1.Pojem, předmět občanského práva hmotného, postavení v rámci systému práva, prameny občanského práva hmotného

Pojem:Def.: OPH- reguluje majetkové, osobní, osobnostní a osobně majetkové vztahy fyzických osob, právnických osob a státu ( stát může být subjektem soukromoprávního vztahu při pronájmu různých nemovitostí – vystupuje na stejné rovině s občanem – není nadřazený ).( OPH definuje civilní statut subjektu )

OPH – vymezuje postavení subjektu v soukromoprávních vztazích - metoda občansko právní úpravy – způsob jakým účastníci občanskoprávních vztahů působí vznik, změnu či zánik tohoto vztahu:

žádný z účastníku nemůže jinému účastníku ukládat jednostranné povinnosti, ale ani na ně převádět práva; to platí i pro třetí osoby, na které bez jejich aktivního působení a souhlasu nelze převádět práva a povinnosti ( darovací smlouva je něco jiného, protože dar mohu odmítnout, jednostranné prominutí dluhu )

ve fázi vzniklého sporu – žádný z účastníků soukromoprávního vztahu nemůže jednostranně autoritativně rozhodnout o právech a povinnostech druhého (nikdo není soudcem ve vlastní při – nemo est iudex in propria causa ). = zákaz autoritativního rozhodování

→ osobní vztah – právo na život, zdraví→ majetkové – vlastnické právo, vztahy z vkladů→ osobně majetkové – věcné břemeno→ osobnostní – čest , důstojnost , soukromí

Předmět OPH: ( definován v §1 / 2 ) Def. Předmětem OPH jsou majetkové , osobníosobnostní a osobně majetkové vztahy FO, PO a státu. Vztahy: - absolutní = působí proti všem ( vlastnictví, osobnostní právo na soukromí a čest ) - ergaomnes

- relativní - věcněprávní, osobnostní ( majetkové )

Postavení v rámci systému práva:Rozdělení →→ právo veřejné: • ústavní právo • trestní právo • správní právo • finanční právo • občanské právo procesní →→ právo soukromé - OBČANSKÉ PRÁVO HMOTNÉ : • pracovní právo • obchodní právo • rodinné právo • mezinárodní právo soukromé ( v případě dědictví nebo nehody způsobené v zahraničí )

Historie obč. práva – vznik za Velké Fr. Revoluce, „volnost, svornost a bratrství“, poté vydán Code Civil1811 ABGB – všeobecný občanský zákoník, platil do r. 1950 na našem území, pramenem je Římské právo a Velká francouzská buržoazní revoluce1950 41/1950 Sb., tzv. Střední zákoník, omezení soukromého vlastnictví1964 40 /1964 Sb. Občanský zákoník, platný dodnes ( největší novelizace byla zákonem č. 509/1991 Sb. )2010 ??? vydání nového občanského zákoníku, www.juristyc.cz

OPH je generální soukromoprávní odvětví Vztah Obč.Z. a Obch.Z. – vztah subsidiarity a speciality - lex generalis a lex specialis

Systém člení občanské právo na :1) Obecnou část – vymezuje pojem, předmět, základní pojetí občansko právních vztahů a občansko

právních skutečností, systematika, metoda, subjektivita k právním úkonům, teorie k OPH vztahům2) Zvláštní část - zahrnuje jednotlivé obecné typy občansko právních vztahů:

věcná práva - právo vlastnické, právo držby, věcná práva k věci cizí závazkové právo - upravuje vztahy vznikající při různých formách společenské směny hodnot (závazky z právních úkonů) a dále vztahy vznikající jako následek

porušení povinností z občansko právních vztahů (závazky z protiprávních úkonů)- závazky ze smluv,- ze zákona, - ze způsobené škody, - z protiprávního úkonu (způsobení dopravní nehody, musíme hradit náklady

léčení, bezdůvodné obohacení ) - z jiných zavazovacích důvodů ( když si koupím v obchodě rohlík, vzniká

závazek ) osobnostní práva:

- všeobecná ( bulvár, §11 - §17 Obč., navazuje na ústavu )- zvláštní osobnostní práva ( patentové pr., autorské pr., šlechtické pr.,

průmyslové pr. – lex specialis k obč. zákoníku ědické právo - upravuje způsob přechodu práv a povinností zemřelé osoby na jejího právního nástupce, proces a postup upravuje OSŘ a notářský řád rodinné právo – upraveno v samostatném zákonu o rodině, počítá ses tím, že bude v novém občanském zákoníku

Systematika občanského zákoníku:1) obecná část (podmět, subjekt, skutečnosti, úprava spotřebitelských smluv, ochrana osobnosti2) věcná práva ( vlastnictví, držba, věcná práva k věci cizí – zástavní právo, věcná břemena, zadržovací p.)3) 3.-5. část zrušeny novelou č.509/1991 Sb. 6) odpovědnost za škodu a bezdůvodné obohacení ( §415 a dále….. )

( odpovědnost je jiná v pracovním právu, obchodním právu atd. ) 7) dědické právo – pouze doména v Obč. právu hmotném8) závazkové právo

obecná část závazků – dohoda o srážkách, narovnání, dohoda zvláštní část závazků – upraveny jednotlivé smluvní pojmenované typy ( kupní smlouva, o dílo, darovací, nájemní, spotřebitelské )

9) závěrečná, přechodná a zrušující ustanovení ( intertemporální normy – při novelizaci, co se čím bude řídit )

Prameny: Ústava a LZPSObčanský zákoník z.č. 40/1964 Sb. ( největší novela z.č. 509/1991Sb.) zvláštní zákony – NV č.142/1994Sb., Z.č.116/1990Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostorZ. č. 99 / 1963, OSŘZ.č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku Z.č.82/1998Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou výkonem veřejné mociZ.č. 344 /1992 Sb., Katastrální zákonz.č. 227 / 1997 Sb. Nadační zákonz.č. 358 / 1992 Sb., Notářský řád

Cvičení:1) vztah p. Nováka a obecního úřadu o vybírání poplatku za psi Veřejnoprávní vztah – správní právo 2) pan Novák a obecní úřad, výpověď z nájmu obecního bytu Soukromoprávní vztah – občanské právo3) smlouva o dílo mezi kanceláří starosty a s.r.o. na vymalování kanceláře Soukromoprávní vztah – obchodní právo nebo občanské právo4) vztah prodávajícího a kupujícího pana Nováka, který uplatňuje reklamaci na boty Soukromoprávní vztah – občanské právo 5) podnikatel Novák chce pronajmout nebytový prostor za účelem provozu firmy s vlastníkem nemovitosti Soukromoprávní vztah – občanské právo, zákon 116 / 1990 Sb. O nájmu a podnájmu nebytových prostor6) Novák chce koupit od souseda kolo Soukromoprávní vztah – občanský zákoník7) výpověď z pracovního poměru, kterou dává zaměstnavatel zaměstnanci Soukromoprávní vztah – pracovní právo ( hodně se blíží veřejnému právu )8) český státní příslušník boural v Itálii Soukromoprávní vztah – mezinárodní právo soukromé ( kolizní normy )

2. Zásady občanského práva hmotného

Zásady se vytvářejí proto , abychom si mohli vyložit případy , které nejsou zákonem výslovně upraveny, mají aplikační a interpretační funkci. Tedy plní významnou úlohu při interpretaci a aplikaci právních norem.= pilíře, principy a ideje na kterých je vybudováno dané právní odvětví- funkce: - okamžitost normotvorný práva ( tvorba ) - realizace práva v rámci společenských vztahů - aplikace práva ( používání práva ), neměli bychom se odchýlit

1.) VŠE JE DOVOLENO , CO NENÍ VÝSLOVNĚ ZAKÁZÁNO §2 ( 3 ) – zakotveno v LZPS ( rozdíl mezi veřejným právem, policajt po nás může chtít OP, řidičák, nikoliv rodný list )2.) „DOBRÉ MRAVY“ - „Bona fida“ §3 ( 1 ) - dobré mravy nesmí být porušovány = souhrn morálních pravidel, který koriguje výkon práv a povinností v rámci občansko-právních vztahů - korektiv morálky „ usměrňovač, napravovač, regulátor“ - dobré mravy se mění v čase, závisí na úhlu pohledu každého z nás. Př. v rozporu s dobrými mravy je např. lichva. §471 - dědění – dědic nemusí přijmout předlužené dědictví – odmítnutí do 1 měsíce §479 - dědění – povinný dědický podíl potomkům – zletilým ½ podílu nezletilým celý podíl §424 - odpovědnost za škodu – úmyslné jednání proti dobrým mravům – šikana , kanadské žertíky §671 - obvyklé nájemné §39 - neplatný právní úkon, který se příčí dobrým mravům – nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta §630 - vrácení daru – obdarovaný se chová k dárci a členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. §469a ( 1a ) - vydědění – zůstavitel smí potomka vydědit , neposkytne-li mu pomoc v nemoci , ve stáří nebo v jiných závažných případech §711 ( 2a ) – hrubé porušení dobrých mravů v domě nájemcem nebo tím, kdo s ním bydlí i přes písemnou výstrahu → vypovězení nájmu ( dnes již bez soudu )3.) ZÁSADA JISTOTY – jistota občanskoprávního obratu Jedná se o ochranářský prvek - chrání slabší prvek občanskoprávního vztahu 3 základní projevy: a) ochrana práv třetích osob – zákaz ujednání „ o nás bez nás“ ( převzetí dluhu, změna ručitele ) b) zákaz retroaktivity – zákon nepůsobí zpětně pravá retroaktivita - před 5-i lety sepsaná smlouva, v současnosti vydám zákon dle kterého je naprosto neplatná. nepravá retroaktivita – je platná zřídka – v části 9 Obč.z. §854 → právní vztahy vzniklé i před 1.4.1964 se řídí dle tohoto zákona př.:rozdělení majetku v roce 1980, rozvod manželů až v roce 2006 → akceptuje rozdělení majetku dle dřívějších předpisů. c) OCHRANA DOBRÉ VÍRY Je vnitřní , psychologický vztah k subjektu, k jeho jednání a následkům tohoto jednání Př.: §130 - držba – „ je –li držitel v dobré víře přesvědčen o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným“ §486 – dědictví- v dobré víře nabyl od nepravého dědice, jemuž toto dědictví bylo potvrzeno , je chráněn tak jako by to nabyl od oprávněného dědice ( dědic prodá dům → následně se zjistí , že existuje další dědic → přesto prodej domu je platný ) §35 (3) - právní úkony – vždy se chrání dobrá víra adresáta právního úkonu → toho komu byl právní úkon určen5.) „PRÁVO PŘEJE BDĚLÝM“ – „VIGILANTIBUS IURA SCRIPTA SUNT“

Každý je sám za sebe odpovědný, aby si hlídal lhůty ( běh lhůt ) promlčení , sjednal zajišťovací prostředky ( srážky ze mzdy, smluvní pokuty, při půjčce peněz sepsat smlouvu ), nechal uznat dluh,atd.- promlčení, prekluze = zánik nároku

6.) ZÁSADA PREVENCE Předcházení následkům Př. §415 – předcházení škodám §3 (2) - dělat vše proto , aby k zásahu vůbec nedošlo , aby rozpory mezi účastníky byly odstraněny především jejich dohodou ( FO , PO , STÁTNÍ ORGÁNY A ORGÁNY MÍSTNÍ SAMOSPRÁVY) § 665 nájemce v bytu

7.) AUTONOMIE VŮLE – samostatná, nezávislá možnost svobodného projevu vůle, která s pohybuje v rámci Právem vymezený prostor , v němž můžeme realizovat svoji vůli, aniž bychom se dopouštěli protiprávnosti – nejvíce čitelná v oblasti právních úkonů.

a) svoboda učinit / neučinit právní úkon → úkon, který učinit musíme – uzavřít smlouvu o povinném ručení, lékař musí být pojištěn

většinou jsou to také omezení ekonomické – nemohu si koupit vilu; omezuje nás také morálkab) svoboda volby adresáta právního úkonu → právní faktory – nemá způsobilost nebo existují jiná

omezení – př.: ekonomická nabídka na trhu ( odběr elektřiny a plynu je omezen monopolním postavením na trhu ); smlouva o předkupním právu; smlouva o smlouvě budoucífaktické a ekonomické omezení – dáno omezujícím faktorem trhu ( monopol )právní – smluvní přínus, u sportovců je to opční právo, spoluvlastnické právo, zákonné věcné břemeno ( železničtí vedení, cedulka se jménem ulice )

c) svoboda volby obsahu právního úkonu → nezbytné náležitosti smlouvy; př.: kupní smlouva - předmět, cena: „co a za kolik!“ – musí se ve smlouvě objevit – je to kogentní ustanovení – kogentní normy – stanovení podstatných náležitostí ( nájemné – cena , místo; o dílo – dílo , cena ).

→ písemná forma u prodeje nemovitosti, podpisy musí být na téže listině ( prohlášení před katastrálním úředníkem – nahrazuje ověření notářské. ) - je omezeno obsahem a účelem - §51 – omezeno kogentními ustanoveními Obč. zákoníku ( uznání dluhu, dědicové ) d) svoboda volby formy právních úkonů ústní písemný (dispozice s nemovitostmi, smlouva o důchodu, o obstarání věci, závěť ) zpřísněný – notářský zápis – např. valná hromada, zúžení SJM,… - konkludentně ( předání věci )

→ volba formy smluv - velká autonomie v občanskoprávních vztazíchPozn.: smlouva = shodný projev vůle , dvou či více stran

8.) ZÁSADA ZÁKAZU ZNEUŽITÍ PRÁVA → výkon subjektivního práva končí tam, kde začíná subjektivní právo druhé osoby Př.: sousedské právo §126, §127 → PREVENCE – v předcházení sporů → odstranění dohodou ( §3 )

→ OCHRANA POKOJNÉHO STAVU ( §5 ) - lze se domáhat u příslušného orgánu státní správy, např. : obecní úřad – hrozba pokutou, ten , ale nemůže rozhodovat o právu, toho je možno se dovolat u soudu,tj. podat u soudu žalobu →dva různé na sobě nezávislé instituty. ( pokud řeším něco na obecním úřadu, není tím dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu ) → ŘEZ STROMU ( § 126 ) – přiměřeně ve vhodnou vegetační dobu můžeme provést, např. řez stromů → smlouva o smlouvě budoucí ( § 50a) Př.: nákup nemovitosti přes realitní kancelář - je potřeba vyřídit úvěrovou smlouvu → 5.10.2006 smlouva o smlouvě budoucí, ve které 5.4.2007 smlouva o prodeji nemovitosti → 5.1.2007 dojde k prodeji nemovitosti jinému kupujícímu → má nárok na smluvní pokutu , náhradu škody → dobrá víra Smlouva inter partes – „mezi nimi“ → má pouze obligační účinky ( charakter ) x na rozdíl od věcně právního ( smlouvy ) → právo z tohoto by bylo vloženo do KN → v tomto případě prodej jiné osobě není možný ( je tedy lepší předkupní právo )

3. Občanskoprávní vztah – pojem, prvky

Občansko právní vztah je vztah regulovaný normami občanského práva, je předmětem OPH.

Občanské právo se sestává z různých druhů občanskoprávních vztahů - kauzálních či abstraktních, absolutních či relativních, věcných či závazkových, majetkových, osobně majetkových, osobních, osobnostních a dalších.

Struktura občanskoprávního vztahu je tvořena právně významnými prvky. Těmito prvky jsou subjekt, předmět (objekt) a právně relevantní obsah občanskoprávního vztahu.

SUBJEKTY ( FO,PO,stát) nositelé práv a povinností musí být způsobilí k právům a povinnostem ( právní subjektivita ) způsobilost k protiprávním úkonům (tzv. deliktní způsobilost ) – způsobilost nést následky

chování , které je v rozporu s právním řádem

Fyzická osoba:Právní subjektivita je způsobilost být subjektem (nositelem) práv a povinností z právních vztahů.. Fyzické osoby ji zásadně nabývají narozením a zaniká smrtí. Podmíněnou právní subjektivitu má i

počaté, dosud nenarozené dítě (nasciturus), avšak pouze, pokud jsou splněny podmínky, že bylo v rozhodné době pro získání práva prokazatelně počato a že se narodí živé. Tzv. pasivní způsobilost

V plném rozsahu způsobilosti vlastními právními úkony ( jednáním ) nabývat práv a brát na sebe povinnosti nabývá dosažením zletilosti. Zletilosti se nabývá zásadně dosažením věku 18 let, nicméně ji může nabýt i osoba mladší 18 let a starší 16 let, pokud uzavřela manželství (a to i manželství neplatné). Tzv. aktivní způsobilost ( nabývá se jí postupně, lze ji omezit, člověka jí zbavit )

Způsobilost fyzické osoby k protiprávním úkonům je způsobilostí nést následky vlastního protiprávního jednání a v platném právu je upravena obecně v části šesté občanského zákoníku o odpovědnosti za škodu - § 422 a § 423. Tuto způsobilost má osoba, která je schopna rozeznat a posoudit následky svého jednání (rozumová složka) a současně je sto ovládat své jednání (volní složka). Tzv. deliktní způsobilost.

Souvislost s fyzickými osobami mají i právně relevantní pojmy domácnost a osoba blízká, jejichž zákonné definice obsahuje občanský zákoník. ( vzniká od narození … )

Zastoupení - §22: a) přímé – subjekt ( zástupce ) jedná jménem a na účet zastoupeného, případná práva a povinnosti vznikají přímo zastoupenému b) nepřímé – zástupce činí úkony svým jménem na účet zastoupeného, nepřímí zástupce nabývá práv a povinností sám, ale na základě smlouvy je povinen tyto práva a povinnosti převézt na práva zastoupeného ( př. §733 smlouva o obstarání prodeje ) a) zákonné – zákonným zástupcem může být zástupce ustanovený ze zákona nebo na základě soudního rozhodnutí a to osobám, které nemají způsobilost k právním úkonům, osobám neznámého pobytu a osoby neznámé ( u dědictví ) , z jiných závažných důvodů kolizní opatrovník – dědictví ( kolize mezi rodičem a dítětem ) - rozvod ( orgán péče o dítě - stát ) b) smluvní – FO i PO se může nechat dobrovolně zastoupit jinou FO nebo PO, musíme rozlišovat mezi plnou mocí a dohodou o plné moci plná moc = jednostranný právní úkon zmocnitele, kde se deklaruje, že dohoda o plné moci existuje a) generální plná moc – je zmocnitelem zmocněnci ke všem blíže nespecifikovaných úkonům, vždy písemná b) speciální plná moc – k provedení jen některého právního úkonu, sama o sobě písemná být nemusí pokud však nesměřuje k právnímu úkonu, který sám o sobě musí být písemný

dohoda o plné moci = ujednání o existenci a obsahu tohoto vztahu, dvoustranný právní úkon

Zmocněnec může dát plnou moc a nechat se zastoupit substitutem, jen pokud mu to dovolíme, nebo pokud je substitutem PO. §33 b) zánik plné moci – provedením právního úkonu, na který byla omezena, smrtí ( vyjímka )atd..

Domácnost (§ 115) tvoří fyzické osoby, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby. Pojmovými znaky jsou spolužití více osob, trvalost a fakt, že tyto osoby společně uhrazují náklady na své potřeby. Osobou blízkou (§ 116) je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestliže by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Stupeň příbuzenství (§ 117) se určuje podle počtu zrození, jimiž pochází v řadě přímé jedna osoba z druhé (např. rodiče a děti, prarodiče a vnuci). Příbuzní v řadě pobočné pocházejí od společného předka (sourozenci, bratranci, tety atd.). Stupeň příbuzenství má význam především v právu dědickém.

Právnická osoba : Obecná úprava postavení právnických osob, obsažená v § 18 až 20a občanského zákoníku, má svůj

význam nejen pro oblast občanskoprávní, ale je subsidiárně použitelná i pro postavení korporací obchodního práva a dalších právnických osob soukromého i veřejného práva, které jsou upraveny zvláštními zákony.

Významné je i ustanovení § 21 obč. zák., v němž je vytvořena konstrukce, že též stát je považován za právnickou osobu se všemi důsledky z toho vyplývajícími.

Za společné pojmové znaky právnických osob jsou v současné době považovány především název, sídlo, právní subjektivita, způsobilost k právním úkonům, majetková samostatnost, účel právnické osoby a existence statutárního orgánu. ( po jejím vzniku mají všechnu způsobilost )

Název právnické osoby je jejím důležitým identifikačním a zároveň pojmovým znakem. Slouží k označení a zároveň odlišení svého nositele.

Sídlo je dalším důležitým a nezbytným znakem právní osobnosti právnické osoby, neboť bez sídla je existence právnické osoby vyloučena. Sídlo musí být určeno adresou, kde právnická osoba sídlí skutečně, tedy místem, kde je umístěna její správa a kde se veřejnost může s právnickou osobou stýkat (§ 19c odst. 2).

Právní subjektivita (způsobilost k právům a povinnostem) právnických osob je odvozena od určitého okruhu fyzických osob (resp. osoby jediné). Způsobilost k právům a povinnostem právnických osob zásadně vzniká a zaniká spolu se vznikem a zánikem právnické osoby.

Ke zřízení právnické osoby je potřebná písemná smlouva nebo zakládací listina, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Samotný vznik právnické osoby jako samostatného subjektu práva je pak vázán na akt veřejnoprávní povahy - zápis do obchodního nebo jiného zákonem stanoveného rejstříku, případně jinou skutečnost stanovenou zákonem.

Zánik. Obecně se právnická osoba zrušuje dohodou, uplynutím doby nebo splněním účelu, pro který byla zřízena. Zvláštní zákony však mohou stanovit i další způsoby zrušení právnické osoby. Zánik právnické osoby - okamžik, kdy právnická osoba přestane být subjektem práva, je vázán na výmaz ze zákonem určeného rejstříku. Kategorizace PO: a) soukromého práva – nadace ( nadace v užším slova smyslu, nadační fondy, ústavy a obecně prospěšné společnosti – mají majetkový základ ) a korporace ( občanskoprávní spolky, zájmová sdružení právnických osob, společenství vlastníků jednotek, politické strany, hnutí, církve a náboženské společnosti, organizace s mezinárodním prvkem – všechny mají personální základobchodně-právní korporace – a.s., družstvo, k.s. apod. b) veřejné právo – fondy národního majetku, fond kultury - příspěvkové organizace ( ČT, Český rozhlas ) - územně samosprávné celky, profesní celky ( korporace )Z hlediska trestního práva – pokud PO vznikne, má všechny 3 složky subjektivity - po sepsání zakladatelské listiny ještě s.r.o. nevzniká, až po zapsání do OR

OBJEKTY (=PŘEDMĚT ) Předmět přímý Předmět přímý je lidské chování, které působí regulativně normy občanského práva. Může mít podobu

aktivního chování a to: a. dát - dání určité věci nebo jiné majetkové hodnoty jednou osobou druhé (dare) ( smlouva darovací , směnná, kupní, předání a převzetí věci )b. konat - konání určité faktické činnost (facere) ( smlouva o dílo )

nebo může spočívat v pasivním právně relevantním chování a to: c. strpět - ve strpění určitého chování jiné osoby (pati) ( zástavu )d. zdržet se - určitého aktivního chování, kterého by se jinak účastník zdržet nemusel (omittere). ( věcné břemeno, koresponduje s absolutním právem vlastníka ) Předmět nepřímý Je to, na co je zaměřeno konkrétní chování účastníků občanskoprávního vztahu, tedy předmět

konkrétního společenského vztahu, jež je regulován občanským právem. Definuje předmět (nepřímý) v ustanovení § 118: "Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a

pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty." ( know how )

Věc = hmotný substrát nebo přírodní síla, pokud jsou nějakým způsobem ovladatelné nebo schopné sloužit potřebám lidí. Věc není přímo definována v občanském zákoníku, má být v novém ( ovladatelnost věci a aby sloužila k potřebě lidí )

Třídění věcí lze provádět na základě různých kritérií.

