Rozvíjení pedagogicko-psychologických kompetencí učitelů praktického vyučování a odborného výcviku.

CZ.1.07/1.3.08/02.0003

Studijní opora

Semestrální kurz - zimní semestr

2011

KPG/9IKVV

Interkulturní výchova a vzdělávání

Mgr. Markéta Zachová

2

Vyučující: Mgr. Markéta Zachová – katedra pedagogiky FPE ZČU v Plzni zachova@kpg.zcu.cz Cíl předmětu: nabídnout k zamyšlení a diskuzi témata multikulturní povahy s ohledem na výchovu a vzdělávání Forma: přednášky a samostudium Způsob zakončení: zápočet – formou vědomostního testu Anotace hlavních témat: Úvod do předmětu IKVV – vymezení IKVV v systému pedagogických věd, počátky oboru, vývoj, současné trendy, cíle…

1. Rozvoj interkulturních kompetencí – objasnění základních termínů: interkulturní senzitivita, interkulturní kompetence, problematika předsudků a stereotypů

2. Interkulturní komunikace – percepce, verbální, neverbální specifika komunikace, komunikační etiketa

3. Kultura jako klíčový termín MKVV – vymezení, stručný exkurz do základních antropologických teorií kultur, atributy a definiční znaky kultury, vliv kultury na edukační proces

4. Gender studia – problematika interkulturních rozdílů v souvislosti s rolovým jednáním

5. Sociokulturní handicap – prezentace významných teorií v souvislosti s edukačním prostředím, specifika práce s dětmi cizinců

6. Vzájemné vztahy majority a minority – problematika menšin, jejich postavení v majoritní společnosti, přístupy k cizincům, otázka kulturní identity

7. Problematika rasismu, xenofobie – vymezení základních termínů, přehled významných teorií

Studijní literatura: Základní: Průcha, J.: Multikulturní výchova. Portál, Praha 2001. Průcha, J.: Multikulturní výchova – příručka (nejen pro vychovatele). Triton, Praha 2006. Průcha, J.: Interkulturní komunikace. Grada, Praha 2010. Průcha, J.: Interkulturní psychologie. Portál, Praha 2007. Soukup, M.: Základy kulturní antropologie. AVS, Praha 2009. Soukup, V.: Přehled antropologických teorií kultury. Portál, Praha 2000. Šišková, T.: Výchova k toleranci a proti rasismu. Portál, Praha 1998. Rozvíjející: Bauman, Z.: Úvahy o postmoderní době. Slon, Praha 1995.

3

Budil, I.: Mýtus, jazyk a kulturní antropologie. Triton, Praha 1994. Morgensternová, M., Šulová, L.: Interkulturní psychologie, rozvoj interkulturní senzitivity. Karolinum, Praha 2007. Průcha, J.: Dětská řeč a komunikace. Poznatky vývojové psycholingvistiky. Grada, Praha 2011. Říčan, P.: S Romy žít budeme – jde o to jak.Portál, Praha 1998. Šatava, L.: Národnostní menšiny v Evropě. Železný, Praha 1994. Mezinárodní dokumenty o lidských právech a humanitárních otázkách. META – sdružení pro příležitosti mladých migrantů – www.meta-os.cz Multikulturní centrum Praha, Člověk v tísni – projekt varianty – www.varianty.cz www.czech.kid.cz www.inkluzivniskola.cz Terminologický slovník: Interkulturní výchova a vzdělávání IKVV – cíle, metody Interkulturní senzitivita Interkulturní kompetence – kognitivní, afektivní, behaviorální – příklady Verbální komunikace – nízký /vysoký komunikační kontext, idocentrický, sociocentrický styl komunikace chronemika Složky neverbální komunikace – např.haptika, proxemika a jejich interkulturní specifika, komunikační etiketa, paralingvistické jevy Interkulturní komunikace – kulturní standardy Kultura – definiční znaky, akulturace, enkulturace, kulturní pluralita, etnocentrismus, kulturní vzorce Atributy kultury – např.maskulinita, feminita, individualismus, kolektivismus Gender, gendrové stereotypy, genderový mainstreaming Sociokulturní handicap, elaborovaný jazykový kód, kulturní kapitál Integrace, asimilace, marginalizace, separace, multikulturalismus, Kulturní identita Rasismus, xenofobie, animozita, etnofaulismus

4

Úvod do problematiky Co je IKVV a jaký je její význam ve výchově a vzdělávání? „Je mnoho co nás odlišuje, ale více toho co máme společného“ Terminologická nejednotnost: Multikulturní = existence kultur vedle sebe, což ale neimplikuje vzájemné styky, spolupráci, kulturní výměnu, dialog,… multikulturní může být každá společnost, v níž koexistují aspoň 2 sociokulturní skupiny, ale zároveň zde může docházet k segregaci nebo diskriminaci X interkulturní = zahrnuje vzájemnost, výměnu, v interkulturní společnosti dochází k mezikulturnímu dialogu, spolupráci, k vzájemnému obohacování jedněch druhými Poznámka: pro potřeby výchovy a vzdělávání nejsou tyto rozdíly irelevantní Multikulturalita, multikulturní prost ředí, interkulturalita – prostor, kde se setkávají lidé z různých kulturně odlišných prostředí MKVV, IKVV (multicultural, intercultural, multiethn ic education…) = interdisciplinární oblast teorie a výzkumu, jednak soubor praktických aktivit, usiluje o to vytvářet prostřednictvím vzdělávacích programů způsobilost lidí chápat a respektovat i jiné kultury než svou vlastní, eliminovat nebo oslabovat etnické či rasové předsudky (Průcha, J.: Multikulturní výchova: Teorie – praxe – výzkum. ISV, Praha 2001.) Multikulturalismus je: Stav společnosti – vedle sebe žijí různé sociokulturní skupiny se specifickými systémy institucí, tradic, postojů, hodnot, v tomto pojetí je termínu užíváno neutrálně, koexistence různých skupin neznamená automaticky přítomnost tolerance, respektu ve vzájemných vztazích Proces – dochází k výměně kulturních statků, k vzájemnému ovlivňování kulturních systémů, k vytváření systémů nových Teorie – reflexe setkávání různých kultur, teorie zabývající se multikulturním prostředím, hledání cesty při soužití, zároveň možnost poznat vlastní kulturu, vlastní omezenost, uzavřenost, „samozřejmost“ Společenský cíl – vědomé úsilí o vytvoření pluralitní společnosti – princip rovnosti, tolerance, dialogu IKVV – koncept vzdělání, směr pedagogického myšlení – usiluje o to, aby se lidé prostřednictvím určitého typu vzdělání učili chápat a respektovat i jiné kultury než svou vlastní Předmět disciplíny – naučit s zacházet s „odlišností“, „jinakostí“, setkání s odlišností přináší nové zkušenosti, pohledy – je třeba natrénovat pozitivní vnímání různorodosti „Lidé rádi prožívají svůj všední život ve světě, který znají. Ke každé novince bývají zpočátku nedůvěřiví, potřebují si ji „ohmatat“, a když zjistí, že docela dobře zapadne do jejich světa, osvojí si ji, zařadí mezi věci známé. Tak je to s novými věcmi i lidmi, s nimiž se dostávají do styku. Někdy však k takovému zdomácnění nedojde. Převládne pocit, že někdo či něco do jejich světa nepatří, zůstává v něm cizí a mlže ho narušit, nebo dokonce ohrozit.“ (Šišková, T.: Výchova k toleranci a proti rasismu. Portál, Praha 1998.) Cíle IKVV : Kognitivní úroveň – informace o jednotlivých kulturách, skupinách, trénink kritického a pluralitního myšlení

