homeles 11 roč. 2006/07

HomeLes 11/2007HomeLes 11/2007HomeLes 11/2007HomeLes 11/2007

1


2

Úvodník

Nastalo nám jaro…měli bychom se soustředit na školu a dohánět známky. ALE! Jde to vůbec? Za okny už dávno minula zima. Všechno rozkvetlo…zazelenalo se, probudilo se…stromy proudí míza jako symbol touhy žít přeze všechno. Jaro je krásná ukázka touhy života po životě. Všechny nás to táhne ven…a v dálce jsou vidět hory…A aby toho nebylo málo, tak s narůstající teplotou začalo ubývat vrstev oblečení hranických holek, slečen, žen. Jak se mám soustředit? Všude je cítit radost, láska a nový začátek. Čtvrťáci odmaturovali a deváťáci už dělali přijímačky. Všechno se opakuje a pohybuje v kruhu. Všechno už tu jednou bylo. Všechno už bylo vyřčeno..Mění se pouze herci a rok…Já s Kubou jsme předali časopis a příští rok Vás přivítá nová redakce… Tak bych chtěl za sebe a Kubu naposledy poděkovat všem, co psali, přepisovali, upravovali, opravovali, tiskli, četli, chválili i kritizovali. Protože bez těchto všech by to prostě nešlo. Snad Vám Homeles pod naším vedením přinášel pohodu, smích, zamyšlení a snad tomu tak bude i v budoucnu. Díky P.S. Nedávno jsem četl krásný citát o štěstí a nedá mi, abych vám ho nenapsal: Je zbytečné kdekoli a jakkoli hledat štěstí – nenajde-li ho člověk v sobě samém. P.P.S. Ahoj Míšo K. Díky za mail…Doufám, že se za rok uvidíme:-)

Vít Raška [email protected]

Členové redakce Vít Raška Šéfredaktor Jakub Rudel Zástupce šéfredaktora, grafika časopisu Petra Nevřelová Titulní strana, obrázky Šárka Jurenková Redaktorka Katka Koutná Redaktorka Veronika Mahrová Redaktorka, komiks - obálka

+ naši stálí či příležitostní dopisovatelé…


3

Exkluzivní rozhovor

,,…ale byl to gentelman!“

ak. Tentokrát jsme si vzali na paškál pověstmi opředenou ing. Alici Bučkovou. Spolupráce to byla příjemná. Jistě si dovedete přestavit tempo, ve kterém jsme kladli

jednu otázku za druhou.:-) Tak abychom začali! Paní profesorka má nejraději: k jídlu chleba se sádlem, z barev

modrou, knihu Jak zdokonalit sám sebe, pohádku Pyšná princezna a z hudby jazz. Ráda čte nejen historické romány, ale především poezii a to proto, že básničky se snadno pamatují a trénuje se díky nim paměť. Je romantická a dává zapomenout…Vystudovala gymnázium (to ještě nechtěla být lesákem), lesní inženýrství v Brně a dále doplňkové studium a reaprobační studium anglického jazyka (,,…mám na to papíry…,,). Vždycky chtěla být učitelkou (ač s malými přestávkami) a vždy chtěla mít něco společného s přírodou. Má dvě děti, dceru a syna. Pochází z Přerova, z myslivecké rodiny. Troubila na lesnici a borlici. Práce je jejím koníčkem. Na škole neměla v oblibě psaní a rýsování a její nejhorší známkou byla trojka z matematiky (ale stejně měla vyznamenání). Jak jste přišla na vaše originální zkoušení ,,šťastných deset“? Není to můj originál. Je to jedna z metod, která se mi zalíbila. Zajišťuje relativní spravedlnost. Taky doufám, že tím držím studenty ve střehu. Co říkáte na to, že vaše dcera vyhrála AZ-kvíz? Je to jedna z mála chvil, kdy byla usilovná práce korunována úspěchem. Kdo nebo co vám udělalo na škole největší radost? Vždy, když vidím, že se studenti naučili. A nemilý zážitek? Když mi nějaký gentleman uložil na brzdy mého bicyklu lejno. Ale byl to gentleman, protože mi to mohl dát na sedlo. Jste pro více dívek na SLŠ a jste ráda, že se jich sem tolik hlásí? Jsem pro to, aby se sem hlásili lidé s pěkným vztahem k přírodě a dobrými pracovními návyky. Ať už je to dívka nebo chlapec. A musí mít také vůli se učit. Nemůžeme naučit někoho, kdo je lhostejný a prostě nechce. Co říkáte na celkové zhoršení prospěchu studentů na této škole? Mrzí mě to, ale nehledám chyby jenom v žácích. Je to spíše záležitost měnících se podmínek, kterým se musí přizpůsobit žáci i učitelé. Nejhorší je lhostejný žák. Sportujete, nebo jste sportovala? Ano, dělala jsem kanoistiku. Máte nějaké zvíře? Ne, protože jsem pořád ve škole a to zvíře by bylo chudák. Ale chtěla bych. Co je podle vás nejpřitažlivější na mužích?

T


4

Spolehlivost. Kdyby padala hvězda, co byste si přála? Aby byli všichni spokojení. I když je to nesplnitelné. Kam byste ráda jela? Jako malá jsem toužila po střední Asii. Ale teď by to byla Kanada. Jakou jste měla přezdívku na škole? Elis, Crazy Elis, Továrna na problémy. Jaký je váš vztah ke kuřákům? Mám ráda svobodu a ráda ji dopřávám ostatním. Ale můj tatínek byl silný kuřák a velmi brzo zemřel. Moc mi scházel. Pořád někam spěcháte. Poraďte nám, jak vás máme ve škole najít? Sledovat biocentra a biokoridory. Máte studenty na SLŠ ráda? Mám. Mám je moc ráda. A jsem za ně vděčná. A vždy, když mi je těžko, tak si říkám, že to je práce pro studenty a dělám to ráda. Jaký máte pocit z odchodu své třídy a jak se těšíte na novou třídu? To je klasika. Život přináší změny. Něco krásného končí a něco krásného začíná. Je to takový koloběh. A mám ráda ten proces, jak se z jinochů stávají muži a z děvčat ženy. Kolikátá to bude vaše třída? Třetí. Dobře víme, že jste pro tradici a uniformy na této škole. Jak tedy posuzujete změnu studentů v chování a oblékání za dobu, kterou tu jste? Lesníci byli vždycky charakterizováni jistým druhem kultivovanosti, ke které jistě patří i styl oblékání. Šaty dělají člověka a upravený zevnějšek může hodně napovědět o vztahu člověka k ostatním. Mladý člověk potřebuje mantinely, které by ho nesrážely, ale pomáhaly mu se nasměrovat. Co neodpouštíte? Já odpouštím. Naučila jsem se odpouštět. Máte, nebo měla jste nějaký vzor? Jan Hus byl dlouho mým vzorem. Jak jste přišla na k hláškám typu „správně vychovaná květinka“? Díky nějakému vtípku se učíte hrou. Snažím se, aby výuka byla relativně zábavná.


5

motto: Plánujeme-li na rok, je třeba zasít obilí. Plánujeme-li na desetiletí, je nutné zasázet stromy. A plánujeme-li na celý život, je nutné vychovávat člověka. To by snad mohlo stačit. Co jsme mohli, to jsme zjistili. A že toho bylo dost! A co říci nakonec? Snad, že se těšíme na další rozhovor.

