krajánek 3/2016 (it)
DESCRIPTION
ÂTRANSCRIPT
Redakce: Barbora Aydın, Hana Katzourakisová, Jana Schulzová, Kateřina Zástěrová, Lenka Kanellia, Marie Švédová,
Mirka Čechovská, Radka Çelik, Soňa Alfieri, Soňa Klimešová, Svatava Lévová, Zuzana Doğan
Titulní strana: Magdaléna Sevinç Obrázek na boční liště: Vašík Kaçmaz
Omalovánka: Monika Tutucu Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Kateřina Zástěrová,
Radka Çelik, Soňa Alfieri Jazyková korekce: Alena Palmer, Barbora Aydın, Jiřina Klírová, Kristýna Vávrová, Lucie Yakut
Odp. redaktorka: Barbora Aydın
Kontakt: [email protected] [email protected] czassoc-milano.jimdo.com
www.facebook.com/casopiskrajanek
© Čeští krajané v Istanbulu
Milé děti,
tak tu máme opět březen. A to letos
není měsíc jen tak ledajaký – oslaví-
me v něm velikonoční svátky.
Máte je rády? V Čechách jsou Veliko-
noce velmi oblíbenými svátečními
dny jak pro děti, tak pro dospělé
a patří k nim spousta tradic a zvyků.
Ale jak tyto svátky slaví třeba v ostat-
ních zemích Krajánka? I to jsme pro
vás zjišťovali.
Velikonoce nejsou jedinou zvláštní
událostí, která nás v březnu čeká.
Tak třeba 20. března začne oficiálně
jaro a 27. března, v noci ze soboty na
neděli, se opět změní čas na letní – tu
noc posuneme ručičky hodin o jednu
hodinu napřed. Proto se někdy říká,
že nám „ukradnou hodinu spánku“.
Pravda to samozřejmě není – vždyť se
tak děje vždy v neděli a tudíž se
v postýlkách můžete vyspat dosytosti.
Toto opatření si lidé vymysleli, aby
ušetřili elektrickou energii.
Na 20. března také připadá Světový
den štěstí. Proč a co je to za den se
dočtete uvnitř časopisu.
My vám každopádně přejeme, aby
každý váš den byl velmi šťastný.
A to nejen v březnu.
OBSAH
Úvodník 2
Velikonoce v zemích Krajánka 3
Výročí a významné dny 4
Čeští svatí a patroni 5
Pohádka 6–7
Zpívánky 8
Volnočasovky 9
Kam s dětmi v Itálii 10–11
Omalovánka 12
Křížovka 13
Krajánkova knihovna 14–15
Čtení na pokračování 16–17
Hrátky s češtinou 18–19
České stopy 20
Putování za chutěmi 21
Krajánkovo tvoření 22–23
Česká škola Milán 24
OBS
AH •
ÚVO
DN
ÍK /
2
ITÁLIE
Namísto kočiček se o Květné neděli v kos-tele světí olivové či palmové větvičky. Děti dostávají od rodičů a příbuzných čokoládo-vá vajíčka. Mohou být menší, ale i obrov-ská! Jsou dutá a uvnitř bývá překvapení – malý dárek. Beránka v Itálii nehledejte, zato holubici ano (kynuté pečivo s cukro-vou polevou a mandlemi na povrchu). Na stole nesmí chybět jehněčí či různé slané dorty. V pondělí se jezdí na výlet s piknikem.
ŘECKO
Velikonoce zde patří mezi největší svátky roku. Světí se vavřín. Důležitý je hlavně půst! Dětem se období půstu vysvětluje pomocí ženské postavy, tzv. Kyra Sara-kosti. Má sedm nohou, protože půst trvá sedm týdnů, ruce má zkřížené v modlitbě, nemá ústa, protože drží půst a nemluví, nemá ani uši. Tím očišťuje jak tělo, tak i duši. O sobotní půlnoci půst končí a rodiny se sejdou u pozdní večeře – polévky z jehněčích vnitřností magiritsa. Většina Řeků se vrací na vesnici k příbuzným, kde hodují až do pondělí. Opéká se celé jehně a jí se tsureki, sladký mazanec zapletený do věnce, uprostřed je obarvené vajíčko natvrdo nebo velikonoční čajové cukroví kulurakia. Děti dostávají od svého kmotra dárek (většinou nové boty), čokoládové vajíčko a svíčku.
ŠPANĚLSKO
Světí se olivové větvičky. Celý poslední týden se městy a vesnicemi táhnou ponurá procesí – zvuky bubnů, kapuce či řetězy mohou i trochu nahánět hrůzu! Zato děti oceňují dosti dlouhé prázdniny, obvykle 10 dní. Na stole nesmí chybět torrija – nakrájená veka obalená ve vajíčku se osmaží ve velkém množství tuku a posype cukrem a skořicí.
FRANCIE
Hlavním symbolem Velikonoc je zajíček. Obrovského maskota můžete potkat v par-cích či obchodních centrech. Děti hlavně připravují a zdobí košíčky, protože v neděli po mši do nich sbírají čokoládová vajíčka, zajíčky a zvonky, které hledají v trávě. Francouzi jsou milovnící čokolády – jí se hodně právě čokoládová vajíčka. Typická je také velikonoční domácí paštika z králí-ka nebo telecího, zapečená v listovém těstě.
