PATOLOGIE PRSU
Z. Kolář
Obsah 1. Vývojové odchylky
2. Záněty
2.1. Nespecifické
2.2. Specifické
3. Fibrózní a fibroepitelové nenádorové léze
4. Epitelové nenádorové léze (cystická mastopatie,
epitelióza, adenóza, hyperplasie, atypická hyperplasie)
5. Myoepitelové a myofibroblastické léze
6. Papilární léze
7. Metaplasie
8. Benigní epitelové nádory
9. Maligní epitelové nádory
10. Smíšené nádory
11. Mesenchymové nádory
12. Pseudonádory
13. Patologie mužského prsu
14. Vyšetřovací metody v patologii prsu
15. Prognostické a prediktivní znaky včetně genetických
16. Specifické diagnostické znaky nádorů mammy
17. Morfologické přístupy pro stanovení prognózy nádorů
mammy a predikci reakce na léčbu
18. Změny nádorů mammy po léčbě
Vývojové a získané odchylky
Amastia (chybění jednoho nebo obou prsů včetně bradavky –
u mužů i žen)
Aplasia, hypoplasia (kongenitální nebo získaná např. po
ozáření)
Macromastia (jednostranná i oboustranná), macromastia
adolescentní – příčina: pseudoangiomatoidní stromální
hyperplasie, m. gravidární, m. penicillaminem indukovaná (při
léčbě revmatoidní artritidy) Ektopický prs (akcesorní mléčná
žláza), kdekoliv v průběhu mléčné lišty
Záněty nespecifické
Reaktivní změny
Puerperální mastitis: 2.-3. týden laktace, Staphylococus aureus, velká
bolestivost, obvykle vznikají abscesy, pokud není léčen přechází do
chronického stadia, tvorba píštělí.
Plasmocytární mastitis: Varianta periduktální mastitidy spojená
s hyperplasií duktální výstelky a většinou difusní infiltrací plasmocyty.
Granulomatózní lobulární mastitis: Neznámá etiologie, různá nespecifická
bakteriální flóra, asi buňkami zprostředkovaná imunitní reakce,
granulomatózní zánětlivá reakce (lymfocyty, plasmocyty, eosinofily) kolem
lobulů, nález epiteloidních bb. a Langhansoidních elementů.
Granulomatózní periduktální mastitis: Zánětlivé změny různého
charakteru kolem duktů.
Sarkoidóza: Obvykle systémová.
Silikonová mastitis: Granulomatózní léze obdobná reakci kolem cizích těles
(obdobně polyuretanová mastitis).
Mastitis vyvolaná plísněmi a parazity (aktinomycosis, histoplasmosis,
blastomykosis, cryptococosis, aspergilosis, coccidiosis, filariasis).
Záněty specifické
Tuberkulóza (klasický obraz)
Syfilis (klasický obraz, možnost primární lokalizace tvrdého
vředu)
Fibrózní a fibroepitelové nenádorové
léze Fibrózní a fibrocystická mastopatie (fibrocystická nemoc), někdy
splývá s dříve používaným termínem mammární dysplasie,
chronickou mastitidou, fibroadenózou apod.
Základním obrazem je rozsáhlá fibróza, která může vznikat
z nejrůznějších příčin, ta může být doprovázena přítomností cyst
nebo hyperplasií duktálního nebo lobulárního epitelu. Riziko
vzniku ca představuje jen atypická hyperplasie.
Radiální jizva/komplexní sklerotizující léze: benigní, často
mnohočetná léze makroskopicky napodobující ca hvězdicového
tvaru s fibroelastickou centrální částí, ke které se radiálně sbíhají
skupiny vývodů a lobulů. Ve vývodech může být výstelka
hyperplastická, atypicky hyperplastická až DCIS nebo LCIS.
Léčba není nutná, pokud není zjištěn CIS.
Epitelové nenádorové léze
Zřídka bez současné fibrózy.
Cysta (solidní i mnohočetná): Dilatované vývody jejichž výstelka může být
metaplastická, v okolí mohou být zánětlivé změny.
Epitelióza (dříve mazoplasie): intraduktální hyperplasie, často mikropapilární
nebo papilární. Někdy jsou popisovány 3 stupně této hyperplasie. (a) lehká – 3
až 4 vrstvy epitelu, (b) střední – 5 a více vrstev, (c) těžká, tzv. floridní.
