Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích

Pedagogická fakulta

Oddělení celoživotního vzdělávání

Závěrečná práce

Pohybový režim dětí mladšího školního

věku na malotřídních školách

Vypracovala: Mgr. Lenka Glückseligová

Vedoucí práce: doc. PaedDr. Vladislav Kukačka, Ph.D.

České Budějovice 2017

Prohlášení

Prohlašuji, že svoji závěrečnou práci jsem vypracovala samostatně pouze s

použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.

Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění

souhlasím se zveřejněním své závěrečné práce, a to v nezkrácené podobě

elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované

Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a

to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační

práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu

s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a

oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž

souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací

Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a

systémem na odhalování plagiátů.

V Českých Budějovicích dne 1. května 2017 Mgr. Lenka Glückseligová

Anotace:

Závěrečná práce s názvem „Pohybový režim dětí mladšího školního věku na

malotřídních školách“ se zabývá problematikou, do jaké míry jsou u dětí dodržovány

zásady zdravého životního stylu zejména z hlediska pohybové aktivity. Skládá se ze

dvou částí. První teoretická vymezuje specifika období mladšího školního věku a

jeho vývoj v kontextu tělesném a pohybovém. Další kapitoly shrnují poznatky o

pohybové aktivitě a jejím vztahem ke zdraví. Druhá výzkumná část informuje o

aktuálních výsledkách z dotazníkového šetření, ke kterému byly použity Časový

snímek dne (Mužík, Bártová, 2010) a registrace pohybové aktivity s využitím

krokoměru. Výzkumu bylo podrobeno 73 dětí ze třech vybraných malotřídních škol,

u kterých nebyly zjištěny znepokojivé výsledky v naplnění ve výše jmenovaném

aspektu zdravého životního stylu.

Klíčová slova: dítě, mladší školní věk, pohyb, hypokineze, zdraví ,

malotřídní škola

Abstract:

The thesis called „Exercise regime of the younger schools - age children at

smallclass schools “ deals with issues to which extent principles of a healthy

lifestyle are kept especially in the area of physical activity. It consists of

the two parts. The first theoretical one defines specifics of the younger schools

age period and its development in the physical and motion context. Other

chapters summarize knowledge of the motion activity and its relation to

health. The second research part gives information about the current results

from the questionnaire survey to which Time picture of the day (Mužík,

Bártová, 2010) and registration of the motion activity using pedometer were

used. Seventy – three children from the three chosen smallclass schools were

put to the research. There were not any worrying results found out , in

fulfillment in the healthy lifestyle aspect mentioned above.

Keywords: child, younger school - age, physical activity, hypokinesia, health,

smallclass school

Poděkování

Děkuji doc. PaedDr. Vladislavovi Kukačkovi, Ph.D. za vedení mé závěrečné

práce, jeho pomoc, významné rady a přívětivý přístup. Ráda bych také poděkovala

všem pedagogům a žákům za spolupráci v průběhu shromažďování dat.

Obsah

1 TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................................. 8

1.1 Mladší školní věk ........................................................................................................... 8

1.1.1 Vývojové zvláštnosti období mladšího školního věku .......................................... 8

1.1.2 Vývoj dětí z hlediska tělesného ........................................................................... 10

1.1.3 Vývoj dětí z hlediska pohybového ....................................................................... 11

1.2 Pohybová aktivita ........................................................................................................ 12

1.2.1 Zdravotní benefity pohybových aktivit ............................................................... 13

1.2.1.1 Hypokineze a její projevy .............................................................................. 15

1.2.2 Pohybový režim v období mladšího školního věku ............................................. 16

1.2.2.1 Pohybová pyramida dětí ............................................................................... 19

1.2.3 Doporučení pohybové aktivnosti ......................................................................... 20

1.3 Specifika malotřídní škol ............................................................................................. 21

2 VÝZKUMNÁ ČÁST ................................................................................................................ 23

2.1 Cíle práce ..................................................................................................................... 23

2.2 Úkoly práce .................................................................................................................. 23

2.3 Výzkumné předpoklady............................................................................................... 24

3 METODOLOGIE ................................................................................................................... 25

3.1 Popis souboru .............................................................................................................. 25

3.2 Metody práce .............................................................................................................. 27

3.3 Organizace výzkumného šetření ................................................................................. 27

4 VÝSLEDKY A DISKUZE .......................................................................................................... 29

4.1 Vyhodnocení pohybové aktivity s využitím krokoměru ............................................ 29

4.2 Vyhodnocení časového snímku dne ........................................................................... 34

4.3 Vyhodnocení výzkumných předpokladů a diskuze .................................................... 40

4.3.1 Výsledek a diskuze k 1. výzkumnému předpokladu ............................................ 40

4.3.2 Výsledek a diskuze ke 2. výzkumnému předpokladu .......................................... 41

4.3.3 Výsledek a diskuze k 3. výzkumnému předpokladu ............................................ 42

5 ZÁVĚR .................................................................................................................................. 44

6 Použité zdroje ..................................................................................................................... 45

7 PŘÍLOHY .............................................................................................................................. 49

ÚVOD

Dlouhodobě pracovně působím na 1. stupni základní školy malotřídního

typu, proto jsem si zvolila téma pro mou závěrečnou práci „Pohybový režim dětí

mladšího školního věku na malotřídních školách“.

Není pochyb, že pravidelná pohybová aktivita je součástí zdravého životního

stylu. Neustále se hovoří o tom, že jestliže chceme být zdraví a aktivní do vyššího

věku, měli bychom se nejen zdravě stravovat, ale také vyhledávat každý možný

pohyb. V současnosti se právě pohybová aktivita i fyzická práce oproti minulé době

výrazně omezila a to nejen v zaměstnání, ale také v domácím prostředí. Mnoho

dospělých a dětí využívají nových forem zábavných činností, kterými tráví svůj volný

čas. Mezi takové činnosti patří například televizní a DVD programy, hry na počítači a

mobilech, komunikace prostřednictvím sociálních sítí a jiné. Ať už jsou důvody

jakékoliv, je prokázané, že v populaci dochází k nedostatku pohybu, což má za

následek jak nadváhu a obezitu, tak i výskyt dalších civilizačních onemocnění.

Bohužel u většiny dětí platí, že pokud si nenajdou k pohybové aktivitě vztah, mají

pak potíže začlenit ji do svého života v pozdějším věku. Proto je velice významné

ustavičně sledovat rozsah pohybové aktivity dětské populace, abychom mohli tuto

informaci dále ve zpětné vazbě využívat. Je podstatné dětem vštěpovat významnost

pohybu pro jejich nynější i budoucí zdraví a rovněž pro hodnotný život.

Vychovávejme je tak, aby získaly kladný postoj k pohybové aktivitě a začlenily ji ke

svým základním pilířům zdravého životního stylu.

V závěrečné práci jsou zahrnuty poznatky o charakteristice mladšího

školního věku, o pohybových návycích a jejich vztahy ke zdraví. Praktická část

zkoumá pohybovou aktivitu u dětí mladšího školního věku. Výzkum je zaměřen na

žáky druhých až pátých ročníků ze třech libovolně zvolených malotřídních škol

v okrese Strakonice a Prachatice.

8

TEORETICKÁ ČÁST

1.1 Mladší školní věk

Období mladšího školního věku (6 –11 let) je ohraničeno vstupem dítěte do

školy a končí začátkem psychického a tělesného dospívání nebo přestupem na

druhý stupeň základní školy. Většinou se jedná o období 1. – 5. třídy (Špaňhelová,

2008). Vágnerová (2005) rozděluje školní věk na tři stádia, která zahrnují: Školní věk

raný (6 – 9 let), školní věk střední (9 – 11 let), školní věk starší (11 – 15 let). Mladší

školní věk se tedy týká stádia raného a středního školního věku, kdy

nastává somatický, pohybový, psychický a sociální vývoj.

1.1.1 Vývojové zvláštnosti období mladšího školního věku

V životě dětí mladšího školního věku hraje významnou roli škola. Právě

zahájení školní docházky představuje pro dítě podstatný životní zvrat. Setkává se

s akulturací, přizpůsobuje se prostředí, jež je pro něj nové. Také si osvojuje nové

sociální role a specifické způsoby komunikace mezi pedagogem a spolužáky. Období

do 10. roku dítěte se vyznačuje růstem mozku a opouzdřením nervových vláken.

Poté je růst centrální nervové soustavy zpomalenější. V tomto věku dochází ke

zdokonalování senzomotorické koordinace a motorické výkonnosti týkající se

pohyblivosti, vytrvalosti i obratnosti. Zlepšuje se výkon nejen v hrubé motorice, jak

tomu bylo hlavně v předchozím věkovém období, ale rozvoj nastává i v motorice

jemné například v kreslení, ve psaní a v modelování. Dítě v tomto věkovém období

oplývá velkou potřebou pohybových činností, které by se neměly omezovat.

Nejdůležitější činnost v mladším školním věku je učení, které ovlivňuje veškeré

duševní funkce, jež se zkvalitňují (Čáp, 2007).

Čačka (2000) uvádí, že procesy týkající se citové stránky bývají zprvu značně

labilní a méně ovladatelné. V převaze je výrazová souhra poznávání a chování.

V tomto období nic dítě nepředstírá, jeho projev je naprosto spontánní. Prožitková a

9

projevová spontaneita je postupně omezována na základě zralejšího sebevědomí a

kritičnosti. Novotná (2012) uvádí, že v tomto věku začínají být city stálejší a trvalejší.

Nastává jejich diferenciace a vznik nových citových kvalit. Jedná se především o city

vyšší jako morální, estetické atd. City a emoce mají ale jednoduchou a mělkou

podobu, dítě se začíná dokonaleji sebeovládat a regulovat citové reakce.

Mladší školní věk je období, které je označováno dobou realismu. Do 8 let

hovoříme o tzv. naivním realismu. To znamená, že dítě veškeré informace, jež bývají

pro něj skutečností, přijímá prozatím nekriticky. V této etapě se dítě obvykle

podřizuje a přizpůsobuje nárokům autorit. Jakmile se u dítěte začíná zvětšovat

rozhled a rozvíjet kritické myšlení, následuje období tzv. kritického realismu (Čačka,

2000).