TURECKO
Většina obyvatel jsou muslimové a ti Veli-konoce neslaví. Pravoslavným křesťanům posílají tradiční výzdobu příbuzní, kteří bydlí v zahraničí. Pak chodí v sobotu do kostela s košem, ve kterém je velikonoční dort a také vajíčka. Tam rozsvěcí spoustu svíček, setkávají se s přáteli a modlí se až do rána druhého dne. Cestou do kostela i z kostela na ulici obdarují kouskem jídla každého, koho potkají. Stejně jako Řekové soutěží v rozbíjení obarvených vajíček: každý si vybere jedno a ťukají jimi o sebe. Čí vejce se nerozbije, vyhrává.
Pasqua – Pascua – Πάσχα – Pâques – Paskalya
Krajánek se vydal na výzvědy. Chtěl zjistit, jak slaví velikonoční svátky v jednotlivých ze-mích, kde náš časopis vychází. A nestačil se divit! Velikonoce jsou křesťanským svátkem, a tak třeba ve Spojených arabských emirátech je neslaví vůbec. Ale i v ostatních zemích se oslavy mezi sebou trochu liší. V Řecku a v Turecku se slaví Velikonoce pravoslavné. Datum těch pravoslavných se vypočítává podle jiného (juliánského) kalendáře, takže vět-šinou bývají o trochu později než v katolických zemích.
3/ VELIKON
OCE V ZEM
ÍCH KRAJÁN
KA
Článek připravila: Soňa Alfieri
22. března 1892 se narodil
KAREL POLÁČEK
Byl to spisovatel, novina r a filmovy scena rista. Patr il k nejvy znamne js í m c esky pí s í cí m humoristu m, to znamena , z e zesme s n oval kaz dodenní z ivot. Pola c ek psal take pro de ti. Nejzna me js í je jeho kní z ka o parte kluku Bylo na s pe t, ktera byla i zfilmova na.
28. března
ZDENĚK SVĚRÁK SLAVÍ 80!
„Není nutno, není nutno, aby bylo pr í lis veselo...”, titulní pí snic ku poha dky Tr i vetera ni napsal Zdene k Sve ra k uz v roce 1983. Byl pu vodne uc itelem, dnes je zna my jako scena rista, herec, textar , zpe va k a spisovatel. Mají ho ra di dospe lí pro jeho absurdní (nesmyslny ) humor, milují ho de ti
za origina lní pí snic ky (napsal asi 400 textu ), poha dky (napr í klad Tr i bratr i) a por ad Hodina zpe vu, ktery pr ipravuje spolec ne se skladatelem Jaroslavem Uhlí r em.
21. března MEZINÁRODNÍ DEN LOUTKOVÉHO DIVADLA
Loutkove divadlo ma v Č eske republice dlouhou tradici. Jeho poc a tky
najdeme uz v 18. století , kdy vznikaly cele loutka r ske rodiny. Ty pak
nahradily loutka r ske spolky a divadla. Jedny z nejorigina lne js í ch loutek
vytvor il v Plzni Josef Skupa. Jsou to
Spejbl a Hurví nek, ktere mu z ete
vide t v Praze. A pokud byste me li
chuť sezna mit se s loutka r sky m
sve tem, navs tivte tam i Ř í s i loutek,
kde mu z ete shle dnout take
loutkovou poha dku.
20. března SVĚTOVÝ DEN ŠTĚSTÍ
Ř í ka se: „S te stí je jen mus ka zlata .”
A je to pravda, kaz dy c love k ma jine
pr edstavy o s te stí . Ne kdo potr ebuje
spoustu ve cí , jiny se spokojí s tí m,
z e se mají vs ichni ra di a z e jsou
zdraví . Je to ve c velmi osobní ,
kterou na m rodic e a okolí pr eda va .
Ať uz na s de la s ťastny mi cokoli, je
nutne si toho va z it, protoz e nikdo
nikdy neví , jak dlouho ono s te stí c ko
potrva ...
VÝRO
ČÍ A
VÝZ
NAM
NÉ
DN
Y /
4
Rubriku připravila: Soňa Klimešová
5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRON
I
načasování! Narodil se nám syn, kterého jsme pojmenovali přesně tak, jak řekl an-děl – Ježíš. Ježíšek byl malý a zesláblý, proto nebylo možné vydat se na zpáteční cestu. Chodili jsme tak v Betlémě od dveří ke dveřím žádat o pomoc, ale dočkali jsme se jen odmítnutí a zabouchnutých vrat. Přišla tedy řada na uplatnění mých znalos-tí přírody. Kde přečkat chladné a deštivé počasí? No přeci v jeskyni! Našel jsem v lese pár větviček a třením kamínků jsem rozdělal oheň. Ani v hotelu byste si takové pohodlí neužili! I přesto, že nám v jeskyni nic nechybělo, cítil jsem, že přijde čas odejít. Brzy mě navštívil můj starý dobrý kamarád anděl a pověděl mi, ať sbalíme veškeré věci a co nejrychleji utečeme do Egypta před zlým králem. To se mu to lehce řekne! Co já vím, kde je Egypt?! Přesto jsem to nevzdal a s rodinou utekl. Anděl mě ještě několikrát navštívil se zprá-vou, že nám hrozí nebezpečí, až jsme se nakonec usadili ve městě Nazaret. Zde jsme konečně našli vytoužený klid a spo-kojený život. Čas utíkal, já stárnul a nako-nec umřel obklopen rodinou. Protože jsem řemeslo vykonával na výbor-nou, jsem patronem všech tesařů. Protože jsem se vždy dokázal postarat o rodinu a dobře vychovat syna, jsem také patro-nem všech rodin a dětí.
