dynastie táng – celková charakteristika · 2012. 1. 5. · dynastie táng – celková...
TRANSCRIPT
Dynastie Táng – celková charakteristika
Jednoduché
znaky
Tradiční znaky Pīnyīn Český přepis
唐代 唐代 Táng dài Tchang taj Dynastie Táng (618-907)
進士 进士 jìnshì ťin-š' nejvyšší titul v císařských státních zkouškách;
doktor
翰林 翰林 Hànlín Chan-lin Akademie zaloţená císařem Táng Xuánzōngem
(唐玄宗, 685-762)
安祿山 安禄山 Ān Lùshān An Lu-šan (703-757); generál, který se v roce 755 vyhlásil za
císaře a zaloţil vlastní dynastii Yān (燕); tato
událost je taktéţ známá jako Ān Lùshānovo
povstání
白話 白话 báihuà paj-chua Jazyk literatury blízký hovorovému jazyku
敦煌 敦煌 Dūnhuáng Tun-chuang komplex buddhistických chrámů na Hedvábné
stezce; dochováno mnoţství písemných pramenů o
dynastii Táng
變文 变文 biànwén pien-wen literární forma střídající prozaické a rýmované
pasáţe; původně adaptované příběhy
z buddhistických súter, později samostatný
literární ţánr zábavné literatury
玄奘 玄奘 Xuánzàng Süan-cang (602-664); buddhistický mnich, vzdělanec,
překladatel a cestovatel, známý svou cestou do
Indie, z které přinesl buddhistické texty; autor
Zápisků o buddhistických zemích (přeloţeno do
češtiny: Kolmaš); jeho příběh adaptován
v známém románu Cesta na Západ (Xī yóu jì 西
游记)
類書 类书 lèishū lej-šu Encyklopedie; soubory citátů ze starší literatury;
příručka pro psaní vysoké literatury (obsahují
básně: celé i fragmenty)
初唐 初唐 chū Táng čchu Tchang Mingská klasifikace tangské poezie:
počáteční období
盛唐 盛唐 shèng Táng šeng Tchang Mingská klasifikace tangské poezie:
Období rozkvětu
中唐 中唐 zhōng Táng čung Tchang Mingská klasifikace tangské poezie:
Střední období
晚唐 晚唐 wǎn Táng wan Tchang Mingská klasifikace tangské poezie:
Pozdní období
Poezie dynastie Táng
Jednoduché
znaky
Tradiční znaky Pīnyīn Český přepis
诗 shī š´ básnický ţánr
律诗 lǜshī lü-š' pravidelná báseň; forma ţánru básně shī
古体诗 gǔtǐ shī ku-tchi š' básně ve starém stylu, forma ţánru básně shī
绝句 juéjù ťüe-ťü čtyřverší, forma ţánru básně shi
排律 pái lǜ pchaj lü řazená báseň, forma ţánru básně shī
王维 Wáng Wéi Wang Wej Wang Wei (699-759), básník, malíř a hudebník.
Jeden z nejznámějších mistrů tangské poezie; je
známý především jako autor meditativní přírodní
lyriky.
李白 Lĭ Bái Li Paj Li Bai 701-762), také znám jako Li Bo (Li Po),
jedna z největších básnických osobností Číny, na
Západě nejvíce překládaný čínský básník; proslul
jako excentrik, piják a odpůrce konvencí.
杜甫 Dù Fǔ Du Fu Du Fu (712-770), jeden ze tří nejvýznamnějších
básníků vrcholného období. Mnohé jeho básně se
vyznačují sociální kritikou. Za dynastie Song by
Du Fu povýšen na "boha poezie" (shī shèng 诗圣)
Jednoduché
znaky
Tradiční znaky Pīnyīn Český přepis
词 詞 cí cch' písňová forma; básnický ţánr rozvijící se
v pozdním období dynastie Táng a dosahující
vrcholu za dynastie Song
寒山 寒山 Hánshān Chan-šan Han Shan (7?. – 8?. století), Legendární
poustevník a buddhistický mnich, který většinou
ţivota proţil poblíţ Ledové hory, jeho básně jsou
dílem více autorů
白居易 白居易 Bái Jūyì Paj Ťü-i Bai Juyi (772–846), také známý jako Bái
Xiāngshān (白香山), básník středního období
长恨歌 長恨歌 Cháng hèn gē Čchang chen ke Píseň o věčném žalu; báseň ve stylu (xīn yuèfǔ 新
乐府), která překvapivě (běţně se jednalo o
sociálněkritické básně) pojednává o lásce
tangského císaře Xuanzonga a jeho milostnice
Yang Guifei.
韩愈 韓愈 Hán Yù Chan Jü Han Yu (768–824), významný básník ale hlavně
propagátor Hnutí za starý styl
李贺 李賀 Lĭ Hè Li Che Li He (790–816), autor bizarních básní, bohatých
na fantastické popisy světa nadpřirozených
bytostí.
