Štolní listywww.stolnilisty.tode.cz 7/201021.12.2010

V pátek 22.11. naši školu navštívil český chemik britského původu Mi-chael Londesborough, kterého může-te znát z České televize z vědeckého pořadu PORT. Vystupuje v něm vždy prostřednictvím Michaelova expe-rimentu každou středu v 17:25. Pro naše studenty předvedl v aule také několik efektních pokusů odhalují-cích skrytou energii uhlovodíků. Pro Štolní listy to hned byla příležitost udělat s tímto zajímavým člověkem rozhovor. Proč jste se dal na vědu?Proč? No, já jsem vždycky měl zá-jem na věcech vědeckých nebo spíš vždycky jsem měl kladný a dobrý vztah k přírodě. A mě zajímalo, jak věci fungujou, proč fungujou, tak jak jsou. A jiný způsob, jak získat odpo-věď na tyto otázky, je přes vědu. Tak-

že od malého věku jsem měl tu ten-denci hledat odpovědi na mé přiro-zené otázky ve vědě. Naštěstí to bylo před internetem a takovéhle věci, táta

mi koupil Britanicu (britská encyklo-pedie, pozn. red.) a vydával se kdy-si takový časopis, který se jmeno-val Joy of knowledge, který byl pro mladé a bylo to moc zajímavé. Vzpo-mínám si, jak jsem byl malinký, že jsem seděl s tatínkem a díval se na BBC, kde dávali jednou za měsíc ta-kový hodinový vědecký pořad. Tak-že tohle asi byly ty kořeny, ten začá-tek. No, pak při škole jsem měl rád skoro každý předmět, ale v popře-dí byly pro mě ty vědecký předmě-ty a obzvlášť chemie. A zároveň jsem měl vynikajícího učitele chemie. Vel-mi výrazný člověk, který uměl udr-žovat pozornost. Nepoužíval takový techniky jako že by se zlobil, ale po-užíval jeho vlastní charizma. A to, že prostě dobře uměl učit. Takže on asi na mě dost působil. To byl začátek a pak vysoká škola.

Pokračování na straně 4

Do tohoto vánočního čísla vám přinášíme profil Martiny Vale-hrachové z O8A.V O8A se jako v každé jiné třídě na-jdou jednak uzavřené skupinky, ale i lidé, kteří se baví se všemi. „Ovšem když se dostanem do průšvihu, tak držíme až překvapivě moc při sobě.“ Jako třídní mají paní profesorku Bou-

Studentské noviny Gymnázia Nad Štolou (P.S. Ode dneška se prodlužuje den!)

Rozhovor s Michaelem Londesboroughem

Profil studenta Mayská cihla

Český chemik britského původu

Martina Valehrachová

Už jenom dva roky nás dělí od kon-ce světa. Bude tomu opravdu tak, jak předpovídají interpreti mayského ka-lendáře (, který tímto datem končí)? Názory na konec světa se různí. Ne-jenže ho čeká každý někdy jindy, ale každý si také způsob konce vykládá jinak. Jednou ze zajímavých hypotéz je ta, která je spjata s mayským kalen-dářem, který končí 21. 12. 2012. Je to datum již od pohledu magické, což v nás může evokovat různé asociace.

Pokračování na straně 2

Ředitelský sloupek

Jak se píše kniha

Profil profesora

10 12Strana : 2 Strana : Strana :

dovou, které si velice váží. „Ze za-čátku v primě, když jsme byli ještě malí hloupí píďové, jsme se jí do-cela báli, ale postupně jsme se cel-kem skamarádili. Pomohla nám vy-žehlit spoustu průšvihů, snaží se nás všema silama dokopat k tomu, aby-chom zvládli maturu.“ K jejím ob-líbeným učitelům patří například paní profesorka Čermáková. „Moc sympatická je paní profesorka Olej-níková, tu člověk snad ani nemůže mít nerad, i když to je asi věc ná-zoru.“

Pokračování na straně 7

Štolní listy

Vánocejsouzadveřmi,všudeokolo vidíme vánoční šílenství, ob-chodyplnélidí,atakjistěrádiutíká-menavětšinudnezaklidnézdibudo-vyškoly:)Čekajínásvánočníprázd-niny,vúterývánočnítrhy,zekterýchopět poputuje výtěžek na dvě našeděti vAfrice.Děkuji všem, kteří seúčastní, přispějí svými dárky a vý-robky. Na konci roku obvykle pře-mýšlíme,conásčekávnovémroce.Jako první nás pochopitelně napad-nou státní maturity. Přestože Senátschválil návrh na jejich zrušení, jevíce než pravděpodobné, že budou.Navíc simyslím, že by bylo krajněnefér pro žáky i učitele je teď zru-šit.Ani to podlemého názoru legis-lativněnenímožné,protoževyhláškao starýchmaturitách již není platná,takže podle jaké legislativy by žácimaturovali – asi by nematurovali vpříštímrocevůbec!Jensinejsemjis-tá,jestlitohlepolitikyvůbeczajímá. Školupříštírokžádnézásadnípřestavby nečekají, jen drobné úpra-vy.Ostatně již téměř není co přesta-vovat. Tak přes Vánoce načerpejtesíly, víte, že po vánočních prázdni-náchsenavásvrhnouvšichniučitelé,abydokončiliklasifikacizaprvnípo-loletí,budemeotravovattesty,písem-kamiapřezkoušením:( Adonovéhorokupřejivšemhodně zdraví, spokojenosti, matu-rantům, aby úspěšně zvládli maturi-tuipřijímacízkouškyadostalisenasvouvytouženouvysokouškolu.

Vaše ředitelka

PF 2011

Ředitelskýsloupek ...Někteřímohoučekatpřívaldvojek

a jedniček, jiní ale ve spojení s po-sledním dnem mayského kalendářepomýšlejínasmrt.Názory na způsob konce se různí.Od„neškodných“nespecifikovanýchzměn(napadáměekonomickákrize,změnaklimatu,…)přesrůznéváleč-né problémy, ze kterých lidstvo ne-můževyjítživé,ažpopředstavyhod-né hollywoodských hororových ka-sovníchtrháků(pádasteroidu,invazemimozemšťanů, výbuch Slunce,…)-prostěšmyteckonec.Jedinépoziti-vumtěchtokatastrofickýchvizíjeasito,ženebudememuset řešitVánoce2012.Může nás napadnout - proč zrovnatotodatum?Pročtoneníodendřívenebopozději?Mít kalendář na tisíc let dopředu jeopravdumoc užitečné. Například jás sebou nosím kalendář, který kon-čí30.12.3010.Proč?Protoženikdynevíte, jestli si s vámi nebude chtítněkdonaplánovat schůzkunaduben2150nebooslavu svých tisícíchna-rozenin.Vtakovémtopřípaděsehodímítusebeconejdelšíkalendář,abys-te nebyli zaskočeni přesným termí-nem.To,žemikalendářkončívroce3010,aleneznamená,žebudekonecsvěta.Prostěnepovažujizanutnémíthonarok3011.Mnozí příznivci staví svoji teorii okoncisvětanamnohadůkazech.Na-

příkladmoderníastronomietvrdí,ženěkdyvtétodobě(±20let)senašeplaneta přesune z jedné galaktic-ké poloroviny do druhé, což je čas-tospojovánonadšenci,kteříastrono-mii vůbec nerozumějí, s mayskýmkalendářem.Mayovébylipřecezdat-nějšímiastronomyatoibezpočítače,Keplerových zákonů amoderní ast-ronomické techniky. Nevím, jakýmzpůsobembytoměloovlivnitZemi,alespojenísrokem2012jepřecenaprvnípohledjasněpatrné.Dále příznivci této teorie přikládajípodpůrnédůkazynapříkladzBibleaVéd,kdejepřeměnasvětapřesněpo-psána. Jen tamnenapsali přesné da-tum.Dáleblížícísekonecsvětaspo-jujísezvyšujícímsemnožstvímpří-rodníchkatastrof.Jáosobněvidímjakodůkazblížícíhosekoncesvětanáhlézastavenímýchoblíbenýchhodinekkvůlivybitéba-terii. Co může být silnějším důka-zem?Pod váhou těchto přesvědčivých ar-gumentů nemůžeme nic jiného, nežzačít nadšeně očekávat konec svě-taanebodoufat,žeMay,kterýkalen-dářtvořil,sipovytesáníprosincové-hodnejenodskočilnaobědapřices-těnanějspadlblokzrozestavěnéhoslunečníhochrámu.

