Štolní listywww.gymstola.cz/listy 3/20117.4.2011

Vážení a věrní čtenáři, právě vydáváme desáté jubi-lejní číslo!!! Když jsem před rokem, přesně 31.března, s Dominikou Dem-lovou (která mezitím přestoupila na jinou školu) seděl v jídelně a přišel s nápadem, že bychom mohli zkusit vydávat noviny, nenapadlo by mě, že to celý náš tým vydrží tak dlouho. V září vystřídala Dominiku moje skvě-lá spolužačka Eliška Zlámalová. Kdo ji zná, tak zná i její obrovskou píli, se kterou pracuje, a ani se nediví, že už několikrát podržela Štolní listy nad propastí. Navzájem se podporujeme, když to jeden z nás chce vzdát, až do teď se nestalo, že bychom to chtě-li oba vzdát najednou. Každopádně

snad ještě nekončíme a budeme se případně snažit předat vedení mlad-ším generacím. Alespoň jednou bych chtěl přijít do školy a dostat ještě hor-ké Štolní listy, aniž bych pro to musel hnout prstem. Zpátky k tématu. Také nás potěšily výsledky ankety na webu gymstola, ze kterých jasně vyplývá, že dva ze tří lidí z naší školy Štol-ní listy pravidelně čtou. To je jedno-značně hezký poměr. Takže Vám dě-kujeme za věrnost! Chtěl bych tu psát jen o tom, jakou máme radost, ale to nemůžu. Rád bych, aby se tu objevila i dru-há strana mince. Trápí mě, že po roce fungování si občas připadáme, jako

kdybychom vůbec nepatřili k této škole. Jediné, co s ní máme společ-ného, je název a pár témat. Mrzí mě, že ani po roce, kdy si myslím, že se tento měsíčník určitě stal oblíbeným plátkem, stále jen minimum lidí s námi chce spolupracovat. Na interne-tové stránky školy přibývají během měsíců spousty kvalitních článků o dění na škole a nikdy nikoho nena-padne za námi přijít a říct, mohli bys-te to prosím otisknout ve Štolních lis-tech? Anebo případně už trochu sno-vá verze, nebudeme o naší akci psát na stránky školy, ale rovnou do no-vin?! Protože o ní chceme říct studen-tům a profesorům?!

pokračování na straně 2

svým obrovským charismatem a trys-kajícím zaujetím pro Shakespearovo dílo. Utvrdil mě v domněnce, že není špatných témat, ale jsou špatní řeční-ci. Nikdy v životě jsem nezažil v sále tak hrobové ticho jako měl on. Bylo cítit napětí nastražených uší, ve kte-rých mizelo každé slovo tohoto vyni-kajícího řečníka s neuvěřitelně srov-nanými myšlenkami a perfektní řečí těla. Povídání na téma „Shakespea-re a jeho ženské hrdinky“ pan Hilský začal uvedením do souvislostí Shake-spearovy doby. Na anglickém trůnu seděla žena - Alžběta I. Tím pádem

Studentské noviny Gymnázia Nad Štolou

Slavíme první narozeninya nabízeme Vám už jubilejní desáté číslo

Přednáška Shakespearologa Martina HilskéhoJen pár minut po té, co jsme vám 4.března o velké přestávce rozdali Štolní listy, měl v aule přednášku vel-mi významný host - vážený překla-datel a shakespearolog prof., PhDr. Martin Hilský, CSc. a držitel řádu Britského Impéria. Po úvodu Jana Novotného (O8A), který posluchačům přednáše-jícího představil, začal pan profesor na hodinu a půl přednášet. Trochu mě mrazilo, protože z jiných besed vím, že je někdy těžké někoho poslou-chat byť jen půl hodiny. Pan Hilský ale všechny moje předsudky vyvrátil

Hrozba zFukušimy

Profil studenta

Výletdo Měsíce4 7Strana : 3 Strana : Strana :

byla i hlavou anglikánské církve. Byla to velmi divná situace. Totiž, i když vrcholila renesance, ženy mu-sely podle božího zákona poslou-

pokračování na straně 2

Štolní listy

Zase uplynul měsíc a je tu dal-ší sloupek. Tentokrát námět byl. Až doteď jsem byla pyšná, že se na naší škole neztrácejí a neničí věci. Velmi mě zklamalo, když jsem se dozvědě-la, že jedné žákyni byl odcizen mobil, který zapomněla ve třídě, a dokon-ce byl nalezen zničený. Viník se po-chopitelně nenašel. Domnívala jsem se, že vandalství a krádeže už na naší škole nenajdeme! Nepamatuji si, kdy se u nás něco opravdu ztratilo. Řada z vás si navykla nalezené věci nosit do kanceláře a zrovna tak je tam hle-dat. Kdybyste věděli, kolik žáků za den se přejde zeptat, jestli se nena-šel mobil, klíče. A pak jejich radost, že se ono hledané našlo. Doufám, že to byl ojedinělý případ, že se nic po-dobného nebude opakovat a že nale-zené věci budete i nadále odevzdávat do kanceláří! Blíží se přijímací zkoušky. Potěšilo mě, že je o naši školu zájem, že máme velké množství přihlášek. Přestože klesá demografická křivka, počet přihlášek u nás mírně stoupl. Budeme otevírat 4 třídy a přihláše-ných je 572, počty podle jednotlivých oborů jsou uvedeny na našich strán-kách. Problémy jsou opět se sportov-ní třídou, po dvou kolech přijímacího řízení je přijato pouze 7 žáků. I když zřizovatel rozšířil nabídku sportů, zá-jem o tuto třídu je již dlouhodobě níz-ký. Současní maturanti si kro-mě říjnové maturitní generálky moh-li v březnu vyzkoušet i maturitní tes-ty a písemné práce nanečisto. Dobrou zprávou je, že až na pár výjimek ze sportovní třídy dopadli všichni velice dobře.

Vaše ředitelka

...pokračování ze strany 1Školní noviny jsou pro každou ško-lu otázkou prestiže a měli by být více podporovány hlavně ze strany vede-ní. Jediná podpora, které se nám do-stává, je vidět studenty, jak mají jed-nou za měsíc hlavy zabořené do Štol-ních listů nebo sem tam slyšet od nich nebo od učitelů kladnou zpětnou vazbu, která umí potěšit. Bez kama-rádky Elišky, která pro nás zajistila ve své práci tisk zdarma, bychom pro vás nemohli zajistit takový počet vý-tisků a zároveň za to nic nechtít. Občas se mě lidi ptají, proč to děláme? A já nevím, co odpovědět. Je to nějaká podivná setrvačnost? Ne! Je to právě ta radost z povedené prá-ce. Práce, kvůli které obětujeme část svého volného času. A ta radost, když vidíme na čtyři sta studentů, jak si jde pro svůj výtisk. V ten moment si říká-me: „Pro tuhle chvíli jsme to dělali.“

Jako každý dobrovolný pro-jekt, který se navíc dělá zadarmo, spějeme od svého vzniku pomalu k zániku. A jak dlouho to bude trvat, můžeme ovlivnit. Na závěr mojí bi-lance bych tedy rád popřál ne nám, ale Štolním listům, ať už je bude dě-lat kdokoliv...