Po psychologické stránce lze období mladšího školního věku pojmenovat

jako dobu střízlivého realismu. Dítě touží porozumět věcem a okolnímu světu

doopravdy. Tento znak můžeme sledovat v řeči, malbě, písemném vyjádření, četbě i

ve hře (Langmeier, Krejčířová, 2006).

Hra pro dítě mladšího školního věku má pořád svoje nenahraditelné místo a

je důležitou součástí jeho života. Vyznačuje se již složitějšími pravidly v porovnání

s předešlým věkovým obdobím, nehýří rozměrnou fantazií a je více konkrétní

Vágnerová, 2000). Projevuje se také soutěživostí. Děti mají rády hry pohybového,

konstruktivního, ale také skupinového typu. Při těchto hrách dochází k rozvoji

například tělesné zdatnosti, obratnosti, odvážnosti, postřehu, vynalézavosti,

kreativity a sociální dovednosti. V tomto období se zahajují zájmové činnosti dětí,

důležité je, aby se děti zájmovými kroužky nepřetěžovaly (Špaňhelová, 2008).

Období mladšího školního věku se převážně považuje za mírné a

bezproblémové, kdy se dítě neprojevuje bouřlivě a s afekty. V tomto období dřímá

sexualita. Radostná nálada a optimismus jsou v převaze (Novotná, Hříchová,

Miňhová, 2012).

10

1.1.2 Vývoj dětí z hlediska tělesného

V tělesném vývoji u dětí mladšího školního věku hraje velkou roli omezení

pohybových činností z důvodu dlouhodobého klidného sezení. Do značné míry je

také omezeno pobývání venku na čerstvém vzduchu. Dlouhodobým sezením a

soustavným pracovním vytížením nastává u dětí pravidelná únava (Machová, 2002).

Na počátku tohoto období děti charakterizuje takzvaná první vytáhlost. Děti

jsou štíhlé, mají ploché břicho a hrudník často se značně viditelnými žebry. U dětí se

objevuje velký motorický neklid a mírně zhoršená koordinace. Ve věku 6 – 7 let

nastává u dětí rychlé protažení končetin, které je třeba naučit se ovládat. Děti

přicházejí o dětskou baculatost charakteristickou pro předškolní období na základě

růstu takzvaných dlouhých kostí (Krejčí, Bäumeltová, 1999). Kolem 6 a půl roku, kdy

končí období první vytáhlosti, přichází doba vyznačující se pomalým růstem a

vývojem. Růst je klidný a pravidelný. Každoročně děti vyrostou přibližně o 5

centimetrů a váha se zvýší o 3 kilogramy. Dívky jsou až do 10 let menší než chlapci.

Z důvodu klidného růstového tempa přibývá u dětí podkožní tuková vrstva a

somatické tvary se tak mění v plnější. Nastává takzvaná druhá plnost, která je

vystřídána dobou první vytáhlosti (Liba, 2010).

Machová (2002) píše, že se v období mladšího školního věku začínají

rozlišovat těla dívek a chlapců, jelikož vznikají tvarové pohlavní znaky. Toto období

lze také nazvat bisexuálním dětstvím. Dosud se nevyvíjí druhotné pohlavní znaky,

ale vyvíjí se pohlavní rozdíly ženské a mužské kostry jako je tvar lebky, ramen a

pánve. Jde pouze o naznačení těchto znaků, které upozorňují na blížící se pubertu.

První skutečné pubertální projevy se začínají objevovat u děvčat během konce

tohoto věku. V tomto období se ještě prořezávají další trvalé zuby, což znamená

další výraznou vývojovou změnu.

Mladší školní věk je doba, kdy plynule rostou všechny orgány. Tím, že se

rovnoměrně zvyšuje hmotnost i výška těla, dochází také k přiměřené změně

krevního oběhu, plic a ostatních vnitřních orgánů. Dokončen není vývoj kostry, ani

zakřivení páteře není stálé, proto je třeba věnovat návykům správného držení těla

důležitou pozornost (Dovalil, 2002).

11

V době 6 – 11 let nemá ruka dokončenou osifikaci, proto se psaní stává pro

děti velice namáhavým. V předloktí jsou základní svaly provádějící pohyby prstů.

Růst jednotlivých tělesných orgánů má odlišnou rychlost. Vývoj kostry ovlivňuje

celkovou postavu dorůstajících dětí. Mezi nejhlavnější lidské znaky patří tvar páteře,

jež děti nemají dosud trvalý. Napřed je ustálené zakřivení hrudní – do 8 let, poté

krční a bederní, a to v rozmezí 8 až 11 let. V důsledku dlouhého a nesprávného

sezení může dojít pasivitou páteře k deformacím různého typu. Nesprávné pro děti

je též nošení těžkých věcí. Doporučuje se zátěž 10 % tělesné hmotnosti. U dětí

v tomto věku je chybné držení těla poměrně rozšířené (Krejčí, Bäumeltová, 1999).

1.1.3 Vývoj dětí z hlediska pohybového

Z hlediska pohybového vývoje dítě na začátku období mladšího školního

věku umí ovládat základní pohybové aktivity jako je běh, skok, lezení, jednoduchý

hod a podobně. Postupně zvyšuje jistotu v provádění těchto činností a objevují se

znaky projevující se dobře prováděným tělesným cvičením. Na základě

dostatečného vývoje po stránce tělesné i psychické si děti v tomto období osvojují

nejrůznější pohybové dovednosti. Tento věk lze označit jako nejpříznivější učební

dobu představující plodné období v koordinačních schopnostech. (Dovalil a kol.,

2002).

Liba (2010) uvádí, že motorický vývoj je závisle ovlivněn funkcí nervové

soustavy, růstem a osifikací kostí a podílem svalové hmoty ve vztahu k hmotnosti

dítěte. Také zvýrazněná štíhlost, rychlejší růst končetin a rozšiřování hrudníku

vedoucí ke změně proporcí těla, kladně ovlivňují vývoj motoriky.

Rozvinuté a zčásti zautomatizované pohybové činnosti v období mladšího

školního věku:

Běh – patří do základních forem pohybu. Začíná se podobat běhu dospělých

osob. Je harmonický a plynulý. Největší potíží je pružnost pohybu.

Skok – nevykonává se tak často v porovnání s během. Z tohoto důvodu má

zaostalejší formu. Děti jsou způsobilé pro skok daleký i vysoký s rozběhem.

12

Hod a házení – se vyznačují diferencovaností. V převaze je obouruč spojená

se spodním obloukem. Ve srovnání s předešlými motorickými tvary se hod

charakterizuje menší dokonalostí.

Chytání – je vykonávané jako chytání při těle. Od těla dle úrovně vývoje

předchozích zkušeností. Děti dosud neumějí předvídat dráhu a čas letu a

rychle reagovat na chytající předmět.

Rytmická vnímavost – při uspokojivém počtu sluchových a zvukových rytmů

dosahují děti schopnosti pohybové reakce na hudební rytmy. Skupinový

rytmus je pro 6-8leté děti velmi těžký na přizpůsobení se, ovšem značný

rozvoj lze zaznamenat po 8. roce věku dětí.

Sdělené formy pohybu se začínají podobat pohybu dospělé populace. Jsou

odlišné především v rychlosti, vytrvalosti a v síle. Pro období mladšího školního věku

je charakteristická značná motorická senzibilita, která souvisí se zesilující pohybovou

učenlivostí. Nejvíce vhodné věkové období k motorickému učení je u dívek mezi 10.

až 11. rokem a u chlapců mezi 10. až 12. rokem (Liba, 2010).

1.2 Pohybová aktivita

Mezi významné činitele pozitivně ovlivňující lidský život patří pohybová

aktivita nejlépe adekvátní k věku, způsobilosti a psychomotorickým zvláštnostem

každého jedince (Klepel a kolektiv, 2005). Pohybová činnost je podle Maslowa

základní fyziologickou potřebou. Utváří osobní štěstí jedince a ovlivňuje jeho

zdravotní stav. Podle Světové zdravotnické organizace je zdraví definováno jako

„stav úplné tělesné, duševní, sociální a mravní pohody a nikoliv jako pouhá

nepřítomnost choroby nebo slabosti“. Pro zachování tělesného zdraví je potřeba mít

pohybovou aktivitu adekvátní a pravidelnou. Nejvíce vyhovující je pohybovat se

denně (Krejčí, 2011).

Pohybová aktivita znamená podle Dobrého (2008) kterýkoli provedený

fyzický pohyb získaný kosterním svalstvem a vyžadující ke svému vykonání energii.

Pohybová aktivita se rozděluje na strukturované a nestrukturované neboli

13

habituální aktivity. Strukturované pohybové aktivity je možno charakterizovat jako

organizované, plánované vykonané v určitém prostoru a s potřebným vybavením.

Pomocí nich se udržuje tělesná zdatnost. Nestrukturované pohybové aktivity jsou

součástí běžných denních aktivit, které patří do režimu dne každého člověka (Dobrý,

2008).

Pohybovou aktivitu definuje také Liba (2010) a to jako mnohostrannou

pohybovou činnost člověka, která se vyznačuje typickými lidskými rysy jako je

například cílevědomost a mezilidská komunikace. Představuje souhrn všech pohybů

důležitých pro dosažení vymezeného cíle a dosažení adekvátního tělesného a

psychického rozvoje. Obsah a orientace pohybových aktivit vymezují cíle činnosti.

Dle nich lze hovořit například o aktivitě společenské, umělecké, pracovní a

pohybové. Pohybová aktivita zařazena do pohybových režimů znázorňuje

nenahraditelnou hodnotu zdravého životního stylu.

Podle Kalmana, Hamříka, Pavelky (2009) pohybová aktivita zahrnuje celou

řadu konání v nejrůznějších činností člověka. Do tohoto spektra patří:

Sport

Aktivní transport

Tělesná výchova

Aktivní hra

Aktivní domácí práce

Tanec

Tělocvičná rekreace

1.2.1 Zdravotní benefity pohybových aktivit

Zdravotní benefity znamenají určitou výhodu pro člověka, jež se pravidelně a

přiměřeně zabývá pohybovou aktivitou (Hendl, Dobrý a kolektiv, 2011).

