Text neprošel odbornou ani jazykovou úpravou

Otázky z k SZZK ze speciální pedagogiky SPPG – Bc.1 POJETÍ SPPG – DEFINICE, PŘEDMĚT, CÍL, SOUVISEJÍCÍ VĚDNÍ DISCIPLÍNY, SE KTERÝMI SPPG SPOLUPRACUJE (VZNIK SPPG, VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI)............................................................................................................... 3

2 VÝVOJ OBORU, JAK SE VZHLEDEM K ROZVOJI SPPG VYVÍJELA SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÁ TERMINOLOGIE (OD POČÁTKU AŽ PO SOUČASNOST), ZMĚNY PARADIGMAT VE SPPG, SOUČASNÉ TRENDY, VZNIK ÚSTAVŮ A VZDĚLÁVACÍCH INSTITUCÍ DLE JEDNOTLIVÝCH SPPG DISCIPLÍN.........................................................................8

3 NÁSTIN HISTORICKÉHO PŘEHLEDU PÉČE O ZNEVÝHODNĚNÉ JEDINCE (OD PRVOTNÍCH POKUSŮ AŽ PO SOUČASNOU PÉČI)............................................................................................................................................ 15

4 NĚKTERÉ NEGATIVNÍ VLIVY PROSTŘEDÍ A SPOLEČNOSTI SOUČASNÉ DOBY, PŮSOBÍCÍ NA VZNIK ZNEVÝHODNĚNÍ (DRUHY, VLIVY, MOŽNOSTI PREVENCE)...................................................................................19

5 PRINCIPY A METODY SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY...........................................................................................22

6 KLASIFIKACE ZNEVÝHODNĚNÍ – OBLAST PSYCHOPEDIE, ETOPEDIE, LOGOPEDIE, SURDOPEDIE, TYFLOPEDIE, SOMATOPEDIE.................................................................................................................................................. 26

7 LEGISLATIVNÍ OPATŘENÍ VZTAHUJÍCÍ SE K PROBLEMATICE VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ JEDINCŮ SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVACÍMI POTŘEBAMI......................................................................................................... 30

8 VÝCHOVNĚ VZDĚLÁVACÍ SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÁ ZAŘÍZENÍ V KOMPETENCI MINISTERSTEV: MŠMT, MZ, MPSV, STÁTNÍ SPRÁVY A NEZISKOVÉHO SEKTORU............................................................................................37

9 PŘÍPRAVA A VZDĚLÁVÁNÍ SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÝCH PRACOVNÍKŮ PŮSOBÍCÍCH V OBLASTI ŠKOLSTVÍ, ZDRAVOTNÍCTVÍ, SOCIÁLNÍ PÉČE A POD. (VYSOKÉ ŠKOLY, OBORY, PRACOVNÍ POZICE, ROLE)............................40

10 OSOBNOST SPECIÁLNÍHO PEDAGOGA (PŘEDPOKLADY PRO VÝKON, CHARAKTERISTICKÉ OSOBNOSTNÍ RYSY, KVALITA ŽIVOTA SPECIÁLNÍHO PEDAGOGA)......................................................................................................43

11 SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ DISCIPLÍNY A SMĚRY DALŠÍHO VÝVOJE V OBLASTI SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ PÉČE – INTEGRATIVNÍ SPPG, „ŠKOLA PRO VŠECHNY“ A JINÉ...............................................................................46

12 RODINA A DÍTĚ SE ZNEVÝHODNĚNÍM (VÝCHOVA V RODINĚ, VZTAHY MEZI SOUROZENCI, VZTAH SPOLEČNOSTI K RODINĚ, JEDNOTLIVÉ FÁZE INTERVENCE)..................................................................................53

13 VÝZNAMNÉ HUMANITÁRNÍ, NEZISKOVÉ A DALŠÍ ORGANIZACE PŮSOBÍCÍ V OBLASTI PODPORY OSOB SE ZP (HISTORICKÝ VÝVOJ, NÁPLŇ ČINNOSTI, CÍLE, ZPŮSOBY FINANCOVÁNÍ, ORGANIZACE PŮSOBÍCÍ V SOUČASNOSTI, NEZISKOVÝ SEKTOR)......................................................................................................................................... 57

14 KOMPREHENZIVNÍ REHABILITAČNÍ PÉČE (DEFINOVAT KOMPREHENZIVNÍ REHABILITAČNÍ PÉČE, S POUKÁZÁNÍM NA JEJÍ DŮSLEDNOST, KOMPLEXNOST A JEDNOTNOST)............................................................62

15 DIAGNOSTIKA VE SPECIÁLNÍ PEDAGOGICE (POJETÍ A CÍL DIAGNOSTIKY, DIAGNOSTIKA V PRAXI – PPP, SPC, SVP, KLINICKÉ ZAŘÍZENÍ)................................................................................................................................... 64

16 KOMUNIKATIVNÍ DOVEDNOSTI (FORMY MEZILIDSKÉ KOMUNIKACE, SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE A JEJÍ FUNKCE, PEDAGOGICKÁ KOMUNIKACE, VÝZNAM NEVERBÁLNÍ KOMUNIKACE U OSOB S TĚLESNÝM A DUŠEVNÍM POSTIŽENÍM).................................................................................................................................................... 70

17 SPECIFICKÉ VÝVOJOVÉ PORUCHY ŠKOLNÍCH DOVEDNOSTÍ (DEFINICE, ETIOLOGIE, JEDNOTLIVÉ PORUCHY A JEJICH KLINICKÝ OBRAZ, INTERVENCE A TERAPIE)..............................................................................................76

18 SOMATOPEDIE JAKO SPPG DISCIPLÍNA – VYMEZENÍ POJMU, ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE, SPECIFIKÁ PÉČE O JEDINCE S TP (PŘÍKLADY TP A JEJICH CHARAKTERISTIKA A PŘÍČINY)................................................................81

19 TYFLOPEDIE JAKO SPPG DISCIPLÍNA – VYMEZENÍ POJMU, ANATOMIE ZRAKOVÉHO ANALYZÁTORU, ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE, SPECIFIKA PÉČE A VZDĚLÁVÁNÍ JEDINCE SE ZP (PŘÍKLADY ZRAKOVÝCH VAD A JEJICH CHARAKTERISTIKA, POMŮCKY)......................................................................................................................... 85

20 LOGOPEDIE JAKO SPPG DISCIPLÍNA – VYMEZENÍ POJMU, ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE, SPECIFIKÁ PÉČE O JEDINCE S NKS (PŘÍKLADY ŘEČOVÝCH VAD A JEJICH CHARAKTERISTIKA..........................................................89

21 SURDOPEDIE JAKO SPPG DISCIPLÍNA – VYMEZENÍ POJMU, ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE, SPEDIFIKA PÉČE A VZDĚLÁVÁNÍ JEDINCE ZE SP, ANATOMIE SLUCHOVÉHO ANALYZÁTORU, ETIOLOGIE SLUCHOVÝCH VAD, PŘÍKLADY SLUCHOVÝCH VAD............................................................................................................................ 92

22 PSYCHOPEDIE JAKO SPPG DISCIPLÍNA – VYMEZENÍ POJMU, ETIOLOGIE MR, ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE, SPECIFIKA PÉČE O JEDINCE S MR........................................................................................................................ 95

23 ETOPEDIE JAKO SPPG DISCIPLÍNA – VYMEZENÍ POJMU, ETIOLOGIE PORUCH CHOVÁNÍ, ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE, SPECIFIKA PÉČE O JEDINCE S PORUCHAMI CHOVÁNÍ................................................................99

1 Pojetí SPPG – definice, předmět, cíl, související vědní disciplíny, se kterými SPPG spolupracuje (vznik SPPG, významné

osobnosti).

Speciální pedagogika

je vědní disciplína v soustavě pedagogických věd, která je poměrně historicky mladá. Samozřejmě má za sebou velmi dlouhé období formování praktické péče o jedince, kteří se odlišovali jakýmkoliv způsobem od tzv. ,, normálního člověka" - odlišnost tělesná, mentální, smyslová apod.

V našich zemích se tento pojem ustálil na přelomu 60. a 70. let 20. století

V současné době lze pojem ,, postižený" nahradit termíny ,, handicapovaný, člověk se speciálními potřebami)

Je zaměřena na teorii a praxi výchovy, vyučování a vzdělávání dětí, mládeže, dospělých se speciálními potřebami z důvodu somatického, senzomotorického, mentálního, řečového, psychosociálního defektu, poruchy nebo omezení či jejich kombinací.

Zabývá se také celkovým osobnostním rozvojem znevýhodněného člověka, pracovním a společenským začleněním jedinců s postižením.

V souvislosti se spec.ped. můžeme hovořit o:

Jesenský hovoří o Komprehenzivní speciální pedagogice, která je podle něj souhrnem všech oborů spec. pedagogiky, je to ucelený logicky strukturovaný systém odborných poznatků a o handicapovaném člověku, cílevědomým rozvojem interakce, pracuje s handicapovanými v uceleném duchu

PŘEDMĚT

je zkoumání podstaty a zákonistostí výchovy a edukace jedinců se speciálními potřebami z aspektu etiologie, symptomatologie, možnosti aplikací spec. ped. metod.

Předmětem péče spec. ped. je zdravotně, příp. sociálně znevýhodněný jedinec, který potřebuje podporu v oblasti výchovy, vzdělávání, přípravy pro pracovní a společenské začlenění v jeho realizaci.

- dříve hlavně jedinci 0 – 18 let, dnes i dospělí a senioři (andragogika a gerontagogika

handicapovaných)

- další změna – mezi předmět péče spec. pedagogiky se zařazují i děti mimořádně nadané

CÍL- vychovávat, vyučovat a vzdělávat jedince se speciálními vzdělávacími potřebami, aby se vnitřně vyrovnali se svým postižením a dokázali se integrovat do pracovního a společenského procesu, jedná se o maximální rozvoj osobnosti postiženého nebo znevýhodněného jedince a dosažení max. stupně socializace.

Cíle vycházejí z principu humanismu, tj. uznání hodnoty a svébytnosti každého člověka, který se nějakým způsobem od ostatních odlišuje

3 dílčí cíle: 1) humanitní – právo na zajištění handicapovaných, na rozvoj jejich osobnosti

s respektem k jejich zvláštnostem (podpora v oblasti výchovy, rozvoj jejich osobnosti

2) výchovný – právo na vzdělání, které by zajistilo jejich optimální rozvoj

3) ekonomický – právo na odpovídající pracovní zařazení, které jim umožní uplatnit jejich schopnosti a dovednosti

Pro dosažení těchto cílů je nezbytné důsledně uplatňovat individuální přístup, při čemž nároky je třeba přizpůsobovat možnostem a schopnostem každého jedince.

SOUVISEJÍCÍ VĚDNÍ DISCIPLÍNY

v širším pojetí patří do soustavy věd o člověku v užším pojetí patří do systému pedagogických věd

Lze ji považovat za obor samostatný,(podle Vaška, 1996 za obor relativně samostatný), který je tvořen širší, všeobecnou speciálněpedagogickou teoretickou základnou a specializacemi podle rozdílného předmětu a zájmu.

SP je nejtěsněji spjata s obecnou pedagogikou a didaktikou . Vzájemný vztah je určen obecným filozofickým principem dialektické jednoty obecného a speciálního. Proces speciální výchovy a vzdělávání nelze naplňovat bez dostatečných znalostí odlišnosti vývoje v oblasti fyziologie a patologie, které jsou součástí biologických věd, a studia psychických zvláštností v oblasti společenských věd - psychologie, patopsychologie, psychopatologie, sociologie, sociální patologie a sociální psychologie.