Takže naše drahé Štolní listy! Přeji Vám k prvním naroze-ninám a prvním deseti číslům, abys-te si zachovaly své čtenáře a našly i nové. Abyste tu s námi byly, co nej-déle to půjde. Abyste měly spous-tu článků do každého nového čísla jistých. Abyste měly dobrý tým lidí, co vás bude tvořit. Abyste měly vět-ší podporu než dnes a abyste zůstaly pro všechny „Štoláky“ zdarma! Prostě vše nej!

Spolušéfredaktor Tomáš Novotný

Postupně pan Hilský představil nej-významější ženské postavy v různých žánrech Shakespearova díla. Podle jeho slov jsou jeho hry divadla řeči. Dokazuje nám tím sílu slova, největ-šího daru, jaký máme. Ženské posta-vy jsou co do výmluvnosti lepší než mužské, ale i přesto muži v té době prý krotili ženy jako divoké dravce tak, že je zavřeli a nechávali vyhla-dovět. Každopádně byl Shakespeare určitě největší myslitel své doby. My Češi máme velké štěstí, že máme tak skvělého shakespearovského překla-datele. Kdyby se někdy objevila mož-nost setkat se s panem Hilským, urči-tě ji nepropásněte a nebudete litovat.Na závěr chci poděkovat paní pro-fesorce Bartošové, že jsme si díky ní mohli poslechnout přednášku této velké osobnosti.

Tomáš Novotný (S7B)

...pokračování ze strany 1chat muže. A najednou to bylo nao-pak. Muži však prý byli Alžbětě vel-mi oddáni a aristokráté jí i s hlavou na špalku vzdávali hold. Shakespeare na svou dobu zařadil do svého díla mnoho ženských duší. Na-rozdíl od svých kolegů básníků nebyl ideologem, ale psal o konkrétních lid-ských situacích. Neexistoval feminis-mus, ale přesto ženy v jeho díle čas-to vyhlašovaly nezávislost na mužích nebo se za ně převlékaly, aby dosáh-ly svého.V jeho díle se objevují i dva Češi. První byl notorický opilec ve Vídni, který měl být popraven, ale prostě to odmítal. A druhý, talentovaný zloděj, který velmi dobře kradl rukama i bři-tvou. Protože muži prý tenkrát nosili měšce u poklopce, mohlo snadno do-jít k finanční kastraci.

Přednáška Shakespearologa...

Ředitelský sloupek

2

Slavíme první narozeniny

Štolní listy

Je tomu již několik týdnů, co na Ja-ponsko udeřila živelná katastrofa. Následky jsou příšerné. Kusy domů smíchané se zbytky infrastruktury, tu a ta tam nějaké to mrtvé tělo. Krajina jak ze sci-fi filmu. Jedna věc nás Evropany nemůže za-nechat chladnými. Jaderná elektrárna Fukušima neustále hrozí výbuchem. Ano, některé zpravodajské relace to nechtějí přiznat, ale pravděpodobně nás čeká druhý Černobyl, ba dokon-ce možná i více. Samotný výbuch nás neohrozí, ale následně vzniklý radio-aktivní mrak ano. Bude plout po ob-loze a svítit jako druhé sluníčko. Ne-jenže nebude noc, protože světlo, kte-ré bude vyzařovat, bude stejně silné jako světlo zapadajícího slunce, ale hlavně bude nás ohrožovat radioak-tivitou a jaderným spadem. Tedy ra-dioaktivní částice budou pršet z toho mraku dolů a usazovat se v české kot-

lině. Zelenina, kterou budeme jíst a voda, kterou budeme pít, bude konta-minována, a to v takových dávkách, že budou životu nebezpečné. Tímto způsobem chce jaderná lobby

odstranit nás ekology z povrchu zem-ského. My se ovšem nedáme, protože riziku úmrtí na nemoc z ozáření se dá prevencí skoro předjít.

Ondřej Novák (O8A)

Zde uvádíme několik tipů: • Koktejl Drábové (požívejte každý den)– 6 syro-vých vajec, 5 kuliček pepře, kapradí nasbírané za úplňku – vše důkladně protřepat, nemíchat• Často návštěvovat solné jeskyně• Venku chodit jedině s deštníkem, aby na vás ne-padala radiace• Dýchat jedině přes roušku• Za žádných okolností nevětrat• Nejezdit městskou hromadnou dopravou• Zvýšit konzumaci alkoholických nápojů

Důkaz místo slibůPo vstupu do třídy si nelze nevšim-nout nápadného, napjatého ticha. Pře-jedeme-li pohledem třídu, spatříme dvanáct soustředěných tváří. Všech-ny do jedné jsou skloněny nad papí-ry, sešity, zkumavkami a učebnicemi a zračí se v nich odhodlání a lačnost po vědomostech.

„Dobrý den, mohu mít dotaz? Co zde dnes vlastně děláte?“ ptám se Kami-ly Babické, přední bioložky gymná-zia Nad Štolou v Praze na Letenském náměstí.

„Dnes jsme se se studenty sešli na mi-mořádně napínavých laboratorních pracích. Týkají se obsahu lidských slin. Za okamžik budeme svědky dů-kazu přítomnosti mucinu v lidských ústech,“ objasňuje nám význam na-pjatého školního odpoledne.Že se jedná o sliny, je už ale v ten-to okamžik patrné na první pohled.

„Flus, pliv, tfuj!“ nese se učebnou ze všech koutů. Sliny studentů pomalu stékají po okrajích zkumavek a celá poněkud nechutná scéna je doprováze-na spokojeným pohledem paní profe-sorky zpoza katedry.V další minutě nestačíme sledovat zbě-silý kolektivní běh ke skříni s labora-torními pomůckami. Strhává se napí-navý boj o nejkvalitnější pipetu. „Kdo by chtěl pipetovat kyselinu octovou tímhle okousaným pahýlem?!“ ječí blonďatá studentka s nezkrotným tem-peramentem a ohání se kolem sebe hlava nehlava v zoufalé touze získat pro svůj experiment dostatečně kvalit-ní aparaturu.