Šárka a Katka

Od paní profesorky Bučkové jsme dostali její básničky inspirované stylem Josepha Cornella:

Stojí v širém poli Tráva roste pod ním Rámusí na něm ptáci

Ovívá ho větřík Mává větvemi

Vidím jak skáče po stromech Ech, v kožíšku má plno blech

Vrátí se ke svým oříškům Ej vyroste z nich strom jak dům

Ráda ptačí vajíčka Kryje se za kmenem

A MY NA NI NEZAPOMENEM

Sílí rychle roste Mívá hodně šišek

Ryzí lesní pán Čiší z něho radost

Ejchuchu! Našel jsem pod ním hřib Král horských mlh


6

Myslivost

Lovkyně v myslivosti

aždoročně získává možnost stát se držitelem loveckého lístku a tedy aktivně vykonávat právo myslivosti i řada z hezčí a něžnější poloviny lidstva. V podmínkách naší školy je

několik studentek, které již ve IV. ročníku této možnosti využívají. Podívejme se teď trochu do historie, co nám říká o zapojení žen do lovu zvěře.

Již od Bohuslava Balbína víme, že i v našich historických zemích se od počátku středověku chovali pro účely lovu sokoli a sokolnictví bylo v lovectví hojně využíváno. Postupně se sokolnictví stalo i součástí společenské zábavy i pro ženy, pochopitelně z řad šlechty. Lovkyně se sokolem, zpravidla doprovázena kavalírem, projížděla na koni honitbou se sokolem na ruce a s jeho pomocí lovila drobnou zvěř. Lov se sokolem nevyžadoval vysoké náklady, byl poměrně pohodlný a tichý. Toto ovšem neplatilo pro hromadné lovy drobné zvěře, kterých se účastnila početná společnost jak společenské smetánky, tak i početná skupina pomocníků a psů. Na řadě obrazů v galeriích a muzeích jsou tyto lovy zachyceny a my si tak můžeme udělat obrázek o jejich průběhu. Příklad: lov "vodní zvěře". Lovecká družina dojela k vodě, do rákosí byli vypuštěni psi, kteří zvedli v rákosí ukryté volavky. Na pokyn hostitele vypouští vrchní sokolník jako první svého sokola, po něm vzlétají další sokoli a společnost sleduje nádherné vzdušné souboje sokola se svojí kořistí, až vyčerpaná volavka svázaná se sokolem padá k zemi.

Sokolník poutá sokola, volavce vytrhává nejdelší pera z hlavy, která pak kavalír s úklonou předává dámě. O přetrvávání sokolnictví svědčí i skutečnost, že na vídeňském dvoře byl úřad nejvyššího sokolníka zrušen až v roce 1793.

Se zbraní v ruce se ženy na lovech začaly podílet od 15.století, o čemž nás rovněž informují umělecká díla z této doby. Jednalo se tehdy především o německý styl uzavřených honů, kdy byla zvěř naháněna do ohrazených prostor a lovci, včetně dam, ji ze svých stanovišť lovili. Stanoviště byla buď volná, nebo byly budovány i střelecké altánky. V podstatě se jednalo o hromadné střílení do živých terčů. Lovili jen nejvýznamnější účastníci lovu, kterým zbraně nabíjel a podával osobní myslivec. Co víme o ženských účastnicích některých těchto lovů ?

V roce 1720 lovili v pražské Bubenči a v Brandýse císař Josef I. a jeho manželka Vilemína Brunšvická zvěř jelení a daňčí. V roce 1708 byla na Hradčanech uspořádána štvanice pro dceru Leopolda I. Marii Annu. Výřady se nezachovaly. Manželka Karla VI., Alžběta Kristina, ulovila na honu, který na její počest uspořádal hrabě Valdštejn na Křivoklátě 21.června 1721, 138 ks jelení zvěře. V roce 1725 projížděla Prahou sestra Karla VI. Marie Alžběta, která v Královské oboře postřílela 40 daňků a o dva dny později v oboře u Brandýsa 28 jelenů a 3 kance. Vynikající lovkyní byla i neteř Karla VI., Marie Amálie, žena bavorského kurfiřta. Prý málo hezká, ale o to lepší lovkyně a jezdkyně, což dokazovala především při francouzských parforsních honech. Při nich se již nelovilo hromadnou střelbou do houfů naháněné zvěře, ale štval se jen jeden předem vybraný kus jelena či daňka. Psy hnaný kus společnost sledovala na koních bez ohledu na terén, což vyžadovalo velké jezdecké umění. Štvanice trvala 2 až 3 hodiny, až do doby, kdy štvaný kus zvěře vyčerpán klesl a jeho život byl ukončen loveckým tesákem.

Parforsní hony u nás propagoval především hrabě František Antonín Sporck. Byl zakladatelem Řádu sv.Huberta a tímto řádem vyznamenal i řadu vznešených dam. Jmenujme alespoň císařovnu Alžbětu Kristinu, kněžnu Eleonoru Amalii Schwarzenberkovou a hraběnku Isabellu Černínovou. Nákladný Sporckův život jej přivedl do ekonomických potíží, svoje panství v Lysé nad Labem prodal manželům hrabatům Černínům, kteří byli rovněž vášnivými vyznavači parforsních honů.

K


7

Dopadli však stejně jako Sporck, hrabě František Josef Černín umírá v roce 1734 v naprostém hospodářském úpadku. Vdova Isabella darovala opuštěné smečky loveckých psů již zestárlému Sporckovi. Ten umírá v roce 1738 a s ním končí i éra parforsních honů u nás.

Vše uvedené má s dnešním pojetím myslivosti jen málo společné. Především tehdejší myslivce nemůžeme považovat za chovatele a ochránce zvěře v dnešním pojetí. Byli jen chovateli a uživateli majetku. Nejen zvěř, ale i lovečtí psi, sokoli apod. byli jen spotřebním materiálem. Pořádalo se např. i tzv. "vyhazování lišek". Spočívalo v tom, že se spousty pochytaných lišek, kun a veverek nahnaly do ohrazeného prostoru do sítí, které drželi vždy dva kavalíři. Sítě se vyhazovaly do výše, zvířata za smíchu přihlížejících létala do vzduchu při nekoordinovaných pohybech a obratech, lámala si končetiny a zmrzačená a polomrtvá je pak na zemi dobíjela čeládka.

Na závěr však i něco pozitivního, co nám i tato doba zanechala. Na honech musel každý mluvit mysliveckou mluvou bez ohledu na společenské postavení. Každý, kdo použil nemyslivecký výraz, byl okamžitě obžalován a potrestán. Trest spočíval v tom, že viník se musel položit na ulovený kus zvěře a lovčí jej vyplatil tesákem. Během exekuce všichni přítomní lovci museli stát v pozoru s tasenými kordy nebo tesáky. Týkalo se to i žen, které však mohl vyplácet jen vysoce postavený účastník, zpravidla sám panovník. S použitím literatury zpracoval

Ing. Pavel Sovka

GRATULUJEME Redakce gratuluje týmu, který zvítězil v prestižní soutěži Středoškolský pětiboj 2007. Pod vedením pana profesora Menšíka se této akce zúčastnila tato čtveřice zdatných sportovců: Kristýna Skupieňová (3.C!), Karolína Lívová (1.C), Pavel Bartoška a Ondra Antl (2.B).

Tady mohla být

fotka….že Kristo☺!!! A barevná a pro

všechny…že Kristo!!! Musím ji pochválit, že

jako omluvu namalovala tento obrázek. Soutěž čtenářů- která z postav má znázorňovat pana Menšíka? Přemýšlejte nad tím a své odpovědi házejte do ptačí budky!


8

Nekrolog

Náhle odešel Dr. Ing. Rudolf Novák ne 30.5. náhle zemřel v nedožitých 59 letech náš profesor, Dr. Ing. Rudolf Novák. Když se poslední květnový týden konaly na školním polesí praktické maturitní zkoušky,

nikoho z nás by ani ve snu nenapadlo, že Dr. Ing. Rudolf Novák se této akce zúčastňuje naposledy. Jak velké a bolestné bylo překvapení nás všech, když jsme se ráno 30. května dozvěděli neuvěřitelnou zprávu, že již není mezi námi.