Přínos v oblasti tělesné

Příznivě ovlivňuje srdeční činnost.

Rozšiřuje cévy a zlepšuje krevní oběh.

14

Snižuje hladinu cholesterolu.

Podporuje tvorbu endorfinů, které způsobují, že se člověk cítí dobře.

Uvolňuje svalstvo, udržuje pružnost.

Spaluje přebytečnou energii, a tím udržuje ideální tělesnou hmotnost.

Napomáhá přenosu kyslíku do všech buněk organismu.

Pomáhá předcházet vysokému krevnímu tlaku.

Podporuje odpočinek.

Normalizuje pocení a přispívá k vylučování toxických látek.

Přínos v oblasti duševní

Tím, že se zlepšuje krevní oběh a zásobování mozku kyslíkem, zvyšuje

duševní schopnosti a aktivitu.

Napomáhá v upevňování vědomí vlastní hodnoty.

Dodává člověku pocit duševní pohody.

Podporuje dobrou náladu, pomáhá v boji proti stresu.

Aby tělesná aktivita byla skutečným přínosem, je zapotřebí dodržovat následující

zásady:

Pravidelnost – tělesné cvičení musí být pravidelné, odborníci doporučují

provádět fyzickou aktivitu denně nebo alespoň čtyřikrát až pětkrát týdně.

Intenzita – pro dosažení přiměřeného stupně kardiovaskulární způsobilosti

je potřeba cvičit do unavení. Tato únava by však neměla být nadměrná a

měla by přihlížet k limitům jednotlivých věkových kategorií.

Doba trvání – každé cvičení by mělo trvat nejméně 20 minut, kratší cvičení

neuškodí, ale ani nepřinese podstatnější výsledky.

Typ cvičení – vhodná aktivita je taková, při které se opakovaně zapojuje do

činnosti co největší počet svalových partií. Cvičení by mělo být aerobní, při

kterém se procvičují srdce a plíce. Ideální a snadno dostupné formy

pohybové aktivity jsou běh, plavání, cyklistika nebo rychlá chůze (Melgosa,

1997).

Je dokázáno, že pohybová aktivita má velice účinné prostředky pro prevenci

zdraví, především srdečně cévních chorob. Nedostačující pohybová aktivita je také

15

následkem častých nemocí týkající se kosterně svalové soustavy. Pohybové aktivity

nejen ovlivňují fyzické zdraví a kondici, ale mají také kladný efekt pro

psychoregeneraci, psychoregulaci a psychorelaxaci (Mužík, Krejčí 1997).

Liba (2010) uvádí, že kromě působení na fyzické zdraví a kondici, má

pohybová činnost u dětí také důležitou socializační funkci. Smysluplně vyplní volný

čas dětí, tudíž preventivně působí vůči nežádoucím sociálním jevům.

1.2.1.1 Hypokineze a její projevy

Hypokineze je snížená pohybová aktivita neboli nedostatek tělesného

pohybu. Člověk si během života vytváří vlastní postoj ke svému zdraví a vztah

k vlastnímu životnímu stylu v závislosti například na výchově, vzdělání, sociálním

prostředí a zkušenostech. Přestože patří pohyb k nejvýznamnějším potřebám dítěte,

převažuje v současné době v naší společnosti takzvaný hypokinetický životní styl

objevující se nejen u dospělých, ale také u dětské populace.

Pohybová nedostatečnost se psychicky projevuje impulzivností,

podrážděností, sníženou schopností koncentrace a sebekontroly, zvýšeným

psychosomatickým neklidem až agresivitou. U dětí je hypokineze nefyziologická a je

uměle navozována časem tráveným u televize, videoprogramů, počítačů, mobilních

telefonů a displejových her (Krejčí, 2011). Tyto pasivní aktivity vytlačují ze života

dětí činnosti jako je jízda na kole, fotbal, basketbal, lezení po stromech a další, při

nichž sílí svalstvo. To má za následek zvyšování tělesné hmotnosti, což vede k šíření

nadváhy a obezity a poté srdečních onemocnění (Diehl, Ludingtonová, Pribiš, 2001).

WHO uvádí, že 80% obézních dětí trpí obezitou i v dospělém věku včetně všech

zdravotních následků. Nedostatečná pohybová aktivita je důvodem snížené

disponibility k pohybovým činnostem obecně, protože pohybové učení je

potlačováno od dětství (Hendl, Dobrý, a kol., 2011).

Nedostatek pohybu nebo nevhodné funkční zatížení (jednostranné

přetěžování) je příčinou vzniku svalové dysbalance neboli svalové nerovnováhy

projevující se zpočátku vadným držením těla, která pak může vést k ortopedickým

potížím. Tento jev může vzniknout kdykoliv v průběhu života, aktuálně je však

16

závažným problémem již u dětí v období mladšího školního věku. Podle posledních

průzkumů se to týká více než 50% dětské populace (Čeledová, Čevela, 2010).

Pařízková (2007) dělí hypokinezi na primární a sekundární.

Primární hypokineze – projevuje se sníženou pohyblivostí způsobenou

nežádoucími vnitřními nebo vnějšími vlivy, které ovlivňují krátkodobě či

dlouhodobě náš zdravotní stav. Tyto vlivy představují vady vrozené nebo

získané v průběhu života, úrazy a různé nemoci, které jsou příčinou

prozatímní nebo trvalé imobility.

Sekundární hypokineze – projevuje se sníženou pohyblivostí, která není

vyvolána fyziologicky. V dnešní době znamená sekundární hypokineze

významný problém. Ve velké míře ji mohou ovlivňovat rodiče, poněvadž jsou

pro své děti vzorem a ony od nich přebírají návyky v chování i v pohybové

aktivitě.

1.2.2 Pohybový režim v období mladšího školního věku

Uspořádání režimu dne neboli režimu práce a odpočinku je velmi důležité

pro každého člověka. Již od nejútlejšího věku je zapotřebí zvykat dítě na pravidelný

denní režim, který je nutné dodržovat. U dítěte se tak vytváří řada podmíněných

reflexů například dynamický stereotyp, který je základem návyků a dovedností.

Usnadňuje, zrychluje a zkvalitňuje vykonávání činností a zároveň snižuje množství

energie potřebné k jejich provedení (Krejčí, Bäumeltová, 1999).

Poctivé dodržování denního režimu podporuje správný rozvoj každého

jedince. Především děti se režimem dne naučí dodržovat přesná pravidla,

odpovědně plnit své povinnosti, a tím se pak bez problémů zvládnou lépe zařadit do

společnosti. Značným sezením při vyučování děti pociťují nedostatek pohybu, proto

jsou důležitou součástí režimu dne pohybové aktivity zahrnuty do rekreační

tělovýchovy. Jsou to takzvané soustavné zájmové pohybové činnosti (Pávková a kol.,

1999).

Liba (2010) charakterizuje pohybový režim jako veškerou pohybovou

činnost, jež je složkou života a je utříděná do relativně stálého, periodicky se

17

opakujícího systému příznačného pro daného jedince nebo skupinu. Jedná se o

uspořádání veškerých systematicky prováděných pohybových činností, které se

nacházejí ve způsobu života ve stanoveném časovém intervale.

Pohybové aktivity, které jsou přiměřené schopnostem, předpokladům a

zájmům daného jedince a jsou vhodně zařazeny do všedního života, představují

adekvátní pohybový režim (Hendl, Dobrý a kol., 2011).

Pomocí adekvátního pohybového režimu využíváme a zdokonalujeme

vrozené pohybové schopnosti. Činnosti, jež se člověk při pohybovém učení naučil,

by měl lehce zužitkovat každodenně ve svém životě například naučit se jezdit na

kole, plavat, relaxovat, vnímat radost během pohybové aktivity. Efektivní je, když

adekvátní pohybový režim obsahuje s převahou pohybové aktivity prováděné

v přírodě. Spojíme-li adekvátní pohybovou aktivitu s pobytem na čerstvém vzduchu,

můžeme očekávat její nezastupitelný, velice ozdravný účinek v rovině tělesné,

psychické i duchovní (Krejčí, 2011).

Podle Frömela, Novosada (1999) se pohybový režim dětské populace skládá

z organizovaných a neorganizovaných forem tělovýchovných aktivit. Organizovaná

pohybová aktivita je řízená různými institucemi, organizacemi, kluby sportovních

oddílů a zájmovými kroužky, které vedou odborníci, cvičitelé, učitelé nebo trenéři.

Mezi organizované pohybové aktivity řadíme především tělesnou výchovu ve škole,

která je pro některé děti jediná organizovaná pohybová aktivita v životě.

Pohybová aktivita dětí je zásadně ovlivněna pedagogy ve škole, protože v ní

děti tráví poměrně dost času. Tělesná výchova, která je správně využívána, může

ovlivnit dítě k pozitivnímu vnímání sportu a pohybu. Dokonalé je, pokud se

pohybové činnosti začlení do mimoškolních aktivit dětí (Lee, 1993).

Přibližně 60 % času se dítě věnuje během nástupu do školy samovolné

aktivitě vyšší pohybové intenzity. Opakovaně mění činnosti, a tím prokazuje pohyb

jako svoji potřebu (Machová, 2006).

Formy aktivit dětí, které jsou ve škole dostupné:

Pohybová aktivita prováděná v rámci hodin tělesné výchovy.

Pohybová aktivita realizovaná před začátkem vyučování.

18

Pohybová aktivita o přestávkách – na chodbě, ve třídách, venku v prostorách

školy (školní zahrada, školní dvůr, školní hřiště).

Pohybová aktivita řazená do tělovýchovných chvilek v průběhu vyučovacích

hodin.

Pohybová aktivita během školní družiny, která je realizována s pravidelností.

Pohybová aktivita v zájmových pohybových činnostech – kroužky při škole,

školní výlety, vycházky apod. (Krejčí, Bäumeltová, 1999).