Procestoval jsem kus světa v době, kdy letadla, auta a vlaky byly vzdálenou bu-doucností. Jmenuji se Josef a jsem otcem Ježíška. Ano, přesně toho Ježíška, který nám každé Vánoce, pokud zrovna nezlobí-me, nosí dárky. Narodil jsem se v Betlémě v rodu krále Davida. Vedle slova král mi však už nic nezůstalo. Nežil jsem jako princ, ale jako člověk, který si na jídlo a věci potřebné k životu musel vydělat těžkou prací. Naš-těstí jsem našel povolání, které mi bylo i zábavou. Stal jsem se tesařem. Jakmile jsem dospěl ve statného muže, začal jsem se poohlížet po své budoucí ženě. Štěstí mi přálo a po krátkém hledání jsem potkal Marii. Náš vztah byl láskyplný a poklidný až do chvíle, kdy jsem na Marii zaznamenal známky těhotenství. Protože jsme ještě nebyli manželé, věděl jsem, že dítě nemůže být moje. Na skandály jsem si nepotrpěl, a tak jsem od Marie v poklidu odešel. Vtom se mi zjevil anděl a pověděl mi: „Dítě dal Marii Bůh. Neopouštěj ji, je to dobrá žena. Dá ti syna. Pojmenuj ho Ježíš.“ Andělovi, jak víte, se odporovat nedá. K Marii jsem se vrátil a rodinná po-hoda se vrátila. V království bylo vyhlášeno sčítání lidu. Museli jsme proto odcestovat do Betléma, do mé rodné krajiny. Jakmile jsme dorazili do cíle, Marie začala rodit. To vám bylo
Článek připravila: Mirka Čechovská Zdroje: nase-rodina.cz, abcsvatych.cz, wikipedia.org
Milé děti, slyšely jste už o Bílé
paní? Nejste jediní! Tahle Bílá pa-
ní se totiž dokonce občas zjevova-
la panovníkům na jejich hradech
a zámcích. No ale kdo to je, ta Bí-
lá paní? To bylo tak…
Byl jednou jeden pán, původem
z Lichtenštejna, který měl za
manželku Bertu. Nikdo nerozu-
mí tomu, proč se tito dva lidé
brali, protože pán byl na Bertu
tuze hrubý, vůbec ji neměl rád!
Pořád jí nadával, Bertě to bylo
moc líto, chtěla své manželství
zachránit, zkoušela všemožné,
ale když viděla, že to prostě ne-
půjde, tak se rozhodla, že od
manžela odejde. I přestěhovala
se do Krumlova a občas pobýva-
la i u svého bratra v Jindřichově
Hradci. Pomáhala mu, jak jen
mohla, starala se o jeho děti
a snažila se udržovat teplo do-
mova, vařila, poklízela
Bílá paní a dohlížela na to, aby se všichni
měli dobře. Aby byl zámek ještě
hezčí, rozhodla se, že nechá pře-
stavět jeho zadní část. Jenomže to
si naběhla! Řemeslníkům to trvalo,
stavba postupovala jen velmi po-
malu. Navíc viděla, že jsou dělníci
unavení, takže za nimi alespoň
chodila a mile k nim promlouvala.
Navíc jim slíbila, že budou po zby-
tek života dostávat sladkou kaši
jako odměnu za hotové dílo. A jak
slíbila, tak taky udělala. Každý rok
POVĚ
STI
/6
dostávali chudí lidé sladkou kašič-
ku, aby si pamatovali, co udělali,
a aby jim bylo aspoň trošku přilep-
šeno. Nakonec se kaše dostávala
úplně mezi všechny lidi, nehledě
na to, jestli byli staří nebo mladí
a chudí nebo bohatí. Pěkná tradice,
že? Tak si všichni pamatovali, jaká
byla Berta dobrá žena.
Jednoho dne Berta zemřela,
ale aby na ni lidé nezapo-
mněli, zjevovala se pokaž-
dé, když se blížila nějaká
významná událost.
Lidé díky ní poznali, že
se blíží něco radostného –
to když Berta držela v ruce svazek
klíčů. A naopak, když se stalo ně-
co smutného, tak místo klíčů měla
černé rukavičky.
Nejraději měla Bílá paní malého
šlechtice Petra Voka. V noci za
ním chodila a mazlila se s ním, ale
také se o něj starala. Měla totiž po-
cit, že to chůva moc dobře nezvlá-
dá. Jenomže chůva o žádné Bílé
paní nevěděla, a tak se lekla, když
viděla, jak malé miminko chová,
a vytrhla jí ho z náručí. Berta se
naštvala, zařekla se, že už tedy
nikdy nepřijde a zmizela za jed-
nou ze zdí pokoje. Jediným jejím
přáním však bylo, až bude mladý
Petr Vok vládnout, aby se o ní
dozvěděl. A tak se také stalo. Mla-
dý šlechtic nechal zbourat zeď,
kterou Bílá paní prošla, a před-
stavte si, že našel poklad!
7/ POVĚSTI
Článek připravila: Barbora Aydın
ZPÍV
ÁNKY
/8
ZPÍV
ÁNKY
/8
Text: Zdeněk Svěrák, hudba: Jaroslav Uhlíř
Jaro dělá pokusy, vystrkuje krokusy. Dříve, než se vlády chopí, vystrkuje periskopy.
Než se jaro osmělí, vystrkuje podběly. Ty mu asi dolů hlásí, čerstvé zprávy o počasí.
Jaro! Je to v suchu, zima už nemůže, stoupá teplota vzduchu a míza do růže. Povídám: jaro! Je to v suchu, vichry už nedujou, nahlas nebo v duchu lidi se radujou.
U dopravní cedule vyrostly dvě bledule, blízko telegrafní tyče vyrostly dva petrklíče.