Věc → movité → nemovité (§ 119 ( 2 )) - Nemovitosti jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.

Věc → zuživatelná → nezuživatelná – užíváním se neznehodnocují (např. u výpůjčky)

Věc → zastupitelné - které lze nahradit → nezastupitelné - u nichž je rozhodující jejich individuální charakter (např. umělecké dílo)

Věc → druhově (genericky) určené - jsou specifikovány co do počtu, míry nebo váhy (mohou být nahrazeny věcmi téhož druhu a jakosti) → individuálně (specificky) určené

Odlišný právní režim mají věci → reálně dělitelné - jejichž rozdělení nemá za následek znehodnocení nebo změnu jejich ekonomického určení → reálně nedělitelné

Součástí věci =je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila = není samostatnou věcí, i když je technicky oddělitelná = dojde-li k trvalému oddělení (separaci), může se stát samostatnou věcí v právním smyslu. Příslušenství věci (§ 121) - náleží vlastníku věci hlavní a jsou určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány , lze od sebe oddělit aniž by byla zrušena podstata - je vždy samostatnou věcí (př.: příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti,např. kuchyň, předsíň, koupelna) a prostory (např. sklepní kóje) určené k tomu, aby byly s bytem užívány. )

- obecně se právní úkony, které se týkají věci hlavní, se nevztahují automaticky i na příslušenství věci. (U příslušenství bytů je tomu naopak a má spíše charakter obdobný součásti věci ve smyslu § 120. Příslušenství pohledávky je vymezeno taxativně. Jsou to úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním (§ 121 ( 3 ) obč. zák.). - příslušenstvím peněz jsou úroky s prodlení

OBSAH Je soubor subjektivních práv a povinností, která jsou definována obecnou teorií jako zákonem

garantovaná míra možného chování oprávněné osoby (subjektivní právo) a stanovená míra nutného chování osoby povinné (subjektivní povinnost).

Nárok je vlastnost subjektivního práva spočívající v jeho vynutitelnosti státní mocí (výjimečně svépomocí). Výjimku tvoří tzv. naturální práva, která nelze soudně ani svépomocí vymáhat. Jde o práva, proti nimž byla úspěšně uplatněna námitka promlčení, práva ze sázek a her mezi občany a práva z půjček do sázek a her mezi občany (§ 455 ( 1, 2 ) obč. zák.).

Cvičení:1) 8-letý Pepík koupil v hračkářství hračky za 100,- Kč, rodiče vznesli obvinění, protože to bylo na sešity - jaké právní důsledky to mělo? Pokud rodiče svěří dítěti 100,- Kč, je dítě na tolik vyspělé, že mělo vědět, že peníze měli být použity na sešity. Rodiče své dítě znají nejlépe. 2) Nezletilý upadl v obchodě a vznikla škoda 3.000,- Kč na zboží. Prodavačka mu dala podepsat smlouvu, že to zaplatí. Jaký je právní nárok smlouvy? Pokud je dítě opravdu hyperaktivní, musí to zaplatit rodiče. Z hlediska výše škody, by mělo být dítěti 18 let, Kvůli podpisu smlouvy a to když je člověk schopen vše rozpoznat. 3) koupě štěně za 300,- Kč za úspory od prarodičů, matka ho nechce. Nezáleží na finanční částce, dítě si nedokáže v 10 letech představit co to znamená mít psa, jde o neplatnost smlouvy a to i když s tím jeden rodič nesouhlasí. 4) Babička hodlala věnovat vnučce nemovitost, vnučka je těhotná, chce věnovat nemovitost na základě darovací smlouvy nascituru. - ve smlouvě by měla být odkládací podmínka, že až se dítě narodí a bude mít přidělené RČ5) prodej vázy dívce, která zemřela. Může se majitel vázy domáhat vázy ? Absolutní neplatnost není vyrušena smrtí, jedině, že bychom dokázali, že dívka nebyla duševně v pořádku při uzavření smlouvy. 6) V průběhu dědického řízení vyšlo na jevo, že teta nedlouho před smrtí darovala nemovitost sektě. Máme něco, co je zapsáno v katastru, musíme to napadnout u katastru a dokázat, že byla duševně chorá. Soud Podá návrh na výmaz vlastnického práva.

4. Občanskoprávní skutečnosti – pojem, druhy

Občanskoprávní skutečnosti jsou takovými právními skutečnostmi (společenskými a přírodními jevy) s zákon spojují vznik, změnu nebo zánik občanskoprávních vztahů (práv a povinností).

Základní rozdělení občanskoprávních skutečností je založeno na rozdílné míře uplatnění lidského chování a vůle při jejich formování:

subjektivní ( přítomnost lidské vůle ) – př. Právní úkony, protiprávní úkony, vytvoření díla nebo věci ( malba obrazu – vznik vlastnického práva, autorský zákon ) objektivní ( nezávislé na vůli ) – události (narození, smrt, stav manželský ), stavy ( duševní choroba ), čas ( promlčení ) Subjektivní občanskoprávní skutečnosti, jejichž podstatu tvoří lidské chování, lze podle vztahu chování

k objektivnímu právu dělit na: chování podle práva chování protiprávní

Rozdílná míra uplatnění právem uznané vůle subjektu na jeho chování způsobuje třídění chování podle

práva na: chování, které je determinováno právem uznanou vůlí subjektů, tj. chování s úmyslem způsobit právní účinky; typicky sem patří občanskoprávní úkony, chování, které není determinované právem uznanou vůlí subjektů, tj. chování bez zřetelného úmyslu způsobit právní účinky, např. vytvoření nové věci, jež automaticky vede ke vzniku vlastnického práva.

Objektivními občanskoprávními skutečnostmi jsou takové skutečnosti, které přímo nejsou závislé na lidském chování. Jsou jimi různé neosobní přírodní a společenské jevy - občanskoprávní události.

Z hlediska doby působení lze občanskoprávní skutečnosti rozdělit na: jednorázové - účinky nastávají v určitém časovém okamžiku a tím jejich působení skončí ( předání a převzetí věci ) trvající (stavy) - které existují v určité době a v jejím průběhu mohou opětovně vyvolávat nastoupení právních následků. ( nezletilost, omezená způsobilost k právním úkonům )

Další kritérium klasifikace občanskoprávních skutečností vyplývá z nutnosti jejich důkazu. Rozlišují se: skutečnosti dokázané - které lze dokázat stanoveným způsobem a jejich existence byla takto Dokázána ( uzavřena kupní smlouva na katastr – existence nabití vl. Práva ) skutečnosti známé (notorické) - obecně známé ( pracovní de je po-pá ) nebo úředně známé ( znalost práva – advokát neuvádí čísla paragrafů při žalobě ) domněnky ( presumované skutečnosti ) = zákonem předpokládané skutečnosti, které pravděpodobně teoreticky mohli nastat když není jisté, zda skutečně nastaly Domněnky vyvratitelné = potřebujeme důkaz opaku – popření otcovství, §420 / 3 – presumpce zavinění Domněnky nevyvratitelné = existují bezpodmínečně, neexistuje důkaz opaku, př. §47 / 2 – máme 3 roky na to abychom udělali vklad do katastru

- př. vypořádání SJM §149/2 po rozvodu mají 3 roky na rozdělení majetku,opět musí se donést smlouva na katastr v 3-leté lhůtě

Fikce = vykonstruovaná skutečnost nemající oporu v realitě, kterou právo záměrně konstruuje, aby mohl nastat vznik, změna nebo zánik právního vztahu př. lázně – „pro účely úklidu se plavčík považuje za ženu“ fikce doručení – OSŘ – „má se za to, že bylo doručeno“

Domněnka ≠ fikce = záměrně vytvářejí konstrukci neodpovídající objektivní realitě.

Zda občanskoprávní skutečnosti způsobují následky samy o sobě nebo ve spojení s dalšími právními skutečnostmi, lze rozlišovat:

jednoduché (samostatné) složené (nesamostatné) - skutkové podstaty (působí buď simultánně nebo sukcesivně).

OCHRANA OSOBNOSTNÍCH PRÁVLZPS, čl.10 Ústavy §11 – 17 obč. zákoníku- jsou to práva absolutní a neomezitelná- žaloba v 1. instanci je ke krajskému soudu, mohu požadovat peníze, nepeněžité zadostiučinění - peněžní strop je to, co chceme vysoudit, soud nám nikdy nepřiřkne více- jde o objektivní odpovědnost- postmortální ochrana ( po smrti, §15 – chránění cti pozůstalého )- protipólem je ochrana názvu dobré pověsti PO- pojem licencí = úřední, vědecká, reportážní legální způsoby, které dovolují zasáhnout do osobnostního práva- §12 – fotit si někoho můžu jenom se svolením - zveřejnění jméno vraha – presumpce neviny – často se porušuje, je to protizákonné- §11 FO má právo na ochranu své osobnosti- difamie = intimní informace, která nám může způsobit újmu- zákaz úplatného prodeje lidských orgánů ( výjimkami jsou spermie a vajíčka )- transplantační zákon – pokud nechci darovat orgány, musím to napsat (

5. Právní úkon ( pojem, předpoklady vzniku a předpoklady platnosti právního úkonu)

Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku , změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. ( §34 ) Př. uzavření smlouvy apod.

VZNIK→→PLATNOST→→ÚČINNOST

VZNIK – musí dojít k naplnění pojmových znaků:a) projev vůleb) zaměření projevu vůle právně relevantním směremc) uznání (=aprobování) právním řádemd) nastoupení následků

pozn.:ad a) Projev vůle zahrnuje jednotu vůle a projevu. Podle vyjadřovacích prostředků lze rozlišit : projev výslovný ( učiněný řečí ) projev konkludentní ( např.:jednání nebo opomenutí )

PLATNOST - nutné zkoumat náležitosti:a) subjektub) vůlec) projevud) shoda vůle a projevue) předmětu

absolutní neplatnost = od prvopočátku – ex lege ( ze zákona ), ex offo (z úřední povinnosti ), ex tunc ( latinsky „od tehdy“ )relativní neplatnost = musíme se jí dovolat, máme 3 roky na napadnutí právního úkonu a to jen osoba dotčená tímto právním úkonem ( př. §42 )

ad1) Náležitosti subjektu: způsobilost k právům a povinnostem ( vznik = narozením i nascitur, PO – zápisem do obchodního rejstříku způsobilost k právním úkonům ( právní subjektivita ) - vznik FO v plném rozsahu zletilostí , postupem času jednodušší právní úkony, PO – vznikem PO

ad2) Vůle svobodná → fyzické násilí – „vis absolutna“ – vedení ruky – absolutní neplatnost

→ psychické násilí –„bezprávná výhružka“ –„vis compulsiva“ Př.: stará nájemkyně podepíše smlouvu o nájmu na dobu určitou→ musíte podepsat smlouvu neboť je psychicky vydírána , že jinak nebude mít kde bydlet →musíte uzavřít novou smlouvu – na dobu určitou, přestože stará byla na dobu neurčitou - - absolutní neplatnost

→ tíseň → za nápadně nevýhodných podmínek - absolutní neplatnost ( nelze se na ní odvolávat v obchodě – neexistuje ) Př.: koupě bytu , jinak bychom skončili na ulici

vážná – ne v žertu - absolutní neplatnost prostá omylu → omyl v   subjektu →domnívám se že jednám s jinou osobou → omyl v   kauze → domnívám se , že uzavírám smlouvu o půjče a jde o smlouvu kupní → omyl v   předmětu → realitní kancelář mi ukázala jinou parcelu, než mi pak

prodala → i jakýkoliv jiný omyl , který byl úmyslně vyvolán

- sankcí je relativní neplatnost – nutnost se dovolat ten, kdo je stižen negativními následky

tohoto úkonu a to ve lhůtě 3 roky od okamžiku platnosti ne účinnosti!!!

ad3) Projev srozumitelný – lingvistická stránka věci (gramatické pochopení, nesrozumitelnost smlouvy) určitý - numerická stránka věci v   příslušné formě → ústně

→ písemně ( smlouva o dílo, smlouva o smlouvě budoucí,…) → notářským zápisem (zúžení SJM ) Porušení smluvené formy - neplatnost

Pozn.: v případech porušení zákonné formy - absolutní neplatnost v jiných případech - relativní neplatnost – př.: změna smlouvy – dohoda účastníků

Př.: nájemní smlouva – musí být specifikován, který nebytový prostor, jak je velký, kde se nachází → pokud by ve smlouvě něco z toho chybělo – smlouva by byla - absolutně neplatná → neboť by projev nebyl určitý.

ad4) Poměr vůle a projevu- musím vyjádřit přesně , co chceme učinit neúmyslná

jednostranná neshoda vůle a projevu→*je možnost opravy – přeřeknutí ( lze

oboustranná neshoda vůle a projevu→ odstranit výklademúmyslná

jednostranná simulace – jedna strana uvádí druhou v omyl ( sňatek – sňatkový podvodník, nebo ekonomický prospěch – povolení k pobytu)

oboustranná simulace – pronájem nad 50 let – obejití daňových předpisů – zavání to Podvodem Neshoda vědomá, Nevědomá ( oboustranná ) – přepsání ve smlouvě Neshoda jednostranná, dvojstranná

ad5) Předmět možnost

dovolenost (smlouva na prodej drog ) – jakákoliv odplata bude bezdůvodné obohaceníPř. nedovolenost vylučuje rozpor se zákonem, obcházení zákona a rozpor s dobrými mravy

ÚČINNOST - může být odložena – smlouvou ( stanovení data účinnosti )

- ne vždy je úkon platný ihned : podmínka rozvazovací podmínka odkládací ( smlouva nabývá účinnosti dnem…. ) vklad do katastru obligační / translační ( věcněprávní ) ( pokud není jinak určeno ve smlouvě ) /

Právní úkony lze klasifikovat podle různých kritérií, základní je rozlišování typických právních úkonů – to jsou ty, které se v praxi často vyskytují, a proto je právní řád reguluje ve zvláštní a ustálených podobách, které speciálně pojmenovává. atypických právních úkonů - nejsou právními normami upravené a ani pojmenované; jejich přípustnost však nelze vyloučit (srov. § 51 obč. zákoníku).

SANKCE- absolutní neplatnost- relativní neplatnost- odporovatelnost = následek vadného právního úkonu, který spočívá v situaci. Možnost odporovat právnímu úkonu má např. věřitel, kterému právní úkon krátí splatnost pohledávky ( člověk nám dluží peníze, má barák, přepíše ho na jiného člověka, §42 a – lhůta 3 roky )- možnost odstoupení ( tíseň atd. )- náhrada škody -------------------------tímto vším může vzniknout újma

Klasifikace druhů právních úkonů je obvykle výsledkem těchto hledisek: podle počtu stran (jednostranné, dvoustranné a vícestranné), podle obsahu podstaty (volní a reálné), podle nutnosti vyjádření kauzy (obligatorně kauzální, obligatorně abstraktní, fakultativně kauzální), podle formy (formální a neformální), podle poměru majetkového naplnění (úplatné a bezúplatné), podle okamžiku nastoupení následků ve vztahu k jednajícímu (mezi živými, pro případ smrti), podle předpokladu vzniku a zaměření účinků (adresované a neadresované).

Pozn.: Dvoustranné právní úkony (smlouvy, dohody) vznikají ze dvou jednostranných právních úkonů dvou různých stran. K jejich vzniku se vyžaduje, aby adresovanost byla vzájemná, úkony byly obsahově shodné a vyjadřovaly smluvní konsens. První z obou úkonů je návrh na uzavření smlouvy (nabídka, oferta). Návrh působí od doby, kdy dojde osobě, jíž je určen (do té doby může být zrušen). Dokud smlouva nebyla uzavřena, může být návrh odvolán (ovšem pouze za určitých podmínek). Návrh zavazuje navrhovatele po dobu než zanikne. K zániku návrhu dochází uplynutím lhůty, která je v něm určena pro přijetí, (případně uplynutím přiměřené doby) a doručením projevu o odmítnutí návrhu navrhovateli. Druhým jednostranným úkonem je přijetí návrhu (akceptace). Přijetím dává přijímající navrhovateli najevo svůj projev vůle, kterým přijímá jeho návrh a uzavírá s ním smlouvu o obsahu uvedeném v nabídce. Přijetí může být uskutečněno prohlášením nebo jiným jednáním (např. poskytnutím požadovaného plnění); v každém případně musí být projev vůle uskutečněn včas, tj. v době, kdy je návrh závazný. Pozdní přijetí má účinky včasného přijetí, jestliže navrhovatel o tom bez odkladu vyrozumí osobu, které byl návrh určen. Odpověď, kterou se vyslovuje přijetí návrhu, jež však obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím návrhu a považuje se za nový návrh. Smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti, tj. okamžikem, kdy dojde navrhovateli. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu (neplatí zásada "kdo mlčí, souhlasí"). Stejné principy platí i pro vznik vícestranných právních úkonů.

Př. OBLIGAČNÍ ( TRANSLAČNÍ ) ÚČINKY // VĚCNĚ-PRÁVNÍ ÚČINKY5.10 uzavření smlouvy ( obligační účinky mezi oběma stranami )8.10 podání návrhu u katastru20.10. rozhodnutí KÚ o povolení vkladu – vlastníkem jsem 20.10. a to zpětně ke dni podání návrhu

6. Následky vadných právních úkonů

a) Nicotnost Nicotný je právní úkon, kterému chybí některý z pojmových znaků, je to úkon zdánlivý. Obč. zákoník tuto kategorii neupravuje. b) Neplatnost Neplatnému právnímu úkonu chybí některá z náležitostí. Právní úkon sice vznikl, existuje, ale jeho účinky s ohledem na vadu nenastanou. Rozlišuje se neplatnost:

Absolutní neplatnost - nastává přímo ze zákona, přihlíží se k ní z úřední povinnosti a její následky nastávají od samého počátku (sankcionují se jí významné vady, např. rozpor se zákonem, nedostatek svobody a vážnosti vůle, neurčitost a nesrozumitelnost projevu).

ex lege – ze zákonaex tunc – od počátkuex offo – přihlíží se k ní z úřední povinnosti

Relativní neplatnost - podstatou je fakt, že právní úkon se považuje za platný, a to až do okamžiku, než je jeho neplatnost namítnuta. K takové neplatnosti se přihlíží pouze k návrhu oprávněného subjektu (podle obč. zákoníku je jím ten, kdo je takovým úkonem dotčen). Právo dovolat se relativní neplatnosti podléhá promlčení ve tříleté lhůtě. Relativní neplatností jsou postihovány méně závažné vady právního úkonu (např. nedostatek smluvené formy projevu, absence vyžadovaného souhlasu jiného subjektu - srov. § 40a obč. zákoníku). c) Odstoupení od smlouvy Odstoupení je jednostranný právní úkon oprávněného účastníka, který vede ke zmaření účinků existujícího úkonu. Účinky nastupují zpětně od doby, kdy byl právní úkon učiněn. Možnost odstoupení stanoví zákon nebo dohoda účastníků (§ 48 obč. zákoníku). d) Odporovatelnost Odporovatelnost spočívá v možnosti domáhat se neúčinnosti právních následků pouze vůči určité osobě. Podle § 42a obč. zákoníku se může věřitel domáhat, aby soud určil, že dlužníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu neúčinné. Odporovat lze právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám, nebo právním úkonům mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými, vyjma případu, kdy druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat. e) Odpovědnost za vady Odpovědnostní následky jsou spojeny s neplatností a s odstoupením od právního úkonu. Jejich obsahem je vzájemná restituční povinnost (povinnost vrátit si vše, co bylo přijato) a povinnost nahradit škodu vzniklou v důsledku neplatnosti úkonu.

7. Čas jako občanskoprávní skutečnost , jeho význam , druhy lhůt

Význam času v občanském právu se odvíjí od faktu, že veškeré právní vztahy vznikají a existují v prostoru a čase.

Čas (běh času) je nejvýznamnější objektivní právní skutečností, je významný jako: pevně stanovený časový okamžik (datum) plynoucí čas, resp. jeho úsek pevně vymezený počátkem a koncem (lhůta)

Nejčastěji se čas uplatňuje jako lhůta, což je časový úsek, který je vymezen počátkem a koncem. Lhůty se zpravidla vymezují na určitý počet dnů, týdnů, měsíců a let, výjimečně na kratší časové jednotky. Obč. zákoník obsahuje pravidla pro počítání lhůt, a to počátku, běhu a konce (srov. § 122 obč. zákoníku). Půl měsíce = 15 dníProcesní lhůta = splněno 15. den tzn. stačí 15. den na poště / hmotněprávní lhůta = splněno 15. den tzn. 15. den musí být vrácenoDůležitou roli sehrává čas v těchto občanskoprávních institutech:

zánik práva uplynutím lhůty omezující jeho trvání, prekluze, promlčení, vydržení.

a) Zánik práva uplynutím lhůty omezující jeho trvání Právní vztahy i práva a povinnosti mohou být založeny na dobu neurčitou a jsou časově neomezené, či je jejich trvání vázáno na stanovenou dobu. Některá práva jsou pojmově časově neomezená (vlastnické právo, osobní a osobnostní práva), jiná práva jsou již svojí podstatou a určením, co do trvání, omezena na určitou dobu (např. výpůjčka, ubytování). Pokud je trvání práva nebo povinnosti omezeno určitou lhůtou, zanikne již samotným uplynutím této lhůty (§ 578).

b) Prekluze – právo zanikáPodle § 583 obč. zákoníku je následkem prekluze zánik práva jeho neuplatněním v propadné (tj. prekluzivní) době. K nastoupení prekluze je proto třeba splnění dvou předpokladů:

uplynutí určité (zákonem přesně stanovené) lhůty, neuplatnění práva v této době.

Jsou-li oba předpoklady splněny, nastávají právní následky prekluze, tj. zaniká subjektivní právo (společně s ním i nárok). Příslušný orgán přihlíží k prekluzi z úřední povinnosti, a pokud by došlo k plnění po uplynutí prekluzivní doby, jde o bezdůvodné obohacení. Příkladem prekluzivních dob jsou lhůty pro uplatnění práv z odpovědnosti za vady - reklamační lhůty. ( záruční doba + 6 měsíční ochranná dobajako původní stav, který měla mít věc po dobu převzetí.. )

c) Promlčení – oslabení práva o nárok ( nárok = vynutitelné státní mocí )Promlčením subjektivní právo nezaniká, ale závažně se oslabuje. Podle § 100 odst. 1 obč. zákoníku se právo promlčí, nebylo-li vykonáno v době stanovené obč. zákoníkem. Uplynutím promlčecí doby je naplněno první stadium promlčení, v němž se uplatnily dvě skutečnosti:

uplynutí času, neuplatnění práva.

Právní vztah mezi oprávněným a povinným trvá nadále, subjektivní právo ani nárok nezanikají, pouze nárok se stal podmíněným, tj. závislým na tom, zda se povinný promlčení dovolá, či nikoliv. Povinnému vzniklo uplynutím promlčecí doby právo uplatnit námitku promlčení, bude-li oprávněný realizovat své subjektivní právo. Oprávněný se může domáhat ochrany svého práva (včetně splnění) i po uplynutí promlčecí doby, povinný může dobrovolně splnit svoji povinnost, splní-li, nevznikne oprávněnému bezdůvodné obohacení. Druhé stadium promlčení nastává v okamžiku, kdy oprávněný subjekt uplatnil své právo u příslušného orgánu. Poté je třeba odlišit případy, kdy povinný nevyužil svého práva vznést námitku promlčení, orgán k němu nepřihlíží a nejsou překážky, aby uplatněné právo mohlo být přiznáno. Uplatnění námitky promlčení ve spojení se skutečnostmi z prvního stadia promlčení způsobuje, že nárok zaniká, a tudíž se právo stává nevynutitelným a příslušný orgán jej nemůže přiznat. Subjektivní právo však nadále trvá, a pokud by došlo k jeho dobrovolnému splnění, nejde o bezdůvodné obohacení. Předmětem promlčení jsou jen práva majetková, vyjma těch, která se - dle výslovného znění zákona - nepromlčují. Jsou to: právo vlastnické, zástavní právo, pokud není promlčena zajištěná pohledávka, a práva z vkladů na vkladních knížkách a běžných účtech, pokud vkladový vztah trvá.