Adenóza: lobulární hyperplasie charakterizovaná zmnožením lobulů
s hyperplasií jak luminální, tak i myoepitelové vrstvy buněk a často
i stromální složky. K prosté adenóze dochází např. z hormonálních příčin
v časné graviditě.
Floridní adenóza: uzlovité formace hyperplastických lobulů s hyper-
celulárním stromatem, často zjistitelné pohmatem. Je-li vazivová komponenta
výrazná, připomínající fibroadenom, označuje se někdy jako fibro-
adenomatóza.
Epitelové nenádorové léze
Sklerozující adenóza: léze se zachovalou lobulární úpravou ohraničená výrazným vazivovým lemem spolu se zmnožením intralobulárního vaziva. Bazální membrány duktulů jsou nápadně ztluštělé.
Mikroglandulární adenóza: četné drobné mikrotubuly nepravidelně rozptýlené ve vazivu, takže vzniká dojem infiltrativního růstu. Chybí však atypie. Diagnostickým problémem je fakt, že zpravidla chybí myoepitelie, avšak bazální membrána je většinou patrná. Byly ovšem popsány případy, kdy se v souvislosti s touto lézí vyvinul karcinom.
Duktální adenóza: léze vzniká z distálních oblastí vývodového systému. Je charakterizována nahromaděním vývodů, které však nezačínají v lobulech. Formace vývodů mohou imitovat tubulární karcinom. V časných fázích vývoje mají zřetelné dvě vrstvy epitelu, později se epitel oplošťuje a myoepitelová vrstva může téměř vymizet.
Epitelové nenádorové léze
Hyperplasie prostá: Všechny výše uvedené jednotky jsou v podstatě
hyperplasií duktálního nebo lobulárního epitelu doprovázeného
někdy hyperplasií pojiva. Pokud nejsou nalezeny cytologické
a zejména nukleární změny ve smyslu abnormity či atypie,
nepředstavují riziko pro vznik karcinomu.
Atypická hyperplasie: Je vždy spojena se zvýšením rizika pro vznik
karcinomu, které bývá odhadováno podle různých pramenů jako 2×
až 10× vyšší. Pokud se v ložisku kombinují změny typu AH s CIS, je
možné dg. AH stanovit tehdy, nejsou-li změny CIS přítomny
v ložisku větším než 2 mm.
Myoepitelové
a myofibroblastické léze
Adenomyoepitelová hyperplasie: zmnožení myoepitelových buněk kolem
lobulárních acinů.
Adenomyoepiteliom: ohraničený uzel, ve kterém kromě známek hyperplasie
myoepitelií mohou být nalezeny známky papilární intraduktální proliferace
a lobulární hyperplasie. Základní strukturou jsou malé, kulaté nebo oválné
žlázky tvořené kubickými buňkami, obkroužené polygonálními nebo
vřetenitými myopepiteliemi s jasnou cytoplasmou a zřetelou bazální
membránou. Někdy přítomnost buněčných atypií. Benigní.
Myoepiteliom: velmi vzácný tumor z myoepitelových bb., které podléhají
myoidní transformaci (hladkosvalový aktin+, ER+), někdy storiformní
uspořádání vřetenitých buněk, jindy bb. se světlou cytoplasmou. Zřídka
mohou bb. růst invazivně.
Myofibroblastom: Aktin+, CK-.
Myoepitelový karcinom: invazivní růst, metastázy.
Světlobuněčný adenomyoepiteliom mléčné žlázy
Světlobuněčný adenomyoepiteliom mléčné žlázy
Papilární léze
Intraduktální papilom
Kolagenózní sferulóza
Subareolární papilární sklerozující hyperplasie
Cystická a papilární apokrinní metaplasie
Juvenilní papilomatóza
Floridní papilomatóza bradavky
Dif. dg. k papilokarcinomu
Invazivní mikropapilární karcinom
Metaplasie
Dlaždicobuněčná, apokrinní (GCDFP-15+), mesenchymoidní.
Benigní epitelové nádory
Papilomy, adenomy.
