbudeototemnější.Aletadyjetovlastnějedno.Užjsemvámmockrátděkovalzavašedopisyapsalknimrůznékomentáře,

kteréjstenikdynedostali.Mnohověcíměvtěchdopisechdojalo.Někdytřebajenobyčejnáněha.Škoda,žePeťanikdynečetlmojedíkyzato,comisempsal.Připadal mi v těch dopisech jakýsi nový, zralejší, filosofičtější a citověotevřenější.Častosivšechnytydopisyčtuznovaajejichatmosféraměvracíotyměsícezpět,jsoujakzbylélistyzkalendáře.Diskutoval jsem s vámi o těch dopisech.A pořád ještě bych tomohl dělat.

Když seMilan zpovídá ze své hrůzy před lenivostí amalátností letního času,vidímhopřed sebou s tímvěčnýmnepokojemv očích, aby něco nezameškal.Moještěstí, žemámjinaksloženoupovahu.Cobychsi s takovýmnepokojempočal tady?Kdyžtunenískutečnědočehopíchnoutačasplyne jakonaprostozbytečnýatributprostoru.Nenávidímhoužjakofilozofickoukategorii.Jejakolepidlo,lepíseminaruceinaduši.Najednouhovnímámjakoživéhotvoraseslizovým a netečným tělem, který se tu převaluje a vyplňuje k zadušení úzkýprostor.Kdyžjsembylmalýaměl jsemhorečku,probouzel jsemsehrůzouzespánku,protožesenaměvždyvalilajakásibobtnaváhmota,temnáaživájakobřichopředpotopnéhozvířete.Teprveteďvím,žetozvířebylčas.Teprveteďtupotvorudokonalepoznávám.Jetovlastněvelikápijaviceaživísečasemnašehoživota, mým a jistě i tvým,moje drahá. Protože ty víš nejlépe, že náš čas jespolečný.Jetoitvojepijavice.Ale zabývejme se něčím lidštějším. Z fotografie se na mě dívá velikýma

očimaMilanova láska.Zahrnuji ji tuspolusvámidosvéhobývaléhosvěta.Ajsemvnitřněšťasten,žesitakintensivněprožívajísvojilásku.Bylobytokrásné,kdybychtakmohlběžetvposlednímletnímvětrusvámiabýtstejněrychlýjakoon,abychomsemohlicitítjakoveskleněnémzvonu.Cojevítr?Svěřuješ se,Milanku, s drobnými žárlivostmi, které vás přepadají. Ta nová

kulturní žárlivost, která se projevuje jen malinkým škrábnutím na srdce, je

užitečná.Nedovoluje, aby člověkv lásce zlhostejněl.Velká žárlivost je ovšemsvině,kterásvýmrypákemrozryjelidskévztahynasvinskébahniště.Jájsemsikdysiodbyldrobnéžárlivostiaměljsemjerád.Maminkabyvámovšemmohlavyprávětsmutnějšípísničku.Užhezkouřádkuletsivšak,chlapče,myslím,žežárlivostjevýzvourozumu,

je jehozkouškouasilnýrozumjimusízvládnout.Zvláštěchlapskýrozum.Covlastně ztrácí muž tím, že se žena, kterou miluje, líbí i jiným. Nic, naopak,získává.Jensi jiobdivujte,obdivujete tímimne,protože tatoženamilujemě.Vyostatní ji jenzpříjemňujeteživot.Tovšechnopřirozeněplatí jenpro lidskévztahymezi civilizovanými bytostmi. Styděl bych se o takových esoterickýchvěcech vykládat v cele, kde se přetrásají historky o tak složitých pohlavníchpromiskuitách,žev tomčlověkztrácípřehled.Někdyskutečnězapomínám,žeexistujeještějedensvět,kterýmásvévlastnímravnínormy.Vlastněvícesvětů.Mně se ovšem více líbí ten, který je prosvětlen rozumem. A v něm zůstávážárlivec politováníhodným člověkem. Žárlivost je konec konců vždy taképrozrazenímtajnéméněcennosti.Nepohlavní,alerozumové.Nevím,jestlitojdedohromadystímFreudem,kteréhoteďčtete,alevšechnamápozorováníživotamě o tom usvědčují. Když jsem byl eskortován sem, přesvědčoval mě můjneinformovanýstrážce,žemimoježenabudezákonitěnevěrná.Protožetakovéjsou prostě všechny ženy a vyprávěl mi sto historek ze života, které todosvědčovaly. A já jsem jen přikyvoval, protože i kdybychom jeli až na krajsvěta,nikdybyseminepodařilovysvětlit,že„životjejinde“anevpolozejehohistorek. Že je rozšifrován z řeči primitivních samoznaků do artikulovanéposloupnosti.Ažejásiztétoposloupnostinenechámnicvzítaninicpřevrátit.Někdy si,můj chlapče,myslím, že stojí za to raděj zahynout, než opustit tutoposloupnost.Protože,jakmilečlověkdospějektéskladběskutečnosti,kterousivytvořil vzděláním a rozumem, může upadnout do jiné skutečnosti jenom zacenu své lidské degradace.Ale to už je zase jiná filozofie.A to jsem začal užárlivosti!

28.9.1981

JsemdlužentakyněkolikdíkůdoBrna.Zadopis,zekteréhojsemsedovědělo letníchdobrodružstvíchmýchneteří.Ale to je přece už tak dávno, už chodíměsícdoškolyazápasívtomstrašnědůležitémsvětěúloh,známek,konkurenceapodivnýchpoznatků,kteréprývyzbrojujíčlověkaproživot.Snadano.Určitěaspoňčteníapsaní.Pozdravujteoběholky.Mojispolubydlícísiprohlíželijejichfotografieabyliuneseni.Tubybraliatutaky.Coblázníš,říkaljsem,tahlečerná

holkamáteprvečtrnáctlet.Toprýnenímožná,aleconatom,vděcákuzačínaliholky už ve třinácti a mou nynější ženu taky znásilnili ve třinácti. Marta byurčitěomdlela,kdybytotukolemakolemslyšela.Alejevlastnělepší,žetentosvětjejíholkyneznají.Kdyžužvtakovémmládíokorálidskádušejakpohozenákůrkachleba,užsenikdypozdějinevzpamatuje.Jetěžkosiumětpředstavit,žeby byla pak ještě přístupná rozmanitosti těch citů, které doprovází vztahydospívajícíchchlapcůadívek.Apozdravujtebabičku,vím,žeje jívíc líto tebe,mojemilá,nežměamáv

tomtoohledunaprostoupravdu.Umímsipředstavit, jaknad teboupláče,kdyžvidí tvé trápení.A já nemám, čím bych jí potěšil. Třeba by ji potěšilo, kdybyvěděla, jak vděčně bych se tentokrát tvářil, kdyby přede mne postavila talířšvestkových knedlíků anebo jak bych rád seděl na verandě a koukal, jak seukládánařekustínstromů,jakpomaluhoustnetmaajakrádbychzapáliljedenztěchrozmanitýchsvícnůahleděldoplamene.AmíttakvesklepěještěnějakéTřigrácie!Zasejenlístekzkalendáře,vzpomínkanazašléčasy.ApozdravujteMartu aKarla.A taky ten kousek cesty, která vede nahoru přes lom, a potomtakytuvůnijablíčekasvíčekapetroleje,kteroujevždycítit,kdyžsenachatěotevřoudveře.Koupalijsteseletosvůbecvpřehradě,jáne.Vždyckyjsemvámpsávalkevšemslavnostnímpříležitostemavýročím.Už

bychmělpsátiMilanoviknarozeninám.Aletosinechámnapříště.TeďbuduvyprovázetPeťunavlak.Mámtakovýpocit, žehonic tak lehkonezlomíaževšechno ve zdraví přežije. Zas se ale rozšíří o něco váš svět, který si už jáneumímpředstavit.Zatímjsemsivászasazovaldodůvěrněznáméhoprostředí.Vkuchyni,vpokoji,u televize, ina těchkurtech tovšechnoznám. IcestudoDimitrovkysipamatuju.Alenicnebuduvědětotom,jaktovypadávMartině.Ateďsivzpomínám,žeaninevím,vekterémtoobchoděMilanprodávátynože.Avím, že toho bude časem stále více. Jen doufám, že to všechno, co mi jedomovem,senemění.Vždyťjávím,žeusedášstálenajednuatutéžžidlivkoutěuokna.Možnáale

kávovar přestane sloužit.Ale co, představivost nám sloužit nepřestane.Užmězas přepadá zoufalství, když vidím, kolik stránek jsem už popsal. A to ještědoufám,žedostanudozítřkavašedopisyažebudumoctnapsatněcoještě iknim. Karel, můj spoluvězeň, mě stále pobádá, abych napsal Peťovi, tomublonďákovi,žeměporazilvšachu.Taktodělám.Porazilměskutečněv jednéasizedvousetpartií,kteréjsmespoluzatímsehráli.HrozněPeťuobdivuje,žehrajetenis,ažepíšeokosmickémprostoruažeumíjakousidivnoumatematiku.Připadámudivné,žejetakstarýjakoon,kterýužmátřiděti.Ajetoskutečnědivné,takvzdálenésvěty!Bude takybrzy17. listopadu.Abude to třicet let,mojemilá,co jsmesepo

prvéviděli.Užjsemotomvšemalepsal.Tovíš,ženatovšechnobudumyslet.Na co jiného mám myslet? Třeba se mi podaří vytáhnout z paměti i takovéchvíle, zasuté časem, které jsem nikdy nevzpomínal. Budu se o to úpenlivěsnažit. Možná se v tom starém podzimu opět najdu na pěšinkách wilsoňáku,nebonajakésiřepnébrigádě,kdysvětbylještěúplnějiný.Možnáaninebyljiný,tomyjsmebylijiní,předevšímotřicetletmladší!

29.9.1981

Čekal jsem ještě nějaký dopis, ale nepřišlo nic. Naučil jsem se trpělivosti.Stejně jsemměl zaposlední týdny svámi tolik štěstí, že je to ažkneuvěření.Dvakrát jsem vás viděl! Když nic nepřijde, mohu se těšit na zítřek, pak napopozítřek a tak dále. Když dopis dostanu, vím, že jsem aspoň na deset dnívyřízen.Nu,dnesjeužskutečněpodzimníden.Celýdenpršíavzduchpřímobobtná

vlhkostí. V mlze zabloudilo letadlo a přeletělo přímo nad budovou věznice,okamžikjsemsimyslel,žedonásvrazí.Nestalosetak.Tilidénahořesevšakurčitě vyděsili.Někdymámšpatnýpocit z toho, že se naši přátelé nedovídají,kolikrátjsemjevesvýchdopisechdávalpozdravovat.Adělaljsemtopoctivěaúpenlivě. Miro snad ví, že kdykoliv si nasadím na nos jeho brejle, oplývámvděčností a přátelskými pocity a že nejen za ty brejle, jak ani nemusímzdůrazňovat. Kdykoliv se dívám na ty skvělé barevné fotografie s Daďkou aSaškou.Přímosekoupuvevzpomíncenapohodu téchvílea točísemihlava,jakdělámsDaďouletadélko.Apřitomsimyslím,jakmuselobýtMirovistrašnětěchčtrnáctdní,kdyžnatyholkyjenomvzpomínal.Poobjímejtetyděckazamě,stejně to byly jediné malé děti, s kterými jsem se v posledních letech mohlmazlit.A pozdravujte Jolku!Zkouším ty nejrůznější psychologické recepty navyváženouosobnost,celkemsemidaří.Hrajusinasebesledování.Objeviljsemdrobnézlepšovákynalikvidacináhodnýchzáchvatůklaustrofobie.Avůbecjetotennejvděčnější terénpropsychologii.Dokonce jsemužvystupovalve funkcimanželské poradny. V žádném případě jí však nedoporučuji, aby měla někdypříležitosttakovývděčnýterénsamaohledat.Apakpozdravujtevšechnyostatníkamarády a kamarádky. A taky ty, kteří vám zavolají. Hodně na ně myslím.Konzumuji pravidelně Helenčiny vitamíny, abych byl poslušný. Snad tímpředejdunějaké tépodzimníújmě.Vilda je jistě smutný,ale s tímsenedánicdělat. Někdy mám telepatické spojení s Jolkou. Zřetelně cítím, že se mnourozmlouvá.Amnozíjiní.Almaještěkouřítaknervózně?Řekněteji,žejájsemsvé kouření omezil, snažím se nevykouřit víc než deset cigaret denně. Jo, a

pozdravujte takyvKošicích.Avlastněvšude.A taksepro tento týdensvámiloučím.Peťo,šťastnoucestuašťastnépořízení!Muki,hlavuvzhůruahodnězdraví,

jeden den bez melipraminu! Ahoj, Milanku, pozdravuj svou lásku a uvažujtespolu,cos toubradou.Loučímsesvámiaopakujudůrazněabezposvátnýchlží, že jsem zdravý a až na omezený pohyb se cítím dobře. A cítím na soběblahodární účinky tělesných cvičení. Cvičení ducha konám také. Takže jevšechno v pořádku. Pozdravujte kocoura Tomáše. Objímám vás všechny zceléhosrdce-VášMilan...

MilýMilanku,miláEvoamilývzdálenýPeťo,

12

3.10.1981

jak vidíš, oslovuju dnes na prvnímmístě tebe, což je formální zbytečnost, aledělám to proto, že dopis bude monotematický, určený především tobě. A tovšechno v tiché naději, že bys homohl dostat ke tvým narozeninám, které sebudouslavitpřesnězaměsíc.PočínaljsemsitakhlebláhověužpředtímanapsaljsemdlouhédopisyknarozeninámPeťovi,máměavůbec jsemdbalnapřísnédodržování všech výročí a slavnostních příležitostí. Pilně jsem vás všechnyzahrnoval láskouablaženýmivzpomínkami.Trochu,ale jenomtrochu jsemsetěšil z toho, že letos odbudu všechna výročí pouhými slovy a nebudu musetvymýšletdárky, comivždyckydělalo těžkosti.A tobych jistě rádpodstoupil,kdybychváspřivšechtěchpříležitostechmohlobejmout.Ažněkdyjindy!Tak, a dnes tumáme tvoje narozeniny. Nádherných a trochu směšných pro

člověka jako jsem já čtyřiadvacet let. Stejně však ve tvém případě ten pocitbezvýznamnostitakovéhověkunemám.Vždy,snadodtvýchpatnáctiletjsemtěvnímalvždyoněcostaršího,zralejšíhoahotovějšího.Bylo todáno tím,že jsiprávěodtédobymuselvážnějinežjiníšlapatvtomkoleživotaažejásámjsemti toho nakládal k rozumovému „pozření“ víc než bylo zdrávo. To všakvyplynulo z okolností a já jsem jaksi automaticky předpokládal, že ty tozvládneš, že ty se s tím vyrovnáš, že ty z nesnází vyjdeš silnější, že všechnopochopíš,žejsiprostěnatyklackypodnohypřímostavěnejažetiděládokonceradost,žejemůžešpřeskakovat.Avlastněažteď,kdyžjsempoznaljinéživotnífilozofie,siuvědomuju,žesměltosaméprávo,comajíjiní,říct:jáužtohomámdost, já na to seru, kašlunavšechna ta pěkná slova,mrdám tyvašeušlechtilé

životnípostoje,všechnyty literárnípravdyavznešenosti,zakterésinikdonicnekoupí,mámprávožítjakojiníanesefurtsněčímvyrovnávat,abychbyllepšíarozumnější,serunato.Slova,kterátupoužívám,měobklopujíajsoutosvýmzpůsobempřísnáslova.

Největší zázrak našeho života spočívá v tom, žes to nikdy neřekl. A já, já semusímvyznatznaivity,nikdyměvtěchdobáchtotižnenapadlo,žebystakovýpostojmohlzaujat.Aždnesvidím,žejetonejčastějšípostojgenerace.Hlavněztěchtodůvodůjsemtěvnímalvpubertěmožnádostkrutě,jakodvacetiletéhoaoněcopozdějiužjakochlapa.Atakmijenvesrovnánísjinýmipřipadátěch24let směšným. Jsi ve skutečnosti o hodně let starší, než jsem byl já ve svýchdvacetičtyřechletech,protože,ikdyžjsemužbylženatýapromovaný,byljsemvpodstatě naivnímladíček.Ty jsi starší o jinoudobu a jiné životní okolnosti.Ale neříkejme starší, řekněme raději zralejší, to slovo má lepší chuť a lepšívýznam.Zralostsedávychutnávat,protožejepředpoklademkzvládnutíživota,atakkjehointenzivnějšímuprožívání.Ataktiktézralostigratuluju,mojedítě!Ty víš už z našich rodičovských rozhovorů, že jsi byl vždy trochu zvláštní

dítě.SamostatnějšínežPeťaajaksinezávislé.Pozorovaljsemtřebatvojepětileténebodesítileté oči a vždy jsemměl pocit, že se za nimi odehrává něconavíc,něco,conepříslušídanémuvěku.Představovaljsemsi,žetěmaočimatušíšvěci,kterým nemůžu rozumět, ale že je přesto zpracováváš osobitým způsobem.Máme doma pár fotografií, na kterých ty oči ještě máš. My jsme byli na nězvyklí, ale jednoumě navštívilamladá žena, kteráměla neblahý vliv na našerodinnésoužití,tysbyldomaahrálsisskuličkami,tamladáženasetipodívaladoočíařekla:podívejsemunatyoči,jámámzněhostrach,aodešlaaužnikdynepřišla.Tehdytimožnábylyčtyřiroky.Podivnýpříběh.Podivnétaky,žejsemnaněhonezapomněl.Kdyžprohlížímvšechnoto,cosemiuchovalovpamětiotvímdětství,zjišťuji

súdivem,žetamnenínic,cobymipůsobilobolest.Jetopříběhsamýchradostí.Myslímna to tak, že ty sám jsi nikdy nebyl zdrojem zklamání a pochybností.Zdrojem trpkosti bylo jen to, co přicházelo k tobě zvenčí, dětské nemoci anepřízeňstátu.Ztebesamotnéhovycházelyjendrobnévýzvykpedagogickémusoustředění a jisté rozpaky nad tím, že jim nemohu dostát. Snažil jsem se těpřinutit třeba, abys spolknul maso dosucha sežvejkané. Dělal jsem, co jsemmohl,alestejnějsemvěděl,žetinakonecdovolím,abyshovyplivldokoše.Tysesnamědívalsmutně,aledávalminajevo,žejsouvěcimezinebemazemí,skterýmilidskávůlenepohneaže jednouznichje tosežvejkanémaso.Atosepakvjinýchpodobáchopakovaločasto,neužovšemsesežvejkanýmmasem.Pamatujuse,jaktěnějakoudobupronásledovalamyšlenka,žejsinajdúch,že

k nám nepatříš, že nejsi náš. A já se musím přiznat, že jsem tě někdy taky

nevěřícněpozorovaladivilsezákonůmdědičnosti.Taktřeba,kdyžjsisenaučilčíst a psát, anižbychom tonějak zpozorovali.Nebokdyž jsi přišel ze školy arozložilsinastolesešityamalovalsvojeúlohy.Anicstebounemohlopohnout.Připadalomi to jakonějakádětskáobsese, smysl propovinnost, který jsem jánikdyneměl.Tohlevšechno jsemsivysvětloval jakodědictvípomatce.Nebokdyž jsiužvučňákuodešelvdevětodnějakédetektivkyv televizi,protože tiránovšestzačínaltréning.Nebokdyžjsivdesítiletechšelpředvyučovánímkzubaři,aby tivrtalve tvýchstreptomycinovýchzubech.Ajá jsemse tězeptal,proč vstáváš tak brzy, a ty jsi prostě prohlásil, že jdeš k zubaři. V takovýchchvílíchjsemprožívaldostabsurdnípocitúctykvlastnímudítěti.Nevímkolikotcůsiněcotakovéhoprožilo.Tosaméjsemcítil,kdyžjsemsedíval,jakseučíšlyžovat.Nebotehdy,když

jsiplavalsámvklidnémmořiažkežraločísítipárdnípotom,cosesnaučildržetsenadvodou.A ještěmnohokrát!Podivnébylo,že jsemuž tehdyvěděl,že taobseseknějakémučinuneníurčenadivákům.Animěanimamince.Ženechcešsklidit pochvalu.Že ty tohlevšechnopotřebuješ jenpro sebe.Zdálo semi, ževedešpořádnějakývnitřnírozhovoražesipotřebuješprostěpotvrditto,cosesztohorozhovoruosobědozvěděl.A taky jsi toasinemělzknih.Myslím,že těnikdy moc nenadchýnalo takové to chlapáctví Jacka Londona, a mě vždyckytěšilo,žejsteseradějinaučilinazpaměťTomaSawyeraaHuckleberryFinna.Říkámtovšechnovlastněproto,žesinynívícenežjindyuvědomujurelativitu

rodičovské výchovy. Tohle všechno bylo v tobě bez nás. Už Peťovi jsem knarozeninámpsal,jakblahodárnéproměbylo,žejsemseněkdypodrobovalvašivýchově a kolikrát zjistil, že ve světle dětské přirozenosti se jeví svět vesprávnějšíchproporcích.Špatněkončíobyčejnětirodiče,kteřínikdynepochopí,že se s dětmi vychovávají vzájemně. Naše rodina si zachovala tu vzácnousoudržnost, protože jsme s maminkou byli schopní, možná že ne úplněuvědoměle,podrobitsevašemuvlivu.PsaljsemotompodrobněPeťovi,škoda,že se to ztratilo. Vyslovil jsem tam několik pěkných ukážek rodičovskénadutosti.Možná, že bych se měl v tomto dopise vyslovit k tomu, co bylo stálým

námětem mých diskusí s maminkou a čemu jsme říkali Schuldgefühle.Rozumemjsemtypocityvinypotlačoval, jaksedalo.A tysmiv tomvydatněpomáhal. Jenže jsem se nemohl vyhnout bolesti zubů v srdci, jak tomu říkáGorkij.Takovýchchvilekbylohodně,aledodnescítímhlavnětenokamžik,kdyjsijakopatnáctiletýklukplakalnagauči,kdyžtěnevzalidogymnázia,apotomsitakyažzvráceněživěpamatujunatodopoledne,kdyžjsimidoprácevolalzBystrice,že tamkončíšamusíšpryč.Tehdypoprvé tobylozlé,protože jsemneměl pro tebe ten druh slov, abys jemohl pochopit. A po druhé jsem slyšel

zoufalstvívetvémhlase.Anijsemtakovýhlasutebeneznal.Atehdyjsemtakyneměl pro tebe útěchu. Možná jsi jenom chtěl, abych s tebou sdílel onubezmocnost.Sdíleljsemjipořádně,tomivěř.Všechno ostatní jsme si už nějak byli schopni vysvětlit, uložit si to do

racionální vatičky. S menším či větším úspěchem. Ty to máš přesně takzpracováno jako já a víš, co to obnáší. Když se to tak vezme, děláme takovédivnévěcicelýživot,nakaždouránu,kterouutržíme,sifoukámerozumem,onoto sice pomáhá, ale ne úplně a beze zbytku. Já mám v tomto počínání užobrovskoupraxi.Všakjsemjitudobřevyužil.Převádělaměpřesmalézáchvatypaniky. Je to dobrá praxe. Může člověku sloužit až do smrti a převést horozumně i přes tu poslední a neodvratnou životní komplikaci do nebytí. Obavšak ještě víme i to, že i ty nejsložitější logické výstavby argumentů nejsouvšemocnéaže staré ránybolí trochu ipo letech.A jápřirozeněmám ty svojepocityvinytadypřisobě.Sedí tadysemnou.Ajsemněkdydocelarád,žejimmohu říci: podívejte se, nezlobte, vždyť já jsem teď po všech těch rodinnýchhaváriích ten největší mrzák. A mám aspoň nějakou obranu. Ale říkám to strochousebeironie,taktoneberúplněvážně.Jestliževšechnytyránybolíméněnež kdysi, není to mou zásluhou. Je to hlavně tvou zásluhou (a možná iMartinou).Prostě,výslednýmpocitempřitvýchdvacátýchčtvrtýchnarozenináchjepocit

klidu.Úlevyaradostiaještějinýchlahodnýchpocitů.Jemi,jakobychomběžělistrašnědlouhýběhnaŽeleznoustudničku,trvalcelálétaaužjezanámi.Vtěleserozhostilasladkáúnavaateplo,malátnostaužjeslyšetobnovovánísil,jetoslyšetvsrdci,kterébušíarozvádídosvalůkyslík.Tytoznášnejlépe,ajájsemsitoověřiltady.Cvičímdoúpaduapakseumyju.Atělomisimulujevšechnypocity dlouhéhoběhu. Ještě kdybych se takmohl natáhnout v pokoji nagauč.Přirozeněvímeito,ženásčekánovýběhapotomdalší,aleužotomvímesvéatěšímesenamalátnostachvěnísvalů.Snad jsem to nezamotal natolik, abys nerozuměl tomu, co jsem chtěl říct.

Jednodušemámetovšechnozasebou.Tyjsizevšechtěchběhůvyšelvtakovéformě,žeužnemám,cobychtiporadil.Jemi,jakobychužmělsedětjenomvhledištiadržettipalce.Tiostatnímožnáještěneví,kolikmášnatrénováno,játovím,protojsempokojnýavšechnydalšítvojezávodymohujenomvychutnávat.A tymi možná dovolíš, abych přiběhl k plotu jako na Interu a poradil ti, vekterémkolebybylotřebapřidat.Mohlbychtivypočítávatřaduudálostíasvéhopodílunanich,kterévytvořili

základ toho mého klidu. Začalo to tvým učením ve Slovnaftu, plaváním,atletikou, vojnou, nemocnicí a končilo to literaturou aMartou.Všechnomi topřipadalojakořadamalýchděl,byljsempřijejichvznikuatěšiljsemseztoho,

jakrostou.Netěšil jsem se však jenom z toho, jak jsi zvládal tu překážkovou dráhu.

Protože mám téměř chorobnou úctu k rozumu a lidské inteligenci, plnily měpředevšímradostívšechnyprojevytěchto tvýchsudiček.Věděl jsemonichodpočátku,alepřeceměplnilyúdivem.Atakynezaslouženougenetickouhrdostí.Užjsemtio tomvnějakémdopisepsal.Nedali tihoasiproto,abysnezpychl.Jo, to bylo tehdy, když jsem komentoval vaši diskusi s Peťou o významutechnickéhoahumanitnéhopoznání.Nechcesemitoopakovat.Samozřejmě si uvědomuju přednosti nějaké specializace, kterou třeba v

malém poskytuje vysoká škola, ale intuitivně dávám přednost univerzálnímupoznání,kterésenabývádychtivostíauniverzálníinteligencí.Domnívámse,žeprávě takového poznání je na světěmálo a že jeho absence je zčásti příčinouexistujících neduhů lidstva. Možná, že skutečnost, žes nemohl získat totospeciální vzdělání, ti otevřela cestu k poznání univerzálnímu, kterým se nedávydělatmocpeněz,alesekterýmseplnějiaspokojenějižije.Konečně,všeseuvidí.Nebylbychtojá,kdybychsinakonecnenechalradostiliterární.Kdyžjsinám

zvojnyzačalpsát svédlouhédopisy,měl jsemnajednoupocit, že seoněčemrozhodlo.Pochopil jsem,žejeti listpapírusesvouvyzývavoubělostívýzvou,kterénedokážešodolat.Žeje tovicnežsdělení,conámpíšeš,žesi tuzačínášformovat vědomío světě, že se snažíš pochopit skutečnost tak, že ji znovunapapíře stvoříš. Že to není jen zábavnej pokus o osedlání slov, že je to naopakprvnípokusozvládnutínejasnéanepřátelskéskutečnosti,udělanýsvědomím,že napsané slovo je jedinýmprostředkem, který je na to přímourčen. Protožeslovo je logos, když už nechceme věřit, že na počátku bylo slovo a že bylomajetkembožím.Byltotenpravýpřístupajájsemhozezačátkunekomentoval.Ze strachu, abych nepřenášel na tebe svoji vinu a aby ses nestal jejímnedobrovolnýmzajatcem.Atyvíšnejlíp,žetopřišlovšechnosamo.Žejsmepakna tomuž i trochu pracovali, to už je jiná věc, to byla jen záležitost řemesla.Bylo tovšechnoimojedobrodružství.Takovétosledováníprocesu,vekterémserozvijíkukla.Snažiljsemsebýtpřitomchladný,neutrálníaneangažovaný,protože jsem věděl, co všechno číhá v našich podmínkách namotýla, který ztakovékuklyvyletí.Alenezvládljsemtoúplně,nepodařilosemibýtneutrálnímdivákem.V literatuřečlověknemůžebýtneutrální.Ale tyzasevíš,že jsemsesnažilnepřehánětprvnítréningovéčasyanevyhlašovattěpředemzavítěze.Mockrátjsemsiužověřilzvláštnívnímavostprotext,kterýsezacelátalétau

mě vytvořil. Netvrdím, že je to schopnost pochopit hned napoprvé nějakouvelkou literární věc. To je složitější. Je to spíš schopnost pocítit okamžitětajemnévyzařovánínějakého textu, třebakrátkého, stručného,útržkunějakého

textu, třeba jen několika vět. Když v nich zazní nějaký tón, malé rozechvěníduše, malá krása, malá novost, cokoliv, co dělá z obyčejných řádek písmaliteraturu,ucítímtojakovítrnatváři,jakoteplovžaludkupopohárivína,prostějakoněco,cosenedápřesnědefinovat,alecoexistuje.Atosemistaloužtehdy,kdyžjsemčetltvédopisy.Apakještěmnohokrát.V

prvníchpovídkách,vdrobnýchprožitcíchmalýchčasovýchúseků.Zvláštní je,jaksitovšechnopamatuju.Třebatuzimuachlad,zmrzloutrávu,světlaletadelahvězdy nad hlavou.Nebo teploHelenčina bytu. Pocit z hustého kobercemeziprsty bosých nohou, hrnečku na kávu, a času, který měří pochod slunce naprotějšíchpanelácích.Vidíš,všechnosipamatuju.Jetotusemnou.Víš,cobychteďdal za to projít se bosýpokoberci!Vím, jak to bylo, takybych si z tohouměludělat svátekobyčejnéhoprožitku,který jinínejsou s tovnímat.Protoženapředmusímítpodnohamistudenouneosobnípodlahu.Užtehdyjsemvědělatišejsemseradoval.Kdobytomualerozuměl?Vždyť

tovšechnoneměloanikorunuceny,nedalosetojístanipít,nebyl toaninovýkabátaninováholka.Jenomtakovékapkyproduši.Hofmanskékapkyduše.Apřece na to vzpomínám jako na nejpěknější zážitky posledních let. Škoda, žejsem to neměl s kým sdílet, nebo spíše jsem se styděl sdílet to s někým afilmovaljsemblahosklonnouzdrženlivost.Já jsem v literatuře vždycky spíše věřil na krásu detailu. Když už jsou

pohromaděpěknédetaily,jesnadnějšídátznichdohromadycelek.Vždyť co si z literatury pamatujeme? Jen ty detaily, které nikdy

nezapomeneme, které vyskakují před námi, když je to třeba, příběhy sezapomenou,alenádherně jiskřícídetailyne. Ivživotě je to tak.Zcelédlouhécestysitřebazapamatujemejenjedinoupohlednici,vůnizohýnku,nakterémsevařífazole,nebotůňkučistévody,vekterésenasluncivyhřívajíjalci.Vím,ženenísnadnévytvořitzútržkůskutečnosticelek.Alevěděljsem,žeto

časempřijde.Tušiljsemtoapřáljsemsito.Atakyjsemsimyslel,žetenpříběhz nemocnice se poskládal dohromady vlastně sám, přitažlivou silou svýchkrásných detailů. Modrým stanem pro milování, podzimním vzduchem nadcestičkami Železné studničky amalinkou otevřenou hrudí dívky, na kterou tunemohu zapomenout. Víš, chlapče, možná mám sem tam nějakou tu špatnouvlastnost, ale nikdy jsem nechápal a ani neprožil nic z toho, čemu se říkáliterární závist. Nesobecky jsem se vždy oddával blaženosti nad tím, co sejinémupodařilo,abylbychtakovéhošťastlivcehnedzahrnulláskouachválou.Tím více jsem tyto pocity prožíval nad tvým příběhem a jen pedagogickázdrženlivostměstahovalakzemi.Itakjsemtialetohořekldost.Atovšechnojesoučástméhoklidupřitvých

dvacátých čtvrtých narozeninách. Protože vždyť všechno, co se stane, je už

jenomprůvodníokolnostístanovenéhoběhu.Akdoumíběžetamánatrénováno,doběhnejednounamedaili.Kdyžtutaknatebemyslím,věřímnaprostotomu,cosmiříkalpřinávštěvě,

že jsi šťastný. Zní to jako rouhání po všem, co jsme prožili, ale myslím sinaprosto upřímně, že nemusíšmít zlý pocit ze svého dvacetičtyřletého života.MyslímnaMartu,kterájestebou,anavšechnynevšedníokolnostiživota,kteréprožíváš.Aužjistěvíš,žečlověkvlastněnicjinéhonepotřebuje.Jakjednoduchétajemství, a přece tak málo lidí je umí objevit. Když si vzpomenu, kolikzbytečnostítaháčlověkssebouživotem!Jaklehkoašťastnebychdneskaněkdepoustevničil,kdybyšlamaminkasemnouavyobanáschodilinavštěvovat.Akdybych tam měl psací stroj a noviny a kapku vína a auto a dobré rádio abryndzovéhalušky.Tovíš,můjmilý,žebychti tohomohlještěnapsathodněahodně.Kdyžna

všechnovzpomínám,připadámi to, jakobychčetlnějakouknihu,stačiloby jipomaluopisovat.Aleuložiljsemsi,ženebudupřekračovattěchtotřicetmalýchstránek.Vymyslete si takovouoslavu, abychznalprostředí amohlbýt svámi.Budutišesedětapřipíjet.AsemtamtěpoplácámpozádechaMartupohladímpovlasech.Ahoj,můjchlapče!A tebe zase objímám, moje milá. Přicházím pravidelně na odpolední kávu.

Jenžejetěžképítkávu,kouřitapřitomtědržetzaruku.Atakserozhodujútědržetjenomzarukuavšehoostatníhosevzdát.ApozdravujtedruhéhochlapcevMartině. Jak žije? Je tomu těžko věřit, ale mám vás stále raději. Jste proměsoustředěnímvšíradostiživota.Jeještěněcojinéhonasvětě?Užaninevím.

VášMilan

krátkoponávratezväzenia,1982

1.diel

Drazímoji,

17

17.10.1981

uplynuloužtéměřpůlrokuodtéchvíle,kdyměodvásodvedli,ařeklbych,žeužmámprávona jakousimezibilanci.Může to takybýtbilance toho,co jsemvámzatěchpůlrokunapsalacokvámnikdynedošlo.Nevímovšem,jestlimácenupsátitutomezibilanci,aleřeknětesami,covímeotom,comájakoucenu.Zdáse,žeicenalidskéhoživotaneustáleklesá.Nakohosevšakmámehněvat,ženámbyldánživotprávěnatétosestupnéliniicivilizace?Nedásenicjinéhodělat,nežtovšechnopřijat.Nemělibychomzapomínat,ženámdotohoživotabylo současně přimícháno hodně šťastných chvil a radostných vytržení, takževeliké díky za to. Někomu se nedostane ani toho, anebo se prostě narodíneschopenštěstíaradostrozpoznat.

1/ Psal jsem vám už, že první dny svého zadržení jsem prožíval jaksineosobně. Jako kdybymoje bytost byla oddělena od tohomuže, který spal všatech v jakési díře, byl vyslýchán a ostouzen, a jemuž bylo nepokrytě dánonajevo,žebudevytrženzesvéhoživotaažemubudepřidělenživotjiný,životvězně. Žil jsem ve stavu dosti příjemné schizofrenie, cítil jsem se spíše jakopozorovatel osudu onoho muže a sledoval jsem zvědavě, jak se chová, s jakvelkou noblesou hraje svou roli, jak se mu daří zpracovávat nové zážitky aukládat je do hotové stavebnice životní filozofie, se kterou už přišel. Totoodosobněníbylocelkemúspěšnouakcí,vzniklosamoodsebeanijakjsemsemunepokoušelčelit.Prostějsemnepřijaltuhrusfalešnourealitou,nástrahy,slibyakonstrukce.Prostějsemsedisciplinovanězařadildořadytěchmužůažen,kteřítovšechnoabsolvovalipředemnou,přesnětak,jakosekonečněvšichnimusímezařadit disciplinovaně k těm, kteří zemřeli před námi. Nikomu jsem to

samozřejměnemohlvykládat.Absurdnískutečnostmůževyděsitčlověka,kterýneví, že je absurdní. Já jsem však všechno věděl, proto jsem i svůj příběhprožíval jako banální a obehraný syžet, o kterém už bylo napsáno tisíc knih.Winston' taky věděl, co přijde, když začal dumat nad svým deníkem sesmetanovým papírem. Jestliže jsem se účastnil nějakou diskusí na celé téabsurdní hře s výslechy, bylo to jenomproto, abych zahnal nudu a abychhrálsvouroliživě,jaksenasprávnéhohercepatří.Dnesužpořádněnevím,očvtérolišlo.

2/Vězení samonení přirozeněpříjemné. Je to absurdní instituce, asi takvestejnémířejakojinépodobnéinstituce,kteréhistorickyvznikly.Třebajakoúřad,který ničemu neslouží, ale přesto horečně pracuje podle přísných řádů. Prožiljsemsidrobnéklaustrofobie,marnéapalčivétouhypovzduchu,slunci,příroděalidskékomunikaci.Alepřekonaljsemjebezújmynazdraví.Překonaljsemizáchvaty ošklivosti nad ponížením z hygieny, jídla, tupého komandování apodobných věcí, které jsou v takové instituci nevyhnutné. Přes tyto drobnézáchvaty ošklivosti mě převedla logika nevyhnutnosti. A vědomí o tom, ženejsem slabší než ti, kteří mě obklopují, a ti, co tím prošli přede mnou. Potýdnechsičlověkzvykne.Apakužtonenítakzlé.Takjakosislepeczvyknenato,žesvětnevidíažehomůžejenohmatat.Prostějdeto.

3/Coměskutečněkrušilo,bylšílenýsteskpovás.Byltosteskpolásceapovšem krásném a pro život nezbytném, co člověka váže k jiným lidskýmbytostem. Měl jsem možnost zvážit hodnoty života a vyšlo mi, že láska vobecném smyslu, téměř tolstojovském, je asi nejzávažnějším polidšťovacímprostředkem,anepráce,jaksedomnívalEngels.Diskutovaljsemsvámiotom.Žádné ideové opory z filozofie mi nepřipadaly tak pevné, jako pochopeníprostého faktu, že jsem spojen s vámi a s jinými lidmi. A vaše dopisymi topotvrzovaly a byly jak balzám do duše. Nechci myslet na to, jaká propastzoufalstvítuzejepředlidmi,kteříjsousami,nebotěmi,kteřinedokázaliněkohomilovatadokázat,abyněkdomilovalje.Snadvámještěbudumociotomněkdyvyprávět.Tuhlefilozofiijsemsistačilpěkněsrovnat.

4/Jasnémyšlenídovedebýtkruté.Přesnětakjakojasnápředstavivost.Ataknejkrutější je pro mě pomyšlení na to, kolik času z našeho života nám byloodebráno.Anavíc,žejetočas,kterýnámužnikdynebudevrácen.Atakynenímilé pomyslení na ten čas, který človek promarnil z lehkomyslností, protoželekciočasuzatímneprožil.Vždysemidotěchmyšlenekpletlypredstavyočasenataženémdovesmíruatrpěljsempomyšlenímnato,žesvětlo,kterémohlobýt

prítomno nějaké krásné chvíli s vámi, je nenávratně ztraceno v hlubináchvesmíru.Atotopomyšlenímětrápídodnes.Atakybolestnějiprožívámvědomísvéhověku,myslímfyzickéhověku,poslouchámbušenísrdceakornatěnítepen,a odumírání mozkových buněk, dívám se při holení na svou tvář, na vrásky,kterémipřibývajíokoloočí.Nevadími,žestárnu,aleto,žestárnuzbytečně.Aletěmitoúvahamiočasusezabývámconejméně.Jetoneradostnézabývání.

5/Navás,předevšímnatebe,Muki,sesnažímmysletvbláhovémdomnění,že je vám dobře. Vím, že to není pravda, ale mně to pomáhá.Mívám stejnémyšlenky jako buržoázní patriarcha, který klidně odchází ze života, kdyžpředtím zajistil svým dětem bohaté dědictví. Já ovšem mohu myslet jen nadědictvímyšlenek,výchovyaživotníchpostojů,aleitojedost.Jetodostnato,abysičlověkprožilkopuradosti.Tatohmatatelnáradostměvždyckypřepadala,kdyžjsemsáldosebevašedopisy.Snadjsemodtududělalvšechno,cobylovmýchsilách,abychvámnepřidávalnatrápení.Představujusinejvícevaševeseléchvíle,jistětakovéjsou,potěšení,kterévámzpůsobujevašeblízkost.Mohuvámjen poradit, abyste žili co nejintenzívněji.A ty,mojemilá,mysli na to, žeminijaknepomůžeš,kdyžseuzavřešdosvéhosmutku.

6/Velmi semiosvědčilpraktickýaltruismus.Nemysletna sebeaneklást siotázku, proč právě já, jako člověk, který leží v autě po havárii.Vždy jsem sispočítal,očjsemnatomlíp.VprvníchdnechjsemmyslelnaMíraaJožaanajejichmaléděti.Pakjsemmyslelnatydvěženy,kteréjsoutusnámi.Atakynařadu těch lidí, kteří tohle všechno prožili v mnohem zoufalejších dobách asituacích. Nejlepším pomocníkem mi v tomto altruismu byl nebohý Laco2 sesvoutichoustatečností,kterýmělvšechnohoršínežjá,všechnypředpokladyazoufalstvíapochybnostiosmyslutohovšehobylyvjehopřípadědány,apřecepřestálvšechnovezdraví.Aletovíte,žejsemsituprobíralceloučetbuotěchtosituacíchaměřilsvojepostavenícelouhrůzoubeznadějnýchlidskýchosudů,onichžbylozachovánosvědectví.NehráljsemsipřímonaSokrata,alekdyžsetotakvezme, je topořád ta samápísnička, a je jedno, jestli se hraje s fanfáraminebo jen jako obyčejná lidská odrhovačka. V takových chvílích vždy předemnouvyvstáváobrázek,kterýmiknarozeninámnakresliltenchlapec3,adivímsejehověšteckémusmyslu.Aletakyberunasebeosudytěchkluků,sekterýmijsemseděl,akterébývajístrašné,ikdyžmírazaviněníječastovelmipochybnáazdásemi,žeserozkládánaceloubídulidskéhoúdělu.Aletojedlouháhistorie.

7/Přirozenějsemsesnažilvidětsvůjosudvobecnýchsouvislostech.Ikdyžnevímnicotom,jaklidéreagují, jestli jsemzapomenut,neboseomněobjeví

někde nějaká zmínka, přesto věřím, že modelová působnost toho osudu jenepochybná. Ale nijak toto vědomí o souvislostech nepřeháním, prostě je tovšechnopřílišvzdálené,abytobezprostředněmohlopůsobit.Alehlubocecítím,žesenedalojinak.Neproto,žebychvěřilvnějakýskutečnýefektméhoosudunebosinamlouval,žesvýmpsanímpohnutřebajenokousekstrnuloupodobouspolečnosti. I teď, po všem, co jsem ve vězení promyslel a prožil, vím, ževšechno se událo proto, že jsem se vlivem zkušeností a četby prostě tak„utvořil“, že bych se utrápil v nějakém obyčejném a standardně pokryteckémživotě, že by mi bylo zle ze lži a že bych musel nějak otupit rozum, aby senebouřilsámodsebe,kdyžbylkonfrontovánsezpozdilostíahloupostí.Nejsemprostěschopenzavíratoči,kdyžužjsembylobdařenzrakem.Možnábychtoidovedl, ale strašněbych se styděl sámpřed sebou abyl bychnanic.To je takprosté,žesevždyckydivím,jakmálolidítochápe.

8/Samozřejměsepovečerechzabývámistavemsvěta.Mámovšemjenomtyinformace,kterévydolujúzRP4.Nemohuříct,žebyměstavsvětazvlášťtěšil.Prožívámovšempřitomijistýpocitsatisfakce,alejetosatisfakcečlověka,kterýuž dávno věděl, že cestou, kterou jsme se dali, nikam nedojdem, a teď muzůstává jenommumlat, že to říkal, žeměl pravdu, ale co z toho? Je to slabásatisfakce, je toabstraktnísatisfakcerozumu,kterýsetěší,žechemickáreakceve zkumavceprobíhá přesně podle vypočítanýchpředpokladů.Nu co, člověkumusí někdy stačit i taková útěcha. Je to trpká útěcha. Opakuji si to, co jsemnapsal, a řikám si, že se snad přece někdo ze čtenářů zaraduje, když zjistí, žemyšlenkanapapíře semůžezměnitve skutečnost.Tomi stačí, animinemusígratulovat.Jeasipravdou,cosevízdějin,želidémusíprojíttrpkouzkušeností,aby poslechli hlas rozumu. Nebo, jak říká Římský klub5, prostě si zažít šok.Jenžetentošokužmůžebýtismrtelný.Nuco,zdásemi,žejsemtohonapsaldost, jsemza to zavřený, aužbychmělmít právo zabývat sepouze analýzousicilské obrany v šachu. Jestliže jsem si předtím namlouval, že jsem spolu sevšemi jinými lidmi spoluodpovědný zaosudnárodního společenství, teď si užnenamlouvámnic,byljsemtétospoluodpovědnostizbaven.Ajenpobaveněčtu,jaksevúvodnícíchopakujeznovuaznovu,jakzáležínakaždémznásajakjetřebanebojácněprosazovatnovémyšlenky.Právějsemprosadilnovoumyšlenkunazpůsob,jakčistitzáchodobyčejnýmpískem,abynesmrděl.

9/Jistěsiumítepředstavit,jakvelkýmbohatstvímjetupaměť.Ponořujisedoníjako do dávnéhomoře a vyvolávámk životu stovky zapomenutých příběhů,kterésestalymněnebokterýchjsembylsvědkem.Naučiljsemsetentoprocestakovládat,žemámněkdypocit,jakobychčetlvšenapsáno,scelouatmosférou

i tajemstvími a pointami. Především ke mně přichází moje dětství a ožívá vbarvě a zvuku jak nikdy předtím. Už jsem vám psal, že slyším hlasy otce amaminky,kteříjsoutakoválétamrtví.Vidímnajednouopětjasněškolu,dokteréjsem chodil, kamarády, Ruth, která se mnou seděla ve druhé třídě v lavici akteroujsemmiloval.Sámjsempřekvapen,jakvšechnoožilo.Asamozřejměkemněpřicházímládí,nášspolečnýpříběh,mnohokrátjsemotompsalamyslím,žebystorádačetla.Tynašekolohnátysinajednoupřesazujudokočárkuacítímzřetelně,jakétobylo,kdyžmisedělinakolenouajájehoupalablbnuljsemsnimi.Někdymědokoncenapadá,zdatytojasnénávratydominulostijsoudánynejenomvězením,aletakyzačínajícísenilitou.Alesnadne,protožestejnějasněsivzpomínámnavěcinedávnéaopakujusinepřílišstaréradosti.Jenomdoufám,že ste si všichni tři vědomi toho, že v těch radostech a štěstíčkách jste hojnězastoupeniažejsemvámzatentovkladdoméhoživotanesmírněvděčný.Takjako ostatně i jiní lidé, které si přizývám ke vzpomínání a na které s láskouvzpomínám.Vyvíte, kdo to jsou, a tak jim tonezapomeňteopakovat, protoželidébysiměliopakovat,žesemajírádi.Můžesetotižstát,žepozdějiužnebudepříležitost.

10/ Snažím se nemyslet na budoucnost a celkem to jde.Vždyť nikdo z lidínemůžesouditosvébudoucnostinicsjistotou.Atakjsemsizvyklžítztýdnenatýdenazhodinynahodinu.Byljsemvtom,jakvíte,dostvytrénovanýatysesnaměprotovždyzlobila.Teďmitentotréningpřišelkduhu.Kdyžsivzpomenu,co se lidi natrápí s plánováním budoucnosti, šetřením, sháněním, kariérami,zaměstnáním a kdoví čim ještě. Už jistě víte, že nechci hlásat naprostounetečnostkbudoucnosti,chcijenomříct,žečlověkbymělvesvémživotěstálejednímokemhlídattygra,kterýsechystákeskoku.Můžetobýtcokoli,nemoc,havárie,přírodníkatastrofa,prostěcokoliznástrah,kterénačlověčíživotčíhají.Mnozí pro samou budoucnost zapomínají, že život je teď.A pak tygr skočí avšechno se zřítí. Comám já například teď? Jeden kartáček na zuby, krém poholeníazajištěnoustravu.Atakymusímžít.Užztohodůvodusenepouštímdoúvahobudoucnostiatakysejiminetrápím.Aprotosetakynesnažímraditdobudoucnostivám.Domnívámseostatně,že

sibudeteumětporaditsami.Ažbudemevědět,načemjsme,napíšemesiotomnejnutnějším.Předevšímty,mojedrahá,sibudešmusetnajítmístovživotětak,abytonebylojensmutnéčekánínaGodota.Věřím,žetobudešumět.Oklukysenebojím. Jsem přesvědčen o jejich životaschopnosti. A navíc se skutečněmusíme potěšit s anglickým romantikem. Vždyť na člověka nečeká jen tygr.Někdysestane,jednouzatisíclet,žeznebezačnepadatmana.A tím bychmohl svou bilanci skončit. Škoda, že nevěřím v boha, bylo by

nádherné odevzdat se do jeho vůle.Aťje jak chce, ted už vím, žemi zůstanevždy to kotevní lano, které je napjaté k vám, a s tím už se nějak udržím nadvodou.Budusetěšit,žesesnadněkdyzaseuvidímeažebuduodvásdostávattenobrovskýlidskývynález,papírpopsanýslovy.Akdyžnefyzicky,budetekemněpřicházetvevzpomínkácha s tímsedá takéžít.Možná,žepříštíbilancebudeúspěšnější.

ObjímámVásvšechnyamocVámdržímpalce.

VášMilan

Mojemilá,milýMilankuamilýPeťo,kdesivMartině.

18

14.11.1981

Už dlouho jsem od vás nie nedostal, žádný z ohlásených dopisů nepřišel, alejakoucenumánaříkat!Užjsemsizvyklnato,žeméivašedopisyjsoujakésisamomluvy, o jejichž osudu nerozhodujeme. Už jsem uvažoval o tom, zdanemámnapsatnějaképřáníkVánocům,alezhroziljsemsetoholetícíhočasuausoudiljsem,žesnadažpříště.Ataksezatímbudujenptát.Jakokdybychchtěl,abystemiodpovídali.Alenemusíteodpovídat,většinuodpovědíznámsám.Alechce semi ptát se, protože pomalu začínámpochybovat o existenci některýchjevůavěcíživota.Jejichdlouhounepřítomnostvmémnynějšímživotěvzbuzujenedůvěruvpaměti,kterátvrdístále,žeano,ževšeexistujetakjakodříve.Jakostředověký plavec, který se dlouhé měsíce plaví po moři, přestává věřit, žeexistuje pevná zem, tak i já přestávám pomalu věřit, že některé věci existují.Paměťmionichvydávájenjakásiabstraktnísvědectví,kterémuzačínajíchybětsmyslové důkazy. Jsou to marné pokusy zachytit vůně s uřezaným nosem.Existuje ten nemladý, očouzený činžák pod Kalvárií? Chodba s otlučenýmizdmi,výtahem,vněmžtohučíasténá.Obyčejnéhnědédveřeavedlezvonek,kde domácí zvoní třikrát?Na odpočívadle haraburdí. Je slyšet kroky, když sezazvoní? Existuje červený koberec, stokrát počuraný od Lízy a jistě i odTomáše? Ta řádka bot a trepek.Věšák na červené pruhované činovati, kteroujsem sámvyrobil předmnoha amnoha lety.Azrcadlo, předkterým jsmebylipořád starší a starší a kluci furt větší a větší. Nevidím se v něm, zrcadlo jeprázdné.Já vím, že to všechno existuje, ale jak říkají solipsisté, když to nemohu

vnímat,jemitakovévědomíprdplatný.Jetamkousekdálzadvermikoupelna,kdebychsemohloholitteplouvodou?

Dívat sedozrcadlaanespěchat,holit sepomaluadůkladně, jaksemužiholí,kdyžjsouklidníavyrovnaní.Jetamvtékoupelněvana,dokterésedánapustitvodaapaksedotévodyponořit?Vodajehorká,zpórůnastehnechseuvolňujevzduch a vytváří krupicimalých puklinek.Mohla by být větší vana, abych semohl úplně natáhnout, tak, aby mi z vody koukala jen hlava. Musím pokrčitnohy, je to tak lepší, protože z vody trčí jen kolena a teplo proniká do hrudi,zalévá ramena a záda. A houbu pod hlavu, aby ji netlačil okraj vany, a užpřicházíslast,chuťusnoutaspoňnaněkolikvteřin,přejítztémalátnostidonicnevědění. Pustit si žilou a umřít jak římští stoikové, když jim císař poslaltelegram,žemulezounanervyažeinteligencejeteďvŘíměnazbyt.Existujetovšechnoještě?Existuje čistá košile, která nesmrdí?Vyžehlená,měkká, s knoflíky, které se

dajízapnoutokolorukouanaprsou.Nemusíbýtbílá,stačíobyčejnáflanelová,vždyťnikamnejdu.Musímještěuvařitvečeři.Maso jenabílémtalíři,existujíještětalíře?Ajávezmunůžanabrousímho.Nožemusíexistovat.Nůžzajededocibuleažjeznínajednouhromádkabílájakosníh,kteráčekánato,jakzasyčínarozpálenémoleji.Tenmodravýzázrak,tojehořícíplyn.Paprikajezelenáarajčečervené.Akořeníbylopřivezenozvelikéhosvěta.ŽlutavékarizIndie.Arádiobrumláztohoblbýhosvětazprávy.Stačíotočitknoflíkemaněkdomluvíněmecky,někdoanglickya teďdokonce francouzskya jábychsimohlověřit,jestlivyslovujusprávně„jenevousentendspasdutout“.Existujeto?Jávím,žeexistuje,alepřecejetujenomtakovámalápochybnost.A co psací stůl? Existuje? A psací stroj? Ťukneš několikrát amáš napsáno

jednoslovo.Nakonciřádkytozazvoníamůžuzačítznovu.Ještějednavětaazachvilku bude konec stránky, vytáhneš ji ze stroje a odložíš. Zdánlivě se nicnestalo, ale možná na té stránce něco je, co udělá někomu radost. Nějakámyšlenka, překvapující sdělení anebo slovo láska. Je to jistě určitá civilizačnízvrácenost,jestližemůžebýtobyčejnýpsacístrojpůvodcemrozkoše,alejájsemtou zvráceností trpěl. Odkládal jsem popsané stránky s pocitem, s jakým seodkládásekerazahromadounasekanéhodříví.Někdyne,někdysemitozdálozbytečnésekattopapírovédřívi,sekterýmsenedázatopit.Alečastojsemnatozapomínalahladiločimapopsanoustránku,jakokdybytobylobrázek,kterýsemináramněpodařil.Existujetoještě?Alevíšco,mojemilá,pojďmenachvíliven,jestlitoještěexistuje.Nevadí,že

tampadátakovýtensníhsvodou.Jetopřecejenjinývzduch.Cotakřižovatka,je už dokončena? Lidi chodí po nadchodech a pod nimi na sebe cákají auta.Existujeto?Jezima,ataknavrhuju,abychomsešliohřátdoŠenkvickéviechy.

Není tamnickrásného.Opilívojáci,politéstoly.Aledámesi lokšeadvědeciburčáku.Jsmetudocelaobyčejnílidéaobyčejněmluvímejakovšichniostatní.Vždyť ty řeči slyším,nikdonicnetají. Já si dám ještě dvědeci, ty užnesmíš,protože je to sladké.MožnápřijdeMilansMartou.Marta si sednevedlemně,takovéptáčátko,adivásenaMilanaačlověkhnedpozná,žehomiluje.Žádnýmužsenedovededívattakjakomilujícížena,abysetohnedpoznalo.Mužisedívají se zalíbením, se žádostivostí, s obdivem, súzkostí, s rozpakya sevšímmožným.Alenikdyjsemnevidělmuže,cobysedívalsláskou.Anebotomožnánamužích nejsem s to poznat.Ale na ženách to poznám.No a já bychmohlvyprávět oMilanovi takové ty směšné historky, když byl ještě dítě.Aby námbylo dobře, to znamená, že v každé sekundě potlačujeme skeptický odstup odskutečnosti a každé slovo je nám pravou pravdou a všechna přáni dobudoucnosti se nám splní; kdepak, nesplní! Existuje ještě ta cesta dolů poPražskéakolemAlmy6ažnatošílenénáměstí,kteréneníprolidi,alejenompro„Dopravu“?ExistujeŠenkvická?Jávím,žeexistuje,ale...Jsoupřecevěci,kteréužneexistují aexistovaly.Třeba tacestanaKúpelnú.

Takovétoahoj,aahojapoďteďalejapredstavtesiatotosimusítepozrieť.AEvička, ty dobre vyzeráš.Ale,Agi, čo zasa vymýšľaš.Ale veď to nič nie je,rozšľaháštrochabryndzeanaplníšňourajčiny.Atovámmusímpovedať,vietekohosomdnesstretol?Julka,veďpočkajchvíľu,nechtodopoviem.Taktoužneexistujeamnohojinýchvěcíserozpadlovprach.

15.11.1981

Azasjeledovánedělejakopředtýdnem,venkuležínastřecháchsníh.Ataksebuduptátnaněcoteplého.ExistujetenvelikýkrbuprostředmístnostiuMirovcov?Kdyžnanějpoložím

ruce, cítím, jak se z cihel do nich stěhuje teplo. Existuje obraz domečků sčervenýmistřechamiazvěř,kterásepřeskakuje,abarevnásvětýlkavakváriích,kdesemtampřeplujerybka?Anastoledomácívinoamalékukuřičkyadomácíklobása? A rozhovor o něčem jiném, věty, které mají začátek a konec, snejrůznějšími barevnými slovy, která jsem už dlouho neslyšel, vyprávění, vekterýchvystupujízajímavílidé.Anebovyprávěníoněčemabstraktním,pošetilém,conesouvisísvězením,penězineboparagrafy,třebaoposmrtnímživotě,kdysečlověkřítíjakobynějakýmtunelemkesvětlu,knějakétichéaklidnézářiapotkávásvépředky.Existujítypošetilérozhovoryoknihách,o tom,ženějakáholkapláče,protožesinemohlapřečístnějakouknihu?Cojekrásné?Krásnéjeto,cojevymyšlenéanapsanénapapíře.

Nejenom. Krásné je děcko, když vyjde z koupelny v pyžamku, voní a říká:dobrounoc,ujoMilan,adávámipusuavůbecnevíolidechatřebasidokoncemyslí,ževšichnijsoudobří.Existujenáhodouchycenýtaxík,vekterémjeteploahrajehudba,ulicejsouprázdnéazítrajesobotaanemusísevstávat?Jistěžetovšechnoexistuje,alepřecemámmaloupochybnost.ExistujetokinoveV.Karlovicích,kdejeúplněteploakdejsmeúplněsami?

Hrajesemaďarský filmanikomusenechceodlepit seod televize.Existuje tacesta s přimrzlým sněhem, opuštěná sjezdovka se sloupky vleku, zasněženédomy, kde se svítí, protože tam v teplu sedí lidé? A velký vlčák na dvoře,kteréhojemilíto,protožejecelounoctaksám?Pročbytoneexistovalo,žejo?A existuje cesta do Brna? Jako za stara, ne po dálnici. A kluci za mnou

blbnou,nacestězpátkybudousedětvpředuašlapatnaplyn.Vyložitvšechnotoharaburdívlomuapakhotahatnahoru,atakvásvítáme,říkádědečekababičkakřičíJéžiš,Évi,ikdyždávnoví,žemámepřijet.Atyužjsinervózní,protoževkoupelnějezasviněnéumyvadlo.Alejávdechujutusměsjablekaplísněatěšímsenavečeražbuduslyšetkluky, jakmrmlajínapůdě.TřebarostouuTišnovahouby.Noatohlevšechnoužneexistuje.Aužexistovatnebude.TeďexistujíprováscestydoPrahy, amožnánanich takyněco je.Třebamyslímna to, jak setěším,aužtoznáte,tenvstupdobudovyvězení,nakterýjájsemzapomněl,turozechvělouchvilku,nežseobjevímvedveříchroztřesenýacivícínavásjaknazjevení. To existuje a pánbůh zaplať za to, že aspoň to. Třeba se vám jednoubudezdát,že tobylokrásné, jet tudlouhoucestu,mocnemluvit, jensledovat,jakmíjejí kilometry, tuje odbočka do Jelenova, kde bymohl žhnout piliňák askorozaoknemstátlessjehličnatouvůníaobrázkypanenkyMarie.Aažužanitonebudeexistovat,budetosoučástínašichduší.Jávím,žeexistujespoustateplanatomtosvětě.Třebaexistujeitenbazénve

Slovnaftě, kam jsme s Peťou a s Milanem přišli po ránu, s neporušenouhladinou, na které se odráží slunce. Všechno napájeno nějakou vzdálenouenergií.AMilanplavenadněajáhovidímjakzasklem,připadámi,jaknahýkosmonautvbeztížnémprostoru.Pouháhodinašťastnéexistence.Hodinaproto,ževidímvelkéhodiny,všudejsounějakéhodinyaodměřujíčastomu,cojetepléa šťastné. I obyčejný budík na stolku v obývačce. Kdoví, jestli existují mojeprošíváky na betonárce, ve kterých jsem vyšlapoval na oběd a nicmi nevadilstudený vítr. A nešťastná Zora poskakovala okolo mě jak blázen, šťastná, žejsmesamidva.Ajámohlmysletvevětruapřiráznéchůzi.Azastavitseněkde,kdemě přivítali skoro vždy se skleničkou. Z toho všeho už neexistuje jenomZora,vcelémživotějedinýpes,kterýměmělrád.Skorobych se zapomněl zeptat, zda existuje televize, ty pohyblivéobrázky.

DieSprecherinMariaEvaKlinger.AlezcelajistěužneexistujeaféraAKH7.A

stejně by už nemohl existovat nějaký fotbal nebo hokej s Peťou a takovépoznámky,kterésivyměňujeme,žetobylaslušnáakceatohlezasedobrástřela,i když šla vedle. To by už existovat nemohlo, protože je Peťa pryč a Milanpohrdásportemnaobrazovce,přesnětakjakoty.Alepročsenatoptám,kdyžtohlemi vlastně ani nechybí.Ale stejně bych si rád poslechl, co říkáPortischneboLengyel8.Omocvícbyměmrzelo,kdybyužnezastavoval autobuspřednašímdomem, ten,kterýmmášodněkudpřijet,když jsemvíce jakdvěhodinydoma sám. Ty směšné dvě hodiny, měřené těmi měsíci, které uplynuly a vekterýchnejezdilyžádnéautobusy.Vímnaprostourčitě,žejencoautobusodjedeauvolnírozhled,zvednešhlavuapodívášsedookna.Ajáustoupímzazáclonu,protožemijetrapné,žetěvyhlížímzokna.Potolikaletechaještěsvědomím,že stejněuvidíšnakobercinějaké šlápotya tobude silnějšínež to, že jsem těčekaluoknazastaženouzáclonou.Autobusyjistědálejezdí,maďarskéinaše.AleprotebeznichmůževystoupitužjenomMilanatosestávájistězřídkakdy,protožetenčlověkvždydbaloto,abyjehoživotnemělnijakápravidla,atedyanipravidelnépříchody.Nepochybujiotom,žeexistujílidé,kterémámrád.Zazvoníajájsemšťasten,

žejevidím.Někdymám,někdynemámječímpohostit.Sedívkuchyninebovkřesleajájepozoruju,poslouchámjejichmyšlenkyajejichpříběhyajsemrád,že jsou takoví lidé na světě.Nejradějimám ty, kteřími řeknou něco, co jsemnikdy neslyšel, nebo mi vykládají o jiných lidech, co všechno zažili, a já setěším,jakježivotbarvitý.Možnásedíiteďvkřesle,alejá,bohužel,neslyším,očemtomluví.Nebudujejmenovat.Jen jeden z těch, které jsem měl rád, nepřijde. Starý strýček. Skoro vždy

stejný, nestárnoucí a najednoumrtvý.Věděl, že život pomalu končí,mluvil otomskorobezlítosti,kdoví,jakjipřijal,tusvousmrt.Vždymipřipadalo,žeuždlouho vystupoval v životě jako jeho pozorovatel. V tom spočívala jehomoudrost,nahromadilvživote tolikzkušeností,ževšechnokolemsebevnímaljakoopakovánítoho,coužbylo.Navšechnyotázkyuždostalodpověd,dějinysoučasnostihonevzrušovaly,věděl,želidéopakujístejně„denselbenQuatsch“.Kdybych měl odvahu, řekl bych mu, že neschvaluji ten jeho předčasnýstoicismus.Vždymibylo trochu líto, že člověk jeho formátu se takpředčasněstáhlzesvětaapozorovalhojenzpovzdálí.Bylvětšínežmnozí,kteříurčujíběhstátů. Ale rozuměl jsem mu. Přebral hodnoty života a rozhodl se pro tynejprostší. A tolik toho věděl. Byl však jako soukromá knihovna, k dispozicijenompro tynejbližší. Jsemšťasten, že jsemk tomuokruhupatřil. Jednoumiříkal, že už píše jenom básně. Strašně rád bych si je přečetl.Možná bymi jeněkdozesynůmohlopsat.Určitějsoumoudréamožnábudouikrásné.Atojsouzaspozdníodpoledne,kteráužneexistují.Láhevčervenéfrankovky

apopelzcigareta tenzvláštnídvojjazyčníproud řeči.Tonejkrásnějšínaněmbylo to, že neskrýval lásku a radost z těchto setkání, doufám, že animy jsmepřednímneskryli,jakhomámerádiajakblízkýmjenámčlověkem.Atucítimsmutek,protožeseaninemusímptát,prostěvím,žetakovásetkáníužnejsouanebudou,neodvolatelnějeponichjenomstopavdušitěch,cosedávaliustolkusčervenýmvínem.Jakstrašnějsemcítil jehovetchost,kdyžjsemhoobjímalnarozloučenou.Loučilsevždyckysvědomímnejistotyopřištímsetkání.Cítiljsemto,aonnebylz těch,kdopotřebovalnepravouútěchu, stačilonám,že jsmesisilněstiskliruce.Snadvěděl,jakdobřemurozumím.Apřecejenvím,žemnohotěchkrásnýchjevůživotaexistuje.Ajakužjsem

jednounapsal, zceléduše se snažím jenikomunezávidět,naopak,chce semipořádkřičet, važte si je, hlupáci!Smutek za těmito sladkými jevy života všakjistěneníhříchem.Jevněmtakétrochusladkéhotrnutí,všeseslastněvpamětiodehrává, jenže trochu bez barvy a bez chuti, smysly jsou ochromeny tímdlouhýmodříkánímsvětla,barev,vůní,zvuků,chutíatepla.

16.11.1981

Mohl bych se takto ptát na tisíc věcí.Možná je jich pět tisíc anebomožnájenompět,nakterýchmiskutečnězáleží.A jsou tovšechnosmyslovézážitky,které doprovázejí nějakou vzácnou chvíli, ve které jsme my čtyři bylipohromadě.Třebavečtyřihodinyráno,vhodiněplnémlhyastudenéhomžení,kdyžsevrátilaLízáaseskočilatizhromadypolendonáruče.Tojsmeprávěmy,rozespalí a blázniví a jistým způsobem nenormální v tom povyku okolozatoulaného zvířete, se zadními vrátky v podvědomí, že nejde o zvíře, ale opřevtělenou duši, jak říkal smírnýmúsměvem ten nádherný Ind s nádhernýmturbanem Sikhů.Něco pořád existuje v tom lidském světě.A tak se ani radšineptám. Anebo se ještě zeptám, jestli existuje spirála na našich elektrickýchkamínkách, která žhne rudě do tmy.Sálá z ní teplo do nahýchnohou. Jsou tomoje nohy a já čekám až přijdeš. Na roletě v okně se odrážejí stíny jak nastěnáchplatónské jeskyně.Modrésvětlozářivekzulice.Už jenzřídkapřejedeauto, nejspíše noční taxíky. Anebo zaslechnu idiotské mumlání nádražníhorozhlasu.Toužanineníkulisa,jetosoučástživota.Jáužaninechci,abytobylojinak.Taspirála,kteráruděžhne,užvšechnourčila, je tomystériuma já jsempřílišmalátný,nežabychluštiljehosdělení.Jenjepřijímám,beztoho,žebychplně rozuměl.A stejně takpřijímámotevření dveří a dotekpyžamazkrepu, avůnimýdlaazubnípasty.Astejnětakpřijímámvzdechachuťslin,adoteky,nakterýchsezúčastňujekaždýkousektěla.Vtommystériu jsouobsaženynějaké

jinéděje,vzdálenémilovánínaloukáchpodnočníoblohou,nejrůznějšítichazaoknemchatahotelů,jakýsivzdálenýměsíc,kterýputujepozáclonách,akdybysmězabila,užnevím,kdetobylo.Všechnosesběhlookolotérudéspirályajátonechcimítvysvětleno.Jenžemohusetakyptát,zdatoexistuje?Vždyťtohlejemojemystériumaje

přístupnéjenmýmsmyslům.Možnáexistujetakulisa,spirálamůžeruděžhnoutanějakýhlasoznamovatodjezdvlaků.Alejáslyšímjenomletadla,jakhučípostartovací dráze, a oči jsouupřenyna jednuholou žárovku.A tak sevzdávámřešení toho, co existuje a co ne. Ale stejně se mi to krásně psalo, nic jsemneviděl a neslyšel, tak jsembyl v tompsaní ponořen.Hluchý a slepý, viděl aslyšeljsemuvnitřsebe.

17.11.1981

Tak jsem dnes zas čekal marně na nějaký dopis od vás. Už dávno nebylatakovámezeravevašemdopisování.Dnes odpolednemě však konečně odvezli na Pankrác k očaři. Ale bylo to

naprostozbytečné.Návrhynabrejleseprýdělajíažpoodsouzení,doktorsesemnouvůbecnebavilařeklmi,ževelkápísmenavidímatomistačí9.Takžesemijenompotvrdilo přesvědčení, že v těchto institucích je zbytečné obracet se nadoktory.Taky jsem byl v kanceláři a bylo sepsáno potvrzení, žemůj podpis na tom

splnomocnění10,cojsemvámpodepsal,jepravýanebyloučiněnopodnátlakem.Mezitímjstetoužurčitědostali.Jakúzkostliváochrana,kdyžjdeokusstaréhoželeza!AleaspoňjsemčetlMilanůvzdvořilýdopis.Dnesjesedmnáctéholistopaduatobylyprávětyhrátky,okterýchjsempsal.

Buduvečervzpomínat.JakovždyVásvšechnyzceléhosrdceobjímámalíbám.

VášMilan

Milámoje,milýMilanku,milýPeťonavojně!

19

20.11.1981

Užjen takformálněsinazačátekpostěžuji,žeužuplynuly tři týdnya já jsemnedostalodnikohoanipozdravení.Poslednídopisodvásjestáletenz30.září1981. Jávím,že tonenívaševina.Peťauž je sedm týdnůpryča já jenpořádčekám na jeho první zážitky.Vždyť užmusí být starý voják. Jeho dopisyměvždycky zahřály u srdce. Vím, že to není pravda, ale po tak dlouhé absencidopisůsečlověkabezděkyzmocňujepocit,žesvětsevzdalujeažejevcelémkosmickémprostorusámasám.Jakov jednépovídceuBradburyho,kdesevtemnémprostorujenhlasyodsebevzdalovaly.Aleo tomjsemvlastněnechtělzačínat.Uždlouhomyslímna to, jaknapsát

Miroviknarozeninám".Vždyťjsemnatomyslelještědomaačastějipaktady.Pravdaže,okolnostisezměnily.Aninevím,zdabychmumohlnapsatpřímo.Nucož,tohlavní,cobychmunapsal,napíšuVámavymutonějakřekneteu„vínadivokýchchutí“akrnčianskýchklobás.Tosiradšinebudupředstavovat.Přirozeně nebude to, co bych napsal za jiných okolností. Ale snad se mi

podaří říct to nejpěknější.A trochu jsem i rád, že jsme oba na tom tak, že senemusímpokoušet ani o stín oficiality.Tobybylohrozné!Třeba taková zlatámedaileuniverzity!Ještědomajsemuvažovalotom,žebychmělkonečněnapsatjakýsizáznamo

„svém poslovenčení“, že by Mirovy narozeniny mohly být na to vhodnoupříležitostíažebytomohlbýtipříspěvekk„fenoménu“12.Avšaknatoužneníanivhodnéprostředí.Buduryzeosobní.Kdyžvzpomínámnamnohékamarády,kteréjsemzalétanahonobil,uvědomujusi,jakmálobylotakovýchpřátelství,vnichžbyseneozývalčasodčasurušivýtón.Mnohápřátelstvíbylapředznamenánaúpadkem,mnohábylapodmíněna jen

vhodnýmprostředím.Atakzůstalaapřetrvalatři,čtyřiatoMirovopatříknim.To jsou taková ta přátelství, která hřejou člověka permanentně, existujíspolehlivě jako východ a západ slunce, a tak se člověk při své škodě aninezabývájejichanalýzou,kdobysetakyzabývalanalýzoupřírodníchjevů,ježjsounadlani.Apřitomtovůbecnenínadlani, je topřírodní jevstejněvzácnýjakovýbuchnovy.Obadvavíme,žejsmedlouhálétabylijenomkamarádiexistujícívedlesebe,

vědělijsmeosoběaznalijsmesejakosedůvěrněznáinventářjednohopokoje.Ale neznali jsme se do hloubky. Nebyl na to čas, anebo byly zlořečenépodmínky,kteréměsvedlydohromadystolikalidmi,kteřínestálizato.Tysihopřecepamatuješzinternátu.Vždyckysrdečný,klidnýavždyjakoby

trochunetrpělivý,abysemohlvrátitkeknihám,vnichžasiobjevovalpoutavost,kteránapř.mězůstalautajena.Dobřesesnímstálonachodběapokuřovaloaklábosilo.Aleprojevovalmálovášněvdebatách,taksemiaspoňzdálo.Atovdobě, kdy exaltace a politická zuřivost patřily ke znakům nového lidství. OMirovisevždyckyříkalo,žeberesvouaspiranturuvážněažestuduje.Aněkteřítoříkalizezávistí, ikdyž tatoprostámožnostbyladánakaždému.Já jsemmunezáviděl,protožejsemužosoběvěděl,žejsempřelétavýptákaženemámtensystematický sitzfleisch.On se však lišil od jiných i shovívavou tolerantností.Nebyl třebaochoten sedokrvepřít.Říkal často:Myslíš?Možnomášpravdu;vidíš,jasomotomtaktonerozmýšľalatímtomazanýmzpůsobemodzbrojovalvášně. Myslím, že mě tehdy tento odstup trochu i rozčiloval. Nechci podvacetipěti letech dělat z tohoto dojmu základ pro pomník uměřenosti,moudrosti a tolerance. Nebyla to asi žádná předčasná moudrost, spíše to bylvyrovnanýsmyslprohodnocenívšechtěchdrobnýchdůležitostíživota,kterésiodnesl z domova, smysl pro polaritu obyčejného dobra a zla, neskrytého zaideologickoufasádou.Možnáotomještěbudupřemýšlet.Možnátaky,žeonsevidělúplnějinak.Celá léta jsmebylikamarádianebyli.Věděli jsmeprostěosobě.Alevídali

jsmesezřídka.Kdyžměpotkalvcvrlikajícímtrabantu,svezlmě.Mluvilijsmespoluověcech,kterénemělyhistorickoudůležitost.Alenesedávaljsemsnímuvínajakosostatními,aniutáborovýchohňůaneznaljsemjehointimity,anionmoje.Kdybychomsektomurozhodli,určitěbychomsestaliužtehdyblízkýmipřáteli. Jenže dospělí muži už nejsou jak malí kluci, kteří si řeknou, víš co,budemespolukamarádit.Sledoval jsem jeho vzestup, kterému by se za jiných okolnosti a při jiném

vyústěnijistěříkalokariéra.Někdyjsemsedivil,jaknepatrněbyltentovzestupdoprovázen závistnými poznámkami.Miro odzbrojoval svou pracovitostí, tím,jakpsal, akolik tohonapsal.A to sepřece jenomuznávalo,protožemnozí ze

současníkůužtehdyvěděli,jakúmornájetodřina,sedětupsacíhostrojeapsát.Zvláštěv tom světě slovenské filozofie a publicistiky, kdebyla tlačenicemezidiskutéryavýrobcireferátů,aleprázdnépódiumprotvůrceknih.Jakmálolidíumělotehdyskutečněpsát!Toúzcesouvisísúrovnímyšlení.Vmluvenéřečiselehcestratíprázdnotaifráze,falešnéargumentyapěknélži.Vpsanémtextujetovšechnohnedvidět.Možnájsemaninečetlvšechno,coMironapsal.Možnábyon sám nad mnohým vzdechl s určitým podivem nad labyrintem trapností,kterýmmusíasiprojítlidskémyšleníkezralosti;takjakoostatněvzdychámijá,když mám vůbec odvahu na nějaký starý text pohlédnout. Ale vždycky jsemvelmi zřetelně vnímal převýšení, které v Mirových textech bylo, převýšení vlogice a ve stylu a také ve výběru problémů. To asi cítili všichni a to takypřispělo k tomu, že jsem se v jisté době, již se říká krizová, setkával s jehojménem na každém kroku. A tu musím své vyprávění přerušit, protože bychvstoupil na pořád žhavou historickou půdu a uchýlil se od osobní linie těchtodithyrambů.

21.11.1981

Takže přeskočme léta. Jak je to jednoduché! Člověk dospívá tam, kam hodovedl jeho vnitřnímravní řád.Miro dospěl tam, kam ho dovedl jeho vnitřnímyšlenkový amravní řád. I k tomu člověkdostane zřejměněcodovínku, alevětšinou je to jeho vlastní dílo. Člověk dokáže i jiná díla, ale tohleto dílo jenejvzácnější,zřídkavévesvětělidí,kdyžsestakovýmdílemčlověksetká,jeztohoudivenašťastentímnejlepšímzpůsobem.To se stalo i mně, když jsem se setkal s Mirem už v blízkém přátelství,

kterému tentokrát přály i krajně nepříznivé okolnosti.A chtěl jsem vlastně odzačátkupsátotomtohotovémdíleanezabývatsebiografií.Zvláštníje,žejsemvycítil povahu tohoto díla skoro okamžitě. Při prvních setkáních, při prvníchdebatách,připrvníchnávštěváchatichémpozorováníjehoreakcínaběhsvětaazpůsobu, jakým vedl Sašku za ruku. Obdiv k Mirovu vnitřnímu mravnímu amyšlenkovémuřádujsemnikdynemuselkorigovataznovuslepovat.Takyjsemmusvůjobdivnevěšelnanos,protožetosemezichlapynedělá.Někdyjsemsiskoropřál,abyněcoprovedl,abychtomohlzaznamenatjakovychýlenízřádu.Alenanicsinemohuvzpomenout.Nenašeljsemnictakovéhoanivprotokoluatímtoproměkončí,tatohra.Vždyťjsmezvyklínato,žetěm,kterémámerádi,celkemochotněodpouštímejejichpoklesky,protožesepaksamicítimelepšími.Ajásimarněvzpomínámzataposlednílétanaúchylkyodřádu.Žádnénebyly!Toneznamená,žeměnikdyanivnejmenšímnenaštval.Toano,kdyžjsemtřeba

čekal, že se bude pilně věnovat duchovním věcem, a našel jsem ho, jak dělánovoustřechunabaráku.Aletopatříkonomuřádu.NaVáclavajsemjelproněhodoJičína13.Měltamdoputovatvurčitouhodinu

pocestáchnecestách.Přátelémiříkali,mátocenu,abystamproněhojel?Tobymusel být zázrak, aby se tam tak složitým putováním dostal. Já jsem začalpochybovatažtehdy,kdyžjsemdojíždělkměstu.Alepakjsemvjelnanáměstíahnedjsemhoviděl,sedělnakašněuprostřednáměstí,jakobytobylonaprostosamozřejmé. Objel jsem náměstí a pozoroval jsem ho se zalíbením. Bylo tohistoricképrostředí, říkal jsemsi,kdybybyl tak spolehlivýValdštejn,nemuselprohráttřicetiletouválku.Spolehlivostjesoučástílidskéhomravníhořádu,anedruhořadou.

22.11.1981

Jenžejsemmělzačítasismyšlenkovýmřádem,tenjesnaddůležitější.UMiraje to řád, který staví věci našeho světa na viditelnémísto. Člověk si jemůžeprohlédnout zmnoha stran. Tak postupuje i při psaní.Věci, které zůstávaly vpološeruzběžnéhopohledu, jejichž tvarbyldánspíšezvyklostínežskutečnýmohledáním, se u něho najednou objevují v prostorovémosvětlení a překvapujísvou jasnou podobou. To je pocit, který jsemměl u všech jeho nových textůproblémovéhocharakteru.Tato jasnostmyšlení doprovází i každý rozhovor.Vprůběhutakovédebaty,kterávyvolávájinakpodobnourozkošjakokoupel,všakčlověk propadá nebezpečné iluzi, že rozum je naprosto přirozeným atributemčlověka jako druhu. Tato iluze je nebezpečná proto, že člověk pak propadáčernémuzoufalství,kdyžsenuceněsetkávásezástupci stejnéhodruhu, jejichžmyšlenivypadájaksmetištěnebojeskynětroglodyta,vnížjepohozenoněkolikpředmětůdennípotřeby,a to jevše.V takovýchchvílíchusuzuje,žeprakticképoužití jasného rozumuje minimální, pokud ho člověk nechce využít kobohacování,žerozkošdoprovázejícítakovétoobcovánívmyšlenkovémřádujepřesně tak samoúčelná jako takoupel.To, co tu říkám, jevpřímémrozporu soním,promětypickýmoptimismem,okterémMíropsaltakkrásně,žetoberuzpět a tvrdím, žeopak jepravdoua že síla avlivmyšlenkového řádudřívečipozději podmaní všechny zástupce druhu a tak bude zajištěn ráj na zemi. Jakvidět,mámnajednuatutéžvěchneddvanázory,amohlbychposloužititřetím.TozníjakocitátzLudvíkaV.14Myšlenkovýřád,okterémtumluvím,jeuMiraprostpověr,cožjesamozřejmýmpředpoklademřádu.Atojevlastnost,sekteroujsem se, zvláště na Slovensku setkával naprosto ojediněle. Znamená to, žeMirovo myšlení nemá zábrany, že v něm, aspoň v té oblasti, kterou hlavně

zkoumá, nestraší podvědomá freudistická tabu, individuální komplexy apodobné harampádí. A to například i ve věcech národních, v obtížnýchsebedefinicích a pod.Nemluvě už o celé oblasti sociálně politickéhomyšlení.Omezuji se s touto chválou jen na tuto zahrádku, abych udělal radost Jolce aponechalvplatnosti její interpretaceMirovýchúzkostnýchaneurotickýchsnů.Já prostě vím, kolikrát jsem s hlubokým vnitřním smutkem poslouchalúctyhodné vzdělance a nositele titulů, když se jejich řeč zastřela špinavýmhadrempověr,komplexů,malostíanestrávenýchporážekakřivd.UMirasemito nikdy nestalo. A už dříve jsem uvažoval o tom, odkud to pochází, taosvícenskánoblesamyšlení.VždyťMironenížádnýweltman,jespíšedomanaTrnávcenežvevelkémsvětě.Atusemizdálo,jakbybylopěkné,kdyžbychomtomohlipřisouditjehoproletářskémupůvodu,zděděnémusebevědomídělnéhočlověka,kterýví,žekdyžbudenejhůř,postavísipříbytekabudechovatkozu,aby uživil rodinu. Ale asi to bude jinde, protože já už viděl tolik proletářůvystrašenýchživotem,žetakovémuzobecněníužnevěřím.Taktoponechmetak,nemusímemítvšechnovysvětleno.Zvláštěneto,zčehoseprostějentěšíme.Křádupatříuměřenost.TumáMirovrchovatouměrou.Tensprávnypoměrmezi„nadstavbou a základnou“. Vím o sobě, že mám sklony k intelektuálnímufanatismu, k přeceňování ducha a k falešné víře, že člověk žije hlavou. Protovždycky se závistí pozoruju nějakou jeho praktickou činorodost: výrobudřevěnéhoostění,chemiivína,údržbuakvárií,prohledávánísmetiště,lovčervůatd.Obdivujutřebaitukočku,kterouvyrobilzplastelíny,akterávisíunásnastěně.Někdysimyslím,žebychtakydovedlvyrobitvíno,alescházímiktomuvnitřní puzení.A taky nemám na to ženu, tamojemi zakázala pokoušet se oobyčejné klobásy, které umí každý. Je zvláštní, jak Miro tíhne k takovýmčinnostem, které souvisí s nejstaršími řemesly, a pohrdá třeba autem.Bylo bydobré, po zkáze civilizace, připlichtit se k němu do jeho srubu a žít tam jakopříživník. Tato vlastnost dodáva jeho myšlení střízlivost a předurčuje ho krealizacimyšlenkovýchprojektů.Kčemužovšemnenídobaaneníanidobanato,abychtutomyšlenkurozvíjel.Chcivšakaspoňříci,žebychstrašněrádžilvobci,vnížbybylMironáčelníkemnebostarostou.Avšaktu,téměřnastranědvacátédruhé,musímuždojítkekonstatování,jež

jsem na jeho příkladumnohokrát tiše a pro sebe vyřkl. Že totižmuž se stáváplnohodnotnoubytostí až ženou, sekterou spojí svůj život, adětmi,které snísplodí.Když přehlédnu tu řadumužů, kterou znám, okamžitě vidím, jak bylyjejichosudyhlubocedeterminoványženami,snimižmělicodělat,manželskyimimomanželsky. Zdá se mi, že tato determinovanost je často až nedůstojnásilnějšího pohlaví. Zvláště proto, že čím větší duch, čím větší intelektuál, tímtvárnějšímateriálpro„lafemme“.NaCikánovinepoznáš,jakoumáženu,alena

tváříchmýchkamarádůjsemčetlvždyvýraznérysyjejichženamilenek.Možnáse toMirovi nebude líbit, ale já soudím, že se tímmužem, jakým je, stal ažpotom, když se spojil s tím krnčianským rodem. Předtím jsem vnímal jehoexistencijakomanifestaciurčitéhopodivínstvíarezignacenaradostiobyčejnéhoživota, což se u filozofa dá považovat téměř za přirozené. Až později jsempochopil,žetovjehopřirozenostivůbecnebylo.

23.11.1981

Činilomiveliképotěšení,žejsemmohlzblízkasledovattvorbumalého,nebospíševelkéhozázraku,jimžjerodina,onaodumírajícíspolečenskáinstituce.Napohled náramně jednoduché společenství muže, ženy a děti. Zbytečně o tomztrácetslova.Všichnivíme,jaktovtétoinstituciobecněvypadá.Povězeňskýchzkušenostech, po těch tristníchpříbězích, které jsemvyslechl, jsemudiven, ževlastně jen zřídka dochází k vzájemnému vyvražďování rodiny. Předpokladyjsouzřejměktomudányvkaždédruhé.Jolkakonečněvíotomzesvépracovnínáplně. Ale nejde tu hlavně o černé pozadí, na kterém se hraje to veselé aradostnédivadlosdětmi,psy,kočkami,rybičkami,knihami,pohádkami,kávou,klobásami, lidmi, kteří tudy projdou, bradatým otcem a elegantní maminkou,čemuž se dohromady říká „u Mirovcov“. Tohle představení by bylo stejněutěšlivé samo o sobě, i bez černého pozadí, působí radostně svým vnitřnímrytmem a tušeným podtextem vnější pohody. Nejsem si úplně jist, kdo jerežisérem tohoto životního divadla, ale protože tento dopis je věnován oslavěfilozofa,připusťme,žejeaspoňvelkýmhercem.Jednou,ažbudeSašasDaďkouveliké, a já budu ještě živ a nebudu ve vězení, tak si je vezmu stranou avysvětlímjim,jakouklikuměly,jakbymělykleknoutnakolenaaděkovatbohu,žeprožilidětstvívtomtoradostnémdivadle(tenpředpokladceléhoživota)ažesemohoudívatnaBergmanovyfilmyanechápavěseptát:očemtovlastněje?Jávím,žechápete,cojsemchtěltímtoobraznýmpovídánímříct,píšeseotomtakévodbornýchknihách,alejáužjsemtenjejichjazykzapoměl.Mluvímotomproto,žetatorodinajesoučástíMirovyosobnosti,žejetokus

jehodíla,žedodávázvláštníváhujehopostojům,žečlověkcítí,jakácenajevehře,že tíhnutíkpravdě jevykupovánopodzemním tušenímzkázy takvelkéhoživotníhoúspěchu.Aženaopakrodinapodvědoměcítí,žejejíexistenceprávěvtétopodobějepodmíněnasvobodoufilozofaažešťastnýalaskavýmůžebýtjenotec, který dbá o svou důstojnost myslící bytosti. A to už přece zní dostislavnostně.Musímsepřiznat,žejsemsečastonapomínal,abychnechodildívatse na to divadlo příliš často a nebyl na obtíž. Takmě to lákalo.A často jsem

odolávalpokušenípozývatktomujiné,abymělistejnouradostjakojá.Vím,ževšemirodinamiprobíhajítektonickéotřesy,alevtomdoměnaSlowackéhoulicijsem je necítil a trávil jsem tam psychické svátky, jakkoliv jsem člověkpociťujícíostych,kdyžjepřítomencizímrodinnýmrituálům.Tady si vždycky přeju hlavně to, aby všechno zůstalo při starém, abych se

jednouvrátil,jakobyvtomokamžiku,cojsemodešel.Astrašněvím,žetonenímožné. Součástí těchto úzkostných snů je představa, že zazvoním, Miro miotevře, Bibina namě vyskočí, Dadamě obejme okolo nohou, Saša se naměpodívá očima, kterémě rády vidí, a Jolka křičí z kuchyně, ahoj,Milan. Já sisednunaovčíkůži,nebocotojeaMirovýznamněodkvačídosklepa.Atobuduvědět,žejsemzaseživ.Alevím,žeDadasenemůžezastavitvrůstu.Nu,zkustetovydržet.Končím tyto dithyramby a pozvedám k přípitku trošku vody v pohárku z

uměléhmoty.Žejetovoda,toměbolínejméně,vícměbolíto,žesinemohusvámipřiťuknout.Itakslavteabuďtešťastní!Vydoma samivíte, co jsemvynechal a co jsemnemohl říct.Ale není toho

moc, protože to hlavní, co vyjevuje hodnotu člověka, jsem říci mohl. Jinépřípitkyřeknouzaseněcojiného.Vypřitépříležitostitiskněteruceizamne.Až když jsem napsal toto datum - 24.11. - uvědomil jsem si, že za měsíc

mámeŠtědrýden.Kdozabijekapra?Kdobudecinkatlžičkouoskleničku?Přálbychvám,abyaspoňPeťamohlpřijet.Bylobyvámveseleji.Anebosedejtekněkomu pozvat, anebo si někoho pozvěte. To by bylo asi to nejlepší protismutku.Jáužsinějakýrituálvymyslím.UdělámsipřehlídkuvšechVánoc,nakterésipamatuji.NepamatujusenažádnéVánoce,kdybychnebyldoma.Ajeúterýajástáleodvásnicnemám.Snadzítra,snadpozítří.Otovícena

vásmyslímaotopevnějivásobjímám.Doufám,žeměslyšíiPeťavMartině.

VášMilan

Milábábi,

20

27.11.1981

rozhodl jsemsenapsatkTobědoBrna,smutnýztoho,žeEvadostávájentakmálomýchdopisů.NenítotedyjendopisproTebe,jeprovšechny,alenadruhéstraněTipíšudocelarád,protožepřitomvzpomínámnaBrnoanavšechno,cojsemtamprožil.KdyžpíšunaVavřineckou,připadámito,jakokdybychprávězastavildolepředdomem,Evavystupujezautaadíváse,jestlinejsinabalkóně.Atysamozřejmějsi,protožejsinásčekala,atakobamávámeajetotak,jakotobylovždy.Ovšemjenomvméhlavě.Všechno,jakvíš,jeúplnějinak,doBrnajedaleko,Evajedalekoavšichniti,kterémámrád,jsoudaleko.Jsemsám,ajenvmyslimohubýtsnimi.Tyjistěchápeš,jaktoje,vždyťtonenítakdávno,cojsipomnohaamnoha

letechzůstalatakysama.Aještětěslyším,kdyžříkášEvě:nejhorší,Evičko,jetasamota,tojestrašné.Apřece,tymůžešzajítkMartěanebočekat,kdydorazímezBratislavy.Jáčekámvždyaspoňnato,kdyžsetunaubohoupůlhodinkuobjevíEvasMilanem.Alenepřálbych ti takovoupůlhodinkuzažít,vkaždéchvíli siuvědomuju,žezapůlhodiny,začtvrthodiny,užzapětminut,obazasezmizínadlouho amě zůstane jen stopapodotekuna ruce a chuťkávyvústech.Kdyžnepočítámvšechnytyvěcidožaludku,kterétuponichzůstanou,všechbychsejich rád vzdal za jedinou hodinu prodloužení té slasti, být s nimi. Ach, cobychom všechno dali, čeho všeho se vzdali a co vzali ze života zpět za párchvilek.Nuaspoňpoznáváme,cojevživotědůležité.Evami říkala, že sevždyckystavujínacestědomůvBrně,a tak jistěhned

víš, že není nic nového. Tady ovšem neplatí ten starý vtip, že chválabohu. Játakyodnívím,žesemášpoměrnědobřeažesedržíšpřizdraví.Tohlavnítedyosoběvímeanemusímseutohozdržovat.Sluchseužnezlepší,játuurčitěve

vězeníneomládnu,takconaděláme.Zapálímesvíčkuabudemetiševzpomínatapřemýšlet.Všechnotomálo,cobychmohlnapsatosobě, jsemužnapsal.Dni jsou tak

uboze stejné, jako ty pepřová zrnka, která dědeček navlékal na nit, a taky takhořcechutnají,jaktyříkáš,br,toježluč,úplnážluč.Nelzenanichnajítnic,cobytěmohlozajímat,atakyseobávám,žejetomimotvojípředstavivost.Játohoovásvímdost.NapsalmiKarel,napsalamiMartaanapsalaiJana.Ze

všech dopisů jsemměl velikou radost, dověděl jsem se, jak si vedly holky oprázdninách,ataky,žebudetuházima,protožeptáciodletělinajihodvatýdnydříve než jindy.Největší radostmi však udělala Jana, která k dopisu připojilavylisované hlavičky květin, a na mne jako by to dýchlo přírodou, barvami aštěstím.Dodnesjetumámadívámsečastonaně,čichámknim,alevůněznichdávnovyprchala.Jsoutojenombarevnépřipomínkyléta,kteréjsempozorovaljen přes zamřížované okno. A slunce mě hřálo na kůži jen ve vzácnýchchvilkách.OtojsoumityJaninykvětinkymilejší.Takysečastodívámnafotografiezpromoce,kteréseMartětakpěknězdařily.

Škoda, že tam chybíKarel a já. Byla to tehdy asi pro vás dobrodružná cesta.Taky tumám fotografii z Tvých narozenin. Sedíte tam pěkně okolo stolu podtěmišeříkyamětamjaksinenívidět.AsiměMartaustřihla.Protože,jakjsemuž psal, byl jsem u všeho s vámi, všechno jsem slyšel, co jste si povídali, avšechny jsem vás pozoroval. I když tak se dělo pouze v hlavě. I tak to bylopěkné. Jennenína té fotografiividět, co jstemělina stole, co jste jedli apili.Takhlekousekdortuahltvínabychsidal.Aurčitějstenemělitáborák,Evatonechtěla,že?Byl jsem s Evou, Martou, Karlem a děvčaty i na Eviných narozeninách v

Borové Sihoti. Seděl jsem tam s nimi u ohníčku na břehu a díval se na jasnéhvězdy.Ažsedivím,žejsteměneviděli.Jsemjinakvelicerád,žeseuvásnicnezměniloaževšechnoběžívestarých

kolejích, ikdyžvím,že tonejsou takdocelastarékoleje.Měl jsemzezačátkuomnoho úzkostnější představy. Raduji se s Janou z její nové školy, až budematurovat, přinesu ji určitě nějaké květiny, ne sušené, bude to veliká kyticečervenýchrůží,kteréjípůjdoukpleti.Doufám,žeZuzcevyjdoutyjejíplányažesenevdádřív,nežbudumocibýtnasvadbě.Pronesunaníslavnostnířeč,užvtomzačínámmítcvik.JakužEvaví,mívámtupředspanímvždytakovéchvíleprosebeavnichsi

snímovšempěkném,coměvživotěpotkalo.Anibystenevěřili, jak často seprávě v takovém snění ocitám na chatě. Najednou vidím za zavřenými víčkyklidnou hladinu Svratky, nepohnutý věnec zalesněného břehu, který se v níodráží, a šňůru světel, která se táhne až do Brna. Na stole přede mnou hoří

svíčka v jednom z dědečkových svícnů, ve vzduchuje vůně jablek a já jenomsedím a dívám se, jak houstne večer, jak vítr přestává hýbat listím a jak nadWilsoňákempomaluvylézáměsíc.Couvánebodorůstá?Myslím,kvašíškodě,žetakovýchvečerůjsemnachatězažilpřecejenomnejvícejá.Ževyjstepořádněkdespěchalianatakovékouzelnéztišeníživotníhorytmuvámjaksinezbývalčas.Můžemetoněkdydohnat.Neníkamspěchat.Jáužjsembeztelevizevícjakpůlrokuavůbecminechybí.Jistětě,milábábi,potěší,kdyžtiřeknu,jakčastojsemvzpomínalnatenasyl

tamnakopcinadřekou.Zvláštěvlétě,kdyžmitusluncenamalovalonastěněcely jen zlatou šmouhu, která mě nehřála, když jsem do ní ponořil ruku.Vzpomínal jsemnavšechnypěkné časy, které jsemv té bouděprožil.Víš, žejsmenemělisEvounatostejnýnázor,Evěchatajaksinepřirostlaksrdci,vždyse jí tam zmocňovalo takové nervové rozechvění, které pocházelo z dávnýchdob. Namě vždy naopak padl klid a jen jsem se kochal pohledem do zeleněokolníchkopců,myslelnahouby,kterémožnávyrážejízmechu,anastříbrnábřicharyb,kteráseblýskajívřece.Mámeprostějinýdruhreakcínajednoatotéžprostředí.Zvláště pak vzpomínám na ty týdny, které jsem strávil na chatě sám, v té

řeholi,kteroujsemsidobrovolněuložil.Kdymispolečníkembyljenpsacístroja bílý papír. Tolik pokojného času k přemýšlení nad během světa a svéhovlastníhoosudujsemnikdeneměl.Jakájinátobývalaprobuzení,kdyžjsemmohlhnedzpostelevyjítpřímona

sluncemzalitouzahradu,uždibnoutsisrstkuapomaluseprobouzetnaslouchajeptákům.Pakpopíjetčajzdědečkovýchdrátěnýchkouzelapřitomtřebatišesnít,nanicnespěchat, čekat, až semyšlenky samyprobudí abudouchtít dát sedopráce.Sejít do obchodu, to nebyla žádná práce, jen procházka, pozdravil jsem se

cestousevšemipsyapozorovallidi,pomalunakupovaltěchpárhloupostí,kterémibyly třeba.Koláčkysmákem,kousekmáslaahovězínadivoko; teďseminezdá,žetobylyhlouposti,docelarádbychsinanichpochutnal.Atenvýběrmožností,kamjsemsemohlsesvýmipapíryuklidit!Dovnitř,kde

panovalchládek,naverandu,kamseopíraloslunce,podšeříkyanebozachatu.Jak velké jsou možnosti svobody! Tys přišla něco pohrabat, okopat či zalít adoneslamikousekbuchty.Vím,žejsemsetinikdymocnevěnoval,musíšmitoodpustit,mojedušesevtakovýchdnechuzavíraladosebeamozeksezabývalvěcmi,kterésnadlidemanikničemunejsou.Aletoužjetakovámojenemoc.A pak ty večery!Když jsem si namazal chlebamáslem, rozčtvrtil rajčata a

paprikyapomalujepojídal,zatímcojinílidévesvýchautechpospíchalisilnicíktelevizičinanějakýmejdan,jájsemmělmejdankaždývečer.Sešeljsemkřece

akráčelpopravémbřehuažklávcedokomínaapomaluzasezpět.Zastavovaljsem se u rybářů, chvíli s nimi pokecal a šel zase dál. Nikam jsem nemusel,nikdonaměnečekal,kdyžměbavilodívatse,jakpořeceplujelist,mohljsemsedívat,kolikjsemchtěl.Apak jsem si pohrál s poesii lamp.Zapálil jsem lampu a těšil jsem se, jak

místnostpomaluzalévážlutésvědo.Tojedocelajiné,nežťuknoutdovypínače.To světlo v lampě je z ohně. I svíčky jsemměl rád, protože člověkmůže bezhnutípozorovat, jakpomalustravujíparafinajakzkaždépomaluubývá,jakzlidskéhoživota.Stávalosetaké,žejsemsvíčkusfouklasedělnaveranděpotmě.Dívaljsemsenavzdálenéměsto,poslouchalcinkánítramvajíamyslelasnilamyslel a snil a dnes už stejně nevím na co. Vše odnesl čas tak jako ty tichévečery. Mohl jsem sedět dál nebo jít spát, nebo vyjít na zahradu. Jak velkásvoboda!A jak jinakmi bylo zas dobře, kdyžmě někdo navštívil. Když přijel třeba

Peťa, ten skvělý společník tichých večerů, se kterým bych byl rád třeba i napustémostrově.Bylonámdobře,kdyžjsmevyrazilinaryby,nebokTišnovunahoubyabrouzdaliselesem,třebačastozbytečně.Nebosiporánuzahrálitenis,ve kterém Karel utrpěl tak zničující porážky. Prostě, když si na ty chvílevzpomenu, hřejemě všechno u srdce. I ty večery plné zmatku okolo ohněmipřipadajíjakosen.Kdyžtychcešpořádněcopálitadědečektonechcedovolit.Asednisitady,anestůjavezmisihořčici,atysmělamálo,Evi,nemámtipřinéstsvetr,alene,mami,seď,Marti,poďsem,tamjdenatebekouř,Jani,podívejse,tenšpekáčekjekrásněopečenej,kdejenůž,Karle,nedávejtotam,nevíš,nacosetobudehoditapořádtakdokola.Jájsemsivždyckypřipadaljakonadivadle,kterésepořádápromojípotěchu,avduchujsemsetišeusmíval.

29.11.1981

A takových věcí, které ve vzpomínkách těší, by bylo hodně a hodně. Vkaždém případě vzpomínám s vděčností na dědečka, že ten obyčejný dřevěnýsrubpostavil.Kdybychsetamnějakýmzázrakemmohlnajednoupřenéstprávěteďvnedělidopoledne,zapálilbychpředevšímvkamnech,ažbytohučelo.Pakbychvyšlapalcestičkyvčerstvémsněhuadýchalmraznývzduch.Chvilkubychsedíval,jakvyletíšikmoknebivětroňapotomsevkruzíchsnášídolů.Apakbychsevrátil,všechnobyužsálaloteplem,vodavestarémčajníkubyužvřela.Ajábychvzaldvahorčičákyvjejichlůžkáchsesrdciakřížiadaldokaždéhodvělžičkykávy.Apakbychjeobřadnězalévalapárazčajníkubyměpáliladoprstů.AužjekolemplnovůněanasvětlemzalitéveranděsedínajednouEvaa

někdo křičí od branky ahoj! ahoj! a Eva říká - už jsou tady - pojďte, pojďte,právějsmeuvařilikávu-adědečekříká-krávu?-no,kdyžjinaknedáte,alejájen takovou hruškovou vodu. Jani, co tomáš na sobě, a Zuzi, vymáte pořádněconového,takovéparádnice,aleMarti,musímtiupřimněříct,žetačepicetinesluší,Karle,takpolezadejsemtutašku,lidi,lidi,tomámmotolici,učiněnejkolotoč,Evi,játimusímhnedříct,cosemistalo...Takvidíte,všechnotoslyšímavidím,alezázrakseneděje,předemnoujejenšpinavá,pocákanástěna.

30.11.1981

Takmámeposlednídenlistopaduazítranámužzačneposledníměsícroku.Nejpodivnějšího roku, jaký jsem kdy zažil. A prosinec je, jak známo, ještě iměsícVánoc,hú,pěknápředstava.Coudělám,jakjeoslavím?Tuším,zapálímsirkuabudusimyslet,žejetosvíčkanavánočnímstromku.A toho povídání o chatě už taky nechám. I když vím, že se tam budu ve

vzpomínkáchpořádvracet.Atřebasetamvrátímskutečněapotomsitovšechnozopakujupřesnětak,jakjsemsitovysnil.Přijdeteměvšichninavštívit,otevřemnejdřívTři grácie, které se budou chladit ve sklepě, a já budu Janě třeba zasevykládat o Pilátovi Pontském nebo o té hříšniciMaříMagdaléně. Pamatuje siještě?Milábábi,teďpozkušenostech,kteréjsemnashromáždil,docelachápu,žesi

častodomazapálíšsvíčkuavzpomínáš,cojsivšechnosdědečkemprožila,jakto všechno bylo a jaké to bylo krásné, když jsi jela poprvé vlakem doOlbramkostela. Jsem na tom teď vlastně také tak, nic jiného nevyplňuje můjmozeknežvzpomínky.Acobymělo?Čímsemůžečlověkmezičtyřmistěnamizabývat, když nic nevidí a neslyší a těšit se může jen na něco v neznámébudoucnosti? Nemohu se přimět k tomu, abych se těšil na cinkání lžiček nachodbě,jakotodělajíostatní.Zvukyzvnějšíhosvětakemněpronikajítakřídcejakktobě.Přitomvšemmámvšakpocitvelkéhoštěstí,protožetakmochloupostíjsemv

životěneudělal,nenítohomoc,začbychsemohlstydět,apěknýchdníjsemsizažildostadost.

1.12.1981

Velkou kliku jsem v životě měl, když jsem se před třiceti lety zhlédl vtmavovlaséholce,kterábylatvoudcerou.Ažeprávěstouhleholkoujsempak

žil,mělsnídvasyny,kteřímivždybylizdrojemradostiapýchy,ažejsemtosnídotáhlaždodneška.Jaktoužbývámezilidmi,střídalosenámzávratnéštěstí,kterésahaloažkoblakům,súdolíčkamiúnavyavzájemnéhomíjeníse,cožjeúdělemčlověkaajehonedokonalostiasobectví.Jájsemvšakvědělvždyatvojedcerataké,žetisícevláken,kterýminásživotspojil,sejentaklehceneroztřepí.Atoseiukázalovtézkoušce,kteréjsembylkdysiuždávnonajařepodroben.Evi jepřimně,a jakříká,budepřimnězavšechokolností.Ato jevíc,nežsimůžupřát.Jistotaláskyjenadevšechnyjistotysociálníajistotykliduabezpečí.JeminěkdyjakokdybychsevraceldostarýchknihaEvamisplývásženamiděkabristů.Jetonesmírněposilňující,alenadruhéstranětoničímoudušilítostínad tím, že je Eva odsouzena k samotě, ke všem těm úzkostem, které jipřepadají, a vůbec k životu, ve kterém jejen málo radosti, a které Eva navícneumí záměrně vyhledávat. Bože, vždycky je to tak, že člověkmusí neustálevolit mezi tím, co semu nabízí. Když se neumí spokojit s levným štěstím, snějakýmitěmicetkamiživota,kočičímzlatem,prchavouradostíznovýchšatů,musí za velké a sladké trnutí uvnitř srdce platit vysoké ceny.Ten, kdo poznalchuťtohototrnutí,rádzaplatítrápenímikusemsvéhoživota.Protoženicjinéhouž vlastně není. A když už nám osud jednou vložil do duše dost vnímavosti,abysme tohle všechno pochopili, nemůžeme pak jinak, jsme už jen šťastní-nešťastní blázni. A zahříváme na hrudi takové ty neskutečné ptáčky, jako jeláska,pravda,čest,svobodaadůvěra,byťaninebylyztohotosvěta,aveskrytusesnimitěšíme.Takažtamutebetvádcerazasejednoubude,starejseoto,abynebylamocsmutná,vysypzkrabicestaréfotografieavzpomínejte,jakbyloveZnojměnaplovárně.AnebonechťJanazahrajenakytaru.Apozdravujvšechnyokolosebe.Martu,Karla,JaničkuaZuzku.Mocnaně

vzpomínám.AtakyJiřinuaOtuavůbecvšechnylidi,cosinamnevzpomenou,ŠamalíkovyapanaKlose.Alepozdravujiřeku,kdyžpojedeškolemtramvají,alávkuacestičkulomem,azahrádkyacestičkyaspadanélistí.Atakyptačístopyna čerstvém sněhu, které tammusí být, protože tady dnes sněží a sněží, a tastřecha,kterouvidímpřesmříže,sepokrývásilnějšíasilnějšíbíloudekou.Budetoasiskutečněbílýměsíc,tentoprosinecsMikulášemaVánocemi.TakVásvšechnyzdravímaobjímám,aažpřijedoumojidvasirotci,obejmete

jezamně.

VášMilan

Mojemilá,milýMilankuamilý„špagáte“vMartině!