Ondřej Novák (O8A)

Mayskácihla

BabičkaužnenívmóděPaníprofesorkasenásnahodiněčeš-tinyzeptala:„KdojstečetlBabičku?“stónemnaprostésamozřejmostiaté-měřběžnéotázky.Vetříděovšemna-stalo hrobové ticho jakomálokdy asostychemsezvedlo jenpár rukou,které si ještě rozmýšlely, zda svoučetbupřiznatčine.Spodivemjsemserozhlédlapotříděašokujícísituacinechápala.Stejnějakosimojispolu-žácikladouotázky,pročbyměličíst

takovádíla,jáseptám,pročjenikdočístnechceakdyž, tak seza to spí-šestydí?Naší generaci se do rukou dostávázcelajináliteraturaneždříve.Mámemnohonovýchžánrů,moderněpíší-cíchautorůsvětověoblíbenýchpubli-kací.Napříkladdíkyfantasyknihámse pohybujeme spíše v budoucnostia virtualitě, než abychom se vracelidominulosti.Paktedynaspisovatele

2

Štolní listy„dávných dob“ zapomínáme. Ve školních čítankách o nadpisy typu Máj, Kytice, V zámku a podzámčí, Tyrolské elegie, … sotva zavadíme, natož abychom si přečetli celé knihy. Našimi představami při pomyšlení na tyto tituly probíhají slova nudný, za-staralý a hlavně zbytečný. Ve svém okolí můžeme jasně vidět, že to jsou díla odsouzená do archívů starých knihoven s nálepkou „nečitelné“.Jak se lidově říká, „ten se musí v hro-bě obracet“. U našich předních čes-kých spisovatelů to platí mnohoná-sobně. Ve starších dobách se za své umění museli prát. Bojovali se spo-lečností, s církví. Díky svým revol-tám se dostávali do existenčních pro-

blémů. Mnozí byli nepochopeni a je-jich práce strhána kritikou. Přesto po-kračovali. Až skoro nepochopitel-né. Proč? Ti lidé měli sílu, měli sny a ideály, za kterými šli, měli moti-vaci a důvod. Nadhled, který vná-šeli do svých děl, umožňoval, nejen jim, ale celému národu, aby se v těž-kých chvílích nevzdal. Bachův abso-lutismus, cenzura, nadvláda němči-ny, přes všechny tyto nešvary tehdej-ší společnosti vyšla skvostná díla čes-ké literatury. Ale bohužel jediný způsob, jak jsme my dnes ochotni do sebe jejich po-slání dostat, jsou filmy a divadlo. A to ještě s výrazy naprosté otrávenosti. Veskrze je to smutné. Aniž bychom si

to běžně uvědomovali, lidé, kteří vy-bojovali před několika desítkami až stovkami let český jazyk, stmelili a udrželi český stát, jsou právě ti, kte-rým vděčíme za to, že jsme stále tady jako Češi. Své vlastenectví, vervu a lásku vlo-žili do spisů, které by neměly bez-významně ležet na psacích stolech, v policích knihoven či dokonce peč-livě uskladněné v krabicích, jelikož ty kusy popsaného papíru nám daly budoucnost… Už starý moudrý Gil-gameš říkával, že my nesmrtelní ne-jsme, ale lidé si nás budou podle na-šich skutků pamatovat navždy.

Tereza Čuříková ( 2.B )

Každý ho známe, každý tam občas zabrousí. Ano, řeč je o Googlu. Vět-šině z nás je nablízku při psaní refe-rátů, čtenářských deníků, úkolů či ta-háků, ale kdo z nás ho umí opravdu plně využít? Také se vám stává, že na vás Google po zadání hledaného vý-razu vychrlí 9988056 stránek, které pak musíte zdlouhavě procházet, než najdete tu pravou?Jednou z možností, jak se ke kýžené-mu výsledku dopracovat dřív, než se ze zoufalství rozhodnete napsat refe-rát vlastními slovy, je použití funkce rozšířeného vyhledávání. Není vždy 100% úspěšné, ale určitě vám pomů-že přehršel výsledků pořádně zredu-kovat.Ještě pořád se ztrácíte v záplavě od-kazů? Pak je tu staré známé „vyhle-dávací okénko“, ale existují i speci-ální znaky, které se dají všemožně kombinovat a tím docílit upřesnění hledaného výrazu.

• + slovo musí být obsaženo ve vý-sledku hledání

• - nesmí být ve výsledku hledání• „ „ fráze mezi uvozovkami musí být obsažena ve výsledku hledání

• * hvězdičkou lze nahradit slovo ve

frázi, jež neznáte nebo si jím nejste jisti

• .. číselný rozsah, od..do• ~ vyhledává dané slovo a jeho sy-nonyma (pouze v angličtině)

• OR (výraz OR výraz) Google upřed-nostní stránky, kde jsou oba výrazy, ale není to podmínkou.

• AND zobrazí se jen výsledky, kde jsou nalezena obě slova (moc se ne-používá, + mezi slovy působí stejně)

• allintitle: hledané výrazy – hledání v titulku stránky bez ohledu na pořa-dí slov

• cache: webová adresa – nalezne po-slední archivovanou kopii webu

• define: hledaný výraz – definice vý-razu

• filetype: koncovka typu souboru – najde soubory jen s danou koncov-kou

• inanchor: hledaný výraz – vyhledá-vá jen v odkazech• info: název webu – podá informace o webu

• intext: hledaný výraz – jen text na stránkách, nikoliv titulky

• intitle: hledaný výraz – hledání v ti-tulku stránky

• inurl: hledaný výraz – hledání výra-zu v URL adrese stránky

• link: webová adresa – najde stránky, ze kterých je odkazována daná webo-vá stránka• related: název webu – podobné weby• site: doména – hledání jen na uvede-ném webu

Poslední možností jsou doplňkové funkce (nelze kombinovat s předcho-zími ani mezi sebou):

• počasí název města – najde počasí v zadaném městě

• název sportovního klubu - zobrazí výsledky posledního zápasu a datum příštího

• matematický výraz – Google akcep-tuje +;-;*;/;^(mocnina);sqrt(druhá odmocnina); sin;cos;tan;ln. Log;% of;!(faktoriál).

• počet jednotek v jednotkách – pře-vodník jednotek a měn, lze kombino-vat s kalkulačkou• program kin název města – najde program kin v daném městěDoufám, že vám tenhle článek pomo-hl v dělání dobrých i méně dobrých věcí.

Diana Čechová (K4B)

Kdo hledá, ten najde!

3

Štolní listyJak jste se učil, jaké jste měl třeba známky? Já jsem docela jedničkář. Všechno mi to docela šlo a hlavně mě to zají-malo. Takže jsem byl takovej, kterej poslouchal. Nebyl jsem jako takovej, kterej jakoby seděl vzadu a rozkecal se. Nebyl jsem nikdy takovej, jakoby, jak se to říká, ichtyl, nebo já nevím. Ale prostě mě jako bavila škola a ba-vilo mě učení, nebavilo mě dělat do-mácí úkoly. A takže dostával jsem ty jedničky no. Každopádně jsem četl, že jste vy-studoval s červeným diplomem univerzitu v Leedsu a to je, myslím si, dobrý začátek vědecké kariéry. Ale proč jste přišel právě do ČR? Takže já jsem udělal můj první degree v Leedsu a pak jsem dělal PhDr, což jsem dělal na oboru boranová chemie. Což jsou sloučeniny z bór a vodík. A ty látky se nevyskytujou přirozeně na naše zeměkoule. Musíme je vytvořit. Proto jejich chemie byla neznámá do roku 1912, čili ani ne sto let, kdy ně-mecký chemik Alfred Stock poprvé jakoby syntetizoval ty látky. Ta che-mie, ty látky jsou strašně zajímavý. Dneska jsem tu mluvil o uhlovodí-ky, vysoký energetický obsah, že jo. A uhlovodíky se vytvořej tak, že dělaj takový řetězy nebo kruhy, ale boro-hydridy vytvoří takový klastry, a pro-to mají výrazně jiný vlastnosti. A po jejich objevu Stockem, před necelých sto let, tak to byla taková doba inten-zivního akademickýho výzkumu, a pak přišla válka a začali do toho in-vestovat strašný peníze na obou stra-nách, na potenciální využití této látky, jako raketový palivo. A část těch pe-něz ze strany ruský bylo investováno do Řež u Prahy a založili tam ústav, který zkoumá tyto látky. Ten výzkum byl supertajný a v roce 1965, kdy se uklidnila studená válka, to bylo po-volený publikovat. A v tu chvíli při-šli na světovou scénu spousty od-borných publikací z Řeži. Nový ob-jevy atd. atd., velký rozsáhlý skupi-na látek úžasných vlastností. Během

doktorátu jsem byl poslán na něja-kých dvanáct nedělí a během doby jsem zhruba zjistil, že ty kluci tam jsou fakt dobrý a mě strašně zajímala Česká republika, jaká je. Jaká je Pra-ha a takže jsem myslel, že až skon-čím PhDr., že bych tady chtěl být na půl roku. S tím že velký výhody tady taky byly. Jak jsem říkal, že ty látky se nevyskytujou v přírodě. Tady měli uložené ohromné množství té surovi-ny z bývalý časy a nám to chybělo na Západě. Takže taky jsem chtěl apli-kovat věci, co jsem dělal na PhDr. ve velkym, až na to, že tady by to bylo dobré. No takže jsem přišel původ-ně na půl roku a už je to sedm a půl roku, co jsem tady. Pak jsem se se-tkal s ženou a byl jsem úspěšný. Do-stal jsem granty. Povídal jsem si s lid-mi, co chtějí dělat ve vědě, a najed-nou jsem měl spousty projektů a po-vinností, pak jsem se dostal i do tele-vize. Takže to jsou věci, který jsem vyjmenoval, a drží mě tady dobrý dů-vody, ať už z mého soukromého i pra-covního života.Byl jste někdy před tím v Praze nebo v České republice?Ne.A měl jste vůči nám nějaké před-sudky? Jo určitě. Já jsem vyrostl v osmdesá-tých letech, kdy byla obrovská propa-ganda proti Východu. Takže já jsem očekával, že tady bude sníh i v létě, že všichni budou nosit ty ruský če-pice. A přišel jsem. Krásný sluníčko, nádherná Praha. Stydím jsem za to, měl jsem blbý předsudky. A co Češi. Jak nás hodnotíte jako národ a mentalitu?To já si myslím, že je dost podobný jako anglický ve spoustě rozměrech. Určitě myslím, že mezi našema náro-dama je víc společný, než třeba my s Američanama, přestože máme spo-lečný jazyk. Takže myslím tu kulturu, naše názory na náboženství. Ty zá-kladní věci, který tvoří tu kulturu, ten svět jsou dost podobné. A myslím si, že Anglie a Česko jsou slavní i pro je-