„Jooo! Jo! Joo! Máme pipetu! Běž pro kyselinu, dělej!“ křičí na svého parťá-ka tmavovlasý, hubený a mrštný chla-pec, který se do skříně protáhl nepozo-rovaně a velice hbitě. Třídní profesorka se v tento okamžik mění z klidné modly biologů ve spor-

tovního kouče. Celou vřavu uklidňu-je jediným ostrým pohledem a v dal-ší vteřině již všichni sedí způsobně v lavicích a s nábožnou úctou pozorují vítěznou dvojici, kterak opatrně kape do slinného roztoku kyselinu octo-vou, kapku po kapce. Kap, kap, kap..Vše utichá, všichni čekají se zataje-ným dechem. V místnosti by snad bylo slyšet i rozvíjející se poupátko.A už je to tady! V čiré tekutině zřetel-ně vyvstávají tři bílé sraženiny!

„Sliny obsahují mucin! Zde je důkaz!“ pozvedá nad hlavu vítěznou zkumav-ku paní profesorka.

Nadšení nezná hranic, všichni aplau-dují. Kdyby se jednalo o sportov-ní utkání, nebylo by zřejmě daleko k mexické vlně.

„Jaké je to učitelování napínavé po-volání,“ libuje si paní profesorka, když odcházím.

Barbora Nebáznivá (5S)

Fukušima...? Čas začít panikařit!!!

3

Štolní listy

Do tohoto čísla jsme se rozhodli pro vás připravit profil populárního Prů-měrného Gymštoláka a věříme, že si ho přečtete se zájmem.Průměrný Gymštolák chodí do tří-dy K5C a za třídního má pana profe-sora Průměrného Učitele. „S panem profesorem Učitelem vycházim v po-hodě, nemám s nim žádnej problém.“ S naší školou je spokojený, našlo by se ale pár výhrad. „Ta školní jídelna je taková pofidérní a ten toaletní pa-pír by se měl nějak řešit.“ Jejich třída funguje podle něj velmi dobře.Průměrný Gymštolák má z předmětů nejradši tělocvik. „Těláček mám hod-ně rád, je to na pohodu. Jinak vůbec netušim, co se děje v ostatních před-mětech.“ Na otázku, jak je to mož-né, dodal: „No já vždycky přijdu na hodinu a asi po minutě mě to přesta-ne bavit, tak si zapnu Maca a jedu.“ Nemá žádný předmět, který by vylo-ženě nesnášel. „Jednou mi matikářka zabavila počítač, to bylo peklo! Ale od tý doby si dávám pozor, tak snad už se to nikdy nestane.“V budoucnosti by chtěl být manažer. „Chtěl bych bejt manažer, mít dobrou káru a bejt hlavně v pohodě. Studovat bych na to asi nešel, to je ztráta času. Půjdu rovnou podnikat.“

Mezi jeho velké koníčky patří florbal. „Miluju ten sport a chtěl bych ho dělat profesionálně, ale bohužel nejsem tak dobrej. Zbožňuju, jak tam s kámošem blbneme.“ Knihy moc nečte. „Nej-radši ze všeho mám pátky, když du kalit. Pro ten pocit žiju celej tejden, neznám nic lepšího.“Hudbu má docela rád. „Poslouchám to, co se hraje, takže Lady Gagu, Ke-shu, Davida Ghettu, Rihannu. Nesná-šim takovej ten metal a fakt nestrá-vim dechovku.“ Z filmů sleduje hlav-ně ty nové. „ No já nevim, to, co dá-vaj zrovna v kině. Moje holka chce furt chodit na nějaký romantický fil-my, tak teda chodim s ní. Ale sem

spíš na akčňáky.“ Mezi jeho oblíbené seriály patří Family Guy, How I Met Your Mother a Simpsonovi.Ze všeho nejradši by se chtěl setkat s Barneym Stinsonem, postavou z již zmíněného komediálního seriá-lu How I Met Your Mother. „Zeptal bych se ho, jak to dělá, že je tak úžas-nej, a na nějaký rady, jak se vyspat s co nejvíc holkama.“ Je zjevné, že tato postava je jeho velkým vzorem.Doufáme, že se vám profil Průměrné-ho Gymštoláka líbil a že ho pozdraví-te, až ho uvidíte na chodbách našeho gymnázia.

Zuzana Mariničová (S7B)

Vědce z jedné výzkumné stanice v Antarktidě už dlouho ubíjí ponorko-vá nemoc, když jsou nuceni zastře-lit zřejmě vyšinutého kolegu z norské stanice, který se snaží zabít utíkající-ho psa a střílí po všech, kdo mu v tom chtějí zabránit. Zachráněný pes je ale nakažen mimozemským parazitem, který postupně zabije několik věd-ců a mění svoji podobu tak, že je od nich k nerozeznání. Rychle se mno-ží a přeživší si jen těžko stíhají krýt záda. Navíc nemůžou věřit absolutně nikomu, protože v každém se může

skrývat krvelačné monstrum. Film od režiséra Johna Carpentera je určitě jedním z nejlepších hororů vůbec. Děsi-vá atmosféra vám způsobí mra-zení v zádech a k silnému pro-žitku přispěje i skvělá hudba. V hlavní roli zazářil Kurt Russel. Pokud jste fanoušky ho-rorů, budete nadšeni. Pokud tento žánr zrovna neuctíváte, radši se na to ani nekoukejte – budete se bát.

Marek Juřica (S7B)

Profil studenta - Průměrný Gymštolák (K5C)

Filmový tip uznávaného kritika Marka Juřici

4

Štolní listy

Dobrý den, dcera (z 1S) mi dává pravidelně číst vaše Listy a vaše práce se mi moc líbí. Píšu vám ale proto, že jsem si všimla, že neustále dokola řešíte ně-jaké problémy okolo školní jídel-ny. Nedokážu samozřejmě posoudit, jak moc dobře u vás vaří, ale chtě-la bych, abyste věděli jednu důleži-tou věc. Dcera je nemocná celiakií a to znamená, že může jíst jenom přís-ně bezlepkovu dietu. Než nastoupi-la na vaše gymnázium, prošla z dů-vodu stěhování dvěma základkami a ani na jedné z nich nebyly kuchařky ochotné ani si jen nechat vysvětlit, o co jde. Natož se pokusit vyjít vstříct. Vypadá to jako hloupost - no, tak ne-bude dítě chodit na obědy, no. (Bo-hužel kdo nechodí na obědy, nemů-že ani do družiny, což je pro pracují-

cí rodiče komplikace, ale to je od té-matu.) Ale dcera byla malá, nemoc-ná, zároveň chtěla dělat sport, rodiče přes den v práci a jak jí zajistit něco teplého k jídlu? Bylo to fakt těžké pro celou rodinu a moc jsem se kvů-li tomu i nabrečela. Až na téhle škole se najednou ukázalo, že když se chce, tak to jde. Dokonce bych řekla, že kvůli dceři musejí kuchařky i porušo-vat nějaké ty nesmyslné přísné před-pisy, co se smí jak uchovávat, ohří-vat a tak. Ale holka se každý den nají, může jít po odpoledce na trénink a neomdlít tam hlady, a dokonce to vše za normální cenu, jako všichni stu-denti. Nikdy si na jídlo nestěžovala, možná proto, že je ráda, že vůbec ně-jaké má. Váží si toho a my s ní, spadl nám opravdu veliký kámen ze srdce. Možná kdyby měla tu možnost, třeba by si obědy odhlásila a chodila by do