21

6.12.1981

Je Mikuláše a Vánoce jsou přede dveřmi. Spěje ke svému konci rok 1981.Podivný rok! Ve svém silvestrovském rozjímání jsem v něm neshledal niczlověstného,apřecenáspřekvapil.Asiseminaněhonepodařízapomenout.Měljsempůvodněvúmyslunapsatvámvánočnídopis.Alecobytomělobýt?Jakvás mohu potěšit? Nemám chuť rozvíjet vzpomínky na stromeček a celou tunovinovou sentimentalitu okolo svátků pokoje! A musím taky dbát napsychickou rovnováhu. Slyšel jsem, že Vánoce ve vězení jsou zkouškouodolnosti.Atakjeprostěbuduignorovat.Nezlobtese.Anebotoudělejtetaky.Vítedobře,žeuždlouhá létaměhřályu srdce jen tyVánocenahorách.Se

sněhemavůnílesaahor.UžjsemsivjednomdopisezavzpomínalnaVánocenaJánošci. A to stačí. Žádné Vánoce nejsou. Jsou to dni jako všechny jiné. Jenúnavnějšíabeznadějnější.Jetopořádjenomtensamýčas,časpropřestání,časvydělenýzeživota.Taksihoprostěnebudemevšímatvíc,nežsizaslouží.A já vám napíšu, jak jsem se těšil z vašich dopisů. Předevčírem jsem jich

najednou dostal dvacet a víc jako dva dnimi zabralo, než jsem do sebe bezezbytkunasáljejichcitovýivěcnýobsah.Covámbudupovídat,vyvítesami,jakvám bylo, když jste po prvé dostali moje dopisy odsud, a to ještě po většípřestávce.Sám od sebe semi stanovil takový pořádek, že napřed čtu dopisy od tebe,

Muki,potomPeťovyapotomMilanovy.Aninevímproč.Tvojedopisyčtuprvnísnadproto,abychseconejrychlejidověděl,žeměpořádmiluješ.Nasajudosebejejich citovou atmosféru a kochám se v stavu opilosti. Být milován je stejně

pěknéjakomilovat.Pak se ponořím do Peťových dopisů, které přinášejí do tohoto bezbarvého

světa chuť, zvuky a barvy života, a nakonec si pomalu přemýšlím nadpřekotnýmběhemMilanovýchmyšlenek.Atovšechnodohromadysemiskládádo sváteční muziky o třech větách, a i bez slavnostních úborů, bez světel zkřišťálovýchlustrůavarhanvprůčelí,tišesedímaposlouchám.Atakjsemstebou,Evičko,kdyžvstáváš,abyspustilaTominazkoupelny,a

pak si ještě lehneš. Slyším, jak kocour divočí, protože si vzpomínám, jak todělalaLíza.Amožná dovedu i pocítit, jak hřeje jeho kožíšek, když zaleze dopovlaků.Jdusteboudokurzů,sedímvkuchyni,kdyžmášžáky,všechnovím,všechnosiumímpředstavit.Itusamotu,točekání,kdyžjedevýtah,hodinupsa,ve které se probouzíš. Vždyť ty hodiny časného rána, když slyším prvníruzyňskýautobus,tumámtaky.Nesnažímseužaniusnout.Tadypřecenevadí,když jsem přes den ospalý, nikdo ode mne žádný výkon neočekává. Jsemnesmírněrád,žespřestalasdrogami15.Snadtopůjde.Jetotaksnadné,vzítsiodsvého trápení dovolenou, ty barevné kuličky mají tu moc, ale připadá mi totrošku nedůstojné.Nic nemámproti zahnání fyzické bolesti.Ale proč zahánětsmutek a utrpení?Drogy jen chemicky zprůměrňují život. Je lepší hledat si vdušistupínkynanějakýtenkopečekradosti.Smutekaneštěstíčlověkaobnažují,alepakpřecemnohemintenzivnějicítíitennejnenápadnějšíteplýslunečníterčna své kůži, a vítr a chlad a vůni a pohlazení.Tak semi zdá, že je to lepší adůstojnějšíčlověka,nežsebalitdo tepléuniformyživota,kterýzačínáakončívečerem, aniž by člověku poskytl ostřejší vněm. Takové obnažení, strženíochrannýchobalů,pomáhaočím,abyseléperozhlédly,duši,abymohlazměřithloubky,arozumu,abyserozběhlvolněji,rychlejiasradostnoudychtivostí.Jeto prosté a vám se to stalo, protože to neomylně cítim z vašich dopisů. Je toprostépochopení.Samozřejmě,abytovšechnofungovalo,nesmímítčlověkpodtěmizvykovýmiacivilizačnímiobalyhrošíkůži,plytkoudušiatupýrozum.Chlapci,nesmítesezlobit,kdyžsestímcítiteněkdysami.Milanku,typřece

víš,ževytrženízkošíkahubmůžeprožítjenten,kdoprochodilhodinypoleseažkúnavěanezakoplojedinouprašivku.Peťo,nesmíšsezlobit,kdyžnajednoucítíš,jakvašedvěhodinyvTuranochachůzepodzimnímlesemjsoutakstrašněz jinéhosvětanežpotomtenvečerupivavhoteluSlovan.Zlobitbysesmohl,kdybystensvětvůbecneznal.Comyslíš,jakájevzdálenostmezimýmsvětemasvětemslabomyslnéhochlapce,kterýtuteďbydlísemnou?Člověkbymělcítitspíše klidnoupohodu a radost z barevnosti a složitosti své vlastní skutečnosti,nežzlobitsenato,žejinélidskéskutečnostimajíodlišnýcharakteražejejichztotožněnísestavídocestyprostěodlišnástrukturatkání.Prostěkdyžčtuvašedopisy,mámpocit,žejsemvámnějakýmzvláštnímzpůsobempomohlmocvěcí

pochopit, ne tím, že bych vámněco vysvětloval, prostě jen tím, že jsem tady.Mamincesetozdákruté,hnusnéaodporné,žetaktomluvím.Alebeztohobysmi třeba už nikdy v životě neřekla, jak nesmírněměmáš ráda, jak osudovýmzpůsobemjsemsestal součástí tvéhoživota.A třebabys toaninevěděla.A jábychtimožnánikdyvživotěnenapsaldopisyplnélásky,kteréjsemnapsaltady,v té poušti bezcitnosti a ubohého žití. Amožná bych ani neměl už nikdy časzvážitvšechno,čímjsimibylaačímmijsi.Jávím,jávím,comichcešnatoříct.Nemyslisi,žebychnevyměniltotopoznánízatepléobjetíasmícharadost.Alepřece...Anitoběpřecenenícizítoutrpení,vekterémsečlověksvíjí,kdyžsezamotávádopavučinmalichernostíanajednousemuzdá,že to jsou tahlavnívláknaživota,žeto,cojezanimi,jejenklamamam,výmyslzpozdilýchduší.Možná že se ti to bude zdát kruté, alemě zavalovaly takové ty chvíle cizoty,nepřátelstvíanepochopení,kterésehromadilytřebaokoloproblému,zdamámMartěvrátitosmtisíchnedneboažzadvaměsíce,lidskýmponíženímmnohemvícnežtohlevězení,kdejesemnoužena,vnížláskavšechnopřekrýváajaktyženyděkabristůbysemnoušlaurčitěidonějaképustinyažilavchýšizavátésněhem.Musítesesmířits tím,žejsemtendruhblázna,kterýchcepodletohoMarka Aurélia žít v souladu s rozumem, anebo lépe řečeno v souladu spoznáním životních hodnot. Jakže by tomohlo být sobectví!? Přirozeně, jsemsem nevstoupil dobrovolně jako do kláštera. Marta mi píše, že se pokouší sipředstavit,cototadydělásesrdcem.Aťsitoradšinepředstavuje,nenítosranda.Ale já už jsem zažil chvíle tupé existence, kdy se mi tlačily slzy do očí zbeznaděje a smutku nad vlastní bezmocností a rozdílemmezi jasem toho, počemjsemtoužil,aubohostímévlastníjsoucnosti.Možná,žezhlediskanějakétéposvátné objektivity dějin, na kterou už dávno nevěřím, je tohle všechnobezvýznamné, vždyť je to jen popis lidské situace. Ale co jiného ještě je?Řekněte si naprosto upřímně, chlapci, i ty,mojemilá, nač bychvámbez tohosobectvíbyl?Možnábychspravilvypínačapračku.Místotohosetytrápíšsamadomaa já tady,alezaodměnu jsmepochopili,čímsi jsme,apo takovémdni,plnémdopisů, třesu se rozkoší,když sipředstavímvysokéhoakrásnéhoPeťu,jakvásčekásdychtivostívdušipředjakýmsihotelemvMartině,třesuse,kdyžmiJolkapíše,žejiněkdozávidí,žesamôžerozprávaťsMilanom,akdyžsičtu,jak Marta sleduje tebe, moje milá, jak nádherně tančíš mezi spocenýmiženskými.Tohleužjenějakévlastnictví,ne,nenítovlastnictví,jenomfakt,žeksoběpatríme,dokoncegeneticky.Tohleštěstí jemůjstavdušea jábychchtěl,abybylivaším,ikdyžvytomátesložitější,protožechodítepozemi,kdežtojánemámjinoustarost,nežsevolněvznášetvprostoru,jakotenhegelovskýduch.Jdevlastnějenopochopenítohovšeho,conámbylomýmsobectvímdopřáno.Azatoberuvšechnuvinunasebe.Teďjdejenoto,nikdynatonezapomenout,to

bybylostrašné,kdybychomzapomněli.

7.12.1981

Přečetl jsem si, co jsemvčeranapsal, a vidím, že jsemsepustil do traktátunamístotoho,abychvásnaVánoceněčímpotěšil.Ale to jsouúvahy,kterémědrží při životě! Když se člověk rozhodne přejít horu, nemůže se z půl cestyvrátit.Když se rozhodnezaběhnoutnaŽeleznou,nemůže sevrátit zHorskéhoparku.Kdyžsešerifrozhodneodevzdatzločincesoudu,nemůžetohouprostřednechat. Ne proto, že by mu to někdo vyčítal, spíše jen proto, že by nemohlvydržet sám se sebou.Vždyť i pro ty, comá rád,má cenu jen jako integrálníbytostanejakozlomenec.Jistěžesi,Milanku,pamatuju,jakjsitovzdalvNitře,raději jsmeo tomnemluvili. Ikdyž i to jeprávo,okterémsi rozhodujekaždýsám.Nunechmeužtoho.Nechápu,Evičko,pročpořádjakobyseomlouváš,žedost

nedokážeš napsat, co cítiš. Vždyť já hltám každé tvoje slovo, i ta Tominovatlapka je promě samoznakem poselství. I jiní semi omlouvají, jako koryfeji,který tu sedí jen proto, abyposuzoval zdařilost jejich dopisů.A já jsemzatímubožák,kterýsetěmislovyživí.Zuzanamibezhemungůnapsala,jaksemělaoprázdninách, amě to potěšilo, protože tady se toto holčinčí povídání čte jakozprávaoživotěnajinéplanetě.Nechtetoho!Peťo,můjmilý,aninevíš,jakmědojímá,kdyžvím,jakškrábešsvojedopisy

povšechkoutech,veskladu,naposteli,veslužbě,jenabychdostalsvoudávkudrog.Cotimámříct?Jednoutiznovunapíšuknarozeninám,třebascelouknihu.Pokornějakodospělémumuži.Mášužzaseboudvaměsíceatěšseztoho,žemáš shon, všechno pospěje rychleji k závěru. To, co píšeš, mě vrací k mýmvzpomínkámnaHoršovskýTýn.Kdyžjsemsetamvlétěsmaminkouvrátil,měljsem podivuhodný pocit, že jsem v tomměstě poprvé v životě.A byla v tompocitu i lítost. Zkus to brát všechno tak, abys třeba nezapomněl. Každázkušenostsehodí.Čtučastotvojedopisyznovu.Těšímseztvýchpozorování,přemýšlím o hierarchii interakcí a o tvé filozofii jakéhosi dualismumravníchimperativů a redukce duše na pochod iontů.Možná by se dal v tom udělat ipořádek, stoikové nevěděli nic o iontech, ale silně vnímali nezvratnostpřírodníhourčení.Jedobrénatonezapomínat.Víš,chlapče,jakrádbychsestebouproběhlpobuzeráku.Lituji,žejsemvás

oba pochopil až tady.Měli jstemi všechnopodrobněji vysvětlit, anebonaměnaléhat. A měli byste spolu napsat filozofii joggingu. Skutečnou filozofii,protožetozdravíjepřitomvedlejší.Jestlinebudepozděpromojesrdce,plícea

nohy,poběžímsvámi,jednouslavnostněapotomfilozoficky.Třebasbudepršetazkopcůsebudouzvedatchmáry,budemeseusmívatnapsyanalidichodícípěšky.Jetovelikávěc.Pamatuješ,jaknámbylofajn,kdyžjsmejelizaMilanemdo témaringotky? Co bych za to dal, kdybychom tak všichnimohli přijet zatebou.Aledejsipozor, jestliMilančetl,comio toběpsalaMarta,mohlbytězabít. Je to podle všeho žárlivý maniak. Musíš se k Martě chovat naprostolhostejně,jakokotepislámy.Milannechápe,žekrásnaachytráholkamáprávonaobdiv,žetakovýobdivpadásvouzářiinaněhoastáváseobjektemzávisti,což je v erotické oblasti velmi příjemné.V té souvislostimě napadá, že jsempocítil trochu lítosti, když jsem dostal fotografii z Luciiny svatby, kdyby sesvysral na přednášky a jel tehdy lyžovat, bylo by všechno jiné. Ovšemkomplikovanější. Z maminčina dopisu zaznívají podivné tóny babičkovskýchtužeb,ozvukypudovýchafirmacíkekoloběhuživota,játozatímtaknepociťuji,jen jednou jsem měl intenzívní sen o dítěti, a o tom jsem vám psal, ach covšechno jsem vám už psal.A vlastně jen do větru. Jednou přece jen dostanešopušťákapřijdešdomů.Pokusímseprožíttostebou,jítopěttourušnouulicí,vstoupit do výtahu, a zvonit, čekat, kdo přijde otevřít, vdechnout vůni bytu,obejmoutse,usednoutnasvémísto...Ach,tyšťastlivče!TyšťastnýJime!

8.12.1981

Milanku, víš co, neber si všechno tak k srdci. Když pročítám tvoje dopisy,přenášíse inamětaková taúpornost tvéhopřemýšlení,ažsecelýrozechvěju.Nemělbysdovolitmozkupříliščasto,abyvystupovalvrolimučícíhonástroje.Jávím,žetoněkdynejdejinak,alepracujícímozekbysemělněkdydopracovattakykeklidu.Nežebypřestalpracovat,aleabypřestalsmučením,abypracovaltak, jak pracují ruce zkušeného řemeslníka, třeba hrnčíře u kruhu, s pomalourozkoší,sodmlkami,jakoruce,kterésemohousespokojenouúvahousložitdoklína.Někdyměděsítatvojenenávistkhlivení,jakásistáláobsesekaktivitě,atovýlučněmyšlenkové.Kolikrát jsemtěprosilo trpělivostvůčisoběsamému.Pozoruj maminku a pochopíš, jak ta Peťova chemie zapracovala, myslímgenetickáchemie.Všimnisi,jakpracuje,vždyckysjakýmsivypětím,svnitřnímrozechvěním,bezvelkéradosti.Spíšesetakjenženevpřed,abytoužmělazasebou,akdyžtomázasebou,nedovedesipohovět,úplněselámeznicnedělání,zavalujejijakásivnitřnítíseňazoufalství,vrhásenajinoupráci,alepakjichcemít rychle hotovou, nechce sejí do složitých úkolů, které vyžadují pomalý,rozkošnický postup, jejichž smyslem je radost z pronikáni do podstaty věd,pomaléobjevovánívlastníchschopností.Toneníjenmetodaintelektuálnípráce,

alevšípráce,avlastněvšíaktivity.Jetodobréprojiné,alenepronisamu.Kdyžjsmebydleli vKroměříži v kabinetě, dala se dodrhnutí podlahy, a já jsem jelněkam přednášet. Když jsem se po mnoha hodinách vrátil, byla podlahavydrhnuta napolovic, voda vystydla v kbelíku, válel se tam kartáč a hadr.Maminka ležela na posteli a četla, celou dobu četla, protože se nemohlaodtrhnout. A strašně se přede mnou styděla. A mně byla v té chvíli vlastněnejbližší,protoževtéchvílijibylyvzácnějšíosudynějakýchlidívtéknizenežpodlahakabinetu.Myslím,žepotomužnikdynicpodobnéhoneudělala.Obecněvzato, je to všechno vzácná vlastnost, ale dost sebezničující. Tys to všechnozdědilvpodobě jakési intelektuálníobsese, jsešnervózníze svýchschopností,chtěl bys jevšechnynajednoudát dopohybu.Peťamiprozradil tvoji filozofiiběhu,logikaběháníjevtom,abyčlověkběhalstálerychleji,jináčtonanicnení.Tojenebezpečnáfilozofie.Játiradím,abyssvojecíleohledávalopatrně,nechalsi čas na výstavbu vlastní osobnosti.Když si uvědomím, žemáš sotva 24 let,chytáměněkdyzávrať.Zvlášťkdyžsiuvědomím,žemyslíšizpůsobem,kterýsinechávašsámprosebe.Nebertojakonapomínání,alekdyžčtutvojedopisy,točísemiztebetrochuhlava.Tyvíš,jaktomyslím.Kultivujitustránkutvébytosti,která má čas bavit se s malými kluky a prodat jim kroužek na klíče, kecat sbabkou o životě, nebo pokojně a laskavě zkoumat duše prodavaček. Rozebervypínač a pomalu ho opravuj. Nebo jdi pomoctMirovi těsnit okna nebo uditklobásy.Achbože,radímtiktomu,cosámdobřeneumím.Tunejdeosamotnouúčelnosttakovýchkonání,spíšejenojejichvýznamprohygienuduše.Nesmírněmětěší,žeseučíšapřemítámotěchdesetistránkáchdenně.Anetrapsemocstoucenzurou.DostaljsemsemdopisyizAmeriky.Možná to bylo i zbytečné, co jsem ti tu psal. Beztoho to víš všechno sám.

Dychtivě jsem četl, jak jsi byl někde na chalupě pod Veprom a jak jsi vidělmedvědístopu.Jestlitamtvůjkamarádvydrží,poprosho,abymijednoudovolilpodívat se na jestřáby, jak krouží pod oblohou, a pokochat se pohledem nadvorekplnýkrálíků.Mámzoufaloutouhupopřírodě,toběsestímmohusvěřit,čtuvnovinách,jakvšudenapadlyspoustysněhu,ajemiskorodopláče.Jestliževyslyšítemojepřání,abudetenatomít,pojedetenaVánoceněkam.A

pakmivšechnonapíšeteajábudusvámi.CovšakudělátesTominem?Aletoužjevašestarost.Vemte si s sebou knížku, kterámě tu okouzlila a vůbec jsem o ní nevěděl.

Jmenuje seHolubí věž a jejim autorem jeNěmec, asi16.Bylamoc roztrhaná aodhaduji, žemusela vyjít už před dvaceti-třiceti lety. Je to příběh německýchemigrantůvItáliivroce1943.Nevím,jaksestalo,žejsemonínikdyneslyšel,apřece cítim, že to je velká komorní literatura, až bezbranně citlivá a současněhojivánaduši.Snadbysetodalovknihovněnajít.

Láskomoje,vím, jaktibudenaVánocesmutno.Ajámarněpřemýšlím, jakbychtěpotěšil.Zůstávajíminatojenomslova,slova,slova.Anapsal jsemužjich tolik, že mi už nová nenapadají. Jedno je jisté, nikdy v životě jsem tinetoužil být nablízku tak, jako teď.Anikdy jsem si tak hlubocenebyl vědomtoho, jak marná je tato touha. Nemohu na vás myslet víc, už jsem vyčerpalvšechny možnosti, ale o těch Vánocích si snad vymyslím nějakou netušenoumožnost.Avysenaměnezlobte,ževámkazímVánoce.Anetahejteměvšudessebou a těšte se ze sněhu a vzduchu.Milanku, Peťo,Marto, zkřižte si ruce avnímejte, jak jimi prochází teplo. Od vaši návštěvy jsem neměl v ruce rukujiného člověka.ŘíkámMarto, protože když to dítě u nás přespává, je už takynaše.Líbámaobjímámvásvšechnyakohopotkáte,tomuřekněte,žebychmurádpotřáslrukouažemupřejušťastnýaveselýNovýrok.Nashledanou,mojidrazí!

VášMilan

leto1982

II.diel

Milábábi,milýPeťo!

23

19.12.1981

Přepsaljsemprvnístránkudopisu,protožejepoEviněaMilanověnávštěvěajáse k velké radosti dověděl, žemůj dopis doBrna došel.A tak vám posílám itento,přesto,žepůvodně jsemhohodlalposlatpřímoPeťovidoMartina.Tímbudedánajehonesourodost,aletosnadnevadí.Vidíš,alenterazsomzistil,žepíšemslovensky,jetotakýautomatizmus,lebo

somoslovilteba.Takužpritomostanem.Môjmilý,mámtuodtebaštyrilisty,poslednýzo4.11.,sútovlastnespoločné

listy,avšetkymiurobiliohromnúradosť.Dostalsomtakztrochstránnapríkladopis zážitkov z návštevy v Martine, jeden a ten istý fakt opísaný trojakýmvidením,tobolzážitok.Vedelsomotomnapredausilovalsomsabyťsvami.Alesaminedarilo.Akosommoholvedieť,žebudetenaobedvTuranochažesa budete prechádzať po lese?Ale načo sú fakty?Citovo som celú atmosféruprežildokonaleavovašichlistochsomsitolenzopakoval.Prvýsomťazbadalvzelenejrovnošateaposlednýsomťavidelzmiznúcehoauta.Strašnesomtamchcelbyť,lebosiuvedomujem,žeotoasiprídem,ocelýtenzážitok,ktorémusavraví ísť za synom na vojnu. Je to zážitok naplnený tichou trýznivosťou aveľkým šťastím, smútkom a radosťou. Pamätám si na to, keď sme boli zaMilanom v Košiciach a potom spolu na Morave, pamätáš? Také veci sanestávajú v živote často. Možno som v tom Martine bol, potom, čo ste minapísali, aspoň sami to teraz tak zdá.Celkomurčite, po nejakom čase o tombudempresvedčený.Aj taksami tumiešaskutočnosťsosnamia fantáziouaniekedyjemedzinimilennepatrnáhranica,ktorúnestojíanizatorešpektovať.Stávasami,žekeďniečoprežívamvintenzívnejpredstave,pociťujemtakéistécitovévzrušenie,akokebyišlooskutočnosť.Jetodobrývynález,ale,bohužiaľ,

nefungujespoľahlivo.Mám tu všetky tvoje listy zoradené. Všetkých vás mám takto zoradených.

Niekedysičítamlistyažz letaapredstavujemsi,aké tobolo,keďsiplávalvdunajskom ramene so psom, pozeral na rybárov a vnímal zvláštne túto chvíľuživota,lebosiodrazuvedel,žejetodaražemnejetakýdarodopretý.Vždykeďsomniečo také čítal,mal som chvejivý pocit šťastia, že sa na všetkom takomnejako zúčastňujem, že som ako nehybné zrkadlo, ktoré odráža žiaru letnéhoslnka,abyboloviacsvetlaaviac tepla.Cítil somsadokoncaužitočný.Vôbecnieakokalika,ktorásedínabrehuakonemávýčitka týmzdravým,ktorímajúrukyanohynaplávanie.Vedel som,že to takchápeš. Je toparadoxné, ale ažterazsamizdá,žesomsadozvedelo tvojomživotecez tieto listyviacej,akokebysomboldoma.Lebovnichbolvždyajvnútornýkomentárholýchfaktov,ktorý ľudia vo všednom dni asi vyslovujú zriedkavo.Možno som ťa v tomtorokupoznalviac akoza tri predchádzajúce. Istéorgánynámposkytli zadarmoozvláštnenie ľudskej situácie. Čítal som tvoje pozorovania, teórie síl a tvojkozmický skepticizmus, psie dobrodružstvá, scenériu Železnej studničky akomentárekživotuinýchakovýpovedeotebe,pretoževšetko,čočloveknapíše,jelenvysvetlenímjehosamého.

20.12.1981

Ajterazjemiešteľúto,žesinečítalvšetkoto,čosomtinapísalkpromóciiaknarodeninám.Lebosomtopísalvstavetejprvotnejobnaženosti,kedymieštenezhrubnutákožasignalizovalakaždýdotykbolesti,cituamárnostiakoerupciusopky.Amožnotiužtakénenapíšem,lebovobyčajnomživotesačlovekhanbípoužívať slová na to, čo sa dá vyjadriť poplieskaním po chrbte, pohľadom astiskomruky.Aopakovaťtonemôžem,leboužneviem,čovtýchlistochbolo,pamätám si len na ich vrúcnosť, pocit pokojného šťastia a možno ajneoprávnenejpýchy,ktorúobsahovali.Iste som spomínal na všeličo, čo sme spolu prežili, na naše samotárske

rybárčenie,nanašepobytynachate,cestyzahubamiapod.Bohvie,čotobolzazázrak, že tvoja prítomnosť dodáva týmto spomienkam prídych pokojnéhošťastia, ajprostáprítomnosťbez slovmavždynalaďovaladoakejsioddanostiživotu,vnímavostivočiprostýmjavomprírodnéhookolia.Bohvie,žesomvždytúžilmať ťa pri sebe, keď som niečo robil, keď som písal alebo aj opravovalauto. Veď vieš, že som ťa vždy nahováral, aby si išiel somnou, hoci som sinevedel vysvetliť, prečo ťa potrebujem. Nemal som odvahu povedať ti, že ťapotrebujem pre teba samotného. A pravdepodobne by som ti to ani nevedel

vysvetliť.Akobysomtiajmoholvysvetliťsebectvo,ktorémaktomuponúkalo.Ani teraz neviem zdôvodniť, prečo som bol ovela šťastnejší, keď som sedelvedľatebavaute,žemarybárčeniebaviloibavtedy,kedsimlčalvedľamňanabrehu, a že mi písanie pôsobilo rozkoš, keď si sa na druhom gauči učilmatematické záhady, ktorým somani zbla nerozumel.Možno sa ti to v životeeštebudestávať.Ber toakodar.Niečovzácne,čomôžeš rozdávaťaničťa tonestojí.Viem iste, že som v tých listoch spomínal nejeden zážitok, na ktorý nikdy

nezabudnem,ktorýmaurobilotcomaktorýmiodrazupomoholpochopiť,čojevmojomživotepodstatnéačonepodstatné.Keďsmesaviezlivlakomdomovztvojho prvého a posledného pionierskeho tábora, bol už večer, lebo sme vLeviciach hodovali na zmrzline amalinovkách. Uložil som ťa v kupé, aby sispal,anachodbičkesomfajčil.Malsomvtedydušudoráňanúcitovýmzmätkoma všetkými tými existenciálnymi pochybnosťami, ktoré na každého chlapa vkrízových rokoch prídu. Fajčil som, hľadel do tmy a pociťoval celkomkonkrétnu hrôzu zo života, z neschopnosti odlíšiť, čo je dobré a čo zlé, čomravnéačonemravné.Zrazusomsaobrátil,abysomsapozrel,čiužspíš.Tysiležalapozeralnamňaočami,vktorýchbolotoľkolásky,obdivuaoddanosti,žesom skoro odpadol. Počkal som pri tebe, až zaspíš, a potom som až doBratislavystálnachodbičkeahľadeldotmy.Aodrazusomvedel,čojedobréačozlé,čomávživotecenuabezčohosačlovekzaobíde.Možnosomotomvtomlistepísalináčakrajšie,aletojepodstataonohodávnehopríbehu.V stratených listoch som komentoval tvoje zážitky a diskutoval s tebou. O

zmyslevzdelanosti,otvojomcíteníkozmu,ktorérelativizujeľudskézáležitosti,a o iných veciach, to už nedoženieme. Pri tvojich nádherných a stručnýchcharakteristikách ľudí okolo teba som vyslovil aj obavu, či tiež raz nezačnešpísaťakoMilananezastrašíštaktotvojepríslovečnéšťastie.Buďrozumný.Čítamtvojelistyzvojnyanekomentujemich.Snáďsatodáprežiť.Atymášna toobzvláštny talent.Veďužmáš tretinučasuzasebouaanisa

nenazdášabudeza tebouprvýpolrokamôžešstrihaťmeter.Čobysomza todal,kebysomvidelnakoniecsvojejcestytoutomučivousamotou.Netrpezlivočakámna tvojďalší list.KeďmipísalamamaaMilan (21.11.),

ťažkalisi,žeužodtebadlho(10dní)ničnedošlo,takžebymaldoraziťskoro.Neuveriteľné,akosmesazrazuroztratiliposvete.Akokebyniektohodilmedzinásbombu.Vprvomlistesimipísal,akosisivravel,keďsmetakvšetcištyriasedeli v kuchyni, vážme si toho, nebude to dlho trvať. Aj ja som intenzívneprežívaltietochvíľky,lebosomtušil,ženejakábombavisínadnami,vždyvisínejaká a nad každým. Lenže ľudia to odmietajú brať na vedomie, hlupáci, abezstarostnesazaoberajúsvojimitaľafatkami,akokebysaničnehýbaloavšetko

protizákonomfyzikynepohnutetrčalovpriestore.Alenechajmeto,keďbeháš,akémášnebonadhlavou?Dovidieťznejakého

oknanaMartinskéhole?Mášnádej,žebysisimoholzalyžovať?Všimnisi,ženičnevravímoVianociach,hocisúzadverami.Jednoduchoich

chcem považovať za všedné dni a tak sa vyhnúť sentimentalite. Poslal somdomovužpredmesiacom list sneumelými stromčekmia týmsom toodbavil.Alebo si to usilujem len vsugerovať.Milan bol vtedy naVianoce tiež sámvosvojej maringotke. Ale aj tak sa neubránim tomu, aby som nemyslel na týchdvochdoma(trochsTomášom).Písalsomim,abyniekdeodišli,aknatomajúamôžu.Bolobytotaklepšie.Niekedysimyslím,žemydvajasmenatomoniečolepšienežmama.Ibazdanlivoslobodná,trápisaurčitetým,čobyprenásmohlaurobiť,akonámuľahčiťnašepoloženie.Pohybujesamedziláskou,smútkomabezmocnosťou.A tá bezmocnosť jej zodiera dušu.Hoci to nie je tak, kumnesemdoliehajú ohlasy jej pokusov vymôcť premňa aspoň kúsok čistej oblohy.Čochvíľamazavolajúavyšetrujúma,akojetostýmilistamiabalíčkami,ajatak okľukou cítim jej starostlivosť, úpornú snahu otriasť tu aspoň nejakýchdémonov, ktorí teraz majú vládu nad našou rodinou. Vždy, keď niečo takézažijem,somdojatýažnaokrajplaču,leboodrazuviem,ževosvete,ktorýužjetak dávno oddelený odmôjho života, tá zlatá duša píše na všetky strany a ajnohysiubehá,abyvšetkýmisvojimi silami, takslabýmiproti tomuvšetkému,mi zabezpečila aspoň zvyšok práv, čo tu mám, a mohla dať aký-taký zmyseltomutomárnemupísaniulistovavniesťsemtakésymbolystarostlivostialásky,ako je cigareta, koláč na trojo, štvoro raňajok, kúsok čokolády pred spaním achuťmeduvústach,keďvnichjeprílišhorko.

21.12.1981

Anijejzatonemôžembyťdosťvdačný,leboneviemvymyslieťnič,čímbysom sa odvďačil.Možno raz pôjdeme predsa len spolu lyžovať a ja budem spokorouaradosťoukľakaťpredňoudosnehuazapínaťjejviazanieaprackynatopánkach, lebo doteraz som ju vždy hrešil, že riadny lyžiar si musí vedieťzapnúťviazaniesám.Jedobrepočúvaťúdivaobdiv,ktorývzbudzujeumojichmnohýchspoluväzňov,ktorívrámcisvojejgenerácieničtakénepoznaliavničtakéneveria.TysavrajdomovnaVianocenedostaneš,azdaažnaNovýrok.Aspoňto.Aj

to bude pre mamu útecha. Píše mi teraz o tebe s takou láskyplnosťou, že jejbudešmusieťdovoliť,abytiniečodobrénavarilaaupiekla,anesmiešpri tomstískať kožu na bruchu. A choďte niekam spolu a nech sa do teba zavesí a

niekedyjupohladkaj.Objavovalaťapostupne,nikdyťanemalatoľkopresebatakéhoakojanatýchrybačkáchanachate.Píšemi,akostejuobidvajaprerástlia ona už vás nemôže chrániť.Urobte si niečo také, aby ste vyrazili z okruhuvšednosti.Veďvietesami,žejutrebananiečotakéniekedydonútiť.Aletoužjenavás,akoprivítateNovýrok!Aj by sa mi chcelo trocha si s tebou podiskutovať o tvojich záveroch z

pozorovaniaživota,ktorésiposlalvlistoch.Aleshrôzouvidím,žesomužopäťnadvadsiatejstrane.Eštešťastie,žemámtentenkýpapier,ajtaksaokúňajúnadhrúbkoumojichobálok.Očokrajšiebybolo,kebysmesimohlisadnúťniekdenadvedeciajabysomibapočúval.Toľkoľudísistretolzatenpolrok,poznalsirobotníkovvDimitrovkeateraznovýchkamarátovnavojne.Nemámvlastnesčím polemizovať. Aby som pravdu povedal, upadám na staré kolená doidealizmu.Neviemsazmieriťsmyšlienkou,žedušajechémia.Hociviem,žejeto chémia.Ale chémia rovnako záhadná ako tie kvarky, oktorých simipísal.NeverímaninakantovskýmravnýzákondelegovanýodBoha.Skôrsamizdá,že v tej chémii vedomia je zvláštnymomylomprírody delegovaná akásimalásloboda, naše najväčšie trápenie, sloboda na to, aby z chemickej reakcievykryštalizoval nejaký odpad, alebo aj niečo pekné, pre seba aj pre týchdruhých.Nebudemasivedieťnikdyvysvetliť,odkiaľtáslobodaje,alezdása,žejestvuje a je to výzva, jedna z najväčších. Poznávam ľudí, ktorí tú výzvuodmietli. Vo väzení je ich najviac. Samozrejme, že nevedia, že tuje možnosťtejtomalejslobody,prevšetkyčasysazmierilistým,ženemajúnavýber.Aletojezložitáotázka.Podobnemitovychádzavtejteóriiskutočnosti,naktorejsomtusúkromnepracovalaktorátiežniejevysvetliteľnálenzfyziky.Aleajtakjeasimárna tá túžba urobiť v tom prehľadný poriadok. Človeku bymalo stačiťpochopenieprostéhofaktu,ženakonieconsámutvárasvet,vktoromžije,ajvtejtocelemámsosebousvojsvet,celistvýanezraniteľný.Hocipriznávam,žeajnatomusíšmaťšťastlivúchemickúskladbu.Aletonaozajniejetémanalistzväzenia.Na mojej lodi sa už vystriedali niekoľkokrát posádky. Karol tu ešte stihol

prijaťTvojetristovkyabolažnaneuverenieuveličený.Alezmizolaužneviem,čosnímje.Striedamlepšieskúsenostishoršími.Boltusomnouužajchlapecso zreteľnými príznakmi demencie. Hoci mal dvadsaťtri, jeho mentálny vekustrnulnadesiatich.Pískal,kedsomčítalalebopísal, lebochcel,abysommustáleniečovyprával.Somrád,žejeužpreč.Tiesvojekontemplatívnechvílesimusímnaozajkradnúť.Vieš,akobysomsiželal,abysimoholnaHoliachlyžovať.Čojeto,žesom

vo väzení, keď bolo najhorúcejšie leto a najsnehovejšia zima za poslednýchdvadsať rokov,ako somsadočítalvnovinách.VBratislavevrajbola snehová

fujavica a všetko stálo. Na horách sú dva metre snehu. A mama mi píše, žeplakala,keďsomadvokátovinapísal,žesilyžičkouvyberámsnehspozamreži,abysomhomal,nežsarozpustínadlani.Alečosapýtam,niejetonič,ibamalázlomyseľnosťprírody.

22.12.1981

Naprvnístráncejevysvětlení toho,žepíšudálečeskyažeustoupím(Peťo,odpusť)oddůvěrného rozhovorunásdvouapodělím se sevšemi se svatozáříštěstí,kteréměobklopujeponávratuzúřednímístnostineskutečně rozsvícenépřítomnostiEvy aMilana.Vždy znovu a znovu jsemvzrušován neskutečnostítoho, že jsou najednou blízko mně, že je mohu držet za ruku, že mohuposlouchatjejichhlasy,vidětjejichtváře.Snimisemproniknejinýsvět,kterýseodemnekaždýmuplynulýmměsícemvzdaluje.Amusímpotomdlouhobojovato rovnováhu,osvůjpořádekdne,o respektk tupévšednostičasu,která je toupravouskutečností.Vypadala jsi,mojemilá, neskutečněkrásně, a srdcemi usedalo v polohách,

které jsem už dávno nepocítil.A dostal bych se asi na úroveň bohů, kdybychtřeba mohl jít s tebou ruku v ruce zasněženým lesem. A Milan mi chvílizastupoval neskutečný svět vzrušeného života, přátel, smysluplných hovorů,lásky,bolesti,pochopeníalidskésolidarity.Uvěřiljsemti,můjhochu,abudusesnažitstímvydržet.Ajaksezměnilamojecela.Nastolkusvíčkavesvícínku,jaknachatě,vedle

chvojísešiškouakolemštěstí.Vevzduchuvůněpomeranče,neskutečnávtomtoprostředí víc než všechno ostatní. Všechno jsem dostal s sebou a brýle jsousenzační,přečetl jsemi ten textnaMarekových1vitamínech.Jenžetakyvidím,že bez nich už vůbec nevidím. Amohl jsem si ušetřit to ponížení s cestou kočaři.Dodatečně teďprožívámšokzMilanovadobrodružstvía ještěvětší,kdyžsi

snažímpředstavitEvinstav,najednouvidím, jak jedobré,kdyžse takovévěcidovídám ex post. Tady si mohu dovolit říci, že se modlím, aby vás Bůhopatroval.Jetojaksidůstojnější,nežkdybychřekl,žesetřesuúzkostí,abystesemi zachovali zdrávi a plni vnitřních sil.Bábi, jak rád slyším, že jsi zdráva a ivšichni ostatní. Psal jsem ke všem výročím a narozeninám, z pocitu potřebyudělatkaždému radost. ITobě jsempsalkTvýmnarozeninám.Avidíš, jak todopadlo.Jediné,comohu,stejněnemohu.Peťo,potěšiljsemseTvýmidopisy.Výkazyatabulkyanervozitakolemnich.

Cojeto?Asitotéžjakokomínekzmýchtepláků,košileaspodků.Alehluboce

se těšímz toho,žebudetespolu.TřebasebudedátvJure lyžovat.Sakra, řekljsemVám, abystebyli po tydny šťastni?Asi ne, ale snad tobudete i bezmérady. Mirovi děkuji za statečný a krásný dopis a vůbec všem děkuji, což jesamoznakprocelýkomplexpocitůamyšlenek,kterývemnevzbuzujevědomíolidskésounáležitosti.Jsteještěnacestě,nebojsteuždomavBrně?VzdalujeteseajáVásnemohu

zadržet.Jetojakovtomsnu,cosemizdál,kdyžjsemmělnajednoudědečkovyruce,ty,coleželynapokrývcevnemocnici.Bezmocnéruce.

VšechnyVásobjímám,milímoji.

VášMilan

Drazí,

24

26.12.1981

ajepoVánocích,neboskoropoVánocích.Apodlevšechpředsevzetíjsemsijenepustil k tělu. Pravda, pravda, o Štědrém večeru jsem zapálil svíčku vdědečkově svícínku vedle chvojky se šiškou, na kapesníčcích z papíru jsemrozložil kopečky vašeho báječného cukroví, namíchal si citrónovou šťávu aslavil narození dítěte z neposkvrněného početí. Moji noví spolubydlící jsoulyžaři,a tak jsemvydalpříkazmluvit jenohorách, lyžích,vlecíchasešupech.Alecotopomáha,kdyžvšechnymojevzpomínkynatenzimnírájjsouspojenyvždynějakýmzpůsobemsvámi.Jakmohumysletnahoryanevidětvásvedlesebe, vzpomínat na to, jak jedu vlekemnějakou zimní nádherou, a nesledovatsoučasně špičky tvých lyží, moje milá. Tato amputace vzpomínek na vás jenemožná.Dělejcodělej.Takjsemsesnažilaspoňneplakat,ikdyžjsempoznal,žesetadyzatonikdonestydí.S vaší návštěvou se na mě snesly tak bohaté dary, že všechny chutě byly

uspokojeny.Alejenchutějazyka.Protožechuťsrdceaduševyšlanaprázdno.Aťuž jsou zamnou typrastaré sentimentální svátky, i s tímSilvestremaNovýmrokem. Ať je proboha už zase obyčejný všední den s šedivou oblohou, svycházkouanovinamiabouchánímdveří.Avůbec,nevracejmesektomu.Jaktoudělat,abychnemuselmysletnato,žePeťajedoma,žeserozhlížípotřechměsícíchkolemsebe,přejdezkuchynědopokoje,chroupájablka,zastavíseuoknanabalkonavyhlížínazasněženéstromečkypaníFeldbauerové.ATomášsemuotíráonohy.Peťo,bůhchraňabychtizáviděl,jensipředstavujutvépocityastrašněbychchtěl,abysmijesignalizoval,abychjemohlprožítstebou.Aužjeprožívám,fungujeto,hřejusizádaonovýradiátorapustímsinějakoudesku,třeba jak zpívá Maří Magdaléna2... však to znáte, slyším tu melodii v hlavě.

Doufám, že se spolu těšíte,možná je někde naKamzíku dost sněhu a sjíždítekopeček,anebovJurezavámiběžítěhotnáBibina,aneboužporodila?Nebojstezajeli do Brna a vyšlapali v čerstvém sněhu první stopymezi „boudičkami aboudami“? Ať děláte cokoliv, nemohu zabránit tomu, aby ke mně nedoléhaltelepatickýšumvašehoživotaanerozechvívalstojatétichoašedivýsmutektétocely.Jakéticho,najakésivzdálenécelezpívajíklucikoledy.Alenemysletesi,mámtolikmožnostíproradost.Sáhnudokrabiceavytáhnu

sinafoukanec,nebovanilkovouplacičku,uválenounaválevkuchyni,nebo simohuovlažitjazyktímbáječnýmcamembertem,podivuhodnoulahůdkou,nebosi mohu kousnout do krnčianské klobásy, pokud mi to zuby dovolí, nebo sizobnout cizokrajné čokolády. A ještě zůstalo i kousek svíčky. Jsem vlastněbohatý, mohu si číst vaše dopisy, nebo Filozofskou historii Aloise Jiráska amohusitřebastakézkusitněcozjógy.Jetonepřebernémnožstvímožností.Ungrandplaisir!Jemivlastněstáledožertování.Alenechmetoho.Už jsem vám psal aspoň pár řádků o tom, jak jsem se tetelil ve vaší

přítomnosti.Pročsialemusímklástotázku:kdypříště?Kde jezase tenbodvbudoucnosti,kekterémusebudouupínatmojenaděje?Nesmímsipřipustit,žejetoteďještědaleko.Musímještěpořádžítztoho,comizůstalozúterka.Pomalusivšechnoopakuju.Teďsivzpomínám,mojemilá,že jsimělanakrku takovékoženéozdůbky,ktoréjsemnikdyneviděl.Zapomněljsemsezeptat,cotoje.Ateprve teď sevemně rozlézápředstava těchdvoudnů,které jsi strávila sama.Snažímsepředstavitsi,jaktibylo,alenečinímtoradšipřílišintenzívně.Někdysi myslím, zda všechno nesměřuje k tomu, abys byla trestána vlastně ty. Aleproč? Co jsi komu udělala? Vlastně je dobře, že se všechno dozvídám sezpožděním,dramatickédějeužjsouskončenyajá,chválabohu,nemohuprožívatnapětí. Ze všeho znám na začátku i konec. Škoda, že tak nemohu prožíval ivlastníosud.Covímojehokonci?Nic.Možná,žebytopakbylaještěnudnějšíhistorie,nežje.

27.12.1981

Milanku,potěšiljsiměvšímtímujišťováním.Ajakjsisámpochopil,takjsemseneptalproto,žebychnevěřilnebopochyboval,aleabychslyšel,žeto,očemnepochybuju, je skutečněpravda. Je to tak jakos láskou.Třeba jsi skálopevněpřesvědčen,žetěnějakálidskábytostmiluje,přecejentoužíšpotom,abytitočasto říkala. Je to lacináhra, totoubezpečování, alepřinášíútěchu. Je to jak smaminkou, já přece vím, žeměmá ráda, ale i tak si několikrát čtu na koncijejích dopisů, žeměmiluje a že bude vždy semnou.A já snad taky nešetřím

slovy v této zvláštní situaci, i když jindy cítím jistý ostych a myslím si, ževzácnymislovysenemáplýtvat,takjakovdobrébásninebovdobrémrománu.Ale vždyť nám nezbylo nic jiného než slova, tyto perličky útěchy. Kdybychmohlkráčetsváminěkdeposněhu,stačilobynavšechnopouhémlčení.Dobřese poslouchá, když slyším, že na mě vzpomíná ten či onen, že jsem někdepřítomenačnepřítomenažemožnátatonepřítomnápřítomnostdrobněovlivnínějakéhnutímyslik sebepoznání čikpochopení lidskéhoúdělu.Škoda, že aždnesvím,jakchutnajítykapkyrosy,tykrůpějesounáležitosti.Shrůzoumyslímna to, jak často jsem z jakéhosi ostychu pochyboval o jejich významu aúčinnosti. Dnes vím, jak málo k tomu stačí, člověk nemusí udělat nicsvětoborného, stačí slovíčko na papíře, vzkaz, pozdrav a duši rozjasní velikáútěcha.Jenže,jenže,jakvšichnivíme,nejsmeschopnipřijímatavysílatvždynajednévlně.Alekdomůže...Nepochybnětovšechnovíš.Vždyckysetrochuhanbím,kdyžtivysvětluju,co

víšjistěsám.Kdyžčtuněkdytvojedopisy,jeminěkdyažlíto,žetěnemámkamvést, že jdeš sám těmiprázdnýmicestami lidskéhomyšlení jistěji, než jsem jákdy šel. Ale neními to líto, to se jen špatně vyjadřuju. Je to jen asi prastaráobdoba lítosti nad dospělostí druhé generace. Je to to, co pociťuje maminka,kdyžmipíše,jakjejílíto,ženásnemůžeochraňovatasamapotřebujeochrany.Je to ale taková radostná lítost, protože opak by byl strašný a já se tu s nímsetkávámvosudechmladýchmužůvtakdrasticképodobě,žetrnuhrůzou.Jetuteď se mnou chlapec, kterého dal doslova zavřít vlastní otec. A takovýchhistorek jsem slyšel více. Je z nich člověku až nevysvětlitelně úzko.Cožnenílepšízahynout,nežnechatvěcidospěttakdaleko?Poslouchám,alenechápu.Auž asi nedostaneš dopis, ve kterém jsem trochu polemizoval s tvým pojetímživotníaktivity.Atouparaleloumeziživotemaběhem-běhánímásvojilogikujentehdy,kdyžsečlověksnažíběhatstálerychleji.Tojezničujícífilozofie.Toprostěnejde.Životmásvůjrytmusarychlostnelzedonekonečnastupňovat.Anilogika běháni nepodléhá tomuto přímočarému snaženi.To znáš sám z praxe.Chtěljsemtijenomříct,abysotomuvažoval.Tatvojepředstavamětrochuděsí.Ataktěprosím,abysotomještěuvažoval,třebassMartou,okterémimaminkanapsala,žejemilájakmájovésluníčko.Četlsto?Můžebýtněcolepšího?Azasesiuvědomuju,ženedostaneteužasidopis,vekterémjsemkomentovalto,cominapsala.Ach,jakábída,jsemstálesněčímpozadu.Peťo,anivnejmenšímtěnechcipoužívatjakovýčitkujiným,aleskutečností

je,žetvůjsvazekdopisůjetunejtlustější.Atynové,kterémidonesli,majítakčerstvédatum,žejetoažkneuvěření.Tímhůře,žebududlouhočekatnadalší.Hlubocemědojalytytvojevzpomínky.Protožejsoucitověnaprostototožnés

mýmiačlověksinajednouuvědomuje,žeživotzanechávástejnéstopyradostii

žalu.Kdybysmohlčístmůjdopisknarozeninám,zjistilbys,žesemizminulostivynořují stejné chvíle štěstí. A teď semi dokonce zdá, že se i tvá skutečnoststotožňuje s mými vzpomínkami. Jsem to já kdysi, kdo taky sedí na vojně vnějakétéslužbědozorčího,vkamnechpukotá,podvořekasárenběžíkočkaajápíšudopisydomů.JenžetobylopředmnohaletyvHoršovskémTýněavyjstebyli děti. A všechno bylo jiné. Jen ta noc byla možná stejná.Měl jsem tvojináladu,přemýšleloabsurditách,kterýmiselidézabývají,šelsevycikatdokopysněhuadívalsenahvězdy.Jásipamatuju, jak léčivěpůsobípohleddohlubinvesmíru, do strašných hloubek, kde třeba právě vybuchuje nějaká supernovaanebo se rodí civilizace.Raději ne.Nejlepší jsou asi planety, kde život skončísvůjvývojuopice,kterálezepostromech.Užjsemasimnohokrátnaříkal, jakmichybítenpohlednavolnouoblohu,jakrádbychzasjednouhltaltoposelství,kterévycházizhlubinnekonečna.Vjednomdopisejsemseptal,zdavidíšzokenkasárennaMartinskéhole.A

odpovědjsemdostal ještědříve,neždošlaotázka.Vidíš!Atotipřejuzceléhosrdce.Avěřím,žesetamidostaneš.Mojeamaminčinystopyužtamnebudou.Alemůžešsijepřimyslet.VedouodtriangulačníhoboduopatrnýmiobloučkyažknástupnístaniciPomy.Aletynemusíšsledovat.Bylabytoprotebenuda.Pomáhátomysletnamatematiku?Takyjsemseněkdyotopokoušel.Alemoc

mi to nepomáhá. Vždycky mě znovu a znovu ponižuje to řvaní když se minepodaří zložit vzorně komínek. Anebo prostě v té chvíli nejsem schopenpomysletnatvoumatematiku.Přenéstsedostrýchlomezinějakédórskésloupy,pod kterými se prochází filozofové a diskutují o tom, kde sídli duše. Aneboaspoňk JimoviDixonovi,kterýhnednabízí služby svéhopsychiatra.AnebokWinstonuSmithovi,kterýcvičíránovesvémpokojiapaksesnažíukrýtsevevýklenku,kamobrazovkanedohlédne.Možnátopomáhá,alenejsmenikdydostrychlí,abychommohlivytáhnouttytoduchovníkolty.Milámoje, už jsem ti psal, že jsi předmětemobdivu.A já nepřijímám tvoji

péčijentaksamozřejmě,tomivěř.Všechno,coberudoúst,mipřipomínátvoulaskavost a neohroženost. Jsem už asi, kromě Tomáše, jediný, kterého můžeštrochu obránit před nepohodou. I když se to tobě zdámožná dostmálo, je tomoc. Ty bys musela vědět to, co vím já. Jsou prostě situace, kdy se musímespokojit tím, že pohlazení a lásku, objetí a slovo nahrazují věcné drobnosti.Jejich význam je v jejich původní funkci a v jejich druhotném poselství. Měpovznášíobojeavím,žeitytotaktochápeš.Někdymámpocit,žemětotrochuzhýčkává a odzbrojuje a že bude třeba hůře. Ale s tímto pocitem se hřeju vtěchto poselstvích, protože jsem nikdy nebyl přístupný asketismu a byl mivždyckytrochupodezřelý.Zasejemilíto,žejsemsenezeptalnaTomáška.Tymi o něm píšeš svelkým nadšením. Zapomínám na něho asi proto, žejsem ho

nezažil. Je tomůjpohrobek.Ale jsemrád,že jes tebou,hřeje.A jistě těhřejespousta jinýchvěcí.Těšímsezevšehovtvýchdopisech,cosvědčíoživotě,otrošce radosti, o vztazích k jiným lidem atd. Vidíš, po mnoha letech přijedeVladimír s Jožkou a já nejsem doma. Jsem si jist, že Vláďa by chytil ještějednoho pstruha pro mě, jestli budeš moct, moc je taky pozdravuj a že přejuVláďoviconejvícezdraví.Tohopstruhasichytímunichjednousám.Bůhdá!Těšíměvšechnyzprávyolidech.Aničce3gratulujukvnučce.Taužbudemít

velké občanství. Almě řekněte, že jimoc děkuju za dopis.Musí to být pocit,pohybovatsevtakovémzástupuvnoučat!

28.12.1981

OdMira jste mi dovezli povznášející lekturu. Vždy, když čtu jeho dopisy,jsem plný zvláštního potěšení, že zůstává stejný, že se nic nezměnilo, že mápořád stejně statečný postoj k životu, žemu přijde namysl, proč asi už neníkašpárek hlavní postavou loutkového divadla.Všechno jsemmu napsal v tomdopiseknarozeninám.Možná ještěpřijde.Nazávěr jsempravil,žebychchtěljednoužítvobci,vekterébybylnáčelníkempřípadněpozkázecivilizacevjehosrubu jako příživník.Doufám, že pracuje na černých figurkách, abychom si snimimohlijednouzahrát.ZatímaťhrajesJulom.Jemiovšemlíto,žebudebeznaděje na výhru, protože díkyPeťovýmknihám jsem zvládl všechna otevření,plány a analýzy střední hry a nejrůznější teoretické finesy. Zabývám se tímkaždý den, protože jsem tu zatím neměl soupeře. Uchyluju se tedy k teorii anacházím v ní podivuhodnou základnu životní logiky. Dokonce semi zdá, žebych dobyl i určité úspěchy, protože se mrknu na postavení a hned sivzpomínám, že je podobné třeba partii Lasker-Botvinnik nebo partii Fisher-Spasskij.Vlastněteprvetadyjsemobjevil,žešachsemůžejevitjakopřehlednáformulaceproblémůastačíjenomzamyšlení,abyječlověkrozřešil.DíkyPeťovijsem vlastně v situaci člověka, který zjistil, že diferenciálny počet jezvládnutelnýamájenoněcosložitějšílogikunežkupecképočty.Možnájsemsetadymělpustit do skutečnématematiky.Ale zasebůhví jestli nenína tomojehlavastará.Tenšachjevýbornýnalikvidacičasu:postavámsinějakýproblém,zamyslím se nad možnými kombinacemi a najednou zvoní večerka. A je tovlastně sport! Mám teď velmi sympatického, staršího spolubydlícího a ten jezase fanatický křížovkář a hádankář. Za dva roky vazby si sestavil obsáhlýslovník křížovkářských výrazů a stále ho doplňuje a zpracovává. Kdyby honěkdy vydal, zlikvidoval by celou branži sestavovatelů křížovek. Usilovnouprací je ve vězenímožno dospět k výšinám absurdních kvalifikací. Třebas se

jednoupřihlásímna turnajkandidátůmistrovstvísvěta.Buduse takypodrobnězabývat jógou.Doufám,že tovšechnostihnu,bylobykrajněnemilé,kdybychbylnajednoupropuštěnzvazby.Jakvidíte,podařilsemi ivtip.Šibeniční.Alezačaljsemvlastnětím,žeMirobybylbeznaděje.Jedině,žebytrénoval,aletojevjehosituacinerozumné.Vždyjsemšťasten,kdyžodVásslyším,žejináčjevšechnovpořádku.Žebabičkasedrží,ževBrnějevšechnoOK.Vyplývátozobecnéhosobectví

vězňů,kteříbysipřáli,abysečaszastavilaabyjinílidéčekalisesvýmživotemaždotohookamžiku,kdyseonivrátí.Jáovšemvím,žetotosobectvíjenereálnéažeživotyjinýchlidísezastavitnedají.Nezastavilseaniživotnáš.Přestosirádpředstavuju, že se vlastně nic nemění, že kdybych najednou přišel, sedělibychomvpokojiukávy,zazvonilbyzvonekababičkabyřekla,žeužjsoutadya děvčata by vešla zase v něčem novém na sobě,Marta byměla svou staroučepiciaKarelbyšelposledníjakovždy,nesmělýpřívěseksvýchžen.Bylobytodocelapěkné.Třebabychizapomněl,žejsembylvůbecněkdytady,vevězení.Zuzanko,mocsemilíbilotvojepovídáníoprázdninách.Napsalastopěkněa

jájsemsinajednouuvědomil,žeexistujeitabezelstnátvářživotasholčinčímiradostmi a nápady, s vycpaným medvědem a bezpečím naivity, důvěry aprůhlednostivašehoživota.Kdyžsitakzesumírujuvšechno,cojsemtadyslyšeloddvacetiletýchchlapců,aporovnámtubrutálni,špinavouabezútešnoukrajinujejichživotaslíbeznostítvéhovyprávění,skorobychtiporadil,abysplakala,žejetotomládíužzatebouažebudešochutnávattakynutněhorčejšíplodyživota.Anebo možná ne. Je to nerozřešený problém, zdaje lepší děti ve výchověotužovat, vystavit plískanicím a větru, nebo je chránit v teple a čistotě. Třebabudete mít, holky, štěstí a všude v životě narazíte na nějakou maminku, vkaždémpřípaděbychvámradil,abysteseposadily, třebanachatě,na lavičku,chytilysemaminkyzarukuacelýdensedívalynařeku.Tatínekbymohlmlčkystátzavámi.Nemusítesinicříkat,jenmysletintenzívněnato,jakjetodrženírukoubezpečné, teplé a nezištné, a že se nedá udržet, že bude trvat jenomdovečera.Budetemítzněhootokrásnějšípocit.ZKarlova dopisu cítím, jak se zvyšuje napětí před rozhodnutímo škole. Já

jsem ve své situaci nehodný rádce, protože nahlížím na svět z úhlu, kterývšechna taková rozhodování strašně relativizuje.Covlastněvímeovýsledcíchnašichvýpočtů?Naprostonic.Typrostěpřižádnémrozhodnutínemůžešudělatchybu,protožeosmyslutakovéhorozhodnutíbudešmocipochybovat,ažkdyžse uvidí, kam vedlo. Rozhodni se lehkomyslně a spíše intuicí, s vědomím, žeživotneníspořitelníknížkaažesinaninemůžešukládatspořádaněpenízenanějakýšťastnýnákupvbudoucnosti.Dobrodružstvíjevtom,ženevímepředem,covlastně koupíme. Je to kočkav pytli.Ale každý člověk chcekoupit nějaké

štěstí, velké a povznášející štěstí, ne kočičí zlato.Anejtěžší je pak poznat, coštěstí je. Víš, a já si myslím, že každá škola je dobrá, kde se člověk naučípoznávatcenuzboží,kteréjevživotěvystaveno,necenu,alehodnotu.Protožesestává,žeštěstíjezapětkualidiseženouzadrahýmzbožím.Aletomusevžádnéškoleneučí,tosemusínaučitčlověksám,žezkoumá,nacomuodpovídájehovlastnísrdce.Kdyžsrdcetlučepřipohledunazelenoubarvu,pakjedobrébýt lesníkem,kdyžreagujenačervenoubarvukrve,potomať je řezníkematd.Alejestlijetvojesrdcezatímnetečnéanictineříká,taksetímnetrap,nechejsiporadit,anebosihoďkorunu.Ažsesrdceprobudí,můžešvždyckyvšehonechata jít sázet stromky na hory anebo vystřihovat obrázky, lepit je dohromady aukazovatjelidem,abyměliradost.Tojsemtiporadil,co?Odpusťmito,aletadyjevšechnojinéamněsezdá,žetohovímolidskémživotětolik,žejsemztratilodvahu někomu vůbec něco radit. Ale poradím ti, aby ses poradila s našímMilanem.Samisiněkamsedněteamusíšmuříct,abybylnaprostoupřímný,atymusíšbýtnaprostoupřímná.Akdyžpřímoneporadí,aspoňtiřekne,žečlověksenemározhodovattak,abydokázalněcolidemkolemsebe,aleženejdůležitějšíjedokázat něco sám sobě. A poslechni pak maminku, tatínka, nebo Janu. To jevlastněúplnějedno,protožetvůjživotteprvezačínáaněkdestejnězačítmusíš.Atovšechnoostatníbudestejněnatobě.Takahoj.Tvůjpomatenýstrýček.

29.12.1981

Martě a Karlovi jsem už mnohokrát děkoval za dopisy. Kdykoliv vidím aslyšímotěchspoustáchsněhu,vzpomenusi,jakmiMartapsala,žeptáciodletělinajihomocdříve,atedybudetuházima.Ajakébudejaroalétoapříštízima?Z jakého okna se budu dívat, až se objeví na stromech rašící listí? Najednoujsem zjistil, jak jsou roční období bezvýznamná a jak tu nejsme s to vnímatpřírodnírytmus.Kdysijsemúpěnlivěpozorovalvrbuvdětskémdomověačekalnatuchvilku,vekterénanivyrazížluto-zelenéjehnědy.Nenícopozorovat.Všesetudějebezúčastipřírody.Zajímavé,ževěznineříkajivlétě,vzimě,najaře,alejenomzarok,zadva,zaosmlet.Jakobyzapomněli,žečasjerozdělentakéročními obdobími, spánkem a životem přírody. Tady se vlastně přírodanevyskytuje.Nevím,jakdlouhovydržídýňovézelí,Karle.Alemůžešmijednuschovat. Knedlíky na plátky a kousek kachny k tomu. Jak se to vlastněkonzumuje?Tosevezmenůžavidličkaatousetopravděpodobněkrájí,že?Aabychpravduřekl,mněseslinynijaknesbíhají.Naučiljsemsebýtvůčižrádluneutrální. Dnes jsme měli třebas chlebovou polévku a maštěné kroupy A

všechnojsemsnědlazachvilkuužnevím,cotobylo.Spíšemyslímtřebanabílýtalíř,ubrus,nůžavidličkuanena to,cobymohlobýtna talíři.Chtělbychsetřebadívatnato,cosikrájím,protožetadyseradšinedívámnato,cojím.Alejinakmimůžebýtto,coposílámdožaludku,ukradeno.Nezúčastňujúsenářkůanadávek,anioblíbenýchvzpomíneknato,cosedělopřizabitíprasete.Skutečněmyslímspíšenatenbílýtalíř.Nicméněbyjistěstálozatovytáhnoutsiněcozesklepa,zapálitsvíčkuapovídatsiotom,cosevšechnovživotěsběhlo.Jistěbyto povídání trvalo dlouho do noci.Alemožná se jednou stane skutečností tenzávěr Českého snáře4 a všichni pojedem do Brna. Všechny účastníky předempozdravuju.Evo,miláčku,vypadalajsizasemochezkyajásipoprvéuvědomuji,žejsem

asivesvénynějšípodobědostošklivýažesenamědívášasislítostí.Vždyckyto pocítímv prvnímpohledu, takové to ustrnutí. Jsem rád, že se vidím jenomjednou za týden při holení. I kdybych tu zrcadlo měl, moc bych se do něhonekoukal. Zase jsem zapomněl poprosit tě, abysmi vystříhala chlupy v uších.Jistějsisseboumělanůžtičky.Prostědostcítím,jaktyuplynuléměsícenamězapracovaly, viklají semi zuby avnejbližší doběodvaurčitě přijdu.Myslímvšaknato jenom,kdyžtěvidím,upravenou,pěknouaelegantní.Kdybychteďnajednou měl s tebou jít do divadla, měl bych komplexy. Ale to všechnoneznamená,žebychtěrádviděljinou,zhublouautrápenou.Právěnaopak,to,žejsi,jakájsi,jepromězdrojemradosti.Dokoncesemizdá,žesněcosamaprosvůjživotpochopila.Usuzujiaspoňz

tvých dopisů, že máš radost z účasti jiných, žes dokonce byla na nějakýchrybáchsmladými,žechodíšnakoncertyatakdále.Atojepřesněto,cojsemtiradilhnedvprvníchdopisech,kteréjsiovšemnedostala.Atímmispadlvelkýkámenzkrku.Slyšímmocrád,žetěbavíučitizažebráckygroš.Tohlevšechnove mně udržuje vzdálenou naději, že bychom ještě mohli chytit mizejicí čas,prodloužit nějaké dny příští naměsíce a roky a nahradit jimi čas ztracený vevesmíru.Pročbychomsemělivzdávatnaděje,ne?VždyťvímeobaodForstera,ževčaseživotaplatíjenomvyvýšeninyanetaplocháašedápoušťobyčejnéhoa fádního času. Když někdy pomyslím na všechny naše spory o tom, jakmávypadatlidskýživot,abybylkvydržení,ajaksevyhnoutkatastrofám,cítím,jakse podstata těchto sporů vzdálila. Bylo rozhodnuto za nás. A já právě protonemohunicvzítzpět.Přijímámvšechnovjakésivnitřnípokoře,protoževesvéobnaženosti cítím nejvýrazněji zachráněnou hodnotu lidskosti, která jenezcizitelná, a připadá mi důstojnější než jindy. Byl jsem tu konfrontován sdramatickými,ubohýmiiabsurdnímilidskýmiosudy.Pochopiljsemmnohé,cojsempředtímjentušil.Avšechnomijenompotvrdilo,žeskutečnězáležíjenomnaněkolikamálověcech.Avyvšichnivíte,kterétojsou.Ažestačíobětovatpro

pohodlíneboprobezpečíjednuznichaživotsestaneabsurdnímběhemčasuodnarozeníksmrti.Všichnijsmetoužpochopili.Peťomipíše,žejinýživotbyznásudělalmožnádávnocizince,kteříbysepovinněnavštěvovali,abyzjistili,cokomu přibylo v domácnosti. A já jsem raději vzdálený blízký než přítomnýcizinec. Říkám to a mohl bych tu větu pokapat slzami, protože po ničemnetoužímtak,nežabychbylpřítomenzmasaakrve.Alepřestotoříkám,anejenproútechu.Říkámtoproto,žetovím,avímještěmocjinýchvěcí,kteréjsemnevěděl.Vidíš,mojemilá,užjetutazima,pokterépřicházíshelleyovskéjaro.Nemusíbýt totožnésmeteorologickým,ale jens tímbásnickýmjaremnaděje.Až dostaneš tento dopis, bude už konec ledna a bude už jiný rok, rok 1982.Nevíme o něm nic, takjako jsme nevěděli před rokem nic o tom, který právěkončí.Pročnemohlbýt lepší?Třebasemipoštěstí,abychsvámistrávilmístopůlhodinycelédvěhodiny.Atřebamizůstanepětminut,abychtěmohlobjímatalíbat.Přejuvámvšemvtomtorokuštěstíapřejujeisobě.

VášMilan

P.S. Píšu Mariánovým perem, těším se, že všechno dobře dopadne, apozdravujuho.

Drazímoji,

25

1.1.1982

jakvidíte,napsaljsemprávězbrusunovédatumatímvstoupildonovéhoroku.Alenemámnejmenšíchuťpronéstpřitépřiležitostiprojev.Konstatujujenom,žejsemsioddychl,žetenpošahanýrok1981jeužzamnou.Aconásčekávtomtoroku1982,touhlídámeanechámesepřekvapit.Osmdesátálétamáme,zdáse,vplném květu. Před patnácti nebo více lety, jak si pamatuju, pekli řaduměsícůvšichnivysokoškolštíučiteléavypracovávaliplányvýchovynaosmdesátálétaacucalisizprstuideálníprofilabsolventatěchlet.Asisenenajdenikdo,kdobysidal tu práci a porovnal tehdejší utopické křeče se skutečností. Je to tak lepší.Ačkoliv, teď mi napadá, že Peťa se tomu profilu dost podobá a Milan taky,přesto,ženeníabsolventem.Takžetoasiúplnězbytečnénebylo.Jinakseovšemosmdesátálétachovajínaprostojinak,nežbysepředdvacetiletypředpokládalo.Doběhli jsme akorát sami sebe a předběhnout se nám podařilo jen nejčernějšípředstavy.Nicméně je optimismus namístě. Pád se obyčejně zastaví, když užneníkampadat.Vidíte,přecejsemsepustildoprojevuatojsemnechtěl.Silvestrovskounoc

jsemprožiltak,abyseničímnelišilaodjinýchnocí.Odpůlosméjsemleželvposteli, těšil se, žeměnebolí zub, amyslel jsemna to, coasiděláte.Nejblížejsemměl k Peťovi, který takmohlmít službu dozorčího v autoparku.Mysleljsemnato,žejsteasiuznámých,žechroupetenakládanékukuřičkyaklobásy,které i ve mně vzbuzují fatamorgány jiného světa. Ale dlouho jsem s váminevydržel. Usnul jsem a až o půlnoci mě vzbudilo střílení a bouchání nanedalekém sídlišti. Pár kluků bouchalo na oslavu do stěn vězení a pískalo naprsty.Alevětšinaspala.Jájsemvstal,přistoupiljsemktobě,mojemilá,obejmuljsem těapolíbilapopřál tivšechnonejlepšídonového roku,hlavněabyse ti

brzymužvrátil.PakjsemseobjalsMilanemapaksevšemi,cobylipřítomni.Apakjsmevzpomínalinavšechny,conejsoumezinámiatrápísesnepříznivostiosudu a lidskou zlovolností. Pak jsem si opět lehl, ale dlouho jsem nemohlusnout.Vzpomínaljsem,jakbyloněkdytěžkémítskutečnýpocitpředěluvtétonoci, jakbylo těžkébýtveselýa cítit sevolněa spokojeně. Jak se topodařilotřeba jenom párkrát, když jsme byli mezi dobrými přáteli, a že jinak je celánucená aureola této noci na kočku. A tak jsem ani nelitoval svého spánku.Rozloučil jsem se s vámi všemi, poslal jsem pozdrav Peťovi do Martina aponořil jsem se do spánku.A spal jsema spal a najednoubylo obyčejné ránoroku 1982. Dostali jsme vánočku a po obědě jsem našel v polévce útržekhovězíhomasa.Anejlepší je,ženaNovýrokoslepičíkrok,sluncesevracíkrovníkuabudetuvícesvětla,dorazilojakovelkékyvadlokobratníkuavracísezpět.Musíme se tomupoddat avykouzlit z tohopřírodního faktuoptimismus.Všechnyprimitivnínárodytotakdělalyanámnezbývánežsejimpřipodobnit.Vždyťjsmevlastněpořádprimitivnínárody.Stačísipřečístnovinyajetohnedjasné.Takžeseoddávejmenaději,kteroupřinášíslunovrat.Už dlouho jsem nedostal slušnou knížku a mám pocit, že intelektuálně

vysychám. Všechny podněty k souvislejšímu zamyšlení musím vyhrabávat zpamětiautíkámsečastokšachuahloubámnadlogikoutohomaléhoprostoru,který jsem si namaloval na kus lepenky. Peťa měl tehdy skutečně vynikajícínápad.Poslední dojímavá kniha, kterou jsem tu četl, byla „Holubí věž“. Psal jsem

vám o ní, ale dopis jste asi nedostali. Vydáni bylo tak zpustošené, že jsemnemohl odhalit autora.Bude to asi nějakýNěmec z válečnégenerace, protožejdeopříběhněmeckéemigrantskérodinyvItálii.Nechápu,žejsemotéknížcenevěděl.Možnávyšlahnedpoválce.Chtěljsem,abystesijipřečetliatakymipomohlivypátratautora.Jak točastobývá,stojícelýpůvab tohovyprávěnínareprodukcivnitřníhosvětamaléholky.Jetamhodněsmutkuahodnělásky.Alejetouždvaměsíce,cojsemtuknížkučetl,aodtédobysejennutímkečtenitrapnýchpříběhůzčeskýchmlynůapodobnéhobraku.Nickzamyšlení,nickútěše.Atímméněkrásy.Protožekroměbíléhosněhutunenínickrásné,zcitlivěljsemnakrásuslov,alemarnějihledám.Vnovináchnení,nacházímjiužjenomve vašich dopisech. A jsem tak hladov krásy, že je to až k nevíře. Když sivzpomenu na všechny ty akademické estetiky, zvedá se mi žaludek. Vždyťpotřeba krásy je celkom primitivní, skoro jako potřeba jídla. Aspoň já to takcítím. Beru do rukou předměty a hledám v nich krásu. Ale mám k dispozicijenomkrabičkuodsirek,párcizíchznámekaobalyzčokolády.Všechnyzvuky,kteréslyším,jsoubezkrásy.Jentenkohout,conámtukokrhá,máněcodosebe.VBratislavězpívaliptácivždyráno,a já jevášnivěposlouchal.Uměl jsemuž

odhadnout,cosmelodiiudělají,kdybudestoupatakdyklesat.Nicsineumímpředstavit tak živě, jak blaženou chvilku při poslouchání nějaké hudby.Najednou semi zdá, že bych já, hudební analfabet, dovedl plakat rozkoší nadtočícísedeskouBacha.Čtupozorněvšechnybásněvnovinách,alejetostrašnážeň,a taksiaspoňopakuju tydrobty,coumímnazpaměť.Jenže jáblbec jsemvždycky pohrdal učením nazpaměť. Protože jsem, blbec, nevěděl, že semi tobudehodit.Tenkaktus,comiposlalaMartuška,mizahynul.Opatrovaljsemho,alepřesto

zahynul.Zešedivěl,uschlauhnilmukořínek.Prostětovězenínevydržel.Bylomi ho hrozně líto, ale nemohl jsem pro něho nic udělat. Na dvoře jsem přivycházce ze škvírymezi betonemvyloupnul kousekpůdy, ale když to uschlo,nebylatopůda,jenspečenýpopílekaprach.Takjsemmilýkaktusoželel.Umřelprostěnanásledkyvězení.Nejodolnějšímživýmtvoremjeasičlověk.

2.1.1982

Užjsemvámasimnohokrátpsal,žetadymámživéabohatésny.Domajsemmožnásniltaké,alevšechnojsemzapomínalanevěnovaltomupozornost.Tadysetřebaztakovéhosnuprobudímazkoumám,odkudsevzal,cohovyvolaloazjakýchdávnýchzážitkůseposkládal.Prostěsitadysvésnypamatuju,jejichživýrázabohatýdějmězřejměodměňujízapustotubděléhoživota.Zajímavé je, že až na výjimkymívám sny celkem příjemné,milé a takové

spořádané. Jako by to ani nebyly sny, ale filmové šoty ze života, s trochupřekotnýmstřihem,alebezfantasmagorickýchdefinicí.Někdymámpodezření,jestli si ty sny nějak podvědomě nekontroluju, jestli je dokonce umělenevyvolávámajestlisiprostějentaknepohrávámseskutečnostmisvéhoživotana tomtajemnémokraji spánkuabdění.Analytikbyasizemnevelkouradostneměl,protoženenícovysvětlovat,ivesnusemidějívěcinaprostopřirozenéaprůhledné.VčerasemizdálotřebaochuděrceLízince.Neobvyklébylojen,žejsmespolužralizjednémisky.Lízafurtukazovalahlavou,abychsibral,alejájsemříkal,žeužmámdost,aťžerezasona,že jáněcovydržím,protože jsemčlověk.Lízabylavtomsnustrašněobětavá,pocítiljsemknívelikouláskuatakjsemjivzaldonáručeačichaljsemvůnijejíhokožichu.Avěřtenebonevěřte,skutečnějsemtuvůnicítila těšil jsemsezní.Atobylovšechno,potomjsempřešelzasdojinéhosnu,sjinýmobsazenímanajinéscéně.Sedělijsmevšichničtyři v autě, bylo tam báječně teplo a motor tiše vrčel. (PravděpodobněpřelétávalonadRuzyní letadlo.)Peťa seděl zavolantemamyostatní jsme jentaktišeklímaliabylonámstrašnědobře.Najednoujsemsivšimnul,žePeťase

zvláštním způsobem usmívá a vůbec neřídí, ruce měl složeny v klíně. Zeptaljsemse,coje,aPeťajenomřekl,žetojedesamo.Podívaljsemsevenanicjsemneviděl, ale auto se očividně hýbalo.Milan se spiklenecky usmíval a ty si sevyděšeněptala,kamjedeme.Jájsemjenomkrčilramenyabylomidosmíchu,protože jsem měl nezdůvodněné vědomí o tom, že se nám nemůže nic stát.Chytiljsemtězarukujakopřinávštěvěvevězniciatysestakyzačalaspokojeněusmívat.PeťaseprotahovalzavolantemaMilanříkal,žejetolepší,nežjetpocestě.Asi jsme letěli, tonevím jistě, alenebyl to takový tenúzkostný let snů,spíšejsmemělispolečnýšťastnýpocitexistenceanedůležitostitoho,cosedějevenkuakamvlastnějedeme.Peťasiprosiljablkoavšichnijsmesivzalikrásnéčervené jonatánky. Nijak to všechno neskončilo a všechno se rozplynulo. Atakovýchsnů-nesnůmámněkolikposoběajemiznichveselo.Vtěchsnechjevšechnonějaknedůležitéaprostomyslné.ŽádnýtakovýparádnísymbolickýsenjakoMiroviseminezdálaJolkabyasimělatěžkostiněcoztohousoudit.Alelhalbych,kdybychtvrdil,žemizněkterýchsnůnebylodivněažejsemnehledaljejichsmysl. JeštěvBratislavě,když jsemovásnevědělniccelé týdny, semizdálsen,kterýjsemvámužpsal,alenedostalijsteho.To se mi zdálo, že sedím v obývačce za psacím stolem a něco strašně

důležitého píšu. Ty si seděla v křesle, v tom starém červenozlatém domácimoblekuaznepokojivěadivnějsisenaměusmívala.Ptaljsemse,cosetaknamědíváš,atyjsiřekla,žeproto,žejsembyltakdlouhopryč.Takjsemzavolalnaklukyaobapřišliazastavilisevedveřích.Milanještěnemělplnovous.Peťasenatebepodíval,zatvářilseotráveněaodešeldokuchyně.Zaokamžikpřišelsesklínkouvodyarozpuštěnýmcukremařekl ti -pij.Atyjsipila,alepořádsestakusmívala,jakoževíšsvé.Toměznepokojovaloatakjsemsezeptalkluků,cosevlastněděje.AleMilanřeklžejsemjimrozbilsáňky,aobaodešlidosvéhopokoje.Chtěljsemzačítznovupsát,alekdyžjsemsepodívalnasvéruce,viděljsem, že jsou to dědečkovy ruce, ty ruce, které ležely bezvládně podél něho,kdyžužumíral.Podívaljsemsenatebe,aletyjsizřejměnicnezpozorovala.Takjsem si jenom tiše pro sebe říkal, žemusím být statečný, a pokoušel jsem setěmarukamapohnoutatřísknoutdostroje.Tonebyldobrýsenamuseljsemnaněhohodněmyslet.Dnes vím, že byl výrazem tehdejšíhonevědomío vás a osvětěaúzkostizabsurdníhosvěta,kterémujsembylvystaven.Jsemrád,žesemitakovésnyužnezdají.

3.1.1982

Zimazačala,alenějakjídošeldech.Venkusehoníteplývítrakapesestřech.

KolemjeRuzyň,kterousemarněsnažímnějaknapojitdosvýchvzpomínek.Provás snad už má větší tvářnost než pro mě. Asi jsem tu nikdy nebyl. (Kroměletiště). Snad před mnohými a mnohými léty, když mě Ila poslala ke svépřítelkyni,jsemtuchodildojakéhosizemědělskéhoústavunaoběd.Aletehdytubylapole.KousekodtudjeprývšakBíláHoraatuužznám.PřesnijsemjezdildouliceNadalejíatakynaPetřiny.Tamkončilitramvaje.Teďjsemtadykousekodtud,alenatěchPetřináchužnikdonení.JakokdybytaPrahaproměvyhořela.Lída5jemrtváužkolikletajápořádzkoumámsvésvědomí,abychzměřilpocitvinynatom,ženebylazachráněna.Tadobasemijevínepřehledněajáužaninevím, zda jsemvěděl všechno o tom zoufalství, které prožívala.Třebas jsemmohl něco udělat.Mohli jsme ji vzít někam s sebou na dovolenou, být prostěnablízku duše, která najednou zůstala strašně sama. Stejně nevím, jestli by topomohlo.KdyžberudorukyjejíJógu,znovuvemnevšechnoožívá.Přesto,žeto nebylo nikdy vysloveno, vždycky jsem se cítil za ni trochu zodpovědný avždymětatozodpovědnostdostneurotizovala.Onamělavelikoupotřebuláskyajájsemsemožnádostostýchaldátjiláskunajevotak,jaksizasloužila.Vím,ženetoužilaponičemjinémnežponiternéúčastinasvémživotě.Amožnájsemse měl pokusit i násilněji vykolejit z jejího děsivého způsobu života v tomsídlištnímosamění.Alejakjetouždávno.Užměpřešelivzteknavšechnytymuže,kteříjidokopaliažnadnozoufalství.Abychsiulehčil,konstatovaljsemužtehdysámprosebe,ženemělaschopnostžit.Potřebovalakživotunějakýjinýsvět.Takový,kterýnení.Nemělažádnouimunituvůčizlu,ránysevnívršilyaničeho se nedovedla zbavit.Ale stejně na ni nemohumyslet bez rozechvění ačas,kterýuplynul,minedávározhřešení.Možnájedomarozsáhlýdopis,kterýmiosoběnapsala,kdyžjíbyloosmnáct.Milanbysihomělpřečíst.Paksizaseříkám,žeHelenkajidostpudilakživotuanictonepomohlo.Kdo

ví, jak to všechno bylo. Někdy mě děsí myšlenka, že mě nějak podvědoměmilovala od první chvíle, kdy jsem ji našel plačící sedět v Kroměříži naschodech.Vždyckyjsemsesníbálotommluvit.Helenkasmužemnanijistětakyčastovzpomíná.TobylyzasejinéPetřiny.

Zdá se mi, že se kolem Bílé Hory dalo sejít do nemocnice do Motola. Alenemohu zjistit, v kterou stranu to je. Ruzyň je prostě vydělená z mépředstavivosti.Kdybychměl jít pěšky, kdoví, jestli bych tamístavůbecnašel.Když tak na všechno vzpomínám, uvědomuju si, co všechno z mého životaodešlo. I bez toho vězení. S lidmi odešel tak nějak imístopis země, po kteréchodíme. Důvěrně známá místa se najednou oděla cizotou a už do nichnevstoupíme, jakoby jsme se jim vědomě vyhýbali.A kolik takovýchmíst je.Čímdálvíce.Je tozvláštní,ale já jsemvždyckypotřebovalkeskutečnévazbě,k jasnému

vědomíoblízkostijinéhočlověka,jistoukonkrétnívzpomínkunaceléprostředí.Dělámitěžkostimyslelnapřátele,kdyžnevímnicoulici,kterouchodí,ookně,kterým se dívají na nebe, jestli bude pršet. Pořád je ještě vnímám ve starýchdomovech,vidímnedokončenéschody,jakésikrámyváletsepodnimi,výhledzkuchynědozahradyatakovévěci.ILacapořádvnímámutohostolunachatě,jak se probírá v časopisech. Toto maniakální zatížení na „enviroment“ seprojevujeivevzpomínkáchnavás.Asisetoprojevujeivmýchdopisech.Prostěvásvidímsedětvkuchyninebovpokoji,snídatavečeřet,umývatpodlahuačíst,vstupovatdodveříaodcházet.Atomistrašněpomáhá.RádsiváspredstavujúuJolkynebonachatě,protožetamvšechnotakdůvěrněznám.Kdyžsedovím,žejste byli někde, kde to neznám, hned jsem z toho celý nervózní, protože mězrazujepředstavivost.Možnájsoui tytocelytakchudénavýraz,abyseknimčlověk ve vzpomínkách nemusel vracet. Nebude se mít o co zachytit. I tenpohledzoknaseskládájenzjakésizmrzačenéskutečnosti.Zestřech,komínů,vzdálenýchpanelákůatd. Jistě tunenínic,kčemubysrdcemohlopřilnout.Apřece tu asi lidévokolímají svůj domov, rádi se semvracejí a budou jednouvzpomínat třeba na ten pokoj, kde jsem zahlédl na Štědrý večer svíčky nastromečku. Vždyť i ta Bílá Hora a všechny mé vzpomínky jsou zakořeněnyblízkoodtud.Alesemseasinikdonevrací,abysepodívalzvenkunavězení.

4.1.1982

Konečnějeužobyčejnývšedníden.Nevímani,čímtotakje,žesesvátkytakšpatně ve vězení prožívají. Člověk se může snažit říkat si, že žádné svátkynejsou, ale podvědomí, to musí více myslet na svět venku, na nevšedníatmosféru, na lidi, kteří se navštěvují a rozmlouvají o životě atd. A tu asimnohem více vyvstává ten rozdíl. Ale už je to pryč. Dnes jsme byli opět navycházceajájsemviděl,ženikdenezůstalaniškraloupeksněhu.Avevzduchujakoby visela nějaká falešná předzvěst jara. Určitě falešná, protože kde je dojara?Jsemzvědav,jakbuducítitjaro.Létojsemoželelcelkembezproblémů,zpodzimu není co želet, zimu jsem už odepsal. Ale na jaro, jak víte, jsem bylvždycky citlivý. Vyhlížel jsem ho doslova z okna a povzbuzoval tichýmimodlitbami.Jakébudeletos?Ledenaúnor jsoutakovéměsícebeztváře.Nenína nich čím se zachytit.Vždycky jsem si přál, aby uplynuly co nejrychleji. Svýjimkoutohotýdnenalyžích.Možnáuplynourychleitak.Stejnějetozvrácenémyšlení,kteréodsebeodvrhuječasazuřivěsipřeje,aby

běžel co nejrychleji. Rozumem si dost přesně uvědomuju, že je tomůj lidskýčas, tentočasvězení,časz tohoživota,kterýmibylvyměřen,ažebychsiho

měl vážit stejně jako všeho času jiného. Že bych homěl nějak pro svůj životzhodnocovat, vítat každé ráno den, který nám byl dán. Snažím se to dokoncevysvětlovat i svým spoluvězňům, ale bez úspěchu. Vládne tu všeobecnépohrdánívůčitomutočasu,jetočasprokletíakaždýbyhonejradějihnalpředseboubičem,zestárldobrovolněvjedinémokamžikuoceléroky,jenabymělužtento čas za sebou. Mým návrhům na zhodnocení tohoto času není dopřánosluchu. Jeažneuvěřitelné, jakvětšinavězňů tentočasodcizí aneboprohrajevkostkách.Anejvícejeváženoheslo:coodspíš,toneodsedíš.VBratislavěbylsemnounacelečlověk,kterýulehlvsedmvečerazapětminutspal.Ránovstal,nasnídalse,složilsihlavunarucenastůlaspalznovu.Aodpoledne taky tak.Byltomyslímsvětovýrekordmanvespaní.Kdyžseprobudil,zamžouralkolemsebe a spokojeně vykřikoval, kolik semu podařilo toho odspat.Měl pocit, zeošidilvězení,prokurátoryasoudyacelýstát,protoženamístotoho,abysetrápilnadsvýmosudem,takspalazdálysemukrásnésny.Jednodušenebylvevězenípřítomen,vysvětlovalmi,žekdyžsiodspísvýchšestnácthodin,zniží taksvůjtrestnatřetinu.Vysvětlovaljsemmu,žeivespánkuběžíčasjehoživota,žetavyměřená svíčka hoří i když spí. Ale on tomu nechtěl rozumět a říkal, že natakovýživotstejněkašle.Jázkoušímnajítivtomtočasejistéhodnotyadrobnápotěšení.Musímhrabat

ovšem špendlíčkem, abych něco objevil. Nejčastěji nacházím smysl v tříděnímyšlenekavinventarizacivšeho,cojsemvživotěprožil,cojsempochopilacozevšechzávěrůdozráloažtady.Trochusetopodobáuklízeníatrochunakládáníokurek na zimu. Při tom úklidu jsem bez milosti odhodil spoustu veteše,všelijakýchiluzíafalešnýchvěr.Acozůstalo,tosesnažímroztříditdopoliček,jakokdyždělášúklidvešpajzu.Dovýškyočíukládámto,cojenejdůležitější.Myšlenkyprodennípotřebu,základnípotravinyprozdravýasmysluplnýživot.Jsou tamnaševztahyavšechnyživotnědůležité esence, bezkterých je lidskýčasjenspotvořeným„eintopfem“.Jsoutampříkladyanávodynařešení.Prostěvšechen lidskýmateriál. Zhora a zespodu tomámobložené filosofií, uměním,literaturouavůbeclidskouvzdělaností.Jetodobrákombinace.Všechnobybyloovšemmnohemzábavnější,kdybychsibyljist,žetéšpajzyještěvezdravíužiju.Atovíš,žebychkaždémudal,kdobychtěl,aničímbychnešetřil.Alemusímužtotopovídánískončit,protožejetutmaajápíšuvlastněpopaměti.

5.1.1982

Aužjezasjinýden.Časzaseposkočil.Večerjsemdlouhonemohlusnout,atakjsemzasedělaltenpořádekvešpajzu.Domaměznervózňovalo,kdyžjsem

nemohlusnout.Trápiljsemsepomyšlením,žebuducelýdenospalýaunavený.Tady se tou myšlenkou netrápím. Nemám proč být svěží a odpočinutý. Tennásledujícidenmusímprožíttakčionak.Nijaksenezlobím,kdyžvnocibdím.Jetuvnocizvláštníticho.Jeažspodivem,žetutystovkylidímohoutaktišespát. Jen na chodbě je slyšet přecházení. A já se vzdaluju. Naprogramuju sinějakýproblémaohledávámhozevšechstran.Nicměnehoní,navšechnomámčas.Anebobloudímvzpomínkami.Kdyžnarazímnaněcozajímavého,setrvámnamístěapodrobněsiproberunějakoudávnouskutečnost.Asibystenevěřili,covšechnojsemvyhrabalzpaměti.Kolikdávnýchdějů,vekterýchvšichnihrajetesvouroli,jsemsizopakoval.Možná,žejstenanědávnozapomněli,neboprostěnemátečasnaněmyslet.Jámámčas.Moclidíbysedivilo.Stovkylidí,žejsemsi je tu přivolal z dávných setkání, abych probral všechno, co nás kdysispojovalo nebo rozdělovalo.A tají semi dech, když si pomyslímna to, že setakto ve vzpomínkách dostávám i já k jiným lidem a jsem součástí jejichnočníhopřemýšlení.Alejakvím,ti, ježjsouzavalenivšednímshonem,nemajínatočas.Možná, že naše hektická civilizace schází proto, že lidé nemají čas na

přemýšlení. Vlastně se většina lidského konání děje bez rozmyslu. Ještě předstoletímměl člověk k dispozici dlouhé večery pro přemýšlení. Dnes, jakjsemčetl v novinách, se vylidní ulice a všichni čumí na seriál o nemocnici. Je tostrašné.Vlastníhoživotasevlastněneúčastníavášnivěcivínavymyšlenýsvětnaobrazovce.Blíží se stále jistěji k451 stupňůmFahrenheitu6.Tři telestěnyaúčastnaživotěteleviznírodinky.Těžkosestímasidáněcodělat.Poslouchám, co mi tu lidé vyprávějí o svých zábavách. A vidím, že jde v

naprostévětšiněoútěkodvlastnískutečnosti.Hroznéje,žesiužnedovedouniczvolitsami,alechovajísejakovevelkémzábavnímparku.Berouprostěto,cojek dispozici. Hospodu nebo televizi. Nepotkal jsem ani jednoho rybáře.Samozřejmě,žejsemtovšechnokdysičetluFromma.Alenepřipadalomitotakdůležité. Až teď vidím, že od neschopnosti žít a promýšlet vlastní život, odpasivní účasti na moderní orgiastické zábavě vede přímá cesta k porušení adestrukci osobnosti. Pro takové lidi je pak vězení doživotním traumatem, zekterého se málokdy vzpamatují. Najednou jsou ponecháni sami sobě, bezmožnosti utéct k náhradnímu životu filmových a televizních fikcí. A na to jestrašnýpohled.Nebylo by asi příliš těžké vypracovat systém osobní ochrany proti této

destrukci.Konečně,mnozí lidé touždávnoudělali.Alevětšinaanineví,oč tujde.Anavíc tunejde jenopopracovní život, alemožnápředevšímopracovníživot, který už také není ve vlastnictví člověka. Aspoň většinou ne. VizMilanovyzkušenostisprodavačkami.

Noprosím,povídám,askorozapomínám,žepíšudopis,oddávámseluxusuabstraktníchúvah.Vracímsetedyrychlekvám.DoBratislavy,doMartina,doBrna.Uplynulo14dníodvašínávštěvyajábudumocibrzyodstartovatnovouetaputěšeníse.Apředpokládanádlouhácestatohotodopisuměpřenášímnohemdál.Jestlidorazí,potomsevněmsetkámevlastněažvúnoru.Atoužbudezaseblíže k jaru. Ale co víme.Možná budou hory sněhu a krutá zima.A já budumyslelnato,jakse,mojemilá,choulíšuohřívačeaTomáštiležínaklíně.Milannemázimníboty,neboužmá.Budusihopředstavovat,jakběžíčistýmsněhemŽeleznéanavousechsemuusazujenámraza.Peťanejspíšbudesedětvnějakéslužběabudemítzasebou třetinuvojny,potomuž jenompolovinuamůžemedomapověsitudveřímetr,jakozaMilanovýchčasů.Cobychdalzato,kdybychměl před sebou vůbec nějaké datum. Babičku si umím představit jenom vsálavémteplebytu.AKarelsetlučezimoupostaveništiaMartasděvčatynanicnemáčas,protožefurtafurtjecodělat.Doufám, že v Bohumíně dostanou můj dopis, který jsem psal Evženovi k

narozeninám.Taky doufám, že vyřizujete na potkánímoje pozdravy všem, kteří semnou

cítí,cokolivpěknéhosivtomtosměruvymyslíte,budepravdou.Kdybytošlo,každému bych napsal. Jestli ovšem nepřišel ten dopis, co jsem psal knarozeninámMirovi,budemětomocmrzet.Čekám,žebymohlkaždýdenpřijítbalík,jakjsmesenatomdomluvili.Ato

miještězbylosádlo,citronyasladkosti.Atakjenkvůlicigaretámjsemobléhánaméokolíkemnevysílážádostivépohledy.Alenekouřitjezdravé.Ataksesvámisevšemiloučímvtomtočaseasetkávámvjiném.Mocvás

objímámalíbám.

VášMilan

Učebniceitalštinybylajmenovanémupředána(červenýminkoustem)

Drazí,milí,rozmilí,všichnidohromady,širokodaleko!

26

8.1.1982

Jezasepátekajáusedámkzelenémustolku(říkámtotak,jakobychmělještěijinýamohlvůbecsedětněkdejinde),abychbyltěchněkolikchvilsvámiavedlsamomluvusvírou,žedojdekvašemusluchu.Totospojeníjeotoklamnější,žeuž zas od vaší návštěvy nemám od vás ani slovíčko, a i když něco v příštíchdnechdostanu,budetostaršínežvašenávštěva.Alenenítotakzlé,včerajsemdostalbalíkodlly.Neuměljsemaniodpovědětnaotázku,odkohočekámbalík.Zřejmě jste lle balíčenku poslali. Potěšil jsem se pomeranči, čokoládou,uherákem a samozřejmě takovou supervzácností, kterou tu představují tvrdésparty. Vánoční cukroví jsem jedl lžičkou, ale o to lepší bylo, protože jehorozdrobenímsevytvořilabáječnásměsstachutí.Píšuvšakotomproto,abyIlavěděla, jak mě to dojalo, předpokládám, že mi sama chtěla něco poslat.Najednoumibylo,jakobychbylkdysidávnoněkdenabrigáděnebonadětskémtábořeadostalodníbalík.Stěmibalíkyjetovždyckytak,žepřesto,ženikdeneníanislovíčkoanedostanuanipapírsadresou,probírámsetěmipochoutkamia spíšemyslímna ruce,které jedokrabicevkládaly, anohy,které jeneslynapoštu.Vtomtopřípaděbychbylrád,kdybytobylyskutečněIlinynohy,kteréjizaneslynapoštu.Aletrochuotompochybuju.AsitobylEvžen,kdostímšel.Nu,mockrát děkuju. Ila jistě nemyslela tak namůj žaludek jakonamé srdce,které přijímá takové dary jako posly vzpomínek a soucitu.Moc bych se těšil,kdyby v těchto dnech oslav Evženových narozenin dorazil můj dopis s

blahopřánímamalovanýmikytičkami.V minulém dopise jsem se s vámi loučil za tepla, žvanil jsem něco o

předzvěstijara,uplynuloněkolikdníadnesminavycházceskoroumrzlyruce.Mráztustimulujecitovýživot,protožesenesmírnětěším,ažsevečerbudumocizachumlatdopostele.Takové těšení jevýraznýmpředělemdne,končí jimdenledovýchnohou,jeprostěúžasné,kdyžsečlověkmůženaněcotěšit.Jakjevámdoma?Topíse?Stačí, abych napsal slovo doma, a zatrne mi u srdce. Jak se mi scvrkly

všechny touhy. Už si nepamatuju, po čem všem jsem toužil.Možná pomoři,které se rozlévá až k obzoru, po vysokých horách, po velkých městech, ponekonečnécestělesem.Ateďsemivšechnytouhysoustředilydodvoupokojů,dopředsíněsčervenýmkobercem,dokuchyněsplynovýmsporákem,nakterémvřevodanakávu.Kdybyněkdo,zlatárybkanebovšemohoucídědeček,dalinavybranou mezi jiným světem a těmi dvěma pokoji, dal bych přednost tomu,zazvonitunašichdveří.Stálbychtřebadlouhouoknaadívalseven,nebobraldo rukou knihy a hrnce a hladil opěradla židlí. A ty bys mi, moje milá,nerozuměla, protože bys přišla domů a říkala jako vždycky, jak se ti ten bythnusí, ta špína v rozíchnad topeníma postříkané zrcadlo v koupelně.Ale anibychnetrvalnatom,abyminěkdorozuměl,všechnobychsiitakmuselprožítsám.Jetohrůza,alenějakseskutečněbojím,žebysteminerozuměli.Aleurčitěbystesesnažili.Čas, který plyne, je jak transformátor, něco mi přibližuje a něco vzdaluje.

Řadavěcí,kteréjsemznalakterémibylyblízké,sepropadádozelenévody.Jeto ten obraz zOrwella, kterýmě straší.Něco se potápí, vrstva zelené vody jestále silnější a já se marně snažím zachytit detaily a výrazy tváří. Užnerozeznávám,kdoseusmívá,kdosemračíakdovztahujeruce.Anejhoršíje,že nemám na to potápění žádný vliv. Všechno to samo odplouvá a já jenbezmocněstojímapřihlížím.Ale to vše je kompenzováno i opačným dějem. Řada věcí se mi přibližuje

jakoby z velké dálky. Ve velkých zvětšeninách pohlížím na všechno, co násspojovalo,navšechno, comělovýrazně lidskouhodnotu,nadrobnéokamžikyštěstí,kterédalyosoběvědět.Přichází izvětšeninyzdětstvíamládí,všechnylidské doteky, vytržení z přírodních krás a vůbec Nerudovy prosté motivy. Anaopak se vytrácejí za zelenou vodu všechna ta data, která uvádíme vživotopisechaokterýchsesoudí,žejsoumílnikylidskéhoživota.Jetonesmysl.Tentotransformátorjepřirozeněřízenmoulidskousituací,atakseneodvažuji

tvrdit,žeto,cozprostředkovává,máobecnýlidskýsmysl.Ikdyžtrochuasiano,ikdyžlzepochybovatotom,ženakaždéhočekávězeníkaždýsizažijenějakoujinouhaváriivživotě.Jetovlastnětensamýtrikkterýseuždlouhopoužíváv

literatuře-vrhnešskupinulidínapustýostrov,nebodáščlovekuonemocnětnarakovinu.Jenže,jenže,jakznámo,jsouilidé,kteříumírajícemyslínato,jakbydokončili své pomsty a jiní byli ve vězení, a nijak se okoralost jejich dušíneztenčila.Vízmnohéhistoricképríklady.Takžeco?JevšedánoakrálOidipusnikdyneuniknestrašnévěštbě?Asinicnevíme,pánbůhzaplaťzato,ževíme,žetovíme.

9.1.1982

Setkal jsem se tu s mnoha lidmi, hlavné mladými, kteří byli doslova bezdomova.Omístech,kdepřespávali,mluvililhostejně,orodičíchsopovržením.Kdyžjsemsejichptal,copovažujízadomov,řeklimi,ženictakovéhonení,žeje to jen sentimentální žvást.A byl jsemnahranej, protože jsem jim nedovedlvysvětlit,cotodomovje,televizníidylkypovažovalizapodvodaknihynečetli.Neplavcinevysvětlíš,jakjevteplémořskévoděbáječně.Byl jsem zasvěcen do života kluků a holek, kteří spí každou noc jinde,

všechno si nosí s sebou, svoje toalety odbývají v podchodech na Václaváku,chytí se každého, kdo je nechá přespat. A zdá se jim to lepší, než být doma.Nebomivykládalionudě,cizotěapustotěvšechmožnýchubytoven.Ajájsemposlouchal a myslel na to, kolikrát jsem opakoval slova o samotě a odcizenímoderního člověka ve svých přednáškách a článcích a znal vlastně jenom zdoslechu,zprostředkovaněpřesliteraturu,přesCamuseaSartra,přesAmeričanyakdovíkoho.Atumivyprávěluždospělýmuž,jakšeljednounaŠtědrývečerposilniciabylomujednokamvede.Bylvzteklý,protoževšechnyhospodyužzavřely.Atakjenomšelašel,pilpivo,kterésikoupilnacestu,alahvevzteklerozbíjel o asfalt. Ušel třicet kilometrů až padl a pokoušel se zmrznout. Alenezmrzl,protoženěkdepřecejenotevřelihospodu.Mělužněkolikdomovů,aležádný nestál za nic. Je to furt ta samá písnička, ožralí otcové amámy kurvy.Anebonaopak,aneboještějinakvbohatémanoblesnímprovedení.Stejnýobrazvcikánskýchbytechiveviláchspolečenskésmetánky.Člověka se zmocňuje hluboká pochybnost o celé sociální terapii, jak v ní

věřilominuléatotostoletí.HlupáčekRobertOwen.Ajinídobromyslníhlupáčcipo něm. Vždy jsem si položil otázku, zda hlavní příčinou toho bezdomoví,kterýmbylimojispolubesednícinemocní,bylabídaasociálnívyřazenost.Nikdyne!Sociálnízákonodárstvíasociálníjistoty,takoblíbenáfrázenašichúvodníků,jsouvůčitomutobezdomovínaprostonetečné.Aneumímsianipředstavit,jakýterapeutickýúčinekbymohlyvesvéanonymníabyrokraticképodoběmít.Zdásemispíše,žetotobezdomovívyrůstápřímoznějakéhonádoru,kterým

je stižen typ naší civilizace, a z falešné hodnotové orientace lidských životů.Jistě víte, jak se to všechno jmenuje. Bylo o tom napsáno dost kolosálnychideologických zkamenělin, kterými je zaplavován svět. Pořád prostě platí, žerodinné přídavky jsou zárukou harmonické rodiny, jakož i alimenty a výživnénejrůznějšihodruhu.Je to to jediné,naco jsmeschopnipřijít.Samoosobě tomožná není tak špatné, ale celý ten utopický balast zatemňuje skutečnost, žejsme jinakbezmocníprotideformacielementárních lidskýchvztahů.Anebožemáme pro jejich terapii dokonce méně nástrojů než před sto lety, kdy ještěexistovalydomovskéobcespovinnostístaratseosociálnívyřazence.Neuvěřitelné jepřitom, a tumyslímna spoustu jinýchvěcí,které souvisí se

sociálníharmonii,ževeřejnétraktovánítěchtověcíjetakbezmocné.Odtudmiprostě připadá jako manifestace tichého šílenství. Kdyžsi vezmeme jazyk,kterým se mluví o problémech světa, musíte nabýt dojmu, že jde oneartikulovanou řeč troglodytů - válka, zbraně, moc, strategie, energie,hospodářství, štěstí, svoboda, všechno na jedné hromadě, změť jakýchsiodpadků,kterémožnáneberouvážněaniti,kteřítaslovavyslovují.Anejhoršíje,žesevzbuzujefalešnýdojem,jakobytovšechnoneobyčejněpřímosouviselose štěstím, domovem atd. Jako kdyby celá ta neartikulovaná ideologie mělapřímývlivnato,zdanějakýmužbudekráčetoŠtědrémvečerusilnicíarozbíjetvztekem nad nesmyslností života láhve od piva. Tohle všechno se nedá odbýtstatistikouživotníúrovně.Anipoukazovanímnavýjimkyzpravidla.Čímdřívese zjistí, že jsme schopní přežít zklamání z neúčinnosti tradičních terapií, tímlépe. Jak říká Peťa spolu s Římským klubem, pokud nebude průmyslovácivilizaceschopnazměnitradikálněsvůjzpůsobživota,čekájikatastrofa.Určitěmysleli i na způsobmyšlení. A já jenom dodávám, co mi tuhle řekl zkušenýkriminálníknavycházce: je takovádoba,ženejlepší jezašítsenadeset letdobasy.Škoda,žetonemohuvzítjakoútěchu,kdyžprávějámámtohodomova,okterémjsemzačal,plnouhlavuaplnésrdce.

10.1.1982

Přečetljsem,cojsemvčeranapsal,avidím,žejsemneřeklto,cojsemchtěl.Vlastnějsemaninemohl.Je tovlastnězbytečnéotakovýchvěcechpsát.Chtěljsem jen,abystevěděli, čímsevmyšlenkáchzabývám.Pak ještěpřemýšlímovšemvnociavracímsepořádktéztrátěskutečností,protožeteďvícnežjindysimyslím,žezákladníproblémlidskéspolečnostispočívávneschopnostivnímatskutečnostbezoptikydosavadníchideologií.Anenítojenoptika,jetoijazyk,zvrácená pojmosloví, která žijí vlastním životem a už dávno neodpovídají

skutečnosti.Prostěčtunovinyamámintenzívnípocit, jakobyreferovalyojinéplanetěaneoté,nakteréžijeme.Ojinýchlidech,kteréjsemnikdynepotkal,ahlavněo jinýchproblémech, než jsou ty skutečné.S tímtopocitem semidosttěžkožije,aprotohoradšinechám.Protože, abych se vrátil k samému začátku, nad problémem tvorby domova

stojímevšichni s prázdnýma rukama.Nestvoří ho ani alimenty, ani výchovakrodičovství,jaksepraktikujevmanželskýchporadnách.Obecněplatnýsociálnírecept asi vůbec neexistuje, snad jen v rámci celé přeměny smyslu všechexistujícíchsociálníchprojektů.Moderníspolečnostvšakdospělatakdaleko,žese svobodně hedonizmu moderního konzumu nikdo nevzdá a uměřenost vevolbáchnebudezvolena.Atakjejedinánadějevonomočekávánízchudnutí.Svelikouradostísleduji, jakúspěšněpokračujevcelémsvětě.Jenžemyjsmenato měli ještě čas, dokonce jsme nebyli ani bohatí, nestihli jsme to a už tonestihneme.Myslím nás jako národ.A proto asi budou lidi zuřit nejvíce. Aleterapietobude.Venku, za tím zamřížovaným oknem, je nádherně. Jiskří tam čerstvě

napadnutýprašanamrázasištípedonosu.Přálbychsi,mojemilá,abystebyliněkdevenku,představujisivásvJureanebonaBezovci.Četljsemvnovinách,žejetam60cmsněhu,vícenežvTatrách.Možnájetotakytajednaneděle,nakteroudoufalPeťa,žebudemocivyrazitnaMartinky.Mělurčitěvelikouradostzmarkéru,který jsimukoupilak ježíšku.Hory jsouzalitysluncemavšechnosvití bělostí.Možná je s vámi iCicuška aMilan ji učí lyžovat a je pozorný alaskavý.Možná jsousvámi i jiníaBibinaběháposvahu.Vlastně, jak tosnídopadlo? Porodila už? Už dvakrát jsem se chtěl zeptat, co vlastně děláte sTomášem,kdyžjedetesemdoPrahy?Jesámdoma?Chudák,jistěměprotomocvláscenemá.Bylobykrásně,kdybytobylovšechnotak,jaksipředstavuju.Alecomůžuvědět.Nic!Třebajevšechnoúplnějinak.Žijutusezpožděnímavím,že jezbytečněpokoušetseonějakousynchronizaci.Žijuprostěvevzdálenostidvaceti až třiceti světelných dnů, to znamená už vlastně na okraji slunečníhosystému.Nikdynebudumocisledovat,coseděje,alejento,cosedělo,zatímcosedějeužněcoúplnějiného.Tovyjstenatomomnoholépe.Protožezdesenedějenicanebosevšechno

jenustavičněopakuje.Kdyžsinaměvzpomenetedopoledne,můžetesibýtjisti,žečtuknihu,noviny,neboseučímfrancouzskáslovíčka.Kdyžnaměpomyslítev tuto dobu odpoledne, pak víte, že vám píšu, potom cvičím, a po sedmé simůžete být jisti, že ležím v posteli a nechávám se unášet jednou tam, jednoujinam. Ale vždycky jste u toho. Jaké by to asi bylo, přijít příjemně unaveníněkdezvenku?Takobtížněukládatvšechnytyvěci,boty,oteplovačky,rukavice,ponožky,lyže!Alezasejakblahodárnéjeumýtseauvařitsičaj.EarlGrey,nebo

jaksetojmenovalo.Nebuďpřeceotrávená,Muki,žesevšudesušíhadry!Posaďseadívejsenamě,dlouhojsmeseneviděli,jakvtomsnu.Natáhnurukupřesstůl a zkusím, jestli se ti už zahřály ruce. Milanku, pusť něco z magneťáku,dneskasevykašlunavšechnytyzprávy.JestlijetuMartataky,taksepostavtekoknu a objímejte se. Tam na té straně pomalu zapadá zimní studené slunce.VzpomeňmesinaPeťu,kterýsemožnávracídokasáren,spokojen,jaksikrásnězalyžoval.Amožnámá taky nějakou holku s sebou.Takžemámekaždý svouholku.Do večera se už určitě nic nestane, nevypukne válka ani nás nepřijdouzatknout.Budou plynout hodiny štěstí, která dává o sobě vědět. Já za chvilkuudělámněcoksnědku.Vezmubílávajíčkaahodímjedovařícívody.Cojetovařící voda? Ukrojím nožem chléb. Co je to nůž? A co je to všechno zaskutečnost? Skutečnost mé hlavy. A tato skutečnost mě tak dojímá, že užnevidímnapapír.Atakjinechámodejít,jetonaměpřílišmoc.Bolímězubyvsrdci,jakříkávalMaximGorkij.