Dále je zde spolupráce s vědami lékařskými (tj. foniatrie, neurologie, psychiatrie. ORL, ortopedie, dětské lékařství aj.), které je možné chápat jako pomocné vědy deskriptivního charakteru - popisují člověka jaký je.

(Dle Vaška 1996) Vědy spolupracující se speciální pedagogikou (pomocné vědy)

1) přímé – a) deskriptivní – popisují stav ve kterém se jedinec nachází

(patobiologie- anatomické, fyziologické a morfologické zvláštnosti, prognóza chorobných změn

patopsychologie- zvláštnosti utváření vývoje psychických procesů,

sociální patologie postižených- zkoumání negativních jevů ve společnosti ), stránka biologická, fyzická a sociáln

b) normativní – popisují stav jaký by měl být (estetika, etika, logika, právo)

2) nepřímé – popisují člověka pomocí analogie – nepřímo

bionika – spojení biologie s technikou např. nahrazení části orgánu, zkoumá možnosto kooperace mezi lidským organismem a elektron. systémy

kybernetika – sleduje přenos, zpracování a využívání informací, teorie komunikace

psycholingvistika – zkoumá závislost psychických procesů a řeči

semiotika – zabývá se systémem znaků a různými (alternativními) způsoby

komunikace ( např. Bliss systém, bodové písmo pro nevidomé)

Kromě uvedených oborů využívá speciální pedagogika poznatků z logiky, etiky a estetiky, které mají charakter normativních pomocných věd (jaký by jedince měl být). Spec. ped má vztah k defektologii (jako její biologické platformy).

Speciální pedagogika však nepřebírá poznatky z jiných věd, ale je nezbytná k jejich modifikaci či přizpůsobení.

Související vědní disciplíny

- jedná se o multidisciplinární obor- čerpá informace z různých oborů, vychází z ostatních vědeckých disciplín

3 skupiny:

1. skupina - biomedicínské disciplíny

- množství lékařských disciplín, které spolupracují s jinými disciplínami k danému problému

- např. poruchy sluchu – ORL, foniatrie, audiologie

- nebo mentální postižení – neurologie

2. skupina - společenskovědní disciplíny

- sociologie – zkoumá pracovní vztahy

- filosofie – pohled na handicap, na život

- pedagogika – vycházíme z jejích principů

- psychologie (obecná i vývojová) – diferencionální diagnostika

- etika – pedagogická etika

3. skupina – technické disciplíny

- elektroakustika

- kybernetika

- elektronika

Speciálně pedagogické disciplíny

1. etopedie – poruchy chování

2. logopedie – porucha komunikačního systému

3. psychopedie – problematika mentálního postižení

4. somatopedie – problematika tělesného postižení

5. surdopedie – problematika vad sluchu

6. tyflopedie – zrakové postižení

7. speciální pedagogika osob s vícenásobným postižením - tj. osob s více vadami,

8. speciální pedagogika osob s parciálními nedostatky - tj. osob se specifickými poruchami učení, chování a pozornosti

Současné terminologické pojmy speciální pedagogiky

HANDICAP – znevýhodnění jedince

DEFEKT = vada nebo porucha

vada – označení trvalého (neměnného) stavu – stav ireverzibilní (nezvratný)

porucha – označení zvratného stavu – reverzibilní

klasifikace: (mohou být)

vrozené nebo získané

orgánové (orgán chybí) nebo funkční (orgán je, ale nefunguje)

lehké, středně těžké nebo těžké

DEFEKTIVITA – narušení integrity člověka s handicapem, která se projevuje narušením

společenských vztahů mezi handicapovaným jedincem a jeho sociálním

prostředím i ve vztahu k sobě samému

Příčina vzniku defektivity – neadekvátní či nevhodná reakce na vadu či poruchu

Příznaky defektivity – změny v učení, chování, pracovních a společenských aktivitách,

hodnotovém žebříčku, potřebách, vnímání okolního světa,

sebehodnocení, motivaci a sociální adaptaci

NORMA – měřítko, pravítko či pravidlo, závazná směrnice ustáleného a obecně

respektovaného zvyku či zákona, mění se vývojem společnosti a časem

NORMALITA – stav osoby, věci, situace či jevu, který odpovídá dané normě

naopak abnormální se odlišuje od průměru

SOCIALIZACE – začleňování jedince do společnosti

sociabilita = schopnost začlenění do společnosti (je velmi individuální)

Stupně socializace (dle Sováka)

1) integrace – bezproblémové začlenění handicapovaného jedince do společnosti, bez

zvláštních výhod

2) adaptace – jedinec se poměrně dobře začlení, pokud společnost nastaví vhodné podmínky

3) utilita (utilis = užitečný) – jedinec může být začleněn na společensky užitečné práce, ale

za předpokladu celoživotní podpory a pomoci

4) inferiorita – sociální nepoužitelnost handicapovaného, začlenění není možné pro jeho

těžké postižení

INTEGRACE- spolužití postižených a nepostižených jedinců při nízké míře konfliktnosti

vztahů mezi oběma skupinami (opak segregace), školská, pracovní a společenská

přístupy společnosti

1) integrativní – nejprve poskytujeme handicapovaným prostředky, aby se následně mohli

začlenit do společnosti ( u nás v 90. letech)

2) inkluzivní – takové přístupy, které handicapovaným umožňují zúčastňovat se všech aktivit, stejně jako lidé bez handicapu (tento trend k nám přichází až v posledních letech)

2 Vývoj oboru, jak se vzhledem k rozvoji SPPG vyvíjela speciálně pedagogická terminologie (od počátku až po současnost),

změny paradigmat ve SPPG, současné trendy, vznik ústavů a vzdělávacích institucí dle jednotlivých SPPG disciplín.

Vývoj oboru

souvisí s historií.vývoje péče o člověka znevýhodněného z historického pohledu se liší odborná péče i péče v širším slova smyslu z hlediska

zdravotního i výchovně-vzdělávacího o lidi handicapované a lidí normální tato péče byla odloučena, výchova a vzdělávání u handicapovaných lidí byla pouze v

bohatých rodinách (jednotlivcům) od konce 18.stol.se do výchovy a vzdělávání handicap.lidí začínají aplikovat některé

obecné pedagogické přístupy obtížná se jevila péče o mentálně retardované osobnosti, které poukazovaly na nutnost vzdělávání handicapovaných lidí: J. A. Komenský, J. J. Rousseau, J. H. Pestalozzi počátek 20.stol.obor SPPG uznán jako vědní disciplína. SPPG chápána jako ucelený

komprehensivní (komplexní) přístup v oblasti pedagogických metod

Historické osobnosti, které poukazovaly na nutnost péče o handicapované

J.A.Komenský- poukazuje na nutnost vzdělávání handicap. „Didactica magna“ J.J. Rousseau – pečuje o děti z nalezince ve vlastní rodině, „Emil, čili o výchově“

Johann Heinrich Pestalozzi (maďar) - Celý život se věnoval výchově chudých a bezprizorných dětí. Založil řadu ústavů, kde se pokusil uskutečnit svou ideu elementárního vzdělávání.

- speciální pedagogika – historicky mladá věda- jako teoretická disciplína byla uznávána koncem 19. a začátkem 20. století- teprve v průběhu 20. století se začalo prosazovat komplexní chápání vztahu mezi

obecnou a speciální pedagogikou, pokusy o reformu školství, pomocné školství ( 199-1913)

- pojem speciální pedagogika se v jednotlivých zemích postupně měnil a specifikoval- základní pojetí se promítlo do základní terminologie.

Hlavní představitelé

J.A.Komenský ( 1592-1670), snažil se o změny postojů k dětem až do té doby, než byly z vzdělávacího procesu z důvodu odlišnosti vyloučeny.

Ludvik Adolf Strumpel (štrumpl) – dílo Pedagogická patologie (Německy Paedagogische päthologie 1890) – první dílo patřící do oboru speciální pedagogiky. Zabývá se zjišťováním, tříděním a celkovou diagnostikou různých vad a odchylek, jejich příčinami, profilaxií a terapií.

1911 – zavedli Dannemann, Schober a Schulze termín léčebná pedagogika (prvotní podíl lékařských věd na odborném přístupu k postiženým a výchovného působení jako přínos pro celkové ozdravení).

V českých zemích se tento termín neujal. Začátek 20. stol. bylo důležitým obdobím pro rozvoj teorie výchovy a vzdělávání postižených. Další pedagogickou teorií byla – pedologie

František Čáda ( 1865-1918)– představitel Pedologie – věda zaměřená na svět dítěte (dříve se na dítě pohlíželo jako na dospělého)

teorie výchovy a vzdělávání dětí a mládeže dítě má právo na své vidění světa, své hodnoty, dětskou svéráznost, myšlení a prožívání odlišné od dospělého (není to malý dospělý)

Pedopatologie – měla propojovat vědy o biologii i psychologii „abnormálního“ dítěte. - Poprvé užil termín děti úchylné označoval tím přechodovou kategorii mezi hluboce a

lehce mentálně postiženými, méně nadanými. Dostal se do názvu našeho prvního samostatného oborového časopisu „Úchylná mládež“ (vycházel od r.1925).

Jan Mauer – (1878-1937),zavedl u nás termín nápravná pedagogika, měl být protiváhou medicínsky orientované pedopatologie.

- sledoval 3 cíle: 1) pomáhat „abnormálním“ jedincům k tělesnému uzdravení

2) podněcovat jejich vývoj tělesným a duševním cvičením

3) v rámci jejich možností je připravovat pro praktický život.

Největšího rozvoje dosáhla česká nápravná pedagogika v období 1. republiky, dokladem toho bylo 5. sjezdů pro výzkum dítěte konané 1922-1933. Praktickou odezvou bylo vybudování sítě „Pomocného školství“, tj. speciálního školství o což se nejvíce zasloužil všestranně zaměřený pedagog Josef Zeman, která po roce 1919 působil na ministerstvu školství a národní osvěty.

Byla obhájena nutnost zřízení škol při nemocnicích, zavedena léčebná tělesná výchova.

Otokar Chlup – 1925 – Děti méně schopné

Josef Zeman – 1928 termín pedopatologie ministr školství ve 20. a 30. letech

- vybudoval základy speciálního školství u nás

- zavedl školy do nemocnic

- zavedena léčebná tělesná výchova a pracovní výchova (příprava na povolání)

- snažil se o integraci postižených dětí

František Štampach –( 1895-1976) pol. 20. stol., je ohraničeno 5 letém období (1945-1950), ve kterém se pokusil vymezit obecnou teorii pro nápravu „vad a chorob mládeže“.

Jeho tzv. sociální pedagogika byla zaměřena na oblast ochranné, nápravné a léčebné výchovy mládeže tělesně, duševně a mravně narušené. Prosazoval název oboru Sociální pedagogika – navrhoval rozdělení:

1) psychopedie – postižení duševní a mravní

2) ortopedie – tělesné postižení

3) logopedie – vady hlasu, řeči, sluchu

4) okulopedie – zraková postižení

Později použil termín pedagogická defektologie, která měla zkoumat formy a příčiny všech poruch ve výchovném procesu.