李商隐 李商隱 Lĭ Shāngyǐn Li Šang-jin Li Shangyin [Li Šang-jin] (813–858)
韦庄 韋莊 Wéi Zhuāng Wej Čuang Wei Zhuang (855 - 920), pozdně tángský básník,
autor písňových cí prvního období. Z Weiových cí
se zachovalo jen 47 ukázek i v antologii Záhon
květů (Huā jiān jí 花间集).
Narativní próza doby Tang
Jednoduché
znaky
Tradiční znaky Pīnyīn Český přepis
传奇 傳奇 chuánqí čchuan-čchi „tangská literátská novela“
元稹 元稹 Yuán Zhěn Jüan Čen Yuan Zhen (779-831), autor chuanqi
莺莺传 鶯鶯傳 Yīngyīng zhuàn Jing-jing čuan Název tangské literátské novely
陈鸿 陈鸿 Chén Hóng Čchen Chung Chen Hong (?),autor chuanqi
长恨歌传 長恨歌傳 Cháng hèn gē zhuàn Čchang chen ke čuan Název tangské literátské novely
白行简 白行簡 Bái Xíngjiǎn Paj Sing-ťien Bai Xingjian (776-825) , autor chuanqi
李娃传 李娃傳 Lĭwá zhuàn Li-wa čuan Název tangské literátské novely
Dynastie Song
Jednoduché
znaky
Tradiční znaky Pīnyīn Český přepis
宋代 宋代 Sòng dài Sung taj dynastie Song (960-1279)
曲之词 qū zhī cí čchü č' cch' básnické skladby sloţené na melodii
花间集 花間集 Huā jiān jí Chua ťien ťi Mezi květinami (Záhon květů),antologie písní cí
以文为诗 以文為詩 yǐ wén wèi shī i wen wej š' Důraz na formálním prolnutí ţánrů eseje a básně,
přičemţ by básně měly přijat výběr slov, strukturu
věty i odstavců i způsob vyjádření, který byl bliţší
eseji.
李后主 李后主 Lǐ hòu zhǔ Li chou ču Poslední vladař Li, vlastním jménem Lǐ Yù 李煜
(937-978), největší čínský básník 9.-10. století,
poslední panovník Jiţních Tangů; rozvíjí styl
formy cí: vyjadřuje v nich nejen hluboké osobní
city, ale i veliká témata celé doby, do těch časů
vyhrazená "důstojnější" formě shi.
欧阳修 歐陽修 Ōuyáng Xiū Ou-jang Siou Ouyang Xiu (1007-1072), významný politik a
úředník; vliv na vývoj nesyţetové prózy; autor
básní cí, které se nesou v duchu antologie Záhon
květů
柳永 柳永 Liǔ Yǒng Liou Jung Liu Yong (987–1053), představitel nové etapy ve
vývoji písňové formy cí za Severních Songů;
Vytváří novou podobu písní cí, tzv. màn cí (慢词)
慢词 慢詞 màn cí man cch' delší podoba písní cí a mají dvě sloky; první autor
Liu Yong
苏轼 蘓軾 Sū Shì Su Š' Su Shi (1037-1101), pseudonym Sū Dōngpō (苏
东坡), jeden z největších čínských básníků;
nerespektoval tolik sepjetí s hudbou a důraz je
poloţen především na slovesnou stránku. Su Shiho
reforma přiblíţila cí ke klasické formě shī,
李清照 李清炤 Lǐ Qīngzhào Li Čching-čao Li Qingzhao (1084-1151?), známá básnířka
skládající písně cí, na rozdíl od Su Shiho
prosazovala propojení cí s hudbou
Dynastie Yuan a Ming – charakteristika
Jednoduché
znaky
Tradiční znaky Pīnyīn Český přepis
蒙古字 蒙古字 ménggǔ zì meng-ku c' „mongolské písmo“, zaloţeno na tibetském písmu,
určeno pro zápis různých jazyků říše, neujalo se
国字 國字 guózì kuo-c' státní písmo (jiný výraz pro 蒙古字)
王阳明 王陽明 Wáng Yángmíng Wang Jang-ming Wang Yangming (1472-1529); neokonfuciánský
filozof, vysoký státní úředník, kaligraf a generál
李贽 李贄 Lĭ Zhì Li Č' Li Zhi (1527-1602); významný neokonfuciánský
filozof, historik a spisovatel na sklonku dyn. Ming
述而不作 述而不作 shù ér bù zuò šu er pu cuo Zásada: „předávat, ale nevytvářet“; poukazuje
k tendenci oficiálního písemnictví, která si více
cenila editační a komentátorské aktivity,
neţ původní tvorby.
心灵 心靈 xīnlíng sin-ling Mysl, nitro
情 情 qíng čching cit
童心 童心 tóngxīn tchung-sin termín tradiční čínské teorie: dětská mysl
Divadlo doby Yuan
Jednoduché
znaky
Tradiční znaky Pīnyīn Český přepis
杂剧 雜劇 zájù ca-ťü „rozmanité hry“; měli syntetický charakter a
zahrnovaly různé scénické formy
南戏 南戲 nánxì nan-si „jiţní hry“, vznikly kolem začátku 12. století v
oblasti dnešního Wenzhou.
