univerzita palackÉho v olomouci - thesesateliérem, josip plečnik, josef hoffmann, joseph maria...

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

FILOZOFICKÁ FAKULTA

Katedra dějin umění

Dějiny výtvarných umění

ARCHITEKTURA KRYSTALICKÉHO KUBISMU

NA MORAVĚ

Autor práce: Klára Vráželová

Vedoucí práce: prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc.

OLOMOUC 2013

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala

samostatně a použila pouze prameny uvedené v seznamu

literatury.

V Olomouci 20. 4. 2013

Klára Vráželová

Tímto bych ráda poděkovala vedoucímu práce za cenné rady,

připomínky a metodické vedení práce panu prof. PhDr.

Rostislavu Šváchovi, CSc., dále Muzeu architektury a

stavitelství Národního technického muzea v Praze, zejména

PhDr. Tomáši W. Pavlíčkovi, za poskytnutí reprodukcí

k doprovodné obrazové příloze, paní Mgr. Martině

Horáčkové, za poskytnutí informací a materiálů, a dále

panu Mgr. Janu Růžičkovi, za poskytnutí cenných informací

a materiálů.

Obsah

1. Úvod s. 5

2. Reflexe problematiky v literatuře s. 7

3. Kubistická architektura s. 9

3.1 Počátky kubistické architektury s. 9

3.2 „Národní“ sloh s. 12

3.3 Kubismus na Moravě s. 13

4. Krystalický

kubismus v moravské architektuře s. 16

4.1 Obecní dům v Bučovicích s. 16

4.2 Brno, Pellicova ulice s. 19

4.3 Návrh skladiště v Telči s. 21

4.4 Návrh vily v Kroměříži s. 23

4.5 Vila paní Lipčíkové s. 26

4.6 Obytné domy družstva Domovina s. 30

4.7 Sokolovna ve Znojmě s. 32

4.8 Návrhy na Hanácké divadlo s. 33

4.9 Brno-Královo Pole s. 39

4.10 Bystřice pod Hostýnem s. 40

4.11 Krematorium v Moravské Ostravě s. 42

5. Závěr s. 52

Použitá literatura a zdroje s. 53

Obrazová příloha s. 57

5

1. Úvod

Kolem roku 1906 se v pracích Georges Braque

a Pabla Picassa začínají objevovat první impulzy

nového avantgardního uměleckého směru. Kubismus,

jak bylo později toto umělecké hnutí nazváno,

spočívá v prostorové koncepci díla, předmět

nezobrazuje jen z jednoho úhlu, ale z mnoha úhlů

současně. Takto kubismus ovlivnil řadu umělců

téměř všech odvětví umění ve světě. Výjimkou

zůstala architektura, ovšem ne na území českých

zemí.1

Na území Čech, Moravy a Slezska, tehdy ještě

jako součásti Rakouska-Uherska, vznikla zcela

specifická architektura. Svým programovým textem

roku 1911 Pavel Janák otevřel první teoretické

diskuze o kubistické architektuře.

Krystalický kubismus, jak nazýváme první fázi

této moderní architektury, můžeme dodnes vidět

hned na několika stavbách v Praze i v Čechách.

Na Moravě se krystalický kubismus vyskytuje

v mnohem menší míře, avšak v zajímavějším

kontextu.

Práce se tedy zaměřuje na moravskou

kubistickou architekturu. Před charakteristikou

1 Miloš Pistorius, Kubistická architektura v Praze, in:

Zdislav Buříval, Staletá Praha IV, Praha 1969, s. 153-193.

6

moderní architektury krystalického kubismu je

zařazen stručný přehled dosavadního bádání

v oblasti kubistické architektury. A následuje

vylíčení problematiky vzniku národního slohu. Toto

stručné uvedení do je nezbytné pro další část

práce, kde jsou blíže rozebírány konkrétní stavby

krystalického kubismu na Moravě.

Tento přehled začíná dvěma stavbami

z posledních let před první světovou válkou

v Bučovicích a Brně, následují návrhy a studie

Jana Kotěry a Jiřího Krohy, které však nebyly

realizovány a zůstaly pouze na papíře. Výčet pak

pokračuje olomouckou realizací vily z konce války,

tedy z doby vzniku samostatného Československa.

Z let 1920-1922 pocházejí projekty domů v Brně-

Králově Poli a dvě stavby ve Znojmě. Následuje

soutěž na Hanácké divadlo a dům v Bystřici

pod Hostýnem. Poslední podkapitola se týká dnes už

neexistujícího krematoria v Moravské Ostravě, tato

stavba zároveň zcela uzavírá příběh krystalické

kubistické architektury na Moravě i na celém území

českých zemí.

7

2. Reflexe problematiky v literatuře

Badání po roce 1989 v oblasti české

architektury se zaměřilo na ta období, která

nemohla být dříve z různých důvodů dopodrobna

zmapována. Zásluhou Rostislava Šváchy, Vojtěcha

Lahody, Zdeňka Lukeše, Miloše Pistoria, Josefa

Kroutvora a řady jiných máme nyní k dispozici

velké množství kvalitních prací o českém

architektonickém kubismu.2 Ovšem najde se i pár

prací, které vznikly dříve. Monografie Marie

Benešové z konce padesátých let minulého století,

Josef Gočár3 a Pavel Janák

4, upozornily na význam

těchto architektů a jejich prací a odlišily dvě

etapy architektonického kubismu, předválečnou

krystalickou a poválečnou obloučkovou fázi.

Miloš Pistorius ve své práci z roku 1968,

„Kubistická architektura v Praze5“, naznačuje

analogii mezi kubistickým malířstvím Picassa

a Braquea a českou kubistickou architekturou. Olga

Herbenová spolu s Milenou Lamarovou připravily

v roce 1976 výstavu Český kubistický interiér,

expozici, která předvedla koncept kubistického

Gesamtkunstwerku, stylové jednoty malířství,

sochařství, uměleckého řemesla a architektury.

2 Jan Sedlák, Poznámky ke kubistické architektuře „v okolí

Prahy˝, in: Prostor Zlín, září-říjen 1997, s. 15. 3 Marie Benešová, Josef Gočár, Praha 1958.

4 Marie Benešová, Pavel Janák, Praha 1959.

5 Miloš Pistorius (viz pozn. 1), s. 153-193.

8

V katalogu Český kubistický interiér6 z roku 1976

Milena Lamarová představila smysl

architektonického kubismu jako předchůdce

postmodernismu. S rokem 1989 historikové moderního

umění začínají mnohem intenzivněji spolupracovat,

což umožnilo vznik velkého množství prací na téma

kubistické architektury na českém území.

Český kubismus: architektura a design 1910-

19257 a 1909-1925 Kubismus in Prag

8 byly dva

katalogy, přinášející dosavadní pohled na dějiny

českého kubistického umění. Statě do těchto

katalogů napsali nejvýznamnější specialisté

na kubistickou architekturu, François Burkhardt,

Milena Lamarová, Pavel Liška, Vladimír Šlapeta,

Zdeněk Lukeš, Rostislav Švácha a další. Vojtěch

Lahoda roku 1996 v knize Český kubismus9 nachází

propojení českého architektonického kubismu

s posledními potřebami člověka. Mimořádně pečlivá

práce Lomené, hranaté a obloukové tvary10 historika

architektury Rostislava Šváchy přináší podrobný

chronologický přehled architektury kubistického

stylu.

6 Olga Herbenová – Milena Lamarová – Gabriel Urbánek, Český

kubistický interiér, Praha 1976. 7 Alexander von Vegesack (ed.), Český kubismus:

architektura a design 1910-1925, Weil am Rhein, 1991. 8 Jiří Švestka – Tomáš Vlček (edd.), 1909-1925 Kubismus in

Prag, Stuttgart, 1991. 9 Vojtěch Lahoda, Český kubismus, Praha 1996.

10 Rostislav Švácha, Lomené, hranaté a obloukové tvary:

česká kubistická architektura 1911-1923, Praha 2000.

9

3. Kubistická architektura

3.1 Počátky kubistické architektury

Už v posledních letech před první světovou

válkou začaly sílit rozpory mezi českými

a německými obyvateli větších měst na českém

území. A tak začala vyvstávat potřeba nového

výtvarného vyjádření v architektuře, aby se tak

odlišily stavby české a německé.11

Moderní architektura však nevznikla jen tak

z ničeho, šlo o složitý proces v dlouhém časovém

intervalu za působení mnoha okolností doby.12 Pojem

česká moderní architektura ve smyslu skutečného

moderního slohu přichází s osobností Jana Kotěry a

jeho pracemi. Jeden z prvních žáků Otto Wagnera na

vídeňské Akademii umění a nastoupil na místo

Bedřicha Ohmanna na Uměleckoprůmyslové škole.13

Ovšem i další architekti, kteří prošli Wagnerovým

ateliérem, Josip Plečnik, Josef Hoffmann, Joseph

Maria Olbrich, zasáhli svojí tvorbou na naše

území. Téměř čtvrtina Wagnerových žáků pocházela

z českých zemí, což vedle formujícího se centra

11 Ibidem, s. 27.

12 Pavel Zatloukal, Počátky moderní architektury na Moravě

a ve Slezsku, Olomouc 1981, s. 5. 13 Zdeněk Wirth, Česká moderní architektura, Styl II.

(VII.), 1921-1922, s. 1.

10

v Praze zásadně ovlivnilo charakter architektury

Moravě.14

V prvním období tvorby inklinuje Jan Kotěra

k užívání prvků lidového československého

ornamentu. Architektem českých moderních staveb se

definitivně stává ve druhé fázi prací, kde vytváří

bohatší stavební typy s monumentálním výrazem.

Čistá stavební forma a omezení dekoru Kotěru

odlišuje jak od vídeňské školy, tak i od ostatních

architektů doby. Kotěrovy myšlenky dále rozvíjejí

jeho žáci, Josef Gočár a Otakar Novotný.