1931 - Erwin Werberg - termín ,, o děti, které je nutno pečovat", v němčině Heilpadagogik- ( léčebná pedagogika)

1953 - Miloš Sovák - pojem defektologie

1954 - František Ludvík - pojem ,, zvláštní péče"

1957 -Bohumír Popelář - speciální pedagogika

1965 - Ludvík Edelsberg - speciální pedagogika defektologická

1968 - USA problémové děti, obtížná vychovatelnost, léčebná, zvláštní pedagogika

1972 - M. Sovák - Speciální pedagogika, G. Reluš - Špeciálna pedagogika

Miloš Sovák – u nás v roce 1972 přešel definitivně k termínu speciální pedagogika

- lékař a profesor (ORL)

- první kniha Nárys speciální pedagogiky (1972) kde byl použit termín s.p.

- prosadil bezplatné přidělování sluchadel pro sluchově postižené

- prosadil nepřecvičování leváků na praváky

- prosazoval logopedické asistenty

- zakladatel České logopedické společnosti

- 1. vedoucí katedry speciální pedagogiky na pedagogické fakultě

1992 – Štefan Vašek – Spec. Pedagogika, Defektologie

1998 Logopedický slovník

Změny paradigmat, současné trendy:

Dochází ke změnám přístupů vyučování – demokratické posuny ve společnosti, vyučování se stává nutností, množství poznatků o světě narůstá. Jsou změny v edukačním systému po r.1989, změna totalitního centralismu v demokratický pluralismus, později se objevují i alternativní postupy pří práci s žáky.

Po sametové revoluci:

- její nové modelování a vymezování v souladu s kvalitami postmodernistické společnosti- rozšíření vnější interdisciplinarity – edukace osob se zdrav. postižením nespadá pouze na

odborníky(speciální pedagogy), ale používáme širší termín „sociální terapie“.- Rozšíření edukačního servisu o terapeuticko-formativní přístupy

(arteterapie,muzikoterapie, biblioterapie, taneční a pohybová terapie, drqamaterapie).- Těmito výše uvedenými expresivními terapiemi dosáhneme nejen terapeutického cíle, ale

dochází k duševní i fyzické integraci a personálně-sociálního růstu, k prevenci psychických a sociálních problémů.

- Rozšíření vnitřní interdisciplinarity –další „vnitřní“ rozšiřování kvalifikovanosti speciálního pedagoga, příprava spec. pedagoga na roli odborníka v oblasti školské integrace, sociální inkluze a normalizace osob se zdravotním postižením

- Měnící se terminologie (úchylná mládež X mládež vyžadující zvláštní péči X dítě s postižením, debilita X lehká mentální retardace, pomocná škola X zvláštní škola X speciální škola X základní škola se spec.vzdělávacími potřebami)

Jednou z výzev paradigmatu spec.ped. bylo nahradit tradiční termín výchova a vzdělávání postižených tj. termínem obsahově širší terapie v širším slova smyslu ( soc.terapie),jehož součástí je edukace osob se zdravotním postiž.

Rozšíření alternativních postupů, škol: Walfdorská –estetika, prac. činnosti, uč. rozděleno do epoch, Montessori – indiv. Přístup, Jenská- rodinná,

Začátky systematičtější péče o postižené byly realizovány především se vznikem prvních ústavů:

Ústav pro hluchoněmé (1786) – Praha, 1. ředitel Karel Berger

Hradčanský ústav (1807) – Praha, ústav pro nevidomé, zakladatel Alois Klár

Ernestinum (1871) – Praha, ústav pro slabomyslné, zakladatel Karel Slavoj Amerling

Vychovatelna (1883) – Praha, ústav pro obtížně vychovatelné děti a mládež

Jedličkův ústav (1913) – Praha, ústav pro tělesně postiženou mládež, první ředitel Fr. Bakule

Péče v těchto a dalších specializovaných ústavech se s rozvojem pedagogické vědy postupně zkvalitňovala, a ústavy byly vybavovány různými pomůckami. Problémem bylo, že těchto specializovaných zařízení bylo velmi málo.

Po vzniku samostatného Československa (1918) je i nadále věnována pozornost péči o postižené (1929 - Zákon o pomocných školách), dochází k pozvolnému zdokonalování metod práce s postiženými (především u dětí plnících povinnou školní docházku).

Po druhé světové válce dochází ke značnému rozvoji speciální výchovy a speciální pedagogiky vůbec. Dochází:

k vnitřní diferenciaci zařízení pro handicapované k pokroku v diagnostikování (poruchy učení) ke vzniku tříd pro děti s lehčí formou postižení (třídy pro slabozraké ve školách pro

nevidomé) ke snižování počtů dětí ve třídách ke speciálnímu upravení učebních plánů a osnov vznikají speciální učebnice a pomůcky výchovu a vzdělávání zabezpečují speciální pedagogové

Období po roce 1989 je přelomovou etapou (především ve smyslu integračním) a dochází ke změně paradigmatu samotného postižení (paradigma = souhrn všech pojetí vědní disciplíny v určitém časovém úseku). Zatímco v minulosti se pojem postižení chápal především jako medicínská záležitost a postižení bylo chápáno jako neměnný stav člověka, v současnosti je

postižení chápáno jako stav, který se může měnit podle účelové nabídky podpory, a že postižení mohou a mají vést do určité míry normální život. V současnosti je paradigma postižení popsáno jako model: medicínský (vychází z biologicko-organických nebo funkčních příčin, cílem je překonání a léčba postižení, sociálně patologický (podle tohoto modelu nejsou příčiny integračních obtíží biologické, ale sociální povahy), model prostředí (v případě tohoto modelu jde o otázku jak se má škola změnit ve prospěch postižených žáků) a model antropologický (zde jde hlavně o interpersonální interakci, o respektování identity a jedinečnosti postižených)

Moderní a nové trendy v péči o postižené jedince jsou tvořeny v souladu s veškerými lidskými právy. Tato práva vycházejí z potřeby lidí žít takovým životem, v němž bude respektována a chráněna hodnota a důstojnost každé lidské bytosti.

V oblasti péče o jedince s postižením se v současnosti setkáváme s pojmy normalizace humanizace a integrace Vystihují myšlenku, že společnost handicapované respektuje jako rovnoprávné členy, vytváří podmínky pro jejich začlenění a lidé s postižením mají, pokud je to možné, žít normálním životem ( žít v rodině, navštěvovat školské zařízení, zabývat se zájmovou, kulturní a sportovní činností, připravovat se a posléze mít pracovní uplatnění).

Vznik ústav ů a vzdělávacích institucí dle jednotlivých SpPg disciplín: 13. století = první zprávy o péči zmrzačených dětí

17. století = J.A.Komenský prosazoval právo a vzdělání pro všechny

18. století = r. 1786 byl založen v Praze Ústav k   výchov ě a vzdělávání neslyšících

19. století = r. 1807 vznikl na Hradčanech Ústav pro slepé a choré očima

r. 1832 založil Alois Král Ústav pro nevidomé

r. 1871 založen v Praze první Ústav pro rozumov ě postižené děti - Ernestinum (zakl. K.S. Amerling)

r. 1881 biskup Heis založil v Hradci diecézní ústav pro hluchon ěmé - Rudolfinum

20.století = r.1903 jmenován ředitelem Ernestina K. Herfort: lékař a profesor na univerzitě, který rozdělil slabomyslné podle vzdělavatelnosti na debily (vzdělavatelní a vychovatelní), imbecily (vychovatelní) a idioty (nevzdělavatelní a nevychovatelní)

r. 1910 v Praze založen Deyl ův ústav pro slepé

r. 1913 zakládá R. Jedlička v Praze Ústav pro tělesně postiženou mládež

r. 1920 J. Zeman jmenován ústředním inspektorem ministerstva školství, „Pedopatologický slovník

r. 1925 vydávají Zeman s   Herfortem odborný časopis „Úchylná mládež“

r. 1967 zahájeno denní studium Speciální pedagogiky na Palackého univerzitě v Olomouci

1886: Praha, útulek na Vyšehradě – pro chudé a opuštěné děti Sluchové vady: v 16. Stol. Učení hluchoněmých, 1770 – Paříž, Ústav pro hluchoněmé,

1786 Ústav pro hluchoněmé v Praze Poruchy řeči: M. Sovák Logopedický ústav v Praze

Tělesné a pohybové postižení: 1913 Jedličkův ústav v Praze 1919 v Brně Na Kociánce Ústav pro tělesně postižené 1921 Masarykův ústav v Plzni Mentální postižení: 1871 1. ústav Ernestinum v Praze Poruchy chování: výchovné ústavy, diagnostické ústavy. V současnosti: Speciální MŠ, ZŠ zaměřené na určitý druh postižení.

Mentálně retardovaní Až do 19. stol byly duševní choroby vnímány jako trest boží /likvidace jedinců, odsunutí

do ústraní/ V období osvícení vznikají velké budovy, kde se však s MR jedná jako s vězni. Radikální změna  Philips Piněl = snaha o humanizování péče. Na počátku 19 stol dochází ke specializaci ústavních zařízení MUDr. Karel Slavoj Amerling - začíná založením ERNESTINA  v r.1871 v Praze

(org.péče)

Etopedie Původně etopedická problematika zahrnuta v oboru psychopedie. K vyčlenění došlo

v roce 1969. 1839 vychovatelna Jednota pro blaho mladistvých káranců /dnešní DÚ v Praze

Lublaňská/ 1882 Vychovatelna v Praze Libni (pro chlapce od 8 do 16 let, tři oddělení /nižší, vyšší a

trestné/) 1889 Zemská polepšovna v Nové Jičíně (zvláštní odd. donucovací pracovny pro chlapce

14-18 let) Zemská vychovatelna v Kostomlatech pod Milešovkou (první koedukované zařízení,

tělesné tresty) Osobnosti - prof. Sovák - do všech pedii vnesl teorii etopedie. Leopold Pek - byl

odpůrcem tělesných trestů. Josef Zeman - založil odborný časopis „Úchylná mládež“. Alois Zikmund - prosazoval v převýchově  vzdělávání a profesní přípravu, zabýval se etiologií = hledal příčiny vzniku narušení /vnitřní a vnější/. Jaroslav Doležal - uplatňoval rodinný model = přizpůsobit práci ústavu rodině

Logopedie Ve 20. letech našeho století vzniká vědní obor logopedie Roku 1946 Miloš Sovák v Praze zakládá Logopedická ústav

Surdopedie Počátek institucionální péče se datuje od 18. století (1786 - ústav pro hluchoněmé

v Dejvicích)

Tyflopedie

Roku 1560 podnět učit nevidomé číst a psát /Lucas = vyřezaná písmenka do dřeva/ Významné osobnosti: Hauy = tvorba speciálního písma, Klein = zakladatel výchovně-

vzdělávacího ústavu pro nevidomé ve Vídni, Braill – bodové braillovo písmo 1807 v Praze speciální ústav pro zrakové postižení

Somatopedie 1908 založen „Spolek pro léčbu a výchovu rachitiků a mrzáků v Praze“. 1911 „Zemský spolek pro léčbu a výchovu mrzáků v Praze“ Významná osobnost Rudolf Jedlička (1913 Jedličkův ústav v Praze)

3 Nástin historického přehledu péče o znevýhodněné jedince (od prvotních pokusů až po současnou péči).

VÝVOJOVÁ STADIA PÉ ČE O ZNEVÝHODNĚNÉ JEDINCE DLE SOVÁKA

1) stadium represivní - osoby defektní byly ze společnosti vyvrhovány (vyloučení, zabití) - jedinec byl přítěží pro kmen - přímá likvidace postižených - ponechání v izolaci - vyloučení z kmene – řešení (až do starověku) - vyloučení nemocných a slabých jedinců