V doktoru Novákovi odešla osobnost, která na půdě lesnické školy v Hranicích, v prostředí orgánů ČMMJ i na stránkách časopisu Myslivost zanechala trvalou a hlubokou stopu lesnického umu a mysliveckého moudra.

Dr. Ing. Rudolf Novák se narodil 5. července 1948 v Prostějově. Vyrostl v Brodku u Prostějova. Už jako malý chlapec měl velkou zálibu v přírodě, a proto jeho zájem směřoval ke studiu lesnictví. Základy lesnické práce začal získávat na Lesnickém odborném učilišti ve Veveří u Brna. Toto dokončil v roce 1965 s vyznamenáním. Pokračoval ve studiu na SLŠ v Hranicích, kde maturoval v roce 1969 s vyznamenáním. Obě tyto školy mu daly velký vklad do života, a to praktický nadhled a nesmírnou pracovitost. Po vojenské základní službě se v roce 1971 oženil a město Hranice se mu stalo trvalým domovem.

V lesnictví prošel všemi základními provozními funkcemi, a to od lesníka na lesnickém úseku až po vedoucího odbytu dřeva státního podniku. V červnu 1979 úspěšně absolvoval dálkové studium lesnictví na Vysoké škole zemědělské, Lesnické fakultě v Brně.

Ve školním roce 1982/83 se stal učitelem odborných lesnických předmětů na SLŠ v Hranicích, pracoval jako lesní technik a praktický pedagog na školním polesí. V září roku 1989 se vrátil do školy k trvalé pedagogické práci. V březnu roku 1997 získal na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně rozhodnutím vědecké rady fakulty lesnické a dřevařské, akademicko-vědecký titul „doktor“. Stal se významným specialistou a odborníkem na mysliveckou legislativu České republiky.

Vedle své pedagogické práce prošel mnoha funkcemi v místních, okresních i vrcholných orgánech Českomoravské myslivecké jednoty. Ministrem zemědělství České republiky byl jmenován členem poradního sboru pro otázky myslivosti. Zastával řadu let funkci člena a posléze i předsedy Redakční rady časopisu Myslivost. Organizoval zkoušky mysliveckých hospodářů, kde byl odpovědným lektorem i náročným zkoušejícím dbalým pedagogického taktu a etiky. Zároveň působil i jako soudní znalec v oborech ekonomika a lesní hospodářství, specializoval se též na problematiku náhrad škod zvěří na lesních porostech. Dodržování lesnických a mysliveckých tradic neúnavně propagoval mezi studenty lesnické školy, vždy dbal na stavovskou čest a lesnickou sounáležitost.

Občané Hranic si Dr. Nováka spojují s výkonem funkce starosty města ve volebním období let 1998 až 2002. Historie jistě ukáže, jak významné bylo toto jeho působení a co městu přineslo. Nebál se utkávat na politickém kolbišti. Pracoval ve prospěch všech.

V sobotu 2. června jsme se ve zcela zaplněném hranickém kostele rozloučili s kolegou, kterému se jeho povolání stalo posláním, který žil život pro myslivost a lesnictví. Děkujeme doktoru Novákovi za celoživotní práci za všechny členy ČMMJ, za všechny žáky, za myslivecké přátele a známé. Vysoká odborná i společenská úroveň celoživotní práce a aktivity Dr. Ing. Rudolfa Nováka jsou pro nás zavazujícím dílem. Děkujeme za zvelebování naší krásné české myslivosti.

Čest jeho památce! Ing. Miroslav Kutý

D


9

Vzpomínka

Vzpomínka na našeho třídního učitele

akřka na konci školního roku 2006/2007, v době, kdy maturanti středních škol obhajují před komisí své studiem nabyté znalosti, dostáváme smutnou zprávu, že nás

neočekávaně opustil náš třídní učitel, profesor Střední lesnické školy v Hranicích, Dr. Ing. Rudolf Novák. Je tomu už dva týdny, co není mezi námi. Dozvěděli jsme se to v průběhu našich povinných provozních praxí v místě bydliště. Proto by ani jednoho z nás ve snu nenapadlo, že se něco takového stane skutečností. Já osobně jsem ještě dlouhou dobu nevěřil tomu, že je to pravda. Že zrovna tento optimistický člověk plný elánu do života takto náhle odešel ze světa.

Dr. Novák byl pro nás nejenom třídním učitelem, ale hlavně našim velkým přítelem. Jakýkoliv námi způsobený, zdánlivě nevyřešitelný problém, se okamžitě stal s jeho přístupem k nám maličkostí. Vždy se k nám choval velmi velkoryse a vstřícně. Měli jsme s ním dobré vztahy. Neříkával o nás jen tak nadarmo, že nás má rád. Byl nejen výborným třídním, ale samozřejmě také člověkem, který s námi měl vytvořený vztah na vzájemné důvěře. Působil na nás velice pozitivně - ve smyslu dobrého prospěchu, chování, vzorného oblékání apod. Měl na nás zkrátka dobrý vliv.

Vybudoval si u studentů autoritu a pověst přísného kantora, myslel to však s námi dobře. Byl známým a činným funkcionářem nejen ve vrcholných mysliveckých orgánech České republiky, ale i sjednocující se Evropy. Vedl redakční radu celorepublikového časopisu Myslivost. Velmi často publikoval odborné články a statě. Mimo jiné působil jako člen poradního sboru ministra zemědělství ČR pro otázky myslivosti. Dále vykonával celou řadu jiných činností.

Náš třídní byl ale také obyčejným člověkem, jako je každý z nás. Kdykoli jsme s ním mohli probrat a vyřešit různé životní nezdary či problémy. Už proto jsme si ho velmi cenili a vážili. Já osobně jsem v něm shledával velký vzor. Myslím si, že nás mnohému naučil. Škoda jen, že se nedožil ani konce studia svého posledního maturitního ročníku na této škole, spojeného s jeho životním jubileem.

Určitě ještě dlouhou dobu bude trvat, než se s jeho úmrtím vyrovnáme. Na závěr musím říci, že pro nás hodně znamenal. Proto nejen v myslích bývalých i současných spolupracovníků, ale i svých žáků zanechává trvalou vzpomínku na vzdělaného, pracovitého a poctivého člověka.

Čest jeho památce! za třídu 3. B Jaroslav Mazal

T


10

Kynologie

Německý lovecký teriér - Jagteriér (Deutscher Jagdterrier)

lemeno ze III. Skupiny F.C.I. bylo vyšlechtěno v Německu ve 20. letech 20. století podle Foxteriéra, Lejklendteriéra a Velšteriéra. Existují dva druhy Jagdteriera: drsnosrstý

a hladkosrstý. Po první světové válce se někteří aktivní myslivci oddělili od početně silného klubu pro foxteriéry, aby vybudovali vlastní chov orientovaný výhradně na lovecký výkon. Zkušení lovečtí kynologové se rozhodli chovat černočerveného loveckého psa k práci pod zemí. Jejich snahám nahrála náhoda. Ředitel zoologické zahrady Lutz Heck/Hagenbeck daroval Walteru Zangenbergovi čtyři černočervené teriéry, kteří údajně pocházeli z čistokrevných chovů foxteriérů. S těmito psy byl založen chov německého jagdteriéra. Uváženým zkřížením původního staroanglického drsnosrstého plemene a velšteriéra se chovatelům společně podařilo po dlouholetém intenzivním chovatelském úsilí upevnit vzhled psů tohoto plemene. Současně byl kladen velký důraz na to, aby byl chov zaměřen na loveckého psa s všestrannými vlastnostmi, tvrdého, hlasitého na stopě a ochotného k práci ve vodě, s výraznými loveckými instinkty a velkou učenlivostí a cvičitelností. V roce 1925 byl přijat standard tohoto plemene.