Architektura musela řešit kromě uměleckých

problémů také řadu nových sociálních a všeobecně

kulturních, které potřebovaly i zcela novou

architektonickou formu.15

Vliv nových výtvarných zákonů, které přineslo

malířství a sochařství, a věrnost zásadám

modernosti daly vzniknout novému architektonickému

umění. Charakteristické formy tohoto umění se

vyvinuly v prostředí vídeňské Akademie Otto

Wagnera, s nimiž se početná skupina českých

architektů seznámila buďto přímo v jeho ateliéru

ve Vídni, nebo studiem u jeho následovníka Jana

Kotěry.

Základ pro své experimenty hledali autoři

moderní architektury v teoretických pracích.

14 Pavel Zatloukal (viz pozn. 12), s. 7.

15 Zdeněk Wirth (viz pozn. 13), s. 1.

11

Architektonické teorie sloužily nejen architektům

k formulaci programu, ale hlavně obecenstvu

k pochopení jejich záměrů. V čele kubistického

hnutí stála čtveřice architektů Pavel Janák,

Vlastislav Hofman, Josef Chochol a Josef Gočár.

Ti se zároveň stali i teoretiky kubistické

architektury. Předlohami se podle Miloše

Pilostoria staly malířské práce Picassa a

Braquea16. Pařížská orientace pražské kubistické

architektury byla nesporná. Programový text Pavla

Janáka, „Hranol a pyramida“, z roku 1911 je

začátkem kubistické teorie architektury a přináší

její precizní formulaci. 17

Nejdůležitější vize se skrývala v čisté

architektonické formě architektury. Kubismus se

do důsledku snažil zbavit naturalismu, tedy

jakýchkoliv ornamentů. Architektura měla být více

umělecká a duchovní. Hmotu k abstrakci obrací duch

a jeho tvůrčí síla. Nejlépe lze podle Janáka tento

zápas znázornit pyramidálními, nakoso vytáčenými

a šikmo prořezávanými a sklápěnými tvary, které

pak vnášely do stavby tvořivou lidskou sílu.18 Tato

fáze, 1913-1920, se tak dá nazývat jehlancová nebo

také krystalická. Kubismus však nacházíme pouze

16 Miloš Pistorius (viz pozn. 1), s. 153-193.

17 Jiří Švestka – Tomáš Vlček (edd.), Český kubismus 1909-

1925: malířství, sochařství, architektura, design, Praha

2006, s. 202. 18 Rostislav Švácha (viz pozn. 10), s. 33.

12

na fasádách, v půdorysu ho lze spatřovat jen

v podobě polygónů.

3.2 „Národní“ sloh

Architektonický kubismus byl něčím specifickým

pro naše české území. Pařížská orientace

kubistických architektů byla také snahou osvobodit

umění od suverenity Vídně. Ve vídeňském umění už

čeští umělci a architekti nespatřovali nic

zajímavého, protože již bylo překonáno. Původně

měl kubismus zůstat nestranný i v otázkách

národnostní politiky. Tak se ovšem nestalo, jak

vyplývá už v roce 1914 ze slov Pavla Janáka, podle

kterých kubistická generace dospěla k „rozluce od

architektury německé i vídeňské“19. V prvních

letech první světové války zvedla nacionalistický

tlak hlavně protičeská vídeňská politika.

Ještě před koncem války Janák vybídl své

kolegy k nalezení typicky českých

architektonických forem. Vzorem se staly venkovské

stavby a kultura. Plochám fasád s dekorativními

kruhovými výsečemi dominovaly národní barvy. Tento

národní styl se stal specifickou českou variantou

art déco a dostal označení jako rondokubismus.20

19 Rostislav Švácha (viz pozn. 10), s. 44.

20 Jan Sedlák (viz pozn. 2), s. 16.

13

Krystalický kubismus je proto možno chápat jako

jakýsi předstupeň národního slohu, i když sám

v sobě už nese národní podtext.

3.3 Kubismus na Moravě

Morava a Slezsko v rozhodujícím období přelomu

století procházely a dovršovaly dynamický

společensko-ekonomický, národně uvědomovací

a kulturní vývoj, stejně jako Čechy. Na Moravě

se pokoušeli uplatnit i pražští architekti,

nejčastěji z okruhu kolegů a žáků Jana Kotěry.

Většina objednavatelů však dávala přednost

moravským stavitelům, ovšem najdou se i výjimky.

První kubistickou stavbu projektoval v letech

1913-1914 Jaroslav Syřiště. Šlo o budovu obecního

domu v Bučovicích. Zvláštností této stavby spočívá

v užití kubistických prvků na fasádě ještě

v secesních rámcích. Další stavbou je činžovní dům

Marie Uherkové v Brně od stavitele Františka

Uherky, rovněž z let 1913-1914. Z období první

světové války známe hned několik stavebních

návrhů. Mezi ně patří Kotěrův projekt skladiště

v Telči z roku 1917 a studijní práce Jiřího Krohy

k projektu vily v Kroměříži ze stejného roku.

První moravskou kubistickou stavbou již

na území samostatné Československé republiky si

14

nechala postavit paní Lipčíková v Olomouci od

pražského architekta Rudolfa Stockara. V letech

1920-1921 realizovalo družstvo Domovina ve Znojmě

stavbu obytných domů, a to podle návrhu Otakara

Novotného, rovněž pražského architekta. Téhož

roku, kdy družstvo dokončilo práci na obytných

domech, tělocvičná jednota Sokol ve Znojmě vypsala

soutěž na vypracování plánů na novou sokolovnu.

Ta byla slavnostně otevřena roku 1925.

Soutěž na návrh Hanáckého divadla, kterou

družstvo pro stavbu divadla vypsalo již roku 1920,

se výsledků dočkala až v dubnu roku 1922. Porota

hodnotila hned několik zajímavých projektů,

z nichž nejosobitější byla práce Jiřího Krohy.

V Brně-Králově Poli můžeme vidět domy

s kubistickými fasádami od Josefa Nováka z let

1921-1922. Dodnes se však zachovaly pouze dva.

Kubistická podoba třetího domu se navždy ztratila

pod šedou omítkou. Další kubistickou stavbu lze

najít v Bystřici pod Hostýnem, malý domek

od místního stavitele Metoděje Matušky z roku

1924. Tento dům vyniká unikátním užitím tesaných

prvků, které propůjčují průčelí zcela jiný vzhled.

Celou etapu krystalického kubismu na Moravě

uzavírá roku 1925 budova krematoria v Moravské

Ostravě. Počátky celé stavby však sahají mnohem

dál, než by se dalo čekat. Už roku 1902 totiž

radní JUDr. Karl Richter vystoupil s peticí

15

na stavbu kremačního zařízení. Stejně pochmurný,

jaký mají tyto stavby účel, byl i osud kubistické

budovy krematoria. Roku 1979 ji úřady nechaly

zbořit.

Podrobnosti o jednotlivých výše zmíněných

kubistických stavbách na Moravě se nacházejí

na následujících stránkách.

16

4. Krystalický kubismus v moravské

architektuře

4.1 Obecní dům v Bučovicích

Nejstarší kubistická stavba na Moravě

se nachází v malém jihomoravském městě Bučovice.

Jde o budovu radnice, stavbu, kterou vedení města

realizovalo ještě před vypuknutím první světové

války.

Na počátku 20. století přestala stará radnice

vyhovovat jak prostorem, tak i technickým stavem.

Po opakovaných volbách se do zastupitelstva

dostalo vyšší procento mladších, vysokoškolsky

vzdělaných a pokrokověji smýšlejících občanů. Nové

vedení města se tak s vervou pustilo

do schvalování a realizací nových projektů.

Pro výstavbu nové budovy roku 1910 radnice koupila

na náměstí dům továrníků Strakoschových

i s pozemkem. Zchátralou manufakturu město zbořilo

a Strakoschův dům opravilo. 21

V říjnu roku 1912 radnice oslovila architekta

Karla Welzla s žádostí o radu při vypsání soutěže

a také o přezkoumání plánů na stavbu, které

vypracoval zednický mistr Josef Peterka. Ty však

21 Jan Růžička, Stavba obecního domu v Bučovicích. Kubismus

na moravském venkově?, článek vyjde ve sborníku Kubismus

v české architektuře/Sto let poté.

17

Welzl nelichotivě zkritizoval. Radní proto přiřkli

projekt přímo jemu.

Předem radnice zadala, že budova bude

dvoupatrová, a radní také určili rozvržení

místností (obchodní krámy, prostor pro poštovní,

telegrafní a telefonní stanici, městskou

spořitelnu, městský úřad a několik bytů). Jednání

v lednu 1913 se zúčastnil také Welzlův kolega,

architekt Jaroslav Syřiště, který byl nejprve

pouze přizván ke spolupráci, později však,

z důvodu Welzlova odstoupení, získal sám

na starost celou stavbu.

Projekt obecního domu tedy vytvořil architekt

Jaroslav Syřiště. Rodák z Čech vystudoval Českou

vysokou školu technickou v Praze, obor pozemní

stavitelství. Všestranná osobnost profesora Jana

Kouly a jeho národopisné úsilí měly později vliv

i na národní charakter některých jeho prací.

Komponování staveb z vnitřku ven, jako souboru

vzájemně propojených objemů, vycházejících

z účelu, bylo u Syřištěho inspirováno pracemi Jana

Kotěry, žáka Otto Wagnera. Snaha definovat národní

architekturu přinášela Jaroslavu Syřišti stejné

tvůrčí vnuknutí jako abstraktní, geometrická

secese holandského či skotského typu.22

22 Jana Osolsobě, Architekt a pedagog Jaroslav Syřiště,

Bulletin Moravské galerie v Brně LVIII/LIX, 2002–2003,

s. 307.