Pohybovými aktivitami se zabývají děti mladšího školního věku také mimo

školní prostředí třeba formou neorganizované pohybové aktivity, která je velmi

často emotivně podmíněná. Tuto aktivitu provádí děti spontánně bez vedení

pedagogů. Samy se rozhodují podle svého bezprostředního zájmu (Frömel,

Novosad, Svozil, 1999).

Neorganizovaná pohybová aktivita má velmi široké možnosti. Týká se

činností, které se neřadí k povinnostem jako běhání venku, jízda na kole, na

bruslích, na lyžích, pohybové hry s přáteli, výletování o víkendu a další. Patří sem

také pohybové aktivity spojené s povinnostmi například práce na zahradě, pomoc

při úklidu, venčení zvířete, chůze do školy apod. Pohybové aktivity neorganizované

můžou děti vykonávat především na volně přístupných místech – jako jsou hřiště,

parky, prostranství a další prostory určené k tomuto účelu. V současné době jsou

taková místa v každém městě i vesnici. Nejvhodnější prostředí je obklopující příroda,

v níž se dá volně pohybovat – sady, louky, cesty, lesy, rybníky, atd. Tohoto prostředí

mohou více využívat vesnické děti, jelikož k němu mají větší přístup.

Stackeová (2009) tvrdí, že provozování pohybové aktivity výrazně ovlivňují

rodiče a vrstevníci, poněvadž jsou nejdůležitější součástí sociálního prostředí

v dětském životě. Kladný nebo záporný přístup dítěte k pohybové aktivitě závisí na

postoji rodičů k jejich pohybové aktivitě. Jestliže se rodiče ve svém volném čase

zabývají pohybovou aktivitou, je pravděpodobné, že tento styl života převezmou i

jejich děti. Pohybově aktivní rodiče přirozeně vedou své potomky k pohybové

aktivitě.

19

Pohybově aktivní rodiče, rodinná komunikace a solidárnost v rodině má

pozitivní vliv na pohybovou aktivitu dětí. Zároveň platí, že pokud rodiče více času

věnují sledování televize, pak k této činnosti mají tendenci směřovat i jejich děti.

Řádně fungující rodina, ve které se členové vzájemně pomáhají, starají se o sebe a

společně tráví volný čas, podporuje vhodné zázemí pro fyzickou aktivitu dětí (Jago,

2010).

1.2.2.1 Pohybová pyramida dětí

V Americe v roce 2005 byl zhotoven soubor doporučení My Activity Pyramid.

Tento soubor má dětem mladšího školního věku pomoci zařadit do jejich

každodenního života různorodé tělesné aktivity. Základnou pyramidy jsou

každodenní aktivity, které by děti měly provádět nejčastěji. Směrem k vrcholu se

nachází činnosti, které by se měly provádět omezeně.

Obrázek: MyActivity Pyramid for Kids. /online/

20

Každodenní aktivity – nejčastěji (chůze, hry venku, pomoc s pracemi doma a na

zahradě, rozcvičky, využití schodiště místo výtahu atd.)

Aerobní aktivity, rekreační sporty – 3x – 5x týdně (míčové a pohybové hry,

cyklistika, plavání, skok přes švihadlo, in-line bruslení, tancování atd.)

Pružnost a pevnost – 2x – 3x týdně (jóga, strečink, posilování, bojová umění atd.)

Klidová činnost – minimálně (videohry, sledování televize, videoprogramů, práce na

počítači atd.)

1.2.3 Doporučení pohybové aktivnosti

Existují různé světové organizace, které definují, kolik času denně by se měly

děti a mládež zabývat pohybovou aktivitou, jakou by měla mít tato aktivita podobu

a intenzitu. WHO doporučuje dětem a mládeži ve věku 5 – 17 let věnovat alespoň 1

hodinu denně mírné až střední fyzické aktivitě. K této aktivitě doporučuje zařadit

minimálně 3x týdně intenzivní trénink posilující svaly a kosti (WHO, 2010).

Rizikové faktory ovlivňující zdraví nejvíce poklesnou, pokud je energetický

výdej 3 až 4 kcal /kg/den. Další výhody týkající se zdraví můžeme získat, zvýšíme-li

energetický výdej na 6 až 8 kcal/kg/den. Tuto hodnotu lze považovat pro děti za

přijatelnou. Takový kalorický výdej odpovídá různým pohybovým aktivitám mírné

námahy prováděných po dobu 60 minut, což se pokládá za minimum.

Různorodé pohybové aktivity dětí by měly mít tři časové úseky denně. U

dětské pohybové aktivity obecně platí: mírná intenzita, ale vyšší objem. Pro děti je

důležitá informace o užitečnosti jízdy na kole či pěší chůze do školy a ze školy i

různých pracovních úkonů v domácím prostředí spojené s tělesnou aktivitou.

Americkou organizací NASPE je navrženo, aby čas strávený sezením u počítače nebo

televize nebyl delší než 2 hodiny denně (Hendl, Dobrý a kol., 2011).

Kalman, Hamřík, Pavelka (2009) uvádí, že u pohybové aktivity působící

preventivně na zdraví člověka je důležitá její frekvence neboli pravidelnost, délka

21

trvání a intenzita. Doporučují provádět pohybovou činnost nejméně 30 minut

střední intenzitou ve většině dní během týdne.

PREVENTIVE MEDICINE, TU DOR – LOCKE (2008) uvádí doporučení pro děti

mladšího školního věku ujít denně minimálně 9 000 kroků pro zachování zdraví.

Zároveň ale předpokládá u chlapců 11 500 a u dívek 10 500 kroků za den.

V dnešní společnosti, kdy převládají sedavé činnosti, je adekvátní pohyb

nevyhnutelný. Má blahodárný účinek na celou nervovou, oběhovou a pohybovou

soustavu a působí preventivně proti civilizačním chorobám (Krejčí, 2011).

1.3 Specifika malotřídní škol

Nejenom v České republice, ale také ve světě mají školy malotřídního typu

dlouholetou tradici. Jsou charakteristické svými specifiky. Trnková, Knotová,

Chaloupková (2010) definují malotřídní školy jako školy, ve kterých se vyučují žáci

z 1. stupně ZŠ ve sloučených třídách. Jinými slovy lze říci, že se jedná o neúplně

organizované základní školy, ve kterých je pouze jeden stupeň s méně než pěti

třídami. Mezi nejdůležitější kritéria patří množství ročníků v jedné třídě. Malotřídní

škola může mít ve třídě více než jeden ročník nebo ročníky všechny. Nejčastěji se

jedná o školu dvojtřídní nebo trojtřídní.

S tímto typem škol se obvykle můžeme setkat ve venkovských oblastech. Ve

srovnání s městskou školou má vesnická škola hlavně malotřídní rozdílné postavení,

jelikož je jako jediná škola v obci. Obec a škola mají mezi sebou užší oboustranný

vztah. To znamená, že na společenský život v obci má malotřídní škola vliv a naopak

obec působí na samotnou školu (Nakonečný, 1997).

Pozitiva malotřídních škol:

Málopočetné třídy – umožňují individuální přístup a kvalitní rozvoj osobnosti

dětí.

Menší prostory školy – žáci především z 1. ročníku se lépe orientují ve školní

budově.

22

Velikost pedagogického sboru – vede k lepší vzájemné domluvě mezi

pedagogy.

Přátelská rodinná atmosféra – vede ke snadnějšímu vytvoření pozitivního

klima třídy i celé školy.

Styl učení je flexibilnější.

Žáci se učí větší samostatnosti a zodpovědnosti – věnují se více samostatné

práci.

Lepší vzájemná spolupráce – žáci více spolupracují, více si navzájem

pomáhají (starší děti mladším).

Negativa malotřídních škol:

Vyšší míra zátěže pro vyučujícího.

V důsledku sloučených ročníků v jedné třídě nelze vždy detailně probrat a

procvičit učební látku.

U žáků s poruchou soustředěnosti a pozornosti mohou nastat větší potíže

v učení.

Přechod z prostředí malotřídní školy na 2. stupeň ZŠ může být pro děti

komplikovanější.

Vyšší náklady na provoz školy (Průcha, 2009).

23

2 VÝZKUMNÁ ČÁST

2.1 Cíle práce

Pro mou závěrečnou práci jsem si stanovila tyto cíle:

Podrobit skupinu dětí mladšího školního věku z libovolně zvolených

malotřídních škol výzkumu zjištění pohybové aktivity, a tím zjistit, do jaké

míry jsou u dětí dodržovány zásady zdravého životního stylu v tomto

aspektu.

Provést komparaci výsledků ve vztahu s pohlavím dětí.

Na základě zjištěných údajů poukázat na případné nedostatky pohybového

režimu a navrhnout doporučení pro zlepšení.

2.2 Úkoly práce

Z cílů závěrečné práce vyplývají následující úkoly:

Obsahový rozbor odborné literatury s ověřenými internetovými zdroji

vztahující se k tématu závěrečné práce.

Na základě obsahové analýzy vymezit cíl, úkoly a výzkumné otázky závěrečné

práce.

Výběr souboru, u kterého bude realizováno výzkumné šetření, distribuce,

instrukce k dotazníkům a jejich sběr.

Roztřídit, zpracovat získaná data a provést jejich komparaci.

Analýza získaných výsledků, vyhodnocení výzkumných předpokladů a

diskuze

Závěrečné shrnutí práce, doporučení pro praxi.

24

2.3 Výzkumné předpoklady

Pro výzkumné šetření vyslovuji následující výzkumné předpoklady:

VP 1: Předpokládám, že děti ujdou více než 9 000 kroků denně, což je doporučeno

pro uchování jejich zdraví.

VP 2: Předpokládám, že se děti věnují více pohybové aktivitě o víkendu ve srovnání

se školními dny.

VP 3: Předpokládám, že chlapci vykonávají pohybovou aktivitu velké námahy více

oproti dívkám ve školním i víkendovém dni.

25

3 METODOLOGIE

3.1 Popis souboru

Realizace výzkumu byla prováděna u dětí mladšího školního věku z 2. – 5.

ročníku ve třech základních školách. Jedná se o vesnické malotřídní školy, které se

nachází v kraji Jihočeském, okres Prachatice a Strakonice.