11.1.1982

Ajeužzasvšedníden.Potřechtýdnechjsemdostalčistoukošili.Nečistou,vypranou, vykoupal jsem se a cítím semnohem lépe. Po takovém koupání secelýdenskoronehýbu,abychsedostalstímpocitemčistotydopostele.Přestalamě na chvilku svědit hlava, celý jsem se namazal krémem, aby ze mneneopadávalakůže.Připadámsi téměřcivilizovaně.Bylymizapůjčenynůžkyaostříhaljsemsinechty.Škoda,žetěnemohupožádatostřiháníchloupkůvnose,které„pronikavězlačnělo“.Čichámksoběazdásemi,ževonímpovzácnýchmýdlech.Vzpomínám, že jsem měl dost pohrdavý vztah k jistým civilizačním

vymoženostem.KlidnějsemsespokojovalsestudenouvodouanejlepšípocityjsemmívalvleseuohnějakpračlověkJaneček.Zaosmměsícůsevemnětatooblibaprimitivníhoživotazlomila.Pořádčastějisepřistihujupřitouháchporyzecivilizačníchvymoženostech.Bránímse tomu,protože toneodpovídá filozofii,kterou vyznávám, a také tušená představa budoucnosti nás nabádá k tomu,abychom se učili zříkat se přehnanéhopohodlí a „chemizace“ hygieny.Ale seprostě nemohu ubránit tomu, abych nesnil o vaně plné teplé vody a o čisté avonícíkošilisevšemiknoflíky.Nemohunevzpomínatnavůniprádlapřižehleníanavůnikapesníku,kdyžchcečlověkdoněhosmrknout.Ze strachu před svrabem a filckami se přímomaniakálně drhnu ve studené

vodě,kterámiuvedenohydostavuneohebnosti,adoslovasemazlímsmýdlem,kterémipředstavujevýkřikmodernícivilizace.Přesto,žesenemámkdeumazat,

pořádzesebesmývámjakousiiracionálníšpínu.Možnájetozačáteklavománie,kterou,jaksipamatuju,trpělVilda.Alenatoseneumírá.Vypadátotak,žejsemužasidefinitivnězotročenýmodernícivilizacíaženašipotomcisitěžkobudouzvykatnaživotvenergetickéchudobě.Jájsemschopenužitakovézpozdilosti,žesezabývámmyšlenkaminasvébíléfrotéspodkyapředstavujusi,jakétoje,když se tahají na nohy. Máme přece takový ten obyčejný servis z bíléhokvítečkovaného porcelánu. No jo, máme. A mě, představ si, napadne hloupámyšlenka, jaké to je, když se takový šálek přiloží k ústům. Hlavně ta bělostporcelánunaměpůsobívevzpomínceúplněmagicky.Asitakjakobělosttalířůapodobnébělosti.Vidíš,atojsemsivždyckypředstavoval,žebychbylschopendocela spokojeně žít jako bača na salaši a pít věčně žinčici z vyřezávanéhočrpáku.Tohlevšechnojeproměsamotnéhopřekvapením,žejsemtakzkaženaschopenvšímtímsezabývat.Jetosemnouasitak,jakostímchlapíkemvjednépovídceJackaLondona,kterýhladovělvpolárnípustinětak,žepotominalodi,která ho zachránila, schovával do pytle staré chlebové kůrky, abyměl jistotu.Mněby semohlo stát, žebychnanějaké takové lodi, kterábymězachránila,schovával do pytle mýdla, kolínske vodičky, příbory a talíře, koupací vanu ačisté spodky, spreje a všechny ty saponáty, to svinstvo, co ve svém důsledkujenomšpiníaohrožuježivotníprostředí.Takžetaktojsmedopadli.Skončím dnes dříve, abych si nechal pár stránek pro případ, že bych zítra

dostalnějakýdopisodvás.

12.1.1982

Takužasiodvásnicnepřijdeajádokončímdopisjentak,beznovýchzpráv.Pokudmivtomnezabránízamrzléruce.Vypadlproudnebocoacelýdensetunetopí.Venkujemožnádvacetpodnulouatadyjenomoněcomíň.ČtusiprávěvkrvákuA.DumaseRytířdeMaisonRouge,jakvdovaCapetovástrašnětrpělave vězení, protože za dřevenou ohradou jeden ze strážců stále kouřil dýmku.Nemohla chuděra celou noc kvůli tomu smradu spát. Přece jenom byla taaristokratkapřílišzhýčkaná.Alemusímejítoodpustit,protožepřišlaohlavu.Atímbylazavšímudělánakonečnáanejvětšítečka,takžejínemohuvyčítat,žejívadilsmradzdýmky.Měla,chuděra,jinéstarosti.Takpřecejenom!Dostaljsemtřidopisy.DvasamostatnéodMilanaajedenod

Jozefa. Milanku, můj boyi, ty zásadně nepíšeš do dopisu datum. Dělá mi toobtíževmékartotéce.Aledomysleljsemsi,žeprvnídopisjezkoncelistopaduadruhýzezačátkuprosince,poMirovýchnarozeninách.V tomprvnímdopisejsi jezdil ještěnakole a tomipřišlohroznědávno.Oblažujemě,kdyžmi tak

popíšešcestuzatrolejbusemsMartou.TohnedvidímvšechnykřižovatkyatakyzamávámuŠtefanky.Každázmínkaonějakémmístopisuměstrašněvzrušuje.Skolegou, který je tu teď semnou,máme společný rodný kraj a celé hodiny sivečervykládámeotom,jaksejedetamatamakteréspolečnéulicejsmekdysiznali. Oj, oj, Milanku, oba dopisy jsou smutné, smutné spíše podtextem aatmosférounežskutečnostmi.Alecopakmohoubýtjiné?Světjeskutečněblbý.Jak rád bych vás všechny rozveselil!Ale přesto...Neni,Milanku, k zahození,kdyžsedíšsMartouvZořeakdyžtěnajmeninypobozkápatnáctholek.Anityběhy na Železnou nejsou k zahození. Hú, prožíval jsem s tebou to utrpení zúnavy,musítobýtprímapadnout,kdyžjetotakovýpád,pozápasevůleatěla.Jste oba fanatikové, ale já už vás dokonale chápu, už jsem vám o tom psal.Snažím seo totéž, jenževnaprosto jinýchpodmínkách.Taky si jenpotřebujupotvrditnachvilkupřevahuduchanadtělem.Setrvávámnadtvýmiúvahamiajedobře,žemipíšeš,kolikjehodin.Ty si hnedmohumyslet, že tam sedím s tebouv tompokoji, vím, že už je

jedenáctahloupýkocourTomášužspívkoupelněamaminka,kteráměčekala,odešlatakyspát.Aletakovévěciminepiš!Toměrozkládá,jaksimohlamysletdokonce na konkrétní vlak! To není žádný trénink, to je hra na sebemuky, tonedělejte!APeťomůj,jistějetidobře,kdyžtibráchatakkrásněpíše,jakmuchybíšpři

tomspaní.Určitětovšechnobylopřesnětak.Děkujtezatoosuduanehněvejtese,ževšeodplynulo, takužtobývá,žesemusímepostupněsmnohýmloučit.Aleocohůřejetěm,kteřínicpodobnéhonepoznali.Jájendoufám,žejstemělio Vánocích příležitost natáhnout se na ty gauče, zhasnout lampičky a mluvittěmibrumlavýmihlasy,kteréjsmevždysmaminkouslyšelidoléhatažknámakterévytvářelyněconekonečněblízkeho,cosetakynevrátí,aledíkybohu,žetobylo.Vidíš, představoval jsem si, že jste mi nechali na těch narozeninách jeden

netknutýpohár.Teďvím,žetobylanapoleonka,acítímjejívůni.Buduještěčísttvojedopisymnohokrát.Povzbudímtěpřiběhuaznovubudu

polemizovat s tvým přesvědčením, že člověk musí běhat stále rychleji. Alehlavněsibuduříkat:hle, tyhlemyšlenky, taslova,kterávytvářejízvláštnísvětduše, to jemůj syn.Adruhýsyn jenadalšímkonci tohoto spojení.Možná seprávěhoní snějakýmvojenskýmvýkazem,alepaksenajednouzastavíapředjehoočimabudestejnýsvětmyšlenek,stejnýstesknadzlemastejnépochopeníživota.Byltokrásnynápadstímtrojpsaním.Tydopisynekřižujírepublikubezpřekážek,alepřecejenkřižujíprostorsnůamyšlenek,kterýjenámvyhrazen.Azase díky aspoň za to. Doufám, že víte, vy dva, že jste kromě maminky tonejvětší, comám, že na vás je z velké části zakotvena váhamého života. Při

trošcepředstavivostitonenítěžképochopit.Teďsezasebudutěšit,žepříštěuždostanudopisynapsanépovašínávštěvě,

žesedovím,žebylPeťadomaaževámbylomocdobře.Muki,mělajsiurčitěveliký svátek, když byli oba zase s tebou. Věřím, že mi o tom napíšete tak,abychseztohomohldodatečnětěšit.JozefminapsaldojemnýavroucnýdopisjakobykVánocům.Jemocmilý,že

namětakvzpomíná,ajámupřejuisjehoTomáškemhodněštěstí.AděkujivámzatencitátzPasternaka,jsoutomocmoudráslovaajenjávím,jakpravdivá.A už se s vámi budu muset rozloučit. Ta chvilka s vámi mě přece jenom

trochuzahřála.Užsemianinezamlžujíbrýle. Jen tyoči semizamlžily,kdyžjsemsipřečetl,žemaminkabylauoknaačekalananějakývlakzPrahy.Abože!Všechnyvásjakovždyobjímám.Pozdravujtevšechnyokolo.Babičko,Marto,

Karle,ZuzankoaJani,mějtesemochezkyvtomtoroce.Takještědobrývečer,stmívásemiinapapír.

VášMilan

MiláMiluškoamiláMartuško!

27

15.1.1982

Pěkněsetooslovenírýmuje,všechnojevněmmiléajsoutosamáem.Píšuvám,děvčata,proto,žebyvámto třebaudělaloradost,a trochu takyproto,žemoje dopisy domů jsou pořád nejistým podnikem. A tak mířím na „Červenýkríž“,odkudjevidětnaměstoakdenajařekvetoustromyatedtamležísníh.Kdybych šelpřímoke škole apotompoBúdkovejnaSlavín, za chvilkubychviděl k nám do okna, zahlédl bych třeba Evu, jak vytřepává prachovku. NabalkóněseurčitěsušíMilanovyteplákyponějakémdivokémběhunaŽeleznej.Kvámvedouschodysčervenobílýmzábradlíčkem.Vlastnějsemtamuždlouhonebyl.A tebe,Martuška,píšempodruhýkrátvživote.Prvýkrátsomtinapísal,keďsomorganizovalMilanovupsychickúzáchranu9.Avidíš,čoz tohovzišlo.Vždysomskôrpopieralvplyvpísanéhoslovanaľudskéosudy.Atutomáš!Ktoby to bol povedal? Lenže aby som pravdu povedal, poslúchol som vnútornévnuknutie,hlaskumnehovorilzhĺbokvesmíru,kdesúnaprogramovanéľudskéosudy,ajasomhoibaposlúchol.TakžeTyajMilanmôžetevychádzaťztoho,žezasiahol osud. Aj tak nám tento osud dosť poprehadzoval život. Je tu ešte ajkúsokracionálnehovysvetlenia:jetohlúpe,žetotakvravím,alejanaozajmámpocit,žepopolhodinekomunikácieviem,kto jekto,myslímtýmcenu-nievkorunách. Je to proste taká zázračná vlastnosť. Tá cena je, samozrejme,súkromná,platí ibavmojommenovomsystéme.TenstarýzápisvMilanovomdenníku nehral velkú rolu. Tak vidíš, a takto ambivalentne sa správajú všetkyvecinasvete.Vermevšakradšejvonenkozmickýhlasnežvkalkulovanúintriguotca,ktorýbychcelpresynavšetkonajlepšie.Nech bolo ako bolo a bude ako bude,moje písané slovomalo jednoznačne

pozitívnevýsledky.Tosompochopil,keďsomčítal,akosisiniekdepripotoku

podChabencommazalaokoloústdžemaMilansanatebadíval.Človek z toho cíti isté uspokojenie, lebo, ako vidno, sú iné dôsledkymnou

písanéhoslovaskôrkatastrofálne.Jasomnapríkladkvôli takýmtoslovámviacakoosemmesiacovneboldomaatonehovorímotom,čosanaplakalaEva.Jetočudné,žesomsosvojoudobromyseľnosťoumaltakýneúspech.Alespomínamsi predsa ešte na jeden úspech. Raz som sústavne písal riaditeľovi bytovéhopodnikuaporokunámnaozajprišlivymeniťprehnitúkuchynskúlinkuzanovú.Túpredsapoznáš, súvnejbiele taniere,hrnčeky,eštedvaposlednépohárenakávuakoreničkysrôznymkorením.Užsomzabudol,akékorenievšetkomáme.Anemôžemsiužanizabohaspomenúť,kamsmedávalichlieb.Tujeibajednaskrinka,atúsibudempamätaťisteaždosmrti.Novidíte,užjsemnačtvrtéstránceaještějsemvámoběma,MiluškoaMarti,

nestihl říct, jak velice mě potěšily vaše dopisy. Není jistě třeba mocpředstavivosti k tomu, aby člověk pochopil, jaké je to orgiastické rozechvění,kdyžseotevřeokénkonacelea jádostanupapír se řádkyslovz jinéhosvěta,nežjetenzdejší.Jápakjenomčtu,covtěchdopisechje,ito,cotamnení.Atakjsemčetlsamozřejměivašedopisy.Mockrát jsem se,Miluško, díval třeba na ten obrázek jezevčíka nametry a

říkám si, jak skvěle bych si rozuměl s tou osmiletou Andulkou Královou zPrahy,cohonamalovala.Ocovícnežs těmidospělýmilidmi,skterýmijsemměl v posledně době nějaké úřední jednání. Velká škoda, ze nejsou na světějenomděti.Alepotombychomtuanimynebylianeměliturozkošzeživota.Přirozeně jsem,Miluško, prostudoval pozorně návod, jak zápasit s duševní

krizí. Dokonce semi zdálo, že ač nevzdělaný v psychologii, postupoval jsemskoro identicky. Když však je řeč o tom bodu ... intenzity, jak se ztrácí dominulosti,musímpoznamenat,žesetakdocelaneztrácí.Lidtvrdí,žesičlověkzvykneinašibenici.Ale,chválabohu,sinezvyknenaodloučeníod těch,kterémá rád. Tento bod se prostě nevzdaluje. Pořád tu trčí a boli v srdci jakopermanentní infarkt. S tím se asi nedá nic dělat a já jsem úmyslně řeklchválabohu,protožetotonevzdalovánísejekonečněznakemlidstvíamělbynaněm stát svět. I když já vím, že, bohužel, nestojí! Hlavně že my o tu boleststojíme. Kdybychom v této bolesti podlehli korodujícím účinkům času, začbychompak stáli?Ale jinak to platí. Intenzita jinýchbolestných zážitku je potom dlouhém vzdalování téměř nulová. Souhlasím také s tím, že co se stalo,nemůžeseodestát.Neměljsemnikdysklonkpláčinadrozbitýmtalířem.Moježena se na mě proto často hněvala. Tento velký talíř se navíc rozbil vlivemosudových sil, na které stejně nemámevliv, takže, jak říkajíRusové: „Pozdnobycha dogaňať.“10 Velmi moudrá je rada čelit vzniklé situaci činností a prací.Jsemhrdýnato,žejsemnatomtomalémprostoruvymysleltolikčinností,žemi

naněněkdyaninezbýváčas.Jsoutoněkdyčinnostiabsurdní,aletadysetotaknebere. Nevím, jestli vám to něco říká, ale naučil jsem se nazpaměť čtyřicetšpanělskýchhersvětovýchvelmistrů.LehnusitřebadoposteleamůžusipřehrátTalovušpanělkusPortischem.Každýbysezloupotázal,kdobyprotimězvolilšpanělskouobranu.

16.1.1982

Vypracoval jsem také speciální vězeňskémetody pro učení se jazykům.Užjsem o nich jednou psal. Je to napříkladmetoda prostéhomemorování celýchtextů jednotlivých lekcí.Bylobyovšempro tenúčel lepší, kdyby se učebnicepsalyveverších.Tímtozpůsobemjsemzvládlprvnídílfrancouzštiny.Obávámseovšem, že je tometoda jednostranná.Dovedunapř. plynněvykládat o tom,jakpanMartinpřišelnavštívitMmeDubois,jakjíkoupilkrásnýbouquetajakýona z toho měla grand plaisir a jak se pak dívali na environment. Jenžepochybujú, že bych se byl schopen vyjadřovat stejně plynně o tom, co bychprávěpotřeboval.Srozkošíjsemsedaldoitalštiny.Stejnoumetodou,navícjetounalinguafačile,zvlášťprostaréholatiníka,kdyžzjistí,žeessejeessere,sum-sonoasumus-siamoatd.Teba by iste zaujímalo, Martuška, že mi pôsobí potešenie taká amatérska

porovnávacia filológia.Odhaľuje sami v novom svetle jasná logika gramatík.Trápimanapríkladotázka,prečovovšetkýchjazykochsúnepravidelnéjednyatie isté slovesá. Je to dané ich frekvenciou v použití? To by veľmi logickénebolo.Prečokomplikovaťto,čosanajčastejšiepoužíva?Alebojetuhistorickápríčina?Určitetoniektopreskúmal.Napíšmiotomvoľačo.Zjistil jsem, Miluško, že činnost je možné zorganizovat i na minimálním

prostoru,kdyžčlověkodeženemyšlenkyna jejichúčelnost.Musí se soustředitnajejíúčelnostprofylaktickou.Účelnostživotníjeminimální.Ničímztoho,cojsemsetunapř.naučil,senedajívydělatpeníze.Pozraléúvazejsemtotižodmítlučitseotvíratzámky,nacobylodostochotnýchučitelů.Užjsemnatostarý.Zabývám se tedy převážněmozkovou činností. Organizujú si sám se sebou

sympoziaakonferenceahádky.Vymýšlímpravidlalidskéhoasociálníhokonáníapodobnézbytečnosti.Vymetámvšechnazákoutípamětiaskládámdohromadynovépodobysvýchstarýchpoznáníatd.Prostě,radakčinnostijedobrárada.Mysletna jinés tímtozáchrannýmpásem jsemumělmanipulovat, ještěnež

jsemsempřišel.Vím,cotoobnáší,vždyťtobyvždyazavšechokolnostímělopatřitklidskémuvybavení.Poznaljsemdostlidskýchosudů,skterýmibychtensvůjneměnil.Utrpení je tolik, ženení skorocozávidět.A jestli jsemsiověřil

sílyazískalsebedůvěru,tonechciposuzovat.Všichniprocházímezkouškamiajejíchobtížnost jevelmi relativní. Jsou lidé,kteří spotřebujícelou fůrupoctivéstatečnosti,abysešlyvnocidosklepa.Věřtemivšak,žebychmnohemradějipracovalnaposílenísvésebedůvěryvjinémprostředí.ZkoušelbychtřebasléztnějakýštítnadTéryhochatou,včistémjasnémvzduchuaširokýmrozhledem,modrouoblohounadsebouajedinýmtrsemzelenétrávypodnohou.Maňuška mi píše, že isté veci prestali byť samozrejmosťou. Táto

samozrejmosťjenajväčšoupliagouľudskéhoživota.Zatiaľtovždyvyzerátak,žeažčlovekstratínohyprihavárii,zistí,žechôdzaniejesamozrejmosť.Niejepredsa nutné, aby človek musel do väzenia, aby pochopil, že dotyk ruky,rozhovor, v ktorom plynú slová bez zábran, a oči, ktoré na teba pozerajú sláskou, nie sú samozrejmosti. Možno by bolo potrebné vypestovať metódyakéhosiautogénnehotréninguprotisamozrejmosti.Jogazbavujesamozrejmostidýchanie,možnobysadalavypracovaťmetóda,ktorábyzbavilasamozrejmostisvet,ktorýnásobklopuje.Napríkladtienašebicykle,tojeistámetóda.Bicykelozvláštňujecestu,to,čosazdalorovné,saskladázkopcov,preliačin,stúpaniaaklesania. Takých bicyklov môže človek v živote používať veľa. A mnohé súoveľalacnejšieakotievaše.Všetkovšakfungujelepšie,keďsúnatakýtréningdvaja. K takému tréningu patrí napríklad to, o čom mi písal Milan. Ty ideštrolejbusomaMilanťavyprevádzanabicykli.Milanmánatakévecitalent,stojínapríkladvnejakomdomčekunavidieku,nasebemáibatričkoapozerá,akosana záhrade topí sneh. Niekedy si myslím, že literatúra nie je nič iné nežzbavovaniesvetasamozrejmosti.Aledásatorobiťajbezliteratúry.Ajanalfabetsamôže zbaviť tej pliagy samozrejmosti. Pole pôsobnosti je obrovské.Koľkolennarastiezaživotasamozrejmostívľudskýchvzťahoch?Pekná téma, ale nemôžem v nej pokračovať, lebo sa zmráka a ja už zase

nevidím.Budemepokračovaťzajtra.Terazmačakácvičenie.

17.1.1982

Dnessamizdá,žekebysomrozvíjalďalej tútotému,nedostalbysomsakničomuinému.Vyajtakviete,akotakálikvidáciasamozrejmostívyzerá.Azdása,žesao topokúšaviacejľudí.Ten textoprežívaní,ktorýmalMilandoma,sledujedoistejmierypodobnúmyšlienku.Omyšlienkuanitaknejde,ideskôrovypracovanie techniky nesamozrejmého života. Ľudia sa o to doteraz usilujúdosť zmätene.Všetko, čo vymyslia, zahrnú opäť do samozrejmostí.Urobili tonapríkladbeštiálnymspôsobomstelevíziouavôbecsľudovouzábavou.Tusompoznal dosť ľudí, ktorí sa psychicky totálne deformovali pod samozrejmosťou

diskohudby,diskotancaalacnéhopiva.Východiskomzosvetasamozrejmostijedroga.Unás dynil, algena, jastyl a všetkomožné.Chorévýchodiská zadesaťkorún. Celá tá pliaga samozrejmosti leží na človeku a tiahne ho k zemi akobruchoslona.Sporadicky tomuunikajúsympatickíblázni,ktorýchvídaťbehaťpo lese, sedieťna rybách, hraťna flaute, vyrezávaťbábkovédivadlo, sedieťvbase,rozprávaťsaskocúrom,hĺbaťoposmrtnomživote,jazdiťpoBratislavenabicykli, nenávidieť Čedok atd. Taká technika je potrebná, prirodzene, iba preľudí, ktorí tonemajúvšetko zadarmoabez zásluh ako ja. Jaby somsi ľahkopripravil psychosomatické orgie iba tým, že by som si ľahol do vane s teplouvodou. Všetko sa, pravda, komplikuje tým, že nie každému je dané, abynesamozrejmosťsvojhoživotaajvýraznereflektoval.Natakýchľuďoch,akojenapr.tenujo,čoťakedysinosilakodeckonarukách,môžešdrevorúbaťaanitos nimi nepohne.Miluška bymohla iste z odborného hľadiska potvrdiť, že súľudia,ktoríbudúmaťmedzisebouanesamozrejmosťouživotaspustenúoponunadosmrti.Vidíš,acelú túto tiráduvyvolala jednavetaz tvojho listu.Vomnevyvolala

dojatie a radosť. Vieš veľmi dobre, čo mi treba, keďmi píšeš o tom, ako sapozerášnapohybovýtalentEvyoknomdotelocvične.Achbože,tiežbysomsizatancovalnejakýhitodBoneyM.Trebársajuzáchodanabetonárkeakovlani.Bolbysomistedobrý,lebonevláčimnasebetoľkomäsaazbytočnéhotuku.Rovnakodobremije,keďmipíšeš,akýjePeťopekný.Dúfam,žeMilantieto

riadkynevidel,moholbyžiarliť.Písalmi,žeužrazchcelniekohozožiarlivoslizabiť.Tu,vRuzyni,jedosťľudí,ktorísaotopokúsili.Jetrebamaťsaprednímnapozore.Musíšzrejmezabrániťtomu,abyťaniektoobdivoval.Spomínamsi,akosmebolirazspolunaZlatýchpieskoch.Ajasomzrazuvidel,žesiceláakásismotanová.Malsomchuťvziaťťanarukyapomalyťaodniesťdovody.Milanboleštenavojne,alezlenamňazazeralatvojamama.Vkaždomprípadebytobola pekná nesamozrejmosť. Kuda, kuda, kuda vy udalilis... spieva ruskýmtenoromLenskijvOneginovi,akokebysomhopočul.Vždy, keď semMilanpríde na tú fantazmagorickúpolhodinu, sa hopýtam,

akotomástebou.Vraví,žedobre,atosahneďpoteším.Alecelkovotospoluveľmi dobré nemáte. Usiloval som sa predstaviť si ťa v tých Milanovýchštyridsiatichôsmych hodinách. Radšej o tom nevravme. Bohvie, či netúžiš poväčšompokojipre lásku.Ajbyste si tozaslúžili.Nadruhej stranemáte taktodosťnesamozrejmostí.Nemáštosnímľahkéanebudeštosnímmaťľahké.Alemaťtoľahké,tojevýhľadnanudu.Musímsadržať,abysomtinezačalpísaťotom,akýjeskvelý.Jehoskvelosťjevšakviditeľnátrochuzprílišvšeobecnéhohľadiska a možno nie je taký skvelý v konkrétnom dennom živote, leboneuznáva samozrejmosti všedného dňa, uvažuje napríklad o tom, či je

samozrejméodkladaťvecinamiesta,kampatria,alebojetoibakonvencia.Aječasto smutný, lebo už vie, že svet je smutný. Ale to všetko je vyváženénedefinovateľnou skvelosťou a dosť výnimočnou percepciou mozgovej kôry.Istéje,žesaasinikdynedopustínejakejpodlosti.Uždosť, tyhopredsamusíšpoznať.

18.1.1982

PíšemoMilanoviazabúdam,žebudešmaťvtýchtodňochjubileum.Tovieš,že by som rád s tebou tvoje narodeniny oslávil. Dúfam, že budem maťpríležitosťprinejakýchďalších.Vkaždomprípadebysomsnáďmoholbyťnatvojejpromóciiatešiťsaztoho,akosi„bezkonkurencie“.Zaaspoňveľa-veľašťastiaaplnonesamozrejmostíživota.Strašnerádbysomvedel,akosatipáčina škole, ale čo už zmôžem.Na jazykovke vraj ste najlepšia dvojica.Ale ichmetódysúnamojekrátke.ObědvěMilušky-Martuškymipíšeteokin,divadleaoknihách.Z novin se dovídám, že kina a divadla skutečně hrajou. Přesto už nejsem

schopen představit si sám sebe při zážitku tohoto druhu. Zdá se mi, že bychscepenělužpřisamotnéúvodníhudbě.Dodivadlabychaninemohl jít,možnáby mi stačilo, kdybych se do divadla mohl obléct. Jedině s knihami se tusetkávám,alevětšinoujsoutoodpadkyzantikvariátu.Asitakjednouzaměsícsemidostanedorukyslušnákniha.Čístšpatnéknihyvevězeníjevětšítrest,nežčístjenasvobodě.Vždyckyříkámautorovi:vidíš,jakoušancijsipromarnil,jakjsemtěmohlhoroucněmilovat,blahořečittiastátsetvýmpřítelemdosmrtiatytakto!Aletakúplnězlétozasenení.Vždyckysenajdepárstránekvknize,kterámě potěší. Teď jsem tuměl cestopisné črtyVítězslavaHálka z šedesátých letminuléhostoletí.AjetamjednačrtazPieninztiesňavaČervenéhokláštora.Čtusi to starodávné vyprávění o divoké řece a najednounic nevnímáma jdu sámokoloDunajce a vedle kráčíEva a kluci se honí okolo, kolik jim je? Patnáct,čtrnáct.Avšudeokolotovonílesemačistouvodou.SámsipokračujuvčrtěajduaždopolskéŠčavniceapořádvidímokolotenjaspřírody.To jsouale spíš takovémimoliterámí souvislosti, kterémivknížkáchdělají

dobře.UtéhožHálkasičtuotom,jakýživotmělivěznivČernéHoře.„Vězenísamo o sobě jest ostatně nejpohodlnější věc na světě, a já bych přál našimredaktorům, aby vězení jejich byla černohorská. Za dne totiž jest vězeníotevřenonaprostoavězeňsemůžeprocházelipředvězenímcelýden.Tolikonanocsezavře."Akdyžsiněco takovéhopřečtu,dumámpako tom, jak se světzhoršuje.Staréknížkyvemněvůbecvyvolávajípochybnostiopokroku.Vtomto

ohledujsemvšakužbylnahlodándříve.I tak byste si mohli hrát sMilanem takovou hru a schovávat mi knížky, o

kterýchsimyslíte,žebychjerádčetl,kdybychsemohlvrátit.Jenžeužteďvím,žetoužnikdynestihnu.Stanusezastaralým.Předpokládámsice,žeseněcodějeivkultuře,žesilidivyprávějíonějakénovéknížce,ofilmuneboodivadle.Aleje to všechno tak daleko, je to pouhá představa, teoretický předpoklad. Vnovinách jsem četl, že vyšel nějaký novýAsimov (povídky) a takyMerleovaknížkaovzpouřestudentůvBanterre.Kdyžsetobudedát,zachovejtejepromě.Ja se zatím budu muset spokojil s Minekavou, což je příběh dívky z dobykamenné.Rádbychsevásvšechsamozřejmězeptalnapodrobnostivašehoživota.Ale

jak?Jak jstesezabydleli,obaČechovi?Acoděcka?Lituju,že jsemjenestihlpoznat. Ani nevíte, jak ve vězení chybí děti. Divím se, že o tom ještě nikdonepsal.Oabsurdnosti světa,vekterémnejsouděti. Je toúděsnánepřirozenost.Nikdy předtím jsem si to neuvědomoval. Dokonce se mi zdálo, že mi dětinemohou chybět. A teďmám pocit, že kdybych vyšel ven, tak se zastavím sprvním pětiletým klukem a budu se ho vyptávat, co bylo nového ve školce.Stávásemi,žepřímobytostněcítím,jakměobjímáDadaKusých,bozkávaměaříká: Dobrú noc, ujoMilan. A cítím, jak voni mýdlem po koupání, a sám sekoupuvblízkostidětskédušičky.Škodao tommluvit,protože tobolíusrdce.Doufám,ževašeděti,Miluško,mocnevyrostou,nežjebudumocipoznat.Zdáse mi, že bych pro zbytek života přijal docela rád místo učitelky v mateřskéškolce.Aleasibymězkádrovýchdůvodůnepřijali.Nu, už jste se asi stihli pobratislavštit. Ale možná vám chybí dobří a milí

sousedé.Vlastněaninevím,jakétoteďvšudeje.Mojepředstavivostměpomaluzrazuje.Možno robím chybu, ale vyplýva to zo situácie, že si všetko vonku

predstavujemidylicky.Vnímamsvetvonkuakoradostnéanadšenéchodenieposvete.Viem,žetotaknieje.Možnominiektorazpovie,echčo,tebebolohejvtejbase,vieš,čosme tuzažívali!Týchstarostí,zháňať toaono,avpráci!Tohryzovisko,tieintrigy.Vlastnesomsastýmužstretol,mojibývalíkolegoviamivždy vraveli, tebe je dobre ako robotníkovi, odrobíš si svojich osem hodín akaždýtimôžebyťukradnutý.Ajasomsavždytváril,žejetonaozajtak.Akebysami toniekedystaloaj s toubasou, tiežsabudemtváriťspokojneavravieť,naozaj,jetotak,malistestrašnýživot,zlatábasa.Asitopreháňam,alesúistéskúsenosti,ktorésúneprenosné.Aletýmvšetkýmjelepšiesanezaoberať.Ináč ti, Martuška, samozrejme, závidím kopu vecí. Napríklad tú cestu za

PeťomdoMartina.AlebožesaučíšsEvouraztýždenneanglicky.Ajjabysomsaučil.Alebožeprídešknámnaobed.Naktorejstoličkesedávaš?Vidíšpritom

vonzokna?SvietinadPeťovouposteľoutálampička?Evamipísala,žesimiláakoslniečko.Ztohovšetkéhomámradosť,žeužanicezokuliarenevidím.Jetourčite egoistické, keďvámvšetkýmvnucujemplno radosti a šťastia len preto,abysombolajjaradostnýašťastný.Apritomviem,žemátevšetcisvätéprávobyťajnešťastníaotrávení.Viem,žejetosebecké,kedtožiadamodEvy.AniodMilana by som to nemal žiadať. Má dosť dôvodov byť neveselý. Aj jehoposlednélistybolismutné.Trochamupripomínaj,žemákrásneastrašnemúdredievča a že je to dôvod, aby každú chvíľu vyskočil do výšky. Ale aj tak siuvedomujem,ženemôžetebyťšťastnístáleibapremojedobro.Môžetežiťibaten svoj autentický život, v ktorom je človeku dobre alebo zle nezávisle odžetania niekoho tretieho. A nechcem vás ani prehovárať na to, aby ste ma ovšetkominformovaliibacezružovýfilter.Niesomtupredsapreto,žesomdávalprednosťlži.V takýchto listoch ani nemá cenu písať o tom, čo som dostal za listy.

Naposledy od Evy a Peťa (3) zo 14. 12. Všetko sa tomíňa.Milan by ti malniekedyukázať,akémilélistypíšePeťo.Jetouždospelýmúdryčlovek,ktorývšetkookolo sebapozoruje s istoublahosklonnosťoua láskavýmpochopením.Lenstálenatejvojnesmrká.Malivšetkytievitamínyposlaťjemuaniemne.Jasom z nich zdravý ako repa.A nikdy som na to neveril. Tak sa omňa domastarajú, že mi to vháňa slzy do očí. Stále niečo od nichmám. Dnes som zasdostalbalík.Ajsazatoniekedyhanbím,namiestotoho,abysomsastaraloEvu,ona behá a stará sa o mňa. Amusí ich tá starostlivosť stáť aj peniaze. A vypotommusítevečeraťpobufetoch,akomipíšeMilan.Urobtesidomavajíčkanacibuľke.Musí tobyťohromné.Najmäkeď sik tomudáte rožok.Rádby somvámnavaril,kebysommohol.Spomínam, Martuška, ako sme boli vlani na moje narodeniny spolu u

Šechnára.Všetko si pamätám.Aonedlho sa rok s rokomzíde.Aaždostanetetento list, budem mať opäť narodeniny. Už som tu zažil narodeniny svojichkolegov spoluväzňov. Vstali z postele a povedali: to je sranda, ja mám dnesnarodeniny.Nestanesaničiné,nežabysomtourobilprávetak.Viem,žemátesMilanomplnokamarátovatysinavyšepoznalakopunových

ľudívškole.Tak ichodomňavšetkýchpozdravujte.Najmämischovajte tohokamaráta,čožijevchalupeniekdepodVeprom.Možnobymaksebenapárdnípozval,abysomvidelnejakýobzor.Moholbysommunarúbaťdrevonazimu,akbudemvládať.AnakoniecpovedzajsMiluškouunásdoma,žesomvkaždýdeňavkaždej

hodinedňasnimi.Žeužsomprebraldopodrobnavšetkyrokyživotaazačínamznovuodzačiatku.NaMilanadávajpozor.Kebyťanechcelposlúchať, takhopopros,nechťaposlúchne!Hociaj ty,aj javieme,žeťaneposlúchne,keďmu

niečobudecelkomjasné.AžprídešniekedyknámnaPražskú,zastavsadolenatejšpinavejchodbea

predstavsi,akobymibolonatvojommieste.Ažpotomvstúpdovýťahuaešteraznamňapomysli,nežsaprstomdotknešzvončeka.Pozdravujmamičku,nechnamňaspomínavdobrom.Vtedy,keďsmeboliv lesenaZáhorínahuby,ničsme nenašli. Nabudúce nájdeme hríbov plné košíky. A nech si nemyslí, že jažijemzosamýchhistorickýchprávd.Viem,žesúajpravdyľudskéhoživotaažeichváhaniejeoničmenšia.A mama zasa nech pozdravuje odo mňa kamarátku Otku a všetky ostatnékamarátky.Vosvojichdumkáchnevynechávamnikoho.Každýtuužumňabol,všetciľudia,ktorýchsompoznal.Môžešsmelopovedaťkaždému,kohostretneš:poznal si istéhoMilana Š.? Ak áno, tak ťa pozdravuje, spomínal nedávno nateba!Takvásešterazvšetkýchpozdravujemavymipozdravujtemojichdrahých.

VášMilanŠ.Qualeilpadretaleilfiglio!Precenzúru:akýotec,takýsyn.

Mojidrazí!

28

21.1.1982

Začínámopět novýdopis a hledám, čeho se zachytit. Poslední dopis odTebe,mojemilá,mámze14.12.(snímbylytřikrásnéPeťovydopisy).PředtímjsemdostalještědvaMilanovydopisystaršíhodata.Aletobylovšechnopředtím,nežjstetubyli.Utěšujuse,ženežtohledopíšudopříštíhoúterý,dostanusnadněco,co jste napsali po Vánocích, a dovím se, jak jste vstoupili do nového roku.Slavnétoasinebylo,že?JakoznámkaživotamisempředvčeremdošelbalíkodTebe,miláčku.Koukámnaadresu,když topředemnou rozbalují, a těšimsezTvéhopísma.Vím,žejsi,žesbylanapoště,balilatovšechnodokrabice,kteroutipřenechalidomavobchodě.Posnídám tedyzasekousekořechovéhozávinu,budeme mu říkat vězeňský, protože jsi takový nikdy předtím nepekla. Domabzučel tříštivý mlýnek, na čem jiném bys ty ořechy semlela? A byla neděle,venkumrzlo,Tomášspalnastoličce.Bylassamanebobylnáštulákdoma?Určitětloustnu,kdyždostávámtolikdobrot.Bude touždevětměsíců, co jsemodváspryč. JakbyasibylPeťa šťastný,

kdyžbytomělužzadevadesát.Jenžejápořádnevím,zakoliktomám.Přiznámse bez mučení, že někdy na počátku bylo naprosto mimo mou představivosttakovéobdobísamotyaodloučení.Lidskápřirozenost se takovépředstavivostibrání.Alejeasivlidsképřirozenosti,žesestímnakonecmusívyrovnat.Určitětotakbyloistebou,mojemilá.Určitěbylychvíle,kdyseTizdálo,žedalšídensamoty už nevydržíš. A tak je to s člověkem vždy. V mládí si nedovedemepředstavitstáříanajednoujetu.Nedovedemesipředstavitneštěstíanajednoujetu, jedno,druhé, třetí avšechny jepřežijeme.Přežijemedokonce i své štěstí anetrpělivěčekámenadalší.Pořádvlastněnaněcočekáme,pořádčekáme,abyseněcopřehnalo,apaksepřeženeiživot.Anikdyseasinenaučímedržetsetoho,

coprávě je, amít s tím trpělivost.Pokoušímseo to i tady, ale je tonesmírnětěžké.Opírámseocelousvouzkušenostaříkámsi,ževšechnosedápřežít.Vetřicetijsemsineumělpředstavit,žebymimělobýtpadesát,abylomiapřežiljsemto.Jediné,conejsmeschopnipřežít,jenaševlastnísmrt.Protožeasinenípravdou,ženěkdemezihvězdaminajdounašedušenějakýnovýdomov.Sámjsemčastoudiventím,ženejsemschopenmysletnatotomojevyděleníz

času ve všech těch konkrétních souvislostech, ve kterých se odehrávalo aodehrává.To znamenáo rozměrechprávních, politických ahistorických.Vím,žetotuvšechnoje,umímsidostpřesněpředstavit,jaktytookolnostipracují,žejsemdonichzamontován,že tovšechnomádokonce i jistousveřepou logiku.Přesto všakmám pořád pocit, jako by se dělo to všechnomimomě.Až nyníjsempochopilhloubkutěchkafkovskýchpocitů,jejichnaprostoureálnost.Jetovlastně jedinámožnost, jak vnímat reálně něco, co je tak vzdáleno rozumu abytostnýmstránkámméhonitra.Jetotakéjedinámožnost,jaktopřežít.Chápu,žedostlidísedostávádostykusemnoupřesvšelijaképapíryaspisyakdovícoještě a že to všechno vnímá jako tuctovou realitu, která prostě patří k tomutosvětu. Zvenku mě možná taky někdo vnímá jako součást celkem běžnéskutečnosti.A když jsem já byl venku, také jsemvšechno dovedl pojmenovatjakosoučástskutečnosti.Jistě,kdyžseotopokouším,dovedusivšechnopěkněrozebrat a sestavit pěknou řadu příčinných souvislostí. Ale to se nutím dopohleduzvenčí.Můjvlastnípohledjepohledemdobludištěkřivýchzrcadel,dokterého jsem vešel čirou náhodou, a teď bloudím udiven, jak je všechnozměněnoodskutečnosti,nakteroujsmebylizvyklí.Dokonceimojítvářmitoabsurdnízrcadlovracívpodivnémzkreslení.Teďjejenotázka,jestlitobludištěbylozbudovánojakocvičištěprofilosofy,anebojetojedinýapravýobrazsvěta.Dříve jsemseKafkou jenombavil, nyníhoprožívám.Rozhodněbylo lepší sejímbavit.Někdy si myslím, že mou jedinou realitou byl domov a souvislá řada

všedností,vekteréjsemsepohyboval.To,cojstevšichnivytvářeliokolomne.Užitáprácenabetonárceměčastovykolejovalazpociturealityaimnohéjinéaktivity, dokterých jsem se v životě dostával,měly tento přídech.Milanuž otomjednouuvažoval,kdyžmipsal,jakúporněsesnažínajítto,coplynejenzněhosamého.Kromějinéhobudeasilidskýpříběhhledánímautenticity,protožejenvníječlověkudobře.

22.1.1982

Uplynul zase den, takový jako všechny ostatní. Nic nového, i počasí je

tvrdošijněneměnné,každýdenmlhaamráz.Nacelémčasujakobylpělšedobílýpovlak.Budunetrpělivěčekat,jestližeminěcodnespřijde.Vtomdopiseze14.prosinceměrozesmutnilo,kdyžjsimipopisovalaJiřinin

stav.JetojistěhroznéproníiproOtu.Ajestližejdeosklerotickýproces,pakasi velká naděje na radikální zlepšení ani není. Mně je z tvých zpráv o tosmutněji, protože si Jiřinu pamatuju jenom jako člověka plného energie apohybu.Životvyvolávádostsmutkusámsvýmběhem,a tak jeknevíře,žesitolikzlazpůsobujílidéještěsami.Ažpůjdešvyzkoušettynovéšaty,mocJiřinupozdravujařekni,žejidržímpalce.Možnádoktořipřecejenomnatrefínalék,kterýpomůže.ApozdravujtakyOtu.Řeknijim,žeinaněčastopomyslím.Vidíš,natulátku,znižsidáváššítšaty,siužaninepamatuju.Snadtěvnich

příštěuvidím.Jsemvždyckyšťasten,když těvidímpěknouaupravenou.Lépeřečeno,šťastnenešťasten,protožesitímvícuvědomuju,žezaokamžikzmizíšzméblízkostinacelédlouhé týdny.Tedprávě je toužcelýměsíc,co jste tuzamnou byli. Kdysi jsme počítali hodiny a dny, po které jsme od sebe bylivzdáleni.Kdyžjsempřišelohodinupozdějizpráce,vyčítavěsesnamědívala.A teď počítáme odloučení na týdny a měsíce a jeden den jako by bylbezvýznamnoukapkouvtomtomoři.Kdyžsednynelišíjedenoddruhého,majípodivnou inertní povahu. Nedotknou se tě ničím, jsou jako patníky u cesty.Kdybych si dal práci,mohl bych je spočítat, ale nechce semi. Je lepší na něnemyslet. Jinak bychom jen litovali všeho krásného, co nám mohli přinést.Někteří moji spoluvězni si vyrábějí kalendáře, s velkou pečlivostí šrafovaliprošlý čas a pozorovali magická čísla budoucnosti, jako kdyby z nich chtělivyčíst,cojimdonesou.Nikdyjsemsitímzpůsobemnehrál.Mněstačíkčasovéorientacitodatum,conajdukaždýdenvnovinách.Stejnětamskoronicjinéhonení.Vězeňské zvyklosti některých lidí jsou pozoruhodné. Většina mých

spoluvězňůpozorněstudovalanapř.inzeráty.Každouchvílivykřikliapokoušelisesemnoudiskutovatovýhodnýchnabídkáchjakýchsizaměstnání,oautech,coseprodávaly,oslibnýchvýměnáchbytůapodobnýchvzrušujícíchzáležitostech.Většinoutobylilidésvelminejistoubudoucnostíaspramalounadějínato,žeby nějakou tu výhodnou koupi mohli realizovat. Zřejmě však se podvědoměbrániliuvažovatotom,coječeká,atakhloubalinadinzeráty,jakobyužzítrachtěli nastoupit do nějakého výhodnéhomísta s bytem, nebo dohodit někomuvýhodnoukoupichaty.Nebostejněpozorněstudovaliprogramykinatelevize.Aněkdysezdálo,že

se dokonce těší z nějaké slibné televizní inscenace nebo z nového senzačníhoamerickéhofilmu.Jakobyvážněpřemýšleliotom,žesisednouvečerdokřeslaatutelevizníinscenacisipustí,adokoncesezabývalimyšlenkaminato,jestlina

ten film bude dost lístků. Připadalo mi to jako vážná duševní choroba.Neschopnostsmířitsesdanouskutečnostiaunikatznídonavykléhoživotníhostereotypu, byla to prostě taková hra na sebeklam. Nemám zřejmě v povazetakovouhrunasebeklam.Nikdysenedívámnato,cosehrajevtelevizi,můžemibýtostatněukradena.Bydlelsemnou iblázen,kterýsipečlivěvypisovalznovinnázvyfilmů.Ty,kteréužviděl,dojednépřihrádkyaty,kteréneviděl,dodruhé přihrádky, samozřejměmu ten druhý seznam pěkně narůstal. Těšil se ztohojakmalédítě,jakobymu

23.1.1982

Zasepodlouhédobějsemdostalslušnéknížky:Hemingwaye-MítanemítastaréhoAldingtona - Zemřel hrdina. Přečetl jsem napředHemingwaye a hnedjsem po dlouhém čase ucítil vůni velké literatury.Nebo, lépe řečeno, velkéhotextu. Protože velkou literaturou je tu každá stránka, každý dialog, krátképohledynamoře,napobřeží,na lidivhospodě.Méněvelkou literaturou jeužcelýpříběh,celákompoziceknížky, to,cochtěl říct.Zacházení spostavami jekonfúzní, příběh směřuje od ničeho k ničemu a o životě se tam vyslovuje ažpříliš mnoho protichůdných soudů. A přece to snadno tomu velkému mužiodpustímprotupřesnostazvláštníkrásu,kterouvytvářítybarevnéskutečnostiKuby a Floridy, tu šíleně skutečnou pravost lidských konfliktů, pro takové tobarbarskéviděnísvěta.Jetorozkoščísttřebajenpárstránekolovunamarlína,neboprostějenomklouzatnocínačlunupotemnémpruhuGolfskéhoproudu.A,Milanku, není tak snadné zjistit, jak to ten chlapdělal.Nedá se to asi zjistit zžádnétextovéanalýzy.Žádnéčáryslovasyntaxetamnejsou,spočívátozřejměv daném přisvojení si skutečnosti. Hemingway se asi nikdy nepokoušel okoncepčníreprodukciskutečnosti,věděl,žejimusísámzesebevyprodukovat,bezpoetickýchpříkras,prostějenstím,cojeporuce.Tohlevšechnojeskutečnědokonalé.Ale to ostatní, co by mělo sehrát v duši nějakou úlohu, je divné a dost

pokřivené. Nemohu se smířit s tou manifestací amerického chlapáctví, spřebujelostí brutality v nejasných mravních hlediscích. Vy ovšem víte, že tonemyslím doslova a že nemám na mysli běžná hlediska. Nevyčítám takéhrdinům, že vnímají život v tak plošném zkreslení, v čirém materialistickémzjednodušení,přesprachy,sexacelétochlapáctví,spíševyčítámautorovi,žesebáluvažovatohlubšíchmotivacích lidského jednání. Jenže jistě, jistě, tohle jeknížkaztřicátýchletajemuještěnebyločtyřicet,ikdyžvěkasinenípodmínkouprohlubšíreflexi.

Vidíš,tohovšehobychsiasidřívenikdynevšimnul,protožebymikzážitkustačilapouhápřesnostaobrovskáúčinnost textu. Je toasivěkem,žemámrád„ideovější“prózu.Atovůbecnejdeoto,žebychtammělrádfilozofování.Ne,jenméněpředpojatýpohlednačlověka,míňbrutality aokousíčekvíce lásky.Teď si uvědomuji, o kolik utěšlivější tu byla pro mne četba Steinbecka (Naplechárně),cožjemožnáprotitomuHemingwayovijenomžánrovýobrázek.Alezato prosvětlený pošetilostmi a citlivostí podivných lidských bytostí.Nemotornoutouhoupolásceapřecejenzkarikovanélidskosti.Budetoasimýmstárnutím, že hledám v každé knížce aspoň kapku transcendentálnosti.Hemingwaytammájenombídu,utrpeníasmrt.Acelýtenchlapáckýadivokýzápas o život, který vede Harry Morgan, je vlastně bojem o prachy. Ted siuvědomuju, že jsem měl z celého Hemingwaye nejraději vlastně Pohyblivýsvátek,kdesenestylizovaldodobrodružnéholovcedivokézvěře.To vám tu všechno nepíšu proto, abych se cvičil v literárních analýzách.

Možnávámtovšakpřiblížípovahumýchúvahoživotěajehohodnotách.Atovšechno zase neznamená, že bych dal před Hemingwayem přednost sterilnímsocrealistickým prózám o obrácení Ferdyše Pištory. Však dobře víte, jak tomyslím.Už jsemo tom trochupsal,když jsemse svěřoval se svýmizážitkyzčetbyTolstého.A navíc nesmíte zapomenout, že je sobota odpoledne. Dva dni únavného

víkendu,kdysečasvlečejakosmrtkaakdyžjezasreálnéažpondělí,žeodvásněco dostanu. Když jsem marně čekal na nějaký dopis včera, potrestal jsemsvoje tělo úmorným cvičením, že jsem se skoro nemohl zvednout ze země.Velmimitopomohlo.Škoda,ženeznámtuvašitraťnaŽeleznéstudničce,abychsijimohltransponovataspoňdostádiíúnavyařícisi:tak,ještěkilometramámto z krku. Ale stejně se neobjevím zchvácený a zarudlý ve tváři za dveřmi anezeptámse,jestlijstemiohřálivodu.

24.1.1982

Tovíš,láskomoje,žečastopřemítámotvémpolovdovskémúdělu.Aumímsipředstavit, že je to zlé, protože ještě dnes cítím bolestně na nohou i na rukoupouta,kterýmijsmebylisvázaníakterévytvořilaustavičnáblízkostaspolečnýřádživota.Jávím,žejsmeobastávaliuokna,kdyžněkdoznásdomachyběl,ikdyž jsme se to styděli přiznat. Přesto, že jsem se instinktivně bránilstereotypům,byl jsemvždycky trochuvyvedenzmíry,když jsemmělvečeřetsám,akdykolivjsiněkdepárdnůbyla,žiljsemvhlubokémprovizóriu.Všechnostálo,zůstával jsemnehybněavšechnopakzačínaloznovu,kdyžjsisevrátila.

Celýchodživotabyldántoudetailníčinností,bylztohoužřád,možnábyltenřád až příliš petrifikovaný, že nyní ho vnímám jako zřícení světa. Takováuzavřená soustava života si nenechává žádná zadní vrátka a potom se zmítá vutrpení.Jásecítímbýtvytrženpředevšímztétosvédomácíautenticity,ztohotořádu, který jsmevytvořili s klukamav tomnašembytě, a tuto amputaci cítimnejintenzívněji.Všechnoostatní, co je spojenose svobodou,zůstávádalekozatím.Anejinakasibudetobě.Avšechnoasipociťuješještěhůře,protožetoostatní

ti zůstalo. A tak tamezera nesplývá s ostatními, ale šklebí se osamoceně. Zezačátkujsemsesnažiltiradit,všakvíš,možná,aspoňsemitakzdá,jsiprvníanejhoršíetapusvéhopolovdovstvízvládla.Alecoteď?Dostávámsektomu,očemjsmečastodiskutovali,žetotižtvůjživotsemusízhodnocovatimimomě,beze mne. Já v něm mohu hrát jen tu roli, kterou mi přisoudili kluci. Býtpřítomen jako nepraktický duch, svým bývalým životem a svým nynějšímúdělem.Protoževěřímvpřirozenéobnovováníživotníchsil,věřím,žesinajdešsterou

existenciv tomtoúděluažeznínakonecněcovytěžíš.Jakkoliv je tovšechnonesmyslné,jemožnétomutorozvrácenémuživotudátismysl.Užteďvím,žepovšem,cosestalo,těmámraději,obdivujutěahlubocesitěvážím.Kdyžnámtobude dopřáno, musí se nahromadění tohoto poznání projevit k našemu štěstí.Škoda,žesitoneumímživěpředstavit.Údivnad rozlomenímnašeho životaměpořádnepřechází, ale snažím seho

relativizovat.Porovnávámvšechnaúdobí,kterározdělujíarozdělovalalidi,jentřebaztěchosudů,kteréjsmezblízkaznaliaznáme,amůjúžaspotomslábneajsempokornějšíatrpělivější.Avždysemězmocňujíijistáhrdostnato,žejsmesi ten řád nerozbili sami, že byl rozšlapán zvenčí a každý vidí, jak zděšeníkoukámenastřepy.Trpělivostsenámbudehoditoběma.Cokolivteďčtu,hledámvtompodoby

trpělivosti.Čtutřebaoválceamyslímnaženy,kteréčekalynamuže.Četljsemmotáky českých lékařů z nacistických vězení. A ještě víc takových dopisů sipamatuju.Všechnotopředemnoudefiluje.Vidímtojakořekytrpělivostiačastobeznadějnétrpělivosti.Hodilabysenámnějakánáboženskápokoranebokousekprastarýchmravů.ČetljsemtenprastarýrománotajemnépaníGrahamové.Mocmětonebavilo.Alenajednoujsemzačalpočítatrokyazjistil jsem,ževrámcitěch starýchmravů ti lidé čekali léta na kousek nějakého štěstí.A o pokoře aklidu, který je neskutečný. Asi to není pravda a Bronteová si tuto epochuvymyslela.Dnessiužtrpělivostnikdoneumípředstavit.Pomáhal jsem těm, kteří si byli jistí vysokými tresty, udělovat v dopisech

svobodumanželkámamilenkám.Trvalinatom,ikdyžjsemjeodtakovýchčinů

zrazoval.Tvrdili,žepřecenemohouchtít,abynaněženyčekalypět ivíce let.Trochu byli hrdi na svou velkorysost a v koutku duše čekali, že bude jejichženamiodmítnuta.Alepřestosenamědívaliudiveně,kdyžjsemjimříkal:pročbynemohlačekat,kdyžtěmáskutečněráda.Vždyťseneobětujevám,aleprostěochraňuje to, co je nejcennější. Jestliže to ovšem umí poznat, jestliže chápe...Stejně jsemvěděl,že jezbytečné taktomluvit, ažeonimajípravduvpřípaděsvýchženamilenek,protožeužkončídvacáté století,neníaniválka,neníanináboženství, ani trpělivost. A nevím, proč je to mně, skeptiku a realistovimoderníhověku,trochulíto.Dobrounoc,mojepaníGrahamová!

26.1.1982

Jak vidíte, včera jsem ani nepsal a dnes jsem taky čekal, zda něco od vásdostanu.Zůstaljsemvšakosiřelý,bezzpráv,atakmusímdopisdokončitjentak.Zasjsemnatomtak,ženevímovásnicnovéhoodnávštěvy,odkteréužuplynulvícenežměsíc.Pomaluužkončíleden.Úřadyseužaninesnažíprodlužovatmivtermínuvazbu.Posledníprodlouženívypršelovčera,atakužívámpohostinstvítohoto ústavu vlastně na černo. Je to prostě taková odkládací šatna pronepohodlnésvršky.Psaljsemtakyadvokátovi,alejsoutouždvatýdnyaještěsemineozval.Tak

aninevím,jestlinějakéhoobhájceprávěteďmám.Předpokládámovšem,žejsise snažila získat mi náhradu, ale zatím se ke mně nic nedostalo. Takže jenpokračujetensleddnů,podobajícíchsečernýmkorálkůmnanekonečnéšňůrce.Mámz jejichmíjení radost jenomproto, žeubíhají takéPeťovi aužmáprvnítřetinuzaseboujakovhokeji.Utěšujisevírou,žeaspoňvyjstedostalidopisy,kteréjsempsalbabičce,ažetakyvBohumínědostalidopis,kterýjsemnapsalEvženovi k narozeninám. Minulý týden jsem napsal Martě a Milušce a jsemnáramnězvědav,jestlihodostanou.Nejhoršízimajezřejmě(anebone?)zanámi.Tadyvystoupilyteplotyknulea

projevujesetookamžitěuvnitřcely.VRPbývávždyckyipředpovědpočasíproSlovensko a podle ní se snažím představit si, jak u nás doma je. Jako v tépísničcezamerickéhomuzikálu.Někdy si vzpomenu, jak to asi v takových mrazech vypadá na betonárce.

Pracovatse,přirozeně,nedá,ataksijetamvšechnypředstavuji,zdatakjakoojiných zimách jenom posedávají a pijí víno a hrají karty. Anebo je všechnyposlali na dovolenou, jak jsem to četl v novinách? Nu což, já bych takovoudovolenoubral.Ještě kdysi dávno z Bratislavy jsem jim psal. Aby věděli, že na ně

vzpomínám.Nepochybujiotom,žesinaměněkdytakyvzpomenou.Nebylobyšpatné poslat si do obchodu pro pár lahví bílého a popovídat si. Jistě jste jimmoje pozdravy už mnohokrát vyřídili. Teď si uvědomuju, že na té Tónověsvatbě12jsemztrávilvlastněsvůjposlednívíkend.Anebotobylopředtím.Užsemitomate.Noadnesužmádceru.Kdoví,jakýmjeotcem.Vjednomdopisejsimi psala, žes přišla odpoledne na betonárku, ale byl tam už jenom Czókaš.Vždyckyjsemholitovaladostnechápal,jaktamvsamotěabezútěšnostimůžetrávit svůj život. A já ho nyní trávím ještě hůře. Kdybych aspoňměl to jehorádio,dokteréhosemusípraštitrukou,abyhrálo.To víte, ke mně se dostávají ze světa jenom zprávy přefiltrované našimi

novinami. Stačí to ovšem na to, abych vytušil, že osmdesátá léta oplývajíkrizemi,jakjsempředpokládal.Znovinzjišťuju,žeužtéměřnicnemáme,anebomámetohojenzatraceněmálouhlí,nafty,krmiva,náhradníchdílů,kovů,prostěvšechnosenějakvytratilo.Čtusityvýzvykefektivnímuhospodařeníazprávyozáchranných akcích k udržení aspoň existujícího tempa a jemi, jako kdybychčetlněco,cotuužbylo.Nicměneníschopnopřekvapit.Byljsempřecepřitom,kdyžsetendůmstavěl,avím,jakéchybymělvprojektuajakšlendriánskysenaněmpracovalo.Dostjsemsenaupozorňoval,žezdivojeslabéaomítkabrzyopadá.Takže vlastněmůžu jenompokyvovat hlavou, když ta omítka skutečněpadá.Nežebychztohomělradostavykřikoval,vidíte,neříkaljsemto!Spíšejemipřitomsmutno,protožejetotakytrochumůjbarák.Kdyžsivzpomenu,koliktohovšehobylonapsánoavyřčeno,avšechnonadarmo.Jetoasinějakátajemnázákonitost,ževětšinalidínajednouohluchneanení

schopna slyšet žádná varování. Tato část lidí se chová jako nemocný člověk,kterémulékařivjehozájmuradí,abysezřeklkouření,vínaasedavéhozpůsobuživota,aleonnaradykašle.Aříkási,cojinéhosemimůžestát,nežžeumřu.Nobože,všichnitammusíme.Achlastsineodepře.Aniž bych si to nějak zvlášť přál, bylo mi často dopřáno vystupovat jako

proroku.Anynímianinedělávelkou radost, že seplnímánejhoršíproroctví.Anebo má člověk vždycky pravdu, když předpokládá, že masové idiotství sebudestáleprohlubovat?Dost těžkosenajdedějinnáepocha,ukteréby takovýpředpokladneplatil.Přirozeně,kdyžodhlédnuodméhoosobníhoosudu,dělámimírnásatisfakce

rozumumírnouradost.Tuvlastněaninejdeopocitosobní.Spíšemámradost,žedostávásatisfakciobecnýlidskýrozum,jakjsemhopoznalvkniháchmoudrýchave slovech těch, kterých jsem si vážil.Nikdybynemuselo být nic ztraceno,kdybysetakovýmlidempopřálosluchu.Alenikdysenepopřejeavtomvězítatragediedějin.Onototižto,coříkají,jevrozporusezákladnímotivacílidskýchčinů, kterou je ukájecí pud. A dneska nade vším, jak víme, převládá ukájení

konzumníchpotřeb.Vlastněnednes,uždávno.Jensetovždyprolepšísvědomíhalilodorůznéhoideologickéhošatstva.AlevěděltodoceladobřeužmůjstarýpřítelJeanJacquesRousseau.Aleconaděláme.NezůstávánámnežčístnovinyaříkatsijakpanPovondra:játověděl,žestěmimloky13budepatálieneboněcovtomsmyslu.Loučím se s vámi s vírou, že se ještě tento týden něco o vás dovím, a se

smutkemváslíbámaobjímám.

VášMilan

Drazímoji!

29

30.1.1982

Píšu vám prostě zase jenom z optimistického předpokladu vaši existence.Protožeovašískutečnéexistencinicnevím.Nevímnicodnašehosetkáníz22.12.Toješesttýdnů.Alepřestáljsemužidvaměsíce,ataksekojímpředstavou,žejevšechnovpořádku,žejsteaninezmizli,anineumřelihlademavyhnulisevšemzimnímchorobám.Amožná,možnáměodvásčekázasenějakánávštěva,půlhodinyštěstív týdnechpustoty.Buduknívzhlížetpříští týden,další týden,ažváspotomjednoupřecejenomuvidím.Kdyžse takohlížímzasebe, snad jsemvámužposlalza těchdevětměsíců

možná tisíc stránek. Už ani nevím, co v nich všechno bylo, a asi jsem semnohokrátopakoval.Ale tonejdůležitější, co jsemvámchtěl sdělit, sekvámsnaddostalo.Užsinemusímeopakovatpoznáníotom,jakpevněžejsmeksoběpřipoutániatuvlastněžijuznadějenavašiblízkost.Tojetonejsilnější,cojsemtuprožil,ajsemrád,žejsemtoprožil.Ostatekjsoujenomprůvodnízjevy.Samozřejmě, že žiju trochu takézdějin.Adějiny, to jevšechno, cobylo, a

všechno, co je. A pak vztah mezi tím vším. Nikdy jsem neviděl tak zřetelněsouvislostivšeho,cojsemprožil,sesvýmidějinami,jaktovidímtady.Atakysemizdá,žejsemtomunikdylípnerozuměl.Zevšeho,cojsemznalacojsempochopilzčetbyazvlastníhopozorování,

jsemsidoslovněvytvářelfunkčnímodelnárodníchiširšíchdějin.Neníasiúplněpřesněpopsánv tom, co jsemzatímnapsal, ale je tam.Nikdybychaninemělodvahuses tímvytahovat.Byl tovždyckyjenommodelpromě.Je toúžasné,dřepímtadyvnaprostémodtrženíapasivitěapozoruju, jak tenfunkčnímodelnaprostopřesněfunguje.Všechnodosebezapadá,následkyzákonitepřicházejípo příčinách, příčiny se zřetězují a stékají jak potůčky v řeku a vypukají nám

krize, jedna za druhou.Dívám se na to a až se divím, jak ta kolečka zapadajíjedno do druhého a točí se a točí jako božímlýny.Model je jasný jak školnípomůcka,existujekvšeobecnémupoužití.Stěnytomázplastiku,abydo tohobylopěkněvidět.Akdochce,můžesepodívat.Aleti,cobysemělidívat,cotomajípřímovpopisupráce,tisenedívají.A

paknaříkají,žecosetodějeajakjsmebylizaskočeniaženámbylpřiskřipnutprst a ohrožena je i celá ruka. To je na všem to nejpodivnější. Toto obecnéignorantství, ježbybylotrestuhodnépřiškolnímpokusu,jepřímoneuvěřitelnépřipokusuořízeníspolečnosti.Nedivím se tomu, co čtuvnovinách, uznávámdokoncevšechny argumenty

proto,žesibudetemusetkoupitmasonařízkyza60korun.Jenževyvalujuočinadtímnářkemokolotoho.Tonovinářskéblekotánínadneočekávanoupřírodníkatastrofou, když jde o prostý následek dlouhodobé lehkomyslnosti a slepoty.Vždyťsejenomobyčejnětočíkolečkavtomfunkčnímmodelu.Říkámsi,vždyťuždávnobylovšechno jasněvidětpřes typlastikovéstěny,užpředpatnáctičinejménědeseti lety.Přecenenímožné, abych toviděl jenom já a těchněkoliklidí,kteréznám.Vždyťjetoviděttakpřesnějakkamínkynadněčistéhopotoka.Říkámsi,ženenímožné,abybylahloupostaslepotatakrozšířena.Samozřejmě,že to nenímožné. Ten nářek je pouhým pokrytectvím.A příčiny slepoty jsouúplně jinde.Auvažuju už potomhlavně o těchto příčinách.Uvažuji si o tom,proč nepůsobí pud sebezáchovy, proč tolik lidí kráčí po prkně, jež končí nadvodou.Asiproto,žesimyslí,žeprknojeještědostdlouhé,aleononenídlouhé.Mělobysetopoznatužpodleprohybu.Trochusizačínámmyslet,že jsemtadyhlavněproto,abychnemohlnikomu

připomínat,žeslepotaneníúplněobecná.Nebosnadne?Vlastnětoaninevím.Faktje,žemivšechnopřipomínásituaciskupinyturistů,kteřízabloudíamusísevracet. Znáš to, jak se do krve hádají a naříkají na to, jak jsou cestymizerněznačeny, jak bylo mizerné počasí a vůbec všechny ty objektivní okolnosti.Nejvíce nadávek se dostane tomu, co nesměle připomene, že znal dobrouschůdnouzkratku,aležehonechtěliposlouchat.Takovýsi toodskáčenejvíce.Tojejistěpodivné,alevdějináchneneznámé.Asitovůbecjinaknejde.Aletyztrátynaprošlapanéobuviatypuchýřenanohou,cototyturistystojí!Nu,myjsmena tomdobře,my jsmenikdystejněžádnémasoneměli.Aleco ty,mojediabetičko!

31.1.1982

Namalouchvilkujsemzadřímalzastolemanajednousemizdálo,žezvoní

telefonažemusímvstátajítkněmu.Měljsempocit,želežímnaPeťověgaučiažemijelíto,žeměněkdovyrušuje.Telefonzvonil,akdyžjsemotevřeloči,byljsem v cele. Bylo to jako probuzení Řehoře Samsy14, který se probudil, jakznámo,zasejakochrobák.Podivné,nictakovéhosemizatímnestalo.Tenzvuknemohlpřijítanizvenčí,anizchodby,bylotunaprostéticho,apřecejsemslyšeltentelefonvytrvalevyzvánět.Vyzvánělasijenomvmémuchuavyjstenaměurčitěvzpomínali.Možnásinatobudetepamatovat.Vneděli,31.1.asitakvedvě hodiny odpoledne.Možná, žemě domů volal někdo, kdo ani neví, že uždoma dávno nejsem. I mrtvým docházejí často ještě dlouho dopisy a úředníupomínky.Noakdybychbyldoma,stejněbychomasibyliněkdevenkunaprocházce.Je

dostteplo,všechensníhužsešelasemtamprosvítámrakysluníčko.HodilobysejíttřebanaprotinaKramáre,kamsetoslunceopírá.Stejnějevšakještěbrzy,abyvzahrádkáchkvetlykrokusy.Jaksitopamatujuzjinýchlet.Člověkjdeajdeacovšechnomuletíhlavou.Jájsemsivždyckypromýšlel

některé svoje sny o harmonickém bytí. A namluvili jsme toho tolik, že mivšechno splývá a nemohu z paměti vydolovat žádný konkrétní rozhovor zKramár. Ale pamatuji si, jak k nám kdesi v těch místech přiběhla mourovitákočka,vlezlatidoklínaašlapaksnámijakpes.Možnátobyloivloni.Mělajsideštník,protožekotěsihrálostímpoutkemjakoLízakdysi.Pak jsmeprocházelimezi těminovýmidomky,kdesi lidipulírovaliautaa i

jinaksvědomitěpracovalinasvémmajetkuanasvýchsociálníchjistotách, jakseteďhodněříká.Pakjsmepomalusešlikautobusuaobajsmesetěšilinakávu.Zvečeranámužzbývalomálo,párstránekknížky,nějakávečeřeaZeitimBildamožnáženěkdonachvilkupřišel.A možná se mi to zdálo pro život málo. Možná jsem cítil nevrle ten klid,

kterýmbylotakovéodpolednezavaleno.Nespokojenostsčasem,kterýuplynulvnavyklém tempuabezvelkéhozážitku.Dnesbychovšem takovýzážitekbral.Plnýma rukama. Počítal bych třeba každý krok a každýmimoděčný dotyk tvéruky.Možná bych si všiml i tvarumraků a zapamatoval jsem si jej do smrti.Jenže tehdy jsem nevěděl, že se na dlouho budu muset spokojit s nedělnímiodpoledny,kterésetáhnoupřesmozekjakšedáoponaaspoutávajímyšlenkydoodpornýchlepkavýchpavučin.Nepředstavuju si, co asi děláte, jen si prostě staré děje zasazuji do dnešní

nedělesvědomím,ževšechnomůžebýtinaprostojinak.Aledůmsnadstojíazkomínavystupujekouř.Toznamená,žesetopíadomajeteplo.Peťo,takstrašněrádbychsipředstavilitvojeodpoledne,alechybímiznalostprostředí.VždyťztohoMartinatohoanimocneznám.Jednoujsmetambylivšichninanějakécestěnaobědě.Nebone?SmaminkoujsmetoprojelipřicestěnaHoleaněcojsmesi

koupili u řezníka. Ale to je málo, abych si tě mohl tam dosadit. Nikdy jsemneviděl tu plovárnu a ani ty hospody. A tím méně si tě umím představit vkasárnách.A tak si tě o takových nedělích představuju nejraději na lyžích, veslunečnímjasunahořenadMartinem.Možnátidovolilipárkrátsizalyžovat.Apřipomnělo ti to studentské časy s Jožom,Karolom a inými. Je to už dávno?Dostdávno.Nějakminelezepořáddopalice,žeužjsiskončil,žejsiinženýraže se očekává, že povedeš nějakou seriózní existenci. Jenže to o té seriózníexistencinemyslímvážně.Toaždneskasežádáseriózníexistence.My jsmesmaminkou byli sice ve tvém věku dva, ale žádnou seriózní existenci jsmeneměli.Ačkoli zase,kdyžmibylo šestadvacet, tak sesprávěnarodil.A tobylpoměrně velmi seriózní akt. Ale okolo nebylo nic seriózního v současnémmódnímsmyslu.Uložilijsmetěvkošidojednohopokoje,vekterémjsmežili,dívalijsmesenatebeamělijsmeohromnouradost.Tehdynikdonebyl,kdobynám byl řekl, proboha, to je serióznímít dítě, když nemáte nic jiného? To setehdyještěneříkalo.Amyjsmebylizasenatolikseriózní,žejsmepochopili,žetonašedítějenašenejvětšíbohatství.Apo tomvšemseprávě tohoto rokunaše životybudoupůlit.Tybudešmít

dvacetšestajá52.Vlonijstetomělinapůlkusmaminkou.Atosestávájenomjednouvživotě, jestli senemýlím.Křížímesepolovinousvýchživotůaani tonemůžemespoluoslavit.Jájenomdoufám,žejsidostaldopis,kterýjsemtichtělpůvodněposlatdoMartinaavekterémjsemzopakovalněcoztoho,cojsemtinapsal ke tvému čtvrtstoletí. Ty můj četaři. Budeš se divit, ale já nabývámpostupně i technického vzdělání. Je tu se mnou teď muž, znalý všech záhadnejrůznějších elektronických zařízení. A tak se rád nechávám poučovat ofunkcích polovodičů, vlastnostech vysokofrekvenčních kmitů, konstrukcíchintegrovanýchobvodů,počítačůatakpodobně.Možnábychtiumělzopakovat,jak funguje elektronická paměť. Ale pochopil jsem konečně i ty primitivníprincipyrádiovýchpřijímačůa televizorůa takdále.Je tomojeprvnímožnostzískatzdevevězenínějaképoučení,atakjsemsejírádchytil.Tímtosnadnýmzpůsobem bych rád studoval cokoliv. Kdyby mi osud do cely nadělil třebasodborníkanahnojiva,dalbychsevyškolitveskladběhnojiv.Představsi,jakébytobylo štěstí, kdybych tudostal třebasastronomanebogenetika.Ale to semiurčitěnestane.Prostě,kdyžbudešo tostát,zasvětímtědofunkcípřeklápěcíchobvodů,kteréjsounejdůležitějšísoučástípočítačů.

1.2.1982

Milanku,protebemámnaskladěveliceabsurdnípříběhy.Takabsurdní,žeby

se v literatuře ani nejevily jako pravdivé, spíše by si čtenáři mysleli, že jsouuměle vykonstruované. Na té pouti vězením jsem se setkával především smladýmilidmi,starýmijaktyaneboimladšími.Nahlíželjsemzvědavědotěchduší, registroval, porovnával a, přirozeně, jsemmnohé i zobecňoval. Bylo byjistěnaivníhledatnějakéhospolečnéhojmenovatelevtěchnešťastnýchosudech.Nějakýzákladníprincip,kterýjevšehopříčinou.Protoževevšechtěchosudechsehrály roli i takové ty nepatrné a nejasné genetické danosti a pozorovatelnédrobné úchylky v psychickém a rozumovém vybavení. Ale i takmi z celé tézměti osudů vystupuje dost zřetelný společný činitel řady proher a selhání.Nazvalbychho-úplnýmnedostatkemprojektuvlastníhoživota. I to jeovšemnabubřeléslovo,všechnoseodehrávávdalekonižšíroviněpromýšlenívlastníhoživota, při absenci jakékoli sebereflexe. Použití filozofických termínů tutoproblematikujenomkarikuje,bylobysměšnémluvitoideálechasmysluživota.I kdyžnadruhé straně tu poznávášvšechny ty spodní vrstvy a neartikulovanépodobyvšehotoho,očemjsičetluSartra,Camuse,Kafky,Bergsonaavlastněvcelé literatuře. Jenže když váhám topojmenovat, je to proto, že cítím, jakbezejmennécelétotrápeníje,jetotěžké,nedefinovatelnéblátonanohou,kterévůbec neví, že má své jméno, je to něco podobného jako ty traumatizujícífreudistické chuchvalce v podvědomí, které nemají naději dostat se doracionálníhovědomí.Jetoprostějenomto,zásadnínevědomostotom,copočíts životem, o který jsme nestáli. A jenž nám byl navíc dán lidmi, o něž takynestojímea jimižpohrdáme.Tamjeskryto todrama.Nějakýkluk tuzoknapovečerechzpívátakovýsongoQuasimodovi,jakchtělmilovatEsmeraldu,alejakse všechno zvrtlo, protože lidi jsou zlí a hloupí.V refrénu se opakuje pořád -olovona lidi,olovona lidi.A tehdy tavězeňskámládežzačne tleskatabouřitjakopovyslovenépravdě.Kdyžjsemsispočítaltydrobnéideálky,prokterétyklucižili,vyšlomi,žeto

v zásadě byla prostá napodobenina konzumního otroctví dospělých. A přitommajípocit,žeseprotitomutodiktátudospělýchbouří.Všechnodohromadymaléideály reálneho socialismuanic víc.Autíčka, domečky, piva, šatičky, botičky,útraty jednoho „talíře“ za večer, holky za peníze, výlety za hranice, veksláckéúspěchy,dolárky,máry,korunky-kdyžjsemseptal,cochceš,řeklimi-dobřežít.Adobřežítznamenaloto,cojsemvyjmenoval.Jistě, je to abstrakce, vždycky se kolem toho pletly i vyčtené nebo slyšené

ideálylásky,přátelstvíapodobnýchvěcí,alebezprožitíabezochotyplatitzaněněčím, třeba zřeknutím se piva. Žneme trnitou žeň dlouhodobé únavnépropagandylacinéhovepřového,lacinéhopiva,pračekaledniček.Aužnemámelacinévepřovéaanipivonebudedlouholaciné.Ajsemhlubocepřesvědčen,žepolovina témládeže za nic nemůže. Jejich příběhy nejsou zdaleka tak smutné

jakopříběhyjejichrodičůadospěléhookolí.Protožemnozí amnozí by chtěli žít jinak, ale nikdo jim nedovede říct jak.

Rodičejsoublbečciazloději,opilci,surovci,pokrytciazbabělci.Ivtěchnejlepšíchrodinách.Škola?Neslyšeljsemříctojedinémučitelidobré

slovo.Dětskédomovy-říkajíjimpasťáky.Avzpomínajínato,jaksipoprvévetřináctiletechzaprcalisšedesátiletouuklízečkou.Vztahymezipohlavími?Kdyžslyšímosmnáctiletéhoklukavyprávětosvýchdobrodružstvích,připadámsijakostarýmnich.Atovšechnosměřujeodničehonikam.Pořádjenomsamárovina.Avtomhlemládíseaninetušítasmrtnakonci.A nejhorší je, že ti kluci, co se dostanou do basy, jsou jen viditelnou částí

ledovce.Jejichtakovýchstrašněmoc.Apřecebytošlo.Jenžecovšechnobybylotřeba?Šlobytoproto,žeuvšech

je zapsána jen nesprávna informace o životě. Stačilo by zapsat jen správnou,rozpornou,častosmutnou,alepravdivou.Avšechnytyživoty(nevšechny)bysemohly rozvíjet jinak. Protože všichni do jednoho se diví, že je ještě i jinýživot.Někdyneodolámavyprávímjimotvémživotě,Milanku.Atutitoposlouchají

a strašně ti asi závidí a cítím, že by chtěli taky něco najít.Možná by stačilo,kdyby se naučili běhat jednu hodinu denně lesem. Nedovedou pochopit, žemůžešpsátjedendopisbratroviamě.Kdyžjdeotakrozdílnésvěty.Všechnobysedalonapravit,kdyby...Avšakkdyžmyslímna to jak, jdenaměhrůza,protoženajednouvidím, co

všechnobysemuselozměnit.Muselbysezměnitsvět.Anatonemáme.Možná ještě zajímavější jsou osudy žen. Ale ty poznávám jenom

zprostředkovaně,protoževídámjenženyvuniformě,akromětebejsemzadevětměsícůfaktickynevidělmiloutvář,mojedrahá.Tímsepřirozeněživotbalídohrubéhosukna.Jenhrubostislyšíčlověkkolemsebe,nadávky.A to jepočasetrpké, protože to člověka obklopuje jako sliz a dávámu zapomenout na zvukněžnýchslovavůbecnanějakájináslovasjemnýmiodstíny,slova,kterémajíbarvuajejichžsmysljemnohotvárnýaněkdyitajemný.Takováslovaužnacházím jenomvknihách.Prázdnota,kteráměobklopuje,

vemněvzbudilazapomenutébadatelskésklony.Mozeknemádostpotravy,atakse uchyluje k nejrůznějším hříčkám. Při učení italštiny, jak jsem už psal, sepouštím do bezděčných filologických úvah, které jsou přirozeně značnědiletantské,aleaspoňsejimibavím.Vypíšusitřebaitalskáafrancouzskáslova,jejich latinský základ si ještě pamatuju a snažím se postihnout nějakouzákonitost, podle které se vyvinuli do dnešní podoby. Přidám pak k nim ještěanglické znění a německé a vycházími takové ty indoevropské kořeny. Je toprostězábava.

Nebo i v samotné gramatice nacházím nejrůznější zajímavosti. Napříkladnádhernoufunkčnostaúhrnostgramatickéstavby,kteráusvědčujelidskouřečzvětšího rozumu, než máji lidé sami. Zdá se mi dokonce, že gramatika jevzhledem k obecné hlouposti lidí nějak nepřiměřeně moudrá, jako by aninevzniklatouabstraktníčinnostilidskéhomozku,alebylačlověkuzjevená.Asitak jako Kantovy mravní kategorie. Divil jsem se například, proč italštinavlastněnepoužíváosobníchzájmen.Pořádmitonějakchybělo,francouzštinaahlavněangličtinasevůbecneobejdebeztěchI,you,weanousatd.Nemohljsemsi zvyknout vyjadřovat se pouhým slovesem. A tu jsem si uvědomil, že mineutkvěliosobnízájmenaanivlatině,apochopiljsem,žejazyky,kterévýrazněmodifikuji v jednotlivých osobách koncovky sloves, prostě nepotřebuji tytopodpůrné elementy. Tak jako čeština. A italština si zachovala tuto vlastnost zlatiny.Francouzštinajiztratila,protožejecelkověnedbalejší.Severnějšínárodyvtiskují svým jazykům jistý prakticismus, který souvisí možná stemperamentem. Proto je angličtina jazykem computerů. Na to asi nemáamerickýimperialismusžádnývliv.Snídaněseřekneitalskylaprimacolazione.Ajásivzpomínám,žejsmesinosilydopolskéškolykolacju.JakněkteráslovaputujípoceléEvropě!Vím,žetomojefilologickébádáníjeblbost.Takysenepokoušímnicnového

objevit,prostěsitímzaměstnávámmozek,abynezměkl.Takyjsemsedostaltakdaleko,žezknih,kterétudostávám,vítámnejvícety,

které slibují lidsképoučení.Lidsképříběhyv románechmi tupřipadají trochufádní proti skutečnosti. Stává se mi, že v historických románech čtu jenomhistoriiafiktivnídějpřeskakuji.TojsemsipřišelnasvéuZikmundaWintra,kdejsemvychutnávalpopisykoření a jídel a školního řáduapod.Samozřejměbybylojednodušší,kdybychmohlčístpřímonějakýhistorickýspis.Aletakovýsetunenajde.Neboprávě teď tumámknížku JanaVrby,populárníhochodskéhospisovatele, z r. 1929 -Mniška.A to je kniha o lese, o zvířatech a stromech.Literárnějetostrašněnaivní,alemětěší,žesedovídám,jaksestarázaječiceomladé a že babyka je vlastně strom. Dosud jsem si myslel, že je to bylina ahlavně vybrané slovo. Kmen je výborný na soustružení. Nebo mě ohromněpotěšilo, co jsem se dověděl o mnišce, jak její housenky před smrtí hlademvytvářejí ze zoufalství celé pavučinové stěny.Ale hlavně jsem se dověděl, žekdysistihlikaždýstromnatřítkolomazí,abysehousenkynedostalydokorun,žeježenskésbíralydokošůapálily.Atilidétotehdyzvládlibezinsekticidůabezletadel a jaké nádherné lesy nám zachovali. Nějak víc voněly ty lesy našehomládíabylynavícuklizené.PamatuješsenatennádhernýlesveSněžném,kdejsmenašlitolikhub?Vlastněnenítěžképochopit,pročsemůjmozekchytátakovýchvěcí.

Venkujepořádpododstřelemtelevize,rozhlasu,účelovéhočteníapodobně.Tadysevrhána to,co je.Dokoncepořádještěvpravidelnouhodinupovečeřiblbnu s tím šachem. Přehrávám si třeba za sebou všechny dámske gambityvelmistrů, abych si pozjišťoval jejich charaktery - odesátém tahu seužpoznáopatrnictví, odvaha, prohnanost, lenost, fanfaronstvi a řada jiných lidskýchvlastností.Prostějetoasipřirozenýjev,žemozeksisámnajdenějakoupráci.Ivtemnéslujibysinašelněco,čímbysemohlzabývat.Tak vidíte, jak jsem zase dopadl. Po celý týden jsem čekal, že budu moci

zajásat, že jsem dostal vaše dopisy, a nic. Jste od těch Vánoc ponoření kdesidalekoajáovásnicnevím.Akdyžsičlověkpředstaví,covšechnosemůžezaty týdny stát, jemu z toho fyzicky zle.To je skutečněnejhorší stránka tohotoživotazde.Takymě znepokojuje, že se nepřihlásil ani můj obhájce, ani jeho případný

náhradník.Takženevím,načemjsem.Psal jsemdoadvokátníporadny, ikdyžpředpokládám,žejstesepokoušelinějaktovyřešit.A příště už abych psal ke svým narozeninám. Vždycky zkoumám všechna

datadopředu, abychněconepropásl.Musímpočítat směsíčnímpředstihem.AtakyKarel budemít narozeniny. A nechybí užmoc, aby se ty dátumy začalyznovuopakovat.Kdobysitobylpomyslil!I když mně osobně jaro nic neslibuje, celý ten časový předstih mě aspoň

přibližujekjaru.Možnážeažtendopisdostanete,budouužpřecejenomkvéstnaKramárechkrokusy.Asluncesebudeopíratdosvahuadovašichtváří,jestlisi vyjdete na procházku. Vždy a všude vás budu doprovázet. Objímám vás alíbám.

VášMilan

Všichnimojimilí,miláEvičkoakluci!

30

6.2.1982

Začínám opět další dopis bez jakýchkoliv zpráv o vašem životě.Najisto jsemdoufal, že něco přijde v pátek, ale nic z toho nebylo. A tak nezbývá než seuchýlitksamomluvěavěřit,žejstevšichnivpořádkuaževášživotvypadátak,jakjsemhoznával.Velmisesnažímvtověřit.Můjživotpakvypadá,bohužel,přesně stále tak, jak ho neznáte. Jen čas se posouvá.A jak jsem psalminule,napíšu si dopis k narozeninám, protože by vámměl být doručen právě v tombřeznu. Protože však nejsem sám, kdo oslaví v ten den narozeniny, vinšujunapřed tobě, Karle, aby se ti dařilo, aby ti život ubíhal bez velkýchdobrodružství,abyszdárnězahájiljarníprácenachatěaabysconejdřívpostaviltuatomovouelektrárnu,jinaktuzmrznu.Věřím,žesesMartouobasnažítepomociEvě,jaksedá,ajestlisevůbecdá!

Nicnevím,alemožnájstejivzaliněkamnalyžeajsteněkdeprávěteď.Joj,vlenincebynebylošpatně,sněhujeprývšudedost.Tuhlejsemvzpomínalnadýhovézelíalíčiljeholahodnouchuť.Psalsmi,že

seurodilo.Protožesenekazíajistěporosteinové,schovejtemi.AsnadpříjdepotomzelíivečeramysibudememociuTřechgráciípokojněvzpomínat,jaktovlastněvšechnobylovtépustédobě,kterouprávěprožíváme.Vždyckynatonějakdojde.Užtoznámzeživota.Čímjsmestarší,tímpokojnějijsmeschopnibrát překvapivé zlomyslnosti našich životů. A tobě už taky tíhne pomalu, alejistěnatupadesátku.Mocnatonemysliasnažsejipřivítatsotevřenýmhledím.Čekátěpořádanídvouvelkýchsvatebapředtímkopaškolskýchstarostí.Taksišetřinervy.JestlitiMartakoupínějakouflašku,taksipřivytahováníšpuntunaměvzpomeňte.Vždyťjávím,žesivzpomenete.Kdybychmělvypítvšechnotovíno,přikterémlidénaměvzpomínali,bylbychasivěčněpodroušený.Taktedy

cink těmi pěknými skleničkami, co máte v tom bambusovém baru. Marta sitentokráthrknetakyaZuzkaužtakymůže.Janasijenomlízneababičkařeknebrr!Žlučák!Vím, moji milí, že s mýma narozeninami byl vždycky kříž. Špatně se mi

dělala radost. Ať jsem se snažil, jak jsem se snažil, nikdy jsem nedovedlmítpořádnouradostzněčeho,cosedákoupitzapeníze.Spíšejsemvítaludálostiautkání.Kdyžpřijelalla,kdyžpřišelzamnouMilansMartou,mocsemilíbilotoshromáždění při padesátce atd. Vždy se mi dost líbil ten smutek, který vnestřeženéchvíličlověkapřepadne,kdyžpočítároky,kteréuběhly.Letossemibude tensmutek líbiturčitě taky.Anebuduhomusetpřednikýmskrývat.Alejelikožjsmesletymoudřejší,buduasidalektvéhozoufalství,mojemilá,kterétěnajednoupřepadlopřitvétřicítcetakintenzívně,žesesnámchtělapřiměsíčkuoběsit na jablůňce, skoro jako tenSerjožka Jesenin. Jaká to tehdybyla krásnanoc!Pamětnícivyprávějí,žezemnemělivšichniradost,kdyžjsemsenarodil.Asi

ano,protožeFredoallaužbylivelcíajájsempřibylnahraníahýčkáni.Jenomlla měla zlost, protože byla připřažena ke kočárku. Musel jsem mít krásnédětství, protože se nepamatuju na jedinou křivdu, která by pocházela z méholidského okolí. A pamatuju si jenom, že mě všichni zahrnovali láskou apozorností.Adoceladobřesipamatuji, s jakousobeckouradostí jsempřijímalpozdvižení, které kolem mne panovalo, když jsem onemocněl nějakou blbouchřipkou.Jaksepakopřekottopilovkrásnýchvysokýchkachlovýchkamnech,zkterýchsálalovoňavéteplo,kteréuždneskanikdonezažije.Lezljsemvždyckyv neděli k tatínkovi a mamince do postele, spali v takových načervenalýchpeřinách amuseli být ještě strašněmladí, bože, vždyť jim bylo jen něco přestřicet. Škoda, že je nemohu vidět těma dnešníma očima. Pamatuju se jen, jakmaminkakřičela,ach,ach,kdyžjsemponílezl.Jedocelamožné,žeměněkdypleskli, ale nepamatuju se na to. Dneska se celý chvěju štěstím, když sivzpomenu, jak jsem seměl dobře.Maminka postavila na plotnu velký hrnec,ohřála vodu a nalila jí do velkého dřevěného džberu. A tamme potom drhlabílým Schichtovýmmýdlem s jelenem. Ještě cítím její ruce na tváři a štípanímýdlavočích.Vyjste,kluci,podsprchounikdytytoprimitivníradostinezažili.Jo,aktěmmýdlůmpřibalovalafirmapodlouhléobrázkylokomotiv.Zdásemi,žekvalitageneracísezhoršujeod tédoby,comaminkynejsouv

domácnosti. Je to určite hluboce konzervativní názor, ale soukromě se hoodvažujiříci.Vždyťjakjinakbysemohlamojemaminkatakoměstarat.Atoještě chovala slepice a slyším ji, jak říká na pipi, pi, pi a rozhazuje jim zrní.Anebokrmilahusukukuřiciajájsemsesmělnanídívat.Téhusesedalsežratdesetník a po zabití byl můj. Byl ohlazený a leskl se jako ze zlata. Moje

maminkaměladostčasuamohlaseoměstarat.Pracovalnanástatínekamysenaněhovždyckydívalidíramivlaťkovémplotědotovárny,kdedůležitěsedělza stolem. To když jsme šli smaminkou nakupovat do konzumu.Maminka vkonzumuklábosila a já jsemza to dostal housku smáslema se šunkou.Stálapadesáthaléřůamaminkatenpadesátníkvydávalaspovzdechem.Ale,pánové,tobyloněcotakdobrého,žeiteďsimusímjítodplivnoutdohajzlu,protožesemivhuběnasbíralysliny.Tušímjsemmělpsávatdodotazníků,žepocházímzburžoazní rodiny, protože kolik děcek v té době mohlo dostat od maminkyhouskysešunkou?Věčná škoda, kluci, že jsem vám nikdy nemohl ukázat tu kolonii uprostřed

fabriky,kdejsmebydleli.Byltoskutečnýráj.Malákomunaprvobytněpospolníspolečnosti.Aspoňdětižilyvtomtotypuspolečenství.Možnájichbylopadesátavšechnotobylimojíkamarádi.Uvšechjsembyldoma.Jednapaní,kekteréjsemchodil,mělavklecivelkéhozelenéhopapouška.Najednynarozeninyjsemdostalkoloběžku,astaljsemsetímvelký,veliký,byljsemkingoftheworld,takjakoCassiusClay.A tak jakoobčanKane jsemužod tédobynikdynebyl takšťastnýnasvojenarozeniny.Mohlo to takbýt6.března1937.Vidíte,a tostálsvětnazačátkukatastrofy.

7.12.1982

Vidíte, jak jsemsezapovídal.Stávásemi todostčasto,žeseneovladatelněponořímdovzpomíneknadětstvíanemůžuseodtohotématuodtrhnout.Jetoasi přirozená kompenzace ubohé přítomnosti, bídy, chladu a pustoty, kteráčlověkavracízpětktomunádhernémusubtropickémupásmudávnychlet.UžsipřipadámjakoBoženaNěmcovásesvýmSultánemaTyrlem,protožeijájsemžilsepsy,BobíkemaPéťou.BobíkbylčernýaPéťabílýshnědýmiskvrnami.Bobíkovi se nesměla brát kost, když ji obhryzával pod otomanem. Jednouměkousnuldoprstu.Péťabylštěněadostjsmesespolunablbli.Zdáseproste,ževyužívamsvojenarozeninyktomu,abychsizavzpomínalna

staréčasy.Jestliseněkdydostanuktomu,abychpsalsvojepaměti,ukončímjevbodě,kdymibylodesetlet.Abudetojenomkrásnéčtení.Vidíte, pamatuju se, že jsem dostal koloběžku na nějaké svoje detské

narozeniny.Potomsepamatuju,žejsemnasvépatnácténarozeninydostalodllyšvýcarskéhodinky..., ne, toužbyly šestnácté.Anepamatuju senadvacáté,napětadvacáté, na třicáté, na pětatřicáté. Na čtyřicáté jsem dostal propouštěcídekret,tosipamatuju.Říkaljsemkvestorovi,žejetodosttrapné,aon,chudák,žemitotedapřepíšenanějakéjinédatum,alejájsemřekl,žeužjetojedno.A

takmámskutečnědekretvystavenýdatem6.3.1970.Noa tapadesátka je ještěblízko,na tosimusímpamatovat.Jaknámv tom

Pekle nechtěl nalít jakýsi drzý číšník.A jaké to bylo štěstí, protože už na násčekali policajti. A tak se mi zdá, že to všechno bylo symptomatické, bylo totakovémalépředznamenánítoho,žeimojedalšínarozeninybudoustátzastaroubelu.Hlavně ty,coměčekají. Jensipředstavte, jakébyste toměli jednoduchévymyslet něco, co by mě šíleně potěšilo. To bys mi, Muki, třeba mohla dáthouskusmáslemnatalířkuaktomunějakývoňavýčaj.Aktomudvěhodinymluvení a objímání a půl hodiny tichého srkání s nohama nataženýma učervenýchspirál.Aninevím,jestlibychtakovýpřívaldárkůpřežil.Milanbymidaltakydvěhodiny,jsemskromný,leželbychnaválenděaonbymičetlněco,conapsal.Mezitímbymipustil tichoučkonějakoudesku.PakbyužmuselzaMartou.Vystřídal byhoPeťa a vyprávěl bymi, jak je navojně.Ak tomubyhrálazasenějakáhudba.Chvilkubychomsimohlipovídattakyovesmíru.Atojevšechno,cobychještějakžtakžunesl,anižbychsezlomilpodtíhoutakovéhoštěstí.A vás by to vůbec nic nestálo. Jak je to jednoduché.V budoucnosti užnikdyjinédárkynanarozeninynepřijmu.Někdy myslím na to, kdo nám vlastně brání, abyste mi takové dárky dali.

Marně se snažím učinit za to někoho zodpovědným. Ať o tom přemýšlímsebevíce,vracísemijenajentastarákafkovskápísnička.Prostěproměpřišliabudouměsoudit.Docelajsemzáviděltakovýmtěmspoluvězňům,kteřídovedlipřesně definovat to, co je sem přivedlo. Kolik času jen ztrávili podrobnýmianalýzemivšechchybnýchkroků.Ajakpěkněsedovedlivybouřitznenávistikezrádnýmkomplicůma jinýmlidem,kterépovažovalizapříčinusvéhoneštěstí.Jen já trčím v absurdním světe bez příčin a následků. Když se chci dopátratjejichzačátku,postupujudějinamijakoponějakémřebříkuadostávámseaždodávnýchstaletí.A pořád vidím jen ty samé příčiny a následky. To věčné zajetí ducha v

dejinách hlouposti, intolerance a krutosti. Takže si ani nemohu vybrat. Nenítakový kousek dějin, který by stačil zahrnout obecnou úctou, tolerancí arespektemklidskédůstojnostibyťijenjedenkrátkýlidskýživot.Vlastněsianinepamatujuna takovýpěkný,pokojnýživotopis.Takovéživotopisyasinestályza to, a proto o nich nic nevíme. Kdo si žil za Karla Čtvrtého, nemohl sistěžovat.Aleti,cotodotáhliažkVáclavovi,splakalinadvýdělkem.ZaRudolfaII.semělidobřeakorátalchymistéahvězdopravci.UZikmundaWintrajsemtučetl, do jakých cenzurních těžkostí se dostali na univerzitě, když chtěliprovozovat hru oOldřichovi aBoženě. Prostě jim to zakázali, a to už prosímmělivytištěnépozvánky.Abychpravduřekl,nejvícbysemitozamlouvalozatohoMetternichaazaBacha.Prostěskvělédevatenáctéstoletí.TakovýPalacký

byl naprosto imunní. V Brixenu15 to asi zdaleka nebylo tak zlé jak tady, aleHavlíčekpsalskutečněhroznévěci.Dostaljsemtunačtenívýborzjehočlánků.To jábychasinikdyneměl tuodvahu.Byl strašněprotiněmecký.Ale rozumělsvé době víc jak kdo jiný. Ale všechno mi v tom století připadá tak krásněidylické.VeVídnipřepadlistudentipalácministerskéhopředsedyaonvyšelvena hádal se s nimi, i když bylo jasné, že nikoho nereprezentuji než sebe a svévlastnípoblázněnérevolučnívědomí.Alejemipakzlezevšechtěchhrůzdvacátéhostoletí.Dvakrátjsemtutřeba

dostalkečteníVančuru16.Dojímaljsemsetoujehořečí,váleljsemtyjehovětypo jazyku, a protožemám tolik a tolik času, četl jsem pomaličku jak školák.Zdálo se mi, že nemohlo být laskavějšího a moudřejšího člověka v té době.TušímhodrželitadyvkasárnáchvRuzyni,nakterévidímzokna.Apotomhozabili. Uvažuju o tom, jestli ti Němci věděli, koho zabíjejí. PravděpodobněVančurunečetli,anebojimtopřipadalojakonějakáčeská„Barbarei“.Ataktamstálanevědělioněmnicanijehosoudci,anijehokati.Prostěhoodpravilimezijinými.Jakmuasibylo?Přemýšlímotom,jestlimohltušit,žepočtyřicetiletechbudeněkdonatémžehistorickémmístěčístjehoknížkyatakintenzívněnaněhomyslet,jakobyhovyvolávalzhrobu.Možnábysemuumíralolehčeji,kdybytobylnajistověděl.Amohltovědět,protožejetotakvždycky,aobávámse,žeibude.Nepochybujúiotomslavnémroceosmdesátčtyři.Abychtipravduřekl,dělá

miznačnéobtíže,abychsezbaviltéidentifikacesWinstonem.Známtuliterárnípostavutakskoronazpamět,žesemivynořujíjejívýrokyvednevnocianěkdypřímo cítím, že mi nedovoluje samostatně myslet. Když čtu noviny, bezděkypátrámpotom,cozměnilakteréhozasloužiléhosoudruhasizasvymyslel,abyopravil skutečnostpodleposledníchoficiálníchprojevů.Na rozdílodněhoměneničítolikto,ženevímominulostinicurčitého,naopak,ničíměto,žetohoonívím tolik.Někdybychskutečněpřivítal takové togenerálněvymytímozku,abychnemuselmysletnato,žepřídělčokoládymělbýtzvýšenanezníženažeještě před několika lety vedla Eurasie válku sOceánií a ne s Eastasií. Prostě,nerozčilujeměto,žetohovímominulostimálo,aležetohovímmoc,a jemidoslovašpatně,kdyžvidím,jakintenzívněsenaminitru17pracuje.Všechnobylovyvoláno vlastně touto pamětí, neschopností zapomenout na skutečnost, jakáskutečně byla, a na staré a zvetšelé sny a ideály. Nezvládl jsem prostě tuprokletoumetodudoublethinku.Aupřímněřečeno,chtělbych toaspoň jednouzažít,abychvěděl,jakýjetopocitvhlavě.AlenejčastějisemivracídomyslitascénasJulií,kdystojínadtímstarožitnictvímuoknaanajednouřeknou-wearedead. Snažím se pochopit, co to všechno znamená a jak uvěřitelná neboneuvěřitelnájetověta.Prostěminepřipadánahodilé,žejsemstímWinstonem

stráviltolikčasu.Jakobyvtombylanějakáosudovákoincidence.Aiteď,kdyžjednouzadlouhýčaspřijedeš,sinajednouuvědomím,žepijemepravoukávu.Anejvíczápasímspředstavoutézelenévody,dokterésevšechnopropadá.Nechcisipřipustit,žebysemitomohlostát.Ikdyžnějaktuším,žesetostává.Tyvíšpřecetaky,ženašeživotyjsouoddělenyažesepropadámeavidímepřitom,jakse voda přelévá přes důvěrně známé rysy. A já ti ve změněné podoběmusímpřipadatjiný.Atojsemsimuselnechatvytáhnoutzasjedenpřednízub.

8.2.1982

Nemyslímmocnato,žebyměodvásmohloddělovatmůjživot,protožejážádný nemám.Myslímna to, jak vás odemne odděluje váš život. Protože vypřecejennějakžijeteaaťchcetenebonechcete,nutněsizvykátenato,žejsemnepřítomný. Ani ty, miláčku, tomu nemůžeš zabránit. Prostě si musíš zvykat,abysmohlavůbecžit.Ajetotakjediněpřirozené.Musíšprostědenněudělatstověcí, aby se život nezastavil. Musíš si připravit snídaní, jít nakoupit, uklidit,uvařitprosebeaproMilana, letětdonějakýchkurzů,zasenakoupit,vyřizovatspoustuvěcí, jít tamaonam,mluvitsmnohalidmi.Aztohosevlastněskládáživot, to všechno vyplňuje jeho všední běh. A Milan musí do práce, musíprodávatblbosti,apakjetuMartaajiníavšechno,nacomyslí,atovšechnojespojeno s pohybem po povrchu země, s přemísťováním těla i duše donejrůznějšíchsituacíživota.OPeťovianinemluvě,tensemusíhonitodránadovečera,neustálesevyrovnávatsprostředím,s lidmi,s tímpřechodnýmčasem,do kterého je uvržen. To nás odděluje, protože já nic z toho nemusím, aninemohu.Jsemvlastněpřipoutánktomuokamžiku,vekterémjsemvásopustil,atrvámvpouhémustrnutíjakozakuklenýhmyzaneboželvavzimnímspánku.Aužztohodůvodujenemožné,abychomsesetkávalitakoví,jakojsmebyli.Budemidvaapadesátletanajednoumámpocit,ževšechnopodstatnéoživotě

už vím, že ve mě samém se už nic překvapivého neodehraje. Skutečnádychtivost života, která spočívá hlavně ve zvědavosti na proměny vlastníexistence, jakoby pomalu vyprchávala. Zůstává samozřejmě ona zvědavostextrovertní, která se týká světa. Ale i tu pociťuju stále více jako zvědavostdiváka.Jetojistýdruhdivadla,alečímdálvícesemizdá,žetenkusužznám,přinejmenším,žejsemtuhručetlavímtedy,očvnívzásadějde,takjakotovíčlověkvždy,kdyžjdenaShakespeara.Atakjsemspíšezvědavjenomnato,jakjednotliví herci sehrají svoje role, jestli to bude obyčejná šmíra nebo velképředstavení,kterénásdojmeneborozesměje.Snad se však mýlím, a ona skutečná dychtivost života jenom dřímá v té

jednotvárnosti dnů, které mají podobný hypnotický účinek jako pravidelnékapánívodynebotikáníhodinek.Bylobytomocdobré,kdybychsemýlil.Jenžeikdyžsemýlim,nemátožádnývlivnahloubkuzelenévody,dokterésenoříme.A nemůžeme proti tomu nic udělat. Snad se jen snažit si to všechnozapamatovat.Covámzbudeudělatomýchnarozeninách?Prožíttendenjakovšechnyjiné.

Vím,žemyslítenamědostadostasnadanivtendensenebudetemusetnutitdo toho myslet na mě více. A vlastně bychom to mohli všechno vynechat amyslet si, že žádné předem určené významné dny nejsou. Vědomí spoutanévšelijakými výročími je falešné vědomí. Hodnota dnů není nikdy dána jejichnynějšímhistorickýmvýznamem, ale jejichpřítomnýmobsahem.Tak se na tomusímedívata já jsemblbec,že jsemsáms těminarozeninamizačal.Takovémyšlenímě jennahlodávározbředlýmsentimentemakničemunevede.Pryčsním!Nemusím ani připomínat, že jsem opět nic nedostal. Takže jen vím, že nic

nevím.Petruško, tak rád bych si četl zápisy tvého vojenského života. Tyto dlouhé

prostojemiznemožňuji,abychbyltakintenzívněúčastennatvémživote,jaktobylovpřípaděMilanově.Víšpřece,jakjsmesnímžili,jaknámbylblízko,přesvšechny ty dopisy, telefonáty, útěky a nejrůznější fígle, kterými se dostávaldomů. A s tebou je to horší. Jsi o tolik vzdálenější, než byl Milan v těchKošicích, i když zeměpisně jsi aspoň Bratislavě blíže. A tak už hlavněvzpomínámnanašeposlednísetkánívRuzyni.Viděl jsemna tobě,že jsisnadpoprvévživotěpociťovalvůčimělítost.Topřecenikdynebývalo, já jsembylpřece vždycky ten silnější, který všechno zvládne. A najednou jsi mě vidělsešlého,svelkouhlavouaúzkoutváři,schlupama,kterémitrčíznosuazuší,apoznal jsem, že tě to trochu sebralo. (Při té příležitosti si dělám na papírekpoznámku, abys mi, moje milá, vystřihala chlupy v uších. Jistě budeš mít sseboumanikýrkyaměbudepotomlíp.Užmětoobtěžuje,nutímětotahatsezaněavytahovatsivenstředníucho.)Tosenemělostát.Vždyckyjsembylstrašněnerad,kdyžměněkdolitoval,atakyktomunebylapříležitost.Alevnějšívzhledklame.Chluopkyzušísedajívystříhatavypadlézubysedajínahraditumělouhmotou,ažnatobudečasapříležitost.Jinak,hochu,jsemnatomfyzickylípasinež doma. Aspoň pokud jde o prostý podíl svalstva na celkové váze. Hravědneskazvládámsvojeposilovacísérieahlavněrucesemipodařilozpevnit.Mělbychsiužasizvýšitdávky.Faktje,žebezvětšínámahyudělámtřicetklikůzasebou,zatímcoosmnáctiletýklukpadápřipatnáctém.JeštěvBratislavějsempo15 „brušákách“ cítil v břišních svalech šílenou bolest. Teď jich vytáhnu takytřicet po sobě a cítím jenom příjemnou únavu. A tak to denně tahám v pěti

kolech za sebou. Škoda, že pro nohy semusím spokojit jenom s dřepy,mámhroznouchuťserozběhnout,alenemámkam.Prostězapomeňnato,že timněbylolíto.Ažpřijde jaroa touž je jakobykamenemdohodil,bude i tobě líp.Budešsi

moci vyběhnout a každýmkrokemsebude skracovat taky tvůj čas.A to jsemteprvezvědav,cotěbudečekat.Vidíš,předchvílíjsemříkal,žeužnejsemmoczvědav.A jsem strašně zvědavnavašeosudy.Ale coonichvím, co si vůbecdovedu představit v tomto ohroženém světě. A co si dovedete představit vy?Taky asi nic moc určitého. Ale v každém případě smůla se nemůže vršit donekonečna.Přikvačíištěstí.Ajásnadbudumítpříležitost,abychsenatodíval.Spolusmaminkouapaksiotompovečerechbudemevykládat.TakapomalubudukončitpozdravemTomášovi,kterými je jaksivzdálený,

protože je to můj pohrobek a chybí mi zkušenost osobního kontaktu. Jsempřesvědčen, že nezapomenete pozdravovat všechny přátele a že jim opětzdůrazníte,jakčastonavšechnymyslím.Mojedrahá,musíšpřecevědět,jaktoužímpotom,abychbylstebou.Vždyť

vím,žesteboujetostejné.Takpěkněmiříkáš,láskomojenesmírná,ažebudešsemnouaťseděje,coseděje.Ataktakyjájsemstebou,aťseděje,coseděje.Každýden,kdyžotvírámitalštinu,přečtusiznovaaznova-MilanovisláskouEva.BudutiodteďkaříkatjenomEvo.Amoremio!Znítovelicehezky.Škoda,ževtéknížcenejsoužádnébásničky,učilbychsejenazpaměť.Jsoutamjenompřísloví, která jsem si vypsal napapír a pověsil na stěnu.Nejsmutnější je to -Nullaenuovosottoilsole-cožseznalostí latinyrozluštíš,ženicnovéhopodsluncem.Aztohomiplyne,žeaninašeosudynejsounovéažesijenompořádopakujemestarézkušenostinešťastnýchlidskýchbytostí,cožilipřednámiabylinatomčastomnohemhůře.Anavícstejnébytostižijíkolemnásnacelémsvětě.Protojetopříslovítaksmutné.Příštěnajduveselejší.Kdytěuvidím?Možnážezítraužněcodostanu.Takse

upínámknovémudnipokaždé,když ránovstávám,prvámyšlenka jena tutonaději.Ateďvásužjenomvšechnyobjímámalíbám.

VášMilan

1983

III.diel

Mojimilí!