18

Roku 1907 jmenovali Syřištěho učitelem

pro obor pozemní stavitelství a o tři roky později

se stal profesorem na České státní průmyslové

škole v Brně, kde působil dlouhá léta.23

Stavitelské práce město zadalo firmě Hrůza &

Rosenberg a stavitelům Josefu Poláškovi a Josefu

Peterkovi. Protože se město smluvně zavázalo

předat prostory nájemníkům 1. září toho roku, měla

být stavba hotova 15. srpna 1913 a celá budova

dokončena v listopadu 1913. Práce však

nepostupovaly takovým tempem a termín dokončení

se stále musel měnit. Kolaudace se uskutečnila

na jaře 1914. Počítalo se také s dostavbou

obecního domu, k té se už ale město bohužel

nedostalo.24

Dvoupatrová budova s průjezdem, mezi

Jiráskovou a Smetanovou ulicí, je spojena s tzv.

Strakoschovým domem na náměstí. Obě uliční fasády

dekorují drobné kubistické jehlancové detaily,

zasazené do pravoúhlého pozdně secesního rámce.25

Jehlancový dekor se opakuje také na vratech,

kde jsou navíc doplněny hvězdicové motivy. Celá

stavba má členěná arkýřová okna, v přízemí

se stupňovitými částečně předsazenými ostěními

výloh i vstupních portálů s mohutnými rámy.

23 Ibidem, s. 308.

24 Viz pozn. 21.

25 Rostislav Švácha, (viz pozn. 10), s. 136.

19

Opakovanými krystalickými strukturami přerušované

mohutné patrové římsy tvoří horizontální linie

stavby, kterou završuje mansardová střecha

prolomená štíty. V interiéru je nejvýraznějším

prvkem schodiště se zalamovaným kovovým zábradlím.

V minulém desetiletí byla radnice opravena

do důstojné podoby, v některých ohledech ne však

zcela zdařile. V průčelí směrem do ulice

Komenského vznikl totiž vchod do informačního

centra v podobě apsidy. A navíc byl přidán znak

města a nápis „radnice“.

Krystalický kubismus charakterizující tuto

budovu nebyl zvolen nijak záměrně, jako u jiných

pozdějších staveb téhož stylu, jak to vyplývá

ze studie Jana Růžičky. Avšak promyšlená kompozice

fasády Jaroslava Syřiště se liší svou výtvarnou

kultivovaností od soudobých pražských staveb.26

Na rozdíl od nich jsou totiž kubistické prvky

na obecním domě v Bučovicích užity jako

dekorativní prvky fasády, nikoli jako vyjádření

vnitřní formy hmoty.

4.2 Brno, Pellicova ulice

V největším městě Moravy nemohla zůstat

moderní architektura kubismem netknuta. První

26 Ibidem, s. 136.

20

stavbou tohoto druhu je činžovní dům na Pellicově

ulici č. 11, postavený v letech 1913-1914.

Pellicova ulice, dříve Špilberská, patřila

k lukrativním lokalitám města. Nachází se přímo

pod zeleným svahem Špilberku, s krásným výhledem

na město. Majitelka pozemku, Anna Jonášová,

se rozhodla jeho horní část zastavět. Stavbou

pověřila stavitele Františka Uherku, který

novostavbu napsal na svoji manželku Marii

Uherkovou a až poté ji předal paní Jonášové.27

Brněnský architekt František Uherka pozorně

sledoval dění v moderní pražské architektuře. Tak

pravděpodobně také došlo k volbě kubismu

při stavbě domu na Pellicově ulici. Tento

architekt se snažil vždy jít s trendem. Z počátku

dvacátých let pochází jeho rondokubistická stavba

sboru Církve bratrské v Kutné Hoře. Neúspěchem

skončila brněnská výstavní kolonie Nový dům,

kterou František Uherka a Čeněk Ruller financovali

sami z vlastních zdrojů. Ani jeden z šestnácti

funkcionalistických domů s úspornými dispozicemi

se však během akce nepodařilo prodat.

Téměř symetrické průčelí čtyřpatrového domu

s anglickým dvorkem kontrastuje s okolní zástavbou

řadových domků od Františka Valenty. Kubistické

krystalické prvky se nacházejí v celé ploše

27 Pavel Zatloukal, Brněnská architektura 1815-1915:

průvodce, Brno 2006, s. 206.

21

průčelí. Levá strana se špičatým arkýřem

nad vstupem je protějškem pravé osy s malými okny.

Směrem ke středu pak následují klidnější pásma

s dvojitými okny, podokenními a nadokenními

římsami a kubistickým prolamováním. Ústřední

lodžie s dvoupatrovým arkýřem, členěným trojicemi

oken, tvoří nejzajímavější část domu. Tuto partii

průčelí svírají dva mohutné pilíře zakončené

pilovitě ustupujícími trojúhelnými štíty, mezi

které je vložen oblouk štítu.

4.3 Návrh skladiště v Telči

Z roku 1917 pochází návrh průčelí skladiště

v Telči od Jana Kotěry. Tento pražský architekt,

narozený roku 1871 v Brně, absolvoval nejprve

odbornou stavitelskou v Plzni a poté mu bylo

umožněno studium na Akademii výtvarných umění

ve Vídni pod vedením Otto Wagnera.28 Kotěra se pak

stává nejvýznamnějším žákem Otto Wagnera

a nástupcem Bedřicha Ohmanna na Umělecko-

průmyslové škole v Praze. Tvorba Jana Kotěry

prošla několika fázemi. Čistá stavební forma

a omezení dekoru jeho práce odlišují jak

od vídeňské školy, tak od projektů soudobých

28 Otakar Novotný, Jan Kotěra a jeho doba, Praha 1958, s.

21.

22

architektů.29 Pavel Janák, Josef Gočár a Otakar

Novotný, žáci Kotěrova ateliéru, se stali, stejně

jako on sám, významnými osobnostmi architektury.

Skladiště se nachází v Telči-Podolí

na Staňkově ulici. Kubistické prvky, které

Jan Kotěra navrhl, však budova nenese. Výkres

a skicu vlastní Archiv architektury

a stavitelství Národního technického muzea

v Praze. Výkres s názvem „Návrh průčelí

družstevního skladiště v Telči“, o délce

99,5 centimetru a výšce 55,1 centimetru v měřítku

1:50, obsahuje pohled na hlavní průčelí a boční

stranu stavby a také informace týkající se užitého

materiálu. Skicu o menším rozměru, 39,6 centimetru

na výšku a 40,7 centimetru na šířku, tvoří dva

náčrty průčelí s mírně rozdílným řešením štítu.30

Nejvýraznějším prvkem budovy měl být

zalamovaný štít zakončený kubistickou korunou.

Kubismus v sobě obnáší také vikýřové okno

v sedlové střeše. Celé průčelí je členěno římsami

do pravidelných obdélných ploch, u kterých mělo

být užito rozdílných struktur povrchu. Podle

popisku na výkresu mělo jít o hladkou a česanou

29 Zdeněk Wirth, Česká moderní architektura, Styl II.

(VII.), 1921-1922, s. 1. 30 AA NTM, fond č. 21 Jan Kotěra, položka 133.

23

omítku, u soklu a rámování dveří měl být užit

umělý kámen.31

Kubismus byl v roce 1917 tím nejmodernějším,

co moderní česká architektura nabízela. Otázkou

zůstává, proč družstvo nezrealizovalo stavbu

s užitím kubistických prvků. Nejen, že by budova

získala na monumentalitě, jakou Jan Kotěra uměl

svým pracím propůjčit, ale připojila by se

k dalším realizovaným návrhům ve stylu

krystalického kubismu na Moravě.

Jan Kotěra nikdy neměl kubismus příliš

v oblibě, jak vyplývá z monografie Otakara

Novotného z roku 1958. Proto je zvláštní užití

tohoto stylu v jeho návrhu. Důvodem však mohla být

snaha zůstat v kontaktu s nejmodernějším děním

v české architektuře.

4.4 Návrh vily v Kroměříži

Výtvarná myšlenka kubismu a futurismu se stala

obecnou výtvarnou bází nového pojetí prostoru

a času ve 20. století.32 Jiří Kroha tvary kubizoval

a rozkládal pohyb. Na jeho prvních pracích je

31 Ibidem, položka 133.

32 Výstava celoživotního díla národního umělce Jiřího Krohy

(kat. výst.), Brno 1964, s. 13.

24

patrné propojení těchto dvou směrů, tzv.

kubofuturismus.

Umělecké dílo nyní stálo jako samostatný

organismus vedle přírody. Tvorbu umělce srovnávali

s tvorbou přírody, umělec už přírodu

nenapodoboval.33

Jiří Kroha byl až vášnivě posedlý zobrazením

existence prostoru, hmoty a výtvarného výrazu.

Opravdovost a čistotu dosvědčoval dílem. V jeho

případě nešlo o pouhý pokus nebo módu, ale

o podklad pro vlastní názor na skutečnost. Novou

skutečnost chtěl vyjádřit novými formami, vymanit

se z pasivní závislosti na viděné realitě.

Ve svých skicách Kroha řešil otázky rytmizace os

a konstrukčních dílců, v rovnoměrném sledu

ve stupňování do středu.34 Dynamickou konstrukci

prostoru a hmoty Jiří Kroha představil i ve své

práci „ O prostoru architektonickém a jeho

mezích“.35

Krohovým známým realizovaným projektem z let

1918-1920 byla úprava nočního klubu a kabaretu

Montmartre. Této práci předcházel návrh na vilu

33 Monika Platzer, Poznámky k ranému architektonickému dílu

Jiřího Krohy z let 1911-1923, in: Marcela Macharáčková

(ed.), Jiří Kroha (1893-1974): architekt, malíř, designér,

teoretik v proměnách umění 20. století, Brno 2007, s. 19. 34 Ibidem, s. 14.

35 Jiří Kroha, O prostoru architektonickém a jeho mezích,

Veraikon VI, 1920, s. 33-44.

25

v Kroměříži z let 1916 a 1917.36 Nespočet výkresů

svědčí o jeho zaujetí hledáním prostoru.

Kubistické prvky Jiří Kroha nepoužíval k pouhé

dekoraci fasády, ale měly i konstrukční význam.

Všechny návrhy mají výrazné prvky průčelí.

