tajemstv˝ tibetu 2 tibetsk` kniha mrtvÝch · c květoslav minařík, 2012 c translation:...

TAJEMSTVÍ TIBETU 2

TIBETSKÁ KNIHA MRTVÝCH

(BARDO THÖDOL)

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

Vydavatelská řada PŘÍMÁ STEZKASvazek 10

CANOPUS


Květoslav Minařík

TAJEMSTVÍ TIBETU II

TIBETSKÁ KNIHA MRTVÝCH

(BARDO THÖDOL)

Psychologická, mravní a mystická studies použitím knihy

Tibetská kniha mrtvýchod W. Y. Evans-Wentze

CANOPUSPraha 2012


c Květoslav Minařík, 2012c Translation: Stanislav Kulovaný, 2012c W. Y. Evans-Wentz, 2012

ISBN 978-80-87692-28-8

c Oxford University Press, 2012


Obsah

PŘEDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9ÚVOD — STEZKA DOBRÝCH PŘÁNÍ . . . . . . . . . . . . 21I. Vzývání buddhů a bódhisattvů . . . . . . . . . . . . . . . . 21II. Stezka dobrých přání pro vyváznutí z nebezpečného úz-kého průchodu bardem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25III. Základní verše šesti bard . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32IV. Stezka dobrých přání chránící před strachem v bardu . . 37

DÍL PRVNÍČHIKHÄ A ČHÖŇI BARDOVZÝVÁNÍ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45Přenos principu vědomí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46Čtení thödolu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49Praktické použití thödolu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52ČÁST PRVNÍ: BARDO OKAMŽIKŮ SMRTI . . . . . . . . . 53Poučení o příznacích smrti nebo první stadium čhikhä barda:čiré světlo spatřované v okamžicích smrti . . . . . . . . . . . 53Poučení o druhém stadiu čhikhä barda: podružné čiré světlospatřované ihned po smrti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67ČÁST DRUHÁ: BARDO PROŽÍVÁNÍ SKUTEČNOSTI . . . 76Úvodní poučení o prožívání skutečnosti ve třetím stadiu bar-da, zvaného čhöňi bardo, v němž se zjevují karmické přízraky 76Svítání pokojných božstev od prvého do sedmého dne . . . . 86

Předmluva komentátora . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86Předmluva W. Y. Evans-Wentze . . . . . . . . . . . . . . 87První den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87Druhý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92Třetí den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96Čtvrtý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101Pátý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 104

5


Šestý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107Sedmý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118

Svítání hněvivých božstev od osmého do čtrnáctého dne . . . 125Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125Osmý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139Devátý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141Desátý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 142Jedenáctý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143Dvanáctý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143Třináctý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145Čtrnáctý den . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148

Závěr, kterým se vysvětluje základní význam nauky o bardu . 156Základní poučení komentátora . . . . . . . . . . . . . . . . . 159

DÍL DRUHÝSIPÄ BARDOVZÝVÁNÍ A ÚVOD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161ČÁST PRVNÍ: POSMRTNÝ SVĚT . . . . . . . . . . . . . . 161Bardické tělo: jeho zrození a nadnormální schopnosti . . . . . 162Znaky existence v přechodném stavu . . . . . . . . . . . . . . 175Soud . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184Všeurčující vliv myšlenky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193Svítání šesti lók . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201ČÁST DRUHÁ: POSTUP ZNOVUZROZENÍ . . . . . . . . . 206Uzavírání brány lůna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206

Metoda k zabránění vstupu do lůna . . . . . . . . . . . . 207První metoda k uzavření brány lůna . . . . . . . . . . . 209Druhá metoda k uzavření brány lůna . . . . . . . . . . . 211Třetí metoda k uzavření brány lůna . . . . . . . . . . . . 212Čtvrtá metoda k uzavření brány lůna . . . . . . . . . . . 218Pátá metoda k uzavření brány lůna . . . . . . . . . . . . 219

Volba brány lůna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222Výstražné vize místa znovuzrození . . . . . . . . . . . . . 223Ochrana před mučícími furiemi . . . . . . . . . . . . . . 225

Dvojí možnost volby: nadnormální zrození nebo zrozeníz lůna . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 228