Ke vzniku následků promlčení se vyžaduje uplynutí promlčecí doby. Obč. zákoník upravuje tuto dobu tak, že zakotvuje pravidla pro určení jejího počátku, pro délku a pro zobecnění vlivu některých překážek na její běh. Počátek běhu promlčecí doby je určen buď objektivně nebo subjektivně. Obecně určeným objektivním počátkem běhu promlčecí doby je den, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (§ 101 obč. zákoníku), tj. den, kdy mohlo být poprvé uplatněno u soudu. V některých případech je objektivní počátek běhu promlčecí lhůty určen specificky (srov. § 102 a násl. obč. zákoníku). Ve stanovených případech je počátek běhu závislý na subjektivních skutečnostech, což je výrazem ochrany oprávněného. Viz počátek běhu promlčecích dob u práv na náhradu škody nebo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 106, 107 obč. zákoníku), u nichž je počátek vázán na vědomost o újmě a o tom, kdo za ni odpovídá (resp. kdo se obohatil). Délka promlčecích dob je variabilní, obecná promlčecí doba je v občanskoprávních vztazích tříletá. Kratší nebo delší promlčecí doby stanoví právní předpis (srov. § 106-110 obč. zákoníku). V obchodu je 4 – letá. U některých práv se vyskytují tzv. kombinované promlčecí doby, jimiž jsou takové, kdy zákon různým způsobem využívá společně několika promlčecích dob označovaných jako subjektivní a objektivní lhůty (přesnější je jejich klasifikace jako lhůt se subjektivně nebo objektivně určeným počátkem), např. § 106 a 107 obč. zákoníku. Při těchto kombinacích mohou nastat různé situace: platí, že právo se promlčí uplynutím subjektivně určené lhůty, nejpozději uplynutím objektivně určené lhůty. To znamená, že právo se promlčí uplynutím té lhůty, která skončí dříve. Běh promlčecích dob je zásadně souvislý od počátku do konce, pokud nenastane určitá překážka, s níž zákon spojuje stanovené následky. Na běh promlčecí doby nemá vliv změna v osobě věřitele nebo dlužníka (§ 111 obč. zákoníku). Na základě existence relevantních překážek mohou nastat tyto účinky:

promlčecí doba nezačíná (v důsledku překážky se odsouvá počátek běhu promlčecí doby, např. fyzická osoba nemá zákonného zástupce - § 113), - - „promlčení ani nepočíná, ani neběží“ promlčecí doba nekončí (promlčecí doba sice uplynula, ale v důsledku nastoupené skutečnosti se její konec odsouvá, např. fyzická osoba následně ztratila zákonného zástupce - § 113), promlčecí doba se staví (po dobu existence překážky se běh promlčecí doby zastavil, promlčecí doba, která uběhal před překážkou a po jejím skončení, se sčítá - např. dlužník s věřitelem uzavřeli manželství - § 114), během manželství se lhůta zastavuje, po pravomocném rozsudku rozvodu lhůta opět běží promlčecí doba se přerušuje (k uplynulé části promlčecí doby se nepřihlíží, po odpadnutí překážky začíná běh promlčecí doby od počátku to před tím se nepočítá, např. uznání dluhu - § 110). Pravomocné rozhodnutí soudu – přerušuje se dosavadní běh lhůt a máme nových 10 let lhůty

Aktio nata (den narození žaloby ) = kdy žalovat

d) Vydržení – časově majetkový institutU vydržení, jako originárního způsobu nabytí vlastnického práva se vyžaduje existence předpokladů vydržení po vydržecí dobu. Její počátek nastupuje s naplněním podmínek vydržení a končí jejím uplynutím (resp. odpadnutím některé z podmínek vydržení v jejím průběhu). V současné době se využívají vydržecí doby v délce 3 a 10 let ( § 134 obč. zákoníku). Následkem vydržení je původní nabytí vlastnického práva (event. i jiného subjektivního práva) a zároveň zánik vlastnického práva (příp. jeho omezení) původního vlastníka. ( popřípadě věcné břemeno )movité věci – 3letá držba v dobré víře, způsobilý předmět, způsobilý subjektnemovitostí - je to 10 letá doba nebo věcná břemena

e) lhůty soudcovské

f) lhůty pořádkové – nedodržení této lhůty nemá přesnou sankci stanovenou v zákoně, stanoví ji úředník

Kombinované lhůtyLhůta se subjektivním určením počátku - § 106, den ve kterém se poškozený dozví, že škoda vznikla atd. / škoda vznikla 2.4. 2005, dozvěděl jsem se o tom 10.6. 2005poslední den, kdy mohu uplatňovat nárok na náhradu škody je 10.6. 2007, 11.6. 2007 je promlčeno/ škoda vznikla 2.4.2005, 2.4.2008 promlčeno, dozvím se to 5.5. ale už s tím nic neudělám/Škoda na zdraví – 2 subjektivní roky od zjištění škody

Př) Právo zaniká promlčením subjektivní lhůty. A----------B Á----------I---´B

Právo zaniká promlčením objektivní lhůty a k plynoucí subjektivní lhůtě se nepřihlíží. A----------I-----B Á----------B

Právo, které prošlo marně promlčecí lhůtou je tzv. naturální.

8. Věcná práva – pojem, druhy , věc v občanskoprávním smyslu

Část II. Občanského zákoníkuVěcná práva se snaží zajistit práva absolutní → působí vůči všem. Věcná práva ulpívají na věci.Na jedné straně oprávnění subjektu A, na druhé straně ostatní subjekty , kterým nepřísluší zasahovat do A.

Druhy : Vlastnická práva – podílové vlastnictví

- společné jmění manželů Věcná práva k věcem cizím – věcná břemena

- zástavní právo - podzástavní právo - právo zadržovací

Držba

+ otázka 3 Věc

9. Vlastnické právo – pojem, způsob nabývání , držba

Vlastnické právo – právnický termín, zakotveno v Ústavě, v LZPS, absolutní právo ( já vlastním a nikdo mi bez právního důvodu nemůže do mého vlastnictví zasahovat ) - latinsky „dominium“, právo věcné - vlastník nemá pouze oprávnění ale i povinnosti = vlastnictví zavazuje, čl. 11 Ústavy ( tzv. sousedská práva, musíme se chovat tak, aby naše vlastnictví nikoho neobtěžovalo, dále Daňové zatížení, ochrana životního prostředí )Vlastnictví – ekonomický pojem s obsahem vlastnického právaMajitel – ekonomický pojem ( nesprávné ) / vlastník – právní pojem ( správné )

Objektivní vlastnické právo - představuje souhrn právních norem regulujících ekonomické vlastnické vztahy - jsou zařazeny především v Listině základních práv a svobod a ve II. části obč. zákoníku. LZPS prohlašuje právo každého vlastnit majetek za základní občanské právo (čl. 11 odst. 1 ).Listina základních práv a svobod nechápe vlastnické právo jako právo absolutně neomezené. Připouští do něj, byť v minimalizované míře a za přísných podmínek, zásahy, a to způsobem, že váže možnost vyvlastnění nebo nuceného omezení vlastnického práva na veřejný zájem a jeho provedení jen na základě zákona a za náhradu. Subjektivní vlastnické právo - lze charakterizovat jako právem zakotvenou možnost vlastníka v mezích stanovených právním řádem držet věci, užívat je a nakládat s nimi podle své úvahy a ve svém zájmu, a to mocí, která není závislá na existenci moci kohokoli jiného k téže věci v téže době. - všech vlastníků má v souladu s Listinou základních práv a svobod stejný zákonný obsah a ochranu. Obsah subjektivního vlastnického práva patří souhrn konkrétních oprávnění příslušejících vlastníkům věci,tzv. vlastnická triáda, obsahující :

právo věc užívat a požívat její plody a užitky (ius utendi et fruendi) právo s věcí disponovat (ius disponendi) právo věc držet (ius possidendi) - srov. § 123 obč. zákoníku.

Uskutečňování vlastníkových oprávnění je výkonem vlastnického práva. Dle LZPS – vlastnictví zavazuje ve dvou směrech:

vlastník má zakázáno zneužívat vlastnické právo nesmí vlastnické právo vykonávat v rozporu s obecnými zájmy ( životní prostředí)

Vlastnické právo není neomezeným panstvím nad věcí má svoje určité limity (omezení).

Jednotlivé druhy omezení vlastnické práva jsou tyto: Použití věci se souhlasem vlastníka Př.: zástavní smlouva, věcné břemeno , nájemní smlouva

Použití věci bez souhlasu vlastníka ( se zákona )Omezením vlastnického práva je povinnost vlastníka strpět, za určitých podmínek, použití jeho

věci, aniž by byl nezbytný jeho souhlas. Podmínky stanoví § 128 odst. 1 obč. zákoníku: stav nouze, na dobu nezbytnou, v nezbytné míře, za náhradu, účelu nelze dosáhnout jinak.

Vyvlastnění V rámci vyvlastnění lze dosáhnout buď jen částečného omezení vlastnického práva, nebo jeho úplného

odnětí. Podrobnější úpravu vyvlastnění, které je možné jen ve veřejném zájmu, obsahuje především stavební zákon ( § 128 (2) ), v naléhavém veřejném zájmu nelze-li dosáhnout účelu jinak, náhradou je cena obecná, tj. tržní cena.

Regulace sousedských vztahů § 127 obč.z. ( omezení bez souhlasu na straně zákona ) Právní úprava sousedských vztahů je zaměřena na několik skupin:

generální klauzule - vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv ( včely ) ohrožení sousedovy stavby nebo pozemku - vlastník věci nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené, aniž by učinil dostatečná opatření pro upevnění stavby nebo pozemku imise - vlastník věci nesmí nad míru přiměřenou poměrů obtěžovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním, vibracemi, vnikáním chovaných zvířat apod. podrosty a převisy - vlastník pozemku nesmí nešetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstranit ze své půdy kořeny stromu nebo odstranit větve stromu přesahující na jeho pozemek oplocení - je-li to potřebné a nebrání-li to účelnému využívání sousedících pozemků a staveb, může soud uložit vlastníkovi pozemku povinnost pozemek oplotit vstup na pozemky a stavby - vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umožnit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, pokud to nezbytně vyžaduje údržba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Pokud by došlo ke škodě, odpovídá za to vlastník – soused

§5 Obč. ochrana pokojného stavu – než půjdu na soud, zkusím to řešit třeba na obci nebo hygienaPozn.: Sankce – v přestupku Rozsudkem – povinnost odstranit –nejde o sankci Procesně – žaloba zdržovací Pozn.: Elasticita práva = právo je pružné , pokud by došlo v průběhu vlastnického práva k oslabení ,

omezení → vlastnické právo se vrací do zpětné podoby.

Nabývání vlastnického právaPrávní skutečnost na jejímž základě dochází k nabytí vlastnického práva se nazývá nabývací titul

(právní důvod nebo právní titul – taxativní výčet § 132 (1) ). Rozlišujeme originární (neodvozené ) nabytí a derivativní nabytí, základem rozlišování je okolnost,

zda nabyvatel neodvozuje své právo od předchozího vlastníka, buď proto, že je získává nezávisle na něm, nebo proto, že vlastnické právo k věci vzniká poprvé (dražba, vydržení, vytvoření nové věci), nebo zda nabyvatel odvozuje své právní postavení od právního předchůdce (dědění, koupě a prodej, darování).

Podle dalšího hlediska lze rozlišovat převod a přechod vlastnického práva. Při převodu dochází k nabytí na základě projevu vůle (typicky smlouvou), při přechodu dochází k nabytí na základě jiných právních skutečností (zákon - dědictví, rozhodnutí soudu nebo správního úřadu), nezávisle na vůli. Při převodu vlastnického práva se uplatňuje zásada, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než má sám. To znamená, že vlastnické právo lze nabýt pouze od vlastníka věci a že zároveň s převodem přecházejí na nabyvatele i "závady váznoucí na věci", tj. věcná břemena, zástavní práva atd. Uvedený princip je v obč. zákoníku prolomen při nabytí od nepravého dědice (§ 486), v obch. zákoníku u kupní smlouvy (§ 446). Při nabytí vlastnického práva smlouvou je důležité, zda právní řád smlouvě přiznává translační nebo obligační účinky. V prvém případě dochází k převodu vlastnického práva samotnou smlouvou, ve druhém případě je smlouva pouze právním titulem, jímž vzniká závazek vlastnické právo převést. K vlastnímu převodu dochází další právní skutečností (způsob nabytí). Tituly nabývání vlastnického práva jsou vyjádřeny v § 132 obč. zákoníku.

a) Nabývání smlouvou Pro posuzování procesu nabytí vlastnického práva na základě smlouvy je rozhodné rozlišování věcí na

movité a nemovité (v rámci nemovitostí dále okolnost, zda jsou předmětem evidence v katastru nemovitostí, či nikoliv). Rozdíly se projevují tímto způsobem:

Převádí-li se movitá věc, nabývá se vlastnické právo převzetím věci (tradice) ,není-li právním Předpise stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak ( § 133 odst. 1), tzn., že smlouva má obligační účinky. Pro formu smlouvy o převodu movité věci nejsou v obecné rovině předepsány žádné požadavky. §601 výhrada vlastnictví – odpovědnost za zničení či ztrátu máme už ve chvíli kdy máme věc ve faktické moci ale ještě nejsme vlastníkem odkládací podmínky pro nabití vlastnictví ( mohou být ) využívání z titulu

Převádí-li se nemovitost, která je předmětem evidence v katastru nemovitostí, nabývá se vlastnické právo vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak. Vkladem se rozumí zápis do katastrálních operátu, vklad povoluje katastrální úřad rozhodnutím, nejprve však přezkoumá listinu z hlediska stanovených náležitostí. Právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení (až provedením vkladu) ke dni, kdy byl návrh na vklad doručen katastrálnímu úřadu. Smlouva musí mít písemnou formu a projevy vůle musí být na téže listině.

Převádí-li se nemovitost, která není způsobilým předmětem evidence v katastru nemovitostí, nabývá se vlastnické právo účinností smlouvy. Účinnost lze vázat např. na odkládací podmínku. Smlouva musí mít písemnou formu a projev vůle musí být na téže listině. ( datumem na smlouvě )

b) Nabývání děděním Z hlediska nabývání vlastnického práva je podstatné, že k přechodu vlastnictví na dědice dochází

okamžikem smrti zůstavitele (§ 460 obč. zákoníku). - ze zákona, ze závěti

c) Nabývání rozhodnutím soudu nebo správního úřadu V těchto případech se nabývá vlastnické právo dnem určeným v rozhodnutí, není-li určen, dnem

právní moci rozhodnutí (např. rozhodnutí soudu při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vyvlastnění).

d) Nabývání na základě jiných právních skutečností stanovených zákonem Tyto skutečnosti jsou uvedeny jak v obč. zákoníku, tak ve speciálních předpisech: Přírůstek věci (§ 135a), jeho oddělením. Přisvojení věci (např. lov zvěře, sběr lesních plodů). Vyloučení věci nalezené ( máme povinnost věc odevzdat, nevznikne nám vlastnické právo, pouze nálezné 10% ) Vydržení (na základě dlouhodobé oprávněné držby, tj. držby v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem - srov. § 134 obč. zákoníku). Zpracování (vytvoření nové věci nebo zpracování cizí věci - § 134 obč. zákoníku). – zlatník Příklep licitátora ve veřejné dražbě (srov. zák. č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách). Přímo ze zákona (např. transformace osobního užívání - § 872 obč. zákoníku nebo přechod z vlastnictví státu do vlastnictví obcí - zák. č. 172/1991 Sb.). - režim neoprávněné stavby - § 135c: má se za to, že vlastníkem stavby je stavitel a) odstranění stavby na základě soudu b) zřízení věcného břemene jako za náhradu c) soud přikáže za jistou náhradu domek majiteli pozemku

Ochrana vlastnického právaHmotně-právní ochrana:

a) prevence §415, §3/2b) svépomoc §6c) jednání v krajní nouzi §418 / 1

Subjektivní vlastnické právo je chráněno řadou právních prostředků. Základem právní ochrany jsou předpisy nejvyšší právní síly (Listina základních práv a svobod). Dále poskytují vlastnickému právu ochranu téměř všechna právní odvětví (trestní, správní, občanské apod.). Obč. zákoník především reguluje tzv. vlastnické žaloby: (§ 126).

Žaloba na vydání věci ( vyklizení bytu,…) je určena k ochraně v případech neoprávněného zadržování věci (věc se nenachází ve faktické moci vlastníka, ale je u jiné osoby, která ji odmítá vydat, např. u zloděje). Žaloba musí směřovat vůči tomu, kdo věc protiprávně zadržuje.

Zápůrčí žalobu ( negatorní žaloba ) lze s úspěchem použít ve všech ostatních případech, kdy došlo k zásahu do vlastnického práva jinak než protiprávním zadržováním věci (často při ochraně neoprávněně zasahuje do vlastnického práva, případně, aby bylo uloženo obnovení původní stavu, třeba upuštění od stavby na cizím pozemku a odstranění následků).

Žaloba určovací - § 80c OSŘ – deklarace toho zda právo existuje či nikoliv, žalobu musí podat pouze ten, kdo má v dobré víře na věci zájem

Zánik vlastnického práva

absolutní zánik – nikdo již s věcí nedisponuje; ztráta, zničení dané věci, spotřebováním, zánikem věci,opuštěním věci relativní zánik – na základě smlouvy, dědění, rozhodnutím státního orgánu ( vyvlastněním, režim neoprávněné stavby, dědění

zánik na základě vůle dosavadního vlastníka - na základě smlouvy, dar - opuštěním věci (derelikce) = projev vůle již nebýt dále vlastníkem (srov. následky opuštění upravené v § 135 odst. 3 obč. zákoníku)

- spotřebováním, zničením Nezávisle na vůli dosavadního vlastníka - zánikem věci ( povodeň )

- ztrátou věci (pokud nebyla věc vlastníkovi vrácena a nepřihlásil se o ni ve stanovené lhůtě, srov. § 135 odst. 1) - smrtí vlastníka (srov. dědění nebo odúmrť ) - vydržením - rozhodnutím státního orgánu (vyvlastnění, rozhodnutí o propadnutí majetku, prodej věci v rámci výkonu rozhodnutí, rozhodnutí o neoprávněné stavbě)

Držba - nepřetržitá + dobrá víra – vnitřní psychický stav , že věc patří jemu- u nemovitosti 10 let- u movité věci 3 roky- §132-pozn.: u nemovitosti neudržím dobrou víru, když bylo vlastnictví možno zjistit na LV

10. Podílové spoluvlastnictví – pojem, vznik, obsah, zánik, vypořádání

Věc, k níž existuje vlastnické právo, může být ve vlastnictví jednoho subjektu (individuální vlastnictví) nebo může vlastnicky patřit více osobám společně, aniž by byla mezi ně rozdělena (spoluvlastnictví). Všichni spoluvlastníci se pokládají za jediného vlastníka společné věci; tatáž práva, jako má vlastník v případě individuálního vlastnictví, příslušejí u spoluvlastnictví více osobám.

Podíl = vyjadřuje a vymezuje míru účasti na právech a povinnostech spoluvlastněné věciHospodaření – probíhá na základě hlasování dle velikosti podílu ( princip majority ), při rovnosti hlasů Se kdokoliv ze spoluvlastníků může obrátit na soud. Při důležité změně spoluvlastněné věci je ( změna podstaty či funkce ) oprávněn obrátit se na soud i ten kdo byl přehlasován ( minoritní vlastník )Zavázanost ke správním úkonů – solidarita, společnost a nerozdílnost. Praxe: kupní smlouva musí být podepsána všemi spoluvlastníkyVnitřní vztah mezi spoluvlastníky - Vztah všech spoluvlastníkům dohromady vůči třetím osobám týkající se zavázanosti právních popřípadě protiprávních úkonů - Vztah týkající se podílu a předkupního práva k tomuto podílu – u převodu podílu musí být respektováno Předkupní právo spoluvlastníkům. Spoluvlastník musí reagovat na písemnou výzvu ( u movitých

věcí 8 dnů, u nemovitostí 2 měsíce – to lze smluvně uměnit, to musíme zaplatit ). Cena bude tržní = obecná. Porušení předkupního práva má za následek sankci relativní neplatnosti, které se mohou dovolat

spoluvlastníci. Pokud se jedná o převod na osobu blízkou ( § 116 ), může mít přednost před spoluvlastníky. Máme 3 roky z titulu relativní neplatnosti domáhat se u soudu, když nás spoluvlastník obejde. § 602 a následující = předkupní právo jako lex specialis, u darování se řídíme způsobem výkladuDruhy spoluvlastnictví jsou rozlišovány podle toho, zda jsou vyjádřeny podíly (spoluvlastnictví

podílové), či nikoliv (spoluvlastnictví bezpodílové). U podílového spoluvlastnictví lze podle způsobu vyjádření podílu uvažovat o ideálním spoluvlastnictví nebo o reálném spoluvlastnictví, příp. o jejich kombinaci (spoluvlastnictví akcesorické).

Ideální podílové spoluvlastnictví je upraveno v obč. zákoníku v § 137-142. Bezpodílové spoluvlastnictví není v současné době výslovně upraveno, je však využito v rámci společného jmění manželů.

Základním pojmovým znakem je podíl, který vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci. Jeho velikost může být určena zlomkem nebo procentem. Konkrétní výše podílu závisí na dohodě spoluvlastníků, právním předpisu, rozhodnutí soudu. Není-li výše stanovena, platí, že podíly jsou stejné. Pro obsah podílového spoluvlastnictví jsou důležité tři skupiny vztahů:

Vzájemný vztah mezi spoluvlastníky, v němž je rozhodující velikost podílu jednotlivých spoluvlastníků, která určuje, do jaké míry se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví. Při hospodaření se společnou věcí je rozhodná většina počítaná podle výše podílů. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny nebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud. Půjde-li o důležitou změnu na věci (např. její rekonstrukce), mohou se přehlasovaní spoluvlastníci obrátit na soud, aby o změně rozhodl.

Ve vztazích z právních úkonů týkajících se společné věci jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně.

Převod spoluvlastnického Spoluvlastník může převést svůj podíl na osoby blízké bez omezujících podmínek. Jde-li o převod na jiné osoby, vzniká ostatním spoluvlastníkům předkupní právo. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů. Je-li podíl převeden na třetí osoby a spoluvlastník porušil předkupní právo ostatních spoluvlastníků, je právní úkon relativně neplatný, příp. se může dotčený spoluvlastník domáhat svých práv vůči nabyvateli (srov. obecnou regulaci předkupního práva v § 602 a násl. obč. zákoníku).

