pot&lesk - prosinec 2012

KLICPEROVO DIVADLOHRADEC KRÁLOVÉ

Internetový časopis Klicperova divadla v Hradci Králové - sezona 2012/2013 - č. 4

&POT LESK

Moje babička opravdu trochu znala Shakespeara...

„Afroameričan v roli Koně“.Maxime Mededa alias

„africký Menšík“

POT&LESK č. 4 - prosinec 2012

- 2 -

Vážení diváci, milí hosté a přátelé Klicperova divadla!

Děkujeme Vám za vzácnou pospolitost a kvalitní partnerství!

Do nového roku 2013 Vám přejeme nezbytné štěstí, zdraví a stále hodně radosti se svým divadlem!

Klicperovo divadlo

„Hrál jsem afrického diktátora... a on seděl v pub-liku“ /rozhovor s hercem Maxime Mededou ..... 4

KRYSAŘ v Hradci Králové ..... 7

Jak jsme to zahájili /reportáž ze zahajovací zkoušky Krysaře ..... 9

GALERIE U KLICPERŮ - Markéta Zlesáková ..... 11

Listopad, ten krutý měsíc: Na kafi s Lenkou ..... 13

Fotookénko z premiéry Sexmise, derniéry Světá-ků a oslavy 17. listopadu ..... 14

SILVESTR??? SILVESTR!!! - tři silvestrovské otázky hercům Klicperova divadla ..... 18

Novoroční přání Klicperovu divadlu ..... 23

Tipy na vánoční dárky ..... 25

Vánoční čas v divadle ..... 26

POT&LESK

- 3 -

Vážení divadelní přátelé,

pokud máte malé děti, tak určitě víte, jaká je to radost si jednou za čas vyrazit večer do společnosti. Synka jsem nechala doma s manželem a spolu s „mateřským klubem“ jsme vyrazili na krvavou tragédii Richard III. Do našeho „mateřského klubu“ patří kromě Míši a Lenky i Katka, což je shodou okolností žena Honzy Vápeníka, který se letos v září stal „novou posilou hradeckého souboru“. Katka se těšila, že svého muže konečně uvi-dí v roli Žáby, jelikož jim na návštěvu přijela tchýně a měl kdo pohlídat děti. Taky nás dopředu varovala, že její muž hraje v těsném trikotu, který je ovšem vycpaný, tak abychom si nemyslely, že je tak tlustý. Nakonec si jejich sedmiletý Honzík rozsekl ten den hlavu o kuchyňskou linku, a tak jsme šly bez Kat-ky. Jako první se v Richardovi III. objeví na scéně právě Žabák. Hol-ky vedle mě zatajily dech, viděly manžela své kamarádky úplně

poprvé. Lenka se ke mně naklonila, aby mi připomněla to o tom vycpání. Následoval fakt vtipný monolog „nové posily souboru“, během něhož se bývalý herec od Bezručů svěřuje publiku, že když ho lanařili na angažmá do Klicperáku a slibovali mu roli v Richar-dovi III., že toho by se teda nenadál... Vážně jsme se zasmály a celé představení jsme si – dá-li se to tak říci – užily. V divadelním klubu nad sklenkou vína jsme se pak shodly, že přímo dech- beroucí (ano, musím to tak říct) byl výkon Pavlíny Štorkové, která si ve svých třiceti letech „střihla“ samého Richarda a ještě u toho vypadala, že se ani zvlášť nezapotí. Jak pro mě byla synonymem „andělského“ po Panně Orleánské, tak teď těžko budu hledat „ďábelštější“ znázornění Zla. Nevím, jak to, ale Pavlína to měla zkrátka v očích. Moc se mi líbily i všechny „richardovské lejdy“ v naducaných sukních – Filip Richtermoc, Honza Sklenář, Lubor Novotný ani Hynek Pech neztratili ani na chvíli nic ze své věrohod-nosti, naléhavosti a vlastně i křehkosti. Téma Richarda III. je pro Davida na první pohled osobní a nic lepšího nemůže Shakespeara na jevišti potkat. A to musí uznat i matky!

Za redakci POT&LESKu Vám krásné svátky a klidný nový rok s našimi dětmi přeje

Magdalena F. Gregorová

č. 4 - prosinec 2012

Kontaktujte nás: Obchodní oddělení a předprodej vstupenek, Švehlova ul., HK,

telefon: 495 512 857, [email protected] otevřeno po-pá 9-12 a 13-18; so 9-12 hodin

www.klicperovodivadlo.cz

PROSINEC 2012

Chcete dostávat každý nový POT&LESK do své mailové schránky? Pak pošlete svůj e-mail na: [email protected]

OBSAH:

... začínáme zkoušet Krysaře

Jan Vápeník

Chvíle soustředění...

POT&LESK

- 4 -


Maxime Mededa alias „africký Menšík“V nové inscenaci Davida Drábka Richard III. hraje Maxime Mededa Koně. Nutno dodat, že je v této roli prakticky nezapomenutelný. Hned v úvodu inscenace se herec obrací k publiku a svěřuje se, že takovou roli v Shakespearovi by ve snu nečekal. Prý dokonce jeho babička z Afriky, která měla povědomí o Shakespearově díle, věděla, že postava Koně v Richardovi III. prostě není. A kdyby teď svého vnuka viděla, jak se „po něm vozí všichni bílí“, musela by se obracet v hrobě. Maxime hraje v úvodu své rozpaky a z jeho mo-nologu vyplývá, že on – „Africký Menšík“ – by si představoval nějakou důstojnější pohostin-skou roli. Nicméně během našeho rozhovoru jsem se ujistila, že rozpaky skutečně pouze hraje a na svou roli je dnes pyšný, přes počáteční rozčarování se během prvních zkoušek přenesl. Ano, je to tak, Maxime byl dal království za Koně! Připomenu, že energického, živelného a charismatického Maxima znají hradečtí diváci také z kultovní Noci oživlých mrtvol. Abych řekla pravdu, tipovala jsem Maxovi o dobrých patnáct let míň, než mu ve skutečnosti je. Na konci naší schůzky mi Maxime řekl, jakou má teorii ohledně svého věčného mládí... Ale nebu-du předbíhat, protože kromě mnoha jiných věcí jsme si povídali také o jeho překvapivé herecké dráze a afrických vánočních zvycích...

Maxi, prosím tě, jak je to dooprav-dy s tvou africkou babičkou? (Smích.) Ano, moje babička opravdu trochu znala Shakespeara. Ne, že by se v něm nějak podstatně orientovala,

ale znala ho. Moje babička totiž chodi-la do školy, takže měla možnost číst Shakespeara v němčině. Ona pochá-zela z Togy.

Odkud vlastně pocházíš ty?Z Beninu, to je Západní Afrika.

Kdy jsi přišel do Čech? Co bylo toho důvodem?To bylo 3. září roku 1988, bylo mi 23 let. A hlavním důvodem bylo studium, přišel jsem do Čech studovat novinaři-nu. Plán byl takový, že vystuduju školu a za pět let se vrátím zpátky...

Jenomže ses mezi tím stal českým hercem. Tak prosím tě, jak k tomu došlo? Když jsem dokončil magisterské studi-um na žurnalistice, dostal jsem šanci pokračovat v postgraduálu a do toho jsem si našel práci. A pak jsem byl jednoho dne pozvaný ke kamarádo-vi do Soběslavi na ples, kde shodou

okolností byla též produkční z pražské Ypsilonky. Ten večer jsme se seznámi-li, povídali si o životě a přišla řeč taky na to, že jsem kdysi před lety hrával v Africe amatérské divadlo. Vyprávěl

jsem jí o svém posledním představení, na které přijel sám náš tehdejší prezi-dent. Vtip byl v tom, že já v tomto před-stavení jsem hrál toho prezidenta! Ten po skončení přišel za námi a řekl, že se mu to líbilo. Ale jelikož to byl diktá-tor, rozhodl jsem se, že se další herec-ké dráhy raději vzdám...

Musím uznat, že to je docela síla...Asi rok po tom plese jsem měl v práci vzkaz, abych se zastavil v divadle Ypsi-lon. Tak jsem tam přišel a režisér Juraj Nvota mi rovnou říká, abych přečetl nějakou větu. Tak jsem ji přečetl a on na to, že od zítřka zkouším. A já, jako kdo zkouší? Já? Já přece pracuju! Ale fakt jsem druhý den na tu zkoušku při-šel a takhle to všechno začalo. V práci jsem si vyměnil služby a začal jsem pracovat převážně v noci, abych mohl zkoušet divadlo. A po nějaké době mě tam objevil David Drábek, dělali jsme spolu zahájení festivalu Jeden svět. David mě pak pozval hrát do Minoru

a odtamtud jsem se dostal až do Hrad-ce Králové. Dá se říct, že to nejlepší, co mě v mé herecké kariéře potkalo, je spojeno právě s Davidem.