Maligní epiteliálové nádory
Neinvazivní: DCIS, LCIS, nesplňují základní kritérium malignity – invazivní růst, sem
řazeny jen formálně, důležitý grading
Invazivní: IDC – varianty – mikroinvazivní (ložisko do 1mm), s minimální invazí (do
1 cm) , s invazí (větší než 1 cm), grading např. dle Page (mitózy, morfologie
jader, přítomnost tubulárních struktur), prognostické znaky.
ILC – varianty – klasická, solidní, solidně alveolární, tubulolobulární,
z prstencových buněk, pleiomorfní včetně tzv. histiocytoidní.
Tubulární ca, papilární ca, medulární ca (atypický medulární), ca
s metaplasií (mucinózní, epidermoidní, apokrinní, s endokrinní diferenciací,
osteoklastům podobný), malobuněčný, cystický hypersekreční, adenoidně
cystický (kromě kribriformního růstu obsahuje cylindromatózní složku
složenou z materiálu obdobného bazální membráně), kribriformní (jen
cylindromatózní struktury), bohatý na tuky, bohatý na glykogen, invazivní
mikropapilární, Pagetova choroba.
Některé nověji popsané jednotky
Karcinom z acinárních buněk: drobné aciny, granulární uspořádání
cytoplasmy, EMA+, GCDFP-15+ v 50 % případů, laminin- (tím se
liší od mikroglandulární adenózy, která je laminin+ a buňky nemají
granulární charakter).
Onkocytární karcinom: tzv. maligní onkocytom, buňky s eosinofilně
se barvící cytoplasmou, která nemá granulární charakter, GCPFP-15-
, aktin často +, mitochondrie četné (detekce pomocí ELMI nebo
antimitochondriálních protilátek), velmi časté nekrózy. Má podobné
vlastnosti jako onkocytom štítné žlázy nebo adenomyoepiteliom
slinných žlaz. Je rovněž podobný apokrinnímu karcinomu (GCDFP-
15+, mitochondrie+-, chromogranin-, CD-68-, granularita buněčné
cytoplasmy).
Vřetenobuněčný ca mléčné žlázy
LIC – pleomorfní typ
Histiocytoidní ca, varianta LIC
Vyšetřovací metody v patologii prsu
Aspekce, palpace, zobrazovací metody, aspirační cytologie
tenkou jehlou, punkční biopsie silnou jehlou (tru cut), vzorek
získaný excisí, extirpát tumoru, kvandrantektomie, ablace
celého prsu, sentinelová uzlina, axilární uzliny, fascie
pektorálního svalu, pomocné metody (vyšetření onkomarkerů
v séru, prognostické a prediktivní znaky).
Multistep model of the genetic alterations leading
to breast cancer
Dr. Van de Vijver, Amsterdam
Za změny jsou odpovědné mutace a translokace genů odpovědných za regulaci
proliferace a invazivního růstu. Jde především o změny způsobující overexpresi
nebo amplifikaci protoonkogenů a inaktivaci supresorových genů.
normální epitel
hyperplasie
atypická hyperplasie
DCIS, LCIS
IDC, ILC „low grade”
IDC, ILC „high grade”
normální epitel
hyperplasie
atypická hyperplasie
LCIS DCIS (dobře) DCIS (stř.) DCIS (málo)
ILC IDC (G1) IDC (G2) IDC (G3)
pleomorf.
ILC
DCIS
v minulosti diagnostikován jen velmi zřídka
není jednotnou patologickou jednotkou
jde o heterogenní lézi, pro kterou je třeba hledat
i nová diagnostická kritéria
biologické chování různých typů DCIS je rozdílné
Smíšené nádory
Fibroadenom: Benigní, ohraničený, většinou u mladých žen, nejčastější
mammární nádor této skupiny. Poměrně vzácně se vyskytuje multifokálně
a bilaterálně. Dva typy – perikanalikulární a intrakanalikulární, neexistuje mezi
nimi prognostický rozdíl. Epitelové struktury někdy projevují sekreční změny
podobně jako v graviditě nebo laktaci. Během první poloviny gravidity se
sekreční změny zpravidla zvýrazňují. Může to vést k rychlému růstu tumoru
a podezření na karcinom. V nádoru se mohou formovat cysty, ložiska apokrinní
metaplasie, kalcifikace, sklerozující adenózy, atypické hyperplasie i karcinomu
(zvýšení rizika 2-4x). Fibroadenomům s těmito nálezy se říká komplexní
fibroadenomy. Stromální složka nádoru může být více buněčná – tzv. celulární
fibroadenom (možná záměna s fyloidním nádorem), stroma může podléhat
hyalinizaci, myxoidní přeměně a pseudoangiomatózní hyperplasii, vyjímečně
nekrotizaci. Někdy se popisuje výskyt mnohojaderných obrovských buněk, které
mohou být velmi početné (jde však o zcela benigní léze), nebo výskyt SMA+
myoidních buněk. Termín juvenilní fibroadenom se někdy používá pro celulární
a rychle rostoucí nádor, převážně u mladých žen.