jich konzumaci piva. Takže všeobec-ně si myslím, že ty národy mají dost společné. Teď po sedmi letech mám okýnko do toho, jaká česká povaha je, a občas mě něco překvapí klad-ně a někdy záporně. Takže celkem si myslím že, dobří lidi mě přivítali, mě příjmali jakoby sem, takže já mám, spíš jako jenom pozitivní věci a zku-šenosti s Češi. A myslím, že je to ná-rod klidný a vlídný, který nedělá zby-tečný problémy nebo není agresivní. Což si myslím, že v Anglii je ten ná-rod trošku agresivní, že ti Anglosaso-vé... Ale na druhou stranu ta agresivi-ta může pohánět ten národ k větším úspěchům. Ten pohodový duch, kte-rý tady je, může tohle trošku brzdit. Na druhou stranu ta pohodová česká povaha je fakt příjemná, a když tře-ba vzpomínám na ty krásný letní dny, chodit na kolo, krásný příroda, zasta-vit se na pivíčko, jako prostě ta hez-ká pohoda je fakt velmi příjemná. Ale na druhou stranu, možná se ta pohoda trošku občas přehání a občas se neu-míte vyhecovat: „Pojďte, jdeme na to teďka víc.“, jako prostě jakoby entu-siasmus k věcem. Samozřejmě tako-vé věci nesvědčí, že tady vy jste měli posledních 100 let velmi bouřlivou historii. Ty války, Češi, Němci, pak přišli Rusové, jako komu věřit, jest-li ten politický systém funguje, jest-li stabilní. Když jako zeptám se lidí, kdo je váš místní politik, a nevěděj, protože si myslej, že je to stejně zby-tečný to vědět, co bude dělat. Takže tam trošku chybí víra v demokracii. V Anglii je stabilní stovky let a proje-vuje se to asi ve větší sebevědomnos-ti, větší důvěře, že všechno bude fun-govat. Takže tohle taky vnímám jako rozdíl mezi kulturami.Jaké byly vaše počátky češtiny, jak jste se jí učil? Neměl jste problémy v práci? V práci ne, protože ve vědecké sfé-ře se mluví anglicky většinou, takže nikdy nebyl problém. Spíš tu češtinu jsem se chtěl naučit. Jednak, jak ří-kal váš Masaryk, že kolik jazyků člo-

4

Štolní listyvěk umí, tolikrát je člověkem. Takže jsem to chtěl vyzkoušet, jestli to tak skutečně je. A zároveň jsem si uvědo-mil to, že když to vypadlo, že tu budu déle, než toho původního půl roku, že bych se chtěl nějak sblížit s místní-ma lidma. Že je poznám do hluboka a myslím si, že je to jedině přes jejich vlastní jazyk. I když uměj dobře ang-licky. Myslím, že je rozdíl ve způso-bu, jak popsat něco v čěštině, liší se to trošku, jak se to dělá v angličtině. A to je asi to, o co usiloval Masaryk, že je to ta myšlenka, tolikrát seš člo-věkem, že je to trošku jiný úhel. Ob-čas jsou v angličtině slova, která se nedají vyjádřit v češtině nebo naopak. Takže je to zajímavé a ten začátek byl. Byl jsem překvapený, že čeština mi šla, narozdíl od němčiny a francouz-sky jsem se musel učit ve škole. Jak jste se dostal k dělání vědecko-populárních show? Myslím jak ve školách, tak v televizi.Takže, když jsem ještě byl student doktorant v Leedsu v Anglii, tak tam byl nějaký jakoby jeden profesor, kte-rý dělal nějaký pokusy a já jsem to s ním prostě předvedl dvakrát do roka, když jsme měli den otevřených dveří a lidi přišli a my dělali takovou che-mickou show. Ale to byl jen pokus a žádný příběh, žádný story, žádný v podstatě informace. Jediný infor-mace byly, co reaguje s čím. Proto-že to bylo docela úspěšný, plný výbu-chů a tak místní školy v Leedsu nás poprosily, jestli můžeme udělat tako-vý experimenty pro studenty. Párkrát jsme to udělali, třeba třikrát. Takže jsem tohle měl ze svejch zkušeností, než jsem došel do Čech. A když jsem přišel do Česka, tak jsem se ozval na Britskou radu, že prostě jsem Brit, že tady hodlám být půl roku, že plánu-ju dělat v Řeži na výzkumu a záro-veň rád mluvím o vědě a myslím, že bych mohl dělat občas takový věci pro děti. Takže ozvěte se, když máte zájem. No a oni se mi ozvali, s tím že měli nějaký takový projekt plánova-ný pro ten rok, kdy jsem přijel. Byli

oslavy 50. výročí objevení struktu-ry DNA. Jestli na to něco můžu udě-lat. Takže jestli mám nějaký nápa-dy. Tak jsem řekl OK, můžeme ex-trahovat DNA. To je známý ze ško-ly, to funguje dobře. Uděláme třeba... A pak řekli super, jestli bych měl zá-jem něco dělat, tak jsem řekl, tak OK. A pak jako mi řekli, tak jsme taky sly-šeli, že vy učíte se česky. Nechcete to zkoušet v češtině? Tak jsem řekl OK, jo. A pak jsem si teprve uvědomil, co jsem slíbil. (smích) Takže to bylo v Národním technickým muzeu. To je vlastně tady hned vedle. Říkal jsem si OK. Nechtěl jsem dělat jen poku-sy. Spousty lidí to dělaj, že prostě při-jdou, pokus, hotovo. Že to chci dělat, aby to bylo takový, stylový, takový story, prostě show. Takže jsem něco nejdřív vytvořil na počítači. Dal jsem tam obrázky, vymyslel jsem si pří-běh. To bylo strašně úspěšný a mys-lím, že to technický muzeum dosta-lo taky svý, lidi přišli na to, začalo se o mě psát v novinách, že takovej milej angličan s roztomilou češtinou prostě předvádí toto. Lidi na to začali chodit. Mělo to docela dobrý ohlas. A pak kvůli tomu úspěchu, že si můžu pokaždý vymyslet něco jinýho. Tak-že takhle to začalo. Pak jsem jednou jsem šel do práce v Řeži v sobotu. A nevím, jestli to znáte, je to kousek odsud. Znám, tam jezdím okolo vlakem do Kralup.Tam je to velmi pěkný, tam na jed-né straně řeky je ten vlak a na dru-hý straně, kde ta řeka dělá takový ob-louk, je ta městečko Řež. V roce 2002 tam byly povodně, to už bylo pryč, ale ta voda tam nechala spoustu ne-pořádku na tom pobřeží. No a já jsem šel v sobotu do práce a koukám, tam je most, který spojuje obě strany a je jen pro pěší. A koukal jsem se, Ježiš-marja, to je takový škody. Tady je ta-kový nepořádek. No a dostal jsem se do kanceláře, že s tím něco budu dě-lat a nebudu si jenom stěžovat. Tak-že jsem poslal email všem na ústa-

vu: „Já přijdu za měsíc o víkendu a s vidličkama, rukavicema a budu tady uklízet. A ten, který mi přijde pomoct, tak mu koupím pivo.“ Já očekával je-nom pár lidí. V pondělí jsem se vrá-til do práce a měl jsem tam 60 emai-lů, že přijdeme. Ježišmarja, já vůbec nemám peníze na 60 piv. Ale mě se i ozvali vědci z jadernýho ústavu. Já měl prostě nápad, že prostě přijdu jako s pytlíčkem a budu něco sbírat. Já jsem přišel do kanceláře a tam jsou mapy - celá Řež-Husinec. Tady bude jako zelená zóna, tady bude kus žlu-tý zóna, tady bude červený zóna. Oni v podstatě vytvořili tu řádnou organi-zaci. No a ještě předtím, než se to ko-nalo, byl jsem kvůli tomu úspěchu s technickým muzeem Britskou radou pozván na večeři na britská ambasá-da pod Hradem. A tam bylo pozva-ných asi 12 VIP lidí z oblasti věda a biologie a DNA. A během této veče-ře prostě každý ťuknul na skleničku, vstal a řekl, paní ambasadorko, děku-ju vám za tu příležitost, krásnou ve-čeři a já jsem si říkal: „Aha, to je do-cela dobrý příležitost.“ Takže já jsem ťuknul na skleničku a řekl jsem, paní ambasadorko, děkuji za skvělý veče-ře, byla to čest, užil jsem si to, taky bych chtěl vám jako všem vyprávět o akci v Řeži. Takže jsem vyprávěl to, co připravujeme. Pak hned vsta-la paní ambasadorka a říká: „Skvě-lý! Vám zaručím občerstvení všem účastníkům, sandwiche, všechno.“ A pak vstala, tenkrát tam seděla paní profesorka Illnerová, byla předsedky-ně akademie věd ČR. Ona řekla: „Mi-chaele, super akce. Já vám zavolám všechny ředitele, každý ústav od aka-demie věd a budu žádat o sílu. Tak-že přišlo ohromný množství lidí. A pak někdo další říkal: „Michael skvě-lý přístup, znám osobně ředitel praž-ských hasičů. Zařídím Vám, aby při-šli odborníci s těma pilama, abychom i odstranili ty mrtvý stromy, který tam leželi.“ Takže najednou to bylo velký. A tam taky byla jedna paní z Česká televize. Ona říkala, že jest-