5

Afektivní – citlivost, prohloubení určitých osobnostních rysů – sebereflexe, empatie, snížená míra úzkostnosti Behaviorální – nácvik sociálních dovedností – komunikace, asertivita, rovné zacházení v situaci, kdy se setkáme s kulturními rozdíly MKVV = poznávat – rozumět – respektovat (jiné kultury, etnika, národy) – koexistovat a kooperovat (dle J.Průchy) Metody IKVV : celá škála možností – přednáška, diskuse, brainstorming, prvky zážitkové pedagogiky – simulační hry, dramatizace, narativita (práce s příběhem) IKVV, MKVV v prostředí české škole – možnosti: RVP – zastoupení Multikulturní výchovy jako průřezového tématu, klíčové kompetence, multikulturní problematika je zastoupena v předmětech Občanská výchova, Základy společenských věd Základní koncepce IKVV (dle J.Průchy)

a) IKVV – proces formování určitých dispozic percepčních, hodnotových, postojových, komunikačních, tyto dispozice jsou zakládány na konkrétních znalostech a dovednostech, které žáci získají v jednotlivých předmětech

b) IKVV – konkrétní vzdělávací program, který zabezpečuje žákům z etnických, rasových, náboženských a jiných minorit takové učební prostředí a vzd.obsahy, jež jsou přizpůsobeny jejich potřebám – výuka jazyka minority, respekt výchovných stylů v rodinách, asistenti… - př.bikulturace – souběžné osvojení dvou jazyků kultur (např.laponské etnikum ve Finsku a Norsku, černošští žáci v USA – Black Englisch)

Zdroje (pilí ře) IKVV : interkulturní psychologie, kulturní asociální antropologie, sociologie, etnologie, teorie komunikace, právo, komparativní lingvistika… Otázky k diskuzi: Je podle Vás česká škola připravena na multikulturní prostředí? Jaké jsou hlavní cíle multikulturní výchovy?

6

1.Kapitola – Rozvoj interkulturních kompetencí

Interkulturní psychologie – zdroj IKVV Současné aktuální témata:

- Postoje majority vůči imigrantům - Efektivnost práce ve skupinách s rozdílným etnickým složením (pracovní kolektiv,

školní třída) - Rozdílné postoje ke vzdělání dané sociokulturním zázemím - Rozdílné výchovné styly dané sociokulturním zázemím - Rozdílná komunikace a vztahy učitel – žák dané sociokulturním zázemím Klíčový termín: interkulturní senzitivita : citlivost, vnímavost k odlišnému, cizímu - Interkulturní kompetence – souhrn znalostí, dovedností, postojů, které využíváme

při jednání s lidmi z odlišného sociokulturního prostředí - Interkulturní kompetence je způsobilost jedince realizovat s využitím osvojených

znalostí o specifičnostech národních/etnických kultur a příslušných dovedností efektivní komunikaci a spolupráci s příslušníky jiných kultur. Základem interkulturní kompetence je jazyková vybavenost jednotlivce a respektování kulturních specifičností partnerů (Průcha, 2010)

- Tj. nějakým způsobem v dané chvíli myslíme (kognitivní složka), nějak situaci prožíváme (afektivní složka), nějakým způsobem se chováme (behaviorální složka)

A kognitivní kompetence B afektivní kompetence C behaviorální kompetence Otázka k diskuzi: nakolik kompetence využíváme nevědomě, nakolik je možný jejich rozvoj učením Předsudky a stereotypy – jejich eliminace jako klíčový cíl IKVV Předsudky = jsou druhem postoje, zakládají sklon k negativnímu jednání vůči objektu předsudku, a protože jsou iracionální vůči racionální argumentaci, jsou velmi odolné vůči změnám a rezistentní (M.Nakonečný)

Stereotyp = je zevšeobecňující mínění o slupinách nebo objektech. Jde o šablonovitý způsob vnímání, posuzování a hodnocení toho, k čemu se vztahuje. Není výsledkem přímé zkušenosti, je přebírán a udržuje se tradicí. (M.Nakonečný)

Problém předsudků: jsou rigidní, konstantní, emotivně zabarvené, neodrážejí realitu, relativně neměnné, přenášené mezi generacemi, obtížně odstranitelné, iracionální – odolné vůči změnám a rezistentní vůči racionální argumentaci Vznik a vývoj rasových předsudků: Hayesová (1998) – pro vývoj předsudků je rozhodující kultura prostředí, z něhož člověk pochází, v průběhu enkulturace jednotlivec přejímá kromě pozitivních hodnot, norem, tradic atd. také případné negativní obsahy kultury, včetně předsudků Děti si osvojují etnické předsudky od svých rodičů a příbuzných, děti jsou schopny rozlišovat mezi etnickými či rasovými skupinami již od raného věku