2) stadium zotročovací - otrokářské vykořisťování defektních - otroci – postižení – často zabíjeni - otrokáři – ponechali si je a starali se o ně - otroci většinou působili jako soukromí učitelé - vzdělávali děti s handicapem - děti otroků byly likvidovány, aby nedocházelo k přelidnění - ve Spartě se házeli ze skály - v Athénách dávali děti postižené do keramických nádob podél cesty - v Římě dávaly porodní báby děti k nohám otci a tam buď dítě přijal, nebo ne, když ne tak se posílaly v proutěných koších po řece - jen u Židů byl zákaz likvidace postižených

3) Stadium charitativní - křesťanství - charita je směřována směrem ke křesťanskému náboženství - markantní změna v pohledu na postižení - v centru zájmu se ocitá člověk postižený – dobré skutky - právo azylu v kostelech – přelom – chudobinci, špitály – péče o nemocné ale i postižené - speciální církevní řádů – léčitelství, ped. činnosti (františkáni), Boromejky - zakládání cechů – shromažďování se za účelem žebroty - chápaní znevýhodněných jedinců – jako postižené ubožáků

4) stadium renesančního humanismu - práva a povinnosti handicapovaných, centrum zájmu - člověk - zlidštění vztahu handicapovaných - 18. a 19. století – potřeba vzdělávací aktivity, rozvoj lékařství, kompenzační pomůcky - INSTITUCIONALIZACE – organizace pod nějakou školou nebo ústavním zařízením - komplikace u sluchových zrakově postižených - období preceptorů – soukromý učitel, stavění ústavů - problém etopedické sféry – polepšovny, časopis Úchylná mládež - hledal lidský poměr k defektním jedincům, kdy i postižený má svá práva a povinnosti - velký rozvoj lékařské vědy - vytváření ústavů, útulků, polepšoven a družin pro toulavou mládež

4) stadium rehabilitační - věnovalo postiženým péči z důvodů ekonomických – bylo výhodnější zapojit je po přípravě do pracovního procesu za účelem vykořisťování, než poskytovat zadarmo podporu - rozvoj rehabilitačních pomůcek 5) stadium socializační

- v rámci socialistického uplatnění - problémem bylo opačné uzavírání a odpojování těchto jedinců od komunistické společnosti

6) stadium integrační - prochází změnami, bylo optimální

7) stadium prevenční - charakterizované snahou předcházet defiktivitě u osob postižených různými vadami a snaha předcházet faktorům způsobující postižení - nyní je potlačování - v 70. letech – jedno z nejkvalitnějších u nás - dnes je péče na velmi dobré úrovni – inkluze, integrace probíhá, podpora handicapovaných společností - péče segregační - se mění na integrační - od 60. až do 90. let – důraz na rozvoj individuálních možností handicapovaného - na místo zdůrazňování defektu! Všeobecná deklarace lidských práv – OSN 1948 Charta práv dítěte – 1959 Úmluva o právech dítěte – 1948 rovnost příležitostí všech lidí

OBDOBÍ REPRESIVNÍ - v prvotně pospolité společnosti vztah k postiženým jedincům určovaly existenční zřetele - zachovat kmen jako celek vyžadovalo mnohdy vyloučit slabé a nemocné, kteří snižovali zdatnost a životaschopnost skupiny, k níž náleželi - těchto jedinců se společnost zbavovala přímou likvidací nebo vyloučením a opuštěním - až do 11. Století bylo obyvatelům Islandu i po zavedení křesťanství povoleno, aby novorozenci byli zabiti, dále bylo povinností syna zabít staré a zesláblé rodiče, děti usmrcoval otec vodou, ohněm či mečem a postižených služebníků se pán zbavil oběšením - o životu novorozence rozhodoval otec rodiny, bylo položeno k jeho nohám a za přijmutí se považovalo, pokud ho otec zvedl do náruče – ostatní děti byly pohozeny a usmrceny - ve starověku naopak byli ponecháni a musela žebračin a výdělek pak odevzdávat svému pánovi, slepci byli přivazování např. k veslům či mlýnům - Egypťané dávali lidem postiženým vhodná zaměstnání, v Aténách dostávali váleční invalidé státní podporu - postoje společnosti na postižení jsou závislé na historické úrovni vývoje společnosti - co je v jedné kultuře přijatelné, v jiné kultuře nemusí být - kultura posuzuje jednání určitých jevů, záleží na místě vzniku, přechází do psychiky jedinců - každá společnost má určený svůj ideál, z toho vyplývají normy, každá společnost má určité vnímání na lidi s postižením

TYPY POSTOJ Ů - biologické zvláštnosti: zajišťuje přežití druhu - ekonomické zvláštnosti: čím slabší ekonomika ve společnosti, tím je postižený více odmítán- estetické zvláštnosti: postižený se liší od ostatních vzhledem, jde jim o soulad krásy těla a ducha, jde především o zmrzačené lidi (dříve to byli třeba vysloužilí vojáci, kteří dostali už jen podřadnou práci, děti často rodinou ukrývány)

POSTIŽENÍ JAKO UR ČITÝ VÝRAZ NEZNÁMA - narození postiženého dítěte se přisuzovalo minulosti matky (rozštěp rtu - vliv zajíce na matku, růže na těle - opření o horkou plotnu, čarodějnice) - postižení bylo chápáno jako výraz určité vnitřní kvality, jedinec je zde určitým stigmatem, postižení je jako varovný signál - náboženský typ – židovsko-křesťanský, boží zkouška nebo trest

- fascinace monstrem – bývá společností zavrhován, jedinec má magické proroctví (schopnosti) - Před čtyřmi stoletími J.A. Komenský 1592-1670 - obecné záležitosti, vyzýval ke změně postojů k postiženým, najdeme u něj pouze myšlenku

ČTYŘI ETAPY VÝVOJE

1) doba mezi objevující zájmy o léčbu a první vznikem odborných ústavů - v této době má hlavní vliv církev, dochází zde o péči o hluchoněmé, slepé 1786 Praha - ústav pro hluchoněmé 1871 Hradčany – ústav pro idioty „Ernestium“ (Amerling ředitelem) 1883 Praha - Jedličkův ústav

2) doba ve 2. polovině 19. stol. a na začátku 20. stol. - v této době vzniká první učebnice pro postižené, metodické příručky, do ústavů se dostávají pedagogové - 18.2.1890 vznik (hluchoněmí a slepí 4 hodiny týdně s normálními dětmi) - začátek 20. Století - století dítěte - Pedologie – vznik 1909 - 1910 - František Čáda - teorii výchovy mládeže a hygienu mládeže, kladl důraz na to, že dítě má nárok na vlastní právo, dětskou svéráznost a dětské hodnoty, dítě je jinou lidskou kvalitou - v době 1 sv. války – sirotci, soc. problémy, děti a mládež, vznik pedopatologie – snaha propojit vědy přírodní a psychologii (medicínské). - Jan Mauer – nápravná pedagogika (byla to věda proti pedopatologii), kladla si za cíle pomáhat postiženým, k tělesnému uzdravení, podněcovat jejich vývoj tělesným a duševním cvičením, připravovat je pro normální život - Josef Zeman – největší rozvoj za 1. republiky, kdy se vybudovala síť pomocného školství Teorie komplexní rehabilitační péče – základy – koedukace (integrace); členění podoborů SP

3) období 1945 - 1950 s tímto obdobím je spjat František Štampach - pokus o sociální pedagogiku (náprava vad a chorob mládeže) - základním principem a metodou byla reedukace - ochrana postižených - 4 pracovní soubory sociální pedagogiky a) psychopedie pro vady duševní a mravní b) ortopedie pro vady tělesné c) logopedie pro vady hlasu, řeči a sluchu d) okulopedie pro vady zraku

4) období - po roce 1948 do dneška vznikají názvy pro speciální pedagogiku 1953 Miloš Sovák defektologie 1954 František Ludvík zvláštní péče 1957 Bohumír Popelář speciální pedagogika 1965 Ludvík Edelsberg speciální pedagogika defektologická 1972 Miloš Sovák speciální pedagogika

1. mezinárodní konference k legislativě ZP osob – Řím 1971Odpovědnost za situaci a práva ZP mají vlády jednotlivých zemí : zákony o poskytování vzdělávání, sociální a lékařské péče. Cílem je integrace.

Evropská sociální charta - právo na zaměstnání osob se ZP, právo na přípravu k výkonu zaměstnání, na sociální a profesní readaptaci, bez ohledu na původ a povahu jejich postižení.

1998 vláda ČR – Národní plán vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením- integrovaný model péče, propracovaný ve školství a sociální oblasti, vyžaduje splnění řady ekonomických, organizačních a personálních podmínek.

4 Některé negativní vlivy prostředí a společnosti současné doby, působící na vznik znevýhodnění (druhy, vlivy, možnosti prevence).

Na vznik znevýhodnění má vliv defekt tj. ztráta nebo poškození v anatomické stavbě organismu a poruchy ve funkcích organismu (úbytek, vada), příčiny : úrazy, onemocnění, projevují se jako anomálie výkonnosti

Defekt – dělí se podle vzniku: vrozený – dědičný ( prenatální, perinatální, postnatální)

Získaný během celého života

Podle charakteru:

orgánové (postihují orgány nebo jejich části) anomálie, obrny funkční ( porucha f.ce orgánu – vliv prostředí, orgánové neurózy, poruchy chování)

Podle druhu defektu: druhy vad

tělesné – vady pohyb. Aparátu, amputace končetin, alergie, astma, cukrovka

zrakové – barvoslepost, šeroslepost, šilhavost,slepota

sluchové – nedoslýchavost, hluchota, ohluchlost

poruchy komunikačních schopností- poruchy vývoje řeči, poruchy plynulosti řeči

mentální vady- vrozená mentální retardace (oligofrenie), získaná mentální retardace (demence)

vady poruch chování- disociální, asociální, antisociální

kombinované- postižení dvěma nebo více vadami

parciální postižení- specif. vývoj. Poruchy učení, LMD, leváctví

Na vznik znevýhodnění má vliv:

1) dědičnost - dědí se určité tělesné znaky, vlohy i dispozice, dědí se nedostatky i choroby ( barvoslepost, cukrovka, plešatost, slabomyslnost)vlohy – závisí na vnějších podmínkách, výchově

2) způsob života člověka - prostředí ve kterém žije a) přírodní- zeměpisná poloha, klimatické poměry, přírodní vlivy, kvalita vody a ovzduší a b) sociální a kulturní – rodina, kamarádi, DDM, rekreační střediska, tábory, mimoškolní aktivity, nemocnice)

Současné negativní vlivy:

1) Závislost na návykových látkách

alkohol – poškozuje mozek, fetální alkoholový syndrom (FAS) – řada vývojových chorob (mentální retardace, změny v utváření obličeje, ušních boltců, retardace růstu), později onemocnění jater, demence

drogy – zpomalují nitroděložní růst, poškozují vnitřní orgány, abstinenční příznaky novorozence, vzniká závislost fyzická (abstinenční příznaky) i psychická (přání opět užívat drogu)

nikotin – nižší porodní délka a hmotnost, plod trpí hypoxií – snížení schopnosti krve vázat kyslík, později plicní onemocnění

- závislost může vzniknout i na lécích a některých pochutinách (káva, čaj, čokoláda...).