31

Konečnéopětovásněcovím,konečněvím,jakjsteprožiliVánoce,Novýrok,konečně jste se zase přiblížili na dotek, už zas vás rozeznávám. Včera jsemdostalvšechnyvašedopisyzkonceprosinceapolovinyledna.Nevím,pročsetodějetak,ženapředjsemudržovánvtupémosaměníanajednouzavalenčetbou,kterámivydržínaceléhodiny.Konečněvámmohunapsatkomunikativně,opřítse o vaši existenci a vést přece jen jakýsi rozhovor i když přerývaný a sdlouhýmiodmlkami.Aleitakdíkybohuzatupřízeň.Byljsemšťasten,pokojněa soustředěně šťasten, když jsem až do večerky pročítal vaše dopisy, šťastennavíciztoho,žesenajednouobjevilyidopisystaršíažepřišlydokoncedonašízelené schránky. Ta nepřátelská schránka, která měsíce tupě odmítalazprostředkovatmoje natahování rukou, už snad našla u vásmilost.A tak se vtomtodopiseobracímpřímonani.Vidímjipředsebou,zelenou,odlišnou, jakvisí dole na stěně a vidí, jak kolemdomuprojíždějí auta.Avámpřeji, abystekolem ni mohli chodit bez onoho starého zoufalství. Dostali jste snad teď užvšechno,cojsemnapsalodzačátkuprosince.Amožnáužito,cojsemnapsalvlednuaposlalnababiččinuadresu.Užnemámtenmarnýpocit,kdyžvámteďpíšu.Oplývám vírou, že se i tento dopis ocitne v zelené schránce na Pražskéulici, a že vám přinese trochu radosti. Kdyby to šlo, napsal bych vám každýtýdenistostran.Začnustebou,Evičko.Mámtuodtebedvadopisy,z3.a19.ledna.Užjsem

jepřečetltřikrát,aznovujemámpředsebou.AčtusioVánocích.Jakjstebylinakapustnici a jakkrásně sněžilo aodMilanavím, že jsi vůbecneplakala.Adostala jsi moc krásnou básničku pod stromeček, jako by napsanou pro našiútěchu.Kdyby nám tak ještě byla dopřána ta hvězdná pokrývka!Vždyť já užjsemnevidělhvězdyaninepamatuju.Zbásněvyplývá,že jsmekorunovali lásku,ale tyvíšstejně jakojá,že je to

trýznivákorunovaceažetakorunanenízmyrty,aleztrnovníků,aměpočeleužkape krev.Ale co tobě budu vykládat!Vždyť tumám před sebou ten smutektvéhodruhéhodopisu.Alek tomuažpozději.Ach, jak jsemse těšil zPeťovapříjezdu.Vtrojímvylíčení jsemtuscénuviděl jaknadlaniachvilku jsembylkaždýmzvás.Aninevím,kýmbychbylnejraději.AsiPeťou.Alečístbychasinemohl, jábychvevlakustáluoknaasledovalkaždýkilometrasvlíkal jezesebejakhadkůži.Peťo,tyšťastlivče!Aještětensníhktomu,plnobíléhosněhu.Jistětovšudevevzduchuvonělo,kdyžjstešlinaSlavín.Peťovisepotédobězdálnášbytmalý.Mněbyseasizdálbýtpalácem,kdyžvezmemevúvahu,comámkdispozicitady.Potakovýchradostechsesnadidobřezdomuodchází,sjemným smutkem, který plane nad poznáním, že všechno krásné trvá jenomkrátce a že se tedy nedá nic dělat. Jen jít v temnu zadem na nádraží a kývatmamince,kterástojívosvětlenémokně.Vlastněitojekrásné,hořcekrásné.Jakjsemrád,mojedrahá,žetimojedopisypřinášejíradost.Vždyťjávámanijinouradostzpůsobitnemohu.Tojevšechno,comám.Slova,kterýmipokrývámpapír.Alevždyťvíte,cosimyslímoslovech,niclidštějšíhonemáčlověkkdispozici,vždyťžádnýjinýtvorvevesmírunemáschopnostřeči,té„lávky,ponížztrápenásrdcemohoutápatšerem“,jakčtupředsebou.Slovajsounakonectím,conámzbylo,kdyžnámvšechnoostatnívzali,ato,cozbyde,jevždyckyjádremvěci.Amožnájsoutedyslovaijádremčlověkaanejentím,cobůhstvořilnapočátku.Jenkdybyslovanemělatustrašnouvlastnost,žemohouznítfalešněaodívatlež.Věř však, moje milá, že já jsem nikdy neužíval slov úpřimněji než v těchtodopisech.Avevašichslovechcítímtutéžholouupřímnost.Taksetěšmeslovy,jetotojedinépotěšení,comáme.Jsemrád,žejsemsenemýlilvesvýchsnech.Když jsemtu leželvposledníchhodináchroku1981,představoval jsemsiváspřesnětak,jakseotomteďdovídám.Skutečněsemipodařilobýtsvámi.Skoronanic jsemnezapomněl, aninaBibinu, aninaŠimsu. Jen jsemnevěřil, žebymohla nastat taková věc a ty nahlas číst moji opožděnou gratulaci Mirovi1.Vždyť to byla skvělá režie, jakoubych ani sámnevymyslil.Nemohl jsembýtpřítomnýlepšímzpůsobem.Vždyťcokdybychseopilapřevrhlpohársvínem,jak tomámve zvyku. Takto semá přítomnost jen chvěla ve vzduchu, jakobypromítnuta na pozadí jeviště a já jsem spokojen. Jen škoda, že jsem nevidělMirovuskromnost,kteroupředvádítaknádherně.Byltošťastnýaveselývečeraještěteďnaněhosrozechvěnímvzpomínám.Škoda,žesmizapomnělanapsát,jakbylovBohumíně,protožeodIlyjsemzatímnedostalnic.Jsemrád,žestamjela.Itojsemsivypředstavoval.Jakúžasnědovedumítpravduvesvýchsnech.A taky si dovedu představit, jak jsi držela štěňata na betonárce v klíně. Takyjsemtambylsvámi.JenžeZora,kteroujsemmělnejvícrád,jemrtvá.Tohlejetadruhá,kteráseztratilaaasisezasenašla.Skutečnětotamvšechnobylotak,

jakjsemtoznal?Jetokupodivu!Dělámitapředstavaradost.BylajsiiuJulovcov.Knámpřišlipřátelé.Tysnadcítíš,žejeprotebepřece

jenom snazší snášet toto odloučení, když tě nějbližší lidé zahrnují laskavostí.Bože, komu je to už dnes tak dopřáno. V té šířící se lidské osamocenosti anevšímavostikneštěstí jiných.Avnepřátelstvíazášti,kterémají tolikpodob.Jsem rád, žes to všechno poznala, protože to povzbuzuje k životu a trochu tozmírňujezoufalstvíčasu,vekterémžijeme.Vždyťvšechnoostatní,cosedonesekmémusluchuaočemčtuvnovinách,byčlověkaodživotaspíšeodradilo.Dobře,žeměujišťuješ,ževšechnoexistuje,jakexistovalo.Vždyťjsemchtěl

svýmipochybnostmi totoujištěnívyvolat.Avždyckyse těšímujištěním lásky.Všemujištěním se těším.Není to útěcha rozumu, protože rozumem chápu, žesvětsenevykolejíjenproto,žejájsembylzněhovyvržen,rozumemchápu,žetvojeláskaaláskamýchsynůnemůženepřetrvat,rozumemchápu,žežijudálvevědomí svýchpřátel.To jenproduši potřebuji toujištění, protože tajenejvícesužovánapustotoutohototrvánívprostředí,vněmžjetakmálolidského.Protoposlouchám to ujištění s tichým štěstím, ježmožná ani nejste schopni si plněuvědomit. Proto také od tebe přijímám všechna ta vroucná závěrečná slova vtvýchdopisechvplnostijejichvýznamuaberusijevečerpodšedivépřikrývkyjakosvojejedinébohatství.Aránosnimivstávámažijupakcelýden.Jakbychbylopětnemluvnětem,kterépotřebujekeklidnémuspánkukonejšivýhlas.

13.2.1982

Tvému druhému dopisu z 19. ledna (10 dní přestávky!) vroucnost opětnechybí, ale jevněmopětvíce smutku.Napřed zdravím tu radostnouzprávu,maléhoAndrejevKošicích.Znašehostoletísiužmocneužije,tojepravda,atopříštímu animoc nezávidím.Pozdravujú oba rodiče, je to naprostý genetickýúspěchmítsynaadceru.Ktomusmutnémusemipsátnechce.Vprvnímokamžikujsemsipomyslel,

žetimusímdomluvit.Aleužmětopřešlo.Berutotak,žetensmutek,kterýzezáveru dopisu čiší, je plodem jednoho odpoledne a možná, že i postupujícíhypoglykemie.A samozřejměplodembezmocné lítosti z toho, že ti zasevzalipráci.Jáužtonemohukomentovat,jetonadméschopnostiporozumění,nemámpro takové činy logiku, nejsem s to je pochopit, lépe řečeno, nejsem s topochopitdušitěchlidí,kteříněcotakovéhodělají.Avímzminulosti,jaktakovévěcinatebepůsobí,ikdyžužbysmohlamítnatrénovanounávykovoureakci.Pročsivšakstěžuješ,žeminejsischopnanapsattak,jakbyschtěla?Vždyťmi

topíšešvelicekrásně,a jánic jinéhood tebenechci.Jenmipišvíceačastěji.

Přijmu se stejnou radostí a se stejným vytržením hluboké vyznání i popishrnečku,zekteréhopijítváústaprávěčaj.Proboha,přecevíš,jakčtu,vidímzakaždé slovo, vidím za nimi tvé bytí i tvou duši, nemusíš se trápit s jejichvýběrem.Vždyť je tovšechnovedlejší, tomunašemuoddělenémuspánkupodjednouhvězdnoupokrývkousenemůženicstát.Jásamozřejměvím,žejsižilačastozmépřítomnosti,aletakésimusíšpamatovat,žejsmetoobanepovažovaliza moc zdravé. Bylas nešťastna, když jsem unikal třebas jen k řece nebo knějakému příteli. Jak by tedy kdo jiný než já mohl chápat, jak jsi do sebezhroucená.Apřecebysmělatyhlavněcítit,žejsemvtétosamotěutebeblíženežpřispolečnévečeřineboiprocházcelesem.Nemůžešsemědotknout,alevmédušizaujímášvícmístanežkdykolivpředtím.Atypřecevíšnejlépe,ževevšech našich sporech šlo o tu duši. A z celého našeho života víme sami, jakšpatněměnilFaust.Vždyťsejenpotvrdiloto,cojsmevždyvěděliaconámjenvšední běh života zacloňoval. Přesto se držme při příští návštěvě celou tupůlhodinuzaruku.Ikdyžtoneraddělám,odpovídámnatvéstaréotázkypročaprokohožít-žij

pro mě! Snad si mohu teď dovolit říct i něco, co sám považuji za strašněsobecké,protoževždycky jsemvěřil, že člověkžijeproněkoho jiného tím, žežije pro sebe, když žije tak, abybyl hoden lásky.Žij promě, protože jestli sejednou k vám vrátím, bude to zcela určitě ten nejkrásnější okamžik v mémživotě.Ahnednatoměpřepadnestrašnýsmutek,protožebudusjistotouvědět,žeužnikdyšťastnějšínebudu.Vím, jak to je, nemusíš mi nic vysvětlovat. Vím, že tvoje aktivita chce

vždyckysměřovatven.Žejejítěsnovpouhémtrvání.Vím,žekdybysmělazaúkolnavléctmiliónkorálkůnanit,abysměodsuddostala,začalatysokamžitěnavlékatanavlékalabys,dokudbytiprstyneupadly.Aletaksetodějejenomvpohádkách.Ale vždyť se rozhlédni kolem sebe! Z tvých dopisů mám pocit, že žiješ

bohatějialidskyintenzivnějinežkdyjindy,vtédávnédobě,kdyžjsmevleklizasebou káru starostí o šťastnou budoucnost. Teď už nás čeká jen šťastnábudoucnost!Protoževbudoucnostimusíbýtbod,vekterémsemyčtyřiucítímevedlesebeasnámibudetřebaMartuškaajistějináholkaajakísineznámíkluci,pokračovánídynastie.Tobysetipřecelíbilo,ne?Takžijproto!Dejsiušítnovéšaty a přijď v nich sem na návštěvu. Cestou zastavte a podívejte se kolem.Možná už najdete sněženky a petrklíče, a všude bude cítit předjaří. Proč bysmělabýtsmutnávtomtopředjaří,vždyťjsemstebouamámtěrád!

MilýPeťo,maminkaminapsala,jaksesobjevilusměvavýabuclatý.Protodruhéslovo

jsi byl asi dost naštvaný.Musím sevždycky trochuusmívat nad tímúpornýmasketizmem,kterývanetvýmidopisy.Tadymojispoluvězničtoutřebatuscénu,jak zápasíš s makovníkem, a kroutí hlavou. Tady panuje celkem odlišnázákonitost života. Sežrat všechno, co je, a to co možná nejrychleji. Nedělnístudená večeře vydrží tak nejdéle do tři hodin. Ale asi nevíš, jak rád bych těvidělusměvavéhoabuclatého.Mám tu od tebe dva dopisy, jeden předlouhý, který jsi psal od 22. 12.

postupněvMartiněadomaazasevMartinědo4.1.Apakdruhý,kterýjsipsal7. 1. A musím říct, že velebím tajně tvé nadřízené, že ti dávají tolik služeb,protožekaždátakováslužba,tojedopispronás.Ahlavněpromě.Potěchvšechdopisechjemiužteďznáméablízkétotvojetichovzasněženénoci,čaj,kterýsivaříš,pohledzokna,papír,kterýležípředtebou,amyšlenky,kteréseodvíjejísem,doRuzyně.Akdyžužjsemutoho,sestarýmJimembychtoměnil,alesteboune.Aleabychpravduřekl,nevím,jestlitoskutečněnenínějakýpříběhzdobrodružnéknížky.Pořádměpronásledujejistýneskutečnýpocitanemohusezbavitpochybnostiotom,žejevšetakskutečnéjakovšechnojiné,cosenámvživotědělo.Nejvíce jsemhltalv tvémdopise tystránkyopříjezdudomů.Mělsbýt ještě

podrobnější.Jakýbylvzduch,kterýjsinadechlnastanici?Našeoknojsiuvidělsvítit hned za rohem celnice? Ta díra je tam pořád? Setrvávám u těchtookamžiků jako u opojného nápoje.A běžím s tebou přes cestu.Už jsem takytisíckrát běžel přes cestu, ale nikdy jsem neměl klíče.Musel jsem zazvonit apodle chůze jsem hádal, kdomi jde otevřít. A do schodů bych šel asi pěšky,abychtuchvíliprodloužilnazbytekživota.Jezvláštní,ževšechnosedějeskoropřesnětak,jaksitopředstavuju.Steboumitovyšlodokonale.Jentakovýdetailmiušel, totižže jsiběželpřescestu sčepicív ruce.Ale jinak je to starý film.Vždystálzato,ikdyžjsemhovidělmnohokrát.Atakytendruhýfilmzpříštíhodne. Plno sněhu vHorském parku amaminka samozřejmě bez jídla, a potomMartaaMirosJolkou.Všechnovidímvdetailechapolodetailech,nabarevnémmateriálu, růžová šunka a zelené okurky, nažloutlá whiska. Jen mi nejde dohlavy,jakmohlMilanvéztMartunakolevtéspoustěsněhu.Atojivezlpředsebou?Asiano,jejimtopodobnéamnětopřipadáohromné.Vidímpředsebou i tenfilmzposledníhovečera,kdyžu tebemamasedína

posteli. Řekl jsi ji to dobře. Ale těžko jímůžete zakázat plakat. Naplakala sevždydostadost.Aplakalaiprostokrátvětšíhlouposti.Musímejítoodpustit.Atyhlefilmyaninejsouprozasmání,jsoutofilmyoživotě,plnéprostotyacitu,nikdonámjenemůževzítazůstanousnámidosmrti.Vždyťvíte,žekomedieagroteskyserychlezapomenou.Víš, Peťo, jak je ohromné, že vnímáte vzdělání právě tímto způsobem, jak

píšeš.Onoskutečněčastonejdeaniovzdělání,jakospíšeojehozhodnocení,ojehovyužití.Vždyťvíšsám,kolikvzdělanýchlidísepotácíanemajínic,čehoby se přidrželi, protože vzdělání jim sloužilo vždy jen jako ozdoba nebopodmínka platového postupu. Jestliže cítíte, že vaše vzdělání je sloupovím, okterésemůžeteopírat,pakjetotonejlepšízúročenívzdělání.Apřitomužpakvůbec nezáleží na jeho podobě, na jeho charakteru, soustavnosti činesoustavnosti,humánnímnebotechnickémzaměření.Teprvevtomtozúročeníse vzdělání začíná vyplácet.Člověk pak začíná žít už na kopci, který navršilaceládosavadníkultura,anemusí sezmáčetpotemnacestách,kterýmiužpřednímprošlitisícelidí.Avyjistěcítíte,žetupakvůbecnezáležínarozsahutohotovzdělání.Třebajendesetdobrýchknih,kteréčlověkdohloubkyprožije,navršípahorek, z kterého je vidět dobře do kraje. A odevšad pak sem doléhajínápomocnéhlasytěch,kteřížijísnáminebožilipřednámi.Jsemstrašněrád,žetovíte.Amášpravdu,Peťo,žemaminkavždyodmítalatutoslužbuknihpřijat.Dodnesjepřesvědčena,žekaždýdensvéhoživotamusímeprožítjakopůvodníaryzeosobnítrápeníanicnámnemůžeodlehčitbřímětakovéhodne.Snadjítatodobapomůžepochopittuvelkoupříbuznostmyšlenekasrdcí,kterásetáhnepřescelévěkyakterájepřesnětakpovzbudivájakopodánítepléaživéruky.Cobyzeměbylo, kdybychneměl všechny ty nádherné příbuzné, kteříměuž dávnodovedlinamísta,odkud jevidětdohloubekvesmíru inadnopropasti.Vždyťonisenehněvají,žejimstojímenaramenech.Kdyžbudemežítdobře,budounanašichramenechjiní.Život jemnohemsnazší,když jevysvětlen.Ato i tehdy,když jej nemůžeme zlepšit. Jen temno skrývá plno záludností a nahání strach.Jenže tentozhodnocovacíprocesvzdělání semusí trénovat tak jakoběh. Je toúmornýtrénink,protožezanámisupísoučasněnašeživočišnáapudovápodstataamátvářstrachu,úzkosti,chtivosti,bezmociaotroctví.Takovýběhjeběhemksvobodě. A trénuje se až do konce života, kde čeká poslední rozmáčklá tvářstrachuaitujesnadmožnézamžítdechemjaktvářzasklem.Kdoví.Důležitéje,že tento trénink je plný radosti, i ta kolená bolí nějak krásně po poslednímstoupáku k naší bývalé garáži, krásné jsou odpočinky, je to prostě aspoň běhodněkudněkam.Hlavnínenítenkámen,kterýseobčassvalísesvahu,amožná,že vůbec žádný kámen není, je jen to krásné úsilí, možná si Camus vybralnešťastnou postavu. Kdybych mohl, Peťulo, vstal bych s tebou v pět a běželmezizávějemi.Tedužpřeceobavíte,ženeběháte jenkvůlipodkožnímutuku.Jensepořáddivím,Peťko,vetvémpřípaděahledámvysvětleníprogymnazistu,kterýjenomleželnagauči.Byltotvůjpříbuzný?Milanku, teď zas tobě, abych mohl každému z vás věnovat aspoň třetinu

dopisu.Ikdyžtysizasloužíšnejvíc,protožejsibylnejpilnější.Mámtuodtebecelkem5dopisů,dohromady18stránekstrojem,cožjeužrozsáhlápovídka.Pro

mě je samozřejmě strhující dějem imeditativními partiemi. Prostá reprodukcevašískutečnostiminahrazujemévidění,kterénedohlédnedálnežkedveřímakoknu. A s tvými úvahami trávím,Milanku, tiché noční hodiny a jednoduše stebou klidně rozmlouvám a dívám se při tom na tvou zamyšlenou tvář. Vímpřesně, co tě mělo k tomu, abys mi napsal (nebo nám napsal) těsně přednávštěvou.Povašinávštěvějsemnatoumřelédítěmockrátmyslel.Aneumímsipředstavit,jakvypadalytydvěhodiny,cojsisJanemstrávil.Jenženeříkej,žejsinaněcozapomnělaže jsiněconepochopil.Pochopil jsivšeuž tehdy,když jsistálnadtímosmnáctiletýmděvčetemnapatologii,kterémuvycpávalihrudníčekpapírovouvatou.Pochopiljsi,žetohlevšechnojesoučástživotaažetomusímevědomě přijat, chceme-li vůbec žít. Z toho na mě smutek nejde, jde na měsmutek z lidí, kteří se pohybují tímto světem jako nesmrtelní, kteří jako byneviděli všechna ta mementa nastavěná kolem cest, kteří prostě kalkulují sesvýmživotemjakoskapitálemnaběžnémúčtu.Asamotnáabsurditasmrtiměnikdytaknesužovalasmutkemjakabsurditaténesmrtelnébezstarostnosti,kterájevlastnílidem.Většinanásžijeodděleněodtohotozákladníhonapětíživotaadokonce dychtivě hledá soukromý kout, ubohý, falešný a miniaturní Olympnesmrtelných,kamnedoléhajíúderyneštěstí.Asmrtnacházípaktytolidizalezlévkoutěhrůzou.Tenpravýsmutekpoznánínenítakhrozný,hroznýjesmutekzčinůtěchnesmrtelných, těch,kteříseopevňujívesvýchbrlozíchnesmrtelnostinaúkorjiných.Tyvíšsám,kamažtoutostručnouobraznostímířím.Asmutektohodruhu, sekterým jsi sedělnad tímprvnímdopisem, je smutkem lidskéhoúdělu,patříknámtakjakoradostanesmímesenanějhněvat.Aletakynanějzapomenout.Tazvědavácestakrajinou,kterouvživotěprocházíme,nenípřeceonicméněabsurdníjenproto,ževímeodzačátku,ženěkdekončí.Aneboproto,žesikaždýnutněaspoňjednoupolámemenohu.TohlevšechnojetrochujinakřečenoiuTeilhardadeChardin,kterýjeanglickyvlevéknihovně.Kdyžužsesdal do čtení takových věcí. A ještě si navíc myslím, že pojem absurdity senemusí ani používat. Nesmrtelnost není normální, a proto smrt není absurdní.Jenjejívýběr,kterýneodpovídánašílogice,jeabsurdní.Tohlevšechnotinepovídámproto,abychtěpoučoval.Jásámjsemsitytověci

třídilpředzhrubadvacetilety,alešlomitotěžko,protoževtédobějsemkráčeldostpohodlnoucestou.Tytomášjednodušší,protožeřízenímosudubylodáno,abysmnohépochopildřívenežjiní.Vidím,jakmizaseubývápapírapředemnoujeještětoliktvýchřádků!Ještě

sebudukněkterýmvěcemvracet.Teďsialeznovučtu,covšechnoexistuje.Vnovom kalendári už beží február, dúfam, že fotografia Lízinky tam ostala. Apokojně běhej v mojich topánkach. (Ech, jak českoslovenštím, to proto, žehledímdotvéhorukopisu).Vezmisivšechnymojedvapárybotavšechnymoje

třikošile.Kdybychsevrátilněkdyanemělconasebe,zůstanuležetnahýpodpokrývkouanebudemivůbecnicchybět.Jekrásnéužpotřetíčíst,cojsteosvátcíchdělali,jakjstesetěšilisPeťou,zdá

semi,žejstemělikrásnéVánoce.Možnátojenomjátakcítím,alesnadanivyjste nebyli o nic ukráceni. Vždyť si ještě dobře vzpomínám, jak na našichloňskýchVánocíchleželpříkrovjakésiustrnulostianeschopnostivybřednoutzešpatnénálady,zšedépřírodyanahromaděnénudystarostnýchdní.Mámpocit,že jste se těšili, třeba z toho, že jsounamaminku lidé hodní.Byly toVánocebezemě,alemožnáseozřejmilyprávěprotovnějaké jinébarvě.Jsemrád,žejstebyli naVansovej, a jenomvěřím, žemama senezpěčovalapozváním. Jejídopismi,Milanku,dělástarosti.Víšco?Napišmioní,naprostoupřímně,třebatak,aby tonevěděla.Jakobychznovuslyšel to její„nač“zdobbreakdownůadrog. Musíte jet někam lyžovat, maminka z toho žije vždy aspoň půl roku.Všudejeletosplnosněhu.Adejteseještěsněkýmdohromady,abychtammezivámipořádnetrčeljakobolavýzub.Prostě,abysesvětrozpustilvprimitivníchstarostechoto,abynebylonavlekumoclidíaneboabynasněžilo.

16.2.1982

Nedokončímasi rozmluvunad tvýmidopisy.Nechámsi jinapříště.Nechcipřepínatrozsahtěchtodopisůaporušitblahévědomí,žejsouskutečněprovásažejenepíšujendoprázdna.Tak jenom ještě několik drobností. Včera jsem dostal odmaminky balík, k

pocitu vděčnosti se připojuje i radost, že jste dostali můj dopis, ve kterémbaličenka byla. A možná dostala můj dopis i Maňuška. V balíčku bylyfantastickévěciajáaninemámpředstavuotom,odkudjeberete.Stejněmivšakchutnávždynejvíceto,comaminkaupečevlastnírukou.Ažseshledáme,určitězaznamenáte, že jsemo něco ztloustl.V tomto roce jsemměl vlastně pořád kdispozicipřilepšení,kdyžspočítámzásoby,kteréjstemidovezli,abalíkodIlyaodmaminky.Poprvémámspolečníka,který takéněcodostaneamůžesi takyněcokoupit.Ataknámspolečnéhospodaření jdelépe.Horší je,žemivyschlokontoanemohljsemsiobjednatnabřezennoviny.Psaljsemotomvedoucímuadvokátníporadny,abyvámzavolalasdělilmi,cojevlastněsmouobhajobou,ale nedoslal jsem z advokátní poradny ještě ani řádek, a tak ani nevím, jestlinějakéhoobhájcemám.Nikdo seumězatímnehlásil.Možnávyužvíteněcovíc.Přirozeněmátevtomvšemmouplnoudůvěru.Chybímivelmitamožnost,kteroudávaldr.Szabo,zpravitvásnejkratšícestouotomnejdůležitějším.Odvašíposlednínávštěvy jsemnedostaldopisyodnikoho jiného jenomod

vás (s výjimkou dopisu od Joža J.). Od Mira jsem měl dopis ohlášený, alenedošel,odIlytakynicnemám.Taknevím,zatímjsemdostávalvšechno.Itakaleděkujikaždému,kdosinaměvzpomněl.Nemusímsnadznovuopakovat,jakčasto na všechny nejmilejší přátele myslím. Snad budu moci jednou oplatitkaždému,kdonanásbylvtétosituacihodnýapodalpomocnouruku.Maminka se ptá, co bych nejraději, aby mi poslala. Ale já si nechci dělat

nějakénároky,není topříjemnýpocitvisetvám taktonakrku.Dostanete snadbaličenkunaovoce,ohromněbymikoplo,kdybystemipřiba...*.

Všichnimojimilí!

32

Pro jistotu píšu zase kVám doBrna, i kdyžmě nesmírně potěšila zpráva, žedomů došlymoje staré dopisy ještě z listopadu. Zkušebně jsemminulý dopisposlalpřímodomůauvidíme.DopisykTobě,babičko,jsounejspolehlivější.Byljsemo tomzpraven i tím,že jsemdnesdostalbalíčeknaovocenku,kteroumiposílalivdopisesotvapředtřemitýdny,atakjsemsivypočítal,žejstemůjdopismuseli dostat asi tak za dva týdny, a to je světový rekord v naší dosavadníkorespondenci. Jistě vám nemusím zdůrazňovat, jak mě to těší a upevňujenáladu.Martičko,tisícerédíkyzato,cojsimizabalila.Tourčitěděvčatamiudělalyz

jablkapanáčka.Zajablka,pomeranče,koláč,cigarety,medasalámmocamocděkuji. A hlavně za tu fantastickou myšlenku poslat mi ta semínka řeřichy.Okamžitě jsem ji zasadil do vlhké vaty a netrpělivě budu čekat, co z nichvyroste.Možnáseztěchbylinekbudutěšittakjakozjara,jehožpřičiněnímsevenku taky brzy budou zvedat zelené lístečky. Budu ty rostlinky ošetřovat,pozorovat a milovat. A jestli jsou skutečně k jídlu, tak je s chutí sním. Alenevím, jestli mi jich nebude líto. Taky vašeho panáčka jsem zavěsil ke koluštěstí, kterémi zůstaloodVánoc a přineslomi to štěstí, že uždostávátemojedopisyajásetěšímzvašich.Koloipanáčekvisínastěněnakusupapíru,kdesivypisujuitalskápřísloví,abychjemělnaočíchanikdyvživotějenezapomněl.Jsou tam taková přísloví, jako že kdo nečiní zlo, nemusímít strach (Mal nonfare,panzanonavere),cožsemizvlášťlíbí,protožeilustrujeprastaroufalešnouvíruvlidskoudobrotu.Nebotumámtakynapsáno,žeranníptáčedáldoskáče(Leoredeliamattinahannoiloroinbocca),doslova,žeranníhodinymajízlatov hubě. Tato moudrost mi taky přináší uspokojení. Vstávám jak ptáče v šesthodinadoskáčuakorátzasjendotýpostele.Nezbývámi, než se držet skeptického - non si semai - člověk nikdy neví.

Třeba doskáču jednou na zahradu v Bystrci, tam uzobnumalinu, tam rybíz apustímsedotřešní.Avytambudeteaaninepoznáte,žetoranníptáčejsemjá.Jetotýden,cojsemdostalvašedopisy,aužsezasetřesunadalší,cokdyby?

Aleradějisinedělámnaděje,abychnebylzklamán.Naučiljsemsezatěchdevětměsíců vytrhovat všechny naděje nemilosrdně ze srdce, protože popel z jejichzhoření se vrší a ještě bymě zadusil.A tak ráno vstáváma říkám si: kdepak,žádný dopis nedostanu, na to jemoc brzy, kdepak dnes nemůžou přijet, ještěnikdynepřijelivečtvrtek,jenomvpátek,středuaúterý.Atakvstupujudodnebeznaděje,avidíte,najednoujetubalíksesemínkamařeřichyjedlédánské.Ahned je život plný naděje, že mi řeřicha vyklíčí a zazelená se. Život je plnýpřekvapení.Milanku, budu pokračovat v rozhovoru nad tvými dopisy, jak jsem slíbil.

Cítimpřestytepláky,comámnasobě,ipřeskůži,jakdoměnarážítvojeúpornátouhauspořádatsicelouturozbouřenouzměťsvětaaříditsvémyšlenkytak,abyseprodralydo jasnéhoprostoru.Azdá semi, jakobys stálevíce směřovalodobyčejného vidění věcí k luštění jejich záhadných vnitřních podstat. Čtěšfilozofyajsešužsámfilozofem,tosepoznápodletoho,jaksikladešotázky.Tyvíšdobře,žesinemyslímofilozofiinicmoc,zvláštěotéakademické.Nu,zatímnehrozí nebezpečí, že by ses s nímohl setkat. Tvoje štěstí, vždyť jemnohemlepšíčístKantajentak,jakoduchovnícvičení.Jetoasiužitečnějšíazábavnější,nežsekoukatnatelevizi.Čtu si, Milanku, první řádky Tvého dopisu ze 6. 1. To, kde píšeš, jak se

prohloubilonajednouobecnévědomínejistotyatušenítoho,žeasinicnezůstanetak, jak je.Víš jistě,že jsmeo tomdiskutovalipřed letyaženebylomoc lidí,kteříbymibyliochotnivěřit.Kdyžodhlédnuodvšechpodružností(cožovšemvpravémsmysluslovažádnépodružnostinejsou),zdásemi,žeto,coprožívámespolu s celým světem, je latentní, ale hluboký pocit krize koncepce evropské(nebořekněme„bílé“)civilizace.(Vždyťonaanijinánení,všechnynárodytutokoncepcivtomtostoletípřijali,podívejnaJaponceaČíňany).Tatokoncepcesevytvořila už v 19. století a jejími sudičkami byly dvě velké naděje: jednakvědecký,technickýaprůmyslovýpokrokapotomtanejobecnějšívíravsociálnírevoluci,ježmělavytvořitspravedlivý,svobodnýavíceméněrovnostářskýřád.Otomvšemužbylopsáno.Prvnínadějesestáleživilanovoumízou.Kvetlabezoddechu,všechnyverneovkysesplnilyapokračovalydál.Varovánínedocházelasluchu. Vlastně až nedávno se otřásla pod úderem energetické krize,ekologickýchstarostíaredukcígrandiosníchplánů.Byvmladšíjakty,dělaljsemkdysi průvodce na takové výstavě o budoucnosti. Někde v epoše, která už jepodle tehdejších předpokladů za námi, oraly rozsáhlé lány elektrické traktory-automaty,napolíchserodilatříklasápšenice,větrolamylemovalypouštěalidé

samýmštěstímjenomzpívali.Kdopakbysipomyslil,žesejednoubudevybíratz popelnic starý chleba pro prasata. Na začátku šedesátých let si Američanéobjednávali letenky k cestám na Mars a na Venuši. Prostě verneovka napokračování.Tysinatonepamatuješ,alefaktemje,žejsmetěkoupalivDunaji,nikdonepomyslel na to, žeby se z této řekymohla stát zadvacet let smrdutástoka.Pozoruhodnéje,žednesužvšichnivšechnootézklamanénadějivědí.Neovšemproto,žepropadlyzamluvenéletenkynaMarsadokonceinaMěsíc,vědío tomhlavněproto, že zdražil benzín a vepřovákýta a že ta stopanaMěsíci,kteroutamudělalArmstrong,zůstaneasihodnědlouhoosiřelá.Atojedobře,žeuž to lidemdošlo.Protožeprávěv tom jenaděje.Nic totiž taknepodporovalokonzumní lehkomyselnost jako tato laická víra v neutuchající růst národníchproduktů. Jen v rámci této víry se koncepce neustále rostoucího obecnéhoblahobytu mohla stát vůdčí světovou ideou. Tohle všechno je však zřetelněviditelnéanenítřebasetímzvlášťzabývat,omasovouerozitétovírysedenněstarají stovky drobných havárií blahobytu, vždyť dokonce se i vlády snažípodlomit tento optimismus, přesto, že ještě před desíti lety ho šířily všemipropagandistickýmiprostředky.

19.2.1982

Mě však zajímalo vždy mnohem více selhání té druhé naděje, naděje napoměrně rychlé ustavení spravedlivého a dokonce i blahobytného řádu. Snadprávětušeníosudovéhovýznamutétozběsilévíryměvedloužkdysiktomu,žejsem se začal zabývat utopiemi. Netvrdím však, že jsem už tehdy věděl, jakhlubocebude toto stoletípoznamenánozhroucenímutopickýchvěr.Baviloměsledovatrůstonénejasnétouhypo„řádu“acelétonadšení,kterévypuklo,kdyžpřišlynapomocprůmysl, technika,věda,dělnická třídaavšechno tonové, copředtím nebylo. Prostě když utopie zvědečtěla a staré pochybnosti v„neohebnost“ lidského materiálu mohly být odhozeny. Začalo to v poloviněminuléhostoletíatrvalostolet,bamožnáoněcovíce.Prvníprůkaznázklamánív této víře se projevila až koncem padesátých let. Do té doby se dalo leccosvysvětlit vždy jen zvenčí, než začalo být jasné, že vysvětlení musí vycházetzevnitř.Nemusím ti jistě podrobné líčit, jak toto zklamání rostlo především v

souvislosti s hodnocením sociální reality v těch zemích, které se prohlásily zanaplněnístarénaděje.Dostdlouhosevystačilos tím,žeseprostěporovnávaloto, co bylo předtím, s tím, co vyrostlo. Což je pro funkčnost řádu celkemneprůkazné, protože prostý růst výroby souvisel skoro výhradně s

technologickým pokrokem a zasáhl celou planetu. Vždy však zůstávalokardinální otázkou to, jak se vyvíjel poměr mezi sociální skutečností a onounadějí.Protožeprávětentopoměrmělrozhodnoutotom,zdakoncepceevropskécivilizacestojínapevnýchnohou.Vtétosouvislosti jecelkemirelevantnífakt,žemámevíceautomatickýchpračeknežpředpadesáti lety,kdynebylyžádné.Proonustoletousouvěkostjeprostědůležitéjenomto,zdaseustavilřádanebozdaseaspoňustavilypředpokladypro řád, jenžbyodpovídaloněmpůvodnímnadějím.Výraznou,kdyžnehlavní,příčinounejistotakatastrofickéhopovědomísoučasnosti je poznání, že se tak nestalo. Nestalo se tak v ekonomickýchpředpokladech anestalo se tak, a to je horší, ani vpředpokladech sociálních -myslím na základní předpoklady sociální harmonie, jež byla součástí oněchnadějí.Nestalose tak, ikdyžsek tomumohlyudělatkrokynepřílišnákladné,nijak nesouvisející se stavem blahobytu. Nedostatečný ekonomický rozvoj sespíšepoužíval jakovýmluvanež jakopřesvědčivěznějící argument. I v chudéobci jemožné vytvořit základy sociálního souladu, dokonce snáze než v obcibohaté.Přirozeněsevedourozsáhlésporyotomtodruhémzklamání.Tojedánoideologickousetrvačností.Takovýspormůžedoznívat ještěstolet,protožemuuždávnochybípřesnáhodnotícíkritéria.Protybysemuselčlověkvypravitnasamýzačátek,kezdrojůmnaděje.Stoletá tvářsenedáhodnotitpodle toho, jakvypadala před desíti lety, rozdíl na sešlosti není tak velký. Ale když jiporovnáme s mladým obličejem téže naděje, s jejíma planoucíma očima arudýmiústy, když ji porovnáme s tím, jakvypadalanaúsvituonohodne, kdyzaznělvýstřelzAurory,pakdostanemesprávnéproporce.CelétotozestárnutísenetýkájenvýchodníEvropy,týkáseceléhosvěta.V celém světě se totiž vytvořil téměř univerzální politický a sociální cíl -

blahobytkombinovanýsesociálníspravedlnostíasociálnímbezpečím.(Všimnisijen,jakvposledníchdesetiletíchtéměřvymřelyisolovanénárodníkoncepce,založenéna starémnacionalismu,nacionalismusvzniká jen tam,kdese rozšířínárodnípocit,že jinýnárodupírápostiženémupostupkonomuobecnémucíli.Polskýnacionalismusjetakéjenomprojevemtohotopocitu.)Alemně tuani taknejdeodokazování.Nejlepšímdůkazem jeonenobecný

pocit,kterýjsivesvémdopisenačrtl.Protožekoneckoncůprosociálníděníjsourozhodující tyto masové pocity a ne odborné diskuse mezi týmypropagandistických expertů. Ty se dají snadno zorganizovat. Když tedypominemeonodokazování,kterýmsesvětnynízabývá,akterédospělovrcholuv italsko-sovětsképolemice,zůstávávisetvevzduchunejdůležitějšíotázka, coteď? Koncepce evropské civilizace, založená na zmíněných dvou stoletýchnadějích, pomalu dohasíná. Amy se přebíráme ideovou nabídkouminulých asoučasných let a zjišťujeme, že není k dispozici náhrada se srovnatelným

dosahemaschopnostíovládnoutaktivníčástlidí.Aužasinikdynebude,protožesedo tohotosvětanehodíanebo, lépe řečeno,chybí jimasovýpříjemce.Na téúrovni materiální existence, jakou dnes máme v Evropě a ve většiněprůmyslových zemí, nemůže ani účinná ideologická koncepce vzniknout,protožetabylavždyvminulosti jenvýrazemsociálníhozoufalství.Domnívámsevšak,žetonenížádnáškoda,naopak,jetovelképlussoučasnésituace.Určitěbezideologično, které vzniká, je příznivé pro zhodnocení celého ideovéhodědictvíminulosti,progenerálníinventarizaciaúklid.Nejlepšíje,žebudemusetustoupit amorfní ideologie materiálního blahobytu, která zaujímala v celéevropské civilizaci první místo. Lidé se pochopitelně koncepce blahobytunevzdají, ale současná krize je bude rychle učit rozhodování. Protože odnynějškaužvždybudestátvšetakto:Blahobyt?Ano,alezajakoucenu?Možná,žesezačnoukvalifikovanévětšinyrozhodovat,ženezakaždoucenu.Třebazacenu zničení přírody, nezaměstnanosti, diktatury a ztráty svobody, úpadkuduchovní kultury, zpochybnění budoucnosti a tak podobně. Tu není skutečněčeholitovat.Možnásedokonceuplatnínejschůdnějšícestakrozšířeníblahobytupostupnýmupouštěnímodsociálníhosobectvíaenormníhoplýtvánívpřepychu.Prvníznámkytakovýchtendencíjsouužviditelnéamožnátolididokoncezačnebavit. V této situaci by se pak mohly uplatnit mnohé hotové projektyintenzivnějšíhoživota,nejrůznějšískupinovépředstavy,staréanovéidealismyavůbec široké experimentování se sociálními vztahy. V léto oblasti se nemusívůbecnicvymýšlet.Prostěprobuzeníziluzeostálestoupajícímblahobytumůžebýt jedině prospěšné. (Jestli ovšem nepovede ekonomická neschopnost až naokrajhladuanevyvoláposledníbitvuokuschleba.Aletosnadnehrozí.)To,cosezachovaloznadějenarůstlidskýchschopnostízmocňovatsesvěta

vědouatechnikou,semůžedálrozvíjet.Nadějnébybylo,kdybysetorozvíjelov soustředěných projektech, které by posilňovaly lidské sebevědomí, než vestálém rozšiřování předmětů, které člověka obklopují.Kosmické lety nejsou ztohotohlediskaúplněpitomé.Apakjetutonejzávažnější.Poobecnémzklamánísenutněvpříští koncepci evropské civilizaceuplatnívýrazněji pojed svobodyjednotlivce a jeho důstojnosti. Jednoduše proto, že se ukázalo, že obětováníindividuální svobody a důstojnosti pro onu obecnou koncepci se vůbecnevyplatilo. A k ničemu nevedlo. Byl to prostě podvod. Právě naopak,důsledkem současné krize je vědomí, že obětování svobody k blahobytu aspravedlnostinevedeažesepodílelovydatněnaztroskotáníonévelkénadějenavytvoření řádu. Navíc se nutně ukáže při všeobecném trendu k úsporám, žesvoboda je nejlacinější a že naopak totální administrace individuí je strašnědrahá.Ještěseukáže,jakprospěšnájechudoba

20.2.1982

Takovéuvažování, jaké ti tu,Milanku,předvádím, jestrašněabstraktníaasimocnepřesvědčuje.Nepočításevněmsamozřejměs iracionálnímielementyvlidských dějinách, s nějakým bezděčným podnětem, který může vést kvšeobecnékatastrofě.Vím,žeotakovápřekvapenínebylavdějináchnouze.Zceléhrozivésituacevšaktakévyplývá,žesenutněpomaluprosadívědomí

oprospěšnostikvalifikovanéhovedenípolitickéhoživota.Lididosudniczvlášťnenutiloktomu,abysenějakzajímaliosvénárodnívůdce,čidokoncesledovalijejich schopnosti a kvalifikaci, protože státní káru mohl utáhnout kde kdo nacestě po rovině. Ale v těžkém terénu se snad budou více starat o to, abynezapadlakáradoblatajenomproto,ževozkavidíjennajednooko.Záhybudektétokvalifikovanostiraditipudsebazáchovy.Vždyťkaždýnekvalifikovanýkrokvesvětovépoliticemůževéstkzáhuběakezničenízákladůsoučasnécivilizace.(Jsouovšemlidé,kteřídospěliknázoru,ženenímocčeholitovat.)To, čemu se říká boj za mír, může být ve svých proměnných podobách

bezvýznamným podnětem k prozkoumání efektivnosti politického rozumu.Zvlášť na Západě. Vedlejším produktem tohoto pudového úsilí se může státširoké pochopení sociálních mechanismů a zvýšená schopnost lidstva ovládatsvojedějiny,kterádosudtéměřúplněchybí.Takže vcelku jsem přesvědčen, že ono obecné tušení krize, přicházejícího

rozhodování a počátků změn celé koncepce současného života může vést i kdobrému. Je to v podstatě lepší stav než ono minulé setrvávání v uměleudržovanýchideologickýchrezervacích,kterékrizijenprohlubuje.Samozřejměnení žádná záruka, že vybřednutí ze současného stavu se obejde bez bolesti akatastrof.Jetodokoncepravděpodobné,kdyžsebudedálehromaditdestrukčnímateriálvsociálníchvztazích.Čelitsetomudájenzmobilizovánímrozumu.Ajádoufám,žepoznáníbezvýchodnostibyktomumohlovést.Vtomtoohledujevšelepší,nežbylopředdesítilety,kdyžjsiseplavilvslovnafťáckémbazénuajájsemchodilnaryby.Ikdyžzasejásámbůhvíjakédůvodykoptimismunemám.Alejakdoufám,netýkásetohlevšechnojenmě.Týkásetospoustylidíabudesetýkatstálevícelidí.Takžesnadaninemámepročbýtsmutní,kdybyovšem...Aletoužjejinávěc.Rozpovídal jsemsena spoustu stránekavidím,že to stejnězamocnestojí,

protože se krkolomně vyhýbám času a místu děje. Ale asi to takto ani jinaknejde. Chtěl jsem původně komentovat tvůj dopis, Milanku, a vidím, žekomentářjedelšíneždopissám.Ajetuještěplnověcí,kekterýmbychsechtělvyslovit.Líbíseminapříklad,jakjsireagovalnamojevarovánípředsnahouběhatstále

rychleji.Vždyťjájsemtotakmyslel.Kdyžpíšešotom,jaksedíštřihodinyajentřídíšmyšlenky,taktojeono.Toneníztracenádoba.Jetozpozdilýzvykměřitintenzitu života extrovertní aktivitou - počtem přečtených nebo napsanýchstránek, rozlohou porytého záhonu nebo množstvím vyžehleného prádla nebomnožstvímzábavy,čidokoncevypitéhopiva,cožtiovšemnehrozí.Májíbýttakakorátaněkdyseprávětenčasprožitývurčitémzklidněníaprostémuvažováníprojeví nejblahodárněji. I když člověknemusí uvažovat přímopodleDescarta.Takžeužneříkámnicaužvůbecnicneříkámktvémupocitu,žebřímě,kterénatobě spočívá, je na tobě naloženo s tvým souhlasem a že víš, co chceš.Samozřejmě, že je to těžké, kdyžvíme, co chceme, alevěřmi, že jemnohemtěžší nevědět, co chceme, anebo chtít jen tolik, aby to nebolelo. Doufám, žeMartě se líbíš i takto změněný.Amně se zase líbí, když čtu, že si věci, kterésnadnejsouanihloupostiakteré jsoubezpečnéanezávadné,nechávášna jinýpapír. Já vydržím nechodit do skříňky, vždyť je konečně krásnější omámit sihlavusprávněnamíchanýmkoktejlemnežpostupnýmpitímjehosložek.Ateďjetupředemnoustrana2.a3.dopisuze17.1.ajábychsechtělpřipojit

kdiskusioPeťovi,protožebymi todělalonáramnědobře.Aleneudělámtoajakoty,Milanku,řeknu,žektomuvlastněnemámcododat.Ikdyžbychmělcododat a tak dodávám aspoň to, co musím dodat, protože mě k tomuvyprovokovala tvoje úvaha o problémech se stanovením identity věcí a lidí.Doufám, že si děláš ze svých dopisů kopii, nějaký člověk by to mohl říkatkráčeje městem plným hluku a zápachu. A to s tou prodavačkou je strašněsmutnýpříběh,protožetomůžebýtskutečněpříběhnacelýživot.Já jsemo tomvšemuvažovaluždávno trochuz jinéhokonce. Jednou jsem

vámotominapsal,aletozůstalovztracenýchdopisech.Jentaktréningovéjsemsetuzabývalproblémemskutečnostineboreality,chceteli,nebojsoucnaavůbecvšemi těmi ontologickými hádankami. A všechno se mi to nasměrovalo dopojmulidskéskutečnostiakpopřenínadlidskéobjektivity.Bylabytoaledlouháhistorie. Protože všechno začíná starou berkeleyovskou písničkou a ještě idescartovskýmdualismem.Mně z toho všeho vyšla jediná skutečněmonistická realita, realita stvořená

člověkema snímumírající,dílo jednoho lidskéhoživota,vekterémsvítí jehovlastní slunce, převaluje se jehovlastnímoře a žijí jehovlastní lidi, jimž jsouvlastní zase jiné světy. Všechna muka našehomyšlení spočívají v tom, že sechceme podobat bohu a stvořit nějaký svět mimo nás, který by byl všemspolečný,akaždéhonutit,abyhopochopilvtétobožskéobjektivnípodstatě.Tysevlastně,Milanku,ptášnasebe,čímjsi,obracíšsekbohu,abytisdělil,čímjsiv jeho objektivním světě. Nikdo ti neodpoví. Jsi sám svým světem, ale jsizabudovánivméskutečnosti, jsi jejímspolutvůrcem,jsispolutvůrcemPeťovy

realityamaminčiny.Tytoskutečnostijsoupropletenéjakolympijskékruhy,alestejněsejennadálkudotýkajímilionůjinýchkruhů,ajáseobávám,ženenítenvelkýbožínebopřírodníkruh,vekterémjsmejenubohýmikroužky.Aikdybybyl, nic se nezmění v naší skutečnosti. Snad se jen její mozaika obohatí okamínekvíry.Tamjeiřešeníproblémutvéprodavačky.Jenomvtvémsvětějejejíproblém

smutnýmpříběhem.Vjejímsnadtaky,alezasjinakaujinýchještějinak.Akdemáš jaké prostředky, abys problém její identity poměřil nějakým objektivnímmetrem,kdohomá?Aexistujevůbec?Zabýval jsem se tu tvorbou těch kruhů, počítal jsem, co všechno do nich

vchází v průběhu života - genetická informace, výchova, zkušenost, cit a tisícjinýchvěcí.Jakpěknětolzesledovat!Aletovšechnosimůžešudělatsám.Jetojen teorie.Alemoc pěkně se uvažuje o jejích aplikacích.Všechna intolerancelidstva je založena na falešném vědomí společné identity. Každá hádka jepokusemvnutitněkomudruhémuzákonyvlastníhosvětaavydávatjepřitomzaobecněplatné.Láska je prolnutí dvou kruhů. Možná ani není pro ni tak důležité, aby se

prolnuly conejvětší výsečí. Spíše aby se ty světy soběnavzájem líbily.Zkázavšakzačínátam,kdesesnažíšpřevéstsvěttohodruhéhodozajetíaopírášseovíru,žetentvůjjebližšínějakémuobjektivnímupojetísvěta,jinakřečeno,kdyžse dopouštíš znásilnění. Co je konvence? Pokus o spojení světů, v němž seprosadíobvykletynejfádnějšíspolečnékrajiny,pouštěaroviny.Codělat,kdyžsenámznelíbísvěttohodruhého?Jenějakázáchrana?Kdyžmámedobrouvůli,můžemehledatanajdemetřebakousekpřekvapujícíkrásy.Apakjsoutusvětyjinýchlidí.Některéšedivé,jinézářivé.Alezajímavé.Celý

životz těch jejichsvětůkrademe,aby tennášbylbohatší.Achválabohu takyrozdávámezesvého,protoženámneubude.Jaksezařídímevesvémkruhu,taksemáme.A to jenejvětšíumění!Sámsimůžešnajít spousturozvětvení,kterétato teorie poskytuje. Udělal jsem si ji pro potěchu jako takovou Rubikovukostku.Můžešsisníhráttaky.Jejímústřednímheslemje-nolitangerecirculosmeos-amožnátotakArchimedesimyslel.

21.2.1982

Zkoušímtuatmosféruvíkendu,kdymamabylavBohumíněaMartaseučila,ty si seděl u stroje v kuchyni, byli jste se koupat v prázdnémbazénu aMartaupeklamaso.Avnímámjispotěšením,Tomášchodiljistěokolonebodrichmalna stoličce. Cítím navíc, že jste si byli vědomi toho, že takových svátků je v

životěmálo,žejsizašelaspoňkaždouhodinudopokoje,abysMartupolíbil,apaksezasevrátil.Ahodinyseukládajíjakplástvemedu,jetotichánádheraajedobřeznátjejísložky.Napříkladmocnefungujebezpráce.Jetoštěstí,kteréjelacinéjakvodazvodovodu.Alevytoasivíte.Alekdoví,jestlibyvámmoclidírozumělo.Amámpředsebou tvůjposlednídopisz23.1.,kterému ještědnesneníani

měsíc. Opět se v něm vracíš k problému životního tempa a já se už o tomnezmíním,protože jenompřilévámolejedoohně. Já jsemsvýmipoznámkaminemělnicvícvúmyslu,nežtipřipomenout,žeživotnírytmuspotřebujeichvílezklidněníatichéhopřemítání.Atoužjsmesivšechnovysvětlili.Ještětěvšakmusímpochválitzatumoudrostovýjimečnémstavu.Psaljsemo

tom v dopisech z prvníchměsíců a dával jsem tomu různá jména, když jsemchtěl zmírnit maminčin žal. Jistě, to, že jsem nyní ve vězení, je pro vás asamozřejmě i pro mě výjimečný stav. Jenže strašně důležité je pochopit, žeskutečnějelidskýživotjednímjedinýmvýjimečnýmstavem.Žejepermanentněohrožen zlou nahodilostí (jednou jsem ji nazval tygrem, číhajícím ve vysokétrávě). To však není všechno, je rovněž permanentně ohrožen zplaněním anudou, úpadkem a devalvací, což jemožná ještě horší.A aby stál za to, totižživot,musísežítsvědomímvýjimečnéhostavu,nestavuohrožení.Jájsemsemamincesnažilvysvětlituždávno,žejinýživotnení,aleonaminechtělavěřitapořádtrvalanavíře,žejetakovámožnostžítvnaprostémbezpečíaklidu.Ajakse pak vyhneš tomu druhému ohrožení, nudě a zplanění? Zkus to s ní ještějednou probrat, připomeň jí třeba, jak často plakávala, když jsme zdánlivě vžádném výjimečném stavu nežili. Jak často plakávala, když jsem byl doma, zpříčin, které samahlouběji neznala, amožná často jen z tohopocitu zplanění.Možná, možná jsou lidé, kteří setrvají s hlubokým uspokojením v bezpečí aklidupocelýživot.Alemaminkatakovýmčlověkemnení,aťsitonenamlouvá,neníjímužproto,žejejíkruhživotajepropletensnašimi.Aleonadobřeví,žejívlastnípojetíživotajejinénežjenbezpečné.Nebudestebousouhlasit,aleaťtipoví,jaktovšechnovživotěbyloakolikrátjednalasamostatněazvlastnívůleprotizásadámkliduabezpečí,jenaťsivzpomene,covšechnomohladělatjinak.Prostě hovořte spolu o tom, a když bude upřímná, tak sama přizná, že se sprožitky výjimečného stavu sama pohrávala. Anebo ať si vzpomene na časdlouhéhotrváníanehybnostiazněhoplynoucíhozoufalství.Nemluvtevšakotomdomaodpoledne,maminkamásmutnéodpolednístereotypy.Promluvtesiotomněkdenasněhuvhorách.Tak,můjchlapče, tobylačást z toho, co jsem ti chtěl říctk tvýmdopisům.

Nebudu se míchat do toho, jestli Marta sehrála amatérsky tu svou úlohu vespresu.Nešťastnáholkasibylasamavinná,nemělasvámichodit.

A ještě mi pozdravuj svoje štamgasty. Zvlášť toho desítiletého kluka, takybychsisnímrádpovykládal,kdyžjevobchoděprázdno.Aozaj,čobudešrobiť,ažužnebudešpredávať?Mámstímzačínat?Radějine!

Milímoji,zase uplynul týden, co jsem čekal. To nic, budu čekat tento týden a potom

další.Jsemvlastně jensaméčekání.Možnámiaspoňpřijdoudopisy.Amožnáužpřijdejaroajásetrochuohřeju.Zatímseohřívámjenomvposteli.Semínkámvšakzimanevadíazatytřidnyvyklíčilyaužsevztyčilyděložnílístkyabledéstonky šplhají ke slunci (spíše ke světlu), které tu nesvítí. Je to zázrak apozorovánítohozázrakumipůsobípotěšení.Protáhl jsemtentodopis trochuneobvykle,protoževpříštímtermínunapíšu

Jiřině2.Večtvrtekjsemdostalodnídopis,milý,statečnýaveselý.Vzpomnělasinamojenarozeniny,atakjsemodnídostalprvnígratulaci.Čtusivtomaříkámsi,jakfalešnébylotomojevnitřníutěšování,kdyžjsemnatydvěholkymyslelaříkalsi,žejsemchlapacosimápočítženská.Jetoblboststímchlapstvím,ženyjsoustatečnější,tojenpřežívánašepitománadřazenost.Užjsemtuvidělchlapyplakat zoufalstvím a holky často slyším z oken, jak si zpívají a vykřikují nanějakéznáméklukyvyznánílásky.Mezimnohajinýmifalešnýmipředstavamisitu člověk musí opravit i falešnou představu o mužské nadřazenosti. Já jsemstejněmocnaninevěřil.

22.2.1982

Všichnimojimilí,projistotusesvámiloučímuždneska,protožeminulesbíralidopisyužoden

dříve.Stejnějsemužpřečerpalpočetusnesenýchstránek.Čekaljsemtaké,jestliněco nedostanu. Ale nepřišlo nic. Zase se neozvala žádná advokátní poradna.Kdoví,jestliseaspoňozvalizBratislavy,kdejsemjedopisempožádal,abysestebouspojili,Evičko.Psal jsemvedoucímuporadny.Připomenulaspoň,abystemiposlaliněcopeněz?Užjsemzasepropásltermínnovinnabřezen.Nukdybyněcodošloještězítra,takpřipíšu.

Jakovždyvásvšechnyhoroucněobjímám.

VášMilan

P.S.Nepřišlonic.Takještějednouvásmoczdravím.Řeřichaužmá4-6cm.

Všichnimojimilí,

32a

5.3.1982

Evo aMilane, tentokrát jsem byl vaší návštěvou zaskočen tak, že jsem se zevšehovzpamatoval,ažkdyžjsemužbylnacele.Najednoujstebylisemnouanajednou jstebylizasepryč.Prožil jsemtospíše jakovesnu, jakoněco,co jenezachytitelné a ty se bojíš se více pohnout, abys to nezaplašil. Vůbec jsemnepočítalstím,žebystemohlipřijetvpondělí.Jindyměvždyoholíamámčaspomalusepřipravovatna tensvátek,pomaluvemněstoupá rozechvěníaplněprožívámkaždouminutučekání.Tentokrátšlovšechnotakrychle,žejsemvámvpadlpřímozcelydonáručí.Atakjsemsenestačilvzpamatovat.Aninevím,očemjsmemluvili,takrychletouplynulo.Jenvím,žejsemtěceloudobudrželzaruku,protožeto jsemsipředsevzal.Ani jsemtinepochválilnovéšaty,nevěděljsem, co si počít s tím, že jsi sempřijela z nemocnice, nevím, jak chutnala takáva,nezeptaljsemsenaspoustuvěcí,nakteréjsemsechtělzeptat.Všechnotoprobíhalo jako ve snu a mimo mou vůli. Mluvil jsem asi hloupě jenom opitomostech.Vyjstenatomlíp,protožejedeteceloutudlouhoucestuavíte,cobude.JeštěžemizůstalMilanůvkrásnýadlouhýdopisavšechnytydobroty,cojstemidovezli.Užodpondělísnimislavímtysvépodivnénarozeniny.Musímesipřiznat,že

ještěpřižádnýchnarozenináchjsemnebylzahrnuttolikadaryprožaludek.Takybychjedřívenikdytakneocenil.Mocvámděkuju!Všemtěm,kteřísenatompodíleli.Provětšímanifestacivděčnostibychsejistěmohlrozepsatotom,jakseco rozplývá v ústech a kolik rozkoši si mohu připravit. Avšak víte sami, jaklevnými a prostými dary bych vzal zavděk, kdyby je doprovázela rozkoš zesvobody a z vaší blízkosti. Samotnémumi až takmoc nechutná.Kdyžmi ale

dneskanebozítraněkdopriťuknenazdraví,budutoslyšet.Akaždouvzpomínkubuduopětovat!Mámmocvelkouradost,žejstepřivezlipozdravyodmnohých.Ty,kdožvyrábělytyúžasnédobroty,muselynamněmyslet.Atakvšemmocamocpoděkujte.Uniklymimnohépodrobnosti,vždyťoPeťovivímsnadjenomto,žejezdráv

ažesemádobře.Anijsemsetě,Milanku,nezeptal,jaksesmělnalyžích,anatebejsem,Evičko,jenomzíralanebyljsemschopenpochopit,žemášdovolenouz nemocnice a co to vlastně znamená. Skutečně si budešmuset píchat inzulíndvakrátdenně?Nemělbychsivlastněztěžovatnasvůjúděl,tyjsitakynevinněodsouzená.Budetopaklepší?Teďsivzpomínám,žejsemsenezeptalaninaTomáše,nasvéhopohrobka.O

čem jstemi to vyprávěli? Je to pořád horší, protože s tím časem, který je zanámi, stále hůře chápu, co všechno se v životě děje a jaké jsou jeho chutě.Nevímani,cojedůležitéaconenídůležité.Vždyťjetodesetměsíců,cojsemzdomu,azaokamžiktobuderok.Prožijuvevězenívšechnaročníobdobí.Ani jstemineřekli,kdypojedetezaPeťou.Možnázítra,nebovneděli.Ale

škoda,žetonevímpřesně.Mohlbychjakojindyjetsvámiadobřesivšechnoprohlédnout.Pochybuju,žebychPeťumohljakovojákauvidět.Akdyžbudemítdovolenou,nemohlibysteprokuratúruuprosit,abyjstemohlivtédoběpřijetzamnou? Už si na něho pamatuju jenom z té jeho poslední návštěvy. To jsmenaposledy byli pohromadě všichni čtyři. Pořád jsem nedostal jeho dopisy,poslední je ze začátku ledna amoc se těším na ten jeho sen, na ten jediný olyžování.Ajemidobreku,kdyžsipomyslím,žety,Evičko,sechcešletosvzdáthor.KdyžsedívámnatupohlednicistěminádhernýmikopcivefrancouzskýchAlpách,přálbych ti zavšechno, abys tammohla státnahoře adívat sekolemsebe.Uvidíš,žetoještějednouzažiješ!AniktěmfotografiímzBohumínanemámještětvůjkomentář.Alepoznávám

všechny přítomné a usuzuju, že ta oslava byla pěkná a že jste si na mě takévzpoměli. Až v cele jsem také zaznamenal, že tu mám dva obrázky ze křtinTónovydcery,kterouovšemnenívidět!Akochámsetaképohledemnavásdva,Milane aMarto, jak se vyhříváte na tatranském slunci. Nebylo to tam v těchchatáchpodhotelemKriváň?Ajakvámtošlonaběžkách?Nodoufám,žeotomvšemsedovímzvašichdopisů.Dnesvečersi,Milanku,přečtuještě(pokolikátéuž)tvůjdopis.Avěř,zeani

neproto,abychsetěšiltím,cojetamřečenoomně.Užpřiprvnímčteníjsemtovnímaljaksineosobně, jakonádherněplynoucíesejoosobnéhodnotělidskýchvztahů, a až pak jsem si uvědomil, že to je blahopřánímně.Kdybych tomělvšechnokomentovat,spotřebovalbychvšechenpapír,cotumám.Atakodtohoupouštím. Ostatně ty víš sám, že i pěkná slova musí mít svou míru, sám je

odlehčuješ malými pochybnostmi a mírným relativismem. Nikdo o tom všemnemůže vědět víc než já, protože musím to být přece já, kdo toho o mně vínejvíce.To,cosnapsal,bysemi líbilostejně,kdybytobylonapsánooněkomjiném.Jetopotěšeníasvýmzpůsobemzázrak,kdyžčtememyšlenky,ježseřadík sobě jaksi mimovolně, plynou a shromažďují se, rytmicky se převalují avypadajíjakobypřitomnespotřebovalyžádnéúsilí.Jávšakvím,žetotaknení,atytovíštaky.Ktomujetřebapráce.Jetoovšemzvláštnípráce,myšlenkymajítendenci rozptylovat se, ztrácet a unikat, a mysl je musí zhánět do houfu jakovce. Ale je to krása, když pak jdou poslušně jak bílé skvrnky po stráni uRačkových ples.Mě vždy jen udivuje, jak ses tomu naučil, kdyžmi to trvalotolik let,než jsemmělz tohobačovskéholopotěnískutečnýpožitek.Možná jevšechnotak,jakříkáš,možnájetotrochujinak.Jásevšakradujihlavněztoho,jaksetuotevírásvěttvéhomyšlení,jaktupromlouvájentváskutečnost,jakserozšiřujeaprozkoumávádalšíterén,jaksipřivlastňujezprostředkovanépoznáníi autentickou zkušenost. A to víš, že mě těší, že v tom kruhu tvého světazaujímám tak pěkné místo na táboření a že si vždycky budem moci u ohnědoutnajícího pod nějakými hvězdami pěkně popovídat. Ptal jsem se tě, zda sibudeš opět vyplňovat nějakou přihlášku. Řekls, že ne. Nemohu se už k tomuvyslovit,protoževšechnabřemenaležínatobě.Jenseptámsámsebe,jakáškolaby tě mohla něco naučit. Měl by ses přiřadit k právě odmaturovavšímhlupáčkům?Nevím.Všechnojevkniháchavlidech,kterémůžešvyhledat.Avpozorovánísvěta.Díkyzatendopis,chlapče.Trochu mě rozlítostnila zpráva o konfliktu, který jste měli. Nemohu moc

posoudit,protožeoněmnicbližšíhonevím.Jestliževšakšloopořádek,autoasnadještěopeníze,jsemužúplněmimohru,protožekroměpořádkujsoutověcizjinéhosvěta.Napenízesijenmatněpamatuju,neviděljsempoceloudobuanidesetihaléř.Alevím,žejsouažepořádsesnimimusípočítat.Aznovusimusímpřipomínat, kolik vás stojím já, jen na těch cestách, balíčcích amnoha jinýchvěcech.Alecojstevlastněokolopenězmezisebouměli,tomohutěžkovědět.Trochusitoumímpředstavitsautem.Maminkatiasivyčítá,žejenomjezdíšamocseotonestaráš.Jenžepomněnechtějte,abychktomuzaujímalstanovisko.Jsemschopenmubýtvděčen jenomtehdy,kdyžvásvezesem.Jinakpohyb,okterémsním,jepohybpěší,přikterémjepěkněvšechnovidět.Nevím,comámktomu říct.Vmýchmyšlenkáchseprostěnevyskytuje takonstrukcezplechuaželeza. Ale možná nebude na škodu, Milanku, když poslechneš maminčinuúzkostlivost.Pořádkuovšemrozumímvícenežjindy.Nepředpisy,alestísněnéprostředí velí dávat všechno na své místo a úzkostlivo dbát na pořádek.Kdykolivnapříkladpřijdemezvycházky,umyjemesipodešvetrepek.Víte,jakéúsilí semusívynaložit, aby sedo skříňkyposkládalovšechno, copotřebují tři

lidé?Jsoutoorgiepořádku.Takžepořádek,Milanku,schvaluji.Ale nijak neschvaluju, že došlo ku konfliktu.Ale comohu vědět?Mámuž

trochu umělé představy o životě a až chorobně si harmonizuju všechno, co jemimotytozdi.Aasibychneměl.Anechcikázat.Tovíš,Evičko,žejsemdalektivyčítat,ženěkdyztratíšnervy,máštohodost.IMilanbytomělovšemvědět.Azřejmě ti toaninevyčítá.Mněsamozřejměnevadí,ženabalkóněvisízpocenétepláky, protože já si čtu jenom o tom, jak na Železné svítilo slunko a jakoslepovaločijehoodrazvrybnících.Protožejstetakdaleko,jsteproměvšichnidobrýmibohy.Ikdyžsipamatuju,jaksebohynědovedlarozčilovat,kdyžjsemsi vylil na kalhoty tatarskou omáčku. Jsem na tom vlastně skvěle, mohu vászbožňovat bez rušivé všednosti. Jestliže však byl váš spor jakýmsi odrazemrozdílnýchpoměrůk životu, jestliže jeodrazemhlubšího rozporuvhodnocenívěcí, jež nás obklopují, pak, Evičko, když se hádáš s Milanem, jako by seshádalasemnou.Všechno,comiMilanzatímsemnapsal,měutvrzuje téměřvzázračné vzájemné totožnosti v základním pohledu na hodnoty, jež nám životposkytuje.Přeceuždneskavíš,kolikzbytečnýchslzjsiprolilanadstarostmi,ponichžzůstanejenpopel.Míbohové,žijtevmíru!Peťaseužstejněbrzovrátí,žePeťo?!Ještěneždojdetentodopis,budešmít,

chlapče,půlvojnyzasebou.Anavíc tobude letnívojnasezelenýmistromyahřejícímsluncem.Atoužsedávydržet.Itotvojeběháníbudesnažší.Azadalšíměsícužbudešstříhatmetr.Pamatujuse,jaktobylodojemné,kdyžviseludveřízelenožlutý hádek amy jsme z něho ustřihovaliMilanovydny.A jak to bylo,kdyžsenašpendlíkukroutilyposlednídílky.Nevímani,cobylovlednuavúnoru,jakjsituzimuprožil.Aužjevlastně

jaro.Možnábudešmít ivícevolnaadostanešsevícven.Ostatnějsiužhodněstarýpes.Jestližemezitím,neždopíšutentodopis,přijdeněcoodtebe,vrátímsek tvé vojně, o které takmálo vím. Opájí mě pomyšlení, že jste třeba dneskaspolu,nebozítra.Jsemsvámi!Možnádneska,možnávčeraslavilsvénarozeninytakyKarel.VíšasiodEvy,

Karle,žejsemdostalTvůjdopiszlednaamoctizanějděkuji.Usuzuji,žejsempochopilnaprostopřesně,cosmichtělříci.Užjsemtikdysiovšempsal,aletobylovtěchdopisech,kteréseztratily.Znášmědostdobře,abysvěděl,žejsempožitky svého života odvozoval vždy spíše z chápání lidského světa, než zvynášenísnadnýchsoudůnadtímtosvětem.Tímvícezde,povšem,coužmámza sebou, co jsemviděl a slyšel, co jsempromyslel, dovedu zvážit tíhu všechvoleb, před kterými člověk v životě stojí. O to složitějších, že v nich někdynestojíme sami, nevolíme jen za sebe, ale i za druhé; určujeme svými krokyživoty dětí a těch, co jsou nám blízcí. A všechny modely, které máme protakovouvolbukdispozici, jsoujendřevěnéchůdy,zkterýchnedohlédnemena

následkysvýchkroků.Předemjenomvíme,žebudemesesvouvolboužítabudedostčasujiprozkoumat.Akonečnějennašenitrojestorozhodnout,je-linámsní líp nebo hůř. A i o tom mám často pochybnosti. Měl jsem dost časuprozkoumat tusvojenitro,a jen jávím,covšechno jsemmuselshromážditnaváhách, abymiukázaly, jak je to semnou.V tomtoneustálémváženíhodnot,jimižžijeme,vténeustálénutnostivolit,jenášúděl,kterýstojízato,protožetakpotvrzujeme svou malou lidskou svobodu a jsme více lidmi než ti, kteří sepodřizujínáhoděakonvenci.Tuším,ževevšem,cojsiprožil,titvojedušedalapořádněosoběvědět.Víšonívícnežpředtímatostojízato.Vždyťjsoulidé,kteří prožijí celý život, aniž by se cokoliv o své duši dozvěděli. Eva si jistěpamatuje na dlouhé rozhovory, které jsme na tvoje téma vedli s naším starýmvídeňským strýčkem, který tvrdil často, že žádná obecná pravda, jež se týkálidstva jakocelku,nestojízaslzynašichvlastníchžen.Já jsemk tomuneumělnikdy nic říci, co by tento příkaz lásky a odpovědnosti k těm nejbližšímvyvážilo.Alemojeduševědělaužpředmnohýmilety,žetakovýpříkazdefinujelásku jenomezeně.Láska se sama zuboží, když se uzavřepřed těmi tušenýmipříkazy,ježnanásdorážejízdějinlidskéhorodu,zkultury,tisíciletýchmravníchzákladů a z pohledu na všechny životy, jež nás obklopují. Já jsem se starýmstrýčkem nepolemizoval, znáš asi ten stav, kdy jednoduše všechny cizíargumenty chápeme, ale to vlastní, to prostě víme. Eva si na ty debaty snadpamatuje amožná ti o nich už vyprávěla.Musíš ale vědět, že všechno, co tuříkám, je ryze osobní vyznání a že sám znám tisíc argumentů, jak to všechnozrelativizovat.Tovšechnojesoučástnašehokruhu,našívlastnískutečnosti,jakjsemotompsalvposlednímdopise,a,bohužel,asinenínictakovéhonadnámi,cobymohlo tennáškruhposvětitzářípravdyaneomylnosti. Ikdyžsepro tokonajínejrůznějšíopatření,lzenapříkladvydatopravděusnesení?Nicménějsemtichtělříci,ženepochybujúotom,žebysjakodobrýkamarád

sisedlpřestyVánocesemnamémísto,abychmohlmístotebedoSeninky.JábychtvéženyochránilpředvelkýmpsemKazanematrochuseobmrkl,jakzáříhvězdynadKralickýmSněžníkema jakstoupákouřz těchchalupzasypanýchsněhem. A ani by to nemusely být celé Vánoce, mně by stačily k posvátnéradosti třeba i dvěhodiny.Řekněme taknavečer, když jekrajina tmavěmodrá.Jestli máš v tom svém miniaturním baru v zelených bláznech nějakouzapomenutouflašku,taksidejsesvýmiženamiajásisvámipřiťuknunadálku.Ajednutamschovej,snadseještějednourozvalímvkřesleuoknaařeknu-taksakra,nalívej!AJanabudehrátnakytaru-isblowinginthewind...Zprávaovýsledcíchvpěstovánířeřichydánské:zasetáazavlažovanásemena

vyhnalalodyhysdroboučkýmilístky,pakzačalauvadat,neduživěseohýbalaanakonecmilářeřichazahynula.Jetoasisvobodomyslnákvětinkaavevězeníse

jínedaří.Alespíšetodělátazimaaneexistenceslunečníhozáření.Budupokusyopakovat, až bude více jarního povětří. Zatím se spokojím s vitaminy vtabletkách,kterýchmámdostatek.Užuvadlyikrokusy,chudáčci.

8.3.1982

Uvás jev tytodniplnonarozenina ještě je iMDŽ.Tak jápřeju taky tobě,Marti,všechnonejlepšíknarozeninámavůbecvšemženámkobecnémusvátku.Babičko,JanoaZuzanko,aťsevámdobředaří!Akdyžužjsemužen,pozdravujtevšechny!Jakjsemvyrozuměl,podílelyse

nadovezenýchdobrotáchiAlmasJolkou.Těžkoříct,cojelepší.Abysenikdoneurazil, sděluji vám jenom čistě soukromě, že naprosto nepopsatelný byl tenmakový a ořechový štrůdl a takové ty čokoládové zázraky v papírovýchmističkách, které dokonce voněly koňakem, a to je tu vůně nevídaná. Ať bylautoremkdokoliv,mělytytobásněnádhernouobraznostafascinujícírytmus.MiláAlma,neviem,čimámsvojuvďakuzameraťnajprvnalistyalebonatie

dobroty,čosimiurobila.Malbysomdaťjasnenajavo,žeduchovnejútechysicením viac. Ale keďže o tom musím rozmýšľať, nie som si úplne načistom.Primitívne pomery mali určite vplyv na sprimitívnenie našich radostí. Ale tosnáďnie je takédôležité.Spomínamsinazávažnosť, sakousivždyponúkalavýrobky svojej kuchyne. Ja somsi pritomvždyuvedomoval, že je tomyslenévždy ako príspevok k diskusii o hodnote ľudských vzťahov.Na niektoré taképríspevky dodnes neviem zabudnúť. Ako napríklad ten šoulet, čo sme viezlispoluvauterazdávnonaSilvestra.Ataktisúčasnejednýmdychomďakujemzalisty, čo som tu od teba dostal.Aj tie boli zdrojom útechy. To, čomi píšeš odeťoch, beriem ako správu o nezničiteľnosti života a možno aj ako prísľubnejakého budúceho šťastia, ktoré bymamohlo stretnúť. Je to iste nad všetkyrozumovésatisfakcie.Viemsicelkomdobrepredstaviťsámsebasvnukomnakolenáchauzavretúbublinušťastia,vktorejbudemespoludýchať.Všetkoostatné,čovzrušovalorozumakohádankya rébusy,ktorémusímev

živote vyriešiť, som si tu dokonale rozplietol a mám pocit ako po napísaníposlednej stránky doktorskej dizertácie. Mohol som to síce absolvovaťbezbolestnejšie,aleajza takétokopnutieživotommusímebyťvďační,aknámpomôževyriešiťposlednézložité rovnice.Týmnechcempovedať,žeužnikdynebudemstáťprednejakoupeknouhádankouživota.Vravímlen,žeto,čosomvláčilnachrbtedosťdlhoakotypickýruksaknašejgenerácie,sompeknevybalilazložildorohucelynaúhľadnékôpky.Jeistezábavnéfilozofovať,človekmôžebyť dokonca ako filozof zamestnaný a zarábať si tak peniaze. Nekonečne

zábavnejšiea,povedalbysom,efektívnejšiejefilozofovanienaželeznejposteliv kobke dvakrát tri metre. Aké to máme vlastne tie hlavné kategórie? Čo jeprvotné?Hmotaaleboduch?S toupoznanounevyhnutnosťoumi tobolovždypodozrivé.Preakademickúfilozofiusomstratený,lebobysomvrámcidiskusieo subtilitách vzájomného vzťahu základne a nadstavby blahej pamäti nutnepoužilniekoľkomrzkýchslov,ktorésompoznalažtu.Anisineviešpredstaviť,aký je to dobrý pocit. Prirodzene, by som ho ešte aj vedel vyložiť povedzmehegelovskoualeboexistenciálnou terminológiou,alenačo tovlastne je, celá táterminológia,keďvovšetkomvystačímestýminajošúchanejšímipojmami.Vosvojichlistochsomsavrátilkpojmuduše.Lebosomzistil,žespomienky,ktorémazbližujúsľuďmi,ktorýchmámrád,súspomienkynaichdušu.Akeďležímvečeravšadejeticho,taksamizdá,žeajjamámdušu.Prešmyknesacezmrežea lieta po svete. Tieto poznatky sa však, dúfajme, nikdy nestanú typickými amasovými, takže, chvalabohu, všetko ostane pri starom a filozofia ostanezábavoutichejpracovne.Aanijaasinikdynevyriešimotázku,čojelepšie.Istéje,žespoľahlivodobrésútietmavéštvorčeky,čosinapiekla.Niečoztoho,čosomnapísal, jemyslené ako žart a niečo jemyslené smrteľnevážne.Vyber sisamaapozdravujsvojdetskýklanacelúširokúrodinu.

9.3.1982

Taktovidíte,mojimilí,zasjsemčekal,žedostanunějakéopožděnédopisy,alenepřišlonic.Mámjen

to, co jstemi přivezli.A já čekámhlavněna ty dopisy, které jsimi napsal ty,Peťo,užskoropředdvěmaměsíci.Jsoutoještědopisyzezimyavenkuužzatímzačíná jaro. Cítim to, když vtáhnu ráno oknem vzduch. Ještě štípemrazem apřece jevněmcítitpříslib jara.A takyseuž rozezpívaliptáci. Jenže tipražštíjsounějacínesmělíaněco jevždyckyvyplaší.Pamatujuse,ževBratislavěvevězeními kosi zpívali do okna z plných plic. Poslouchával jsem je na úsvitě.Zpočátkujenshřejivouvděčností,pozdějijakoodborník.Sledovaljsemintonaciasnažiljsemseobjevitnějakýrefrén,nějakéopakování.Anicjsemnepostřehl,tikosimělidostinvence,abyzpívalifurtněcojiného.Aanijednounevypustilizhrdlafalešnýtón.Tovšakbylouždávno,takynajaře,asipředstolety.ProRuzyňjsoutypičtíkohouti.TyjsemzasnikdyneslyšelvBratislavě.Ale

tady budí každé ráno. S jarem je jejich kokrhání jakési radostnější. Jsou takyrádi,ženemusířvátdotmy.Všestránojeužzaoknemtakovátaranníšeď.Jetoto jaro, o kterém jsme si psali, že musí přijít po každé zimě, miláčku.Představujusi,jaktibude,ažpánJánskýapaníFelbauerovázačnouprohrabovat

staroutrávuaokopávatkrokusyaprvosenky.Tenlomikámenpodnašímoknemužasidávnovykvetl.Apotomněkdypřijdounařaduforsytieapakvyrazíkvětynatřešních.Tomášsebudevyhřívatnaokně,tysepostavíšvedleněhoabudešsedívatnajaro.Můžešklidněsemnoumluvit.Uslyšímto.Řekneštřeba,abychsepodívalnatuvrbuvjeslích,jakjecelážlutáodjehněd.Ajásepostavímvedletebe,obejmutěrukouokoloramenabudusedívatstebou.Alenevydržímtoavyjdemesiněkamven,kamseopíráslunko.Ajakovždycky,budemeobdivovat,jak kvetou lidem v zahrádkách narcisy a šafrán. Kdybych mohl, šel bychposlušnějakpejsek.Žádnáprácebyměodtohonemohlaodvést.Nikdyjsmesenebylipodívat, jakkluciběžíokolojezernaŽelezné.Tedbychomtamzajeliačekalinaslunci,ažseněkdemezistromyzačnemíhatMilanovačervenábunda.Změřili bychom mu čas na jeho trati a jeli bychom domů ohřát hrnec vody.Nevím,proč jsme tonikdyneudělali.Člověkneuděláspoustuvěcí,kterémohludělat.Aažpozději,kdyžužtonejde,zjistí,žeseokradl,jenomtak,znetečnostineboproto,žesimyslel,žetovšechnonenítakdůležité.Já už se v tomto jaru nemám o co okrást. Ale moc tě prosím, aby ses

neokrádala aspoň ty. Zkus si mě přičarovat do každé jarní situace. Já buduochotně a mlčenlivě přítomný. Vezmu si staré džíny, staré botasky, kterénepadají s paty jak tyhle trepky, Peťovu modrou bundu, která mi teď budeakorát,apůjduvšudestebou.Třebanatrh,ažzačnoubábyprodávatmacešky,atysipronězaskočíš,abysmělaproLízinku.Kdyžužbudemenatrhu,koupímesijarnícibuličkuazchroupámejikrozhudě.Aprotožebudevšechnoúplnějiné,přemluvím tě, abychom si koupili do papírového kelímku dvě deci vína, avypijemejetammezijarnímikvětinami,ředkvičkamiacibulkami.Protožejsemzavřenejanemusímdopráce,vrátímses teboudomůnakávu.Ato jarobudevšudesnámi,budenásdoprovázetnakaždémkroku,pronikneaždokuchyně,budemesimoctotevřítoknoanezmrzneme.Můžemepodniknoutspoustuaspoustuvěcí, jensemusíšsnažit.Namě teď

nezáleží.Doprovodímtě,kambudešchtít.Hlavně,abysnebylasama.Žádné dlouhé přemýšlení. Sedneme do vlaku a zajedeme na chatu.Babička

bude mít jistě radost. Abys tam nemusela spát sama, vrátíme se večer doKomína. A vezmeme to třeba pěšky podél řeky. Milan s Martou nejsou takétakovísobci,abynásnevzalisseboumezisvékamarády.Vytřia jásimůžetezajetvtomtojařenaRudavu.Kdoví,jestlitamužMartabylaajestlitotamzná.Můžemejítřebaukázat,odkudkampádlovalikdysiklucinasvýchnafukovacíchkajacích. Třeba ještě najdete trochu popela v místech, kde jsme opékališpekáčky.Nechámejechvilkusamyamydvaseprojdemedolesanatomísto,kdevytékázrouryvodastudenájakled.Všudejeplnopodbělůasedmikrásek.Ažpojedemezpátky,můžeMartacobydítě šlapat levounohounaplyn.Večer

pojedemekMirovcůmpodívatse,corosteJolcenazahradě.Panebože,vždyťjáužjsemzapomněl,kterýautobustamjede.Dvacetčtyřka?Nebodvacetosmička?Protožejsembyldlouhopryč,jakovtomsnu,okterémjsemvámpsal,musíšměpořádpoučovataukazovatmi,cosezměnilo.Ikdyžtojevšechnovedlejší,jenkdyžmyjsmesenezměnili.Tak co?Budeš to všechno dělat v tomto jaru?Na příští návštěvě tě z toho

buduzkoušet.Ateďsesvámisevšemirozloučím.Mocvásvšechnyobjímám.

VášMilan

P.S.Bylužzamnoumůjnovýobhájce.Děkujuvám.

Všichnimojimilí,

33

12.3.1982

včerajsemmělopětšťastnýden,přišlaminajednouřadadopisůajáužvámjistěnemusímzdůrazňovat,jakýjetosvátek.OdTebe,Evičko,jsemdostaltřidopisyz11.1.,28.1.a6.2. i spřiloženýmdopisemodIvaaspozdravnýmlistemzEvženovýchoslav.Peťo,můjchlapče,odtebejsemdostal4dlouhatánskédopisyz15.1.,19.1.,24.1.a28.1.PakjsemdostalještědopisodJolkyz11.1.istím„piefčátkem“oddětí,odJožedopisz5.2.aodMiluškyze4.2.isfotografiíakreslenými vtipy. Byla to dávka rajského plynu a spal jsem po ní v zajetínejrůznějšíchpříjemnýchsnů,vnichžměnavštěvovalacelářadamilýchlidí,vypředevším. Je to neuvěřitelně jednoduché, být šťastný. Milan měl se svýmidopisynáskokzminula,alečekáměaspoňzasepříště.I když jsme spolu byli před dvěma týdny, nijak to neubírá na kráse dopisů,

které přicházejí ještě z časů před tím. Přišel opožděný dopis z tvé návštěvy vBohumíněajásimohlvšechnopředstavovatasámpřibarvovatvlastnífantaziíabylomi s tímdobře. Jsem rád, že se ti u Ily líbilo,prožila jsi něcoz toho, cobychtakstrašněrádprožil já.Mámpocit,žesemitonějakpočítá.Těšímseztoho,žeIlaaninaberlíchneztratiladobrounáladu,žeoslavenecbylveformě,žejstevůbecbylivšichnipohromaděaže jstenaměvzpomínali.Mocděkujuzavšechnypozdravy,ikdyžjemitaknějaksladceteskno,žejsemsitřebavůbecsVilušemnemohlpřipít,poklábositsevšemaadívatsekolemsebe.Jenženelzesedívatkolemtěmaočima,comámtady,apřitomskutečněbýt.Můžebýt jenjedno nebo druhé, nikdy ne obojí. Stejný stesk cítím, když si čtu v Jolkiněkrásnémdopiseotom,jakjsičetlaMirovimůjdopiskpadesátceajakseMirochoulilnastoličce.Strašněrádbychtambyl,alepakbyzasenebyltendopiszvězení.Kdyžčtuotakovýchsituacích,přejisimítlétavouduši,kterábymohla

být přítomná, kde by sejí zachtělo, a bezduché tělo nechávat ležet tady, v tépostelipodzamřížovanýmoknem.Covšakkdybyseduši zachtělo tévodkyvBohumíněanebotoho,coMiroprávěpřineslzpivnice?Nebotěchkukuřičekaklobásky?Ačehoještě?Noaztétonemožnostivšehoječlověkutakteskno.Když si čtu tvé dopisy,milámoje, plnémarných nadějí amarného čekání,

smutku a lásky, zdá se mi někdy, že to snad ani nejsem já, na koho čekáš.Všechno to kemně promlouvá tak intenzívně, že mám skoro strach, že bychtřeba nedostál tomu všemu, co vkládáš do mé přítomnosti. Stali jsme sevzájemněprosebebohy,jakjsemotompsalužvminulémdopise.Toodloučeníz nás učinilo bytosti, k nimž se upínáme jako ke zdrojům štěstí, lásky askutečného života.My ovšem víme v rozumnémkoutě svých duší, že nejsmebohy. Vždyť je dobré býti třebas jen pramenem naděje na závratnou chvílishledání.Vidímtěvtomokně,jakvyhlížíšpražskýrychlík,amyslímsi,ževtéchvíli, vyňaté ze skutečnosti lidi a přičleněné skutečnosti bohů, bych dostál.Zamával bych na tebe na šedivém dvoře celnice a pak se pomalu vznesl dovzduchu a vplul ti otevřenýmoknempřímodonáruče.Ve starýchdžínách, vestarémhnědémkabátěasigelitovoutaškouvruce.Avtéchvílibychomsijistědopřáli dokonale svého božství. Pak by bůh přistál na zemi,možná by semuzachtělovidětZeitimBildvtelevizi,vychlemtalbyzledničkyláhevpivaapřiholení by pocákal v koupelně zrcadlo. Přiznejme, že nám nevadí, že tohlevšechnovíme,vždyťobabychomtohlesvébožstvíznutnostivyměnilizajedinývšednílidskýden.Jevšakpěknévědět,želáskouselidéstávajíbohy,azvláštěláskouoddělenoumřížemi.Cožo to,promě je snadnébýtbohem.Nemohuspáchatnic zlého,nemohu

zhřešit,nemohubýtprotivnýanihaštěřivý,nemohunikomuublížit,nemohuseopít, nemohu nikoho urazit ani zarmoutit nevšímavosti, nemohu na nikohopřenéstsvéšpatnénálady,nemohubýtlínýasobecký,nemohuprostěniczléhoučinit, jsemodsouzenkdokonalosti.Vy,mojibohové, jstenatomhůř,protožemůžetevšechno,cojánemůžu,můžeteseipohádat,mítšpatnénáladyaošklivitsi život i celý svět. I tak však pro mě zůstáváte bohy a všechno si s vámivyřídím,ažbudememítzaspříležitostbýtlidmi.Aopětříkám,žerádvyměnímtuto nesvobodnou dokonalost za takovou nedokonalost, ve které se radíme otom, jakémasomámkoupitnaobědakampo tomoběděpůjdeme.Vězeňskádokonalost jeúnavnáavěřtemi,ževámvašelidsképroblémyzávidím.Vždyťvymirozumíte.Ajározumímvám,předevšímMilanovi,kterýsiuvědomuje,žetrápitsejakočlověkjeněkdytěžší,nežžítjakobůhvevězení.Možnásemivšakpodaří, jenom pro tebe, mojemilá, vznést se ze dvora celnice přímo tobě donáruče. Ale, jak víte, nezáleží to ani tak na mně, ale na okolnostech, kteréutvářejí lidékolemnása jimžseuždávnonepokouším rozumět.Rozumímuž

jenom tomu, že ty stránky lehkého papíru, které jsi popsala, Evičko, tvýmvzorným písmem, tak čtivým i pro cenzora, mě dělají smutně šťastným azpůsobují,žesemitakychcestebouopakovat,žejsemstebouabudustebou.

13.3.1982

Peťo,Peťo,díky za ty dlouhé dopisy, které ze mne dělají skutečného účastníka tvých

všedních dnů a tvých snů. Nestačím blahořečit tvým náčelníkům, že ti dávajítolikslužeb,protožejinak...vtomkolotočibyssnadaninemělčastolikpsát.Jetoodemne sobecké, ale tohle sobectvíklidněpřiznám.Co si pamatuju, nikdyjsme ještě takovou éru dopisů nezažili v našich vztazích.Milan ji zažil a teďvtáhladosebei tebea jávnífigurujujakodruhýpól.Vždyjsemslýchával tustaroumoudrost,ževšechnozléjenaněcodobré.Připadalamidostprimitivní,protožesemocnehodiladotohovzrušenéhofilozofickéhokrámu.Alednessetémoudrostidostpokorněomlouvám.Neumímsipředstavitjinousituaci,kterábynámumožnilatakhlubocesepoznat.Aspoňjámámpocit,žetěplněpoznávámaž přes ty dopisy, které od tebe dostávám do vězení.Neměl bych to snad aniříkat, ale cožpak nevíme už dávno, že svět všedních stereotypů je tak málopříznivý pro lidskou komunikaci. Vždyť je to svět shonu, ve kterém jsmezdánlivě nuceni k tisícůmprostoduchých aktivit a v němž považujeme chuť kzastaveníaknevšednímurozhovoruzaluxus,kterýsemusíodložitažnanějakýsváteknebopříhodnouchvíli.Ajakčastodocházík takovépříhodnéchvíli?Achvílemineastověcízůstanenedořečeno.Nejinaktobyločastoisnámi,ikdyžjsme takovou komunikaci vědomě pěstovali. Ale kolik příznivého času jsmezmařili nudou anebo útěkem k zábavě? Vždyť celý ten zázrak spočívá jen vbezstarostnédůvěřevbezstarostnoudůvěrutěchdruhých.Jávím,pamatujusito,kolikzábranmusí člověkvmládípřekonat, aby se takovébezstarostnédůvěřemohloddat.Všelijakátaochrannázbarvení,kterálidinosínasobě,abysidodalisebeúctynebovyhověli konvenci, vyvolávají vmládípocit, že jen já jsem tenbezbranný, nesvůj, nejistý, neznalý a zranitelný a že k jiným lidem je na stakrokůdaleko,atoiktěmnejbližším.Čímdřívepochopíme,ževšichnilidébezvýjimky jsou ve své podstatě stejně nesvoji, neznalí, zranitelní a dodejme ihloupí,tímsnadnějisemůžemesblížit.Pravdaže,jenstěmi,kdootostojí.Jsoulidé,které tytoa jinépřekážkynavždyuzavřoudosebesamýchanakonec jimznemožnívyznatseivsoběsamých.Todobré,conámvevšemzlémbylodáno,jeonapříležitostkvzájemnémupoznánípřestytodopisy.Atunajednouvidíme,ženemámecotajit,žepoznávámeisamisebeanavíctovšeosoběříkámevolně

všemcizímlidem,kteřítydopisyčtou.Vždyťnemluvímeoničemjinémnežosvých lidských trápeních, radostech a bolestech a ty jsou tak obecné, že jenpokrytectví, které je taktéž obecné, z toho snad dělá zvláštnost. Tak jak těpoznávámjá,těmůžepoznatkaždý.Když nám posíláš ten svůj sen o lyžování, neděláš to proto, abychom ti

záviděli,aleabychomsesteboutěšilioturadostzbíléhosněhu.Ajásesteboudělilvrchovatě.Vklouzlamipodzadeksedačkaaužjsemjelavyjstetakébylizamnou a předemnou a křičeli jste a ukazovali prstem.Apak jsem si prožilvšechnostebouažpotenpocit,kdyžsičlověkrozepnebotyasednekčaji.Moctiděkujuzatenkrásnýsen.Aabysvěděl, takové typasážez tvýchdopisů,vnichžposlužbě,unavena

nevyspalý, vyběhneš a honíš se po buzeráku v dvacetistupňovém mrazu, tyumímnazpaměť.Avždysijezopakuju,kdyžseminechcecvičit,kdyžsiříkám,že je to zbytečné, že jsem už starý, že vlastněmrhám energií, kteroumi semmaminkadovezlaneboposlala, ževlastněnevím,načmi to tělo je, ženevím,zdahobudumocikněčemupoužít,žejsemprostěblázen.Nuato,comipíšeš,mě zvedne ze zadku, na kterém už mám svraskanou kůži a který si natírámvonnýmkrémem,comimamapřivezla,azačnusiničittělo.Ahnedpotomvím,proč jsem to dělal, když si rozmíchám ve vodě půl šuměnky s tabletkousacharinuacítím,jaksemislastnětřesounohyajakseúnavarozkládávtěle.Vidíš,jakýpraktickýdůsledekmajítvojedopisy.Když si tak čtu o všech těch vojenských dnech, o prasklých potrubích,

vyváženísněhu,pochodechnaobědanavečeři,ospacáku,onočníchslužbách,ovšemtombláznivémshonu,zdásemi,ževidímijejichúčelvtvémživotě.Jetoprostětřistašedesátpětkolečekpovelkémbuzeráku,kterávyvolávajímožnánejasně tušení,otuženíaživotní formu.Je tomožná také tomalédobrovezluztraceného času. Poznal jsi už řadu lidských bytostí v podmínkách, které jsoutakovémupoznánípříznivé.Vlastnějsoupodobnétěm,kterétumámjá.Atojejistývkladdoživota,protožehocelýprožijememezilidmi.To,cosipozjišťuješ,totizůstane.Člověkuselípžije,kdyžproněholidépřestanoubýttajemstvím.Aspoň ti špatní. Poznávat tajemství dobrých a moudrých lidí je pak o tozajímavější.Hluboceměvždydojímávtěchspolečnýchdopisech,jaksipíšetesMilanem.

Vzpomínám,zdajsemužněkdypoznalaspoňzpovzdálitakovédruhépřátelstvímezisourozenci.Anemohusivzpomenout.Musívtombýtikuspocitubezpečí.Jakási poslední instance spolehnutí. Neumím si to vysvětlit jinak než zvláštnímilostíosudu,žesetakstalo.Jájsemmělsvéhobráchuvelmirádaonměljistěrádmě.Aležilijsmedvarozdílnéživoty.Milujisvousestruaonanepochybněmilujemě.Alevšesevyvinulotak,žemivlastněcelýživotzastupovalamatku.

Neměl jsemnikoho, s kýmbychmohl před spanímmluvit o všemmožném svědomím,ženenínikdolepší,kdobymimohlnaslouchat.Doufám,žesevámtonezdánepřirozené.Vlastněpročbysevámtonemělozdátpřirozené?Jenproto,ževíme,jaktočastochodí?Jaksesváříbratřisesestramianaopaktřebaopárstarých skřiní, které zůstaly po rodičích? Nebo, že jsme byli svědky jejichnenávisti a závisti? Vždyť je přirozené rozumět si a milovat se. Nebo není?Sakra,tohlestálenevímsjistotou.Jetoasizáležitostvíry.Mněkeštěstístačítavašepřirozenost.Máme asi oba stejnou radost z jara. Ta tvoje má asi více možností. Já se

spokojujistím,žesnadužpřestanemrznout.Ažesluncevystoupítakvysoko,že pronikne i do betonovýchkotců, ve kterých se procházíme.Pamatuji se odloňska, že se tak zákonitěmusí stát.Toběpřestane vyvážení sněhu a starost ozimní doplňky a vůbec všechno bude příjemnější, uvidíš. Třeba budeš moctvyrazit v novýchmaratonkách a se stopkami v ruce někde k lesu.A přijdou ivlahénocishvězdami,kdy iveslužběbudenějakpěkně.Pakminapíšešzasenějaký jiný sen naprosto letní. Najdi si vMartině nějakou holku a jdi s ní vnedělinavýletdolesů.Apakmiotomnapiš.Musítamvonětjehličí,tenpotok,cokněmuvyvážitesníh,musíbýtčistýastudenýaněkdeshoramusíbýtvidětdalekodokraje. Jeden letní sen, jedenzimní senazase letní senazasezimnísen...Změnímsenapříjemcesnů.Aužbrzysizačnemepsátotom,jaksetěšíšdomů. Už teď se na to psaní těším, Ing. Peťo. Pořád zapomínám, že jsiinženýrem. Napiš mi příště nějaké jednoduché odvození vzorce pro křivku f.Možná, že bychom to tu smýmkolegou technikem rozřešili.Na tuRubikovukostku nestačím.Máme ji tu už čtrnáct dní, ale nikdo s ní nehnul.Ale časujedost.Někdyměvšakdeprimuje,ženějakýanglickýdvanáctiletýchlapecotomnapsal celé pojednání. Ve mně ty barevné plošky nevzbuzují nijak zvláštnívzrušení. Nejsem s to pochopit nějakou zákonitost. Zato se tím víc zabývámluštěním koníčků v křížovkách.Vycházími z toho dost stupidní básničky, aleskládásetozezlomkůslovatopůsobíněkdyhojivě,protožejsoutojenomholáslova, vzdálená světu, existující jen jakohračka.Bavímě to, protože je to taknesmyslné,asitakjakotostudiumšachu.Vždyťnemámskýmhrát,aikdybychměl,vítězstvíbymimocvelkouradostnepřineslo.Učímseitalskyanevím,zdabudumítmožnost požádat nějakého Itala o - un poco di aqua fredda - trochustudené vody.Možná by tammělo být della místo di. Některé věci nejsou vučebnici jasně vysvětleny a nemám se koho zeptat. Abych nasadil všem těmnesmyslům korunu, překládám jednotlivé lekce z francouzštiny do italštiny anaopak. Nějaká zavřená holka tu křičí skoro každý den nesmírně milým akultivovaným hlasem na nějakého Peťulku, jak homá ráda a aby neklesal namysli. A Peťulka jenom fňuká. Holky jsou ve všech životních situacích

statečnější.Inašemaminkajestatečnáholka,takyjizkuspovzbuzovat,odtebetovezmelípnežodemne.Ahoj,Peťo!

14.3.1982

Když od vás slyším,moji drazí, jakmě každý pozdravuje,mám strašnou abolestivou chuť každému napsat. V duchu jsem už napsal a rozeslal stovkydopisů.Ahrozněměmrzí,že tonejde.Vždyť tolikčasuužnikdynebudumít.Mohl bych splatit všechny staré dluhy, psal bych i sto takových stran denně.AspoňJolcechciobzvlášťpoděkovat.Vždyckyminapíšeněcomocpěknéhoataky něco o vás, jak vás vidí. Teraz ma mrzí, že som Ti v tom liste Miroviprisúdil len takú druhotnú úlohu, lebo to nezodpovedá môjmu svetovémunázoru, ktorý sa opiera o presvedčenie, že muži sú zdrojom nešťastia tejtoplanéty.Dúfajme, že budemmať ešte príležitosť. Toľko obyčajných vecí somneurobil,kýmsommohol,nepriniesolsomtitušímanirazkvetiny.AjuTebamivychádza to,čosomužpovedalPeťovi:kýmsiľudianenapíšu,nespoznajúsacelkom dobre. V písaní je predsa len nejaká mágia. A ja žiadny „tik“nedostanem.Lenže,akotoužbýva,vždysimiprílišsplývalasMiromaažtusisa mi vylúpla samostatne cez tie listy, čo som od teba dostal. Takejtodvojexpozíciesaasidopúšťamečastoaaniniezozléhoúmyslu.Napríčine jeasinejakápsychologickápohodlnosť.Vždysomvšakmalsteboujedenproblém.Zasadzovalsomsiťadotejtvojej

Krnče a hútal som nad tým, čím je to, že jeden človek ostane v zajatí tohopevného kruhu modelového života, v ktorom sa ľudské situácie po generácieopakujú,adruhývyletíakousiodstredivousilouvon.Uvažovalsomotom,keďsomvideltvojichrodičovapočúvalvždysradosťouokrnčianskomživote.Asitoniejedanévzdelaním,veďvzdelaniejevlastnenáhodnáokolnosť.Možnojetodanénejakougenetickouúchylkou,zktorejvsvojomsúčtepotomvznikácelátábláznivápestrosťľudí.Čímje,sakra,dané,žesadostávamedosituácií,ktorésanámaninesnívali,ikeďsmevšetcimalirovnakéšanceopakovaťtenmodelživota,ktorýjepreskúmanýaktorýsmemaliodmaličkapredočami?Načonámbolo takéto pechorenie za pochopením? Keď z toho všetkého nakoniec lenčloveka brucho bolí. O sebe som tak málokedy uvažoval, lebo som bol oddetstvavykorenený,tobolodanéokolnosťami,aletebasom,neviemaniprečo,vnímal vždy v takom praslovenskom rodovom zakotvení a vždy som muselpomyslieťna túneskutočnúvzdialenosť,keďsomťapočulvyslovovaťnejakúpsychologickú diagnózu, sfarbenú týmvyhoreným ŽidomFreudom zViedne.Vlastne to všetko hovorím iba preto, že by som rád vedel, či ty sama máš

podobný pocit údivu alebo si to už všetko pomenovala? Saška je celkomprirodzená,zjejrodovéhozakotveniavyplývanaprostologicky,žesapýtanato,akýmjazykomsarozprávalPánbohsAdamom.Ináč sami vmojom amatérskomvýskume rôznych rodových väzieb žiadna

anomália nevyskytuje. Bola by si možno prekvapená, ako až trápne presnezodpovedajúdušemojichmladistvýchspoluväzňovcelejtejrodinnejanamnéze.Všetko to hralo dokopy, otec s mamou, babičky, alkohol, hádky, oidipáčky,mindráky, sex, jednoducho všetko samé učebnicové príklady, na ktorých jezaujímaváibatánádhernákonkrétnosťúbohosti,zmätku,pudovéhofanatizmuainých takýchvecí.Prostrediena takéamatérskevýskumy je tu takmer ideálne.Kam sa hrabe psychoanalytický gauč na tie dlhé večery zúfalého vyradenia znavyknutého života, keď si každý povie na seba všetko, aj to, čo sám dosiaľnevedel.Škoda,ženiesizavretá,určitebysatitopoodbornejstránkepáčilo.Toje,pravda,lenhlúpyžart.KeďpomyslímvtakomprípadenaDaďuaSašu,

mrázmibehápochrbte;aleajtaképrípadysú.Myslímnavašedievčatáčasto,boli vlastne jediné deti, ktoré som v poslednom čase vnímal so všetkounežnosťouichveku.Avtomtoprostredístotálnouabsenciounežnostimivždyslzy vyrazia do očí, keď si spomeniem, akomabozkávali, keď išli hore spať.Veľmi imďakujem za tú podkovičku šťastia,mám ju zavesenú na zápalke nastene.Už skoro vám začne kvitnúť záhradka. Určite by som najprv dlho stál a

pozeral,nežbysomzazvonilnatenruskýzvonček.Tobybolo!

15.3.1982

Aj ty si, Jožo,mojímpravidelnýmpisateľom a som ti za to veľmi vďačný.VždysaodtebadozviemniečooBratislave.Takponašejulicichodítrolejbus!Možno si spomenieš, že už kedysi chodieval. Vždy som večer počúval, akošuštiazberačepodrôtoch.Pamätámsadokoncanastaréšvajčiarsketrolejbusysdverami v prostriedku, z ktorých sa dalo visieť pekne na vzduchu. Tak somobyčajne chodieval domov do internátu v Horskom parku. Vtedy sa akosinedbalonabezpečnosťcestujúcich.Anapriektomusinepamätám,žebyztýchdveríniektovypadol.Teraz je mi dosť ľúto, že sme nikdy nehovorili bližšie o tvojom domácom

trápení.Nie že by somTimohol pomôcť, ale bolo by asi lepšie, keby sme saneostýchali. Keď som potom počul, ako ti vykypelo z hrnca takmer všetkonaraz3, vravel som si, že je mi dobre, keď som iba zavretý. Niečo z tvojichosobnýchosudovmiprezradiltvojvyšetrovateľ.Ataksomnatebačastomyslel.

Nasamomzačiatkucelejhistórie,keďsomvideltvojpodpisvšatnibratislavskejväznice, som si predstavoval tvoje večery na posteli a to, ako myslíš naTomáška.Ajtvojelistymapresvedčujú,žesianinaničinémyslieťnevedel.Súplné toho chlapca, ktorý musel veľmi podrásť. Ver mi, že som sa vtedynesmiernetešilztoho,žesizasasním.Stačilosavždynatebapozrieť,keďsisnímprišiel,abyčlovekhneďvedel,žeokremhistóriejetonajväčšialáskatvojhoživota.Ako sa tvári tvojTomáš, keďmá teraz u nás svojhomenovca?Asi sačuduje,žesamôževolaťrovnakoskocúrom.Aletenkocúrdostalmenopomne4

a terazma doma zastupuje. Len trochu ti závidím tie chvíle, keď simôžete sTomášomchodiťarozprávaťsa,hraťsaa tešiťsaz tohopestréhosveta,ktorývidíteokoloseba.Veďjasomsitohoužilsosvojimichlapcamidosťadosť.Ajkeďsilenterazuvedomujem,akozrelšieakrajšiebysomvšetkovychutnával,keby som nebol takýmladý a hlúpy. V každom prípade ti želám, aby si si sTomášomužilčonajviacradostí.Atovšetkoostatné,očomkonieckoncovničneviem,samožnočasomtiežnejakonapraví.Spomínamčasto na všetkynaše diskusie o histórii. Je síce nesmierne ťažké

vnímať vlastnú ľudskú situáciu z historického hľadiska, ale keď sa na tozmôžem, dosťmi to pomáha. Stačí, aby som si pospomínal na ľudské osudy,ktoré sa posplietali len v týchto múroch. Vieš dobre, že som si i z tvojichrozprávanívyberalvždyakobonbónikybizarnéľudskéosudy,ktorésúvlastnetými dejinami. Všetok ten ostatný pátos veľkých súvislostí a dejinnýchzákonitostí mi vždy pripadal len ako suchá abstrakcia alebo pokusy zastrieťskutočnúmotiváciuvtomhistorickomhmýrenísaľudskýchbytostí.Akodobrebymipadloporozprávaťsaotom,akotovlastnejestouhistorickoumotiváciouľudskýchčinov.Zhodou okolností tu dostávam na čítanie samé historické romány: Jiráska,

Žigmunda Wintra, Huga, ale aj menej známych autorov a kopu starýchúčelových a vlasteneckých románov ešte z prvej republiky a starejmonarchie.Čítal som tu oValdštejnovi, o Svätoplukovi, oLobkovicovi, o 1848-om roku,vlastneskoroovšetkommožnom.Lenžeozajdobráknihajetuvzácnosťouajaby som dal prednosť historickému čítaniu bez výmyslov a tendencií. Vidíš, apredsasamipritrafiloajTvojemenovjednejpublikáciiopartizánskejskupinenamoravsko-slovenskompomedzí.Celkomdobremitopadlo.Človekbynemalisterobiťzáveryznáhodnevybranýchľudí,alečastomaažmraziloztejúplnejhistorickejnegramotnosti,sktorousomsastretoluniektorýchmojichmladýchspoluväzňov.Avšetcichodilidoškolyavedeličítaťapísať.Vjednomzúfalomzáchvatemárnosti somsapýtal dvadsaťpäťročnéhochalana, či aspoň tuší, akodlhoexistuječeskýnárod.AtentoČechmipovedal,žesemuasibudusmát,aleže on si myslí, že Češi už byli před Říjnovou revolucí. Vôbec som sa mu

nesmial,bolomiskôrdoplaču.Inýchalansamapýtal,čibolHitlerdobrýalebozlý?Alečo,smevoväzeníanienavečernejuniverzite.AžpôjdešsTomášikomdotejzoovTróji,kamarátmôj,pozritenatústranu,

kdejeRuzyň,možnouvidítetútypickúvodárenskúvežu.ApovedzTomášovi,vidíš,tamterazžijeujoMilan,ten,čobolstetouEvou,keďeštemaliLízinku.Držímtipalce,Jožo,vživote,ajvhistórii.