7

Giddens (1999) uvádí podle nálezů týkajících se britské a severoamerické populace, že již ve věku 3-4 let si některé děti uvědomují odlišné postoje, které jsou spojeny s rozdíly mezi bělochy a černochy T. W. Adorno a jeho kolegové (1950) – teorie autoritářské osobnosti – základem lidských předsudků je určitý typ osobnosti, díky výchově inklinují jisté typy lidí k předsudkům vůči vnějším skupinám, jsou to lidé, jejichž rodiče prosazovali velmi tvrdou disciplínu - osobnostní test – F-škála (F-scale) – určený k měření autoritářství W.Allport (1954) – 5 stádií vývoje etnických předsudků: - očerňování (negativní vyjadřování, hodnocení) - izolace (vyhýbání se kontaktu) - diskriminace - tělesné napadání - vyhlazování

Strategie korigování předsudků (převzato z www.varianty.cz): 1. Obecná tematizace předsudků, jejich vzniku a fungování - Obecné diskuse, brainstorming atd. 2. „vid ět se zvenčí“ - Konfrontace s předsudky, které se týkají nás nebo našich vlastních referenčních skupin

3. Racionalizace, statistiky - Racionální argumentace, analýza dat

4. Pozitivní příklady - Prezentace profilů úspěšných či jinak zajímavých příslušníků odlišných skupin

Otázky k diskuzi: Zamyslete se, do jakých skupin (profesních, zájmových, etnických, apod.) patříte. Existují vůči těmto skupinám ve společnosti nějaké předsudky? Jsou Vaše vlastnosti či jednání v souladu s obsahem předsudku? Jaký by byl Váš první argument, který by měl čelit předsudkům? Pokuste se na základě vlastní zkušenosti sepsat, jaké nejčastější stereotypy nebo předsudky mají Vaši žáci. Objevují se mezi nimi předsudky vůči minoritním skupinám? Pokud ano, jaké to jsou? Zamyslete se, jaké strategie jste použili nebo mohli použít při korekci těchto předsudků? Do jaké míry byly strategie úspěšné, resp.jaká rizika přinášejí potenciální strategie?

8

2.Kapitola – Komunikace v kontextu IKVV „jednou z mála jistot našeho života je, že ať chceme nebo ne, nelze nekomunikovat – se svým okolím, se svým protějškem, se svými kamarády. I ne je odpověď. Zamilovaní by mohli vyprávět mnohé o tom, kolik si toho řekli svým mlčením…“ sociocentrický styl komunikace – komunikace zaměřena především na vztahy komunikujících, více se pracuje s emocemi, gesty, mimikou, důležité, jak se tváříme, jakým celkovým dojmem působíme idiocentrický styl komunikace – komunikace zaměřena na úkol, výkon, prospěch, kultura slova – opírá se o verbální projev, klade na něj větší důraz, nejdůležitější je obsah sdělení

Kulturní specifi čnosti komunikace

• Verbální komunikace – např. nízký komunikační kontext x vysoký komunikační kontext

Nízký komunikační kontext (low-contextcultures) – explicitní vyjadřování – tj. vše co má být sděleno, je vyjádřeno jednoznačně a není nutno obsah komunikace vyvozovat z kontextu Vysoký komunikační kontext (high- contextcultures) – implicitní vyjadřování - tj. vyjádření je méně otevřené, často je nutné interpretovat skutečný obsah sdělení z kontextu

Oslovování, používání titulů, tykání, vykání Chronemika – vnímání času a postoje k němu

• Neverbální komunikace - Proxemika - Optika - Mimika - Gesta - Posturika

• Komunikační etiketa, kulturní standardy - Konvence, rituály, které doprovázejí sociální styk - Pozdravy - Usmívání - Paralingvistické aspekty Interkulturní komunikace (intercultural communication) – je termín označující procesy interakce a sdělování probíhající v nejrůznějších typech situací, při nichž jsou komunikujícími partnery příslušníci jazykově anebo kulturně odlišných etnik, národů, rasových či náboženských společenství. Tato komunikace je determinována specifičnostmi jazyků, kultur, mentalit a hodnotových systémů komunikujících partnerů (Průcha, 2010)

9

Zásady efektivní komunikace v kontextu MKVV dle H. Ginotta - Haim Ginott vypracoval několik komunikačních zásad, které mají zabraňovat

nedorozuměním mezi učitelem a studenty. Efektivní komunikaci popisuje jako „způsob čestných poselství“, jejichž užívání podporuje atmosféru důvěry a spolupráce v učícím se kolektivu.“

1. Vyjadřovat rozumná sdělení - Vyjadřovaná sdělení mají odpovídat dané situaci, učitel by měl vždy oddělovat

hodnocení studenta jako osoby od hodnocení jeho chování, názoru či výkonu v dané situaci

2. Nepřehlížet pocity - Nesledovat pouze obsahovou stránku sdělení, ale zaměřit se také na emoce, které

komunikace vyvolává, možnost vyjádřit pocity „vyčistí“ komunikační kanál a umožní po chvíli pokračovat ve věcné argumentaci