Jagdteriér je universální lovecký pes, vhodný k práci na povrchu i pod zemí, k hlasitému slídění na zemi i ve vodě, k práci na barvě i k aportování drobné zvěře. Vyžaduje poměrně hodně pohybu v revíru. Vůči cizím osobám je dosti nedůvěřivý.

Jedná se o psa silného, vytrvalého. Hlava je dost dlouhá, k očím se zužuje. Přechod od čela na čumák je téměř neznatelný. Oči jsou malinké a tmavé. Čenich nosu je černý, při tmavě hnědém zbarvení je hnědý. Uši mají trojúhelníkový tvar. Záda jsou pevná, rovná, ocas se drží téměř vodorovně. Kohoutková výška: Psi: 33 až 40 cm. Feny: 33 až 40 cm. Hmotnost (požadovaná pracovní hmotnost): Psi: 9 až 10 kg. Feny: 7,5 až 8,5 kg.

Jakub Rudel

Máš-li zájem o kynologický kroužek, stav se ve 3.C (příští rok snad ve 4.C ☺), hledám případné zájemce.

P


11

Murfologie

NEBOLI PROČ SE VŠECHNO NA TOM SVĚTĚ HATÍ U S M Í V E J S E - Z Í T R A B U D E H Ů Ř .

1.1.2 Věda z hlediska užité murphologie

Meyerův zákon: Je velmi jednoduché něco zkomplikovat, zato bývá značně komplikované něco zjednodušit.

Lunsfordovo pravidlo vědeckého úsilí: Jednoduché vysvětlení vždy následuje až po složitém řešení.

Rudnického princip nobelovských objevů: Jedině ten, kdo má absolutní znalost o zkoumaném jevu, může jej vysvětlit tak, aby jej nikdo

jiný nepochopil.

Gioiova teorie: Osoba s nejmenšími znalostmi má obvykle nejvíce co říci.

Hanggiho zákon: Čím je váš výzkum triviálnější, tím více lidí se o něm dočte.

Sweeneyho zákon: Délka výzkumné zprávy je nepřímo úměrná dosaženému vědeckému pokroku.

Parkinsonův šestý zákon: Pokrok ve vědě je nepřímo úměrný počtu vycházejících odborných časopisů.

Kerr - Martin ův univerzitní zákon: A. Při projednávání vlastních problémů se pracovníci fakulty projevují jako nejzarytější

konzervativci. B. Při projednávání problémů druhých lidí se projevují jako ti nejextrémnější liberálové.

Zákon prvotřídní kvality: Dobře zaběhnutá formulace chatrné zásady je vždy působivější než první formulace znamenité

zásady.

Jaffeův metazákon: Jsou věci, o nichž nelze nic zjistit. Ale nelze ani zjistit, které to jsou.

Gordonův první zákon: Jestliže nemá cenu nějaký výzkum provádět, pak ani nemá cenu provádět jej dobře.

Youngův zákon: Za každý velký objev vděčíme nějakému omylu.

Důsledek: Čím větší dotace ,tím později badatelé k tomuto omylu dospějí.

Fronthinghamova mylná teze: Čas jsou peníze.

Finaglovo krédo: Věda se nemýlí. Nedejte se mást fakty.


12

Maierův zákon: Jestliže fakta neodpovídají teorii, je nutno je zavrhnout.

Zákony vědeckého pokroku: 1. Výjimky jsou vždy početnější než pravidla. 2. Vždy se najdou výjimky ze stanovených výjimek. 3. Až si konečně osvojíte všechny výjimky, už nikdo nebude schopen rozpomenout se na příslušná

pravidla, ke kterým se výjimky vztahují.

Princip spolehlivosti: Rozdíl mezi přírodními zákony a Murphyho zákony spočívá v tom, že u přírodních zákonů se

věci vyvíjejí pokaždé stejným způsobem.

Cerfovy poznámky k moderní vědě: 1. Nedá-li se věc pochopit selským rozumem, jde o matematiku. 2. Když to nedává žádný smysl, pak se jedná buď o ekonomii, nebo o psychologii. 3. Je-li něco zelené nebo se to hýbe, je to biologie. 4. Jestliže to zapáchá, je to chemie. 5. Nefunguje-li to, je to fyzika.

Pravidlo nouzového východiska: Vždy počítejte s rezervou místa v textu pro případné vysvětlení, kdyby experiment dopadl

jinak, než jak jste předpokládali.

Pravidla ekonomiky výzkumu: 1. Popři závěr uvedený jako poslední v pořadí. 2. Připoj svůj závěr. 3. Pošli to dál.

GarfieldGarfieldGarfieldGarfield

NEPŘEHLÉDNĚTE!! V úterý 26. června ráno vyrazíme všichni, celá škola, do našeho městského kina na jedinečné filmové představení – pobaví nás snímek Jiřího Menzela „Obsluhoval jsem anglického krále“, natočený podle slavné stejnojmenné novely Bohumila Hrabala. Film získal čtyři České lvy, včetně lva za nejlepší český film roku 2006.

Takže se máte na co těšit! A pozor – nezapomeňte se předtím pořádně najíst (toť dobrá rada zasvěcenců)!


13

Book box

Ortel

ředstavte si: jste obyčejný majitel obchodu, který jste zdědil po svém stárnoucím otci. Jmenujete se Jiří Bendenmann. Máte snoubenku Frídu a přítele v Petrohradu, se kterým si

již dlouho dopisujete. Matka vám zemřela a teď se staráte o svého ovdovělého otce. Takto začíná poutavá povídka Ortel…

Kniha Ortel od Franze Kafky mě velmi zaujala ani ne tak svým dějem, jako spíše svým postojem k životu. Nad touto knihou musí člověk dlouho přemýšlet. I já, když mám dlouhou chvíli, se ráda vracím k této knize ve svých vzpomínkách a přemýšlím nad jejími zápletkami. Chtěla bych tuto knihu pochopit, ale kdykoliv si myslím, že jsme ji už konečně „přišla na kloub“ – bum – zjistím, že moji teorii vyvrací nějaké jiné události z povídky. Takže mám dál nad čím přemýšlet … Ortel společně s Proměnou jsou jediná díla, která vyšla ještě za Kafkova života. Zbytek děl měl být dle jeho přání po Franzově smrti spálen. Ale jeho přítel Max Brod tohoto přání neuposlechl a část jeho děl zachránil před zničením. A tak i dnes můžeme číst knihy jako Zámek, Proces, Dopis otci a jiné povídky…

Autor této knihy, Franz Kafka, byl syn pražského židovského obchodníka. Psal německy. Se svým otcem měl velmi specifický vztah. Odtažitý, chladný a cizí. Franz Kafka se díky tomu velice podceňoval. Celý život hledal sám sebe… Pořád něco hledal. Něco, co mu stále scházelo… Nikdy si nezaložil rodinu. Několikrát se rozvedl a několikrát zrušil své zasnoubení. Měl dítě, o kterém nikdy nevěděl…

Tuto knihu vřele doporučuji všem, kteří se nebojí o knihách popřemýšlet. A jestli se bojíte ztráty času – nemusíte. Věřte, že pokud vás tato kniha nedostane na lopatky, tak potom už žádná! Má přímo strhující konec… A závěrem bych dodala ještě můj oblíbený výňatek z této knihy: „…A proto věz: Odsuzuji tě teď k smrti utopením!“