Výzkumné šetření bylo uskutečněno v následujících malotřídních školách:

Trojtřídní škola tvořena 1. až 5. ročníkem, ve které není školní družina.

Dvojtřídní škola tvořena 1. až 5. ročníkem, ve které je školní družina.

Dvojtřídní škola tvořena 1. až 4. ročníkem, ve které je školní družina.

Celkový počet žáků v těchto školách je 89. Ke vzdělávání žáků slouží

moderně vybavené učebny. Všechny tři školy mají tělocvičnu, školní hřiště, školní

zahradu a školní dvůr. Tyto prostory se mohou využívat při výuce, v hodinách

tělesné výchovy, během přestávek a při zaměstnání ve školní družině. Školy

organizují různé kroužky, ze sportovních pohybové hry, aerobic, zumba a

mažoretky.

Organizovanými mimoškolními pohybovými aktivitami se mohou děti také

zabývat v rámci obecních tělovýchovných organizací, které nabízejí například fotbal

a hasičský kroužek. Další pohybové aktivity je možno navštěvovat v přilehlých

větších obcích. Co se týče aktivit neorganizované formy, děti mohou využívat

travnaté koutky s dětskými průlezkami a obecní asfaltová a fotbalová hřiště. Jinou

možností je obklopující příroda jako louky, sady, háje, cesty a další. Ve všech obcích

jsou také cyklostezky a turistické trasy.

Děti, které se zúčastnily šetření, mají téměř shodné možnosti sportovního

vyžití, zájmových kroužků a pobytu venku. Shoda je také u způsobu prožívání jejich

volného času a životních podmínek jako je velikost obce, hluk, prašnost apod.

26

Zkoumaný soubor má tyto základní parametry:

Respondentů celkem: 73 dětí

Počet dívek: 30

Počet chlapců: 43

Průměrný věk všech dětí: 9,3 let

Průměrný věk dívek: 9,4 let

Průměrný věk chlapců: 9,1 let

Z celkového počtu zkoumaného souboru bylo 7 dětí ve věku 7 let, 15 dětí ve

věku 8 let, 17 dětí ve věku 9 let, 23 dětí ve věku 10 let a 11 dětí ve věku 11 let.

Graf 1: Věkové složení respondentů

10%

21%

23%

31%

15%

7let 8let 9let 10let 11let

27

3.2 Metody práce

K dopracování se cílům závěrečné práce byly použity následující metody.

a) Registrace pohybové aktivity s využitím krokoměru

Děti zaznamenávají každodenně počty kroků měřené pomocí krokoměru do

předem připravené tabulky po dobu jednoho týdne. V úvodu vyplňují

informace o pohlaví, věku a základní škole.

b) Standardizovaný dotazník od Mužíka, Bártové, 2010 – Časový snímek dne

Na základě časového snímku dne se zkoumá míra pohybové aktivity. Děti si

vyberou jeden den školní i víkendový a zanášejí svou aktivnost během 24

hodin zvolených dnů s přesností 5 minut do předem připravených tabulek.

Svojí tělesnou aktivitu dělí na žádnou pohybovou aktivitu, aktivitu s mírnou,

střední a velkou námahou. Záznamy aktivit jsou rozdělené barevně podle

intenzity pohybových činností. Dotazník obsahuje vzorovou tabulku sloužící

ke správnému vyplnění.

c) Statistické metody

Pro vyhodnocení dotazníků jsem použila aritmetický průměr, medián,

směrodatnou odchylku a procenta.

3.3 Organizace výzkumného šetření

Časový snímek dne jsem měla k dispozici, jelikož jsem ho už využívala.

Registrace pohybové aktivity na základě krokoměru se zaznamenávala do tabulky,

kterou jsem si vyhotovila sama. Ve škole, kde pracuji, máme několik krokoměrů,

zbytek jsem si vypůjčila. Poté jsem namnožila dotazníky a následovala jejich

distribuce.

V jedné ze zkoumaných škol pracovně působím, tudíž organizace v této škole

byla jednoduchá. S řediteli zbylých dvou škol jsem se dohodla na vyhovujícím

termínu a vydala se školy navštívit. Dětem jsem zpočátku objasnila důvod mé

28

návštěvy, zdůraznila jsem důležitost pravdivého zaznamenávání údajů a vysvětlila

jak dané dotazníky vyplnit.

Časový snímek dne si děti odnesly domů a samostatně vyplňovaly míru své

pohybové aktivity podle příslušných barev, které označovaly míru pohybové aktivity.

Zhruba za týden děti odevzdaly vyplněné dotazníky svým učitelům. Pro vyplnění

nestandardizovaného dotazníku týkající se registrace pohybové aktivity byly všem

dětem zapůjčeny krokoměry po dobu jednoho týdne. Dětem jsem vysvětlila, jak

s krokoměrem zacházet. Také za týden děti přinesly vypůjčené krokoměry a

vyplněné tabulky, které předaly svým vyučujícím. Návratnost u obou dotazníků byla

stoprocentní.

29

4 VÝSLEDKY A DISKUZE

4.1 Vyhodnocení pohybové aktivity s využitím

krokoměru

Úkolem této registrace bylo zjistit u zkoumaného souboru každodenní počet

kroků, který naměřil krokoměr během jednoho týdne. Získané výsledky jsem

vyhodnotila a zanesla do jednotlivých tabulek a grafů.

Tabulka 1: Vyhodnocení počtu kroků z celého souboru dat

Den průměrná hodnota (n=73)

maximální hodnota (n=73)

minimální hodnota (n=73)

medián (n=73)

směrodatná odchylka

(n=73)

všední 11598 25400 2500 11032 3713

o víkendu 13000 30000 4015 12611 4238

celkem 11998 30000 2500 11450 3917

V tabulce č. 1 jsou zaneseny základní údaje jako denní průměr počtu kroků,

minimum a maximum počtu kroků za jeden den, medián a směrodatná odchylka.

Tyto údaje se rozdělují na dny všední neboli školní, víkendové a dny v celém týdnu.

Respondenti průměrně udělají 11 998 kroků denně během jednoho týdne.

Minimální počet kroků za den u zkoumaných dětí je 2 500 a maximální naměřená

hodnota počtu kroků je 30 000. Mediánová hodnota počtu kroků za celý týden

ukazuje 11 450. V porovnání průměrných počtu kroků o víkendu a ve školním dni,

jsem zjistila, že respondenti ujdou o víkendu o 1 402 kroků více. Jinými slovy o

víkendu mají větší pohybovou aktivitu. Následující tabulky č. 2 a 3 ukazují rovněž

základní údaje jako tabulka č. 1 a porovnávají počty kroků u dívek a chlapců.

Z tabulek lze říci, že celkový denní průměrný počet kroků je u chlapců větší o 157, o

víkendu o 466 a ve školním dni o 34. Minimální počet kroků u dívek je 5 648 ve

školním dni a 4 015 o víkendu, u chlapců 2 500 ve školním dni a 4 658 o víkendu.

30

Maximální počty kroků ukazují u dívek 23 274 ve školním dni a 22 219 o

víkendu, u chlapců 25 400 ve školním dni a 30 000 o víkendu.

Tabulka 2: Vyhodnocení počtu kroků u dívek

Den průměrná hodnota (n=30)

maximální hodnota (n=30)

minimální hodnota (n=30)

medián (n=30)

směrodatná odchylka

(n=30)

všední 11578 23274 5648 10713 3535

o víkendu 12725 22219 4015 12498 3990

celkem 11906 23274 4015 11388 3698

Tabulka 3: Vyhodnocení počtu kroků u chlapců

Den průměrná hodnota (n=43)

maximální hodnota (n=43)

minimální hodnota (n=43)

medián (n=43)

směrodatná odchylka

(n=43)

všední 11612 25400 2500 11230 3840

o víkendu 13191 30000 4658 12655 4415

celkem 12063 30000 2500 11453 4069

Tabulka 4: Rozdělení počtu kroků podle rozsahu

rozsah počtu kroků

počet respondentů

(v procentech)

(n=73) od do

0 5000 1,76%

5000 7000 6,46%

7000 9000 11,15%

9000 11000 24,85%

více než 11000 55,77%

31

Mnohé studie zjistily, že 10 000 kroků denně stačí pro pozitivní vliv na zdraví

člověka. Pro děti mladšího školního věku se doporučuje pro uchování zdraví ujít

minimálně 9 000 kroků za den. Celkový denní průměrný počet kroků ukazuje, že

tento požadavek zkoumané děti splňují. Při vyhodnocení, kolik respondentů ujde

určený počet kroků denně po dobu jednoho týdne (viz tabulka 4), bylo zjištěno, že

se vyskytují respondenti, kteří tento požadavek neuspokojují. Méně než 5 000 kroků

denně znamená velmi malou pohybovou aktivitu = sedavý způsob života. V mém

šetření se takových případů vyskytlo 1,76 %. Nedostačující pohybová aktivita, což

představuje 5 000 až 7 000 kroků denně, byla objevená u 6,46 % respondentů. 9 000

kroků a více za jeden den během jednoho týdne vykonalo 80,62 % respondentů.

Graf 2: Průměrné denní kroky celého souboru rozdělené do jednotlivých dní

Do lineárního grafu 2 jsem znázornila průměrné počty kroků zkoumaných

dětí rozvržené do samostatných dnů. Výsledky ukazují, že celkem respondenti

udělají průměrně nejvíce kroků v sobotu a to 13 362 a nejméně v pondělí – 10 891.

Z výsledků je opět vidět, že o víkendových dnech mají děti větší pohybovou aktivitu,

protože ujdou průměrně více kroků v porovnání se školními dny. Graf také ukazuje,

že chlapci se pohybují více oproti dívkám. Průměrně ujdou chlapci více kroků

32

v úterý, ve středu, ve čtvrtek, v sobotu a v neděli. Zatímco dívky mají průměrně větší

počet kroků pouze v pondělí a v pátek.