5

Štolní listyli může přijet na tom točit. Tak jsem řekl jo, budu rád. Když jsem se vrátil do práce následující den a řekl jsem vedení, tam bude normálně ambasa-dorka, ředitel a budou tam lidi i z ji-ných ústavů a asi tam bude i televi-ze. A přišli v ten den a já myslím, že tam bylo 300 lidí nebo prostě ohrom-ný množství lidí a bylo to moc pěkný. Pak s televizí se ptali, jestli můžou udělat záběr na mostě, jako ten pře-hled na celý Řež. Takže jsem tam byl s nimi a pak oni říkali: „Vlastně kdo jste?“ Tak jsem řekl, že jsem chemik, přijďte klidně ke mě do laboratoře a

já vám ukážu, co dělám. Takže tam jsme byli. Tito dva kameramani, co tu dnes byli, a ještě ta paní, co byla na té večeři u ambasadorky. Byli jsme v laboratoři, takže jsem vyprávěl, co dělám. A ten kameraman říká: „Hele, ten kluk má talent, ten je dobrej, a tak to začalo. Oni zeptali se, jestli bych měl zájem vysílat v televizi. Takže jsem říkal: „Asi ne, to není pro mě, to bych asi neuměl.“ „Tak to zkuste.“ Takže jsme něco zkusili. A mě se ne-zdálo, že by to fungovalo, mě se nelí-bila představa, že někdo něco připra-vuje a já přijdu a jako něco odříkám.

Plus jako ta čeština byla tenkrát ještě velmi základní. Takže nějak jsme to odložili. No a pak asi rok a půl nic a pak mi zavolali, že bude nový vědec-kopopulární program a sháněj nápady a jestli bych šel na oběd. Tak jsem šel. Říkal jsem, tak se o to můžeme poku-sit, ale dohoda prostě byla, že ty ma-teriály budu muset psát já. Ne, že mi to prostě někdo připraví a já jenom přijdu a předvedu. Ta teorie se mi ne-líbila. Takže jsme to zkusili a fungo-valo to. A už jedeme asi čtvrtý rok.

Tomáš Novotný (S7B)

6

Štolní listy

... Co se týče předmětů, má nejrad-ši právo. „Celkově jsem zaměřená na humanitní vědy, na přírodní vědy jsem totiž úplně blbá. Největší utr-pení je pro mě momentálně fyzika a matika. Hlavně po konci septimy dě-kuju Bohu za to, že už mě nikdy ne-bude mučit chemie!“ A právu by se chtěla věnovat i v budoucnosti. „Můj sen je, že bych byla právník v občan-skoprávním oboru. Proto mám v mer-ku hromadu fakult, kde se aspoň tro-chu zaměřují na právo. Priorita je pro mě Právnická fakulta na Karlově uni-verzitě, ale myslím, že na tu si můžu nechat zajít chuť, ledaže bych měla obr štěstí a při SCIO testech mě ně-kdo zázračně osvítil a já je zvládla s nějakým alespoň dostačujícím vý-sledkem.“Ráda hraje s přáteli bowling, ale teď bohužel nemá na koníčky moc času. Je to jednak kvůli tomu, že její rodi-če dlouho pracují a ona musí hlídat mladší sestru, a taky kvůli tomu, že se blíží maturita. Generálka jí ale prý dopadla překvapivě dobře. „I když češtinu, u který jsem čekala, že mi do-padne nejlíp, jsem nakonec měla ze všech mých předmětů nejhorší. Ale i tak jsem s výsledkem víc než spoko-jená.“ Maturovat bude z češtiny, ang-ličtiny, práva a zeměpisu. „Přípravu zatím zvládám celkem dobře, učite-lé se nám snaží opravdu hodně pomá-hat, za což jsem jim strašně vděčná a

strašně moc jim děkuju. A prostě dou-fám, že se sem příští září nebudu mu-set vrátit na maturitní dostaveníčko.“Z hudby poslouchá nejradši Drum‘n‘Bass. „Jinak kdo mě aspoň trochu zná, ví, že jsem blázen do Rob-bieho Williamse, to je moje opravdu hodně srdeční záležitost.“ Nesnese de-chovku a amatérský heavy metal. Od malička má ráda seriály a proto sledu-je třeba Simpsonovy, Fututramu, True Blood nebo The Big Bang Theory. „Z filmů miluju úplně nejvíc Lásku nebes-kou a všechny takový ty prdlý kome-die. I když na nějakej horor nebo dra-ma se taky ráda kouknu.“ Ráda čte a nejradši má Ságu Darrena Shana, kte-rou vřele doporučuje všem, kdo mají rádi drsné a napínavé příběhy. „Se čte-ním k maturitě to je trošku slabší, moc mě to nebaví, ale díky Bohu mi zbý-vají už jen dvě knížky k přelouskání a mám to za sebou.“Jejím největším životním vzorem je její táta. „Sám se vypracoval od úpl-ný nuly na uznávaného chlapíka, kte-rý má u všech respekt, založil si vel-kou rodinu, o kterou se stará opravdu moc dobře, a zvládá naprosto v poho-dě skloubit svojí dost náročnou práci s péčí o rodinku. Hrozně ho obdivu-ju a chci to jednou dotáhnout tak dale-ko jako on.“ Jako malá se chtěla setkat s Hermionou Grangerovou z Harry-ho Pottera. „Když jsem přečetla první díl Harryho, tak jsem byla asi ve čtvr-

té třídě a hrozně jsem se s ní v té době ztotožňovala - šprtka, ne moc pěkná, se dvěma klukama nejlepšíma kama-rádama (jeden z nich dokonce vypa-dal jako Harry a docela dlouho se mu takhle mezi kamarádama přezdívalo :D), takže asi tak no.“Představili jsem vám dalšího studen-ta naší školy, takže až Martinu potká-te na chodbě, budete vědět, kdo to je.

Zuzana Mariničová (S7B)

1. Již několikátý nápadník jedné mé spolužačky je hokejista. Dlouho mi vrtalo hlavou, co ji na hokejistech tak „vzrušuje“. Objasnění přišlo při jedné pitce, kdy v dosti podnapilém stavu podala vysvětlení: “Emocionální pro-žitky v kabině mě vždycky vzrušova-ly!“2. Jiskří to i v redakci Štolních listů. Málem od toho chytlo dnešní vydání, proto bude li nějaká stránka ohořelá,

mějte prosím pochopení...3. Jazykovědci, kteří studují český ja-zyk, nejdou s dobou. Možná si ne-všimli, že dnes nepoužíváme kaž-dý den slova „vyžle“, „povyk“ nebo

„kavyl“, ale slova jiná, kde se po v píše tvrdé Y. Jako příklad můžeme uvést slovo Švýcarsko, které studen-ty často rozrušuje přítomností tvrdé-ho Y. Učení slov zpaměti, které je velmi těžké v běžném jazyce potkat,

je nesmyslné!4. Včera v pozdních hodinách byla slyšet v okolí bydliště p. prof. Ka-čerové mohutná rána. Někteří se do-mnívali, že to byl plyn, ale naše re-dakce má jasno a proto vzkazujeme:

„Ty chemické pokusy Vás jednou při-vedou do hrobu!“ 5. Listopadový Den otevřených dveří byl na našem gymnáziu průkopnický. Poprvé v historii školství měli mož-

Nadštolní postřehy Karla Vaška z N9A :-)))

Profil studenta - Martina Valehrachová O8A

7

Štolní listynost návštěvníci „vstoupit“ do naše-ho ústavu nejen dveřmi. Autor si je jist, že tyto inovace zvýší zájem na-daných studentů o naši školu.6. Autor zápisníku by rád upozornil studenty, že okna lze otevírat, zvláš-tě ve školní jídelně, nejen vysklením, ale také kličkou.7. V případě, že naleznete malého plyšového medvídka, který slyší na jméno Integrálek (Integříček), přines-te ho p. prof. Kotrbové (kab. fyziky).