元杂剧 元雜劇 Yuán zájù Jüan ca-ťü Yuanské drama, zformovalo se v polovině 13.
století na severu území a vyznačuje se přísně
formalizovanou strukturou a vysokou literární
úrovní.
曲 曲 qū čchü Nápěvy, popěvky, písně qū
唱 唱 chàng čchang slovo, uvádějící árie v yuanských hrách
云 云 yún jün slovo, uvádějící mluvené pasáţe v yuanských
hrách
关汉卿 關漢卿 Guān Hànqīng Kuan Chan-čching Guan Hanqing (1225-1302), yuanský dramatik
六月雪 六月雪 Liù yuè xuě Liou jüe süe Letní sníh; drama od Guān Hànqīnga
窦娥冤 竇娥冤 Dòu É yuān Tou E jüan Křivda spáchána na Dou O, jiný název dramatu
Letní sníh od Guān Hànqīnga
王实甫 王實甫 Wáng Shífŭ Wang Š'-fu Wang Shifu (1250-1307?), yuanský dramatik
西厢记 西廂記 Xī xiāng jì Si siang ťi Příběh ze západního křídla kláštera, drama od
Wáng Shífŭa
才子佳人 才子佳人 cáizǐ jiārén cchaj-c' ťia-ţen Stereotypní konstelace postav: mladý vzdělanec a
krásná dívka
马致远 馬致遠 Mǎ Zhìyuǎn Ma Č'-jüan Ma Zhiyuan (1250–1321), yuanský dramatik
汉宫秋 漢宮秋 Hàn gōng qiū Chan kung čchiou Smutek v paláci Chanů, drama od Mǎ Zhìyuǎna
黄粱梦 黄粱夢 Huáng liáng mèng Chuang liang meng Sen o žlutém prosu, drama od Mǎ Zhìyuǎna
白朴 白樸 Bái Pú Paj Pchu Bái Pú (1226-1306?), yuanský dramatik
梧桐雨 梧桐雨 Wútóng yǔ Wu-tchung jü Déšť v platanech, drama od Bái Pú
高明 高明 Gāo Míng Kao Ming Gao Ming (1307? - 1371?), yuanský dramatik
琵琶记 琵琶記 Pípá jì Pchi-pcha ťi Příběh o loutně, drama od Gāo Mínga
Počátky narativní literatury v hovorovém jazyce
Jednoduché
znaky
Tradiční znaky Pīnyīn Český přepis
俗讲 俗講 sú jiǎng su ťiang způsob předávání buddhistických súter; lidová
kázání v hovorovém jazyce kombinující prózu a
verš (dyn. Tang)
讲经文 講經文 jiǎng jīng wén ťiang ťing wen kázání; šíření buddhistických súter pomocí
orálního přednesu; 3 základní způsoby:
předzpívání textu sútry, vysvětlení zpívaného
textu; pomocí zpěvu zdůraznění hlavní myšlenky
výkladu. Z tohoto se později vyvinuly texty
biànwén.
缘起 缘起 yuánqǐ jüan-čchi výklad pravé příčiny (karmické příčiny); forma
šíření buddhistické nauky
敦煌 燉煌 Dùnhuáng Tun-chuang komplex buddhistických chrámů na Hedvábné
stezce; dochováno mnoţství písemných pramenů o
dynastii Tang
变文 變文 biànwén pien-wen Původně asi výklad citátů a příběhů ze ţivota
Buddhy; střídaní prozaických a veršovaných
pasáţí; později se tato forma pouţívá i na
převyprávění vlastních čínských příběhů
话本 話本 huàběn chua-pen 1.Původně zřejmě označení jakéhokoli zajímavého
příběhu, potom postupně i jeho vyprávění, později
označení příručky pro vypravěče.
2.Termín pro specifický typ povídky v hovorovém
jazyce zejména v době Song a Yuan v okruhu
profesionálních vypravěčů.