Graf 3: Průměrné počty kroků celého souboru v celém týdnu

V komparaci počtu kroků u dívek a chlapců je z grafu viditelné, že chlapci

ujdou v celém týdnu průměrně o 157 kroků za den více.

Graf 4: Průměrné počty kroků celého souboru ve všedních dnech

Ve všedním dni ujdou chlapci průměrně o 34 kroků denně více než dívky.

33

Graf 5: Průměrné počty kroků celého souboru o víkendových dnech

O víkendových dnech ujdou chlapci průměrně za den o 466 kroků více než

dívky. To znamená, že rozdíl v počtech kroků mezi jednotlivými pohlavími je o

víkendu největší.

Graf 6: Komparace pohybové aktivity dívek a chlapců o víkendovém i školním dni

Z grafu 6 vyplývá, že respondenti, měřeno v počtech kroků, mají větší

pohybovou aktivitu o víkendových dnech a to průměrně o 12 %. O víkendu

zkoumané děti ujdou průměrně o 1 402 kroků více než ve školních dnech.

34

4.2 Vyhodnocení časového snímku dne

Tato část obsahuje výsledky, které jsem získala pomocí popsaných metod a

zanesla jsem je do tabulek a grafů. Výše uvedený dotazník od Mužíka a Bártové

(2010) zahrnuje instrukce důležité pro jeho vyplnění a příkladné činnosti, dle

kterých respondenti posuzují velikost námahy.

Modrá barva znamená žádnou pohybovou aktivitu – činnosti jako sezení ve

škole, doma u počítače či televize, doba jídla, odpočinku, spánku apod.

Zelená barva označuje mírnou námahu – kdy se děti méně zadýchají = necítí

téměř žádnou únavu například chůze do školy a zpět, procházky venku,

venčení zvířátek, pobyt a klidnější hry s kamarády, domácí práce jako

umývání nádobí apod.

Žlutá barva značí střední námahu – patří sem činnosti, při kterých se děti

zadýchají již více a pociťují rychlejší bušení srdce, Trochu se také potí.

Například rychlá či namáhavá chůze, běžná jízda na kole, běh mírným

tempem, rekreační jízda na koloběžce nebo kolečkových bruslích, míčové

hry, náročnější úklid (vysávání, mytí podlahy), práce na zahradě apod.

Červená barva znamená velkou námahu – činnosti, při kterých se děti velmi

zadýchají, silně jim tluče srdce. Po těchto činnostech potřebují potom

odpočinek. Jsou to například rychlá a delší jízda na kole, usilovně hrané

sportovní hry jako fotbal, florbal, basketbal, házená atd., rychlé nebo dlouhé

usilovné běhání, déletrvající skok přes švihadlo, plavání na delší vzdálenost,

sportovní soutěže apod.

Dotazník zahrnuje také časová políčka rozdělená v intervalech 5 minut.

Respondenti do nich zanášejí míru pohybové aktivity, a to barevně po 5 minutách

v jednom víkendovém i školním dni dle výběru. Prostřednictvím těchto údajů jsem

vyhodnotila základní indikátory týkající se objemu pohybové aktivity, které jsem

zaznamenala do následujících tabulek.

35

Tabulka 5: Pohybová aktivita žádná (zaznamenáno v min)

Den průměrná hodnota (n=73)

minimální hodnota (n=73)

maximální hodnota (n=73)

medián (n=73)

směrodatná odchylka

(n=73)

všední 1073 895 1325 1045 98

o víkendu 1008 805 1290 995 107

Tabulka 6: Pohybová aktivita mírná (zaznamenáno v min)

Den průměrná hodnota (n=73)

minimální hodnota (n=73)

maximální hodnota (n=73)

medián (n=73)

směrodatná odchylka

(n=73)

všední 208 40 370 205 87

o víkendu 253 70 530 240 102

Tabulka 7: Pohybová aktivita střední (zaznamenáno v min)

Den průměrná hodnota (n=73)

minimální hodnota (n=73)

maximální hodnota (n=73)

medián (n=73)

směrodatná odchylka

(n=73)

všední 89 10 210 85 46

o víkendu 105 10 260 90 62

Tabulka 8: Pohybová aktivita velká (zaznamenáno v min)

Den průměrná hodnota (n=73)

minimální hodnota (n=73)

maximální hodnota (n=73)

medián (n=73)

směrodatná odchylka

(n=73)

všední 69 5 175 70 33

o víkendu 74 10 195 65 33

36

Hlavní ukazatel pohybové aktivity je celková průměrná délka = objem

pohybové aktivity ve všedním a víkendovém dni, který respondenti měřili

v minutách. Průměrně se pohybují ve všedním dni 366 minut a 432 minut o

víkendovém dni (sečtená mírná, střední a velká pohybová aktivita). Minimum

pohybové aktivity všech typů zatížení bylo zjištěno u respondentů 5 minut ve

školním dni a 10 minut o dni víkendovém. Maximální délka pohybové aktivity je u

respondenta 370 minut ve všedním dni a 530 minut o víkendovém dni a to u

pohybové aktivity mírné. Ve výše uvedených tabulkách jsou zobrazeny další údaje

pohybových aktivit – medián a směrodatná odchylka. Vyhodnotím-li pouze aktivitu

střední a velké námahy, výsledky jsou následovné. Ve školním dni byl zjištěn celkový

průměr objemu pohybové aktivity 158 minut a o víkendovém dni 179 minut.

Tabulky č. 7 a 8 ukazují, že u některých respondentů se objevily malé hodnoty u

pohybové aktivity střední a velké intenzity. Konkrétně dva chlapci a dvě dívky měli

10 minutové hodnoty u pohybové aktivity střední a u jedné dívky bylo zjištěno

pouhých 5 minut pohybové aktivity velké. Požadavkem WHO je pro děti mladšího

školního věku 60 minut fyzické aktivity střední intenzity denně, tudíž zkoumané děti

tento požadavek příznačně splňují.

Graf 7: Pohybová aktivita ve všedním a víkendovém dni

37

V grafu č. 7 jsou znázorněny výsledky průměrné aktivity mírné, střední a

velké zátěže během všedního a víkendového dne. Je vidět, že pohybová aktivita o

víkendu je větší v porovnání se školním dnem. Největší rozdíl je u pohybové aktivity

mírné a to 45 minut. U aktivity střední námahy je rozdíl 16 minutový a u aktivity

námahy velké je rozdíl nejmenší – 5 minut. Celkově se zkoumané děti o víkendu

průměrně pohybují více o 66 minut více. Hodnoty z tabulky č. 5, které vypovídají o

pohybové aktivitě žádné = spánek nebo sedavé činnosti, lze také použít pro

porovnání aktivity ve všedním a víkendovém dni. Tabulka ukazuje, že žádná

pohybová aktivita je v průměru o víkendu menší o 65 minut. Tento graf objasňuje

výzkumný předpoklad č. 2.

Grafy č. 8 a 9 přináší výsledky pohybových aktivit u dívek a chlapců ve

školním i víkendovém dni. Dívky se průměrně více pohybují o víkendu a to o 52

minut. U chlapců je vyšší pohybová aktivita rovněž o víkendovém dni – o 74 minut.

Největší rozdíl v porovnání aktivity o víkendu a ve všedním dni je u aktivity mírného

zatížení. Pohybová aktivita velké námahy je u obou pohlaví o víkendovém dni větší o

5 minut.

Graf 8: Pohybová aktivita dívek ve všedním a víkendovém dni

38

Graf 9: Pohybová aktivita chlapců ve všedním a víkendovém dni

Budu-li se zabývat komparací pohybové aktivity dívek a chlapců, výsledky

jsou následující. Mezi dívkami a chlapci jsou určité rozdíly, co se týče objemu

pohybové aktivity. Ve všedním dni pohybovou aktivitu mírnou vykonávají více dívky

o 13 minut, pohybová aktivita střední je větší u chlapců o 20 minut a aktivity velké

námahy dosahují více také chlapci a to o 15 minut. Celkově se ve školním dni

pohybují více chlapci (o 22 minut), jelikož součet všech pohybových aktivit u dívek je

354 minut a u chlapců 376 minut. Hodnoty, týkající se pohybové aktivity o

víkendovém dni jsou: Všechny stupně zatížení u pohybových aktivit jsou vyšší u

chlapců. Mírná pohybová aktivita o 21 minut, střední pohybová aktivita o 8 minut a

velká pohybová aktivita o 15 minut. V celkovém součtu objemu pohybové aktivity o

dni víkendovém ukazují výsledky u dívek 406 minut a u chlapců 450 minut. Rozdíl

mezi dívkami a chlapci je 44 minutový ve prospěch chlapců. Následující grafy č. 10 a

11 znázorňují rozdíly dívek a chlapců ve vztahu s objemem pohybové aktivity a

zároveň vysvětlují výzkumný předpoklad č. 3.

39

Graf 10: Komparace dívek a chlapců v pohybové aktivitě v týdnu

Graf 11: Komparace dívek a chlapců v pohybové aktivitě o víkendu

Grafy znázorňují u obou pohlaví větší pohybovou aktivitu o víkendovém dni

ve srovnání se dnem všedním.

40

4.3 Vyhodnocení výzkumných předpokladů a diskuze Na základě získaných výsledků jsem provedla ověření třech výzkumných

předpokladů, které jsem si stanovila pro výzkumnou část závěrečné práce.

4.3.1 Výsledek a diskuze k 1. výzkumnému předpokladu

VP 1: Předpokládám, že děti ujdou více než 9 000 kroků denně, což je doporučeno

pro uchování jejich zdraví.

Pro vyhodnocení 1. výzkumného předpokladu byl použit nestandardizovaný

dotazník – registrace pohybové aktivity měřené krokoměrem. Maximální počet

kroků, který za den dítě vykonalo, je 30 000. Minimální denní počet kroků je u dítěte

2 500. Průměrně děti ušly 11 998 kroků denně. Polovina zkoumaných dětí ušla

denně alespoň 11 450 kroků. Tabulka č. 4 zobrazuje rozdělení počtu kroků podle

rozsahu. Více než 9 000 kroků denně ušlo 80,62 % zkoumaných dětí. Z výše

uvedených údajů lze říci, že 1. výzkumný předpoklad se potvrdil, to znamená: Děti

ujdou více než 9 000 kroků denně.