V Ypsilonce ještě hraješ?Ano, stále a nepřetržitě od roku 1998. Momentálně tam hraju v představení Vdovou proti své vůli nebo také ve Vá-nočních večerech. Ty hrajeme i dnes večer, ale já jsem tady, přece nemů-žu být na dvou místech zároveň, že? (Smích.)

Takže sis vybral Hradec, to je fajn. Ale nebudou v Ypsilonce překvape-ní, že tě tam večer neuvidí?Ne, oni o tom samozřejmě ví. Řekl jsem to v divadle už před dvěma mě-síci. Já tam mám výstup, kde popi-suji, jaké máme v Africe Vánoce. No a dnes se to představení prostě ode-hraje beze mě, ale jsme s Dejdarem domluvení, že to bude tlumočit místo mě, nebo že tam zkrátka bude něco dělat, on už něco vymyslí... To mě ale teda zajímá, jaké máte v Africe Vánoce?Jsme křesťané, takže dodržujeme křesťanské tradice. A jelikož nemáme sníh, snažíme se tu atmosféru Vánoc vytvořit jinak. Dnes je to ovšem jiné, než to bývalo v době mého dětství. Dnes k nám už ve velké míře pronikla komerce, takže je to hektické, všich-ni se honí za dárky, auta do sebe ve spěchu narážejí a tak podobně. Ov-šem když jsem byl malý, byly Vánoce opravdu krásné, protože se v klidu

„HRÁL JSEM AFRICKÉHO DIKTÁTORA...

A ON SEDĚL V PUBLIKU.“

POT&LESK

- 5 -


sešla celá rodina. U nás je to tak, že dárky dostávají hlavně děti, dospělí nemusí. Každý z dospělých totiž – kro-mě dárků pro děti, které je dostávají automaticky – kupuje dárek jen tomu

z rodiny, koho si skutečně cení, kdo byl pro něj za celý rok ten „nejlepší“. Měli jsme s bratrem takovou fintu, že jsme si pod stromek sami strčili dárky se svými jmény, abychom vypadali, že jsme byli ti „nejlepší“.

A jak u vás probíhá štědrovečerní večeře?My svátečně nevečeříme, ale cho-díme do kostela. Samotné Vánoce pak u nás propukají až 25. prosince ráno. Den před tím však jdeme večer do kostela, kde se narodí Ježíš Pán. V kostele pak máme šanci setkat se s dalšími lidmi a pozvat je k sobě na návštěvu nebo na oběd. Naše tradiční Vánoce pak vypadají tak, že celý den někdo přichází (nikdo se nemusí ohla-šovat dopředu), povídáme si, hosté se střídají a tak to jde po celý den pořád dokola. Beninské Vánoce jsou svátky rodiny. U nás je to totiž tak, že pokud se někdo jmenuje kupříkladu Mededa, tak v celém Beninu neexistuje Mede-da, který by nepocházel z té stejné rodiny. U nás jednoduše existuje vždy jen jedna rodina stejného jména, tak-že máme lepší příležitost se navzájem

potkávat, nacházet se, držet spolu... Kromě rodiny přichází na návštěvu také sousedé a je úplně jedno, jestli je soused muslim nebo katolík. Dům je otevřen pro všechny.

To mi přijde jako moc dobrý zvyk... Jinak máme tradiční vánoční stromy, kam ukládáme dárky pokud možno tak, aby to děti neviděly. Náš tradiční vánoční strom „filao“ je trochu podob-ný smrku, ale dnes už je taky všechno jinak, Číňané u nás prodávají na kaž-dém rohu umělé vánoční stromky. My-slím, že se „filao“ z afrických Vánoc asi bohužel pozvolna vytratí.

Jaké máte tradiční vánoční pokrmy?Abych řekl pravdu, jídlo nehraje v na-šich Vánocích nějakou velkou roli. Snažíme se ovšem nevařit to, co se jí pravidelně během celého roku. Svá-teční oběd je vždy 25. prosince, bě-hem něho na sobě všichni mají nové oblečení a otevírají se dárky. Do té doby nesmí samozřejmě nikdo na dár-ky ani sáhnout!

V Čechách slavíš Vánoce tradičně „po česku“? Ano, už kvůli dětem, které se narodily tady. Tedy večeře přesně v sedm, kapr nebo případně losos, bramborový sa-lát, klasika. Moje žena je Slovenka. Hlavní pro mě je, že jsem celý den se

svou rodinou. Baví mě od rána sledo-vat všechny ty přípravy, být u toho, ra-dovat se společně se svými blízkými.

Maxi, vystudoval jsi žurnalistiku, píšeš ještě? Ano, občas píšu. Je to pro mě v sou-časné době okrajová záležitost. Ov-šem slíbil jsem si, že se k tomu jednou vrátím.

Když jsi před léty opouštěl Afriku, asi by tě nenapadlo, že tě tady čeká herecká dráha, že?Ani ve snu! Vážně jsem si myslel, že budu za pět let zpátky...

Už tady zůstaneš?Rád bych se jednou vrátil zpátky. Ale teď tady mám děti. Asi počkám, až budou dospělé a budou se umět samy rozhodnout, kde chtějí být.

Nedá mi to a vrátím se ještě k tomu amatérskému divadlu v Afri-ce. Jaký jste měli repertoár?Já bych řekl, že jsme dělali avant-gardu. V té době byla v Africe četná osvoboditelská hnutí, jako například za osvobození Angoly a tak podobně, tedy i divadlo se dělalo především v tom-to duchu – politické, angažované. Co se týče formy, dělali jsme představení muzikální, slovem jsme šetřili, vzhle-dem k velké cenzuře to ani jinak ne-šlo. Všechno jsme to dělali tak „suše“, ty věci jsme nemohli rozvádět ani je rozpitvávat. Nešlo to, jinak bychom měli velké problémy. Jak už jsem říkal, hrál jsem tehdejší hlavu státu Kéré-koua, měl jsem ho přesně nastudova-ného, každé jeho gesto... A on seděl v publiku a lidé se smáli. On prý se ne-smál, ale nakonec mě přišel pochválit, no nevím. A pak jsem po letech dostal ještě jednoho prezidenta. Hrál jsem v Minoru u Davida Drábka Obamu. Ale tam jsem byl podstatně klidnější, vě-děl jsem, že Obama na žádnou reprízu nepřijde.

S Davidem si předpokládám diva-delně rozumíte, jste – jak se říká – na jedné vlně...David mě zná, vždyť on mě herecky prakticky vychovává. Taky ví, že si mů-žeme vzájemně pomáhat, aby z toho vyšlo něco, co lidem dává radost. Zá-

David DrábekNOC OŽIVLÝCH MRTVOL

roveň mi jsou blízká ta témata, která David řeší, nějak jim rozumím, a taky proto je můžu rozvíjet. Už během vzni-ku představení mám šanci se k tomu vyjadřovat.

Lidé se u Davidových představení opravdu baví, což musí být pro her-ce nejlepší odměna...(Potutelný smích.) To víš, ten můj leg-rační akcent... lidé se tomu smějí. A o smíchu to vlastně celé je. Podívej třeba na Noc oživlých mrtvol. Lidé se musí smát, aby na chvíli zapomněli, že mají nějaké starosti.

Takže jsi neváhal, když ti David letos nabídl v Richardovi III. roli Koně?Počkej, on mi neřekl, že budu hrát Koně!

Ne?Ne, on mi jenom řekl, že ředitel sou-hlasil, že budu hrát. To bylo všechno.

Během prázdnin jsem se díval na stránky divadla a vidím tam napsáno: „Afroameričan v roli Koně“. Řekl jsem si, hm, no uvidíme. Pak mě napadlo, že já jsem v životě na koni ani neseděl. V září David pořád nepřicházel s ničím konkrétním, co by mě uklidnilo. Řekl akorát, že budu řehtat. (Smích.) Ale byl jsem připravený přistoupit na cokoli, co by mě nezabilo. Věřil jsem mu.

Poděkuju Maxovi za rozhovor, platím účet a říkám:

O víkendu má sněžit...Jo, má být hrozná zima.