3. Označení povídky v hovorovém jazyce období
Yuan aţ Ming (Qing)
诸宫调 諸宮調 zhūgōngdiào ču-kung-tiao slovesný ţánr – vypravěčská balada (doslova:
různé tóniny či směsi); objevuje se v 11. st. a od
15 st. je výhradně v písemné podobě; střídání
prozaických a veršovaných pasáţí (zřejmě
zpívány); období Song a Yuan
语录 語錄 yǔlù jü-lu záznamy výroků známých osobností (často
buddhistických mistrů);
Geneze románu v době Yuan
Jednoduché
znaky
Tradiční znaky Pīnyīn Český přepis
平话/ 评话 平話 /評話 pínghuà pching-chua populární vyprávění zpravidla o historických
událostech; v ústně podávané literatuře označuje
ţánr, kde se střídají prozaické a veršované pasáţe
诗话 詩話 shīhuà š'-chua 1. termín označující teoretické pojednání o
básních shī
2. součást názvů delších narativů
proloţených verši ve formě shī
词话 詞話 cíhuà cch'-chua 1. termín označující teoretické pojednání o
básních cí
2. Součást názvů delších narativů
proloţených verši v písňové formě cí
讲史(小說) 講史 (小說) jiǎng shǐ (xiǎoshuō) ťiang-š' (siao-šuo) historická fikce v ţánru huàběn; předstupeň k
pozdějšímu kapitálovému románu z období
dynastií Ming a Qing
全相平话五种 全相平話五种 Quán xiàng pínghuà wǔ
zhǒng
Čchüan siang pching-
chua wu čung
Pět plně ilustrovaných pinghua z období dynastie
Yuan s historickou tematikou, editor souboru
neznámý
三国志通俗演义 三國志 (通俗) 演
義
Sān guó zhì (tōngsú) yǎnyì San kuo č' tchung-su
jen-i
(Populární) výklad dějin tří království; první úplná
verze románu, jejíţ údajným autorem je Luo
Guanzhongem
三国志 三國志 Sānguó zhì San kuo č' Kronika tří království; je povaţována za oficiální
kroniku zachycující období 189-280 a tří států:
Cáo Wèi (曹魏), Shǔ Hàn (蜀汉) a Východních
Han (Dōng Hàn 东汉);
autorem kroniky je Chen Shou
三国志平话 三國志平話 Sānguó zhì pínghuà San kuo č' pching-
chua
Populární podání historie tří království (verze
pinghua)
水浒传 水滸傳 Shuǐhǔ zhuàn Šuej-chu čuan Příběhy od jezerního břehu;
宣和遗事 宣和遺事 Xuānhé yíshì Süan che i-š' Události éry Xuanhe (1119-1125), celý titul
Události éry Xuanhe za velkých Songů (Dà Sòng
Xuānhé yíshì 大宋宣和遺事); je záznamem
různých anekdot, kompilovaným v období dyn.
Yuan; autor neznámý; obsahuje historické příběhy
objevující se také v románu Příběhy od jezerního
břehu; ţánr pínghuà
Román doby Ming
Jednoduché
znaky
Tradiční znaky Pīnyīn Český přepis
罗贯中 羅貫中 Luó Guànzhōng Luo Kuan-čung Luo Guanzhong (1330-1400); významný
spisovatel a editor; je mu připisováno autorství
(editace) románu Tři království a editace románu
Příběhy od jezerního břehu.
毛宗岗 毛宗崗 Máo Zōnggǎng Mao Cung-kang Mao Zonggang (1632-1709); editor jedné
z nejvlivnějších edic románu Tři království
施耐庵 施耐庵 Shī Nàiān Š' Naj-an Shi Naian(1296-1372); romanopisec; je mu
připisováno autorství románu Příběhy od
jezerního břehu
西游记 西遊記 Xī yóu jì Si jou ťi román Putování na západ, autor románu Wu
Cheng’en (1500-1582)
大唐三藏取经诗
话
大唐三藏取經詩
話
Dà Táng Sānzàng qǔjīng
shīhuà
Ta Tchang San-cang
čchü-ťing š'-chua
Vyprávění proložené verši o tom, jak tangský
Xuanzang získal posvátná písma;
ţánr pínghuà, autor neznámý; datace: konec
dynastie Song nebo Yuan; dělení: 3 svazky, 17
oddílů; hlavní postavou je opičák (vs. předchozí
verze, kde hlav. postavou Xuanzang)
玄奘 玄奘 Xuán Zàng Süan Cang Xuan Zang /Tripitaka (600-664); čínský
buddhistický mnich, učenec, cestovatel a
překladatel, který ţil za dyn. Tang. Stal se
známým především díky své cestě, během níţ
putoval z Číny aţ na Indický subkontinent a zpět,
aby získal buddhistické sútry.
吴承恩 吳承恩 Wú Chéng’ ēn Wu Čcheng-en Wu Cheng’ en (1500-1582); známý čínský
romanopisec a básník mingského období. Jeho
nejznámějším dílem se stal román Putování na
západ.
金瓶梅 金瓶梅 Jīn píng méi Ťin pching mej Květy slivoně ve zlaté váze; román ze 17. století;
autorství neznámé, pseudonym: Lánlíng xiàoxiào
shēng (兰陵笑笑生, doslova Posměváček z Lan-
lingu).