Mravenci už pracujou, holky sukně zkracujou, slunce svítí, led je tenký, jaro, vem si podkolenky.
Jaro! Je to v suchu, zima už nemůže, stoupá teplota vzduchu a míza do růže. Povídám: jaro! Je to v suchu, vichry už nedujou, nahlas nebo v duchu lidi se radujou, stromy se radujou, keře se radujou, ryby se radujou, mouchy se radujou, myši se radujou, dveře se radujou, okna se radujou, vopice se radujou, kočky se radujou, sloni se radujou, ministři se radujou. P
ísn
ičku
vyb
rala
: Zu
zan
a D
oğ
an
ŘÍKANKY PRO NEJMENŠÍ KRAJÁNKY Z knihy: Trnkův Špalíček, text sestavila: Klára Trnková
Koleda, koleda, jarní trávo,
ať je tady všechno zdrávo!
Koleda, koleda, travičko,
vyskoč aspoň maličko.
A pak ještě výš,
udělej nám skrýš!
Pro zajíčka, pro vajíčka
i pro toho koledníčka,
co si pokoj nedá
a vajíčka hledá!
JAZYKOLAMY
Petr Fletr pletl svetr. Pletl
Petr Fletr svetr? Svetr pletl
Petr Fletr.
Řekni Lili, nalili-li liliputáni
liliím vodu!
HÁDANKY
9/ VOLN
OČASO
VKY
Jedna hlavička,
jedna nožička.
Hlavička když zčervená,
konec nožky znamená.
Truhláři mě nejlíp znají,
pěkné dřevo ze mne
mají.
Znám já chalupníka, co
nikdy chalupu neprodá.
Sedí panna ve světnici,
vlasy má až na ulici.
Upletl jsem pomlázku,
je hezčí než z obrázku.
Všechny holky, které znám,
navštívím a vymrskám.
Než mi dají vajíčko,
vyplatím je maličko.
Pomlázka se čepejří,
ať mi má Andulka nevěří,
poženem se do dveří
a ze dveří do kuchyně
a z kuchyně šup do síně:
budem šlehat upřímně.
Há
da
nky
a ja
zyko
lam
y vy
bra
la: R
ad
ka Ç
elik
Ř
íka
nky
vyb
rala
: Zu
zan
a D
oğ
an
zá
palk
a, s
trom
, hle
mýž
ď, m
rkev
KAM
S D
ĚTM
I V IT
ÁLII
/10
Březen – za kamna vlezem... Anebo taky ne! Schovávat se doma by byla opravdu veliká škoda, protože v Itálii už bývá vzduch cítit opravdovým jarem, vše rozkvétá a ptáci se mohou uzpívat.
Jaro je jako probuzení po zimě, zrození něčeho nového, a tudíž k němu neod-mysliteleně patří mláďata a zvířátka vůbec. Ne nadarmo jsou symbolem jara a Velikonoc zajíčkové, kachničky a kuřátka. Není proto divu, že Krajánka tentokrát napadlo podívat se s dětmi za zvířaty. A to ne za ledajakými: za slony, žirafami, medvědy, plame-ňáky, krokodýly, lemury a mnoha dalšími. Nebojte, nepobí-hají tu po lesích (i když medvědy nebo vlky v rezervacích
potkat opravdu můžete) – vyrazíme s Kraján-
kem do ZOO a na SAFARI! Le Cornelle Zoologický park Le Cornelle v provincii Bergamo je pyšný nejen na všechny své zvířecí chráněnce, ale i na úspěšný chov ohrožených druhů zvířat. Mezi největší lákadla tak patří bílý tygr (žijící pouze v zajetí), sněžný levhart, hyacintový ara, bílý lev nebo jeřáb mandžuský. A kdo by se nechtěl projít po stezce zbudované pří-mo mezi exotickými zvířaty nebo vidět
nejrychlejšího běžce světa geparda ve zbrusu no-vém výběhu? Otevřeno mají v březnu denně.
Zoosafari Fasano V provincii Brindisi se nachází největší zoologický park v zemi. Na návštěvníky tu čeká nejen safari se slony, lvy, žirafami či zebrami, ale i pěší okruh za primáty nebo jaguáry. Jen těžko se také odolá mini-vláčku, který vás zaveze za bílými nosorožci a lední-mi medvědy. A kdyby vám ještě zbyly síly, tak ty můžete dočerpat v přilehlém zábavním parku. Ote-vřeno mají v březnu o víkendech, omezeně v pátek a od 25. března denně.
Sabine Poussin, Miláno
Camilla Lenzi, Porretta Terme
11/ KAM S D
ĚTMI V ITÁLII
Safari Park Pombia Máloco tak nadchne děti (i dospělé), jako když vám žirafa olízne okénko od auta, ve kterém zrovna jedete. To se vám snadno může stát v provincii Novara v překrásném zoologickém parku Pombia. Jeho hlavní částí je safari s volně se pohybujícími zvířaty, dále tu mají i akvária, terária s ještěry a hady či oddělení motýlů. Pořádají zde i živá předsta-vení – lety dravých ptáků, španělskou drezu-ru koní nebo papouščí show. Otevřeno je do 15. března o víkendech a svát-cích a od 15. března denně.