Mekáče nebo do sámošky pro bage-tu, ale zdá se, že za těchto okolnos-tí je v jídelně spokojená. Musí se sice o své jídlo postarat, každý týden pro-brat jídelníček předem s paní hospo-dářkou, schválit, co do diety smí, ale jde to! Chtěla bych, abyste vědě-li, že ty kuchařky to určitě dělat ne-musejí, neexistuje žádný zákon, který by nutil vařit na školách dietu. Děla-jí to dobrovolně, navíc, asi i zadarmo. Možná maličkost. Ale stojí za zmín-ku. Jinak samozřejmě zdar vašemu po-čínání! A nechť všichni (tedy i sami studenti) pracují tak, aby si na jejich práci mu-seli lidé stěžovat co nejméně.

Matka Niké Slabová

Došlo do redakce:Kuchařky - tiché hrdinky?

Prima B přespala ve školeSlohová práce malé účastnice akce:Budu vám vyprávět o noci strávené ve škole.Jednoho dne nám paní učitelka řek-la, že budeme spát ve škole, všich-ni jásali. „Hurá, hurá.“ Ptali jsme se kdy.“ Kdy budeme spát ve ško-le, paní učitelko?“ „Ve škole budeme spát 20. prosince,“ řekla paní učitel-ka. A k tomu jsme měli přinést dárek pro toho, koho si vylosujeme, a také jsme měli vzít spací pytel a karimat-ku a ještě nějaké jídlo k večeři.Když jsme přišli do školy, měli jsme se najíst a udělat si nějaké místo na spaní. „Najezte se děti a udělejte si místo na spaní.“ K jídlu jsme měli bramborové placičky, baklavu, rýži po čínsku a spoustu jiných dobrot. Pak jsme šli hrát bowling. „Pojďte

hrát bowling,“ řekla paní učitel-ka. Bylo to velice zábavné. Na-konec jsem vyhrála.Pak jsme měli pro paní učitelku program my. Holky hrály na flét-nu a na housle, já kouzlila a tak dále. Potom přišlo rozdávání dár-ků. Já jsem dostala kalendář a pero a paní učitelka nám dávala každému Eiffelovu věž jako pří-věsek na klíče, protože jsme fran-couzská třída. Po rozdání dárků jsme šli spát.Ráno jsme se koukali na Asterixe a Obelixe. Když skončil, popřá-li jsme si hezké Vánoce a odešli domů. Byl to skutečný zážitek.

Michaela Jirků (P1B)5

Štolní listy

Pan profesor Růžička mi nabídl nejen kávu, ale dokonce i čokoládové bon-bony, a když jsme se pohodlně usadi-li a hodlali začít rozhovor, vběhla do kabinetu paní profesorka Dvořáková a začala nadšeně pokřikovat: „Hlav-ně tam napište, že pan profesor Rů-žička, Mgr., je ten nejlepší učitel a že je nekrásnější, nejchytřejší, nejvtip-nější a nejpřitažlivější na celý škole,“ čímž vytvořila nádherný úvod náporu mých zvídavých otázek. Pan profesor na naší škole učí již sedmým rokem, který je podle něj

„kritický, jako v manželství. „Učil jste někde i předtím?“ kladu celkem banální dotaz, který však má překva-pivou odpověď. „Na základce, když jsem se po maturitě nedostal na vyso-kou. Osmnáctiletý jsem učil čtrnác-tileté, to bylo docela zajímavé,“ roz-vzpomíná se na své začátky. „Drá-ha profesionálního učitele byla jed-na z možností, o kterých jsem vždyc-ky uvažoval. Váhal jsem vlastně mezi tímto povoláním a drahou pro-fesionálního zpěváka,“ vysvětluje pan profesor, jak se „v patnácti roz-hodoval, co dál dělat“. „A dráha zpě-váka vám nevyšla proč?“ vyptávám se. „Tak ona by snad i vyšla, ale jak-si finanční ohodnocení a jistota jsou tam ještě nižší než ve školství. Platy učitelů jsou sice malé, ale aspoň ně-jaké,“ objasňuje své pohnutky a to-hoto rozhodnutí určitě nelituje. „Teď bych byl ve Státní opeře a zavírali by ji se mnou. Nebo bych musel pendlo-vat mezi Ústím, Libercem a Plzní, jen proto, abych si mohl zazpívat.“ Mož-ná je to přeci jen trochu škoda, pan profesor zpíval jak sólově, tak v ně-kolika sborech, školním, divadelním i kostelním. Mnohokrát vystupoval i v centru Prahy a jako nejzajímavější výstup by ohodnotil zpěv své oblíbe-né skladby Danilo z Veselé vdovy na svém vlastním maturitním plese. „Jak jste se vlastně dostal k

roli ve filmu ´Líbáš jako Bůh´?“ při-pomínám úspěch pana profesora na plátnech kin. „To tady dělali takový výběr, potřebovali francouzskou třídu. Počítalo se, že si vyberou celou letoš-ní septimu B, a když už tady byli, vy-brali taky mě. Těšil jsem se, že budu hrát jejich učitele, což se tedy nako-nec nerealizovalo. Ze septimy vybrali jen asi dva lidi, film je to značně stu-pidní a jediným světlým bodem jsem tam zůstal já,“ hodnotí pan profesor celé toto velké filmařské dílo. Náplň volného času pana pro-fesora očividně koresponduje s jeho profesním zaměřením. „Mým vel-kým koníčkem je historie, rád jezdím po českých i zahraničních hradech a zámcích. Kdybych měl plácnout jed-no místo, zmínil bych severní Itálii, hrad Merano v jižních Tyrolích. Jinak jsem vám asi vyprávěl, že jsem nikdy nebyl mimo Evropu, to mě snad ješ-tě čeká.“ „A kam se chystáte letos o prázdninách?“ nehodlám opustit ces-tovatelské téma, „Původně jsem chtěl do Egypta, maminka mi ale už v led-nu říkala, že se to tam podělá. Měla pravdu,“ směje se pan profesor. „Na-konec snad navštívím Bosnu a Herce-govinu. Chtěl bych navštívit Saraje-vo a Mostar a udělat takový okruh po pobřeží do Dubrovníku a zpátky.“ Jakožto zeměpisáře jsem se ho zeptala, zda je pan profesor spo-kojen s životem v České republice.