Nadnormální zrození přemístěním do ráje . . . . . . . . 229

6


Zrození z lůna: návrat do lidského světa . . . . . . . . . 231Všeobecný závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 233KOLOFON . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241DOSLOV KOMENTÁTORA . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241

PŘÍLOHYTABULKA DHJÁNIBUDDHŮ . . . . . . . . . . . . . . . . . 246MANDALA POKOJNÝCH BOŽSTEV . . . . . . . . . . . . 248MANDALA HNĚVIVÝCH BOŽSTEV . . . . . . . . . . . . . 249VYSVĚTLIVKY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 250

7


PŘEDMLUVA

Tibetská kniha mrtvých — Bardo thödol — je kniha, kterápojednává o východiskách psychického napětí od okamžiku smrtičlověka do okamžiku nové objektivace tohoto napětí jako člověkasamého. Tento problém řeší se školskou důkladností pouze severníbuddhismus (mahájána). V našich zemích prostě neexistuje. Pokudjsme ateisté, jsme přesvědčeni, že okamžikem úmrtí člověka jsouvyřešeny všechny problémy života se týkající, kdežto jsme-li teisté,pak všechno záleží na našem rozumu a náboženském založení.

Problém barda je však problém filozofický a psychologický.Nejde v něm o bytost jako typ, nýbrž o bytost jakožto napětía duševní výboje. Řekl bych, že se nauka o bardu nezabývá ře-šením subjektu jako výrazu jáství, ale ukazuje přirozená východis-ka mechanicky činného napětí, jímž člověk jakožto činné individu-um vlastně je.

Pokud člověk v životě uplatňuje svou vůli inspirovanou chtě-ním, je on sám ve skutečnosti jen souhrnem napětí a stavů, jež sebez přestání velmi rychle mění (nepřihlížíme-li ovšem k jeho po-vaze, v níž se též uplatňují jednou dobré a příznivé, podruhé zléa nepříznivé vzněty a ideje). Když tedy člověk uvažuje o sobě, můžeuvažovat především o těchto stavech a napětích, ale o sobě jakožtoo já nebo o těle uvažuje jen druhotně — snad jen v souvislosti s tě-lesnými chorobami a některými fyzickými znaky. Z toho hlediskaje tedy člověk existencí nefyzickou, i když se mnohdy skrývá za svétělo, když o sobě uvažuje.

Z hlediska mystického nebo nábožensko-filozofického není tře-ba, abychom uvažovali o člověku jako o fyzické bytosti. Fyzickábytost je z hlediska osudu tak chudá, že kromě smyslových vje-mů, jež abstraktnímu já zprostředkují dojmy, mění její cestu pou-ze choroby. Uvažujme spíš o psychické přirozenosti, jejíž stavy jsouovlivňovány neznámými činiteli.

Pozorujeme-li svou vlastní psychickou přirozenost, můžemezjištovat, že její základní stav je jakoby založen na ničema odůvodňuje-li se fyziologicky, jsou to pouze závěry z nouze. Mohlibychom stejně říci, že fyziologické podmínky jsou závislé na pod-

9


mínkách psychických, neboť pozorovatel, jenž nevystupňoval pozo-rovací schopnost do té míry, aby její pomocí mohl pronikat tvář-ností věcí, nedokáže pravé příčiny odhalit. Pro takového člověkamůže být nezodpověditelnou otázkou i to, zda kreténi jsou tělempostiženi na duchu nebo duchem na těle. A právě touto otázkouse dostáváme na hranici dosud nevyřešené problematiky smyslověpostřehnutelné přírody.

Zvídavý lidský duch není spokojen se zdánlivě přirozeným ome-zením, jaké mu ukládají jeho smysly. Chce poznávací schopnostípronikat hlouběji, a proto vznikly všechny ty nauky, jež jsou tu ví-ce, tu zase méně bludné a výjimečně uspokojivě osvěcující.