Zrušení vlastnického práva

Dohoda o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví - musí mít písemnou formu = smlouva

Reálné rozdělení věci – rozdělení domu vertikálně – samostatné vchody schodiště, komín→nový geometrický plán, písemná smlouva , návrh na katastr - pokud je to možné a účelné

Přikázání za náhradu – vyplacení jednoho vlastníka druhému. Prodej či darování → zatížení daňovou povinností ( musí být odhad ) → vklad do KN→ na LV změna vlastníka

Prodej třetí osobě a rozdělení výtěžku z   prodeje – rozdělení výtěžku prodeje

Žaloba o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

Pokud není možná dohoda spoluvlastníků → lze podat žalobu na vypořádání podílového spoluvlastnictví . Soud je plně vázán návrhem účastníka. Platí však „iudicium duplex" –tzn., že soud postupuje ve výše uvedeném pořadí:

zda je možné nemovitost reálně rozdělit Když to není možné či účelné, pak přikáže některému spoluvlastníku věc do vlastnictví – za cenu

obvyklou – soud ji zjišťuje v realitní kanceláři ( přikázání za náhradu – obecná tržní cena ) Když nikdo věc nechce nebo nemá peníze, pak se věc na nařízení soudu prodá a výtěžek se rozdělí

dle podílu § 142 ( 2 ) – soud z důvodů zvláštního zřetele nemusí provést vypořádání vůbec Př.: Vnuk zdědil ½ domu, v přízemí bydlí děda. Děda si vezme právníka a oponují tím, že nechce dům

opouštět, vzhledem ke své nemoci či věku, délce bydlení,…soud v takovém případě žalobu zamítne Pokud se poměry změní – úmrtí dědy – soud se může danou věcí zabývat znovu

(průlom zásady „ne dvakrát o tomtéž“ ne bis idem…poprvé by soud rozhodl v rozporu s dobrými mr.) - soud se musí držet zákonem stanoveného pořadí, vždy je tedy jako první reálné rozdělení, poté přikázání za náhradu ( tržní cena ), prodej a rozdělení = judicium duplex

Bytovým vlastnictvím lze rozumět specifický druh spoluvlastnictví budovy, v němž spoluvlastník je vlastníkem bytu nebo nebytového prostoru (tzv. jednotky) a podílovým spoluvlastníkem společných částí (k tomu zpravidla přistupuje i spoluvlastnictví pozemku nebo jiné právo k pozemku). Bytové vlastnictví je upraveno zvláštním zákonem - viz zák. č. 72/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů (ZOVB). Podle § 5 ZOVB vzniká bytové vlastnictví vkladem prohlášení vlastníka budovy do katastru nemovitostí nebo výstavbou jednotky provedenou na základě smlouvy o výstavbě. Nabytí vlastnického práva k jednotce od dosavadního vlastníka budovy

Tento způsob vzniku bytového vlastnictví předpokládá realizaci dvou právních skutečností: prohlášení vlastníka o vymezení jednotek, převod vlastnického práva k jednotce.

Výstavba Nezbytným předpokladem vzniku bytového vlastnictví výstavbou domu je uzavření smlouvy o výstavbě

11. Společné jmění manželů (SJM) – pojem, obsah

1.8. 1998 došlo ke změně institutu podílového spoluvlastnictví …vznik SJMSJM - majetkové společenství, tvoří základ právní regulace manželských majetkových vztahů. Jde o legální subsidiární systém, jenž nevylučuje odchylnou smluvní úpravu. Subjektem SJM mohou být pouze manželé po dobu trvání manželství (mezi manžely však mohou existovat i jiné spoluvlastnické a společné majetkové vztahy, které nepatří ke společnému jmění). SJM vzniká zásadně současně se vznikem manželství. Manželé, event. snoubenci, mohou dohodou uzavřenou ve formě notářského zápisu vyhradit vznik SJM až ke dni zániku manželství (taková dohoda se netýká věcí tvořících obvyklé vybavení společné domácnosti). Předmětem SJM je všechen majetek (věci i majetková práva), který jeden z manželů nebo oba manželé společně nabyli za trvání manželství (trvá-li také SJM), s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho manžela, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, transformací = přeměna ( koupě auta před SJM, v SJM prodej za stejné peníze ) Do SJM dále patří i závazky (např. dluhy), jež některému z manželů nebo oběma vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

Pro vztah mezi manžely platí, že majetek, který tvoří společné jmění, užívají a udržují oba manželé společně. Obvyklou správu společného majetku může vykonávat každý z manželů, v ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů, jinak je právní úkon relativně neplatný. Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé solidárně (společně a nerozdílně). Podobné postavení mají manželé z právních úkonů týkajících se společného jmění. Také obsah (vzájemná práva a povinnosti) mohou manželé modifikovat smlouvou uzavřenou ve formě notářského zápisu. Ze zákona je přípustná změna v případě použití majetku v SJM nebo jeho části jedním z manželů k podnikání. Může se tak stát se souhlasem druhého manžela uděleným při prvním použití společného majetku (k dalším právním úkonům souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela není třeba). Modifikace zákonem stanoveného SJM – formou notářského zápisů§ 148 / 1, 2 – zúžení SJM: - jeden z manželů se stane ručitelem neomezitelným v obchodní společnosti - SJM nelze zrušit, pouze zúžit ( tzv. obvyklá hladina vybavení SJM )

12. Společné jmění manželů (SJM) – modifikace rozsahu, zánik , vypořádání

Zákonem vymezený rozsah SJM lze zúžit nebo rozšířit dohodou manželů (sepsanou ve formě notářského zápisu), ovšem účinky smluvní úpravy vůči třetím osobám jsou vázány na jejich vědomost o obsahu smlouvy. Specifický druh změny předmětu SJM představuje důsledek soudního rozhodnutí, kterým se SJM zužuje až na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti. O zúžení rozhoduje soud rozsudkem, a to výlučně ve dvou situacích:

na návrh jednoho z manželů, a to ze závažných důvodů (§ 148 odst. 1 obč. zákoníku), ( zvláštní chování jednoho z manželů – drogy, alkohol, nevěra, které mohou ohrozit společné finance ) na návrh některého z manželů v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti, tj. společníkem ve veřejné obchodní společnosti nebo komplementářem v komanditní společnosti (§ 148 odst. 2 obč. zákoníku). - návrh může podat i manžel nebo manželka ( to dříve nebylo )

SJM zaniká nejpozději se zánikem manželství; výjimečně může SJM zaniknout i za trvání manželství (uložením trestu propadnutí majetku nebo prohlášením konkursu na majetek jednoho manžela), smrtí

Po zániku SJM musí následovat jeho vypořádání, které se provádí písemnou dohodou (dohodou nesmí být dotčena práva věřitelů), jinak ho provede na základě návrhu některého z manželů soud. V případě, že do tří let od zániku SJM nedojde k jeho vypořádání dohodou ani není podán návrh na jeho vypořádání soudem, nastupuje nevyvratitelná domněnka vypořádání, podle níž se konstruuje tento stav:

U movitých věcí, které každý z manželů užívá výlučně jako vlastník pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti, platí, že se manželé vypořádali podle toho, jak tyto věci užívají. U ostatních movitých věcí a nemovitostí platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly

obou spoluvlastníků jsou stejné. Obdobný režim mají i ostatní majetková práva, pohledávky a závazky.

Vypořádání se provádí podle stanovených zásad, z nichž je prioritní zásada stejné velikosti podílů. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Dále se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti. Jistá specifika (ohledně osoby provádějící vypořádání SJM) nastupují tehdy, zanikne-li SJM v důsledku trestu propadnutí majetku nebo prohlášením konkursu. Obdobné platí také v případě zániku manželství smrtí jednoho z manželů.

Předmanželská smlouva od 1998 – před uzavřením manželství

Zánik SJM:- smrtí- rozvodem…..smluvený ( nesporný ) rozvod = manželství trvalo rok, nežijí spolu 6 měsíců, dohoda o dětech majetková dohoda sporný rozvod = 3 roky máme na to, abychom se dohodli, notářsky ověřené podpisy pokud dohoda není možná, můžeme podat žalována vypořádání SJM Po zániku SJM musí následovat jeho vypořádání, které se provádí písemnou dohodou (dohodou nesmí být dotčena práva věřitelů), jinak ho provede na základě návrhu některého z manželů soud. V případě, že do tří let od zániku SJM nedojde k jeho vypořádání dohodou ani není podán návrh na jeho vypořádání soudem, nastupuje nevyvratitelná domněnka vypořádání - platí nevyvratitelná domněnka, že se vypořádali

13. Věcná břemena a zadržovací právo ( nejsou zajišťovací )

Pojem: institut, který umožňuje využívání užitné hodnoty věci patřící vlastnicky jinému subjektu. Věcné břemeno je věcné právo k   věci cizí na základě něhož je zatížen vlastník nemovitosti a je

omezen výkon jeho vlastnického práva. Zatěžuje nemovitost bez ohledu na vlastníka ( změnu )Vznik je z římskoprávních služebností. Zástavní, podzástavní a zadržovací jsou zajišťovací prostředky věcně právní povahy. 141 / 1950 Sb. Střední zákoník – tady bylo poprvé upraveno40 / 1964 Sb. Občanský zákoník – nyní od § 151 ( věcné břemeno se váže pouze k nemovitým věcěm )

Subjekt: Povinný – ten, kdo má danou nemovitost FO,PO i stát a jehož právo je omezeno něco konat, strpět či

zdržet se. Oprávněný – ten, komu svědčí právo odpovídající právu věcnému břemeni

Druhy:

Podle oprávněnosti subjektu: věcná břemena působící in rem (oprávněný subjekt je vždy subjektem, který má vlastnické právo k věci, změna tohoto subjektu není právně relevantní pro další existenci věcného břemene a subjektem práva odpovídajícího věcnému břemenu se stává sukcesor původního vlastníka), - průchod, průjezd věcná břemena působící in personam (tato věcná břemena uspokojují zájmy individualizovaného Subjektu - osoby, zatímco u věcných břemen působících in rem jsou uspokojovány takové zájmy, které bude mít každý nositel subjektivného práva k věci, neboť souvisejí s objektivní možností realizace její užitné hodnoty, zaniká smrtí). – právo doživotního bydlení

Podle různého obsahu: ( dare = dát není NIKDY obsahem věcných břemen ) věcná břemena s povinností konat (např. poskytovat určité úkony – zajištění nákupu, úklid ve prospěch oprávněné osoby), věcná břemena s povinností trpět (např. trpět chování třetí osoby – vstup na pozemek, přechod přes pozemek), věcná břemena s povinností zdržet se (nevykonávat obvyklý obsah vlastnického práva- nemít zaparkované auto v průjezdu, nechodit do dané místnosti).

VznikV jednotlivých případech vzniku věcných břemen je třeba uvažovat pouze o originárním vzniku, nikoliv

o jejich nabytí tam, kde věcné břemeno existovalo, ale došlo pouze ke změně některého z jeho subjektů. Ve smyslu § 151o odst. 1 obč. zákoníku lze rozlišit tyto způsoby původního vzniku věcných břemen:

na základě písemné smlouvy – poté vklad do katastru, na základě závěti ve spojení s výsledky dědického řízení, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslušného orgánu, ze zákona, ( těžební zákon, zákon o pozemních komunikacích, energetické zákony ) vydržením. ( 10 let musí být věcné břemeno užíváno, platí i pro dědice, musí být udržena dobrá víra )

Pro uzavření smlouvy platí obecná ustanovení obč. zákoníku o právních úkonech, je předepsána písemná forma. Smlouvu může uzavřít vlastník nemovitosti, event. další osoba, které zákon toto právo přiznává. Smlouva o zřízení věcného břemene může být samostatná nebo se může vyskytovat jako vedlejší úmluva, např. při smlouvě darovací, kupní apod. K nabytí práva odpovídajícího věcnému břemenu je nutný vklad do katastru nemovitostí.

Na základě závěti vzniká věcné břemeno v okamžiku smrti zůstavitele. Možnost zůstavitele zřídit závětí věcné břemeno je důsledkem výkonu jeho vlastnického práva.

Základem zřízení věcného břemenu je dohoda dědiců o vypořádání dědictví, kterou dědicové uzavírají v průběhu dědického řízení. Neodporuje-li dohoda zákonu nebo dobrým mravům, soud ji usnesením schválí.

Pokud právní předpis umožňuje zřízení věcného břemene rozhodnutím příslušného orgánu, vzniká věcné břemeno právní mocí rozhodnutí. Zejména lze zřídit věcné břemeno rozhodnutím o vyvlastnění ( §170

stavebního zákona), rozhodnutím pozemkového úřadu (§ 9 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě) a rozhodnutím soudu (např. při zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví - § 142, při rozhodování o režimu neoprávněné stavby - § 135c a věcné břemeno tzv. nezbytné cesty - § 151o odst. 3).

Věcné břemeno vzniká přímo na základě skutečností uvedených v právním předpise. Takové předpisy většinou upravují určitá omezení vlastnického či obdobného práva s obsahem odpovídajícím věcnému břemenu (např. u některých liniových staveb - zák. č. 79/1957 Sb., nebo zakládající právo umístění stavby na pozemku - § 21 odst. 5 zák. č. 72/1994 Sb.). Obč. zákoník také umožňuje nabytí práva odpovídajícího věcnému břemenu výkonem práva s odkazem na § 134 obč. zákoníku (tj. na podmínky vydržení vlastnického práva). Z toho vyplývá, že subjektem práva odpovídajícího věcnému břemenu se stane osoba, která vykonává právo pro sebe a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že jí právo patří. Právo vznikne po nepřetržitém desetiletém výkonu.

ObsahSubjektivní povinnosti vyplývají z vymezení jejich pojmu, tj. jako zákonem uložené míry nutnosti

něco konat, něco trpět nebo se něčeho zdržet. Subjektivní práva umožňují oprávněnému subjektu vyžadovat stanovené chování povinného subjektu, příp. u věcných břemen pozitivních také určitým způsobem něco konat. Konkrétní obsah věcného břemene je určen právní skutečností, jež je právním důvodem jeho vzniku.

K obsahu věcných břemen patří také povinnost nést přiměřené náklady na předmět věcného břemene (§ 151a odst 3). Pokud dohoda účastníků nestanoví jinak, přiměřené náklady na zachování a opravy věci je povinen nést oprávněný subjekt, jemuž právo odpovídající věcnému břemenu umožňuje užívat cizí věc. Za předpokladu, že tuto věc užívá také její vlastník, nesou náklad společně, podle míry spoluužívání.

ZánikZ § 151p obč. zákoníku vyplývá, že věcná břemena zanikají ze zákona, rozhodnutím příslušného

orgánu nebo písemnou smlouvou a dále je provedena konkretizace některých způsobů zániku. Lze uplatnit i některé skutečnosti, které obecně způsobují zánik právního vztahu.

K zániku věcných břemen ze zákona dochází na základě skutečností stanovených přímo v právní normě. Patří sem i případ konkretizovaný v § 151p odst. 2 obč. zákoníku, kdy věcné břemeno automaticky ze zákona zanikne, nastanou-li takové trvalé změny, že věc již nemůže sloužit potřebám oprávněné osoby nebo prospěšnějšímu užívání její nemovitosti. Přechodnou nemožností výkonu práva věcné břemeno nezaniká. ( hrubý nepoměr ). Věcné břemeno se zánikem zatížené věci zaniká.

Věcná břemena mohou zaniknout na základě konstitutivního rozhodnutí příslušného orgánu . Soud může svým rozhodnutím zrušit věcné břemeno, vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného (§ 151p odst. 3 obč. zákoníku).

Obč. zákoník počítá s možností uzavřít smlouvu o zániku, resp. zrušení věcného břemene, která musí mít písemnou formu. Tuto smlouvu lze považovat za specifický druh dissoluce (§ 574 odst. 1 obč. zákoníku). K zániku práva odpovídajícího věcnému břemenu je nutný vklad do katastru nemovitostí. Podle § 151p odst. 4 platí, že pokud právo odpovídající věcnému břemenu náleží určité osobě (tj. působí in personam), věcné břemeno zanikne nejpozději její smrtí nebo zánikem.

Z povahy věcných břemen také vyplývá možnost jejich zániku konfusí (splynutím oprávnění i povinností v jedné osobě); jestliže bylo věcné břemeno zřízeno na určitou dobu, zaniká jejím uplynutím a obdobné účinky má splnění rozvazovací podmínky, pokud byla účinnost věcných břemen na takovou podmínku vázána.

Obč. zákoník výslovně zakotvuje promlčení práva odpovídajícího věcnému břemenu, k němuž dojde, není-li toto právo po dobu deseti let vykonáváno (§ 109). Promlčením však nedochází k zániku věcného břemene, pouze nárok se stává podmíněným.

Zadržovací (retenční) právo představuje oprávnění věřitele zadržet movitou věc dlužníka k zajištění své, zpravidla splatné pohledávky. Jde o zajišťovací prostředek (viz § 175 a násl. obč. zákoníku). Zadržovací právo vzniká svémocným zadržením movité věci. Oprávněn zadržet je pouze ten, kdo je povinen věc vydat, na rozdíl od zástavního práva má zadržovací právo jen zajišťovací funkci, neplní funkci uhrazovací. Zadržet nelze věc svémocně nebo lstivě odňatou. K obsahu zadržovacího práva patří oprávnění věřitele zadržet věc až do uspokojení jeho pohledávky nebo jiného zajištění pohledávky. Bez zbytečného odkladu však musí oprávněný subjekt vyrozumět dlužníka o zadržení věci a o důvodech zadržení, jinak může odpovídat za škodu, která tím vznikla.

Zadržovací právo zanikne, jakmile zanikne hlavní závazkový vztah, především uspokojením pohledávky. Kromě toho přichází v úvahu i další způsoby zániku, především nahrazení zadržovacího práva jinými zajišťovacími instrumenty. - vyvíjí se tlak na dlužníka aby plnil, popřípadě aby poskytl jiné uspokojivé zajištění pohledávky - věc, která je předmětem zadržovacího práva musí být zpeněžitelná ( ocenitelná penězi )

- př. pronajímatel je oprávněn zadržet věci, když mu nájemce neplatí nájemné NELZE – audi jednatele na parkovišti, kde jednatel jedná s jinou společností, které dluží peníze. Auto mu jako zadržovací prostředek nelze použít ( oni nemají věc u sebe, on si auto jen zaparkoval na jejich parkovišti ) - vyjímka je konkurz: - splatné pohledávky - vznik: jednostranným úkonem věřitele, který spočívá v zadržení věci, ten musí informovat o zadržení - § 179: při exekuci má zadržovací právo přednost před zástavním věřitelem !! - zánik: splněním pohledávky, zánikem zadržené věci

14. Zástavní práva – pojem, vznik, obsah, druhy, zánik

PojemZástavní právo - plní zajišťovací funkci - od okamžiku svého vzniku do své realizace nutí dlužníka splnit závazek

- plní uhrazovací funkci -v případě nesplnění závazku poskytuje možnost uspokojení nesplacené pohledávky přímo z výtěžku zpeněžení zástavy ( srov. § 152 a násl. obč. zákoníku ). - slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který ji odpovídá nebude včas splněn, v případě nesplnění se věřitel může uspokojit s výtěžku zpeněžité zástavy - vztahuje se i na příslušenství, přírůstky a neoddělené plody zástavy.

- působí vůči každému pozdějšímu vlastníku zastavěné věci -věcně právní povaha zástavního práva - odchylka může nastat např. při prodeji zástavy v rámci exekuce, zpeněžením v konkursním řízení ( § 164 )

Zásady zástavního práva zásada akcesority - zástavní právo je existenčně spjato se závazkem hlavním → existuje pouze tehdy, je-li dána existence či předpoklad budoucí existence hlavního závazku → zánikem hlavního závazku zásadně zaniká i zástavní právo. Zásada subsidiarity – podpůrnosti, zástavní právo se realizuje až, když dluh nebyl řádně a včas splněn Právo k cizí věci – zástava náleží osobě odlišné od zástavního věřitele Individualizace – věc, která má být předmětem zástavy musí být přesně vymezena ( je možné i zřízení vespolného zástavního práva (př. pozemek s 10 nemovitostmi ) Zásada nedělitelnosti - celá zástava zajišťuje celou pohledávku

Subjekty závazkového právního vztahu, která je zástavním právem zajišťován, a zástavně právního vztahu : věřitel (zástavní věřitel), obligační dlužník (tj. dlužník v hlavní závazkovém vztahu), zástavní dlužník (tj. vlastník zástavy = zástavce ). Obligační a zástavní dlužník mohou být totožnými subjekty (zejména když obligační dlužník zřídil

zástavní právo k věci ve svém vlastnictví). Dalším subjektem může být zástavce, je jím osoba, která zřídila zástavní právo (v první fázi je současně i zástavním dlužníkem).

Předmětem zástavního práva - mohou být všechny věci, které jsou způsobilé být předmětem občanskoprávních vztahů majetkové povahy, mají majetkovou hodnotu a jsou zpeněžitelné. Zástavou může být věc movitá nebo nemovitá (včetně bytu nebo nebytového prostoru vymezeného podle zák. č. 72/1994 Sb.), podnik nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připouští, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví. Slouží-li za předmět zástavního práva více zástav, jde o tzv. vespolné (simultánní) zástavní právo.

Vznik písemnou smlouva, která označuje zástavu nebo pohledávku ( pokud se zastavuje budova, která není v katastru nebo podnik, musí být notářský zápis, který se dále eviduje v rejstříku zástav ) - zástava k pohledávce ( oznámím zástavnímu dlužníkovi, že jsem se stal věřitelem pro, případ

neplnění ) rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví, jiné rozhodnutí soudu, rozhodnutí správního úřadu, zákon. Podstatnými náležitostmi zástavní smlouvy jsou specifikace předmětu zástavního práva (zástavy),

vymezení pohledávky zajištěné zástavou. Zástavní smlouva musí být uzavřena v písemné formě, má-li zástavní právo vzniknout zápisem do rejstříku zástav, musí mít formu notářského zápisu. Zástavní smlouva nesmí (pod sankcí absolutní neplatnosti) obsahovat některá ujednání (srov. § 169 obč. zákoníku). Zákaz jejich sjednání platí i pro samostatné smlouvy nebo pro dědickou dohodu. Způsob vzniku zástavního práva na základě smlouvy se liší podle toho, zda jde o zástavu movitou nebo nemovitou, resp. soubor věcí nebo věc hromadnou. Zástavní právo k nemovitosti evidované v katastru vzniká výlučně vkladem zástavního práva.Zástavní právo k movitým věcem vzniká nastoupením jedné ze tří skutečností:

odevzdáním zástavnímu věřiteli, předáním do úschovy nebo ke skladování, zápisem do rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou ČR.

Zástavní právo k věcem nemovitým, které nejsou předmětem evidence v katastru nemovitostí, k věci hromadné a k souboru věcí, může vzniknout výlučně zápisem do rejstříku zástav. Zástavní právo k pohledávce vzniká již uzavřením smlouvy (není-li účinnost sjednána jinak Je-li zastavovaná pohledávka sama zajištěna zástavou, vzniká podzástavní právo.

Uzavřená dědická dohoda je titulem, zástavní právo vznikne až rozhodnutím soudu, kterým se dědická dohoda schvaluje. Dohodu mohou zavřít pouze dědicové a zástavou mohou být pouze majetkové hodnoty tvořící předmět dědictví. Soud může usnesením zřídit tzv. soudcovské zástavní právo (§ 338b a násl. obč. soudního řádu), které je považováno za způsob výkonu rozhodnutí. Zřízením soudcovského zástavního práva však nedochází k uspokojení pohledávky, pohledávka se pouze zajišťuje. Pro pořadí soudcovského zástavního práva je rozhodující den, v němž k soudu došel návrh na jeho zřízení. V řadě případů stanoví zákon přímo ty skutečnosti, na jejich základě vznikne zástavní právo - § 672 obč. ,př. i obchodní zákoník ( § 535, 605, 628, 707).