„Rozhodně ano. Z ekonomického hle-diska je na tom naše země velice dob-ře. Řekl bych, že v rámci celého svě-ta je snad jen 30 zemí, které jsou v tomto ohledu nad námi,“ vyzdvihuje pan profesor přednosti naší malé re-publiky, „Jinak se mi vždycky zdálo ideálním místem k životu Japonsko. Teď, po katastrofě, jsem rád, že žiji ve střední Evropě.“ Dalším tématem, které mě za-jímalo, byly pověstné hodinky, které má pan profesor stále u sebe. „Jsou to

Omegy z roku 1906, švýcarské, stří-brné a byly v majetku dědečka, kte-rý byl pardubickým advokátem. Asi ve 14 letech jsem je nechal opravit u známého hodináře.“ „Takže je u sebe nosíte už od 14 let? A nikdy se ne-rozbily?“ nevycházím z údivu, „Ale ano, rozbité byly několikrát. Stači-lo, abych s nimi takhle zatočil, když jsem se chtěl předvést a odstředivá síla vykonala své,“ předvádí pan pro-fesor názorně. V žádném z profilů, které píši, samozřejmě nesmí chybět téma „Dět-ství“. Na to své pan profesor vzpo-míná rád. „Maminka zpívala v Kar-línském divadle, kam jsem za ní rád chodíval. Opereta mě tehdy hodně formovala, nebo, jak by řekla mamin-ka, deformovala,“ líčí pan profesor vliv prostředí na svou mladou duši. Divadelních prken ani jiných exhibic se pan profesor nebojí ani dnes. Důkazem budiž odvážná fotka, která vznikla v rámci focení na pla-káty o Redutě. „Vystoupení tam bude určitě stát za to. Zatím totiž nemáme nic secvičené a není ani jasné, s kým budu nakonec zpívat,“ dodává pan profesor na závěr se svým nezkrot-ným optimismem.

Barobora Nebáznivá (5S)

Profil profesora - Mgr. Pavel Růžička

6

Štolní listy

Když se již v 19. století mohl Matěj Brouček, hlavní hrdina prózy Sva-topluka Čecha „Pravý výlet pana Broučka do Měsíce“, setkávat s Mě-síčňany, proč bychom my o dvě stole-tí později nemohli obsadit Měsíc celý. Pro pár akrů měsíční plo-chy se dá lehce proklikat internetem. Něco to tedy stojí, ačkoliv ceny v po-rovnání se Zemí jsou mnohonásobně výhodnější. Ke koupi obdržíte plánek s umístěním vaší parcely. Nemysle-te si, že jde o nějaké nudné vesmír-né těleso. V luxusní čtvrti nazvanou Beverly Hills bude jistě zábavy dost, možná, pokud se stanete také Měsíč-ňanem, tam potkáte i mnoho zajíma-vých světově známých osobností. I Česká republika má již v této krajině četné zastoupení. Dokonce i někteří naši oblíbení politici dostali skrom-nější pozemek jako dar k narozeni-nám. Na Zemi už by to bylo asi příliš nápadné. O bezpečnost vaší a vašeho majetku se rozhodně nebojte, právě od toho je tu Lunární ambasáda, kte-rá dohlíží na veškeré dění. Ono taky nechat 8 milionů lidí bez dozoru by mohlo vést k případnému poškoze-

vznik dalších a dalších organizací a úřadů. Díky dlouhodobé zemské zku-šenosti o tom, jak má obydlené ves-mírné těleso fungovat, bude Měsíc do budoucnosti následovat všechny úspěšné politické, ekonomické, hos-podářské, průmyslové a sociální kro-ky, jichž se planeta Země dopustila. Jelikož se tady u nás už všech-no zná a všechno ví, je zcela zbyteč-né dále se tu zdržovat. Pokud nemá-te možnost si pozemek přímo zakou-pit, stačí si jej na chvíli aspoň prona-jmout a udělat si krásnou rodinnou dovolenou. Ať už byste se na cestu vydali v jakémkoliv ročním období,

nezapomeňte si plavky a kombiné-zu. Voda tam asi někde je, bohužel ne v takovém rozsahu jako „Mácháč“. A kombinéza se hodí určitě, teploty ob-čas mírně klesnou. Proč jezdit na všem dobře známá místa jako Gudžarát, Teneriffe nebo Kinshase. Je to všední. Ale on ani Měsíc ten turistický nával dlou-ho neustojí. To abychom si možná na-šli nějaké jiné místo. Raději vyrazme na Slunce a zhasněme světlo. Případ-ně si někdo může udělat patent a za-čít teplo pouštět na Zemi za nějakou hezkou sumičku.

Tereza Čuříková (3.B)

Rozhodl jsem se, že aprílové vydání budu bojkotovat, protože nesnáším, když si někdo dělá z lidí dobrý den.

Váš Karel Vašek

Sloupek Karla Vaška z N9A

ní Měsíce a obyva-telé by museli být dočasně evakuo-vání například na Mars, či nějakou jinou planetu, kte-rá by byla ochotna v rámce OSV (Or-ganizace spojeného Vesmíru) poskyt-nout pomoc. Pro uspoko-jení všech potřeb občanů se plánuje

Ještě pravější výlet do Měsíce

7

Štolní listy

Stejně jako několik dalších studen-tů naší školy jsem se letos zúčastni-la 16. ročníku Pražského Student-ského Summitu. Pražský Studentský Summit je vzdělávací program pro studenty středních a vysokých škol. Svým účastníkům nabízí možnost okusit vrcholná diplomatická jedná-ní o nejrůznějších problémech sou-časného světa. Tento projekt zahrnu-je hned 3 modely světových organi-zací. Model OSN je určen studentům středních škol a je v češtině. Model Nato je taktéž určen středoškolským studentům, avšak je veden v anglič-tině. A v neposlední řadě také Model EU. Ten je v češtině a je určen stu-dentům vysokých škol. Pražský Studentský Summit je ve světě jedinečným programem. Od projektů podobného zaměření se liší tím, že spojuje 400 studentů hned ve 3 simulovaných organizacích a 2 jazycích. Hlavním rozdílem je však skutečnost, že samotnou konferen-ci předchází půlroční přípravná část, jež naplňuje klíčový, vzdělávací as-pekt programu. Do projektu se může přihlásit každý student, ale výběr je omezený. Uspět může zájemce na zá-kladě napsané eseje týkající se státu, o který žádá.Já jsem se zúčastnila Modelu OSN, kde jsem reprezentovala Kolumbii ve Valném shromáždění. Projekt se sklá-dal z pěti workshopů, několika do-provodných programů a na závěr se uskutečnila několikadenní závěrečná konference. Celkem pět workshopů se uskutečnilo mezi listopadem a úno-rem. Všechny probíhaly v prosto-rách Vysoké školy ekonomické v Pra-ze. Skládaly se z dopolední a odpo-lední části. Dopolední část byla pro všechny společná a jednalo se větši-nou o přednášku hostů, či panelovou