Intracanalicular fibroadenoma simple type
Intracanalicular fibroadenoma simple type
Pericanalicular fibroadenoma
Cellular intracanalicular fibroadenoma
Cellular intracanalicular fibroadenoma
Gynaecomastia
Smíšené nádory
Fyloidní nádor: Může mít stejnou architekturu jako fibroadenom
(zpravidla intrakanalikulární), avšak má potenciál pro lokální recidivu
a metastazování. Nejdůležitějším znakem pro odlišení od fibroadenomu je
vysoce celulární stroma, které může mít, ale častěji nemá, cytologické
atypie. Dále se ve stromatu mohou nacházet hemoragie a nekrózy, někdy
rozsáhlejší ložiska hlenu a myxoidní přestavby. Výjímečně zde probíhá
diferenciace směrem k hladké svalovině, chrupavce, kosti, tukové tkáni,
fibrohistiocytárním elementům. Epitelová složka je normálního vzhledu,
podobně jako v normálním prsu. Okraje nádoru mohou být neohraničené
a buňky mohou invadovat okolí. Zpravidla dosahuje větších rozměrů než
fibroadenom. Bylo potvrzeno, že malá velikost tumoru (do 4 cm) a nízký
mitotický index (méně než 3 mitózy v 10 HPF) byly indikátory dobré
prognózy a nízké rekurence. Vyskytuje se v každém věku (medián 45 let). Za
efektivní léčbu se považuje kompletní excise ve vzdálenosti minimálně 1
cm od okraje.
Fyloidní nádor
Fyloidní nádor
Fyloidní nádor
Smíšené nádory
Karcinosarkom: Vývoj karcinomu v epitelových strukturách
fyloidního nádoru.
Důležitá je diferenciální dg. smíšených nádorů vůči:
myoepitelovým a myofibroblastickým
lézím
Mesenchymové nádory
Benigní: Fibrózní tumor (kolagenózní stroma s málo nebo žádnými
dukty a lobuly), myofibroblastom (klasický typ, kolagenizovaná
varianta, epiteloidní varianta, celulární varianta, infiltrativní varianta,
s myoidní diferenciací), nádor z granulárních buněk, leiomyom,
myoidní hamartom, myxom, lipom, adenohibernom (hamartom
s hnědou tukovou tkání), hemangiom, Rosai-Dorfmanova nemoc –
histiocytóza s fagocytózou lymfocytů, extranodálně v prsu.
Maligní: Stromální sarkom, leiomyosarkom, liposarkom,
osteosarkom, chondrosarkom, maligní fibrózní histiocytom,
fibrosarkom, rhabdomyosarkom, hemangiopericytom, angiosarkom,
lymfomy (myxoidní varianta folikulárního sarkomu dendritických
buněk – možnost záměny s karcinomem, pomůže imunohistochemie:
LCA+ , CD1+, CD20+, CD40+).
Pseudonádory
Fibromatóza, pseudoangiomatoidní hyperplasie
mammárního stromatu (dobře ohraničená masa většinou zjistitelná
palpačně, vyjímečně bilaterální, může být i součástí fibroadenomů i
fyloidních nádorů a téměř ve 2/3 mammárních hamartomů, proces
napodobuje vaskulární proliferaci, proliferace může být zvýšená,
některé buňky obliterující cévní lumina mohou mít vřetenatý tvar –
nebezpečí záměny s angiosarkomem, nikdy tam však nebývají
hemoragie, nekrózy nebo známky endoteliální diferenciace, IHC:
vimentin +, SMA+, CD34+, ER+, PR+, FVIII-, UEA-, cytokeratiny,
S100-), angiomatóza, cysty, duktální ektázie, pozánětlivé
pseudotumory, hamarcie, asynchronní gravidární hyperplasie,
asynchronní involuce laktující mammy, virginální (juvenilní)
hyperplasie.