16.3.1982

Drazímoji,protože se přece asi dějí zázraky, dostal jsem včera naprosto neočekávaně

dalšídopisy.Tvůj,Evičko,ze13.únoraadvaPeťovyz3.a8.2.apakMirůvz15. 2. V pondělí nikdy nic nečekám, pondělí je takový mrtvý den. O topříjemnějšípřekvapení.Tvůjdopis,Evičko,jezdnůsamoty,kdyžbylMilannahorách.Nejsihusa,mášmě jenommoc rádaa já ti toužnebuduvyčítat, jakýbychbyl,kdybychseotopokoušel?Takyjsemnikdynechtěl,abysměmilovalamíň, chtěl jsem jen, aby ses osamotě tolik netrápila. Ty však na to reaguješstejně,jakonavšechnymébývalépokusyvysvětlittifunkcispojkyvautěnebonaučittěsestavitmixer.Prostěsvěsíšruceařekneš:játoprostěneumím.Jávím,žejetonesrovnatelné,alepřipomnělomitotvojegesto,kdyžjsmeotommluvilizasepřinávštěvě.Takyjsimiprostěřekla,žesenikdynenaučíšžítbezemne,žetoprostěneumíš.Ausmívalasesnaměbezmocněaprovinilejakomaléděcko,kterémunejdenásobilka.Amněvždyckyztohoproviniléhopohleduvyhrknouslzydoočí.Mámvždyckypocit,jakobystybylatrestána,nejá.Snažiljsemsevšemi svými radami zbavit se toho pocitu, ale nejde to.A asi to jiné nebude.Vždyckyse těším,kdyžčtu,kdevšude jsibyla,kdopřišelknám,kdyžprostěcítím,žejsoulidéktoběhodní.Jetojakobysnímalitrochubřemenaizmýchzad.Aleasinedostmyslímnato,ženávštěvyodejdou,tysevrátíšastejnějsipaksama.Ajávím,žeještěhůřesesmiřuješstímtostavem,protožesámtoužímbýttinablízku,žejsem,ženenívnásnic,cobynámbránilobýtspolu,žejetovšechnomimonás,žejsmejakžíznivciujezera,alepítnemůžeme,protoženámzavázaliústa.Otojevšechnohorší.Alemohlobybýtidalekohůř,jakktomupoznamenáváPeťa.Mypřecejenomvíme,jakvšechnochutná,jakchutnáláska,jenámlípnežnevědomým,protožemámepaměť.To,conástrápí,nenípozdnípoznání, které je tím nejhorším poznáním. A možná si z toho období něcoodneseme, každý z nás.Není špatné zpívat si doma s kytarou.A ty vaše „Ej,darogi“ jsem skutečně slyšel až sem. Těším se i z Tónový šťastné rodiny,pozdravujiJanu,žejimvšempřejušťastnoucestuažejejednouurčitěpřijedu

navštívit.Teďjendoufám,žejeužvšechnoveselejší,Milanužjedoma,možná,že jsi seuzdravila a je ti po léčení líp.Možná jedokoncePeťkanadovolené.Nebojstevšichniněkdenahorách.Vždyckysivšechnopředstavujulepší,nežtomožnáje.Peťo,možnázapracovalanějakátelepatie.Přesněvdobě,kdyjsisetrápilse

svým agnosticismem, jsem vám poslal útržek ze svých úvah o „homoidní“skutečnosti, kterými se tu zabývám. Je to takové malé optimistické řešenívěčného problému. Optimistické proto, že se předem vzdává nároku nakosmickou objektivitu a všechny pravdy, kouzla, čáry, krásu i ošklivost,moudrost, hloupost, dobro i zlo atd. uzavírá do olympijských kruhů miliardlidskýchskutečností.Ato iscelousložitoukrásoupřírodníchvěd.Přiznávátočlověkuvšechno,cojehojest,aponechávámucelýprostorpoznání.Zbavujehoto jen lži objektivity, falešné pravdy dosazené na kosmický, božský nebopolitickýtrůn,jímžselidétloukliodjakživapohlavě.Zdásemi,žejetodocelapěkný model atomu, zkus si s ním pohrát. Nad tím, k čemu jsi zatím došel,nemusíšbýt smutný.Naopak.V tvýchdopisech se začínají objevovatúvahyocivilníbudoucnosti.Jetoznakem,žepřecejenomčasběžíavojnasekrátí.Cobude s tou tvou rodinou, o které píšeš? Já vím, že jsem vám oběma svýmosudemzkomplikovalitytoúvahy.Jakobyjsmebyliodsouzenivšichnikčekánínaněco,očemnicbližšíhozatímnevíme.Taktedybudemečekat.AještěMirovimusímpoděkovat.Tentokrátseztohoděkovánínedostanu.Ale

nicminedělávětší radost.Miro,zlatý,somrád,žesi tentoraz„nefilozofoval“,niepreto,žebysomsatakoufilozofiounepotešil,alesomrád,žesomsavôbecmoholpotešiťtvojímlistom.LebosilvestrovskýlistsomnedostalaaniprílohuaEva ti iste povedala, že som márme prosil o tvoj posledný list, čo doviezla.Naozaj,ažterazsomzbadal,ženemôžešdomavyrobiťtiechlebovéfigúrky5.Ibati neželám, aby si ich mohol vyrábať na patričnom mieste. Ja zas nemôžemprijať tvoju výzvu na korešpondenčnú partiu. Pozri, aj keby sme prekonalivšetkyprekážkyadministratívnehocharakteru,spotrebovalibysmenajedenťahurčitenajmenejdesaťdní.Pretoževtakejpartiijetakmervylúčenáhrubáchyba,trvalobynámpäťdesiatťahovdokoncovky500dní.Nemôžemzatiaľplánovaťna500dnídopredu.Ažbudem,pošlemtiprvýťah,budetoE4,lebotumámstoKarpovových partií a ten strašne obľubuje španielsku.Ale to by záležalo i natebe.NajradšejbysomvšakvpadolktebeakJuloviazakibicovalsi.Pošliminejakévašepartie,čosisizapísal.Jatunemámsúpera.Aeštepotvrdzujem,žesomvždysvami,keďvytiahneteEvunavzduch.Hľa,

akésúženy.TakEvanútilaJolku,abysatiospravedlnila?Lennechsamapovie,čosomsivytrpel ja,keďsomniekedypoblúdil.Pričom ju sme raznahubáchmuselidaťhľadaťpolíciou.Nabudúcenapíšemviac.Vďakazavšetko!

Amněužnezbývánežsepomaluloučit.Doufámještě,žesiKarelsMartoujeli sami zalyžovat a že si holky užily báječné svobody a udělaly si menšímejdánek.Doufámtaky,žebabičkaužchodínachatuažezezeměvylezlyprvníkvětinky.Měljsemtonajařemocrád.Kdytobylo,cojsemtamspalnaposledy?NaVelikonoce,jakbylotakstrašnězima?AMartanámsebralaklíčeodchaty?Panebože,jakjetodávno!Všechnyváspozdravuju.Ještěpořádmámněcosádlaanauherákjsmeještě

ani nesáhli. Podepsal jsem taky už pět stovek, co jsi mi, Evičko, poslala ponávštěvě.Takžeminicnechybí.Ažnatisícvěcí,kterébychmohlvyjmenovat,aletobybyloúnavné.Itakbychtěchtisícvěcívyměnilzavás,taksemipovásstýská.Akdysezasuvidíme?Kdyuvidímtebe,Peťo?Užkladutakovéotázkyjakty,Evičko!Atakvásaspoňtoutocestouobjímámazachovávejtesemivezdraví!

VášMilan

P.S.Daďa,vieškrásnemaľovaťprincezné.Čomyslíš,jetetaEvaprincezná?Namaľujmiju!

Milámojeamilímojichlapci!

35

26.3.1982

Jsemvždycky šťasten,kdyžmohuzačínatdopisoznámením, že jsemdostalvaše dopisy. Od tebe, Evičko, z 24. 2., který jsi psala v nemocnici, od tebe,Milanku,druhýdopiszTateraodtebe,Peťo,dva,ze14.2.a16.2.Kromětohojsem dostal dopis z Brna, psaný 22. 2., a pak od Jolky, který začala psát vTatrách a dokončila doma. Pak jsem dostal ještě dvě pohlednice, jednu odMarianaZ.ajednuodMilušky.Všemvámmocděkuju.Tvoje dopisy, Evičko, čtu vždy jako první, protože mě dojímají svou

vroucností,účastíaláskou.Vím,jakstopsala.KdybychšelpoSedlářské,mohljsemtětřebazahlédnout,jaksedíšustoluapíšeš.Jenžejsemnešelanavícjetoužvšechnotakdávno!Vždyťtobylopředměsícem.Jakrádbychtěalechodilnavštěvovat s květinami.Modlím se, aby ti tentokrát nastavili inzulín tak, abysestoliknetrápila.Jenžepořádještěnevím,jaktodopadlo.Snadužpříštítýdendostanudopisy,kteréjstenapsaliponávštěvětady.Vyprávíšosvémloučeníslidmivkurzech.Cítím,žezasmutkemjeitrochu

radostiztoho,žetětilidémělitakrádiabylitivděčni.Mělabysjímít.Kolikaučitelům se dnes stává, aby jim jejich žáci byli dojemně vděčni? A tobě bylivždy.Škoda,žestokdysivícnevnímala.Ikdyžsetidostávalodůkazůprostéholidského ocenění, vždy jsi to jakoby odháněla, jako by to bylo samozřejmé.Nikdy to nebylo samozřejmé. To jen tvůj sklon k tomu, hodnotit se samaabsolutnímiměřítkytibránilprožítvícuspokojeníaradostizučení.Apřestotoje asi tvůj největší talent. Talent, který zůstal v skrytu dokonce i pro mne,protože jsem trochu nedůvěřivě poslouchal, když mi tě někdo z tvých žákůvychvaloval.Možnájenejvětší talentvtom,učits láskouanadšením,atotakdlouho, jaks to dělala ty.To lidé poznají a jsou za to vděčni.A taky jsi je asi

nenechávalanapochybách,žejdeovážnoupráci,protoževšechno,coděláš,jevážná práce. To taky lidé poznají. Nebuď smutná a nevěř, že je všem dnůmkonec.Ažsejednouvrátím,sednusitiknohámabudešučitmě.Vždyjsemtěposlouchal s tichým zalíbením, když jsi mluvila anglicky. Z tvých úst znělaangličtina nějak pěkněji než z úst Angličanů. Všiml jsem si, že i oni těposlouchali s nadšením.A nebyl jsem asi sám, koho to okouzlovalo, svědčí otomtykvětinyacelétoloučení,okterémmipíšeš.Snadsiplněuvědomuješ,žejetovšechnomnohemvíc,nežkdybysdostalaKomenskéhomedaili.Tentopocittiužnikdonemůževzít.Můžoutijenomzakázatučit.Jetosicezlé,alemnohemhorší je moci učit a neumět to, nebo dostat medaili a být terčem tajnéhoposměchu,jaksetozhustastává.Amravnípoučeníztohovšehojetakprosté,žehopochopíidítě.Nedejnasny,mojemilá,snyjsoujenobrazovýmzpracovánímnašichúzkostí.

Ale nevěřím, že předjímají budoucnost. Buďme rádi, že v těch snechvystupujemebokpoboku.Navíctensenolokomotivěsemidocelalíbil.Docelarád bych omýval lidi od bláta proudem vody, zvlášť kdyby pak vstali a byliveselí jakotenchlapvtvémsnu.Atváspolupacientkanemělapravdu,žejsemumřel, nemohl bych ti psát, i když někdy mám intenzívní pocit jakéhosiposmrtného privilégia, pozorovat vás z dálky, těšit se z vás a dost nesnadně svámikomunikovat.Někdysipřipadámsvoubezmocnostíavzdálenostíodvásodřezánjakobysmrtí.Alepakbychnecítiltensteskachladvrukou,necítilbychtouhubýtsvámianetěšilbychsetakbláznivě,ažvászasuvidím.Ne,ne,jsemživazdráv,ohmatávámsitubídnourealituokolosebe,cítímtvrdoustoličkupodzadkemabrýlenanose.Jsemtojá,sesvýmimyšlenkami,snyatouhami.Vímovšem velmi dobře, že nejsem nesmrtelný. Ale zatím šilhám po poslednímkousku Tobblerone a chystám se na to, že ho nechám rozpustit se na jazyku,zatímjetusemnoucelýmůjsvětavyvněm.Včera bylo 25. března ami skončila zase jedna vazební lhůta.Myslel jsem

večernato,zdaopětstojíšuoknaačekášnapražskýrychlík,atakmitěbylolíto,mojemilá,žejsemdlouhonemohlusnout.Samozřejmějsemnedostalvčasprodloužení.Vždyťnaněhonejsemanizvědavej.Vždymi tovposlednídoběchodíistýdennímzpožděním.Ataknežsedensednemsejde,budutuužrok.Takovýrokbylkdysimimomoupředstavivostajistěimimotvou,avidíte,brzyhobudememítza sebou.Anikdonámhoužnevrátí.Prostě roztálvčase, takjako tyMilanovynápisyvesněhuužasi roztályv tomprudkémjarnímslunci.Aleexistovalytakjakotenrok.Užhozesvéhoživotanevytrhneme,odpusťmi,žejsemseneobjeviludíryvplotě,nemohuzato,objevilbychsetamvelmirád.Přišel bych a v rukou měl droboučké lístečky řeřichy, která mi tu vyrostla ztvýchsemen.Nakrájelbych jia rozsypal jinakousekchlebasmáslem.Chléb

bychom snědli a tím se zbavili všeho zlého, byl by to obřad, kterým bychomodehnali kouzlo a až do smrti bychom byli šťastni. Nezbude však, než abychsnědlvnedělivečerřeřichusám!

27.3.1982

Milanku,steboujsemstrávilposlednídnyvTatráchatroškusehřáluvašichkamen.Vašekamna, to jsoukamnavásobou, tvoje aMartiny.Poprvé jsi onípsal jakoo své ženě. Jistě k tomupocitupřispěla celá atmosféra spoluprácevdřevěnéchatě-sekánídříví,udržováníohněavaření.Pamatuješjistě,jakotomdovedlpoetickyvyprávětDomino,kdyžvyprávěl,želáskamohlaexistovatjentehdy, kdyžmuž sekal obilí a žena za nímodbírala.V tom se koná ta niternápravda,udržováníohněapřimitivnístarostioelementárnívěciživotavytvářejípradávnéspojenímezimužemaženou.Lidébysitohoměliconejvícedopřávat.Vměstské civilizaci není z toho skoro nic. A přesto šílíme po pohodlí, kteréodcizuje;mužeiženuužspojujejenspolečnéčučenínatelevizi.Vydvajstejistěpocítilionospolečnébezpečíasnadnatonezapomenete.Kdyžvšakužjeřečobezpečí, které se ti v pustině tak líbilo, dovol, abych ti do toho objevu přililkapkujedu.Bezpečíjevsociálníoblastivelmiošidnýpojem.Někdysemizdá,žejeprotiklademsvobody.Pocitbezpečíjetaklíbivý,žejsoulidéčastoochotnivyměnit ho za svobodu, která je sama o sobě nebezpečná. Nebo aspoň jsouochotni klidně přihlížet, když se svoboda sociálnímu bezpečí obětuje. Jinakřečeno,jsourádi,kdyžsejimobezpečístaráněkdojiný,nežabysestaralisami.Tobyvšakbyladlouhádebata.Jinakjsemsevšakmoctěšilztoho,cojsizažil,věřím, že ti přišly k duhu ty hodiny strávené jen vnímáním sněhu, lesa avzdálených kontur Nízkých Tater. Vždyť je to to, o čem jsme si už psali,blahodárnostzastavení,čiréradostiznepohnutékrásyazostřevnímanéreality.Žejsmemu,Peťo,nezáviděli?Jáužznámztvýchdopisůtvédnytakdobře,

žejsemsnadschopenprožívatjeužstebou.Držímtijentrochupalec,protoževímsjistotou,žezevšehovyváznešbezúhony.Abudešmítještěnastřádánodobudoucnosti.Kdykolivtobudešpotřebovat,sáhnešdosvéhoarchivuavytáhnešodtudněco,cobudepasovatjakuliténanějakousituaci,vekteréseocitneš.Anavíc,maminkaužbudemocibrzyzavěsitnadveřemetrprotebeaprotvůjčas.Všechnytvojepopisysuprácké,mazáckéaholubíhierarchie,podrobnějšínež

svéhočasuuMilana,měprovokujíkúvahámosociálnímmechanismuvůbec.Vždyť tento model neplatí jen v tom vašem mikrokosmu. Navíc by bylopotřebné zkoumat, jak se to vyvinulo, protože za mých časů to neexistovalo,aspoňnevtakovémíře,sevšemitěmirituályazvyklostmi.Alekdybychsedo

tohopustil,zaplnilbychstránkyabstrakcemi.Víš,hochu,strašněměmrzí,žesiotomvšem,očempíšeš,nemůžemetakzevrubněpohovořit,jaksmetodělávalis Milanem. A později, později už možná všechno bude vyčpělé. Kdyžnezachytímečas,kdyžjevšechnoještěživé,jepakužbeznadějnésevracet.Atak námvždy něco unikámezi prsty, pořád a neustále a nemusíme být ani vevězení. Utěšujme se tím, že vždy bude něco živé, čím bude naše vědomízaměstnáno.OdJolkyjsemdostaltakytatranskýdopis.Přestydopisyjsemvletošnízimě

pobyl téměř na všech lyžařských terénech a sníhmi jiskřil v šeru této kobky.Jednou budu moci vyprávět, jak a kde se lyžovalo v této sezóně. Jolka minapsala ještěmoc jinýchpěknýchvěcí a snadví zméhominuléhodopisu, jakjsemjízajejíkrásnélistyvděčný.Dadějsemzasevděčnýzajejí„ľudskútvár“.Vždyckyjsemvědělozvláštnostidětskýchkreseb,aleneměljsemčasjevnímat.Teďmám čas se dívat a ptám se, proč je ta lidská tvář tak pěkně a zvláštněveselá, nic nenapodobuje a nic nepředstírá. Hranatý nos se dvěma dírkami apihami.Apřecenatomnenínichranatého.Očinavrchuhlavyjsoutakéveselé.Jak jednoduše si děcko poradí s vlasy. Dvě ruličky spadají na každou stranuhlavy.A je tu vlastněvšechno, comá lidská tvářmít.Hm,budu se na tu tvářještědívatadámsesvéstjejímúsměvem.Karlovi děkuju za zprávy a holkám gratuluju opožděně k vysvědčení. Jano,

tvůj osud je impozantní! Jste obě chytrý holky. Jen prosím vás Janě trpělivěvysvětlujte, žectižádost semáupínatkpravýmhodnotám.Evaasinevědělaobabiččiněpádu.Asijstejišetřili.Znepokojujemně,jakjemožnéupadnoutbezzjevnépříčiny. Je to jedenzběžných jejíchpádů, anebo tomáhlubšípříčinu?Mocjipozdravujteařeknětejí,ženatenobrázekmostuvBystrcijsemsedívalsdojetím.Ikdyžvmépamětizářímnohemvýraznějitastarádřevěnálávka,podkteroujsemsklukamaprojíždělvgumovýchčlunechakterámělapřecejenjinýpůvab.

Milímoji,patříasikzdejšímuživotu,žesečlověkčastodívádokalendářeazastavujese

udní,skterýmijsouspojenyvzpomínkyapředělyvživotě.Vidímpředseboutakové datum. 20. dubna by se dožil můj bratr šedesáti let. Představuji si, žebychomsedělivšichnivZábřehu,vtommilémdomě,ajábychplácalbráchupozádechachytilsesnímdokřížkujakokdysi.Apřecejeužtolikletmrtev.Taknajednouzmizelznašehoživota,žemi tododnespřipadáneuvěřitelné.Ajásiuvědomuju,žejsemzdenaněhomyslelčastějinežzacelátalétapředtím.Aninevím,čímtoje,žesevracímvevězenítakčastokmrtvým.Snadproto,žesámmámpocittakovéhonáhléhozmizenízeživota.Snadtakyproto,žeseptámna

smysluzavřenýchživotůažeivesvémživotěhledámsmyslvšehodění,svýchobyčejnýchkrokůi těchvzácnýchokamžikůštěstí,pochopeníaprohlédnutí.Ataky se zabývám tím zvláštním tajemstvímpokrevenství, tím, comě spojuje slidmi ze vzdálené minulosti, které jsem vlastně neznal, kteří žili své zvláštníživoty, a já, kdyby nejinak, jsem přece jen jejich genetickým pokračováním.Strašněrádbychvěděl,jestlijejichsvětavšeto,čímhovyplnili,jenějakspojensmým světem, jestli nějakámyšlenka nebo životní pocit už bloudily kdysi vjejichvědomí,nežpřišlysemzamnoudotétocelyvnějakénočníhodině.Tilidénikdy nic nenapsali, jaká škoda! Nebo je pravda, že jsme vždy něco nového,neopakovatelného, co s námi začíná a končí? Tak zoufale málo toho vím olidech,zekterýchpocházím!Fredobyl takmýmbratrem, jako jsi ty,Peťo,bratremMilanovýmaonzase

tvým.Apřecejsemtohoasioněmvědělneskonalemíňnežvydvaosobě.Jistě,znal jsem podrobně jeho životopis, ale co jsem vlastně věděl o jeho vnitřnímživotě?Možnásemijenzdálo,žeplynehladceašťastně.Všechno bylo asi dáno tím, že jsem byl mezi svými sourozenci o tolik

nejmladší.Kdyžjájsemzačalvnímattrochusvětkolemsebe,chodilaužIladotanečníchvlesklýchzelenýchšatechaFredojezdilnabáječnémzelenémkole.Apřestosijeobapamatujuizdoby,kteroubychsivlastněanipamatovatneměl,protožeměmožná ještě vozili v kočárku.Ale pamatuju si na kluka, o kterémříkali, že se „jargá“, pamatuji se, jak dostával „řezu“, jak se u nás říkalo, jaktancoval okolo tatínka, kterýměl v ruce důtky, co visely na dveřích, a ječel asliboval,žeseužbudeučit.Avždyckyšloonějakýstrašlivýpřírodopis,kterýdneskaasipronikohonenístrašlivý.Akolikmitehdymohlobýt?Možnáčtyři.Brácha si tehdy za mne odnesl starodávné pedagogické pokusy a já, co sipamatuju,jsemnikdybitnebyl.Mojisourozenciměchrániliajájsemměldomapocit totálníhobezpečí.Nežsevšechnozměniloacelé tobohumínskébezpečívyvrátila válka a tatínkova smrt. Můj brácha byl součástí toho pradávnéhobezpečí, protože stačilo, aby se na nějakéhomého nepřítele podíval, a ten seschlípleodplížil.Pamatuju se na něho, ale byl svýmvěkemvždymoc vpředu.Když jsem já

začal chodit do školy, chodil už brácha na průmyslovku a něco pořád rýsovalkrásnoučernoutuší.Akdyžseoženil,byljsemstáleještěrozjívenýkluk,kterýpřemítal,cotoznamená.Věděljsem,žechodilseZdenkou,amyslím,ženikdynechodilsnikýmjiným.Sledovaljsemjezvědavěmezibruslařinakluzišti,jakse drží a jezdí kroužky. Zdenka mě fascinovala, protože měla na hlavě plnoúhlednýchruličekzvlasůavypadalajakotyherečkyzněmeckýchfilmů.Asitobyla takovámóda.Referoval jsemdomaamaminkaříkala, jaksiustele, taksilehne.Ustlalsidobřeajájsemsetěšil,protožebylynasvatběřízkyazákusky,a

to bylo za války něco neuvěřitelného. To už chodil do práce a pomaminčiněsmrti jsmebydlelivšichninajednéhromaděanarodilseSvaťaajásinemohuvzpomenout, jakjsmesemohlivšichnivměstnatdojednopokojovéhobytu.Cojsem o svém bratrovi věděl? Akorát to, že strašně často mluvil o práci. Zchemické fabriky, kdepracoval,mi donesl chemikálie a já jsemnapůdědělalpokusysbengálskýmiohniaspřeměnouvodynakrev.Protožejsemmuseldělatvšechno,očemjsemčetlvknihách,ikdyžsopravdovouvášníjsemhráljenomfotbalatoulalsesholkamaokoloútulku,cožbylústavpromatkyaděti.Můjbráchabylnějakpřílišsamostatný,kdyžjsemjásejenrozhlíželposvětě,

on už byl v životě pevně zakotven a všechno se mu dařilo. Podle obecnýchměřítek to byl úspěšný mladý muž. Měl například auta, když je ještě nikdoneměl.Byly to starékáry, alebyly to auta.Na studiedoBrnaměvezl černoupragovkouazkopce jsmese řítili až sedmdesátikilometrovou rychlostí.On tyautaasimiloval,alenebylautosnob, jako ještě idnesmnozí jsou.Byly toproněhohračky.Jistěsi,Evičko,pamatuješ,jakjsmejelivjehočervenéškodě-rapidnaHukvaldy.Natomautěsedalasklopitstřecha,vyseZdenkoujstesiuvázalyšatkyavítr fičelokolonás.Slunce svítilo a já jsemužnikdypozdějiv životěnemělvautětakovýpocitštěstí.Tyjsimělanasobětakovébílo-červenéšatyavšechno bylo tak nějak starodávně krásné a veselé, jako v nějaké Hrabalověpovídce.Atakdodnesnevím,jestlimělmůjbráchanějakémučivéchvílesteskunebo

pochybnosti. Jestli se trápil něčím, co bylo nad jeho síly. Šířil okolo sebeatmosférusebevědomíavíry,ževždyjeschopenvšechnozvládnoutažehonicnevyvedezmíry.Amožná ibyl takový.Mělvsobězvláštní jistotuvevěcechobyčejného života. Jedině Zdena asi ví o jeho pochybnostech a nejistotách asmutcích a marných touhách. Jenom jednou jsem ho viděl plakat, to když sevrátil uřícený na kole ze Staré Vsi a tatínek už byl mrtev.Měl tehdy takovýstrašný žal,muselmít otcemoc rád. Dvacet let jsem ho však viděl jenom seusmívat a zářit, říkal bráško a objímal mě a vydatně objímal taky tebe, Evo.Dovedl dávat najevo radost a srdečnost.Zdena sevedleněhovždycky šťastněusmívala.Objímaljičastopředevšemiaonaříkala-au,nechejmě.Protožeonrád ukazoval svou sílu. Vždycky se mi zdálo, že je už třicet let bez přestáníšťastný. Anebo to bylo v jeho charakteru nikdy neukazovat nějakou bolest.Nikdyneleželvpostelianikdysinanicananikohonestěžoval.Koliklidínáspořád zavaluje svými stížnostmi na okolí.Onnikdy.Byl k jiným lidemvelmilaskavý a přesto budil úctu. Teta Přendíková mi vždycky říkala: Je to dobrýsynek. Vždy se mi zdálo, že se mu vyhýbají drobné nesnáze života, jako byvěděla stařičká Atropos, že nit jeho života přestřihne dříve, než je obvyklé.Doprovázelo ho štěstí, když jsem s ním šel na houby, bylo jich po lese jak

naseto,když jsemšelsám,nenašel jsemčastovůbecnic.Jezdilvelmirychleanikdynemělžádnouhavárku.Alenepamatujusi,žebymuněkdozáviděl.Spíšejsem měl dojem, že mu každý přeje, protože jsem nepostřehl, že by kdypředkládal úspěchy svého života k závisti svému okolí, protože bez toho byjejich štěstí nebylo úplné. Přesto, že asi nečetl filozofy a Kant by ho asinezajímal,neslsivsoběapriorimravnízáklad,kterýmuumožňovalorientovatsemezilidmi.Škoda, že jsem ho nikdy nemohl vidět ve vší té práci, které se vášnivě

věnoval. Musel jí mít rád, protože jsem ho nikdy neslyšel, že by si na nistěžoval.Vtommělvlastnětakyštěstí,pracovalzřejměsradostíabeztohotakčastého pocitu odcizení. Dělal to, co ho bavilo, a kromě tohosi uměl najítspoustu jiných věcí, které ho bavily. Nikdy jsem ho neviděl opilého, jenvyrovnanílidéseneopíjejí,ikdyžpijí.Zacelýživotjsemvjehodušinepostřehltemnejší zákoutí. I když někde muselo být, protože všichni je máme.Možnájsemitušilněkterájehozoufalstvíazklamání,aleonjeskrýval.Chtělbýtchlapa vždycky silnější než já, kterého vídával jako děcko v kočárku. City dávalnajevo jen ve veselémprovedení. Postřehl jsemvšak, že naHanku se dovededívatstakovoubezmocnouláskouotců,kteřípřílišmilujísvédcery.Avím,žebylhlubocenešťasten,kdyžjinedovedlodstranitzcestynějakoupřekážku,nebokdyžtobylonadjehosíly.Apřesto,že jsemhovnímal taktoas láskou,žili jsemobaodlišnéavlastní

životy.Nikdyjsemmuasinebylschopenvysvětlit,jakýjetenmůjsvětacojevněm důležité. On sám si jistě uvědomoval, že ač bratři, jsme příliš odlišní vreflexiživotaazpůsobumyšlení.Vždysemněznovuaznovuptal, covlastnědělám, a byl značně nedůvěřivý k nejasnému postavení, které jsem v životězaujímal.Vypadal tak, jako by život pro něho neměl tajemství a jako by jehopraktické konstruktérství stačilo i na ty luxusní záhady a esoterické problémy,kterýmijsemsezabývaljá.Škoda,žejsmesinikdynenašlichvilku,abychomsito vůbec byli schopni vysvětlit. Lidé jako byl Fredo si nepřejí být varováni avystačí se svým praktickým štěstím, jímž je jim práce a rodina, dvě věci, nakterýchstejněstojísvět.Možná,žejetotakdokoncelepší.Ale ne tak úplně. Fredo si nedovedl vytvořit od své práce odstup. Dal se

pohltitnejenjejímrytmem,alei jejímfalešnýmsociálnímvýznamem,kterýseprojevujenavenekfunkcemi,autoritou,statusemvurčitémprostředíatd.Dodnesse domnívám, že tam udělal největší chybu svého života. Protože pak, kdyžpřišelotentofalešnýstatus,nedovedlsestímsmířit,nemělporucedostsilnýchhodnot,kekterýmbyseobrátil.Viděljsemčastokolemsebe,jaklidédoplácejína ztrátu falešného sociálního statusu, který jim jejich práce poskytovala.NedovedlitovševytrhnoutzesrdceanedovedltoaniFredo.

29.3.1982

Cítil jsem v těch dvou posledních letech, že je velmi nešťasten z toho, ženemohl pokračovat v práci tak, jak si předsevzal, že hovnitřně žere úpadekvsociálnímpostavenía ledabylézacházenís jehoschopnostmiazkušenostmi.Atovšechnokvůlipolitice,okterousevlastněnikdynezajímalazřejmějianimocnerozuměl.Zajímalseonijenompotud,pokudsouviselanějaksjehoprací,alenepátralposložitějšíchpříčináchtoho,čímjsouurčoványosudynárodů.Apřecetak jako tisíce jiných lidíprostědoplatilna to,ževurčitédoběbylprávě tam,kde byl, že nebyl třeba nemocen nebo si nevzal dovolenou a že jednal podleobecné nálady a těch nejprostějších lidských postojů. V tom smyslu dopadlvlastně hůř než já, který jsem věděl vlastně všechno předem a nikdy mě nicnepřekvapilo.Protomubylotakévtěchposledníchdvouletechhůřenežmně.Jájsem vždy vnímal nejistoty života velmi intenzívně a vždy trochu uvažoval ojejich řešeních. A vždy z hlediska stálejších hodnot, než je sociální status ainstitucionální zařazení. Neměl jsem ale odvahu radit staršímu bráchovidůrazněji,abyvšehonechal,odešelaprostězačalžítjinak.Viděljsemtaké,žejeažpřílišsvázánsesvýmprostředímažesianineumísámsebepředstavitúplněv jiném životním příběhu. A ani jsem pořádně nevěděl, jak mu to vysvětlit,možná jsem ani neměl všechno tak zažité jak později. Fredo prostě nemohludělatčáruzasvýmživotemazačítznovuněkdeúplnějinde.Přesto,žemělktomu nejlepší předpoklady, sjeho konstruktérskými zkušenostmi a pracovitostíbysebyluplatnilkdekolivanemuselčekatnashovívavost těch,kteří toslovoneznají.Mělpřecevynikajícízázemívrodiněanemuselsebátchudoby.Musel se asi velmi trápit, jinak je jeho smrt nevysvětlitelná. Infarkt je

pomalým usazováním vnitřního trápení. Zvlášť když postihne tak dokonalezdravého člověka.A navícměl Fredo za sebou dlouhá léta života, ve kterýchnemělpříležitosttakovétrápenítrénovat.Sousedéříkají,žeránotohoosudnéhodne před odchodem do práce dlouho stál na zahradě a díval se na tu starouhruškuuprostřed.Možnáhoprávěvtéchvílizasáhlanejasnápředtucha.Paksedldoautaajelsiprosmrt.Koliklidísepořádapořádulejvázpráce,ažseulejváskorocelýnárod;bráchaseneulilanivtensvůjposledníden,aninikdypředtím.Měl to udělat, měl to udělat už předtím, měl se zastavit a v takové chvílipohledětzvětšívýškynakřivkulidskéhoživota.Možnábypřišelnanějakéjenjemu srozumitelné pochopení, které překračuje rámec všednosti, což je to, covšichnikživotupotřebujeme.A možná bylo také všechno jinak a já převádím jeho příběh jen mezi

souřadniceméhosvětaahledámsisámprosebevysvětleníproabsurdnífakt,žebymělFredo teprvešedesát letauž tolik let tunení.Možnámubyloněkdev

kosmu tolik vyměřeno a cévy, které vycházely z jeho srdce, byly právěnačasovány na ten den v podzimu, kdy jsem pak jel sám autem doOstravy amyslelnasmyslpokrevníchsvazkůanato,žejsmesIlouzůstalivlastněsamiataknějakrychleserozpadli,myŠimečkovi.Psal jsem vám o tom vlastně proto, abych se při té příležitosti sám s tím

vyrovnal, tak jakosevyrovnávámsmnoha jinýmivěcmiživota.Tady je těžkénevzpomínat,vzpomínkypřicházejísamyamajíneobvyklouintenzitu.Vždyťivás zahrnuji pořád svými vzpomínkami.Dělám to asi taky proto, že jemi přinichdobře.Milanse rozepsalonaléhavosti reality.Jistě,nenínadtoponořitsedo reality, která hýří barvami a krásou. Jenže já se od reality raději vzdaluju,protože na ní vlastně nic není, je odpuzující, vracím se proto přirozeně k téintenzívní realitě vzpomínek a prodlévám u ní, abych ji hlouběji poznal apochopil.Aždruhéatřetí takovéohledánívynášínasvětloi to,cojsemčasto,majejipředočima,anineviděl.Nu, dvacátého dubna půjdou všichni jistě na hřbitov v Zábřehu. Napište

Zdence,HaněaSvaťovi,aťvezmouzezahrádkypár jarníchkvětinapoloží jetam tak, jak bych je položil já. A jestli chcete, pošlete to moje vzpomínáníZdence. I když já vím, její Fredo byl zase někdo úplně jiný. Celým svýmživotembylvícejejínežmůj,ikdyžjsmevyšlizjednohohnízda.Každýmámesvůjarchiv,Peťo.Amožnásiumíšpředstavit,cobychdalzato,

kdybychmohlvstoupitdo téAsimovovyzdvižečasuanachvilkubýtvestaréskutečnosti.UsednoutnarulkupřekrásnéhozelenéhokolaodVybidlasbráchouvsedleauhánět,ažbylaťkovýplotpopravéstraněsplynulvzeďsvětlaastínu.Tobybylo!

30.3.1982

Čekal jsem ještě, zda nedostanu nějaký dopis, abych vám to hned radostněoznámil.Alenic.Takžesesvámipomalurozloučím.Končízasejedenměsícapřichází nový. Kdyby už aspoň přinesl trochu slunce a tepla. Ještě jsem se vtomtoroceneohřál.Jsemužtakproniknutchladem,žehoužaninevnímám.AtadyvPrazejepořádještěbřezen,okterémsepraví,žezakamnavlezem.Jenabynebylduben,cotamještěbudem.Nedostaljsemještěprodlouženívazby,třebažejeužpětdnipotermínu.Ale

natojájsemzvyklý.Buduteďužzasepomaluvzhlížetkvašínávštěvě.Snadbyji mohli někdy v půli měsíce povolit, když jsme minule byli o čtrnáct dnůokradeni.Pořádmyslímnato,jestlibynemohlpřijettakyPeťa,kdyžbudemítteďněkdytudovolenou.Anebojidostaneažvlétě?Ještědenaužbudepřesně

polovictohočasupryč.Atadruhápolovinasebudezkracovatrychle.Chlácholímsepořádpředstavou,žeunásdomajevšechnopřistarém.Žese

dějejento,cosidovedutakdobrepředstavit.Alevímpřece,ženenínadlouhomožné, aby senicneměnilo, aby se čas i vaše životy zastavily jenkvůlimně.Přemýšlímotom,cobysemohlozměnit,acítim,jakses takovoumyšlenkounedoveduvypořádat.Užsitotižpovšem,cojsmeprožili,nedoveduanižádnouradostnouzměnupředstavit.Jakobyjakákolivzměnamělapřinéstjenzhoršení.Přímoseotuneměnnosttřesu.Užjsemtakzpitomělý,žepořádmyslímnavás,když jedete odsud domů, aby se vámněco nestalo.Když čtu o tom, že tě i vnemocnici,Evičko,muselkřísit lékař,zahánímodsebezuřivěmyšlenkunato,cobysestalo,kdybytětakovénočníhypopřepadlodoma.NaPeťumyslím,naMilana,najehovztahysMartou,apořádsetřesu,abysenicnezměnilo.Avím,že tonenívýrazaltruismu,že je tomojesobectví,cose tak třesu,protožeprosebehlavněchci,abysezachovalovšechno,cobylo.Arozumsamozřejměví,žebláhovýsen,senotom,žebychsemohljednouvrátitdonezměněnéskutečnostiajásámnezměněnseznítěšit,jebláhovějšínežvšechnyostatnísny.Zkurvenýrozum!Nu,zatím jeskvělévšechno tak, jak je.Už jsemtakoproštěnodnároků,že

jsemsnadischopensitomyslet.Objímámvástedyvtomnezměněnémsvětě,Evičko,Milanku,Peťoavšichni

ostatní.Pozdravujtevšechnypřátele!Užtobudezaseměsíc,cojsemvásvidělnaposledy.

VášMilan

P. S.A samozřejmě pohlaďte zaměTomáška.Ve vašich dopisech se skoropokaždénějakvyskytuje.Ajávždyckynaněhozapomenu.Mněsepořádještědo něho plete Líza. Byla to určitě převtělená princezna, jak pravil ten Ind naVánoce před dvěma roky.Nebo už to byly tři roky?Ten rok vězeními pořádvypadávázčasu.

VšichnimojimilíaMartuškozvlášť!

36

3.4.1982

Včerapřišelopětdopis,jenjeden,odMilana.Alestačilmi.Přeletěljsemprvnířádkyapořádjsemnerozuměl.Šoksevyklubávalzdopisupomalu,jakobysisho, Milanku, připravoval, aby zapůsobil co nejvíce. Dočetl jsem do konce azcela vážně jsem začal uvažovat, co udělám. Stejně pomalu jsem si začaluvědomovat,ženemohuudělatvůbecnic.Avzápětíjsemsinarázuvědomil,žeto,coměvzrušuje, jeudálost,kterásestalapředčtyřmi týdny,aže tedy jsempouhé nic, bez nároku na lidskou účast v životě mimo zdi této cely a že minezbývá,nežtutoskutečnostpřijatavzdátsevůbecpřirozenýchlidskýchreakcí.Žetodosudneumím,tojehotovéneštěstí.Protože co vlastněmohu? Přemýšlet o tom, jak asi bylo vám všem a Soni,

kdyžMartabledlaanikdonevěděl,cojíje.Mámpřemýšlet,jakbylo,Milanku,asitobě?Mámpřemýšlet,cojsicítilvténejhoršínocitvéhoživota?Acoteprvetehdy,kdyžjsisedověděl,cobylopříčinouMartinaohrožení?Samozřejmějsemto dělal, lámal si hlavu, ale s pocitem, že řeším hádanku, která je dávnovyřešena.Žetoužneníhádankaživotaasmrti,alejenomcitováamyšlenkováhranalezenávjakémsičtyřitýdnystarémčasopise.Abych si ulehčil, rozhodl jsem se pro jediné řešení: dnes, v sobotu, přesně

čtyřitýdnypooperaci,jeMartaužopětdokonalezdravá,chodídokonceuždoškolyavšechnošťastneskončilo.Užaninikohonenapadajívšechna takdyby,prostěvšechnojevyřešeno.Nicsenestalo,cobysenedaloodestát.Nemohusianinicjinéhomyslet,protožebychtěžkoasinapsalsvýchobligátních30stránekpoklidnýchaodživotaodtrženýchkonfesí.Takžesimyslímprávětohleto.

Myslímsiproste,žedneskasisedítevšichnivtichémpokojinaVansovejaužsinikdonevzpomene,covšechnosemohlostát.AvzahraděsihrajíMiluščinydětinahoupačce, jakna té fotografii,co tumám.Ale troškumyslímnaSoňu,kterásepřessvojebezvěrectvíasimodlilaamodlilasedobře.AnaMartuškumyslímanajednounevím,cobychjířekl.Snadjenom,žemi

mimoděk pomohla uvědomit si, jaká banální banalita je to moje zavření.Člověku to dobře padne. Ale už se prosím vás nikdo o takové psychicképovzbuzeníarelativizováníméhoosudunepokoušejte!!Mohlbychsamozřejměrozsáhlediskutovatstebou,Milanku,oviněaneviněa

podobnýchvěcech.Mášpravdu,vcelém tompříběhu jecosipradávnéa jáužskorověřímvnějakousudičku,kteráserozhodla,abysničehonezůstalušetřen.Možná chce vyzkoušet tvou duši. Prožil sis asi něco, nač je moje zkušenostslabá, a zabýval jsi semyšlenkami,kterými jsemse jánikdynezabýval.Budutedy v tomto případě spíše já poslouchat tebe, než abych se pletl do tvýchmyšleneksvýmrozumováním.Aletakyměnapadá,žezkoušky,kterýmjsmevystaveni,bymohlypánuBohu

stačit.Cožjsmeseneosvědčilipravýmikřesťanskýmictnostmi?Pokorou,láskoua vírou? Tak co ještě chce? Tak jako ty ovšem pochybujú, že existuje nějakáhranice, za kterou nás už čeká smilování. Kdoví, možná jsme už tu hranicipřekročili, bylo by pěkné si tomyslet. I když ne, nezbývá nám nic než ty třictnosti.Zvláštní shodou okolností jsem vám v minulém dopise psal o tom, jak

sobecky tu spoléhám na to, že se nic nezmění. Že mě prostě život vyvrhnejednouznovunatenbřeh,kdejsemvstoupildovody.Teďcítímještěvíc,jakájetoiluze.Anikdoproti tomunemůžemenicudělat.Mělibysteseovšemsnažit,aby všechny změny, které nastanou, byly změny laskavého života, které bychmohl ohledávat s radostí a nevzpomínat na to, kolik krásných dní bylonenávratněztraceno.Buduvpříštíchtýdnechzřejměčístpokračovánítohodramatickéhopříběhua

jeho šťastné ukončení. Zatím vím tak málo! Z toho, co Milan napsal, mivyplývá, že ses,Evičko, uprostřed tohopříběhuprávěvracela z nemocnice.ApakjsiužbyladomasMilanem.Muselototakbýt,protožejsemdostalbalíksešátečkyupečenýmivnašítrouběapotomjsemještědostalijablíčkasřeřichou,kterámi tu roste.Nechť je vše tak, jaksi to predstavuju.Nechť je všechno vestarýchkolejích.Ať je nové jen to, že jsi v nemocnici ohromněokřála a že titvojichemiiv tělězorganizovali tak,abyfungovalabezchybně.Příštěměvšakušetřte začátků dramatických příběhů, na jejichž pokračování musím týdenčekat.Napsaljsemobhájciapoprosilho,abyvámzavolalaobratemmistručněnapsal,cojenového.Nemámprostěnervynatatoopožděnádramata.

4.4.1982

Nevím ani čeho se teď chytit. Doufám jenom, že v pondělí nebo úterý zasněcodostanu.Nedostal jsem sice ještě prodloužení vazby, už tak obligátní, ale byl tu

prokurátor zGP pověřený dozorem, aby semě zeptal, jestli jsem spokojen sesvým ubytováním, řekl jsem, že ano, a při té příležitosti jsem se dověděl, žeprodloužení je na cestě a bude trvat do 30. května. Takže neslavné výročíoslavímtady.Anijsemnicjinéhonečekal.Jentrochujsemdoufal,žeužpojeduautobusemkprocesuauvidímpražskéjaro.Nicztohonebude.Nechaljsemsiaspoň vyprávět spoluvězněm, který už má svůj proces za sebou, jak to jarovypadá.Vparcíchprývyrazilazelenátráva,lidéchodínalehko,nanárožíchseprodávají květiny a viděl prý v jedné zahrádce skalku s nádherně rozkvetlýmikrokusy.U nás teď pohled z okna jistě potěší vaše srdce. Čtu v novinách, že v

Bratislavěbýváosmnáctstupňů,atoužjistěvyrazilzlatýdéšťavrbajepěkněžlutozelená.Vprvnímdopise,kterýjsemdostalještědoBratislavy,jsimipsala,jakprudcevykvetlo jarookolovás.A teďuž tobudepodruhé.Nikdy jsemosobě nevěděl, jak úzce jsem spojen s přírodou. Měl jsem o sobě představučlověkaspíšeuměřenéhokekrásámpřírody.Vnímaljsemje,toano,aleostýchaljsemsehlasitýchvýlevůnadšení.Nahoráchjsemsejenomtišedívalakrásamějen tak příjemně hladila; až teď chápu, že toto tichémilování bylo hlubší nežjásot, který tak často slyším.Strašněmi chybíprostépřírodnídění.Snažím seněcovyčíst zoblohy, ale to jemálo,navícpohledna těchpárdomůsídlištěvdálce zastírá pořádnějaký smognadPrahou.Aužhroznědávno jsemnevidělpořádná oblaka, která by měnila barvu a byla hnaná větrem. Ohromně se užtěšímnaprvníbouřku.Atakvlastnějenomvzpomínám.AleMilanmápravdu,kdyžříká,žepřírodní

realitysečlověkmusídotknout,abyjimohlplněvnímat.Lidi,kteříkemněvevzpomínkáchpřicházejí, jsouživí,alepříroda jevevzpomínkáchjakásimrtvá.Kdyby mi byly najednou nabídnuty různé slasti života, pohrdl bych oněminejčastějšími vězeňskými tužbami a pozval bych tě, Evičko, na obyčejnouprocházku.Nemuselbychmítširérozhledy,povznášejícívýškyamořelesůpředsebou.Stačilbymipohledzblízkanavšechno,cojezelené,corosteakvete.Mámeještědomaklíčkurčovánírostlin?Pročjsmesetímněkdynezabývali?

Tolikvěcí jsmepropásli.Nikdy jsemsinekleklknějaké rostlince sknížkouvruceaneluštiljejízáhady,počtytyčinek,tvarbliznyapodobnévěci,nakterésipamatuju jenom ze školy. Nikdy jsem ti moc nevěřil, že znáš ty luční květyjménem.Kdyžjsiříkala,žetohletojemochnahusíatohletozaseponiklec,bral

jsemtosnedůvěrou.Astačilochtítamohljsemznátkdeco.Milanku,vemsizmésebekritikypoučeníadožeňcosedá.Vždyťtyaninevíš,žetybílékvětiny,co jsineslMartědonemocnice, jsou skutečněnarcisy,nic jinéhov tédobě tonemohlobýt.Najednoumámpocit,žejsemsesámvsoběmýlil,kdyžjsemzůstávaldoma,

mohouc jít ven. Ale to by stejně nepomohlo. Člověk se nemůže zásobitpřírodnímizážitkynavěčnéčasy.Takovépramenyvzpomínekpomaluvysychajíačlovekzůstanesprázdnýmarukama.Ati,kteřízřídilivězení,siurčitěmyslí,že nejvíc člověka ničí tím, že nemůže jit do hospody a dát si řízek a to pivo.Kdepak,jábychsivybralněcojiného.JeštěvlonijsemtučetlDreiserovaFinančníka,nebojaksetojmenuje.Hrdina

seponeúspěšnýchspekulacíchdostanedovězení.Nakonciminuléhostoletí.Jesicevsamovazběachodínakbelík,alemásvouzahrádku,kampřicházíslunceakde si pěstuje květinky. Jako ve všech zdejších knihách, byly tyto partiepodtrhány a opatřeny vykřičníky. Vězni takto upozorňují čtenáře na popisyvězeňskéhoživotaazřejměhromadnědocházejíkpřesvědčení,žekdysitobylolepší než dnes. Což ovšem neplatí jistě pro popisy bolognského vězení, kteréjsemnašelvživotopiseMichelangelově.Alesámjsemsúdivemzaznamenal,žeDostojevskijmělvMrtvémdoměvlastníhokuchařea že jeden rublmu stačil,abymělkaždýdenlibruhovězíhomasa.Zdálosemitoneuvěřitelné.Zajímavé,jaksiteďzevšechknihpamatujivězeňsképoměry.NejžertovnějšísemizdálolíčenívězeňskýchpoměrůvZamřížovanémzrcadle IvanaOlbrachta.A taky siněkdy vzpomenu na podmínky, v jakých byli vězněni vrahové a teroristé zeskupinyBader-Meinhofová. Jak tamměli rádia amagnetofony a jak semohlinavštěvovatnacelách,protožejenelidské,abybylmužvězněnodděleněodsvémanželkyanebodružky.Jakpestrýjesvět!

5.4.1982

Dnes před obědemmě navštívil můj obhájce. Telefonovali jste mu, jak miřekl.Vsouvislostistím,ženěkteříznásbylizvazbypropuštěni6.Štěstíchodilookoloaměminulo.Alenicjstemuneřekli,jakjesvámi,cojesMartou.Musímjen předpokládat, že je všechno v nejlepšímpořádku, jinak byste asi vzkázali.Staráte sepořád jenomomnea zapomínáte, že já se starámovás.Mohli jstepřece tušit, že budu vyzvídat, jak se máte. Nu, spokojuji se s tím, že snadopravduseužvšechnadramatašťastněvyřešilaazůstalojentomoje.Tovíte, žeminebylovšechno jedno, když jsem sedověděl, ženěkteří jsou

doma,sedísesvýmiblízkýmiokolostoluneboseněkdenachalupěvyhřívajína

slunku. Ale proboha, vždyť nemohu jinak, než jim to z celého srdce přát.Hledámvsoběstínnějakézávisti,alenenacházímji.Jenmětovyvedloztohoúmornéhozvykunicdobréhonečekat.Apředstavuju

si, jak jimbylo,kdyžseotevřelydveřeařekli jim,abysisbalilisvévěci.Anijsemneslyšeltoštěstí,jaktuobcházelokolem.Kradlosekolemmýchdveříasivelmi tiše, abych je ani v nejmenšímnezaslechl.A tak jsemklidně spal a teďmusím jenommyslet na to, jak jsi byla, Evičko, strašně zklamaná,možná jsizasevyhlíželazoknaajájsemnatonepomyslel,apřeceseněkderozhodovaloanadnámiblikalosvětýlkonaděje.Blikaloazhaslo.A tusiuvědomuju, jakmálomyslímna to,ževšechny tynadějeavlastně i

obsahnašichživotů jev lidských rukách.Nějakna to zapomínámavždyv tésouvislosti myslím na jakési mimolidské zřetězení náhod a nejasnýchsouvislostí,kterérozhodujíomémosudu.Aonototakasiije...Protožekdyžovšemuvažujuvesvětlelidskéhorozhodování,unikámijakákolivlidskálogika.Atakradějizůstanuustaréhopřesvědčení.Asipředdvěmatýdnyjsemtiposlal,Evičko,naivníbásničku,zašifrovanouv

koníčku. Bylo to o tom, jak se ohřejem v dubnovém slunku. A dnes jsem seskutečněohřál.Byli jsmenavycházce ažodpoledne adokotců svítil proužekslunečníhosvětla.Ajájsemsepostavilpřímoprotiněmuanastavilmuobličejicelétělo.Bylototaknádherné,ažmidojetímskoroslzyvyrazily.Užjsemnatoasi zapomněl, protože jsem byl ohromen silou, se kterou se dovede dubnovéslunkoopíratdočlověka.Pražilodomněaoslepovaloipřeszavřenávíčka,kdyžjsemotevřeloči,nicjsemskoroneviděl.Oblohabylbleděmodráasluncenanívytvářelo jenomprudkouzářianijak jsemsemunemohlpodívatdoočí.Brzymibylonádherněteploateplákyměpálilynastehnechanaprsou.Modliljsemse, aby to trvalo co nejdéle. Stál jsem s tváří obrácenou ke slunci a najednoujsemzapomněl,kde jsem,apropadl jsem takovémuklidua štěstí, jakécítíme,kdyžležímeněkdeuvodynadece.Všechnoodemneuplývaloajámysleljennatužhavouhvězdu,kterévšichnivděčímezaživot,snímžsetakubozezachází.Uvědomil jsem si, jaký psychický nátlak taková sálající hvězda vytváří načlověka, jak si ho přizpůsobuje podle vlastních nálad. Já jsem se v tom všempodřizovaladůvěřivěvydávaldojejímoci.Bylatonádhernáchvilkaanesmírněměpovzbudila.Kdyžjsemsevrátildocely,mžouraljsemjakonetopýratrvalomi, než jsem simohl sednoutk tomutopsaní.Možnábude to sluníčko svítit izítra amělo by vlastně hřát pořád víc, protože je nezávislé na lidech a nikdonemá,chválabohu,tumochozhasnout.Kdybylidétumocměli,udělalibytouždávno,abynesvítilosousedovidozahrady.Udělej,Evičko, taky tak.Postav si nabalkónkřeslo, zavři oči a nemysli na

nic, jenom na tu hvězdu, která kdesi v dálce neustále vybuchuje atomovým

ohněm.Nemyslianinamě,jennatuhvězdu.Uvidíš,žetibudenachvilkuzaslíp,jakbylomněnatomdvoře.ZMilanovadopisujsemse,Peťo,dověděl,žesesdostalještějednounalyže.

Jetoasimálo,dvěnedělezacelouzimu,alekdyžvezmemedoúvahy,žemášještě dost zim před sebou, není to k zahození. Vyrozuměl jsem taky, že ti užodešelpomocníkažejsinavšeckosám.Taksitěpredstavujú,jaklítášcelýdenokolo špinavého prádla a jiných důležitých věd, a utěšuje mě, že pro tebe jeběžícíčasjenpříslibemněčeholepšího.Milanpíšecosio205dnech,alednesjeuž5.dubna,ataksinakouskupapírupočítámavycházími,žepřesnědnestomášza179,a to ječíslo,které jsemsi tuzesvýchdnůvevězenínapočítalužkdysidávnoapaktohonechal.Užbychbylstrašněrád,kdybysbylsmaminkoupohromadě. Milan toho má moc na svém hřbetě naloženo a on s každýmživotnímnáklademzachází,jakvíš,nesmírnězodpovědně,nicnedovedeshoditjentakdopříkopu,všechnomusídovéstnamísto,složit,prozkoumat,zařaditarozsáhlezhodnotit,apakještě jednou,dokudmunenívšechnojasne.Radějisinepredstavujú,jaksitrápilmozek,abysevyrovnaltímtozpůsobemsMartinýmonemocněním.Aomamincevíšvšechno.Všechnobylomarné.Vždyznovumiopakuje, žebezemnevlastněnežije.Amě toničí.Nevím, jakýkompromis tospoluuzavřeli.Anipořádněnevím,comezisebouměli.Užjsemjimotompsal,jen tuším,že jdestáleo tytéž rozporyvhodnocenívěd.Tyvíš, tak jako já,žejsou to drobnosti, ale za nimi je rozdílné pojetí života. Milan má ve svéskutečnosti seřazeny všechny hodnoty do přísné hierarchie a trvá na tom, ženižšíhodnotynesmípřekážetivyššímaněkdymusíustoupit.Třebaijenztohodůvodu, aby se vzájemně nepletly. To je pojetí skutečnosti, které s nim plněsdílím. Nikdo z nás nepochybujeme o tom, že maminčina skutečnost nemápodstatné jinou hierarchii životních hodnot. Jenže navíc vyznává jakousiprastarouvíru,žejetřebazakaždoucenuudržovatoheň.Tomyslímobrazně,takuvažovala matriarchální opora rodu, oheň musel zůstat zachován, i kdyby sedělocosedělo.Ikdybysepolovinamužůnevrátilazlovunamamuta,oheňvjeskyni musel hořet za všech okolnosti. Naše maminka žádný oheň nestřeží,protožestačíškrtnoutzápalkouavyskočímodréplamínkyplynu.Maminka,jakjstesamidávnozjistili,nahrazujeoheňstarostlivostiochoddenníchvěcíachcevtommítpořádek.Nikdoznástřítonedovedeúplněocenit,aasihlavněproto,žejsmenepoznalibezútěšnostadepresistudenýchkamen,špínyanepořádku.Játoznámjenzdoslechuamusítobýthrůza.Ztohovyplývalynašekonflikty.Myvšichni jsme dávali přednost soustředěni na jasné středy našich skutečností,maminkachcemítnavíckolemtěchtostředůcestičkyvysypanépiskem.Nenítoúplně jednoduché a více méně jen symbolické, co tu říkám. Nedá se to dostdobře vyložit, ale rozumítemi jistě všichni, imaminka.Vám dvěma semůžu

svěřit, maminka mi vždycky trochu připomínala Zuzanu z Vlaštovek7. I kdyžztroskotalaloď,bylonejdůležitějšíusušitposádcešaty,abysenikdonenachladil.I kdyby na Vlaštovky čekalo největší dobrodružství, napřed se musela umýtpánevaRogermuselbýtvždyvčasvposteli.Častoamocjsemotomuvažoval.Připusťme trochu, že možná je v této pradávné zvyklosti dodržovat za všechokolnosti běžné kulturní znaky lidského rodu něco víc než pouhý civilizačnífetišismus.Možnásetřebačlověkuumírálíp,kdyžsibylpředtímvyčistilzuby.Tovšaknikdynerozsoudím.Víte,hoši,proměužvevšechtěchtověcechnenítajemstvíaanisenesnažím

něcozměnit.Jistěse ivámlíbilaromantickáTitty,kteráčarovalasesmrdutýmvoskem, aby zajistila štěstí Amazonkám. Ale taky možná dříve či pozdějipochopíte, že je lepší žit celý život v Zuzanině stanu. Nechci se dopouštětžádných zjednodušení. A znám ty dva doma natolik, abych věděl, ženesprovodímzesvětarozdílyvdvojímpojetíživotatím,žeMilanoviporadím,abysivždyuklidilbotaskydoskříně.Neboabyutratiljentolikpeněz,kolikmá.Neboabyjezdilautemjentam,kamsenedostanepěšky.Astejněnemoudrébybylo raditmamince, aby přestala s umýváním podlahy, protože já právěmámnějakou bolest zubů v srdci a myslím na to, jestli to byla má duše, která setřepotala nad zasněženými hřbety Chlebu, zatímco já jsem ležel v bezvědomípod stromem8. Všechno spočívá v tom, abychom uznali, že naše skutečnostinejsounikdyidentické,anijejichstředysenemusípřekrývat,alemusímevědět,jakdůležitéjejejichpřekrytíkživotu.Jakužjsemřekl,všechnyvýhodyjsounamé straně. Můj pořádek je pořádkem několika čtverečních metrů, a o nic senemusím starat. Za chvílimi donesou večeři, v pondělí to bude jako obvyklekyselézelísbramboremakrví.Nemusímzaniplatit.Mámjiužteďzadarmo.Jsemvlastněbezproblémovýčlověk.

6.4.1982

Pochybuji,žebychdnesdostalodvásdopissnovýmizprávami,atakmusímdokončit tento i tak. Večer to bude přesně jedenáct měsíců, co jsem odešel zdomu,azaměsíctobuderok.Kdebymětehdynapadlo,žebuduroksedětnajednom místě a takřka v jedné cele. Už jsem si ale měl čas zvyknout napomyšlení,žesemůjživotneutvářípodleběžnýchpředpokladů.Loučímsevtytodnisdobrýmkamarádem,kterýtusemnoutrávilskoročtyři

měsíce.A trochumu závidím, že se stěhuje do lágru, jak se tady říká, kde sepřece jenbudemocipohybovatnavětšímprostoruaaspoňněcodělat,než jenpsátbásničkyašifrovat jedokoníčků,kterépak luštím.Azasesibudumuset

zvykatnajinélidi.Onpojedeeskortnímautobusemauvidíkrajinu,jaksezelenávtomtojaru.Jásitakovoukrajinuužanineumímpředstavit.Nevím,jakpůsobína člověka širokýprostor, a zdá semi, že bych se homohl i bát.Kdykoliv sivzpomenu na prostor, vracím se nejraději k tomu okamžiku, když jsme stáliuprostřed Istrije, na kopci tam u toho malíře, nad hlavou se nám klenuloobrovskénebeplnéhvězdavdálcebylovidětleskhvězdnamoři.Tehdyjsemmělvelkýpocitsplynutístímtoprostorem.Bylotoněconaprostonezvykléhoaužnikdypotomsetoneopakovalo.Zdásemi,žekdykolivjsemhledělnamořevAnglii,bylanadnímmlhaajakýsiopar,kterýtenprostorzužoval.Kambychomsetakasivrátili,Evičko,kdybynámněkdodovolilvrátitsena

chvilku na jedno jediné místo na světě, kde už jsme jednou byli? Co by sisvybrala?Jásiněkdyhrajutakovouhru.Vymysleljsemsitakovýchmístněkolik.Anevraceljsemsemocdalekodomládí,protože,marnásláva,vmládíčlověkneumítakintenzívněvnímatbodsvěta,vekterémseprávěnachází.Natakovémboděbychommuselibýtvšichničtyři.Přitrošeskromnostijetakovýchbodůnasvětědostadost.Jednou,abylotoužnapodzim,bylovříjnustrašněteplo.Amyjsmesevšichnivydalivečernapřehradu.Bylotakovéomamnévedro,jakobysezeměnajednoupřiblížilaslunci.Koupalijsmesenazívnocinapřehradě,kdenikdonebyl,protože jenmy jsmepochopili, že takovývečerv říjnubývájednouzastolet.Kolikmohloklukůmbýt?Patnáctnebočtrnáctlet.Pamatujetese?Takových bodů je na této zemi více. A až na několik jsou skoro všechny

doma. Ve slovenských horách, na Českomoravské vysočině, v Beskydách avlastněvšude.Vždyťmy jsme tohooproti jinýmlidemanimocnenacestovali.Dnes vím, že na tom ani moc nezáleží. Krása přírodního zážitku je vždyckynějak závislá na tom, s kýmhoprožíváš.Nemohu si vzpomenout ani najednotakové přírodní vytržení, při kterém bych byl sám a sám. Sám jsem nikdy nažádnou horu nevylezl a samotnémumi bylo vlastně všude smutno. Sám jsemvylezlakorátjednounaKamzík,kdyžtoběněcopřeletělopřesnos.Takjeto.Doufámjenom,žejsemsevtónutohotodopisunezmýlilaževászastihnev

pohodě.ŽezastihnevpohoděiPeťusnadnazačátkukvětna,kdyžužitamnaseverubudekrásněteploaPeťavyrazínasvouštrekujentakvtrenýrkách.Jen prohlížením kalendáře jsem zjistil, že budememít svátky. Tady to není

žádnýmed, je to vlastně jen jeden den navíc k úmornému víkendu. Ale vámvšempřejunějaké šťastnépřežití zase jedněchosamocených svátků, jakobylyVánoce.SnadsizajdetenachatuaTomáševezmetejednoussebou.Ještěnikdynikdesváminebyl?Jemusepřecenemůžestáttenmalér,cosestalLíze.Vždycky se snažím pozdravovat všechny lidi, kteří sem tam na mě

vzpomenou.Nedělám to jmenovitě, protože věřím, že si jména doplníte sami.

Píšupakpárslovaspoňtěm,kteříminapsali.Ale jenavás,abysteřeklivšempřátelům,ženaněčastomyslím,ažejimpřeji tynejlepšívěcidoživota.Jistějste nezapomněli pozdravovat Julku9, jejíž pohlednice mě dojala tím slovem„domů“. Chtěl bych taky, Evičko, abys vždy i mým jménem poděkovalakaždému,kdotinějakýmzpůsobempomůžeanebotěpotěší.Jetototéž,jakobytodělalpromě.Uždefinitivněnedostanunicabuduprotopomalukončit.Váhám,zdamámk

tomuto dopisu přiložit ten dekret o rozvázání smlouvy, o který jsimě žádala.Nevzal jsemhossebouúmyslně, to jenvezmatkupři loučenísemipřipletlkdopisům, které jsem si odnášel.Myslímvšak, že bude rozumnější, když si honechámaždonávštěvyapak tihopředám.Obhájcemi řekl,ževašežádostonávštěvuužbylapodána.Adotěchtřitýdnů,neždopisdojde,bysnadmělabýtpovolena. Trošičku dokonce doufám, že byste mohli přijet i teď před svátky,kdyžjimužříkámesvátkymíruapokoje.Skorobychřekl,žebychomsitenmírapokojzasloužili.Takvástedylíbámaobjímámjakovždy.Asnadiještěvroucněji,protožemůj

steskpovásprohlubujeseúměrněsčasem.I toslunce,kterédneskasvítí,mudodáváteplaamarnéhotoužení.Svírou,žejstevšichnizdravíažesesplnilymojeúpěnlivéprosby,abyseváš

světneměnilkhoršímu.

VášMilan

Milímoji,

37

10.4.1982

jeBílásobotaajeskutečněbílá,protoževnocisnežiloanastřecháchležísníh.Takjsemvzývaltojednodennísluncevesvémposlednímdopise,žeseulekloaodešlo.Všakonosezasvrátí!Stačí,žeměusrdcehřejouvašedopisy,kterýchjsemvčeradostaldostadost.

Jen jsempřeletěl očimapár slovnapřeskáčku a zalilomě teplo, protože jsempochopil,žeseniczléhonestalo,žeMartěsedařískvěle,ty,žejsi,Evičko,nahoráchaužzasedoma,PeťažebyldokoncedomanadovolenéaMilanže ješťastný,protožemězasypalnádhernouliterárnípotravou.Báljsemsesvátků,aleužsenebojím.Včerajsemdlouhonespalapřehrávalsivpamětivašedopisyaani tensníh ránominesmazalpocitulehčeníaklidu.Měl jsemstrach,ževámbudupsát,nevědaovásnicodonoho7.března.Nyníjsemposkočilocelých21dnídopředu,protožeposledníMilanůvdopismádatum28.březnaatojerekord,pouhédvatýdnyuplynulyajáčtudopis,kterýMilanpsaljakobyvčera,takmitoaspoňpřipadá.Aleabystevědělipřesně:odMilanapřišlytři,ze14.,21.a28.března,Peťovy

z26.2.,z1.3.aze14.3.atvoje,Evičko,z5.3.,11.3.a20.3.PakjsemještědostaldopisodJožaaJulaknarozeninám.Vyřiďtemocmýchdíků.Takyllaminapsalaknarozeninám,žemocděkujuaEvženovipřejumoczdravíapohodunazahrádce. A to mi ještě přišly pohlednice od Šimečků v Ostravě, od všechPapugůakrásnýobrázekrysaodMariánaZajíčka.Všemdíky!Evičko,mojemilá,kdyžpřijdukmístuvdopise,kdenemůžešdálpokračovat

proslzy,ajmaslzyzalejú.Aaninevím,nadčímjetolítost.Vždyťsebenelitujuasnažímsevelminelitovattebe;abychmohlexistovat,vtloukámsidohlavy,žežiješdobře,žeseotebepečujeažesetidostávádůkazůpřátelstvíaochoty.Tak

rád čtu o tom, jak dobře ti bylo v nemocnici, jak jsi se potěšila se svýmusměvavýmPeťulouažesvyrazilasruksakemnaMalino.Atakzčehoplynetalítost?Jetolítostnadtím,coneníacobymohlobýt.Aletojelítost,kteránásprovázícelýživot!Bože,covšechnomohlobýtanebyloacovšechnobyještěmohlobýt a nebude!Usuš ty slzy, vždyť jsem s tebou. Jsem s tebouvíce nežjindy, vždyť ty tomusíš vědět, anebo to aspoňmusíš cítit.Miluju tě tady vevězenítak,jakjsemtěnikdynemilovalajaktětřebaužnikdymilovatnebudu.Obatovímeanenítožádnýparadox.Anenítoanižádnéabstraktnínásilí.Nenítovůbecnicabstraktního.VždyťjávtoběaPeťoviaMilanovimilujuvšechno,comibylovzato,akdybymitoneznělonabubřele,takbychpoužilslovaživot.Nenítožádnéklamáníduše,jetoprostětak.Anepotřebujetoanipsychologickývýklad.Aabychpravduřekl, jemis tou láskoudobře.Nezas tak,abychvítalkaždýdenrozzářenýmpohledem,alevědomí,žetohlevšechnomám,upokojujehrůznoupředstavuoživotě,vněmžbychnemělnicz toho.A ty tomusíšcítitnejinak,takosušslzy.Jetoprosté,azeptejseněkohonato,kdyžminevěříš.Jetotakprostéschémaživota,žeměněkdyaždráždí,jakdoněhopěknězapadám.Trochumě trápí a trochu ani nerozumím tomu, že se cítíš v nemocnici tak

bezpečně,žeaninechcešdomů.Bojíšseživota,kterýsimusíšvyplňovatsama?Škoda,škoda,žejsinedoslalatomístovobchodě.Jakrádbychsiktobězašelkoupit knížku. Přece mi však připadá, že by ses měla těšit více z toho, codobréhotidnypřinášejí.Pořádsemizdá,žežiješbohatějiaintenzivnějijakkdyjindy. Vždyť pořád čtu, kolik dobrých lidí ti prokazuje úctu a přátelství. Jen,prosím, nezakřikuj takové chvíle kvůli mně, jen kvůli tomu, že já se na tomnepodílím,vždyťsesvýmzpůsobemnatompodílím,jakjsemvyrozuměl.Vím,jaknesnadnoněcopřijímášodMilana,aleMilanmávevšechúvaháchnatototémapravdu.Nesnadněproto,žeonjegenetickystejněnesnadnýjakoty.Copaktoobanevíte?CeloutuurputnostživotamáMilanodtebe.Peťajemnohemvícemýmgenetickýmvelvyslancem,aprototětakpotěšil.Marnějsemtedydoufal,žebychseijásnímpotěšil.Vkoutkusrdcejsemsi

představoval,žebymohldostatdovolenkuprávěvdoběnávštěvyažebychhonajednouvidělvstupovatdomístnostisvámi.Nu,užjetopryč.Mnohemvícelítosti ve mně vzbuzuje ona rada lékaře, že bys vůbec sama neměla chodit zdomu. Vy už víte z mých předcházejících dopisů, že jsem najednou na starákolena ustráchaný a nemohu se ubránit tomu, abych nemyslel na hrůznánebezpečí,kteráčíhajínakaždéhotamvenku.Tojásitadypřipadámbezpečnýjak v trezoru. Ale venku jezdí auta, tramvaje, se střech padají tašky a dá seuklouznoutnaslupceodbanánu.Prosímvássnažně,abystedávalipozor,hlavněnatyslupkyodbanánu.Atymáš,Evičko,přímopovinnostvůčimnělikvidovatvsamémzárodkujakoukolivlehkomyslnostvůčihypoglykémii.

Moc se těšímna tvůj další dopis o tom, jak bylo naMalinom.Mně z něhonejvíceutkvělovpaměti,jakjsmesevlétějednouvracelishoraavšedělaločesttomujménu,protoževšudebylazálahamalin.Zprávaosněhualyžováníužmětolik nevzruší, protože už jsem biologicky i psychicky přešaltován na jaro adoslovalovímvpovětříkaždoujehoznámku.BůhoplatíHolomkůmnadětech,žetěvytáhlissebou.Umíšještělyžovat?Peťulo,taktyjsibyldoma!Zasetacestadomů!Nemohuseubránittomu,aby

vemněnehlodaladrobnázávist.Zasejsišeldírouautíkalpřescestusčepicívruce.AuvařilijstesisMilanemčaj.Jakýječaj?Vím,žetichutnaloitohleprožitínejlepšíchdnůvojny.Bezlyžíabeztenisu.

Všebylojakzastarýchčasů,akdybychnajednoupřišel,našelbychtěnagaučivknihách.Amožnábych se skutečnězeptal, co jenového, a tybys řekl - zabilkrivý čaptavého - a to by bylo zázračné heslo, tajemná formule, kterou by seodčaroval celý tento neblahý rok, jako by nikdy nebyl, jako by se vymazal zpaměti.Moc semi líbí, žemaminka řekla nemáte chuť dát si trochu vína?Atrochu jste popíjeli a mluvili spolu tichým hlasem. A moc se mi líbí, že jsineodolalJolkinýmspecialitám.Amocsemilíbí,žejstesMilanemběželizasenaŽeleznou.Mocsemilíbí,žejstesivyšlivšichninaprocházku.Prostěmocsemitovšechnolíbílo.Jestliže iMilan už žertuje o tvé kulatosti a tys nevlezl do svýchdžínů, pak

začínámvěřit,žetvojevnitřnídrama,okterémtakčastopíšeš,jeasiskutečnéanení to jenomhraovůli.Tohlebudešmít asi pomně. Já jsem lehkomyslněvtvých letech tloustl a tloustl a zbavil se toho vlastně až teď.Narozdíl od tebejsemsnadnopodlehlaanijsemnemělmocvýčiteksvědomí.Atedteprvecítím,očlehčejijsemceloutudobumohlběhatposvětě.Atakyjsemodhodlánnikdysektomunevrátit.Ikdyžměmaminkabudevnímatjakovkriminálu.Jenžeto,co semoc líbilo, je už pryč a ty jsi vstoupil do kratší poloviny své vojenskéexistence.Kdyžsetakprobírámvšemitvýmidopisyzvojny,itěmiposledními,připadámsitrochumentorskysesvýmipoučeními,žezkaždésituacesičlověkmůže pro sede vytěžit něco pozitivního. Marně hledám bod, o který bych sezachytil.Mámsezachytittěchhorprádlaanebovýkazůpodskleněnoudeskou?Jenže

covnichobjevit?Toasinebudeono.Spíšetobudevšechnotoostatní,cosisipřineslssebouanavojnějenzpracovával.Spíštobudoutyrozhovory,kteréjsivedl sámse sebouvnočníchhodináchslužebanakterých jsemsepřespapír,jenž jsi měl před sebou, podílel. To je asi to hlavní, co nezapomeneš. Onenvnitřní život s výhledem na buzerák, všechny ty reminiscence i bilance svéhoživota,kteréjsistihludělat.Tonevymizí,atavojnasevšímostatním,cozasáhlodonašehoosudu,zůstanejenprostředím.

11.4.1982

Jsem takyohromně rád, žena tebečekajívnovémzaměstnání.Že sepřecenějak vrátíš do toho světa matematiky, elektroniky a záhadných počítačovýchjazyků.Víš,mockrátjsemtuuvažovalohodnotěprácevživotěčlověka.Častosemi zdálo, že o tom vím všechno.Myslel jsem si, že všechnu práci, kteroudělám jen pro svou obživu, můžeme celkem lehce hodit na jednu hromadu.Skutečně to tak vypadá, ale mnohdy jsem se setkával s lidmi, kterým i tatoobživabylaněčímvícnežpouhýmvydělávánímpeněz,a trochu jsemse tomudivil. Takoví lidé nejsou ani příliš řídkými výjimkami, narazil jsi na ně i vDimitrovce.Člověk sediví spíše jimnež těm,kteří naprostovědoměpovažujíprácizaúděsnounuduavynucenéutrpení,jímžsevykupujepotřebajístašatitse.Tadyvbasejsemsesetkalsmnohatakovými,proněžbylaprácenaprostouanomáliíživota.Avždytobylilidévjistémsmysluobtížníiprospolužití,iprokomunikaci.NebylitožádníSteinbeckovichlapcizPlechárny.Seděliazočíjimčišela nuda a zoufalství, temná prázdnota a marná touha zahnat ji alkoholemnebodrogou.Zkoumaljsemjejichskutečnostabylasmutnáažkpláči.Azdálosemi,žeupadlidoneštěstíneproto,žebysejimnechtělopracovat,aleproto,ženeumělipracovat.Možnátonebylaanijejichvina.Jejichruceimozekjakobybylyodzačátkuochrnuty.Na toto, snadgenetickynebobiologickypodmíněnéneštěstí jsou všechny ty utopické sociálnía výchovné recepty asi krátké. Shlediskasociálníhoměovšemvždyvíceudivovalilidé,kteřízarputileačastosezjevným pocitem radosti a nadšení pracovali na díle, jehož smysl byl zjevněpochybný. O odcizenosti takové práce nebylo pochyb, a přesto jí tito lidévykonávali se zalíbením starého hrnčíře u kruhu. Pro motivaci takovéhopočínání lze najít hodně pravých příčin, ale tou nejpravější je asi atavismus zdob, kdy práce skutečně polidšťovala a byla zdrojem hlubokého vnitřníhouspokojení a ne pouze nutnou podmínkou pro spotřebu. To přece pozorujetekolemsebesami.KdyžMilanřadísmysluplnouprácikhlavnímzdrojůmvnitřníintegrace,má

pravdu, právě on, který takovou práci nikdy neměl. Jenže to je právě snadnejméně dostupné ovoce v našem moderním světě. Bez ohledu na sociální apolitickésystémy.Myvšichnibychomotomostatněmohlivykládatizespaní.Amaminkatonemápořádzasebou.Vlastně si vůbec nejsem jist, že tě čeká smysluplná práce, Peťo. Ale máš

jistou šanci. Jak ti jenom radím, abys s ní zacházel opatrně.Nekaždýdovedeprodávatventily jakMilan,bezújmynaduševnímzdraví.Vyžaduje to strašněsložitouoperacinasoběsaméma,jakMilanjistěpotvrdí,nebezbolestnou.Vím,co to bylo za dílo pro mě samotného, jen s největším úsilím jsem udržel

pohromaděcelistvouduši,abysenerozletělanakusy.AMilannatomnenílíp.Odcizenou práci nelze totiž kompenzovat ničím jinýmnež smysluplnou prací.Žádnouzábavou,žádnýmikoníčky,žádnouzahradouarybařením.Tojevšechnojenombluf.Falešnáiluze,kterázničíčlověkaažtřebapřiodchodudopenze.Smysluplnáprácejeovšemvždyjistoukombinacípráceaživota.Jesoučástí

životaaoporoujeho„vážnosti“,okterétakčastomluvíMilan.Šťastniti,kteřídovedou žít nevážně. Je to úmorná dřina dát smysl své existenci bez podporyceléhotohosociálníhoaparátu,kterýrozdílíplaty,titulyavyznamenání.Alejeto v lidských silách, to ti říkám, Peťo, proto, že zklamané naděje jsou v našírodinědomovem.ŘíkejtesiotomsMilanemjaknejčastějimůžete.Akdyžbudemaminka při tom. Člověk musí v takovém případě sebrat všechny své síly anaslouchat,kdemuvjehobytostitepekrev,atamotevřítžílu.Bolíto,alejetoobrovské ulehčení vydávat to, co je nejcennější, a navíc nečekat na potlesk.Vždyť je v lidsképovazedívat se na takovékrvácení a řícimu, krvácíš, je totvoje věc, sám ses pořezal. Jak už jsem několikrát řekl, patří k největšímzázrakůmméhoživota,žeMilantutooperacizvládnul,adnesjsempřesvědčenPeťo, že bys ji zvládnul i ty, byť jiným způsobem a na jiné vlně. Přičemž vpokořeuznávám,žepýchanenínamístě,protoževšichnimámekesvéobranějento,conámbylodáno,amyaninevímekým.Peťabyřekl,žejetoinformacevdezoxyribonukleovékyselině,nebojaksetapokorajmenuje.Ajásenehádám,protože nevím. V každém případě díky za to, třeba za to, že Milan si mohlotevřítžílunamístě,zněhožvycházejíslova.Třebataslovaoropuchách,jaksepářínaasfaltu,přinichžcítím,žetoneníjentak,žemibušísrdceažesnadjevtěchropucháchnějakétajemství,žedítěkřičíproto,žezačalotušit,čímvšímježivotnaplněnatakvůbec.Ach,Muki,nechtějpoMilanovi,abyměldvaoblekyadružstevníbyt.Peťo, tymusíš být opatrnější.Nemůžešdost dobředomapočítat.Ale žít ke

svémuobrazumůžešvždy.Navojněivtom,cotěčeká,ažsevrátíš,ikdybytobylocokoliv.Jestlijsikdysi,jakpíšeš,pochybovalotom,žetomácenu,takmá.Protože člověku vlastně nic jiného nezbývá. A pak, může to být zajímavé adobrodružné.Anebositoaspoňbudešmociudělatzajímavým.Budešmiotomvykládatanebomiotombudešpsát.Atobudezasproměohromnězajímavé.Pořádsemámenacotěšit.Máštozakolik?Milanku,jakslyším,vámdvěmaužvšechnodošloamátetozasebou.Ikdyžněcovevászůstane,dokoncebymělo.Jak je to prosté.Marta už chodí do školy a všechno je zdánlivě, jak bylo. Zevšeho jsemovšemvyrozuměl,žemohlazemřít.Dnesuž jsemschopenv jejímpřípadětakabsurdníslovopoužítapředstavujusijaktiznělotoslovovhlavěvtenvečer,coMartuoperovali.ZnělovhlavěMartě?ZnělovušíchSoni?Avíteco,nechejmesitovšechnoprosebe.Tyminemusíšnicříkat,jájsemsesnažil

myslet expost s tebou apřišel jsemk témuž, totiž k té hranici, kdy seuž jenptáme, ale odnikud nepřichází odpověď. Odkud by taky měla přijít? Zpříčinných souvislostí, jak jsme zvyklí je pojímat? Ty platí ve škole prozdravotnísestry.Nejlepšíbude,kdyžtonechámetak.Vždyťležítevedlesebeapovídátesipřihezoučkételevizi.Martuška,nešlobyto,abysiprišlasMilanomasEvou,ažbudepovolenánávšteva?Povedzte,ženiesirodinnýpríslušník,aleže si skoroumrela.Aleči tomubudeniekto rozumieť?Strašne rádby somťavidelarádbysomsastebourozprával.Najradšej,pravdaže, tak,žebysmesisadlispolu,samidvaja,dotejkrčmypodhradom,kdesmerazboli.Možnobysomťaajvystrašil,lebobysomsaťaspýtal,akétobolo,keďsimohlaumrieť.Ja som mohol naposledy umrieť asi tak pred rokom, keď som zaspal zavolantom a prebudil sa päťdesiat metrov pred kamiónom. So mnou mohlaumrieť ajEva.Onavtedyvravela, škoda, a ja somani nezastavil, aby som sanadýchal čerstvého vzduchu. Fígeľ je v tom, že ja už dávno viem, žemôžemumrieťajdnesvnoci.Najskôrodtoho,akosamicnie.Žesiasitakskorodotejkrčmypodhradomnesadneme.Aletysitonevedela,ženie?TakzasrýchlonatozabudniaužsaotomsMilanomnikdynerozprávajte.Niejetozdravé.

12.4.1982

Moje písmo,milí, zlatí, je tak rozhegané, protožemám zmrzlé ruce. Tomijsoujarnísvátky!Sedímzabalenvdeceazahřejuseasiažvečervposteli.Kdyžsivzpomenu,jakjsemsepředtýdnemvyhřívalnaslunku,jetoúplněknevíře.Nevím, jestli venku nemrzne, ale daleko k tomu nebude. Copak se to počasízbláznilo?Akevšemusičtuknížkuotom,jakadmirálByrdpřezimovalsámvesrubuzakopanémvleduna80°vAntarktidě.Jetopovzbuzujícíčtení.Jmenujese toSámasámavyšlo tov roce1948.Cítímpodivuhodnéblíženstvík tomučlověku, který před padesáti lety trčel sám v ledové pustině za polární nocí atoužildátsidohromadyjakousiosobnífilozofii.Měltomnohemhorší,alezvolilsi to sám.Dospěl jsemk filozofiikosmickéharmonie,kteráužbylapředním.Zvlášťtoběbyse,Peťo,tatoknihamoclíbila.Kupodivunatakovéknihynarazíčlověkjenvevězeňskýchknihovnách.Nemusímti,Milanku,opakovat,jakhlubokýzážitekmipřinášejítvojedopisy.

Už jsi přesněvycítil, copotřebuju, amíchášmipřesně ty esence, kterénejvícchutnajímémusrdci.Vždyjevnichkusdomova,smaminkou,kterámáslzyvočích,protožebalíkproměmázasenadtřikila,sTomášem,kterýhrajefotbalavyseresetipodnohyvždypřičištěnízubů,sPeťou,kterýsenáhleobjevujevedveřích,prostěsevším,colahodímémusrdci.Přidášvpřesněodměřenédávce

kus přírody, pohled z okna nebo schnoucí pěšinky na Železnej, kousekBratislavy,vnížsedášťastněprocházetulicemi,zajejichžnárožímiseskrývajípřátelé, najdu tu i trochuvzduchu,který je jinýnež ten zdejší.Spotěšením sipřečtuo lásce,mohu se pokusit představit siMartinynohy a těším se z tvéhoštěstí.Mohu se zahloubat domyšlenek, které se volně promenují v textu jakokrásnéslečny,mohusi jeposaditnakolenaa rozmlouvat snimi.Avždy je tuněcopěknéhoipromě,nějakétochlapsképohlazeníastiskruky.Ajja„poznámvlastnostipísaného slova“, takžeobavíme svoje.To, copíšu jáodtud, tonenízáznamoživotěvcele.Jetovybranáskutečnost,kteroujsemsiutohotostolkustvořil, a posílám vám ji, abych vás potěšil a potěšil i sebe. Jen já vím, covšechno vám smlčuju a které myšlenky si nechávám pro sebe. Vždyť kolikdlouhýchnocijsemnespalakolikatemnýmizákoutímivědomíjsemprošel!Avímtedyito,žeto,comisempíšete,jeskutečnoststvořenápromě.Abych

bylšťastenaměljsemsečímtěšit.Ajájsemšťastenamámsečímtěšit.Vždyťaninicjinéhonemáme,čímbychomsepotěšili.To nejpěknější na tvém dopise, Milanku, bylo přetrháváné a křečovité

vyprávěnío tom, jak jsempřišel - nepřišeldomů. Jak jezdilyvýtahya tysbylstálevíceunavenější.JakjsmepakjelinapředzaPeťouapotomnaMalino.Měljsinapsat, jakmama stálaněkdeuprostřed svahuna lyžíchaviděla, jak seposněhové pláni blíží tři lidé, Marta, ty a já. A nemůže věřit svým očím. Alenemůžesemýlit,protožetakovítřilidéjsoujedinínasvětě.Apaksepustípřímodolů a jede nejrychleji ve svém životě a vjede nám přímo do náruče. Mášpravdu, je snadné psát takové věci, lidi je strašně rádi čtou, já bych něcotakovéhotakyrádčetl.Jenžejájsem,chlapče,24.večerleželjakovždyvpostelia neměl jsem ani tušení o tom, že u nás zvoní telefon a Jiřina se ptá, jestlinemluvísemnou.Snadžádnámyšlenkaminebylavzdálenější,apřecetobylaskutečnost. Mně došla až před několika dny, kdy jsem dostal usnesení oprodlouženívazbydo30.květnaaviděljsem,žejsmetamzůstalinapsánijenomtři.Itaktobylajednaznejlepšíchchvilméhodlouhéhoživota.Jávím,žebyschtělvědět,zdajsemnezáviděl,zdaměnepřepadlsmutek,zda

jsemsineříkalzoufale,jakřidičpohavárii-pročprávějá?Ach,ne,nicztoho.Měl jsem jen radost. A navíc jsem měl radost i sám ze sebe, když jsemposlouchal,cocítím.Jetoasitréningem.Hodnějsemvtomtoohledutrénoval.Především, jakznámo,ženynastupujídozáchrannýchčlunůprvní.Nad tímseneslušíanipřemítat.Anavícvítesami, jakmámJiřinuráda jaksivážímpaníEvy.Vprotokolujsemsipřečetl,žesejmenovalazasvobodnaSílová.Jejímatkabyla určitě Bohumila Sílová, která napsala Murybury kouzelník. Ilustroval toJosef Lada a já jsem ve svém kouzelném dětství měl tu knížku hrozně rád avěčně jsem tyobrázkyobkresloval. I tobystačilo,abymělčlověkz takových

událostíjenradost.Taky jsem si zahrál takové příjemnédivadlo a představoval si, jak se Jiřina

objímalasLucií,Honzouamaminkouacoasivařilanaprvníoběd.Možnáseuvidíteapůjdete spolupo lese,kdevoní jehličí.Anějaksemido tohopletoupiliňáky,aletoasiproto,žejetakzima.Jenžemezitímužbudeteploavšechnobude kvést.Moc ji pozdravujte, kdoví, jestli ješte dostala dopis, který jsem jínapsal.Aniteďbychnenapsalnicjiného.Pravdumáš,hochu,čistoupravdu,žebylodobře,žemaminkanebyladoma.

Bylabyzevšehomnohemunavenějšínežty.Anisitoradšinepředstavuju.Teďjendoufám,žesizhordoneslapřírodnívýzbrojnadalšíčasy.Milanku,dávejnani teďbacha,bude toasioněcohoršíproni,kdyžnásštěstíobešlo. Ikdyž jáznovupotvrzuji,žebřemenonení těžší,když jenesemíň lidí.Je toprostě jinébřemeno,nenítokláda.Celýrok,cojsemtady,seodvásoboudovídámokaždémzachvění,kterýmse

proměňujeŽelezná studnička.A neumíte si představit, co to způsobilo.Nikdyjsem tu promenádní trasu nemělmoc rád. Vždy jsem si tam připadal tuctovývýletník,kterýpodobrémoběděpovinněodkráčíodmostukhospodě,paksednenaautobusajededomů,abystihlfotbalvtelevizi.Vyjstetustudničkuproměnilisvýmidopisynazemizaslíbenou,proběhljsemsvámivšemiročnímiobdobími.Ateďtyžáby!Nepamatujusenažádnéžáby.Užteďvím,žejestlisetamjednouvypravím, bude to promne nový svět.Budu se zastavovat na každémkouskupůdy a ožije svět vašich dopisů. Doufám, že maminka si pamatuje všechnopřesnětak,jakjá.Pakprožijemetydopisyspolu.Avymyslímeještěněconavíc.PaníAdamíkováumřela.Peťamikdysi na jařepsal, jakpanAdamíkplakal aukazoval,žejetenkájakoprst.Ajájsemsepaktaktěšilztoho,žeseuzdravujea že bude žít. Kdysimi vykládala své křesťanské krédo:Když bude pomáhatjiným,žepánBůhjípomůže.Ošetřovalanemocnélidiazasloužilasižít.Kdoví,jak to s ní Bůh myslel. Řekněte panu Adamíkovi, že třeba jeho žena požívánějakéjinéodměny,okterémynicnevíme.Ajájíchtělblahopřátkuzdravení.Nášdůmužumírá.Ale to snadvšechnydomy.Když jsmese tamnastěhovali,byltodůmmalýchdětí.

13.4.1982

Nemohu si teď vzpomenout, jestli jsem už vminulém dopise psal, že jsemdostal tvůj balík, Evičko. Nevím už, jestli jsem ho dostal v úterý, ještě předodeslánímdopisu,aneboažvestředu.Projistotuděkujuještějednou.Kdyžjsemviděl tuzlomenoučokoládu,měl jsemihnedpředočimamaminku, jakzoufale

hledá, covyndat.Všechnomimocpřišlo vhod.Příštěmi prosímpřidejte těchpráškůdovody.Anemusí tobýt tyfantastickédžúsy,stačíobyčejnéšuměnky.Tady se už nedá koupit skoro nic.Ale říkám to s ostychem, protože si pořáduvědomuju, jakou tíhu pro vás představuju. Ty Sparty stojí už teď 14 korun.Mámpřestatkouřit,comyslíte?Nevím,jakbychdopadl.Snažímsekouřitaspoňmáloa cigarety si užnekupuju.Česnek je skvělý a řeřicha zdobínašenedělnívečeře.Zasadímjivždyvpondělíavnedělisklízím.Jejípozorovánínámdělávětšíradostnežjejívydatnost.Když už je papír skoro popsaný, jemi vždy líto, že se tam toho vešlo tok

málo.Pořádbychchtělnapsatještětomuaonomu.Musítenějakvysvětlittěm,nakterésenedostane,žeotovícnaněmyslím.Hlavnětovysvětletevšem,kteříminapsali.Škoda,žejsemnedostaltenMirůvdopiskmýmnarozeninám.Jemitotakylítoproto,žehotakbezúčelněpsal.OdMartyjsem,Milanku,dostaljenjedendopis,ten,nakterýjsemjiaMilušceodpovídal.Jistě by ste rádi slyšeli, že jsem zdravý. To jsem. Ty zimy jsem přežil

kupodivujensjednouvelkourýmou.Skorobychřekl,žezatomohouvšechnyty vitamíny, kterými mě dobré duše zásobily. Nenechám si ujít ani den bezcvičení, cožmě ochraňuje před zkriplovatěním páteře, na kterémnozí „sedícípacienti“ trpí. Jen podružné složky mého těla se opotřebovávají, zuby a oči.Pamatujuse,žejsempředrokemhnedporánubylschopenčístnoviny.Dnesznich vidím jenom šedivou plochu, z níž trčí titulky. Těším se, když dostanuknihusvelkýmipísmeny.Aleváhámváspožádatosilnějšíbrýle,protožebychpokračoval sdioptriemipříliš rychle aočiby si začaly zvykatna stále silnějšídrogy.Nenítotak?Vkaždémpřípadějsem,Evičko,asitakstokrátzdravějšínežtyamoctěprosím,abyseszabývalamyšlenkaminasvézdravímnohemvíc,nežmyšlenkaminamě.Vězeníjepodlemneprostředícelkemzdravé.Člověksetunemůžedopustitpřejídání, což je, jakvíme,nejhoršíneřestmoderního lidstva,příčinamnohýchchorob.Tojsemřeklpěkně,že?Už končím pomalu s italštinou. Ale nic jiného už mi nekupujte. Budu

opakovatazkoumatpodobnostoboujazyků.Našeljsemvučebnicibásněajakovšechnonaučiljsemsejenazpaměť.Recitujujezaníceněbeznejmenšíhoponětíotom,jakitalskárecitacevypadá.KaždémuItalovibychbylasisměšnýsesvýmpatosem a přízvukem, který vyrážím jak výstřely z pušky. Moc se mi libíCardarrellihoAbbandono, kde se říká, že potom, co jsi uletěla jako holubice,zůstalamísta,kterátěviděla,ahodinynašichsetkání,atamístaahodinysemistaly náhrobkem, u kterého stojím stráž. Jako holubice se řekne - come unacolomba-neznítokrásně,kdyžsitořeknetenahlas?Dále studuji pilně šach a uvědomuji si, že teprve teď jsem pochopil hlubší

zákonitosti této hry. Rozložení polí, míst, kde stojí figura dobře, strategie

postavení amalých výhod, důležitosti jednoho jediného tempa atd.Možná, žeanineumímhrátlípnežpředtím,alemámstejnýpocit,jakobychvnikldovyššímatematiky.VkaždémpřípaděaťMiro s Julempoctivě trénuji, neboť jsemsioblíbilriskantníabásnickýstylMichailaTala.Jaktedyvidíte,nicsezdenemění, jenročnídobysestřídají.Asubíhajícím

časemseprohlubujemůjsteskpovás,potobě,Evičko,potobě,MilankuaPeťo,apovšechlidech,skterýmiměněcospojovalo.Ach,bože,Evičko,napadlotiuž,žejsmeorokzestárli?Uvažujuněkdyotom,kterérokyjsouvzácnější,zdarokymládí,nebozralosti.Alenemohuserozhodnout.Asijsoutovšechnostejněvzácné roky života, i když bychmožná některé vyměnil za jiné. Protože všaknikdy nevíme nic dopředu,musíme je přijímat tak, jak běží jeden za druhým.Anijábychsemožnánevzdaltěchlet,nakterésiužaniskoronevzpomenu,veprospěchtoho,kterýprávěuplývá.Snadseužmohutěšitnato,žebrzypřijedete.Nejsemnetrpělivý.Týdnyjsou

promějakdny,uplývajíbezvzruchuabezobsahuanechámjeplynoutjaklistypo vodě. Některý mi vás jistě přiveze sem. A pak, jak jsem psal v té naivníbásničce,podášmiruceobě.Objímámvásvšechnyzceléhosrdce.

VášMilan.

Všichnimojimilí!

38

16.4.1982

Nemám od poslední šťastné snůšky vašich dopisů nic nového, ale jako vždyzačínámpsátspředpokladem,žesenicnezměniloažemůjdopismířídojarníradosti,kdyoknemproudídokuchyněteplýavoňavývzduch,Tomášsevyhřívána slunci a vy děláte právě to, co všední den vyžaduje. Konečně, zítra jepracovní sobotaabude se snad rozdávat ipošta.Díkyza tyto soboty, zkracujínám dny naprostého odevzdání a beznaděje. A jaro je cítit! Je sice pořádchladno,alevšesthodinránoužjedenamístníkohoutiposouvajísvůjbudíčekažnapátouhodinu. Jsou tři.Aspoňpodleméhoodhadu. Jeden starý zkušený,kterývykřikujetriumfálněabezostychu.Druhý,kteréhoužtéžznám,máoněcoslabšíhlas.Nyníseknimpřipojiltřetí.Možnátovlonibyloještěkuřeateďtojenomzkouší.Mocmutonejde,zadrhneuprostředárieamusízačítznovu.Aledržímmupalce,abyvstoupilveseledoživotaaodvážněoslavovalden.Anibystenevěřili,kolikzvukůtaktočasněránokemněpromlouvá.Napředslyšímvlak,kdyžvcházídoruzyňskézastávkyapakjakserozjíždí.

Potomsezačnounavzdálenésilnicičastějiozývatnáklaďáky,kterévyjelybrzyránonadelší cestu, apakzaslechnuprvníautobus.Kdyžsezačne šeřit, spustíkoncert ptáci, ale ten sem doléhá slabě, jakoby se báli přiblížit se k vězení.Vyzpěvujíasinavzdálenýchstromech.Prvníletadlozačnepřistávatpřisnídani.Muselysenotněomezitlety,protožejejichřvaníjevícenežopolovinuřidšínežvloni.Tuto zvukovou kulisu svého okolí mám dokonale prostudovánu. Vizuální

představuo tomvšemmámvšakubohou.Vidímzokna jen střechuprotějšíhobarákuapárpanelákůvdálce.Avšechnojetodokonalevyčleněnozprostoru,kterýbychsiumělpředstavit.Vímsice,žekousekodtud jeBíláHoraaodtud

zasekouseknaPetřiny,alemápředstavaPrahyjetakvzdálenatétoskutečnostizde, žekdyby tatověznice stála inakonci světa,bude topromě totéž.Milanpíše, že je ji vidět zdaleka, ale já sám jsem ji nikdy neviděl. Když mě sempřiváželi,mihalysevmalémokénkujenvýřezysvětaavěznicesetamnevešla.Asižádnáškoda.VBratislavě to bylo jiné, tam jsem znal okolí. Z okna jsem viděl na jeřáb

trčícínadstaveništěmuhřbitova,kamjsmevozilibeton.NaMoskovskú.Mohljsem si pohrávat s představou, že právě přijel s betonem Kozič nebo Pišta araketa se točí a beton stéká po žlabu. Snažím se vzpomenout si na čísla těchvozů, všechna jsem je znal nazpaměť a nyní už moje paměť zrazuje, užvymizela.Tomipřipomíná,ževtétodoběnějaksemáJanastěhovatdoČechaTónodo

Lehoty, jaksimipsala,Evičko. Jestli je ještěuvidíš, tak jimřekni,žemajínacestumojepožehnání.Tolikletjsmesekaždýdenvidělianajednousetašnúraroztrhla.Navšechnyčastovzpomínámajsemmocrád,žeoninezapomnělinamne. Jaké by to asi bylo, kdybych najednou přišel se dvěma láhvemi vína vaktovce?Určitěbyměliradostajánejinak.Tam,kamsechystajítidva,jevšudekrásně, tak jim řekni, že jestli budeme živi a zdrávi, přijedeme. Až porostouhouby,protožeJanavždyckyvyprávěla,kolikjetamunichvlesehubavlesíchokolo Lehoty je také plno hub. Vloni v létě jsem nenašel nic. Tak mizernýhoubařský rok jsem ještě neměl.A nechytil jsem ani jedinou rybu.Dnes je vnovinách,žezačínápstruhovásezóna.AtohnedpomyslímnaVladimíra.Věřím,že je po operaci už úplně v pořádku.Nebylo by, chlapci, špatné courat okolořeky tam u nich a pozorovat Vláďu ve starém klobouku, jak neúnavněprohledává každou tůňku.Umím si představit tolik šťastných chvil, až je to knevíře.Anemámanijednu.Všechnydni,kteréjsemprožiljentrochusvátečně,se mi zdají být přímo omamující. A zvláštní je, že jsou ty chvíle vždyckyzasazenydopřírody.Všechnokrásnévevzpomínkáchsemiodehrávávlesích,uřek,nahorách,umoře,včistémvzduchuana slunci,nebo ivdešti, alevždyvenku. Teď vím, že jsem byl skutečně šťasten jenom na čistém povětří, svýhledemdokraje,prostěvždytam,kdebylčasozvláštněnzelenýmistromyasluncemnaobloze.Jistětonenítakúplněpravda,jevísetotakjenmétouzeposvobodnépřírodě.V této touzesemipakvyjevujísamébukolickéscény, lesnípalouky, barák vČernémBalogu, naše chata, Sihoť,Dobřichovice, ach to bylvýpočet!Vidíte,anikdyjsemnetušil,žejsemtakpřipoutánkpřírodě.Mrzímě,žejsem

promarnil tolik šancí, kdy semi nechtělo zvednout zadek, kdy jsemuvažoval,jestlitostojízatoatakpodobně.Nu,itaktohobylodost,cojsmevšichnispoluvpříroděviděliaprožili.Možnávámo tompíšu takyproto,abysteneváhali,

Evičko,hlavněty,apřikaždépříležitostivyraziliven.Přírodaosvobozuje,vímtoteďsnaprostoujistotou.Vtésouvislostisemoctěšímnato,cominapíšeš,Evičko,osvémpobytuna

Maliném.Tajnědoufám,žeještěbylodostsněhuažejsiměcítilaposvélevéruce,kdyžjsijelavlekemnahoru.Vždyjsmepřecejezdilitakto.Celou dobu, co jsem tady, se tě pokouším utěšovat. V těch prvních desíti

dopisech,kteréjsinedostala,jsemtědokonceipoučoval,znášeldůkazyotom,žemůžeš a jsi schopna žít smysluplně a i když ne přímo vesele, tak aspoň smírným úsměvem. Tvé dopisy však nesvědčí o tom, že bych měl se svýmiteoretickými návody k životu úspěch. Je za námi jeden dlouhý rok a oba užvíme,žeteoreticképředpokladysemohourozcházetspraxí.Jetotěžší,nežjsmesikdybylischopnipomyslet,že?Vidíš, a přesto všechno to byl rok, kterýmá a bude asi vždymít v našem

vztahu hlubší význam, než třeba celé roky předtím.Oba dva jsme nesli už nasobě vrstvičku prachu, která nás zanesla v těch posledních letech obtížnévšednosti. Snažili jsme se ji setřást, což o to, ale víš dobře, že to nebylojednoduché. Všechna ta příkoří, kterým jsme byli vystaveni, přicházela vodměřenýchdávkách.Stálevícesiljsmespotřebovávalinato,abychomubránilisnesitelnoutvářvšedníhoživota,abychomvněmuhájiliaspoňtrochuradosti.Ačasto pak i ty, které nám život dopřál, jsme nebyli s to vnímat ve správnýchproporcích,překrývaly je starosti,neúměrněztíženéprostýmipotřebamipráce,obživyaminimálníperspektivyprotebeiprodeti.Každýjsmetosnášelitrochujinak,tovíšpřecesama.Toběchybělavíceschopnostzapomenoutnatovšechnoažítprotěchpárvěcí,kterénámzůstalyakterébytřebamnozíjinívyměnilizavšechensvůjblahobytapokojapráciaperspektivu.Tadobatrvaladostdlouhoavršila prach i nanášvztah.Byl to jemnýprach, neznatelný amožná se i námzdálo, že máme tváře čisté. Ale oba víme, že byly chvíle, kdy nás ten prachdusil,kdysehlavnětobězdálo,žeužnenínic,čemubysečlověkmohltěšit,coby utvrzovalo jeho niternější potřeby a činilo život dychtivým. Ve všechdiskusích,kteréjsmevedli,aťužjejichpříčinoubylocokoliv,novébotypromě,nebomalovánibytu,neborozpočetnaněděli,setentoprachtišezvedalabránilnám ve výhledu.A usedal pak pomalu i na náš vztah, každou chvíli jsme homuseli setřepávat, vědouce, že to se nesmí stát, že tady je ohroženo něcomnohemcennějšího,nežjevšechnoostatní.Dost jsem se tu o všem napřemýšlel. Vážil jsem pozorně, zda to nebyla

bezcitnost a sobectví, to divokémáchání rukama, kterým jsem se bránil tomuprachu. Ale ne, nebyla, je to něco, za co prostě nemůžu, je to snad vrozenapotřebamít okolo sebe čistý vzduch. Všechno to nesouvisí s pýchou, jak sesdomnívala,svědomounadřazenostínadpokorouaodevzdanostítzv.obyčejného

života.Vždyťijájsempokornýkživotuapřijímámhosevším,comipřinášívúctě a vážnosti. To je něco jiného. Byl jsem prostě neschopen smířit se s toudimenzíživota,kterámiokolnostmibylavnucována.Musíšvědět,žejsemseotodokoncepokoušel.Avdobě,kdyjsemtotoosoběnevěděl,jsemsebouprostějenombezmocněházelahledal,kde jechyba.Tobylopředmnoha letya jistějsemtitímtosvýmmlácenímdoprostorudostubližoval.Měljsemprostěnatenprachcitlivýnosahnedjsemsezačalošívat,kdyžjsemhocítilnasobě.Aleinatoběměštval,aprotosetiodemnedostaloidostštulců.Domnívámse,žestímnesouvisínijakzvlášťmojepsaní,které,jaksetotak

jeví, je zdrojem našeho svízelného postavení. Bránil jsem se tomu usedáníprachuprostětím,cojsemmělporuce.Alekdybychsenenaučilpsát,bylobytoněcojiného.Prostězatoobanemůžeme.Atytodneskavíšasitakjakojá.Odsaméhozačátku jsmepouzechtělizesvéhoživotaněcostvořit.Psali jsmesiotomdosešitu.Noaněkdobymohlříci: to jste tohostvořili!Jedenjevbaseadruhýsesámchoulívbytěskocourem,nemocenabezpráce.Amynatotiše:přemýšlíme,co jsmestvořili.AsnámisedíMilanapřemýšlíaPeťapřinočníslužběpřemýšlíavšichni ti,kteří snámisdílelinášosud,přemýšlíazevšehotoho přemýšlení vyjde, že víme své. Snad, snad už všichni víme, že s tímprachemnavlasechanatvářisešpatněžije.Nášvztah,našeláskajesoučástítohotoživota.Přirostlijsmeksoběpříliš,aby

mohla být ve své podstatě ohrožena, ale nebyla ani chráněna proti prachu.Usedal na ni v těch situacích, kdy ti přerůstaly přes hlavu trápení a starosti ozachovánínašicivilizačníúrovně,ikdyžnámveskutečnostinikdynehrozilo,žepůjdemepožebrotě.Když jsimě třebasužovalanářkynamou lehkomyslnost,která není lehkomyslností. Prášilo se, když si nevražila na mou tvrdohlavost,kteránenítvrdohlavostí,anamoupýchu,kteránenípýchou.Kdyžjsimiprostěbránilasetřásatzesebetenprach.Ahlavně,kdyžjsinevražilanamépsaní,kterénebylo vlastně ničím jiným.Alemoc bych chtěl, abys věděla, a aby to vědělitakykluci,žejávím,avždyckyjsemtověděl,žecelýtenmarnýzápasprotimémupsanía

tomu, co se s ním dělo, byl motivován jen a jen strachem o mne, a tedy istrachemolásku.Protožesesdomnívala,žebezemneneníanilásky.Vždyckyjsipěknězdůrazňovala,žejsiobyčejnáaještěktomunemocnáženská.Aabychpravdu řekl, byl jsem a jsem rád, žeměmiluješ jako obyčejná ženská. TomutřebaMilannebuderozumět,alenačjetřebarozuměttomu,žeženskáchcemítnadevšechnosvéhomužeusebe,chcesnímprostěžítaženevraží,bojíse,žárlíazuřínavšechno,coohrožujetutozákladnísituaci,situaciživotavedvou,cožjak vím, je úplně jiná kvalita života. Já jsem ti, Evičko, nikdy nepřipisovalnechápavost širších souvislostí a ani nechápavost oné touhy po širší dimenzi

života.Atoitehdy,kdyžjsijistavělanaobdivaříkala,ženatovšechnokašleš.Mněstačilo,abychviděltvojeoči,kdyžjsempřišelpozdějizpráce,apřečetltivnich ten strach obyčejné ženské o svéhomuže, hrůzu, že zůstane sama, že sevšechnozřítí.Tenstrachbylsoučástínašehoživotaastravoval těcelýchdesetlet.Jájsemotomvědělanemohljsemtipomoci,protoževopačnémpřípaděbynámhroziloněcohoršího.Pomalédušenípodvrstvouprachu.Prvníbyzahynulanašeláska.Atobypřecebylotonejhorší,cobysenámmohlostát.

18.4.1982

Povšem,cosestalo,shledávámesvojevěci, jakpobouřces lijavcem,kterénáschytilyvlese.První,covidíme,jsoučistéruceačistétváře,všechenprachjepryč.Vidímepak,žespoustavěcíjepryč,odnesloje.Pryčjsouobyčejnéradostiživota, které jsi tak vášnivě opatrovala, taky je spláchlo. Je toho dost, couplavalo. Celý jeden rok bez vzájemné blízkosti uplynul. Ty jsi vystavenazkouškám,nakteré jsi nikdyv životě nepomyslila.Alepodívejme se, conámzůstalo. Náš vztah je bezprašný. Kdo z nás dvou si vzpomene, že tu byl aztěžovalnámdýchání! Jáne.Tyano?Kolik je lidí,kteří tomohou říci?Kdyžjsem dostal tvoje první bezvýhradné dopisy, plné vroucnosti, která se za sebepředtím styděla v té prašné všednosti, chodil jsem po cele s velkou radostí vsrdci.Mohlbychji rozdávat.Rovenvšemostatnímnešťastníkům,cítil jsemsebohatšíoněkolikživotůaPeťovyaMilanovydopisyještětentopocitznásobily.To,coměprepadalo,tonebylsmutek,tobyljenstesk.Čímvětšíláska,tímvětšístesk.Tatopřímáúměrnostjeohromnětěžká,alevěřmi,žeberuradšitenšílenýstesknežnejakoutupoudepresizeselháníaopustenosti,kterýchjsemviděltakydost.Píšešmi,žetonejsischopnabráttakto,žesteskjehoršínežvšechnoostatní.