Šárka Jurenková

P


14

Okénko

Střelecká soutěž

den našeho ředitelského volna, tedy 7. května, se uskutečnila střelecká soutěž našich profesorů v doprovodu se zastřelováním kulovnic. U většiny sdružení bývá tak důležitá

činnost, jako je zastřelení zbraní před loveckou sezónou, zpestřena soutěží, aby se nikdo nenudil☺ Naši páni profesoři si vystřihli závody ve střelbě na terč srnce. Každý měl deset ran a kdo aspoň zhruba ví, jak vypadá střelecký terč, spočítá si že maximum bylo 100 bodů. Po úporném snažení klání dopadlo následovně:

1. místo prof. Novák 96 bodů 2. a 3. místo prof. Pitron a prof. Trčka 95 bodů

Jakub Rudel

Web site

Arboretum.wz.cz

e to sice již nějaký pátek, ale zas tak dlouho tomu není, co se na internetové síti objevila pozoruhodná stránka. Většina z vás ji již viděla, ale nejen pro ty, co netuší, k čemu mířím,

píši tento kratičký text. Stránka je o arboretu naší školy. Na adrese http://www.arboretum.wz.cz naleznete pěkně shrnuté informace počínaje

historií arboreta, přes naučnou stezku, současný pohled na arboretum a malý test znalostí až po práce SOČ, které vypracovali studenti naší lesnické školy.

Věřím, že se vám stránka líbí nebo bude líbit stejně jako mně. Na závěr bych chtěl poděkovat paní Ing. Zdeňce Chmelařové za pěkně vytvořené stránky. Kdo z vás by měl nějaké fotografie nebo jiný materiál o arboretu a chtěl ho zveřejnit na internetu, ať kontaktuje paní profesorku.

Jakub Rudel

V

J


15

MOTO world

Jawa 50 pionýr

aše povídání o motorkách, které brázdí české silnice, začneme dnes již takřka evergreenem - Jawou 50 pionýr. Takřka u nás nenajdeme vesnici, ve které by nebydlel

alespoň jeden spokojený majitel tohoto malolitrážního motocyklu. Již po několika letech prodeje se pionýr stává nejprodávanějším motocyklem u nás, vděčí za to hlavně snadné údržbě (vystačíte si se šroubovákem, kombinačkami a kladivem :-)), na svou dobu a svůj objem poměrně dobrým jízdním vlastnostem a také docela nízké spotřebě. Továrnou prošla různá modelová řešení Jawy 50, počínaje průkopnickým typem 05, přes označení 20, 21, 22 a variantou 23 Mustang konče.

Základem pro tento motocykl se stal trubkový páteřový rám (páteřový proto, že motor byl k rámu uchycen seshora), vybaven byl celonábojovými bubnovými brzdami a nádrží o objemu 5.5 l (model Mustang 8 l). Přívod elektrické energie ke svíčce, světlometům a klaksonu zajišťuje bezbateriové kontaktní magnetové zapalování, el.instalace pracuje pod základním napětím 6V. Vozidlo je odpruženo vpředu netlumenou teleskopickou vidlicí o zdvihu 90mm a vzadu kyvnou vidlicí s dvojicí teleskopických tlumičů se zdvihem 85mm. Hladina hluku by v maximu měla dosahovat 80 dB.

Technické údaje:

� motor dvoutaktní jednoválec s vratným vplachováním � objem válce 49.9 cm3

� kompresní poměr 1:95 � max.výkon 2.5kw (3.5k) � karburátor Jikov 2917 Psb, plovákový � hmotnost (bez paliva) 65kg � max.rychlost 60km/h ( zvládne 80km/h, ale to lítaj plechy) � převodovka 3-stupňová

Můj názor: Pokud hledáte nenáročného pomocníka k dopravě do školy, na brigádu nebo do

lesa, určitě o pionýru přemýšlejte. Z vlastních skromných zkušeností můžu říct, že pokud jej náležitě udržujete, odplatí se vám prakticky bezporuchovým provozem. Osobně se mi nestalo, že by mě někdy nechal ve štychu (kromě případů, kdy došel benzín). Můžete tak za docela levný peníz (do 3500,-) získat adekvátní dopravní prostředek. V úvahu také vezměte, že některé exempláře svým majitelům oddaně slouží již více než 50 let, můžete ale ovšem sehnat třeba zachovalého mustanga z roku 1981. To už záleží na vás.

Pokud máte nějaké připomínky, tipy, rady nebo náměty, rádi je uvítáme ve třídě 3.C. Luděk Kellner

N


16

Kino box

Faunův labyrint

ylo nebylo, v Podzemním Království, kde neznali lež a bolest, žila jedna princezna, která toužila po lidském světě. Po modré obloze, po jemném vánku a slunečním světle.

Jednoho dne oklamala stráže a utekla. Ale venku ji světlo oslepilo a vymazalo jí všechny vzpomínky, které měla. Zapomněla, kdo je a odkud je. Tělem jí prošel chlad, nevolnost a bolest. A potom zahynula.

Ale její otec, král, byl přesvědčený, že se její duše jednou vrátí v jiném těle, na jiném místě a v jiném čase. A tak na ni čeká, dokud nevypustí poslední dech, dokud se svět nepřestane točit...

Těmito slovy začíná příběh Faunova labyrintu, natočeného ve Španělsku (2006), od mexického režiséra a scénáristy Guillerma del Tora (z jeho dílny pochází např. Cronos (1993), Mimic (1997), Blade II (2002) a Hellboy (2004)) . Tato fantastická, ale velmi děsivá pohádka pro dospělé získala pět oscarových nominací. Patří k nejlepším filmům roku 2006 především pro originální výtvarnou složku a vynikající scénář, který vypráví o masakru, strachu a úniku do světa fantazie.

Píše se rok 1944 a dvanáctiletá Ofélie s rizikově těhotnou matkou jede za otčímem – důstojníkem, který potlačuje zbytky republikánského povstání. Netrvá to dlouho a dívka, která se i při svém věku neustále zahloubávala do pohádkových knížek, matka ji to začínala vyčítat, se doopravdy potká s nadpřirozenou bytostí. Samozřejmě ji to nikdo nevěří a ona sama si tím také není jistá. V noci, když její matka spí, se před ní objeví znovu ono nadpřirozené stvoření, víla, kterou následuje do labyrintu.

Uvnitř se jí zjeví faun (má oblíbená postava - do půli těla je to člověk, nohy má chlupaté s kopyty, z hlavy mu vyrůstají zakroucené rohy). Oznámí jí, poté co se on sám představí, že ona je princezna Moanna, dcera krále podsvětí. Nevěří mu a vše, co řekne, popírá, avšak nakonec ji přece jen přesvědčí znamení na jejím rameni. Ovšem vyslovena je i obava, zda se za ta léta, co pobývala na zemi, nestala smrtelnou, a tudíž se nemůže vrátit zpět do svého pravého domova, Podzemního království jejího otce. Musí splnit tři úkoly, dokud se měsíc nenaplní. Začne tedy zadané úkoly plnit. První, nechutný úkol, v kterém zabije velice odpornou obrovskou ropuchu, zvládne jednoduše, díky tomu si zničí nové šaty a zklame matku, které se zhorší zdravotní stav. Avšak než přijde řada na další úkol, objeví se problémy i s něčím jiným, její nevlastní otec nalézá povstalce a začíná proti nim surově bojovat. Těmito událostmi ovlivněna se Ofélie nemůže soustředit na své poslání, i když úplněk se tak rychle blíží. V jejím pokoji se nakonec objeví faun a pomáhá jí problémy s matkou, které ji nejvíce zasáhly, umírnit.

Může tedy splnit druhý úkol, ale udělá chybu, která ji podle slov fauna připravila o možnost vrátit se do Podzemního království. A co bylo dál? V pohádkách je na vypravěči, aby tuto otázku zodpověděl, a tak mu to mile- ráda přenechám.