3. Odbourávat stereotypy a šablony v myšlení - Vyhýbat se generalizujícím výpovědím o osobě nebo skupinách osob, připisování

stálých vlastností osobám na základě jedinečného jednání

4. Rozvážně používat chválu - Je vhodné adekvátním způsobem chválit spolupracující jednání, je však vhodné chválit

konkrétní výkon popisným, nehodnotícím a nesrovnávajícím jazykem

5. Budovat prostředí spolupráce - Motivovat ke spolupráci, diskuzi, vlastní zodpovědnosti

6. Sdělovat pocity hněvu - Ventilovat hněv – popisné, neosočující sdělení pocitů hněvu může být efektivním

nástrojem pro uklidnění skupiny ,

Souvislost mezi jazykem a kulturou národa (etnika) Kultury (etnik, národů) – jazyky (etnik, národů) – komunikační chování (příslušníků etnik, národů) E.Sapir, B.L.Whorf – hypotéza jazykového a kulturního relativismu(20.a30.léta 20.stol.) Základem studie: diferenciace jazyků ovlivňuje diferenciaci vnímání světa u mluvčích těchto jazyků, - myšlení lidí, jejich vnímání a chápání okolního světa je určováno charakterem

toho jazyka, kterým mluví - rozdíly mezi jazyky se odrážejí i v rozdílné interpretaci světa, včetně vnímání

jiných lidí, u mluv čích jednotlivých jazyků „ pokud spolu komunikují příslušníci odlišných kultur, nikdy nemohou dosáhnout absolutního porozumění, protože vnímají a chápou věci okolního světa skrze své jazyky (více či méně odlišně)“

10

„ A čkoli jazyk obvykle nestojí v centru pozornosti odborníků v sociálních vědách, podmiňuje výrazným způsobem všechno naše uvažování o sociálních problémech a procesech. Lidé nežijí ve světě nějak izolováni, nýbrž jsou velice těsně spojeni s tím jazykem, který je jejich komunikačním médiem v dané společnosti. Bylo by iluzí si představovat, že člověk se přizpůsobuje realitě bez používání jazyka.! (Průcha, 2010)

Rozvoj etnolingvokultury, lingvokultury – studium souvislostí jazyka a kultury daného společenství, verbální reprezentace myšlení je vždy etnicky a kulturně determinována

- Např. dle Privalovové in Průcha 2010 – odlišnosti ruské a americké lingvokultury – deminutiva a přísloví „odlišné vnímání a chápání světa u jednotlivých etnik může být dokladováno tím, zda se v jejich jazycích vyskytují či nevyskytují deminutiva. Je známo, že v ruštině ( a v jiných slovanských jazycích včetně češtiny) jsou deminutiva ve slovní zásobě hojně zastoupena kdežto v angličtině nikoliv.(Průcha, 2010) „Deminutiva mají význam kladného nebo záporného hodnocení, často se silně emocionálním zabarvením, a tento lexikální prostředek v angličtině chybí. Jsou to např. deminutiva děvuška, bratec, stolik, solnyško, djaduška, dubok. Tato deminutiva mají i komunikační funkce. Např. deminutivní fráze „čajku, požalujsta“ vyjadřuje zdvořilejší formu žádosti než neutrální fráze „čaj, požalujsta. Podle Privalovové je široké používání deminutiv v komunikaci Rusů dokladem toho, že jejich mentalita je emocionálnější než např.u Američanů, v jejichž komunikace deminutiva chybí.“ (Průcha, 2010) Ještě výrazněji se rozdíly obou lingvokultur projevují v typický ch příslovích Američanů a Rusů: např. Přísloví americké lingvokultury: „Where there is a will there is a way“ Interpretace významu: individualismus: jednotlivec může ovlivňovat budoucnost X Přísloví ruské lingvokultury: „Ot suďby ně ujdeš. Čemu byť, tovo ně milovať“ Interpretace významu: fatalismus: život probíhá podle předem stanovené dráhy. Jednotlivec může ovlivnit svou budoucnost jenom v mezích svého osudu. Více – viz in Průcha, J.: Interkulturní komunikace, 2010 Jak je osvojování jazyka a komunikace u dětí determinováno kulturou jejich národního/etnického společenství? Různé výzkumy – např. (Ispa , 1994 ) – srovnání výchovných stylů a komunikace amerických a ruských matek a učitelek mateřských škol, ve výzkumu se odrazila specifičnost individualistické kolektivistické kultury.

• Ruské matky a učitelky vychovávají děti k poslušnosti, k zachovávání norem konformity, přikládají velkou váhu orientace dětí na vrstevnické vztahy v dětské skupině

• Americké matky a učitelky považují za důležitou hodnotu výchovu k individuálnímu rozvoji dětí, k posilování jejich nezávislého chování, s důrazem na osobní úspěšnost dítěte

„V individualistické kultuře lidé, když se potkají, pociťují potřebu mluvit. Ticho je považováno za nenormální. Společenská konverzace může být děsivě banální, ale je povinná.

11

V kolektivistické kultuře stačí sám fakt společného bytí, není tu žádná povinnost mluvit, pokud není potřeba předat informaci.“ (Hofstede, 2006) Komplexní vliv sociálních, rasových a kulturních faktorů na komunikační chování Např. výzkum provedený v USA – E.Pungello et al. 2009

• Afroamerické děti v průměru vykazovaly nižší výkony v receptivních, produktivních jazykových dovednostech, možné vysvětlení: černošské matky z dělnické třídy méně často kladou dětem otázky, jež vedou děti k odpovídání než bělošské matky, roli může hrát i rasová diskriminace a předsudky: „ být černochem v Americe“ je něco, co může u černošských matek vyvolat stres, depresi, což se může projevovat v jejich chování a komunikaci k dětem (černošské rodiny mají obvykle více dětí než rodiny bělošské, proto černošské matky věnují méně času n komunikaci s jednotlivým dítětem

Otázka k diskuzi: jaká jsou dle Vás komunikační specifika české kultury?

Můžete je porovnat na základě vlastních zkušeností s některou konkrétní zemí, národem atd.?