ObsahPokud má zástavní věřitel zástavu u sebe, je oprávněn ji držet po celou dobu trvání zástavního práva,

je povinen se o ni starat s péčí řádného hospodáře, zejména ji opatrovat a chránit před poškozením, ztrátou a zničením. Vzniknou-li mu plněním této povinnosti náklady, má proti zástavnímu dlužníkovi právo na jejich náhradu. Užívat zástavu a přisvojovat si její přírůstky, plody a užitky může jen tehdy, pokud mu zástavní dlužník k tomu dá souhlas. Je povinen nahradit zástavnímu dlužníkovi škodu vzniklou v důsledku ztráty, zničení nebo poškození zástavy.

Zástavní dlužník je povinen zdržet se všeho, čím se zástava zhoršuje na újmu zástavního věřitele. Jestliže zástava ztratí na ceně tak, že zajištění pohledávky se stane nedostatečným, má zástavní věřitel právo od dlužníka žádat, aby zajištění bez zbytečného odkladu přiměřeně doplnil. Pokud dlužník zajištění nedoplní, stane se ta část pohledávky, která není zajištěna, splatnou.

Prodlení dlužníka s jejím splněním. V takovém případě má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy. Dva základní způsoby uspokojení ze zástavy:

zpeněžením ve veřejné dražbě (§ 36 a násl. zák. č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách), jde o tzv. nedobrovolnou dražbu, která se provádí na návrh dražebního věřitele, soudním prodejem zástavy (srov. § 200y a násl. obč. soudního řádu).žaloba proti prodeji zástavyPokud je na zastavěné věci více zástav – uspokojí se postupně , podle doby vzniku pohledávky.

ZánikJednotlivé způsoby zániku zástavního práva lze rozdělit do dvou skupin: Zánik zástavního práva v důsledku zániku zajištěné pohledávky; tento způsob vyplývá z akcesorické povahy zástavního práva - zástavní právo nemůže existovat samostatně . Pohledávka může zaniknout různými způsoby, nejčastěji se uplatní její plnění. Samotný zánik zástavního práva, bez ohledu na existenci zajištěné pohledávky:

zánikem zástavy - zničením, spotřebováním vzdáním se zástavního práva zástavním věřitelem - jednostranný písemný úkon zástavního věřitele uplynutím doby - pokud bylo zástavní právo zřízeno na dobu určitou, stejné účinky by mělo splnění rozvazovací podmínky

složením obvyklé ceny zástavy na základě písemné smlouvy uzavřené mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem v dalších případech stanovených zvláštními předpisy - v soudní exekuci, zpeněžením v konkursu, v některých způsobech nabytí vlastnického práva k zástavě státem

promlčením zástavní právo NEZANIKÁ

Podzástavní právo - samostatným druhem věcného práva k věci cizí - zástavního práva - vzniká zastavením pohledávky zajištěné zástavním právem, jestliže zástavou je věc → existuje závazkový vztah, v němž jepohledávka zajištěna zástavou→ tato pohledávka je v jiném závazkovém vztahu použita jako zástava.

- zástavnímu věřiteli ve druhém závazkovém vztahu vznikne zástavní právo k pohledávce a podzástavní právo k zástavě zajišťující tuto pohledávku. Ke vzniku podzástavního práva není nutný souhlas vlastníka zastavené věci, avšak podzástavní právo lze vůči němu uplatnit, jen když mu byl vznik tohoto práva oznámen. - jestliže je zastavená pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovitosti, vzniká podzástavní právo vkladem do katastru nemovitostí.

- smyslem podzástavního práva je uspokojení podzástavního věřitele. - platí tato pravidla

uspokojení z podzástavy se může podzástavní věřitel domáhat, pokud není pohledávka zajištěná podzástavním právem a ani zastavená pohledávka v době splatnosti splněna podzástavnímu věřiteli

uspokojení z podzástavy se podzástavní věřitel domáhá v rámci oprávnění zástavního věřitele - uhrazovací funkce - ke vzniku není třeba souhlas vlastníka zastavené věci, podzástavní právo je však proti němu účinné pokud mu bylo písemně oznámeno - účinek vzniká až vkladem do katastru nemovitostí - § 174 Obč.

A …………………………………B ( podzástavce )( poddlužník )

C ( podzástavní věřitel )

ZÁVAZKY

Část 1 – obecná kontraktaceČást 6 – deliktní závazkyČást 8 – zejména závazky116 / 1990 Sb. – zákon o nájmu a podnájmu nebytových prostorZákon o odpovědnosti státu za nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí

Smlouva o smlouvě budoucí – obligační účinky ( expartes )Inominátní smlouva – nejsou konkrétně upraveny, můžu uzavřít jakoukoliv smlouvu, ale nebude se podobat - př. opatrování věci

Část 8 – závazkové právo ( obligace )§ 488 - § 587 = obecná závazková část ( vznik závazků, charakteristika, zajištění, jak se závazky mění ) - existence minimálně 2 subjektů – věřitel / dlužník- strana dlužnická, strana věřitelská- na každé straně může vystupovat více subjektů = pluralita Pluralita na straně věřitelské – aktivní pluralita ( § 512 ) Pluralita na straně dlužnické – pasivní pluralita- vtah mezi subjekty: ( FO, PO, stát ) Dílčí aktivní pluralita Aktivní solidarita na straně věřitelské - Dlužník má splnit více věřitelům dluh bez ohledu na to kolik má komu platit ( je jedno kolik komu dá ) Dílčí pasivní pluralita – Solidární dluh – - označení subjektů – věřitel / dlužník – označujeme tak, když nejde o peněžní plnění- obsah závazku: pohledávka nebo dluh- § 488: legální definice závazkového vztahu- v praxi existují i závazky vícestranné ( trojstranná výměna bytu )

- jak vznikají závazky: § 489 Obč. – shodné s obchodem 1) ze smluv ( § 829, z jedn. právních úkonů – veřejná soutěž, jednatelství bez příkazu ) 2) ze způsobené škody ( škůdce – poškození ) 3) z bezdůvodného obohacení ( když nám někdo pošle omylem peníze na účet, absolutně neplatná smlouva na jejímž základě bylo plněné ) 4) z jiných skutečností uvedených v zákoně ( dědění, ručení, nález ztracené věci )

Obsah závazků je totožný s přímým předmětem obč. právních vztahů- jakost závazků – pokud není dohodnuto, plní se průměrnou jakostí- konkrétní výběr je na dlužníkovi- § 497 : obecná rovina odstoupení od smlouvyKauza závazků = právní důvod vzniku závazků- při vzniku nemusí být vyjádřen důvod- vyjímka je např. uznání dluhu

§ 498: záloha, pokud obchod není uzavřen, musí se vrátit – jinak jde o bezdůvodné obohacení

15. Odpovědnost za vady - obecná, zvláštní

Dlužník je povinen plnit řádně a včas. Jde o objektivní charakter. Uplatňuje se u všech úplatných závazků. Odpovědnost za vady nemůže být účastníky omezena. Naopak se účastníci můžou dohodnout na rozšíření. Jde o vady v době plnění, v případě záruky jde až poté co došlo k plnění. Vady faktické – padající cihly, vlhké zdivo, děravý kabátVada právní – jestliže něco prodám z věcným břemenem a neřeknu to, věc je v užívání u třetí osoby apod.

Odpovědnost obecně jsou závazky vzniklé z protiprávních úkonů, protiprávních stavů či protiprávních událostí. Tyto závazkové vztahy můžeme členit na :

odpovědnost za způsobenou škodu odpovědnost za vady odpovědnost za prodlení závazky z bezdůvodného obohacení - nemají odpovědnostní charakter

Obecné znaky: - existence platného závazkového právního vztahu- přenechání věci jinému na základě uplatné smlouvy- porušení povinnosti splnit závazek řádně- výskyt vadného plnění - souvislost mezi porušení povinnosti splnit závazek a výskyt vadného plnění

Vady zjevné – pokud by nabyvatel objevil následně vady, kteé nejsou skryté ( dům nemá střechu ) nemůže uplatňovat Vady skryté – nejdou zjistit např. z evidence katastru nemovitostíobligační / translakční účinky

záruční doba = doba, kterou stanoví zákon, prováděcí předpis, dohoda, jednostranné prohlášení zcizitele, že zcizitel bude odpovídat za vady po dohodnutou dobu. - stanovena při prodeji zboží v obchodě, nikoliv na aukru…Nárok z vad - § 504 na to navazuje zákonná prekluzivní lhůta ( 6 měsíců )

Pojem „odpovědnosti“ je vymezen jako sekundární právní povinnost, která vznikla subjektu, jenž porušil povinnost primární, která mu byla uložena buď zákonem (např. předcházet vzniku škod) nebo pro něj vyplývala ze smlouvy (např. včasně a řádně plnit).

Tato sekundární právní povinnost je obsahem odpovědnostního vztahu a koresponduje jí sekundární právo druhého subjektu, které může mít dle povahy porušeného primárního vztahu tyto podoby:

právo na náhradu způsobené škody (§ 420 a násl. obč. zákoníku) právo na odstranění vad, slevu z ceny, výměnu věci či na odstoupení od smlouvy v případě vadného plnění (např. § 499, § 507, § 597 a § 616 obč. zákoníku) právo na odstoupení od smlouvy v případě prodlení dlužníka, právo požadovat úroky z prodlení ( § 517 a násl. obč. zákoníku). Odpovědnostní vztah existuje vedle nebo namísto porušeného primárního vztahu. Odpovědnostní

závazky mají zejména funkci reparační, restituční, satisfakční či sankční.

Odpovědnost za vady – ustanovení § 596 - § 600 - povinností prodávajícího je upozornit kupujícího na vady, kterou věc má a o nichž ví; tuto povinnost má splnit při sjednání kupní smlouvy - pokud dodatečně vyjde najevo vada , která existovala již při předání věci, má kupující právo žádat slevu ze sjednané kupní ceny nebo od smlouvy odstoupit (jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou ) - práv z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu jen tehdy, jestliže vady vytkl nejpozději do 6 měsíců, není-li pro některé věci stanovena lhůta kratší.

Zvláštní ustanovení jsou zaměřena především na ochranu kupujícího a dotýkají se některých druhů prodeje a jejich následků a především odpovědnosti za vady prodané věci( § 612 a násl. obč. zákoníku).

U odpovědnosti za vady se rozlišuje: zákonná odpovědnost za vady - spočívá v odpovědnosti za při převzetí věci (tzv. shoda s kupní smlouvou) záruční odpovědnost za vady - vyskytnuvší se po převzetí věci.

zákonnou záruku - podmínky stanoví přímo zákon ( § 620 - délku záruční doby 24 měsíců )

smluvní záruku - vzniká smlouvou, event. akceptací jednostranného prohlášení učiněného v záručním listě

Charakter vady : § 507 Vada odstranitelná - kupující má právo, aby byla bezplatně, včas a řádně odstraněna

- prodávající je povinen vadu bez zbytečného odkladu odstranit - není-li to vzhledem k povaze vady neúměrné, může kupující požadovat výměnu věci, nebo výměnu součásti - vada jen součásti věci - kupující může požádat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit

Vada neodstranitelná - brání řádnému užívání věci jako bez vady - kupující nemůže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad věc řádně užívat, nebo vada nebyla odstraněna v dohodnuté (event. ve třicetidenní lhůtě) - kupující má právo na výměnu věci nebo odstoupení od smlouvy , nebo na přiměřenou slevu z ceny

Práva z odpovědnosti za vady se uplatňují v reklamačních lhůtách, které jsou často totožné se záručními dobami.Právo odpovědnosti za škodu - § 106

16. Zajištění závazků – pojem, funkce, ručení, smluvní pokuta

PojemZajištění závazků vede k zvýšení právní jistoty účastníků závazkových vztahů stanoveny specifické

právní prostředky, směřující k dosažení, resp. usnadnění uspokojení věřitele ze závazku. Těmito právními prostředky jsou zajišťovací prování prostředky.

- vigilantibus jura skripta sund

Funkce zajišťovacího závazkového vztahu jsou: Zajišťovací – zvyšuje právní jistotu postavení věřitele při vymáhání pohledávky Uhrazovací - podpůrný zdroj uspokojení pohledávky věřitele ( ručení či zástavní právo ).

- přímou uhrazovací funkci má dohoda o srážkách ze mzdy, smluvní pokuta- nemá ji zadržovací právo

Sankční funkce - stanoví nepříznivé následky majetkové povahy pro dlužníka v případě neplnění ( smluvní pokuta ) Usnadnění důkazní pozice – věřitel má výhodnější pozici

Ex ante ( dopředu ) = ty co se sjednávájí se vznikem vztahu (ručení, smluvní pokuta, zástavní právo )Ex post = vzniká až zjistíme že nám není plněno ( uznání dluhu, zadržovací právo )

Vlastnosti zajišťovacích prostředků: Akcesorita ( = vedlejší závazkový vztah )

Existenční akcesorita - vedlejší závazek je existenčně závislý na závazku hlavním (zástavní smlouva k nemovitosti se týká kupní smlouvy nemovit. ) Funkční akcesorita -je určena podmíněností obsahu akcesorického závazku obsahem závazku hlavního. Podmíněnost nemusí vždy znamenat totožnost obsahu, avšak musí vždy směřovat k plnění zajišťovací, uhrazovací či jiné, pro daný typ zajišťovacího vztahu požadované funkce.

Subsidiarita ( podpůrnost ) - vyjadřuje právo a zároveň povinnost věřitele uspokojit se ze zdrojů, které skýtá zajištění závazku, teprve tehdy, když hlavní dlužník nesplní dobrovolně svůj dluh.

- subsidiarita ručení např. vyplývá z § 546 a § 548 obč. zákoníku. ( nejprve musím vyzvat dlužníka, až je zjevné, že dlužník řádně a včas neplní, můžu kontaktovat ručitele )

Některé zajišťovací prostředky však subsidiární povahu nemají (dohoda o srážkách ze mzdy.)

Typickými zajišťovacími prostředky podle občanského zákoníku jsou: smluvní pokuta (§§ 544-545), ručení (§§ 546-551), dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů (§ 551), zástavní smlouva (§§ 152-174), zajišťovací převod práva (§ 553), zajištění postoupením pohledávky (§ 554), jistota (§§ 555-557), uznání dluhu (§ 558), zadržovací právo (§§ 175-180).

Zajišťovací prostředky, které existují mezi stranami hlavního ( dlužního ) závazku – věřitel x dlužník ( smluvní pokuta, uznání dluhu, omezení převodu nemovitostí ) Zajišťovací prostředky k jejichž existenci a realizaci potřebujeme třetí osobu ( ručení.)

Pozn.: zajišťovací prostředky EX ANTE – před půjčením – smluvní pokuta, ručení,zástava zajišťovací prostředky EX POST – zadržovací právo, uznání dluhu

Podle podstaty zajišťovacího prostředku:Věcněprávní – část II. Obč. zákoníku ( zástavní, podzástavní a zadržovací právo, předmětem těchto prostředků je věc. Když se změní vlastník věci, nemá to vliv na existenci zajišťovacího prostředku )Závazkové ( obligační ) – část VIII. Obč. – působí inter partes

Smluvní pokuta - písemné ujednání o tom, že při nesplnění povinnosti musíme zaplatit pokutu Zajišťovací prostředek , kdy jde o peněžité plnění, stanovené jako sankce pro případ nesplnění nebo nikoli řádného splnění závazku ze smlouvy. ( Nejde o odstupným - má věřitel právo požadovat ve stanovených případech jak plnění ze závazku, tak smluvní pokutu - § 545 odst. 1).

Smluvní pokuta může vzniknout dohodou stran (§ 544 odst. 1). Lze se zavázat pouze písemnou formou Spočívá zpravidla v penězích ( lze i jiném plnění ). Pro platnost závazku ke smluvní pokutě je třeba určit ve smlouvě výši pokuty nebo stanovit způsob jejího určení (§ 544 odst. 2.) - paušalizovaná náhrada škody = pokud není ve smlouvě věta „máme právo na skutečnou výši způsobené škody, která by přesahovala částku náhrady škody“ – dispozitivní charakter ( stejné i v obchodu ) - v občanovi subjektivní odpovědnostní princip – dlužník je povinen platit jen pokud zavinil ( dispozitivní princip – je dobré to do smlouvy napsat ) - v obchodu – objektivní princip - zásada dobrých mravů – týká se nepřiměřené výše smluvní pokuty ( občan je ochranářský ), vychází z judikatury, absolutní neplatnost – žádné plnění, jinak by bylo bezdůvodné obohacení ( v obchodu je moderační právo soudu ) - na rozdíl od odstupného tak po zaplacení smluvní pokuty trvá vztah Účelem (funkcí) smluvní pokuty je zajištění plnění ze závazku , poskytnutí paušální částky pro

náhradu škody, vzniklé z nesplnění závazku. Proto stanoví § 545 odst. 2, že věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, není-li dohodnuto mezi účastníky jinak. Pokud vznikne věřiteli v důsledku porušení povinnosti ze závazku škoda přesahující sjednanou smluvní pokutu, lze se domáhat pouze je-li tak předem dohodnuto (§ 545 odst. 2 věta druhá.) . Odpovědnost ze smluvní pokuty je odpovědností za zavinění, dlužník tedy není povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil, pokud není mezi stranami ujednáno jinak ( § 545 odst. 3.) Ustanovení o smluvní pokutě se užijí i na penále, stanovené pro případ porušení smluvní povinnosti právním předpisem (§ 544 odst. 3.)

Ručení - je závazkový vztah, jímž se třetí osoba (odlišná od dlužníka a věřitele) zavazuje vůči věřiteli, že splní pohledávku sama, jestliže ji nesplní dlužník, ačkoli byl ke splnění věřitelem vyzván. - trojstranný právní vztah, písemné prohlášení ručitele ke vztahu k věřiteli, akceptace věřitele - obsah tohoto prohlášení je, že ručitel na sebe bere povinnost splnit za dlužníka - lze zajistit každou pohledávku s peněžitým plněním, v případě nepeněžitého plnění to musí být plnění které má zastupitelskou povahu - pokud ručí jeden z manželů, zniká závazek pouze jemu, nikoliv SJM ( to by s tím musel souhlasit druhý )

- ručitel tedy zajišťuje dluh hlavního dlužníka vůči věřiteli celým svým majetkem. - vzniká dohodou mezi věřitelem a ručitelem - písemnou formu musí mít ze zákona jen prohlášení ručitele. - věřitel má vůči ručiteli informační povinnost, - ručitel může plnění odepřít, pokud věřitel znemožnil dlužníkovi plnit – neposkytnutí součinnosti, zdědění pohledávky ( nikdy nemůže být zároveň v prodlení věřitel a dlužník )- - ručitel musí souhlasit s uznáním dluhu věřitele- věřitel písemně vyzve dlužníka aby splnil, poté se věřitel obrátí na ručitele pokud ručitel splní za dlužníka → dochází k cesi → ručitel se stává věřitelem → může uplatnit vůči dlužníkovi všechny námitky a domáhat se plnění ( oprávnění regresu = obecná 3-letá promlčecí lhůta, nenáleží mu náhrada nákladů spojených se soudním řízení, ručitel je v pozici věřitele ) ( postavení ručitele se nesmí zhoršit k postavení dlužníka )-

17. Dohoda o srážkách ze mzdy, zajištění převodem práv, postoupením pohledávky, uznání dluhu

Dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů Podstatou tohoto zajišťovacího prostředku je poskytnutí souhlasu dlužníka, aby z jeho příjmů, které lze postihnout výkonem rozhodnutí, byly plátcem těchto příjmů dlužníka sráženy k uspokojení věřitele určité, předem dohodnuté částky a poukazovány přímo věřiteli. Je současně prostředkem zajišťovacím a uhrazovacím. Vzniká dohodou mezi dlužníkem a věřitelem → musí mít písemnou formu. Souhlasu plátce mzdy ( poddlužník – není účastníkem dohody → je mu pouze předložena dohoda a on musí plnit a strhávat peníze z platu ) dlužníka se nevyžaduje. - plátce mzdy musí hlídat hladinu peněz dlužníka ( přípustná výše srážek vyplývá z OSŘ ), plátce je povinen nevyplatit částku, která tuto hladinu převyšuje ( způsob výpočtu dle NV )

Zajišťovací převod práva Jde o převod dlužníkova práva, které musí mít majetkovou hodnotu, na věřitele za účelem zajištění pohledávkyMusí mít písemnou formu ( dlužníkem x věřitelem ) Je vázán na rozvazovací podmínku → kterou je splnění hlavního dluhu. Odkládací podmínka → převedu na tebe práva, ale až nebudu plnit ( poté budeš vlastníkem mého bytu, či auta )- rozdíl mezi zástavním právem – nic se neprodává, žádná dražba

Zajištění závazku postoupením pohledávky Jde o institut analogický zajišťovacímu převodu práva- hlavní závazkový vztah je zajištěn akcesorickým vztahem - písemný vztah, § 554 Obč. - nelze postoupit některé pohledávky Předmětem je pohledávka, která může náležet jak dlužníku, tak osobě třetí. Automatický převod pohledávky na nového věřitele

Jistota Pod pojmem jistota nerozumí občanské právo žádný specifický zajišťovací institut, nýbrž užití některého zajišťovacího prostředku, který v dané situaci bude plnit dostatečně svou funkci. - § 556 : třetina musí překrývat výši pohledávky / každý si může vybrat svoji výši jistoty ( banky )

Uznání dluhu Uznání dluhu představuje písemné prohlášení dlužníka, jímž vůči věřiteli uznává svůj dluh do právního důvodu a výše. ( písemné jednostranné neadresované ) - obligatorně kauzální = - nestačí napsat, že někomu dlužím 1000,- Kč, ale musí být důvod půjčky- nastane nevyvratitelná právní domněnka, že dluh v době trvání trval Uznáním dluhu se přerušuje dosavadní 3 letá promlčecí doba a počíná běžet nová, desetiletá ( nemusí být naformulovaná nová splatnost, nových 10 let počíná běžet od vypršení splatnosti ) Zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době uznání trval.- v obchodu je uznání závazku ( každý má svoji úpravu )

18. Změny v obsahu závazku

Změna v předmětu či obsahu závazků se týká buď plnění či chování, které směřuje k plnění, které v modelové podobě ("má býti") je souborem práv a povinností, tedy obsahem právní normy, která závazkové právo upravuje.

Změnu v obsahu závazku lze provést :

dohodou (novace kumulativní) – stávající subjekty se dohodnou, např. že změní čas, místo apod. Platí i pro obchod - pokud je závazek zajištěn ručením→musí o tom ručitel vědět

- pokud z dohody nevyplývá zda jde o zánik nebo změnu – platí vždy že jde o změnu - v případě pochybností platí, že strany směřovaly ke změněné podobě původního závazku

prodlení dlužníka (mora debitoris) – nastává , když závazek není splněn v termínu Následky - věřitel je oprávněn požadovat plnění v dodatečně stanovené lhůtě

- fixní smlouva ( = prodlení má jednoznačný následek – ex lege smlouva zaniká, musí to vyplývat z povahy věci, nejlépe to tam napíšeme )

- možnost věřitele požadovat úroky z prodlení ( 2x diskontní sazba ČNB – je to málo, nejlépe přidat smluvní pokuta )

- dlužník nese nebezpečí zničení, ztráty nebo poškození věci - dlužníku vzniká povinnost nahradit věřiteli škodu, která mu

prodlením vznikla – to vyplývá přímo ze zákona - pokud je plnění dělitelné, můžeme odstoupit jen od části plnění V případě prodlení dlužníka dochází:

- stanovit náhradní přiměřenou dobu plnění- nároky dlužníka, peněžité plnění, odstoupení, náhrada škody- vznik odpovědnosti dlužníka za případnou ztrátu a poškození

prodlení věřitele (mora creditoris) – věřitel nepřijme plnění – neposkytne součinnost při plněníNásledky - nemůže se do prodlení dostat dlužník

- věřitel nese nebezpečí zničení, ztráty nebo poškození věci - věřitel je povinen nahradit škody dlužníkovi – pouze v případě, kdy věřitel prodlení zavinil

- nebezpečí nahodilé zkázy ( jinak u prodlení dlužníka ) – jedná se např. o ztrátu

- dlužník má právo splnit do úřední úschovy- po dobu, kdy je věřitel v prodlení, není dlužník povinen platit úroky: § 523 - vznik věřitelovi odpovědnosti za zkázu- v případě škod je věřitel odpovědný na základě subjektivní odpovědnosti

( míra zavinění )- prodlení dle občana neplatí pro obchod ( v každém samostatně upraveno )

Je-li v   prodlení dlužník, nemůže být v   prodlení věřitel !!!!