Podle PREVENTIVE MEDICINE, TU DOR – LOCKE (2008) je doporučeno pro

děti mladšího školního věku ujít za jeden den minimálně 9 000 kroků k uchování

jejich zdraví. Zároveň se ale předpokládá, že dívky ujdou 10 500 a chlapci 11 500

kroků denně. Na základě tohoto tvrzení jsem stanovila první výzkumný předpoklad,

který byl pomocí registrace pohybové aktivity s využitím krokoměru vyhodnocen a

potvrzen. Výsledky pohybového režimu u zkoumaných dětí ukazují, že jsou

uspokojivé. Ukázalo se, že u dětí je splněn denní objem pohybových aktivit i

požadavek počtu kroků za den. Bylo ale také zjištěno, že se v kolektivu respondentů

objevily děti, u kterých je pohybová aktivita nedostatečná. Tabulka č. 4 vysvětluje

toto zjištění – měně než 9 000 kroků za den vykoná 19,37 % zkoumaných dětí, měně

než 7 000 kroků za den vykoná 8,22 % zkoumaných dětí. Na tuto skupinu dětí by se

měli více soustředit rodiče, aby z jejich strany byla dětem zajištěna vhodná

pohybová aktivita, se kterou by děti vyvážily sklon k sedavým a pasivním činnostem.

41

Pro děti je pravidelná pohybová aktivita velice důležitá, jelikož optimálně

rozvíjí jejich svalstvo, upevňuje zdraví a slouží k prevenci před dnešním problémem

nadváhy, poté obezity a nedostatečné tělesné zdatnosti. Má svůj podíl také na

snížení nemocnosti a pozitivně ovlivňuje psychickou stránku dětí. Proto je zapotřebí

začlenit pohybové činnosti do režimu dne všech dětí a vytvořit tak u nich návyk ke

každodenní pohybové aktivitě, jelikož pohyb buduje předpoklady pro zdravý životní

styl.

4.3.2 Výsledek a diskuze ke 2. výzkumnému předpokladu

VP 2: Předpokládám, že se děti věnují více pohybové aktivitě o víkendu ve

srovnání se školními dny.

Pro výzkumnou otázku č. 2 byl použit časový snímek dne i registrace

pohybové aktivity s využitím krokoměru. Výsledky ukazují grafy č. 6 a 7. Po součtu

průměrného objemu pohybové aktivity mírné, střední a velké zátěže, jsem zjistila,

že se děti pohybují o víkendovém dni průměrně 432 minut a ve školním 366 minut.

Jinými slovy: O víkendu se zkoumané děti pohybují průměrně o 66 minut více oproti

školnímu dni. Děti se o víkendovém dni věnují průměrně pohybové aktivitě mírné

námahy 253 minut, střední námahy 105 minut a velké námahy 74 minut. Ve školním

dni mají pohybovou aktivitu mírnou 208 minut, střední 89 minut a velkou 69 minut.

Uvedené výsledky z časového snímku dne potvrzují výzkumný předpoklad č. 2 a to:

Děti se věnují více pohybové aktivitě o víkendu ve srovnání se školními dny.

Potvrdit tento předpoklad lze i na základě měření pohybové aktivity

krokoměrem, kdy je výsledek objektivnější, protože předložené hodnoty jsou

naměřené krokoměrem. Časový snímek dne vyplňovali respondenti podle

subjektivního úsudku. Porovnáme-li průměrné počty kroků o víkendových dnech se

dny školními (grafy č. 4, 5), opět se ukazuje vyšší pohybová aktivita o víkendu. Počet

ušlých kroků o víkendovém dni je u respondentů 13 000 a ve školním dni 11 598.

Zkoumané děti ujdou o víkendu průměrně o 1 402 kroků více. Z grafu č. 2 zobrazující

42

průměry počtu kroků v průběhu celého týdne lze vyčíst zvýšenou páteční aktivitu

v porovnání s ostatními školními dny, jelikož děti ujdou v pátek nejvíce kroků

z pracovního týdne. Největší počet kroků v průměru mají respondenti v sobotu –

13 362, poté v neděli – 12 638.

U vesnických dětí je výrazně menší možnost výběru sportovních kroužků

oproti dětem, které žijí ve městech. I když se také snaží vesnické tělovýchovné

organizace a školy, při kterých jsou nabízeny sportovní kroužky, přesto děti

z malotřídních škol mají výběr menší. Přihlédnu-li k této skutečnosti, usuzuji, že u

dětí je tento nedostatek kompenzován formou spontánní pohybové aktivity. Ve

srovnání s městskými dětmi se určitě více scházejí a věnují se tak více fyzické

aktivitě v podobě volného proběhnutí či pohybových her. K vykonávání

neorganizovaných pohybových aktivit mají respondenti podstatně více času právě

ve dnech o víkendu.

4.3.3 Výsledek a diskuze k 3. výzkumnému předpokladu

VP 3: Předpokládám, že chlapci vykonávají pohybovou aktivitu velké námahy více

oproti dívkám ve školním i víkendovém dni.

Vyhodnocení 3. výzkumného předpokladu objasňují výsledky z časového

snímku dne. Grafy č. 10 a 11 znázorňují komparaci chlapců a dívek v jednotlivých

stupních zátěže pohybové aktivity ve dni školním i víkendovém. Budu-li se zabývat

pouze pohybovou aktivitou o velké intenzitě, výsledky ukazují: Ve školním dni se

věnují chlapci pohybové aktivitě velké námahy průměrně 75 minut, dívky 60 minut.

To znamená, že u chlapců je tato pohybová aktivita větší o 15 minut. Ve dni o

víkendu mají chlapci pohybovou aktivitu velké námahy průměrně 80 minut, dívky 65

minut. Také o víkendu chlapci vykonávají aktivitu velké zátěže déle a to rovněž o 15

minut v porovnání s dívkami. Podle uvedených výsledků se potvrdil 3. výzkumný

předpoklad: Chlapci vykonávají pohybovou aktivitu velké námahy více oproti

dívkám ve školním i víkendovém dni.

43

Na základě mé dlouholeté praxe mám vypozorované, že chlapci se ve svém

volném čase věnují raději sportovním aktivitám, jako jsou například fotbal, florbal,

vybíjená, které vyžadují větší námahu. Zatímco děvčata dávají přednost spíše

aktivitám klidnějšího rázu, u kterých si mohou více povídat. Tato zkušenost mě vedla

ke stanovení 3. výzkumné otázky.

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se doporučuje pro děti

školního věku denně minimálně 60 minut fyzické aktivity středního zatížení. Výzkum

této práce potvrzuje, že děti tomuto požadavku signifikantně vyhovují. Výsledky

šetření objasňují, že se chlapci fyzickou aktivitou střední intenzity zabývají během

školního dne v průměru 98 minut a během dne víkendovém v průměru 108 minut.

Dívky provozují pohybovou aktivitu střední intenzity 78 minut v průměru ve dni

školním a o víkendovém dni je to 100 minut. U malého počtu dětí, konkrétně u 2

dívek a rovněž 2 chlapců, se objevily velmi nízké hodnoty současně u aktivity střední

i velké intenzity. Po sečtení obou pohybových aktivit se hodnoty pohybovaly do 30

minut. V těchto případech platí stejná doporučení jako u výzkumného předpokladu

č. 1.

44

5 ZÁVĚR

Cíle závěrečné práce byly uskutečněny. Podrobila jsem soubor o 73 dětech

v období mladšího školního věku z libovolně zvolených malotřídních škol výzkumu

zjištění pohybové aktivity. Zjistila jsem, do jaké míry jsou u dětí dodržovány zásady

zdravého životního stylu v tomto aspektu. Výsledky u chlapců a dívek byly

porovnány a na základě zjištěných dat jsem upozornila na nedostatky pohybového

režimu a navrhla doporučení pro jeho zlepšení.

Pro výzkumnou část této práce jsem si stanovila 3 výzkumné předpoklady,

které byly potvrzeny na základě vyhodnocení výsledků z registrace pohybové

aktivity s využitím krokoměru a časového snímku dne. Zjištěné výsledky platí pouze

pro danou skupinu dětí.

VP 1 – Předpokládám, že děti ujdou více než 9 000 kroků denně, což je doporučeno

pro uchování jejich zdraví. Výzkumný předpoklad byl potvrzen. Podle registrace

pohybové aktivity měřené krokoměrem prokazuji, že děti na malotřídních školách

udělají průměrně 11 998 kroků denně. Více než 9 000 kroků denně ujde 80,62 %

zkoumaných dětí.

VP 2 – Předpokládám, že se děti věnují více pohybové aktivitě o víkendu ve srovnání

se školními dny. Výzkumný předpoklad byl potvrzen. Na základě časového snímku

dne a registrace pohybové aktivity měřené krokoměrem prokazuji, že ve školním dni

se zkoumané děti pohybují 366 minut, zatímco o dni víkendovém 432 minut tedy o

66 minut více. Ve školním dni ujdou děti průměrně 11 598 kroků denně, o

víkendovém dni 13 000 kroků, to znamená o 1 402 kroků více.

VP 3 – Předpokládám, že chlapci vykonávají pohybovou aktivitu velké námahy více

oproti dívkám ve školním i víkendovém dni. Výzkumný předpoklad byl potvrzen.

Pomocí časového snímku dne prokazuji, že ve školním dni se dívky věnují pohybové

aktivitě velké námahy průměrně 60 minut, chlapci 75 minut – takže o 15 minut více.

O víkendovém dni dívky vykonávají pohybovou aktivitu velké námahy průměrně 65

minut, chlapci 80 minut, tedy rovněž o 15 minut více.

U zkoumaného souboru nebyly zjištěny znepokojivé nedostatky v dodržování

zásad zdravého životního stylu ohledně pohybové aktivity.

45

6 Použité zdroje

Bibliografie:

ČAČKA, Otto. Psychologie duševního vývoje dětí a dospívajících s faktory

optimalizace. Vyd. 1. Brno: Doplněk, 2000. 377 s. ISBN 80-7239-060-0.