Na jedné skice mohutné nárožní sloupy výrazně

vystupují. Celá plocha fasády je dělena šikmými

okny sdruženými nad sebou. Další návrh obsahuje

zkosené sloupy. Ty, ač každý zvlášť působí

mohutně, celé průčelí zvýrazňují spíše vertikálně.

Třetí práce v sobě skrývá prvky dvou předchozích

skic, tedy výrazné nárožní sloupy a užší

vertikální prvky v prvním patře. Návrhů však

existuje mnohem více. Akvarel z roku 1916

zachycuje vilu s velkým lomeným obloukem a dalšími

kubistickými prvky krystalického typu.

Ani jeden z návrhů nebyl realizován. Přesto

jde o významné kubistické práce. Kroha

se neúčastní poválečných republikánských iluzí,

ústících v architektuře v propojení kubismu

s vlasteneckým folklorem. Při všech zákonitostech

uměl Jiří Kroha prolnout architektonické dílo

citovostí a ideovostí.

Vyvstává však otázka, proč se měla tato vila

nacházet právě v Kroměříži. Objednavatel není znám

a k realizaci stavby nedošlo, proto lze jen

36 Viz pozn. 32, s. 17.

26

polemizovat. Protože kubismus byl specifický

pro českou architekturu, mohla vila

v arcibiskupské Kroměříži patřit některému

z českých vlastenců, který by tímto dal jasně

najevo svoji příslušnost k českému národu.

4.5 Vila paní Lipčíkové

Osamocená vila na rohu velmi rušné křižovatky

na ulici Brněnská v Olomouci, známá také jako vila

paní Františky Lipčíkové a nyní pobočka veřejné

knihovny, je mnohým skryta za ruchem silničního

provozu.

Přízemní řadové domy s dlouhými sady,

stoupajícími dále do svahu, tvořily zástavbu

Zelené ulice (nyní Brněnská ulice), což musel brát

architekt na zřetel.37 Vilu nemohl postavit mimo

linii sousedních domů a zároveň musel počítat

s předzahrádkou vymezenou chodníkem a právě linií

řadových domků.38

Nová kubistická vila vznikla přestavbou dvou

starších domů. Stavitelské práce prováděla firma

Rudolfa Kvapila z Olomouce, a to podle plánů

37 Pavel Zatloukal, Slavné vily Olomouckého kraje, Praha

2007, s. 61. 38 Jiří Musil, Kubistická vila v Olomouci, Vlastivědný

věstník moravský XXVIII, 1976, č. 3, s. 332.

27

Rudolfa Stockara.39 Tento pražský architekt

se zabýval designem užitných předmětů a nábytku,

avšak v letech 1913-1920 také výrobou šperků

pro Artěl. Vlastní vilu v Praze na Hradčanech

z let 1910-1911 tvoří ve stylu geometrické

moderny. Pravou osu ze tří stran volně stojící

jednopatrové vily prolamuje domovní portál

s dveřmi, rámovanými mříží z kruhových prvků.

Nevelká kubistická továrna F. J. Materny

v Dělnické ulici v Praze-Holešovicích z let 1919-

1920 předcházela Stockarově realizaci obchodního

a obytného domu v Praze na Jungmannově náměstí

z roku 1922 se zploštěnými kubusy a hranoly

na fasádě. Jeho nejzdařilejší stavba se však

nachází na Moravě, tedy krystalicky kubistická

vila paní Lipčíkové.40

2. října 1918 požádala Františka Lipčíková,

rodačka z Duban u Prostějova, angažovaná vlastenka

a manželka Augustina Lipčíka, ředitele olomoucké

banky, obecní radu Nové Ulice u Olomouce (tehdy

ještě samostatná obec) o stavební povolení.41

Manželé Lipčíkovi byli majiteli zámečku v Loučce

u Valašského Meziříčí, který později prodali

Tomáši Baťovi.42 Sama vila patřila paní Lipčíkové

39 Jiří Musil, Významná vilová architektura v Olomouci-Nové

Ulici, Zprávy vlastivědného ústavu v Olomouci, 1974, č.

170, s. 14. 40 Vojtěch Lahoda (viz pozn. 9), s. 143.



28

do roku 1928, pak ji prodala politikovi Mořici

Hrubanovi, rodákovi z Brodku u Prostějova.43

Na ústřední patrový trakt se po obou stranách

připojují přízemní křídla. Další křídlo

s provozními místnostmi pak vybíhá dozadu, směrem

na západ, a na něj navazuje přízemní objekt

se sklepy.44 Tím vznikl hospodářský dvůr na jedné

straně a upravená zahrada na straně druhé.

Předzahrádku zdobenou břízami vymezoval

stylizovaný laťový plot na zděné zídce. Tím vznikl

celistvý architektonický objekt ve stylu

krystalického kubismu.45

Průčelí má formu venkovského zámečku. Dokonalá

symetrie sdružovaných okenních os a horizontální

klid díky vodorovným římsám působí v kontrastu

s vertikálním členěním rizalitu.46 Jeho polygonální

pilíře vytočené nakoso a hrotité záklenky

vstupních dveří a oken, které úhlopříčné lišty

člení do tvaru krystalu, spolu s trojúhelným

štítem, kterým rizalit vrcholí, tvoří

nejvýraznější kubistické prvky průčelí.47

Přístřešek nad vstupem, vikýře a boční brána

dotváří krystalický vzhled stavby. Polygonální

43 Ibidem, s. 63.

44 Jiří Musil (viz pozn. 39), s. 12.

45 Ibidem, s. 13.



29

pilíře, stejné jako na rizalitu, můžeme vidět

i na nárožích bočních křídel.48

Vnitřní rozdělení vily odpovídalo vnějším

znakům. V přízemí celého objektu se nacházely

klidové místnosti, tedy ložnice, hostinské pokoje

a knihovna. V centrální části, z venku zvýrazněné

rizalitem, byl společenský pokoj, obytný pokoj

majitelky a jídelna, a v prvním patře velký

obývací pokoj s výhledem na údolí řeky Moravy,

na který navazoval pokoj pro hosty a ložnice paní

Lipčíkové s lázní.49

10. září 1919 byla stavba zkolaudována,

u komise paní Lipčíkovou zastupoval syn August

Lipčík.50

Za vilou se rozkládal arboretálně založený

park, na jehož podobě se podílel významný moravský

dendrolog Quido Riedel, který později také založil

arboretum v Bílé Lhotě u Litovle. Park zdobily

vázy, drobnější plastiky, nacházela se zde také

vodní jímka, alpinem a altánem. Na park dříve

ještě navazoval ovocný sad.51

Vila poblíž frekventované křižovatky je

jedinečným dokladem krystalického kubismu

v Olomouci a na Moravě vůbec. Ryze český fenomén


49 Ibidem, s. 333.



30

architektonického kubismu, v němž byla vila

postavena, zřejmě reprezentuje vlastenecké zaujetí

paní Lipčíkové v tehdejší Olomouci, kde na úřadech

ještě vládl německý jazyk.

Po rozšíření blízké silnice a demolici

okolních domů se uvažovalo o přesunu vily. K tomu

však nedošlo, stavba byla roku 1988 zapsána

do státního seznamu chráněných památek a

adaptována na pobočku městské knihovny.

4.6 Obytné domy družstva Domovina

Čeští úředníci a zaměstnanci škol ve Znojmě

založili roku 1919 družstvo Domovina. Ve Znojmě se

po vzniku samostatného Československa místní Němci

a Češi ostře střetávali. Při výběru projektu

na stavbu obytných domů pro členy družstva

Domovina byla kubistická koncepce tedy jasnou

volbou. Boj mezi českými a německými starousedlíky

tak neprobíhal pouze na poli politickém, ale také

uměleckém.52 Kubistická architektura, jedinečná

pro české prostředí, tak vytvořila ve Znojmě

stavbu prezentující českou moderní architekturu.

Návrh vytvořil pražský architekt Otakar

Novotný, který absolvoval Uměleckoprůmyslovou

školu v Praze pod vedením Jana Kotěry a stejně


31

jako jiní jeho žáci se stal velkou osobností nové

architektury.53 Souběžně s realizací domů

pro družstvo Domovina ve Znojmě probíhala v letech

1920-1921 další stavba podle návrhu Otakara

Novotného, a to takzvaných Učitelských domů

v ulici Elišky Krásnohorské v Praze.54

Vždy dvě paralelní křídla spojená schodištěm

tvoří pět obytných domů na znojemské třídě

generála Jaroše. V uličce U Domoviny komplex

doplňuje šestý dům s mnohem výraznějšími

kubistickými prvky. Součástí celé kolonie měly být

rodinné dvojdomky v zahradní čtvrti. Zalomené

lizény a zešikmené orámování oken a portálů

v parteru rytmizují průčelí obytných domů,

asymetrické ornamenty v prvním patře dodávají

do průčelí pohyb.55

Práce Otakara Novotného měly mnohem

radikálnější charakter než návrhy jeho učitele

Jana Kotěry. Novotný nebyl zastáncem kubismu,

a proto je překvapivé, že se nechal tímto směrem

také strhnout. Podnět mohl pocházet od jeho kolegy

Pavla Janáka, ale mohlo jít také o nutnost být

stále architektem moderní architektury.

53 Otakar Novotný (viz pozn. 28), s. 47.

54 Zdeněk Lukeš, Český architektonický kubismus.

Podivuhodný směr, který se zrodil v Praze, Praha 2006, s.

132-133. 55 Rostislav Švácha (viz pozn. 10), s. 170.