Tento film ve mně zanechal jistou nejistotu, nevěděla jsem, zda se skutečně princezna Moanna do svého Podzemního království vrátila, či ne. A také jsem si uvědomila, že za války se jednalo krutě, nejen s nepřáteli, ale i s blízkými lidmi; poukazovaly na to velice „výstižné“ scény. Ale i přes tyto skutečnosti, nebo právě pro ně, musím říct, že film stojí za zhlédnutí.

Těmito slovy končí příběh: A říká se, že princezna se vrátila do království svého otce. Aby vládla spravedlivě a dobrým srdcem, po mnohá staletí. Proto ji lid tak miloval. A že po sobě nechala malé stopy během svého pozemského života... které vidí jen ti, kteří vědí, co sledují.

Karolína Lívová

B


17

Zveme Vás do kina

300: Bitva u Thermopyl

dyž jsem asi tak před pěti měsíci viděl upoutávku, že se právě dotočil film 300, zaujalo mě to, ale vůbec jsem netušil, že by se mělo jednat o velmi známou bitvu u Thermopyl,

kde bojovalo 300 Sparťanů proti milionové armádě Peršanů, protože ten dodatek si k původnímu názvu dali až Češi. Film byl natočen podle předlohy úspěšného malíře komiksů Franka Millera, od kterého už bylo zfilmováno také mnohými odsuzované, ale i vítané Sin City. Tím, že je to natočeno podle komiksové předlohy, je tam

pár drobných zásahů do historie, ale z mého pohledu to není vůbec na škodu, spíš naopak, režisér si mohl dovolit vytvořit netradiční film. V tomto filmu není jako u ostatních hlavním pilířem příběh, ale samotný boj, kterého je tu opravdu hodně.

Film bych doporučil jak příznivcům historických filmů, tak i těm, co mají rádi drsné a krvavé filmy.

Spiderman 3

yslím, že Spidermana nemusím dlouze představovat, že ho zná skoro každý. Já jako komiksový fanoušek jsem na tento

film čekal skoro jako na spásu a strašně jsem se na něj těšil. A myslím si, že takových jako já je opravdu hodně. Spiderman 1 byl opravdu skvělý a podle mě je to nejlépe přenesená komiksová postava na filmové plátno. 2. díl byl ještě lepší a jedničku překonal nejmíň o půl hlavy, no a trojka je nejlepší z celé trilogie. Trochu jsem se obával, aby to nakonec nebyl jenom nějaký nepovedený pokus o vyždímání peněz z nedočkavých fanoušků,

ale jsem rád, že to tak nedopadlo. Kdo viděl seriál s animovaným Spidermanem, tak mu nemám co představovat, ale jsou i takoví, co ho neviděli. Máme tu hned několik záporáků. Prvním a asi nejzajímavějším je Sandman. Ten se umí, kdykoliv chce, proměnit v písek. Je tu opět zelený Goblin v podání Harryho Osbourna, syna

původního Goblina, který ve dvojce zemřel. No a nakonec i sám Spiderman, který je v průběhu filmu ovlivněn a přeměněn z červeno-modrého kostýmu do temně černého záhadnou hmotou z vesmíru zvanou Symbiont. Prostě, vidět Spidermana 3 je povinností každého komiksového fanouška!

Karel Horský

K

M


18

Koutek poezie

Bože!

Tak ta mi to dává. Bože!

Jak ta se mnou mává. Vždycky mě zazdí,

jak vona všechno krásně ví, za sebe i za ostatní,

rozhoduje obratem ruky svojí, nádherné až k zulíbání.

Polib si, co budeš chtít,

slečno „chci si užít života“. Měj si, co chceš mít, buď si, čím chceš být.

Buď si bezduchá améba, když si myslíš, že je to tak dobře.

Ale pak už mi neříkej bratře bobře. Ale pak už mě nech na pokoji.

Nech mě, protože já věřím v city, ve chvilkový duševní břity.

Já cítím radost, smutek, lítost, protože já jsem lidská bytost,

a ne bezduchá améba, jakou bys chtěla být. Jenže tak se nedá žít.

A protože tě nenávidím i miluji, nezbývá mi, než na měsíc výt. Za tvou krásu, za tvou něhu,

za tvé city, co schováváš v šeru. Jiří Pytela

(náš loňský absolvent)

Co to je? Co to je? Co tě to sleduje? Řekni to, řekni to,

před námi nekryj to.

Pročpak v noci dlouho nespíš, čeho se tak strašně děsíš?

Proč se každou chvíli budíš a přitom se tolik potíš?

Venku nebe slunce řeže, no tak co tě pořád žere?

Co ti tvoji mluvnost bere, kam tě tvoje němost žene?

No tak, no tak, nenapínej, z plna hrdla nám zazpívej!

Co to je? co to je? Co tě to sleduje?

Nevíš to asi sám,

chudáčku marnivá. Když nemůžeš říct to nám,

jiný nám zazpívá!

Jiří Pytela


19

Dobrá alternativa

Želva (věnováno KUKAČKÁM)

Byla jedna želva,

stejná jako všechny, jen srdce měla ze lva,

a proto neměla to lehký.

Od tvora, který se v problémech vždy schová, nečeká se odpor – proboha jak se to chová?

Mezi želvami se šíří

zvěst o té divné želvě, klidnou hladinu víří a kazí naše plémě.

Od tvora, který se v problémech vždy schová, nečeká se odpor – proboha jak se to chová?

Musí zemřít ona i celá její rodina

a po smrti uděláme z ní kult ŽELVA – HRDINA

vít raška


20

Několik poznámek k mysliveckým tradicím

rofejí, kterou je některá část z ulovené zvěře, si myslivci připomínají zážitky spojené s ulovením této zvěře. Jsou země, kde se tyto zvyky pro (nás tradiční) neuplatňují. Pro

českého myslivce má však trofej neopomenutelný význam. Podívejme se teď trochu na historii tohoto zvyku.

O tom, že v českých zemích má tato tradice mnohasetleté kořeny, svědčí (kromě legend a pověstí) celá řada reálných důkazů. Např. v roce 1859 byl na Mladoboleslavsku odkryt hrob z počátku středověku, ve kterém byla nalezena kostra muže a vedle něj meč a silné jelení parohy. Patrně souboj lovec - jelen skončil nerozhodně, smrtí obou, a proto spočinuli ve společném hrobě. Především však trofeje mimořádných exemplářů můžeme i dnes vidět ve sbírkách šlechtických rodů na jejich sídlech a v mnoha muzeích, anebo se o nich dočíst v historických dokumentech. Mezi ně patří např. jelení paroží se čtyřmi lodyhami, z nichž každá měla samostatnou růžici (úlovek z pol.17.stol.,zmínka Vratislavický archiv), nebo snad nejznámější "šestašedesáterák" ulovený v roce 1696 na Sprévě v Duryňsku. Ceněny byly a jsou především trofeje s deformovaným parožím, parukáři apod. Parohům se přisuzovaly i mystické nebo léčebné vlastnosti.

Se šířením křesťanství v Evropě se setkáváme i s kultem svatých patronů myslivosti. Historicky nejstarším je kult svatého Eustacha. Ten zahynul mučednickou smrtí na počátku 2. stol. za panování římského císaře Publia. Aelia Hadriana. Připomínáme si jej 20.září. Druhým patronem o půltisíciletí mladším je sv.Hubert, biskup katolické církve, který žil na přelomu 7. a 8. stol. (zemřel LP 727). Jeho svátek si připomínáme 3.listopadu. V našich zemích se o jeho popularitu zasloužil především Frant. Ant. hrabě Sporck, zakladatel Řádu sv.Huberta. Oba tito myslivečtí patroni mají jedno společné, oba jsou zobrazováni s křesťanským symbolem - křížem, umístěným mezi jeleními parohy.