diskuzi odborníků. Mezi přednášejí-cími byl např. i bývalý eurokomisař a premiér Vladimír Špidla, ředitel or-ganizace Člověk v tísni Šimon Pánek, či ředitelka Diplomatické akademie ČR Věra Jeřábková. Panelová disku-ze proběhla s významnými odborní-ky například na téma aktuální situace v Severní Africe. Následně proběhla odpolední část workshopů, kdy se každý rozdě-lil do jednotlivých skupin podle orgá-nů. Valné shromáždění, jakožto nej-větší orgán OSN se dále rozdělilo dle regionů. Každý tak byl v malé sku-pině, kde se učil správnému diplo-matickému jednání. Úkolem každé-ho delegáta bylo se na každý work-shop důkladně připravovat a vypra-covávat si stanoviska svého státu k daným tématům. Nakonec se vždy i Valné shromáždění spojilo a celé plé-num jednalo o problémech jako pro-liferace jaderných zbraní, právo náro-da na sebeurčení, či oficiální rozvojo-vá pomoc. Po půlroční přípravě koneč-ně nastala dlouho očekávaná konfe-rence. Dne 11. března proběhlo v Ho-telu Ambassador na Václavském ná-městí slavnostní zahájení závěrečné konference. Úvodní projevy předne-

sl např. náměstek ministra obrany ČR Jiří Šedivý, velvyslanec USA v ČR Norman Eisen a také bývalý premi-ér Mirek Topolánek. S projevem také vystoupil vždy jeden zástupce každé-ho státu. Po slavnostním zahájení ná-sledoval koktejl v rezidenci primáto-ra hlavního města Prahy. Samotná konference se pak uskutečnila ve 3 následujících dnech v Kongresovém Centru Praha. Ve Valném shromáždění jsme jedna-li např. o revizi pravomocí Meziná-rodni agentury pro atomovou energii, či řešili simulovanou krizi na Korej-ském poloostrově. Došlo i ke schvá-lení několika rezolucí. Poslední den konference proběhlo také slavnostní zakončení, kde všichni obdrželi di-plom a byla udělena i některá oceně-ní. Nakonec jsme se všichni rozlouči-li na Social Event v klubu Óčko. Jsem opravdu ráda, že jsem se zúčastnila Pražského Studentské-ho Summitu. Je to jedinečná zkuše-nost, naučila jsem se mnoho ze světa diplomacie a poznala spoustu skvě-lých lidí z celé republiky. Všem ten-to projekt moc doporučuji a příští rok do toho rozhodně půjdu znovu. A co vy?

Alexandra Munchová (K5A)

Pražský studentský summit

8

Štolní listy

DIVADLA: 14. dubna vystoupí v Redutě (kousek od Národního Diva-dla) naše školní představení Re-Re-duta. Určite patří do školního bon-tonu o tom vědět, nicméně lístky už jsou vyprodané. Reduta sama o sobě je poměrně tradiční dubnový výstup exhibicionistických kreativců z naší skoly. Ale buďme upřímní, trošku to rok od roku upadalo, tak se studen-ti sexty rozhodli tomu dodat úroveň. Výsledky jejich snažení uvidíme za-nedlouho.FESTIVALY: S nástupem jara se zas začíná rojit pár festivalů, namát-kou jeden vybírám. Mrzí mě, že víc nezmiňuji Febiofest, ale ten na aprí-la akorát končí. Názvem mě zaujal Sperm Festival. „Pátý ročník se usku-teční od pátku 22. do neděle 24. dub-na 2011 v pražské MeetFactory. Le-tošní podtitul „Překračování stínu“ odkazuje na umělcovo překračování hranic hudebního a uměleckého žán-ru (a/v performance, remix) nebo pře-kročení stínu hudebního průmyslu, ale reflektuje i doposud nesmělé a ve-směs neúspěšné snahy české hudeb-ní komunity překročit svůj stín a vy-bojovat si místo na evropské/světové scéně v kontrastu s hudebníky okol-ních post-komunistických zemí.“, říká pořadatel. Nejsem si úplně jistá, co si pod tím představit.KINO: Duben bych pojala nekome-rečně, takže nadšeně doporučuji Bio Oko v Holešovicích! Dávají tam pár filmů z období kolem listopadu a ně-kolik filmů, u kterých si nejsem vědo-ma, že se kdy v Česku vysílaly. Na-mátkou: Carmen, Nevinnost, Černá labuť, Biutiful, Věčný svit neposkvr-něné mysli.... více na biooko.cz Další hezké kino je ve Francouzském institutu, tzv. Kino 35. Filmy mají francouzské autory, francouzskou té-matiku, jsou mluvené francouzsky,

nebo jsou zaměřené na Francii. 14. 4. tam hrají Profesionální manželku nebo 6.4. Dívku z Monaka. Filmů je tam samozřejmě mnohem víc! Více na internetových stránkách ifp.czKONCERTY: Ve čtvrtek 7. dubna oslaví kapela Mandrage celých de-set let svého fungování. Slavnost pro-běhne v klubu Buena Vista v Plzni, tedy v domácím městě všech členů. Tímto koncertem odstartují Mandra-ge své nabité turné „10 LET MAND-RAGE“. Kromě České republiky za-vítají i do dalších států střední Evropy a celou šňůru zakončí třemi koncerty v Anglii. V Praze budou vystupovat 24. 4. v Lucerna Music Baru spolu s Bristkou kapelou The First. Dále můžeme zajít na koncert sku-piny Die Happy, českoněmeckou al-ternativní rockovou skupinu. V hlav-ní roli Marta Jandová a to 17. dubna od 20:00 v Retro Music Hall. Cena se pohybuje zhruba kolem 400,- (,ale spíš lehce nad než pod).MŮJ TIP: Můžete využít zlevně-ných letenek do Egypta (, i když ne-vím, jestli vás tolik láká). Ale může-te si zajet na víkend do Vídně a tro-chu se tam porozhlídnout, se Student Agency se tam v plném komfortu do-stanete za 390 korun (,což je cena odpovídající koncertu Die Happy). ZÁVĚREM: Vězte, že poslední al-bum Avril Lavigne má být Avrili-na vyzrálá verze (,což se nepovedlo ani omylem), koncerty v Sazka Are-ně jsou teď lehce v ohrožení, 14. dub-na je den evropského filmu, ČT2 kle-sá sledovanost, účast na Okoři potvr-dili Nightwork, Warholova „Taylo-rová“ jde do aukce a očekáváná cena je kolem půl miliardy korun (trochu komerční těžba ze smrti Liz Tayloro-vé) a i kondelence je zvykem posílat přes Twitter.