12

3.Kapitola – Kultura – klí čový termín MKVV Definice kultury ( např.dle V. Soukupa, 2000) Kultura – „rozsáhlý komplex jevů – zahrnuje oblast vědění, víry, morálky, práva, umění, výchovy…., vše o lidem umožňuje se orientovat ve světě“

„veškeré lidské vnímání a rozumění je zprostředkováno kulturou“ Kultura – „celistvý systém významů, hodnot a společenských norem, kterými se řídí členové dané společnosti a které prostřednictvím socializace předávají dalším generacím“ Definiční znaky kultury:

1. Kultura je integrovaná 2. Kultura je adaptivní 3. Kultura je negenetická tj. naučitelná 4. Kultura je sdílená 5. Kultura je symbolická 6. Kultura je specificky lidská oblast

Zdrojem poznatků o kultuře pro IKVV: kulturní a sociální antropologie

- Studium kultury, resp.studium člověka v kontextu různých kultur, snaha konceptualizovat svět v pojmech „my“ a „oni“

Klí čové termíny:

- Kulturní pluralita - Etnocentrismus - Enkulturace - Akulturace - Kulturní vzorce

Geert Hofstede (Nizozemí) – srovnávací výzkum hodnot v národních kulturách (konec 60.let, zač.70.let, dotazníkové šetření,30 let výzkumu, 50 zemí, více než 116 tisíc respondentů) „kultura je vždy jevem kolektivním, neboť je vždy alespoň zčásti sdílena lidmi, kteří žili nebo žijí ve stejném společenském prostředí, v němž si ji osvojili. Je to kolektivní programování mysli, které odlišuje příslušníky jedné skupiny nebo kategorie lidí od jiných.“ (Hofstede, 2006) Systém hodnot – dimenze hodnot mají vliv na fungování společnosti i pro jednotlivce v těchto skupinách

- Hodnoty určují např. vztah k autoritě, sebepojetí jedince, způsoby zacházení s konflikty, zvládání agrese, vyjadřování citů…..

Dimenze hodnot - Mocenský odstup (sociální distance) - Vyhýbání se nejistotě - Individualismus x kolektivismus - Maskulinita x feminita

13

- Dlouhodobá x krátkodobá orientace Další možné proměnné a jejich komparace v kulturách: - Komparace morálky - Asertivita - Sebevyvyšování x sebekritičnost - …………….

Ralph Linton (1893-1953), americký antropolog

- Neexistují čisté a původní kultury, které se vyvíjely bez kontaktu s jinými - Crossvergence – kulturní křížení – kultury je nutno chápat jako vzájemně prostupné a

ovlivňované, nikoli ostře odlišné, každá národní kultura je nadto směsicí různých subkultur etnických a jiných, žádnou kulturu nemůžeme považovat za původní.

Ralph Lonton: One Hunudred per cent Američan (Stoprocentní Američan, 1937) – autor zpochybnil mýtus o vzácném kulturním dědictví americké kultury, popisuje typický den Američana od probuzení k odchodu do práce: „Po snídani si nasadí na hlavu plstěný klobouk, který vynalezli nomádi z východní Asie a pokud to vypadá na déšť, natáhne galoše objevené starověkými Mexikány a vezme si deštník vynalezený v Indii. Pak spěchá na vlak (nespěchající vlak je britským vynálezem). Na stanici zastaví, aby si zakoupil noviny, za něž zaplatí mincemi vynalezenými ve starověké Lydii. Když konečně nastoupí, usadí se a inhaluje kouř z cigarety vynalezené v Mexiku nebo z doutníku vynalezeného v Brazílii. Současně čte novinky dne zaznamenané znaky objevené starověkými Semity, vytištěné metodou objevenou v Německu, na materiál vynalezený v Číně. Jak detailně prohlíží čerstvé úvodníky zdůrazňující strašlivé důsledky plynoucí pro naše instituce přijímající cizí ideje, nepřestává děkovat hebrejskému bohu v indoevropském jazyce, že je stoprocentní (desítková soustava vynalezená Řeky) Američan (od jména italského geografa Amerika Vespucci).

Vyzkoušejte si, kolik toho víte o jiných kulturách:

1. V Thajsku je považováno za velmi nevychované dotknout se u druhého člověka: a) Auta b) Ruky c) Hlavy d) Oděvu

2. Před vstupem do domu v Japonsku byste měli odložit: a) Šperky b) Brýle c) Boty d) Mobilní telefon

3. Ve Španělsku byste večeřeli nejpravděpodobněji v čase: a) 17:30

14

b) 18:30 c) 20:00 d) 22:30

4. V Saudské Arábii byste neměli svému hostiteli ukázat: a) Že se potíte b) Vaše tetování : navždy Harley Davidson c) Podrážky své obuvi d) Své zuby

5. Řek považuje za urážlivé, když: a) Na něho zamáváte b) Pokusíte se zaplatit společnou večeři c) Dáte mu 3 malé kamínky d) Mluvíte o počasí

6. Pokud jedete do Toga, očekáváte, že budete jíst: a) Vestoje b) Hůlkami c) Příborem d) Rukama

7. Ve které zemi je nejméně přijatelné, pokud se jeden byznysmen během hovoru dotýká druhého byznysmena: a) V Japonsku b) V Srbsku c) Ve Venezuele d) Na Sicílii

8. Aby byly Vaše reklamní materiály v Brazílii úspěšné, měly by být přeloženy do: a) Angličtiny b) Španělštiny c) Francouzštiny d) Ani do jednoho z výše uvedených jazyků

9. Jak často, podle výzkumu, říkají američtí rodiče svým dětem do 18 let, že je mají rádi: a) Výjimečně při rodinných oslavách (svátky, narozeniny) b) 82% to řekne maximálně jednou do týdne c) 89% to řekne aspoň jednou denně d) 84% to řekne jednou za měsíc

10. Pokud v Indonésii rozhněváte nebo zmatete osobu, se kterou se bavíte, tato osoba může reagovat následujícím způsobem: a) S křikem utéct b) Pětkrát Vás poklepe po Vašem pravém rameni¨ c) Házet písek na Vaše boty d) Usmívat se

15

Vlakem po Evropě Aktivita vede k podnícení diskuze o předsudcích, stereotypech, různých hodnotách a limitech naší tolerance. Vede nás k uvědomění si toho, jak „první dojem“ nebo negativní zkušenost poznamenává naše budoucí chování.

Scénář Nasedli jste do rychlíku „Tuzemsko“ a vydali se na týdenní cestu z Lisabonu do Znojma. Kupé, v němž cestujete, musíte sdílet spolu se třemi dalšími cestujícími. Kterým, z níže uvedených cestujících byste dali přednost? Se kterými naopak byste cestovali neradi?