Sklerozující adenóza
(hyalinizace uzlu)
Mikroglandulární adenóza
Specifické diagnostické znaky nádorů
mammy
Týkají se převážně invazivních (infiltrujících) karcinomů:
Typing, grading, velikost primárního nádoru, apokrinní
metaplasie. Jiné znaky jsou platné pro širší okruh
mammárních nádorů: Postižení uzlin, invaze do krevních
cév a lymfatik, angiogeneze, charakter okraje, nekrotizace,
infiltrace zánětlivými elementy. Některé níže uvedené
prognostické a prediktivní znaky mohou být rovněž
důležitými znaky diagnostickými.
“Terminal ductal lobular unit” (Taylor-Papadimitriou a spol. 1984)
Specifické morfologické diagnostické
znaky nádorů mammy
U maligních epiteliálních nádorů se určuje histologický
„grade“ (grading). Existuje celá řada klasifikačních
systémů. Nejjednodušší je subjektivní dělení na dobře,
středně a málo diferencovaný karcinom. Jiné systémy
využívají více méně přesně definovaná kritéria. Jedním
z „grading“ systémů, který můžeme pro jeho jednoduchost
doporučit, je histologický grading dle Page, v modifikaci
dle Rejthara. Je založen na hodnocení stupně zachování
tvorby žlazových tubulů, na stupni atypie a polymorfie
jader a mitotické aktivitě. Princip je uveden v tabulce.
Specifické morfologické diagnostické
znaky nádorů mammy
Histologický grading karcinomů mléčné žlázy (Page a spol.,
v modifikaci dle Rejthara a spol.)
Body
1 Tvorba tubulů ve více než 75% plochy nádoru 1
v 10 – 75% plochy nádoru 2
méně než 10% plochy nádoru 3
2 Atypie a pleomorfie jader jádra uniformní 1
jádra zvětšená (mírná variabilita) 2
jádra zvětšená (výrazná variabilita) 3
3 Mitotická aktivita 0 - 8 mitóz 1
(2,5 mm2, 5 HP polí) 9 – 17 mitóz 2
18 a více mitóz 3
skóre 3-5 = grade 1, skóre 6-7 = grade 2, skóre 8-9 = grade 3
Specifické morfologické diagnostické
znaky nádorů mammy Na podobném principu je založen v dnešní době v Evropě nejpoužívanější „Nottingham“
systém (Elston a Ellis 1991). Vychází z dříve publikovaných návrhů autorů Black a Speer
(1957), Bloom a Richardson (1957). Obsahuje následující kriréria:
Body
1 Tvorba tubulů ve více než 75% plochy nádoru 1
v 10 – 75% plochy nádoru 2
méně než 10% plochy nádoru 3
2 Pleomorfie jádra malá, uniformní 1
jádra zvětšená, vesikulární s nukleoly
(mírná variabilita velikosti a tvaru) 2
jádra veliká , vesikulární s prominujícími
nukleony (výrazná variabilita) 3
3 Mitotická aktivita 0 – 6 mitóz 1
(poč. mitóz, 10 HP polí, 7 – 14 mitóz 2
periferie) 14 a více mitóz 3
skóre 3-5 = grade 1, skóre 6-7 = grade 2, skóre 8-9 = grade 3
Specifické morfologické diagnostické
znaky nádorů mammy
o Existují i speciální „grading“ systémy pro fyloidní nádory !!!
Od „Nottingham grading“ systému musíme odlišit tzv. „Nottingham“
prognostický index. Jde o pokus číselně vyjádřit prognózu pacienta s nádorem
z hlediska délky přežití.
Výpočet:
0,2 x velikost nádoru + stadium + „grade“
velikost nádoru v cm, stadium podle počtu pozitivních uzlin (1- žádná uzlina,
2- 1-3 uzliny, 3- 4 a více 3 uzlin), grade – podle Nottingham systému.