2) Další závislosti

hrací automaty- gamblerství (stádium výher, prohrávání, zoufalství), proces uzdravování (stádium kritičnosti, znovuutváření, uzdravení) – nutná profesionální pomoc

osobní počítač a internet – dlouhodobé vysedávání u počítače, děti mají málo pohybu, nutné časové omezení

televize – sledování pořadů bez výběru, děti napodobují – násilí, dochází k ztotožnění se s negativním hrdinou, do podvědomí se dostává pocit, že jeho chování je norma, může dojít k vážným psychickým a morálním narušením, nevhodné pořady - prožívání děsů, úzkosti

mobilní telefon – závislost vzniká v brzkém věku

3) Rozvoj farmaceutického průmyslu

60. léta v Německu – asi 10 000 malformovaných dět (malformace - odchylky od normálního vývoje orgánů í (příčina lék Contergan požívaný v těhotenství), teratogenní účinky mohou mít i jiné léky

4) Vliv neočekávaných a mimořádných situací

války, atentáty – traumata, fyzické i psychické následky

přírodní katastrofy (povodně, zemětřesení, tornáda) – psychická traumata, posttraumatické stavy

hladové pandemie – země 3. světa

ekologické problémy – kácení deštných pralesů, globální oteplování

nebezpečné nemoci – AIDS, chřipkové viry (ptačí, prasečí)

5) Nová nebezpečí

vývoj medicíny – přežívají jedinci, kteří by dříve nepřežili – více vad

rozvoj techniky – např. doprava, roste rychlost aut a s tím počet úrazů

zvyšování decibelové hladiny – nebezpečí hluchoty v brzkém věku

odebírání orgánů - likvidace zdravých jedinců za účelem odejmutí orgánů

prodlužující se délka lidského života – zdravotní problémy psychické i fyzické

Speciálně pedagogická prevence

primární - předcházení vzniku problému zvýšením zodpovědnosti za vlastní tělesné a duševní

zdraví a bezpečnost společnosti, zvyšování sociální způsobilosti, orientace v mezilidských

vztazích, schopnosti řešit adekvátním způsobem různé konflikty a náročné situace, vytváření

příznivé situace pro pozitivní seberealizaci.

sekundární - včasné vyhledání problémů, jejich řešení, předcházení defektivitě, formování

náhledu člověka na handicap.

terciální - úsilí o zmírnění dopadu problému na osobu, předcházení neurotizace a následků

nepřiměřené výchovy - nadměrné a nedostatečné nároky, resocializace po narušení sociálních

vztahů

(následná péče, etopedická problematika)

5 Principy a metody speciální pedagogiky.

Základní myšlenkou speciálně pedagogické péče je rozvíjet nenarušené funkce a složky osobnosti jedinců s postižením, odstraňovat či kompenzovat důsledky postižení, umožnit všem odpovídající vzdělání a zahájit kvalifikovanou péči v optimálním období života jedince.

Principy

Princip kontinuity

Princip flexibility- vlastnosti se mohou měnit výchovou a vzděláním

Princip normality- v 70.letech- postižený jedinec má žít normální život, tzn, stejná práva, povinnosti a možnosti jako jiní lidé

Princip integrační

Metody

Dignostické metody ve spec.pedagogice

Obecné- rodinná anamnéza, osobní, anamnestický rozhovor a písemné dotazování,

Katamnéza- zkoumání situace po určitém časovém odstupu od ukončení úpravy nebo nápravy, ,hledá příčiny recidivy(návratu) nežádoucích jevů

Cílem je diagnóza, kt. se týká dalšího vzdělání. Stanovíme prognózu-jako budeme s dítětem pracovat, vycházíme z lékařské diagnostiky

Speciální- lékař, psycholog, sociální pracovnice, spec.pedagog

Speciálně pedagogické nápravné terapeutické metody

Metoda reedukace – souhrn všech speciálně pedag. postupů zaměřených na postiženou f.ci

a zlepšení její činnosti, rozvíjí se ta funkce, která byla omezená nebo snížená

- přístup monosenzoriální – bez podpůrného využití jiných f.cí- přístup multisenzoriální – s využitím pomocných činitelů i f.cí zdravých

Metoda kompenzace- spec. Ped. Postupy, jsou zaměřené na nahrazení chybějících f.cí jinými,na vyrovnání nedostatků u znevýhodněného jedince v jedné oblasti kvalitami v oblasti jiné- něco kompenzujeme

Metoda rehabilitace- odstraňuje důsledky defektivity, upravuje společenské a pracovní vztahy postiženého jedince, navazuje na reedukaci a kompenzaci (např.léčebná,sociální, pracovní a výchovná)

Metody prevence ve spec.pedagogice

Primární- předchází vzniku orgánového nebo f.čního defektu (aby se handicap nerozvinul)

Sekundární- má zabránit nepříznivému vývoji vzniklého defektu či defektivity

Terciální- následná péče, řeší ji resort zdravotnictví, školství, MPSV

Nejdůležitější speciálně pedagogické metody:

Metoda anamnestická

Metoda analýzy výsledků činnosti

Metoda terapeutická

Metoda pozorování

Metoda rozhovoru

Metoda dotazníková

Metoda historicko-srovnávací

1) ANAMNESTICKÁ

anamnéza osobní – sběr veškerých informací o postiženém jedinci od narození až

po současnost

anamnéza rodinná – odhalení příčiny poruchy, snaha zjistit genetickou zátěž

anamnéza sociální – zjišťuje vztah postiženého člověka se sociálním prostředím

2) ANALÝZA VÝSLEDKŮ ČINNOSTI

- je důležitá pro vstupní diagnózu (ruční práce, kresby výtvarný či hudební projev),např. v chráněných dílnách – zjišťujeme jakou práci jsou postižení schopni dělat

3) TERAPEUTICKÁ

- slouží ke zmírnění či překonání handicapu jedince (zmírnění a prevence) – arteterapie, muzikoterapie, léčba prací

1) metoda reedukace (znovuvýchova ) – postupy zaměřené na rozvoj a zlepšení těch funkcí,

které se vlivem defektu nerozvinuly, nebo se rozvinuly v omezené

míře

- odstranění nežádoucích výsledků předchozí výchovy (hlavně

etopedie)

Reedukační metody: a) monosenzoriální – zaměřené jenom na postiženou funkci

b) multisenzoriální – zaměřené na ostatní (funkční)

2) metoda kompenzace – náhrada, vyrovnání

- postupy zaměřené na rozvoj nepostižených funkcí

- snaha o nahrazení postižených částí (např. u neslyšících nahrazení

sluchu zrakem)

3) metoda rehabilitace a socializace – znovuuschopnění

- cílem je odstranit nebo zmírnit následky defektu, aby se jedinec

mohl začlenit do společnosti

4 roviny: 1) léčebná – blízko k medicíně (farmakoterapie, chirurgická terapie, vodoléčba,

fyzioterapie)

2) výchovně vzdělávací – aby jedinec měl možnost vzdělání a přípravy na povolání

3) pracovní – kvalifikace, rekvalifikace na jiný obor, rozvoj dovedností

4) sociální – rovina psychologická – pomoc handicapovanému jedinci

- technická podpora – jaké existují pomůcky

- ekonomická podpora – možnost finanční podpory

Mezi další metody patří: pozorování, dotazník, rozhovor, studium školní a jiné dokumentace

Obecné PRINCIPY SPPG !!!

1) Prevence – vhodnými opatřeními – léčebnými, výchovně-vzdělávacími a sociálními předcházet vzniku postižení

2) Korekce – souhrn speciálně pedagogických postupů, kterými se snažíme docílit nápravu (brýle, sluchadla)

3) Normalizace – postupné přiblížení se k životnímu normálu, normě

4) Facilitace – pomoc druhé osoby postiženému tak, aby postižený dosáhl výsledku (například komunikace), kterého by bez pomoci dosáhnout nemohl, vidí sluchadla u svého vzoru, tak se je nebojí také použít

5) Integrace – začlenění do společnosti

6) Adaptace – proces vzájemného přizpůsobování se postižených a nepostižených (maladaptace – člověk žije se svým prostředím v napětí, konfliktu, nechce se přizpůsobit)

SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ ZÁSADY ( Fr. Kábele)

1) individuální přístup - měl by respektovat zájem dítěte, např. IVP

2) komplexnost – zaměřit se na celou osobnost, rozvíjet všechny její stránky (ne jen to, co je

postižené)

3) přiměřenost – zjistit na co jedinec dosáhne, chtít přiměřené výkony, znát výši handicapu, diagnózu

4) reflexnost – budovat jiné reflexní spoje, než ty, které jsou postižené – podobné s metodou

5) názornost – podpora smyslového vnímání

6) trvalost – procvičovat, opakovat

7) soustavnost a důslednost– soustavný a cílevědomý rozvoj schopností ,vyžadování určitých návyků

8) uvědomělost – vytváření kladného vztahu k učivu

9) aktivita – vhodná motivace, pocit uspokojení z výkonu

dále zásada prevence, optimálního prostředí, socializace, jednotného přístupu

10) cílevědomost - snaha o nejrychlejší zapojení člověka s handicapem do společnosti

11) navázání kontaktu- orientace v tom, jak zvolit vhodný postup

Je důležité to posoudit z mnoha hledisek

- somatického, psychologického, sociálního, vzdělávacího a výchovného

6 Klasifikace znevýhodnění – oblast psychopedie, etopedie, logopedie, surdopedie, tyflopedie, somatopedie.

PSYCHOPEDIE – mentální postižení (retardace)

Je speciální pedagogika mentálně postižených. Mezi postiženými představují nejpočetnější skupinu. Z pohledu biologického je pojímána jako trvalé poškození poznávacích činností , které vzniklo v důsledku organického poškození mozku.

Příčiny: endogenní( vnitřní – genetické), exogenní(vnější- v obd.prenat.,perin.,postnatálním)

Význ. osobnosti – Karel.S. Amerling – ústav pro idioty 1871, F. Čáda -1909 – sjezdy pro slabomyslné, K. Herfort – 1902 Ernestinum

Klasifikace mentální retardace

F70 Lehká mentální retardace – IQ 50 – 69 - plná nezávislost v osobní péči, praktických

dovednostech, potíže při teoretické práci ve škole (zvláštní i normální škola)

F71 Středně těžká mentální retardace – IQ 35 – 49 - omezená schopnost sebeobsluhy a

zručnosti, jen základní školní vědomosti, lehké manuální práce (pomocná, zvláštní škola – zvládnutí trivia čtení, psaní, počítání)

F72 Těžká mentální retardace – IQ 20 – 34 - výrazně snížená úroveň rozumových schopností, značná porucha motoriky, přidružené vady

F73 Hluboká mentální retardace – IQ 20 a méně - imobilita nebo výrazná omezenost

v pohybu, často smyslové vady, někdy schopnost neverbální komunikace (ústav soc.péče)

Jiná mentální retardace – nemožnost stanovit IQ pro přidružená postižení (nevidomí,

neslyšící, nemluvící, těžké poruchy chování, autismus)

Nespecifikovaná mentální retardace – mentální retardace prokázána, pro nedostatek

informací není možné zařazení

Projevy dětí s ment. Retardací

– zvýšená závislost na rodičích a druhých lidech, infantilní chování, zvýšená úzkost, neurotické dětské reakce, rigidita, snížená mechanická a logická pamět, impulzivnost, celková zpomalenost chování.