Karel Vašek (N9A)

Od soumraku do úsvitu Tento film je výsledkem spoluprá-ce (jak jinak) Tarantina a Rodrigue-ze. Přesněji, scénář napsal Tarantino a Rodriguez to odrežíroval. Veškeré rozhovory jsou tedy spíš v duchu Pulp Fiction („Cvoci nezačnou hořet, když na ně svítí sluníčko, ať jsou sebecvo-katější!“), ale po první polovině se ji-nak celkem „normální“ film zvrhne v

divokou řež, která vám připo-mene Planetu Terror.Tarantino si také zahrál jed-nu z hlavních rolí, mladší-ho z bratrů Richieho, sexu-álního devianta a paranoidní-ho psychopata, který se svým rozumnějším bratrem (Geor-ge Clooney) utíká do Mexika, samozřejmě s kufrem plným peněz. Protože Richie postří-lel všechny rukojmí, nezbylo jim nic jiného, než zajmout rodinu pastora Jacoba, kte-rý ztratil víru. Když překro-čí hranice, zastaví v baru Tit-ty Twister, kde se mají setkat s jejich dávným přítelem. Dále už nemá smysl coko-li prozrazovat, snad kromě toho, že se zde objeví také Salma Hayek, nebo například Dany Trejo. Pokud tento film nebudete brát moc vážně, ur-čitě si ho užijete.

Marek Juřica (S7B)

DIVADLA: Zajímavé je Souborné dílo Williama Shakespeara. Američ-tí autoři scénáře a zároveň představi-telé všech rolí Jess Borgeson, Adam Long a Daniel Singer uvedli tuto hru při premiéře 9. června 1987 v Kali-fornii, evropská premiéra se usku-tečnila v březnu 1992 v londýnském West Endu, od té doby je s úspěchem hrána po celé Evropě. KINO: Film Dívka, která kopla do vosího hnízda, je adaptací třetí části trilogie „Millenium“ švédského no-vináře a spisovatele Stiega Larsso-na (1954-2004) a také můj první tip. Od roku 2005, kdy ve Švédsku vyšla první kniha, se celá trilogie stala vel-kým mezinárodním bestsellerem s 21 milióny prodanými knihami ve více než 40 zemích. Druhým filmem je

pokračování úspěšné komedie Fotři jsou lotři. Jak už víme, nejhorší věcí v životě Grega Jebala (Ben Stiller) je jeho tchán Jack Byrnes (Robert De Niro). Na to si už za tu dobu, co žije s dcerou bývalého elitního agenta taj-ných služeb, stačil zvyknout. Vztah vzájemně trpěné tolerance přežil fázi seznamování, svatebních příprav, do-konce i vzájemného setkání rodičů Grega a jeho ženy Pam (Teri Polo). Ve třetím díle Jebalovic komediální rodinné kroniky se ovšem schyluje k Velkému třesku. Greg se chce koneč-ně stát neformální hlavou rodinné-ho klanu, čemuž se Jack pochopitel-ně zuby nehty brání… jak to dopadne, můžete vidět od 23. prosince KLUBY: Asi 200 metrů od Hradčan-ské se nachází klub Potrvá. V prostře-

dí malého divadla je přes den kavár-na a večer tam probíhají různá kultur-ní vystoupení (méně známých - často zahraničních - kapel a zpěváků), diva-dla a různé alternativní umění. Obslu-ha je milá, prostředí příjemné, ceny hodně dobré a celkový dojem skvě-lý. Navíc mají otevřeno už od 12 ho-din. Další z mých oblíbených ozkou-šených podniků je Ouky Douky ne-daleko Veletžního paláce. Prostředí je intelektuální, což navíc podtrhu-je i to, že stěny celého podniku jsou kolem dokola posázeny knihami. Na rozdíl od klubu Potrvá je Ouky Do-uky hlučnější a zakouřenější, ale zas se tam tak trochu ztratíte a obsluha si vás míň všímá, což je občas sympa-tičtější. Je to taková příjemná zašívár-na s pohodlnými křesly.

Kultura

8

Štolní listy

ratory Schools, tzn. že vás připravu-jí na tamní university. Velké procento jejich absolventů bylo přijato na pres-tižní university, jako jsou Harvard, Yale, Brown apod. College Prepara-tory Schools mají speciální program pro přípravu na přijímací řízení uni-verzit. Už od začátku studia vás se-znamují s vedením různých universit a s jejich programy. Připravují vás na přijímací zkoušky SAT a celkově na celý přijímací proces. Dají vám také na výběr z mnoha mimoškolních ak-tivit. Z toho také vyplývá, že na tyto školy nemá moc smysl chodit pouze rok, jak je tomu u studijních pobytů s agenturami. Měli byste mít zájem tam školu dokončit a pokračovat na americké univerzitě. V opačném pří-padě je pro vás mnohem lepší i jedno-dušší jet studovat na rok s agenturou na státní školu. Pokud však máte zájem, zkus-te to. Nejdříve si potřebujete vybrat školy, na které se přihlásíte. Na inter-netu jsou rozsáhlé databáze internát-ních škol v USA. Skvělé jsou www.petersons.com a www.boardingscho-olreview.com. Zprvu zadejte jen zá-kladní kritéria, jako např. dívčí/chla-pecká/co-ed škola, náboženská ško-

la nebo nenabáženská atd. Všem ško-lám, které tomuto budou vyhovo-vat, pošlete úvodní e-mail. V něm se představte, popište svoje výsledky a zájmy, trochu se vychvalte ;). Nako-nec se zeptejte, jestli by vám – zahra-ničnímu studentovi mohli dát stipen-dium (tzv. Financial aid). Školné na těchto soukromých školách bývá ko-lem 40 000 $ ročně, takže stipendium je pro většinu českých studentů ne-zbytné. V Americe mají velkou tradi-ci Financial aid i pro zahraniční stu-denty, v jiných státech tomu tak ale bohužel není. Školy, které vám odpo-ví kladně, si prohlédněte podrobněji a vyberte ty, na které se přihlásíte. Do-poručuji hlásit se na alespoň tři ško-ly – budete mít větší šanci se někam dostat. S vybranými školami buďte v kontaktu, ptejte se jich, na co potřebu-jete. Je důležité, aby si vás zapamato-valy. Dále vyplňte přihlášky. Ty zahr-nují dotazník pro vás a pro vaše rodi-če, doporučení od učitelů, vysvědčení a esej na dané téma. Vše samozřejmě v angličtině. Většinou po vás také bu-dou chtít test angličtiny (SLEP nebo TOEFL) a v některých školách i je-jich přijímací zkoušky SSAT. Většina škol také požaduje pohovor přes Sky-

Internátní ško-la v Americe

MŮJ TIP: Mnozí z nás díky filmu Občanský průkaz tuší, kdo to jsou Plastic People. V Bačetíně u Dobruš-ky bude silvestrovská oslava spoje-ná s koncertem předkapely a under-groundovou legendou Plastic People of the Universe. Vstupenka stojí 550 korun a cena zahrnuje vstupné, sil-vestrovskou večeři dle vlastního vý-běru a šampus na přípitek.

Tereza Havířová (S7B)

Asi každý zná studijní pobyty v za-hraničí s agenturou. Většina lidí jez-dí za studiem tímto způsobem. To ale není jediná možnost, jak odjet studovat do zahraničí. Méně zná-mou, avšak možná v lecčem lep-ší možností jsou soukromé internát-ní školy – tzv. Boarding Schools. Boarding Schools mají dlou-hou tradici hlavně v USA. Jsou to bohaté soukromé školy, jejichž ur-čité procento studentů bydlí na ko-leji. Tyto školy mají také velký zá-jem o zahraniční studenty a často jim dávají i štědrá stipendia. Mají skvě-lé vybavení, osobnější přístup pro-fesorů ke studentům atd. Mají tedy spousty výhod proti americkým stát-ním školám. Většina těchto Boarding Schools jsou také tzv. College Prepa-

Profil studenta - Václav Moldan

9

Štolní listy

Každý z nás už asi do ruky někdy nějakou tu knížku vzal. Ať už sci-fi nebo thriller, Pána prstenů nebo Mi-kulášovy patálie, romantiku nebo de-tektivku. Dokonce i kdybyste začali a zároveň skončili tou povinnou učeb-nicí češtiny, muselo vás nutně napad-nout, kdože to vlastně napsal, jestli ho to bavilo, jak dlouho mu to trvalo, co všechno o tom tématu musel vědět, co všechno u toho zažil a jestli mu za to ta několikaletá práce stála. Teď mi prosím dovolte ma-lou odbočku. V předvánočním shonu jste už určitě i vy, a také začínáte se sháněním dárků pro sourozence, ro-diče, prarodiče a jiné příbuzné či ka-marády. Když jsem takhle o víkendu vyrážel na dárky, prošel jsem okolo

Domu knihy na Václavském náměs-tí a do očí mi padla velká upoutávka na knihu Smrtící odkaz a pod ní mile vyhlížející obličej autorky. Stálo tam: „NOVINKA! – První kniha začínají-cí české spisovatelky. Nelítostný sou-boj elitního pilota s organizovaným zločinem.“ A v tu chvíli mě napadlo vše, co jsem psal výše, a řekl jsem si, že zkusím své štěstí a požádám autor-ku o rozhovor. A naštěstí byla Moni-ka Maratová ochotna se se mnou sejít. Teď se nacházím v překrás-ném interiéru kavárny Domu knihy v prvním patře na Václavském náměstí. Právě zde se, asi před měsícem, ode-hrál křest této knihy, pod záštitou na-kladatelství XYZ. Sedám si do mírně odděleného rohu, odkud autorku jis-

pe nebo přes telefon. Když vše stih-nete odeslat to uzávěrky přihlášek (většinou kolem února), zbývá vám jen čekat na rozhodnutí. Toto je ten těžší, ale o to zají-mavější způsob, jak studovat v zahra-ničí. Je těžší hlavně v tom, že nevíte, jestli to vůbec vyjde. Na závěr bych dodala, že jsem se to letos také roz-hodla zkusit. Hlásím se na Darlington School, Cheshire Academy a Nor-th Broward Preparatory School. Teď vyplňuji přihlášky a vůbec tedy zatím nevím, jestli někam odjedu. Pokud to chcete také zkusit, ještě není poz-dě. Většina škol má uzávěrky kolem února. Určitě se podívejte na stránky www.studujemevusa.cz. Pokud bude-te chtít s něčím poradit, klidně se mě zeptejte, ráda vám pomůžu. Tak hod-ně štěstí!