Nevěřímti takúplně.Typřecenetoužíšpo jakékolivmépřítomnosti.Tychcešmě takového jaký jsem. Nevím,možná bychmohl být s tebou už dávno, alemožnábysmneaninepoznala,s tváříplnouprachu.Tohlesnadcítí iobyčejnáženská.AčímbychbylMilanoviačímbychbylPeťovi?Jetomojechyba,žetovšechnovím,žemámvětšíhrůzuzezmarněnínežztohotosteskuplnéhoživota?Neříkejmi,žetovšechnonechápeš,tymojeobyčejnáženská.Přímáúměrnostláskyasteskutrvá.Stýskásemitolik,protožetěmámtolik

rád, amám tě tolik rád, protože byla ta bouřka, protože tu stojíš zmoknutá aubohá,sesplihlýmivlasyabezrůženartech,alebezprachuzmrzačených let,takjakokdysi,kdyžnáspřepadlabouřkanacestěnaKráľovustudňu.Jetojakpřírodnízákon,láskasemusípořádněčímvykupovat,jinakzvětší.Užjedobře,

že těmohumilovat s tvým „miluji tě a budu těmilovat za všech okolností“.Protože jsou toprávě tyokolnosti,kterýmisivykupujemelásku.Vtom, jak tědnesvedlesebecítím,jsinováitrochustaráEva,starázdobprvníhovytržení,plná odvahy a vůle, vědomí, že láska je první a potom až všechno ostatní.Sebevědomákojícímatkavpokoji,kterýnebylomocvětšínežtatocela.Novájsipromnevtom,jakjsisetřáslapochybnostiotom,jakéhoměvlastněmiluješ.Nebonesetřásla?Aleano,vidím ti tonaočích,když jsme tupůlhodinuspolu.Neboj se, jsem střízlivý. Já vím, že jsi i ubolená duše, zoufalá nad zmatkemtohotosvěta,žebysmnohévzdalaprotrochukliduabezpečí,kterésizasloužíš.Já vím, že se ti dostalo takmálo životních radostí v posledních letech a že septáš, proč právě já musím tak žít, když jiní... Já vím, že jsi nemocná a že vněkterých chvílích chemické nerovnováhy se tvoje vědomí třepotá bezmocněnad nároky tohoto těžkého života.Všechno vím a přece jsem rád, že těmohumilovatvtéstaronovépodobě.Ajestlimášdostpředstavivosti,takužvíš,cotoproměznamená.Jakse těšímjakodítězkaždého láskyplnéhoslova,kteréminapíšeš.Možná,žeřekneš,ževšechno,cotupovídám,jejenabstrakce,výkonmozku

postavenéhonastolejakvjednéfrancouzskésci-fi.Můjmozekvšaktakyví,žeživotmáijináblaženstvínežčistotnoumyšlenku.Vždyť jsem dost psal o svých přírodních touhách a třesu se po teple z tvé

blízkosti.Alekdybychnesledovalčistotnost těchtomyšlenek,asibychzahynulna prázdnotu. Relativizuju, co se dá, ale jsou pravdy, kterých semusím držetjako té tyče v tramvaji, aby to semnou neházelo sem a tam.A to, co jsem tinapsal,jejednouztěchpravdavěřím,žejetoitvojepravda.Včera jsem přece jen něco dostal: váš lístek a psaníčka zMalina o slunci,

bělostnémsněhu,muldách, jaru,krásnýchdnech,výronechvkotníkuao tom,jakjstenaměvzpomínali.Opravdujsemvelmirád,žejsitukrásuzažila.Psalijstemito24.března.VtéchvílimitakyMilanpsal,jakměčekali.Atak

vím,cosekdedělo.Amohusivyprávětsentimentálnípříběh,kterýsemohlstáta nestal se. Skutečně jsempřijel, a jakmělMilan v plánu, všichni i sMartoujsmesezastaviliuPeťa.Tenvyletělzbrányaskorojsmesezvalilinazem,jakjsme se objímali. Strašně litoval, že nemůže s námi, a já bych dal všechenmajetekzato,abymohlsnámi.Alenemohl.Přijeli jsmedoRužomberkaakorátnaposlednílanovku.Doleužnebylsníh,

alejakměvynášelovýšavýš,začínalosetovlesebělatarůžovětvzapadajícímslunci. Bylo mi teplo v bundě a jen jsem se díval. Hltal jsem očima stromy,vzdálenéhoryakomínyRužomberka.Martasenamědívalaatakjsempolykalslzyz tohoobrovskéhoprostoru,kterýsepředemnouodkrýval.Milanmlčeladopřávalmýmočímtohovšehodobroprajně.

Stoupaljsemktoběasrdcemibilovhrudi.Zeptalijsmesevhotelu,kdejetunaše chata. Bylo to kousek, ale kráčeli jsme pomalu, aby ten okamžik trvalvěčně.Viděli jsmestoupatkouřzkomínaa tu jsemdostalveliký strach, že tuchvílinepřežiju,žeseskácímmrtevkzemi.Všechenadrenalinzkrvemibušilvsrdciavmozku.Atakjsemřekltěmdvěma,abyšliařekliti,abysvyšlaven,žejátubudustát,protožeminohyvrostlydozemě,abudusedívatnabílýkopec.Atakšlia já jsemsezanimidíval.Apakjsivyběhlaněcotušíc, inadálku

jsemviděl tyrozšířenéočiaúzkostvnich,že tosnadnebudeono,co tušíš.Anajednoujsiměuviděla,jakstojímsnohamavrostlýmadozemě.Arozběhlajsisetakrychle,jakjsivživotěneběžela,ažjsiztratilapapuče,totivšaknevadilo.AjájsemserozběhlaběželijsmeprotisobějakPeťasMilanem,kdyžbyliveškolce a v jeslích. Srazili jsme se takovou silou, až to zabolelo. Ty jsi říkalajenomMilane,Milane a já jsem tě utěšoval, i když to už nebylo třeba.Apakjsmesetišedívalinahory.Užnevím,načjsemmyslel,nemysleljsem,jenjsemvnímal to zapadající slunko a tvoji blízkost. Byli bychom tam na tom čistémvzduchuumrzli.Aleostatnínanásvolali.Atakjsemvšechnypoobjímalalehlsinazemkekrbu.Polenapraskalaazkuchynevonělotokuře,kteréMartatendenkoupilavRužomberku.Vy jste si bláhovímysleli, ževámbuduněcopovídat.Kdepak,jájsemjenleželukrbuapozorovalhořícípolena.Nastavovaljsemrucekteplu,nohyazáda,abychvyhnalztělavězeňskýchlad.Tišejsemmyslelnato,že tacela tadypořádstojí.Karelotevřel láhevčervenéhovínaa já jsemsedalpřemluvitausrkljsemsi.Apakcelýnesvůjjsemzasevyšelven,abychuvěřil,žeokoloješirýprostorhoralesů.Znovujsemsetědotkl,abychuvěřil.Všehojsemsedotýkalahmatalpovšemjakoslepec,jenabychuvěřil.Mocjstezemětenprvnívečerneměli.Takovýkrásnýpříběh!Příliškrásnýnato,abysemohlstát,museljsemsihovymyslet.Nenívšakprotoonichorší!Kdytobylo?Kdejetahorasesněhemazapadajícímsluncem?Kdejetenkrb?Kdejste,mojimilí?Příběhjepříběh.Vypustímhozrukyjakpingpongovýmíčekabudemituskákatpocele.Dopíšustránkuadámsedocvičení.

19.4.1982

Jsem velmi rád, že bylo na Malinom krásně. Slunce je ti jistě příznivěnakloněno.Mněužméně,protožeodtéchvílepředdvěmatýdny,okteréjsemvámpsal, sepořád skrývázamrakyneboza zdí.VímužodMilana, že jsi sevrátilašťastnedomůasnadtohřejivéněcozMalinavtoběještězůstalo.KarleaMarto,jsemvámmocvděčný,žejsteEvuvytáhlissebou.Určitěváhala,jakjiznám. No a nakonec se dostala na stará místa, kde už jednou v šťastnějších

dnechbyla.Jistěvámotomvyprávěla.Nu,Karle,svýronemvkotníkusešpatnělyžuje.Jájsemtomělpředrokemo

něcolepší, lyžoval jsemsezlomenourukou.Všemvámděkujuzatyřádky,cojsteminahoráchnapsali.Tvůjobrázek,Jano, jeurčitěnepravdivý,vidím těvperfektníchšvizíchsúzkoustopou,ažmístnílyžařštífrajeřiotvírajíúžasemústa.AZuzanuvidímtakétak,vždyťEvatopotvrzuje.Známostsmajitelemchatysenámbudejistěhodit.SpolusvašimdopisemalístkempřišeltakydopisodZdenky.Píšemi,žetak

dlouhýdopissnadvživotěještěnenapsala.Napsalahomocpěkněařekněteji,že mě potěšil o to víc, že chápu, jak nesnadné je mi psát. Dověděl jsem sechválabohu jen dobré věci, které v Ostravě přinesl celý ten čas. Některé jsouskoromimomoupředstavivost.Napříkladto,žeMartinajeužskorotakvysokájakHankaanosí jejíšatydodivadla.AžeMarkéta jebasketbalistka.Nemohuovšempředpokládat,žesedětizastavívrůstujenproto,žejátonemohupřímosledovat. Těšímě, že život u Šimečků, což je druhé ze dvoumíst, jež znám,kterýmse takmůže říkat,probíhávpohodě.Všechnydo jednohopozdravujuazvláště babině přeju hodně zdraví, kdybych mohl, přeryl bych celou tu našizahradujenzabytastravu.Zdeňko,ještějednouděkujuaodpusť,žejsemzasepropásltvojenarozeniny.

Nějaksemistěminarozeninaminedaří.Anislloumitonevychází.Alesnadtovyjdestvoušedesátkou.Užasivíš,žejsemsi,skorovíceprosebe,napsalmalouvzpomínkunaFreda,zítratobudeprávětenden,kdybymubylošedesát,avždymě přepadne zmatek, když si uvědomím, jak mohl být mezi námi, statný aveselý.Budunaněhozítramyslet.Jedinýkvítek,kterýbychtuproněhoměl,jeslaboučkýstromekřeřichy,kteroutupěstujunavatičce.Alevyvšichnijstejistěizaměpoložilinajehourněkvětinyastáli tuchvilkuvzamyšlení,kteroujsemtamstálvduchuijá.Přeju vám všem hodně životní pohody a, jak říkáš, snad se jednou šťastně

shledáme.Chlapcimojimilí, dnesmi na vásmoc papíru nezůstalo.Dopis je věnován

hlavně mamince. Je to tak asi správné, protože jsem z jedny maminčinypoznámkyvyčetlostenvýtky,žejedencelýdopisjsemvěnovalskorovýhradnětobě, Milanku, až jsem se podivil, že to tak dovede brát, vždyť pro mě jstevšichnirovnivcitech,kterýmisetuzalykám.Acoplatíojednom,platístejněiprodruhédva.Tyhledopisyjsouskutečněspolečnéajájetakivnímám.Teďseminejvíceopožďuješty,Peťo,protožeještěnevím,jakjsidojelzpátky

dokasárena jaké to je,vrátitsek tomuvšemupotěchdnechdomácíchslastí.Kolik jich vlastně bylo? Deset? Už dříve jsem drobounce doufal, že by tvádovolenámohlavpadnoutdotěchvyhrazenýchtřicetminutnávštevyažebyses

tumohl objevit. Byla tomaličká naděje a neměla animoc šanci. Tak jsem jipřihodil kevšem jinýmzmařenýmnadějím.Škoda, tak rádbych sepřesvědčilsám,cojepravdynatomtvémdobrémvýzoru.

20.4.1982

Těšímse,Peťulo,jaktitoubíhá.Teďještěléto,kterésedásnéstvšude,apakužbudejenomslastnéčekánínakonec.Jsiužvlastněstrašnedospělý,seběhloseto tak najednou, že jsem to nestačil ani postřehnout. Za dva měsíce ti budešestadvacet.Toabychužzačalsumírovatgratulačnípsaní.V tvýchdopisech se,Milanku,množípoznámkyobezduchosti tvépráce.A

jak tuším, budeš opět hledat, co jiného by se dalo dělat tak, aby měl člověkaspoňtrochupocituuspokojení.Játiužnejsemschopenporadit.Dostaljsiseužmimo tuběžnoupředstavu,kterousi stejněudržujeme jenzkonvence,že jsoudobráašpatnázaměstnání,žejednabavíadruháne,ževjednomsedávydělatavdruhýmne,atd.Mámvšakpocit,žeradunepotřebuješ,žejsisiužpřidělilrolia že jí je všechno podřizeno. Budeš už za chvilku tak zkušený, že ti nebudezatěžkodělatcokoliv.Atřebajenproto,abysetiplnilahlavalidskýmipříběhyaoním zvláštním poznáním, které život mezi lidmi přináší. Umím si všakpředstavit, s jakou trpkostí tovnímámaminka, a sám jsemnaprostobezradný,kdyžsesnažímuhodnout,jaksitovšechnosMartoudálpředstavujete.Možnátovšakprovásnení zdaleka takkomplikované, jak se tozdábýtvočíchnašígenerace.Konečně,nemělibychomzapomínat,ževevašemvěkunebylopronástaky nic komplikované a těžko by se našla jiná dvojice s tak minimálnímivnějšímipředpokladyprotakzvanýrodinnýživot,nežmydvasmaminkou.Onojsouskutečněnejdůležitějšívnitřnípředpoklady.Toostatní jepak jenzkušebníkámen.Ale podstatnou roli to asi nehraje. To všechnomě vlastně napadá jenproto, že někdy pomyslím na to, že Martino těhotěnství mohlo být pravé.Maminkajeztakovýchpříhodjistěnavětviajásezesvéhopostavenímohujennezodpovědněusmívatauvažovatogenetickýchmožnostech,kteréjsemmělnapamětiužnasamémzačátku.Doufám,žesenaměnehněváte,vydva.Jástejnějenomtakžertuju!Hrozněrádbychváschtělspoluaspoňnaokamžikvidět.Chýlímsekekonciabudusepomaluloučit.Ještějsemsivzpomněl,žeAlena

by jistě ráda slyšela, že jsem tu s rozkošípřečetlMannovuLotuveVýmaruvpřekladě Pavla Eislera. Thomas Mann si tu zřejmě pohrál s ohromnouvirtuozitousklasicistníněmčinou.Člověksemusíjenomdivit.Škoda,žejsemtuknížkunemělněmecky,tobybylajazykováškola!Takovékrkolomnostijsemvživotěnečetlajakjetopřitompůvabné!Kdybysistochtěl,Milanku,sehnat,

vyšlotovroce1949.Vlastněbysistomělsehnat,protožesetampěkněvyprávío poměru mezi literaturou a životem. Ale napřed si musíš přečíst Werthera.Nevím,jestlisitočetl.Jetojinýsvět.Škodaho.Aještě,Evičko,dnesmiudělalvelkouradostbalíčeksovocem.Dostali jste

tedydopisaninečtyři týdnystarý.Tuším,ževněmbylprávě tenkousíčekodubnovémslunci.Silnějsemtopřehnal,mrznupořádjakpesvboudě.Atoužduben pomalu končí. Všechno mi přišlo náramně vhod. První ředkvička acibulka!A tenkousek sýra,kterýbyl tolikprávě tvojípotravou,mipřipomněltvoje svačiny s Lízou. A tak jsem zavřel oči, abych to viděl. Jaká dobrota!Uvědomujusi,že jsemužzapomněl,že tentodruhovčíhosýravůbecexistuje.Zavšechnodíky!Pukanceseprodávajíještěvenku?Tadytoskoronikdonezná.A zase vás všechny pozdravuju a s vámi všechny přátele. (Po tomMirově

dopisu stále ani stopa). Vyřizujte pilně moje pozdravy na všechny strany. Apřijeďte,čekámnavásúpěnlivě.Vždyťvím,žebystepřijeli,kdybystemohli.Objímámalíbámtě,Evičko!Kluci,držteseabuďtemivšichnidohromadymoczdráví.

VášMilan

Všichnimojimilí,

39

24.4.1982

asivámnemusímmocpovídatotom,jakétoje,kdyžsečlověkvrátípotakovérozjitřené „vyučovací“ hodině zpátky do cely. Je to stav jakéhosi citového iintelektuálního zblbnutí, o kterém jsem vám už psal. Projevuje se to tak, žesedímsvytřeštěnýmaočimaapřemílámvmyslivšechno,coseudáloacobylořečeno.Trvátodlouhodonoci.Vzrušeníopadávájenpomalu.Asisinatonikdynezvyknu.Teďsiuždělámjensmutnourekapitulacitoho,načjsemsezapomnělzeptat,napříkladjsemsenezeptalaninaTomáše.Aletakjetomuvždycky.Krásnéje,žesidonesudopisyamohuještědlouhopokračovatvkomunikaci,

ikdyžmlčenlivé.Acovšechnojsemsimohlprožít.Třebastuvzrušujícíhodinuna tartanu s tebou, Milanku. Najednou jako by se něco vracelo. Tuším jsimockrátprohlásil, že sena tartannevrátíš.Avidíš!Mněsevrátilychvíle,kdyjsemsámsedávalnatribuně.Jenžetehdytobylyvětšinoujenkrátkéminuty.Ateďtěznovuvidímnafotografiích,vestarémpolskémtričkuasnovoubradou.Johntoumí.Všechnytyfotografiejsoukrásné.Něconavásje,kdyžsetouláteokolotohobagroviskavRusovcích,nedásepřesněříct,cotoje,jetovevašichpostavách, i když jste obráceni zády, možná je ve vás už všechno to, co jstespoluprožili.Jetovezpůsobu,jakýmsedržíte,nebojetomožnáivcelémtomprostředíštěrkuapomaléchůze.Pořád ale nevím, co to znamená, znamená to, Milanku, že se vrátíš k

závodění, když ti to tak jde?Anebo zůstaneš jenomu tak obskurních závodů,jakobylatahodinovka?Anebobudešběhatjenomproto,abysotommohlpsát?Vkaždémpřípadějsitonapsaltak,žejsemtovrcholněspoluprožíval,ikdyžmivlastnízkušenostztakovéhotrápeníchybí.Muselosetoběhánístrašněrozrůst,když se sešlona takovouvražednou štreku tolik lidí.Aspoňněcozdravéhove

státě!AMarta se dívala, že je to prima, Marti, dívat se? Přihlížet nesmyslnému

kroužení na dráze. Je to moderní mystérium a doufejme, že se rozroste. Měvždycky nalaďovala červená dráha a zelený trávník náramně dobře. Kdysi vmládíjsemsenastadionechiučilanebočetl.Zvlášťprázdnýstadionmáněcodosebe.Tovíš,žesijednouspoluzaběhneme.Moctiděkujizadopis.Vímtohootoběteďuždost.Zestárlajsizatenrok,cojsmeseneviděli.Vtvémpřípadějetoovšemlichotka.Cítim toz tohodopisu,kterýplyneklidněavyváženě.A takymáš za sebou zkušenost, které bys raději zůstala ušetřena. I když, právě tyhlezkušenosti na sebe v životě hromadíme jako cihly a člověk, který je klade nasebe správně a uvážlivě,může z nich vybudovat spolehlivý základ pro to, coještěpřijde.Vždyckyještěněcopřijde.Dívámsenavás,jakspolukráčítepoštěrku,aříkámsi,jakéjstechytréděti,

ažjetoknevíře.Někdyztohonaměpadáitrochustrach.Ohledávátetusvouskutečnost’ trpělivě a důkladně a ptám se sám sebe, co všechno asi objevíte,třebato,cojsmemydospělízhrůzyaostychuzamlčelivám,atřebaito,cojstesismlčelisamipředsebou,protožeotomještěnevítenicurčitého.Nebudetetomítlehčínežjiní,spíšehorší.Neartikulovanéštěstíjemnohemsnadnějšínežto,okterésepokoušíte.Tasložitákonstrukcezcitůaslov,znejzazšíchmyšlenekaodevzdáváníse,vzrušujícíchvýpravnadnodušiazdobrodružstvípoznání.Jetonesnadné štěstí, ale vy stejně nemáte na vybranou, jste k takovému štěstíodsouzeniato,copřijde,senemusívždyprojevovat jakoštěstí.Alevkaždémpřípaděje tímživotvětší.Snadnéštěstí je to,abyMilanpřišelunavenzpráce,vytáhlsizledničkypivo,zdlouhasenapil,upřelzraknapuštěnoutelevizi,zatímcotybyspřineslatalířapolíbilaho.Pakbystesezasniliařeklisi,bože,jakjsmešťastní.Mátetomarné.Znítojakovarováníaasimětobezděkynapadlo,kdyžjsemmyslilnato,co

Milan řekl, totiž, že se chystáte žít spolu. Vždyť jsem to chtěl, tak jaképakvarování.Všechnoostatníjevaševěcajájsemvesvémpostaveníosvobozenodvěcných starostí a od úvah toho druhu, kterými se lidé při podobnýchpříležitostechzabývají.Totižkolikkorunstačídvěmalidem,abyneumřelihlady,a kolik hrnců je zapotřebí, aby se v nich dal uvařit slušný oběd. S jistýmzadostiučiněním ponechávám tyto úvahy vašim matkám. Tuším mě zavřeli vpravýčas.Nu,snadneníkašetakhorká,abysehnedmuselajíst.Přecejsemvždyvěděl,

žesetakovévěcistávají,želidskévztahymajísvouneúprosnoulogiku.Apřestotusedímvesvéjamceaříkámsi:podívejmese,užjetotady.Akroutímhlavounadtím,covšechnomipřicházípřitomnamysl.Aleotomažjindy,natobudeještěčas.

DěkujizadopisyMiroviaJolce.Rádbychpomohlpřikopánípivnice, toseví,alenezáleží tonamně.JestližeMironeví,cobysev tépivnicidalozřídit,pak navrhuji zbudovat tréningovou celu. K takové myšlence mě přivádímnožstvísprostýchslov,kteréseobjevujívMirovědopise.Nežebychjámělvýhrady k těmto slovům, z okna slyším právě žárlivou scénu mezi dvěmaholkamaavtomtohlasitémdialogusevyskytujíslovamnohembarvitější.Jednavyhrožuje té druhé, že jí vytrhá chlupy z jistého místa na těle, ne, ne, říkávyškube a pohrdavě dodává, že jich tam stejně má málo. Já prostě z onéfrekvencesprostýchslovusuzujunastavMirovýduše.Totostadiumužznámajevelminebezpečné.Jinakovšemsouhlasímsozřejměnímpojmu„osobnívěci“i s celou řadou obecných asociací.Moji spoluvězni poznamenali, že kdyby setakovýdopisotisklvrubriceDopisyčtenářů,stouplbynákladRPojedenmilionvýtisků. Lepší než tréningová cela je ovšem vinný sklep. Nic bych nevidělraději,

25.4.1982

nežkdybyMirovmépřítomnostiodkvačildopivnice.Acelýtenrituálbymibylmilejšínežsamotovíno,protožemimůžetevěřit,žeabstinencetohodruhumi působí nejmenší obtíže.Na rozdíl odmýchmnohých spoluvězňů, kteřímičastovyplňovaličasodbornýmiexpertízaminejrůznějšíchdruhůalkoholu.Přemýšlím, co všechno už asi v zahrádce na Trnávce může kvést. Keř

forsythieurčitě.ZDadinýchprincezenužbudumítsbírku.Vždyznovuuvažuju,cotomajítyprinceznynahlavě,předpokládám,žekorunu.Možnájevzáměruautorky, že ty koruny trochu připomínají šaškovské čepice nebo kašpárka srolničkami.Bylbytozáměrinstruktivní,protoževšechnykorunovanéhlavyjsoutroškukašpaři.Alměmocděkujizafotografieizato,cojenanichnapsáno.Mátrochuiluze,

když simysli, že bych si jemohl zavěsit na stěnu.Ale dívat se na němohu.Jednajemocsmutná, tas tímpohledemnaústí tunelu.Jevidětotlučenéstěnydomů,strašnouzeďhraduatakovýmautem,kterévyjíždíztunelu,měpřeváželisemdoRuzyně.Dívámsenatoaříkámsibrr,třebajetoomyl,žesetaktoužímvrátitsedoBratislavy.Vzpomněljsemsiužpředtou„svätojánskou“vojnounaMarka,kterýbysitojistěsemnounachvílivyměnil,protožejetuteďsemnouchovatelpsů,máchovnoustanicinayorkshirské teriéry.JenžesamotnývýkladbyMarka asi nebavil, jelikož psy musel chovatel nechat doma. Já sám jsemovšemvděčenzaspoustunovýchpoznatkůopsíchplemenech.Milušcemocděkujuzarozkvetlou louku.Nejkrásnějšípohlednicepoužívám

jako záložek do knih.Tu nádhernou loukumám teď založenu v románuF.X.Svobody-Vmalémkrálovství.Jetodobrákombinace,protožedílojevytištěnona křídě a svázáno v plátně se zlatou ořízkou. Byl jsem asi jeho prvnímčtenářem. Jelikož stránky byly slepeny stářím. Je to uspokojivé čtení, protožesvědčíotom,ževždysevydávalyknihypitoméažnapůdu.Zaplétámsedodetailů,alemusímpřecepoděkovatzatuspoustudobrot,které

jstemipřinesli.Teďsemiužpopletlo,kdovlastnědělal tykokosovéřezy,aleautorkabymělabýtujištěna,žesjejichukusovánímjespojenánekonečnáslast.Požehnáníonomudíluposílajíimojispolubydlící,kteříužznajíonykošíčkysmírným alkoholovým oparem a přihlíží s dojetím, když se objeví v zásilce.Ořechovýzávin je tvůj,Muki, tovědíuž ioni,alenevědí,že jsihopoprvévživotěupekladovězení.Očvšejsembylpředtímokraden!Evičko, teď si nemohuvzpomenout, jestli jsem ti stačil říci, že jsi vypadala

krásně,aleurčitějsisisamapřečetlavmémpohledu,jakjsisemilíbila.Zdálosemidokonce,žejsivnitřněvyrovnanějšíapevnější.Atoměmocpotěšilo.To,comipotobězůstalovmysli,jekrásnéadychtivé,cožjezaseotohorší,takžesičlověkvlastněnevybere.Odpornádialektika!Vzpomínám znovu na všechno, co jste mi vyprávěli, a znovu si tíživé

uvědomuju,jakjetěch45minuthrozných.CojsemsevlastnědověděloPeťovi?Žejezdráv,žejedobrémysliažeběhá,abyshodilsvoubaculatost.Jakáhrůza,Peťo,maminkaprýtěnepoznala!Mámskutečněradějitydopisy,dovídámseznichovnitřnímživotěapoznávámtakspoustuvěcí.Tovyprávěníjejentakovázásilkatelegramů.Nežstihnuvyvalitočianěcosisrovnatvhlavě,užjetudalšítelegram a vy si třeba ani neuvědomujete, kolik souvislostí se mi v pamětizpřetrhaloažesemipřivašichtelegramechvynořujínajednouapůsobízmatek.Nestačímtovšechnoutřídit.Kdyžseptám,cojenového,takpokrčíterameny,žesnad nic, co bych už nevěděl. A to pak civím jak praštěný palicí do hlavy,protožemámstaleumělýpocit, že tamvenkuzazdí životklokotáakouří.Žekdybych mu byl najednou vystaven, že bych se zalkl jeho mnohotvárností aživočišným kvapem. Protože přece pučí listy na stromech, všude jenepředstavitelnémnožstvílidí,zvuků,hlasůabarev.Avymiřeknete,ževlastněaninevíte.Slyšímodvás řadunejúžasnějšíchzprávoživých lidech,o tom,žejste jeli do Prahy v podvečer, a to asi už svítila světla všude, že jste tu spali,vykládalisisJiřkouapředtímpřišelMiroadonesldopisy,MilanseprocházelsMartou a potkal kamarády, děje se taková záplava věcí, že to ani poslouchatnemůžu,abychsenezadýchal.Žejenasvětěkrásnáknížkaavníjsouobrázky,žeMilan mluvil s mými kamarády, vždyť ani teď, když o tom píšu, nemůžupopadnoutdech.Ale jávím, je topojetí životapoamputacivšechorgánůpro styk sokolím.

Jsemasi jako tenslepec,okterémmipíšeAlma,akterýpřijelaždoVrátnéaženamuvypravuje,covidí.Kdybymuzázraknajednouvrátilzrak,padlbynakolenapředtímsvětlemavšemitěmibarvamiavšichnibyseasidivili,cotakvyvádínadobyčejnýmslovenskýmkopcemaobyčejnýmlyžařskýmhemžením.Jakétoje?MluvilijsteotomsJiřinou?Nemělastrachpřejítpřesuliciavzítdorukyvidličku,nástroj,kterýmsičlověkmůžeklidněvypíchnoutoči?Fungujetoúplněpřesně,žijemeteďvúplněodlišnýchskutečnostech.Atřeba

až se jednou vrátím do vaší skutečnosti, půjdu městem, kterým bude prouditmnožstvílidí,mužůatakyženadokoncedětí,buduhledětpředsebeařeknusi,bože, jaký únavný dav! A přijdu odněkud domů a řeknu si, stále ten stejnýčervenýkoberecapročřvetaktorádioacotocítimvkuchyni?Zasbudememítkarbanátkyodvčerejška.Acopaknedovedoutimojidomácílidéříctnicjiného,nežahojazasesičíst?Apodívejsevzrcadle,jaksámvypadáš,všedněanudně,očiunavenéačervené,řidnoucívlasypřilepenénahlavě!Jsmeurčitěvšichnibezmocníprotizevšednění,protiúnavěskutečnosti.Aje

to staré jako svět, Milan si pamatuje na první den po vojně, když na něhokonečně přeskočila radost,Marta si pamatuje, jak svítilo slunce, když vyšla znemocnice, všichni si na něco takového pamatujeme. Většina lidstva si ještěpamatujenaprvnídenpoválcea,jakvidíte,jejimtoprdplatné.Skutečnostmáhnusnou vlastnost, šedne a rozkládá se v čase, trpí únavoumateriálu. Jakmileustanešvjejítvorbě,okamžitězačnezapadávatprachem.Škoda,žetovšechnozatímnevešlodoobecnéhovědomí.Žetakmálolidísi jevědomachutiživotaajakémupohrdání je lidskýživot

vystaven.Proboha,abystesizasenemysleli,ževámnějakvyčítámtopokrčeníramenya

těchpár slůvek, že senicpodstatnéhoneděje. Já jsemotiskl těch45minutdosvého života v barvách a zvucích.A vy jistě taky.Kávu jsme pili z nějakéhojiného pohárku. Ty staré se už rozbily? Bylo mi to líto, i když je to blbost.Trapné, žemi taková věc přichází namysl. Ty jsiměla na sobě nějaký novýkabát,Evičko,kterýjsemještěneviděl.Ajáblbecjsemneřekl,žetislušíažejekrásný.Toproto,že jsemhlavněvnímal, jaksekemnětiskneš.Odpusťmi to.Milandovedebýttakkrásněošumělýjakovždy.Jakobypřišeljentaknaskok,protožetubylvčeraipředvčeromadýcházněhotakováživotníjistotaastálostaklid,ženaněhočumím,já,jehootec,otecsnaprostoujistotouojehopočetí,snetajenýmobdivem.Kupmunějakýnovýsvetr,aťsetozruší.

26.4.1982

O tobě, Peťo, jsem se toho dozvěděl málo. Že máš nějakého novéhospoluběžceažejsivpořádku.Jakjetostrašnědávno,cojsemtěneviděl!Toběsevšakjistěstupňujenáladapodletoho,jakdniletí.Mášužzasebouobřadstímmetrem,coseteďnavojnědělá,anežsenaděješ,zůstanezněhopárcentimetrů.Abudepovšem.Apaktějednouuslyším,jaksmírnýmpobavenímvykládášotom, covšechno se zažilo navojně.Děje se to všem,kteří to prožili. Slyšívaljsemužtynekonečnéhistorienabetonárceatady,vevězení,jsemsitotakyužil.Všichni ti kluci, kteří se už nemohli dočkat, až shodí uniformu, se najednouzasníaspustíotom,jaktobylo,kdyžjimvelitelrotyvyměřil„oko“ostrých,ajak tobylonavojněvšeckobáječné, jakouměli senzačníulejvkuapakvůbecbylonavojnevšeckofajn.Tatozradapamětiprovázízřejměčlověkacelýživot.Nato,coprávěprožívá,láteříodránadovečeraapoletechpaknatosdojetímvzpomíná. A možná je to jen něco ryze chlapského, možná se tu projevujenějaký mužský atavismus, který přibarvuje krásou všechno, co trochu smrdízbraněmiastřelnýmprachem.Dokonceijájsemsepřistihl,žedávámklepšímusvoje vojenské historky. A to je ještě musím trochu přikrašlovat, jinak byneobstályvporovnánístěmiúžasnýmidobrodružstvími,kteránavojněprožilitidruzí.Nedalbychniczato,zeitysejednoupřistihnešpřitom,jaksnadšenímlíčišsvůjživotmezihromadamivojenskéhoprádlaaromantikunočníchslužebPDÚ.Aletřebane.Milanajsemnictakovéhovypravovatneslyšel.Anebojenato potřebný proste odstup. Ten Marián, co tu se mnou byl, ten měl půlročníodstupamluvilovojněstemnýmodporem.Některé vojenské historky, které tu slyším, jsou ovšem tak neuvěřitelné, že

budí podezření, žebylyvymyšlenyprávě jenpro takové chlapskévečerypředspaním. Jeden takový vypravěč mi předložil nádherně literárně vyšperkovanýpříběhotom,jakbylvhospodě,přetáhlvečerkuapodesítipivechsemumocnechtělošlapatpěškydokasáren.Takručeukradlvdružstevnístájikoněadojelnaněmdoútvaru.Koněuvázaluplotu,dírouproklouzldovnitřašelklidněspát.Ráno se pak těšil z poprasku, který vyvolal v tankovém útvaru živý kůň. Nořeknisám,koliknatommůžebýtpravdy.A vždy znovu a znovu se to opakuje. Každý nový příchozí se dříve nebo

pozdějirozvykládáotéúžasnédobě,kdybylnavojně,ofantastickééře,kdysemělnejlípvživotě.Jestli dovolíte, moji milí, vrátil bych se trochu k tomu, co mi píše Miro.

Mnohokrát jsem už četl výraz - tlumočit myšlenky - a až teď jsem se nadMirovýmdopisempodivil,jakájetoskutečnáblbost,vždyťtovlastněznamená,žemyšlenky jenompřekládámdozjednodušených frází anepřikládámk tomuanijednuvlastní.„Tlmočí,tlmočí,akokeďkravamočí!“Mocpěkné!Trochu o tom všem uvažuju a vzpomínám, jestli jsemměl tento studený a

mrazivý pocit z toku onoho tlumočeni vždycky, anebo je ten pocit nový.Řekněmedesetpatnáctlet.Alene,jestarý,vždyckyměmrazilozanonymníhotlumočenímyšlenek, alebral jsem to asi jakonutnou součást světa, vekterémžijeme.Novéhodata je až tahlubokánechuťa zoufalství,kterépři tomcítím.Patnáct let cítím intenzívní hrůzu z celého toho hřbitovamrtvýchmyšlenek aještěvětšíztoho,žebysenatomhřbitověmohlyobjevitimojemyšlenky.Skutečnějsemsemoctrápilnadtím,abychpředevšímsámsobětumasovou

produkcimrtvýchmyšlenekvysvětlil.Namnohépříčinyúmrtímyšlenekjsemužpřišel a dokonce mě to i vzrušovalo, protože jsem je často vnímal jako živébytostiasledovaljejichzápassesmrtí.Viděljsem,jaksemarněstavínaodporsvýmtlumočníkůmajakpomalupodléhajípřesile.Přiznávám,žemětenpohledfascinovalavzrušoval,takjakokaždýzápasoživot.Apřecesemizdá,žemojevysvětleníjsouneúplná.Opírajísetotižpřevážněo

argumentyhistorickéa sociologickéapomíjejí příčiny lidskéapsychologické.Nikdyjsemsinepoložilotázku,cojetovčlověku,cohopudíprodukovatmrtvémyšlenky,zaplňovat jimičasopisyaknihyavydělávatna tomaspokojeněžít.Vždyťnormálníčlověkbymělskorocítithanbu,kdyžserozhodnejenprorolitlumočníka. Zvláště když na takové tlumočení se nemusí naučit ani cizímujazyku.Tototlumočenísepřeceodehrávávrámcijednohojazyka.Vímevšechnootom,jakéokolnostisociální,historickéapolitickétupůsobí.Apředtímnenířečeno,pročtěmtookolnostemnakonecčlověkpodléhá.Musíbýtužněcodávnopředem,vpsychickémamravnímustrojeníjedince,žerádaochotněvyplnícelýsvůj život produkcí mrtvých myšlenek, umře na vrcholu poct, které jsou muprokazovány, a nikdy v něm nevznikne pochybnost o ztracenosti takovéhopočínání.Anebovznikneaonjiutajípředveřejnostiadokoncesámpředsebou?Nutkáni pochopit takové počínání je někdy tak silné, že často prožívámnezřízenoutouhuvléztsámdokůžetakovéhočlověka.Čtutřebanějakýreferátnebo obyčejný článek v novinách a dal bych nevím co za to, abych mohlvniknoutdomozkuautoraapodívatsenasvětkolemsebejehoočima.Nelzevševysvětlitpokrytectvímavědomoulží.Třebabychvkůžitakovéhočlověkaviděljiný svět, jinou skutečnost přehlednou, vlastní jenom jemu a uspořádanoujehoživotem,jehozkušenostíajehomotivacemi.Kdybytotakbylo,pakjevšechnojasné.Jenžekdyžčtutřebatlustouknihumrtvýchmyšlenek,vzpírámseživelněpředstavě,žejinýčlověkžijeveskutečnostitakodlišnéodméažeonívypovídátakzjevnélži.Jsoutolžianebojetozprávaoskutečnosti,kterájetomučlověkuvlastní, a on nelže? Nemůže prostě za to, že jeho svět se utvořil právě timtozpůsobem, že sever a jih jsou v jeho světe jinde než vméma všechno je tímpádemzpřeházené?Takovépřevtělení seminikdynepodařiloaasiužnepodaří.Znovuaznovu

buduasiprožívatúžasnadtousuchoudestilacimrtvýchmyšlenek,kterédávnoopustily svět lidí a doplňují se jen ze starých zásob v obrovských skladechnejrůznějších institucí,mezinimi jistě ivědeckých.Nejhroznější je, žeačo tousiluji, nemohu se setkat s těmito tlumočníky, abych se jich v klidném anepředpojatémrozhovorunatopřeptal.Jakobysemiúmyslněvyhýbali.Atojemiprávěpodezřelé.Připadámi,žeseskrývajízapotištěnýmistránkamiažetovšechnonemácodělatsrozdílnýmiskutečnostmiajetojenpsychologickýtrik.Apřestobojujispochybnostmi,protožetohlevysvětlenísemizdálaciné.Nějakévysvětlenimusíexistovatajemimizerně,kdyžsipřipustím,ženato

nikdynepřijdu.Jeovšemotázka,zdapocit,kterýjsemtureprodukoval,jenárodněasociálně

podmíněn,zdájetopocitméhoživotaaméhoosudu,aneboplatívšeobecněproživot na této planetě. O tom by bylo jistě příjemné debatovat, kdyby Miroodkvačil do pivnice a Jolka se mohla přidat s nějakou psychologickouexpertízou.Vkaždémpřípaděasijepravdou,žetomupocituunikámemezilidi,kteříhoruší.Toznačímeziliditéměřidentickýchskutečností,mezinimižjsoupólyopětnasprávnémmístěakteřívytvářejíonuúčinnouharmoniipřipohleduna strom v zahradě. Shodují se totiž v prostém konstatování, že v zemi jsoukořeny, z nich že vyrůstá kmen a z kmenu koruna větví, která asi teď právěkvete.Anisineumítepředstavit,jakmiprávětohlechybí.

27.4.1982

Trochudnesvyčkávámspsanímvnaději,žebychmohlodvásdostatnějakédopisy, moji milí. Zvláště od Peťa, který už dlouho v mé korespondenciabsentuje. Shledávám, že je to vlastně příjemné, dostávat ty opožděné dopisy.Vímodvásosobně,žeseniczléhonestalo,žejstevšichnizdrávi,a taksejentěšímnapříjemnédetaily zvašeho života, a hlavněnaobalovoukřivku citu aniternéhoživota,kterájeprovází.Toje,Peťo,termínzelektrotechniky,doufám,žesetilíbí.Duben se blíží ke svému konci a moc radosti s tím sluncem mi neudělal.

Zahřáljsemsejenomjednou.Jinakfoukástáleseverákahonípooblozemraky.Celuvymeteodcigaretovéhokouře,aletakyodnastřádanéhotepla.Atomáme,prosím,prvnímájpředdveřmi.JetomuvBratislavětakytak?Anebojekvámjaropřátelštější.Milanmipíše, že sepřed třemi týdnykoupal.Alenevím, jaktomu mám rozumět. Znamená to, že se houpal venku v jezeře? Asi tak dvěminuty,ne?Nucožoto,pamatujisivás,jakjstesekoupalivzelenýchplesechuKežmarské chaty, nebo jak se to tam jmenuje, když se přejde přesSvišťovku.

Anebo je toBrnčálka?Mámspamětí jistépotíže.Neumímsiovšemvysvětlit,čím to je. Některé oblasti paměti leží už rok v naprostém klidu a nic jenevyrušuje.Tojsoutamístapaměti,kteráseautomatickyprovětrávajivběžnýchrozhovorech,četbou,televizí,rozhlasemavůbecběžnoukomunikacísesvětem.Protože nic takového tu není, leží informace v paměti nehnuté a zapadájíprachem. A tak se mi stává, že si nemohu vzpomenout na některé naprostovšednípojmyanebonajména,kterájsemneslyšelrokvyslovit.Napríkladmimizípodprašnýmnánosemtensvětrakouskételevize.Zkouším

sámsebeanemohusivzpomenout,jaksejmenujítelevizníhlasatelky,hrdinovévěčných rakouskýchaféra skandálůa takyhrdinovéseriálů.Toasinenívelkéneštěstí.Horšíje,žesinemohuvzpomenoutnajménalidí,kteřípatřilikesvětuvenku a které jsem třeba vynechal ve svém vzpomínání. Vidím třeba tváře apostavy, jež dobře znám, a chybími k tomu jména. Zapomněl jsem čísla aut,která jsemdenněpsávalna lístkynabetonaanizaprasebychsinevzpomněl,jakévýkazyjsemtovlastněvyplňoval.Totakyasinenížádnéneštěstí.Pomáhámtady svému kamarádovi s němčinou a pořádám doslova honičky na německáslova v paměti. Nemohu si třeba vzpomenout, jak se řekne výchova. A takuspořádám obkličovaci manévry. Proberu celé okolí takového slova, všechnyfráze, ve kterých by se mohlo vyskytovat, zrekonstruuju situace, ve kterýchtakové slovomuselo být použito, a po desítiminutách homám. Schovalo se,potvora, v jakémsi výklenku paměti a já ho ne a nenajít. Mám vždy velkouradost, když vytáhnu takové slovona světlo -Erziehung,Erziehung!Apak sinedovedu vysvětlit, jak jsemmohl na tak frekventované slovo nevzpomenout.Vždyť jsem četl německé utopie a tam bylo pořád o Erziehung des neuenMenschens. Tuhle jsme probírali domácí zvířata a já si už týden nemohuvzpomenout,jakseřeknekrocan,nebosezblázním.Paměťjevšakzřejmětakyzařízenanaprincipurovnovážnýchstavů,protože

mě odměňuje tím, žemi otevírá výklenky, v nichž jsem se nehrabal už třebatřicetčtyřicetlet.Najednousidoveduvzpomenout,jakénosilamaminkašatyajak vypadal sud, ve kterém jsmeměli v Bohumíně naložené zelí. Pamatuji sipřesně, jak vlály záclony v oknech, jak svítil měsíc do toho pokoje na našísvatební cestě, moje milá. Dělá mi ohromnou radost, že mohu využívat tétotouhypamětiporovnováze,vyvolávámzašléobrazyasúdivemasnostalgiisijeprohlížím.Myslím,ženicdůležitéhojsemnezapomněl,a todůležitésezasevrátí,ažtobudupotřebovat.A tednajednouvidím, že jsem„prokecal“papír, a jestlimi teďněcopojde,

nebudu mít místo, abych se tu písemně rozveselil. Tak raději ješte chvilkupočkám.Nu,poštaseužrozdávala,takžednesztohonebudenic.Alenejsemztohotak

smuten,protoževemněpřetrvává ještěpořádpocit blízkosti znašeho setkání.Ještěvemněvýdržidlouho.Ještěcítím,Evičko, tvourukuvesvéaještěcítímtvojeobjetí.AještěcítimnasoběMilanůvpohledavidímjehooči.TakvásjakobypodruhéobjímámaPeťovidoMartinanatahujuruku.Snadsenámpodařísedotknoutseaspoňprsty.Všechny zase moc a moc pozdravujte, však jsem vám to nejednou

zdůrazňoval.Aještějednoumnohédíkyzavšechnydobroty.

VášMilan

Mojemiláamilíchlapci!

40

30.4.1982

Užminulýdopisjsemdoklepávalvnaději,žebychmohldostatněcoodvás,alezačínámužnovýpopárdnechapořádnic.Neočekávámžádnénovinky,vždyťjsmesesešliteprvepředtýdnem,itakvšakseměnídenvašimidopisyvesvátek.Nejménětakslavnostníjakotenzítřejší.Užje to tak,začínákvětenabudetorok.Anisimocnepamatuju, jakebylo

jaropředrokem.Pochybujuvšak,žesnesesrovnánístímletošnímVždyťsnadanižádnéjaronení.Oknemsemtahástudenývzducharuceanohymámpořádstudenéjakoled.Atojsemseužzačátkemdubnatěšil,jakseohřeju.Pochybuju,žebyvBratislavěbyloomoclíp.Alekalendářnímájpřecejenzítraneodvratněvypukne.Zkušenostzminulého

rokuovšemzněho setřelapoetickýnádech,který je s tímtoměsícem tradičněspojován. Na Petřín si nezajdu a tlukot slavíku asi neuslyším. Vězení láscenepřeje.A přesto se sem tam uchytí. Člověk je tu svědkem absurdních lásek a

bláznivých citových projevů v normálních podmínkách asi nemožných Už vBratislavě jsem naslouchal všelijakým vyznáním, která létala z okna do oknapřesvězeňskýdvůr.Bylytohlasymarnéhotoužení.Někdysetytotouhyozvalyvpřímémabrutálnímpojmenování.Jindysenalilydoběžnýchprojevů,kterésinezadalynijak s filmovýmidialogy.Docela jsem fandil jednédvojici, která seneopomnělapozdravitráno,paksivpolednepopřátdobréchutiavečerkončitnaivnímveršem:prajemtidobrúnoc,ľúbimťamoc.Tavytrvalosttohotoobřaduudivovala.VBratislavebylmýmspolubydlícímpokrátkýčaschlapec,kterýbylpodle běžných měřítek loupežníkem, o tom nebylo pochyb. A přece jsem odněhoslyšelpříběh lásky,kteréhobychseuněhonikdynenadál.Krátkýpříběh

láskykvlastníženě,kterousibral,když jíbylopatnáct let,kteráporodiladvěděti a skteroužil aždozatčení.A jak fikal, bez jediného sporu,bez jedinéhozléhoslova,vnaprostémsouladuavášnivémsepjetí.Bylotozvláštníposlouchalvečervevězeňskéceleprostévyprávěnío láscebez jedinéposkvrnky,věrnéastálé, o jaké už člověk neuslyší v mnohem lepší společnosti. Vykládal mizasněně, jak chodil každý den v deset večer své ženě naproti, šla z odpolednísměny ve fabrice, jak ji pak doma celou natíral kafrovým olejem, protože jibolela po práci záda.Vyprávělmi, jak se večer dívali na spící děti a slzy jimteklypotváři.Amnohojinýchvěcí,jakobyvypsanýchzromantickýchpovídekz minulého století. A já jsem přemýšlel, zda to všechno není nějaká vylhanáiluze,vyrobenáproútěchu.Alene,takovouležbychprohlédl.BylatonevědomákopieláskyBonnieaClyda,stímrozdílem,ženalupchodilvnocijenommladýloupežník a žena úzkostlivě čekala domau dětí.Opravdovost tohoto citu bylanadevšechnypochyby.Nebylatožádnávězeňskálež.Mladáženabylavtémževězení, a kdyžměly ženyvycházku amůj společník zahlédl naokamžik svoulásku,zbělelvetvářiaočimuzčervenaly.Zdálosemi,žekaždouchvílivylomímřížanebopěstíprorazímetrovouzeď.Užnikdyjsemneviděltakzvířecítouhupo úniku, po rozbití klece. V tomto příběhu se kombinoval jako ve starýchbaladách naprostý nedostatek respektu k společenským zákonům s něžností aláskoukženě.Kdybysitoněkdovymyslel,nikdobytomunevěřil.Alejájsempřesvědčen, že tomu tak bylo. A celá ta láska byla zřejmě navěky rozbita,protoželoupežníkačekalonejméněosmlet.Akdyžjsemsehoptal,pročsetotakvšechnosběhlo,pokrčilramenyařekl,ženeví,žeasizhlouposti.Jemubylopětadvacetajidvaadvacet.Slyšeljsemještěmoctakovýchmájovýchpříběhů.Některébylydojemné,jiné

povrchní a ubohé. Ale většinou to byla vždy přehlídka zmařených šancí avědomíjejichnositelůozmařenýchživotech.Alevšechnomijenomutvrzovalopoznání, jak hlubokou motivaci lidských osudů způsobuje láska a všechnymožnéjejídeformace.Jistě se vám zdá absurdní představa, že by se někdo mohl zamilovat ve

vězení.Apřece jsem i tohobyl svědkem.Sledoval jsem lásky,které tuvzniklyjen voláním přes okno, rozhovory přes smrdutou rouru záchodu nebo přesmotákovápsaníčka.Přesvšechnytyvynalézavéformynedovolenýchstyků,jakseříkáoficiálnímžargonem.Proklukyzavřenévceláchznísladkéhláskydívekjakovolánísirén.Přičemžpatřítyhláskyvětšinoudívkámsnevalnouminulostí.Ale to tady nevadí. Viděl jsem skutečné strasti zamilovaných, kteří se nikdynevidělia šeptali sipřeszamřížovanáokna jakPyramusaThisbe.Dokonce todošlotakdaleko,žejsembylkonzultovánomožnostechsvatby,očemžovšemnicnevím.Jetovšechnojistěitrocharecese,kterávítanýmzpůsobemzkracuje

vlekoucí se čas.Ale příčinou takových absurdních lásek je i citovávyprahlostminulýchživotůavězeňskýchměsíců.Alecojenatomnejlákavějšíjeasionaplatoničnosttakovýchvztahů,kterounerušídokonceanipodobatvářečiladnostneboneladnostpostavy,natožpakkonfliktyvšedníhoživota.Jsoutopřímoorgieplatonismuanamístech,kdebyječlověknejméněčekal.AtoprosímžijemevepošecoolsexuazhrubnutílidskýchvztahůNojo,alebudetohlavnětímjarem.Zítrajeužprostěprvnímájatakseasinedánicdělat,ikdyžvenkustudenývítrkmášedvěmavlajkami,kterévidímzokna.A to je asi takydůvod,proč jsemzačaltentodopiszcelaautomatickyprávětímtotématem.Načmámvtomtomájimyslet já?Na to, co bylo nebo snad ještě bude? Zatím si dýchám na zkřehléruce,abychvnichaspoňmohludržetpero.Ajakstařecstudenovlhkýsetěším,ažsibudumocilehnoutdopostele.

1.5.1982

Slavnýdenměprobudilkvílenímmeluzínyvmřížíchašerem,kterésenechceprosvětlit ani teď po obědě. Je to divný první máj. Prší a sem tam dokoncepoletujesníh.Vnovináchčtu,ženaLučníbouděje170cmsněhu.Jestlitopánbůmyslí tak, že ani jiným nedá to, co já nemohu užívat pak by to neměl takpřehánět.Myslel jsemsi, že třebaodněkudzvenkuzaslechnumuzikuz ampliónu, jak

jsem to slýchával doma, ale vRuzyni je ticho a zhola nic nepřipomínávelikýsvátek.Nastromechseklátí téměřholévětve.Anižbych tomumohlzabránit,vrací semivzpomínkynaprvnímájevhorkémslunci a vlahémvzduchu,mydva jen ve svazáckých košilích. I večer bylo ve wilsoňáku tep lo jak v létě.Někdobyměl vypracovat naprosto přesnou zprávu zmeteorologickýchúdajů,jak tobylokdysia jak je tomudnes,abychsiověřil,zdanekecámjakstaříksfajfkounavýminku.Alenikdominevymluví,žekdysichodilyholkynaprvníhomáje v šatech s krátkými rukávy a bez punčoch. Konečně je to vidět i nafotografiích.Třebana téznovin,kteroumámědoma,nakterédnešníameričtíobčanéIvoaMiluškaaještěStaňaBřehovákřičíjistěněcoomíruneboaťžijeKSČnebosoudruhStalin.Užpředtímjsemuvažovalhodněoopojnostitohomájovéhokolektivismuao

ceně,kterásezatoplatí.Pamatujuse,jakrozpornětonaměvždypůsobilo.Byljsem v těch průvodech rád i nerad. Vždycky mi chyběla taková ta vnitřníspontánnost - neuměl jsem projevovat spontánní nadšení, a když jsem chtělvykřiknout nějaké heslo, bylo mi při tom dost trapně a připadal jsem si jakoopilec.Avím,žemitobylolítoažejsemsenasebehněvalaříkalsi,sinějakej

vadnej.Aurčitětonebyloproto,žebychstěmihesly,kterásemělavykřikovat,nesouhlasil.UrčitějsemvesvýchdvacetiletechpovažovalsoudruhaStalinazamoudréhovůdceakoryfejevědy.VždyťgeniálněrozřešilrozporyvjazykověděJ.N.Marra10.Skutečně jsemtrochuzáviděl takovémuHonzovineboLubošovi,kdyžřvalinaplnépecky,žekočíbičempráskne,Titojednouzhasne,nebojaktovlastně bylo. Vím, že jsem se s pocitem provinění vyhýbal nošení praporu astandart. Ale vím taky, že jsem hluboce miloval májové odpoledne a večery,kdyžjsmeseskultbrigádoutoulaliBrnem,sedělivcelémchumlupředDomemuměnínebovparcíchazpívalibláznivépísničkyadrželisezaruce.Obajsmeměli modré košile a v jistém smyslu jsme byli tím svátkem opojeni. Byl tozvláštní, laciný druh alkoholu. Člověk snad při tom nemusel ani jíst. Anepanovala žádná organizace. Moudrému člověku musela připadat ta našebláznivá skupina kluků a holek jako banda nebezpečných fanatiků.A přece sinevzpomínámnajedinýnegativnícit,kterýbynásspojoval.Všechnosměřovalok důvěře, lásce, přátelství, pomoci a chuti po štěstí. A přitom to žádná dobaobecné důvěry, lásky a přátelství nebyla. Právě naopak, tady vRuzyni čekalaspoustanevinnýchlidinasmrt.Nikdysenedovím,cobychdělal,kdybymi toněkdotehdyrozumněvysvětlil.Myslímpřitomnato,jestlijenutnéprávěkvůlitétozkušenostivzdátsevůbec

kolektivismuajehoorgiastickýchrozkošíanebojestlimůžemítkolektivistickéopojení pozitivní význam v lidském soužití. Uvědomuju si totiž, že ve mněnezůstalaztédoby,kroměstuduzablbost,celkemžádnápachuťpotéopojnosti,žekocovinajerozumová,necitová.Braljsemurčitěceloutuskupinulidíkolemjakozáštitu,dokonceipronaširyzesobeckoulásku,jížvůbecnepřekáželo,žejeneustáleobklopenadiváky.Měljsemspíšepocit,žepřihlíženíjinýchjenzvyšujejejícenuažedivácijípřejijakoobecenstvomilujícídobrédivadlo.Kdyžjsemviděldvojice,choulícisevparku,bylomijichlíto,žejsoutaksamianemohousesesvýmštěstímsnikýmpodělit.Zdálosemi,žemnozíbysechtělipřipojitknašimhadůmajinýmpitomýmhrám,žezávidínašemuopojeníažejenostychjimbrání, aby se zaklesli svýma rukama do našich.Nevěřil jsem, že by tomumohlbránitrozumaneboúplnějináživotnízkušenost,kterávidívmodřinašichkošil nepřátelskou barvu. Neštěstí celé věci bylo právě v tom, že takovázkušenostexistovalaažemyjsmetonechápali.Nemyslím taky, že opojení z kolektivismu bylo důsledkem nějaké „ideové

jednoty“ anebo dokonce dost idiotských forem, které tento kolektivismus nasebebral.JakotřebatytrapnétanečkyskučeravouKáčouapodobně.Nejhlubšíanejopojnějšíformukolektivismujsmeasizažili,atosemnoubudešsouhlasit,v onom neformálním pracovním a polotrampském životě na Kružbersképřehradě.Tamsepřeceužžádnéformálnostinepěstovaly,apřecemiutkviváv

pamětionenživotvestaréhospoděnadstoupajícímjezeremjakozcelaopojnýadodnescítímjistýsteskzabezpečímonélidskéskupiny,vnížnebyločasuaninašpetkunudyakterásidovedlasamavymyslitnaprostodemokratickyživotjakořetězradostíaneustálýchobjevů.Snad proto nejsem schopen takový kolektivismus zavrhnout a dát ve všem

přednostryzímuindividualismu.Včlověkujeasihlubocezakotvenotíhnutíkeskupině(MaryMcCarthy)"apodlehnutítomutopuzeníjeprovázenopodobnourozkoší jako ukájení jakéhokoliv jiného pudu. A jako ve všech ostatníchpřípadech, přináší rezignace na ukojení přirozeného pudu nepochybnoudeformacilidskéhobytí.Asitakjakojipřinášírezignacenasexnebomateřství.Celý problém je ovšem v tom, že kolektivistického opojeni lze snadno

zneužívat,vhistorii jeo tombezpočetpříkladů,aženavíc jakokaždépudovéopojení vyřazujekontrolu funkce rozumu.My sami jsmebyli nesporněna časobětmi takového zneužití. I když si zase nemyslím, že toto zneužití bylonaprosto záměrné a chladně vypočítáno. Mozky, které vládly nad formamitohoto kolektivismu, nebyly schopny tak ďábelských rafinovaností. K tomutozneužití dochází samovolně a je to skoro automatický proces.Ani Savonarolanebyltakrafinovanýdábel.

2.5.1982

Tyhle opojnémáje a všechenmladistvý kolektivismus zmizel ze scény.Bylspojensurčitouzvláštnídobouaužhonikdoneprobudí.Dnesbyasivzbuzovaljenpocitúdivuabylbyzjevnýmanachronismem. Jenže jepravděpodobné, žetouhaponějakémtakovémkolektivistickémopojenídřímávkaždémčlověkuav mladých lidech tím víc. Nic takového se už nedá zorganizovat, rozumnýkolektivismussilidémusívytvářetsami.Dnesjeovšemtakovémukolektivismucelé civilizační okolí nepřátelské. Volný čas je individualizován už samýmitechnickýmiprostředky,jakojetelevize,všechnytyhi-fizařízení,auto,motorkaapodobnévěci.Akdyžminěkteříkluci tadypodrobně líčili, jak tovypadánapražských diskotékách nebo všelijakých těch zábavních mejdanech, děkovaljsemosudu,ženejsemmladývtétodobě.Tímto nepřátelstvím životních forem vůči kolektivismu se však asi zvyšuje

cena opojení, kterou může poskytnout. A ať mi nikdo neříká, že takové typololegálníčundrácképarty,partyvůbec,volnápivnísdružení,okterýchmituvyprávěli,amnohéjinéskupinymládeže,kterésetvořímimovšechnyformálníorganizace oficiální společnosti, nejsou výrazem přirozeného sdružovacíhopudu.Nechal jsem si o tomvykládat a našel jsemv těchto často podivných a

nemravnýchspolečenstvíchmnohoshodnýchrysůstím,cospojovalokdysinás.Předevšímsnahuuniknoutosamoceníasnahupoporozumění.Nikdyasinebylotakvýrazněpociťovánomladýmilidmi,ževšichnidospělíjsoubandablbců.Myjsme to asi tak necítili, ale trochu přece jen, už proto, že většina dospělýchnechtělasnámisdíletnašinaivnívíruvbudoucnost.Dnesnenívíraanitamanionde. Dospělí nechtějí sdílet s mladou generací akorát její lehkomyslnost aneúctuknahromaděnémumajetku.Aletozasvůbecneplatíbezvýjimky.Pamatuju se, že když tohle všechno v našem životě skončilo, jen co jsme

opustilifakultu,měljsmepocitvákua,akdyžjsemnasamémzačátkusedělsáma sám v jakémsi klášterním internátě v Kroměříži, bylo mi smutno jakopuštěnémupsu.Takovýchobdobíbylohodněavšechnykolektivy,dokterýchjsempozdějizapadal,bylyprostyonohoprvotníhoopojení.Všechnojakobyužbylorozleptánosoutěžíovětšíplatyavětšíchaty.Vlastněažpopádujsemmívalpocity obnoveného kolektivismu komorního typu v kruhu přátel podobných iosudy a úsilím o zhodnoceni zdánlivě zkrachovaných životů. Jaká bída by tobyla, kdybych to už nikdy nepoznal. Přirozeně, že pozdní přátelství nemůžeblbnoutskučeravouKáčou,aletřebanaHrádečkunebojinde,častoivJurepřihořícíchpolenech,napočetnějšíchvečerechuMirovcůajindejsempřipouhémtoku hovoru a zajímavých vyprávěních i obyčejném tichu a soustředěníobnovovalzapomenutébláznivéjihnutíokolektivismumladýchlet.Dnessetovšechnojinakjmenuje,alejdevpodstatěstáleojednoatotéž.Jsou to mimo jiné školy životních situací, neškodné léky proti depresím a

permanentnípokusyotranscendentálnibytí,protožetakprekračujemesvojebytísměremkdruhým(Sartre).Je na tom proste něco a krajní individualismus je často z nouze ctnost

Maskuje neschopnost této transcendence nebo vědomí vlastní bezcennosti,tíživouprázdnotu,vnižnenícoknabídnutí.Nechciprobůhhlásatžádnýnovýkolektivismus,prostějenříkám,žepudovápřirozenostsivždycestičkynajdeakdosenechcezažádnoucenupoddat,jetrochunemocen.Jánevím,hoši,covšechnojstevtomtosměruprožiliacosizhodnotili.Milan

zažilvtomtosměruvícnežty,Peťo,ikdyžmělktomuzdánlivěmíňpříležitostí.Pozoruhodné je, jak zmizel dnes dokonale každý zážitek kolektivismu zvysokoškolských let, kde je to vlastně nejpřirozenější.Nevím tak, jestli aspoňzáchvěvytakovéhopocitumohouvzniknoutnavojně.ZMilanovadopisuzTaterzazněloněcoz tohostaréhoopojeníkdyžpsal, jakslyšív tomsvémaMartiněsrubu hlasy přátel a cítí, že jeho bezpečí a radost je spojena se společnousněhovouexistencíaspříslibemvečeraspříjemnýmiatichýmirozhovory.Kdyžtohlevšechnočlověkví,musísesámsnažit.Řeklbych,žetostojízato.

A možná se dokonce rodí nějaký nový kolektivismus, s kvalitativně novou

povahounežtennášukřičený.Spíšetichýaniternější.Jenžjesmyslemsámsoběajenžjehovedlejšímproduktembymohlabýttvorbabytíaneboaspoňpokusuodůstojné bytí. Přes všechny možné pomocné prostředky, jako je sekání dříví,kopání pivnice, sport, literatura, hudba nebo dobré žrádlo. Nic se nevylučuje,neboťvše je lidské.Mělbychnapsatněkolikmanuálůpropraktickoupotřebu.Měl bych na to čas imě všelicos napadá. Jenže i takmám pocit, že plýtvámmístem,kterébychmělvěnovatpřímémurozhovoru.Tovšechnosemituvšakpřipletlo do dopisu, jelikož byl ten studený prvnímáj a dnes v noci dokoncebouchala vichřice dvěřma, takže jsme je museli podkládat papírem. A takmiodpusťte,zítraurčitěněcoodvásdostanuabudusevámvěnovat.

3.5.1982

Poštanejdeanejde.Aleprávějsemserozloučilsespoluvězněm,kterýtusemnoubylvícenežčtyřiměsíce.Najednoujepryč,nacestěněkamdolágruajemiztohodostsmutno.Byltonejlepšíčlověk,kteréhojsemtuzacelýrokměl.Ohromněmilý,kamarádskýanatentotypsoužitítéměřideální.Ajetozvláštnídruh spolužití, při kterém člověk neustále vráží do druhého. Tenhle nikdyneopomnělřícipromiň,takžetotuvypadalojakpřitlačeniciněkdenadivadelnípremiéře,samépromiňadovolíšakdybysbyltaklaskav.Jetojistěnaivní,alejetozpůsob,kterýmsedáubránittrochulidskédůstojnosti.Atakyjsmesispolumocvyhráliataksikrátiličas.Učiljsemhoněmeckya

byltoasinejpilnějšížák,kteréhojsemkdyměl.Učilsepoctivědennětřihodinya za ty čtyři měsíce jsme probrali celou učebnici pro samouky. Zvládl celouzásobu slovíček a ještě mnohé navíc. Celou základní gramatiku včetněkonjunktivu a kondicionálu a podobných krkolomností. A když odcházel, bylschopensemnoupovečerechpomaluapozorněkonverzovatovšemmožnémavklidudovedlskorobezchybynapsatdopisnebokrátkévyprávění,vekterémstáloslovesovevedlejšíchvětáchnakonciapříslušnýmpředložkámodpovídalypříslušné pády.Možná se naučil z němčiny více než velká většinamaturantů.Tytovýkonyjsoupravdamožnéjenomvevězení.Odměňoval se mi tím, že mě zasvěcoval do teoretických problémů

elektrotechniky a elektroniky, a navíc pro mě vytvořil desítky koníčků akrálovských procházek, jejichž sestava dá o moc více práce než luštění. Bylsamorostlýbásníkajádělalrozsáhlérozboryjehoveršíků.Některébylydocelamilé.Dojednohokoníčkuorybaření(tématajsemsiobjednával)minapsal:

Starýkapršedývěkem

všeruhloubkyproplouvá.Azrákosížabímskřekemtuňkakemněpromlouvá.Tadymnohéchvíletrávim,učeňcechuPetrova,třebaženicneulovím,vracímsesempoznova.

Celkempěkné,ne?Hlavně,žejsempřiluštěnístrávilmocpříjemnýchhodin.Ateďjepryč.Ajásibudumusetzvykatnajinélidiabránitsevšemnebezpečímponorkovéhoefektu.Užsipřipadám,jakobychtumělstálébydlištěajenhostéseuměstřídali.Kdoví,zdaještěněkdyvživotěněkohoznichuvidím.Žiješsněkýmvnejtěsnějšímsousedstvíapaknajednouzmizízeživotaaužsesnímnikdyneuvidíš.Ale to jeprýprovztahyvkriminálupříznačné.Tak toříkají tizkušenější.Milímoji, jeužkvětenazapárdní sebudevšechnoopakovat.Zeměstihla

oběhnout celou svou dráhu okolo slunce. Pamatuju se, Evičko, jak jsi mi vprvním dopise napsala, jak po mém odchodu vypuklo náhle jaro a rozkvetlovšemibarvami.Nanašistránipředoknemtoužzasezačneabudekrásnéhledětnatozbalkonu.Doufám,ženeupadlyzahradnickévášněpanaJánskéhoapaniFeldbauerové. Taky okolo chaty se začnou proklubávat tulipány a babiččinyskalky rozkvetou. Jestli ovšem Marta nevyužije každého kousku půdy propěstováníbrambora trávyprokrálíky.Vnovináchčtu, jakvelmisepodporujeidea samozásobitelství. Měli byste taky hledět urvat někde kousek půdy. Vnovinách jsem už dokonce četl recept na nutrie v alobalu. Kdoví co všechnoještěbudemejíst. Je toprýdobré!Škoda,miláčku,že jsisenenaučilapřimněnavléknoutžížalunaudiciazříditsinaviják.Třebabyvámpřišlanějakárybičkavhod. Aspoň pro Tomáše. Pruty jsou zaMilanovou skříní. Nejlepší rybář bylovšemPeťa.Ten jedinýmělnaudicikapra, alemouneohrabanostinámutekl.Předpokládám, Evičko, že by ti teď nebylo ani proti mysli, kdybych ti teďnavrhl,abychomsizajelidoHamuliakova.Pamatuješještě,jakjsmetambyliisLízou a jak chudinka po celou dobu byla zalezlá v jakési díře pod pařezem.Kdoví, jak to tam vypadá, možná už výstavba přehrady poničila další mojezákoutíauboháloviště.Mohlibystesitamjednouzajetanapsatmiotom.Jakasivypadají tamísta,kdesis jednou,Milanku,pořezalnohu.Mělbys tamvzítMartu. Vezměte si prut a chyťte Tomášovi pár rybiček. Určitě ještě nemělčerstvourybku.Kdyžjedinýrybářvrodinějevbase.Peťo, jakýmasibudešžit životem,až sevrátíš?Vlastně jsi toužvyzkoušel

vloni,chodilskaždýdendopráce.Alejájsemtoještěnezažil,pocelástudiajsi

přicházelaodcházelbeznějakéhopořádku, jak ti tovyšlo.Anapodzim toužbudevážné.Vždyckyjsemsnídávalsám,většinousám.DoDúbravkyjedaleko,budešasimusetbrzyvstávat.Navojnětovšakjistěneníoniclepší,takženávykužbudešmít.Takrádbychvěděl,jaksetitamteďdaří?OčjeMartinvlídnějšínajařenež

přestukrutouzimu?Jestlitodobřepočítám,máštodneskapřesněza150dní,aprotože těpustí jistěoněcodřívenež toho30.září, je to ještěmíň.Touž jde.Maminka tě bude čekat na nádraží a půjdete zadem okolo té celnice, kde užtolikrát vyhlíželimě. Třeba přijdeMilan taky a bude vzpomínat, jaké to bylopředtřemilety,jakucítilpodnohamadlažbubratislavskéstanice.Conatoříkáš,žesenámchceoženit?Nebocotovlastněchce.Tímpádem

narušuje tvojepráva jakoprvorozeného.Budeme tomusetudělat tak, žegruntdostaneonabudesedlačit.Tyjsidostalstudium.Jedině,žebysisgruntvyženil.Přecházíměz takovýchúvahzrakisluch.IkdyžMartaŠimečkováznídoceladobře. V Ostravě je už jedna Martina a jedna Markéta. Nějak mi to připadávšechno nepravděpodobné.Asi proto, že trčím už rok v té base a ztratil jsemsmyslproběhčasuanormálníproporcevývinuživota.VždyťtuhleMartušjsemznal celkem nedávno jako dítě, které způsobně říkalo - dobrý večer, ujo, adovidenia, ujo. Je to podivné.Budeš jimmuset pomáhat, semněcopřinést, tuněco...tamněcopřitlouct.Nebone?

4.5.1982

Přecejsemsedočkalvašichdopisů.Azůstalymijenomtřistránky,abychsesvámirozděliloradostznich.Dostaljsemodtebe,Evičko,dopisze4.4.,kdemipíšešještěpárslovíčekoMaline,osmrtipaniAdamíkovéapořádjenomotom,jakjetismutno.Ach,bože,kolikužtakovýchdopisůtadyschraňuju.Aleneberutotak,protožejevemněještěvzpomínkananašesetkáníatehdysesmizdálapřece jen troškuveselejší.Pakpřišel,Milanku,Tvůjdopiszestejnéhodata,vekterémmněposíláštenpocitnádheryzprvníhokoupání.Jábychbralraději tovyhřívání na sluníčku, protože pořád jen mrznu a mrznu a už jsem skororezignovalnato,žebudeskutečnéjaro.Vidím,ževBratislavějetopřecejenomtrochujiné.Jetoskutečnětak?A konečně jsem, Peťo, dostal taky dopis od tebe. Je nejstarší, ještě z 28.

března, tedykrálcepo tédovolené.Registrujupokojně tvojepracovníhoničky,protože jsem si už na to zvykl. Stejně to, co píšeš, je už takový ten obrázekstálých zvyků a známých věcí. Už nic není pro tebemoc nové a pomalu všespějekekonci.

Dostal jsemještě takypohledniciodMiluškyaVladakVelikonocůmsmocpěknýmLadovýmobrázkemjara.Takže moc vám děkuju a pomalu se rozloučím. Nemám stejně moc

soustředění, protože se tu zabydluje nový spoluvězeň. Příště se ještě k vašimdopisůmvrátím a trošku si popovídáme.Cítim,Evičko, jak se ti Tomáš šplhávyděšený po krku. A dojímá mě to strašně, protože si tak živě vzpomínám,jakýmzpůsobem...Líza.Kdyžjsemjiještěnosilvkapsežupanu,kdyžjsemšelvysypat smetí. Škrabe to, ale je to krásný pocit, když můžeme živému tvoruposkytnoutiluzivníochranu.Evičko,moc tě objímám a dlouho, dlouho tě držím za ruku.Milanku, snad

ještěpůjdemevšichniknějakýmjezerůmaudělámesiohníček.Peťo,držímtivevšempalceapřejiitrošičkupokoje.Všechnyvászdravímspolusevšemivěrnýmipřáteli.

VášMilan

Všichnimojimilídohromady!

41

7.5.1982

Naprosto nečekaně a k mému radostnému překvapení přišly včera novédopisy.Odtebe,Evičko,z28.4.aodPětidvaz13.a21.4.Kdyžuvážím,žesiten svůj házela do schránky pravděpodobně ve čtvrtek 30. 4., pak urazil svouvzdálenost za neuvěřitelně krátkou dobu jednoho týdne a tím ustavil novýsvětovýrekord.14dníponávštěvěmámužzprávyotom,kdejstevšudebyli,cojstezažiliajakjstedojelidomů.Avšakještěnežtovezmemepopořádku,musímoznámit,žejsemdostalvčera

takybalík,plnodobrotatojsemještěnemělsnězenovšechno,cojstemipřineslinanávštěvu,mámještěsádloačokolády.Anavícjsmesevčeraholiliakoupali,chytiljsemdocelaslušnoukošili,ataksestalčtvrtekažpřílišradostnýmdnem.Snad proto, že to byl den, kdy jsem opustil dům, lépe řečeno byl z něhoodveden, přesně před rokem. A nemám vůbec rád, když se nahromadí dojednéhodnepřílišhodněradosti,nezůstanenadalší.Takjstesi tedyvPrazepobyli.Myslel jsem,žepozveteJiřkunachalupuna

zpáteční cestě. Všechno jsem si představoval tak, jak se i stalo. Tohle se miskorovždyckypovede.Jenvpříbězích,vekterýchsámvystupuji,moje„vidění“selhává.Užpředtímjsemmyslelnato,jaktoasivypadánachalupě.Atypíšeš,žesenicnezměnilo.Tojekrásnéslovo.Milansemordovalspiliňáky,tojábychjerozhajcovalnatotata.Amožná,žeanine,možnábysemitřáslarukaahlavabysemitočilazevzduchu,kterýtamvanezlesa.Vlastněaninevím,jakébytovšechnobylo.Jiřinabymimělanapsat,jakétojepřijítporocekbílémustavení,pohlédnout na všechny předměty, a vidět najednou, že se nic nezměnilo.Nemusíš sebát, že toprožiju se závistí. Jak rádbych slyšel tovypravování, okterémmipíšeš.Četljsemužtolikliteraturysešpatnýmikonci,žečlověkpřímo

dychtí po nějakém příběhu, který dobře dopadl. A přitom není o nicméněpravdivý.Seriózníliteraturauždlouhožijevdomnění,žeživotjetaksmutný,ževšechny dobré konce jsou prohřeškem proti životní pravdě. A přesto byl tenpříjezdnachalupupravdivý.Ajácítím,jakovonípilinyvestodoleajakměkkáje tráva na dvoře.A teď si uvědomuju, že jsem za celý rok nezašlápl jedinoutravičku. Jaký úžasný příspěvek k ochraně přírody by to byl, kdyby se takzachovalivšichnilidénasvětě!Dlouho po vašem odjezdumi vrtá v hlavě spousta věcí příjemné povahy, i

kdyžvětšinoubanálních.Mrzelomněnapříklad,žejsemseneptal,cojsteudělalis Tomášem. A trpěl jsem představou, že jste ho zásobili a nechali tamsamotného.Teďužvím,žesnímbylaMarta.Asisespoluučili.Taksemivěcivyjasňují a vaše dopisy naplňují vždy skutečností celé dlouhé sekvence filmu,který si sámsestříhám. Inachatě jsemsnímal scényapřesvědčuji se, žebylypravdivé.Joj, jakétammuselobýt teplo.Babičko,moctiděkuji,žesezamnemodlíš,a jistě izaEvu,abyse toliknetrápila.Zapomnělasimiovšemnapsat,Evičko, že jste pili kávu z dědečkových piků a srdcí a babička možná mělanapečenybeleše.TadytiČešineví,cotoje.AMartaurčitěříkala,takvykládejte,ajáslyšímtomoravskéáanakoncie,kterénenítoobyčejnéčeskée.AdruháMarta s Tomášem se dívali na Milana, jak se tváří. A Milan se tvářil jistěpokojněaoptimisticky,jakokdyžbyltady.AuMirovcůvámotevřeljistěMiroaříkal-poďteďalejarozprávajte,akosa

máMilan.ADadasapýta-vystebolizaujomMilanom,teta?AJožopřišelaptal se - ako sa má náš kamarát. A lla volala, jak vypadám a jestli jsem užztloustl.Tak pěkný filmbych si ani sámnevymyslel. Je to tak pěkný filmo lásce a

přátelství,žehoanitadynevypravuju.Trochusestydímatrochusebojím,žebyvzbudil smuteku těch, kteří ho sami zvlastní zkušenosti neznají a kteří žiji vhrůze,žesejejichbližníodnichodvrátí,filmsepřestřihneavkinezůstanetma.Ta nepříjemná tma mezi cizími lidmi, kteří tě najednou probudili z jakéhosihollywoodského snu a začínají myslet na svoje starosti. Mlčím o tom filmu,abychsenechlubilbohatstvím,kteréneníanitakdocelamoje.Tímtozpůsobemse,Evičko,těšímztvýchdopisů,vytvářímsznichjinýsvět,nežjetentady,ajenjetrochuticho,nebokdyžvěznicezmlknepovečerce,užjsemvněm.Ajdupo tvém boku Horským parkem cestičkami, po kterých jsme vozili děcka vkočárku,kdyžtuještěnesupělijoggeri.Nejsemsivšakúplnějist,zdabychtřebanesupěl mezi nimi. Rozhodně bych to rád zkusil po těch všech dopisech odkluků, které mi div nevyskočí ze skřínky, jak jsou plné běhů a finišů zposledních sil.Stojímpo tvémbokunapohřbupaníAdamíkovéa zkouším semodlit, protože to jistě byl pohřeb křesťanský prodchnutý vírou, že duše už

dávnomířívzhůruaradujese.Asitakjakojáužnavšechnoshlížím.Arádsestebou loučím s Janou.Už jsem se v jednom dopise rozloučil.Všechno prostědělámstebou.Jentenvýtahneposlouchám.Protoževím,žejsemtadyanemohubýtsoučasněvevýtahu.Nedělejto,Muki!Víš,mojemilá,bojímse,žesetoliknaučíšsmutku,žeseužnebudešumětradovat,ažktomubudedůvod.Toliktěchvýtahůjezdíavevšechjsoujencizílidé.Takovémnožstvíbeznadějnýchvýtahůtě netrápí. Podařilo se timě přesvědčit, že už jiná nebudeš.A comámv tompřípadědělat?Tenlék,kterýbytěvyléčil,nenívmémoci.Kdyžtinapíšu,jakvelmi na tebe myslím a jak strašlivě je mi po tobě teskno, je to ještě horší,protožetotěneutěší.Jetopoprvévživotě,cotěnemohuutěšitžádnýmslovem,žádnýmz těch,pokterých jsivždy takdychtila.Všechna ta slova těčinídnesjenomsmutnější.Mělobyvšakvtomsmutkubýtněcohořkosladké.Takjakoty lékynamojeubohézuby,které jsimiposlala.Nevěřímjimsice

moc,alepolykámjeastatečněsimasírujudásně.Koupiljsemsinatodokoncenovýkartáček.Nebudutiužradit,jakžítvmírusMilanem.Mohlbychtijenomporadit,abys

ho měla prostě ráda, a to je zbytečné, protože to máš stejně. Je v tom něcojiného.Milantovínaprostopřesně,alenemůžetito,chudáček,vysvětlit.Mělbytě raději, kdyby semu topodařilo, a jistěpo tom touží, tak jako jsempo tomčastotoužiljá.Nemávšaktoliktrpělivosti,vjehověkujsoumyšlenkymnohempříkřejší.Aoběmavámchybíláskyplnáshovívavost,kterésečlověknestačídostnaučit.Někdynatonestačícelýživot.Mášvšakpravdu,užsiotomnebudemepsát. Brzy bude doma Peťa, který dovede za zády svého nadávajícího učitelepřátelsky pomrkávat na vojáky anebo se dívat na zasněžené vrcholky hor amysletnato,ženekonečněmalýúsekkřivkysimůžemepředstavitjakopřeponunekonečněmaléhotrojúhelníkude,da,dy.

8.5.1982

Jistěsi,Peťo,nemyslíš,žejsemtenpříkladvypočítal.Nicztohoneumím.Aleprincipjsempochopil.Jemicelkemblízkápředstavanekonečněmalýchúsekůkřivky, predstavujú si ji jako křivku mého času. Taky se skládá z nekonečněmalýchúseků,jsoutovteřinyaminuty.Ihodinyužjsounekonečněmalékdélceté křivky. Jen nevím, jestli ji mám derivovat nebo integrovat, aby bylasnesitelnější.Tvými posledními dopisy jsem konečně dohnal i tvůj čas a vím, jak jsi žil

dokoncepředčtrnáctidny.Pořádstejněvojensky,ale,jakcítím,přecejentrochuveseleji,protožeužnenítakovázimaaaždotvéhonávratubudejenomteplo.

Jsem ti vděčen za to, že mi dáváš tak podrobnou možnost poznat tvouvojenskou existenci. A nikdy jsem nepovažoval tvou lítost nad zbytečněstrávenýmčasemzanaříkání.Vždyťtovyplývájenzvědomí,žečasjemožnéprožívat smysluplněji. A to je vědomí, které neovládá tak úplně každého, jakbychomsemohlidomnívat.Jáprožijuvždyckyšok,kdyžsetusetkámsněkým,komusevevězenídocelalíbí,hlavněproto,žestejněneví,cobydělal,a tadyaspoňnemusípracovat.Vyciťuju z mnoha tvých dopisů podvědomý strach, že by se ten rok mohl

zapsatnějakneblazedotvéhocharakteru.Vyplývátoztvéhofanatickéhozápasuozachovánítěchšpetičekpohodyavolnéhočasu,kterétizůstávajíproběhání,čtení a vůbec něco normálního.Ale o to neměj strach. Zdá semi, v poslednídobězvláště, žečlověk jeve svémzákladním rozvrstvení strašně imunníprotivlivuprostředí.Alespoňdospělýčlověk.Coseotomvšechnonapsalo!Jakávírasevkládaladomožnostiměnitčlověkavlivemprostředí.Kdybybylajenzdesetiprocentoprávněná,pohybovalybysenasvětěuždávnodarwinovskyupravenébytosti nebo pěkně odlišené zástupy alf, bet či delt, jako v tom Huxleyovi12.Vždyťbytobylootolikúčelnejší.Celýživotsejenompřesvědčuju,jakomálojsoulidéschopniměnitse.Ateď,

kdyžmámmožnostpřehlížetvšechnytyzástupylidí,sekterýmijsemsesetkal,připadámi,žebylivždyckytakoví,jakéjsemjepoznalnasamémzačátku.Měníjen šaty a převleky, ale zůstávají stejní, dobrí a zlí, silní a slabí, stateční azbabělí, chytrí a hloupí. Jen stárnou ve svých základních vlastnostech, ale odzákladusenemohouzměnitanikdybyserozkrájeli.Aninevím,zdajetodůvodk optimismu nebo k pesimismu, ale snad je to důvod k optimismu. Nelzenapříkladzblbnoutvícelidinežty,kteříktomumajísklonsamiosobě.Toaleneznamená,ženerozumímtvémupocitu.Člověkmápřirozeněstracho

svouintegritu.Musíkonečněuznatváhuokolnostíanikdynevídostpřesně,jakjenatomsesvýmisilami.Jájsemnapříkladnikdyneveděl,jestlimámdostsil,abych nepodlehl nadlouho hlubokému vnitřnímu klidu až letargii, který mněněkdyzachvacoval.Tysebojíš,jakjsemvyrozuměl,abysisnakonecneřekl,žeje lepší lehnout si v těch chvílích volna, nebo jenom tlachat s kamarády, nežvyběhnout do mrazivého vzduchu. Ale máš to marné, hochu. Kdyby si tvojevnitřní podstata chtěla lehnout, lehl by sis bez nejmenších výčitek svědomí anesváděl bys ani žádný vnitřní zápas. A to vše je jenom symbolem něčehohlubšího, co je prostě dáno v struktuře lidské bytosti. Já jsem už takvytrénovaný,žeuhádnututostrukturupojednomdni,kterýstrávínovýpříchozísemnouvcele.Vím,žeprostředí je schopnočlověkauslušnit,obalitho jakýmsi zámotkem,

beztvaroukuklou,aleitakseukážepočase,zdavkuklebylfarebnýmotýl,nebo

noční můra. Já už vím, že se ti na té vojně nic nestane, tak jak se nestaloMilanovi,amusímsepřiznat,žejsemmělskutečnýstrachtehdy.Myslímtím,žesetinestanenicpodstatného.Žesetinestanenicnacharakteru,žesetinezalíbíevidenceprádla a velení vyjukanýmholubům.Na to už je pozdě, chválabohu.Jinaksemitvůjzápasosebesama,kterýsvouvnějšípodoboupřipomínázápasprotichutikjídlu,velicelíbí.Atyužasidnesvíš,žetohleneplatíjenprovojnu,ale pro celý život. Je to konečně i obsahem naší rozmluvy s Milanem vposledníchdopisech.Přitomobavíme,žetřebaMilanova„odlišnost“nespočívávtom,žejezdívziměnakoledopráce.Všechnojetosložitějšíamaminkamámožná pravdu, když simyslí, že by ho nezměnily ani dva obleky a kravata ukrku.Nenídůležitéto,coseobecněuznávázadůležité,důležitéjeto,covdanéchvílipovažujemezadůležitéprouchovánísvébytnostiaautenticity.Ikdybytobyla úplná blbost. Tohle všechno se může měnit, ale když je jednou daná,neměnísezákladní touhapřekročitobyčejnostživotaaprozkoumat tučlenitoukrajinuvdálce,kterápohodlnejšílidizastrašuje.Nikdypřesněnevíme,cotoje,coutvářícharakter,možnázvědavost.Kdyžbyvšakbyla řečodůležitosti činedůležitosti našívnějšíobranyproti

„tloustnuti“, mohlo by vás zajímat, jak změnilo prostředí mne. Vy víte, koliknervů jsem stál maminku, protože jsem chodil oblečený jak šupák. A hle,najednou sním o tom, jak by bylo krásné vyčistit si boty, až by se leskly,obléknout si krásnou novou, vyžehlenou a voňavou košili, pozorně si vybratvázanku,míttakpěkněušitýobleknasebe,lehkýazdobrélátky,obléknoutsiho,vzítsivyžehlenýkapesník,učesatseajíttřebapodunajskémnábřeží,jentaksám pro sebe, ne abych se líbil kolemjdoucím jak jsem elegantní pán. Prostěbychtorádzkusil.Asijenjednou,protožebymětobrzypřestalobavit.Toasidělajítytepláky,kteréjsemsiještědneskapolilkávou,aonentrvající,strašnýadlouhýpocitpermanentníšpinavosti,opocenosti,hrubostiasešlostivšeho,cojena mně i okolo mě. Taková zkušenost už může změnit podstatně vnějšídůležitosti. Pamatuju si, jak Milan naopak s rozkoší vklouzl z vojenskéupravenosti do ošumělosti džínů. Obrana našeho vnějšího vzhledu je prostězávislánavnějšíchokolnostechaměnísespolusnimi.Tomůžemaminkuutěšitažbudouvšichnichoditvteplákách,budezaseMilanchoditvlakýrkách.

9.5.1982

Přečetljsemsi,cojsemvčeranapsal,anajednousemizdá,žeto,cojsemti,Peťo,napsalznínějakmocfatálně,skorojakoviklefovská13víravpredestinaci.Nemínil jsem to tak, vímpřece sám, jakékusydovedeudělat s člověkemběh

jeho života. Nevím, ani jak bych pojmenoval to, co v člověku, jak míním,zůstáváneměnné-jetojentazákladnístruktura,trámyanosníky,kterévytvářejíjádrolidskébytosti.Chtěljsemtiprostěříct,Peťo,žečlověksenemusíbát,žehonějaképrostředíodzákladuzmění.Kdyžmyslímnaněkterélidiasrovnávám,jacíbylivevšechtěchhistorických

změnáchposledních30 let, tusnesmírnýmúdivemshledávám,žebylivlastněstálestejní. Ikdyžnavenekpůsobí jejichosudy jakozměnybouřlivéhopočasí.Někdyprostěcítišvčlověkujehoneměnnoustrukturu,vidíštytrámyanosníky.A víš nějak předem, co v kterém člověku je. Kdysi, když ještě přede mnousedávalistudenti,měljsemporoce,podvouažnepříjemnýpocit,ževím,jakvtom umění dopadnou. To nebylo v talentu pro řemeslo, bylo to hlouběji, vestruktuře těch kluků a holek. A ono se to „vědění“ netýkalo nějak výhradněkariéry,bylotohlouběji,týkalosetopředpokladukzhodnocenívlastníhoživota,tohopřekročení,okterémjsmevždymluviliazakteréseneudělujístátníceny.Bůhví, možná si to jenom namlouvám, spojuju to, co vím o současnosti aminulosti,anamýšlímsi,žejsemtoužvědělkdysi.Anisámtoužasinedokážu.Ale jak to, že jsem, sakra, věděl kdo bude dobrým komponistou, když jsempořádně nerozuměl ani hudbě ani herectví. Nechme toho, jsou to možnánevhodné příklady pro skutečnost, že každý člověk je vybaven neměnnoustrukturou, jejíž tvar a pevnost jsme někdy schopni zahlédnout. Vždyť podletohosivybírámesvépřáteleanepřátele.Podletohomámeněkterélidirádiajiníjsounámlhostejní.Otázkaovšemje,zdajsmeschopnivědětněcoiovlastnístruktuře.Rozhodně

je asi těžší ji poznat než zahlédnout cizí. Asi až do smrti nás budou sužovatpochybnostiojejískladbě.Protovšakzápasímedenněojejíutvrzení,osouladmezitím,coosoběvíme,atím,coosoběještěnevíme.Tyužvíš,Peťo,žesinelehneš,kdyžsiserozhodljítběžetklesu,alenevíšdostjistě,jaksezachovášv jiných rozhodováních.To neví nikdo z nás.Musíme doufat, že nám to našeduševpravýčasřekne.Ještěbysemichtělomocdlouhodiskutovatotvýchněkolikavětách,kterése

týkajítoho,cočlověkposobězanechává.Nemělbychvůbecdotohovrtat,kdyžnemám vůbec místo na pořádné zdůvodnění. Uvažujte však oba o tom, zdanepřičítámeonomu„zanechání"víc,nežskutečněznamená.Taprojekcečlověkado budoucnosti mi připadá podvodná. Je často omluvou přítomnosti a ještěčastějiomluvouzločinů,opírajícíchseofalešnémotivace.Člověksezhodnocujevlastněvýhradněvpřítomnosti,aneboaspoňvdélcesvéhoživota.Nemájinouskutečnostnežskutečnostsvépřítomnostiapodvědoměví,žesnímumírácelývesmír. Je to poctivější hledisko. Rozkoš z díla je rozkoš z jeho přítomnéexistenceaopokrevnímčigenetickémpokračovánítoplatítímvíce.Všimněte

si,kolikpodvodůseskrývázaprojektypropříštígenerace.Nu, Peťo, rozlučme se pro dnešek a při nějaké té službě si pak na mně

vzpomeň.Tynočníaranníhodinyjsoutakjakotakvyčleněnyzevšednosti.Jásinatotrochupamatuju.Jen zmaminčina dopisu vím, že jsi zase jel do nemocnice s těmi vředy za

uchem. Tos dostal přece v Dimitrovce, nemohu na to nemyslet. A už jsemmaminceříkal,abyvšechnytyvitamínyneposílalimně,alevíctobě.Snadbytomohlopomoci.Akdyž ti doktor zakázal s tímběhat,mělbyshoposlechnout.Maminčino sdělení vnáší nervozitudoméexistence.Abych zas čekal nadalšídopis.Milanku,odtebemámjenomdopisze4.4.apotompřirozeněten,kterýsimi

donesl.Pořádnevím,jakodopadlpokusosvětovýrekord.SrozkošísičtulíčeníonohodnevRusovcích.Všimni si, jak jsmeoba sáhli (jávnějakémminulémdopise) po stejné vzpomínce na ty plesa pod Svišťovkou. Setrvávám u líčeníonohodne taképroto, že zněhocítím, jakoumátevšichni radost zobjevu, žepraktickyzadarmosemůžejedenjedinýjarnídenzměnitvintenzivníprožitek,kterýnaplníčlověkaživočišnýmiintelektuálnímštěstím.Podmínky pro takové prožití jsou dávno známy. Hlavně nesmí být člověk

sám,topaknemůžeusilovatvůbeconic.Onojetokonečněvšechnovtéhlubšífilozofiihappeningu,okterousezajímalJano14.Jenžetunejdeopředstaveni,aniodiváky,jdejenomoúčinkující.Možnábystálozatonapsatknihuo tom,covšechnomůžečlověkdělat.Neovšemjakopojednání.Jen si vezmi obyčejný přehled normálních lidských aktivit. Zkoumám to

trochu tady a jde na mě hrůza z některých minulých životů. Večery, soboty,neděle, dni a roky.Vždyť to znáš, je tohokolemplno.Nezdržujme se tím, covímeohospodách,televizi,mejdanech,zájezdechČedokuatd.

10.5.1982

Víme přece o nudě a marasmu, do které zabředá každá konvenčně prožitáchvíleživota.Nemámeprotitomudostobrannýchreakcí.Apřitomtonechcenicjinéhonežtrochuodvahyapřemýšlení,žečlovekmůžemítzadarmoto,očemmipíšeš.Jendoufám,žesetovšechnolíbiloMartěprávětakjakotobě.Tojetonejdůležitejší, protože sám člověk nemůže prožít vlastně nic. Když jsem jelněkdy sám na ryby, nikdy se mi to nelíbilo, přesto že vody Dunaje se valilymajestátnějakovždyajácítiltenklidaodevzdání.Úplněchápumaminku,kdyžmipíše,ženemůžesamanicpěknéhoprožít.Kdyžsenemámeočdělit,paknámztoho,comámejenprosebe,nezůstávátéměřnic.Tojevelikýdůvodklásce.

Byltudneskazamnoumůjobhájceaříkalmi,žemaminkatelefonovala,žesezaseztratilydvadopisy.Možnáještěpřijdou,alejetoitakmrzuté,protožejsemvjednomznichpsalurčitěotoběaoMartě.Snadještědojdou,aprotonebudunic opakovat. Ty jistě víš, jak dovedu spoluprožít vaše společné procházkyměstem,všechnytydrobnéposvátnéchvíle,kterébysamyosoběnebylyničím.ZřejměmáMartinapřítomnostvlivinato,jakvidíšvšechnokolemsebe.Ajetocítitv tom, jako tompíšeš.Bylo touž iv těchdopisechzTater,vnichžbylahlavněpříroda,alejájsemvěděl,ževšechnojetotaksilnéproto,žeMartaprávědělá palačinky a že je prostě přítomná i v té liduprázdné skutečnosti dolinyposypanévlčímistopami.Zapřítomnostiláskyseprostědívamenasvětjinýmaočima.Mnohomužůneokouzlujíani takženy, jakospíšeproměnasvěta,kterávznikáprostřednictvímlásky.Bolestněměvždyckyzaráží,kdyžčtu,žeužznovustojíšpředrozhodováním,

codáledělat.Lépeřečeno,jakýmzpůsobemsivydělávatnaživobytí.Amarněod sebe odháním výčitky svědomí a marně se dovolávám svého hlubokéhopřesvědčení, že to není důležité. Že ty už jsi určen důležitějším způsobem avšechnoostatnímájenpovahupřírodníchokolností.JestližechcetežítsMartousami, budeš seovšemmusetpoohlédnoutponěčem, covásuživí.Chudoba jezajímavá jen na určitý čas, když se vleče, začne se zajídat. S tím mám svézkušenostiamoježivotnínárokyjsoutiznámy,nikdynepresahovalipodprůměr.Jaktivšakmohuodtudporadit?Kdyžaninevím,procoserozhodneša...*jaktomáte vyřešeno s oběmamatkami. Jejich nadšení si ovšempředstavit umím.Jsem prostě dokonale odtržen od života. A také si uvědomuju, že nejsemschopenuvažovatreálně.Zcelafalešněsedomnívám,ženicnenídůležitějšínežsvoboda a že na svobodě je všechno naprosto snadné. Když slyším některéspoluvězněnaříkat,jakjimnarůstajíalimenty,divímsejimapropadámiluzi,žesvobodný člověk musí všechno přece vyřešit...* žít v té skromnosti jakopoustevník, kterýnepotřebuje skoronic.Kdyžmá slunce a nebenadhlavou apodnohamiširouzem.Vímvšak,žejetovězeňskýpohledažezabránouvězenísenajednouvšechnospřehází.Žestarostisezačnouřaditdozástupuadušesezačínázalykatproblémy,nakterénikdynepomyslila.Možnáitojedůvod,pročse tu někteří tak rádi vracejí. Ani nevíte, jak dlouho jsem se nezabýval vmyšlenkách okolnostmi života. Když se zasním nad nějakým svým příštímnávratem,přistihnusepřitom,žemyslímvždyjennaprvníchdvacetčtyřihodin,na setkání s vámi, na první dotyky s věcmi, na setkání s přáteli a to je vše.Nemyslím na práci, na všechno, co se musí obstarávat, vyřídit, nakoupit,vyjednat, uvařit, zaplatit atd. Je to asi obecná nemoc kriminálu. Myslímjenom...*žebychmohl jít a popármetrech...*nenarazil namříží.Ale...*neníjenomkráčeníbezkonce.Prostěnejsemužschopenposouditvaši situaci.Tím

méněvámporadit. Jsemschopen jen radpoustevníka,kterýžijev jeskyni, radDiogena, bydlícího v sudu. Z toho důvodu by ste měli oba naslouchat svýmmatkám.Zvláště našemávybroušený smysl pro realitu.Apokud si pamatuju,měla několikrát v životě pravdu. Ale mnohokrát taky ne. Prostě, jak jsem užjednounapsal,odevzdávámvásobadovůleboží.

11.5.1982

Přirozeněsemi,Peťulo,líbilo,jaksibralMilanadoobranyapovzbuzovalhovezpupnosti.Jetoradostčístvašelehképřátelskédotykyvevašichspolečnýchdopisech. Vždy znova kroutím hlavou nad tím, jak se vám podařilo překonatvšechnytydrobnépřekážky,kterébránídětemzjednohohnízdabýtskutečnýmipřáteli amít k sobě naprostou důvěru. Snad proto je to tak vzácný zjev, že vjednomhnízděbývápřecejenomtlačeniceanikdysenedostanepřikrmenívšemmláďatům stejně.Možná jste toho sami slyšeli už dost.Ani vám se nedostalostejně,nesicerodičovskouvinou,apřecejstesizvláštnímzpůsobemrovni.Jetotak podivné, že se ostýchám to někomu vykládat, protožemámpři tompocit,jakobychsevytahovalažebymistejněnikdoneuvěřil.Dějísenějakézázrakyamětočinímocným.Kdyžjsemvčeradopsalsvojepenzumpředcvičením,přišlymi dopisy. Evičko, tvůj opožděný dopis z 16. 4., opožděný proto, že jsem uždostal ten, co jsi psala po návratu z návštevy. Pak ještě dopis od Joža ze 14.dubna,velmimilýaupřímný,skorojakýsidojatý,oTomáškovýchšibačkáchaosmutném zklamání, které Jožo bere jen na sebe. Nu což, je to chlapské.Poděkujtemumoczatendopis.PotomještěpřišelvelikončnípozdravodJiřinysvelkolepouzpátečníadresou.Řetĕzštěstísenetrháaiteďvprůběhupsanídostávámdalšídopisy.Milanku,

odtebeprvomájovýdopisasnímasispolečněposílanýPeťůvšťastnývýlevoružomberskýchcukrárnách,zmrzlinách,pepsicoleajinýchvěcech.Všechnomitozapadádohromady.Teďvímdokonce,žejsisepřecejendovolal,protožeužzmaminčinadopisujsemvěděl,žejsivolalzRužomberku.Nevím,bohužel,zdasejimpodařilotyvředydokonalevyřezat.Píšešotomjakoovítanépříležitostikcivilnímudni,aleitakbychseráddověděl,cotovlastněje,žesetotakúporněobnovuje.Nařizujiti,abysmitonapsal!Vímdokonceteďito,žejsemsprávněspekuloval,kdyžjsemsipředstavoval,

že jste u Peťa v Martině tuto neděli. Doufám, že to vyšlo a že Peťa dostalvycházku. Ach Peťo, kdyby se tak splnilo to, co by pro tebe, jak říkáš, bylonejšťastnejšímdnem!Bylobyjistěnejšťastnejšímdnemipromne.Vidíte, vidíte, všechno vím, jak Milan seděl na prvního máje u stroje

(potřebovalbynejennovoupásku,aleivyčistit),jaktysi,mojemilá,vařilaobědaTomášspalvMilanověposteli.Tytozázrakyvšakmajísvoustinnoustránku.Když chodily dopisy se zpožděním,měl jsem každý den naději, protože jsemvěděl,ženěkdejsou.Teďsinejsemjist,jestlijsteužznovunapsali.Snadano,otom,jakjstebylivMartině.Ještěsekevšemuvrátím.Teduž jsemna té třicátéstránceananívásvždy

zahrnujiláskouaobjímáním.Evičkomoje,chlapciavšichniostatní,mocamocna vás myslím. Jistě cítíte, jak k vám natahuji ruce. Všechny pozdravujte a,babičko,silněsemodli.

VášMilan

Všichnimojimilí,

42

14.5.1982

dnesjemožnájedenzprvníchskutečnějarníchdnů.Těchpárstřechastromů,kterévidímoknem,jeozářenosluncem.Predstavujúsi,žetystřechyitystromypřímohltají teplopodlouhézimě.Semsevšakanislunceani teplonedostane.Jenjednoujedinkrátjsemvtomtojařenastaviltvářslunciaúplněmětovyvedlozmíry. I když třeba slunce svítí, chytnem na vycházce kotec, kam padá stín.Jestli jsemmělbarvuve tváři, jakpíšeš,byla tobarvavzrušení, sesluncemtonemělo určitě nic společného. I tak jsem rád, že tě to potěšilo a že ti bylotentokrátponávštěvělíp.Když je takto krásně jako dnes, intenzívněmyslím na to, co v téhle chvíli

děláš. Kuchyně a Milanův pokoj jsou celé prosvětlené. Slunce praží na stůl.Pamatujuse,jakjsemuhýbalsknihoudostínu,abychmohltuoslepujícíběloststránkyčíst.Atadylezupoceleahledámmísto,kdepadáaspoňkouseklepšíhosvětla.Možnáprávě čteš nějakoubáječnouknihu, které jistě existují.Ten tvůjSaroyanminedošel,asihoposlalizpátkyjakotyMladésvěty.Snadtoneníanizlá vůle, mají prostě strach z toho, že by tammohla být pro mě zašifrovanátajemná zpráva, podtržením písmen nebo dírkami od špendlíků.Marně ovšempřemýšlím,jakoutajemnouzprávubysmitaktomohlazašifrovat.Třebazprávuotom,žeměmášráda,aletozasnenížádnétajemství,otommipíšešvkaždémdopise. Jenže předpisy jsou předpisy. Nejlepší by bylo, kdybych ti mohl číst.Přesrameno,ikdyžtonemášráda.Tentokrátbystoasisnesla.Pamatuješsinamůj protivný zvyk vzít napřed do ruky každou novou knihu, která se u násobjevila? A to bezodkladně, ještě než jsem se stačil převléknout. Vždycky siříkala-jenabytitoneuteklo!Asiproto,žejsemsenapřednezeptal,jaksescelýdenměla. Tatománie je zapomenuta a tak se pokorně ptám, jak ses celý den

měla.Acobudešdělato tomkrásnémvíkendu,kterýnásčeká.Doufám,že těněkdo někam vytáhne, třeba Mirovci. Nebo zajdeš s „mladýma“ za jejichkamarády.Pročtojednounezkusíš!?Určitěbytěvzali.Jájsem,Evičko,ubožák,jakříkávaldědeček,nevím,cotiporadit.Kdybychbyldoma,nanicbychsetěneptal.Protožetynemášráda,kdyžsemusíšrozhodovat.Tychceš,abychjásámudělal, co chceš, abych tak dokázal svou lásku a zavedl tě tam, kde ti budekrásně.Teďbych tosnaddovedlpoznat.Vzalbychdoruksakuvařičnasuchýlíh, vodudo flašky a kávu a šli bychomněkam,kde svítí slunce.Někam,kdejsme ještě nikdy nebyli, protože není pravda, že už všechno známe.Neznámenic,tosijenomtaknamlouváme.Protožemyjsmepokaždéjiní,jejinéikaždémísto, kde jsme už jednou byli. Prostě všechno si můžeme proměnit v něconového.Bohužel, jsemna tutomožnostpřišelažvevězení.Novýmaočimasedajístarámístaproměnitvnováaláskousedákusvyšedléloukyproměnitvlesatakjetosevším.Milanotomkrásnepsalvpředposlednímdopise.Ukázal,jaknádherný může být štěrkový břeh jezera, když po něm kráčí lidé s láskou,porozuměním a důvěrou v srdci. A když je navíc s nimi pes, který je láskouoddanostiadychtivostípopohlazeníbeztakstálebezsebe.Škoda,ženášTomášje tak hloupý, že se nedokáže těšit z trávy a vonící země pod nohama. Prostěvůbecbychsestebouneradil.AsibysbylašťastnáikdybychtězavleklněkdekDunaji a ty by ses dívala, jak napichuju červy a raduju se zmizernémřínky,kterámiťukádosplávku.Kdoví,kolikbystakovýchrybářskýchnedělívydržela.Někdy se mi však točí hlava, když si představím, kolik možností poskytujetakový slunečníden, jak jedneska.Připadal bych si jakvkrámě se zázraky apropadlbychurčitěpanice,protožebychnebyl schopen sivybrat.Vímovšemtak jako ty, že všechno způsobuje ten rok v krámu, který je vyjeden doposledníhodrobtu.Čertví,jakdlouhoječlověkschopenbeznudyvnímatskladpřecpanýkrásnýmzbožím.Tímbychomsivšak starostidělatnemuseli, žene.Prostě, určitě bych něco vymyslel. Zanechávám tě v tento sluneční pátek vnaději, že vymyslíš něco sama, anebo to vymyslí někdo kolem tebe. Prostě sipředstavuju, že prožiješ tento den krásně a bez smutku. Já už jsemna smutekzvyklý.Modráoblohaa slunce jakobyseměnetýkali.Vímprostě,že tonenípromne,ataktovšechnopředisponujukvám.Apaksivymýšlím,jaksenekdeohřívášnasluníčku,třebavtomJure,kambysmělazajítanapsatmijestli tendřevěnýstůlještěstojínatémaličkékysně.MyslímnaMilana,jakbloudíněkdes Martuškou a kamarády, na Peťu, jak dostal vycházku a je celý opilý znormálníhomalomestskéhoruchu.Tonenížádnýaltruismus,jaksedomníváš.Jetoprostězpůsob,jakmítaspoňtrochuradosti.Tymi,Evičko,donesešsladkostiamášradost,žesipochutnám.Atyjetakynemůžeš.Jetoprosté.AleMilanmiprozradil,žesisdalapohársešlehačkou,protožejsemvypadaltrochulíp.Atak

ti odevzdávám svoje radosti jako děti, které ti podají ocucanýbonbón.Navíczatímaninemáme.Díkybohuaspoňzato.Jespoustalidí,kteřínemajíaninato.