32

4.7 Sokolovna ve Znojmě

Stavba nových sokoloven získala ve městech,

která ovládli po říjnu 1918 Češi, význam

politického triumfu. Nejinak tomu bylo ve Znojmě,

městu nedaleko hranic s Rakouskem. Společenské

centrum znojemských Němců se nacházelo uprostřed

městského parku, tzv. Německý dům, novorenesanční

budova z roku 1882. Místo pro stavbu sokolovny

bylo určeno na okraji tohoto parku. Sokolovna se

stala pro Čechy stejně multifunkčním prostorem,

jako Německý dům pro německé obyvatele.56

Tělocvičná jednota Sokol ve Znojmě vypsala

roku 1921 soutěž na vypracování plánů

na sokolovnu, s termínem odevzdání do 31. května

téhož roku, a odměnami stanovenými ve výši 6.000,

4.000 a 3.000 Kč.57 Za pouhých pět měsíců přišlo

19 projektů, první cenu získal Oskar Černý, druhou

cenu udělili návrhu Miloše Kopřivy, třetí oceněná

práce byla anonymní.58

Počátkem roku 1924 však znojemští sokolové

rozhodli o redukci stavby a k přepracování

projektu přizvali Miloše Kopřivu. Ten sice

vystudoval v Praze, ale natrvalo se usadil v Brně,

kde o pár let později navrhl svoji nejvýznamnější

56 Rostislav Švácha (ed.), Naprej! Česká sportovní

architektura 1567-2012, Praha 2012, s. 134. 57 Stavitel II., 1920-1921, s. 123.

58 Stavitel II., 1920-1921, s. 166.

33

stavbu, obchodní dům Brouk a Babka. Sokolovna má

spoustu prvků s nápadně českým podtextem, tedy

prvků kubistických. Nejnápadnější jsou kubisticky

zalamované štíty a šikmo vyklápěné výrazné římsy.

Původní omítka typicky české červené a bílé barvy

byla použita i při rekonstrukci sokolovny

v minulém desetiletí. 28. června 1925 byla

sokolovna slavnostně otevřena.59

4.8 Návrhy na Hanácké divadlo

Jednotné amfiteatrální hlediště na segmentovém

půdorysu pootevřeného vějíře: reformní myšlenky

divadelní architektury, které plně ovládly tři

soutěže na stavby nových divadel. Jako první mělo

vzniknout divadlo v Olomouci. Soutěž na projekt

budovy družstvo pro postavení divadlo vypsalo

v létě 1920 a termín pro dodání hotových návrhů

stanovilo na 1. května 1921. Lhůtu však

nedodrželi.60 A tak prvenství připadlo Ostravě, kde

družstvo soutěž vyhlásilo až na jaře roku 1921 a

již v říjnu téhož roku mělo 13 hotových projektů

(první cena nebyla udělena, druhou cenu obdržel

Bohuslav Fuchs a třetí Otakar Novotný).61


60 Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura, Praha 1999,

s. 96. 61 Ibidem, s. 97.

34

Vraťme se však k soutěži vypsané Družstvem

českého divadla v Olomouci. Místo, kde se měla

budova nacházet, leželo mezi krajským soudem a

evangelickým kostelem na Třídě Svobody.

„Soutěže mohou se zúčasniti architekti

československé národnosti bez rozdílu bydliště.

Podmínky se situací lze obdržeti u Družstva

českého divadla v Olomouci za poplatek 50 K,

kterýžto peníz se projektantům vrátí. Ceny 10.000,

7.000 a 4.000 K a mimo to budou zakoupeny dva

další projekty. Lhůta na dodání návrhů končí dne

1. května 1921.“62 Přes protesty soutěžících i

uměleckých korporací v únoru 1921 soutěž

prodloužili do 1. října 1921. Názory kolem

vyhlášeného programu se začínají různit, Bohumil

Hübschmann poukazuje na nepřiměřenost představy

o velikosti stavby a také ideovou představu

pořadového divadla. Budova měla pojmout 2500 osob,

zadavatelé pak „po námitkách dávají na vůli

projektantům navrhnouti též budovy o 1500 místech,

tedy pouze 60 % původního požadavku! Požadované

pořadové divadlo s množstvím lóží a míst k stání

nezdá se, že by odpovídalo struktuře

společnosti.“63

V září 1921, týden před uzávěrkou, se termín

62 Stavitel II, 1920-1921, č. 1 (září 1920), s. 16.

63 B. H. [Bohumil Hübschmann], Nová divadla, Styl II, 1921-

1922, s. 14.

35

pro odevzdání projektů opět změnil, a to na

1. dubna 1922. To s sebou přineslo i příjemnou

zprávu pro projektanty, zvýšení odměn pro vítězné

projekty na 20.000, 14.000 a 8.000 Kčs.64

V dubnu 1922 byla soutěž uzavřena a sešla se

komise k posouzení návrhů a určení vítězných

projektů. Na návrh Josefa Gočára, po úvodních

slovech předsedy Družstva českého divadla

v Olomouci Františka Votruby, porota zvolila

k vedení dalšího jednání místopředsedu architekta

Gustava Schmoranze. V komisi zasedal Ladislav

Machoň (Společnost architektů v Praze), Viktorin

Šulc (Spolek architektů a inženýrů v Praze),

Vladimír Fischer (Spolek architektů a inženýrů

v Brně), Josef Gočár (spolek Mánes), Antonín

Blažek (Sdružení výtvarných umělců v Hodoníně) a

další.65

První cenu porota udělili návrhu pod heslem

„M“ od Pavla Janáka, druhou cenu získal projekt

Antonína Kiliána a třetí cenou komise ocenila

práci s názvem „Orchestra“, společné dílo trojice

architektů Viléma Kvasničky, Jana Mayera a Čeňka

Vořecha. Projekty „Jánošík“ (neznámý autor) a

„Hanáci“ (Josef Hraba) doporučila porota

64 Styl I. 1920-1921, s. 102.

65 Výňatek z protokolu, Časopis československých architektů

XXI, 1922, s. 165-166.

36

k zakoupení.66

Žák Otto Wagnera a spolupracovník Jana Kotěry,

Pavel Janák, vytvořil kombinaci amfiteátru

s pořadovým uspořádáním. Půdorys hlediště zaoblil

do náznaku podkovy s vystupujícími proscénickými

lóžemi se dvěma balkony a výraznou galerií. Miloš

Vaněček vznesl množství výtek k funkčním

nedostatkům vítězného návrhu: nedodržená kapacita,

komunikační nedostatky, závady viditelnosti,

prohřešky proti stavebně bezpečnostním předpisům a

jiné. Ve prospěch kvalit nesvědčí ani

klasicizující rondokubistické pojetí exteriéru

s jednotvárným nevýrazným členěním ploch.67

Práci Antonína Kiliána neznáme. Třetí oceněný

projekt od Viléma Kvasničky, Jana Mayera a Čeňka

Vořecha nesporně oplýval fantazií, porota jej

ocenila bez realističtější myšlenky o jeho

inscenačním uplatnění. Plně půlkruhový amfiteátr

obklopoval otevřenou orchestru. K jevištnímu

portálu směřovaly prudce zešikmené stěny široké

předscény, které působily dojmem iluzivně

perspektivního reliéfu.68 Spolupráce projektantů

s budoucími inscenátory by však byla nutnou

podmínkou při uplatnění vlastního divadelního

66 Jiří Hilmera (viz pozn. 60), s. 98.

67 Jiří Hilmera, Mezníky, které zůstaly na papíře. Ke třem

soutěžím na stavbu nových divadel v Ostravě, Olomouci a

Praze v letech 1920-1922, Umění XXXIX, 1991, č. 5, s. 441,

442. 68 Ibidem, s. 442.

37

prostoru. Větší část obecenstva by přes pilíře

arkád nebo ramena jiných diváků neviděla na hlavní

hluboké jeviště. Vnější výrazný prvek spočíval

ve hmotě kubisticky prolamované provazištní věže.69

Jednu z neoceněných prací, výsečový amfiteátr

s obloukovými pásy čelně orientovaných lóží,

vytvořil Karel Šidlík. Puristický exteriér návrhu,

téměř totožný s jeho projektem na divadlo

v Moravské Ostravě, doplnil kombinací hladkých a

spárovaných ploch, s antikizujícími motivy

segmentového a trojúhelného štítu.70

Jaroslav Fragner a Evžen Linhart

vyprojektovali puristický návrh divadla, opět

s vějířovým amfiteátrem s lóžemi v pozadí. Tvar

exteriéru nadřadili potřebám funkčního uspořádání

provozně technických prostor. Fasádní plochy ve

dvou odstupněných vrstvách budovy architekti

oživili aplikací dvou barevných odstínů, hnědé a

bílé barvy.71

Díky neurčitému programovému zadání vytvořil

Josef Hraba hned dvě alternativy své práce

s názvem „Hanáci“, kterou komise určila

k zakoupení. Konzervativnější „Alternativa I.“

měla protáhlejší hlediště s nápadně vyvinutým

proscéniovým rámcem, s reprezentačními lóžemi

69 Jiří Hilmera (viz pozn. 60), s. 99.

70 Ibidem, s. 100.

71 Stavitel IV, 1922-1923, s. 44, 45.

38

orientovanými více do obecenstva. V případě

„Alternativy II.“ šlo o úspornější, ale modernější

verzi. Její vějířovitý amfiteátr se promítl i do

rondokubistického exteriéru.72

Nejzajímavějším však zůstal projekt Jiřího

Krohy, který komise neocenila. Interiér tvořil

vějířový amfiteátr, s výraznou předscénou

přístupnou zdvojenými průchody v bočních stěnách

proscénia a pročleněnou širokými příčnými

schodišti.73 Expresivně kubofuturistický vzhled

stavby se výrazně lišil od ostatních soutěžních

návrhů. Reliéfně předstupující prvky, ostré linky

s opakujícími se motivy plných a hrotitých oblouků

a čočkovitých útvarů, společně barevně

kontrastovaly na šedém podkladu. Široké obloukové

výkroje spolu s hrotitými oblouky štítů vytvářely

korunu provazištní věže.74

Ačkoli ani jeden z návrhů nebyl realizován,

přinesla soutěž shodnou reakci na tehdejší trend v

divadelním projektování, ale také ukázku českého

národního cítění. Kubismus, který je součástí

téměř všech projektů, prezentuje nejmodernější

umělecký směr a podvědomí doby. Velká města Moravy

potřebovala dát německým obyvatelům najevo svoji

příslušnost k českému národu. A jak jinak dát tuto

72 Soutěžní návrh na divadlo v Olomouci, Časopis

československých architektů XXI, 1922, s. 177. 73 Jiří Hilmera (viz pozn. 67), s. 443.