Zvykl sis na zimu? Moc ne.

Jaká je u vás průměrná teplota?Nějakých 28 stupňů Celsia.

Panečku...Když jsem byl před čtyřmi léty doma v Beninu, říkali mi všichni, že vypadám dobře, že snad nestárnu. A já jim na to řekl, nedivte se, já žiju v mrazáku.

Rozhovor vedla Magdalena Frydrych Gregorová

POT&LESK

- 6 -


NEDIVTE SE, JÁ ŽIJU

V MRAZÁKU!

David DrábekNOC OŽIVLÝCH MRTVOL

W. Shakespeare - D. DrábekRICHARD III.

POT&LESK

- 7 -


Tak schválně, milí čtenáři. Co se vám vyba-ví, když se řekne VIKTOR DYK? – a pozor, milé čtenářky, opravdu myslíme Viktora Dyka, nikoliv jeho jmenovce Vojtěcha - ač-koliv nějaká přízeň tam prý je… Většina z nás si vzpomene na Buřiče, někdo by zvládnul zarecitovat pár veršů ze Země mluví (Tvrdá matka byla jsem tobě / těžce chléb jísti dala….), pár dalších doplní Krysa-ře, a někdo by si možná vzpomněl i na bás-níkův neveselý konec ve vlnách Jaderského moře. Bez mučení se přiznám, že jsem na tom nebyla jinak, ovšem údělem drama-turga je nastudovat si o vznikajícím titulu a jeho autorovi možné i nemožné, a proto se s vámi ráda podělím o nově nalouskané vědomosti, které jsem posbírala z chytrých knih. Starší z vás si alespoň zavzpomínají na školní léta, a těm mladším se to může hodit třeba zrovna do hodiny literatury…

VIKTOR DYK se narodil v silvestrovské noci roku 1877 v Pšovce u Mělníka, kde byl jeho otec správcem lobkowického panství. Rod Dyků však pocházel z Jižních Čech, kde pů-sobili jako slavní voraři od Týna nad Vlta-vou. Viktor Dyk se narodil jako druhorozený syn, měl o dva roky staršího bratra Ludví-ka a později se mu narodila ještě o 6 let mladší sestra Hedvika. Viktor Dyk vzpomí-nal s láskou na krajinu svého dětství, kde měl na dohled Říp s Vltavou, ztělesnění českého mýtu, ale i nepřátelský německý svět a tehdejší hranice u Liběchova. Dykův otec byl vzdělaný angažovaný Čech a malý Viktor brzy udivoval okolí svou sečtělostí, už jako malý četl Fričovy Paměti a Čecho-vy Jitřní a Nové písně. Přesto byl v obecní škole průměrným žákem s nedbalým ruko-pisem a pravidelně špatnou známkou z tě-locviku. Už v deseti letech ovšem psal první básničky a hry pro loutkové divadlo.

V roce 1888 nastoupil jako jeho bratr Ludvík do Prahy na gymnázium, oba byd-leli u pražské babičky, kterou Viktor Dyk miloval více než vlastní matku, a která se stávala první čtenářkou a rádkyní jeho děl. Na dějepis ho učil Alois Jirásek, který si Viktora Dyka velmi oblíbil a až do konce života je pojilo velké přátelství. Doba konce osmdesátých let 19. století rozhodně neby-la dobou poklidnou, a pod vlivem bratra se

Dyk už jako tercián aktivně zajímal o poli-tiku a stal se horlivým příznivcem radikál-ního křídla Mladočechů a hnutí Omladina. Spolu s mladočeskou mládeží bojoval proti Staročechům a požadoval „skoncovat se ztrouchnivělou monarchií“. V roce 1895 mu jako osmnáctiletému otiskli ve Světozoru první básně, psané pod pseudonymem Viktor Souček, a Intimní volné jeviště mu uvedlo aktovku POMSTA.

Po maturitě následuje bratra na právnic-kou fakultu a vstupuje do spolku Slavie, kde se stává bouřlivým řečníkem, pole-mikem a stoupencem nacionalismu. V té době procházela česká společnost velmi složitým vývojem, neboť „všechno staré do-konávalo a nové ještě nezačalo“. Probíhaly studentské bouře s následným zatýkáním radikální mládeže. Poté, co však Mladoče-ši vyjádřili loajalitu monarchii, následovala rezignace a deziluze, což Dyk za svůj život zažil ještě mnohokrát. V této době vydává první dva díly svého původně zamýšleného čtyřdílného románového cyklu – KONEC HACKENSCHMIDŮV a PROSINEC, ve kte-rých se snaží vytvořit dokumentární obraz své generace, která „své sny krutě žila a své omyly platila draho“.

První premiérou v kalendářním roce 2013 bude dramatizace proslulé novely Viktora Dyka, vycházející z německé starosaské pověsti – KRYSAŘ. Režie se ujal Jan Frič, který už v Klicperově divadle zin-scenoval Mrzáka Inishmaanského a Bylo nás pět, a do titulní role obsa-dil Davida Smečku. Ačkoliv pre-miéra nás čeká až 9. února, první čtená zkouška proběhla už 5. prosince, a proto vám můžeme už nyní přinést nejen reportáž z jejího zahájení, ale i první informace o titulu, autorovi i tvůrčím týmu. Kromě již zmiňova-ného Davida Smečky v roli Krysaře - tajuplného poutníka, uvidíte Mar-tu Zaoralovou jako Agnes, jediné-ho člověka, který spoutá Krysařovo srdce. Jako jejího nápadníka Kris-tiána uvidíte Jakuba Tvrdíka a jako Matku Agnes Zoru Valchařo-vou-Poulovou. V roli hospodského Konráda Rögera, provozujícího Krč-mu u Žíznivého člověka, se představí Filip Richtermoc, jako rybář Sepp Jörgen Ondřej Malý, v rolích ha-melnských maloměšťáků Frosche a Strumma uvidíte Jana Vápeníka a Josefa Čepelku, v rolích Kätchen a Lory se představí Lenka Louba-lová a Helena Plecháčková, jako Černá Líza Magdalena Pavlíčko-vá – jinak divadelní rekvizitářka a průvodcem po Hameln bude Žebrák – Petr Vrběcký. Realizační tým obsahuje také samá v Hradci Králové už známá jména – autorem scény je Nikola Tempír, kostýmů Iva Němcová, hudby Jiří Hájek, dramaturgyní inscenace je Jana Slouková a autorem drama-tizace, která vznikla speciálně pro Krysaře v Klicperově divadle, a která kromě původního Dykova textu v sobě snoubí i básnické odkazy z veršů Ivana Blatného, Filipa Topo-la a jiných je Ondřej Novotný.

PREMIÉRANA HLAVNÍ SCÉNĚ 9. ÚNORA 2013 V 19 HODIN

KRYSAŘ Z HAMELN V HRADCI KRÁLOVÉ

VIKTOR DYK ANEB CO JSTE MOŽNÁ NEVĚDĚLI

(očima dramaturgyně Jany Sloukové)

POT&LESK

- 8 -


Na přelomu století se Dyk přidává k okru-hu Moderní revue, proudu symbolismu a dekadence, pod jejichž vlivem vydává básnické sbírky A PORTA INFERI, SÍLA ŽIVOTA, MARNOSTI a dramata POMSTA, KOUZELNÍK a ODCHOD. Svou podsta-tou ani směřováním tvorby se ovšem k modernistické družině nehodil, brzy se s těmito uměleckými směry rozešel a na adresu Otokara Březiny si neodpustil ani nejapný žertík „Celý váš Otokar Březina / abstrakce, nejasnost, konina“. Kolem roku 1903 se stává Dyk autorem vysloveně ideologicko-politickým a satirickým, je členem Radikální pokrokové strany a píše knihy SATIRY A SARKASMY a POHÁDKY Z NAŠÍ VESNICE. Vedle satirické poezie má v té době velký význam jeho veršova-ná epika, skladby BUŘIČI, ZÁPAS JIŘÍHO MACKŮ, GIUSEPPE MORO a dodnes čte-ná poema MILÁ SEDMI LOUPEŽNÍKŮ. Po přelomu století převládala ve společ-nosti maloměšťácká rezignace, čeští auto-