Index 2,1-3,4 znamená dobrou prognózu (více než 90% přežívá 5 let),
3,41-5,4 střední prognózu (75% přežívá 5 let), více než 5,4 špatnou prognózu
(20% přežívá 5 let).
Některé prognostické znaky a strategie léčby
M0 T1 T3-4
T2 ektomie tumoru
revize axily <3,5 cm >3,5 cm
chemoterapie
reagující nereagující
c-erbB-2+
ektomie tumoru
revize axily
operabilní?
ano ne
radioterapie mastektomie
revize axily
radioterapie
chemoterapie
Tamoxifen
mastektomie
revize axily
chemoterapie
Tamoxifen
N1
premenopauzální
postmenopauzální
ER- ER+
radioterapie
chemoterapie
radioterapie
chemoterapie
Tamoxifen
N0
T1a, T1b
<1 cm
T1c
1-2 cm
GR1/ER+ GR3/ER-
ER+ c-erbB2-
GR2/ER+
radioterapie radioterapie
Tamoxifen M1=paliativní terapie
Karcinomy mléčné žlázy
Přehled nejčastěji užívaných prognostických znaků
Morfologické znaky Proliferační znaky Molekulární znaky
velikost nádoru MI/SI/AI aktivátory transkripce
metastázy obsah DNA/ploidita regulátory CDK
počet metastáz AgNOR signální transduktory
grading/staging PCNA/Ki-67 index regulátory
typizace TUNEL/ISNTA metastazování
a inv. růstu
mdr
telomeráza
BRCA geny
Morfologické přístupy pro stanovení prognózy
nádorů mammy a predikci reakce na léčbu
Hormonální receptory: Imunohistochemické stanovení
receptorů dnes zcela překonalo biochemické metody,
důležitost kontroly kvality. Existují různé způsoby
vyhodnocování pozitivity/negativity. Obyčejně se používají
různá „H skóre“, která berou v úvahu % pozitivních buněk a
intenzitu jejich zbarvení (vyjádřenou 4 stupni: 0 – negativita,
1 – slabá pozitivita, 2 – střední pozitivita, 3 – silná pozitivita).
Specificita, senzitivita a pozitivní prediktivní
hodnota biochemických onkomarkerů
CA 15-3
MCA
CEA
TPA
CA 15-3 + TPA
CA 15-3 + CEA
CA 15-3 + MCA
MCA + CEA
TPA + CEA
TPA + MCA
CA 15-3 + TPA + CEA
SF
90%
86%
93%
90%
81%
84%
81%
81%
84%
81%
80%
SN
75%
66%
48%
59%
87%
77%
82%
77%
72%
80%
85%
PV+
89%
85%
90%
87%
84%
86%
84%
84%
86%
83%
85%
c-erbB-2/neu/HER-2
– gen kóduje transmembránový protein s funkcí receptorové
tyrosin kinázy o m. h. 185 kDa
– protein se podílí na regulaci invazivity nádorových buněk
– protein funguje jako „orphan” receptor, který zesiluje
signály předané dalšími receptory rodiny erbB (erbB-1,
erbB-3 a erbB-4) tím, že s nimi vytváří heterodimery
c-erbB-2/neu/HER-2
Amplifikace/overexprese:
– koreluje se špatnou prognózou a relapsem
– je častější u adenokarcinomů
– vyskytuje se u 20-30% karcinomů mléčné žlázy
– má prognostický a prediktivní význam pro výsledek
chemoterapie nebo pro léčbu Herceptinem
– je spojena s dobrou reakcí na léčbu doxorubicinem,
cyklofosfamidem, methotrexatem, fluorouracilem
a paclitaxelem, zatímco léčba tamoxifenem je neúčinná
c-erbB-2/neu/HER-2
HercepTestTM Dako – skóre
distribuce
uváděná zjištěná
0
1+
2+
3+
60%
10%
10%
20%
36,8%
31,2%
20,8%
11,2%
70%
30%
68%
32% 0=negative
2+=weakly positive
1+=negative
3+=strongly positive
Fluorescent in situ hybridisation for Her-2/neu (red)
and CH17 (green)
A – normal status, e. g. 2 copies of CH17 and copies of Her-2/neu
Fluorescent in situ hybridisation for Her-2/neu (red)
and CH17 (green)
B – amplification of Her-2/neu but not CH17
ONKOGENY A TUMOR SUPRESOROVÉ GENY
Změny nádorů mammy po léčbě
Ložiskové hyperplasie a pseudolaktační změny po
podávání hormonů a trankvilizérů: Ložiska vzhledu
adenózy, duktální hyperplasie nebo stromální hyperplasie,
někdy s hypersekrečními (pseudolaktačními) změnami
v souvislosti s podáváním estrogenů, gestagenů, ale
i některých trankvilizérů.