Alexandra –Theresa Munchová (K5A)

tě uvidím přicházet a kde budeme mít alespoň trochu klidu. Hned jak při-chází, tak se zvedám, abych ji uvítal. Seznámíme se, objednáme si a jdeme rovnou k tématu, abych Moniku ne-zdržoval.

Co bylo Vaše úplně první literární dílo?Všechno začalo, když se mi poprvé do ruky dostaly chandlerovky (pozn. aut. americký autor Raymond Chan-dler). Bylo mi tehdy třináct nebo čtr-náct a rozhodla jsem se, že to zkusím taky. Začalo to krátkými povídkami s hlavním hrdinou soukromým detekti-vem, který spasí svět à la Nick Car-ter v Adéle. Pokračovalo to v podsta-tě až do té chvíle, kdy si mé povídky mohl přečíst vlastně kdokoliv v na-šem třídním časopise. Pak už nějak najednou nebylo dost času a začal na to vše usedat prach.

Tak kdy se ve Vás něco zlomilo a řekla jste si, že vydáte vlastní kníž-ku?

Vlastně nikdy. Takhle to u mě vůbec neprobíhalo. Já jsem vždycky ráda hledala spojitosti mezi různými udá-lostmi, analyzovala jsem informace třeba z rubriky krimi na idnes, a spo-jovala si zdánlivě nesouvisející věci dohromady. Jednou jsem takhle na-razila na téma, které mě zaujalo. Při-padalo mi to trochu, jako bych slyše-la trávu růst, ale řekla jsem si, že by to stálo za zpracování. Věděla jsem, že si o tom budu muset zjistit mno-hem víc. A právě v souvislosti s tou-to tématikou jsem ve své nové knížce použila hlavního hrdinu Petra z jedné mé původní povídky, i když poprav-dě jsem ho musela dost předělat a po-sadit ho do českého vládního Airbu-su. Asi za rok jsem svou “knížku“ do-psala, ale pořád jsem ani vzdáleně ne-doufala, že by mi někdy mohla vyjít. Psala jsem si jí spíš pro sebe do šuplí-ku, v tu chvíli asi přišel ten zlom. Na-šla jsem totiž odvahu a dala to přečíst kamarádům i mým blízkým. Jediné, co mě štvalo, byl fakt, že jsem o obo-ru vrtulníků, létání s nimi a o všech

těch věcech s tím spojených nic nevě-děla. A proto jsem začala hledat od-borného poradce, aby mi řekl, co kde a jak jsem napsala špatně. Poradce se záhy našel, pořád to ale bylo jen tak pro mě. Neplánovala jsem opravdo-vé vydání, jen jsem si říkala, co kdy-by jednou náhodou …

Máte nějakého oblíbeného auto-ra, o kterém jste si řekla, že takhle byste chtěla jednou psát?Hm … asi Frederick Forsyth. To je taková ta nedosažitelná laťka, ke kte-ré každý večer před spaním vzhlížím. A podobně je na tom pan spisovatel Daniel Silva.

Jak dlouho Vám trvala celá knížka od A do Z?Tak to jde o to. Napsání i se studi-em podkladů mi trvalo asi rok, mož-ná o trochu míň, ale pak by se k tomu mělo asi přičíst jednak to roční obdo-bí, kdy jsem děj obohacovala o růz-né vzpomínky a příhody hlavního hr-diny a pak asi i ta téměř dvouletá ko-

Jak se píše kniha v podání spi-sovatelky Moniky Maratové

10

Štolní listydiny a pak asi i ta téměř dvouletá ko-rektura, která probíhala vlastně neu-stále, kdy jsem opravdu svůj Smrtící odkaz přečetla snad milionkrát a stále znova a znova, abych zjistila, že tady mi opět chybí mezera, tečka nebo velké písmeno.

Co Vám prolítlo hlavou, když jste knížku dopsala?No, když jsem knížku dopsala, tak první, co jsem udělala, bylo, že jsem si ji po sobě přečetla a skoro půlku jsem přepsala. Ty ale asi myslíš tu chvíli, kdy jsem ji odevzdala nakla-dateli. V tu chvíli jsem si uvědomila, že už mám hotovo, a řekla jsem si, že tohle nechci pěkně dlouho ani vidět ani o tom slyšet.

A co bylo potom, když jste dopsala tu knížku? To jdete k vydavatelům a řeknete jim, že byste ji chtěla vy-dat? Jak to je?Normální spisovatel by to tak asi udělal. Já si ale pořád nebyla vůbec jistá tím, že jí mám vydat a navíc ne-mám ráda vychvalování vlastních děl. V mém případě vyšel úplně první po-kus. Požádala jsem kamaráda, který, když si to přečetl, tak jednoznačně řekl, že by se to mělo vydat. Já jsem souhlasila a nakonec jsem ho popro-sila, jestli by nechtěl být můj agent. Musím říct, že neskutečně pečlivě obeslal nakladatelství, která vydáva-jí českou beletrii, zda by měla zájem o vydání. Pár týdnů se nic nedělo, a pak se chytilo nakladatelství XYZ. Co bylo pro mě překvapivé, byl fakt, že se mi ozvali v pondělí a smlouvu jsem měla podepsanou ve čtvrtek té-hož týdne. Později jsem se dozvěděla, že to není běžné, a o to víc mě to za-hřálo u srdíčka.

Kde jste brala inspiraci? Teď mys-lím pro jednotlivé epizody, vzpo-mínky hlavního hrdiny atd.?Různě, něco jsem vzala z internetu, ale většinu mám od přátel, kteří s le-tadly a vrtulníky opravdu pracují, tak-

že většina těch věcí, co jsou v kníž-ce, se skutečně stala nebo přinejmen-ším stát mohla. Dokonce se mi stáva-lo, že jsem si něco vymyslela a sama jsem si to zavrhla, že je to moc při-tažený za vlasy, a obvykle do týdne na internetu objevila zpráva o tom, že se něco podobného, mnohdy i horší-ho opravdu stalo. A taky jsem toho samozřejmě spoustu přečetla. Sice když jsem si v knihovně půjčovala už šestou knížku o psychologii a muče-ní, koukala se na mě paní trochu po-dezřele a opovržlivě zároveň, ale ne-dalo se nic dělat. A opět i tady jsem si musela nechat vše zkontrolovat od odborníka na slovo vzatého, tento-krát od elitního útvaru policie ČR.

Vždycky mě zajímalo, jestli au-tor nejdřív vymyslí děj s happyen-dem a pak až zasazuje jednotlivý-mi událostmi, nebo jestli si knížka žije vlastním životem. Jak to bylo u Vás?Tak u mě si ta knížka žila jednoznač-ně vlastním životem. Nějak jsem se na začátku nechala strhnout tím pří-během a prostě jsem psala. Jediný, kdy jsem se nějak výrazněji zasek-la, bylo u výběru toho hlavního kři-váka. Nakonec ten křivák sám vy-plynul z logiky děje. Stejně tak teď, když píšu volné pokračování, tak se mi často stává, že se zastavím a sama sebe opravím, že takhle to být nemů-že. Na tohle já se snažím dávat velký pozor, aby všechno do sebe opravdu zapadalo.

Někde na internetu jsem četl, že jména hlavních postav až překva-pivě působí na celkový dojem čte-náře o knížce. Jak jste vybírala jména svých hlavních postav?Tak s hlavní postavou Petrem jsem měla jasno okamžitě, to jméno se prolnulo už z mé dřívější povídky. Ostatní jsem pojmenovala většinou podle kamarádů. Sice někteří asi ne-budou úplně nadšení, že jejich jme-novci jsou ti největší padouši, ale to

se nedá nic dělat. Problém byl s pří-jmeními. Snažila jsem se vybrat tako-vá, aby se s nimi nikdo nemohl zto-tožňovat, a nakonec se mi to podaři-lo. Inspirovala jsem se jedním ame-rickým filmem, kde se detektiv jme-noval Teffler, a odtud jsem si tedy vy-půjčila příjmení pro hlavního hrdinu.

Přirostla Vám nějaká postava ob-zvláště k srdci?No určitě Petr a pak nejspíš posta-va největšího křiváka. Asi vidím svět moc černobíle, že někdo musí být buď opravdový křivák, nebo rytíř na bílém koni.