兰陵笑笑生 蘭陵笑笑生 Lánlíng xiàoxiào shēng Lan-ling siao-siao
šeng
pseudonym autora románu Květy slivoně ve zlaté
váze
王世真 Wáng Shìzhēn Wang Š'-čen Jeden z uvaţovaných autorů románu Květy slivoně
ve zlaté váze
李开先 李開先 Lĭ Kāixiān Li Kchaj-sien Li Kaixian (1502-1568) autor básní ţánru shī , cí,
qū, dlouhých literátských novel chuánqí a jednoho
dramatu jiţního typu. Někteří badatelé se
domnívají, ţe se jedná o autora románu Květy
slivoně ve zlaté váze, vystupujícího pod
pseudonymem Posměváček z Lan-lingu (Lánlíng
xiàoxiào shēng 兰陵笑笑生)
Povídka doby Ming
Jednoduché
znaky
Tradiční znaky Pīnyīn Český přepis
清平山堂话本 清平山堂話本 Qīngpíng shāntáng huàběn Čching-pching šan-
tchang chua-pen
Povídky ze studovny Qingping; Antologie
huàběnů; původní název Šedesát novel (Liùshí jiā
xiǎoshuō 六十家小说); sestavil a vydal Hong Pian
v roku 1542; obsahovala 6 svazků po 10 novelách;
dochovaly se neúplné dva svazky (celkem 27
novel).
六十家小说 六十家小說 Liùshí jiā xiǎoshuō Liou-š' ťia siao-šuo původní název pro Qīngpíng shāntáng huàběn
洪楩 洪楩 Hóng Pián Chung Pchien Hong Pian (16. stol.) pocházel z úřednické
rodiny, okolo roku 1522 zaloţil studovnu
Qingping shantang ; kromě jiného sbíral huàběny,
především z období Song a Yuan, které byly uţ
tou dobou vzácné; díky němu se zachovaly
huàběny, které ovlivnily pozdější autory a vývoj
čínského románu.
冯梦龙 馮蒙龍 Féng Ménglóng Feng Meng-lung Feng Menglong (1574-1646), sběratel, editor a
autor povídek v hovorovém jazyce a básník,
především; přívrţenec učení Li Zhiho (李贽),
jehoţ škola zdůrazňovala hodnotu qíng (lidských
citů) v literatuře;
三言 三言 sānyán san-jen Trojí slova 3-dílný cyklus 120 povídek sebraných
a redigovaných Feng Menglongem
喻世明言 喻世明言 Yùshì míngyán Jü-š' ming-jen Jasná slova k instruování světa; součást sbírky
Trojí slova
警世通言 警世通言 Jǐngshì tōngyán Ťing-š' tchung-jen Pronikavá slova k varování světa; součást sbírky
Trojí slova
醒世恒言 醒世恆言 Xǐngshì héngyán Sing-š' ming-jen Trvalá slova k probuzení světa; součást sbírky
Trojí slova
凌蒙初 凌濛初 Líng Méngchū Ling Meng-čchu Ling Mengchu (1580-1644), pocházel z rodiny
úředníků a vydavatelů knih; autor moralizujících
povídek, čerpal z vlastních zkušeností (vs.
fantaskní příběhy z minulosti); autor Pāiàn jīngqí
拍案惊奇 拍案驚奇 Pāiàn jīngqí Pchaj-an ťing-čchi Podivuhodné příběhy, při nichž se údivem buší do
stolu; sbírka asi 80, komicko-satirických povídek;
autor Ling Mengchu
Divadlo doby Ming (+Qing)
Jednoduché
znaky
Tradiční znaky Pīnyīn Český přepis
传奇 傳奇 chuánqí čchuan-čchi vzdělanecké divadlo / mingské drama (takto
označováno navzdory tomu, ţe mnohé hry vznikly
aţ na počátku doby Qing) (stejný termín jako u
literátské novely)
昆曲 昆曲 kūnqǔ kchun-čchü specifický jevištní styl kūnqǔ vznikl za dynastie
Ming a populární byl mezi 16.-18. st.; vychází
z jižní opery
词曲 詞曲 cíqǔ cch'-čchü árie, součást minských dramat (z hlediska
struktury blízké písním ci)
汤显祖 湯顯祖 Tāng Xiǎnzǔ Tchang Sien-cu Tang Xianzu (1550-1616), pozdně mingský
dramatik. Jeho největší divadelní hry se souhrnně
nazývají čtyři sny, protoţe sen v jeho hrách hrál
důleţitou roli;
牡丹亭 牡丹亭 Mǔdān tíng Mu-tan tching Pavilón pivoněk; prvně hraná v 1598; hra mimo
jiné předváděna ve stylu kūnqǔ, následně součástí
repertoáru dalších lokálních oper; příběh dívky a
studenta, jejichţ láska překoná i smrt; známé
pasáţe: „Procházka zahradou“ (Yóu yuán 游园),
„Probuzení ze snu“ (Jīng mèng 惊梦), „Hledání
ztraceného snu“ (Xún mèng 寻梦)
洪升 洪升 Hóng Shēng Chung Šeng Hong Sheng (1645-1704) známý qingský
dramatik; autor hry „Palác věčného mládí“
长生股 長生殿 Chángshēng diàn Čchang-šeng tien Dramatická adaptace Bai Juyiho básně Píseň o
věčném žalu, literátské novely od Chen Honga a
yuanského dramatu od Bái Púa Déšť v platanech
(díla shodně ztvárňují tragický příběh lásky mezi
tangským císařem Xuanzongem a milostnicí Yang
Guifei). Hong Shengovo drama však rozvíjí i linii
soudobé sociální a politické kritiky. Hra mimo
jiné pracuje s prolínáním světa reálného a světa
nadpřirozeného.