ři se však stále snažili burcovat, vycházejí Bezručovy Slezské písně či Neumannovy České zpěvy, Dyk na situaci reaguje svými dramaty - REVOLUČNÍ TRILOGIÍ. V období kolem roku 1911 však u něj dochází k zá-sadnímu uměleckému přerodu, věnuje se i melancholické symbolické tvorbě a vydá-vá povídky PÍSEŇ O VRBĚ, novoklasicist-ní novelu KRYSAŘ a své nejlepší drama ZMOUDŘENÍ DONA QUIJOTA. Politická témata se zde na chvíli mění ve svár mezi skutečností a snem a pohled na žitou ma-lost v kontrastu s touhou po velikosti.Po vypuknutí 1. sv. války se Viktor Dyk živí překladem francouzských dramat a poezie a dál se vrhá do politických diskuzí a ostře kritizuje tehdejší situaci v Čechách. V roce 1915 vydává v Lidových novinách na po-kračování román TAJEMNÁ DOBRODRUŽ-STVÍ ALEXEJE IVANYČE KOZULINOVA. Po udání za „hanebnou parafrázi rakous-kých poměrů“ je obžalován z velezrady a odsouzen ke dvěma rokům v samovaz-

bě. Po propuštění a následné změně po-měrů reprezentuje obec Československých spisovatelů a stává se významnou politic-kou osobností. Kromě lyrické sbírky NOCI CHIMÉRY vydává hlavně svou VÁLEČNOU TETRALOGII, ve které najdeme i slavnou báseň ZEMĚ MLUVÍ. V roce 1918 se spolu s vznikem nového Československa plní Dykovi jeho životní sen, stává se v té době poslancem Revo-lučního národního shromáždění a jeho tvorba ustupuje do pozadí. Přesto hledí na situaci ve společnosti kriticky, opět při-chází deziluze z nezvládnutí nových po-měrů a z pohledu na skutečnou podobu „vyvoleného českého národa“. Vydává pe-simistické sbírky PODÉL CESTY, DOMY a především DEVÁTOU VLNU, která se stala zvláštní předpovědí jeho vlastního konce… V roce 1931 odjíždí Viktor Dyk se ženou na dovolenou do Jugoslávie, kde jeho ži-vot ukončila při koupání v moři srdeční mrtvice.

„V roce 1284 bylo město Hameln zcela zamořeno krysami. Do města přišel neznámý muž v pestrobarevném plášti, kte-rý tvrdil, že je krysař, zahrál na píšťalu a odvedl její melodií všechny krysy do řeky Weser, kde se utopily. Když ovšem radní porušili slib a odmítli mu za práci zaplatit, slíbil jim pomstu. 26. června téhož roku se krysař vrátil, a když byli všichni místní v kostele, zahrál znovu na píšťalu. Jejím zvu-kem odvedl z města 130 hamelnských dětí…“ Takto známé krysařskou legendu třeba z podání bratří Grimmů. Jaký je ale její původ a pravý význam? Stala se skutečně tato udá-lost? Co se vůbec tehdy seběhlo v severoněmeckém měs-tečku Hameln? Otázek je mnoho a odpovědí také. I v do-končení příběhu se legendy různí. Podle některých se děti utopily v řece, podle jiných je krysař odvedl do Sedmihrad-ska (dnešní Rumunsko, Transylvánie), kde založily pokolení tamějších Sasů, podle dalších krysař děti vrátil, když dostal zaplaceno. Legenda je každopádně založena na jakési tra-gické události, ve které hamelnští opravdu o své děti přišli. První historická zmínka říká: „Léta páně 1284, na den sva-tého Jana a Pavla, bylo 26. června jistým pištcem, obleče-ným ve všech barvách, odvedeno 130 dětí pocházejících z Hameln a ztratily se u Kalvárie poblíž kopců.“ Nikdy se ne-zjistilo, co se tehdy v Hameln stalo, každopádně krysy byly do příběhu dodány až později, v šestnáctém století. Dnes zvažujeme několik možných hypotéz původu příběhu. Děti se mohly stát oběťmi nějakého neštěstí, například sesuvu

půdy. Nebo byly děti nakaženy nějakou nemocí, třeba v té době častým morem, a byly vyvedeny z města, aby nenaka-zily zbytek populace. Také mohly opustit město jako účast-níci náboženské pouti a odešly tak za sektářem, či šlo o vzpomínku na skutečně doloženou (1212) dětskou křižáckou výpravu, ze které už se děti nikdy nevrátily a „kry-sař“ byl jejím verbířem. Nejzajímavější je ovšem teorie o kolonizaci, která se pře-kvapivě dotýká i našeho území. Ve 13. století se totiž tisí-ce lidí vydávaly z přelidněného Německa a Francie dále na východ a zakládali v cizině nová města. Jejich přistěhování podporovali i čeští králové, šlechtici a duchovní, mohli tak totiž zpeněžit nevyužitou půdu. Najali si k tomu vždy člově-ka – lokátora, který se vytipoval dané místo a měl pak za úkol přivést z ciziny dostatek mladých lidí, kteří tam založí novou osadu. A právě „krysař“ byl podle této hypotézy lo-kátorem, který mládež z Hameln odvedl na Moravu, kde založili vesnici Hamlíkov (něm. Hämlingen-Hamelnští). Za-stáncem této teorie je i německý historik Wolfgang Wann, který dospěl k závěru, že německé kolonisty pozval na vy-škovsko přímo olomoucký biskup Bruno, původem nedale-ko od Hameln, proto je pochopitelné, že se snažil do Čech přilákat hlavně své krajany. Biskup Bruno rozjel kolonizaci opravdu ve velkém, ve 13. století přišlo na Moravu 25 tisíc Němců. Ve službách Bruna fungovalo tři sta lokátorů, z toho sto padesát pro „německou oblast“ a lokátor – „krysař“ – pro Hameln se údajně jmenoval Body. Ať už je tato teorie pravdivá nebo ne, v Hamlíkově se obyvatelů na jejich původ nezeptáme. Obec Hamlíkov totiž dnes na mapě nenajde-me, byla zpustošena během husitských válek.

TAJEMNÁ LEGENDA O KRYSAŘI

POT&LESK

- 9 -


Ve středu 5. prosince se konala za-hajovací zkouška Krysaře. A proto-že s režisérem Fričem máme rádi už od doby našeho společného studia na DAMU první čtené zkoušky slav-nostní a tématické, neváhali jsme ani tentokrát nabídnout našim her-cům kromě scénářů, referátů a in-terpretace i nějaké to pohoštění… Krysařův příběh vychází se stře-dověké starosaské legendy, proto jsme si připili na start a zdar naše-ho zkoušení medovinou. Uzobával se sýr – na co jiného taky kromě krysařovy píšťaly lákat hlodav -ce, a protože se v Hameln dobře jí a pije, dali jsme si i německou šun-ku (čti Schinken). No a co by to bylo za setkání pátého prosince, kdyby-chom si nepřipomenuli, že městem chodí Mikuláš, v našem případě tedy pouze Čert… Na začátku zkoušky se Honza Frič omluvil za třídenního opoždění zkoušek vlivem jeho virózy a poté, co jsme zjistili, že kromě režiséra jsou nemocní a mátožní i dramatur-gyně a herci David Smečka a Lenka Loubalová, začali jsme mluvit o kry-sím moru. Následovalo představení našich vizí, touhy po poezii a vztahu k předloze, pohovořili jsme o Viktoru Dykovi a krysařské legendě, před-stavili postavy a vrhli se do čtení. Text je to nový, svébytný a dramati-zovaný Ondřejem Novotným speciál-ně pro tuto inscenaci a pozoruhodné

je, že kromě Dykova poetického ja-zyka v sobě skrývá i dobře zakompo-nované úryvky z básní Josefa Hory, Ivana Blatného a dojezdů českého undergroundu. Věříme, že Krysař bude úspěšně po-stupovat kupředu směrem k premié- ře 9. února 2013 a že se dobře za-bydlí na jevišti v „Hameln Králové“…

Jana Slouková

Herci pozorně sledují inspirační obrázek německého hostince s krojova-ným personálem. Zleva Jan Vápeník (Gottlieb Frosch), Ondřej Malý (Sepp Jörgen), Marta Zaoralová (Agnes), Petr Vrběcký (Žebrák), Josef Čepelka (Bonifác Strumm) a Zora Valchařová-Poulová (Matka Agnes).