Pokud mne se týká, uznávám za dobrou každou nauku, kterávede ke zvýšení a prohloubení postřehovací síly. Vím však, že bezohledu na zevní pomůcky je vždycky rozhodující analytické sou-středění, které nemusí mít tradiční mystické průvodní znaky. Mů-že být vybudováno i na logickém vědeckém zkoumání problému,pokud ovšem nadměrně neodvádí pozornost ke tvarům a mecha-nickým procesům, nýbrž ke skladbě materiálu. Za těchto okolnostípronikne člověk pomocí vůle a vědomí do této skladby, jejíž struk-tura a stavební kameny jsou milníky pravdy.

Tibetská mystika učením o analytickém soustředění za jis-tých příznivých zevních podmínek, jako je poloha těla a fyzickýklid, a usměrněním tohoto soustředění ke struktuře vlastní bytostiumožňuje každému člověku, aby pronikl za mez úvah a pochybnos-tí o primárním činiteli ve vztahu k tělu a psychické přirozenosti.A hned za touto mezí nachází to, co se nazývá karma, tj. zachovanáenergie, obsažená v napětí, jež může být jednou pouze duševnímstavem, jindy myšlenkou, jindy chtěním a opět jindy vůlí k činu.Všechny tyto projevy jsou příčinné stavy bytí a dění a tibetskámystika je nechce ztratit ze zřetele do okamžiku jejich definitivní-ho zpětného vybití.

Nic takového se ovšem nedaří naší psychologii. Vidí tyto pří-činné stavy jako bezprostřední faktory předcházející čin a buďnedovede, nebo nechce tyto stavy dál stopovat tam, kde se již stáva-jí latentním napětím podněcujícím člověka z hloubky jeho bytostik dalším myšlenkám, chtěním a vůli k činům. Snad proto, že setoto napětí stává příliš nezřetelným, tak nezřetelným, že se s ním

10


nepočítá jako s významnou psychickou podmínkou k projevům.Ale člověk má nápady, které jsou modifikací vzpomínek. Vzhledemk nim je duševní život buď emanací niterného založení, nebo trans-formací bezprostředního vjemu. V každém případě je tedy duševníživot závislý na jemnějších příčinách, než jsou bezprostřední vje-my a z nich pocházející podněty. Proto nezbývá, než aby se každýčlověk snažil dovršit cestu analytického soustředění, jak nás je učíznát tibetská mystika.

Budeme-li sledovat cestu správného analytického soustředění,zaměřeného na strukturu naší vlastní bytnosti, přestane se námtato bytnost jevit jako typ a projeví se jako stavy, síly a napě-tí. Zaměříme-li analytickou pozornost k nim, zjistíme, že bytost-ná struktura způsobuje, že je vnímáme jako prožitky. Prožitky vevztahu k vědomí člověka jsou faktory budící žízeň po životě a tatožízeň člověka psychologicky jasně usměrňuje k upoutávání se naformy lidské nebo jiné v přesném poměru k podmínkám splňujícímnejlépe prožívání, které považuje za žádoucí.

Tím je nejlépe rozřešen problém upoutání životní energie by-tostí na formy a objektivace; přitom je zřejmé, že jde o mecha-nické vztahy, jejichž obětí je osobité vědomí. Vzhledem k tomuje možno říci, že nekompromisní žádostivost je dynamickým čini-telem strhujícím bytnost jakožto sílu, stavy a napětí „na cesty“,jejichž účelem je, aby se člověk psychicky upoutal na objektivaci,která by vyhovovala prožitkovým podmínkám, jaké jsou pro něhožádoucí. O osobním vědomí se zde neuvažuje, neboť analytickýmpozorováním se stává zřejmým, že toto vědomí vyšlehne (zpřítomníse) vždy tam, kde se vyskytne objektivace vybavená fyziologickoua psychickou přirozeností.

Na těchto podmínkách je založena reinkarnace bytostí, které ne-uvědomělý pud žene od věci k věci ve sféře smyslů. Tibetští mysti-kové to vědí, proto se snaží zasahovat do reinkarnačního zákonapodle učení Bardo thödolu. Snaží se umírajícímu a zemřelému člo-věku poradit při proměnách stavů jeho vědomí, jimiž prochází přismrti a bezprostředně po smrti. Pronikli analytickým pozorová-ním tak hluboko, že mohou snadno zjišťovat, že vědomí člověka přismrti náhle nehasne, ale doznívá ve stavech a vizích, které jsou vý-sledkem jeho žití, myšlení, cítění atd. V tu dobu, kdy člověk fyzicky

11


umírá, je jeho bezbranné vědomí (intelekt) vystaveno vizím, poně-vadž vůle, která je jindy potlačuje, zaniká s fyzickou bezmocnostípocházející z umírání. I když však je vědomí bezbranné, není oproš-těno od vnímání a ve zpětném sledu prožívá osudy svého minuléhoživota. Jejich vliv slábnoucí vědomí tísní a tlačí do podmínek před-určených bývalým způsobem života.