Dalším důkazem o významu trofejí, především paroží, je i skutečnost častého užití motivu parohu, případně dalších částí těl ulovené zvěře, v heraldice. Najdeme je jak ve znacích zemí (st. znaků), tak především v erbech šlechtických rodů. Mezi jinými je vidíme na frýdlantském zámku v erbu majitelů panství pánů z Biberštejna, nebo v erbu nejvyššího pražského mincmistra Albrechta z Gutensteina (16.stol.), kde v erbu byly zobrazeny 3 páry jeleních parohů. V dalších erbech najdeme i trofeje jiné zvěře. Mezi nejznámější určitě patří hlava zubra v erbu Pernštejnů nebo v erbu Albrechta z Valdštejna. Knížata Kinští mají např. ve znaku 3 vlčí zuby.

Trofeje se staly stálou součástí výzdoby nejen šlechtických sídel, ale i domů význačných měšťanů, neboť trofeje se staly i předmětem obchodu. Mnohem větší význam je však třeba vidět i v uměleckém zpracování trofejí v práci uměleckých řemeslníků. Velkou historickou i uměleckou hodnotu mají např. rytiny do paroží, které jsou inspirací i dnešním řezbářům. Obdivujeme i z paroží vyrobené soupravy nábytku, lustrů, lamp, kamzičích štětek, příborů, pečetidel apod., často doplněných stříbrem a zlatem, které najdeme ve sbírkách v celé Evropě. Paroh se odedávna používal i při výzdobě zbraní, především zbraní chladných (střenky loveckých nožů a tesáků). U střelných zbraní to byly především z paroží vyrobené a umělecky zdobené prachovnice. Od těchto předmětů je pak jen krůček k loveckému šperku - brože, spony, přezky a další. V píseckém muzeu najdeme např. "pazour rysový ve stříbře fasovaný". Do zlatého kovu však zlatníci umisťují i vlčí tesáky a především kelce vysoké zvěře a zbraně černé zvěře. V polovině 19.stol se nejznámější zlatnickou dílnou pracující s trofejemi zvěře stalo zlatnictví Karla Webera v Písku. Tradice této práce v Písku trvají až do dnešní doby.

Měli bychom se snažit tradici trofejí stále udržovat, aby pohled na jakoukoliv trofej nám připomínal náš zdařilý lov a zážitky s ním spojené.

Ing. Pavel Sovka

T


21

Pozvánka

Pohár ředitele SLŠ 2007 Termín: 27. – 28.6.2007 Místo srazu: 1. den – stadion SK Hranice (tribuna fotbal. Stadionu) v 8.00 2. den – stadion házené v 8.00 Program 1. dne

� Atletika běh na 100 m (2 hoši z každé třídy) běh na 60 m (jedna holka z každé třídy) běh na 1500 m (2 hoši) běh na 800 m (jedna dívka) dálka + výška (pouze jeden žák ze třídy) štafeta 15x1 kolo (15 žáků ze třídy)

� Ukázka sportovních dovedností (jeden žák)

� HEC soutěže (nezapočítávají se do celkového hodnocení) Možnost uspořádat utkání v softballu. V případě zájmu kontaktujte prof. Menšíka Program 2. dne

Exhibiční utkání v házené „kantoři“ vs. žáci Sportovní hry: • Házená (hala Cement.) počet hráčů: 5+1 čas hry: 10 min., sudí: Menšík, Vala • Malá kopaná (asfalt) (4+1) 10 min., sudí: Sargánek, Pitron • Basketbal (sokolovna) 4 10 min., sudí: Skotnica, Nováková • Volejbal (sokolovna) 6 dva sety do 12, sudí: Chmelařová,

Ryšková Chcete si zahrát i floorball? Zajděte za prof. Menšíkem se domluvit. Pravidla: V atletice se jeden žák může zúčastnit i více disciplín. Ve sportovních hrách – jeden žák – jedna hra. Startovní listiny odevzdat prof. Menšíkovi nejpozději do 27.6. (7.45 hod.). Hrací systém: los do dvou skupin (4 a 5), ve skupině každý s každým, pak se hraje o pořadí, 4 ze skup. A a 4 ze skup. B. 3.skup. A vs. 3.skup. B, 2. A vs. 2. B a finále 1. A vs. 1. B. O pořadí rozhoduje: 1. počet bodů, 2. vzájemný zápas, 3. rozdíl skóre, 4. podíl skóre, 5. los. Celkové bodování je následující: 1. místo 10 bodů, 2. místo 8 bodů, 3. místo 7 bodů,…, 9. místo 1 bod. Body se sčítají ze všech sp. her a z atletiky (součet pořadí u jednotlivých disciplín, štafeta x3 – nejnižší součet – 1. místo, atd. Při rovnosti hlavních bodů rozhoduje o celkovém pořadí umístění v atletice.


22

PPP 2007 Šumavské dobrodružství

neděli dne 27.5. jsme se ve 3:00 ráno vydali na dlouhou cestu do šumavských hvozdů ve Stožci. Štěstí nám přálo, a tak jsme cestou dlouhou dvanáct hodin jen dvakrát

přestupovali. Kolem 15:00 jsem dorazili do Stožce, netrvalo nám dlouho a s pomocí místních osadníků jsme našli cíl naší cesty IS Stožec.Místo fanfár a ovací, které jsme očekávali, byl v IS jen jediný pracovník, a tím byla Pavla, která nás ubytovala a řekla nám, že veškeré informace nám budou sděleny ráno, a tak ukončila naši cestu.

Neváhali jsme a vyrazili na kolech na okružní jízdu kolem Stožce po Oslí stezce, směrem na Schwarzenberský plavební kanál, dále na Černý kříž a podél Studené Vltavy do Stožce, jímž protéká. Po večerním příjezdu z výletu jsme se vydali prozkoumat Stožec.

Druhý den ráno, jelikož nám nebylo řečeno, v kolik máme vstávat, jsme se nechali vzbudit šéfovou až v devět. Po hezkém probuzení: „Hoši, neměli byste už vstávat?!“ jsme se seznámili s pracovníky IS Stožec Martinou, Pavlou a Klárou, týdenním programem a vůbec s tím, jak probíhá ekologická výchova ve Stožci. Dopoledne přijela první třída ZŠ Dolní Dvořiště, která má zařízený týdenní pobyt a bude naší pracovní náplní po celý týden. Začali jsme seznamovacím programem a zásadami třídění odpadů, odpoledne následoval program voda, při kterém jsme společně s dětmi lovili drobné živočichy ve Vltavě a přilehlých rybníčcích.

Jelikož celé úterý pršelo, byli jsme odkázáni na vnitřní prostory IS, kde jsme dětem předváděli pomocí „kouzel“ různé vlastnosti vody, např. přilnavost, kapalnost … Večer jsme s dětmi zpívali a četli jim pohádku „Jak šlo vejce na vandr“.

Ve středu jsme měli naplánovaný výlet na biofarmu, kam se všichni těšili. Po příjezdu jsme ochutnali kozí a ovčí sýr, prohlédli jsme si zvířecí osazenstvo farmy, sýrárnu, dojírnu a jatka. Byla to velice zajímavá zkušenost i pro nás. Odpoledne jsme se vydali na obhlídku Stožecké kaple a skály, kde jsme měli naplánovat zítřejší program, kterým děti provedeme sami.