孔尚任 孔尚任 Kǒng Shàngrèn Kchung Šang-ţen Kong Shangren (1648-1718) asi nejznámější
z qingských dramatiků; autor hry Vějíř
s broskvovými květy pojednávající o posledních
dnech dynastie Ming.
桃花扇 桃花扇 Táohuā shàn Tchao-chua šan Vějíř s broskvovými květy, hra od qingského
dramatika Kong Shangrena
地方戏 地方戲 dìfāng xì ti-fang si místní formy opery populární v daném regionu;
některé z nich se rozšířily po celé zemi, jako např.
Pekingská opera; vznikaly v prostředí
neúspěšných úředníků;
京戏 京戲 Jīngxì Ťing-si Pekingská opera taky známá jako Jīngjù (京剧);
má syntetický charakter; vznikla kombinací
místních oper z Anhui a Hubei v Pekingu v 18. st.
a populární se stala aţ v 19. st.; vystupují v ní 4
hlavní postavy doplněné několika postavami
vedlejšími; pracuje s minimem jevištních rekvizit;
důraz se klade na pohyb a jeho symboliku; po
hudební stránce jsou výrazné bicí nástroje
傩戏 儺戲 Nuóxì Nuo-si místní opera z jihozápadu; specifická svými
maskami, kostýmy, zvláštním jazykem a
mystickými scénami; výrazně obřadní charakter
(nuo = exorcismus); vyhlášena duchovním
dědictvím čínské kultury
Dynastie Qing 清 (1644-1911) – charakteristika
Jednoduché
znaky
Tradiční znaky Pīnyīn Český přepis
八股文 八股文 Bā gǔ wén pa ku wen Osmičlenný esej; název specifického typu prózy
psané v klasickém jazyce, který se stal základem
úřednických zkoušek v období Ming a Qing. Má
pevně danou strukturu, je vázán řadou striktních
kompozičních pravidel.
全唐诗 全唐詩 Quán táng shī Čchüan Tchang š' Nejúplnější a nejautoritativnější sbírka tangské
poezie. Vznikla v čase vlády císaře Kangxiho
(1705).
全唐文 全唐文 Quán táng wén Čchüan Tchang wen Kompendium nesyţetové prózy pocházející
z období dynastie Tang a Pěti dynastií, které
vzniklo v rozmezí 1808-1814; má tisíc svazků a
pracovalo na něm více neţ tři tisíce kompilátorů.
四库全书 四庫全書 Sì kù quánshū S' kchu čchüan šu Cisařská sbírka čtyř pokladů / Díla čtyř skladů
klasiků; vznikla na popud císaře Qianlonga mezi
1773-1782, aby překonala mingskou encyklopedii
z éry Yongle; editoři okomentovali a zanesli okolo
10 tisíc dokumentů, ale zároveň zničili okolo 3 tis.
titulů, které byly chápány jako protimandţuské; do
kompendia nakonec zařadili 3461 titulů;
康熙词典 康熙詞典 Kāngxī cídiǎn Kchang-si cch'-tien Kangxiho slovník; vznikal mezi roky 1711-1716
za vlády císaře Kangxi; na slovníku pracovalo
více neţ 30 editorů a obsahuje 47 035 znaků.
Román doby Qing
Jednoduché
znaky
Tradiční znaky Pīnyīn Český přepis
儒林外史 儒林外史 Rú lín wài shǐ Ţu lin waj š' Literáti a mandaríni: neoficiální kronika
konfuciánů; autor Wu Jingzi;
吴敬梓 吴敬梓 Wú Jìngzǐ Wu Ťin-c' Wu Jingzi (1701-1754); vzdělanec a autor
románu Literáti a mandaríni; rodinnou přízní byl
provázána s neo-konfuciánskými mysliteli, vliv
neokonfucianismu je patrný i v románu.
红楼梦 紅樓夢 Hóng lóu mèng Chung lou meng Sen v červeném domě (znám téţ pod názvem
Příběh kamene), autor Cao Xueqin ; jeden z
největších čínských románů; vznikl v polovině 18.
st; napsán v jazyce blízkém hovorové čínštině;
石头记 石頭記 Shítou jì Š'-tchou ťi Příběh kamene, alternativní název pro Sen
v červeném domě
曹雪芹 曹雪芹 Cáo Xuěqín Cchao Süe-čchin Cao Xueqin (1715-1763), autor románu Sen
v červeném domě; potomek dříve slavné rodiny;
proslavil se aţ po smrti svým románem, který byl
dokončen a vydán jeho přáteli nebo příbuznými
脂砚斋 脂硯齋 Zhī yàn zhāi Č' jen čaj pseudonym raného komentátora románu Sen
v červeném domě; vztah k autoru románu není
jasný;
Povídka doby Qing
Jednoduché
znaky
Tradiční znaky Pīnyīn Český přepis
蒲松龄 蒲松齡 Pú Sōnglíng Pchu Sung-ling Pu Songling (1640-1715); pocházel z úřednicko-
obchodní rodiny; byl soukromým učitelem a
sběratelem; autor/editor sbírky příběhů Liáozhāi
zhì yì
聊斋志异 聊齋志異 Liáozhāi zhì yì Liao čaj č' i Sbírka asi 500 povídek o nadpřirozeném,
neobyčejném či zvláštním; psáno klasickým
jazykem (sociálně-kritický podtón, kritika
zkouškového systému; často téma lásky mezi
vzdělancem a kráskou a současně lásky mezi
člověkem a duchem; didaktický charakter).