- Srbský voják z Bosny - Obézní švýcarský makléř - Afri čanka, která prodává kožené - Rom cestující na Slovensko - Baskický nacionalista, který pravidelně jezdí do Ruska - Slepý muzikant z Rakouska, který neustále hraje na tahací harmoniku - Rumunka ve středních letech, která je bez víza a s ročním dítětem v náručí - Nizozemská svérázná feministka - Skinhead ze Švédska, který je zřejmě pod vlivem alkoholu - Francouzský farmář jedoucí s košíkem plným pořádně uleželého zapáchajícího sýra - Český emigrant, kterého právě propustili z portugalského vězení

16

4.Kapitola – Gender studia

• Gender studia = studium procesů, principů, které vytvářejí uspořádání vztahů mezi pohlavími, stránky života, v nichž sehrává roli rod účastník

Z historie kultur – převážná část – maskulinní, dominantní postavení mužů na úkor žen, různý výklad této nerovnosti: např.psychoanalýza, fyziologické rozdíly, vliv socializace v daném společenství Genderově podmíněné představy- „ i p řestože děti ihned po narození nevykazují významné rozdíly v chování, výzkumy dokázaly, že pokud jsou lidé vyzváni, aby popsali dítě, jehož pohlaví domněle znají, uchylují se k genderovým stereotypům a v přímém kontaktu s dítětem na něj v závislosti na jeho pohlaví reagují odlišně. Důkazy, které tuto teorii potvrzují, přinesly výzkumy, kdy byli různí lidé požádáni k interakci s novorozeným dítětem, jehož pravé pohlaví neznali – pokud byli informováni o tom, že dítě je holčička, charakterizovali ji jako roztomilou, hezkou, s drobnými rysy, bylo-li dítě představeno jako chlapec, osoby se o něm vyjadřovaly jako o silném, vážném či pohyblivém.“ (Renzetti, C.M. – Curarran, D.J.: Ženy, muži a společnost, 2003) Klí čové termíny: - Gender - Genderové role - Genderová socializace - Instrumenty genderové socializace: např. hračky, pohádky, vliv vrstevnických skupin

Otázky k diskuzi: Zamyslete se nad tím, které z Vašich vlastností či dovedností by se daly zařadit do skupiny těch, které jsou tradičně přisuzovány opačnému pohlaví Pokuste se vzpomenout, zda jste se setkali s odmítavou, negativní či udivenou reakcí na|Vaše chování, které neodpovídalo představám o mužské či ženském chování Gender a jazyk „přehlížejí-li se ženy v jazyce, znamená to často, že se přehlížejí také ve společnosti“ (J. Valdrová, lingvistka) Nerovnost v jazyce:

- sexismus v jazyce, - generické maskulinum, - pojmenování, která hierarchizují pohlaví, ustálené přívlastky, - přirovnání či rčení, které přisuzují vlastnosti pohlavím

Otázka k diskuzi: Uveďte příklady z českého jazyka, z nichž lze usuzovat na nerovnost mezi pohlavími.

17

5.Kapitola – Sociokulturní handicap – specifika práce s dětmi cizinců Sociokulturní handicap = vyplývá z odlišnosti sociální příslušnosti a s tím souvisejícím omezením v oblasti zkušeností (ty jsou jiné nebo nedostatečné), jde o nedostatky či odlišnosti dané působením jiných sociokulturních vlivů, odlišné socializace atd. Hlavní problémy sociokulturní odlišnosti a z toho vyplývající úskalí při adaptaci, integraci v prostředí majoritní školy:

- Odlišná komunikace – verbální + neverbální - Odlišná zkušenost - Odlišné hodnoty a normy chování - Odlišný styl života - Odlišné styly rodinné výchovy - Odlišné styly v edukačním procesu Teorie sociokulturního handicapu: Francesco Tonucci – sociokulturní deficit v oblasti předpokladů úspěšnosti ve škole: a) Funkční předpoklady b) Expresivní předpoklady c) Instrumentální předpoklady Basil Bernstein – teorie jazykového kódu, britský sociolog vzdělávání vypracoval v 60-70.letech 20.století teorii vysvětlující, že sociální status rodiny (tj.její postavení v rozvrstvené společnosti) má vliv také na to, jak si děti z různých rodin osvojí jazyk a jak jej užívají. Omezený kód (restricted code) – krátké, gramaticky jednoduché, často neukončené věty, dominují aktivní slovesné vazby, omezená slovní zásoba, malý výskyt vedlejších vět rozvíjejících věty hlavní, časté používání spojovacích výrazů (např.no tak, prostě, teda) Rozvinutý kód (elaborated code) – složitější větné konstrukce, bohatší slovník, je to jazyk školní výuky, veřejných sdělovacích prostředků apdo. Pierre Bourdieu – teorie kulturního kapitálu Etnopedagogika – disciplína zabývající se tím, jak faktory kulturní povahy ovlivňují edukační proces (vychází především z poznatků interkulturní psychologie) Základní okruhy problémů: - Interkulturní rozdíly v rodinné výchově a socializaci – typologie rodičovských

výchovných stylů, které jsou do značné míry sociokulturně podmíněny - Rodičovské postoje ke školnímu vzdělávání – vzdělání jako hodnota - Příprava dítěte na škola – např. rozvoj „akademických“ dovedností x rozvoj sociálních

dovedností - Angažovanost rodičů ve vztahu ke škole - Interkulturní rozdíly v procesech a výsledcích školního vzdělávání - Psychologické problémy při vzdělávání mládeže a dospělých z etnických či rasových

menšin v majoritním prostředí

18

- Psychologické problémy při vzdělávání dětí a dospělých ze skupin imigrantů, uprchlíků, azylantů

- Interkulturní rozdíly v edukačním klimatu

Otázky k diskuzi: Jsou čeští učitelé připraveni na výchovu a vzdělávání dětí z etnických menšin?

Máte jako učitelé zkušenosti s dětmi cizinců? Jaké jsou nejčastější problémy při jejich integraci do prostředí majoritní školy? Jaké konkrétní strategie může učitel použít při práci s dětmi cizinců?