Safari Ravenna Také v Safari Ravenna se můžete rozhodnout buď pro pěší okruh, nebo zvolit safari, kdy se autem nebo míst-ním vláčkem necháte povozit mezi slony, tygry, velbloudy a dalšími zvířaty. Nebo stihnete obojí? Mají tu
i farmu, kde jsou k „pohlazení“ poníci, kozy, oslíci nebo speciální výběh s paviány. Zvláštností parku je snaha o ekologičnost s nulovým škodlivým dopadem na životní prostředí. Energii tu například vyrábějí sluneční panely a o to, aby se neplýtvalo vodou, se stará síť chytrých kanálů. V těch se voda schraňuje, čistí a znovu využívá. Klobouk dolů! Park je přístupný o březnových ne-dělích a od 24. března denně.
Ať si pro svůj výlet – třeba na Veli-konoční pondělí zvané „Pasquetta“, kdy Italové tradičně vyjíždějí na ro-dinné výpravy mimo město – vybe-rete jakýkoliv z nabízených parků nebo i jiný, nebudete litovat. Děti radostně a zvídavě poskakující od výběhu k výběhu budou důkazem.
David Alfieri, Miláno
Jan Moscardini, Miláno
Anna Moscardini, Miláno
Článek připravila: Jana Schulzová
OM
ALO
VÁN
KA /
12
V dnešní tajence najdete název dřevěného nástroje, který se používá během Velikonoc ke svolání věřících na bohoslužbu. Na Zelený čtvrtek odlétají všechny zvony do Říma a tehdy, až do Velikonoční neděle, se namísto zvonů používá...
Křížovku připravila: Hana Katzourakisová
13/ KŘÍŽOVKA
1. Slovo nadřazené ke slovům pes, kočka, kůň.
2. Slovo nadřazené ke slovům cibule, mrkev, okurka.
3. Slovo nadřazené k názvům O Karkulce, Hrnečku vař, O koblížkovi.
4. Slovo nadřazené ke slovům Praha, Brno, Plzeň.
5. Slovo nadřazené ke slovům Eliška, Václav, Libuše.
6. Slovo nadřazené ke slovům kalhoty, šaty, košile.
7. Slovo nadřazené ke slovům panenka, míč, autíčko.
8. Slovo nadřazené ke slovům kleště, šroubovák, kladívko.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
Usměvavá ilustrátorka maluje a kreslí především, ne však výhradně,
pro děti. Za svou originální práci získala hned několik ocenění. Její
ilustrace vás přenesou do světa fantazie a jedinečně dotváří příběh,
který jí autor svěřil. Její obrázky jsou plné citu a umí pohladit po
duši. Sama o sobě říká, že se s tužkou v ruce narodila. Už jako malá
domalovávala knížky, které dostala. O jejím budoucím povolání tak
bylo brzy jasno.
KRAJ
ÁNKO
VA K
NIH
OVN
A /
14
Jako malá jste domalovávala do knih vlastní ilustrace. Nezlobila se na vás maminka? Maminka se na mě zlobila, ale jen tak mile a maminkovsky. Jako výtvarnice to chápala a poradila mi, abych hodně kreslila, malovala a pořádně se to naučila, že to jednou budu moci dělat beztrestně . A ono to vyšlo, teď mě za malování do knížek už ne-trestají, ale odměňují.
A jaká maminka jste vy sama? Hravá, přísná, uklízecí? Děti už mám velké, ale vždycky jsem byla hravá. S dětmi si ráda povídám. Ráda jsem pro ně vymýšlela pohádky, ráda si s nimi hrála a pořád jim ráda naslouchám. Pokaždé se umíme domluvit. Uklízecí jsem normálně – tak abychom nezahynuli, ale ani neo-tročili hadru .
Kreslíte si doma s dětmi? Kreslila jsem s nimi celé roky a ony i já jsme to milovaly. Jednou jsme měli doma ně-kolik týdnů na stole rozložený velikánský papír, který jsme sundávali jen na jídlo, a na něj jsme celá rodina společně postupně domalovávali úžasný výpravný příběh. Po-řád ho máme schovaný. Teď, když už jsou děti prakticky dospělé, se těším, až na kres-lení začnu za pár let lákat vnoučátka.
15/ KRAJÁNKO
VA KNIH
OVN
A Vaše postavičky jsou veselé a usměvavé, jste taková i vy? Ostatní mi říkají, že ano, a já si to vlastně myslím taky.
Kdy a co nejraději malujete? Nejraději maluji, když přijde neodolatelný rukopis plný blázni-vých nápadů, potrhlých hrdinů, báječných myšlenek, vtipu a laskavých slov a také, když mě napadne nějaká skvělá výtvarná technika, kterou strašně toužím vyzkoušet. A co nejraději? Cokoli kromě neživých věcí a dopravních prostředků, ty opravdu upřím-ně nesnáším. Miluji malování živých bytostí, vymyšlených či skutečných. Mám ráda emoce a jejich vyjádření. Barvami ráda navozuji nálady a nesmírně miluji vtipné scény. Tím jsem asi pověstná .
Vaše ilustrace jsou na první pohled velmi odlišné od jiných autorů. Čím to je? Že by těmi emocemi? Nebojím se jich. Když maluji, dívám se na svět výhradně dětskýma očima a nelekám se sebevětších po-trhlostí. Chápu ale i nezbytnost něhy pro dětskou duši. Když ma-luji, jsem dítětem a nějak asi cítím, co mám udělat. Myslím, že napodobovat někoho jiného je nekonečná nuda a já jsem uvnitř objevitel, mám ráda vlastní cestu. Já jsem já a ne někdo jiný, tak proto asi maluji jako já a ne jako jiní autoři.
Co právě připravujete? Jsem plná nadšení a trémy, neboť za pár dní začnu ilustrovat nové vydání Exupéryho Malého prince. Šíleně se těším a bojím se zároveň, že po panu Exupérym už to nikdy nikdo výstižněji vyilustrovat nemůže. Kéž bych to alespoň neudělala hůř.