19. Změny v subjektech závazků

Změny v subjektech závazkových vztahů označujeme takové změny, při nichž dochází ke změně buď na straně dlužnické, nebo na straně věřitelské.

V tomto rámci rozeznáváme: cese je obecně jakákoliv změna v subjektu závazků

postoupení pohledávky (cese ) místo prvního původního věřitele ( postupitel =cedent ) nastupuje druhý věřitel ( postupník

= cesionář ) - vzniká písemnou smlouvou mezi postupníkem a postupitelem ( sankce abs. Neplatnost ) - jedná se o všechny práva. Která jsou s tím spojena ( i příslušenství ) - postavení dlužníka se nemění !! - předmětem je vždy nějaká pohledávka ( nikdy to není třeba povinnost předat předmět koupě)

změna věřitele se děje na základě smlouvy mezi věřiteli , na základě rozhodnutí soudu nebo ze zákona (př.: ručitel plnil za dlužníka )

postoupit lze všechny pohledávky mimo: → pohledávek ,které zanikají smrtí dlužníka→ v původní smlouvě mezi dlužníkem a věřitelem ustanovení –

nemožnost postoupení pohledávky

- které jsou postiženy výkonem rozhodnutí- smluvně lze postoupení vyloučit- bolestné, právo na peněžité zadostiučinění, právo na ochranu osobnosti

plnění týkající se vyživovací povinnosti, pohledávky jejichž obsah by se změnil

postoupení může být→ úplatné – postupníkovi ručí za to , že pochybením mu vznikla škoda

(př.:pohledávka zanikla započtením ) - dobytnost pouze do výše úplaty

→ neúplatné Dlužníkovi musí být oznámena změna věřitele

- je možné postoupit pohledávku promlčenou ( nikoliv prekludovanou ), peněžitou i nepeněž. - singulární subcese = nástupnictví, postoupení pohledávky - odpovědnost postupitele – zda bylo sjednáno úplatně ( = odpovídá postupitel postupníkovi za obsah, za to když splnil závazek dříve dlužník – bezdůvodné obohacení, když je celá nebo část pohledávky zrušena započtenín - zda bylo sjednáno bezúplatně ( výše uvedené neplatí ) - do výše přijaté úplaty ručí postupitel potupníkovi za dobytnost pouze pokud se k tomu písemně zavázal - ručiteli musíme oznámit, že k cesi došlo

převzetí dluhu (intercese privativní) písemné ujednání mezi starým a novým dlužníkem,

je nezbytný souhlas věřitele !! souhlas může být adresován starému nebo novému dkužníku, Nejčastěji jde o 3-stranný právní úkon - dlužnická pluralita = dluží oba

zajištěná pohledávka ručitelem – musí se změnou souhlasit, jinak ručení automaticky zaniká - námitky započtení, prodlení může namítat i nový dlužník

přistoupení k závazku (intercese kumulativní) Spočívá v ujednání dalšího subjektu s věřitelem , že splní za dlužníka zlepšení věřitelského postavení

- vzniká solidární závazek

V  D D

poukázka a poukázka na cenné papíry ( §535 ) – jedná se o druh cese - někdo plní prostřednictvím někoho jiného svůj dluh Př. SIPO: dávám příkaz dlužníkovi = bance, aby plnil věřiteli = elektrárnám

INKASO – smlouva mezi poukazatelem a poukazníkem, aby si bral plnění od banky Př.: platba elektřiny inkasem :

→ elektrárna – poukazník→ spořitelna – poukázaný ( SIPO )→ věřitel ( já ) – poukazatel

- cenné papíry = peněžní ústav vystavuje na naši osobu poukázku

20. Zánik závazků

Závazkový vztah zaniká v případě, nastane-li právní skutečnost odlišená od skutečnosti, zakládající jeho vznik, se kterou předpisy občanského práva ze zákona (nemožnost plnění § 575 n. obč. zák.), nebo mohou vyplývat z obsahu smlouvy mezi stranami (stanovení doby trvání právního vztahu.)

Jednotlivé způsoby zániku závazků lze třídit podle různých kritérií. Podle toho, zda při zániku závazku došlo zároveň k uspokojení pohledávky věřitele:

závazky s uspokojením věřitele (cum satisfactione creditoris) - splnění, narovnání závazky bez uspokojení věřitele (sine satisfactione creditoris) - odstoupení od smlouvy, nemožnost plnění či vzdání se práva

Podle druhu právní skutečnosti, která je právním důvodem zániku závazků

právních úkonů → jednostranných

1. splnění dluhu ( § 559 an.), 2. uložení do úřední úschovy ( § 568), 3. odstoupení od smlouvy (např. §§ 48, 49, 497, 517), 4. jednostranné započtení ( §§ 580-581), 5. výpověď ( § 582).

→ dvou či vícestranných1. novace ( §§ 570-573), 2. vzdání se práva ( § 574), 3. prominutí dluhu ( § 574), 4. narovnání ( §§ 585-587), 5. započtení dohodou ( § 581 odst. 3).

právních událostí1. nemožnost plnění ( §§ 575-577), 2. uplynutí doby ( § 578), 3. smrt dlužníka nebo věřitele ( § 579).

složených právních skutečností. 1. neuplatnění práva ( § 583), 2. prodlení u fixní smlouvy ( § 518).

Jinak: 1. splynutí ( § 584)

21. Kupní smlouva, předkupní právo, právo zpětné koupě, darovací smlouva a vrácení daru

Kupní smlouva = pojmové znaky jsou předmět a cena na základě ní vzniká vztah mezi kupujícím a prodávajícím prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupující je zavázán předmět koupě převzít a zaplatit za něj kupní cenu. předmětem kupní smlouvy mohou být všechny věci, které jsou ve vlastnictví prodávajícího a u nichž není omezeno jeho dispoziční právo. Takový předmět může být určen individuálně, druhově, hromadně nebo úhrnně (jak "stojí a leží"). předmět koupě nemusí existovat v době uzavření smlouvy, může jít o koupi věci budoucí. K platnosti kupní smlouvy se vyžaduje písemná forma jen v případě, je-li předmětem koupě a prodeje nemovitost. Kupní cena je peněžitá úplata za předmět koupě. Musí být vyjádřena v penězích, jinak nejde o kupní smlouvu (může jít o smlouvu směnnou). Výše kupní ceny se určuje dohodou, pokud existují, je třeba respektovat obecně závazné cenové předpisy (pod sankcí relativní neplatnosti).

Součástí kupní smlouvy mohou být i tzv. vedlejší úmluvy (ujednání). Obč. zákoník obsahuje podrobnější úpravu některých z nich:

výhrada vlastnictví→nabytí vlastnického práva převzetím věci → jen při prodeji movité věci→ písemnou formu→ účinek spočívá v tom, že vlastnické právo získá kupující až úplným zaplacením kupní ceny. Předkupní právo→ povinnost vlastníka → přednostně nabídnout věc ke koupi dřívějšímu vlastníkovi (prodávajícímu). Předkupní právo má obligačně právní povahu, mohou být však dohodnuty i jeho věcně právní účinky, avšak jen na straně kupujícího (předkupní právo nepřechází na dědice a nelze je převést na jinou osobu). Smlouva o věcně právních účincích musí být uzavřena písemně, ke vzniku předkupního práva je nutný vklad do katastru nemovitostí, a proto může být uzavřena jen ohledně nemovitostí evidovaných v katastru nemovitostí. - obligační účinky = zeptám se jednou, když to nechce, už nemusím nabízet ( / podílové spoluvlastn. ) Právo zpětné koupě opravňuje prodávajícího požadovat vrácení prodané věci po určité době zpět do svého vlastnictví. Délka této doby může být dohodnuta, jinak lze uplatnit právo zpětné koupě pouze do jednoho roku od odevzdání věci kupujícímu.

Z povinností prodávajícího paří k nejdůležitějším povinnost upozornit kupujícího na vady, kterou

věc má a o nichž ví; tuto povinnost má splnit při sjednání kupní smlouvy. Pokud dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávajícího kupujícího neupozornil, ale která existovala již při předání věci, má kupující právo žádat slevu ze sjednané kupní ceny nebo od smlouvy odstoupit, jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou. Práv z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu jen tehdy, jestliže vady vytkl nejpozději do 6 měsíců, není-li pro některé věci stanovena lhůta kratší.

Za specifický druh koupě a prodeje se považuje prodej v obchodě (§ 612 a násl. obč. zákoníku).

Darování vzniká na základě smlouvy, kterou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje něco bezplatně přenechat obdarovanému a obdarovaný tento dar nebo slib přijímá. není chápáno jako jednostranný právní úkon. pojmovými znaky jsou bezúplatnost a dobrovolnost. Bezúplatnost je splněna tehdy, jestliže obdarovaný nemá právní povinnost poskytnout za dar protihodnotu. O darování nejde, není-li majetkový prospěch poskytován dobrovolně, ale na základě právní povinnosti (např. plnění výživného). smlouva musí být písemná vzhledem k povaze daru (darování nemovitosti) a také tehdy, nedojde-li k odevzdání a převzetí daru již při darování. Neplatná je darovací smlouva, podle níž by mělo být plněno až po dárcově smrti (tímto způsobem by se obcházela kogentní ustanovení o dědění). Dárce se může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. ( § 630 ) – lhůta tam není, jen od špatného chování po dobu 3 roky. U nemovitosti je to určovací žaloba. Pěkně se musíme chovat i k členům rodiny dárce.

22. Smlouva o dílo a její modifikace

Smlouva o dílo - forma

smlouva v níž se jedna strana (zhotovitel) zavazuje druhé straně (objednateli) provést pro ni dílo na své nebezpečí a vlastní nebezpečí a za odměnu ( cenu ) předmětem smlouvy je provedení díla dílo je určitý pracovní výsledek, který má obvykle hmotnou povahu (věc), spočívá ve zhotovení věci, opravě nebo úpravě, může mít také nehmotný charakter (činnosti, autorské dílo). Závazky vznikající ze smlouvy o dílo jsou různorodé, závisí na povaze díla, na tom, zda se dílo zhotovuje z materiálu objednatele nebo z materiálu zhotovitele atd. Od koupě se liší tím, že na základě smlouvy o dílo zhotovitel vytváří pro objednatele novou věc, podle jeho specifického přání. Odměnu za provedení díla představuje jeho cena. Výše ceny : → smlouvou

→ zvláštními předpisy→ obč. zákoníkem.

- cena odhadem - pokud bude ve smlouvě napsáno, že bude zhotoveno „bezúplatně“ – není to smlouva o Dílo, protože chybí jeden z hlavních pojmových znaků

provedení díla → zhotovení věci na zakázku → Na základě smlouvy vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky zhotovil věc, a současně mu vznikne povinnost zaplatit cenu za zhotovení (předmětem je zhotovení nové věci, a to podle individuálních požadavků objednatele - nutno odlišit od prodeje na objednávku).→ opravu a úpravu věci → podle smlouvy je zhotovitel povinen provést určitou činnost (opravou se odstraňují vady věci, následky jejího poškození nebo účinky jejího opotřebení, úpravou se mění povrch věci nebo její vlastnosti).

- možnosti odstoupení od smlouvy: - navýšení ceny ( povinnost zhotovitele okamžitě o navýšení informovat objednatele, ten okamžitě zváží situaci, bude souhlasit nebo bez prodlení odstoupí od smlouvy ) pokud je již částečně rozestavěno, část musí zhotoviteli zaplatit - navýšení nad 10-15% se již musí nahlašovat objednateli

- smrt objednatele smlouvu neruší ( vyjma obrazu, fotek apod. )

Zhotovení věci na zakázku – ušití kalhot, apod. ( lex specialit ke smlouvě o dílo )

23. Půjčka, výpůjčka, nájem

Půjčkou věřitel přenechává dlužníkovi věci určené podle druhu (zejména peníze) a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. peněžité půjčky lze sjednat úroky, u nepeněžité půjčky může být dohodnuto, že dlužník poskytne přiměřené větší množství věcí nebo věci lepší jakosti.

Výpůjčka půjčitel přenechává vypůjčiteli věc do bezúplatného dočasného užívání. Předmětem výpůjčky jsou jen věci individuálně určené (např. auto) vypůjčená věc musí být bez porušení podstaty vrácena půjčiteli.

Nájem Na základě nájemní smlouvy přenechává jedna strana (pronajímatel) straně druhé (nájemci) na dobu dočasnou a za úplatu určitou individuálně určenou věc k tomu, aby ji užívala, případně z ní brala i užitky. Obč. zákoník upravuje nájem jednak obecně, zvláštní úprava nájmu a podnájmu nebytových prostor je obsaženou ve zvláštním zákoně č. 116/1990 Sb. Úprava obecná se používá všude tam, kde není dána úprava speciální týkající se jednotlivých druhů nájemních vztahů. nájem vzniká zásadně nájemní smlouvou Obsahem nájemní smlouvy je zejména určení předmětu nájmu a úplata za užívání (nájemné). Nájemní smlouva může být uzavřena na dobu určitou nebo na dobu neurčitou. výpověď - jednostranný právním úkon, kterým pronajímatele či nájemce ukončují nájem základní práva a povinnosti pronajímatele - povinnost odevzdat předmět nájmu ve stavu způsobilém ke smluvenému nebo obvyklému způsobu užívání, v tomto stavu ji udržovat a zdržet se zásahů do řádného užívání pronajaté věci nájemcem. pronajímatel může přiměřeně uplatnit právo kontroly, zda je věc nájemcem užívána řádně a při vážných závadách v užívání mu zákon přiznává právo odstoupit od nájemní smlouvy. K zajištění nároku na splatné nájemné má pronajímatel zástavní právo k movitým věcem, které jsou na pronajaté věci a patří nájemci nebo osobám, které s ním žijí ve společné domácnosti. K právům a povinnostem nájemce patří především právo na řádné odevzdání věci, její řádné a nerušené užívání, případně i braní užitků, bylo-li sjednáno. Nájemce je povinen platit řádně a včas nájemné, za určitých, v zákoně stanovených podmínek mu vzniká právo na slevu z nájemného, případě není povinen nájemné platit. Nájemce není oprávněn provádět na pronajaté věci bez souhlasu pronajímatele změny, obecně má i právo dát pronajatou věc do podnájmu (u některých druhů nájmů vyžadují předpisy souhlas pronajímatele). zaniká jednak z obecných důvodů (dohodou stran, splněním rozvazovací podmínky, splynutím aj.), jednak ze specifických důvodů. U nájmu na dobu určitou je typickým důvodem jeho zániku uplynutí doby, na kterou byl sjednán. Pokračuje-li však nájemce v nájmu i po skončení doby užívání, a pronajímatel proti tomu nepodá do 30 dnů návrh k soudu na vydání věci nebo vyklizení nemovitosti, obnovuje se nájemní smlouva za týchž podmínek, za nichž byla sjednána původně) nájem sjednaný na

dobu delší než jeden rok se obnovuje na rok, nájem sjednaný na dobu kratší se obnovuje na tuto dobu). U nájmu na dobu neurčitou je základní právní skutečností působící zánik nájmu výpověď. Změnou vlastníka pronajaté věci nájem přímo nezaniká, nový nabyvatel vstupuje do postavení pronajímatele. V závislosti na tom, zda jde o věc movitou či nemovitou, přiznává však zákon nájemci, event. také pronajímateli právo nájem vypovědět.

24. Smlouva o nájmu bytu a nebytových prostor

Smlouva o nájmu bytu zvláštní druh nájmu → upravuje podrobně obč. zákoník → jako tzv. nájem chráněný. Nájem bytu nelze ukončit (nedojde-li k dohodě) jinak, než z důvodů stanovených v zákoně. V případě zániku nájmu bytu má nájemce zásadně nárok na zajištění náhrady v souladu se zákonem. Nájem bytu vzniká především nájemní smlouvou, zákon pro ni vyžaduje písemnou formu. Nájem bytu může vzniknout také přímo ze zákona, nastane-li skutečnost, s níž zákon vznik nájmu spojuje. Jde o situaci, kdy původní nájemce zemře nebo trvale opustí společnou domácnost, tehdy nájem bytu přechází na osoby uvedené v zákoně (např. se nájemci stávají děti, vnuci, rodiče, sourozenci, zeť a snacha, kteří prokáží, že s nájemcem žili v den jeho smrti ve společné domácnosti a nemají vlastní byt, nebo jiné osoby, které pečovaly o společnou domácnost zemřelého nájemce nebo na něho byly odkázané výživou, jestliže prokáží, že s ním žily ve společné domácnosti aspoň do dobu tří let před jeho smrtí a nemají vlastní byt). Ke vzniku nájmu přímo ze zákona dochází také uzavřením manželství s nájemcem bytu (společný nájem bytu manžely). povinnosti nájemce → platit nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu. U družstevních bytů se výše nájemného řídí vyhláškou č. 85/1998 Sb., u nedružstevních bytů byla původní regulace zařazená do vyhl. č. 176/1993 Sb., stejně jako následné cenové výměry, zrušena nálezy Ústavního soudu. Nájemce má k bytu určitá dispoziční oprávnění, je to především možnost uzavřít dohodu o výměně bytu a smlouvu o podnájmu. Platnost obou smluv je podmíněna písemnou formou a písemným souhlasem pronajímatele. Nájemce je také oprávněn do bytu přijmout další osoby jako příslušníky domácnosti. Nájemcem bytu může být jak jedna osoba, tak i více osob (zde jde o tzv. společný nájem bytu – společný nájem bytu manžely, který vzniká uzavřením manželství s nájemcem bytu a tehdy, stane-li se jeden z manželů (event. oba) za trvání manželství nájemcem bytu. Specifiky se vyznačuje nájem družstevních bytů, kdy může vedle společného nájmu vzniknout i společné členství manželů v družstvu. Existence či neexistence společného členství ovlivňuje i uspořádání vztahů k bytu po rozvodu nebo jiném zániku manželství. Nájem bytu zaniká →uplynutím doby, písemnou dohodou, nejčastěji výpovědí. Nájemce je oprávněn vypovědět nájem i bez udání důvodů, pronajímatel může vypovědět nájem bytu jen z důvodů stanovených v zákoně a s přivolením soudu. K zákonným výpovědním důvodům patří např. potřeba bytu pro pronajímatele, manžela a další osoby, porušování dobrých mravů nájemcem, porušování povinností nájemce atd. Při zániku vzniká nájemci zásadně právo na bytovou náhradu:

náhradní byt - byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti náhradní ubytování - byt o jedné místnosti nebo pokoj ve svobodárně nebo podnájem v zařízení nebo nezařízené části bytu jiného nájemce) v některých případech stačí poskytnout přístřeší - provizorium do doby, než si nájemce opatří řádné ubytování a prostor k uskladnění jeho bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby

25. Obecná odpovědnost za škodu, bezdůvodné obohacení

Odpovědnost za škodu v zájmu zabránění vzniku škod, ukládá obč. zákoník každému obecnou právní povinnost počínat si

tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, majetku, na přírodě či životním prostředí ( § 415 obč. zákoníku) - prevence škod - prevenční povinnosti→fyzickým a právnickým osobám, státním orgánům a orgánům místní samosprávy ukládá povinnost dbát o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv z občanskoprávních vztahů (§ 3 odst. 2 obč. zák).Prevenční ustanovení se objevují i na jiných místech občanského zákoníku např. § 617, 661 odst. 1, 668 odst. 1, 670, 692 odst. 1, 761 věta prvá, § 809 odst. 1 obč. zákoníku.

Zvláštní prevenční povinnost, která má charakter aktivního (komisivního) jednání je uložena v § 417 obč. zákoníku těm subjektům, kterým bezprostředně vznik škody hrozí. Jednání ohroženého však musí být přiměřené jak objektivním podmínkám dané situace (např. povaha a intenzita ohrožení) tak i subjektivním (např. aktuální psychický stav, věk, fyzické schopnosti poškozeného). Jinak by toto jednání bylo považováno za exces, za nějž by ohrožený odpovídal.Nesplní-li však ohrožený svou prevenční povinnost, ponese podle okolností případu částečnou odpovědnost za způsobenou škodu (§ 441 obč. zákoníku).

Předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu protiprávní úkon (popř. právně relevantní škodná událost - může být u "objektivních odpovědností")

→ Protiprávní úkon je subjektivní právní skutečností→ podstatou je volní lidské chování→ rozdíl: právní úkon je volním chováním, které právo dovoluje (aprobuje)

úkon protiprávní právo nedovoluje (reprobuje)→ další rozdíl zaměřenost vůle:

Právní úkon jej vždy jednáním chtěným, vůle jednajícího je zaměřena k nastoupení právem aprobovaných následků

Vůle protiprávně jednajícího subjektu může, ale také nemusí být k nastoupení právem reprobovaných následků zaměřena

→ Protiprávním úkonem může být jen lidské chování→ povinnost k náhradě škody nezávisle na lidském chování - např. právně relevantní škodnou

událostí, např. §§ 420a, 421, 421a, 427an. ; Tato právně relevantní škodná událost může mít podle charakteru konkrétní skutkové podstaty různou podobu - např. nefunkčnost brzd u dopravního prostředku (§ 427 obč. zákoníku).

→ Protiprávní úkon v jednání (aktivní, komisivní lidské chování), kterým jednající zničí, poškodí cizí věc. opomenutí (tj. pasivní, omisivní chování) - jednající měl zákonem či smlouvou uloženu

povinnost aktivně jednat a nestalo se tak (př.: povinného dohledu (§ 422 obč. zákoníku) )→ Odpovědnost osob ( př.: dítě, osoba duševně chorá ) nevznikne z důvodu neexistence jejich

deliktní způsobilosti.→ zaviněné protiprávní úkony označujeme jako civilní delikty a odpovědnost, která v důsledku

nich vznikne, jako odpovědnost subjektivní. → odpovědností objektivní – nevyžaduje zavinění→ vzniká i nezaviněným chováním, případně objektivní protiprávní událostí.