Autorem a editorem povídek je Pu Songling;
povídky se nejdřív šířily v opisech, tiskem vydány
aţ po Pu Songlingově smrti.
拟古派 拟古派 Nǐgǔ pài Ni-ku pchaj Jako „literaturu napodobující staré“ označuje Pu
Songlingovy povídky Lu Xun. Označení nigu pai
však nevhodně zakrývá originalitu a autorskou
povahu většiny povídek.
袁枚 袁枚 Yuán Méi Jüan Mej Yuan Mei (1716-1798), známý čínský literát;
autor sbírky příběhů s tematikou podivného či
nadpřirozeného inspirovaných sbírkou Liáozhāi
zhì yì.
子不语 子不語 Zi bù yǔ C' pu jü O čem Konfucius nehovořil; sbírka povídek o
nadpřirozeném, kterou sestavil Yuan Mei;
Periodizace
Jednoduché
znaky
Tradiční znaky Pīnyīn Český přepis
近代文学 近代文學 jìndài wénxué ťin-taj wen-süe předmoderní literatura (1840-1915)
现代文学 現代文學 xiàndài wénxué sien-taj wen-süe moderní literatura (1915-1949)
新文学 新文學 xīn wénxué sin wen-süe dobový termín pro moderní literaturu (vs. tradiční)
Modernizace literatury - pozadí a souvislosti
Jednoduché
znaky
Tradiční znaky Pīnyīn Český přepis
时务报 時务報 Shí wù bào Š' wu pao Vlivné periodikum na sklonku dyn. Qing, redaktor
by známý reformátor Liang Qichao.
新小说 新小說 xīn xiǎoshuō sin siao-šuo Nový román; politicko-literární periodikum, které
zaloţil v roce 1902 Liang Qichao
小说月报 小說月報 Xiǎoshuō yuèbào Siao-šuo jüe-pao Měsíčník pro povídku a román; literární
periodikum, které vycházelo uţ od roku 1910. Na
počátku 20. let se stává platformou zastánců hnutí
za novou lieraturu.
礼拜六 禮拜六 Lǐbài liù Li-paj liou Sobota; periodikum vycházející mezi lety 1914-
1916 a poté obnoveno 1921; zaměřeno na
populární literaturu.
新青年 新青年 Xīn qīngnián Sin čching-nien Nové mládí; časopis, ve kterém mimo jiné působili
Hu Shi a Chen Duxiu, otcové Hnutí za novou
kulturu. V letech 1915-1917 vycházel pod názvem
Mládí.
青年杂志 青年雜志 Qīngnián zázhì Čching-nien ca-č' Mládí; časopis, ve kterém působili Hu Shi a Chen
Duxiu, otcové Hnutí za novou kulturu. Od r. 1917
vycházel pod názvem Nové mládí.
严复 嚴復 Yán Fù Jen Fu Yan Fu (1853-1921), čínský vzdělanec,
překladatel a propagátor západního myšlení
v Číně. Překládal např. Thomase Huxleyho:
Evoluce a etika, Johna Stuarta Milla: O svobodě,
Adama Smitha: Bohatství národů a další.
林纾 林紓 Lín Shū Lin Šu Lin Shu (1852-1924), čínský vzdělanec a
propagátor západní literatury v Číně (bez znalosti
cizích jazyků), se spolupracovníky přeloţil okolo
180 titulů západních literatur do klasické čínštiny.
První překlad: Dáma s kaméliemi od Alexandra
Dumase (1897-1899).
古文 古文 gǔwén ku-wen literární jazyk starověku (jazyk nejstarších
klasických textů), příklon ke guwenu v době
Tang-Song
文言 文言 wényán wen-jen Literární / klasický jazyk, jazyk vysokého
písemnictví
白话文 白話(文) báihuà (wén) paj-chua (wen) Jazyk (niţší) literatury, (psaný) jazyk blízký
hovorové čínštině, ale není to mluvený jazyk.
官话 官話 guānhuà kuan-chua jazyk úředníků, prostředek mluvené komunikace
国语 國語 guóyǔ kuo-jü národní/státní jazyk
土言 土言 tǔyán tchu-jen místní dialekt
方言 方言 fāngyán fang-jen místní dialekt
新文体 新文體 xīn wéntǐ sin wen-tchi Zjednodušený styl literárního jazyka wenyan,
prosazován Liang Qichaoem, ţurnalistický styl
periodika Shiwubao.