Co byste vzkázala našim čtenářům? Mám vás moc ráda a děkuji za vaši přízeň. Prosím, všechno, co děláte dobrého, dělejte naplno a s láskou. Dospělí, co děláte pro děti, tak dělejte s láskou stonásobnou. A vy, děti, dobře se dívej-te a hodně čtěte .
Nejoblíbenější dětská kniha: Jiří Trnka: Zahrada, Jostein Gaarder: Jako v zrcadle, jen v hádance Nejoblíbenější pohádka: Oscar Wilde: Šťastný princ Nejoblíbenější barva: lila, fialková, šeříková, levandulová, šalvějová Nejoblíbenější roční období: jaro–léto Nejoblíbenější den v týdnu: pátek odpoledne
Rozhovor připravila: Lenka Kanellia
ČTEN
Í NA
POKR
AČO
VÁN
Í /1
6
A pan biskup to zaklínadlo mermo-
mocí chtěl slyšet. ‚Kruciprdy babo,
okamžitě mi to zaklínadlo vyklop!‘
rozkázal jí. A tak mu ho Jedubába
řekla. Hned mu bylo jasné, že to za-
klínadlo dává obrovskou moc. Naučil
se ho nazpaměť a umínil si, že se tak
pomstí našim.“ To byl teda ale pěk-
nej raubíř, ještě mnohem horší než
Lukáš Mařata! pomyslela si Kiko, ale
to už Františka pokračovala:
„Jenomže se přepočítal. To zaklína-
dlo se totiž od Jedubáby naučil špat-
ně. Ona už neměla moc zubů a šišlala
a biskup Zlobisko byl zase trochu
nahluchlý. Zaklínadlu špatně porozu-
měl a zkomolil v něm nějaká slova,
takže nefungovalo tak, jak mělo.“
„No a co se stalo, když to zaklínadlo
proti vám použil?“ „Já jsem bloudila
v bludišti, které Zlobisko opravdu
začaroval, takže jsem z něj nemohla
ven, a jak jsem se dlouho nevracela,
tak se do bludiště vydal nejdřív tatí-
nek a hned za ním maminka. „A zů-
stali jste tam všichni, viď?“ bylo hned
všechno jasné Kiko. „Zůstali jsme
tam zakletí na věky. Přes den nemů-
žeme z bludiště ven, a když, tak jen
v noci a jako duchové. A v noci se
tady dějí temné věci. Já se vlastně
už strašně dlouho bojím. A to se mi,
uvážíme-li to, že jsem duch, líbí nej-
míň.“ „Aha, a já myslela, že se v noci
v zahradě vůbec nebojíš,“ rýpla si
trochu Kiko. „Ono ne že bych se
bála takových obyčejných věcí, jako
že zakopnu nebo upadnu, ale síťáků
třeba se bojím – nikdy totiž nevíme,
jestli jsou zrovna s námi, nebo se
Zlobiskem. Oni se k tomu zaklínání
tehdy připletli a teď jsou na něj na-
štvaní, a zároveň jako jeho osobní
garda jsou zvyklí mu sloužit. V noci
loví malé ptáčky, přepadávají a za-
motávají do sítí veverky a někdy…,
někdy taky možná i psy.“ Františka
mluvila úplně tiše, jako by se bála,
že na ni síťáci hodí lepkavou pavuči-
nu. „Jenže nic naplat, jejich kokony
jsou jediné místo, kde nás vlčí bis-
kup nemůže slyšet, takže s nimi mu-Nap
sala
: M
arké
ta P
iláto
vá,
nak
lad
ate
lstv
í Me
and
er
Část patnáctá Pokračování minulého dílu
17/ ČTENÍ N
A POKRAČO
VÁNÍ
Rubriku připravila: Radka Çelik
zaklínadlem neví rady. Vypadá to, že
budem zakletí navždy.“ Františka se
rozplakala. „Ale no tak, nebreč,“ chlá-
cholila ji Kiko a napodobila hlas své
rozhodné a praktické maminky, která
ráda jezdí na motorce a cestuje po
celém světě. „A ptali jste se taky
v Japonsku?“ napadlo najednou Kiko.
„Ne, v Japonsku teda ne, kde to je?“
popotahovala Františka. „To je země,
odkud jsem přijela…, hm, tam jste asi
nemohli doletět, když nemáte leta-
dlo, to je moc daleko. Ale poslyš,
možná, že…, počkej Františko, no jo,
vždyť já vím, co bychom mohli zkusit,
už to mám!!!“ vyskočila Kiko rovnýma
nohama a rozhrnula lepkavou pavou-
čí síť okolo altánku. „Kam běžíš?!“
volala za ní Františka. „Neboj, brzy
jsem zpátky! Dáme si sraz u knihovny,
tam ti povím, co mě napadlo. Jen teď
musím honem spoustu věcí zařídit.
Zatím ahoj!“ volala Kiko. Opatrně
přehopkala po rybích hřbetech, pro-
běhla kolem začarovaného bludiště
a brzy za ní zaskřípěly staré dveře na
zámku. Po špičkách se vrátila k sobě
do pokojíčku, kde už si dávno medví-
dek Nuri přestal povídat s červenou
veverkou Maruškou.
síme dobře vycházet,“ povzdychla si.