Tereza Havířová (S7B)

Kultura na duben

9

Štolní listy

Jak vás to jednou pohltí, tak není ces-ty zpět. Ano, mluvím tu o ručně vyrá-běných výrobcích. Ještě nedávno tvo-řili jen zoufalci, dnes je tomu naopak, originalita se totiž nosí. A není se čemu divit, v současné době je spous-ta ručně vyráběných šperků, obleče-ní, nábytku apod. mnohem kvalitněj-ší než z velkých obchodních řetězců. Bohužel se to nám, jakožto výrobcům nevyplatí, a tak se uchý-líme k prodeji. Neprodáváme ani to-lik pro zisk, ale spíš proto, že v nás dřímá podnikatelský duch a nějaké ty peníze jsou také oceněním naší prá-ce. Ale hned se nabízí další spousta otázek, jako např. Kde budeme pro-dávat? Jak budeme prodávat? Za jaké ceny? A koupí si to vůbec někdo? Prodávat můžeme v kamen-ných obchodech, na internetu, na tr-zích či na Fleru (fler.cz). Dostat se do kamenných obchodů není snad-né a otevřít si nějaký taky není zrov-na nejsnazší a nejlevnější záležitost. Mít webovou stránku či obchod sto-jí spoustu úsilí a to nemluvíme o tom, že je potřeba se nějak zviditelnit. Trhy jsou věcí snazší a dobře se tam sháně-jí zákazníci, jenže jak často jarmarky bývají? Zbývá nám Fler. Určitě jste o něm už někdy slyšeli. Všechno je re-lativně snadné, rychlé a je tu spous-ta prodejců na jednom místě. Ovšem 11% provize z prodeje, kterou si be-rou, je řekněme si na rovinu nekřes-ťanská. Ceny se dělají velmi těžko. Kdyby totiž měly pokrýt cenu materi-álu, nápadu a naší práce, tak bychom to pravděpodobně neprodali. Na dru-hou stranu, asi se nebudeme chtít

„patlat“ s krásným výrobkem, který potom zpeněžíme za směšnou sumu. Chce to tedy obhlédnout ceny podob-ného zboží u jiných prodejců, spočí-

tat si kolik bychom za to chtěli my a pak udělat kompromis. No, dost už bylo teorie. Teď se podíváme na praxi. Rozhodla jsem se udělat rozhovor s Bárou Píšovou, která na Fleru vystupuje pod názvem Bijoux de Dauphine. A možná by bylo dobré taky podotknout, že tento obchod vede spolu se mnou.

Jak vůbec vznikl ten název: Bijoux de Dauphine?Dlouho jsme si lámaly hlavu, jak vstoupit do podvědomí zákazníků. Od začátku bylo jasné, že to bude francouzsky, protože se francouzšti-nu obě učíme, máme ji rádi a zní pěk-ně. V překladu to znamená Bižute-rie od francouzské korunní princez-ny. Další výhodou je, že Bijoux za-číná na B jako Bára a Dauphine na D jako Diana.Jaké byly vaše začátky a jaké je to dnes?Ze začátku nás to stálo hodně sil, pro-tože konkurence tady byla a stále je velká. Najít všechny ty pomůcky jako jsou blogy, kluby, TOPování atd. taky nebylo tak snadné a vůbec zjišťování,

jak je plně využít, bylo dlouhé. Ale je milé, že se k nám lidé vrací a komen-tují naše výrobky.Daří se vám šperky prodávat i mimo Fler? A kde?Daří, hlavně známým, příbuzným a dokonce jsme o Vánocích měly vět-ší zakázku. Dělaly jsme náušnice do dárkových košů na SP ČR. Na pod-zim jste taky mohli vidět naše zboží na trzích, co probíhaly na ZŠ Hans-paulka a něco málo i na našich Štol-ních vánočních trzích.Kolik času týdně vyráběním strá-víš?Většinou to záleží na náladě a inspira-ci, ale i tak se to pohybuje v řádu ho-din. Občas se kvůli zápalu tvoření ani nestíhám učit ;)A co bys doporučila ostatním, kteří nevědí jak začít?Ujasněte si, co vlastně chcete pro-dávat a jestli to bude na plný úvazek nebo jen příležitostný koníček. Vy-myslete si jméno, logo a hurá do toho!Pevně doufám, že vám tento článek něco přinesl a nebyla to pro vás jen ztráta času.

Diana Čechová (K4B)

Tvořilky a tvořilové v akci! Aneb jak vznikají originální věci a jak je prodat

10

Štolní listy

Martina Exnerová (1B)

Miloš Jodas (S6B) Kateřina Nos-ková (K5A)

Filip Bouzek (K4A) Tereza Svobodná (3B)

Dodržuje-te 1.4. Aprí-la?

Jo jo, další důvod proč se zasmát :-).

V posledních letech už ho spíš pouštím.

Ne, ale vždyc-ky nad tím přemýšlím, jestli konečně začnu.

Podle nálady a podle si-tuace. Nemá smysl dě-lat trapné žertíky. Ale když by byla příležitost udělat opravdu povede-ný žert, tak bych ho asi udělal. :-)

Ano někdy, když se na-skytne něco a někdo na koho můžu vyzkou-šet svou tvrdou tvář a zavtip-kovat si.

Nachy-tal Vás ně-kdy někdo na Apríla? Jak?

Já skočím vždyc-ky všem na všech-no. Každoročně mě nezklame můj táta. Třeba mi smskou napsal, že se zra-nil při basketu a je v nemocnici. My s bráchou už chtěli vyjet a on si to vy-kračoval před bará-kem a ptal se, kam tak uháníme.

Možná se to rodi-čům párkrát poved-lo, když zákeřně vyu-žili mé ještě plně ne-vyvinuté schopnos-ti prohlídnout podob-né nekalosti a včas jim zatnout tipec, ale pak, časem, jsem se stal již nenachytatel-ným (s jednou letošní výjimkou)… a když jsem se koupal, tak občas nějaký ten ry-bář měl štěstí.

Určitě někdy kdysi dávno. Pavouk- klasika.