Tu právě se snaží tibetští mystikové zasáhnout do přirozenéhoběhu věcí poučováním a radami a předpokládají, že zastaví-li po-kračování proměn vědomí u zemřelého člověka, bude jeho karmickévyústění šťastnější, než když bude dále a stále vystaven vizím zezpětného sledu svého právě skončeného života.

Ve shodě s učením Bardo thödolu je mi na základě vlastníhoprožívání známo, že okamžiky umírání jsou provázeny nejvyššímistavy vědomí, v nichž se odráží nediferencované transcendentálníjsoucno. Ale toto jsoucno člověku uniká snad proto, že si jeho pro-jevů po celý život nevšímal, hromadě světským životem na vědomíspousty, které jeho náplň hluboce změnily. Snad právě pod tíhoutěchto spoust je jeho osobní vědomí zničeno, aby opět na chvilkudalo zazářit nejvyššímu aspektu vědomí samému o sobě, symboli-zovanému stavem dharmakája.

Tento stav je však světskému člověku neznámý, a proto jej pře-chází bez povšimnutí. Kdežto ti, kdo pomocí jógy a zříkání zažilitento aspekt uvědomění, poznají jej jako žádoucí, takže se na nějupoutají a tím předejdou bardu. Kdo jej však přejdou bez po-všimnutí, ti podle bardo thödolu projdou ještě stavem podružnéhočirého světla, totiž stavem čistoty, neoproštěné již zcela od tužeb.Když i tento stav přejdou bez povšimnutí, zažijí další proměny vě-domí, jež jim staví před oči bohy a démony a konečně stavy bytí,k nimž již jistě přilnou.

Vzhledem k tomu, co jsem právě řekl, můžeme smrtné procesypřirovnat k fyzikálnímu odpařování, a to nejprve látek nejlehčícha postupně těžších a těžších, až nakonec je odpařeno celé tělo. Pro-tože je intelekt upoután na tělo a díky tomu je stabilnější, má totoodpařování značnou akceleraci a může se proto tomuto intelektujevit jako vjemy a tím ovšem též jako prožitky a pocity.

To vše poznává jogín empiricky, neboť mystický vývoj symbo-lizuje opačný postup, než jaký se děje smrtným fyzikálním odpa-

12


řováním. Jógická kázeň se totiž zakládá především na askezi, jejížpomocí se rozruší struktura fyzické soustavy, která reprezentuje ko-nečnou fázi na úrovni sipä barda (barda vznikání).

Rozrušením fyzické struktury je bytí přetvořeno v proces, při-čemž si psychická soustava zachovává charakter svazků; to všechnose představuje jako čhöňi bardo (bardo prapodstaty). A dokud ne-jsou roztaveny psychické svazky, reprezentující animální projevya sklony, představují se jogínovi hérukové (hněvivá božstva); po je-jich roztavení a při roztavování vyšších psychických svazků, repre-zentujících uvědomění samo o sobě, čiré myšlení atd., představujíse jogínovi dhjániové (laskavá božstva).

Když posléze jogín rozruší i psychické svazky, začne se jehovědomí projevovat na úrovni kvalit nejvyšších, které označujemeslovy čhikhä bardo (bardo hodiny smrti), dharmakája, kosmic-ké Vědomí aj.

Po přenosu vědomí do této sféry, již je možno označit za sférunediferencovaných esencí, může jogín zaměřit svůj průzkum opač-ným směrem a tak se seznámit s bardickými procesy, jichž je inte-lekt zemřelého člověka pouhou obětí.