Změny po tamoxifenu: Popisuje se regrese cyst, redukce
objemu jader a mitotické aktivity, redukce množství
lysosomů, atrofie struktur normální mléčné žlázy.
Změny nádorů mammy po léčbě
Nekróza mammy po antikoagulační terapii: komplikace léčby
s deriváty kumarinu nebo warfarinu. Častěji postiženy starší obézní ženy.
Nekróza se vyskytuje pod kůží prsu asi 3-10 dní od zahájení léčby a
rozšiřuje se do hlubších partií mammy. Obyčejně na ni navazuje
gangréna. Pokud se zhojí, vznikají hluboké jizvy, často je však nebytná
mastektomie. V okolí nekrotických ložisek bývají známky akutní
nekrotizující vaskulitidy. Mechanismus není jasný, snad hypersensitivní
reakce.
Spontánní nekróza v těhotenství a laktaci: Vzácná komplikace, vyšší
incidence u černochů. Kolem centrálního ložiska koagulační nekrózy
(průměr nejčastěji 1-2 cm) je lem lymfocytů, plasmocytů, mikrofágů
obsahujících hemosiderin a fibróza. Za příčinu se považuje vaskulární
insuficience při zvýšené metabolické a proliferační aktivitě.
Změny nádorů mammy po léčbě
Změny po radioterapii a chemoterapii: Vznikají atrofie
a fibrózy rezultující ze zvýšeného počtu buněk podléhajících
nekróze a apoteóze. Po určité době se objevují cytologické
atypie epitelu i stromatu. Dále subintimální fibróza cév
a fragmentace elastiky arterií.
Změny po punkčních biopsiích: Hemoragie s případnou
organizací, depozita hemosiderinu. Raritně se popisuje
zavlečení oddrolených maligních buněk podél punkčního
kanálu, do podkoží nebo do cév.
Změny nádorů mammy po léčbě
Změny po silikonových implantátech: V současné době se již neužívá
přímá aplikace tekutého silikonového nebo parafínového oleje do tkáně,
ale silikonový olej nebo fyziologický roztok je uzavřen ve vaku
z různých polymerů (silikonový elastomer). Po čase je vak obkroužen
vazivovou kapsulou, jejíž tloušťka může být různá od tenké flexibilní
membrány po densní kolagenní vazivo. Někdy může být příčinou
pozdních deformit prsu. Typická kapsula má 3 vrstvy. Vnitřní vrstva je
tvořena epiteloidními buňkami, často tvořícími kolem implantátu
palisádu (histiocytární/makrofágový původ), střední vrstva sestává
z densního kolagenu a často obsahuje globule silikonu, vnější vrstva je
tvořena dobře vaskularizovanou tukovou tkání obsahující lymfocyty a
histiocyty s pěnitou cytoplasmou. Mohou se zde nacházet rovněž
obrovské mnohojaderné buňky typu kolem cizího materiálu. Dojde-li
k ruptuře, vznikají tumorům podobná ložiska granulomů (silikonomy)
obstoupená volným silikonem a velkým počtem lymfocytů a plasmocytů.
Někdy se vyvíjí regionální silikonová lymfadenopatie.
LIC – klasický typ
LIC – klasický typ, detail
LIC – solidně-alveolární typ + LCIS
LIC z prstencových buněk
LIC – pleomorfní typ
LIC – pleomorfní typ
LIC – pleomorfní typ
Histiocytoidní ca, varianta LIC
Ca mléčné žlázy
Tubulární karcinom mléčné žlázy
Adenoidně cystický karcinom
Vřetenobuněčný ca mléčné žlázy
Invazivní mikropapilární karcinom
Invazivní mikropapilární karcinom