No... Nikdy nijak zvlášť. Jen letos mě do-stal jeden můj známý. Změnil si stav na FB z nezadaný na zadaný a během dne se ve ško-le choval tak, že to fakt vypadalo na to, že má partnerku. Jelikož se s ním poslední dobou moc nebavím, tak sem jsi myslel, že nějakou fakt má. Vlastně tím na-chytal i pár dalších lidí na facebooku.

Ano, ale už si to vůbec nepa-matuji.

Vy jste ně-kdy někoho nachytali na aprílový vtip?

Jo nachytala, ale hned mě většinou prokoukli :-).

V mých brzkých dět-ských létech jsem za-volal tátovi, že jsem mu polil sbírku zná-mek a chytl se.

Jako malá jsem zkoušela nachytat snad každého

Ano, párkrát. Asi ano, ale už je to dávno.

Jak proběhl Apríl tento rok?

Tenhle rok byl oproti jiným špat-nej. Kamarádka mě napálila, ale já ni-koho nějak napálit nestihla. :-(

Letos se to poved-lo paní profesorce na angličtinu, která nás všechny potěšila vidi-nou psaní testu. Prav-da, přestože jako stu-denti ležíme v kni-hách ve dne v noci, ti horší z nás by mož-ná dostali i dvojku… když nám objasnila, že se jednalo o apríl, zklamaně jsme pro-testovali.

Jako každý jiný všední den :-).

Letošní apríl pro mě ne-stál za nic. Nikoho jsem nenachytal a naopak já jsem se dvakrát nechal nachytat. Člověk by si ani jinak nevšiml, že je apríl.

Pokoušeli jsme se přemlou-vat profesory, že to je určitě Apríl ten test, který nám dali napsat, ale ně-jak to neprošlo a test jsme si napsat museli a známka nám také bude na-psána.

Eliška Zlámalová (S7B)

Aprílová anketa :-)

11

Štolní listy

Rád bych v zájmu zachování svobody tisku ve slavných Štolních listech při-pojil do dalšího čísla svůj komentář. A jelikož se nejedná o žádné chlípné perverznosti či kontroverzní názory o politice, náboženství či rasismu, dou-fám, že svůj krátký odstavec v dalším čísle najdu. S pozdravem váš (pravi-delný čtenář) L.V.

Slovy maturanta tedy toto:Je vidět, že studenti předposledního ročníku (o ostatních ani nemluvě) asi opravdu nemají co dělat. Jinak si to-tiž nedovedu vysvětlit, proč mají tak

velký zájem na tom, aby pro nás uspo-řádali – podotýkám další, poněvadž těch svých se nevzdáme – pomaturit-ní večírek. Kromě toho, že příští rok by to byl jejich večírek, není v pod-statě žádný důvod k tomu, aby nám nutili svoje sny o “Americe v Praze.“ Nejsem zastáncem anonym-ních dotazníků a i v tomto případě bych organizátorům neradil, aby na něj spoléhali. V mém okolí se studen-ti na nápad tváří rozpačitě, pokud ne přímo odmítavě. Nikdo neví, k čemu bychom měli další párty v předraže-ném klubu typu Lávka a ještě navíc

v době, kdy úspěch z maturity bude 3 týdny za námi. Spojení ,,důstojné rozloučení“ pro nás představuje ma-turitní ples a mnozí opravdu raději odjedou na poslední školní výlet, než aby se účastnili znova téhož. Shrnuto tak, jak jsem to po-chytal z probíhajících diskuzí. Takže pokud nám chcete opravdu udělat ra-dost, vykašlete se na složité vymýš-lení dotazníků, kvůli ještě kompliko-vanějším večírkům, dotáhněte na po-slední zvonění dva sudy piva a my vám pak budeme vděční.

Anonym

Rád v zájmu zachování svobody tis-ku ve slavných Štolních listech otisk-nu tento (sice srabácky anonymní) dopis.

Slovy pořadatele tedy toto:Je vidět, že studenti posledního roč-níku asi opravdu nechtějí kolektivní rozlučku...

Ne, teď vážně! Chtěli jsme pro vás maturanty uspořádat společnou roz-lučku, kam by měli šanci přijít jak studenti, tak profesoři normálně dveř-mi a ne třeba jako v případě pople-sové afterparty v občanské plovárně oknem. Původní vize byla přiznávám úplně někde jinde, ale z výsledků do-tazníku, který jsme rozdali přesně stu

mataruntům vyplynulo, jaký program byste chtěli. Také ukázal, že 90% lidí by si tuto akci přálo a zúčastnilo se jí, o to bylo překvapivější za pár dní sly-šet, jak vlastně nechcete nic, že poje-dete raději k Máchovu jezeru a roz-loučíte se každá třída zvlášť. Poslední koncepce přitom vy-padala takto: Od 18 hodin měl být v klubu Lávka koncert školních rocko-vých kapel, na který by přišli jen mi-lovníci rocku. Společná část progra-mu by začala ve 21:30, kdy by se bě-hem půl hodiny vystřídali třídní pro-fesoři a dostali tak šanci shrnout pů-sobení jejich třídy na naší škole. Na pozadí by se na plátně promítaly fot-ky z jejich školních akcí. Od 22:00 by to byla neřízená pitka s diskoté-

kou, tak jak si to přejete. Tento anonymní dopis pova-žuji za nehoráznou drzost. Silně po-ukazuje na nízkou inteligenci pisa-tele. Měli byste být rádi, že vůbec máme inciativu něco takového pro vás uspořádat. Žádná z akcí, která se do maturity koná, nemá takový účel, jaký by měla tato oficiální rozlučka. Ve chvíli, kdy dostanete maturitní vy-svědčení, jste v podstatě vykopnutí ze školy a žadná „ožíračka“ s kama-rády nenahradí možnost rozloučit se třeba i s tím klukem z vedlejší třídy, se kterým jste se občas bavili. Beru to však jako oficiální stanovisko maturantů a ruším rezer-vaci v klubu Lávka. NEBUDE NIC!

Tomáš Novotný (S7B)

Na toto číslo svůj volný čas dobrovolně obětovali:Šéfredaktoři: Eliška Zlámalová a Tomáš NovotnýRedaktoři:Zuzana Mariničová, Tereza Havířová, Tereza Čuříková, , Marek Juřica, Barbora Nebáznivá, Ondřej Novák, Alexan-dra Munchová, Diana Čechová a samozřejmě Karel Vašek Korektoři:Obrovské díky patří Anetě Čermákové a Tereze Kopřivové! Závěrečnou korekturu laskavě provedli profesoři: Ivana Brunclíková, Vladimír Marek a Petr ŠkrášekDesign a sazba:Tomáš Novotný a Eliška Zlámalová do šablon od Jakuba Jiráka

Reakce maturanta na rozlučkovou party

Reakce pořadatele rozlučky na maturanta

12