15.5.1982

I tobě, Milanku, přeju tyto krásné dni. Ty k jejich naplnění nepotřebuješžádnouradu.MožnájstetohoodpolednesMartouapřátelizaseunějakýchjezera voda je možná o něco míň ledová. Nevím, jestli bych se odhodlal vlízt dovody,spíšeanonežne.Alehlavněbychchtělposlouchat rozhovor,chtělbychslyšetnějakévyprávění.Hlavně,abybylooněčemjiném.Vyprávění,vekterémby se zrcadlila úplně obyčejná lidskost. Třeba by to mohlo být o nějakýchstarostech,nebobychdocelarádposlouchal,kdybyněkdovypravovalonějakéknize,kteroučetl.Prostěbychalesrozkošíposlouchalcokoliv,cobynebyloojídle, nebo o penězích nebo o tom, jaké jsou ženské kundy. Pokud je člověkobklopen hlasy a slyší pořád nějaké vyprávění, říka si často dost a má chuťponořit se do knihy nebo prostě mlčet. Když je pak obklopen měsíce jenpoznámkamikoběduavečeři,strašněsemustýskáporozhovoru,vekterémsesemtamzalesknejakovlhkýoblázeknějakýpěknýpříběh,vekterémseobjevíkousek duše, anebo ve kterém se prostě něco nového dozví. O čemkoliv.Myslím,žebychbylbezsebeštěstím,kdybyminěkdovykládalosanskrtunebootechnologiivýrobysaponátů.Prostěcokolivsvěcnýmobsahem.V běžném životě si asi neuvědomujeme, nakolik jsme stykem s lidmi

obohacováni ve své vlastní skutečnosti. Někdy dokonce trestuhodně plýtvámemožnostmiadlouzesebavímeoblbostechistěmi,kteříbynámmohlivysvětlitkouseksvěta,avšimnisi,s jakounetrpělivostísečastolidéobracejíproti těm,kteří třeba sdychtivosti vyprávějí o svépráci.Vždycky jsem trochupociťovalzbytečnost času, když jsem byl účasten rozhovorů, - které přeskakovaly odničehokničemuanikdynevybočilyzrámcekonvence.Mnozíměmožnámělizapodivína,aneboměneměliirádi,Kdyžjsemvšemožnýmitrikychtělznichvylákatpříběh,kousekdušenebojejichodbornouzkušenost.Alevždyjsemmělohromnou radost, když jsem viděl, jak všichni ožili, když se to povedlo a zrozhovoru se začalo vylupovat něco neobyčejného. To je asi ta příčina, kterávyvolávalamojimániivyhledávatlidisnějakýmineobyčejnýmiznakmi.Přitomten znak nemusí být v intelektu, může zvýrazňovat kteroukoliv část lidskéosobnosti.Tyvšaktohleznáš,protožejsmeotomužmluvili.Atakysimyslím,žes měl ohromnou kliku, protože ses ve svých mizerných pětadvaceti letechsetkalstolikalidmisvýraznýmiznaky,žejsemtitovždyzáviděl.Záviděljsemti to ne svým dneškem, ale svýmmládím. Tys ovšemměl k tomu příslušnou

dychtivost a výzbroj vlastních znaků, takže ti to šlo snadno. Stále více mámovšempocit, že tato nejjednoduššímetoda zkvalitňování lidských jedinců je vúpadku.Stálemíň lidí seumídát do řeči jakonášdědeček a stálevíce lidí jeuzavřených nebo konvenčních. Je to asi dáno celkovým způsobem života aprohlubující se bezduchostí běžné konvence a také asi rozšířenou neúctou knepraktickým vědomostem a k nepraktickému vzdělání. To jest ke znalostem,které bezprostředně nevedou k zvýšení kvalifikace nebo k vydělávání peněz.Zhruba u dvou třetin těch, kteří obývali semnou tuto kobku, jsem pozorovalnaprostou netečnost k nepraktickému poznání, to jest k takovému, které jenrozšiřujekruhvlastnískutečnosti,alenevedekjejímupraktickémuzhodnocení.Platón neměl rád sofisty, protože to byli praktici. Člověk však nabývá nadimenziprávěnepraktickýmivědomostmi.TohlejstepředjaliobadvaisPeťouvesvédopisovacídiskusiosmysluvědomosti.Ajedobře,žetovíte.Vždyckytaktonajařejsmechodívalismaminkoudobotanickézahrady.Těšil

jsemsezkrásykvětin,aleněcomi tamvždychybělo.Teď jsem tadyv tomtovězenípřišelnato,žejsmemělizavolatnějakémubotanikoviapoprositho,abyšelsnámiapovídalnámotom,opříbězíchstromuakvětin,kdežijíajaksetuvzaly.Možná,žebytovětšinabotanikůudělalazadarmo.ZkustetopodnikoutsMartou a svými přáteli amaminku vemte s sebou. Já bych to asi teď udělal,kdybychbyldoma,anejenomproto,žetadyminějakápravděpodobnábylinavkvětu připadá jako zázrak. Pozoruji s úžasempokaždé semena řeřichy.Za párhodin po tom, co je navlhčím, se obalí jakýmsi slizem, nabobtnají, puknou avysílajídovatykořen jako sosák.Aseremě,ženevímanido jakéčeledi tatorostlinkapatříacomáspolečnéhosřeřichou,kterárosteokolonašichaty.Tyseomlouváš,chlapče,zanesoustředěnostsvéhodopisuzprvníhomáje,ale

podívejsenamě.Začal jsemjarnímodpolednemakončímuřeřichy.Už jsemvám vysvětloval, jak mě fascinují popisy prostých okolností vaše tí vašehoživota. Vtahuje mne to do nich a mám z toho rozkoš podílnictví. Když mimaminkapíše,jakvyšlasTomášemvenajaksetisknektrávěastrachemjilezenakrk, jsemdojatýmpodílníkemtakovéchvíleacítímpřímozakrkemLízinydrápky,všechnojakobysplývalo,máminulostavašepřítomnost.Chtělbychmítvšechno ještě podrobnější. I na Peťu to tak působí, protože tě vidí za psacímstrojem s krátkými výpady proti klávesám a hlazením Tomáše. A já jsemmunesmírněvděčnýzakaždouzmínkuosměru,kterýmpadásluncedopokoje,aomístě,kdeseprávěTomášrozvalil.Já jsem na tom hůře, protože cokoliv z této cely vám nic nepřipomíná. V

Bratislavě byla na stropě skvrna, která měla tvar srny ve skoku s hlavouotočenoudozadu,jakobysledovalanějakénebezpečí,předkterýmuniká.Nicztohovámnejsemschopenzprostředkovat.Alejávím,ženatusrnunezapomenu

do smrti. Tak jako nezapomenu na proměnu barvy stropu, kterou v této celevyvolává ranní úsvit.Nedovedu to však ani popsat, ani vám to sdělit. Já všakdosud vím, jak teplý a vláčný je igelitový ubrus v kuchyni, když na něj svítíslunko.

16.5.1982

I tobě, Peťulko, přeji tuto nádhernou neděli.Na vrcholech holí se už určitězelenátrávaamožnásenasjezdovkáchpasouovce.Bylabytoodtvéhovelitelepřímozavilost,kdybytinedalvtakovýčasvycházku.Tovyjderozkaz,ževensechodíbezplášťů,avšichnivojácisecítílíp.Chtělbychtědoprovázetměstem,aleneumímsipředstavitnicjinéhonežtuširokouulicisesídlištnímidomyanaténenínicpěkného.Možnáužznášzákoutí,kteráutebenašlamilost.Všimsis,jakMilansláskouvzpomínalvposlednímdopisenakopřivy,slunceacestičkyokoloMoravy,kamběhalveŠtěpánově.Pamatuješ, jaknámtoukazoval,kdyžjsmezanímbyli?Jásipamatuju,jaktamMoravaletělapřeskameny,vytvářelatůnia jakjsemmyslilnato,cobytobylo,sednoutsinabřehahoditdovodynávnadu.Možná,žebudeš se stejnounostalgiívzpomínatnaMartinaprožiješpříjemné vzrušení, když se tam po letech náhodou objevíš. I když to počítámvelmistroze,vycházíminadnešekčíslo137,atoužječísloinspirující.Takováčísla vidí člověk na záchodcích, v krčmách a je v nich skrytá zřetelnátriumfálnost.Vašediskuseotěchtonízkýchčíslechmusíbýtstáleveselejší.Roksesešelsrokemajásetizasebuduchystatnapsatknarozeninám.Vloni

jsemvšempsalanikdonicnedostal,ani ty,anibabička,animaminka. Jen Iladostala pár narychlo psaných řádků. A už znova ji začínám v tomto dopisegratulovat. A je to jako pobosorované, kdykoliv chci někomu napsat knarozeninám,myšlenky se rázem vracejí o léta zpět a už se brodím dávnýmivzpomínkami. Je to asi tím, že jsem se odřezal od budoucnosti a přítomnostfaktickynemám.Vidímvšechnyvjejichzářivémmládíajásámjsemmládjakovyteďanebočastěji jsemještědítě.Maminkuvídámjakoholku,jakběžíbosapoloucenebošplhápředemnouvkrátkýchkalhotechposkalách.Adokonceivy dva se mi často zjevujete jako malí kluci a to se pak celý potáhnusentimentálnímsirupem,ažsenamělepídeka.Aleano,bylatakovádoba,kdyjsibylvpostýlce a říkalmoudře - je to trápení s tímklukem -když seMilanzalykal vztekem nad nějakým nepříjemným objevem života. Moc rád jsem stebouchodilven,tysesdrželzpůsobnězaruku,netrhalses,nelezljsidokaluží,prostěčlověkstebounemělstarosti.Dívalsespokojněkolem,akdyžsetiněcolíbilo, ukázal jsi na to prstem. Zvláštní je, že jsi si nikdy nic nevynucoval

pláčem, o nic neprosil a o nic nežebral.AniMilan to nikdy nedělal.Nemohupochopit, čím to bylo. Vždyť jste nás zahrnovali laskavostí. Ale ty sis, co sipamatuju, nikdy neřekl o zmrzlinu. Když jsem vám ji koupil, byli jste celíšťastni, ale sami jste nechtěli.A přitom jste neměli ani polovinu toho, co jináděckavevašemvěku.Nemohli jstepřecevědět,žepředmětynevyjadřujícenulidskýchvztahů.Kdoví,cotobylo.Maminkavždyckylitovala,ženemáholku,která by šíleně toužila po nějakých šatičkách.A taky jste nebyli lítostiví. Tysdělal vždycky dojem, že jsi se vším spokojen. Když jsme tě vedli na operacimandlí, bylo mi mizerně. A ty ses tvářil spokojeně, jako abych si z toho nicnedělal.Anejvíc tivadilo, žemusíšpítkakao.Ty sesvůbecdovedl zvláštnímzpůsobem tvářit. Když jsi něco provedl nebo dostal ve škole pětku, tvářil sesjenomzaraženě,jakobysbylnesmírněpřekvapentím,žesetakovévěcistávají.Aledávaljsinajevo,žetostebounijaknesouvisí,žejetoneštěstí,kterépřicházízvenčí,připadaljsimivtakovéchvílijakomalýfatalista.Kdyžsisroztrhlnohunaplotědenpředtím,nežjsměměliodjetdoJugoslávie,amyjsmesmaminkoulítali jak splašení, tak ses tvářil, že je ti to hrozně líto, ale ne proto, že mášroztrženounohu,aležemykolemtohodělámetakovýcirkus.Kdyžjsemnatebeřval,jakýjsipitomec,žesiroztrhnešnohu,kdyžmášjetpoprvévživotěkmořiažesenebudešmocivtommořikoupat,taksestakytvářil,žejetistrašnělíto,žesetakrozčiluju,žetysenebudešmocikoupat.Alezřejmésámprosebejsitoza žádnou tragédii nepovažoval. A tak tomu bylo při všech nemocech aprůserech,kteréjsivživotěudělal.Vždyjsemměldojem,žetebetonijakzvlášťnedojímá, ale že cítíš s námi, které to dojímá.Když jsiměl pět let a byl jsi snámiveVrátné,dostal jsi angínuamuseli jsme jezdit doTerchovéna injekcepenicilinu.Svezl nás ujo s koňmi.Díval jsem se na tebe, jak sedíš na voze, afikaljsemsi,hle,tenklukješťastnýjakblecha,nicpotom,žejenemocenabudemusetležetvposteli,žehobudoupíchatdozadku,hlavně,žeteďsedínavozeskoňmi.Měljsiprostěoddětstvívrozenýsmyslpropřítomnost.Atojevlastnost,sekterousedobřežije.Možnátiztohoněcozůstalo,aprotosekaždýrádvedletebe zdržuje. Jsou lidi, kteří každou chvilku svého života proskakují dobudoucnosti.Kdyžprožívajíněcopěkného,trápísetím,žemusízákonitěpřijítněco zlého. Nebo se pořád pokoušejí ze své přítomnosti obětovat něco probudoucnost.Přitomjetobudoucnost,okterénicnevíme.Anijedenpostojnenítřebapřehánět,alestímprvnímječlověkpřecejentrochušťastnější.Vidíš,Peťo,zasjsempodlehlazabloudiljsemdotvéhodětství,vojáku,četaři,

absolventea inženýre. Je toskutečněpobosorované,zítrabudupsátněco Ileknarozeninám.Musímsidátbacha,abychjizasenevidělvzelenýchšatech, jakjdedotanečníh.Ahoj,Peťulo,doufámskutečně,žejsinavycházce.Milá Iluško,už je tomu rok, co jsemv rychlosti a rozechvěnínaškrábalpár

řádekpřivýslechu,abytijemůjobhájcemohlvzít.Bylototojediné,cojsemtimohl k tvýmnarozeninámposlat.A ani letos nejsem na tom lépe, zasmusímupustitoddarůatysemusíšspokojitjenstěmitořádky.Mnohokrátjsemtoužilpřivézttiknarozeninámnějakývelkolepýdar.Nikdymitonevyšlo.Buďjsembyl chudý nebo zavřený. Teď jsem chudý i zavřený, takže žádný dar nemohuvykouzlit.Nijak senechceplnit tvůj sen, vekterém jsemk toběběžel a ty jsimělastrach,abychtěneporazilanezlomiltitřebaidruhounohu.I když však nebudu přítomen, doufám, že tě narozeniny zastihnou v té

pohodě,jakopředrokem,kdyještěoběnohybylyceléahodilysektancování.OdEvyvím,žeužmášmožnázaseboutotahánítěchšroubů,kterétitamdali.Nejvícezevšehotiktěmtonarozeninámpřeju,abytěnohynosilyjakodříveaabyužpřestalatazlomenánohabolet.Tysitakyasinicjinéhonepřeješ.Mámtufotografii z Evženových narozenin, na které pozorně kráčíš o holích, a je tozvláštnípohled.Dojímavý, jak tivšichniokolonechávajíplnomísta.TěšímsenafotografiibezberlíatřebaodněkudzhoraneboještělépezPiešťan.Jinak jsem z tvého dopisu k mým narozeninám usoudil, že potřebujete ke

spokojenosti hlavně to zdraví, když už léta nám nikdo neodečte. Rád jsemzaznamenal, že se nic nezměnilo. I tu zahradu si teď už asi dáte do pořádku.Myslím na to, že tam v tyto krásné dny určitě jste, že tráva se jen zelená,všechnystromyjsouvkvetuazáhonypodélplotuužtakyrozkvetly.Jenmojebotanickéznalostijsoupřílišchabénato,abychsiumělpředstavit,covámprávěkvete.Nějak jsemtamvždyckypřisvýchnávštěváchzastihl jenrůžeaastry. Itakmětanejasnápředstavavzrušuje,vždyťkromětřížlutýchkrokusů,kterémiEvapřineslakoncemúnora,jsemroknevidělanikvětinkubaanikousekzelenétrávy.Nebylo byvůbec špatné lehnout si u vás na zahradě dovyhřáté trávy amysletna to,žekolemmne jeZáblatíakousekodsudZaginec,kolemkteréhojsem jezdíval na kole. Předmnoha amnoha lety. Tak ti k narozeninám přejunějakýnádhernýden,kterýsizapamatuješ.Jaktysamaabezberlístojíšnatrávěu...*,šťastnáaveselázmodréoblohyajarníhovzduchu,dívášsenaEvžena,jakprávěroubujenějakýstromek.JirkaaZuzankasiobdělávajínějakýsvůjzáhonek(asi těžko, že?) v dojemné svornosti a vzorném klidu (bože, jak jsou ty dětihodné!).Milenazatímplejejahodyaoknemchatyvidíš,jakHelenkakojíprávěnějakétvojedalšívnouče.Tysiřekneš,cotutakmarněstojím,aráznýmkrokemserozběhnešprosrpajdešsesekattrávu.Zapomněljsemnazetě,aletibymohlizatímněkdevydělávatpeníze.Nepřeju ti k narozeninám jen jeden takový den, ale spoustu a spoustu

takových dnů a sobě přeju, abych se tam v takový den mohl najednounachomýtnoutisEvou,zaclonittizezaduočiazeptalsehádej,kdojeto.Atybys to uhádla a strašně bychom se smáli. Vidíš, jaké jednoduché a obyčejné

přání,apřecemitadyvtécelepřipadátakneskutečné.Abybyloovšemvšechnodokonalé, počkali bychom, až by Helena nakojila dítě, a uvařili bychom si vchatě kávu. To hlavně kvůli Evě, která bez kávy nevydrží ani den (já jsemvydržel už rok).Mezitím, co by se káva vařila, dotýkal bych se té knihovny,posledního předmětu, který mi připomíná dětství. Pamatuju se, jak v ní bylynahoře seřazeny červenéhřbětyDějinnároda českéhoodFrantiškaPalackého.Nu,takovýdensilzejenpřáti!Mohlbychsipřátsamozřejměimnohojinýchvěcí,alevždyťitakovýjeden

denbystačil,abysenámzatočilahlavaštěstím.Ach,mojezlatá,častomyslímna vás a naBohumín.Comi tu také zbývá, než si vyvolávat vmysli obrazy,kterými se utěšuju.Je to takové vězeňské zaměstnání. Dělá to každý. Kdyžvidím, jaksenějakýmůjspoluvězeňzahledídozdi, tuvím,žemupředočimadefilují jakési mně neznámé obrazy šťastných chvil. A holky tu po večerechzpívají sentimentálnípísničky, jaksechvělyvobjetí, jak jeněkdo líbalna rty,jak sekolembatolilPatrik sMonikoua jaknynímusí naRuzynibýt ao tomsvémživotěmohoujenomsnít.ZpívásenamelodiiFrankaSinatry-Lovemetender...Ajánejinaksnímotom,jakjsembyllíbánnartyajaksekolembatolilPatriksMonikou,ech,chciříciPeťasMilanem.PatrikasMonikouteďmávajíhojněCikáni,ataksiotomtadyzpívají.Mnohemčistšízážitekmámovšemzkosa,kterýseusadilnaprotějšístřešea

náramněpohvizduje.Hlavněráno,aleiteďodpoledne,kdyžvenkupražíslunceajátipíšutotopřání.Jsemtakvnímavýnavšechnymelodickézvuky,žemijehozpěv lahodí v duši. Vždyť jsem rok už nezaslechl ani trošku hudby. Tak sespokojujústímkosemauvědomujusi,jaknádhernájetohudba.Nevím,jakjetouvásvBohumíně,alejestližeikvámpadáránodopokoje

ptačí zpěv a proč by neměl, zaposlouchejte se do něho a budeme si blízko. Ikdyž předpokládám, že váš budík vydává příjemnější zvuk než zdejší kvílivásirénadoprovázenaklením.Aleptácizpívajívšudestejně.Aby nezůstalo jen při tom přání, napsal jsem ti včera večer v posteli

sentimentální básničku. Je to záznam jakési pradávné vzpomínky a ty bysmiměla pomoci vyluštit, co se mi to vlastně zachytilo v paměti. Chodili jsmeněkampromléko?Akam?Bylotonadovolenénebodoma?Napišmi,kamjsmetovlastněchodili!

lle.Včaseiprostoru,nesmírnědaleko,chvějesevzpomínka.Vedešmězaruku,dopatytlučeměkonvičkanamléko,mojezávratnéštěstíplujevevzduchu.

Vedešměuličkoujakobydoškoly,poplotechzahradudomůšplhásesléz,jdemevšakpořáddálažkamsidopolí,bezseberadostípodnohypletesepes.

Zdásemi,ževidímoparnadrybníkem,vzpomínkapůsobí,žeusrdcejsemsláb,tenvečerjenaplněnvlaštovčímkřikem,cinkánímbicyklůaskřehotánímžab.

Kráčímpoblátivémdvoře,smrdíhnůj,krávysepomněotáčíbožímokemjakásiPolkaříká,stůj,pioruna,stůj!Pakvšemujekonec,vracímesekrokem.

Mlékojsmepilivždyránosžitnoukávou,achbože,kolikjetoužletoucíchlet,maminkamuselašetřittoupravou,byltorájnazemi,bylonástehdypět!

Mojimilí,včeraodpolednejsemdostalopětvelmirychlevašedopisy,tvůj,mojemilá,a

Milanův ze 7. 8. 9. května.Vy šťastlivci!Byli jste s Peťou a vyhřívali jste seněkde na stráni uprostřed tohoto jara. Představuju si vás, jak je vám vzácnákaždáminuta.Apřecejetěchsedmhodindohromadyvíc,nežjsmejichstrávilimy spolu za celý rok. Snažím se zachytit váš rozhovor a být aspoň v němpřítomen. Vnímat tu atmosféru radosti i smutku. Snad se mi to daří. A mámzvláštnípocit,žemámsvůjpodílnacitovéintenzitětěchtosetkání.Snadprávěproto,žesejichnemohuzúčastnit.Vysisnadprávěprotouvědomujete,jakjetovzácnébýtspolu,ajáseaspoňtěšímztoho,žejsemvámktomudopomohl.Alecobychdalzato,kdybychsemohlnavásaspoňdívat.Třebanepozorován.Aty,Evičko,siuvědom,žejenjednéztisícimateksepodaříbýttaktěsněablaženěněkdevestránisesvýmidospělýmisyny,ajakdospělými!Dovídámse,žePeťaužmáuchozašité,alezaseměstrašítaalergie.Jsemnakloněnvěřittomu,žejetoztéDimitrovky.Maminkamápravdu,Peťo,dělejstímněco.Evičko,dívejsez toho okna, kde kvete tolik květin. Připadá mi, jak bych odešel včera, takvšechno poznávám. I tu procházku okolo Lízy. Až půjdeš zas tou cestou,pozdravujodemnĕkaždýstrom.Teďužjedefinitivněpochladu,ijáužsedímjenomvkošili.Věřím,žejsiblahopřálaDaděimýmjménem.Anijsemnevěděl,

žesenarodilavtakkrásnémměsíci.Jenjsemnapsal,žekniha,kteroujsimiposlala,nedošla,všesezměnilo.Dnes

mijipřinesli,isvěnováním.Takovájenovoučká,žesesnídoslovamazlím.Takvidíš, všechno se v dobré obrátí. Možná, že jste dostali i opožděné dopisy.Aneboněkdochce,abysnamězapomněla.Kdykolivtinapíšuolásceaovšem,cojsmeprožili,dopisseztratí.Nevím.

Všichnimojimilí!

43

21.5.1982

Nevím už po kolikáté usedám takto v pátek odpoledne ke stolku, abychzačalnovýdopis.Možnápotřicátéoddoby,kdymibylopovolenopsáttýdněakdy jsem si zavedl tento režim odpoledního psaní. Spoluvězni obyčejně v tédoběpodřimujía jámohuvklidupřekonatzemskoutížiavznéstsekestropu,jako ten učitel tělocviku.A nejen to, protáhnu semřížemi amohu kam semizachce. Vždycky se těším na tu chvíli, ohmatávám čistý papír, rozvážně siudělámnovýlenoch,protožestačímstarýprotlačittak,žejenaněmplnohrbů.Mámasinějakoutěžkouruku.Pamatujuse,Evičko,žesisvždyckystěžovala,žesetřesestůl,kdyžnaněmpíšu.Takysenazačátkuzavazuju,žebudupsátpěkně,kvůlivámikvůlicenzuře.Alepaksemyšlenkyrozběhnou,rukanestačíasámpakvidím,jaksepísmoměnívmaniakálnífofr.Připadámito, jakobychstálepřepadávaldopředu jakoběžecvcíli,který sotvapletenohama,alenaklání sestálevícdopředu.Milantozná.Před sebe si položím dopisy a třeba že je už znám nazpaměť, znovu si je

prohlížím,zachytímsevždyckyonějakýkousekdomova,okvětiny,kterénámrostoupodoknem,aokterýchmipíšešty,Evičko,opěšinuvlese,pokteréběžíšty, Milanku, anebo o nějakou tvou vzpomínku, Peťo, protože se mi ani přinejlepšívůlinedařízachytitseotytvojeregályplnévojenskéhoprádlaneboomístnostdozorčíhoútvaru.Nějakmi tonejde.Zato jsemsezachytilpořádněovaši cestu doRužomberka.A dodnes se ji držím.Dosadil jsem se na všechnamístaatakyjsemvykrikoval-ano,ano,tojeon,poznámhopodlechůze.Takyjsemsezastavilutohokoněnaparkovišti.Protožekůňnaparkovištipředstavujevšechno krásné, co tu kdysi bylo. Skutečne už byla v té stráni vyhřátá tráva?Zachytím se taky kinaObzor, kde jsi, Evo, byla, a najednou vím, jaké je tam

ubohoučké foyer, jaký je tam záchodek a jak se sedí na sedadlech s kulatýmiopěradly.Ojej, třetí stránka a já chci psát hlavně Peťovi k narozeninám. A to ještě

musímevyříditnutnévěci.Jakvíte,vúterýjsemdostaldopisyvásdvouahnedvčera, ve čtvrtek jsem si byl pro balík na ovocenku. A byli to dvě radostidohromady, protože kromě všeho, co tam bylo, mi balík udělal radost jakosignál,žejsidostalaidopisy37a39,protožetabalíčenkabylavetřicetosmičce.Snědl jsem radostně štrudl a upil.Moc rádmám ty džúsy a šuměnky, protožejsemsizavedlobřadpitídžusů.Zchvátímsepřicvičení,zvláštěteď,kdyžjeužteplo,umyju seapotomsipomaluudělámdokelímkunějakou směs, sedímstřesoucímaserukamaapomalupiju,klucitoznají.Možnábybyllepšítenlitrčaje,kterýklucivždyckyvypilipotréningu,alei tavodastačí, tadyjecelkemdobrávoda.Mocděkuju!Noazakrátkonatojsemdostaldopisy.Neodvás,odpřátel.Tyjsoustaršího

data,aleužvím,jaktofunguje.Vašedopisyteďdostávámjenstýdennímnebonejvýšdesetidennímzpožděním.Dopisyodpřáteldostávámasitakpoměsíci.Atak mi píše Jožo ze své vlastivědné pouti na Bradlo. Zřejmě systematickyvychovávázesvéhoTomášepříštíhohistorika.Sedmnáctiletástudentkanevínic,čtyřletýTomášužví.PocítiljsempřitomlíčeníjarníhoBradlatrochulítost.Pročjsmetambylinaposledyvlastněkdysipřed14lety?Kdoví,jestliseklucinatopamatují. Přišel dlouhý dopis od Jolky, kterámi píše tak pěkně a vytrvale, žepřemýšlímuždlouho,codobréhobychmohlpronivykonat,ažsesplníto,vcotakpevněvěří,mohlbychsejíodměnit...alečím.Porylbychjítřebazahradu,aletomyslímobstaráváspolehlivěMiro,jakovšechnypráceokolodomu.Mohlbychtřebaněcouvařitaonabynemuselapořádchoditdokuchyně.Anebominapadá,žebyPeťomohlpočkatnaSaškunebonaDaďu,atakbychomjimdalisyna.Děvčata,Peťojeinženýr,toneníšpatnápartie.Kdyžsebudestaratjenomo svoje počítače a fortrany, nikdy ho nezavřou, a to je skvělý předpoklad probezkonfliktnímanželství.Jestliovšemnebudeprovásstarý.Jolkami píše o jaru a oKarpatech a taky o vás dvou. Přemýšlím o tom a

souhlasněsesJolkouusmívám,protoženaozaj,jakkrásnýbybylsvětkdybylidiměli jenom tyto konflikty, tak úctyhodné v té psychologické terminologii.Napadámiovšem,žebystesiobamělivícpamatovatto,covámřeklaJolkaovássamých,neotom,cořeklaotomdruhém.Hlavnety,Evičko.Alejinakužtoskutečněnechmeplavat,hlavněkdyžvdomově„panujemieraláska“.Ďakujem,Jolka,ajzaobrázok.Škoda,žemakdynevozilivtakomdrevenomkočíku.Noapak jsemdostaldopiszTřeboněodLenkyProcházkové15.Mockrásny

dopis,bylmyšlenjakopohlazeníajáhotakytakberu.Natakovépohlazenímátadyčlověkkůžicitlivouažběda.Přestojsemsetrochupolekal,jakovždy,když

sedovím,žesiněkdozapamatoval,cojsemřeklnebonapsal.Jásitotižjentakpíšuanikdynatonemyslím,totižmyslímnato,jakjepěknésitímtozpůsobempovídat s lidmi. Ale nemyslím na to, že by si někdo mohl mou myšlenkuponechat.Atřebabychužměl,žejo.Vždyťjsemtakésvouskutečnost,tomojevlastní vidění světa, utvářel tak, že jsem sbíral to, nač jiní lidé přišli, zkoušel,jestlitodoméskutečnostizapadáajestlibudutímtozpůsobemblížktomukliduv duši, po kterém všichni tak toužíme. Nu, prosím vás, napište LenceProcházkové,žejimocděkujuzatopohlazeníažejsemúplněpřesvědčen,žetydvězbývajícíkapitolyrománunapsalakrásně,cožanijinaknenímožné,kdyžjepsalavTřeboninanáměstívhoteluBílýkoníček.VPrazemáadresuPísnická756/9,Lhotka,Praha4,14018.Milanku,ujmisetoho.Aby nezůstalo u těchto radostí. Večermě ještě zavolali a dalimi balíček z

Ameriky. Jenže jsemsinevzalbrejle, a takaninevím,kdomihoposlal.Bylytamvitaminy a instantmilk taky nabité vitamíny.Mámv sobě určitě vzornousoustavu vitamínů a skoro všechny prvky Mendělejevovy soustavy. Možná,kdyby tu najednou zhaslo světlo, tak bych fosforeskoval jak starý pařez. Je totak,jakkdysiříkalLudvíkvdivadleJáryCimrmana.Nastranějednéinastranědruhé...aobrátillist.Totižnastranějednéspotěšenímpopíjímpovečeřičernoumeltuzešusu,nakteréplavouzbytkykyseléhozelíneboleča,apotomslupnupilulku nacpanou vším možným, takovou kuličku z kuchyně moderníhoprůmyslu.Tonastranědruhé.Dohromadytotvořítakovépěknésousedství,takpěkněabsurdní,žeseztohomohujenomtěšit.Nořekněte,nebylotohodostnajedinýjedenden.Strhlasetuvšakbouře,tma

jakvpytliajánemohudálpsát.MožnátobudetakováprůtržjakovBrně,jakjsemotomčetlvnovinách.Jakáškoda,žejsemnemohlsedětnaveranděvchatěadívatse!Muselotobýtkrásné!Doufám,žechatuneodneslavoda.

22.5.1982

Pršelovčeravydatněadnesjetakovýospalýden,aleteplojakvlétě.Ajá,jakjsem si umínil, chci, Peťo, oslavit tvoje narozeniny.Tak, jak to dělámuž celýrok,tím,žetiněconapíšu.Aniještěnevím,cotobude.Kdyžjsemtipsalloniknarozeninám a současně k promoci (nikdy nepřestanu litovat, že jsem nemohlbýtpřitom),bylotovětšinouotom,jakoumámzteberadostaokolikjelepšíbýtvbaseamít takové syny,nežbýtvbaseanemít takové syny.Bylo toasiněcovtomsmyslu,jenžerozvedeno.Atakyjsempřitomvzpomínal,covšechnojsmezažili.Teď tibudedvacet šest let.Vlastněbychomseměliuž jen taknavštěvovat,

podívatse,cojstesikoupiliseženounovéhodobytu,koliktitosypevpráciakamsechystátenadovolenou.Ajázatímcítím,žejsteseprávěteďpřiblížilikmémuživotujaknikdypředtímažepřesjasnévědomíotom,žeužbyldávnočaskodpoutání,jstevícesoučástíméhosvěta,nežtřebavdesítiletech,kdyžjstelítali po lese a házeli po sebe šiškami. Nepochybně je to dáno poněkudvykolejenými rodinnými poměry a já ve svém postavení nemám šanci býtotravným tátou, který dává snaše jasně najevo, že je pitomá, když nedává dohovězípolívkyčesnek.Promiň,žetitomusímříct,aleměbymaminkatakhlevyžehlenoukošilinedovolilanasebevůbecvzít!Comyslíš, jakdopadnemenamundialeskéskupině.AngliineporazímeaFranciitakyne.Takževypadneme,tojejisté.Vykolejenost naší situace je v tom, že nemůžeme spolumluvit o fotbale, já

nemůžu.Nežebychnechtěl.Prostětonedovolujítymříženaokně.Pamatujiseovšem,žejsemsedívalnafotbaladovedlocenitpěknoukombinaci.Nedovedutoovšempřesmříže.Možnájetomojechyba.Jistěbychbylnatomlípabylobymi veseleji, kdybych simyslel, že fotbal je důležitý. Byly doby, kdy jsemnešelsmamounaprocházku,abychsemohldívatnafotbal.Taksemitozdálobýtdůležité.Anajednoumizbylojenpárvěcí,kteréjsoudůležité.Spočítalbysjenaprstechjednéruky.Slyšímtřebaráno,jakstartujeletadlo.Apředstavujusi,jaktamlidisedísesvýmiaktovkamiajakletínadůležitéslužebnícesty.Jaksedůležitě tváří, jak sebudoudůležitěhádatnaporadách, jakdůležitěvlezoudopostelekesvýmmilenkám,jakdůležitěsevrátídomůadůležitěsezeptajídětí,cobyloveškole.Ajáležím,poslouchámptačízpěvamyslímnajinédůležitosti,bez letadel, aktovek, porad amilenek. Chtěl jsem dodat, ale beru to posledníslovozpět.Jistě,zaméholeženípřiptačímzpěvutonenímojedůležitost,abysemaminkanenaštvala,nebuduvykládattoběvdvacetišestiletech,žepráca,aťužv jakékoliv funkci, nepatří k důležitostem života. Napsal jsem tu jednomuklukovi báseň pro holku a byla to úplně zběsilá oslava obyčejného erotickéhotoužení.Ažjsemsesámdivil.Příjemcembyladívkasparagrafempřižívnictvíakuplířství.Důležitostiživota jsouprostězávislénaokolnostech.Alesnadjsmeschopni

měnit okolnosti tak, abychom cítili pravé důležitosti a nehonili celý životdůležitostfalešní.Otomužvíteskorovšechno,díkybohu,alepřestomělákátiotěchdůležitostechknarozeninámnapsat.Důležité je především vytvořil si z existujících elementárních prvků světa

takovouskutečnost,kterájenámvlastníakterájevsouladusnašíduši.Nevímesice, co to je, ale jsme schopni poznat docela dobře, zda skutečnost, kterouutváříme viděním, slyšením, hmatáním,myšlením, člením, rozhovorem, prací,láskouavůbecvším,comámekdispozici,jesouladnáanebotlačídozadjako

špatně uložený batoh. Nic jiného k změření štěstí, nebo jak se tomu říká,nemáme. Tato důležitost je přitom soustavně ohrožována, protože kde kdo senámsnažívnutitnějakoujinouskutečnost,dokonceobjektivní,kteráneexistuje,a kterou lidé zaměňují za skutečnost konvenční, to jest takovou, na které seněkteřídomluvili.Vtétocizískutečnostijetaképlnodůležitostí,napříkladfrčkyna ramenou, však to znáš. Ale to je to nejmenší, své důležitosti ti předkládádenně celý svět, v novinách, v reklamě, v projevech o denních událostech apodobně. Člověk musí být pořád na stráži u své vlastní skutečnosti, abynevpustilto,cosemunelíbí.Bezstarosti,atoužvíšzezkušenosti,můžešbýtukrásných knih, matematických postupů, divadla, hudby, dobrého řemesla,dobrého jídla, běhání po lese atd.Anadevšechnomůžešbýt bez starosti vůčipřírodě, která je bezelstná a ponechává ti všechno volně k výběru, tammůžečlověk brát plnýma rukama a nikdy se nezmýlí. Bez obav může člověk takézařaditdosvéskutečnostidobrotupsůakočekadobrotulidí,kterouovšemnenítaksnadnérozeznat.Prostěnejdůležitější jebudovatsisouladnouvlastnískutečnost.Poblednoua

vyváženou,bohatouabarevnou,pohyblivouabezhranic,zajímavounapohledsmnoha místy pro útěchu a radost. Takovou skutečnost budujeme celý život anenínictragickéhonatom,žecelátatostavbaumírásoučasněsnámi.Tragickéje,kdyžobjevímevnějakédoběživota,žejsmetétostavbědališpatnézáklady,že je to každý pes jiná ves, že se nám vůbec nelíbí a že už je pozdě začít spřestavbou.Stejněstrašnéovšemje,kdyžněkdodojdetřebavetřicítceknázoru,že skutečnost užmá pod střechou a zaleze do ní jak sysel.Myslím to vážně,skorosolipsisticky,kdyžmluvímoskutečnosti,nemyslím,žebychom jimohlinahradit jiným termínem, třeba soustavou názorů, filozofií, postojem k životuatd. Ne, ne, to v čem žijeme, počínaje sluncem, které každé ráno vychází,kamenem, který někde leží milióny let, a konče lidmi, kteří nás obklopují aspoluvytvářejínašizamotanouexistenci,tojenaševlastnískutečnost,našedílo,pocelýživottomuvšemudávámecharakter,barvu,řečavůbecvšechnolidské.Důležitéje,zevšehonejdůležitější,abytobylodílosolidní,pravdivé,vzhledemkbytostnýmkvalitámnašehomozkuasrdce.Pakteprvetotižvšechnozačínáamůžeme se pokoušet o štěstí, lásku, tvorbu, prostě o všechno, čím se dá životnaplnit.To,cojsemtituřekl,jsemvychrliljistěpřílišpřekotněabezdůkazů.Můžeš

sijekonečněpromysletsám.Jájichmámzatudobuplnékapsyanapapírsemiprostěnevejdou.Chtěljsemtivšakknarozeninámhlavněříct,žetotodílovlastnískutečnosti

se buduje aktivitou. Činmi v tom nejširším slova smyslu. Stejně tak prací uhrnčířského kruhu, oráním pole, obsluhou počítače, nebo buddhistickou

kontemplací.Nevímovšem,jestlijdetuzapočítatirovnánívojenskéhoprádlaavýcvikvzabíjení.Lidskéaktivitynejsouzřejměúplněstejnorodé.Směřujuktomutoproblémuproto,žebrzyskončíšsvojnou,auvažujetevys

Milanemotom,cotěvživotěčeká,myslítepřitompředevšímnapráci,kterátěčeká.Nikdoznáspřitomnemyslínaprácijakonavydělávánípeněz,alejakonaaktivitu,kterousesoučasnězmocňujemeskutečnosti.Zvašichdopisůjetocítitajá simyslím nejinak, že je to všechno dohromady nejobtížnějši úkol, který těčeká.Všechno se totiž vyvinulo v tomto světě tak, že najít si prostor pro

smysluplnou aktivitu je nadmíru komplikované. Při trošce skromnosti jsmeschopniukojitostatnípotřeby,při trošceštěstí ipotřebu lásky,alenajítprostorpro takovouaktivitu,kterázhodnotí tvouvlastnískutečnostanavíc tipřinese ito,codobráprácemápřinášet,jetvrdýoříšek.To,žejsiinženýrempřístrojovéaautomatizačnítechniky,jejistýpředpokladúspěchu,alesoučasnějetoomezujícíprvek.Víšjaktomyslím?

23.5.1982

Pokládá se za štěstí, když člověk najde práci, která ho baví.Možná je to ipravda.Myslímsivšak,žetonenítenzákladníproblém.Kdyžmáčlověktrochujen šťastnoupovahu anení přímoodpřírody líný,můžehobavit skorokaždápráce.Měbyurčitěbavilobýttřebarybářemnamořistrojvůdcem,listonošemakdovíčímještěabavilaměprácenabagru.Určitěbyměbavilobýtkuchařemnebo lékařem. Tebe možná i trochu bavilo míchat v té Dimitrovce prášky napraní,nebocotobylo.Milanabaviloodsávatkrevzmozkůa trochuhobaví iprodávathadice.Abyvšakprácepřispívalakzhodnocenívlastnískutečnosti,nestačí,abynás

bavila.Musíještěnavícrozvíjetnašeschopnosti,ukájettvůrčípotřeby,vytvářetpocit rodinné a sociální užitečnosti, provokovat sociální ocenení. Prosté prácemusímítještěhodnéjinýchpřitažlivostínežjentu,abynásbavila.Teprvepakzačínajíkomplikace.Vezmisinapříkladjentakovýfaktsociálního

ocenění.Nejdejenoprachy.Ikdyžjdečastoioprachy.Všimnisi,jakjsoulidézmítáni potřebou sociálního ocenění.V tom je něco hluboce lidsky prvotního.Protožečlověkneníschopensezhodnocovatjinaknežsociálně.Všechnytakovétysiláckéřečiotom,žejenjásámznámsvoucenuažádnápochybnostnemůžezvyklatmoucenu,kteroumámvevlastníchočích,tojepouzežvanění.Člověkjesociální tvor a svou cenu odvozuje z této sociálnosti. Pozoroval jsem to celýživot.Dělníkdovedezuřitcelýtýden,kdyždostanemíň,nežnakoliksisámsvou

prácicení.Holkavkancelářipláčecelýden,kdyžjinespravedlivěseřvešéf.Atitánskybásníkmáchuťzastřelitse,kdyžkritiknapíše,žejehobásnějsoublbé.Aherecseuchlastáksmrti,kdyžmuobecenstvopřestanetleskat.Lidéznajítutopotřebuodnepaměti,protostavělicísařůmtriumfálníoblouky,abyjeocenili,aprezidentůmstavíčestnéstrážeastřílízděl.Protosevymyslelymedaileatituly.Úplnéorgievšelijakýchprýmkůsesociálnímuznáním.Vevětšiněpřípadůjetofalešné pozlátko.Ale o tom se nebavme. Faktem zůstává, že člověk potřebujesociální zhodnocení vlastní aktivity, aby mu taková aktivita dávala smysl.Nemusítobýthnedstátnívyznamenání.Ženajehnedradšinasvětě,kdyžjimužpochválíoběd,sekterýmsecelédopolednetrápila.Amužjecelýrád,kdyžmuženaocení,jakspravilsplachovačnazáchodě.Vidíš,tohosemizacelýživotodmaminkynedostalo.Pořádjenřečiosystémumodrákostka,předhazovánítohoprotivnéhodomácíhovšeumělaMiraKusého.O neurotizujíci podstatě sociálního soutěžení a konkurence v západním

způsobuživotabylynapsányceléknihy.Jennaprostovyrovnanýaprostýčlověkjetomuschopenuniknout.Unástovšechnonenítakzjevné,aleexistujetotaky,často ve zvrácených podobách. Třeba v příkladech bezohledných politickýchkariér.Ale například i okolo vědeckých hodností se vytvořilo, pokud se na topamatuji, celé panoptikum blbosti a zvrácenosti. Prostě mně se jeví celá tatooblast sociálního ocenění pro život jedince stejně důležitá jako celá doménafreudovskéhopodvědomí.A když človek vstupuje do života práce, píchaček, šéfů a podřízených,

výrobníchplánůavýrobníchdebaklů,mělby tyhlevěciprozkoumataspoňtakjakoFreudovyteoriepředvstupemdoživotasexuálního.Milan má pravdu, když soudí, že ty to budeš mít komplikované svou

kvalifikaci a odcizenou podobou moderní výroby. Nejlíp byl na tom sedlák,kterému se po dobré práci urodilo, ocenili ho přímo vemlejně. Ale strukturanašich podniků je v tomto ohledu džungle. Člověk by měl už mít pěkněuspořádanousvouskutečnost,nežtamvstoupí.Alejámyslím,žetyužjimáš.Jepravda,žečlověkchcebýtvživotěněčím?Většinalidítotají,alemyslísi,

žebymělibýtněčím.Docelaskorovšichnirodičesitomyslíosvýchdětech.Av tomto bodě se okamžitě zvedá mlha falešných iluzí a zvrácených představ.Tuhlemlhu necháme stranou, protože jsme o nímnohokrátmluvili. Je ovšemsnadné udělat přehled falešných cílů a falešných poct, ale vysypat z rukávupozitivníprojektživotníaktivityjenemožnéamožnáizbytečné.Jájenvím,žeby sesměl snažit, abys takový projekt neustále zkoumal a tvoje skutečnost siřeknesamanakaždékřižovatce,jestlisemášdálvlevonebovpravo.Tojemojezákladnízkušenostikdyžjázasenejsemvdanésituaciprávěvážnýmpříkladempozitivníživotníkariéry.Jenžeprávětatokariérajevsouladusmouskutečností

a ani bych nechtěl jinou. Jsem přesvědčen, že ty sám poznáš v rozhodujícíchchvílích, co povede k zhodnocení tvé skutečnosti, a tedy i k nějakému typuštěstí. (Trošku věřím i na to, že někde je už něco zapsáno o hrubých rysechživota.Možnávgenetickémkódunebovbrumlánísudiček.)Psal jsem ti o tom všem proto, že nechci, abys nabyl v konfrontaci smým

osudemdojem (a trochu i v sousedstvíMilanovaosudu), žepravézhodnoceníživota je možné jen mimo konvenční struktury lidského společenství. Na tonevěřím. Jde spíše o to, aby člověk nepodlehl konvenční filozofii takovýchstrukturadalsiskutečněčaspostátchvilkuapopřemýšletsi.Tímchciříct,žemůžeš být úspěšným a spokojeným inženýrem, tak jako jsi byl úspěšným aspokojenýmstudentem,pokudtitoovšemtvůjkádrovýpůvoddovolí.Člověk může být ostatně čímkoliv a mít pocit skutečného sociálního

zhodnocení.Beztitulů,bezřádovýchstužek.Lidskáaktivitaktomuautomatickyvede, když se nedáúplně falešnou cestou.Když jsemměl já těch šestadvacet,nevěděl jsemo tomvšemskoronic.Alepřecemámdnespocit, že jsemvždytušil,kamprostěvejítnemohu.Zdásemi,žetyužmáštenpocitdnestaké.Jetoorientační cit, který už máme zabudován ve svých skutečnostech. S takovýmorientačnímcitemmůžebýtčlověkvším,itřebainženýrem,apřitombudevždyněčím.Víš, hochu, snad až tady ve vězení jsem poznal, jak je strašné být ničím.

Poznaljsem,jaklzetrpětsociálnívyvržeností,pasivitouduchaiceléosobnosti,ztrátouaktivity, takovou toucelkovourozplizlostíživota.To jestav,vekterémuž ani člověk nežije, ale je postrkován životem jen základními potřebami asociálním okolím. Brzy jsem zpozoroval a vyprávěli mi o tom i staršíkriminálníci, jak tady každý lže. Předevšímo sobě.Většina těch, kteří se semdostanou pro skutečnou asociálnost, už má za sebou tíživé pocity sociálnívyvržeností, mindráku, sociálního podcenění atak dále. A tak od prvníhookamžikutubudujísvouiluziosobě.Vtéiluzijsouvším,jsouskvělí,schopní,úspěšní,oceňováni,milováni,obdivování,stýkajísedůvěrněseslavnýmilidmi,znají spoustu věcí, jsou autority na to a ono. Jsou prostě pravým opakemskutečnosti.Každýtakovýčlověkjepřesvědčen,ževězeníjeprávětímmístem,kdemůžebýt něčím, svýmvlastním ideálem,protožemuna to nikdonemůžepřijítanikdosižádnouležnemůžeověřit.

24.5.1982

Každéhonovéhopříchozíhojsemnechal,aťpředestřesvůjiluzivníprofil.Anibys nevěřil, kolik jich bylo, co tak učinili. Obyčejný somrák byl ve svých

vlastníchočíchvynikajícísvářečnebonepostradatelnýautomechanik.Jedenmělvysokou školu uměleckoprůmyslovou, ale ukázalo se, že je obyčejný truhlář,jiný pořád ještě studoval, i když ho už dávno vyhodili. Jejich rodiny a děti jemilovali, i když celé měsíce nedostali ani řádku. Mnozí se důvěrně znali sKarlem Gottem, spávali se zpěvačkami a herečkami. Jen menšina se dovedladívatdoočíholépravděosobě.Tibylinejlepší,prostíkluci,kteříuklouzli,neboi chlapi,kteříužnad sebouzlomilihůl.Musí tobýt strašná tíhavduši, ničímnebýt, být jenom vystaven sociálnímu pohrdáni, pořád zápasit s vlastníanonymitou.V lidskébytostimusíbýtukryta ažnezřízená touhapo sociálnímocenění.Akdyžsevydátatotouhafalešnoucestou,jeztohohotovéneštěstí,projejíhonositeleprosociálniokolí.Bůhvíjakýmihistorickýmikanálysetatotouhado lidské duše dostala. Nebo to má člověk v krvi? Zápasil pravěký lovec snedůvěrou,abyzískaloceněnísvéhokmene?Asi jo.Přemýšlímolidech,kteréjsem znal, kteří žili prostě a nevýbojně a přitom vyrovnaně a spokojene.Nepěstovaliosoběiluze.Alesoučasněsiuvědomuju,žeprávětitolidésinašlikompenzaciobecnéhooceněnívúspěchuobyčejnéhoživota.Bylistředemláskysvýchrodin,třebaiúzkéokolíjimprojevovaloúctuzaprostéctnosti.Bylitolidés jistoumravní důstojností.Nejlepší lidé, kteří se nikdy nedostanou do novin,přestovšakprožijíživotvsouladusesvouskutečností,spokojeně,bezmindráků,nikdyjenenapadnevykládatněkomu,žeseznajísKarlemGottem.Takovílidéjsoumožnávůbecnejšťastnejší.Ale všimni si, hochu, že všichni tito šťastní lidé byli aktivní v souladu se

svými schopnostmi, že jich využili do důsledků. Vždy pracovali s určitýmperfekcionismem. Milan nám vykládal o nějakém vojákovi, který strašně rádzatápělvkamnech,aříkaloněm,žesnadmělctižádoststátsemistremsvětavzatápěnívkamnech.Jetoskvělýpříklad,protožeukazuje,žecestaksociálnímuoceněníjevlastně

každému dostupná, jenže ne každý ji najde. A ne každý je schopen na tovynaložit práci. Značná část lidí se chce proslavit výhrou ve sportce, která jepasivní. Tlak konvenčního sociálního soutěžění je v tomto směru skorozločinem. A to všude na světě. Tou permanentní prezentací VIP, spotřebníchsymbolů úspěchu, u nás stojí takové symboly v každé chatové osadě a vdrobnémserozmělňujívezbožíz tuzexu.Aleproboha, tohlevšechnoti říkámjistězbytečně.Rozvykládal jsem se o tom všem hlavně proto, že jsem z tvých posledních

dopisůvycítil,žestojíšpoprvépředproblémem,jaksloučitvšechnoto,cojsiuždo své skutečnosti zahrnoval v práci, která byměla odpovídat tvé kvalifikaci.Četl jsi,co jsemo tompsalMilanovi.To je jinácesta,protožeMilanmásvoukvalifikaci mimo zaměstnanecký poměr. Svým způsobem to měl dokonce

jednodušší než ty, jemu se dostalo pro pochopení vlastní situace názornýchpomůcek. Musel jsem se docela smát, když jsem tu četl jeho zdůvodnění téhodinovky.Chtěl prýMartěpředvést situaci, vekterébude zjevněporaženým.Protože i tak se prý potřebuje připravit na životní porážky. On si anineuvědomuje, že z pohledu běžné konvence je jeho život sérii porážek akopanců.Vždyťjeprodavačemhadicasmetáků.Vytrénovalseužtak,žemusívstoupit na dráhu, aby předvedl Martě i sobě evidentní porážku. Laik žasne,odborník se diví. To je to, čemu říkám vybudovat si vlastní skutečnost. Nenísenzační? My dva se ovšem nedivíme, protože známe dokonale jehokompenzaci.Nebudu ti už, Peťo, dále nic namlouvat. Uvidíš konečně sám. Všechno, co

jsem tu ostatně řekl, má tak obecný charakter, že ti vlastně ani k ničemuneradím.Mámužvlastnějenomjedinépřání,poraditti,kohosimášvzít.Aaninevím,jestliktomubudumítšanci.Vkalendářividím,ženarozeninytivycházejínaneděli.Dásepředpokládat,

žepřitépříležitostitipovolívycházkuanebudešmusetoslavovatnarozeninyuprádla. Vloni jsem na tebe úpěnlivě myslel, protože jsem ani nevěděl, jak tovšechnosteboudopadne.Tentokrátbudunatebemysletveselejiavduchusisteboupřipiju.Zapodmínkyovšem,žejsiužbyluodborníkaadělášněcostím,co maminka dost drasticky popsala. Viš, hochu, co mě mrzí? Až se jednousetkáme, bude toho za námi tolik, že si určitě nevzpomeneme na všechno, cobylodůležitéříct.Těžkosi řeknemevšechnozahodinu,za třiaonotobyl takdlouhý a dlouhý čas života. Nu, po narozeninách to už budou jen necelé třiměsíce a vojna skončí. Už to máš vlastně za sebou. Ať ti to šťastně uběhne,synu!

25.5.1982

Milímoji,nechal jsemsi stránečku,kdybych třebadostalnějakédopisy.Aleužasinic

nepřijde. Z těch dopisů k narozeninám jde na mě smutek, protože se tímvyjevujedélkačasu,cojsemodvásvzdálen.Atomáještěnarozeninybabička,apakty,mojedrahá!AužbychměltakygratulovatZuzaněkmaturitě.Buduužjenpsát-dodalšíchletpřejuhodněštěstí!Evičko, až půjdeš příště na procházku podél čínské zdi nahoru naKalvárii,

vezmimězaruku.Možnátoucítím,někdyvpodvečerbududržetvrucedámuzchleba, abych ji posunul na pole F7, a najednou ucítím, jak se mě dotýkáš.Nechám tedychlebovoudámudámouapůjdemekousek spolu.NaKamzík se

bude ještě opírat slunce, jsem zvědav, jestli se cestička od garáží bude zasehemžittěmičernýmiplošticemi.Vždyměnějakdojímalo,jakvyrazilyvcelýchplucíchdoživotaadávaljsempozor,abychnaněnešlápl.JeskoropořádkrásněanajižnímSlovenskupodlenovinvždyodvastupně

více.Možnájsiseužkoupala.Musíšmiotomnapsat.Jásebudukoupatpozítří.Desetminul pod sprchou.A i tak sena tovždy těším jakonavelkouudálost.Ještě i pár hodin po tom se cítím nějak lidštěji. Hlavne ve vlasech. Jolka mipsala, žemá z tebe radost, že jsi přece jenom na sobě zapracovala a stala seodolnější vůči samotě a smutku. A že prý jsi pěknější jak kdykoliv předtím.Všechnoto takrádslyším.Ikdyžbychzasrádz tvépěknotyněcoměl.Mohuvšakjentakmálo!Jenpořádpsát,jakjsitadymousoučástíajakbezustánínavásvšechnymyslím.Jenžetoaninedělámprovás,todělámprosebe.Adostměužírá,žeprovásnemohuudělatvůbecnic.Jenomtaslovanabílémpapíře,tojevšechno...Nikdyjsemnebylvtakpasivnímpostavení.Iprotosecítímdostnedůstojně.

Pozdravujte mi všechny přátele, všechny, kdo na mě myslí, a vás zaseobjímámapřejuvámkrásnédnivtomtojaru.

Withlove

VášMilan

P.S.Sodeslánímdopisusetozpozdiloajávámmohušťastnýnapsat,žejsemdnes26.dostalidylickéletnídopisyodPeťa(z8.5.)aodMilana(16.5.).Acoty,Evičko?Včera večer jsem podpisoval 500 Kčs. Moc děkuju. Taky si pravidelně

natírámdásnětoumastičkouamámpocit,žetotrochupomáhá..

KvartáluEdyKriseovej,1984

IV.diel

Keďsaoteckoncommája1982vrátilzväzenia,priniesolsiodtiaľvtejistejigelitovej taške, s ktorou tam odchádzal, len niekoľko vecí. Šachové figúrky zchleba, zubnú kefku a zväzoček husto popísaných strán. Mohli mu ich priprepúšťanízabaviť,aleneurobilito.Omesiacneskôrdalbratoviamnevlastnoručnezošitúknižkustýmtotextom.

Poprosilnás,abysmesi juprečítali.Je tomôj filozofickýodkaz,ale jeurčenýlenvámdvom,lebonaverejnostisanechcempliesťfilozofomdoremesla.Beriem na seba riziko, že nechávam publikovať otcov text napriek jeho

dávnemunesúhlasu,alespoluzodpovednosťnechcítiajdr.VilémPrečan,otcovverný priateľ. On našiel túto knižočku vo svojom archíve, zrejme jedinýexemplár, pretože tých niekoľko ostatných sa nenávratne stratilo v hlbináchvtedajšíchštátnychtrezorov.

MartinM.Šimečka

Dopisyopovazeskutečnosti

VězniceMSč.1,Praha-Ruzyňkvěten1982

Když jsem začal psát tyto dlouhé a osamělé dopisy o povaze skutečnosti,nepřipouštěljsemsitéměřvůbec,žebychjemohlněkdyodeslatanebodokonceodevzdaldovlastníchrukou.DrželjsemsevevězenídůsledněDantovylinieazanechaljsemvšechnadějí,abychsemocnetrápilnadjejichzhroucením.Ahle,porocesedímdomausvéhostoluačtusi,cojsemtovlastněnapsal,

uvažuju si o tom, proč jsem to asi napsal a co s tím. Jsou to dvě náramněrozdílnésituace:ta,vekteréjsemtopsal,ata,vekterésitočtu.Tatorozdílnostmě uvádí do rozpaků. Ptám se sám sebe, proč jsem se právě v base dal dofilozofickéspekulace.Asimělákalajejímožnost,prostor,kterýtampronibyl:měl jsemjenompero,papír, stůlašedivoustěnupředsebou.Neznepokojovalaměžádnáknihovna za zády,kterámi ažnynídomlouvá, abychopravil zjevnéomyly paměti a vůbec nějak vylepšil bezstarostný běh myšlenek, které jsemkladlnaprůklepovýpapírcele.Takyminapadá,žebychtovšechnomělvložitdokrabiceodbotůanechattak.Aleříkámsisoučasně,žebytonebylofair,žekdyžužjsemněconapsal,tak

sitopřečtěte.Atakjsemtedyopsaltosvojepovídání,jakleželoaběželo.Tamminebylozapotřebídělatzesebeučenceabáječněse tamšplhalodovyššíchsférabstraktníchúvah,protožečlověknemělkamspadnout,když,takjennatutvrdoustoličku,nakteréjsembeztakseděl.Přišeljsemnato,žesmyšlenkamisičlověkmůževjistýchsituacíchhráttak

zajímavějaksRubikovoukostkou.Kdyžsiněcoztohovyberetekvěření,budedobře,kdyžne,takydobře,vrámcitétoleranceklidskýmskutečnostem,kterousevšíúpřimnostíhlásámakteroupovažujizanajlepšímožnoucestukesvobodě.Bratislavasrpen1982

Milíchlapci,PetřeaMilane!

Čtusiznovuaznovuvašedopisy,kterémipíšetesemdovězení,azjišťuji,ževnichvašemyšlenkyčastokroužíokolootázek,okterýchbybylojistěnesmírněpříjemnésipodiskutovatněkdeupraskajícíchpolenvkrbunebonadrybářskýmsplávkem,nebonaprocházcekrajinou, jak se to častodělo.Protoženámvšakbylaodňatapříležitostktomu,pokusímseaspoňtakovousituacisipředstavitatišesivnísvámipovídat,cosiotomvšemmyslím.Současněvyslovujúhříšnýpostřeh,žeskutečnéprostředí,vekterémseototopovídánípokusím,jemožnádokonceinspirativnějšínežnějakétotichouřeky,kdepřírodapřílišpřipomínásvoupřevahuvůčičlověku,svoukrásouatrvánímmápakjistěvlivnazlenivěnítempa,jímžseubírajímyšlenky.Nevímani,zdajetovýjimečné,anebonaopak,naprostopřirozené,žeseprávě

v této konkrétní situaci, kdy si jen můžeme psát, zabýváte mnohem více nežjindy prastarými otázkami, které se ptají na povahu skutečnosti, na našischopnost anebo neschopnost tuto skutečnost vnímat v její pravé podobě.Současně s tím si kladete i tu starou zoufalou otázku o pravdivosti lidskéhopoznánívůbec,orůznýchmožnostechvpostojičlověkakeskutečnosti,omístučlověkavpřírodě,omezíchjehomožnostívmyšleníičinech.Apak,ikdyžseostýcháte to tak přímo nazvat, kladete si otázku o bohu anebo jinak řečeno onějakém řádu, který byl vložen do světa od jeho začátku a který existujenezávislenačlověkuanadčlověkem.Jetodostotázekastačilobypřidatjenněcomáloaptalibychomsevlastněna

celý obsah starých filozofií. Je dobře, že se vám tyto otázky vyjevují v jejichpůvodní prastaré podobě, kdy se ještě filozofie nestyděla za prostotu asrozumitelnost a dokonce i jistou naivitu při kladení otázek. V moderníchfilozofiích,jakvítesami,sestoutoprostotouužnesetkáteajednodušepoloženáotázka tuvzbuzujeúdivaněkdy ipohoršení.Přičemž, jakostatněsamivíte,vodpovědíchnatytoprostéotázkynejsmednesonicpřesvědčivějšínežtřebastaříplatonikové.Předvámi jsemnikdyneskrýval, že jsemsekevšem těmtověcemchoval s

velkoutolerancí,žejsemjebraljakourčitouhruažejsemsinikdynedělaliluzeo tom, žebyprávě řešení těchtootázek,ono louskáníořechů,nakterémsiodnepaměti lámeme zuby, vyléčilo najednou všechny neduhy lidského rodu azměniloúdělčlověka.Naprostévětšinělidskýchbytostíjsouotázkytohototypuzcela lhostejné. Mnozí možná vědí, že takové otázky existují, znají je znáboženské interpretace anebo z řídkých debat při černých hodinkách. Avšakvětšinulidítytootázkynevzrušují,možnážejejentakpobolívajíčasodčasuvnějakém temném koutě vědomí jako zastaralý zubní kaz. Z pozorování světa

samivíte,ževětšinalidísizvyklanato,žežítlzeibezfilozofickýchhlavolamůaželzežítdokoncespokojeněaveseleivnejasnostiopovazesvěta,vekterémžijeme.Otakovém„bytí“ jsteostatněčetliuSartra iuCamuse.Znalost těchtonašich neznalostí o povaze základních věcí není podmínkou bytí. Dnes se užzdráhám přistoupit na to, že myšlení je podmínkou bytí, nevím, zda je nutnéreflektovatneustálevlastníživotapřemýšletoněm.Alemožná,žesetomyslelojinak,kdyžbylovobliběono -cogitoergosum- .Myslímvšak také,ženenítřeba želet utopických nadějí, podle kterých se všichni lidé budoucnosti mělizabývatfilozofiínebodokonce ipoesii.Je to takdokonce lepší,protožedosudkaždýpokusotoučinitfilozofiivšelidovýmmajetkemkončil jejídegradací.Vtakových případech byla filozofie vždy redukována jen na několik pouček ahesel,jaksetostalokřesťanství,iislámu,ajaksestáváinovějšímdoktrínám.Jási ještě dobře pamatuji, jak se v jisté době odvozovala celá filozofie z útlébrožurky, která byla součástí Krátkého kursu dějin VKS/b/ od J. V. Stalina.Takováredukcefilozofiesemohlastátskutečněvšelidovýmmajetkem,aleužnejako filozofie, ale jen jako papouškování několika filozoficky znějících frází.Filozofie musí být dobrovolná a spontánní jako ostatně každá myšlenkováaktivita,jinaknestojízanic.Nu,vydvajsteprávětakovídobrovolníci.Bůhví,ževásnikdonemělktomu,

abystečetliRussella,Sartra,Kafku,Camuse,Bergsona,Kanta,Hegelaavšechnoto,cočtete.Anijájsemvásktomuneměl.Pokudsipamatuji,koupiljsemvámjenjedinoufilozofickouknihu-KonfeseodMarcaAurelia.Ato jsemudělalsvedomím,kteréjinakpředverejností tajímakněmužbychsenikdynepriznal,že totiž všechno, co člověkpotrebujeo filozofii vědět, je v takovýchdesíti aždvaceti nejlepších knihách, mezi něž počítám i tohoMarca Aurelia. Všechnoostatnípakužčtemejenproto,abychombylyvzdělaní.Kdyžjstevšakvysamipocítilipotřebupoložitsitytoprastaréotázkyazvážit

jejichtíhuaprozkoumatvůni,kterounasycujílidskýživot,nebuduvásodtohozrazovat.Zvláště, kdyžuž samiod začátku tušíte, že si nakonecbudetemusetodpovědětnamnohézávažnéotázkysami,protožežádnáfilozofienasvětěnaněneodpovídábezezbytku. Je toobrovskávýhoda,když točlověkodzačátkuvíaneboaspoňtuší.Přiznámsevám,žemnevždyzaráželo,kdyžjsemsesetkávalslidmi,kteříokolotěchtoprastarýchotázekchodilipyšněasevztyčenouhlavoua šířili dojem, že již všechno bylo vyřešeno a že všechno je naprosto jasné.Naštěstítakovýchlidínenípřílišmnohoakroměnašehostátníhomarxismuasineexistuje rozsáhlejší učení, které byo sobě tvrdilo, žemánavšechnyotázkyodpověď. Když ovšem pomyslím v této chvíli na Chomejního a některé jinéfenoménynašehobláznivéhosvěta,jejichžohlasysemkemnědoléhají,nejsemsisvýmtvrzenímužtakdocelajist.

Kdykoliv si tyto prastaré otázky položíme a pokoušíme se na ně ve všínevinnosti a panenské nevědomosti odpovědět, vystupujeme i tak v rolibezděčnýchepigonů.ProtožekdyžsipakvezmemenapomocnějakéhostaréhoŘeka, zjistíme velice záhy, že jeho nevinnost se podobá naší a že už onodpovídalstejnějakomy.Říkámtoopětjenomvám,alemámvpodstatězato,že filozofové se v posledních dva a půl tisíci letech odlišují pouze stylem apojmoslovím. Ti moderní mají nezaslouženou výhodu, protože stojí vždy navyšším a vyšším kopci vzdělanosti a vidí toho kolem sebe více. StaříŘekovéměli obrovský handicap v elementárním přírodním poznání. My máme kdispozici celou nádhernou fyziku, chemii, astronomii, genetiku, kybernetiku akdoví co všechno ještě. A i tak vás při nějakémyšlence, kterou si přečtete umoderního autora, bezděky napadne, že vnímáte jen upravený výrok nějakéhořeckéhofilozofa,kterýsinejasněpamatujetezDiogenaLaertského.Kdybystesedostaliktomu,abystesimohlipřečístceléhoPlatóna,zjistilibyste,žejevněmzfilozofieskorovšechno.VevašemMarcoviAureliovijeopětceláetika,volněkdispozicicísařiivězni,vojínoviičetaři.Vestředověkubysenestaložádnévelkéneštěstí, kdyby se skutečně studoval jenAristoteles.Ale neměli ho otloukat ohlavu Galileovi. Nebylo by žádným neštěstím, kdyby někteří lidé četli jenomBibli, ale neměli bránit jiným, aby četli Darwina. Nebylo by žádnou velkouchybou,kdybystátemplacenífilozofovéčetlijenomMarxe(aleonihonečtou),chybouje,žebráníjinýmčístještěněconavíc.Ktomuvšemubychještědodal,žemnenikdynezbavovaldobrénáladyfakt,

žejsemasihloupějšínežvzdělanýřeckýsofista,kterýnikdyneletělletadlemanevědělby,cosipočít skalkulačkou.Naopak, jepřecepříjemnévědomí,žeopříbuznosti mezi lidmi nerozhoduje čas, který je od sebe děli, ale způsobmyšlení. Proč by mě mělo znepokojovat, když cítím, že je mi bližšífrantiškánskýmnichz11.století,okterémjsemsitučetl,nežtenbachař,kterýpřecházívenkupochodbě.Takovépříbuzenstvíseprostírápřescelévěkyajsmejímomocbohatší.Vůbecsenedivímtomu,žePeťovijebližšířímskýcísařnežjeho nadporučík. Vždyť to všechno svědčí o tom, že čas není přece jen takničivouzbranípřířodyvůčičlověku.Nikdy se mi moc nelíbily knihy, v nichž se zacházelo s myšlením

předcházejících věků jako se starou veteší.Takové knihy se objevují hlavně vrevolucích.MnoholidísetřebakořiloMajakovskému,alenepamatujuse,žebyhoněkdomiloval.Vyvíte,žejsempřečetl téměřvšechnystaréutopie,kterésemipodařilosehnat.Auvšechtěchutopistůměrozčilovalajejichmegalomanie.Tavelkohubátvrzení,podlenichžbloudilolidstvodosudvtemnotáchaažnynínastává věk světla. Stokrát byla tato tvrzení usvědčena z omylu. A přesto seznovu a znovu opakují. Vyplývá asi z lidské přirozenosti, že si připadáme

chytřejšínežti,kteřítužilipřednámi.V celém tomto úvodním dopise jsem vám opatrnými příklady chtěl vlastně

říci,ževefilozofiinebylzaposledníchdvaapůltisíceletučiněnobjev,kterýbybylsvýmvýznamemsrovnatelnýsobjevemparníhostrojenebotransistoru.Alesnad jsemvám i řekl, že to nepovažujú za důvod, abychomupadali do pocitůméněcennosti. Otázka po příčinách světa a jeho povaze je jiného druhu nežotázkapopříčinách infekčníchchorob.Druhouotázkuklademesvědomím,žejsmenanischopninajítpřesnouodpověď.Prvníotázkupakklademeproto,žesetakovémutázánínemůžemevyhnoutažejímpotvrzujemesvojelidství.Činímetak přesto, že už předem víme, že naše odpověď na takovou otázku bude jenjednou z mnohých a že na celém světě není rozhodčího, který by potvrdilsprávnostténeboonéodpovědi.Nuanakonecvásvaruju,abystemivěřilivtěchtovězeňskýchúvahách.Víte

sami, že jsem se tímto typem filozofování nikdy zvlášť nezabýval. Vždy mělákalavícekonkrétnostsociálníhopozorovánínežtatospekulativnízábava.Asitotakynebylovmépovaze.Ažtatoéravyvrženíanucenékontemplacezavádímoumyslmimoděkpřesmetafyzickýpráh.

I.

Kdyžsidámdohromadyvšechnyotázky,kterésikladeteaokterýchjstesemive svých dopisech zmínili, směřují všechny k jedné otázce ústřední, a tou jeotázka o povaze skutečnosti. (Jde vlastně o realitu, o tutéž realitu, jejíž dotekMilantakintenzivněvnímalvzasněženýchdolináchTater.)Ajásetedyspolusvámiptám,zdaexistujejednajedináskutečnost,nezávislánalidech,poznatelnáz vnějška a staticky se vystavující úplnému popisu. Tím se automaticky ptámovšeminato,vjakémvztahujsmemy,lidé,ktétoskutečnosti,vjakémvztahujeonaknám,amohusedokonceiptát,kdotutoskutečnostustanovil,kdojídalzákony,podlenichž,jakvime,seřídí.Aještěsemůžemeptátinato,odkudsevzal jazyk,vněmž jsou tytozákonyartikulovány,apakbychomsemohliptátdál a dál a za chvilku by nás bolela hlava. Sami jistě cítíte, jak se takovýmkladenímotázekprotrhnehráz s celou spekulativní filozofií, nahromaděnouzatisíciletí.Aneníjistěsnadnéneutopitsevtomtopřívalu.Člověkseprostěmusínaučitnevšímatsiceléhopřívalu,alesledovatjenjedenpřehlednýpramen.Jinakbykaždéhotakovéhouvažovánímuselnechathnednazačátku.Já jsem se tím vším zde začal zabývat na celkem skromném prostoru a

dokonce z jakési praktické potřeby. V prvních dvou měsících, kdy probíhalovyšetřování,ajájsemmuseltakřkadenněodpovídatnařaduvětšinouhloupýchotázek,jsemnaráželnaznepokojivýjev:trpěljsemneustálenejasnýmpocitem,

žejsemoněmiotázkamizavlékándonějakéjinéskutečnosti,kteránenítotožnásmouvlastnískutečnostíakterá jesnadodlišnáiodtéskutečnosti,kteroujsemdosudpovažovalzaobecněplatnou.Zdálosemi,že jsempřemisťovánnásilímdoskutečnosti,kterábylaspeciálněvyrobenaauzpůsobenatak,abyvníčlověkzabloudil, ztratil kontakt se svou vlastní skutečností a posléze zblbnul.Samozřejmějsemhnedvědělžetoznámzliteratury,žejetovšechnovKafkovi,aleaž teď jsembyl schopensiKafkudokonaleprožít.Předtím jsemho jenomčetl.

Nepamatujise,žebychkdypředtímměltaksilnýpocitrozdílnýchskutečnostía tak zřetelné vědomí vlastní skutečnosti. Toto vědomí dvou skutečností mězačalovelmizajímat,pátraljsempopříznacíchtakovýchodlišností,ažseztohostala skoro obsese, při které mi téměř zlhostejněly ostatní okolnosti méhopostavení. Toto odvádění pozornosti bylo nakonec docela příjemné, protožeodsunulo do pozadí smutné úvahy omémbudoucím osudu. Shodou okolnostíjsemv tédobědostalnacelukečteníAsimovovu sci-fiKonecvěčnosti.Mělijsme to kdysi doma a oba dva jste to četli. Jenže tentokrát jsem tu knihu četljinak.Odmysliljsemsicelkemlehcevšechnytyskokyvčaseapřemýšleljsemhlavněotermínu„změnaskutečnosti“.Ptaljsemsesámsebe,pročminajednoutaková změna skutečnosti nepřipadá nijak zvlášť absurdní. Uvědomil jsem sinajednou,žepřivýslešíchprávětakovouzměnuskutečnostiprožívám.Cítiljsemnaprosto zřetelně, že namísto mé vlastní skutečnosti je mi vnucovaná jináskutečnost,změněnápropotřebypolicie.Nemohljsemsinevšimnout,žetustojíprotisobědvěskutečnosti,žejsouvzájemněneprostupnéaneslučitelné.Ze začátku jsemusoudil, že je todáno třeba rozdílnou terminologií.Žedvě

skutečnosti,máapolicejní, seod sebe liší proto, že sevnichužíváodlišnýchslovažejevytěchtodvouskutečnostíjsounazýványjinýmijmény.Atakjsemsizačal vynucovat, aby se do výslechových protokolů dostávaly pojmy z méskutečnosti,jakonapříkladkniha,esej,studie,článek,dopis,namístojednotnéhopolicejníhopojmupísemnost.Nechtěljsemnapříkladdovolit,abysevprotokolupoužilo policejního „navázal jsem styk“, a na takovém místě jsem zásadnědiktovalobratyzvlastnískutečnosti,jakonapříklad„poznaljsem,spřáteliljsemse,přišeljsemnanávštěvu“atakdál.Zdálosemitovdanéchvílitakdůležité,žejsemkvůlitomunapsalstížnostnaGenerálníprokuraturu,ikdyžtojistěbylopočínání směšné. Presto měla tato stížnost úspěch a mně už nadále nebylobráněno,abychvprotokolechpoužívalpojmůzesvévlastnískutečnosti. Jenžerychle jsem zjistil, že se fakticky nic nezměnilo, že tím se nezrušilaneprostupnostobouskutečností,ženadálebylyvůčisoběinertníanepřátelské.Atujsempomalu,askoroprotivlastnímupřesvědčeni,začínalpřipouštět,že

mohou existovat dvě rozdílné skutečnosti, jedna moje a druhá - skutečnostorgánů činných ve vyšetřování“.Takto oklikou a fakticky z praktické nutnostijsem začal promýšlet svět jako množinu nejrůznějších skutečností a začal siodvykat starému pohledu, ve kterém jsem skutečnost vnímal jako společnýmajetek všeho lidstva, jako společný dům, ve kterém všichni žijeme a kterýdobře známe a který tu pro nás od nepaměti stojí. Tento zvyk je jistěnejrozšířenějšímzvykemlidí,všichnivnímámeskutečnostprávětakto,ikdyžvněkterýchchvílíchjsmes topochopithloubkubezradnosti,kteránáspřepadne,kdyžzjistíme,jakrozdílnějsouschopnivnímatjednuatutéžvěcjendvajedinci,akdyžsenavícještězeptáme,kdotendůmvlastněpronáspostavilapročacoznamenátoslovoodnepaměti.V mém konkrétním případě nebylo ani tak těžké vyhledat příčiny toho, že

moje skutečnost a skutečnost vyšetřovatele se od sebe liší. Odlišnost našichskutečností byla přesně taková, jako jsme byli odlišní od sebe my dva. Tensměšnýsporoterminologiivzniklproto,ževméskutečnostimájakýkolipsanýtext tlumočící jakékoliv myšlenky lidských bytostí povahu kulturního faktu,stává seněčímnezcizitelnýmavpřípadě, že jdeo celouknihuje téměřněčímposvátným, protože ztělesňuje lidskou myšlenku, myšlení, které je opětatributem lidí jako druhu.Ve skutečnostimého vyšetřovatele byla tatáž kniha,tatáž myšlenka pouhým balastem, něčím zbytečným, dokonce škodlivým a vpodstatěvždyjennapsanýmislovy,jejichžhodnotasenelišíodhodnotyslovvtextu na lístku od tramvaje. Tato odlišnost našich skutečností nebyla daná jentímtoodlišnýmpoměremksvobodnéanezávislémyšlence,byladanáodlišnostínašichživotopisů.Pravda, i já jsemvyslovilpochybnost, kteroubystemohlivyslovit i vy, zda

nestačítutoodlišnostprostěchápatjakovýsledekrozdílnéhopohledunajedenatentýž prvek společné skutečnosti, pokládat tuto rozdílnost za výraz odlišnýchnázorů. Jenže já jsem cítil tak zřetelně jak nikdy předtím, že to k vysvětlenínestačí, že se prostě neodlišujeme jen v názoru na jednu a tutéž věc, ale žestojímevestředudvouodlišnýchskutečností,kterédosebezasahují jensvýmiroztřepenýmiokraji.Když jsempakpokračovalvúvahách,odmítl jsemvůbecnámitku, že by v tom případě mohlo jít jen o rozdílný pohled a rozdílnostpojmosloví. Viděl jsem najednou, že „polymerické“ pojetí skutečnosti měnípodstatněpřístupkceléřadězákladníchaxiómatvmémmyšlení,znichžjsemzatímbezpochybnostívycházel.Mojeskutečnostnebylajenodlišnáodskutečnostivyšetřovatele,bylavjistém

smyslu takyprostornější.Skutečnost vyšetřovatelebylav jistém smysluuvnitřméskutečnostiavjejímrámcibylapoznatelná,byljsemschopenjianalyzovatachápat.Cítiljsemvšaksoučasně,žemojeskutečnostnebylapoznatelnávrámci

skutečnostivyšetřovatele.Prostě sedonínevešla, leželaněkdezahranicí jehosvětavneznámézemi,kde jenapsánohic sunt leones.Měl jsemz tohovelmitristnípocitadospěljsemknazoru,žeanijá,anionvlastnezanicnemůžeme,žeodlišnostvnašichskutečnostechjedánaodlišnostínašichživotů.Podpořím toto tristní poznání ještě jedním banálním příkladem. Byl jsem

mnohokrátdotazovánnato,pročjsem„navázalkontakt“stímčionímčlověkema nebo proč někdo jiný „navázal kontakt“ semnou.Odpověděl jsem, že jsemnavázal kontakt s nějakým člověkem proto, že jsme se o sebe zajímali jakolidské bytosti a nebo že jsme pocítili, že by mezi námi mohlo vzniknoutpřátelství.Totoprostétvrzení,takudomácnělévméskutečnosti,sejednoduševjehoskutečnostinevyskytovalo.Protobylpřesvědčen,žesevymlouvámnebosepokouším vtipkovat. Ve skutečnosti vyšetřovatele se vyskytovaly jen čistěúčelovévztahymezilidmi.Vjehozkušenostisenikdynevyskytlasituace,žebyhobylněkdokdynavštívil jen zprostépotřebypoznatho, a asi takéoničempodobnémneslyšel.Vjehoskutečnostibylylidskévztahypodřízenépraktickýmzřetelům a jednoduchým účelům. Člověk přichází za jiným člověkem jen vtakovémpřípadě,kdyžodněhoněcopotřebuje,cigaretu,peníze,nebopohlavníukojení.Jsoutojistěbanálnívěci,alejáonichmluvímjenproto,abychvámpřiblížil

jisté zoufalství a pocit marnosti, který jsem pociťoval při pohledu naneslučitelnost našich dvou skutečností. To byla ovšem zvláštní situace, nebomožnáimezní, jakříkajíexistencialisté.Pamatujiseovšem,avyjistě také,žejsem snad tisíckrát, a vy jistě také, zažil v úplně obyčejných situacích tentorozpad skutečnosti, který je deprimující, který přičítáme často vlastníneschopnostivyložitpřesvědčivěvlastnímyšlenky,anebosezlobímenajinéproneschopnost chápat, anebo prostě vezmeme všechny pocity zoufalství a bezuvažováni jeprostěpřihodímenatuvelkouhromadusmutku,kterábylavnašiepošepojmenovánanemožnostíkomunikace.Anižbychchtěluž teďaplikovatrozsáhle totopoznání o „polymerické“ skutečnosti, chci aspoňpoznamenat, žezákladní příčinou všech mezilidských nedorozumění je především rozdílnostskutečnosti, příslušících k jednotlivým lidem. Kolikrát v životě stojíme snaprostou bezmocností tváři v tvář totálnímu nepochopení a všechny našepokusy o vzájemné porozumění vyjdou nazmar. Snažíme se seč jsme, a nicnepomáhá. V takových případech nevysvětlíme neúspěch ani zlou vůli,anislabostíslov.Vtakovýchtopřípadechprostějenmarněusilujemeosblíženídvouskutečností,kteréjsousicizísvýmuspořádáním.Ajakvímezchemie,slučujísejentylátky,kteréktomumajípředpoklady.Atuhneddodávám,ževmožnostiči nemožnosti spojení dvou skutečností je obsaženo tragické napětí lidskéhoživota, všechno to napětí, které se snaží překonat „nevodivé“ izolace mezi

lidskýmibytostmi,všechno,cosměřujektomu,abypřeskočilajiskraodjednohoindividuakjinýmlidskýmbytostem.Takžetadytovšechnomáte:vysvětleníproto, že na jedné straně existuje láska, přátelství a hluboké pochopení, danépříznivými valencemi skutečností, jež se ucházejí o vzájemné porozumění, nadruhé straně pak osamění, vyvrženost a zoufalství, to vše opět dané„neslučivostí“jednotlivýchskutečností.

II.

Sami vidíte, moji milí, jak všechno do sebe pěkně zapadá. Jenže sami asicítíte, že člověk nemůže při těchto úvahách setrvávat příliš dlouho ve stavufilozofickénevinnosti.Protožecítíme,žetímtopojetímskutečnosti,kterévlastněkaždémučlověkupřisuzujejinouskutečnost,směřujemeneodvratněk„učenémubiskupuBerkeleymu“ a k onomu zničujícímu solipsismu, s nímž tak zuřivě vsituacipodobnémébojovalnášspolečnýpřítelWinstonSmith.Jásivšakříkám,ženemusíbýthnedtakzle.Ještě jsem přece neřekl, že neexistuje jiná skutečnost než ta, která přísluší

jednotlivélidskébytosti.Nepopírámpřece,žeexistujesvět,vněmžsepohybujevšechno, co známe, a ještě i to, co neznáme.Nepopírámani jsoucno, které sevyskytuje jen ve filozofických knihách. Naopak, pociťuji vůči světu, vůčiskutečnosti, ježsenámjeví jakokombinacechemickýchprvků,prostoru,času,elektromagnetickýchpolí,akterábylapředčlověkemabudezřejměiponěm,velkoupokoru.Říkám to všechno z úcty k hlubinámvesmíru, které jsem sámovšem neprozkoumal, které však přesto na mě vykonávají masivnípsychologickýnátlak,kdyžzvednuhlavuknočníobloze.Obadvatodobřeznáteauž jstemio tompsali.Konečně, stejnémunátlakupodléhám,kdyžpozoruji,jakmituvcelezačínajípučetsemenařeřichydánské,kdyžjenavatičcetrochupodleju vodou. Příroda a svět kolem nás vykonává tento nátlak od rána dovečera.Nenítojenomnátlak,jetoiútecha,jakdobřevíte,protoževůčilidskéhlouposti,zbabělostiaagresivitěstavísvůjvesmírnýklid,nehybnosthor,stálostodlivuapřílivuatakdále.Ajáúpřímněpřiznávám,žetohlevšechnojehlavnídůvod pro tvrzení, že nelze popřít svět, a všechny ostatní důvody ponechámklidně napospas diskusi. Protože jak sami víte z dějin filozofie, ne všechnyargumenty,kterébylydosudvznesenyprotitomutotvrzení,bylyúplněpitomé.Dále se domnívám, a to odbudeme velmi rychle, abychom se nezapletli do

rozporů,žesvět,vekterémžijeme,jemateriální,atodokoncevesmyslustarýchfilozofů,anevesmyslu„objektivníreality“,kterouzmarxismuvypreparovalasovětskáfilozofie.Itototvrzeníseovšemrodípodpsychickýmnátlakem.Tentonátlak vykonává celá naše zkušenost, myšlenková i praktická. Dále je toto

tíhnutíkmaterialistickémupojetísvětajistěivýsledkempřírodníchvědomostíataképrotipřírodníaktivity,materializovanétřebavautomobilovémmotorunebovatomovébombě,ježtakpěkněfungují.Říkámtovšak,jaksamividíte,sjistounevážností, protože si nemyslím, že přesná vědomost o podstatě světa je pročlověkatakosudovědůležitá.Napostaveníčlověkavesvětěnicneměníto,zdavěří v nekonečný koloběh hmoty nebo v duchovní původ celého vesmíru.Povahaskutečnostiseanijednouanidruhouvírounestanesrozumitelnější.Mohuvámpřisahat,žejsemseotytověcinikdysnikýmnepřelaspíševždy

jen se zálibou poslouchal, když někdo o tom uměl pěkně a se zanícenímvyprávět.Amuseljsemjistoudobudokonceitajit,žesemivelmilíbíelegantníúvahyPlatónovyoříšičistýchidejíjakopředobrazunašehosvěta.Líbilosemitojakovelkábásnickápředstava,kterátakynaměvykonávalapsychickýnátlak.Kdo se kdy necítil při svých pokusech proniknout ke všem tajemstvímskutečnostijakoobyvateljeskyně?APlatónznássnímátutoúzkostjeskynníhočlověka,hladínásaříká,jakjevšekrásné,jakvenkuzáříjasnésluncepravdyastačí vydat se na cestu. Víme přece něco i o tom, jaký nátlak na člověkavykonáváiideaBoha,protožezněhosnímávšechnabřemenapochybnosti.Bůhpojmedosebevšechnotajemstvíanejasnostiaideálněřešívšechnyrozpory.Onsnímáabsurdnípovlaksmnohavěcí.Pomáhápochopitčas,protožeontuvždybylavždy tubude,onvšestvořil,apročprávě takaneonak, toužnenínaševěc.Nu,apročbyseprávěBohunemohlozalíbitstvořitsvětvonékombinacichemických prvků, jak ji známe zMendělejevovy soustavy?Bůh jistě nejvícevěřil vmožnosti hmoty, když ji stvořil.Kdyby nestála za nic, stvořil by něcojiného.Jsem přesvědčen, že lidé téměř vždy utvářeli svoje víry a představy pod

takovýmči jinýmtypempsychickéhonátlaku.Ažetedyztohodůvodujsousimonistické ideje vlastně rovnocenné. Je to vlastně jedno a totéž pojetískutečnosti.Ztohotohlediskalzeužjendneslitovattoho,žebylonasporymezivelkýmimonistickými výklady světa vyčerpáno tolik energie.Materialismus aidealismus se snažil zavléct svého soupeřevždynahřiště, kdebyli domácí vevýhodě.Čistězfilozofie,bezideologickéhopozadí,nelzeanivysvětlit,pročsetentosporvedl takzuřivě.To třebaspórnominalistůs realistymělaspoňsvouvnitřní logiku. Spory idealismu s materialismem vyvěraly však většinou zmocenskýchzápasůazesociálníchantagonismů.Dnes vlastně ze všech těchto sporů zůstala jen konfúzní zauzlenina. Stará

neústupnostabojovnostpřetrváváužjenvideologiisovětskésféry.Lhostejnost,kterápřevažujevzápadnífilozofiivzhledemktomutoelementárnímusporu,nutíčasto,předevšímsovětskéfilozofy,idealistickésystémyvymýšlet,protožejinakbynebyloprotikomubojovat.Přičemž jevšechno jakobynahlavupostaveno.

Východní společnosti totiž produkují v praxi mnohem vice idealistickýchprojektů než společnosti západní. Všechny velké plány na vytvořeníkomunistické společnosti byly ryze idealistické, dodnes se pěstují idealisticképředstavyopřeměnečlověkapodlepředemvypracovanéhomodelu,vyzývajísenejrůznější věčnosti, prakticky se popírá dialektika a propaganda se buduje naneotřasitelných, neměnných a doslova posvátných principech. Vypadá to jakoparadox,aletakovéparadoxyjsouvdějináchčasté.Zvlastníčetbyjsemzískaldojem,žeMarxsámbylvonomzákladnímsporu

idealismu s materialismem mnohem tolerantnější než jeho žáci a epigoni.Přirozeně si neodpustilmnohé impertinence, jakbylovpolemikách19. stoletízvykem,ale jinak jsemnabyldojmu,žebysednes jakořadovýbojovníkprotiidealistickému světovému názoru neuplatnil. Marx bazíroval nejvíc na svémdějinném materialismu a ten dodnes neztratil svou váhu. Marxův historickýmaterialismus,kdyžsiodmyslímeonopřesnéurčovánítřídpodlejejichvztahukvýrobním prostředkům, vrhl pronikavé světlo na lidské dějiny a ozřejmilpředevším základní motivaci vší civilizační aktivity. Není pochyby o tom, žebezprostředním cílem těchto historických aktivit nebylo sebezdokonaleníčlověka,aleryzehmotnýprospěch.Toužjejinávěc,žetatomateriálnímotivacedala vzniknout dílům, jimiž se člověk připodobnil bohům. Všimněte si, že vprakticképropaganděsednesMarxužaninecituje.Umímsicelkomdobřepředstavit,jakbydosoučasnékomunistickéideologie

ideálnězapadlaideaBohajakostvořiteleademiurgavšehosvĕta.Takovábytostbyposvětilavšechnyčinystátuastátnípolitiku,takjakokdysiposvěcovalačinykrálů.Jenžena to jeužpozdě.Nejvyššíbytostseužpřílišdlouhoangažujenastraně idealistů, a tak není možné ji jednoduše převést do opačného tábora.Nebylo by v tom ovšem nic protismyslného, protože Bůh se už angažoval vmnoharevolucíchavelkýchpřeměnáchsvěta,ajakvíme,dodnesseangažuje.AtojsemaninemyslelnabohaMohamedova.Všechno,codějinyfilozofienahromadilyv této tzv.základníotázce, jedost

málopovznášejícíčetbou.Nezdáse,žebybylivedenitouhoupopravděti,kteřívedlivášnivésporyoto,cobylodříve,zdaduchnebohmota,nebozdasvětjemateriálníčiduchovnípodstaty.Odzačátkubylopřecezřejmé,žetakovýsporjejenduchovnímcvičením,ževněmsicevtipnějšívyhrává,alejennachvilku,apak začíná všechno znova. Je vlastně vyřešení této otázky pro člověka takdůležité?Naskutečnosti,vekteréčlověkžijeakteráhoobklopuje, tonakonecnicnemění.Tajenetečnájakvůčiidealismu,takvůčimaterialismu.Jetovždyjedna a tatáž skutečnost, její tvář se nemění, když na ni pohlížíme s vírou, žebylastvořenanejvyššíbytostí,anebosvírou,žeexistujevěčněajesamasoběúčelem.Voboupřípadechjetopročlověkajenjedinádanáskutečnost,vní je

mužít,onajezdrojemvšechpodnětůvjehomysli.Nemůžesezníodstěhovat,jinouprostěnemá.

III.

Lidéovšemvždypociťovali,žediskuseotaktopoloženýchotázkáchmáryzespekulativnípovahuazávěryztakovýchdiskusízůstávajíbezdůkazů,ikdyžsetřebaopírajíousneseníkardinálůčiústředníchvýborů.Mocsetoneodvažujemeříci,alestrašnětoužímepodůkazu,kterýbynámposkytlněkdomimonášrod,někdomimolidi,Bůh,anebosamapříroda.Muselbytobýtvšakdůkazpřímoohromujícíavevšechohledechmítvlastnostivědeckéhodůkazu.Netedynějaképaběrkyo zázracích, ani paběrky z laboratoříLepešinských či parapsychologůatd.Dějinyčlověka jsouproniknutyneustálounadějína takovýdůkaz.LidéseupínalikBohu,abykonečnědalosoběvědět.Alenechtějí,abysetakdělojenvspekulacích teologů, nejprůkaznější by bylo, kdyby Bůh vstoupil do všechtelevizníchkanálů světaapromluvilk svému lidu, jak točinil ještĕveStarémzákoně. Ale nic takového se neděje, nikdo mimo nás lidí nám není schopenpotvrdit naše pozorování, naše pravdy a naše víry. Tato touha semůže stejněupínat i k nějakémumimobožskému potvrzení. Na ní je vystavěna popularitaparapsychologie,záhrobníchrozhovorůapodobníchvěcí.Nejreálnějšínaplněnítéto touhybysnadmohlopřijítznějakémimozemskékosmickécivilizace,aleani to nepřichází. A tak žije člověk prý miliony let a zatím nemá jedinýobjektivnídůkazprosvánejzákladnějšítvrzeníosvětě.Toužjedůvodknervozitě,kterátrváodtédoby,kdysičlověktutotouhupo

důkazuuvědomil.Stačiloby,kdybyitennejnepatrnějšípředmětznašehookolípotvrdilsvýmvlastnímhlasem,ženení jen tím,zacohomylidépovažujeme,ale že je sám o sobě. Mohl by to být docela dobře kámen, mohla by to býtkvětina,mohlby tobýtatomvodíkunebo i jen jedinýelektronutrženýzesvédráhy.Potakovémtozobjektivněnínašehopoznánívšakprahnememarně.IkdyžFaustbylprávězatoochotenprodatsvoulidskouduši.Lidské poznání se zakládá na konvenci. V zásadě i všechny elementární

poznatky,okterýchnikohonenapadnepochybovat, jsouzaloženynakonvenci.Lidé se prostě dohodli, že takový nebo jiný fakt skutečnosti pojmenujídohodnutýmnázvemabudousipod tímtonázvempředstavovat jednoa totéž.Takovákonvencezcelajistěvyhovujepraktickýmpotřebámlidí.Nazákladětétokonvencebylavlastněvybudovánalidskácivilizace,s jejípomocípronikli lidédo tajů přírody, do jádra hmoty a dokonce i do blízkého vesmíru. Ale pořádnemámeonendůkaz.Všechno,cotvrdíme,sisicesamipotvrzujeme,alenevíme,zdajetoonakýženáPravda.Ty,Peťo,víšlépenežjá,jakskřípouněkterénaše

experimenty shmotou, kdyžuž sekonají napomezí jejíměřitelnosti, jaknámhmota unikámezi prsty a jednou je tím a podruhé zas něčím jiným.A stejnérozpaky si prožíváme, když usilujeme objevit nějaký řád v kosmu, který byodpovídalnašimpředstavámakterýbymělmítvsoběiharmonii.Skutečnost leží před námi, stojíme uprostřed skutečnosti, dotýkáme se jí

rukama. Lidstvo ji ohledává už po staletí nejrůznějšími přístroji, využívá ji azapřáhlojidokoncedosvýchslužeb.Apřecedosudspolehlivěnevíme,jakáje.Filozofovéskutečnost rozděliliapojmenovali,všudekolemjsouvěciapojmy,podstaty a jevy, těžké atomy těla a lehké atomy duše, části a celky, kvality akvantity,monádyaDingeansich,pohybaklidakdovícoještě.Avšakvšechno,co máme v tomto ohledu k dispozici, jsou jen výsledky našich duchovníchcvičení.Protožezatímanijednounepřišelonenhlasshůry,předmětykolemnásmlčí tak jakopředmiliony letapořád jsme to jenommy, lidé, jedinívcelémvesmíru,kteřípozorují,myslí,ptajíseatápají.Atusiříkám,zdanenícelétospekulativníúsilidobratseknějakéobjektivní

pravdě jendůsledkempýchy,zbytkemmytologické touhypodobat sebohůmaneschopnostipřiznatpokojněporážku.Vždyťvždyšlovpodstatějenotopřiznatsi konečne, že objektivní důkaz o pravdivosti našich filozofických axiómatbudememusetitakstvořitvždyzvlastníhlavy.Nejsmeschopnivyjítzesvéholidství, vystrčit z něho hlavu jak ze zárodečné kukly a zakřičet sláva, teď užvidímvšeobjektivně.Tímtozpůsobemsečlověkbohemnikdynestaneavtomspočívá jádro celé věci.Nedomnívám se, že by takovépřiznánímuselovést kvšeobecnému poritu méněcennosti. Vždyť vlastně lidská civilizace, všechno,čeho člověk dosáhl v boji s přírodou, vzniklo na oné prakticky použitelnéfilozofickékonvencioskutečnostijakopoměrněspolehlivépůdě,nakterésedážít.Do této konvence, ze které jsou vyloučeny všechny spekulativní a hádavékrajnosti, se vměstná všechno, na čem skutečně záleží. V takové praktickypojímané skutečnosti se dobře daří vědě i celé civilizační aktivitě lidstva amožnáiBůhpohlížíspochopenímnatakovépočínání.Tatoúspěšnápraxevšakanivnejmenšímneverifikujeobjektivitunašehopoznání,jaksedomnívalMarx.Potvrzuje jedině obrovskou užitečnost té filozofické konvence, v níž jsme sezabydleli.Takževtétooblastinenítřebanicrušit,všechnomůžefungovatklidnědál.Zrušit by seměla však pýcha, se kterou semnozí lidé povyšují na bohy a

uzákoňují objektivitu skutečnosti. Tito lidé prohlašují to či ono poznáníiskutečnosti za naprosto objektivní, ač nemají o této objektivitě jediný důkaz.Titolidéprohlašujískutečnostzaobjektivní,jsoucesamijejísoučásti.Vnějakédílčívěděbytakovýpostupvyvolalpochybnosthnednazačátku,vefilozofiisetovšakdějeběžně.Protoženeexistujevesvětěžádnáobjektivita,neexistujetaké

objektivnískutečnost.Přičemždůraz jenapřívlastku.Popíráníobjektivitynenítotožné s popíráním skutečnosti. Již prostě jenom prohlašuju, že skutečnost jejento,coonívíme.Ženeníjináskutečnostnežlidskáskutečnost.Anebotřebaje, ale my nejsme schopni posoudit ji jinak než ze svého lidského hlediska.Posoudit jsme schopni jen to, co jsme pojali do sebe, co jsme si přivlastnilismysly i rozumem, společnou praxí a sociálním životem. To je sám o soběobrovský výkon a vůbec by neměl vzbuzovat pocity méněcennosti. Spíšenaopak, pocity hrdosti nadmožnostmi, jež nám naše smyslové a intelektuálnívybaveníposkytuje.Vtomsměrutohomámeještěvícepředsebounežzasebou,mámeprácina

miliony letdopředu.Tonásvšakneopravňujemyslet si, že jednoupřekročímepráh a svět se nám zjeví ve své objektivitě, ve svémmimolidském významu.Nemůžeme se domnívat, že lze skutečnost dobývat tak jako ženu, že se pomnohémzdráhánípřecejenjednouvzdáapakbudouvšechnatajemstvízrušena.Moderní věda dospívá ve svých výzkumech často k závěru, že čím více vydáúsilí na dobytí této ženy, tím více ji ohromuje množství jejích nezcizitelnýchtajemství. Dokud jednoduše nejsme schopni postavit se mimo sebe, a to jeoperace,kterou,pokudvím,senepodařilouskutečnitanivsci-fi,nejsmeschopniobjektivity.Celáskutečnostvesvéobrovskérozloze,vekteréji lidépopsalizatisíce let, zůstává vždy jen lidskou skutečnosti, antropoidní nebo humanoidnískutečností,chceme-li.Jezbytečnénatomtomístěklástotázku, jakse tato lidskáskutečnost lišíod

skutečnosti objektivní, nezávislé na lidech. Na tuto otázku nejsme schopniodpovědět,protoženemámecosrovnávat,oobjektivnískutečnostinicnevíme.Když něco v obyčejné řeči, nebo dokonce i v řeči vědy, nazýváme objektivnískutečnosti, je to opět jen lidská skutečnost. Z tohoto antropoidního zajetínemůže žádná skutečnost uniknout. Tato lidská afirmace není jen atributemnašehopoznání,jeatributemsaméskutečnosti.Dalo by se jistě namítat, že tvrdím jinými slovy totéž, co solipsisté, kteří v

krajnímpřípaděodmítaliuznattuskutečnost,kekterébyliobrácenizády.Jenžejistě jste zpozorovali, chlapci, že jsem v celé dosavadní argumentaci nepoužilzatím tak oblíbených smyslových klamů a jiných nedostatečností smyslovéhovnímání. To, co tvrdím o skutečnosti,má jenmálo společného se smyslovýmvnímáním. I bezprostředně nevnímaná skutečnost zůstává lidskou skutečností,protože je obsažena v lidské zkušenosti, která je opět součástí naší lidskéskutečnosti. Snad ani není třeba to dále rozvíjet, nic ze skutečnosti se nerušízavřenímočí,protoževšejeprostřednictvímjinýchlidskýchskutečnostísoučástímé vlastní skutečnosti. Naše planeta krouží ve vesmíru se svým modrýmpřísvitem,aleknámpromlouvájenomnašímvlastnímjazykem.Objektivněby

seonímohlyvyslovit jencizíoči,kterénáspozorují z jinýchhvězd, jestližeovšemtakovéočiněkdejsou.Takjakojsmezajatci tohotokouskuvesmíru,vekterém se naše planeta pohybuje, je i tento vesmír zajatcem naší vlastnískutečnosti.Takjakápakobjektivita.

IV.

Na tomto stupni vyvozování bychom měli uvažovat o tom, zda je lidskáskutečnost jakýmsi kolektivním vlastnictvím lidstva, nebo je to konglomerát,složený z miliard ryze individuálních skutečností. Soudím, že opatrnost auměřenost je v takové úvaze na místě. Jistě existuje něco jako kolektivnízkušenost, obecné vědomí, všem lidem společný základní souhrn poznatků oskutečnosti. Do tohoto souhrnu asi patří takové základní údaje, že člověk jesmrtelný, že země se otáčí okolo slunce a že voda je složena ze dvou atomůvodíkuajednohoatomukyslíku.Jenžetoasinestačínato,abychommohliuznatexistencijediné,shodnéaspolehlivědefinovatelnéskutečnosti.Lidstvovesvémcelku nemá dvě společné oči, ani jeden společný mozek, který by všechnulidskouskutečnostpojaldosebe.Vždyťkromětoho,cojsemvyjmenoval,jeužjenpárvěcí,najejichždefinicijsoulidéschopnibezproblémůsedohodnout.Nicnesvědčíotom,žeskutečnostjeprovšechnylidispolečná.Pamatujetesi,

ostatně, že jsem v těchto úvahách vycházel z překvapujícího a zarmucujícíhoobjevu,žedvalidéjsouvlastníkynaprostoodlišnýchskutečnostíatojimbránívjakémkoliv pochopení.Ne, spekulace s nějakou kolektivní lidskou skutečnostíbyzabředlaokamžitědoneřešitelnýchrozporů.Musíme se prostě smířit s tím, že lidská skutečnost vystupuje jen v

individuálních podobách a to, co je v našich skutečnostech společné, to jsoudůsledky sociálního života lidí, společné práce a neustálých pokusů o sblíženíindividuálníchskutečností.Kdybytomubylojinak,nemělobylidstvozaseboudějinyplnéválek,nepřátelstvíacizotynejrůznějšíchlidskýchkmenů,vpodstatědějiny nedorozumění. O nic méně smutnější není ani pohled na současnouneschopnost lidídefinovatspolečně třebas jen tynejzákladnějšípotřeby.Válkysedajídefinovatnapříkladtakétak,žejsoutopokusypřevéstjednučástlidstvanásilímkpřijetískutečnostivlastnídruhéčásti lidí.JenvEvropěbylyhádkyoskutečnost nadennímpořádku a to si ještě okolnosti, ve kterých žili evropskénárody,bylydostblízké.Kdyžsesetkalydvěskutečnostinaprostorozdílné,jakotřebaevropskáapůvodněamerická, skončilo todoslovavyhlazenímcelé jedlélidské rasy. Raději nemyslet na to, jak by skončilo setkání dvou kosmickýchcivilizací.Jeneopodstatněnépřisuzovatlidemjedinouspolečnouskutečnostakoketovat

smyšlenkou,žeprávě tatokolektivněověřenáskutečnost jeblízkáskutečnostiobjektivní. Sami byste mohli snést spoustu důkazů o tom, jak hluboce se lišískutečnost vlastní jednotlivým národům, sociálním skupinám, a jak tatorozrůzněnost končí u osamocené lidské bytosti. Vzpomínám si, k jakýmzrádnostem to vedlo, když se podle Marxova nejasného návodu spekulovalookolo společenského vědomí. V tomto učebnicovém pojetí společenskéhovědomísetřídnímmečemrozetlanapříčcelálidskáskutečnosttak,abykaždázantagonistických třídnemělanicspolečnéhos toudruhou.Ruský jazykovědec,který později zešílel, a na kterého si už skoro nikdo nepamatuje, rozděliltakovýmto způsobem dokonce i jazyk. Jmenoval se J. N. Marr a byl vpadesátýchletechkoryfejemfilologie.Žeňtakovýchpokusůosjednocenílidskéskutečnostinazákladěnárodní,třídníčirasovépříbuznostijemálopovzbuzující.I když se tyto pokusy vedly pod tlakem touhy vyznat se ve světě. Tonejjednoduššířešeníjetotižprolidskoupřirozenostnejtížepřijatelné.Celánašezkušenostsezesetrvačnostibránípředstavě,želidskáskutečnostjeindividuálníažetedymimomiliardyrozdílnýchskutečnostíužnemámeprůkaznésvědectvíožádnéjiné.Apřestojetojedinéřešení,kteréuspokojivěodpovídánavšechnypochybnosti. A taky sjednocuje dosavadní zkušenost a respektuje obraz světa,kterývyplynulzmoderníhovývojepřírodníchvěd.

V.

Conámvlastněbránípřijmoutpředstavu,kteráseužzrodiladávno,kterábylamnohokrátnejrůznějšímzpůsobemformulovaná,totižpředstavu,žejedenjedinýčlověkjesvět,žeskaždýmčlověkemsesvětznovurodíasnímznovuumírá?Nejspíše nám v tom brání skromnost, strach z rouhačství, úcta k absolutnu, knebetyčné převaze přírody, úcta k mystériím božských úradků a k mystériímmyšlenky, jež nemá hranic a jistě i kmystériím takových pojmů, jako je čas,nekonečnýprostorapodobně.Tato bázeň je však zbytečná, protože přijetím představy o jedině existující

lidské skutečnosti se nerouháme.Nerušíme tím ani obrovskouváhuvesmíru astrašlivoudiktaturupřírody,nerušímetímanionamystériametafyzickéhosvěta.Tvrdímejen,žejsousevšímostatnímsoučástíantropoidnískutečnostiažejenvrámcitétoskutečnostijsmeschopnijevnímat.Světtedyzůstáváneporušen,jensihovícepřisvojujeme,přivlastňujemeaodmítámesepřítopovahuvěcí,kteréjsoumimolidskouskutečnost.Všimněte si, že příroda sama nám nic v takzvaném objektivním balení

nepodstrkuje.Jevtomtoohleduúplněnetečnáanehulákánanásanevykřikuježádné svoje pravdy. Prostě jen přihlíží tomu, co my sami s ní provádíme.

Přírodních jevů se zmocňujeme vlastně tak, že si je přivlastňujeme, že jezařazujeme do své skutečnosti. Vyjímáme věci z netečné přírody apřivlastňujemesijenapříkladtím,žejepojmenujeme.Užtímtoprvotnímaktemseskutečnostpolidšťuje.Prvnímpojmem,kterýsidítěpřisvojí,sizřizujesvouvlastní skutečnost, a fyzik, který se se svým pozorováním pohybuje někde napomezí vznikání a zanikání elementárních částic, to dělá vlastně také tak.Obrovskýrozdílmeziskutečnostídítěte,kterásejenzaplňujeprvnímidojmy,askutečností atomového fyzika je jen v kvantitě. Představuji si takovou lidskouskutečnost jako sférický prostor, který se může roztahovat do obrovskýchrozměrů. Skutečnost dítěte se pak podobá tenisovému míčku, skutečnostdospěléhočlověkapřekračujehranicezemě,aleve své lidsképovaze jsouobělidskéskutečnostitotožné.Když tu mluvím o sférické podobě lidské skutečnosti, pomáhám si jen

primitivním modelem. Tento primitivní model však vypovídá aspoň okvantitativnímcharakterutétoskutečnosti.Kvantitativnírozdílyvobsahutěchtosférických prostorů jsou jistě obrovské. Ještě větší rozdílnost však panuje vkvalitativních rozdílech.A zde se upřímně přiznám, že si nevím velmi rady snázornýmmodelem kvalitativních rozdílů antropoidní skutečnosti. Snad by sedalomluvitonějakézvláštníosobitéstruktuřeuvnitřonohosférickéhoprostoru.Tato různorodost strukturybymohla spočívatvnestejnémzahuštění, jsouvnímyslitelnámísta s řídkýmahustějším tkanivem, s pruhy světla a tmy,místa srůznýmstupněmintegracemateriálu,zkteréhojetatostrukturastvořena.Aletoužnechávámnavašivlastnífantazii.Ještě těžší je vymyslet model, který by názorně ukazoval, jak je tato

různorodost struktury závislá na člověku, k němuž daná skutečnost přísluší.Buduotommluvitještěpozději.Zdebychvšakchtělještějednouzdůraznit,žetentosférickýprostorlidskéskutečnostijezřetelněviditelnýjenzevnitřažádnépozorovánízvenčínemůžebýtobjektivní.Toje jedinájistota,kteroutumáme.Onovyloučeníobjektivity.Já vím, že to zní strašně imperativně, to, co tu tvrdím o antropoidní

skutečnosti. Ale já už si realitu bez člověka ani nedovedu představit. A sámpojemobjektivitaměnaplňujeodporem.Kdyžčtuvnovinách,ženejakýorgán,složenýsamozřejmězezástupcůlidskérasy,posoudíobjektivněnějakouvěc,jemi z toho zle.Ale jako nepřípadné vnímám i ony běžné zmínkyo přístrojích,kteréobjektivněregistrují,zaznamenávají,měříatd.Vždyťjsoutotakypřístrojevytvořenéčlověkemavrámcijehoskutečnosti.Užjenvýznamvšechtakovýchaparaturjepochopitelnýjenvsouvislostisčlověkem.Nezávisláexistencelidmivyrobeného přístroje, odpoutaná od svého stvořitele, se pociťuje jako jedna znejvětších absurdit. Autoři sci-fi si s takovými absurditami často pohrávají.

Předvedou v takové absurdní roli nějaký opuštěný automat, pokažený robot,kterýsevymklzesvéhoprogramu,nebocokolivtakového,coněkdevevesmírunesmyslněpracuje,zaznamenáváavysíláúdaje,kterénikdoneposlouchá.Kdyžje taková scéna dobře napsána, pak čtenář přímo obludně pociťuje zoufalstvíopuštěného automatu, absurdnost jeho existence. Přístroje v této úloze dnesnejsou ani utopií. Všechny ty sondy, které měly ohledat vnější planety našisluneční soustavy, letí dále vesmírem a možná ještě žijí a zaznamenávají vítrvzdálenýchhvězd.Alenač?Jakýsmysltovšechnomábezčlověka?Tojepřirozenějenpříklada takovýchpříkladůbysedalasnéstnahromadu

celá řada. Ale nebudu už tyto argumenty hromadit. Chci jen dodat, že kdyžvyloučíme ze skutečnosti člověka, pak celý svět oněmí a oslepne, propadnestejnéubohosti,jakotyopuštěnéautomaty.

VI.