KRYSAŘ Jak jsme to všechno zahájili…

Režisér Jan Frič otevírá slavnostní medovinu

POT&LESK

- 10 -


- 11 -


Markéta Zlesáková ukončila svá studia v roce 2004 na Akademii výtvarných umě-ní v Praze, v atelieru prof. J. Lindovského. Od té doby se věnuje volné malbě. V galerii Klicperova divadla představuje malby z posledních let. Specializuje se na přírod-ní tematiku, oblíbené jsou pralesní kom-pozice, bujná a šťavnatá vegetace jako nekonečná inspirace. Na výstavě se divák setká převážně s ná- mětem pralesů a vodních hladin. Dlouho-dobou inspirací byl roční umělecký pobyt na Novém Zélandě a v Tongánském krá-lovství, ale i leknínové rybníky a vodní hla-diny řeky Úpy v Čechách. Jako paralelní linii krajinomalby vytváří stylizované orna-mentální dekory jako návrhy na látky. V samotné malbě pak je patrných něko-lik paralelních proudů jako např.: realistič-tější pojetí krajiny, kamufláže, abstraktní lineární obrazy západů slunce, ornament. Markéta osciluje na pomezí volného umění a užitého textilního umění, tyto dvě výrazové formy se stále prolínají a přináše-jí vzájemnou inspiraci.

GALERIE U KLICPERŮMARKÉTA ZLESÁKOVÁPRALESY A JINÉ KOMPOZICE

Slavnostní zahájení výstavy obrazů 5. ledna v 17.00 hodin.Pohled z okna, 2012

V pralese, 2012

POT&LESK

- 12 -

Unavenej herec, dobrej herec! To říkávaly moje starší kolegyně, když jsem byla ještě kandrdasem. Legenda ovšem nepraví nic o tom, jaký je zraněný herec, nemocný he-rec... zkrátka herec zdravotně nedostateč-ný. Proč o tom píšu? Hned vysvětlím. Když udeřil listopad, říkala jsem si „Leničko, budeš mít velice mnoho před-stavení, budeš bohatá, nesmíš onemoc-nět, žádná chřipka, žádná rýma, zkrátka buď na sebe opatrná!“ Navlékla jsem tep-lé prádlo a vyrazila bohatství vstříc. Jenže ouha! Při předpremiéře Sexmise jsem v posledním výstupu tak povolila uzdu svému hereckému umění, že jsem přesta-la být obezřetná. Při lezení na nemocniční lehátko jsem stála příliš daleko, sedla si jen na železnou tyč na kraji a lehátko za strašného rachotu spadlo, jakož i já. To vše se odehrálo v přítmí. Pak ovšem ří-kám text, který mi šel opravdu ze srdce: „Au, au, můj zadeček!“ A na tento text se rozzáří všechny reflektory. A tak všichni di-váci mohli spatřit mne, v mém věku, s mou nepřehlédnutelnou figurou, kterak se válím v bolestech na forbíně, bez boty

a s hrůzou v očích, neboť jsem netušila, zda vůbec budu schopna odejít. Normálně mě odvážejí na tom nešťastném lehátku, ale neznám v divadle člověka, který by mne na ně vysadil. Inspicientka v zákuli-sí volala „pomozte jí někdo!“, ale to není tak jednoduché. Vojta Dvořák přišel na svůj výstup a srovnal lehátko. Nová kole-gyně Natálka přišla a řekla mi svůj text: „Sestro, měla bys myslet na útulek!“, což tedy opravdu k situaci sedělo jak zadek na hrnec, já si navlékla botu a odbelhala se s vypětím všech sil do zákulisí. Odnesl to „jen“ kotník. Při děkovačce mne věrná kolegyně Elda podpírala, což ona dělá celý život, ale nečekala jsem, že mne bude fy-zicky podpírat tak brzo. Co vám budu po-vídat, premiéru jsem odkulhala, všechna ostatní představení taky, dva zájezdy jsem taky vydržela a noha jen otekla a nemod-rala. Ale každý, kdo někdy kulhal, ví, jak to rozhodí všechny klouby v těle, jak to, co bylo zdravé, náhle se rozbolí a jak je člo-věk uondaný. To ovšem nebylo vše! Pár dní poté uklouzla kolegyně Pavlín-ka ve sprše. Já jsem právě dokulhala na místo činu, abych si umyla ruce a tak jsem byla jediným přímým svědkem. Její ala-bastrové tělo se snášelo k zemi poměrně pomalu a velice krásně, ruce jí vyletěly

nad hlavu, tam je zkřížila a ukládala se na koupelnový schod jako umírající labuť v Labutím jezeře. Vlasy měla stočené ko-

lem hlavy v copech, což dojem tanečnice ještě násobilo. Jak se chtěla zachránit, strh-la též sprchový závěs, a ten ji velmi elegant-ně přikryl. Díky Bohu, pád vypadal hůř, než jaké pak byly násled-

ky. A tak konstatuji, že co se týče umělec-kého dojmu, Pavlínka nade mnou zvítězi-la. Já jsem ovšem měla více diváků.

Pak jsme hráli po šestašedesáté Ještěry a já měla okno v písničce Na vlastní kůži. Vůbec nechápu, jak se to mohlo stát, snad únavou, ale každopádně jsem neodešla, dobásnila sama jeden verš, zcela pitomě, samozřejmě, a pak dozpívala. No a potom se mi chtělo plakat nad svou neschopnos-tí a začala jsem vážně pomýšlet na ten

útulek. Doufala jsem, že s listopadem to skončí, ale včera byl již prosinec a já si v Bylo nás pět vyrazila na první výstup bez turbanu a s nenalíčenou pusou. Ne, že bych přišla pozdě a nestíhala, naopak, byla jsem v divadle velice brzy, leč jaké-si zatmění, které snad v útulku nikdo mi nebude mít za zlé, způsobilo, že jsem si nedokonalosti svého vzhledu vůbec ne-všimla. Dnes chodí venku Mikuláš a já sedím doma se zázvorovým čajem, citronem a rakytníkem řešetlákovým. Kašlu, bolí mě všechno, kýchám a smrkám, zkrátka nachlazení ke mně nakonec přece jen při-

šlo. A tak doufám, že přijde Mikuláš a přinese mi zdraví. Všem přeju totéž, a taky krásné Vánoce, procházky rozsvícenými městy, pohodu a kvalitní dárky. Hlavně ovšem zdraví !

Na shledanou v příštím roce se těší Lenka

...listopad, ten krutý měsíc...

NA

KA

FI


Sexmise: Doc. Mengelová

s Lenkou

- 13 -

POT&LESK

Při závěrečné děkovačce vidíte seskládány všechny účinkující, realizační tým a navíc i plyšového tučňáka!


FOTOOKÉNKO

Zleva „samci“ Vojta Dvořák a Jirka Zapletal, dále kos-týmní výtvarnice Simona Rybáková a její muž, režisér a scénograf inscenace Šimon Caban, dramaturgyně Jana Slouková a představitelka Lamie Helena

Plecháčková.V inscenaci nechybí ani půvabné Holky

a Ženy z budoucnosti v podání našich externistek.

Rozzářená Lamia – Helena Plecháčková a ďábelský úsměv Lucie Férové – Isabely

Smečkové Bencové.

Opona se zavírá…. tak na nějaké z repríz

n a v i d ě n o u ! ! !

Chcete vědět, čím žilo Klicperovo divadlo v měsíci listopadu? Rádi byste nahlédli do zákulisí premiér, derniér i slavnostních přípitků? Nejdůle-žitější divadelní události vám každý měsíc přinášíme alespoň v podobě fotoreportáže, abyste ani vy, milí čtenáři, nezůstali o nic ochuzeni. A v měsíci listopadu se toho seběhlo opravdu hodně! „Narodila“ se nám druhá premiéra sezony, divadelní adaptace slavného polského filmu SEXMISE, a naopak poslední rozloučení proběhlo s inscenací SVĚTÁCI. Bylo to loučení skutečně dojemné a důstojné, protože Světáci si za dobu svého uvádění v pětapadesáti reprízách získali velké množství příznivců a věrných fanoušků.

Fotil Tomáš Zeman, připravila Jana Slouková.

PREMIÉRA SEXMISE

- 14 -


Šimon Caban promluvil coby režisér i náročný scéno-graf inscenace ...

Ředitel Klicperova divadla Ladislav Zeman poděkoval na přípitku v Podkroví všem účinkujícím i tvůrcům.

V řadě posluchačů můžete vidět i Zoru Valchařovou--Poulovou, Vojtěch Dvořáka, Martu Zaoralovou, Lubora Novotného či Františka Staňka.

... následně v osobních poděkováních pochválil práci každého zúčastněného.