Náš čtvrteční program začínal v devět ráno před restaurací U Pstruha, kde děti snídaly. Cestou jsme dětem ukazovali stopy a pobytové znaky zvířat, zahráli jsme si hru na spolupráci, zrcadlovou stezku, najdi si svůj strom, bosou housenku, a dělali jsme frotáž kůry stromů. U Stožecké kaple, která se už nachází v první zóně NP Šumava, byla pauza na svačinu, a na skálu se s námi mohly vypravit jen nejhodnější děti. Po této osmikilometrové procházce jsme byli naprosto zničení, narozdíl od dětí, se kterými jsme museli celé odpoledne hrát fotbal.

V pátek ráno nás paní učitelka požádala, abychom zabavili děti ještě na hodinu, tak jsme využili staročeských her a hráli jsme kuličky a káču. Před polednem jsme se s dětmi rozloučili a odpoledne jsme pomáhali s prací na IS. V 17 hodin, poté, co jsme se rozloučili s personálem IS, jsme se vydali zdolat nejvyšší vrchol Šumavy Plechý(1378mnm.). Ze Stožce jsme jeli 13 km na kolech na Plešné jezero v první zóně NP Šumava, třetí největší na Šumavě, kde jsme kola museli nechat a dále jsme pokračovali pěšky na vrchol kolem jezera a zpět ke kolům, celkem přibližně 7 km. Po návratu na IS v pozdních večerních hodinách jsme se sbalili a šli spát s těžkým srdcem, že budeme muset Šumavu opustit.

V sobotu ve 4:30 jsme vyrazili na kolech do Černého kříže odkud nám ve 4:51 jel vlak. Zpáteční cestu jsme sice z větší části prospali, ale zato jsme museli šestkrát přestupovat, z toho jednou na autobus z důvodu výluky. V Havířově jsme se rozloučili a tím skončilo naše ŠUMAVSKÉ DOBRODRUŽSTVÍ.

Všem studentům naší školy pobyty tohoto typu vřele doporučujeme, je to dobrá zkušenost a Šumava je krásná, dále děkujeme paní profesorce Alici Bučkové za umožnění týdenní PPP.

Štěpán Palán a Radek Przybyla

V


23

Za hranicemi STUDENTI SLŠ VSTUDENTI SLŠ VSTUDENTI SLŠ VSTUDENTI SLŠ V HRANICÍCH NAVŠTÍVILI RAKOUSKOHRANICÍCH NAVŠTÍVILI RAKOUSKOHRANICÍCH NAVŠTÍVILI RAKOUSKOHRANICÍCH NAVŠTÍVILI RAKOUSKO

e dnech 20.5. – 25.5.2007 jsme coby studenti Střední lesnické školy v Hranicích měli možnost zúčastnit se v rámci kurzu lesní pedagogiky, dále jen LP, týdenního pobytu

(exkurze) v Rakousku. Tento pobyt byl součástí naší povinné provozní praxe. Byli jsme vybráni tři studenti studující německý jazyk. Každý student měl během tohoto zajímavého týdne zcela odlišný program. Naším posláním bylo především poznat a přiučit se aktivitám LP (obor, který mimo jiné vznikl právě v Rakousku), ale také zdokonalit se v němčině a v neposlední řadě reprezentovat naší školu. Hlavním požadavkem pro tento výjezd byla dobrá znalost německého jazyka a práce s dětmi při různých aktivitách v lese, tedy LP, která se v poslední době stává moderním trendem.

Lesní pedagogika je environmentální vzdělávání o lese, vztazích a procesech probíhajících v něm, které je založeno na prožitku zprostředkovaném lesními pedagogy (lesník s pedagogickými znalostmi a zkušenostmi) nejlépe přímo v prostředí lesa. Je to nejjednodušší cesta lesníků, jak přiblížit široké veřejnosti prostředí lesa se všemi jeho funkcemi zábavnou formou, při které zejména děti zapojují do poznávání všechny svoje smysly. LP je určena především předškolním, školním a jiným dětským kolektivům, ale také rodinám (dospělým, seniorům). LP má za úkol prohloubit u veřejnosti zájem o les, zlepšit vztah člověka k lesu a přírodě obecně, objasnit význam hospodaření v lese, podporovat porozumění práce lesníků a také prohlubovat zájem o dřevo jako obnovitelnou surovinu.

Do Rakouska jsme však nepřijeli pouze za účelem LP. Jelikož jsme byli pouze tři, pro každého z nás byl naplánován jiný program. Škála poznání byla tedy opravdu široká. Od zhlédnutí kulturních památek ve Vídni, přes poznání rakouských lesníků až po seznámení se s rakouským lesním hospodářstvím. Proto si vám nyní v krátkosti dovolujeme představit náš program.

První den si nás všechny vyzvedl rakouský kolega ing.Thomas Baschny před budovou SLŠ. Poté jsme pokračovali přes hraniční přechod Mikulov až do malého městečka Oggau, kde jsme byli společně první den ubytováni (70 km jižně od Vídně –Novoziderské jezero). Druhý den jsme společně jeli do Badenu. Tady jsme celé dopoledne dělali aktivity s dětmi – LP, a odpoledne pak navštívili přírodní park ve Sparbachu. Následující dny jsme již trávili každý v jiné oblasti s jiným lesníkem (lesním pedagogem). Jeden z nás byl u výše jmenovaného (ústřední ředitel Ministerstva zemědělství a lesnictví se sídlem ve Vídni). Dalšímu dělal po celý týden společnost ing. Fritz Ganster (obvodní inspektor lesního hospodářství města Amstetten) a poslední byl u ing. Lukase Stepařka ( revírník na revíru Pernitz o výměře 3800 ha). Tento revír se rozkládá v nadmořské výšce cca 1200m. Student v této oblasti působil jako asistent revírníka, prováděl práce spojené s jeho zaměstnáním, tzn. od značení výchovných zásahů, kontroly personálu, kontroly vývoje populace kůrovce a dalších jiných činností, až po činnosti spojené s chovem a lovem zvěře (myslivost).

Během celého týdne však nemohla chybět LP (poslední ze jmenovaných studentů dělal asistenta při LP v biosférickém parku Wienerwald - spadá pod organizaci Österreichische Bundesrepublik Förster, İBF – AG). Dále jsme měli možnost poznat lesní hospodaření v soukromých i státních lesích, ale také účastnit se lesních her pro mládež, během kterých soutěžily třídy základních škol. Navštívili jsme také různé firmy dřevařského průmyslu, Ministerstvo zemědělství a lesnictví ve Vídni, kulturní památky hlavního města – národní knihovnu, muzeum, parlament…Zkrátka každý den byl nádherný program spojený s řadou zážitků, zajímavostí a neopakovatelných situací. Také ubytování, strava a přístupy lidí, se kterými jsme byli během tohoto týdne v kontaktu, byly na hodně vysoké úrovni.

V


24

Proto touto cestou děkujeme vedení SLŠ, a zejména pak paní Ing. Bučkové a Mgr. Přívorové, bez kterých by zcela jistě tato ojedinělá akce nevznikla.

Tato praxe v zahraničí se uskutečnila především díky dlouholetému kontaktu a spolupráci mezi naší školou a rakouskými lesními pedagogy. Proto náš dík patří také pracovníkům rakouského ministerstva – Ing. T. Baschnymu za poskytnutí možnosti účastnit se tak mimořádného zájezdu, který byl také mimo jiné zorganizován za účelem rozvíjení aktivity kroužku LP na naší škole.

Jaroslav Mazal, Filip Tureček a Filip Beneš

V lázeňském parku Baden–Vöslau; společná fotografie lesních pedagogů - autorů článku s ing. Fritzem Gansterem, obvodním inspektorem lesního hospodářství města Amstteten.


25

Galerie Autor: Vojtěch Konečný (1.C)


26

homeles 11 roč. 2006/07

Documents