74 Ibidem, s. 443.

39

skutečnost dostatečně najevo než postavením

městského divadla ve specificky českém stylu,

kubismu. K realizaci ani jednoho návrhu však

nakonec nedošlo.

4.9 Brno-Královo Pole

Další domy s kubisticky řešenými fasádami byly

postaveny v opět v Brně, ale až po první světové

válce. Celkem tři domy projektoval architekt Josef

Novák. Dva řadové domky č. 5b a č. 7 v Tyršově

ulici pocházejí z roku 1921.75 Fasáda domu č. 7 se

nedochovala. U sousedního patrového domu č. 5b

jsou však jedinými kubistickými prvky ostré hrany

lizén a trojúhelný štít. Mnohem více kubistických

prvků než předchozí dvě stavby má jednopatrový dům

s mansardovou střechou na roku Tyršovy a Těšínské

ulice z let 1921-1922. Obě jeho průčelí jsou

bohatě dekorována ostrými lizénami, ty se střídají

s lizénami ztrojenými, u nichž je vždy prostřední

nahrazena pilovitou lizénou. Pod okny se nacházejí

vždy dva krystalovité útvary a mezi přízemím a

prvním patrem je volný prostor mezi okny vyplněn

prvky diamantového typu.

75 Zdeněk Kudělka, Brněnská architektura 1919-1928, Brno

1970, s. 26.

40

Výběr kubismu u těchto domů byl nejspíš dán

touhou objednavatelů po moderní české

architektuře. Na území poválečného Brna

představovaly její první názorově vyhraněný

projev.

4.10 Bystřice pod Hostýnem

Další projev krystalického kubismu se nalézá

v Bystřici pod Hostýnem. Projekt vytvořila

projekční kancelář stavitele Metoděje Matušky.

Matuška vystudoval stavitelství v Brně a po první

světové válce začal budovat svoji stavitelskou

firmu v Bystřici pod Hostýnem. Stejně jako jeho

otec, Jan, který byl rovněž stavitelem, tak i

Metoděj Matuška zpočátku spolupracoval s

architektem Otto Zemanem.76

Zajímavý je i dům samotného stavitele Metoděje

Matušky v Bystřici na Dvořákově ulici č. p. 402.

V projektu se architekt inspiroval pracemi jiného

architekta mnohem zvučnějšího jména, Dušana

Jurkoviče.

76[http://www.mubph.cz/clanek.php?id=359]-

vyhledáno 15. 2. 2013

41

Dům z roku 1924 na ulici 6. května č. p. 643

byl postaven pro Ludvíka Korábečného.77 Podnikatel

a kamenický mistr vlastnil od toho roku část lomů

u Chvalčova.78 Dům v Bystřici je dokonce jakousi

reklamou majitele. Plochy hladkého režného zdiva

přízemní stavby se sedlovou střechou se střídají

s hrubými kamennými ostěními oken a orámováním

vrat. Krystalický kubismus ostrých hran rámů

ostění, kolem dveří zdvojených, ukazuje řemeslnou

dovednost kameníka. Spolu se zdvojenými

trojúhelníky nad okny však působí průčelí poněkud

schematicky.79

Metoděj Matuška uměl vyhovět nárokům

objednavatelů ve všech ohledech, a to díky

spolupráci se školenými architekty. Proto dokázal

vytvořit z průměrné architektury stavbu moderního

vzezření. V případě domu Ludvíka Korábečného mělo

zajisté jít o představení moderní české

architektury v rozrůstajícím se venkovském městě a

zároveň o ukázku českého národního slohu.

77 Martina Horáčková, Architektura střední Moravy, 1918-

1945: Přerov, Kroměříž, Bystřice pod Hostýnem, Holešov,

Kojetín, Olomouc 2004, s. 126. Diplomová práce, Univerzita

Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra dějin

umění. 78[http://www.obec_chvalcov.cz/e_download.php?file=data/edi

tor/120cs_7.pdf&original=zpravodaj1-2009.pdf]-vyhledáno 15.

2. 2013 79 Martina Horáčková (viz pozn. 77), s. 126.

42

4.11 Krematorium v Moravské Ostravě

V samotném srdci Ostravy, mezi třídou 28.

října a Varenskou ulicí v Moravské Ostravě, se

nachází zvláštní místo, sad Dr. Milady Horákové.

Nejde ovšem o jen tak obyčejný park vhodný

k relaxaci pod vzrostlými stromy, což nám napovídá

systém několika cest, které jej protínají. Na

hlavní ose, jež spojuje obě protilehlé ulice, se

nachází terasa, kdysi dotvářená vodotryskem. A

právě na místě terasy, přímo uprostřed nynějšího

parku, dříve stávalo kubistické krematorium. Ve

skutečnosti totiž park leží na pozemcích městského

a židovského hřbitova.

Pohřeb žehem známe jako častý pohřební rit již

prehistorických kultur. Hlavní podmínka pro

opětovné používání tohoto druhu pohřbívání v 19.

století spočívala ve zkonstruování kremačního

zařízení. První prototyp představil na světové

výstavě ve Vídni roku 1873 profesor Lodovico

Brunetti.80

Architektura krematorií se značně lišila.

V Itálii měly podobu tradičních antických chrámů,

ve Velké Británii díky shovívavosti církve styl

novogoticko-sakrální a ve Francii neoklasicistní.

Až v Německu úřady vydaly nařízení,

80 [http://en.wikipedia.org/wiki/Crematory] -


43

že se krematoria nesmí přizpůsobovat sakrální

architektuře.81

Do roku 1918 zákon nepovoloval kremace na

území českých zemí, tehdy součásti Rakouska-

Uherska. S kladnou odezvou se samozřejmě nemohla

setkat ani petice, s níž při zasedání městské rady

Moravské Ostravy, která tehdy měla velmi silnou

německou menšinu, vystoupil roku 1902 radní JUDr.

Karl Richter. Roku 1906 z popudu vídeňského spolku

Die Flamme, založeného roku 1885, byli Ostravané

seznámeni s výhodami pohřbu žehem. Přednášku vedl

předseda Spolku pro pohřbívání ohněm v Hannoveru,

dr. Karl Weigt. Přednáška s názvem „Pohřbívání

ohněm, jeho dějinný vývoj, jeho protivníci

a přednosti“ představovala jednu z prvních, které

v českých zemích objasnily význam kremace.

Rakousko-Uhersko však zaujímalo zcela negativní

postoj k tomuto druhu pohřbu. Důvod tkvěl hlavně

ve velmi silné katolické víře a konzervatismu.

Nikdo však nebránil občanům nechat se zpopelnit

mimo země Rakouska-Uherska.82

Až s počátkem první světové války se začalo

opět jednat o vzniku kremačního zařízení. Hlavní

argument tehdy spočíval v tom, že celé město mohlo

být v obležení ze stále více se přibližující

81 Markéta Večeřáková, Krematorium v české architektuře 10.

– 30. let 20. století, in: Umění XLV, 1997, č. 1, s. 72. 82 Josef Šerka – Pavel Lacina, 80 let krematoria v Ostravě,

Ostrava 2004, s. 10.

44

válečné fronty, čímž by vzniklo riziko zavlečení

epidemických nemocí (jako tyfus či cholera)

do města. Nutnost zřízení krematoria tedy opět

vzrostla.

Realita však byla zcela jiná, něž by se dalo

doufat. Nakonec mělo jít pouze o spalovnu

pozůstatků zemřelých, které musely být starší

deseti let. Podsklepený přízemní domek měl

zaujímat místo mezi obecním a židovským hřbitovem.

V březnu 1915 okresní hejtmanství vydalo povolení,

na které však ihned reagoval farní úřad.

Po tříletých přích dali úředníci v Brně a

Ministerstvo vnitra ve Vídni za pravdu farnímu

úřadu, protože svému účelu by dané zařízení podle

zákona nesmělo sloužit.83

Vznik samostatné Československé republiky 28.

10. 1918 přinesl vítězství pro příznivce pohřbu

žehem. Zákonem č. 180/1919 Sb. z 1. 4. 1919 o

fakultativním pohřbívání ohněm, dále zákonem

č.464/1921 Sb. a vládním nařízením č. 194/1923 Sb.

o pohřbívání ohněm získal pohřeb žehem povolení.84

Vliv katolické církve se tedy oslabil, avšak i

přesto se vznik krematoria v Ostravě nestal

nikterak jednoduchou záležitostí. Hlavním

argumentem byl nyní zejména špatný stav

83 Ibidem, s. 21.

84 Josef Šerka, Ostravské krematorium, Vlastivědné listy

XXVI, 2000, č. 1, s. 28.

45

stávajícího hřbitova. Městský hřbitov se nacházel

na jílovitém podloží se spodními vodami. Tzv.

„zmýdelňování“ pohřbených zabraňovalo jejich tlení

a často se zde také setkávali přímo s konzervací

ostatků.85 To pak způsobovalo problémy při otevření

hrobu po uplynutí třeba i dvacetileté tlecí lhůty.

Spodní voda protékající pod hřbitovem navíc

zásobovala český a německý pivovar a továrnu na

led studniční vodou.

14. dubna 1919 tak získala stavba od správní

komise odsouhlasení. Nešlo by už o žádné

provizorium, ale plnohodnotnou architekturou

vytvořenou k danému účelu. Avšak soutěž nepřinesla

takové výsledky, jak se očekávalo, a sešlo se

pouhých devět návrhů. První cenu stanovili

na pouhé tři tisíce korun, porota ocenila tři

návrhy, které odměnila po 1.500 Kčs.86 Šlo o dva

z pražského prostředí, první od Hanse Streinze a

Antonína Peťury, druhý od Vlastislava Hofmana a

Františka Mencla. Třetí úspěšný návrh předložil

František Fiala z Moravské Ostravy. Ani jeden však

neodpovídal finančním možnostem města.