→ odpovědnost nevznikne v těchto případech ( okolnosti vylučující protiprávnost ): výkon práva nebo plnění povinnosti

♣ Jednání nemůže být protiprávní, pokud je zákonem dovoleno.♣ Př. použití zbraně policistou♣ Plnění povinnosti, pokud se jedná o povinnost vyplývající jednajícímu z právních předpisů, vylučuje protiprávnost tohoto jednání. Nejčastěji se jedná o povinnosti uložené předpisy práva správního, trestního a zpravidla jsou spojeny s výkonem určitého povolání. Je to např. povinnost státního zástupce v trestním řízení, povinnost lékaře záchranné služby, zakročovací povinnost policisty aj.

svépomoc♣ je zákonem dovoleným jednáním v případech, kdy to zákon buď obecně (§ 6 obč.

zákoníku) nebo speciálně upravuje a tudíž připouští. ♣ Obecně platí→svépomocně jednat může ten → jemuž bezprostředně hrozí neoprávněný zásah. Odvrácení zásahu se však musí dít přiměřenými prostředky.♣ Př. u tzv. sousedského práva v § 127 odst. 1 obč. zákoníku je "sousedovi" dovoleno "svémocně" odstranit kořeny a větve přesahující na jeho pozemek. Přiměřenost je zde upřesněna "šetrností" a "vhodnou roční dobou" tohoto odstranění. Svépomocí je též např. zadržovací právo pronajímatele k movitým věcem nájemce k zajištění dlužného nájemného (§ 672 odst. 2 věta druhá). Pro svépomocné jednání platí stejný korektiv jako u výše uvedeného výkonu práva a plnění povinnosti vyplývající z § 3 odst. 1 obč. zákoníku.

jednání v krajní nouzi♣ Jednání v krajní nouzi upravuje § 418 odst. 1 obč. zákoníku. Je to stav přímo

hrozícího nebezpečí.( jednání člověka, útok zvířete , povodeň, požár či lavina.)♣ Toto jednání je okolností vylučující protiprávnost pouze za podmínky subsidiarity (hrozící nebezpečí nebylo možno odvrátit jinak) a zásady proporcionality (škoda způsobená tímto jednáním musí být vždy menší, než ta, která hrozila). Nedodržení jedné či obou těchto zásad znamená exces a jednající bude za škodu způsobenou svým jednáním odpovídat.♣ může jednat sám ohrožený, ale i jiná osoba, která pomáhá odvracet nebezpečí bezprostředně hrozící jiné osobě - pak hovoříme o tzv. pomoci v krajní nouzi

jednání v nutné obraně♣ vyvolávajícím momentem (ust. § 418 odst. 2 obč. zákoníku) je vždy hrozící nebo

trvající útok. Protiprávním útokem může být pouze aktivní chování fyzické osoby. ♣ Zásada proporcionality není striktně stanovena jako u jednání v krajní nouzi. Obranné jednání totiž "nesmí být zřejmě nepřiměřené povaze a nebezpečnosti útoku".Je zapotřebí zvážit, zda použité obranné jednání není zřejmě nepřiměřené jednání útočnému. ♣ V nutné obraně může jednat jak ohrožený (sebeobrana), tak i třetí osoba (pomoc v nutné obraně).

svolení poškozeného. ♣ vylučuje protiprávnost jednání osoby, která obdržela k tomuto jednání předem

souhlas od osoby způsobilé k právním úkonům. ♣ Souhlas je možno dát pouze k zásahu do takových práv subjektu, s nimiž je oprávněn disponovat

→ V některých případech ke vzniku odpovědnostního vztahu dojde , pokud škoda nastala v důsledku právně relevantní škodné události. Jde o objektivní protiprávní skutečnost, která vznikla nezávisle na vůli subjektu, tj. nezávisle na jeho protiprávním jednáním. Jde například o odpovědnost za škodu, která vznikla z provozní činnosti (§ 420a obč. zákoníku), provozem dopravních prostředků (§ 427 an. obč. zákoníku). Hovoříme o tzv. objektivní odpovědnosti, či objektivním odpovědnostním principu. Zákon umožňuje, aby se subjekt tzv. liberoval (zprostil odpovědnosti). Pokud se daný subjekt úspěšně liberuje, pak odpovědnost nevzniká.

škoda → druhý nezbytný předpokladem vzniku odpovědnosti za škodu. → rozumí se majetková újma vyjádřitelná v penězích→pokud došlo k zásahu do zdraví člověka, pak je tento následek obvykle označován pojmem imateriální újma. Ta může spočívat ve vytrpěných bolestech či ve ztížení společenského uplatnění. Tyto újmy se nahrazují podle ust. § 444 obč. zákoníku. Funkce tohoto odškodnění však nikdy nemůže být reparační. Poškozenému není možno v případě těchto

zásahů ekvivalentně nahradit to, co mu bylo způsobeno. Jde zde pouze o určitou satisfakci, neboť materiální - finanční prostředky mají pouze vyvážit či zmírnit způsobenou újmu. → rozlišujeme

škodu skutečnou (damnum emergens) - představuje majetkovou hodnotu, o kterou se zmenšil majetek poškozeného v důsledku protiprávního úkonu či události. Tato škoda nejčastěji spočívá ve zničení, poškození či odnětí věci poškozeného. ušlý zisk (lucrum cessans) - představuje hodnotu, o kterou by se zvětšil majetek poškozeného, kdyby k protiprávnímu úkonu či události vůbec nedošlo, tj. za normálního chodu věci.

příčinná souvislost mezi protiprávním úkonem (škodnou událostí) a škodou → Kauzální nexus ( příčinná souvislost ) přestavuje vztah mezi protiprávním úkonem či

událostí a škodou. → zjišťuje se existence škody → potom zda je dána příčina (protiprávní úkon či událost). → Příčinná souvislost je objektivní kategorií- je zapotřebí, aby byla bezpečně prokázána, pouhá pravděpodobnost nestačí. Důkazní povinnost má žalobce. V případech tzv. subjektivní odpovědnosti, kdy ke třem výše uvedeným nezbytným předpokladům přistupuje předpoklad čtvrtý - zavinění. Zatímco první tři uvedené předpoklady (protiprávní úkon, škodu a příčinnou souvislost) musí prokázat poškozený, zavinění je skutečností, která se předpokládá (presumuje). Jelikož jde o presumpci (domněnku) vyvratitelnou, je na škůdci, aby se tzv. vyvinil (exculpoval), tj. prokázal skutečnosti, které vylučují jeho zavinění. → V případě, kdy občanské právo ke vzniku odpovědnosti za škodu zavinění nevyžaduje, vzniká odpovědnost za škodu již splněním prvních tří předpokladů (protiprávního úkonu či události, škody a příčinné souvislosti). Pak hovoříme o tzv. objektivní odpovědnosti (např. ust. § 420a, 421, 427 obč. zákoníku).

zavinění (pouze u "subjektivních odpovědností") → Zavinění je vyžadováno pro naplnění všech předpokladů tzv. subjektivní odpovědnosti. Za

tuto odpovědnost je považována tzv. obecná odpovědnost za škodu (ust. § 420) a dále odpovědnost upravená v ust. § 422 a 424 obč. zákoníku.

→ je subjektivní kategorií. Bývá definováno jako vnitřní psychický vztah škůdce k jeho vlastnímu protiprávnímu jednání a k následkům tohoto jednání. Spojuje v sobě dva psychické prvky, a to prvek vědomosti (intelektuální, rozumový) a prvek volní (chtění).

→ Podle kombinace těchto dvou prvků pak právo rozlišuje různé formy a stupně zavinění.

osoba , jejíž zavinění

posuzujeme…….  … chtěla

….bylo jí to jedno

…nechtěla

….věděla   úmysl přímý úmysl nepřímýnedbalost vědomá

…nevěděla, ale měla a mohla

vědět  0 0

nedbalost nevědomá

…nevěděla a nemohl nebo

nemusela vědět  0 0 není zavinění

úmysl (dolus) ♣ přímý - škůdce věděl, že škodu způsobí a chtěl ji způsobit ♣ nepřímý - škůdce věděl, že škodu může způsobit, pro případ, že nastane, byl s tím srozuměn

nedbalost (culpa) ♣ vědomá - škůdce věděl, že škodu může způsobit, nechtěl ji způsobit, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že ji nezpůsobí ♣ nevědomá - škůdce nechtěl škodu způsobit, ani nevěděl, že ji může způsobit, ač k tomu

k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl (byl deliktně způsobilý) → Pro nastoupení odpovědnostních následků za způsobenou škodu u obecné odpovědnosti za škodu (ust. § 420 obč. zákoníku) postačí, když zavinění škůdce bylo ve formě nedbalosti nevědomé. Kvalifikovaná forma zavinění - tj. alespoň úmysl nepřímý, je zapotřebí pro vznik odpovědnosti za škodu způsobené úmyslným jednáním proti dobrým mravům (ust. § 424 obč. zákoníku). → moderačního práva soudu (srov. §§ 447 odst. 2, 448 odst. 2, 450 obč. zákoníku) - jde o právo soudu snížit nepřiměřeně vysokou náhradu škody za podmínek v zákoně stanovených. Podstatným předpokladem je ve všech případech skutečnost, že ke škodě nedošlo úmyslným jednáním škůdce. →Význam rozlišení formy zavinění též dopadá na institut promlčení práva na náhradu škody poškozeného (srov. § 106 obč. zákoníku). Pokud byla škoda způsobena úmyslně, promlčí se právo na náhradu škody za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla. U nedbalostní formy zavinění dojde k promlčení práva na náhradu škody tři roky od události, z níž škoda vznikla. Jak u úmyslné, tak u nedbalostní formy zavinění dojde k promlčení práva na náhradu škody dva roky ode dne, kdy se poškození dozvěděl o škodě a o tom, kdo ji způsobil. U škody na zdraví se právo na satisfakci promlčí pouze v případě, že se poškozený o škodě a o škůdci dozvěděl, a to za dva roky od této doby. Pokud tento subjektivní předpoklad nebyl splněn (tj. poškozený se nedozvěděl o škodě, případně kdo ji způsobil) pak se právo na náhradu škody na zdraví nepromlčuje (srov. § 106 odst. 2 obč.z.)

26. Zvláštní případy odpovědnosti za škodu , společná odpovědnost, způsob, rozsah a obsah náhrady škody , škoda na zdraví, zmírňovací právo soudu

Obsah, rozsah a způsob náhrady škody Obsah - chceme vědět jakou škodu "co" je povinen škůdce poškozenému hradit. Způsob vymezuje "jak" se náhrada škody bude realizovat. Rozsah znamená výši náhrady škody, jakou bude škůdce poškozenému povinen nahradit.( kolik)

Škoda způsobená na věcech Obsah náhrady škody

→ hradí se poškozenému škoda skutečná a ušlý zisk ( § 442 obč. z.) → poškozený má na obě právo bez ohledu na to, zda škoda vznikla úmyslně či nedbalostně. → U objektivních odpovědností nezávisle na zavinění škůdce.

Rozsah náhrady škody Pro výši náhrady škody způsobené na věcech není stanovena žádná horní hranice. ( vychází se z ceny věci v době poškození (ust. § 443 obč. zákoníku)). Náhrada by měla odpovídat ekvivalentu, za nějž si poškozený může opatřit věc téhož druhu a kvality. Zákon používá termín "vychází se z ceny". Konečnou výši náhrady škody může ovlivnit tzv. moderační právo soudu (§ 450 obč. zákoníku). Soud zkoumá osobní a majetkové poměry fyzické osoby, která škodu způsobila Moderační právo nelze uplatnit v případě úmyslně způsobené škody.

Způsob náhrady škody → Vychází z principu peněžité (relutární) náhrady ( § 442).→ Pokud poškozený požádá a je-li to možné a účelné, hradí se škoda uvedením v předešlý stav (naturální restituce). Podmínky "možnosti" a "účelnosti" musí být splněny kumulativně (dohromady). → Pokud byla škoda způsobena úmyslným trestným činem, z něhož má pachatel majetkový prospěch, může soud rozhodnout, že je možno právo na náhradu škody uspokojit z věcí, které z majetkového prospěchu nabyl, a to i tehdy, jestliže jinak podle ustanovení občanského soudního řádu nepodléhají výkonu rozhodnutí. Pokud není právo na náhradu škody uspokojeno, nesmí dlužník s takovýmito věcmi v rozhodnutí uvedenými nakládat (srov. § 442 odst. 3 obč. zákoníku).

Škoda způsobená na zdravíPři škodě na zdraví se nahrazují:

účelné náklady spojené s léčením (§ 449 odst. 1 obč. zákoníku) ztráta na výdělku, příp. na důchodu (§§ 445 až 447a obč. zákoníku) bolesti a ztížení společenského uplatnění (§ 444 obč. z. + srov. vyhlášku č. 440/2001 Sb.)

Došlo-li k usmrcení, hradí se: jednorázové odškodnění pozůstalým (§ 444 odst. 3 obč. zákoníku) náklady na výživu pozůstalým (§ 448 obč. zákoníku) přiměřené náklady spojené s pohřbem (§ 449 odst. 2 obč. zákoníku)

Jednotlivé případy odpovědnosti za škoduPř: občanský zákoník: §§ 631, 683, 729, 744 obč. zákoníku zvláštní předpisy, např. zák. č. 82/1998 ve znění pozdějších předpisů, o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a zák. č. 59/1998 o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Obchodní zákoník upravuje odpovědnost za škodu v ust. § 373 an. Tato úprava platí pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením závazku v obchodních vztazích a dle ust. § 757 pro odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinnosti tímto zákonem stanovené. Odpovědnost za škodu způsobenou zaviněným protiprávním úkonem (§ 420 obč. zákoníku)

Odpovědnost vzniká právnické či fyzické osobě (podnikateli) přímo. Právnická či fyzická osoba (podnikatel) může popřípadě uplatňovat vůči fakticky jednajícímu nárok vyplývající z pracovněprávní odpovědnosti za škodu. Předpokladem odpovědnosti podle ust. § 420 odst. 2 je skutečnost, že jednání, z něhož škoda vznikla musí mít věcný (účelový), časový a místní vztah k činnosti právnické či fyzické osoby. Vybočení z uvedených mezí by pak znamenalo exces. Ten by měl za následek vznik odpovědnosti přímo jednajícímu, a to podle ust. § 420 odst. 1 obč. zákoníku. Odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností (§ 420a obč. zákoní ku)

Předpoklady pro vznik odpovědnosti upravené v § 420a jsou tyto: protiprávní úkon či právně relevantní škodná událost (srov. 420a odst. 2 obč. zákoníku), škoda, příčinná souvislost.

Škoda musí být způsobená při tzv. provozní činnosti. ( podnikání, provozovaná především na základě živnostenského zákona (zák. č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a odpovídající předmětu činnosti dané osoby, vymezeném v obchodním rejstříku či v jiné evidenci. Patří sem však i jiná, fakticky realizovaná činnost dané osoby, byť k ní neměla odpovídající veřejnoprávní oprávnění.) Tato odpovědnost je objektivní, tj. vznikne bez ohledu na to, jestli provozovatel jednal zaviněně. Není však absolutní, bezvýjimečná. Provozovatel má možnost se své odpovědnosti zprostit, prokáže-li existenci těchto liberačních důvodů:

škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu (tzv. vnější náhoda), škoda byla způsobena vlastním jednáním poškozeného.

Odpovědnost za škodu vzniklou v rámci existujícího závazku (§ 421 obč. zákoníku ) Předpokladem vzniku této odpovědnosti je existence závazkového vztahu, v rámci něhož došlo k předání a převzetí určité věci. Odpovědným může být pouze ten, kdo má či měl věci ve své faktické moci - detentor. (osoba, která věc předala,nemusí být jejím vlastníkem. ) došlo k protiprávnímu úkonu či události, která zapříčinila (příčinná souvislost) poškození, ztrátu či zničení věci. Jde o odpovědnost objektivní. Liberační důvody, které mohou vést ke zproštění odpovědnosti:

ke škodě by došlo i jinak (příčina škody v povaze věci samotné nebo ve vyšší moci), zavinění poškozeného (§ 441 obč. zákoníku).

Odpovědnost za škodu způsobenou okolnostmi, které mají svůj původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito (§ 421a )

Specifikem této odpovědnosti je použití přístroje nebo jiné věci při plnění závazku. Škoda pak byla způsobena okolností - událostí, která má svůj původ v povaze přístroje nebo jiné věci. Je nerozhodné, zda se škodný následek vyskytl poprvé, ojediněle či pravidelně. Není možno se liberovat poukazem na to, že odpovědnému subjektu tyto účinky nebyly známy. Jedná se o objektivní, absolutní odpovědnost. Jediným liberačním důvodem je zavinění poškozeného (§ 441 obč. zákoníku). Př.:smrtelná alergická reakce na lék, infekce způsobená infikovanou injekční stříkačkou použitou lékařem, či zdravotní poškození v důsledku vadného rentgenového přístroje.

Odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání ( §§ 422 a 423 obč. zákoníku)

týká se situací, kdy škodu způsobí nezletilec či osoba stižená duševní poruchou. Společně s rozumovou a volní vyspělostí těchto osob je pro posouzení skutečnosti, kdo bude za škodu odpovídat, rozhodné zda osoby, které měly nad nimi vykonávat dohled, tento dohled nezanedbaly. Při řešení této odpovědnosti mohou nastat tyto varianty:

odpovědnost vznikne samotným škůdcům, tj. nezletilcům či duševně chorým osobám,→ Nezletilé osoby či osoby stižené duševní poruchou budou odpovídat, jestliže v

konkrétním případě byly schopny ovládat své jednání (volní vyspělost) a zároveň posoudit jeho následky (rozumová vyspělost). odpovědnost vznikne osobám povinným vykonávat nad nimi dohled,

→ Odpovědná osoba (rodiče, osvojitelé, pěstouni, opatrovník, léčebné zařízení či Škola ) jejich odpovědnost je odpovědností subjektivní . Je založena na principu předpokládaného zavinění ; Vyvinit se z této odpovědnosti mohou tyto osoby pouze tehdy, prokáží-li, že nezanedbaly povinný dohled. Pokud u škůdce nebyla dána deliktní způsobilost, tj. schopnost posoudit a ovládat své jednání a osoby dohlédající neprokáží, že náležitý dohled nezanedbaly, pak budou tyto osoby výlučně za škodu způsobenou např. nezletilci odpovídat vznikne společná a nerozdílná odpovědnost subjektů obou subjektů

→ Společně a nerozdílně budou obě kategorie osob odpovídat tehdy, kdy skutečný škůdce měl v okamžiku protiprávního plnou deliktní způsobilost a osoby dohlédající neprokáží, že náležitý dohled nezanedbaly.

odpovědnost nevznikne nikomu. → Pokud by nezletilý či osoba stižená duševní poruchou neměla deliktní způsobilost ke konkrétnímu protiprávnímu jednání a osoba vykonávající dohled prokázala, že jej nezanedbala, pak odpovědnost nevznikne a poškozený si škodu ponese sám.

Př.:Ustanovení § 423 obč. zákoníku upravuje případy, kdy se někdo do stavu, v němž není schopen ovládat a posoudit následky svého jednání, přivede sám (alkohol, omamné látky atp.) Pak tento člověk bude za škodu, kterou v tomto stavu způsobil, odpovídat sám. Odpovídat mohou i ti, kteří jej do tohoto stavu úmyslně přivedli.

Odpovědnost za škodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům (§ 424 obč. zákoníku) Výchozím předpokladem pro vznik této odpovědnosti je protiprávní jednání porušující dobré mravy. Jedná se o subjektivní odpovědnost - úmyslně zaviněné protiprávní jednání škůdce( šikana či úmyslné podání mylné informace, v důsledku níž někomu vznikne materiální či imateriální škoda.) Důkazní břemeno ohledně úmyslu nese poškozený.

Odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků (§§ 427 an.) Osobami odpovědnými podle těchto ustanovení jsou osoby uvedené v ust. §§ 427 a 430 obč. z. odpovědnost objektivní. Liberační důvody jsou tyto (srov. § 428 obč. zákoníku): → škoda byla způsobena okolnostmi, které nemají svůj původ v povaze provozu (např. vis maior), → škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Oba tyto důvody však musí být splněny současně. Provozovatelem se rozumí osoba, která má právní a současně faktickou možnost jej užívat. (vlastníka vozidla, provozovatel podniku, (srov. § 430 odst. 2 obč. zákoníku) či neoprávněný uživatel dopravního prostředku (srov. § 430 odst. 1 obč. zákoníku))

Odpovědnost za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným (§ 432 obč. zákoníku ) Zvláštností této odpovědnosti je zvlášť nebezpečný charakter provozu, z něhož vznikne škoda. Nebezpečnost může být dána povahou výroby, materiálu či provozu v němž výroba probíhá. (provozy elektráren, práci s výbušninami, doly, hutě). Je to objektivní odpovědnost. Liberační důvody jsou tyto (srov. § 428 obč. zákoníku): → škoda byla způsobena okolnostmi, které nemají svůj původ v povaze provozu (např. vis maior), → škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Oba tyto důvody však musí být splněny současně.

Odpovědnost za škodu na věcech vnesených a odložených (§§ 433 an. obč. zákoníku ) Podle této odpovědnosti odpovídají subjekty uvedené v §§ 433 a 435 obč. zákoníku. Škoda, která vznikne, může mít povahu poškození či ztráty této věci. Jde o odpovědnost objektivní. Liberačním důvodem může být poukaz na skutečnost, že by ke škodě došlo "i jinak" (tj. v důsledku vady věci či živelné události). Obecný liberační důvod - zavinění poškozeného - se uplatní i zde.

Rozsah náhrady škody je limitován ve vztahu k určitému druhu věcí (srov. § 434 obč. zákoníku). Za klenoty, peníze a jiné cennosti odpovídá provozovatel jen do výše 5 000.,- Kč. Bez omezení se hradí i škoda na těchto věcech tehdy, pokud byla způsobena těmi, kdo v provozu pracují, případně tehdy, byly-li věci převzaty do úschovy( vzniká totiž zvláštní závazkový vztah a provozovatel odpovídá za převzaté věci podle ust. § 751 obč. zákoníku.) Právo na náhradu škody musí být uplatněno bez zbytečného odkladu. Právo zaniká, pokud nebylo uplatněno do 15 dnů po dni, kdy se poškozený dozvěděl o škodě (§ 436 obč. zákoníku).

Společná odpovědnost za škodu (§§ 438 an. obč . zákoníku) škodu způsobí více škůdců, pak mají solidární, tj. společnou a nerozdílnou povinnost hradit poškozenému škodu. Poškozený je oprávněn požadovat náhradu škody po kterémkoliv z nich. Pouze v odůvodněných případech může soud rozhodnout o dílčím charakteru odpovědnosti jednoho ze škůdců. Bude se jednat např. o situace, kdy některý ze škůdců způsobil škodu úmyslně, jiní pouze nedbalostně. Ustanovení § 441 obč. zákoníku upravuje spoluzavinění či výlučné zavinění poškozeného. Toto je považováno za částečný či úplný liberační důvod na straně škůdce.