ETOPEDIE - Obor spec.pedagogiky, která se zaměřuje na jedince s poruchami chování

Význ.osobnosti: J.A. Komenský, J.J.Pestalozi, A.S.Makarenko, J.Locke – Úvahy o výchově, Rousseau- Společenská smlouva

Etopedie se zabývá etiologií, projevy, prevencí, výchovou, převýchovou, vzděláváním a pracovní přípravou morálně narušených jedinců

Zahrnuje pojmy:

Delikvence-činnost porušující zákonné nebo jiné normy chování

Kriminalita- zločinnost, výskyt trestního chování, souhrn trestných činů spáchaných ve společnosti

Mravní narušenost-znak jedinců s poruchami chování, narušený vztah k hodnotovému systému

Reedukace- převýchova osob s poruchami chování

Resocializace- opětovné úplné zapojení do společnosti

Soc. narušenost- obtížná vychovatelnost, mravní narušenost

Klasifikace poruch chování

1) Disociální chování – nespolečenské, nepřiměřené chování, dá se však zvládnout přiměřenými pedagogickými postupy (kázeňské přestupky, neposlušnost, vzdorovitost, negativismus, lži..)

2) Asociální chování – výrazná odlišnost od průměru, porušování společenských norem, intenzita ale ještě nepřekračuje právní předpisy (útěky, toulky, záškoláctví, demonstrativní sebepoškozování, toxikomanie)

3) Antisociální chování – nejzávažnější, porušuje zákony dané společnosti, náprava (reedukace) možná pouze prostřednictvím ústavní péče (krádeže, loupeže, vandalství, sexuální delikty, zabití, vraždy)

LOGOPEDIE – Spec.ped.věda, která se zabývá narušenou komunikační schopnostíVýzn. osobnosti: H.Synek

Klasifikace narušené komunikační schopnosti1) Vývojová nemluvnost (vývojová dysfázie) - snížená schopnost (neschopnost) verbální komunikace2) Získaná orgánová nemluvnost (afázie) - už mluvíme, pak úraz nebo nádor – porucha řeči

3) Získaná neurotická nemluvnost

Mutismus – psychický důvod (úlek, šok, stres) - oněmí

Elektivní mutismus – vázán na určitou situaci, prostředí nebo osobu (nemluví ve škole)Surdomutismus – ztráta řeči i schopnosti slyšet

4) Poruchy zvuku řeči Huhňavost - porucha zvuku při artikulaci (nosovost)Palatolalie - narušená komunikační schopnost vlivem vrozené vady (rozštěp patra)

5) Poruchy plynulosti řeči Koktavost - narušená plynulost mluveníBreptavost - překotné tempo řeči (deformování slov)

6) Porucha artikulace Dyslalie (patlavost) - porucha artikulace, neschopnost používat hlásky v komunikaciDysartrie – porucha artikulace jako celku – organické poškození CNS (DMO, zánět mozku, nádory, úrazy mozku)Anartrie – úplná neschopnost komunikovat

7) Poruchy grafické podoby řeči – u dětí se SVPŠD - objevují se specifické poruchy řeči artikulační neobratnost – špatná výslovnost složitějších slovspecifické asimilace – sykavky a tvrdé a měkké hlásky (sest místo šest, hodyny místo hodiny)

8) Symptomatické poruchy řeči - poruchy komunikační schopnosti, které jsou průvodním příznakem jiného dominantního postižení (např. hluchotu provází narušená kom. schopnost)

9) Poruchy hlasu – změny v akustických kvalitách (dysfonie, afonie – úplná ztráta hlasu, dysodie – porucha zpěvního hlasu)

SURDOPEDIE – sluchová postižení. Zabývá se výchovou,vzděláváním a rozvojem jedince se sluch.postižením a snahou o jeho plné začlenění do společnosti

Klasifikace sluchových vad

1) Podle doby vzniku – vrozené - dědičnost, nemoc matky v těhotenství, ozáření, Rh faktor

získané - problémový porod, infekce, úrazy, léky, záněty mozk. blan

2) Typy sluchových vad – periferní - převodní, nitroušní, smíšené

centrální - poškození CNS

3) Stupně sluchových vad – nedoslýchavost - lehká, střední, těžká), hluchota - úplná a praktická (zbytky sluchu), ohluchlost (ztráta v průběhu života)

TYFLOPEDIE – zraková postižení. Zakladatel: Jesenský

Klasifikace zrakových vad

1) ztráta zrakové ostrosti

2) postižení šíře zorného pole

3) okulomotorické poruchy

4) problémy se zpracováním zrakových podnětů

5) poruchy barvocitu

Stupně zrakového postižení

Slabozrakost (snížení ostrosti), Zbytky zraku (velmi snížená schopnost vnímat zrakem, Slepota (praktická – zachován světlocit, úplná – absence vidění)

SOMATOPEDIE – tělesná postižení. Cílem je naučit rodinu i postiženého jedince žít (neplatí u akutně nemocných), sociální rehabilitace, odstranění bariér

Klasifikace pohybových vad

1) obrny centrální (mozek, mícha) a periferní (obvodové nervstvo) – DMO, dětská obrna, mozkové záněty, nádory a příhody, obrna míchy, rozštěp páteře

dělí se na parézy (částečné ochrnutí) a plégie (úplné ochrnutí)

2) deformace – nesprávný tvar některé části těla – skoliózy, kyfózy, lordózy

3) malformace – patologické vyvinutí různých částí těla

4) amputace – umělé odnětí části končetiny od trupu

7 Legislativní opatření vztahující se k problematice výchovy a vzdělávání jedinců se speciálními vzdělávacími potřebami.

Právo všech dětí na vzdělání je zajištěno v Listině základních práv a svobod, která je svým článkem 33 součástí ústavy České republiky.

Legislativní podmínky integrace - vychází z Úmluvy o právech dítěte: „Smluvní strany se shodují, že výchova dítěte bude směřovat k rozvoji osobnosti dítěte, jeho nadání a jeho rozumových schopností na nejvyšší možnou míru.“

Bílá kniha

vychází z cílů vzdělávací politiky formulovaných vládou v roce 1999 je to systémový dokument, který formuluje myšlenky, obecné záměry a rozvojové programy

směřující pro vývoj vzdělávací soustavy ve střednědobém horizontu

Školský zákon – m ění se jím zákon 561/2004 Sb.

nabyl účinnosti 20. 12. 2011 vedle opatření administrativního a organizačního charakteru zásadně mění cíle a obsahy

vzdělávání a poprvé definuje pojem sebehodnocení školy.

Zavádí systém více úrovní vzdělávacích programů, tzv. rámcové a školní vzdělávací programy. Nově pojaté kurikulum (dříve osnovy) už není založeno na osvojování co největšího objemu faktů, ale na systematické struktuře základních pojmů a vztahů, které umožní zařazovat informace do smysluplného kontextu vědění a životní praxe. Zdůrazňují se některé vzdělávací oblasti (např. výuka cizích jazyků) a nová témata (evropská integrace, multikulturní výchova, výchova ke zdravému životnímu stylu), posilují se mezipředmětové vazby.

upravuje vzdělávání ve školách a školských zařízeních stanovuje podmínky vzdělávání a výchovy vymezuje práva a povinnosti fyzických i právnických osob při vzdělávání stanoví působnost orgánů státní správy a samosprávy ve školství

Vzdělávací programy:

MŠMT zpracovává Národní program vzdělávání a vydává Rámcový vzdělávací program (pro MŠ, ZŠ a SŠ) – stanoví cíle, formy, délku a organizaci vzdělávání, škola pak zpracovává Školní vzdělávací program – musí být v souladu s rámcovým vzdělávacím programem určuje také délku povinné školní docházky (9 let), odklad školní docházky (na základě doporučení poradenského pracoviště odkládá ředitel), uvádí jiný způsob plnění povinné školní docházky (individuální vzdělávání a vzdělávání žáků s hlubokým mentálním postižením)a určuje stupně vzdělání – a) základní b) základy vzdělání (ukončení základní školy speciální) c) střední.

Vyhlášky, sm ěrnice a pokyny :

- řeší individuální zařazování dětí a žáků do běžných typů škol a ustanovují podmínky pro práci v integrované třídě:

Vyhláška 147/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 73/2005 o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Specifikuje:

Vzdělávání dětí, žáků a studentů (dále jen „žák“) se speciálními vzdělávacími potřebami (dále jen „speciální vzdělávání“) a vzdělávání žáků mimořádně nadaných se uskutečňuje s využitím vyrovnávacích a podpůrných opatření.

Vyrovnávacími opatřeními při vzdělávání žáků se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním se pro účely této vyhlášky rozumí využívání pedagogických, popřípadě speciálně pedagogických metod a postup ů, které odpovídají vzdělávacím potřebám žáků, poskytování individuální podpory v rámci výuky a přípravy na výuku, využívání poradenských služeb školy a školských poradenských zařízení, individuálního vzdělávacího plánu a služeb asistenta pedagoga. Škola tato opatření poskytuje na základě pedagogického posouzení vzdělávacích potřeb žáka, průběhu a výsledků jeho vzdělávání, popřípadě ve spolupráci se školským poradenským zařízením.

Podpůrnými opatřeními při vzdělávání žáků se zdravotním postižením se pro účely této vyhlášky rozumí využití speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání, kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů, zařazení předmětů speciálně pedagogické péče, poskytování pedagogicko-psychologických služeb, zajištění služeb asistenta pedagoga, snížení počtu žáků ve třídě nebo studijní skupině nebo jiná úprava organizace vzdělávání zohledňující speciální vzdělávací potřeby žáka.

Podpůrnými opatřeními při vzdělávání mimořádně nadaných žáků se pro účely této vyhlášky rozumí využití speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání, didaktických materiálů, poskytování pedagogicko-psychologických služeb, nebo jiná úprava organizace vzdělávání zohledňující vzdělávací potřeby těchto žáků.

Za žáky s těžkým zdravotním postižením se pro účely této vyhlášky považují žáci s těžkým zrakovým postižením, s těžkým sluchovým postižením, s těžkým tělesným postižením, s těžkou poruchou dorozumívacích schopností, hluchoslepí, se souběžným postižením více vadami, s autismem, s těžkým tělesným nebo středně těžkým, těžkým či hlubokým mentálním postižením. Těmto žákům s ohledem na rozsah speciálních vzdělávacích potřeb náleží nejvyšší míra podpůrných opatření.

Za žáka se sociálním znevýhodněním se pro účely poskytování vyrovnávacích opatření podle odstavce 2 považuje zejména žák z prostředí, kde se mu nedostává potřebné podpory k řádnému průběhu vzdělávání včetně spolupráce zákonných zástupců se školou, a žák znevýhodněný nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka.

Žák bez zdravotního postižení se výjime čně a pouze po dobu nezbytně nutnou pro vyrovnání jeho znevýhodnění může vzdělávat ve škole, třídě či studijní skupině zřízené pro žáky se zdravotním postižením, pokud selhává, a pokud to vyžaduje jeho zájem nebojde o žáka se sociálním znevýhodněním, který při vzdělávání v běžné škole i při zohledňování individuálních vzdělávacích potřeb a uplatňování vyrovnávacích opatření celkově dlouhodobě selhává, a pokud to vyžaduje jeho zájem. Žák se sociálním znevýhodněním může být do školy, třídy či studijní skupiny zařazen nejdéle na dobu 5 měsíců; po dobu, po kterou je žák takto zařazen, zůstává žákem původní školy.“

Hlavními činnostmi asistenta pedagoga jsou:

a) pomoc pedagogickým pracovníkům školy při výchovné a vzdělávací činnosti, pomoc při komunikaci se žáky a zákonnými zástupci žáků a komunitou, ze které žák pochází,

b) podpora žákům při přizpůsobení se školnímu prostředí, c) pomoc žákům při výuce a při přípravě na výuku, d) nezbytná pomoc žákům s těžkým zdravotním postižením při sebeobsluze a

pohybu během vyučování a při akcích pořádaných školou mimo místo, kde škola v souladu se zápisem do školského rejstříku uskutečňuje vzdělávání.“.