Ale objevila se další možnost, a to využití

evangelické kaple na hřbitově, ke které by se

připojil objekt samotné kremační pece. Rozhodla

85 Josef Šerka, K počátkům ostravského krematoria, in:

Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a

Ostravska, Ostrava 1999, s. 355. 86 Josef Šerka (viz pozn. 84), s. 28.

46

však opět otázka peněz. Odkoupení pozemku od

církve by se značně prodražilo, a tak se od návrhu

upustilo.87

Ani otevření krematoria v Praze v listopadu

1921 nijak nepřimělo Moravskou Ostravu vzdát se

vize vlastního krematoria. Finanční náklady na

celý pohřeb v pražském krematoriu se totiž

mnohonásobně prodražily právě velkou vzdáleností

na převoz zesnulého.

V prosinci 1921 moravsko-ostravská komise

oslovila ing. Františka Mencla a Vlastislava

Hofmana v záležitosti „vypracování stavebních

nákresů a příslušného rozpočtu nákladů na stavbu

potřebných“.88 Vzorem se mělo stát krematorium

v Dessau (Desavě) v Německu. Projekt z roku 1919

prošel značným zjednodušením, čímž však stavba

kupodivu získala na reprezentativnosti.89 Zvolený

kubistický projekt svojí krystalickou podobou

vystihoval pochmurnost účelu celé stavby.

Vítězství češství, tedy vytržení Československé

republiky z Rakouska-Uherska, museli dát Ostravané

najevo moderní stavbou. Moderní ve smyslu účelu

stavby i uměleckým vzezřením. K tomu velmi dobře

posloužil právě krystalický kubismus, styl

v architektuře specifický pro české prostředí.

87 Josef Šerka – Pavel Lacina (viz pozn. 82), s. 27.

88 Ibidem, s. 28.

89 Ibidem, s. 28.

47

Obřadní síň se nacházela uprostřed hřbitova a

byla vyvýšena tři metry nad okolní terén, což

vyřešilo problém se spodní vodou a zajišťovalo

také lepší osvětlení a větrání žároviště.

K zahájení samotné stavby se však přistoupilo

bez stavebního povolení. V říjnu 1922 totiž zemská

správa politická nařídila dopracování projektu,

doplnění o podrobný rozpočet a zpracování

kremačního řádu. Krematorium mělo stát 1 230 000

Kčs, půl milionu korun tvořila půjčka od spolku

Krematorium a 800 000 zbytek z půjčky města u

Hypoteční banky. Tento rámcový rozpočet však

zemské správě nestačil, a tak udělení stavebního

povolení podmínila dodáním další dokumentace.90

Moravsko-ostravský architekt Jan Rubý dostal

na podzim roku 1922 zakázku na zpracování

vedlejších projektů stavby, které stavební

povolení získaly bez problémů, mohlo se tedy začít

pracovat. Šlo o hlavní vstupní bránu hřbitova,

domek dozorce, márnici, kancelářskou budovu,

toalety, květinářství a budku vrátného. Pod

záštitou nově vzniklé firmy Kolář a Rubý se pak

další rok začalo stavět.91

Ovšem v dubnu 1923 přišla na řadu budova

kubistického krematoria, a protože ke stavbě stále

scházelo povolení, začalo se stavět „načerno“.

90 Josef Šerka (viz pozn. 85), s. 364.


48

Konstrukci kremační pece prováděla firma Ing.

Julius Schmalz z Olomouce, stavbu samotnou pak

firma stavitele Rudolfa Slezáčka z Moravské

Ostravy.92 Stavbu bez povolení pak u zemské správy

město omluvilo takto: „ Obec omlouvá opožděné

předložení doplněného projektu tím, že nemohla si

dříve opatřit vzorný řád krematoria, jelikož týž

v Československé republice ještě nebyl schválen,

sazby krematoře pak nemohla dříve stanoviti,

jelikož nebylo rozhodnuto definitivně o soustavě

kremační pece, jejíž stavba a zařízení bylo teprve

nyní zadáno. Obec omlouvá se, že se stavbou

započala, jelikož výnos zemské politické správy ze

dne 31. 10. 1922 považovala na základě příznivého

výsledku místního šetření za zásadní svolení…“.93

O pár měsíců později, 23. 7. 1923, ačkoli

základy již stály, se konalo slavnostní položení

základního kamene. Šlo o velkolepou akci pod

patronátem města Moravská Ostrava. V čele průvodu

jel vůz tažený černými koňmi se slavnostně

ozdobeným základním kamenem. Za povozem pak

kráčeli zástupci hasičů s pochodněmi, členové

důvěrnických sborů, spolku Krematorium a dav

zájemců z řad obyvatel města. Průvod prošel po

Nádražní třídě a třídě 28. října. Kolem deváté

hodiny večer pak dorazil na místo. Následovalo



49

několik proslovů a pak se vybraní zástupci

odebrali na staveniště, kde kámen, do kterého byla

vložena pamětní listina s podpisy zástupců okresní

politické správy a správních komisí, uložili

k základům stavby.94

Stavba skončila v březnu 1924. Malé zpoždění

vzniklo pozdějším dodáním statistických propočtů

kupole. V srpnu se schylovalo k první zkoušce

pece, stále však scházelo povolení úřadů. Úředníci

neměli ani tušení, že krematoriu v Moravské

Ostravě schází už jen málo a bude téměř hotové.

Komisionální šetření stejně jako zkušební kremace

naštěstí dopadly dobře. 18. prosince 1924 úřady

konečně stavbu schválily a o měsíc později, 23. 1.

1925, získala povolení k provozu.95 Prvotní

rozpočet nákladů na stavbu stavitelé překročili o

pouhých 200 000 Kčs, v konečném součtu se tedy

jednalo o 1 430 000 Kčs.

Centrální budova kubistického krematoria na

půdorysu osmiúhelníku o průměru 11,4 metru ležela

na křižovatce dvou hlavních cest hřbitova. Za

geometricky stylizovaným vstupem se nacházely

čekárny pro pozůstalé. Stejné portály se opakovaly

i u bočních vchodů. Plasticky navržená kupole

ukončená kubistickou lucernou, do které ze



50

žároviště ústil komín, kryla celou stavbu.96

Trojúhelníkový štít s oknem nad hlavním portálem

tvořil další kubistický prvek krematoria. Právě

toto okno spolu s okny nad vedlejšími vchody

s výplněmi z barevných skel zajišťovalo osvětlení

obřadní síně. Alchymistická proměna člověka ohněm

a jeho spojení s Vesmírem měla být hlavním tématem

pro výzdobu kubistického skvostu. Stěny tak

zdobila expresionisticko-symbolická malba

krystalických jehlancovitých útvarů a strop malba

nebeské oblohy.97 V zadní části síně se nacházelo

vyvýšené pietní místo pro vystavení rakve, za ním

pak varhany a pódium pro zpěváky. Žároviště a

obřadní síň kubistického krematoria propojoval

výtah.98

První moravské a celkem šesté krematorium

v ČSR tedy mohlo 1. února 1925 slavnostně otevřít.

Hned následující den se konaly tři kremace. Ve

třicátých letech přibylo navíc kolumbárium a druhá

pec, jejíž stavbu opět prováděla firma Ing. Julius

Schmalz. Rok 1936 přinesl elektrifikaci varhan,

osvětlení obřadní síně lustrem a zavedení

veřejného osvětlení na cestě od brány ke

krematoriu. Bez úhony přečkalo kubistické

krematorium celou válku, svému účelu sloužilo přes

96 Rostislav Švácha, Hřbitovní kultura. Hofmanovy návrhy

krematorií, in: Mahulena Nešlehová (ed.) – Jiří Hilmera –

Rostislav Švácha, Vlastislav Hofman, Praha 2004, s. 231. 97 Markéta Večeřáková (viz pozn. 81), s. 82.


51

50 let. Na počátku let šedesátých byl starý

městský hřbitov určen ke zrušení a stejný osud

čekalo i krematorium. I přes protesty památkářů

stavbu roku 1979 zbořili.

52

5. Závěr

Cílem práce bylo představit podstatu vzniku

kubistické architektury a na vybraných příkladech

staveb charakterizovat krystalický kubismus na

Moravě. Práce ukazuje, že původ moderní

architektury lze hledat mnohem hlouběji v 19.

století, než by se předpokládalo. Kubistické

malířství Paříže pak velmi ovlivnilo čtveřici

pražských architektů, které tyto myšlenky nového

pojetí prostoru nenechaly chladnými.

Další důležitou roli sehrálo národnostní

cítění, které v hroutící se monarchii znamenalo

prudké rozepře mezi českým a německým

obyvatelstvem. Proto počátky tzv. národního stylu

můžeme hledat už před první světovou válkou právě

v podobě krystalického kubismu. Až o pár let

později vznikl rondokubismus, který je obecně

považován národním stylem

U jednotlivých staveb byly detailně zmapovány

okolnosti jejich vzniku. Součástí práce je také

obrazová příloha, které dotváří představu o těchto

projektech.

Tímto ovšem není toto badatelské téma uzavřeno

a jistě by se ještě našlo mnoho podnětů k dalšímu

zpracování.

53

Použitá literatura a zdroje

Literatura

- Marie Benešová, Josef Gočár, Praha 1958.

- Marie Benešová, Pavel Janák, Praha 1959.

- Zdislav Buříval, Staletá Praha IV, Praha 1969.

- Olga Herbenová – Milena Lamarová – Gabriel

Urbánek, Český kubistický interiér, Praha 1976.

- Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura, Praha

1999.

- Martina Horáčková, Architektura střední Moravy,

1918-1945: Přerov, Kroměříž, Bystřice pod

Hostýnem, Holešov, Kojetín, Olomouc 2004, s. 126.

Diplomová práce, Univerzita Palackého v Olomouci,

Filozofická fakulta, Katedra dějin umění.

- Zdeněk Kudělka, Brněnská architektura 1919-1928,

Brno 1970.

- Vojtěch Lahoda, Český kubismus, Praha 1996.