Závazky z bezdůvodného obohacení došlo k získání určitého majetkového prospěchu - obohacení - na straně neoprávněného nabyvatele. Obohacení může mít různou podobu, např. věcného či peněžitého plnění, ale i prospěchu z užívání cizí věci či z výkonů, které jsou pro obohaceného prováděny. Vždy však musí být objektivně vyjádřitelné v penězích Vztah obohacení jednoho subjektu a toho, že tím dochází na úkor subjektu druhého není vztahem příčinné souvislosti. Proto není možné závazky z bezdůvodného obohacení považovat za závazky odpovědnostní. Obecně tedy platí, že ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil, je povinen obohacení vydat (srov. § 451 odst. 1). K jednotlivým speciálním skutkovým podstatám bezdůvodného obohacení patří: → Plnění bez právního důvodu (ust. § 451 odst. 2). (složení zálohy na plnění z důvodu teprve zamýšlené, dosud neexistující smlouvy a k uzavření smlouvy nikdy nedojde.;plnění neexistujícího dluhu nebo plnění dluhu někomu jinému než věřiteli. K tomu může dojít i v důsledku subjektivního omylu v osobě či předmětu.) → Plnění z neplatného právního úkonu, předpokládá, že bylo plněno, ale právní úkon, na jehož základě k plnění došlo, je neplatný. V případě relativně neplatného právního úkonu nastávají právní účinky dovolání se neplatnosti až okamžikem dojití dovolání se neplatnosti druhé osobě. Od tohoto okamžiku též začíná běžet lhůta pro uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení (§ 107 obč. zákoníku). U absolutně neplatných úkonů nastává neplatnost od samého vzniku tohoto právního úkonu. Lhůta na vydání bezdůvodného obohacení počíná běžet od tohoto okamžiku. → Plnění bez právního důvodu, který odpadl. Vztahuje se na případy, kdy v době plnění právní důvod existoval, ale následně v důsledku později nastalé právní skutečnosti ztratil své právní účinky (odpadl). V okamžiku odpadnutí právního důvodu se pak plnění stává bezdůvodným obohacením. (platné odstoupení od smlouvy z důvodů stanovených zákonem (§ 48 obč. zák.) nebo smlouvou, případy, kdy účinky odstoupení nastávají přímo ze zákona (§ 47 odst. 3 obč. zákoníku), došlo-li k zániku závazku v důsledku prodlení dlužníka u fixních smluv (§ 51 obč. zákoníku) aj. → Majetkový prospěch z nepoctivých zdrojů je prospěchem především získaným jednáním postižitelným podle konkrétních právních předpisů, např. podle trestního zákona. Při hodnocení poctivosti zdroje je nutno zohlednit i kritérium dobrých mravů (§ 3 odst. 1 obč. zákoníku). Např. se jedná o prospěch z nedovoleného podnikání, obchodování s nelegálně získaným zbožím aj. → Posledním obohacení získané plněním za jiného. Obohaceným je ten, za nějž bylo plněno, ač po právu měl plnit sám (§ 454 zvlášť upraveným typem bezdůvodného obohacení je obč. zákoníku). Vydání bezdůvodného obohacení - Ten, kdo se na úkor jiného obohatil, má povinnost předmět obohacení vydat (§ 451 obč. zákoníku). Povinnost vydat bezdůvodné obohacení je založena na principu naturální restituce.

27. Dědění ze zákona, dědění ze závěti a ochrana nepominutelných dědiců

Dědění spočívá na principu přechodu majetkových práv a povinností zůstavitele na jeho právní nástupce přímo ze zákona (ex lege) již okamžikem smrti zůstavitele (§ 460 odst. 1 obč. zákoníku). Dědictví je právem, nikoliv povinností. Dědic může dědictví odmítnout. ( Pouze celé dědictví) - je jednostranným, příslušnému soudu adresovaným právním úkonem, učiněným v zákonem stanovené lhůtě. Lhůta je jednoměsíční a počíná běžet ode dne, kdy byl dědic vyrozuměn o svém dědickém právu, jakož i o právu odmítnout dědictví a následcích tohoto odmítnutí.

Soud zahájí i bez návrhu z úřední povinnosti řízení o dědictví v případě úmrtí fyzické osoby (popř. prohlášení za mrtvou). Rozhodnutí soudu má hmotněprávní účinky ex tunc - tj. zpětně ke dni smrti zůstavitele. Den smrti je tedy okamžikem, kdy dochází k přechodu všech práv a povinností, které do dědictví spadají. Na dědice přechází jak práva tak i povinnosti zůstavitele, která nezanikla jeho smrtí. (univerzální sukcese).

Dědic odpovídá za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem. Je-li více dědiců, odpovídají podle poměru toho, co z dědictví nabyli k celému dědictví. Předlužené dědictví (§ 471 obč. zákoníku) - dědici s věřiteli dohodnout na přenechání dědictví k úhradě dluhů. Stát, pokud mu dědictví připadlo a pokud nemůže uhradit peněžitý dluh z dědictví penězi z dědictví, může použít k úhradě dluhů i věci, které jsou předmětem dědictví a které svou hodnotou odpovídají výši dluhu.

Předpoklady dědění smrt fyzické osoby (zůstavitele)→ smrt určí lékař→ list o prohlídce mrtvého → Matriční doklad, tj. úmrtní list→ nebo soud na základě jiných provedených důkazů smrti prohlásit, a to k návrhu i bez návrhu, osobu za mrtvou. V rozsudku se uvede den, který se považuje za den smrti. Reivindikační žaloba - Osoba prohlášena za mrtvou žije → domáhá se vydání majetku vůči osobě, která jej jako domnělý dědic nabyla. Nesprávné rozhodnutí → nepravdivě stanovený okamžik smrti → nesprávný okruh dědiců → poškození práv oprávněného dědice → postupuje se podle §§ 485, 486 a 487 obč. zákoníku existence pozůstalosti (resp. dědictví)→ pozůstalost se váže k zůstaviteli a majetku, který po sobě zanechal a je předmětem dědění. Dědictví pak vyjadřuje to, oč se skutečně změnila majetková sféra dědice→ tzv. nepatrný majetek (§§ 175h odst. 1 a 2) -soud řízení o dědictví zastaví. K dědickému nástupnictví nedojde. → Předmětem dědické posloupnosti nemohou být práva, která zanikají smrtí fyzické osoby. → jsou to práva osobnostní (např. právo na lidskou čest a důstojnost), osobní (projev osobní povahy). Zanikají např. právo odpovídající věcnému břemeni, (§ 151p odst. 4 obč. zákoníku - př. právo doživotního bydlení), právo předkupní obligační povahy (§ 663 obč. zákoníku). Nespadají zde některá majetková práva, která jsou předmětem zvláštního nástupnického režimu (např. přechod nájmu bytu § 706 obč. zákoníku, následek smrti u pojistné smlouvy § 815 odst. 2 a § 819 obč. zákoníku) aj. → K přechodu vlastnického práva děděním dochází → zůstavitel výlučným vlastníkem vše; nebo předmětem dědictví spoluvlastnický podíl. SJM - zaniká okamžikem smrti ;V řízení o dědictví soud provede vypořádání majetkových vztahů ke společnému jmění a určí, co z tohoto společného jmění patří z titulu vypořádání pozůstalému manželovi a co zůstaviteli. Tato posléze uvedená část je pak předmětem dědění. dědický titul (právní důvod dědění) - dva dědické tituly - zákon a závěť , zákon chrání určitou kategorii dědiců - neopomenutelné dědice - potomky zůstavitele (srov. § 479 obč. zákoníku). Zletilým potomkům náleží alespoň jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona, nezletilým potomkům pak celý jejich dědický podíl. Pokud by zůstavitel na toto neopomenutelné právo potomků nepamatoval, pak by se tito potomci mohli dovolat neplatnosti té části závěti, ve které je jejich dědický podíl krácen (relativní neplatnost § 40a obč. zákoníku). kumulaci dědických titulů – dědění ze závěti i ze zákona

→ dědictví připadne státu jako odúmrť neboli caducum (§ 482 obč. zákoníku).→ nepřipouští dědění ze závěti tzv. akrescenci (přírůstek uprázdněného dědického podílu). Pokud nenabude dědictví závětní dědic, nepřirůstá jeho dědický podíl ostatním závětním dědicům, ale nastupuje ohledně něj dědění ze zákona. způsobilý dědic → Dědicem může být každý, kdo má právní subjektivitu - tj. způsobilost k právům a povinnostem. Může to být jak fyzická osoba, tak osoba právnická či stát. Fyzická osoba se může stát dědicem jak na základě zákona tak i závěti, osoba právnická či stát pak pouze na základě závěti. Pokud fyzická osoba nemá způsobilost k právním úkonům, není to překážka pro to, aby se stala dědicem. V rámci řízení o dědictví však musí být zastoupena zástupcem. Zástupce (opatrovník) je soudem ustanoven i dědici neznámého pobytu. Takovýto opatrovník, na rozdíl od opatrovníka dědice nezpůsobilého k právním úkonům, nemůže jménem dědice dědictví odmítnout (§ 468 poslední věta obč. zákoníku). → PO musí ke dni smrti zůstavitele právně existovat. Výjimku tvoří pouze situace, kdy právnická osoba v době přechodu dědictví ještě neexistuje, ale jejíž ustavení je již v zakladatelské fázi (§ 57 ObchZ) a situace, kdy se právnická osoba na základě závěti zřizuje, jak je tomu v případě nadace (§ 477 odst. 2 ve spojení se zákonem č. 227/1997 Sb., o nadacích a nadačních fondech). → podmínky dědické způsobilosti lze považovat za objektivní, zákonem absolutně požadované. → podmínky subjektivní, které jsou zaměřeny jak na osobu případného dědice, tak na jeho vztah k osobě zůstavitele.Tyto subjektivní požadavky jsou pozitivně vymezeny u dědiců ze zákona v §§ 473 - 465a obč. zákoníku. Jde např. o požadavek, aby u dědice v první dědické skupině existovalo manželství nebo přímé příbuzenectví v okamžiku smrti zůstavitele. Negativní vymezení dědické způsobilosti, tzv. dědickou nezpůsobilost upravuje obč. zákoník v § 469. → Podle tohoto ustanovení nedědí:

kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům, a to za života zůstavitele, kdo se dopustil zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy (např. zfalšování, ukrytí, roztrhání závěti, nátlak na sepsání listiny o vydědění aj.).

K dědické nezpůsobilosti přihlíží soud z úřední povinnosti, tj. i bez návrhu účastníka. Obě shora uvedená jednání však nezpůsobí dědickou nezpůsobilost v případě, kdy zůstavitel toto chování budoucímu dědici odpustí. Dědictví nenabude též osoba, dědicky způsobilá, kterou zůstavitel za svého života řádně vydědil (§ 469a obč. zákoníku). Zůstavitel tak může učinit buď v samostatné listině o vydědění nebo v rámci závěti. (Musí uvést důvod a ten musí korespondovat s důvody taxativně vypočtenými v § 469a odst. 1 písm. a) až d).

Dědění ze zákonaObčanský zákoník v ustanoveních §§ 473-475a rozděluje dědice do čtyř dědických skupin, a to v závislosti na stupni příbuzeneckého či obdobného, zákonem kvalifikovaného vztahu k zůstaviteli. Těmto dědicům říkáme zákonní dědicové. Pokud zůstavitel nezanechal platnou závěť, případně jí nepořídil ohledně celého svého majetku, či pokud z nějakého důvodu závětní dědic nedědí, nastupuje dědění ze zákona. Nejprve zákon povolává k dědění dědice skupiny první, pokud nedojde k realizaci celého dědictví v této skupině, pak nastupují dědicové skupiny druhé. Nenastoupí-li ani dědicové druhé skupiny, jsou povoláni dědicové ze skupiny třetí a nedědí-li ani ti, pak okruh zákonných dědiců uzavírá skupina čtvrtá. Nepřipadne-li dědictví ani těmto dědicům, pak dědictví připadne jako odúmrť státu. První dědická skupina (§ 473 obč. zákoníku)

→ děti zůstavitele ( i nasciturus, pokud byl v okamžik smrti zůstavitele prokazatelně počat a narodí-li se živý. Za dítě se považuje i dítě osvojené

→ pozůstalý manžel (za podmínky existence manželství v den smrti zůstavitele). → nedědí dítě svěřené do pěstounské péče. Tyto děti mohou event. dědit až ve skupině druhé či třetí. → platí zásada rovnosti podílů. Př.. manželka a dvě děti, pak podíl každého bude činit 1/3 dědictví.→ dochází zde k přírůstku (tzv. akrescenci) uprázdněného dědického podílu. Pokud nedědí manžel, pak ve prospěch dětí se tento přírůstek uplatní vždy. → pokud by dítě předemřelo, bylo dědicky nezpůsobilé, vyděděné či odmítlo dědictví - může dojít nejprve k uplatnění tzv. reprezentačního práva (ius representationis) ve prospěch jeho potomků (§ 473 odst. 2 obč. zákoníku). Pokud ne potom teprve dojde k přírůstku dědického podílu ve prospěch ostatních dědiců této skupiny., → Pozůstalý manžel může v první dědické skupině dědit pouze za předpokladu, že s ním bude dědit alespoň jeden potomek zůstavitele. Manžel nemůže být v I. dědické skupině výlučným dědicem.

Druhá dědická skupina (§ 474 obč . zákoníku) → Pokud nedědí žádné dítě (případně jeho potomek) → pozůstalý manžel - Musí zde zdědit minimálně 1/2 dědictví. Nenabude-li dědictví žádná jiná osoba z této skupiny, pak bude manžel dědicem výlučným. → rodiče zůstavitele a osvojitelé (osvojení již pokrevní rodiče osvojence dědit nebudou ),

→ osoby žijící se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti, které z tohoto důvodu buď pečovaly o společnou domácnost nebo byly na zůstavitele odkázané výživou - zůstavitel dobrovolně fakticky na jeho výživu přispíval. → neuplatňuje se reprezentační právo. Proto pokud nedědí rodiče, tak do jejich podílu nenastupují jejich děti - tj. sourozenci zůstavitele, ale dochází k přírůstku dědického podílu k podílu manžela či osob spolužijících ve společné domácnosti (srov. § 474 odst. 1 obč. zákoníku). Do kategorie těchto osob mohou spadat např. osoby svěřené do pěstounské péče, či družka zůstavitele, splňující podmínky pro tzv. osobu spolužijící.→ Pokud dědictví v této skupině nenabude pozůstalý manžel ani tzv. osoby spolužijící (např. nežijí,

nejsou, odmítli dědictví), pak mohou být rodiče zůstavitele výlučnými dědici. →osoby spolužijící nemohou být výlučnými dědici →Př.: Zůstavitel nezanechal závěť a zemřel bezdětný. Zanechal po sobě manželku, matku a osobu svěřenou do pěstounské péče, která s ním ve společné domácnosti žila 15 let a byla na něj odkázána výživou. Manželka by pak dědila 1/2 dědictví, matka 1/4 a osoba v pěstounské péči také 1/4 dědictví. Pokud by matka dědictví odmítla, pak by se neuplatnilo reprezentační právo a její podíl by přirostl k podílům manželky a osoby v pěstounské péči.

Třetí dědická skupina (§ 475 obč . zákoníku) : → sourozenci zůstavitele (osoba, která má se zůstavitelem alespoň jednoho společného rodiče ) , → tzv. osoby spolužijící. → uplatňuje se zásada rovnosti podílů. → Nemůže dojít k tzv. kumulaci dědických titulů, tj. ke zvýhodnění např. jednoho sourozence, který by dědil jak z titulu tzv. osoby spolužijící, tak z titulu sourozence a byl tak zvýhodněn před ostatními sourozenci. → uplatňuje se reprezentační právo, tzn. pokud nedědí některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho podílu jeho děti (§ 475 odst. 2 obč. zákoníku). Na rozdíl od reprezentačního práva u dětí v I. dědické skupině se však reprezentační právo již nevztahuje na další potomky sourozence, ale pouze na jeho děti. →dochází k akrescenci, tj. k přírůstku podílu. Nedědí-li osoby spolužijící, přirůstá jejich podíl sourozencům vždy, nedědí-li sourozenci, přirůstá jejich podíl osobám spolužijícím pouze tehdy, pokud se u sourozenců neuplatnilo reprezentační právo. → Pokud nedědí sourozenci, mohou osoby spolužijící dědit samy, totéž platí i o sourozencích. → Př.:Zůstavitel zemřel bezdětný a svobodný. Zanechal pouze bratra a družku, žijící s ním déle než rok ve společné domácnosti. Každý pak zdědí polovinu dědictví. Pokud by bratr zůstavitele předemřel a zanechal po sobě dvě děti (synovec a neteř zůstavitele), pak tito nastupují do jeho dědického podílu, a to každý 1/2.

Čtvrtá dědická skupina (§ 475a obč . zákoníku) → dědí prarodiče zůstavitele. Příbuzenství může být založeno buď pokrevně nebo osvojením. Jako dědici jsou povoláni prarodiče z obou stran, tj. jak ze strany matky tak i otce. Nedědí-li žádný z těchto prarodičů, nastupují do jejich podílu jejich děti, strýcové a tety zůstavitele. Přírůstek uprázdněného podílu k podílu jiného prarodiče má přednost před reprezentačním právem. → Př.:zůstavitel po sobě zanechal oba prarodiče ze strany matky a jednoho prarodiče ze strany otce, pak každý nabude 1/3 dědictví.

Dědění ze závěti (§§ 476-480 ) testamentární dědická posloupnost Závěť je formální, jednostranný, ryze osobní projev vůle, jímž zůstavitel pořizuje svým majetkem pro případ smrti. Pro účely závětního dědictví bývá zůstavitel někdy označován jako pořizovatel. V závěti může pořizovatel disponovat pouze takovými právy, která nezanikají jeho smrtí. Pořizovací volnost je omezena ochranou neopomenutelných potomků (viz výše). Občanský zákoník omezuje pořizovatele kogentními ustanoveními o obsahových a formálních náležitostech závěti. Pokud pořizovatel zanechá platnou závěť, kterou pořídí ohledně celého svého majetku a na základě této závěti dojede k dědění, pak se neuplatní dědění ze zákona. Právní účinky závěti nastávají okamžikem smrti zůstavitele. Do té doby může pořizovatel závěť měnit, zrušit nebo odvolat. Obsahem závěti je především stanovení dědice, případně více dědiců. Je-li dědiců více, může zůstavitel v závěti určit, které konkrétní věci či práva mají tito dědicové nabýt, případně stanovit jim podíly na dědictví Pokud v závěti podíly stanoveny nejsou, platí zásada rovnosti dědických podílů. Závětí může pořizovatel též zřídit nadaci (§ 477 odst. 2 obč. zákoníku). Závěť je právním úkonem. - musí splňovat obecné náležitosti -občanský zákoník pro právní úkony předepisuje (§ 34 an. obč. zákoníku). Dále stanoví občanský zákoník pro závěť náležitosti zvláštní:

Náležitosti osoby pořizovatele Způsobilý zřídit závěť je ten, kdo je plně způsobilý k právním úkonům, nebyl zbaven či

omezen v této způsobilosti a v době sepisu závěti byl zcela schopný ovládat své jednání a posoudit jeho následky. Tuto způsobilost nabývají duševně zdravé fyzické osoby dosažením 18 let. Současná právní úprava přiznává pořizovací způsobilost i nezletilému, staršímu 15 let. Ten však může závěť pořídit pouze ve formě notářského zápisu (§ 476d odst. 2 obč. zákoníku). Náležitosti formy projevu

Závěť může být pořízena pouze písemnou formou. Tři písemné formy závěti: → závěť holografní, - Tato závěť je celá sepsána vlastní rukou pořizovatele. Musí být datována, datum (den, měsíc a rok) se musí vztahovat ke dni podpisu závěti. Obligatorně je požadován též vlastnoruční podpis pořizovatele. Co následuje po podpisu je neplatné. Nevyžaduje se přítomnost svědků ani jiné ověření závěti. Vlastnoručně sepsanou závět může pořizovatel buď ponechat u sebe nebo u jiné osoby, popř. ji svěřit notáři, který ji zaeviduje v tzv. Centrální evidenci závětí. Centrální evidenci závětí vede Notářská komora ČR. Poté, co je zahájeno dědické řízení, provede soudem jmenovaný notář, jako soudní komisař, šetření v této Centrální evidenci závětí. Právní jistota pořizovatele, že jeho závěť nebude po jeho smrti opomenuta, je tak absolutní. → závěť alografní - není sepsána vlastní rukou pořizovatele(je psána na psacím stroji, počítači či osobou od pořizovatele odlišnou).

♣ Obecná alografní forma (§ 476b obč. zákoníku) vyžaduje vlastnoruční podpis pořizovatele. Je zapotřebí, aby dva svědci byli současně přítomni při výslovném prohlášení pořizovatele o tom, že listina obsahuje projev jeho poslední vůle. Tuto skutečnost stvrdí svědkové svým podpisem v závěti. Svědci nemusí znát obsah závěti, ani jejich přítomnost není nutná při podpisu závěti pořizovatelem. ♣ Zvláštní alografní forma závěti - přísnější, je zákonem předepsána pro osoby, které nemohou číst nebo psát. Projev vůle těchto osob musí být zachycen do listiny před třemi současně přítomnými svědky. Listina musí být před těmito svědky také přečtena a jimi podepsána. Pořizovatel musí také po přečtení před nimi potvrdit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. V závěti musí být uvedeno, že pořizovatel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal, kdo nahlas přečetl a způsob, jakým pořizovatel potvrdil, že listina je projevem jeho poslední vůle.Pisatel a čitatel mohou, ale nemusí být osoby rozdílné od svědků. ♣ Jako svědci u alografní závěti mohou působit osoby způsobilé k právním úkonům, vidomé, slyšící, znající jazyk, v němž je závěť pořizována. Svědci, ani pisatel či předčitatel nemohou být osoby povolané k dědění zákonem či závětí a osoby jim blízké.

→ závěť ve formě notářského zápisu - může pořídit kterákoliv fyzická osoba s pořizovací způsobilostí, ale i osoba starší 15 let. Tato forma je však předepsána tehdy, zřizuje-li se závětí nadace nebo fond (§ 3 odst. 1 an. zákona č. 227/1997 Sb.). Mohou jí jako alternativní možnosti využít i osoby, které nemohou číst nebo psát (nutná účast svědků). Sepíše-li notář notářský zápis o závěti, zaeviduje pak závěť v Centrální evidenci závětí.

Obsahové náležitosti závěti → Hlavním obsahem závěti je stanovení dědice( dědice jménem a příjmením, stačí i vymezení

vztahu k pořizovateli - např. "můj syn Jan". Pořizovatel může ustanovit v závěti i tzv. náhradního dědice, který by dědil v případě nedědění dědice uvedeného na prvním místě.

→ Obsahem závěti nemohou být jakékoliv podmínky, které by dědice omezovaly v dispozici se zděděným majetkem. Takové ustanovení by nemělo žádné účinky. Za podmínku se nepovažuje příkaz k započtení na dědický podíl (§ 478 obč. zákoníku).

Zrušení závěti pořizovatel je kdykoliv za svého života oprávněn zrušit nebo změnit svou závěť. Během života zůstavitele nikomu ze závěti žádná práva ani povinnosti nevznikají. způsoby zrušení závěti:

zřízení nové závěti - ruší závěť předchozí zcela nebo zčásti. Pozdější závěť ruší závěť

předchozí, pokud se netýká jiného majetku, než ohledně kterého bylo pořízeno předchozí závětí. Závěť nemusí být pořízena ve stejné formě jako předchozí (pokud to nevyžaduje specifikum na straně pořizovatele)., odvolání závěti - je jednostranný projev vůle o tom, že pořizovatel odvolává již zřízenou závěť. Tento úkon musí splňovat formální požadavky kladené zákonem na závěť. zničení závěti - ten pořizovatel, který má zachovánu pořizovací způsobilost. Může se tak stát roztrháním, spálením závěti, či přeškrtnutím textu. Zničit nelze závěť sepsanou formou notářského zápisu. Tu lze zrušit pouze zřízením závěti nové, či odvoláním předchozí závěti.

Nabytí dědictví Dědictví se nabývá ipso iure, okamžikem smrti zůstavitele. Jeden dědic, který je dědicky způsobilý a dědictví neodmítl, potvrdí mu soud nabytí dědictví. (§ 481 obč. zákoníku, § 175q odst. 1 písm. an. obč. soudního řádu). Více dědiců - vypořádají se mezi sebou o dědictví dohodou. Pokud k dohodě nedojde nebo ji soud z důvodu rozporu se zákonem neschválí, potvrdí dědicům

nabytí dědictví podle dědických podílů. Podle současné právní úpravy soud tedy není povinen vypořádat dědictví. V případě více dědiců je někdy nutné řešit otázku tzv. započtení na dědický podíl (kolaci). Řeší se tím spravedlivé rozdělení majetku náležejícího do dědictví, a to tak, že se přihlíží k majetkovému plnění, které dědic bezúplatně obdržel od zůstavitele ještě za jeho života. Při dědění ze zákona je započtení obligatorní, pokud z dědické dohody nevyplývá něco jiného. U dědění ze závěti se započtení provede jen za splnění zákonem stanovených předpokladů (srov. § 484 obč. zákoníku)