诗界革命 詩界革命 shī jiè gémìng š' ťie ke-ming Hnutí za revoluci v básnictví (90.léta 19. stol.);
protagonisté hnutí poţadovali inovaci básnictví,
zejména novou tématiku, posílení autenticity,
modernizaci jazyka… Představitelé: Huang
Zunxian, Tan Sitong a další.
新文言 新文言 xīn wényán sin wen-jen Západními jazyky výrazně ovlivněná baihua děl
moderní čínské literatury 20. let odmítána jako
„nový klasický jazyk“ (ke kritikům patřil např. Qu
Qiubai).
文人 文人 wénrén wen-ţen literát (implikuje úspěšného kandidáta zkoušek)
文丐 文丐 wén gài wen-kaj literát-ţebrák, „prodává“ své schopnosti
(pejorativní označení komerčního spisovatele)
作家 作家 zuòjiā cuo-ťia spisovatel, moderní termín
Román na přelomu 19. a 20. století
Jednoduché
znaky
Tradiční znaky Pīnyīn Český přepis
谴责小说 譴責小說 qiǎnzé xiǎoshuō čchien-ce siao-šuo „Odhalující román“; kritický román objevující se
na sklonku dyn. Qing; po formální stránce
navazují na kapitolové romány, ale jsou kratší a
dějově konzistentní; příklad Liu E: Putování
starého chromce, Wu Jianren: Podivné jevy
spatřené za 20 let, Zeng Pu: Květiny v moři hříchu
a jiné.
吴沃尧 吳沃堯 Wú Wòyáo Wu Wo-jao Wu Woyao (Wu Jianren 吳趼人) (1866-1910),
v Šanghaji pracoval jako redaktor v časopise Xin
xiaoshuo; tam i publikoval svoje dílo.
二十年目睹之怪
现状
二十年目睹之怪
現狀
èrshí nián mùdǔ zhī guài
xiànzhuàng
Er-š' nien mu-tu č'
kuaj sien-čuang
Podivné jevy spatřené za 20 let; autor Wu Jianren;
příklad „odhalujícího“ románu.
刘鹗 劉鹗 Liú È Liou E Liu E (1857-1909), všestranně orientovaný
vzdělanec (hydrologie, muzikologie, matematika,
jako jeden z prvních se věnoval nápisům jiaguwen
apod.), autor románu Putování starého chromce,
který publikoval v Deníku Tianjin.
老残游记 老殘游記 Lǎocán yóujì Lao-cchan jou-ťi román Putování starého chromce; autor Liu E;
příklad „odhalujícího“ románu
写清小说 寫情小說 xiě qíng xiǎoshuō sie-čching siao-šuo sentimentální román; význačný ţánr populární
literatury
鸳鸯蝴蝶派 鴛鴦蝴蝶派 Yuānyāng húdié pài Jüan-jang chu-tie
pchaj
(škola) mandarínských kachniček a motýlů;
alternativní (pejorativní) název pro sentimentální
román
徐枕亚 徐枕亞 Xú Zhěnyà Sü Čen-ja Xu Zhenya (1889-1937); významný představitel
populární literatury „mandarínských kachniček a
motýlů“
玉梨魂 玉梨魂 Yù lí hún Jü li chun Duch jadeitové hrušky; autor Xu Zhengya; příklad
sentimentálního románu; inspirace: Dáma
s kaméliemi a Romeo a Júlie
Hnutí za novou kulturu / Májové hnutí
Jednoduché
znaky
Tradiční znaky Pīnyīn Český přepis
新文化运动 新文化運動 Xīn wénhuà yùndòng Sin wen-chua jün-tung Hnutí za novou kulturu (1915-1920)
五四运动 五四運動 Wǔsì yùndòng Wu-s' jün-tung Májové hnutí (1919)
胡适 胡適 Hú Shì Chu Š' Hu Shi (1891-1962); čínský filozof, spisovatel a
diplomat; otec Hnutí za novou kulturu a
propagátor jazyka literatury, který by byl blízký
jazyku hovorovému.
尝试 嘗試 Chángshì Čchang-š' Pokusy (1917); autor: Hu Shi; sbírka nových básní
/ nové poezie (xinshi)
鲁迅 魯迅 Lǔ Xùn Lu Sün Lu Xun (1881-1936); otec moderní čínské
literatury: autor první moderní povídky, vůdčí
postava literární scény aţ do 30.let
狂人日记 狂人日記 Kuángrén rìjì Kchuang-ţen ţ'-ťi „Deník blázna“ (1918); podle tradičního, dnes jiţ
překonaného výkladu vzniku moderní literatury,
první moderní čínská povídka
阿 Q 正传 阿 Q 正傳 Ā Q zhèngzhuàn AQ čeng-čuan „Pravdivý příběh AQ“ (1921); známá povídka od
Lu Xuna, literární ztvárnění „čínské národní
povahy“
呐喊 呐喊 Nàhǎn Na-chan Vřava (1923), první sbírka povídek od Lu Xuna