PREMIÉRA SEXMISE

Speciálního poděkování se dostalo inspicientce Pavlíně Hochmanové, která zvládla náročnou

inscenaci skvěle ukočírovat.

- 15 -


Vladimír Morávek se loučil nerad, ale přesto se tu a tam smál svým hurónským smíchem.

FOTOOKÉNKO

DERNIÉRA SVĚTÁKŮ

Nechyběla ani autorka kostýmů Eva Morávková.

Režisér inscenace Vladimír Morávek s fasádní-kem Petrtýlem - Filipem Richtermocem.

Příprava na přípitek za oponou – Kamila Sedlárová, Jiří Zapletal a v popředí Zora Valchařová-Poulová jako paní

Trčková a Isabela Smečková jako Helena Von-dráčková.

Na děkovačce to rozbalili „Goldeni“ jako vždy ve velkém stylu. Obecen-stvo odměnilo všechny Světáky dlou-hotrvajícím potleskem ve stoje.

- 16 -


Poslední blok fotografií patří 17. LISTOPADU - oslavili jsme ho velkolepým koncertem před Klicperovým divadlem a zavzpomínali tak na výročí sametové revoluce.

Budova Klicperova divadla v pozadí dodávala celému koncertu krásnou atmosféru

David Smečka a Jakub Tvrdík.

Magdalena Ebba Pavlíčková a Jan Sklenář.

Letní scéna Klicperova divadla byla i v podvečerní zimě nacpaná k prasknutí!

Po venkovním koncertě herců Klicperova divadla následoval koncert Michala Prokopa na jevišti a nechyběl na něm ani slavnostní křest jeho nového CD Sto roků na cestě!

POT&LESK

- 17 -

Jsou lidé, kteří si umějí poslední den kalendářního roku pořádně užít. Dlouho dopředu plánují místo ko-nání, účastníky a průběh oslavy, a to včetně společen-ských her, občerstvení a zábavní pyrotechniky. Pak jsou lidé, kteří Silvestra nenávidí, někteří z nich ho dokonce ani neslaví, a pak jsou ti, kteří ho prostě ni-jak neprožívají. V dětství se nám Silvestr líbí, protože

můžeme být dlouho vzhůru a jíme spoustu jednohu-bek, v pubertě se nám Silvestr líbí, protože můžeme být dlouho vzhůru a pijeme spoustu alkoholu, později máme rádi Silvestra, protože jsme ve dvou, ještě poz-ději máme rádi Silvestra, protože jsme jeden večer bez dětí a ještě později máme rádi Silvestra, protože mů-žeme rozjímat.


1. MÁŠ NĚJAKÉHO SILVESTRA, NA KTERÉHO NIKDY NEZAPOMENEŠ?

2. MÁŠ NĚJAKÉ SPECIÁLNÍ SILVESTROVSKÉ ČI JINÉ VEČÍRKOVÉ OBČERSTVENÍ, KTERÉ S LÁSKOU PŘIPRAVUJEŠ ČI S RADOSTÍ KONZUMUJEŠ?

3. JE V ARCHIVU TELEVIZNÍ ČI ROZHLASOVÉ ZÁBAVY NĚJAKÁ SCÉNKA NEBO FILM, KTERÉ TĚ ZARUČENĚ NEJEN NA SILVESTRA ROZESMĚJÍ?

S I L V E S T R ? ? ? SILVESTR!!!

I v Klicperově divadle jsme uspořádali malou silvestrovskou anketu, která nesla tři základní silvestrovské otázky:

PAVLÍNA ŠTORKOVÁ

1. Nemám. Prožívám klidné Silvestry.

2. Domácí sněhové pusinky: Na 1bílek 65g cukru! Kolik mám bílků (když ne-víte, kolik máte bílků, tak 100 ml jsou 3

bílky) tolik šlehám s cukrem (přisypávám postupně) ve vel-kém hrnci (hmota při šlehání hodně nabude) ve vodní lázni na plném ohni, až se začne vařit voda. 3-5 min za stálého šle-hání povařím na mírnějším ohni a pak hrnec s tuhým ušle-haným sněhem vyndám z horké lázně a ponořím do studené vody. Šlehám dál až do vychladnutí. Sněhem naplním pevný sáček, kterému ustřihnu růžek a vytlačuji na plech pokrytý pečícím papírem malé ozdobné kopečky. Peču 5 min na 175° a pak 10 až 15 min na 150°. Když se nechají déle, lehce zka-ramelizují. Vypadá to složitě, ale není. Je to moc dobré a je toho hodně!

3. Spousta scének z pohádky „S čerty nejsou žerty“ např.: Dialog v pekle, Lucifer a čert konferenciér: „Dorota Mácha-lová, to je strana 1027, osmý řádek vlevo dole.“ „Já vidim.“ „Osmý řádek vlevo dole.“ „Říkám, že vidím! Mrknu a vidím!“ „Ano. To je tady.“ „Jsi drzý čert.“ - To je výborná pohádka.

Připravila Jana Slouková

POT&LESK

- 18 -


JAN VÁPENÍK

1. Jsou dva - jeden jsem strávil v trolejbuse na cestě ze Zlína do Otrokovic, byl jsem tam sám s řidičem, úderem dvanácté jsem otevřel pivo, trolejbus zastavil, popřáli jsme si s panem řidičem, on se pak vrátil k volantu a já dál koukal na ubíhající cestu. Druhý Silvestr byl zásadní, to jsem začal chodit s mojí ženou.

2. Miluju chlebíčky s pařížákem, uherákem a vajíčkem... jo a nejlepší pří-pitek na nový rok je sklenička portského. :-)

3. Je to pan Sovák v jednom ze Silvestrů pana Menšíka, když dělal imitátora ptáků, to je prostě velká paráda.

JANA SLOUKOVÁ

1. Je jich víc. Třeba když jsme jako malé byly se ségrou každý rok u babičky, jedly chlebíčky, koukaly na televizi, o půlnoci si přiťukly vaječňákem a pak koukaly z okna na ohňostroj. No a z těch dospělých – třeba Silvestr na rok 2000 na táborském náměstí, kde jsme s kamarádem Davidem měli, tehdy devatenáctiletí, velké sny a vize o našich budoucnostech. Nebo Silvestr ve dvou s Danielem Špinarem a čtyřmi dvd Sexu ve městě. Silvestr s kamará-dy Pokičem, Frikym a mojí ségrou. Nebo maškarní Silvestr ala 20. léta a já, křísená ve vaně...

2. Třeba slané pečivo, které dělá naše mamka a nejen mně moc chutná: 1/4 kg hladké mouky, půl tuku Omega nastrouhat, 5 lžic studené vody, 1 vejce, 1 lžíce octa, sůl. Přes noc těsto do lednice. Pak rozdělit na 2 díly, vyválet tenkou placku, nakrájet na kousky, potřít rozšlehaným vejcem, posolit pokmínovat nebo posypat mákem či sýrem, sezamem, krájet radýlkem a péct. A pak schovat, rychle zmizí!!!

3. Vymyslela jsem si sama pro sebe dobrou otázku. Miluju totiž televizní archivy a scénky, tedy ty povedené! Těmto vyvoleným se směju neustále a díky youtube si jimi zvedám náladu i během roku. Budu k nim sázet jen hesla – Holzmann cokoliv, třeba Ša-chová koncovka (Dáša Šá, ta umí rošťačit). Povídky Š+G zásad-ně jakékoliv (Můj první klobouk), Menšík a Bohdalka (Tonda má

ženskou), Ivan Mlá-dek a jeho staré písně a klipy (14 Kubíků), Kaiser s Lábusem na-prosto cokoliv (U te- látka, Role), písnič-kové parodie z Kou-zelníka (Chtěl bych být víc než přítel tvůj, A ty se ptáš co já, Budem se brát), a vůbec každý díl Možná přijde i kouzelník (natáčel se u nás v Táboře!!!), Šimek se Sobotou a jejich Přestávky (Koťátka), z novějších pak Katovna Bible Divadla Sklep a z České sody cokoliv! A mnoho a mnoho dalších, které mě teď nenapadly!!!

POT&LESK

- 19 -


KAMILA SEDLÁROVÁ

1. Každý Silvestr je pro mě nadějí, že příští rok bude líp!!! Ale neza-pomenutelný je asi první společný s dcerou Barborkou, když se nám před koncem roku 2005 narodila.

2. Miluju guacamole z avokáda! Zralé avokádo rozmixujete s cherry rajčátky, kousíčkem šalotky, kouskem česneku, přidáte sůl, pepř a citronovou šťávu. Všeho přiměřeně! Hodí se k němu chipsy, nejlépe však nachos!