ČÁP, Jan a MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007. 655 s.

ISBN 978-80-7367-273-7.

ČELEDOVÁ, Libuše a ČEVELA, Rostislav. Výchova ke zdraví: vybrané kapitoly. 1. vyd.

Praha: Grada, 2010. 126 s. ISBN 978-80-247-3213-8.

DIEHL, Hans, LUDINGTON, Aileen a PRIBIŠ, Peter. Síla zdraví. Vyd. 1. Praha: Advent-

Orion, 2006. 349 s. Zdraví pro třetí tisíciletí. New start. Život a zdraví. ISBN 80-7172-

183-2.

DOVALIL, Josef et al. Výkon a trénink ve sportu. Vyd. 1. Praha: Olympia, 2002. 331 s.

ISBN 80-7033-760-5.

FRÖMEL, Karel, NOVOSAD, Jiří a SVOZIL, Zbyněk. Pohybová aktivita a sportovní

zájmy mládeže. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1999. 173 s. ISBN 80-7067-

945-X.

HENDL, Jan a kol. Zdravotní benefity pohybových aktivit: monitorování, intervence,

evaluace. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2011. 300 s. ISBN 978-80-246-2000-8.

HŘÍCHOVÁ, Miloslava, MIŇHOVÁ, Jana a NOVOTNÁ, Lenka. Vývojová psychologie

pro učitele. 2. vyd. Plzeň: Západočeská univerzita, Pedagogická fakulta, 2000. 82 s.

ISBN 80-7082-626-6.

46

JAGO, Russ.: Parent and child physical activity and sedentary time: Do active

parentsfoster active children? Bristol: Tyndall Avenue, 2010

KALMAN, Michal, HAMŘÍK, Zdeněk a PAVELKA, Jan. Podpora pohybové aktivity: pro

odbornou veřejnost. Olomouc: ORE-institut, 2009. 172 s. ISBN 978-80-254-5965-2.

KLEPEL, Gert et al. Člověk a příroda. Zdraví. 1. vyd. Plzeň: Fraus, 2005. 64 s.

Učebnice pro integrovanou výuku. ISBN 80-7238-339-6.

KREJČÍ, Milada. Strategie výuky duševní hygieny: výchova ke zdraví ve škole. 1. vyd.

V Českých Budějovicích: Jihočeská univerzita, 2011. 256 s. ISBN 978-80-7394-262-5.

KREJČÍ, Milada a BÄUMELTOVÁ, Milada. Optimalizace denního režimu žáků mladšího

školního věku. 1. vyd. České Budějovice: INCA, 1999. 81 s. ISBN 80-238-4619-1.

KUKAČKA, Vladislav. Zdravý životní styl. 1. vyd. V Českých Budějovicích: Jihočeská

univerzita, Zemědělská fakulta, 2009. 176 s. ISBN 978-80-7394-105-5.

LANGMEIER, Josef a KREJČÍŘOVÁ, Dana. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd.

Praha: Grada, 2006. 368 s. Psyché. ISBN 80-247-1284-9.

LEE, Martin.: Coaching children in sport: principles and practice. London: E & FN

Spon, 1993. 311 s. ISBN 0-419-18250-0

LIBA, Jozef. Výchova k zdraviu. Prešov: Prešovská univerzita, 2010. ISBN 978-80-555-

0070-6.

MACHOVÁ, Jitka. Biologie člověka pro učitele. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2002. 269 s.

ISBN 80-7184-867-0.

47

MELGOSA, Julián. Zvládni svůj stres. 2. vyd. Praha: Advent-Orion, 2001. 190 s. Život

a zdraví. ISBN 80-7172-624-9.

MUŽÍK, Vladislav a KREJČÍ, Milada. Tělesná výchova a zdraví: zdravotně orientované

pojetí tělesné výchovy pro 1. stupeň ZŠ. Vyd. 1. Olomouc: Hanex, 1997. 139 s.

Tělesná výchova a zdraví. ISBN 80-85783-17-7.

NAKONEČNÝ, Milan. Encyklopedie obecné psychologie. 2., rozš. vyd., v Academii vyd.

1. Praha: Academia, 1997. 437 s. ISBN 80-200-0625-7.

NOVOTNÁ, Lenka, HŘÍCHOVÁ, Miloslava a MIŇHOVÁ, Jana. Vývojová psychologie. 4.

vyd. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2012. 82 s. ISBN 978-80-261-0115-4.

PAŘÍZKOVÁ, Jana et al. Obezita v dětství a dospívání: terapie a prevence. 1. vyd.

Praha: Galén, ©2007. 239 s. ISBN 978-80-7262-466-9.

PÁVKOVÁ, Jiřina a kol. Pedagogika volného času: teorie, praxe a perspektivy

mimoškolní výchovy a zařízení volného času. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999. 229 s. ISBN

80-7178-295-5.

PRŮCHA, Jan, ed. Pedagogická encyklopedie. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. 935 s. ISBN

978-80-7367-546-2.

STACKEOVÁ, Daniela. 2009c. Rodiče a sport mládeže. Tělesná výchova a sport

mládeže. 2009, 75, 1, s. 2-4.

ŠPAŇHELOVÁ, Ilona. Průvodce dětským světem. Vyd. 1. Praha: Grada, 2008. 187 s.

Pro rodiče. ISBN 978-80-247-1907-8.

48

TRNKOVÁ, Kateřina, KNOTOVÁ, Dana a CHALOUPKOVÁ, Lucie. Málotřídní školy v

České republice: malotřídky. 1. vyd. Brno: Paido, 2010. 197 s. ISBN 978-80-7315-204-

8.

TUDOR-LOCKE, C.: Using cadence to study free-living ambulatory behavior.

Monterey, CA : Sports Medicine, 2008, 42(5):381-398. ISBN: 10.2165/11599170

VÁGNEROVÁ, Marie. Psychologie problémového dítěte školního věku. 1. vyd. V

Praze: Karolinum, 1997. 170 s. ISBN 80-7184-488-8.

VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie I.: dětství a dospívání. Vyd. 1. Praha:

Karolinum, 2005. 467 s. ISBN 80-246-0956-8.

Jiné zdroje:

GLÜCKSELIGOVÁ, Lenka. Hygienické návyky dětí mladšího školního věku na

malotřídních školách: Diplomová práce. 2015

MyActivity Pyramid for kids. University of Missouri Extension. [online]. Poslední

aktualizace 2006 [cit. 2017-02-18]. Dostupné z: http://extension.missouri.edu-

/publications/DisplayPub.aspx?P=N386

Statistika a výpočetní technika [online]. Poslední aktualizace 2008, [cit. 2017-02-15].

Dostupné z: http://cit.vfu.cz/stat/FVL/Teorie/Predn3/ttest.htm

49

7 PŘÍLOHY

Příloha č. 1 – Registrace pohybové aktivity po dobu jednoho týdne

s využitím krokoměru

Dívka / Chlapec

Věk:

Základní škola:

Do tabulky zaznamenej počet kroků v jednotlivých dnech

Počet kroků v pondělí:

Počet kroků v úterý: Počet kroků ve středu:

Počet kroků ve čtvrtek: Počet kroků v pátek:

Počet kroků v sobotu:

Počet kroků v neděli:

50

Příloha č. 2 – Časový snímek dne (Mužík, Bártová, 2010)

Úkol:

Během dne si zaznamenávej svůj denní režim do přiložené časové tabulky. Každá hodina je rozdělena na pětiminutové úseky, každé políčko tedy 5 minut.

Do tabulky zapisuj denní aktivity a pohybové činnosti, které si prováděl (a) v uvedenou dobu. Trvání těchto činností vyznač vybarvením příslušných políček. Barvu políčka zvol podle velikosti námahy, tj. podle toho, jak si se unavil, jak rychle ti bušilo srdíčko.

Jak posoudíš velikost námahy? Pozorně čti příklady:

Barva Příklady činností

zelená Mírná námaha- při těchto činností se méně zadýcháš, necítíš téměř žádnou

únavu. Např. chůze do školy i ze školy, procházky venku, pomalá chůze do

schodů, procházky se psem, pobyt a hry venku s kamarády, ale i domácí práce,

jako je mytí nádobí apod.

žlutá Střední námaha - při těchto činnostech se více zadýcháš, cítíš, že ti buší rychleji

srdíčko a trošku se i potíš. Patří sem rychlá nebo namáhavá chůze, běh mírným

tempem, běžná jízda na kole, rekreační jízda na kolečkových bruslích nebo na

koloběžce, hry s míčem, náročnější úklid jako je vysávání, mytí podlahy,

zahradní práce apod.

červená Velká námaha – při těchto činnostech se velmi zadýcháš, silně ti tluče srdíčko a

potom potřebuješ odpočinek. Patří sem např. rychlá a delší jízda na kole, rychlý

nebo dlouhý usilovný běh, usilovně hraný fotbal, florbal, basketbal apod.

déletrvající skákaní přes švihadlo, plavání na delší vzdálenost, sportovní soutěže

apod.

modrá Žádná pohybová aktivita, např. sezení ve škole, doma u televizoru nebo u

počítače, čas na jídlo (snídaně, oběd, svačina, večeře aj.), odpočinek, spánek

apod.

Jak vyplníš tabulku? Přečti si následující příběh a podívej se, jak je podle něj vyplněna

tabulka:

Poté, co se ráno Vašek nasnídal, se oblékl a šel do školy dříve, protože napadl sníh. Vyšel

v 7:15 a cesta mu trvala 15 minut (zelená barva) Poté čekal před školou, povídal si

s kamarády a asi pět minut se honili a koulovali (červená barva). Hodně se při koulování

zadýchal. Ve škole, než zazvonilo, si na chodbě házel asi 5 minut s kamarády míčkem (žlutá

barva), atd.“ (zkráceno)

h/min 0-5min 5-10min 10-15min 15-20min 20-25min 25-30min 30-35min 35-40min 40-45min 45-50min

7:00 snídaně snídaně cesta do školy koulování Házení s

míčkem

51