Jak a kde probíhalo Vaše psaní? Tak psaní probíhalo většinou doma na laptopu. Já ale neumím psát ve stylu, že dneska musím napsat ještě dvanáct stránek. Já na to musím mít náladu. Musím mít chuť se ponořit do toho samostatného světa mé knížky a žít s postavami jejich příběhy. Částečně i z toho důvodu trvala celá knížka tak strašně dlouho.

Již tu byla několikrát zmíněná ko-rektura. Jak probíhá tahle fáze psaní?Ta probíhá pořád a neustále. Pokaž-dé, když si po sobě něco přečtete, tak si tam najdete nějakou chybu a stej-ně jich ještě spoustu přehlídnete. Nej-dřív jsem si korekturu zkusila udě-lat sama. V tu chvíli jsem si myslela, že tam je vše gramaticky dobře. Pak jsem ten rukopis poslala nakladatel-ství, a tam mi paní korektorka upravi-la spoustu dalších, už především sty-listických chyb, jako opakování slov a podobně. Ona je vždycky nahradi-la synonymem, a pak se mnou kon-zultovala, jestli mi to takto vyhovuje. A takhle jsme si obě přeposlaly celou knížku po částech mailem asi třikrát, než jsme se konečně shodly, že takhle to je v pořádku.

Co název? Jak jste přišla na Smr-tící odkaz?

11

Štolní listyTak to je docela zajímavý. Knížka se totiž původně vůbec nejmenuje Smr-tící odkaz, ale Lavina. Bohužel něko-lik týdnů před začátkem tisku vydaly Levné knihy stejnojmennou knížku, a tak jsem musela začít hledat něco ji-ného. V tom mi hodně pomohlo na-kladatelství spolu s distributorem a knihkupci. Vše se řešilo tímto způso-bem, i obal i název. Všichni byli milí a konstruktivní, což mě mile překva-pilo. Přebal vybrali všichni jednomy-slně, nezávisle na sobě všichni uká-zali na ten samý. Nejdřív jsem z toho byla trochu špatná, protože o ději ne-vypovídá vůbec nic, ale nakonec jsem se podvolila. A s názvem to v podsta-tě bylo to samé. Bylo mi vysvětleno, že jde hlavně o to přitáhnout pozor-nost, a tak jsem si řekla, že oni o tom asi přece jen ví o něco víc než já a ne-

chala jsem jim volnou ruku.

Michal Outrata (4S)

Nedávno jsem se na internetu dočetl, že národní protidrogový koor-dinátor Jindřich Vobořil chce prosa-dit zákon zakazující nezletilým vstup do restauračních zařízení po osmnác-té hodině. Tato zpráva byla sdílena obrovskou rychlostí hlavně na face-booku a na zpravodajských portálech iDnes a Novinky se začalo vášnivě diskutovat, zda je to dobrý nápad. Některé reakce mi připomí-naly provařené heslo důchodců, nyní však vyslovené o generaci mladší-mi lidmi: „Ach, ta dnešní mládež… , takoví my jsme nebyli.“ Je to prav-da? Opravdu se naši rodiče vyhýbali hospodám až do svých osmnácti let? A pokud ne, bylo to špatně? Stali se z nich trosky závislé na tvrdých dro-gách, což se podle některých má stát nám? Stávající zákony způsobují, že se mladistvý k alkoholu sice dostane, ale přes určité riziko, které ho odradí od každodenního nestřídmého popí-jení. To je podle mého názoru správ-ně a není důvod to měnit. Naopak na-vrhované změny způsobí, že pokud nebudou trávit celý večer na počíta-či, najdou si nezletilí jiné místo, kde se scházet, a místo piva budou kou-řit trávu, která si legalizaci možná za-slouží, ale nebezpečí s ní spojené je určitě větší než u již zmíněného piva. Avšak i pokud by tento plán fungoval, stálo by to za to? Zapo-meňte na všechny koncerty, diskoté-ky, nebo večeře s rodiči. To, že tam nesmíte, vás má pouze ochránit od al-koholu, toho démona, který už ode-dávna zabíjí zdravou lidskou společ-nost. Někdy mám pocit, že čes-ké úřady prostě jen musí vykazovat nějakou činnost a že se řídí prostým pravidlem: „Lepší špatný návrh, než-li žádný.“

Marek Juřica (S7B)

Možná si někteří z vás všimli, že paní profesorka Lukelová oprav-du dlouho nebyla ve škole. Zaskako-vali snad všichni češtináři, kteří na naší škole učí, a nakonec nás dokon-ce učil i bývalý student našeho gym-názia, roztomile nejistý Lukáš No-votný. Co se ale vlastně stalo? Říkala jsem si, že to určitě nezajímá jenom mě, a když paní profesorka na moji žádost o rozhovor odpověděla s úsměvem, zaradovala jsem se a nevadilo mi do-konce ani to, že se náš rozhovor mu-sel odehrát už před první vyučovací hodinou. Paní profesorka totiž ošklivě upad-la, a natrhla si několik vazů v koleni najednou. A nebylo to ledajaké zra-nění, pan doktor pro něj měl speci-ální název "unhappy triad". Nikdy jsem ale nezažila humornější popis nešťastné triády, než v kabinetě čes-kého jazyka. „Šla jsem zrovna z hub, po lesní pě-šině. A když jsem se ohlídla, abych

se podívala, jestli za mnou běží můj pes nebo ne, udělala jsem krok do-zadu, podjela mi noha a sedla jsem si na zem,“ začíná paní profesorka své líčení. „To se ale ještě nic nesta-lo. Zvedla jsem se a půl vteřinu nato jsem se válela znova. A to už bylo špatné, bezmocně jsem ležela na pě-šině, pes doběhl do chalupy pro po-moc a moje maminka mi nakonec musela půjčit svoji hůl!“ směje se paní profesorka v závěru. Koleno jí pořád ještě ošklivě oté-ká a doktor jí návrat do práce vlast-ně vůbec nedovolil. Sama už ale tou-žila po společnosti, během domácího pobytu totiž onemocněl i její psí spo-lečník, a dny, které trávila mezi čtyř-mi stěnami sama, byly opravdu de-presivní. O to krásnější byl ale ná-vrat ke studentům a kolegům. Své první dny líčila nadšeně. Svítilo slunce, napadl sníh a od svých dvou oblíbených tříd, kterými jsou pod-le jejích vlastních slov 5S a S6A, do-

„Ta dnešní mládež…“

Profil profesora - Ivana Luke-lová aneb naše milá Lu :)

12

Štolní listystala dárky na uvítanou. "To mi hod-ně pomohlo. Vážně jste mě překva-pili," děkuje znovu paní profesorka. Od S6A dostala poukázku na masáž. Musím smeknout, to se s naší kyticí opravdu nedá srovnat. S návratem do pracovního života ale souvisí i určité komplikace. Jistě nikdo z vás nepřehlédl sněhovou kalamitu, která naše silničáře vel-mi překvapila. Ostatně jako každý rok. A o berlích se na sněhu a ná-ledí chodit nedá, a tak musí paní profesorka jezdit do školy autem. "Řidičák jsem si udělala hned v osmnácti letech. Učil mě můj ta-tínek, byl to školený instruktor. Bylo to ale vážně hrozné, tatínek naše auto miloval, takže kdykoliv jsem udělala něco špatně, přiletě-la mi facka. A nevěřili byste, ko-lik nových jmen mi vymyslel!“ vypráví se smíchem.Když ale před lety vezla do ne-mocnice syna s podezřením na zánět slepého střeva a před ne-mocnicí dostala s autem "hodi-ny", zařekla se, že jakmile padne sníh, nechá své autíčko odpočívat. Zoufalá situace si ale žádá zoufa-lé činy, a tak paní profesorka podstu-puje každé ráno děsivě dobrodruž-nou jízdu do školy. "Ve čtvrtek ráno jsme odhazovali auto snad dvacet mi-nut. Přítel mě pak musel odtlačit a při cestě Veletržní mi tekly slzy. Silnice byla jako klouzačka, opravdu jsem myslela, že nedojedu." Na sebejistotě paní profesorce rozhodně nepřidávají