3. A pokud jde o scénky, je jich mnoho, ale zrovna nedávno jsem se zase pobavila s geniálním Jiřím Kodetem ve filmu Pelíšky. Skvělé hlášky, skvělé!!!

LUBOR NOVOTNÝ

1. Nezapomenutelný Silvestr byl ten, když jsem měl vážný úraz hlavy, ležel jsem tady v Hradci v nemocnici na neurochirurgii a v ten den mi bylo straš-ně smutno, protože všichni samozřejmě byli doma a slavili a já jsem musel ležet na posteli. Najednou se tam ale zjevila polovina divadla, každý mi při-nesl nějaký dárek, donesli mi jídlo, dokonce ještě i vánoční dárky, knížky a tak. Ondra Malý se tam dobýval ještě i večer po zavíračce a donesl mi pivo! Tak to byl můj opravdu nezapomenutelný Silvestr, který jsem sice strávil v posteli, ale díky přátelům to bylo krásné.

2. Rád připravuju jednohubky s kaviárem nebo s „vočkama“. Tyhle „vočka“ – ančovičky – miluju, bez nich si nedovedu představit Silvestra. Miluju taky mořský potvory, ale musí je někdo udělat, já je udělat neumím.

3. Zásadní scénka je „Anežka Lídleška - Učitelka Lídlová“ s Jiřinou Bohdalovou.

DAVID SMEČKA

1. Tak tady Tě nepotěším... Silvestr pro mě není dnem k zapamatování. Vidím jen ohyzdné tváře televizní zábavy.

2. Pochutiny nedělám.

3. Ne, žádná scénka mě spolehlivě nerozesměje. Možná Chaunův krátký film „Štědrý večer paní Hůlové“.

POT&LESK

- 20 -


MAGDALENA FRYDRYCH GREGOROVÁ

1. Jen jeden? Většina byla nezapomenutelných! Namátkou řeknu čtyři. První: Hrajeme si s naší partou na souboj ruské a italské mafie na chatě v Beskydách. Vžili jsme se do toho parádně, ať žije Kmotr! Druhý: Pijeme zapálený absint. V pět ráno – sotva, co jsme usnuli – nás budí kamarád Adam, ať koukáme vstávat, že nám uvaří kung-pao. Třetí: Pubertální ká-moši mojí ségry mě topí ve sněhu. Čtvrtý: Chceme být hrozně cool a jít se sáňkovat, ale nemáme sáňky a není sníh...

2. Klasický jednohubky, cokoli na rohlíku propíchnuté špejlí.

3. V životě jsem neviděla žádnou silvestrovskou estrádu, přísahám. Upřímnou silvestrovskou zábavu si člověk musí vycedit z vlastní krve.

JOSEF „BOHOUŠEK“ ČEPELKA

1. Je to víceméně odstrašující případ - z hlediska ekologie. Nejsem zrovna zastáncem takových těch velkých ohňostrojů. Jednou ale přijeli kamarádi, a říkali jsme si, že nepůjdeme na náměstí jako vždycky, ale že půjdeme na Nový Hradec na kopec a podíváme se na ten ohňostroj z dálky. Šílený bylo to, že když začal, tak jsme ho chvíli viděli, ale pak se nám ztratil v tom obrovském oblaku dýmu, který se z něj vytvořil, což se stává vždycky, akorát divák na náměstí to nevidí. A ten oblak dýmu letěl přímo na nás. Byli jsme z toho tak vyděšení, že jsme rychle skočili do auta a jeli jsme pryč, řekli jsme si, že tohle dýchat nebudeme. Je to vlastně zoufa-lý, že zrovna v tomhle období, kdy je zima a bývá nejvíc inverze, vyletí takhle šílenej čmoud, a to vlastně v každým městě, a když si člověk představí, že to je vlastně po celý zeměkouli, tak potěš pán-bůh… Tak to je odstrašující případ ze Silvestra, který se mi vryl do paměti tak, že na to nemůžu zapomenout.

2. Neděláme nic extra, jen klasic-ké chuťovky, jednohubky, co zrovna doma najdeme, nebo co nás zrovna tak napadne. Děláme si hlavně poho-dový klidný večer, zobeme a popíjíme k tomu vínko. Silvestr mám nejraději klidný, žádné veleakce.

3. Na žádnou scénku si zrovna nemů-žu vzpomenout!

HELENA PLECHÁČKOVÁ

1. Nezapomenu, když jsem měla první-ho partnera a měli jsme spolu prvního Silvestra. Pozvali jsme kamarády, udě-lali jsme to u nás doma a bylo to straš-ně divoký. Tak to byl pro mě třeba ne-zapomenutelný Silvestr.

2. Ani nic speciálního, miluju a dělám prostě chlebíčky.

3. „Jak jsem prásknul do bot“ – Jiří Korn s Oldřichem Kaiserem v Možná přijde i kouzelník.

POT&LESK

- 21 -


LENKA LOUBALOVÁ

1. Jako studentka JAMU jsem jela se svým tehdejším přítelem a celou partou lidí na chalupu, a tam byla taky parta mého staršího bráchy, což byli takoví ti třicátníci, každý z nich majitelé jednoho děcka, a my jsme na ně koukali jako na naprostý obludy, protože oni už prožívali tu – když teď děláme Krysaře – dykovskou deziluzi a byli strašně dekadentní, hrozně se spařili a my jsme byli hrozně vtipní a strašně jsme se nařehtali. Pili jsme svařený víno s rumem a strašně jsme jimi pohrdali, jak jsou nechutní. A ještě mám jeden zásadní Silvestr! Ten byl v roce 1989, byla jsem po operaci křečových žil, seděla jsem u sousedů u krbu s nohou na pařezu a věděla, že až bude hrát hymna, protože my jsme tam měli malou televizi, abychom věděli, kdy je přesně půlnoc, tak že vstanu a budu zpívat, protože jsem prostě exaltovaná herečka. A strašně jsem se bála, že se na mě budou dívat jako na idiota. Ale stal se neuvěřitelnej zázrak, začala hrát hymna a aniž by někdo někoho vyzýval, naprosto všichni vstali a zpívali tu hymnu a všichni jsme brečeli. To byl teda Silvestr, na který nikdy nezapomenu.

2. Nemám ráda olivy, a jednou jsem se rozhodla, že se je naučím jíst – tak jsem je na jednom Silvestru jedla a bylo mi z nich strašně zle. Takže olivy to nebudou. Nemám žádnou silvestrovskou specia-litu, ale vařím tradiční čočku, kterou jím na Nový rok.

3. Určitě mě vždycky rozesměje Hlustvisihák, to bezesporu. A urči-tě i další scénky, ale teď si na žádnou nevzpomenu… vždycky jsou to ale ty ze slavných Silvestrů Vladimíra Menšíka. A mám ráda tako-vé ty pořady, kde Vladimír Menšík sedí někde v hospůdce, hraje k tomu cimbálovka a on vzpomíná, jak očesávali trnky v celém okolí, protože byli chudí a tak – to mě vždycky znovu pobaví.

JAN SKLENÁŘ

1. Silvestr se většinou vyvine tak, že si na něj člověk na Nový rok těžko vzpomíná, takže nemohu sloužit, ale právě na jeden Nový rok jsem nezapomněl. Bylo to někdy v polovině 90. let, kdy byl Havel po té první velmi těžké operaci a vypadalo to, že umře. My byli s partou kdesi na samotě v Javorníkách, odříznuti od informací a tak jsme po velmi náročném Silvestru šli do údolí do jakési hospody poslechnout, jestli se ve 13h ozve z rádia prezidentův hlas, nebo ne. Strašně napjatí jsme tam seděli, pak se ozval, nám bylo najednou strašně lehko a když skončil, pustili Redlo-vy Husličky. Od té doby je při každé příležitosti strašně rád vyřvávám.

2. Po domácku ráno naškrábaný (doporučuju velmi ostrý tvrdší nůž, protože jinak je to strašná otrava) a uleželý hovězí tatarák.