„Jenomže taky nevíme, jestli jsme mrt-
ví, nebo ne, jestli nám má být veselo
z toho, že nikdy neumřeme, anebo
z toho máme být nešťastní. Všechno je
takové nejasné, a to nás trápí nejvíc,
víš,“ vysvětlovala Františka. „A co se
stalo se Zlobiskem, když to zaklínadlo
bylo špatně?“ chtěla vědět Kiko. „To je
právě ono,“ neodpustila si úsměv
Františka. „On sám sebe totiž zaklel
taky! Stal se z něho starý šedivý vlk…,
má zelené oči a ostré zažloutlé tesá-
ky… a věčně má hlad. Taky už není
nahluchlý, má absolutní sluch – to jako
že všechno slyší a bloudí tady jako
duch spolu s námi. To teda není vůbec
příjemné, protože nikdy nevíme, kdy
je za námi. A celou tu dobu, co jsme
zakletí, strašně zuří, rozbíjí na zámku
vázy, vytrhává zubama listy z knih, kde
se píše o tatínkovi, a vzteká se na
Jedubábu!“ „A Františko, nemohl by
vás třeba někdo vysvobodit?“ zeptala
se Kiko. „To právě asi nemohl. Aspoň
my to teda nevíme. Ptali jsme se snad
už všude. Byli jsme se radit za starým
moudrým hejkalem v Hodoníně, ma-
minka zaletěla dokonce až do Prahy
zeptat se netopýrů na Hradě, tatínek
se zase ptal tureckých duchů války,
maďarských čarodějnic i ruských vod-
níků, ale nikdo si s tím popleteným
Pokračování příště
Učte se česká slovíčka hrou! Poproste maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku, ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte, podlepte papírem a poté rozstříhejte v místech, kde jsou symboly nůžek.
Jak se domino hraje?
1. Kartičky domina se zamíchají a položí obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři kartičky. Zbytek kartiček se srovná na hromádku.
2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl, a pokud má další hráč slovo shodné s obrázkem na kartičce, může je přiložit. Shodný obrázek a slovo musí být vždy vedle sebe.
3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si vzít jednu z hromádky. V případě, že je na ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit.
4. Hráči se v tazích střídají. 5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všech-
ny své kartičky.
Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete hrát i sami se sebou.
HRÁ
TKY
S ČE
ŠTIN
OU
/18
palac inky r í zek
voda dort
mle ko ry z e
lí za ko
ryba
rohlí k
s pagety
19/ HRÁTKY S ČEŠTIN
OU
Domino připravily: Radka Çelik a Hana Katzourakisová
jogurt
kola c
limona da
chle b
kobliha
pa rek
knedlí ky
bonbo ny
zmrzlina
kur e
pivo
sy r
c okola da
hranolky
ČESK
É ST
OPY
/20
Článek připravila: Kateřina Zástěrová
Dnes se v Krajánkovi dočteme, kdo
to vlastně byl Prokop Diviš a co vy-
nalezl. Začněme ale od začátku. Ví-
te, jak vzniká bouřka? Na začátku je
bouřkový mrak, kdy teplý a vlhký
vzduch stoupá asi 3–4 kilometry
nad zemský povrch, kde se ochlazu-
je a mrak se zvětšuje. Vodní páry
zkapalní a promění se v ledové kru-
pky. Jednotlivé částečky se o sebe
třou a získávají opačný elektrický
náboj. Vznikne blesk a ten je násle-
dován hromem, který je jen zvuko-
vým efektem blesku. Ke vzniku
bouřky je potřeba obrovské spousty
energie, která se při úderech blesku
zase uvolňuje. Blesk vzniká mezi
mrakem a Zemí, nebo mezi dvěma
mraky.
A tak pozor, když prší! Doma jsi
před bleskem v bezpečí, ale protože
má rád vysoké objekty, není dobré
schovávat se pod stromy nebo
v otevřené krajině. Proto je na kaž-
dé střeše domů zařízení, kterému se
říká hromosvod. Tohoto pomocníka
vynalezl český vědec Prokop Diviš.
Hromosvod je nejvyšším bodem
budov. Když do něj uhodí blesk, sve-
de jeho energii do země. Taková
energie už pak pro člověka není ne-
bezpečná. Prokop Diviš vynalezl
první bleskosvod v roce 1754 neda-
leko fary v Příměticích u Znojma na
Moravě. Svůj úspěšný pokus však
nikde nepublikoval a svědectví exis-
tuje pouze v rukopisu. Možná proto
světové encyklopedie považují za
vynálezce hromosvodu Američana
Benjamina Franklina.
Dalším vynálezem byl hudební ná-
stroj „denisdor“, Zlatý Diviš. Byl to
strunný nástroj poháněný elektric-
kým proudem, který údajně dokázal
napodobovat různé hudební nástro-
je a dokonce i lidský hlas.
Prokop Diviš
Obrácený koláč je známá francouzská
pochoutka. Nejčastěji se tento koláč dělá
z jablek. Určitě jste ho, děti, někdy ochut-
naly. A proč se mu říká obrácený? Koláč
připravíte, necháte upéct a po upečení
ho jednoduše obrátíte.
Mangové koláčky, které si společně upečeme jsou mnohem jednodušší a budete je mít připravené rychleji
než ten klasický jablko- vý obrácený ko-
láč. A ani těch in-grediencí nepotře-bujete mnoho.