Jelikož zemřelý člověk bývá obětí bardických procesů, dostanese zpravidla proměnami vědomí až ke stavům bytí (sipä bardo),neboť se nestaral o to, aby se duševně povznesl do transcendent-na, nýbrž setrvával vprostřed smyslových jevů. To téměř zaručuje,že nikdo nedosáhne nadsvětské objektivace, nýbrž jen objektivacesvětské, a to ještě podle kvalit vlastní karmy více či méně zatíženéutrpením. Jednak proto, že smyslové sféry nejsou prosty utrpe-ní, jednak proto, že obvyklý egocentrismus nepřipouští život bezutrpení. Jenom mravnost, vyjádřená dokonalou nesobeckostí, bymohla vytvořit podmínky života prostého utrpení, pokud ovšemto umožňuje existence ve tvarech. A tak jakmile člověk v promě-nách vědomí sestoupí až do oblasti tvorů, jež známe pod jménemlidé, zvířata a duchové, nikdy se nevyhne určitému utrpení. Samaexistence těchto tvorů je jím zatížena.

Tak tedy jenom úsilí o vniknutí vědomí do transcendentálníoblasti ještě za života zaručuje, že se umírající člověk uvědomí ještědříve, než dospěje proměnami svého vědomí ke stavům bytí; leda byměl spolehlivého mistra, znajícího zásahy do bardických procesů.

13


Pokud znám mystiky, s nimiž se můžeme setkat na našem kon-tinentu, není mezi nimi snad nikoho s těmito znalostmi a mocí.Proto měj každý na zřeteli úsilí o realizaci transcendentna, ba snažse, abys poznal nediferencované jsoucno a abys vytvořil podmínkypro jeho realizaci. Pak unikneš bardu a tím i sansáru (koloběhusmrtí a zrození), oněm existencím, v nichž cestu životem neurčujevůle a přání, nýbrž bytostné hnací síly.

Zkušenost smrti, již musíme nezbytně předpokládat u toho, kdomluví o bardu jako o věci mu známé, mystik, pronikající k centruvlastní bytosti — k centru, které je spíše kosmické než bytostné –– jistě získá. Neboť zatím co proniká k centru své bytosti, zanecháváza sebou složky, jež jsou bytostnému centru vzdáleny; odpoutání odsložek, na nichž přirozeně lpíme, je podobno smrti. Vzhledem k to-mu je vlastně umíráním i nekompromisní zachovávání morálníchzásad jógy, neboť ničí osobnost. Je to smrt mystická, ale je shodnáse smrtí fyzickou. V tom i onom případě zaniká osobnost, nejdů-ležitější část bytí. Při jejím zanikání dochází k proměnám vědomí,které končí v tom okamžiku, kdy se člověk svým vědomím nalezneve stavech určených mu jeho uzrálými sklony, chtíči a touhami. Takpoznává zákon vyústění podmíněného napětím jeho vlastní bytostia může je aplikovat na vyústění poslední stejně jako na vyústěníempirické, jež závisí na mystickém úsilí.

Pokud jde o intelekt, o němž se mluví v textu v souvislostis bardickým kaleidoskopem, považujeme za něj bytostný princip,jenž zrcadlí dění. Tento princip totiž odráží všechny smyslové vje-my, jimž teprve denní vědomí jakožto povzbuzující činitel vtiskujevzruchový a tím prožitkový charakter.

Denní vědomí je však faktor, jenž zaniká v okamžicích smr-ti. Následkem toho je intelekt zcela pasivně vystaven bardickýmasociacím, neboť postrádá oporu evidujícího činitele (vědomí) i či-nitele mnohé psychické podněty tlumícího, totiž vůle. Vzhledemk tomu by mohla být klinická smrt smrtí skutečnou. Přesto všakjí není, neboť po vyzáření denního vědomí se k intelektu přidružívědomí hloubkové, které lze označit za vědomí subliminální nebotéž primitivní. Tím jsou konečně vytvořeny podmínky pro bardic-ký kaleidoskop, jenž vlastně vzniká bouřlivým procesem rozpadua rozkladu psychických svazků bytí. Tento proces uvádí skupenství,

14


tajemstv˝ tibetu 2 tibetsk` kniha mrtvÝch · c květoslav minařík, 2012 c translation:...

Documents