3. Holzmann: ...krájet 3 dny staré housky. Já je krájel celej den a měl jsem jich plnou vanu.


- 22 -

vymyslel někdo jiný. Kdežto kdyby nebylo jisté-ho pana Shakespeara, žádný Hamlet by nikdy nespatřil světlo světa. Dosaďte si, hej páni kon-šelé, namísto Shakespeara Klicperovo divadlo, a namísto Hamleta třeba zdejší Figarovu svatbu (Richarda III., Jedlíky čokolády etc., před dese-ti lety zase třeba Čechova Čechům) - a chovejte se prosím podle toho. To, čemu v divadle říkáme živá éra (Morávkova, Drábkova a samozřejmě Zemanova), vzniká dlouho, často složitě a ta-jemně, a nejde to rozhodně naplánovat. Naopak ten zázrak zlikvidovat (administrativně či finanč-ně), to nám jde velmi snadno, prakticky přes noc. Příkladů je bezpočet. Takže Klicperovu divadlu (Hradci i sobě) přeju šťastné proplutí krizovými časy, aniž by bylo nuceno zbavovat se čehokoli ze svého vzácného nákladu v této i příští sezóně.“

Prof. Vladimír Just, FFUK Praha

l

„Přál bych si, aby nám zůstali věrní skvělí di-váci, kteří dávají naším představám jediný smysl. Abychom společně dokázali zatočit s těmi, kteří s námi všemi zatočit chtějí a taky nějaký ten os-lík Otřesse!, aby se nám čas od času popásával na muškátech klicperáckých oken.“

Honza Sklenář, herec

l

„Divadlu bych popřál šťastnej novej rok a spous-tu fajn lidí a špíly, co trochu říznou a trochu po-hladí.“

Jan Vápeník, herec

„Klicperovu divadlu bych chtěla do příštího roku popřát stejný elán, jaký projevovalo v letoš-ním roce, odvahu uvádět zajímavé, neotřelé texty, dobré herce a spokojené diváky. A pochopení ma-gistrátu pro kulturu.“

Alena Morávková, překladatelka

l

„V novém roce 2013 přeji Klicperovu divadlu SPOUSTU tvůrčí energie, dobrých nápadů, smys-lu pro humor a nadšených diváků.“

Jana Soprová, kritička

l

„Hodně smíchu, málo pláče, do roka dva ku-drnáče!!! A pod těmi kudrnáči si samozřejmě představujte Alfredy Radoky s Geny Thálie! Jinak bych Klicperovu divadlu ze srdce přála pohodu, sympatickou atmosféru, skvělé diváky a kvalitní tvorbu! Což věřím máme, tudíž si přeju, aby nám tohle všechno i v roce 2013 zůstalo...“

Jana Slouková, dramaturgyně

l

„Klicperovu divadlu a jeho báječnému sou-boru bych chtěl poslat do nadcházejícího roku především přání, aby si všichni jejich nadřízení konečně uvědomili, že mají v Hradci jedinečné divadlo. Protože, jak říkal Jan Werich - kdyby se nenarodil nějaký Newton a nespadlo mu na hla-vu nikdy žádné jabko, tak ty gravitační zákony

NOVOROČNÍ PŘÁNÍ KLICPEROVU DIVADLU


- 23 -

Krásný a plný nevšedních zážitků rok 2013 přeje všem zaměstnancům, divákům

a příznivcům Klicperova divadla redakce POT&LESKu.

„No co bych popřála divadlu, ať se mu daří nejméně tak dobře, jako doposud. Ať má hod-ně spokojených diváků, divadelních příznivců a sponzorů, protože peněz není nikdy dost. Do příští sezóny výborné režiséry a výtvarníky, kteří přinesou dobré hry. Nesmím ale zapomenout ani na lidi uvnitř divadla, což jsou herci, vedení a celý obslužný personál, kterým přeji hodně zdraví, spokojenosti v práci i soukromém životě.“

Eva Věříšová, personální oddělení divadla

l

„Popřál bych hodně spokojených diváků, aby se stali inspirací práce v divadle! Divadlo divákům! Je to vaše divadlo!“

Maxime Mededa, herec

l

Klicperovu divadlu a jeho členům v roce 2013 přeju především ŠTĚSTÍ a ZDRAVÍ - v přání je totiž obsaženo to podstatné , vše ostatní je „nad-stavba“ - např. přání stále vyprodaných před-staveních na všech scénách divadla , vzájemně se respektujícího souboru , neutuchajících nápadů i pokory, aby našla odezvu slova Jiřího Voskovce: „Hrát pro dobrého diváka je blaho a rozkoš. Ale získat špatného je čest a sláva.“ Jan Werich dodá-val : „Dobré divadlo začíná dobrým vrátným „. :-)

Pavel Krejčí, režisér

„Co bych chtěla popřát Klicperovu divadlu? Aby mělo hodně spokojených diváků, aby se stále vraceli a vzali s sebou i nové! Hodně sil souboru, další Drábkovy pecky, prostě celému tandemu Klicperáku, ať to jde jako po másle!“

Michaela Hellerová, divačka

l

„Komplimenty/ Lásku/ Inspiraci/ City/ Po-tlesk/ Emoce/ Radost/ Osudy / Vizi/ Ocenění/ Diváky/ Invenci/ Vášeň/ Atmosféru/ Dojetí/ Le-gendy/ Ovace.“

To a více přeje obchodní oddělení Klicperova divadla

l

„Klicperovu divadlu bych přál, aby ten další nový rok, byl alespoň tak úspěšný a šťastný, jako ten, který nyní končí! Překonávání nejrůznějších překážek na naší cestě nám někdy brání ve výhle-du, takže se už ani neumíme radovat z toho, že ži-jeme, práce se nám daří, divadlo má 85% návštěv-nost a téměř 30% finanční soběstačnost. Vše, co děláme, uvidí v roce 2012 téměř 120 tisíc diváků, kteří do pokladny divadla přinesou 13 milionů ko-run! Umělecká úroveň vůbec neklesá, ba naopak, klademe si stále náročnější cíle... K tomu potřebu-jeme kvalitní a silný profesionální tým lidí všech profesí plný sounáležitosti, zdravého sebevědomí, tolerance a odpovědnosti... A k tomu samozřejmě a především zdraví!“

Ladislav Zeman, ředitel

- 25 -


nebo tradiční a divácky oblíbené

NEMÁTE JEŠTĚ VÁNOČNÍ DÁRKY?MÁME PRO VÁS TIPY!

DÁRKOVÝ POUKAZ PRO DVĚ OSOBY

Poukaz v hodnotě 500,- Kč pro dvě osoby na představení z našeho repertoáru dle vlastního výběru, s platností do 30. června 2013!

KUPONOVÉ PŘEDPLATNÉTato forma předplatného, kterou můžete využívat až do konce divadelní sezony

(platí od října 2012 do června 2013), umožňuje návštěvu

až šesti představení uměleckého souboru Klicperova divadla.

Výhodou je volba libovolného titulu!

Předplatitelské kupony se za platnou vstupenku vyměňují v předprodeji divadla. Toto předplatné nelze použít pro představení uváděná v den jejich premiéry.

V nabídce jsou všechny tituly současného repertoáru a k tomu ještě připravované premiérové tituly, hrané v jejich reprízách.

Výhodná cena - šest titulů: 1200,- Kč !

Internetový časopis POT&LESK vydalo Klicperovo divadlo o.p.s. Hradec Králové. Redakce: Ladislav Zeman, Jana Slouková, Magdalena Frydrych Grego-rová, grafická úprava: Marie Šobková. Foto: Tomáš Zeman a archív. Obchodní oddělení a předprodej vstupenek: Švehlova 624, otevřeno po-pá: 9-12 a 13-18 hodin, so: 9-12 hodin. Tel: 495 512 857, e-mail: [email protected]. Veškeré další podrobnosti o Klicperově divadle /hrací plán, výstavy v galerii U Klicperů, foto nejen z inscenací, zajímavé rozhovory, a také archivní čísla POT&LESKu/ najdete vždy na www.klicperovodivadlo.cz.

Klicperovo divadlo, o.p.s., podporují:

POT&LESK

- 26 -


Novoroční vydání POT&LESKu vychází v první polovině ledna na webových stránkách Klicperova divadla. Chybí vám některé číslo POT&LESKu? Máme pro vás archív: www.klicperovodivadlo.cz/potlesk !

Karel PoláčekBYLO NÁS PĚTsobota 22. 12. 17.30

David DrábekJEDLÍCI ČOKOLÁDYčtvrtek 27. 12. 19.00

P.A.C. de Beaumarchais - D.DrábekFIGAROVA SVATBApátek 28. 12. 19.00

VÁNOČNÍ ČASV KLICPEROVĚ DIVADLE

pot&lesk - prosinec 2012

Documents