Jak moc se věci mění za 7 let, aneb koho z vás ještě baví hudebka? Kdepak se stala chyba?„Sláva! Jsem v septimě a hudební výchova tím pro mě končí!“ Tak asi takhle vypadalo naše nadšení začát-kem školního roku. Pracně odpočítá-vané hodiny do konce tohoto strašné-ho předmětu jsou ty tam. Ale co se s námi sakra stalo? Kde je ta třída, co

vymýšlela hudební pořady pro děti ve školce, organizovala Emauzy od A do Z (tak schválně, kdo z vás ještě ví, co to Emauzy jsou?), dvakrát si vydupa-la založení školního sboru a každou volnou hodinu si půjčovala kláve-sy od nevěřících profesorů? A to ješ-

tě není všechno. Pamatujete si Klub přátel táborového ohně, tzn. kroužek kytary pod taktovkou pí. prof. Čihá-kové? A víte vůbec, že Gymnázium Nad Štolou mělo jednu dobu krom pěveckého sboru i vlastní orchestr? Asi ne, to jsme totiž my ještě byli v

ani její dva synové, kteří si z ní dělají legraci a děsí ji větami jako: „Mami, dneska radši zůstaň doma, co když někoho srazíš?“, "Neblbni, to nemů-žeš zvládnout! Ještě půjdeš do věze-ní." a podobně. Učit chtěla paní profesorka vlastně

odjakživa. "Chvilku jsem sice uva-žovala o právničině, po roce 1968 jsem si to ale zase rychle rozmyslela. Nebudu se přece učit nějaké blbosti o komunistických politicích! Kvůli tomu jsem změnila i svůj výběr před-mětů. Místo dějepisu jsem si nakonec vybrala pedagogiku." Nakonec je ale spokojená. Jejím nej-

oblíbenějším literárním obdobím je meziválečná literatura. Sama má nej-raději Karla Čapka a jeho povídky. "Co všechno se změnilo od doby, kdy jste na naši školu nastoupila?" ptám se zvědavě. Odpověď mě oprav-du překvapila. Když na škole začína-

la, býval téměř setrvalý problém s topením. Děti seděly v lavicích ve třech svetrech, ale vydržet se to stejně nedalo. Mnohdy byl ta-kový mráz, že museli poslat žáky domů a udělat si volno! Nakonec se odhodlávám i ke zvídavějším otázkám. Paní pro-fesorka je skvěle naladěná a člověk by řekl, že na své mládí vlastně nevzpomíná, že ho stále prožívá."Měla jste nějakou velkou stu-dentskou lásku?" vyzvídám spik-lenecky. A ukazuje se, že ano. Paní profesorka prožila příběh jako vystřižený z románu. "Na-konec jsme se i vzali, to bylo krásné období. Naše společná cesta ale bohužel skončila rozvo-dem.""Chodit do tanečních mě hrozně bavilo. Šla jsem i do pokračova-

ček," zmiňuje paní profesorka svou další oblíbenou činnost. A myslím, že je na ní tato záliba opravdu znát. Jen doufám, že bude do plesu už úpl-ně zdravá a protancuje střevíčky spo-lečně s námi.

Barbora Nebáznivá (5S)

13

Štolní listyprimě. Za sedm let na této škole jsme prošli rukama celkem pěti profeso-rek. S některými nás to bavilo více, s některými méně, ale každá z nich se nás snažila něco naučit. Bohužel pro nás však vždy začala s dějinami hud-by úplně od začátku. Takže třeba gre-goriánský chorál jsme slyšeli cca tři-krát a o vzniku rocku pro změnu ne-víme vůbec nic. Ale my bychom z hudební výchovy chtěli maturovat! Člověka to skoro nutí klást si otázku, čím to, že tu žádný z hudebkářů moc dlouho nevydržel. Vždyť krom těch, co nás učili, tu byli i profesoři Matys se Sládkem, a i ti po roce na této ško-le odešli pryč. Odpovědi se nabízejí hned dvě. Buďto moc zlobíme, a tak

nás nikdo nechce, což my jsme zlo-bili, nebo není dostatek učebních po-můcek a tak učitelé po roce pouštění muzikálů na školním DVD radši ode-jdou. Docela dobře si vzpomínám na asi nejvtipnější chvíli v mém škol-ním životě – pí. prof. Jurišová se mě snažila přesvědčit, že neumím hrát na flétnu. Názorná ukázka opravdu stá-la za to. Ale ta flétna už ve třídě není. Stejně tak, jako tam již přes rok ne-jsou struny k elektroakustické kyta-ře, kterážto určitě nebyla levná a stá-lo by za to ji využít. O kombu ani ne-mluvě. A zpěvníky? Zpěvníky, které skoro pokládám za své, neboť jsem je loni pomáhala lepit a v primě jsme na ně platili každý 5 Kč, neb jsme si do-

volili některý z nich omylem roztrh-nout, jsou také ty tam. No, za rok maturujeme. Po osmi letech opustíme naši milovanou Štolu a já jen doufám, že až se diva-delním sálem rozezní ta všemi tak očekávaná a zároveň obávaná věta: „Prosím paní magistru Hanu Majo-rovou, aby přivedla svou třídu, oktá-vu B“, najde se pár odvážlivců, kteří nám budou chtít na rozloučenou za-zpívat tak, jako jsme my zpívali mno-ha maturitním ročníkům před námi. Hudebka totiž není tak úplně na dra-ka :)

Anna Daňková (S7B)

Milí čtenáři,rok se s rokem sešel a jsou tu opět Vánoce. I v tomto hektickém období, kdy se odevzdávají některé seminár-ní práce a všichni zuřivě shání dárky, se naše redakce sešla a věnovala své úsilí a spoustu času tomu, aby mohlo vyjít předvánoční číslo, které je záro-veň poslední číslo roku 2010.Když jsme v březnu poprvé zača-li mluvit o tom, že bychom mohli na gymnáziu zavést školní noviny, ne-vsadila bych na to, že se nám poda-ří je úspěšně vydávat každý měsíc až do konce roku. Už vůbec by mě nena-padlo, že na nich budu pracovat jako spolušéfredaktorka. Teď už ale nepo-chybuji o tom, že Štolní listy budou

vycházet i v roce 2011, a řekla bych, že se dokonce stávají tradičním za-končením každého měsíce. Je pravda, že si většinou s Tomášem Novotným až do poslední chvíle nejsme jistí, jak a jestli vůbec se nám podaří noviny v daném termínu vydat, ale myslím, že se oba shodneme na tom, že v naší redakci jsou schopní redaktoři a ko-rektoři, na které se můžeme spoleh-nout a díky kterým může tento pro-jekt fungovat.Spolupráce na Štolních listech se už dokonce netýká výhradně studen-tů našeho gymnázia. Samozřejmě je tady Ředitelský sloupek, ale už jsme vydali i článek od jednoho z našich profesorů a můžu Vám slíbit, že při-

jdou i další profesorské články, tak-že se máte na co těšit. V budoucnu s námi začne spolupracovat jeden z bý-valých maturantů, který se nás rozho-dl podpořit. Kdyby se i někdo další z Vás čtenářů rozhodl, že se chce podí-let na tvorbě štoláckých novin, a to v kterékoli fázi od psaní přes korektu-ru, design a sazbu až po tisk a skládá-ní novin, neváhejte a kontaktujte mě nebo Tomáše.Na závěr bych Vám všem chtěla po-přát za redakci Štolních listů krásné Vánoce. Hlavně si odpočiňte, ať máte sílu si pak pořádně užít Silvestra ;)

(Spolu)šéfredaktorkaEliška Zlámalová (S7B)

Sloupek šéfredaktorky

Na tomto čísle spolupracovali :Šéfredaktoři: Eliška Zlámalová a Tomáš Novotný Redaktoři:Zuzana Mariničová, Tereza Havířová, Michal Outrata, Tereza Čuříková, Anna Daňková, Marek Juřica, Barbora Ne-báznivá, Alexandra –Theresa Munchová , Diana Čechová a Ondřej Novák Korektoři:Lucie Kovářová, Aneta Čermáková, Tereza Kopřivová s výpomocí profesorského sboru při závěrečné korekuře (Vladimír Marek, Mgr. Petr Škrášek)Design a sazba:Eliška Zlámalová a Tomáš Novotný do šablon od Jakuba Jiráka

14

Štolní listy

Karolína Kočandrlová (S7B)

Vojtěch Povejšil (1B)

Klára Zakucia (S2B)

Michaela Kovandová (P1A)

Michal Mráz (S7B)

Těšíte se na Vánoce?

Ano, proto-že nezůstaneme tady v zimě, ale jedeme s rodi-nou k moři.

Ne Moc Těším ! Ano, těším se na odpočinek, dárky ...

Kdy obvykle sháníte dárky?

Na poslední chvíli.

23. prosince Kolem listopadu. Většinou něco vyrobím, tak 2 nebo 3 týdny předem.

Snažím se co nejdřív, ale vět-šinou to vyjde na poslední 2 dny.

Jak jste přesta-li věřit na Je-žíška?

Našla jsem v komoře svoje staré dopisy pro Ježíška, a tak mi došlo, že dárky kupuje mamin-ka. Byl to smut-ný okamžik :D

To už si nepama-tuju.

Bylo mi kolem 5 let, mamka mi to řekla v autobuse.

Zjistila jsem to tak před 2 roky, ale nepamatu-ji se, jak jsem se to dozvěděla.

Viděl jsem mámu, jak dává pod stromeček dárky :(

Vadí Vám, jak například ame-rické Vánoce ovlivňují naše tradiční?

Ano, určitě. Už jenom proto, že děti reagují víc na Santa Clause než na Ježíška.

Jo, docela jo. Jo Docela mi to vadí.

Ano, vadí mi, jak ty nejmenší děti znají mís-to Ježíška spíš Santa Clause či Dědu Mráze.

Co plánujete na Silvestra?

Buď budu pra-covat, což asi nepřežiju díky náporu zákazní-ků, nebo poje-du se spolužá-ky na chatu, což asi taky nepře-žiju díky náporu alkoholu. Takže jsem to vyhrá-la :D

Jdu na Staromák se spolužákama.

Pojedem s rodi-nou a kamarády na hory.

Budu doma. Většinou máme chlebíčky a pak hrajeme karty.

Ještě to nemám přesně rozhod-nutý, ale určitě něco podniknu.

Eliška Zlámalová (S7B)

Anketa – Vánoce a Silvestr

15