19

6.Kapitola – Vzájemné vztahy majority a minority, otázka kulturní identity Strategie přistěhovalců v hostitelské zemi: (dle J.W.Berry):

- Integrace - Asimilace - Separace - Marginalizace

Přístupy k „cizímu“,“odlišnému “: zvědavost – dočasná charita – xenofobie – agrese – nenávist… Imigra ční a integrační modely v jednotlivých zemích – směry, póly, vývoj:

- Rozmanitost programů je dána: odlišnou historickou zkušeností s imigrací, rozdílným přístupem k pojmům národnost, občanství, národ, stát…

1. Koncept asimilace (např. Francie, Německo) – předpokládá se naprosté začlenění etnické minority do majoritní společnosti státu oproštěním se od jazykových, kulturních a sociálních odlišností menšinové skupiny a přijetím atributů většiny, od státu není vyžadována žádná intervence v právní, vzdělávací, sociální či zdravotní sféře

2. Koncept multikulturalismu (např. Kanada, Velká Británie) – tento přístup uznává legitimitu kulturní a sociální různorodosti etnických minorit, stát aktivně vstupuje do integračního procesu – státní instituce jsou modifikovány takovým způsobem, aby reflektovaly odlišný kulturní a sociální původ všech participantů

Přínosy, úskalí těchto konceptů??? Model, program ČR v přístupu k cizincům??? Vyhrocené formy – asimilacionismus X excesivní multikulturalismus 90.léta 20.století – přehodnocování multikulturalismu, posun k asimilaci Filozofie liberálně demokratického státu: trvale usazení cizinci si musí osvojit jazyk a hodnoty země, udržování zvláštních kulturních a náboženských tradic by měl stát nechat na nich samotných Současné země – odpověď na problematiku etnické, kulturní různosti! 1. Vyhnout se excesivnímu multikulturalismu – kde lidé ztrácejí smysl pro širší

občanskou soudržnost a zavírají se do svých skupin 2. Vyhnut se netolerantnímu asimilacionismu – který chce rozpustit různé skupinové

identity ve výlučné loajalitě k jednomu homogennímu národu Sociolog Peter Blau – studie „Paradox multikulturalismu“ – „úspěchem multikulturalismu je větší míra komunikace a větší množství vazeb mezi kulturami, a to nutně vede k multikulturnímu míšení obyvatelstva, které tak přestává být multikulturní, protože se roztavilo v nové a snad i účinnější formě melting pot“ Koncepce integrace cizinců v ČR (MPSV, MV) – www.cizinci.cz, stránky příslušných ministerstev 1. Znalost jazyka 2. Orientace ve společnosti

20

3. Podpora ekonomické soběstačnosti 4. Vztahy s majoritou Kulturní identita = pocit prožívání příslušnosti jedince k určitému společenství (etniku, národu, rase), s jehož hodnotami, normami či jinými rysy se ztotožňuje. Tato identita je „utlumená“ a projevuje se jen v situacích, kdy lidé přicházejí do styku s jinou kulturou. (Berry, 2002)

Národní charakter, národní povaha

- W. Wundt: Psychologie národa - G.Le Bon: Psychologické zákony vývoje národů – „duše národa“, „duše rasy“ - E.Chalupný: Národní povaha česká Národní povaha = souhrn vlastností, jimiž se národ liší od národů jiných, tato povaha dochází výrazu v myšlení, cítění, jednání, tedy ve všem, čím národ žije – jeho jazyk, zvyky… (Chalupný) Národní autoportrét (sebehodnocení) – metoda – příslušníci jsou dotazováni, jak vidí svůj vlastní národ, jaké vlastnosti mu přisuzují, jak tyto vlastnosti srovnávají s ostatními národy, často nekritické nadhodnocení/podhodnocení Otázka k diskuzi: Jaké jsou dle Vás charakteristiky české národní povahy Jak nás vidí ostatní národy? Jak vidíme sami sebe?

21

7.Kapitola – Problematika rasismu Rasa (race) – termín používaný v biologii člověka – vyvinul se s rozvojem anatomie – objevení a upřesnění, že lidský rod (homo sapiens) není jednotný, ale odlišuje se určitými anatomickými znaky: barva kůže, vlasů, očí, tvar lebky obličeje, výška, tělesné proporce… V antropologii – rasa = jednotka lidské variability – rasová taxonomie – třídění lidstva dle určitých znaků Rasa – z biologicko-antropoogického hlediska neutrální pojem problém nastává, když se od pouhého popisu variability přejde k hodnocení – rozlišování ras – nadřazenost či podřízenost Možné definice rasismu: Dle Memmiho (1994) – rasismus definuje jako způsob chování a argumentace, který vyzdvihuje rozdíly mezi etnickými skupinami, hodnotí je a hodnocení pak využívá ve svůj vlastní prospěch, rasismus podle něho začíná interpretací rozdílů Dle Taguieffa (1998) – rasismus spatřuje v absolutizaci rozdílů mezi etnickými skupinami, v jejich zdůrazňování Rasové teorie: Paul Broca (1824-1880) – zakladatel kraniologie (studium lidské lebky – délka, šířka) Brachykranní lebky – šířka lebky se prosazuje na úkor délky, lebky jsou široké neárijské, podřadné (např.slovanský typ) Dolichokranní lebky – lebky jsou dlouhé, zploštělé dozadu – árijské Arthur de Gobineau (1816-1882) – Esej o nerovnosti lidských ras (1853), neuznával rovnocennost lidských ras, hierarchicky nejvýše je bílá rasa Tři rozměry rasismu:

1. Předsudky, názory, postoje 2. Jednání 3. Vědecké ideologie a doktríny

Dle Baumana (2003) – „ člověk je, dříve než jedná, nic, co dělá nemůže změnit, co je“ „rasismus vznikl v moderní době, kdy začaly mizet dříve pevně stanovené hranice mezi skupinami, které oddělovaly „my“ a „oni“. S rozšiřováním ideálů humanismu a demokracie totiž tyto hranice přestaly být legitimní. Jejich roli přebral rasismus, jehož úkolem se stalo na základě krve vymezit prostor jednotlivým skupinám ve společnosti a nalézt racionální důvody pro ospravedlnění jejich odlišného postavení“ Teorie rasismu:

- Psychoanalytická - Teorie obětního beránka - Teorie autoritářské osobnosti - Teorie sociální identity

Rasismus – „tvrdý“, „měkký“ Lidová podoba rasismu x ideologická forma Otázky k diskuzi: Jaký je dle Vás rozdíl mezi xenofobií a rasismem.Často se objevuje názor a myšlenky, že česká společnost je rasisticky laděná – jaký je Váš názor

22

Modelové situace, aktivity Klí če k osobnosti Zaměření hry Poznání neznámého spolužáka, učitele… Hra patří do oblasti sociální percepce – jak já vnímám druhé a jak druzí vidí mne. Člověka poznáváme a „zařazujeme“ podle vnitřních klíčů během prvních čtyř minut, co ho vidíme. Vnímáme jeho postoj, gesta, pohled, vstřícnost, uzavřenost, náladu, oblečení, barvu očí, vlasů apod. Slova nás ovlivní maximálně do 10%, ostatní poznáváme intuicí a „vnitřním zrakem“. Ani nevíme, že v sobě máme předsudky a stereotypy, neuvědomujeme si zkušenosti, informace, tradice, které jsme poznali v rodině a nejbližším okolí, jaké máme zkušenosti s poznáním s podobným typem. Máme to „v krvi“ a podle toho jednáme. Průběh

1. Neznámého žáka, učitele (či příslušníka jiné národnosti než české) posadíme před třídu. Nepředstavíme ho ani jménem.

2. Položíme asi pět otázek a požádáme přítomné, aby si zapisovali odpovědi a tím hádali, o koho se jedná. (Pozor na otázky, které by se mohly sledovaného dotknout, předtím je ověřte s ním osobně, abyste se vyvarovali případných kulturních „tabu“)

- Jaké je tento chlapec, dívka národnosti - Pije rád a) čaj, b) kávu… - Má rád a) lidové písně, b) folklor, c) jazz - Na dovolenou jezdí raději a) k moři, b) na hory - Z filmů ho zajímá a) detektivka, b) akční film, c) romantika - Kolik má sourozenců a) 0, b) 1-2 - Oblíbený předmět a) matematika, b) cizí jazyk, c) historie

Vyhodnocení

- klíče k poznání osobnosti: poloha těla, zevnějšek, nápodoba, zkušenost, norma… Těmito kategoriemi, resp.“klíči“ „otevíráme“, příp.“uzavíráme“ osobnost. Jejich prostřednictvím poznáváme a hodnotíme, aniž víme, že tak činíme. Zároveň stejně jako všichni přítomní hodnotili neznámého, tak i on a ostatní kolem hodnotil nás.

Stejná strana cesty Zaměření hry Žáci jsou schopni určit podobnosti a rozdíly mezi lidmi, může posloužit k eliminaci předsudků, stereotypů Průběh hry

1. Řekněte žákům, aby se postavili do středu místnosti. Vysvětlete jim, že středem místnosti vede cesta a vy budete jmenovat různé lidské vlastnosti. V případě, že žák má danou vlastnost, postaví se na pravou stranu cesty, pokud ji nemá, postaví se na levou stranu

2. Na pravou stranu přejde ten, kdo:

23

- Má víc jak dva zubní kazy - Má mladšího bratra či sestru - Má velmi rád své rodiče - Jezdí na kole - Rád zpívá - Se lehce naštve - Nosí brýle - ----------- Otázky k diskuzi: Byli na určité straně vždy ti samí lidé? V čem se ve třídě všichni podobáte? V čem jsou si obyvatelé naší republiky podobní? V čem jsou si rovni lidé na celém světě? Čím se jeden od druhého ve třídě odlišujete? Co dělá lidi rozdílnými? Mozaika předsudků Zaměření hry Definovat předsudek, vyjmenovat typy předsudků, popsat různé předsudky Průběh Je mnoho předsudků. Některé z nich tu blíže vysvětlujeme. Pod každý z nich napište situaci, ve které se předsudek může konkrétně projevit. 1. Předsudek vůči věku 2. Náboženský předsudek 3. Etnický předsudek 4. Národnostní předsudek 5. Předsudek vůči fyzickému vzhledu 6. Předsudek vůči postiženým lidem 7. Předsudek vůči příslušnosti k mužskému anebo ženskému pohlaví 8. Ekonomické nebo třídní předsudky 9. Rasové předsudky Půlnoční království Cíl: uvědomit si kořeny antipatií a předsudků vůči odlišným kulturám a menšinám Klíčové kompetence: kognitivní kompetence: poznatky o cizí kultuře, předcházení předsudkům, stereotypům…, afektivní kompetence: prohlubování interkulturní senzitivity Postup: vyberte si skupinu lidí, která je vám ze všech skupin nejméně sympatická (může to být minorita, sociální skupina, kultura, národnost..) U této skupiny najděte sedm věcí, které jsou vám nejvíc nesympatické. U této skupiny najděte sedm věcí, které jsou shodné se skupinou (kulturou, minoritou..), v níž se pohybujete vy.

24

Diskuse: Které kultury, skupiny .. jste vybrali a proč? V čem jsou tyto kultury nesympatické, co je na nich shodného s tou vaší? Co způsobuje, že právě tyto věci jsou tak nesympatické? Identita – kdo jsem? Které z následujících výroků máte chuť zaškrtnout, pokud byste jejich pomocí měli odpovědět na otázku „kdo jsem“? Člověk, žena/muž, učitel/ka, horolezec/horolezkyně, matka/otec, dcera/syn, manžel/ka, kamarád/ka, cestovatel/ka, Evropan/ka, chalupář/ka, Čech/Češka, vesničan/ka, katolík/katolička, nevěřící, věřící, milovník/milovnice, cyklista/cyklistka, čtenář/ka, kolega/kolegyně, představitel/ka menšiny, imigrant/ka, homosexuál/ka, cizinec/cizinka, jiné…..