Ve třídách a studijních skupinách zřízených pro žáky s těžkým zdravotním postižením a ve třídách škol při psychiatrických léčebnách mohou zabezpečovat výchovně vzdělávací činnost souběžně 3 pedagogičtí pracovníci, z nichž alespoň 1 je asistent pedagoga.“.

Žáka lze zařadit do školy, třídy nebo studijní skupiny zřízené pro žáky se zdravotním postižením nebo převést do vzdělávacího programu upraveného pro žáky se zdravotním postižením jen:

a) na základě písemného doporučení školského poradenského zařízení, jehož součástí je navržení konkrétních podpůrných opatření,

b) po projednání se zákonným zástupcem žáka nebo zletilým žákem, včetně poskytnutí srozumitelného poučení podle přílohy k této vyhlášce; přiměřeného poučení se dostane také nezletilému žákovi,

c) s informovaným souhlasem uděleným zákonným zástupcem žáka nebo zletilým žákem na formulář zpracovaný podle přílohy k této vyhlášce v případě základního vzdělávání.“.

Zařazení žáka podle odstavce 1 může předcházet diagnostický pobyt. Po dobu diagnostického pobytu zůstává žák žákem původní školy.

FORMY speciálního vzdělávání:

1) individuální integrace (běžná škola) 2) skupinová integrace (třída pro žáky s postižením v běžné škole) 3) ve škole pro žáky s postižením (speciální školy) 4) kombinace uvedených forem - upřednostňuje se individuální integrace v běžné škole

TYPY speciálních škol pro žáky:

1) se zrakovým postižením - mateřská, základní, střední – SOU, OU, PrŠ, (praktická škola) SOŠ, gymnázium, konzervatoř2) se sluchovým postižením - mateřská, základní, střední – SOU, OU, PrŠ, SOŠ, gymnázium3) hluchoslepé - mateřská, základní4) s tělesným postižením - mateřská, základní, střední – SOU, OU, PrŠ, SOŠ, gymnázium5) s vadami řeči – logopedická mateřská a základní6) s mentálním postižením - mateřská speciální, základní praktická a speciální, OU, PrŠ7) se specifickými poruchami chování - základní8) se specifickými poruchami učení - základní9) při zdravotnickém zařízení - mateřská, základní a základní speciální

INDIVIDUÁLNÍ VZDĚLÁVACÍ PLÁN

tvoří se zejména pro jedince zdravotně postižené, ale i pro děti nadané a mimořádně nadané vychází z diagnostických závěrů odborného pracoviště (PPP, SPC) – obsahuje jméno pracovníka, podílí se na něm třídní učitel, výchovný poradce a pedagogové jednotlivých předmětů, rodiče tvořen je buď na všechny předměty nebo jen na některé, obsah možný během roku pozměnit musí obsahovat cíl vzdělávání, obsah jednotlivých předmětů, pomůcky (kompenzační, rehabilitační, učební), učebnice

Vyhláška č. 116/2011 Sb., kterou se mění vyhláška č. 72/2005 Sb. ,o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.

Účel poradenských služeb - účelem poradenských služeb je přispívat zejména k vytváření vhodných podmínek pro zdravý tělesný a psychický vývoj žáků, pro

jejich sociální vývoj, pro rozvoj jejich osobnosti před zahájením vzdělávání a v průběhu vzdělávání,

naplňování vzdělávacích potřeb a rozvíjení schopností, dovedností a zájmů před zahájením a v průběhu vzdělávání,

prevenci a řešení výukových a výchovných obtíží, projevů různých forem rizikového chování, které předchází vzniku sociálně patologických jevů a dalších problémů souvisejících se vzděláváním a s motivací k překonávání problémových situací,

vytváření vhodných podmínek pro vzdělávání žáků se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním a sociálním znevýhodněním,

vytváření vhodných podmínek, forem a způsobů práce pro žáky, kteří jsou příslušníky jiných kultur nebo etnických skupin,

vytváření vhodných podmínek, forem a způsobů práce pro žáky nadané a mimořádně nadané,

vhodné volbě vzdělávací cesty a pozdějšího profesního uplatnění, rozvíjení pedagogicko-psychologických a speciálně pedagogických znalostí a

profesních dovedností pedagogických pracovníků ve školách a školských zařízeních,

zmírňování důsledků zdravotního postižení, zdravotního znevýhodnění a sociálního znevýhodnění a prevenci jeho vzniku.“.

Škola vede o poradenských službách poskytovaných školním psychologem nebo speciálním pedagogem dokumentaci:

zjišťuje pedagogicko-psychologickou připravenost žáků na povinnou školní docházku a vydává o ní zprávu; doporučuje zákonným zástupcům a řediteli školy návrhy podpůrných nebo vyrovnávacích opatření, zařazení do vzdělávacího programu přizpůsobeného vzdělávacím potřebám žáka, případně zařazení do školy a třídy odpovídající vzdělávacím potřebám žáka; spolupracuje při přijímání žáků do škol; provádí psychologická a speciálně pedagogická vyšetření pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami,

zjišťuje speciální vzdělávací potřeby žáků škol a na základě výsledků psychologické a speciálně pedagogické diagnostiky vypracovává odborné posudky a návrhy podpůrných nebo vyrovnávacích opatření pro školy a školská zařízení, včetně posudků pro účely uzpůsobení podmínek pro konání maturitní zkoušky a

jednotlivé zkoušky, která svým obsahem a formou odpovídá zkoušce maturitní zkoušky.

Centrum poskytuje poradenské služby při výchově a vzdělávání žáků se zdravotním postižením, jakož i dětí s hlubokým mentálním postižením, v odůvodněných případech, zejména v pochybnostech, zda se jedná o žáka se zdravotním postižením nebo zdravotním znevýhodněním, také při výchově a vzdělávání žáků se zdravotním znevýhodněním. Jedno centrum poskytuje poradenské služby podle věty první v rozsahu odpovídajícím jednomu nebo více druhům zdravotního postižení .

Vyhláška 48/2005 Sb. o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky.Specifikuje:

Organizaci vzdělávání Počty žáků ve školách a třídách Poskytování učebnic, učebních textů a základních školních potřeb Přípravné třídy: Nejvyšší počet dětí v přípravné třídě je 15. Ředitel školy může vyřadit

dítě z přípravné třídy: a) na žádost zákonného zástupce dítěte,

b) po předchozím prokazatelném písemném upozornění zákonného zástupce dítěte, jestliže dítě bez omluvy zákonným zástupcem dítěte do přípravné třídy nejméně jeden měsíc nepřetržitě nedochází, neboc) po předchozím prokazatelném písemném upozornění zákonného zástupce dítěte, jestliže počet zameškaných dní bez omluvy zákonným zástupcem dítěte překročí 30 dní ve školním roce.

Po čty dětí ve třídě:

- ředitel školy určí počty žáků s přihlédnutím k podmínkám školy a s ohledem na specifika postižení (zajištění bezpečnosti) a na základě doporučení SPC nebo PPP

4 – hluchoslepé

6 – přípravný ročník, komb. vady, autismus

8 – smyslové postižení, tělesně postižení, vady řeči, 1. ročník ZvŠ, ležící pacienti = škola při psych. léčebně

10 – MR , zdrav. oslabení, snížená psychosociální adaptace, 2-5. roč. ZvŠ

12 – 6-9. roč. ZvŠ

15 – spec. školy při zdravotnickém zařízení

Vyhláška č. 13/2005 Sb ., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatořiSm ěrnice MŠMT k   integraci dětí a žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol a školských zařízení č.j.: 13 710/2001-24.

- dítětem nebo žákem se speciálními vzdělávacími potřebami se pro účely této směrnice rozumí dítě nebo žák se zrakovým, sluchovým, tělesným nebo mentálním postižením, s vadami řeči, s více vadami, s lékařskou diagnózou autismus, se specifickými poruchami učení nebo chování, dítě nebo žák zdravotně postižený z důvodu dlouhodobé nebo chronické nemoci

- směrnice stejně jako metodický pokyn vychází z předpokladu, že děti a žáci se zdravotním postižením mohou být integrováni do MŠ, ZŠ a SŠ za předpokladu, mají-li zajištěnou odbornou speciálně pedagogickou péči

- úkoly jsou delegovány na ředitele školy, SPC a PPPMetodický pokyn MŠMT k zajišt ění péče o děti se SVP učení nebo chování č. j. 13 711/2001- 24.

- stanovuje podrobnosti organizačního zajištění a postupů při vzdělávání žáků se specifickými poruchami učení nebo chování v ZŠ, specializovaných třídách ZŠ, ve speciálních školách, ve SŠ a vyšších odborných školách

- za žáka s SVPU se považuje žák, u kterého se specifická porucha projevuje v oblasti učení motorických dovedností, nebo matematických dovedností nebo jazykových dovedností včetně písemného projevu nebo žák se specifickými poruchami v oblasti sociálních dovedností, tj. chování

Sou časná legislativa v   oblasti péče o znevýhodněné jedince.

Patří sem „Všeobecná deklarace lidských práv“, která byla schválena Valným shromážděním OSN 10. prosince 1948. Je to nezávazný dokument, obsahující nejznámější katalog lidských práv.

Sociálně právní ochranu dětí zajišťují krajské úřady, obecní úřady a ministerstva. Obecní úřad je povinen vyhledávat ohrožené děti, působit na rodiče, poradenství, pomáhat rodičům při řešení výchovných a jiných problémů souvisejících s  péčí o dítě nebo o dítě ZP, pořádat přednášky a kurzy související právě s  výchovou dítěte a zajišťovat přípravu pěstounů. OÚ vede evidenci.

č. 582/1991 Sb. Zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení – novelizace 2009

Řeší např.: organizační uspořádání sociálního zabezpečení, posuzování zdravotního stavu a pracovní neschopnosti, součinnost orgánů sociálního zabezpečení a zdravotnických zařízení apod.

č. 108/2006 Sb. Zákon o sociálních službách

Hlavním cílem zákona je vytvoření podmínek pro uspokojování přirozených potřeb lidí formou podpory a pomoci při zvládání péče o vlastní osobu a v soběstačnosti.Sociální služby jsou členěny také podle místa jejich poskytování:

- Terénní služby - Ambulantní služby - člověk dochází do specializovaných zařízení- Pobytové služby

Sociální služby zahrnují:- oblast vzdělávání- oblast zdravotní- oblast bydlení: č. 111/2006 Sb. Zákon o pomoci a hmotné nouzi – příspěvek na

živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc- poradenství: č.114/1988 Sb. Zákon o působnosti orgánů ČSR v sociálním zabezpečení

– poskytuje základní sociální poradenství ohledně věcných dávek, půjček, úlev a výhod

zákon 564/1990 o státní správě a samosprávě ve školství

Dílčí dokumenty: Informace MŠMT k zabezpečení vzdělávání dětí, žáků a studentů se SVP s podporou

asistence č. j. 14 453/2005 – 24 Sdělení MŠMT č. 25 317/2005 – 24 o tvorbě ŠVP pro vzdělávání žáků s mentálním

postižením Informace MŠMT k organizaci kurzu k získání základů vzdělání poskytovaného ZŠ

speciální č. 18 965/2005 – 24 Informace MŠMT o přípravném stupni ZŠ speciální č. 6123/2009

8 Výchovně vzdělávací speciálně pedagogická zařízení v kompetenci ministerstev: MŠMT, MZ, MPSV, státní správy

a neziskového sektoru.