- Zdeněk Lukeš, Český architektonický kubismus.

Podivuhodný směr, který se zrodil v Praze, Praha

2006.

- Marcela Macharáčková (ed.), Jiří Kroha (1893-

1974): architekt, malíř, designér, teoretik v

proměnách umění 20. století, Brno 2007.

- Mahulena Nešlehová (ed.) – Jiří Hilmera –

Rostislav Švácha, Vlastislav Hofman, Praha 2004.

- Otakar Novotný, Jan Kotěra a jeho doba, Praha

1958.

54

- Jan Růžička, Stavba obecního domu v Bučovicích.

Kubismus na moravském venkově?, článek vyjde ve

sborníku Kubismus v české architektuře/Sto let

poté.

- Josef Šerka, K počátkům ostravského krematoria,

in: Ostrava: příspěvky k dějinám a současnosti

Ostravy a Ostravska, Ostrava 1999.

- Josef Šerka – Pavel Lacina, 80 let krematoria

v Ostravě, Ostrava 2004.

- Jiří Švestka – Tomáš Vlček (edd.), 1909-1925

Kubismus in Prag, Stuttgart, 1991.

- Jiří Švestka – Tomáš Vlček (edd.), Český kubismus

1909-1925: malířství, sochařství, architektura,

design, Praha 2006.

- Rostislav Švácha, Lomené, hranaté a obloukové

tvary: česká kubistická architektura 1911-1923,

Praha 2000.

- Rostislav Švácha (ed.), Naprej! Česká sportovní

architektura 1567-2012, Praha 2012.

- Alexander von Vegesack (ed.), Český kubismus:

architektura a design 1910-1925, Weil am Rhein,

1991.

- Pavel Zatloukal, Brněnská architektura 1815-1915:

průvodce, Brno 2006.

- Pavel Zatloukal, Počátky moderní architektury na

Moravě a ve Slezsku, Olomouc 1981.

- Pavel Zatloukal, Slavné vily Olomouckého kraje,

Praha 2007.

55

Periodika a katalogy

- Bulletin Moravské galerie v Brně LVIII/LIX, 2002-

2003.

- Časopis československých architektů XXI, 1922.

- Prostor Zlín, září-říjen 1997.

- Stavitel II, 1920-1921.

- Stavitel IV, 1922-1923.

- Styl I, 1920-1921.

- Styl II, 1921-1922.

- Styl III., 1922-1923.

- Umění XXXIX, 1991, č. 5.

- Umění XLV, 1997, č. 1.

- Veraikon VI, 1920.

- Vlastivědné listy XXVI, 2000, č. 1.

- Vlastivědný věstník moravský XXVIII, 1976, č. 3.

- Výstava celoživotního díla národního umělce

Jiřího Krohy (kat. výst.), Brno 1964.

- Zprávy vlastivědného ústavu v Olomouci, 1974, č.

170.

Prameny

- AA NTM, fond č. 21 Jan Kotěra, položka 133.

Internetové zdroje

[http://www.mubph.cz/clanek.php?id=359]-


[http://www.obec_chvalcov.cz/e_download.php?file=data/

editor/120cs_7.pdf&original=zpravodaj1-2009.pdf]-


[http://en.wikipedia.org/wiki/Crematory]-


56

[maps.google.cz/maps?hl=cs&tab=wl]-


[www.forohistorie.cz/Jihomoravsky/Znojmo/Znojmo/Znojmo

_-_sokolovna/Default.aspx]- vyhledáno 10. 4. 2013

57

Obrazová příloha

Jaroslav Syřiště, Obecní dům, Jiráskova 502, Bučovice, 1913-

1914.

zdroj: vlastní archiv autorky

58


1914, detail okna.



1914, detail fasády.


59

František Uherka, Nájemní dům Marie Uherkové, Pellicova 11,

Brno, 1913-1914.


František Uherka, Nájemní dům Marie Uherkové, Pellicova 11,

Brno, 1913-1914, detail fasády.


60

Jan Kotěra, Návrh skladiště, Staňkova 215, Telč, 1917.

zdroj: AA NTM, fond č. 21 Jan Kotěra, položka 133.

Jan Kotěra, Návrh skladiště, Staňkova 215, Telč, 1917.

zdroj: AA NTM, fond č. 21 Jan Kotěra, položka 133.

61

Jiří Kroha, Návrh na vilu v Kroměříži, 1916.

zdroj: Pavel Zatloukal, Počátky moderní architektury na Moravě a

ve Slezsku, Olomouc 1981, obrazová příloha, položka 32.


Zdroj: Výstava celoživotního díla národního umělce Jiřího Krohy

(kat. výst.), Brno 1964, s. 16.

62


zdroj: Marcela Macharáčková (ed.), Jiří Kroha (1893-

1974): architekt, malíř, designér, teoretik v proměnách umění

20. století, Brno 2007, s. 16.





63





Rudolf Stockar, Vila paní Lipčíkové, Brněnská 82, Olomouc, 1918-

1919.

zdroj: Jiří Musil, Kubistická vila v Olomouci, in: Vlastivědný

věstník moravský XXVIII, 1976, č. 3, s. 332.

64


1919.

zdroj: Rostislav Švácha, Lomené, hranaté a obloukové tvary:

česká kubistická architektura 1911-1923, Praha 2000, s. 161.


1919.

zdroj: Jiří Musil, Významná vilová architektura v Olomouci-Nové

Ulici, in: Zprávy vlastivědného ústavu v Olomouci, 1974, č. 170,

s. 13.

65

Otakar Novotný, Obytné domy družstva Domovina, Jarošova 18-26,

Znojmo, 1920-1921.

zdroj: Rostislav Švácha, Lomené, hranaté a obloukové tvary:

česká kubistická architektura 1911-1923, Praha 2000, s. 171.

Otakar Novotný, Obytné domy družstva Domovina, Jarošova 18-26,

Znojmo, 1920-1921.

zdroj: [maps.google.cz/maps?hl=cs&tab=wl]-vyhledáno 10. 4. 2013

66

Miloš Kopřiva, Sokolovna, Sokolská 12, Znojmo, realizace 1925.

zdroj: [maps.google.cz/maps?hl=cs&tab=wl]-vyhledáno 10. 4. 2013

Miloš Kopřiva, Sokolovna, Sokolská 12, Znojmo, realizace 1925.

zdroj:[www.forohistorie.cz/Jihomoravsky/Znojmo/Znojmo/Znojmo_-

_sokolovna/Default.aspx]-vyhledáno 10. 4. 2013

67

Pavel Janák, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922.

zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 157.

Pavel Janák, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922.

zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 156.

68

Pavel Janák, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922,

půdorys.

zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 157.

Pavel Janák, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922,

situace.

zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 156.

69

Vilém Kvasnička – Jan Mayer – Čeněk Vořech, Návrh na Hanácké

divadlo v Olomouci, 1920-1922.

zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 158.

Vilém Kvasnička – Jan Mayer – Čeněk Vořech, Návrh na Hanácké

divadlo v Olomouci, 1920-1922.

zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 158.

70

Josef Fragner – Evžen Linhart, Návrh na Hanácké divadlo

v Olomouci, 1920-1922.

Zdroj: Stavitel IV., 1922-1923, s. 45.

Josef Fragner – Evžen Linhart, Návrh na Hanácké divadlo

v Olomouci, 1920-1922.

zdroj: Umění XXXIX, 1991, č. 5, s. 442.

71

Josef Hraba, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922,

Alternativa I.

zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 177.


Alternativa I.

zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 180.

72


Alternativa I, půdorys.

zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 178.


Alternativa I, situace.

zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 180.

73

Jiří Kroha, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922.

zdroj: Umění XXXIX, 1991, č. 5, s. 443.

Jiří Kroha, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922,

půdorys.

zdroj: Jiří Hilmera, Česká divadelní architektura, Praha 1999,

s. 226.

74

Jiří Kroha, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922.




Karel Šidlík, Návrh na Hanácké divadlo v Olomouci, 1920-1922.

zdroj: Styl III., 1922-1923, s. 159.

75

Josef Novák, Řadový dům, Tyršova 9, Brno-Královo Pole, 1921-

1922.


Josef Novák, Řadový dům, Tyršova 9, Brno-Královo Pole, 1921-

1922.


76

Metoděj Matuška, Řadový dům, ulice 6. května 643,

Bystřice pod Hostýnem, 1924.

zdroj: Eva Nedělníková

Metoděj Matuška, Řadový dům, ulice 6. května 643,

Bystřice pod Hostýnem, 1924.

zdroj: Eva Nedělníková

77

Vlastislav Hofman, Krematorium, Moravská Ostrava, 1925.

zdroj: Josef Šerka – Pavel Lacina, 80 let krematoria v Ostravě,


Vlastislav Hofman, Krematorium, Moravská Ostrava, 1925.

zdroj: Josef Šerka – Pavel Lacina, 80 let krematoria v Ostravě,


78

ANOTACE

Jméno a příjmení: Klára Vráželová

Katedra: Dějiny umění

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Rostislav Švácha,

CSc.

Rok obhajoby: 2013

Název práce: Architektura krystalického

kubismu na Moravě

Název v angličtině: Architecture of crystalline

cubism in Moravia

Anotace:

Tato bakalářská práce se

věnuje první krystalické fázi

české kubistické architektury

v moravském regionu. Podává

stručný výklad o kubismu

v architektuře. A představuje

několik nejdůležitějších

staveb tohoto období.

Klíčová slova: Architektura, kubismus

Anotace v angličtině:

This bachelor thesis deals

with the first crystalline

phase of czech cubism

architecture in Moravian

region. Provides a brief

explanation of the cubism in

architecture. And represents

some of the most important

buildings of this period.

Klíčová slova v angličtině: Architecture, cubism

Přílohy vázané k práci: vložené CD

Rozsah práce: 78 stran

Jazyk práce: čeština

univerzita palackÉho v olomouci - thesesateliérem, josip plečnik, josef hoffmann, joseph maria...

Documents