Opouštím celkem rád půdu této argumentace. Ve filozofické literatuře jínajdetekonečnědostadostajásetumohuspoléhatjenomnapaměť.Poučenýpřírodovědec by vymyslel jistě mnohem lepší argumenty. A já bez mučenídodávám, že celé toto moje uvažování směřuje především ke skutečnostiobyčejného lidského života a k součtu těchto skutečností na fenomén sociální.Tedyhlavněktéskutečnosti,kterásepotolikletpotácívrozporechapřijejímžpopisu jsou námměřící soustavy a tak zvané objektivní průzkumy celkem nanic.Jemožné spočítat, v jakém rozsahu se asi kryje skutečnostdvou jedincůve

výsekuz tohonejobyčejnějšíhovšedníhoživota?Tak třebasvítá. Ješesthodinráno,protoževrádiutoprávěoznámili.Pustíškohoutek,tečevoda,zapálíšplyn,voda se za chvilku vaří a přeliješ jí čaj. Čaj pálí, dokud je horký. Rádio sespouštíotočenímknoflíkuaautobusdoprácejedevpůlsedmé.Tohlevšechnovponěkudodlišnýchpodobáchaktomuještětisícjinýchvěci

vytvářítunejbanálnějšikaždodennílidskouskutečnost.Vmnohajednotlivostechjetoskutečnostspolečnámnohamilionůmjedinců.Nikdoztěchtojedincůsevtéto banální skutečnosti nezmýlí, koná spolehlivě drobné úkony, kterými siskutečnostprivlastňuje.Jenmálokdopostavínaplynprázdnoukonvicianikdose nebude pokoušet pustit rádio vytažením antény.Málokdo odejde z domu vpapučích a nikdo nevyjde nahý. Až potud v těchto základních věcech jsouskutečnosti mnoha lidí skoro totožné. Na malou chvíli máme dojem, žeskutečnost jeprovšechnystejná,protoženámdiktuje,abychomodešlizdomupříslušněoblečeni.Ale představme si, že dva lidé,mohou to být sousedé, a oba dva bílé rasy,

vyhlédnoutéhožránaavtentýžokamžikzokna.Přeletíočimaoblohuashodnouse na tom, že slunce už vyšlo, protože je jasný den. Je to však pro oba totéžslunce?Projednohoznichjesluncetřebajensymbolvěčnéhopohybu,jsoutokosmickéhodinky,svítilna,praktickéopatření,kteréšetříelektrickýproud,zdrojpříjemného tepla.Ve skutečnosti prvního jedince nebude slunce v tom rannímpolospánkuznamenatnicjiného.Druhýjedinecvšakpozdravísluncejakozdrojživota poklonou podle pravidel jógy. V jeho skutečnosti je slunce žhavouhvězdou,kteráseukázalanadobzoremdíkytomu,žezeměseotočilaokolosvéosy. Pro druhého jedince má slunce kromě bežného obsahu ještě i obsahfyzikálni, poetický,mytologický atp.Může být i zlatýmkočárem, taženýmpooblozečtyřmipárykoní.Kdejetadyobjektivnírealitasluncemezitěmitodvěmalidmi?Jemezinimi,

nadnimi,uněkohotřetího,ukohovlastněje?Zřejměnikde,totoranníslunce,tojsou prostě dvě lidské skutečnosti, na hony si vzdálené. Jenže právě po ránunemá člověk dost chuti a odvahy na takové věci myslet. Kdybychom ty dvajedincenechalipřítseoto,čímvlastněproněsluncebylo,znepřátelilibychomje a odešli by do práce rozčílení na nejvyššímíru nad tím, jaké nepochopenímůže vzniknout mezi dvěma lidmi nad tak jednoduchou záležitostí, jakou jevycházejícíslunce.Snadjsemsevyjádřildostjasně,abybylozřejmé,žetonenínováverzestaré

Berkeleyhohry s růžovýmioblaky, shádkamioprimární a sekundárníkvalituvěcí. To, co odlišuje slunce našich dvou jedinců, je něco nekonečněpodstatnějšího. Nejde přece jenom o smysly, o rozdílnou schopnost očí apokožky vnímat jeden a tentýž objektivní jev. Rozdílmezi dvěma slunci nenídán rozdílemvcitlivosti smyslů, ale rozdílemve struktuře skutečnosti, jejímižjsouvlastníky.Jetorozdíldvousvětů.Atojsmesiřekli,žetojsousousedé,obadva bílé rasy a oba dva dědicové evropské civilizace.Kam bychom se teprvedostali, kdybychom porovnávali takové dvě banální skutečnosti, jak si jepřivlastňujídvajedinciznaprostorozdílnýchkoutůtétoplanety,třebaamerickáhospodyňka a kmenovýnáčelník australskýchdomorodců. Ještě byměl někdorozřešit, v čí skutečnosti je slunce bližší své objektivní podobě! Pak by bylzmatekdokonalý.Příklad se sluncem má výhody i nevýhody všech takovýchto příkladů, ale

schválněseneptám,jakrozdílněsejevívbarvěateplotě,aneptámsenato,zdaje ranní slunce pro oba smyšlené jedince krásné nebo ošklivé, smutné neboveselé.Protoženatojsmezvyklíatoberemeběžnědoúvahy,ževěcikolemnásnemajíprokaždéhostejnoubarvu,ženevnímámesvéokolístejnýmzpůsobem.Tolerujeme a považujeme za přirozené, že někdo si oblékne do stejného ránakožich a někdo jiný odejde do práce v lehkémkabátku. Jsme zvyklí na to, že

míváme ráno rozdílnou náladu, že někdo vítá ráno s dychtivýma a zářícímaočimaajinýmhouříočisteskem,sotvajeránootevře,jakotřebajávtétobase.Nejsme však zvyklí myslet na to, že vstáváme každý den jenom do svéskutečnosti, že soused se zase probouzí do jiné skutečnosti a že dokonceskutečnostinašichsnůbylyrozdílné.Ajakužjsemřekl,bojímesetopřiznatzbázněpředvelkoupřírodou,aleize

strachupředmožnouhaváriísvětanašichzvyklostí,zestrachu,žebynajednoupřestaljezditautobus,takjakmá,protožeřidičautobusužijevjinéskutečnostinež my. Zdá se nám, že by přestalo fungovat mnohé, co považujeme zapřirozené, že poznání o rozdílu v skutečnostech, ve kterých žijeme, bymohlootřást všedností našeho dne. A tak nás těší, že slunce vychází nachlup podleastronomických předpovědí, protože v tom je ta jistota, základ objektivity. Azapomínáme, že v téže chvíli pro mnohé jedince slunce nevyšlo a už nikdynevyjde. Například pro ty, kteří v noci nebo nadránem, což je prý častější,umřeli.Milionsluncísevjednomdninarodiloavjednomdniumřelo.Přestožetušíme,žejdepořádojednoatotéžslunce,nejsmeschopnitodokázat.Snažím se pořád upozornit na to, že tato argumentace směřuje k něčemu

podstatnějšímu než k pouhýmodkazůmna klamlivost smyslů, na rozdílnost vnáladách a citech, názorech a světonázorech, v tom co jsme už zvyklírespektovat.Mojidvaspoluvězniseprávěhádajíoto,jestlihráchakroupy,kteréjsmemělinaoběd,bylykjídlunebone.Trváteznedostatkujinézábavyuždostdlouhoa je to spíšhranež spor.Kdybych jim řekl, že senemohoudohodnoutproto,žejejichchuťováčidlavústechanajazykujsouprostěrozdílná,přijalibytoto vysvětlení asi bez odporu.Kdybych jim však řekl, že v každém z našichešusůbyljinýhráchajinékroupy,prestalibysesemnoubavitausoudiliby,žejsemblázen.Apřece je to tak.Byli toprostéhrách akroupydvou rozdílnýchskutečností.Jakneradipřijímámetakovénejpřirozenějšívysvětlení.Každá konfrontace s rozdílností jednotlivých lidských skutečností, zvláště

když se dostaví najednou, přináší vždycky člověku určitý bolestný zážitek.Pomyšlenínato,žemámekaždýsámsvůjsférickýprostor,vekterémžijeme,ažesetytoprostorypodobajíjedendruhémujenzákladnímvybavením,vyvolávajakousi atavistickou bolest. Tato myšlenka bolí tak jako ztráta bezpečí, jakovyhnání z ráje a tak dále. Domnívám se, že je to hlavně tato bolest, tentobolestnýstrachzrozpadusvěta,kterýbrání lidemuznat jednoduchévysvětlenídennodenníchsrážeksrozdílnýmilidskýmiskutečnostmi.Apřitomnejdeonicjiného než o bolest, kterou přináší každá ztráta iluzí. Takových ztrát člověknasbírázacelýživotplnýpytel,takžejednanavícbyužnemělahrátvelkouroli.Stejnéztrátyvšakpřinášejí i radostaulehčení,hlavně těmstatečnějším.Takžebyanivtomtopřípaděnemuselobýttakzle.

Banálnípříkladranníhosluncenevypovídásamozřejměovšechaspektech,zekterýchjemožnénahlížetrozdílnostitěchnejobyčejnějšíchlidskýchskutečností.Propast mezi jednotlivými skutečnostmi se bude rozšiřovat, když budemepostupovat od banálních přikladů k situacím složitějším.Nechejme třeba našedva náhodně vybrané jedince koukat po ránu z okna na dav, který se valí naprvomájovoumanifestaci.Ještějsmesenestačilinadtímanipořádnězamysletaužtušíme,jakpropastněodlišnéskutečnostibudoudefilovatpředočimanašichdvou pozorovatelů. I kdybychom o nich nevěděli vůbec nic, i kdybychomnemohlianihádatpodlevýrazutváře,můžemesevsadit,žetidvalidépozorujíněco naprosto odlišného. Je to samozřejmě dáno tím, že nyní už nevnímajíelementární součástnaší skutečnosti, jakoubylo toslunce,aleněconekonečněsložitějšího,sociálníjev,kterýjevýrazněpolidštěnužsvýmvnitřnímustrojením.Nechme už však na pokoji ty dva náhodně vybrané jedince a porovnejme,Milane, třeba těch tvýchněkolik řádek,které jsemčetlvdopisez1.května, skomentářem, který současně zaznívá z rozhlasu nebo z televize a který ještě itady ve vězení znám zpaměti. Cožpak ten rozdíl v obyčejném popise dvouskutečností je dán jen rozdílnosti v názorech anebo dokonce jen rozdílností vpolitickéorientaci?Topřecene!Je tomnohempodstatnější rozdíl.Je torozdíldvouskutečností,kteréseodsebe rozběhlyuždřívev rozdílnýchhistorickýchskušenostechavcelézkušenostiživota.Právěproto,žejdeosociálníjev,jsmenajednoumnohemochotnějšípřipustit,žežádnáobjektivnírealitaprvomájovéhoprůvodu neexistuje. Co by mělo vlastně její objektivitu vyjadřovat? Statistikaúčasti,početmáváteknebointenzitaprovoláváníheselpodhlavnítribunou?Tonikdonemůžemyslet vážně.Apřecevím, že seněkdenapříslušnýchmístechprávě z těchtohledisekdávádohromadyhodnocení prvomájovéhoprůvodu.Aabychtoještějednouzdůraznil,hodnoceníobjektívní.Zjišťujeme, že tak zvaná objektivní skutečnost se nám okamžitě rozpadává

podrukama, jestližeznívyjmemejentrochusociálnější jev.Ato ještěpříkladprvomájovéhoprůvodu jekrajněbanální.Cokdyž teprvepomyslímenaválky,ideologie,revoluce,převraty,velkámasováhnutíapokusilibychomseprávědotěchtojevůvnéstobjektivnípořádek?Užteďcítíme,jaknámzté„objektivity“vstávají hrůzou vlasy na hlavě. A přesto se tak děje dnes a denně. Ze všechkomunikačníchprostředkůsenanáshrnouzaručeněobjektivnízprávy,zaručeněobjektivníúsilíapodobné trapnosti.Azacelou touvýrobouobjektivností jsoujen lidé, jejich zájmy, jejich postoje, jejich vidění, prostě jejich vlastnískutečnost,přesnižsefiltrujecelýtenobjektivnížvást.Alezanechmeužtohototypuargumentace.Připadámi,žesetovšechnoitak

dávnoví.Mnohemzábavnějšíbude,kdyžohledámeskutečnostvyňatouzezajetíobjektivity, když se podíváme na skutečnost jako na individuální majetek

každéhočlověka.

VII.

Přirovnával jsem lidskou skutečnost ke sférickému prostoru, v jehož středustojíme.Tytoprostoryjsoutakrozmanitéaužpřiprvnímporovnánínaplněnétakrozmanitýmobsahem,uspořádanýmvtakrozmanitéstruktuře,žebezděkypřednimi stojíme v němém úžasu. Kdy a jak se do nich všechno toto bohatstvívměstnalo?Vtésouvislostinámokamžitepřijdenamyslzáludnáotázka,zdavtéto lidskéskutečnostiužněcobyloodsaméhozačátku.Byla to jenholápláň,neboužnaníněco rostlo!To jedráždiváotázkaa týká se, jakvíte,Kanta a ijinýchfilozofů,kteřítutopláňosadiliužodsaméhozačátkusudičkami,osudem,nesmrtelnou duší, mravními zákony a tak dále. Mámi však přísně dodržovatdosavadnílogikudůkazů,kterésetýkalylidskéskutečnosti,musímchtěnechtěpředpokládat,ženazačátkupředzrozenímčlověkajejenholápláň.Pustá,bílá,bezútešná,jakoprvotníprahmota,zekterébudeteprvevšechnostvořeno.Ikdyžnevím nic o tom prvotním okamžiku. Ten se možná odehrává už dávno předzrozením,dávnopředprvnímkřikemaprvnímotevřenímočívuterálnítemnotě,když z prvotního chaosu vystupují první genetické spoje.Možná už tehdy serýsujezákladníplánskutečnosti,hrubýprojekt,podlekteréhobudevybudována.AabychomsitouKantanerozházeli,jsoumožnávonomgenetickémprojektuzakomponovány mravní příkazy i jiné základní potřeby lidství, potřeba víry,potřebaBoha,potřebaláskyatakdále.Aťužpláňjeholáanebonaníněcoužje,celásložitáskutečnostnaníteprvevyrostevprůběhuživota.Důležité je vidět to všechno jako akt tvorby. Skutečnost se nestaví sama,

člověkjineustáleutváří.Dítě,kterépoprvéotvíráoči,abymudonichpadlprvnípřevrácený obraz světa, se podobá trochu onomu prvotnímu kosmickémubudovateli. Protože buď jak buď, přes všechny gigantické dodávkymateriálu,kterým je od začátku zásobováno svým okolím, stane se toto bezbranné dítěbezprostřednímtvůrcemsvéskutečnosti.Apracujeneúnavně.Začnepracovatvprvní vteřině své existence a už nikdynepřestane až do stáří, až dookamžikusmrti, aždoonékosmickékatastrofy,kdy seopětvšechnovrátídopůvodníhostavu.Zdá se mi, že nejdůležitějším a také nejkrásnějším znakem takto pojímané

lidskéskutečnostijejejítvůrčícharakter.Vždyťto,cojedané,comáčlověkkdispozici,tojejenstavebnímateriál,tojsoucihlyacementačlověkznichstavískutečnostke svémuvlastnímuobrazu, jako todělalBůhkdysi se světem.Narozdílodněhonepracujeovšemjenšestdní,alecelýdlouhýživot.Rozhodněmána toto dílo více času. Domnívám se, ře celémystérium božího stvoření je v

podstatěbásnickýmpopisemtvorbylidskéskutečnosti.Nejblíže k pochopení celého procesu se dostáváme při analýze umělecké

tvorby, především tvorby literární. Skutečnost uměleckého díla, obrazu, sochynebobásně jepřesně takautentická jakokaždá jináskutečnost.Vsoběvlastněuskutečňuje každý dávný sen a je sám tvůrcem své vlastni skutečnosti. Totochápánípředevšímliteraturyjednesobecněpřijímáno,ačdosudunástřebatrvájakási směšná představa o tom, že člověk je pouhým zrcadlem, odrazovouplochou, na níž se více nebo méně pravdivě odráží objektivní skutečnost.Bulharskýakademik1blahépamětinapsaloteoriiodrazuněkoliktlustýchknihabylo to tehdy značně běžné čtení. Přestože se tato teorie opírala o několikLeninových citátů, degradovala tvůrce na pasivní zrcadlo, které se snaží sečmůže,abysevněmskutečnostodrazilapodlenějakéhoobjektivníhoreceptu,vnašempřípaděpodlereceptusocialistickéhorealismu.Ale to jespíše jenpoznámkanaokraj.Antropoidnískutečnost jevýsledkem

tvorby, to víme všichni ze zkušenosti. Člověk vytváří svou skutečnost celoubytostí a angažujev tomtoprocesuvšechny složky svéosobnosti. Jistěvprvéřaděsmysly,alenejensmysly,natvorběvlastnískutečnostisevýznamněpodílípřevzatázkušenost,kterájeobrovskouzásobárnoumateriálu.Pakcit,intelektavšechno nadsmyslové vybavení, které je člověku vlastní. Z toho vyplývá, žerozdílyveskutečnostech,příslušnýchjednotlivýmlidem,nejsoudányrozdílyvesmyslovémvnímání,člověkmákdispoziciobrovskémnožstvínástrojůktvorběskutečnosti, příroda ho vybavila tisíckrát lépe než kteréhokoliv jiného živéhotvora. A všechny tyto nástroje, hlavně však ty nástroje, které svou funkcípřesahujípouhésmyslovévnímání, jsousoučasněpředpoklademtvůrčíhoaktu,jímžjetvorbaskutečnosti.Pochopení lidské skutečnosti jako výsledku tvořivé práce je stejně důležité

jakocelávýchodiskováúvaha.Rozvíjí se tuvlastně starámyšlenka, že člověknevystupuje vůči světu jako pasivní registrátor všeho dění, jakýsi nahrávacímechanismus, ale aktivní zmocňovatel světa. Člověk je násilník, který sivšechnopřisvojuje, je jakozloděj,kterývezme,covidí,odnesetodomůapakteprve přemýšlí, co by se z toho dalo udělat. Někteří krajináři pracují tímtozpůsobem,posadísevplenéru,dívajísekolemsebe,udělajísináčrtekapotomvateliéru vytvoří obraz.A ten obraz je teprve krajinou, to je teprve skutečnost.Milanmipíšev jednomdopiseopřírodě,která jevždynamístě.Mánamyslilesyalouky,pokterýchběhá.Říká,žepřírodavždyčekáamymusímejítzaní,abychom si ji uvědomili. To je přesně to, co tvrdím. To je onen tvůrčí akt,kterýmvytvářímesvouskutečnost.Přisvojujemesitřebakrásupřírodytím,ževní běžíme s vyplazeným jazykem patnáct kilometrů a nebo když do ní vůbecnějak jinak aktivně vstupujeme. A to třeba jako oráči, zeměměřiči, turisté,

houbaři,alemožnáistavitelépřehrad,železničnýchtratí,autostrádaatomovýchelektráren, které dneska vnímáme spíše jako ničitele přírody. To je však jináotázka.Přírodanásovšemnečekávtépodobě,vjakéjinacházíme.Nevíme,jakáje,

až do toho okamžiku, než do ní vstoupíme. Až pak se stává součástí našískutečnosti. To, co bylo předtím, to přesně nevíme, i když příroda existovalajako součást naší skutečnosti. Ale v jiné kvalitě, ne v kvalitě onohobezprostředníhovstupu.Přírodaexistujevnašískutečnostineustále,ipotměavesnu,avcele.Jetoskutečnost,kterouutvořilyvlastnívzpomínky,ajejedno,jakstarévzpomínky.Vzpomínkyceléhonašehoživota,avtéskutečnostiprírodyjetakyvšechno,cojsmeoníčetli,vidělinaplátně,conámonívyprávělijinílidé,prostě vše, co se dostalo do naší blízkosti. Bezprostřední vstup do přírody jenová skutečnost, která se vrství na staré, a tak vytváří složitou stavbu. Tímtozpůsobemkompletizujeme vlastně každé nové dílčí poznání, vrstvíme na sebestaréanovéčástiskutečnosti,přehazujemejeapřetváříme.Podvědomí nám tento proces připomíná. Znáte přece ten pocit, kdy člověk

přicházínanějakémísto,kteréužpředtímznalzliteraturynebozvyprávění,anajednousevnovéskutečnostivrstvínasebebezprostřednívnímáníipřevzatázkušenost.KarelČapekotomnapříkladuvažujevAnglickýchlistechajámámpodobnouvzpomínku.NežjsempoprvépřijeldoLondýna,bylužLondýnvméskutečnostiobsažen.Vytvořiljsemsihozpohlednic,filmů,literatury,detektiveka tak dále.Měl jsem svou skutečnostLondýna, aniž bych ho kdy viděl.KdyžjsempakstálnaWaterlooBridge,měljsemtakjakoČapekpocit,žeužjsemtuněkdybylvnějakémjinémživotě,žejetovlastnějennávrat,žeseznovudívámnařekuinaHousesofParliament.Aletosejennasebevrstvilymástaráamánová skutečnost Londýna, prolínaly se a navzájem se ovlivňovaly. Tatokombinace žije ve mně dodnes a znovu by se asi nějak jinak převrstvily,kdybychmělvživotě ještěněkdymožnostzastavitsena tommostěadívatsekolem.Tyto nejrůznější vrstvy skutečnosti jsou v člověku neustále v pohybu,

převalujíse,měníavytváříseznichvždynovápodobaskutečnosti,odpovídajícínovému času, novému prostoru a novému stavu duše. Po každém impulsuzvenčí, při každém novém pohledu, při novém záběru v televizi, při každézprávěz rádia,nadkaždouknihou,kteroučteme,seznovupřeformovávánašeskutečnost.Jetotedypermanentnítvůrčíaktatrváodnarozeníaždosmrti.Jetototéž,jakobychomustavičněpsalinějakouknihu,popisovalivěciokolosebepřizměnách ročních období, Při změnách ve svém nitru, v radosti, ve smutku.Všechno se děje ovšem bezděčně, jsme tomuto aktu zvyklí, je to atributlidskosti.Naučímesetomutaksnadno,jakosedítěnaučípřevracetsizhlavyna

nohy obraz světa, ktoré mu zprostředkovávají oči. Jsme k tomu, řečenoexistenciálním terminem, odsouzeni. Musíme tak učinit, abychom mohli žít.Protožejenomtímtopřivlastňovánímsiskutečnostijsmeschopnisevnívyznat,využívatjiaukájettakvšechnypotřeby,kteréjakoživočichovémáme.Touto tvůrčí schopností jsme vybaveni jako jediní dosud známí tvorové ve

vesmíru.Kdybytomutaknebylo,všechnobybylonajednoujiné.

VIII.

Přidnešníchznalostechpsychologiebyasinebylotěžképopsatskoropřesně,jakýmzpůsobemsenaplňujeoddětstvíonensférickýprostorskutečnosti,ježnásobklopuje.Sledovat,jaktentoprostorbobtnánovýmanovýmmateriálem,jaksev něm vytváří různé struktury, jak se v něm slévají a vyhraňují barvy, jak seprostězprvotníhochaosutvořísvět.Těžkoovšembudemeněkdyschopnipopsatskutečnost samého počátku, svět novorozeněte, které se dívá čistýma, aleprázdnýmaočima.MožnájetojenskutečnostsvětlaastínuavjejímstředusetyčíBůh,jímžjematka.Otétoústřednípostavěprvotnískutečnostinenízřejměpochyb.Kolikporuchvědomísednesvysvětlujeporuchamivevazběmatkyadítěte.Acožnejsouprávětytoporuchyporuchamiskutečnosti?Vždyťkonečněvšechnyúchylkyv chování lidskýchbytostí seprojevují i nějakouúchylkouvtvorbě skutečnosti.Takovépokřivenímůževzniknoutprostě tak, žena samémzačátkuchybíveskutečnostidítětematčinapostava,viděnatřebajakozákladnínosníkcelékonstrukceskutečnosti,kterámábýtpostavena.Jakselidskábytostvzdalujeodprvníchměsícůživota,pokračujeakt tvorby

skutečnosti na mnoho způsobů a my si je už mnohem lépe dovedemezrekonstruovat a představit. Pořád je však tím stavitelem dítě, ono je tímpřekotným budovatelem a nás se zmocňuje obdiv, když si uvědomíme, jakobrovské tvůrčí síly jsou v něm skryty, jak jeho mozek s mravenčí pílí jakogigantickýpočítačzpracovávánekonečnýproud informacía tvoříznichobrazsvěta. Nepochybně už třeba ve třech letech má skutečnost dítětě úctyhodnýrozsah a už značně individuální rysy. Když spomínám na vás dva, když vámbylotřebapětlet,znovusivybavujionenzřetelnýúdiv,kterývemněvzbuzovalavašerozdílnostajíodpovídajícípětiletéindividuálnískutečnostitakvýrazné,žesedalypostřehnoutnaprvnípohled.Vezměte si například dětské kresby. Umělci, psychologové, psychiatři,

pedagogové, rodiče, každý si v nich něco najde. Přitom vždy jde o prostoureprodukci dětské skutečnosti a z celé její složitosti, barevnosti a citovépřeplněnosti je v ní jenom to, co mohou zprostředkovat prosté technicképrostředky,tužkaanebobarevnékřídy.Kdybychomtakmělimožnostusednoutv

takovédětskéskutečnostijakvkineanechatsipromítatbarevnýfilmoní,bylbynášobdivještěbezmeznější.Nepochybně hrají smysly při výstavbě skutečnosti primární roli. Vlastní

skutečnostsevytváříztoho,comohouočividět,ušislyšet,kůženahmatat,nosočichat a jazyk ochutnat. Lze si však představit, že téměř současně aktivitousmyslůsenavýstavběskutečnostizúčastňujeivšechnoostatnívybavenílidskébytosti. Především sem patří schopnost přijímat skutečnost zprostředkovaně,schopnost učit se.Dítě tímto způsobempřijímá za vlastní přejatou skutečnost,třebas skutečnost rodičů, sourozenců, svých druhů, učitelů a tak dále. Tentoproces přejímání je jistě složitější než smyslové vnímání. V tomto procesu jekonečně skryta celá problematika výchovy. Víme toho dost o obrovskýchúskalích, překážkách a svízelích, které jsou navršeny právě na cestách, pokterýchsepřevážícizískutečnostkstaveništi,nakterémsidětíbudujísvéprvníhrady,zámkyatunely.Schválněmluvímostaveništi,protoževýchovasedějevdobě,kdyjevšechnoještěrozpracováno.Dítěpasivněnepřihlíží,jakmujinílidéstavíjehovlastnískutečnost.Užnazačátkujsempředpokládal,žečlovĕkmáužgenetickyurčenindividuálníprojekt,nakterémjsouzakreslenyzákladyijemnéčáryspojů.Tentoprojektprostěnedovoluje,abybylznásilňováncizímistaviteli.Avtomspočíváčastocelýdebaklpedagogů.Zdejsoupříčinytohoobrovskéhosklamání,kterénásledovalozavelikounadějíopřeměněsvěta.Tobylanaděje,že člověk se rodí jako nepopsaná stránka a že správně zaměřená výchova jeschopnanapsatnatutostránkuseznamnejušlechtilejšíchvlastnostíačinůatakže jemožné z každého člověka udělat anděla.Mimochodem, jak víte zmýchprácíoutopiích,bylna tétopředstavězaložendebaklvšechutopickýchplánů,mimo jiné i plánu s výchovou nového socialistického, či dokoncekomunistickéhočlověka.Všechnyvědy,kterésedneszabývajídítětem,jsouasischopny přesně popsat sféru vlivů, které působí na charakter jedince, jinakřečeno popsat složitost onoho procesu, ve kterém se vytváří osobitá lidskáskutečnost.Přes tuto schopnostpřesnéhopopisunejsmeschopnivysvětlit fakt,že při naprosto identických vlivech, v naprosto identickém prostředí vyrostoudvě lidskébytosti snaprostoodlišnými skutečnostmi, ježknimpřináleží.Zdáse, že lidské skutečnosti se od sebe liší přesně tak, jako kresby na konečcíchprstů. I když víme, v jakých miliardách variací jsou zapsány genetickéinformace,ježtutoodlišnostovlivňují,přecejenstojímevúdivunadzákonem,kterýnedovoluje,abyidvalidéztěchmiliard,cojichjenazemi,bylistejní,abysevyskytovalydvělidskéskutečnosti,ktorébysedokonalekryly.Vypadátotak,jako by vše, co nás obklopuje, a comá svůj původ v přírodních zákonech, sezuřivě bránilo objektivizaci a zglajchšaltování. Nikdy nebudeme schopnivytvářetkopie lidí a jejich skutečnosti, jako tomshrůzoučtemeuHuxleyho.

Vše, čeho jsme schopni, je uvést na společného jmenovatele vybraný početlidskýchskutečnostíavytvořitznich třebaaritmetickýprůměr,který jeovšemzasjennašífikcíasobjektivnískutečnostínemánicspolečného.Nemá cenu bouřit se proti tomuto přírodnímu určení k rozdílnosti. Spíše to

může být zdrojem radosti. Taky je možné tiše se usmívat potížím, které tatorozrůzněnostzpůsobujepedagogům,politikůmavůbecvšem,kteříbynejradějivládlistatistickémuprůměruanenaprostorozdílnýmindividuím.Když přemýšlíme nad svým dětstvím a mládím, dovedeme snadno určit

okolnosti a vlivy, které se výrazně podílely na tvorbě naší skutečnosti.Dovedeme třeba určit hlas, knihu nebo zážitek, které způsobily, že jeden koutnaší skutečnosti má právě jen tu podobu, kterou má. Pamatujeme se najedennebo na deset čisto takových zážitků, ale nikdy asi nevypátráme to obrovskémnožství ostatních vlivů, podstatných i naprosto nepatrných, které též vtisklynaší skutečnosti podobu.Musíme se však smířit s tím, že se asi nedá vytvořitžádnýmatematickýmodel,kterýbyvyjádřilpůsobenítěchtovlivů.Vydvajstesedělilinapolovicokaždouvýznamnějšíudálostvnašemrodinnémživotě.Bylijstesnáminastejnýchmístech,četlijstestejnéknihy,slyšelistejnéradyastejnánapomenutí a jedli jste doslova z jedné misy. A sami vidíte, jak neúměrněrozdílné k tomu jsou vaše skutečnosti. Zdá se, že proti unifikaci má člověkúčinnější imunitu než proti virovým nákazám. Těmito nesnadno popsatelnýmizpůsobysevprůběhuživotavytvářílidskáskutečnost.Bylobyskoronamístě,abychom říkali namísto - formování lidské osobnosti formování lidskéskutečnosti,protožeprávějejírozsahastrukturaurčujídimenzičlověka.

IX.

Jestliže ovšem platí, že ke každé lidské bytosti přísluší odlišná skutečnost,staví to do trochu jiného světla starý problém mezilidské komunikace. Starýproto,žesefaktickyvždyvěděloohořepřekážek,kterástojívcestě lidskémudorozumění. Moderní poznání věnovalo studiu těchto překážek usilovnoupozornost a shromáždilo v tomto ohledu stovky příčin, které brání lidem vdorozumění.Skepsevyrostlav tomto směrudopozoruhodných rozměrůa lidéjsou mnohdy považováni za němé bytosti. Někdy se připouští, že jsou siceschopni komunikace, ale jenomo blbostech, anebokaždýmluví nějakou svouhatmatilkou a ani se nesnaží, abymu jiní rozuměli, a on sám neposlouchá tydruhé.Topřeceznáte.Spoustu se toho například udělalo okolo jazyka jako komunikačního

prostředkuabylaprozkoumánajehodostiošidnátajemství.Stejnounůšiskepsesi člověk může odnést z moderní psychologie, sociologie, etnografie,

pedagogiky a vůbec všech antropologických věd. A moderní umění se častopřímo předhání v důkazech o tom, že porozumění mezi lidmi je nemožné.Pamatujuseještězdob,kdyexistovalaunásnormálníliterárníkritika,žetéměřkaždá recenze moderní prózy končila konstatováním, že příslušná kniha opětdokazuje osamělost člověka a nemožnost komunikace mezi lidmi. Onenvšudypřítomnýmodel člověka, který bojujemarně s osamocenosti a postupnězjišťuje,žepropastmezinímaostatnímilidmisejenomprohlubuje,kultivovaloceléumění.Každýfilmař,kterýsinasobězakládal,natočilfilmoneschopnostikomunikace.Takových filmůbylo hodně, byly skutečně smutné a z některýchšel mráz po zádech. Mnohé takové filmy jste viděli, Felliniho, Antonioniho,Resnaice,Bergmanaajiné.Nemohusiteďvzpomenout,kdyjsemvidělpoprvéBergmanovoMlčení,možná to bylo někde za hranicemi nebo to tu dávali nanějakémuzavřenémpromítání.Ipoletechsivšakvzpomínám,jakýtobylšok.Celýproblém,totižželidémohouexistovatvedleseta,alenedovedounajítcestuk sobě (tuhle větu jsem přeložil z němčiny, protože mi utkvěla v paměti zvídeňskýchmorgenbetrachlungů i z řečí jejich komunálních politiků nicht nurnebeneinander, aber auchmiteinander)bylvBergmanově filmuvyložen skorojako filozofické axióma a přece to filmu neubralo nic na jeho emotivníefektivitě.Stejněsivšakmyslím,ženejhroznějšífilmozoufalstvízosamělostianesdělitelnostivlastníúzkosti,ouzavřenostivevlastníexistencianeschopnostivolat k jiným lidem o pomoc, by asi vznikl zfilmovánímKafkovy povídky oŘehoři Samsovi, jak se proměnil v brouka. Kdoví, možná to už někdo izfilmoval. Fakt je, že když jsem si kdysi předmnoha lety tu povídku poprvépřečetl,bylomi, jakkdybychdostalpalicídohlavy.Vzpomínámsivšak,žetonenítakdávnoadívalijsmesespolunazfilmovanéhoCamusovaCizince.Prostěskorovšechnomoderní umění je o tom.Akdyžnepřímoo tom,pak aspoňozoufalém úsilí prodrat se neviditelnou oponou, která je spuštěna mezijednotlivcematěmiostatními.Nemusímpřipomínat,žetímprvnímostatnímjenejčastějiženaaproženumuž.Teď si však uvědomuji, že je to troufalost mluvit v souvislosti s tímto

problémem jenomomodernímumění.Bylo to všechnouž i ve starémumění.Kdo to byl Don Quijote? Typický solitér, jak říkává s oblibou Milan Uhde2.PierreBezuchovjetakyosamělýblázen,kdyžtakběhápobojištinebovhořícíMoskvě. Jen se dívá, ale ví už dávno, že nepochopí. Přesto, že je ruskýmvlastencem, jeví se mu počínání ruské a francouzské armády jako absurdní -jenžetaktoTolstojnenapsal,protožetermínabsurdnanebylještěvoběhu.Nemyslímtedy,žetujdeoryzemoderníproblém.Možnáužčlověkrostlstím

hrbem osamělosti už z dob loveckých výprav na mamuta. Měl však v těchdobáchpřespřílišdůležitějšíchstarostí,nežabyse tímmohlpodrobnězabývat.

Starým filozofům nebyl ten problém neznámý. Do lidského vědomí se všakurčitě zapsal už s Ježíšovým výkřikem na kříži: „Eli, eli, lamma sabaktani“.Protože na tom kříži se nemohl nijak utěšovat tím, že bymu bylo rozuměno,vždyťsemusmálidokonceiti,kteříumíralinakřížispolusním.Uznání faktu, že každé lidské bytosti přísluší jiná skutečnost, nepřináší

zdánlivěžádnévelkéulehčenívnenaplněnétouzeposdělnosti.Zdálobyse,žetakové pojetí skutečnosti dokonce potvrzuje věčnou osamělost člověka a jehoneschopnost dosáhnout úplného porozumění s jiným člověkem. Uznánímrozdílnýchskutečnostíztrácímevůbecvšechnunaději.Lzesnadpřipustit,žebysitřebasjednoumohliporozumětlidézjedinéobjektivněexistujícískutečnosti,jak by si však mohli porozumět lidé z milionů rozdílných skutečností? Jaképorozumění,kdyžkaždálidskáskutečnostjejinýmsvětem!Logiku takového závěru nechci vůbec popírat. Útěcha v tomto případě

přicházízponěkudjinémyšlenkovéoperace:mnohokrátjsemuždokazoval,ževšechnysporyopravduapravdivostpoznání jsouuměléhopůvodu,že jsou tohry s konvenčně stanovenými pravidly. Přitom zdůrazňuji, že to neříkám sdespektem.Šach je taky jenhrapodle stanovenýchpravidel a jaká je tověda!Základní pravidlo, které takovou hru umožňuje, je formulováno takto:skutečnost existuje objektivně a když se budeme snažit, dosáhneme naprostototožnéhopoznánítétoskutečnosti.Celýmyšlenkovýpřesunpakspočívávtom,že prostě toto pravidlo neuznáme a stanovíme si jiné, už proto, že taktoformulované pravidlo je vyhrazeno spíše pro bohy a člověk si při jehododržovánípřivodilvždyjenkocovinu.Asproblémemkomunikacejetostejné!Všechenspleenmoderníhozklamánízosamělostianemožnostisplynutíjetakéjen důsledkemdodržování konvenčního pravidla. Že totiž jsme schopni v tétokonvenčně stanovené objektivní skutečnosti úplné identifikace. Je přece lepšínepodléhat této iluzi, vycházet z předpokladu, že ani dvě lidské skutečnostinemohou být totožné, a že tedy celá ta věčná touha po totální identifikaci, posplynutídušíjeprostěfalešná.Můžetenamítnout,žemarnátouhanebudeonicmarnějšíaméněbolestnější,

kdyžjíprostěoznámíme,žebysemělaklidit,protožejefalešnáavůbecnemělavzniknout. Nu, já si myslím, že každá ztráta iluze je utěšlivá, ale v našempřípadětonení tohlavní.Iluzesezbavujemeproto,abychomlépepochopili,včemjemožnéporozumění,jaksemůžeuskutečnit,jakéjsoujehomeze,žeonicnepřicházíme, naopak získáváme. Uznáváme transcendentální povahu takovétouhypoporozuměníasplynutí,alepodřizujemejijinýmpravidlům.Vzdávámesetedyjeniluze,abychomzískalipravépochopení.Ani dvě lidské skutečnosti nejsou identické a nemohou se takovými stát,

třebas by si to srdce sebevíc přálo. Brání jim v tom jejich rozdílná vnitřní

struktura, jejich historický původ, genetické určení a celá nahromaděnázkušenost.Protonejsouschopnytotálníidentifikacevesvýchskutečnostechanijednobuněčná dvojčata. Tím je vše dáno, a ne nějakým odvěkým prokletím,kterézabraňujelidemvevzájemnémpochopení.Nemyslím si ovšem, že jsem tímto konstatováním sprovodil ze světa toto

prokletí.Ivědomítakovéhoprokletíjesoučástílidskýchskutečnostíaneníprotoonicméněreálné.Itouhaposplynutízůstávásoučástílidskéskutečnostianeníprotoonicméněobsesivní.Provokujehlubokýsmutekačastoiagresivitu.Kdyžtotiž touha nepřináší výsledky, snaží se lidé často převést jiné lidi na svouskutečnostnásilím.Touhajeunylá,budí lítostarvesrdce, jenžetasamátouhapo porozumění se často vyvine ve řvání, facky, kopance a rafinovanémučení.Taková facka nebo kopanec je výrazem zoufalství ryze filozofického původu,třebaže seprojevujenefilozoficky.Poslednímkrokemv tomto směrujevražda,jakvíme.Zabitímpřevádímeskutečněoběťnasvouvlastní skutečnost,onaužtotižžádnoujinounemá.Potvrzenítohotodokonaléhosplynutíseovšemnikdynedočkáme.Taková touhapo identifikacimůžebýt stejněagresivní jako touhapo pravdě. Člověk zpitoměly prastarou myšlenkou na nějakou univerzálnípravdu pořád hledá dveře k rozhodujícímu tajemství. Nejčastěji takové dveřerozkopearozmlátí,abynakoneczjistil,žezaniminicnení,jenzaprášenékoutyaprázdnota.Jedostlidí,kteřísestejněagresivnědobývajídotřináctýchkomnatlidskýchdušíastejněprdobjeví.Není vůbec nutné vzdávat se touhy po porozumění a důvěrném rozhovoru

mezi lidskými bytostmi, uznámei, že každý žije uprostřed své vlastnískutečnosti.Nicnámnebránívtom,abychomsesnažilipoznatcizískutečnostadali jiným nahlédnout do své. Tak přece všechno začíná! Dvě skutečnosti sevzájemněohledávají,očichávajísejakpsi.Sradostízjišťují,žesisevmnohémpodobají,divíseneznámýmvěcemapřekvapujícímobjevům.Mohoubýtztohonahlédnutí i zaraženy, ale nějaké stanovisko zaujmoutmusí.Může se projevitodpor k cizí skutečnosti, nebo prostá lhostejnost, ale častěji zájem a někdy izalíbení.Přes totozalíbenívcizí skutečnosti sedějepřátelství, láska, skutečnákomunikaceavlastněvšechnypozitivnívztahymezilidmi.Trvánípakmajítytopozitivní vztahy tehdy, když trvá respekt k cizí skutečnosti a když je člověkschopenpotlačitiracionálnítouhupřevéstjinouskutečnostdosvé.Tvrdím tedy, že poznání nemožnosti identifikace lidských skutečností není

bezútěšné. Nic nám nebere a nahrazuje iracionální obsesi pozitivní možnostízblížení a komunikace mezi lidmi. Nabízí nám možnost respektu k cizískutečnosti, obdivu, tolerance a vůbec všech lidských ctností. Je to pozitivnímožnost,kteránemusívyčkávatnairacionálnípokynzpudovéhoústředíamůžesenaplnituvědomělouaktivitou.

Komunikacesemůžeuskutečnitpřidobrévůliarespektukarchitektonickýmzvláštnostem cizí skutečnosti. Tímto respektem je ovšem položena jenomzákladna pro setkání. Krajiny našich skutečností se mohou prostupovat avzájemněobohacovat,zotevřenýchokenvanouoběmasměryvůnězdomácíchkuchyní.Přioboustrannémzájmuseotvírajídveřekeskrytýmpokojům,pěšinyvzahraděvedouvenkeslunečnímpaloukům,aleiktemnýmroklím,dokterýchseněkdybojínahlédnoutidomácípánnebopaní.Natétozákladnětolerancelzeuskutečňovatvelkévýpravykbližnímazažítzázrakyskutečnéhoporozumění.Každáskutečnostz takovéhosetkánívycházíobohacena,zaplňujesenovým

materiálemaroste.Tentodruhkomunikacejedokoncepodmínkourůstuvlastnískutečnosti.Ztrátazájmuocizískutečnostserovnáztrátězájmuorozvojvlastnískutečnosti,tedyvlastněiztrátězájmuoživot.Toto všechno je přece radostné zjištění. Komunikace je možná, je možné

porozumění a hluboký souzvuk. Taková komunikace se však neuskutečňujesjednocováním prvků objektivní skutečnosti, ale nabízením a pojímáním,nabízením vlastní skutečnosti a přijímáním cizí. Samy pojmy přijímání anabízení jsoupojmystarých rituálů. Jsmeschopnizažít radost z rozměrnosti amnohotvárnosti světa, z jeho nepřeberných podob, přijímáním cizíchskutečností,skutečnostíhvězdářůapotápěčů.Ve vlastní skutečnosti jsme si všichni rovni, všichni jsme vlastníky a nikdo

nemusízávidět.Nejsmesijenrovnivkvalitětěchtoskutečností,tusedělímenabohaté a chudé, dychtivé a lhostejné. Tato nerovnost, daná zřejmě znakemzrození a během života, je však jen další pobídkou k nabízeni a přijímání. Tojsouzpůsoby,jimižmůžemezbohatnout.Po tétomyšlenkové operaci se stará úzkost z osaměnímění v osamění bez

úzkosti.Nenísnadtěžkésmířitsestím,žeuprostředsvévlastnískutečnostijsemsám, když vím, že v ni mohu vítat hosty a sám chodit na návštěvy. Mohuhromaditbohatství,protožejetobohatstvíméhonitra,anebohatstvípředmětů.Nevadímipřecevědomí, že semnou, smýmkoncem,mizí imoje skutečnostkromětěchjejichpodob,ktorésepřestěhovalykjinýmlidem.Je přece celkem uspokojivé žít uprostřed své vlastní krajiny. Je to jediná

krajina, v níž jsme neomezenými vládci. Doktrináři, školometi, ideologovéobjektivních pravd a nutností, kteří dovedou říct i takové nádherné věci jakotřeba: subjektivnější to myslel dobře, ale objektivnější nepřítel a patříš našibenici, mohou i do takové krajiny vniknout násilím. Ale je už na naši vůli,abychomjenechalikvákatněkdenapařezuanezměnitpodlejejichpředstavvesvékrajiněanijedinoupěšinu,nepřesaditani jedinýstrom.Vtakovékrajinějeskrytotakécelétajemstvísvobody.Tobyvšakužbylozasejinépovídání.

X.

Jak vidíte, nebylo by asi těžké na základě tohoto schématu stvořit plnouzásobárnupříkladůzeživotanastopodoblidskékomunikaceaobcovánívšehodruhu,jakříkáD.T3.Jávšakužzasespěchámkjinéaplikaci,kaplikacisociální.Vždyťjetoprávětatooblast,vekterépojetískutečnostijakoobjektivnírealitynadlidmivytvořilospoušť,kterázačínánaúsvitudějinaještěneskončila.Proboha, jensinemyslete,žechciprovéstpřevrat.Nechcivzbuzovatdojem,

že by pouhá abstraktní myšlenková operace, jež je rovna třebas onomupříslovečnému stavění světa z hlavy na nohy, mohla mít základni vliv naskutečnédějinyažejesamavinnatrvajícímbarbarstvím.Lidskáskutečnostneníjen abstraktním produktem mozku jako Sirael panna Kellyho. Ta existujenaprostokonkrétněamateriálně,bolí,cloumásčlověkem,ponoukáhokčinůmizločinům, ke vší aktivitě a na jistém stupni ani moc nezáleží na tom, zda sičlověkuvědomuje,žejednávrámcivlastnískutečnostianebonějakéskutečnostiobjektivní.Protomusíme,bohužel,připustit,žedějinylidstvabyasineprobíhalyvelmiodlišně,kdybylidéodzačátkuvěděli,ževšechnytyvelkéideje,prokterése nadchli nebo jim byly vnuceny, nepocházejí z hlavy boží ani z objektivnípřírodnínutnosti,aleže jsouodvozenyz lidskéskutečnosti.Bylyby toovšemdějinymnohemprůhlednějšíajaksiužitečnějšípropoučení,ikdyžsemitupletepodnohypesimistickézjištění,žeselidébeztaknejsouschopnizničehopoučit.Ať je to jak je to, bylo by dříve zřejmé, že mnohé velké ideje jen maskujískutečnémotivylidskéhojednání,ažejsoutomotivypohříchunízké,materiálníapudové,zakterése lidéprostěstyděli. (Dnesseužnestydí, jak jste simohlisamivšimnout.)Kdyžplatí,želidéjsouschopnipoučitsezdějin,jevědomílidskéskutečnosti

velice užitečné, protože z něho vyplývá přezíravý vztah k ideologiím všehodruhu a vůbec ke všem objektivně posvěceným ideám. Ve světle takovéhopřezírání jsou dějiny samozřejměpoučné.Obřadné historické kostýmy ztrácejína působivosti a ideologie, ty skutečnémetly lidstva, nevypadají tak smrtelněvážně.Užitečnépoučenívyúsťujenakonecjenvjedenzákladnípojem-vpojemtolerance,kterýsevsouvislostislidskouskutečnostívždyobjevuje.Nechoďme pro takové poučení daleko, řekněme, řekněme... Tak třeba:můj

táta bojoval ještě v první světové válce. Já jsem o ní slyšel předcházejícígeneracivyprávětačetljsemonispoustuknih,protoženežvypukladruhá,bylotohlavnítéma.NedávnojsemtupoletechznovačetlNazápadnífrontěklid.Zceléknihysečlověknedoví,pročtaválkavlastněbyla,anedovísetopřesnězžádné dobré knihy. Když ovšem nevezme za vděk dělením trhů, odbytišť,kolonií atd. Takové vysvětlení totiž nevysvětluje, proč se ve válce zabíjely

milionylidí,kteříkašlalinaodbytištěaokoloniíchaninevěděli.Protožejsemvbase,mohusidovolitříkatúplněnevědeckévěci,atakříkám,žesimyslím,žetaprvní válka se dá vysvětlit jenom nenávistí, nenávistí Němců k Francouzům,FrancouzůkNěmcům.AngličanůkPrusům,RusůkPolákůmanaopak,ČechůkNěmcům a tak dále. Srbové bojovali proti agresi, abych nikomu neukrivdil.Připouštímtaké,žemnozíbojovali takézasvobodu,za lepšíuspořádánísvěta,za osvobození utlačených národů a za mír. Ale všechny motivy válčenído>hromady vycházely z předsudků, z nejrůznějších oportunních ideologií, zideovýchmimikry,prostéznejakýchrozdílůveskutečnosti.Němcibyliskutečníaobjektivnínepřátelévefrancouzskéskutečnostianaopakajakkdochce.Nedáse to ovšem odbýt jen tím, že příčinou války byla lidská blbost. I samotnáskutečnost byla zblblá, nahromaděním antagonismů a neschopností národůdorozumět se, pochopit se, domluvit se. Chci tím říci, že napřed zblblypodmínky, ve kterých lidé žili, a pak zákonitě zblbli i lidé. Skutečnostievropských národů se tak odlišily, že už ani nemohly existovat vedle sebe,muselysevzájemněutlouct.Dnes je všechno transparentnější, s postupem času, jak odpadávaji z dějin

ideologickáklišé,jevísemotivacelidskýchčinůpravdivěji.Jakkomu.Kdyžčtunoviny,myslím si v té chvíli pravýopak.Vnovinách se realizovalo dokonaleheslozroku19844kdoovládápřítomnost,ovládáminulost,kdoovládáminulost,ovládá přítomnost. Obyčejná situační zpráva ze svě ta je ideologicky už takzhuntována, že ji odháním už od dveří mé skutečnosti. Zprávy o minulostipřicházejí pak z nějaké obskurní skutečnosti, kterou ani nemám v seznamu,takže je nemámnaštěstí kam připisovat.Kojím se však pomyšlením na to, žejsousnadještěijinénoviny.Když tedypravím transparentnější,myslímasinadějiny jinýchzemí,nena

naše.Anebovůbecnadějiny světaviděné takovýma lidskýmaočima,nakterénikdonedozíráanevnucuje jim jistéhlediskopředem.Při takovémpohledu jezřetelněvidět,ževšechnyideologickémotivydějinnéhojednáníbylyposvěcenéobjektivitou,bez tohotoposvěcenibynebylymožné.Nastraněvšechideologiíbylapravda,pravda,kterásevždyodvolávalananějaképosvěcení,mohlopřijítshůry, ale hlavně přicházelo z objektivní skutečnosti, ve které našly potvrzenívšechnypravdysvěta.Zvětšiny takovýchpravdzůstalprachapopel.ProtoseminikdyvelminelíbilohesloPravdavítězí,protožesinikdynemůžetebýtjisti,o jakou pravdu jde. Pro slušnost v sociálním životě stačí dodržovat zásadu,kterou známodWinstonaSmithe akterápožaduje, aby člověkmohlkdykolivříci, žedvakrát dva jsou čtyři a ostatní žeužpřijde samo.To je veliký rozdíl.Dvakrátdvanemusíbýtzavšechokolnostíčtyři,aledůležitájesvobodatvrdittonahlas. Svoboda je tedy důležitější než pravda. Pravdu nemůže člověk nikdy

zaručit,svoboduano.To je to základní poučení, ke kterému nad dějinami dochází mé pojetí

skutečnosti, které vám však v rámci tohoto poučení vůbec nevnucuju, protožetím pádem by se celé poučení rušilo. Chci ještě dodat, že se neusmívámoddanostipravdě,ikdyžbytobylanějakápravdaideologická.Vždyť jsem se vyučil u Marxe a dodnes jasně cítím, jak povznášející je

vědomí o tom, že konečně držím v ruce klíč k poznání celé spletité sociálnískutečnosti,žeodtétochvíleužvím,kamobjektivněsměřujídějiny,žesměřujíkzánikukapitalismuaknevyhnutnémuzřízeníkomunismu jako říše svobody.Svůdnost takovéhopojetíobjektivityspočívávjistotě,kterousezaplňujeduše.Věřící se prostě zařadí do zástupu a ten ho objektivně vleče ke komunismu.Samozřejmě to Marx tak primitivně neříkal, ale v ideologii jeho objektivitadostala tento punc. Přitom to neměl ze sebe, ale z Hegela, který ovšemnespoléhalnamateriálnípodmínkyživotaspolečnosti,alenasvětovéhoducha.Úžasnéje,žeipřitomdnešnímkulhání,škobrtáníapadánínahubustáleještěkráčímevsouladusobjektivním,parádnímaoptimistickýmkrokemdějin.Tato svůdnost ideologií vysvětluje jejich trvání a obnovování.Můžena tom

všemněco„objektivně“změnitpoznání,žeargumentaceobjektivitousociálníhopohybu,objektivitoupravdyaobjektivitouskutečnostijefalešná,protožežádnátaková objektivita neexistuje a celá skutečnost se vyskytuje jen v kosmickémprostoručlověka?Ževtétoskutečnostitrvajíilidskédějiny,ženejsouuloženyvněčlověka,vpyramidáchaarchivech.Žepapyrussnějakýmzáznamemzačnefungovat jakodějinnýzáznamažpotom,když seocitnev rukouhistorika?Žeprostěsociálníživotpřednámidefilujejakotenmájovýprůvodavšechnozáležínatom,jakýmzpůsobemsihopřivlastníme.Tojenejzrádnějšíotázka,kterousimůžeme vymyslet.Kdybychomna ni odpověděli pozitivně, rozkopali bychomzáklady celé předcházející argumentace, protože bychom připustili, že čistámyšlenková operace může mít vliv na chování sociálních celků. Musím sevyjádřitmnohemopatrněji.Asitakto:Odpovídám nemůže, ale strašně rád bych věřil, že takové poznání muže

přispětktomu,želidébudouvícepodezřívavívůčitěm,kteříneustálevytrubují,ževědí,cojevěčné,cojenezvratné,coobjektivníapravdivé,cojebudoucnostsvětaaconeníbudoucnostísvěta,začjetřebabojovat,cojesvaté,kdojepřítelakdojenepřítel.Bylabytoúplnárevoluce,kdybylidépochopili,ženelzejinélidipřevést násilím do cizí skutečnosti. Že tolerance a shovívavost ke skutečnostijiných, a to ne jenom jednotlivců, ale i takových jednotlivců, kteří spolu tvořínárod nebo sociálni skupinu, je jen prostým uznáním neexistence objektivnískutečnosti,anezradou,slabostí,hanbouaústupkem,jaksetoříkaloačastoiříká. Tolerance k rozdílným skutečnostem, ve kterých lidé žijí, by byla tak

spásnýmvýsledkem,jakéhoještěžádnárevolucenasvětěnedosáhla.Představmesivšaksvět,kterýbytutoprostouvěcuznal.Kdybydokoncezní

vyvodil politické důsledky, dalo by se v něm docela dobře žít. Byl by to ráj,který by toleroval tu strašnou disharmonii a uznal, že americká hospodyňkavstává ráno do odlišné skutečnosti než třeba sovětský lektor v ateistickémmuzeu.Anicbyztohonedělal.Vtakovémsvětěbysemožnáimůjvyšetřovatelproměnilvtolerantníbytost,kterábyuznala,žemépísemnostivypovídajípouzeo povaze mé vlastní skutečnosti a nemají v úmyslu rozvrátit stát. Ne, ne,zapomeňmenato,aneoddávejmeseiluzím.Není zdrávo pokračovat takto v sociálních aplikacích, vzbuzuje to zbytečné

motáníhlavy.Ikdybysetoleranceneprosadilaanioslepičíkrok,člověknajdedostútěchyvevlastnískutečnosti.Nemůžesiodmysletbarbarstvítéskutečnosti,do které ho vtáhli lidé s nárokem na objektivní pravdy, protože i obyčejnénahlédnutí do ní vzbuzuje zoufalství, ale když má dost sil, krajinu svéskutečnostisimůžechránit.Ikdybyvníužzůstalajedinástřecha,podkterouseschoulí se svýmiblízkými, s několikaknihami a se třemapolínkamadřevanazahřátí.Jetopřecejenjehokrajinaatumunikdonemůževzít.

Prílohy

Namístopředmluvy

MilanŠimečkanapsaldokonce roku1981celkem21dopisůzvězení.Z tohodopis č. 1 byl vyšetřovatelem zadržen. Dopisy č. 2-17 cenzurou prošly, bylyúdajněodeslány,avšakažnadvanebylydoručeny.Dopisy18-21došlynajednoukoncem roku 1981. Předkládáme je v tomto sborníčku bez vědomí autora aadresátů čtenářům. Závěrečnou úvahu „Být ve vězení“ napsal M. Šimečkakoncemr.1979kprocesu sVONSempro sborník„Nadprocesem“ (samizdat,Praha1980).

VilémPrečan

Z1.dieluDopisůzvězenívydanéhovNemecku.

Pánprezident,

môj priateľ dr.MilanŠimečka je vo vyšetrovacej väzbe už osemmesiacov.Vtomistomčeskoslovenskomväzení,ktorédôvernepoznáteajVyzpäťdesiatychrokov.Tenčlovekjevňomprinajmenšomtakistonevinne,akostevňomboliajVy.Prinajmenšom-leboakopolitickýväzeňsaodVásMilanŠimečkalíšitým,že nikdy nebol politikom, nikdy nevyvíjal vlastnú politickú činnosť. Jepublicistom, literátom. Do Vášho väzenia sa dostal nie za svoju politickúaktivitu, ale za svoje politologické rozbory, politické postoje a svetonázorovéstanoviská,vyjadrenévjeholistoch,článkochaknihách.Vásomilostilanakoniecaj rehabilitovalVášpredchodca,prezidentAntonín

Novotný. Vy ste ešte neomilostili a tobôž nerehabilitovali ani jedného svojhopolitického väzňa. Predkladám Vám preto návrh, aby ste takto po prvý razuplatnilisvojeprezidentsképrávomociprávevprípadeMilanaŠimečku.Tuichmôžeteuplatniťotoľahšie,žeMilanŠimečkaniejekauzaprežiaden

proces, nehovoriac už o slušnom politickom procese. Vyhlasujem to úplnezodpovedne, pretože som bol účastníkom uzatvárania spisov celého „prípadu“Šiklová a spol. a v tejto súvislosti som si aj Šimečkove spisy podrobnepreštudoval.Tietospisysauzatváralieštezačiatkomjúla1981.Toboloužpredpol rokom - a proces sa napriek tomu stále odkladá.Nie je to právepre tentoúplnenedostatočný,ničnevypovedajúci,zmätočnýspisovýmateriál?Chcem Vás preto oboznámiť, pán prezident, s podstatou dokumentácie k

prípaduMilanŠimečka.Je to jedenásť dokumentov, ktoré „usvedčujú“ Milana Šimečku z toho, že

napísal svoje práce - práce ním podpísané, práce, ku ktorým sa vždy verejnehlásil(dokumentč.1,6,7,8);žesikorešpondoval,ateda„udržiavalstyky“sosvojimidlhoročnýmipriateľmi-akobolJánKalina(č.4),VilémPrečan(č.2),čiLudvík Vaculík (č. 10) a príležitostne aj s inými známymi, ako napr. s prof.Skillingom(č.8),ažetedanevytváralanerušilsvojepriateľstvápodľapolitickejkonjunktúry, ako býva v tejto krajine umnohých ľudí zvykom; že dostával ačítal práce, ktoré ho zaujímali, napr. Kusého (č. 7), poľské materiály (č. 9),

petličnéknihy(č.5),žepísalapracovalnaďalšíchliterárnychprojektoch,sámalebo v spolupráci s inými autormi (č. 7), a to dokonca aj po prokurátorskejvýstrahe(č.11).Nič viac sa v celej tejto dokumentácii nenájde.Nič okrem literárnych prác,

vlastných a cudzích, ním napísaných, či ním prečítaných. Nič okrempolitologických rozborov, politických názorov, etických hodnotení asvetonázorových postojov, vyjadrených na margo našej súčasnosti, v zhode sjehomravnouafilozofickoukoncepciousveta,vktoromžilaoktoréholepšiu,ušľachtilejšiu podobuusiloval.Nič iné nenájdemev jeho listoch, analytickýchprácach,vofejtónoch.Niet tam ani zloby, ani nenávisti, ani jedovatých invektív. Vždy prevláda

snaha o vecné dopátranie sa príčin skrivodlivostí, snaha o „pochopenie“nerozumu,ba iblbosti,snahaovysvetlenievecíznichsamých;vždyprevládaláskavý,humanistickýtón,takýpríznačnýpreŠimečkovopero.Pravda, sú to názory a stanoviská, ktoré sa k našej súčasnosti veľmi často

vyjadrujúkriticky.Tovšakniejedostatočnýdôvodprekriminál.Týmviac,žetunejde o názory a stanoviská nejakého ignoranta, panikára či záškodníka, ale ozasvätené, hlbokým štúdiom a vlastnou skúsenosťou podložené analýzy apostojeerudovanéhofilozofa,docentaakandidátavied,ktorýjeunásuždobrédve desaťročia známy svojou vedeckou a publicistickou činnosťou. A táto„dokumentácia“máMilanaŠimečkuusvedčovaťzpodvracaniarepublikypodľa§98/1,2a/bTrestnéhozákona?Áno, okrem uvedenej dokumentácie je tu ešte dokumentácia z onoho

povestnéhofrancúzskehopeugeota.ČosatamnašloprotiMilanoviŠimečkovi?Jedna jediná vec. Je to pohľadnica so Šimečkovou adresou. Na jej hornej

straneježiváfarebnáfotografiakrásnehokocúrasanglickýmtextom.Tentotextvúradnomčeskomprekladehovorí:„Rupert,dříveWalesaL.,stář4měsíce“.Na druhej strane pohľadnice - tiež v uvedenom preklade - stojí: „Drahý

Milane a Evo, zde je, jak jsem slíbil, obrázek bývalého LW, hrdinykontrarevoluce, vůdce boje proti totalitnímu útlaku. Ve svém novém domověstratil- lituji,že takmusímříct- tentotitula jeznámjakoRupert,velmisilnéponížení,alenestěžujesi...“Podpísaná je akási anglická studentka, s ktorou sa Šimečkovci náhodou

zoznámilipredrokomnadovolenkevTatrách.Jemi veľkou záhadou, ako sa táto ofrankovaná pohľadnica so Šimečkovou

adresou ocitla v onom peugeote. Nech sa tam však dostala akokoľvek, čovypovedáprotiMilanoviŠimečkovi?Vspisoch,ktorýchuzatváraniasomsazúčastnil,niejenaMilanaŠimečkunič

viac.Nie,totobynebolostačilonakriminálanivpäťdesiatychrokoch.Ztoho

bynevytĺkolmateriálypreprocesaniDoubek,aniUrválek!Pánprezident,MilanŠimečkamásvojenázoryaneskrývasasnimi.Patrím

medzitých,ktorísnímtietojehonázoryplnezdieľajú.Vôbecnemusítesnamisúhlasiť. Vy však nie ste prezidentom, najvyšším predstaviteľom zákona aspravodlivostilenpretýchazatých,čosVamisúhlasia.Malibystenímbyťajprenásavočinám.MilanŠimečkajevoväzenínespravodlivoaprotizákonne.JevoVašejmocitútohanebnosťnapraviť.

VBratislave,31.12.1981

Prof.PhDr.MiroslavKusý,CSc

Býtvevězení

Dosvýchdeseti let jsemsipravděpodobněmyslel,ževězení jevyhrazenopronějakéjinélidi:prozloděje,podvodníkynebodokoncevrahy.Rozhodněvšakneprolidi,kteréjsemznalakteříměobklopovali.Museljsemsitomyslet,protožejsemnikdyneslyšelmluvitoněkom,kdobybylzavřený.Vímnaprostojistě,žedoma se o vězení nikdy nemluvilo, ani u svých nesčetných tet a strýců jsemneslyšelmluvitovězení.Předpokladámdokonce,žesivšichnititolidémysleli,že když člověk žije poctivě, nemusí semyšlenkami na vězení vůbec zabývat.Nevímtosurčitostí,alemuselototaknějakbýt.Můjpolskýstrýček,kekterémujsem jezdil na prázdniny, pletl ve stodole provazy a z koňských žíní vyrábělkartáčenačistěníbot,kterévydrželypadesátlet.Pročbymělmysletnavězení?AlepakpřišlaválkaapropanaFialu,kterýbydlelpodnámi,přijelidvamuži.

Najednou jsemzničehonicviděl, jakčlověka,kterého jsemznal,odvádějídovězení. Dívali jsme se s maminkou z okna, jak pan Fiala nastupuje dootevřeného auta. Muži v kožených kabátech se pohybovali rázně a jistě. PanFialabylnaopaknejistý,bledývetvářiadocelajiný,nežjsemhoznal.Předtímpořád něco sestrojoval, sestrojil stan a my jsme pak pod tím stanem spali naRadhošti.StejnýmzpůsobembylodvedenipanOndráček,kterýbydlelnaproti.Tenmipředtímpůjčovalolejovébarvyučilměmalovatdůmastromtak,abynacelémnezůstalanikousekmístabezbarvy.Natomtomístěbyvypadalapěkněvěta:Tehdyjsempochopil,žemohoubýt

zavřeni i lidémilí, hodní, poctiví a blízcí. Pravděpodobnější však je, že jsemnepochopil nic, jen jsem si začal zvykat na to, že se i doma mluví pořád oněkom,kdojezavřený.Poválcebylazavřenado lágrumojeněmecká teta,kterámivždyckyříkala:

„Alejedz,schämedichnicht“,kdyžmipodstrkávalaněcozněmeckýchpřídělů.Apakužsetonikdynezastavilo.Pořádbylvevězeníněkdo,kohojsemdobřeznalakdomipřipadaldobrýapoctivý.DlouhálétabylvJáchymovějedenmůjbratranec.Mezi mými tetami a strýci se o tommluvilo jako o neštěstí, kterénechodípohorách,alepolidech.Vnovináchjsemčetloprocesechapopravách.

Vězeníjakobyzačalopatřitkživotu.Dnes už vlastně ani nevím, co tomu říkalo v té doběmoje svědomí.Oženil

jsemseaměl jsemděti.Azatímbylvevězenípořádněkdo,kohojsemznalakdomipřipadaldobrýapoctivý.Svědomíhrálov tédobě snámidivnouhru.Nepoužívalotěchslov,kterýmipromlouvádnes.Nemluvilooprávučlověkanasvobodu, na přesvědčení, na důstojnost a na všechno, co vyplývá ze starýchzvyklostíevropskécivilizace.Plniloselítostíazděšením.Olidechvevězenísemluvilojakooněkom,kdonáhleavážněonemocněl.Aletřebatonebudetakovézlé,třebaseuzdravíabudedálemezinámižít.Jistě,jistě,pakpřišladoba,kdyselidézvězenívraceliasoudybylyopatrné.

Dokonceseo tomvšemzačalopsátvnovináchnovýmiapředtímneznámymislovy a kdekdo simyslel, že se to už nikdy nebude opakovat. Těch přísah cobylovysloveno!Apřece už zase známhodné a poctivé lidi, kteří jsou ve vězení.Už celých

desetletsizasevyprávímeolidech,kteříjsouzavření.Přikládámetřebanachatěpolenadokrbu,abyjasněhořelaapraskala.Zpolensešíříteploakolemputujeláhevčervenéhovína.Venkuležínadkrajemnocavoní lesemazávratí lidskéblízkosti.Avtéžechvílimuž,kterémutachatapatříakterémupatřípoprávuitanocatazávrať,učívevězenímladéhoCikánačístapsát,zatímcoostatnívěznirozmlouvajíosvémpředvězeňskémživotě.Vímenaprostopřesně,žetenmužjevlidskýchměřítcíchpoctivýadobrý,že je jenobětízlobyazáštianonymníhostátu.UžzasejevevězeníJaroslavŠabata1,kteréhojsemznal.Pamatujisenaněho,

jakvedlseminářještěvdobě,kdyjsembylstudentem.Dívalsenanásmodrýmicharismatickými očima a mluvil o tom, jak revoluce osvobozuje člověka. Zvězenídovězeníputujesnad iproto,žesi topořád ještěmyslí.V ténedlouhédobě, kdy byl na svobodě, jsem na něho naléhal, aby mi vyprávěl, co to sčlověkemudělá,kdyžprožije tolik letvevězení.Aleonseusmálařekl,žeažněkdy jindy. A já jsem tušil s podivením, že necítí zášť. A přece ho znovuzavřeli.Sedíme za nedělního odpoledne u stolu amůžeme si uvařit čaj nebo kávu,

nebosedívatzokna,jakněkdoumýváauto,abyselesklo.Avevězeníjsoulidé,kteréjsmeznali,nebojsounámaspoňblízcítím,conapsali,cořekliajaksevesvémživotěchovali.Snažímsepředstavitsi,jakýstavdušepudížalobce,soudceajejichnadřízené,abyodsoudilidovězeníiženyaoddělili jetakoddětíaodtěchněkolikaradostíživota,kteréjimzůstaly.Anebotovůbecnemávšechnocodělat s lidskou duší a všechno je jenom součástí jakési abstraktní politickénutnosti?Vevězeníjsouvšaklidé,okterýchvímesnaprostoujistotou,žejsoupoctivíadobříažedovězeníjepřivedljenoněcovětšísmyslprospravedlnost,

nežmátenpán,kterývenkuumýváauto.KdyžjsemvidělnaposledyVáclavaHavla2,ptaljsemseho,jakétovRuzyni

bylo.Takésemunechtělootomvyprávět,alepakmiřekl,ženejhoršíjezvláštnípocitodtrženíodostatníhosvěta.Řekl,žesemučastozdálo,jakobysvětvenkuužneexistovalazůstalužjenomsvětzamřížemi,sesvýmizvláštníminormami,rytmemaomezenoudimenzí.Napadámi, jestli ti, kteří rozhodli znovuo jehozavření,četliněkteroujehohru.Možná,žečetli.Možnásejimnelíbila.Soudce,kterýhoodsoudil,jistězajdeněkdyidodivadla.Vezmesitmavýoblekalepšívázanku a jeho žena si oblékne dlouhé šaty.Když v divadle zhasnou světla aotevře se opona, normální člověk cíti slabé slavnostní zatrnutí.A tak se ptámsámsebe,jestlisoudcepřitomzatrnutípomyslíněkdynato,žejednohoztěch,kteřísenatomtoobřadunejvýznamnějipodílejí,poslalnačtyřirokydovězení.Nevím,jestlimohuříci,žejsemznalJiříhoNěmce3.Jednoujsmespoluhodinu

diskutovalioMasarykovi.Němecsemnoudiskutovaltak,jakobysepořádbál,aby nenarazil na nějakýmůj nesouhlas. Já jsem se taky začal bát, a tak jsmevyprodukovaliorgiitoleranceatišejsmeserozešli.Možná,žejevevězeníprávězatutoleranci,bylobytodocelamyslitelné.Slyšel jsemsamozřejměpovídatovšechostatníchz těchdesíti.Takžeskoro

mohuříci,žejsemjeznal.Jetopořádstejné.Přibylozasedalšíchdesetletktěmpředcházejícím,kdysipovídámevtétozemiolidech,kteříjsouvevězení.Jdeztohonačlověkaúnava.Únavaztěch,kteřímělimožnosttomujednouprovždyzabránitanezabránili tomu.Nebylototakobtížné.Neexistuježádnáabstraktnípolitická nutnost, která by vyžadovala, aby československá inteligence,ozbrojenajenomdolujícímipapírky,sbíralapředblížícímsekoncemdvacátéhostoletízkušenostizvězení.Jménem republiky jsou souzeni spisovatelé, filozofi a novináři. Ale ano, i

tentodruh lidí je stejněchybující aomylný jakovšichniostatní. Jenževšichnivíme,žetihlebyliodsouzenizatendruhodpovědnostikestavuspolečnosti,jakýse později stává předivem příběhů z čítanek pro školnímládež. Byla souzenaruka, podaná lidem v neštěstí, odvaha k solidaritě. Republika, jejímž jménembyly vyneseny rozsudky, vlastně ani neví, co bylo souzeno. Dostala opět navědomí,žesenevyplácípálitsiprstyzajiné,žejevlastnětrestnéotevřeněbránitzapomenutéprincipyelementární lidskosti.Jménemrepublikyseopětřeklo,aťse každý stará sám o sebe, ať se do ničeho neplete, ať říká jen to, co je vnovinách. To je právě to, co teď potřebujeme, na prahu osmdesátých let,uprostřed politické a ekonomické bezradnosti, uprostřed těžkomyslné národníapatie.Možnájeještěnaděje.Slyšeljsemmluvitty,kteřísezvězenívrátili,avjejich

slovech jsem necítil ani nenávist ani zášť. Mýlí se ti, kteří bezděky

předpokládají, že tamspřádaliplánypomsty, jakoonenhraběnaostrově If.Vtom je naděje.Byla by to naděje, kdyby to pochopili ti, kteří už příliš dlouhopojímají našeneblahénárodní dějiny jakoprostéúlohy zúčetnictví: jednou tymě, pak zas já tobě. Strach nebyl nikdy moudrým rádcem a je ještě horšímpomocníkem. Když trvá příliš dlouho, mrzačí nezbytné vlastnosti, kterépotřebujenárodkživotu:poctivost,odvahuachuťkpráci.

26.2.1982

Milan,

keďsomTipreddvomirokmiasitakotomtočasepísalk50.narodeninámstaťoobčianskej statočnosti,nepredpokladal som,že jubudešmusieťpreukazovaťaž takýmto spôsobom.Ako som vtedy uviedol, bola to stať o Tebe aj keď sazdanlivo pohybovala len v rovine abstraktných filozofických úvah. Za to „x“mojichvšeobecnýchrovnícsiboldosaditeľnýpráveTy,apretosomTitútostaťajvenoval.A to som vtedy ešte nevedel nič o Tebe ako o možnom ruzyňskom

podnájomníkovi.Pamätášsi,natútotémusmesasíceobčasbavili,alevždylentakasiakovodiči,ktoríakoúčastnícidopravypočítajúajsmožnouhaváriou:jeto úplne abstraktnámožnosť a každý vodič v kútiku duše verí, že jemu sa tonestane.Tietohaváriesavšakokolonásstávalidenne,postihovalinámblízkychľudíamysmesaichdychtivovypytovali:akétoje,čotosčlovekomurobí,akosa z toho dá dostať bez veľkých zjazvenín na srdci a na duši? Poväčšine smevšakdostávalilenveľmistrohéodpovede,ktorénásprílišneuspokojovali.Malismepech,žesmesana topýtaliveľkýchľudíaaltruistov,prektorých toboliakosi podružné záležitosti. Pán Šimsa mi vtedy svoje ešte čerstvé zážitkyvyjadril lapidárnou vetou: „Je to životná skúška, ktorá slabého zloží a silnéhozocelí.“VždysomoTebeakosisamozrejmepredpokladal,žepatríš tiežktýmsilným:dnestoužbezpečneviem,pretožetomám-žiaľ-ajdoložené.Neviem, či si na to ešte pamätáš, ako sme raz v rámci akéhosi čierneho

humoru rozoberali možnosť, že si napíšeme do zásoby listy „stamodtiaľ“ apotom,keďtonanásspadne,ichnechámepostupnevychádzaťnasvetlobožie.Akočiernyhumortobolodobré,všeličosmepritomdomýšľaliaždodôsledkovadobresmesanatomzabavili.Týmtovšakskončilo,pretožerealizáciutohtonápadu si vtedy a priori a rozhodne odmietol s tým, že by to nemohla byťautentickáliteratúra,žebytobolpodvodpredovšetkýmnasebe.Vtedysomaninetušil-aTymožnotiežnie-akúažhlbokúaotrasnúmášpravdu.Dnesprávena Tvojom príklade už viem, že takáto literatúra sa nedá „robiť do zásoby“,akokoľvek by bol človek schopný „vciťovať sa“ do svojho postavenia „tam“,akokoľvekprecíznebyanticipovalsvojebudúcepostojeaúvahy.Bezvlastného

prežitiatonejde,hocitosamoosebe,pochopiteľne,nestačí.Tysivšakdokázaltento zážitok tak spracovať, bol a si schopný takej prísnej sebareflexie a jejtransformáciedopapierovéhoživotaslovaviet,žesivytvorilúplnenovú,veľkúasilnúliteratúru.Túbysinebolmoholstvoriť„akoby“,támohlavzniknúťlenztvojhoozajstnéhobôľu,lenztvojichotvorenýchrán.Somtomurádasomhrdýnato,žepatrímdotohouzučkéhookruhuľudí,ktoríokremŠimečkuObnoveniaporiadku a Straty skutočnosti poznajú aj onoho nového Šimečku, ŠimečkuListovzväzenia.Zháčilsomsa,keďsomsiprečítalposebetútoposlednúvetu,pretože znie akosi cynicky.Akomôže byť človek rád tomu, že jeho najbližšípriateľplodískvostnéeseje,keďsútoeseje,zrodenézjehoutrpenia?Akosadátešiť z toho, že si spisovateľsky tak veľa vyťažil z tejto hraničnej ľudskejsituácie,vktorejveľmiveľainaktiežschopnýchľudírezignovaloaniktoimtoaninemôžemaťzazlé?Napriektomutútovetuneberiemspäť,pretožerozpornáa cynická nie je moja myšlienka v nej, ale skutočnosť, o ktorej vypovedá.Havária sa tento razpritrafilaTebe.Niktoznás, čo sa rátamedookruhuTebeblízkychľudí,Ti jupravdaženeželala trápinás to;zároveňvšakžasnemenadtým, ako si túto vlastnú haváriu dokázal „zúžitkovať“ pre seba, pre nás anepochybneešteajpremnohýchďalších;zároveňsatedatešímeztoho,žeprávenám blízky človek to dokázal takým skvelým spôsobom a my môžeme byťnaňhohrdí.Pochybujem, že by Ti toto moje ocenenie mohlo priniesť nejakú úľavu v

Tvojomterajšomťažkompoložení,aneviem,čiznehoaspoňtrochupookreješ.VkaždomprípadeTi všakmusímpovedať, že saTi podaril bravúrnykúsok svýmenourolí:Tvojasituáciasiobjektívne,vecnežiadalaažiada,abysiTyboltenutěšovanýamy-odtiaľtozvonka-tíutešitelia.ZatiaľvšakTysisuverénneprevzal úlohu utešiteľa, rozdávača životného optimizmu, patróna duchovnéhozdravianásvšetkých.Vlastnesanedáanipovedať,žebysijubolprevzal:Tysisijujednoduchoponechal,zostalaTianedášsijuvziaťanivoväzení.Keďsana niečo sťažuješ sám za seba, robíš to vždy len tak na okraj,mimochodom;najviacnámahyvynakladášnato,abysiurobilradosťnám,každémujednotlivo,abysináspotešilmilýmslovom,peknouspomienkou,príhovorom.A tak sa Ti musím priznať, že až týmto prostredníctvom som Ťa spoznal

omnoho hlbšie a dôvernejšie, než somŤa poznal predtým.Keby somTi dnespísalstaťknarodeninám,nebolabytoužstaťoobčianskejstatočnosti.Jednakpreto, ževo svojejdnešnej situáciiužnemôžešpreukazovaťnijakúobčianskustatočnosť,nakoľkonevládnešnijakýmiobčianskymimožnosťami,nemôžešsaprejavovaťakoobčan.ZostalaTiužlentánajprostejšia,ľudskástatočnosť.Noa potom tiež preto, že dnes už - domnievam sa - lepšie poznám aj hodnotovúškáluTvojejosobnejfilozofie.Občianskepostoje,občianskastatočnosťpreTeba

nikdy neboli prioritnými hodnotami. Považoval si ich vždy len za hodnotydruhotné, sprostredkujúce. To rozhodujúce boli a sú u Teba tie rudimentárnehodnoty človečenské, ľudské.Len cez tútoprizmu si vždyvyjadroval aj svojeobčianskepostoje,lencezňusivždypristupovalajkpolitikeaideológii.TietosaTinikdynestalivášňousamyosebe,nikdy-pokiaľviem-sisanedalpriamostrhnúť do onej občianskej arény politických bojov, ideologických útokov aprotiútokov.Tobolmožnotieždôvod,prečosisaosobnenezúčastnilanionohodnes už historického a aj v Tvojich očiach nepochybne ušľachtilého hnutiaobčianskej iniciatívy. Ty si k týmto veciam pristupoval s akýmsi širším,humanistickým nadhľadom, zaujímala Ťa predovšetkým tá človečina, ktorápredstavovala spiritusmovenscelej tejtoobčianskejarény.Človečinachvejúcasa a možno aj smrdiaca (ako v tej rozprávke o troch šarkanoch), ale živá atotálna.ToobčianskebolopreTebavždylenzlomkomľudského.Zlomkomsíceveľmi dôležitým, ale nikdy nie rozhodujúcim. A aj tá jeho dôležitosť je skôrnegatívna ako pozitívna, skôr obmedzujúca ako rozvíjajúca. Dobrý človekznamenal pre Teba vždy neskonale viac ako dobrý občan. Žiaľ, v tomtorozporuplnomsvetesatietodvehodnotyveľmičastonekryjú:dobrýobčaneštenemusíbyťdobrýmčlovekomaprávetakajnaopak.PriznámsaTi,ženiekedyvminulostimatátotvojahodnotováškálaobčasaj

iritovala a uvádzala do rozpakov. Keď si jednoducho povedal alebo napísal:chlap nikdy neurobí to či ono, chlapské je postupovať tak či onak, domnievalsomsa,žetopoužívašlenakobežnúfrázu,akoslovnúskratkuzanejakúširšiuracionálnuúvahu.Ažčasomsomzistil,žeTytomyslíšcelkomvážne,žetopatrímedzi tie tvoje rudimentárně hodnoty a hodnotenia, ktoré Ti tvoria podstatučlovečenstva a s ktorými celkombezpečne a spoľahlivopracuješ.Unás, ktorísme prešlimarxistickou školou, boli všetky tieto ľudské hodnoty zatlačené dopozadia,systémichpodriadiliným,„vyšším“hodnotámapretotonámzostalolen pohŕdavé označenie: abstraktný humanizmus. Adjektívum „všeľudský“ sastalopejoratívnymadjektívomapoužívalismehoakonadávku,akosynonymumpre niečo bezbrehé, bezmocné, pseudohodnotné. Ak Ťa to tiež voľakedyzasiahlo, tak si to dokázal prekonať omnoho skôr ako ja. Dokázal si omnohoskôr zdvihnúť odvrhnuté humanistické hodnoty z prachu a umiestniť ich vosvojejškálenanajvyššiepriečky.A tak som Ti okrem iného vďačný aj za to, že si mi hodne pomohol pri

poznávaní skutočnej ceny týchto rudimentárnych hodnôt. Bol som doktrínoupokazenýmožnoviacnežTyaťažšiesamiodhaľovalatámúdrosťamravnosťprostých úvah, ktoré si Ty zaznamenával u svojich spolurobotníkov nabetonárke.DosťdlhosomtopovažovalzaTvoju(milú)štylizáciu:dnesužviem,že to taknebolo.Dnesužviem,žesi tamhľadalanachádzal tie rudimentárne

ľudské hodnoty, ktoré hýbu svetom a ktoré ho udržiavajú pohromade napriekvšetkýmpolitikáma ideológiám,napriekvšetkýmsnahámzorganizovať ichdotakejčionakejobčianskejspoločnosti,vždy,samozrejme,snajlepšímštátomanajlepšouvládou.Až cez toto všetko som nakoniec pochopil, že akokoľvek obmedzovaný,

partikularizovaný humanizmus je veľmi prosté, priehľadné contradictio inadiecto. Humanizmus nemôže byť iný ako všeľudský. Stavovský, triedny,partajný, buržoázny alebo proletársky humanizmus je popretím samotnejpodstatyveci.A tu samusímproti doktríneujaťMarxa,ktorýpredsa tvrdil toisté a poznal len jeden, všeľudský typ skutočného, pozitívneho humanizmu.Pozitívnyhumanizmuszačínasamýmsebou-hovorí:jeskutočnýmprisvojenímsi ľudskej podstaty človekom a pre človeka, je dovŕšeným naturalizmom. Anajprirodzenejším z nich je vzťah muža k žene (ako to všetko nájdeme vEkonomicko-filozofických rukopisoch). Myslím, že v tomto ohľade sa s nímveľmizhoduješsosvojímuprednostňovanímrudimentárnychhodnôt.Vovzťahumužakženesaprejavuje,doakejmierysaprirodzenésprávaniečlovekastalosprávaním ľudským, hovorí ten starý pán. Nie triednym, nie straníckym, aleľudským!Tieto Tvoje rudimentárne (aMarxove naturálne) hodnoty už predsaneznesú žiadnu takúto partikularizáciu, nemožno ich deliť na buržoázne aproletárske.Súlenjednyamajúlenjeden,ľudskýmeter.Nímzmeriašibato,čisú správne alebonesprávne, dobré alebo zlé.Áno, to je síce veľmi abstraktnývýsledok,alejetoabstrakciaveľmiživotnáaveľmiľudská,jetoabstrakcia,bezktorejsanedáľudskyexistovať.Súveci,ktorémôžespraviťlenproletár,alebolenkapitalistaakaždýznichcelkomináčakaždýznichproti tomudruhému.Tieto veci môžu mať svoje opodstatnenie, svoju logiku, ale s pozitívnymhumanizmomnemajúničspoločné.Tenzačínaažtam,kdeproletárikapitalistakonajú ako chlapi (v tom tvojom zmysle), a kde teda musia v rovnakýchsituáciáchkonaťrovnakochlapsky.Ináčzlyhávajúchlapskyiľudsky.AksomŤadobre pochopil, to je práve tá rovina, o ktorú Tebe predovšetkým šlo a ide:rovinaobjavovaniačlovekaačlovečinyvtomtoslzavomúdolí.Akmnohémusima podnietil, mnohé nové obzory si mi ukázal, keď som Ťa sledoval priodhaľovanítejtorovinyvTvojomživoteavTvojomdiele.Totobyasitakmalopredstavovaťpodstatutoho,čosomTichcelnapísaťako

súčasť môjho pozdravu k Tvojim narodeninám. Ty by si toto moje habkaniekomentovalasitak,žechlapisinezvyknúvyznávaťlásku,alesúsituácie,keďsimôžu(bamusia)prejaviťsvojevzájomnécity,atoajsrizikom,žesazatobudúcítiťtrápne.Považujtútopríležitosťzajednuznich.

ÚprimneTvoj

Miro

JUDr.Lad.Szabo,Adv.poradňač.1Záhradnícka10,

Bratislava89103

Dr.MilanŠimečka,6.3.1930Pošt.úřad614/09PRAHA-6,16102

Váženýpándoktor,

5.12.1981

konečne sa stalo aj niečo radostnejšieho a aj doma budúmať určite radosť ztoho, že som včera 4. 12. dostal listy, ktoré som tak zúfalo očakával. Bola toveľkázásielkaajasomstrávilšťastnýpoldeňvčeraaeštednes,nežsomvšetkoprečítal.Poprvýrazdychtivoarýchlo,podruhýrazpomalšieasrozkošouapotretíraztak,abysomsitonajkrajšiezapamätal.Odrodinysomdostal:4listyodženy,zdní8.10.,20.10.,2.11.a8.11.,6 listovodMilana,ktorývšaksvojelistynedatuje,obsahovovšakkorešpondujúsčasomostatnýchlistov,k tomu1krásnylistodMarty,ktorúrátamkrodine,a5listovodPeťuzMartina.Musímsa obmedziť iba na to, že napíšem trikrát ďakujem, ďakujem, ďakujem,mojinajbližšídobrevedia,akúmiurobiliradosťaakúmipriniesliútechu.Potrebovalbysomstostránnato,abysomsiodreagovalcitovéopojenie,ktorésamanadichlistamivždyzmocňuje.Jehopodrobnostiradšejneprezrádzam.Okremtohosomdostallistyodpríbuznýchapriateľov.JedenlistodKarlaa

Zuzanky,veľmiďakujemapozdravujem.DvalistyodJožaJ.,veľmiďakujem,kartu z Grécka a aby som nezabudol, krásnu fotografiu z Peťovej promócie.

Dostal som aj fotografiu zo svadby Lucie a Marka s krátkym listom asvadobnýmoznámením.Lenstáleľutujem,žetamnestálPeťo.Ďalejmiprišiellist od sestry, nech žena zavolá, akú som mal radosť. Na Evženovesedemdesiatiny nezabúdam a už som začal písať gratuláciu. Dostal som ajpozdravy z burčiakového večera a dlhý list od Jolky. Veľmi ďakujem zavrúcnosť,sktoroujenapísaný,hlbokomadojal,psychologičkadobrevie,čosižiadadušaväzňa.NedostalsomvšakzatiaľlistodMira,oktoromsazmieňuje.DostalsomajlistzAmeriky,zIowaStateUniversity,píšumiotom,čokomu

kvôli mne písali. List prišiel, tak ako niektoré ďalšie, v zalepenej obálke anecenzurovaný.Radibyodomňadostalilist,čo,akosamizdá,byboloasiprílišanavyšebysommuselvynechaťlistrodine.Prosímpretoženu,abynapísala,žesom list z 30.10. dostal, že ma dojíma ich záujem o môj osud a že veľmiďakujem.Adr.:BiliWasson.P.O.Box1172,Ames, Iowa50010,USA.A to jetušímvšetkoztejžatvylistovzvčerajšiehodňa.Bolbysomradšej,kebytýchtoradostíbolohocimenej,alečastejšie.Možnotobolareakcianasťažnosť,ktorúsomnapísalnaGP.Autešujemsasúčasneajtým,žerovnakoprišliajmojelistyžene.Koľkosmesiužprežilistýmilistamistresov!PoslednýlistzminuléhotýždňasomposielalbabičkedoBrna,apretožesom

už nemal obálku, nechal som doň vložiť balíčenku za december. Nebude isteproblémposlaťjuženedoBratislavy.Ajtakneverím,žedôjdedoVianoc.VtejsúvislostiVáspekneprosím,čibymicezvásnemohlaženaposlaťpárobálok,sktorýmijetuveľkábieda,leboichprestalipredávať.MámužibajednuobálkupreVásajednunavianočnýlist,ktorýodošlemvstredu.Skoro naisto somočakával, že tento piatok sa uskutoční návšteva, ale nič z

tohonebolo.Tešilsomsanadarmo.Tonič,aspoňmámnejakýsvetlýbodpredsebou.Atakbudemrátaťdnidobudúcehopiatku.OdVásviem,žesinašipodaližiadosť už najmenej pred dvoma týždňami. Možno sa s tým čaká až predVianocami.Nechsamojadraháženaomňanestrachuje.Somzdravotnevporiadku.Stále

cvičímatýmsaudržujemvkondícii.Ajnazahriatiejetodobré.Mámtuobloknaseveratohtoročnázimazačalazostra.Užsommyslelnato,akosasemnašidostanú, keby bola povolená tá návšteva. Lebo v novinách čítam o spústachsnehu. Ja si ho zatiaľ vyťahujem len tou červenou lyžičkou spozamreží, abysomsačudovalnadtýmzázrakomprírody.Soneskorením,až2.12.somdostalpredĺženieväzby.Zformulácie,ktorúste

dostaliisteajVy,azčudnéhodátumu25.1.1982somusúdil,ženatentodeňbymohol byť stanovený proces. Čo je lehota, do ktorej by mala mestskáprokuratúravypracovaťobžalobu.Vkaždomprípademámepostaranéo„veselé“Vianoce.Vravia, že tu na Štedrý deň počuť z ciel nárek. Ja ten deň zasvätím

spomienkamanejakýmtelepatickýmexperimentom,ktoréajtaksúleniluzívne.Snáďbudemmať ešte príležitosť zaželaťVámpríjemné sviatkyvbudúcom

liste,aleužterazvámnakreslímvianočnúidylku,akúterazkreslímdovšetkýchlistov.ZdravímVásadomavšetkýchobjímamabozkávam.

MilanŠimečka

P.S.DomácuelektrikuochotneopravíDušanK.Trebamuzavolať!KiežbydostalMiromôjlistknarodeninám,aleasihonedostal!

PoznámkyakomentáreListy,ktorésastratili:

1.RodinaMilanaŠimečku:Manželka Eva (1931 - 2003) (Muki) - angličtinárka, prekladateľka a pôvodneodbornáasistentkanaKatedreanglistikyUKvBratislave.Z Filozofickej fakulty UK v Bratislave bola v sedemdesiatych rokochprepustená,najmäkvôlidisidentskýmaktivitámM.Šimečku.Opakovanebolapripravovanáomiestaučiteľkyangličtiny,ktorésajejpodarilozohnaťnapr.vKultúrnychaspoločenskýchstrediskách(osvetovézariadenia),vkurzoch.Ochorela na diabetes (cukrovku), ktorého komplikácie ako hypoglykémia(hypo),savlistochspomínajú.

Peter (1956) - starší syn. V roku uväznenia M. Šimečku študoval poslednýročník Strojníckej fakulty, promoval a nastúpil do prvého zamestnania vChemickýchzávodochJ.Dimitrova(Dimitrovke),potomnavojenskúprezenčnúslužbuvMartine.

Milan (1957) - mladší syn. V r. 1981 skončil vojenskú službu a pracoval vDomácichpotrebáchakopredavač,bývaldomasmatkou.Kvôli otcovým aktivitám ho neprijali na gymnázium, absolvoval strednéodbornéučilište,odborpotrubár,vSlovnafte.Opakovane,päťkrát,honeprijalinažiadnuvysokúškolu,atonapriekdobrýmvýsledkomprijímacíchpohovorov.

MartaFrišová(1962)-dcéraSoniČechovejaEdaFriša.VlistochsaspomínaichbydliskonaVansovejulici.MartajevsúčasnostimanželkouMilanaŠimečkuml.,ktorýpoužívamenoMartinM.Šimečka.MenoMartinvzniklovrodinenarozlíšenieobochMilanov,atopodľažien,ktoréknimpatrili,tedaMartinMilanaEvinMilan.Vlistochsačastospomínajúdvemačky,ktoréžilivrodine:Lízinka,vtomčaseužnežila,aTomáš,ktorýpribudoldorodinyažpouväzneníM.Š.

PríbuzníEvyŠimečkovej,rod.Lahodovej:

Vlistochsavyskytujúmatka(babička)Lahodová,sestraMarta,jejmanželKarelHolomek,dcéryZuzanaaJana.ChatavBystrcivBrnepatrilaEvinýmrodičom.CelárodinažijevBrne.

PríbuzníMilanaŠimečku:

Fredo(Alfred,1922-1972)-brat.ManželkaZdenka, s deťmi a vnúčatami žili vOstrave.Vyskytujú sa v listochčasto,bratakosúčasťspomienok.Ila(Ilona,1921)-sestra,žilavBohumíne.Jevlistochčastospomínaná,niektorésúadresovanéajjej.PatrilknejmanželEvženadospelédeti.

2.MiroslavKusý(1931)-filozof,politológ.KoncomsedemdesiatychrokovsastaljednýmznajbližšíchpriateľovM.Š.Signatár Charty 77, zbavený možností publikačného a profesionálnehouplatnenia.Zorganizovali pravidelné šachové stretnutia (Šimečka, Kusý, Strinka), aj keďpravým dôvodom stretnutí boli rozhovory. Napísali spolu knihu Veľký brat aVeľká sestra (1979),ktorávyšlav roku1980vTorontěpodnázvomEurópskaskúsenosťsreálnymsocializmom.K jeho rodine (Mirovci) patrí manželka Jolana (1943) Jolka), ktorá pracuje vmanželskomarodinnomporadenstve,načojevlistochniekoľkoodkazov.DcérySaška(1971)aDaďa(1976),pesBibina,kocúrŠimsa,bydliskoTrnávka,Slowackéhoulica.Počasroka,keďbolM.Šimečkavoväzení,vykopalM.Kusývlastnoručne,akospôsobpsychoprofylaxie,pivnicu,oktorejjevlistochreč.Doterazslúžinatenúčel,ktorýjejM.Š.určil.

3. E. M. Forster (1879-1970) - anglický prozaik a literárny teoretik. Napísalokrem iného Aspekty románu. Jeho tvorba bola témou dizertačnej práce EvyŠimečkovej.

I.diel

1. Winston Smith - hrdina románu Georga Orwella: 1984. Túto knihu M.ŠimečkasosvojouženouEvoupreložilanapísalknejdoslov-esej„Nášsúdruh

WinstonSmith“.V tejto úprave vyšla kniha G. Orwella: 1984 vo vydavateľstve Naše vojsko,1990.Vdobejehouväzneniabolatátoesejvjedinomexemplárizložitozachraňovanápreddomovýmiprehliadkami.Po návrate z väzenia ju prepracoval v súlade so svojimi skúsenosťami prenakladateľstvoIndex(Mníchov1984).Vroku1984sastalasvetoznámou.

2.JánLadislavKalina(Laco)(1913-1981)-slovenskýspisovateľ,prekladateľ,rozhlasový a filmovýpracovník, satirik a humorista, autor knihyTisíc a jedenvtip(1969).V roku 1972 bol uväznený a v politickom procese odsúdený za podvracanierepublikyapoškodzovaniezáujmovrepublikyvzahraničínadvaroky,ktorésitakmerceléodsedel.Spolu s nímbola uväznená aj jehomanželkaAgnešaKalinová (1924 - 2014),(Agi), novinárka, filmová a divadelná kritička, ktorú prepustili po dvochmesiacoch.Obžaloba obsahovala také obvinenia ako počúvanie pesničiek K. Kryla (spriateľmivbyte),súhlasL.KalinusvydanímjehoknihyvtipovvBelgicku.Milan Šimečka sa zúčastňoval verejných pojednávaní. Manželia Kalinovíemigrovalivroku1978doNemecka.V texte sa spomína ichdcéra Júlia (Julka).Patríknimadresa:Kúpeľnáč.6achatavJure.

3. Igor Strinka, v tom čase štrnásťročný, namaľoval portrét M. Šimečku zamrežami.Vsúčasnostijeakademickýmmaliarom.Je to syn Júliusa Strinku (1928 - 1997), priateľaM. Šimečku, ktorý patril dozákladnejšachovejtrojice.Tátozákladnášachováskupinkasastretávalamnohorokov každý utorok, aj po návrate M. Šimečku z väzenia, v bytoch, podľapresných pravidiel. Občas hostili aj dalších hráčov šachu. Uvedený obrázokmladéhoStrinkuvznikolpráveprišachoch,akoajďalšieštúdieaportréty.

4.Rudéprávo.

5. Rímsky klub - medzinárodná mimovládna organizácia, združujúca vedcov,politickýchaverejnýchčiniteľovrozličnýchkrajín.Bolazaloženávroku1968vRíme. Zameriava sa na skúmanie súčasných globálnych problémov avývojových perspektív ľudstva. Z iniciatívy Rímskeho klubu sa realizovaloviacero bádateľských projektov, ktorých výsledky boli uverejnené vo forme

správ.Unáskolovalivsedemdesiatychrokochakosamizdat.6. Alma Münzová (1931) - priateľka rodiny, redaktorka, prekladateľka znemčinyaangličtiny,publicistka.

7. Allgemeine Krankenhaus aféra (AKH) sa týkala sprenevery peňazí, bolačastoutémoutelevíznejstaniceViedeňII.,kdepôsobilaspomínanáhlásateľkaE.M.Klinger.

8.TelevíznastanicaViedeň II.,ktorá savBratislavedalapozerať,malaveľmidobré publicistické relácie (Klub Zwei), ktoré moderovali aj H. Portisch a J.Lengyel.

9.Návštevaočnéholekáravoväzeníbolavýznamnátým,žedokumentuje,akoM.Šimečkaprišielo80%zrakunapravoma20%naľavomokuvdôsledkuglaukómu,ktorýlekárvoväzenínediagnostikoval.

10.Splnomocneniesatýkalopredajastaréhoauta.

11.M.Kusémuk50-tymnarodeninám.

12.IdeoštúdiuM.KuséhoSlovenskýfenomén(1980)13. V Jičíne na námestí sa stretli s M. Kusým kvôli konšpirácii o miestestretnutia tzv. Kvartálu (štvrťročné stretnutia skupiny intelektuálov, ktorívydávaliOBSAH).Vobdobí najväčšej perzekúcie sa tieto stretnutia konali nasúkromnýchchatách,vtomtoprípadeuEdyKriseovejnaVysočine.

14. Ludvík Vaculík (1926 - 2015) - český spisovateľ, prozaik, fejtonista apublicista.AutorkníhSekyra,Českýsnářamnohýchďalších.Odzačiatku70-tychrokovriadilsamizdatovúedíciuPetlice.

15.EvaŠimečková užívala na lekársky predpis antidepresíva, ktoré sa snažilaobmedziť.

16. StefanAndres (1906-1970) - nemecký spisovateľ.V rokoch 1937- 1950 aznovaodr.1960žilvemigráciivTaliansku,kdenapísalajknihuHolubívěž.

II.diel

1.Ukázalosa,ževiackrátspomínanýMarekbolpseudonym,ktorýpoužívalM.

ŠimečkapreVilémaPrečana,ktorýsaouväznenýchstaralslovomiskutkom.Vilém Prečan (1933) - československý historik, v roku 1976 emigroval doNemecka,kvôliprofesionálnejiosobnejperzekúcii.VtomčasežilvHannoveri.VybudovalČeskoslovenskédokumentačnístrediskonezávisléliteratury,sktorýmsapresťahovaldoScheinfeldu,nazámokkniežaťaSchwarzenberga.BolpriateľomM.Šimečku.ManželkaHelenkajesúčasťoutohtovzťahu.

2.PieseňMartyKubišovejMáříMagdaléna.

3. Anička - Anna Šmidkeová, priateľka. Jej vnučka sa narodila v USA, kamemigrovaljejsyn.

4.LudvíkVaculík:Českýsnář(snyzroku1979),samizdat1980,Toronto1983.

5. Lída - priateľka a spolužiačka, spáchala hneď po absolvovaní školysamovraždu.

6.RayBradbury:451°Fahrenheita.

7.JozefJablonický(1933-2012)-priateľnazákladespoločnéhodisidentskéhoosudu.Známyslovenskýnovodobýhistorik.VlistochsavyskytujejehosynTomáš,vtomčaseštvorročný.

8. Miluška Čechová (1949) - manželka Vlada Čecha, brata Marty Frišovej(Šimečkovej),psychologička.

9.M.Šimečkapôsobilakorukaosudu tým,žedalMarteFrišovejadresusynaMilanapojehonástupenavojenskúprezenčnúslužbu.

10. „Pozdno bycha dogaňať“ - Šimečkov preklad českého príslovia „Pozděbychahonit“.Obsahovonajbližšie sú rusképríslovia:,,Posledraki ku'akaminemašut“a„sňavšigolovu,povolosamneplačut“.

11. Pani Grahamová - hrdinka románu Anne Bronteovej Tajomná paniGrahamová(TheTenantofWildfellHall).

12.M.ŠimečkabolhosťomnasvadbespolupracovníkazbetonárkyA.Garaja.

13.KarelČapek:VálkasMloky.

14.ŘehořSamsa-hlavnýhrdinapoviedkyF.KafkuPremena.

15.Brixen-mestovsevernomTaliansku.Vr.1851-1854tubolinternovanýK.H. Borovský, ktorý tu napísal Tyrolské elégie a pracoval na Křtu svätéhoVladimíra.

16. Vladislav Vančura (1891 -1942) - český spisovateľ, dramatik a filmovýrežisér.Bol väznený a popravený nacistami vo väznici, kdeM. Šimečka písalsvojelisty.ZnámynajmädielamiMarkétaLazarová,Rozmarnéléto.

17.Minitru-MinisterstvopravdyvOrwellovejknihe1984(minitrue).

III.diel

1.Listk50-tkeM.KusémuprišieloneskoreneapriateľskémuzhromaždeniuhoprečítalaEvaŠimečkovánaSilvestra1981.

2.JiřinaŠiklová(1935)-českásociologička.

3. Jozef Jablonickýmal v rokoch1974-1989 znemožnenúpublikačnú činnosť,bol prepustený z Historického ústavu SAV, ŠtBmu zabavila osobný archív arozpadlosamumanželstvo,zktoréhomásynaTomáša.

4.DruhémenoMilanaŠimečkuboloTomáš.OtecmudalmenápoŠtefánikoviaMasarykovi(InformáciaodM.Š.).

5.M.Šimečkaurobilvoväzeníbielešachovéfigúrkyzchleba.Želalsi,abyM.Kusýurobildomatiedruhé,čierne.M.Kusýtoskúsilanakoniecvzdal,pretožezistil,žejeprílišabsurdnérobiťvnormálnychpodmienkachfigúrkyzchleba.

6. 22.3.1982 boli prepustení z väzenia štyria zo siedmich Šimečkovýchspoluväzňov-JanRuml,KarelKyncl,JiřinaŠiklováaEvaKantůrková.

7. Zuzana z Vlaštovek - hrdinka (spolu s Titty, Rogerom a Johnom) detskejknihyArthuraRansomaTrosečnícizVlaštovky(slovenskévydanie:Lastovičkyaamazonky).Akonajstaršiamalanastarostiostatnýchsúrodencov.

8.SpomínanýúrazutrpelM.Šimečkavr.1978naChlebeaopísalhovofejtóneHorskáslužba(1978).

9.JulkaKalinová(1954)emigrovalasrodičmidoNemecka.VsúčasnostižijevAnglicku.

10. Marr Nikolaj Jakovlevič (1864-1934)- sovietsky lingvista. Vytvoril „novéučenieojazyku“,vktorompôvodavývinjazykaskúmalvkontexteshistórioumyslenia, spoločnosti amateriálnej výroby. ProtiMarrovi a jeho žiakom bolanamierenáStalinovaprácaMarxizmusaotázkyjazykovedy(1950).Obvinilichz vulgárneho sociologizmu, zo stotožnenia jazyka s nadstavbou, a tým jehopremenynatriednukategóriu.M.ŠimečkauvádzachybneMarroveiniciálky.

11.MaryMcCarthyová:Skupina,román,ktorýEvaŠimečkovápreložila.

12.AldousHuxley(1894-1963)-anglickýspisovateľ.PreslávilsaokreminéhosatirickouantiutópiouPrekrásnynovýsvet(1932).

13.JánViklef(JohnWycliffe)(1320-1384)-anglickýreformátoraprekladateľbiblie.JehoučeniemalovplyvnaJ.Husa,M.LutheraanaprípravureformácievAnglicku.Kostnickýkoncil(1415)vyhlásilViklefazakacíra.

14. Ján Budaj (John) (1952) - nezávislý publicista, organizátor neoficiálnychkultúrnychaktivít,redaktor,vydavateľaprispievateľdopolitických,kultúrnychaochranárskychperiodíkapublikácií.Vpriebehunovembrovejrevolúcievroku1989 moderátor (s M. Kňažkom) mítingov, spoluzakladateľ VPN (predseda),podpredsedaSNR.Odr.1998poslanecNRSR.

15.LenkaProcházková(1951)-českáspisovateľka.SignatárkaCharty77.Predr.1989publikovalalenvsamizdateavzahraničí.StaršiadcéraspisovateľaJanaProcházku(1929-1971).AutorkakníhSmolnákniha,Ružovádáma,Očníkapkyaďalších.

IV.diel-Dopisyopovazeskutečnosti

1. Todor Pavlov (1890-1977) - bulharskýmarxistický filozof.V hlavnej práciTeória odrazu (1936) rozvinul leninské učenie o odraze ako všeobecnejvlastnostihmoty.

2.MilanUhde(1936)-českýdramatik,prozaikapolitik.SignatárCharty77.Vr. 1990 sa stal ministrom kultúry Českej republiky, v r. 1992 predsedom

poslaneckej snemovne Parlamentu ČR. Známa je najmä jeho hra Král Vávra(1964).

3. Dominik Tatarka( 1913-1989) - slovenský spisovateľ. Preslávil sa knihouDémonsúhlasu(1963).Chartu 77 podpísal pri jej vzniku. Kvôli postoju k okupácii v roku 1968 aneochoteknormalizáciistratilmožnosťpublikovaťsvojedielo.Z tohoto obdobia pochádzajú v samizdate a v zahraničí publikované Písačky(Petlice1979),Navrávačky(Index1988)aSámprotinoci.DominikTatarkabolprvýmnositeľomCenyJaroslavaSeiferta(1986).

4. Citát správne znie: „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost: kdo ovládápřítomnost,ovládáminulost."(G.Orwell:1984,Praha1991,s.27).

Přílohy

1. JaroslavŠabata (1927 - 2012) - českýpsychológ, žil vBrne.Povylúčení zKSČpracovalakorobotník.Začiatkom70-tychrokovpatrilkprvýmuväzneným(1971-76, 1978-1980). Signatár a hovorca Charty 77. M. Šimečka sa s nímstretával v Brne, pri pobytoch na chate. Spolupracovali na niektorýchdisidentskýchaktivitách.

2. Václav Havel (1936 - 2011) - český dramatik, spisovateľ, priateľ zdisidentskýchachartistickýchkruhov,akoajzKvartálu.Jeden zo zakladateľov a prvý z troch hovorcov Charty 77. V roku 1978spoluzakladateľVýborunaobranunespravodlivostíhaných(VONS).Vrokoch1977-1989 bol trikrát uväznený, spolu strávil vo väzení zhruba päť rokov. Vnovembri 1989 založil Občianske fórum, 29. 12. 1989 sa stal prezidentomČSSR.V rokoch 1990-1992 bol prezidentomČSFR, v rokoch 1993–2003 bolprezidentomČeskejrepubliky.

3. JiříNěmec (1930 - 2001) - českýpsychológ, filozof a prekladateľ, signatárCharty77,iniciátormnohýchsamizdatovýchaktivít.

TableofContentsTitulnástranaEdičnápoznámkaListy,ktorésastratili...

Milámoja,milíchlapci!Mojemiláamilíchlapci!Mojemiláamojimilíchlapci!MilýMilanku,miláEvoamilývzdálenýPeťo,

1.dielDrazímoji,Mojemilá,milýMilankuamilýPeťo,kdesivMartině.Milámoje,milýMilanku,milýPeťonavojně!Milábábi,Mojemilá,milýMilankuamilý„špagáte“vMartině!

II.dielMilábábi,milýPeťo!Drazí,Drazímoji,Drazí,milí,rozmilí,všichnidohromady,širokodaleko!MiláMiluškoamiláMartuško!Mojidrazí!Drazímoji!Všichnimojimilí,miláEvičkoakluci!

III.dielMojimilí!Všichnimojimilí!Všichnimojimilí,Všichnimojimilí,Milámojeamilímojichlapci!VšichnimojimilíaMartuškozvlášť!Milímoji,Všichnimojimilí!Všichnimojimilí,Mojemiláamilíchlapci!Všichnimojimilídohromady!Všichnimojimilí,

Všichnimojimilí!IV.diel

DopisyopovazeskutečnostiPrílohy

NamístopředmluvyPánprezident,BýtvevězeníVáženýpándoktor,

PoznámkyakomentáreTiráž