Jak už jste určitě odvodily z názvu, pro tento recept je potřeba ovoce, kterému se říká mango. Pro šest malých koláčků si připravte tři ne-příliš zralá manga. Druhou ingre-diencí je listové těsto, které se dá jednoduše koupit v každém obchodě s potravinami. Třetí a poslední ingrediencí je pís- kový cukr (80 gra- mů). Je třeba si také připravit malé formy na koláčky. Nejprve si děti musíte předehřát troubu na 200 °C. Oloupejte si man-ga a nakrájejte je na plátky. Nastří-
Připravte si:
3 nepříliš zralá manga 1 listové těsto 80 g cukru
21/ PUTO
VÁNÍ ZA CH
UTĚM
I
Mangové obrácené koláčky
hejte si pečíci papír na kolečka, tak aby se vešel do forem na koláčky. Do každé formy dejte jedno kolečko pečícího papíru. Koláčky se tak bu-dou po upečení lépe obracet. Do menšího hrnce dejte cukr a na nízkém ohni ho nechte zkarameli-zovat. Co to znamená zkaramelizo-vat? Z cukru se jednoduše díky tep-lu stane karamel. Poznáte to tak, že cukr zhědne. Tento zkaramelizova-ný cukr pak nalejte do forem. Poté do každé formy položte plátky manga. Z listového těsta si vystřih-něte kolečka a na plátky manga položte do každé formy kolečko těsta. Koláčky nechejte péct 15 až 20 minut na 200 °C. Když jsou koláčky dozlatova upečené, vytáhněte je z trouby a jeden po druhém poma-
lu obraťte.
Mangové koláčky jsou nejlepší,
když jsou ještě trochu teplé nebo
vláčné.
Dobrou chuť! Recept připravila: Svatava Lévová
Jaro je nejkrásnější roční období, příroda se probouzí po
zimním odpočinku a všechno kvete. Kdo by neměl rád jaro!
Jak vypadá jaro u vás? Jaké květiny kvetou, jaká zvířata
můžete pozorovat? A věděli jste, že i když nemáte zahrádku,
můžete si „zasadit” mrkev a ředkvičky? Celé jaro si tento-
krát společně namalujeme a vyrobíme z papíru.
KRAJ
ÁNKO
VO T
VOŘE
NÍ
/22
BUDEME POTŘEBOVAT tvrdý papír velikosti A3
několik čtvrtek tvrdého papíru
velikosti A4
tempery
štětce
lepidlo
nůžky
Velký papír přeložíme na polovi-
nu a připravíme si pozadí pro naši
jarní zahrádku. Spodní polovinu
nabarvíme hnědou barvou, to bu-
de země a zryté záhonky. Druhou
polovinu vybarvíme zeleně a naho-
ře modrou oblohu. Vše necháme
uschnout.
23/ KRAJÁNKO
VO TVO
ŘENÍ
Na menší tvrdé papíry si namalujeme zvířata,
stromy, květiny, zeleninu a věci, které chceme na
zahrádce mít. Co všechno na jaře najdeme na zahra-
dě? Je toho spousta: kvetoucí jabloň, tulipány, řed-
kvičky, kočka, kos, ježek, zahradní konev na zalévá-
ní… Nezapomeneme namalovat také slunce, mraky
a letící ptáčky!
Potom všechny namalované
věci pečlivě vystřihneme a dáme
pozor na to, aby ty, které chceme
mít na zemi, měly asi 1 cm volný
okraj na spodní straně - tak, jak
to vidíme na obrázku.
Vystřihnuté rostliny a zvířátka
nalepíme do připravené zahrady.
Zahneme bílý spodní kraj, jeho
spodní stranu potřeme lepidlem
a přilepíme na hnědou plochu.
Jakmile máme zasázené všechny řed-
kvičky, mrkvičku, stromy, keře, zvířátka
i květiny, můžeme nalepit na oblohu slun-
ce, mraky a letící ptáčky.
Rubriku připravila: Marie Švédová
Hotovo! Jaká je vaše
zahrádka? Co v ní kvete?
Kdo tam bydlí?
Tak a teď, když jste se dostaly až na poslední stránku, máme pro vás úkol, děti. Vlastně dva. Nejdřív se podívejte z okna. Co tam vidíte? Vidíte tam jaro?
Tak schválně, co dělá? Možná ještě dřímá, ale už nespí. Nebo už je vše v pohybu, roste to, pučí a začíná se zelenat? Vidíte první posly jara? Od přelomu února a března nám už některé kytičky připomínají, že se na něj můžeme těšit. Až půjdete ze školy nebo s maminkou na procházku, všímejte si, zda někde neu-vidíte třeba petrklíč, sedmikrásku, sněženku nebo pampelišku – stačí jim pár vlídných pohlazení od sluníčka a hned se mají k světu! Ale jaro toho dělá mnohem víc. Jeden vynikající český básník, František Halas, o tom napsal pro děti velmi krásnou básničku. A dostáváme se k úkolu číslo dvě: básničku si přečtěte a pak si o ní s maminkou popovídejte – zamyslete se společně nad tím, zda znáte všechny činnosti jara a zkuste si vybavit, jestli už jste si některých z nich venku všimly. A pak nám o té, která vám udělala největší radost nebo vás nějak zaujala, napište nebo namalujte obrázek, platí?
Co všechno musí
udělat jaro
Vytáhnout trávu z hlíny
a nazeleno natřít.
Načernit pěkně stíny
a všechno živé sbratřit.
Všem hadům svléci kůži,
načesat řádně louky,
spočítat lístky růží
a pruty leštit, brouky.
Nachystat noty ptáč-
kům,
obléci nahé stromy,
vysmát se poškoláčkům,
pozlatit střechy, domy.
Rozmíchat v lese barvy
a kdeco zrána zrosit,
probudit v zemi larvy
a teplo do děr nosit.
Včeličkám květy sladit
a děcka nutit vstávat
a kožich kočkám hladit
a peckám jádra dávat.
(František Halas)