MŠMT:

ZŠ, Speciální Zš pro děti s vadami, Zš praktické, Speciální školy, odb.učiliště, Mš, speciální Mš, gymnázia, konzervatoře

Speciální školy pro žáky

1) se zrakovým postižením - mateřská, základní, střední – SOU, OU, PrŠ, (praktická škola) SOŠ, gymnázium, konzervatoř

2) se sluchovým postižením - mateřská, základní, střední – SOU, OU, PrŠ, SOŠ, gymnázium

3) hluchoslepé - mateřská, základní

4) s tělesným postižením - mateřská, základní, střední – SOU, OU, PrŠ, SOŠ, gymnázium

5) s vadami řeči – logopedická mateřská a základní

6) s mentálním postižením - mateřská speciální, základní praktická a speciální, OU, PrŠ

7) se specifickými poruchami chování - základní

8) se specifickými poruchami učení - základní

9) při zdravotnickém zařízení - mateřská, základní a základní speciální

- mateřské školy pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami-přípravný stupeň základní školy speciální-přípravné třídy základní školy pro děti se sociálním znevýhodněním-základní škola pro žáky se speciálně vzdělávacími potřebami + 10. ročník pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami- základní škola praktická – pro žáky s lehkým mentálním posižením. Umožňuje dosahnout co nejvyšší úrovně znalostí, dovedností a rozvoje osobnostních kvalit při respektování jejich zvláštností. (1. – 5. třída = 1. stupeň, 6. – 9. třída = 2. stupeň).-základní škola speciální - pro žáky s takovou úrovní rozvoje rozumových schopností, která jim nedovoluje prospívat na ZŠ ani ZŠ praktické. (1. – 6. třída = 1. stupeň, 7. – 10 třída = 2. stupeň)-střední školy pro žáky se speciálně vzdělávacími potřebami – SOU, OU (2 a 3 roky), -praktická škola - je určena žákům s těžkým zdravotním postižením, zejména s těžkým stupněm mentálního postižení. Praktická škola je určena absolventům základní školy praktické, základní školy speciální a žákům,kteří ukončili povinnou školní docházku základní školy v nižším než devátém ročníku. Připravuje žáky pro výkon jednoduchých činností v oblasti služeb nebo výroby. Studium je ukončeno vydáním závěrečného vysvědčení. Jednoletá nebo dvouletá příprava.

Vzdělávání je zajištěno:- formou individuální integrace – v běžné škole nebo speciální škole - formou skupinové integrace – ve třídě, oddělení nebo studijní skupině zřízené v běžné nebo speciální škole

- ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením

Výchovně vzdelávací zařízení:- mateřská škola – předškolní zařízení - speciální mateřská škola - pro MP, pro tělesně postižené, pro žáky s narušenou komunikační schopností - školní klub, školní středisko zájmové činnosti - domov mládeže- škola v přírodě – určeno pro pobyt dětí na škole v přírodě bez přerušení vyučování

Speciální výchovná zařízení:- ochrana dětí před patologickými jevy, prevence v této oblasti, zabývá se výchovnými problémy, pracuje zde : psycholog, spec. pedagog, sociální pracovník

Zařízení výchovné prevence:- centrum výchovné a psychologické prevence - léčebně výchovné sanatorium - diagnostické centrum

Diagnostické ústavy - přijímají děti s nařízenou ústavní a uloženou ochrannou výchovou nebo s nařízením předběžným opatřením.Dětské domovy - pečují o děti podle jejich individuálních potřeb a ve vztahu k nim plní úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. Dětské domovy se školou – zajišťují péči o děti s nařízenou ústavní výchovou, mají-li závažné poruchy chování.Výchovné ústavy – pečují o děti starší 15 let se závažnými poruchami chování.

MZ ČR

Psychiatrické léčebny - odborná léčebná zažízení poskytující specializovanou psychiatrickou péči v oborech dětské psychiatrie, všeobecné psychiatrie, gerontopsychiatrie, léčby návykových nemocí a sexuologie.Kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do tří let - zdravotnická zařízení, která poskytují komplexní péči dětem od narození do tří let věku které nemohou ze závažných důvodů vyrůstat ve vlastní rodině.Rehabilitační ústavy – různě zaměřená specializovaná rehabilitační péče.Léčebny dlouhodobě nemocných

MPSV ČR

- ústavy sociální péče pro mládež, pro dospělé - školská poradenská zařízení SPC, PPP, SVP - organizace zdravotně postižených

Speciálně pedagogická centra- Poradenskou a diagnostickou péči- Pomoc při vřazení dítěte do vhodného vzdělávacího zařízení- Pravidelnou speciálně pedagogickou péči- Pravidelnou logopedickou péči

- Pomoc při dalším zařazení žáků po ukončení školní docházky- Pomoc při získávání sociálních výhod a finančních příspěvků- Spolupráci při vytváření individuálních učebních plánů

Střediska výchovné péče- organizačně spadají pod diagnostické ústavy- poskytování jednorázové poradenské intervence- individuální činnosti s klientem- skupinových činností s klienty (např. práce se školním kolektivem)- poskytování služeb zákonným zástupcům nezletilého klienta- spolupráce se školami- spolupráce se školskými poradenskými zařízeními- spolupráce s orgány sociálně-právní ochrany dětí- spolupráce se zdravotnickými zařízeními a dalšími orgány podílejícími se na prevenci a

řešení rizikového chování klientů

Pedagogicko- psychologické poradny zřizovatelem jsou kraje-Pražská pedagogicko-psychologická poradna, spol. s r.o. – soukromá

- poskytuje individuální i skupinovou poradenskou péči dětem- zajišťuje poradenské služby pro školy- připravuje vzdělávací programy pro učitele- vydává informační a metodické materiály.

Chráněné dílny - pracoviště, které je přizpůsobeno pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením.

Osobní asistence - terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení a potřebují tedy pomoc jiné fyzické osoby.

Ranná péče - pomoc rodinám s handicapovanými dětmi v útlém věku, navrhují jak s dítětem pracovat a rozvíjet ho

Odlehčovací služby - odborníci, asistenti, pomáhají, přijdou do rodiny, která pečuje o postiženého, aby si rodina mohla odpočinout.

Chráněné bydlení - forma celoroční péče, kdy několik postižených klientů s bydlí společně v běžném bytě nebo rodinném domku, má povahu společné domácnosti, kde asistenti pomáhají dospělým klientům se vším, co sami nemohou zvládat.

Domovy pro osoby se zdravotním postižením - poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení a jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby

Organizace zdravotně postižených

- občanská sdružení + nadace

- nejznámější – Sdružení zdravotně postižených – navázalo na Svaz invalidů (fungoval do

r. 1990, poté se rozpadl na různé svazy)

Národní rada zdravotně postižených (2000 – poslanec Krása ) – oblast legislativní, spolupráce s dalšími organizacemi, různé komory (zrakově postižení, sluchově postižení...)

K nadacím a občanským sdružením , které v současnosti pomáhají zdravotně postiženým patří např. Společnost pro ranou péči, Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením, Psychopedická společnost, Sdružení tělesně postižených, Svaz neslyšících a nedoslýchavých, Tyfloservis, Tyflocentrum, APLA a další.

9 Příprava a vzdělávání speciálně pedagogických pracovníků působících v oblasti školství, zdravotníctví, sociální péče a pod.

(vysoké školy, obory, pracovní pozice, role).

Příprava speciálních pedagogů je v českých zemích i v Evropě záležitostí vysokoškolských či uneverzitních studií. Český spec. pedagog prochází identickou univerzitní přípravou, bez ohledu na to, jak bude v praxi pracovat. Vzhledem k integraci postižených dětí a žáků do běžných škol se mění postavení učitelů a speciálních pedagogů. Jelikož integrace vyžaduje vysokou úroveň profesionálních schopností ze strany pedagoga, je nutností vědět co nejvíce o postižení a jeho následcích, o speciálních metodách a individuální formách výuky..Příprava speciálních pedagogů v českých zemích i v Evropě je téměř výlučně záležitostí vysokoškolských či univerzitních studií.

Většina fakult nabízí „všeobecný“ obor Speciální pedagogika. Studenti, kteří jej absolvují, jsou pak v praxi schopni připravit jedince se zdravotním postižením na jejich začlenění do společnosti a významně se podílet na jejich výchově a vzdělávání. Ze studentů tohoto oboru se tak často stávají speciální pedagogové, vychovatelé a asistenti ve školských a zdravotnických zařízeních určených k edukaci zdravotně postižených jedinců (stacionáře, zařízení pro léčbu závislostí, samosprávní orgány, dětská centra, poradenské instituce, ústavy sociální péče, speciální mateřské školy aj.). Mohou rovněž působit jako odborní pracovníci v nadacích a občanských sdružení pracujících se zdravotně postiženými osobami.

Platí zde zákon č.563/2004 o pedagogických pracovnících - příprava speciálních pedagogů je záležitostí vysokoškolských či univerzitních studií s tím, že český speciální pedagog prochází identickou univerzitní přípravou bez ohledu na to, zda bude v praxi pracovat jako učitel či jako diagnostik a poradenský pracovník, na rozdíl od některých evropských států, kde dochází k diferenci mezi vysokoškolskou přípravou budoucího učitele zdravotně postižených žáků a univerzitní přípravou speciálního pedagoga, který zabezpečuje především diagnostický, poradenský či manažerský servis a pracuje ve výzkumu.

Odborné vzdělání v oboru speciální pedagogika je možno získat či doplnit si studiem např. na fakultách:

Pedagogická fakulta v Praze a v Olomouci – doktorské studium Pedagogická fakulta v Praze, v Brně, v Olomouci, v Ústí nad Labem, v Ostravě, v Hradci

Králové – magisterské studium Fakulta tělesné výchovy a sportu Praha, fakulta tělesné kultury Olomouc – magisterské

studium Pedagogická fakulta v Brně, v Olomouci, v Ostravě, v Hradci Králové, v Liberci –

bakalářské studium Divadelní fakulta v Brně – bakalářské studium

Rozšiřující studia speciální pedagogiky

Studia se týkají např.: speciální pedagogika pro pracovníky nápravných zařízení, speciální pedagogika pro výchovné pracovníky (v Olomouci), učitelství na speciálních školách, speciální pedagogika, speciální pedagogika a psychologie (v Praze), učitelství speciální pedagogiky pro základní a střední školy s různou specializací (v Brně)

Vychovatelství pro speciální zařízení

Učitelství tělesné a pracovní výchovy pro zdravotně postižené (v Praze), aplikovaná tělesná výchova (v Olomouci)Speciální pedagogika předškolního věku, speciální pedagogika pro učitelky MŠ a výchovné pracovníky, speciální výchovná péče o smyslově postižené, výchovná práce ve speciálních zařízeních, Výchovná dramatika pro neslyšící

Speciální pedagogika pro absolventy VŠ

Doplňující studium speciální pedagogiky pro učitelky MŠ, herní specialista, dramaterapie, muzikoterapie, arteterapie, atd.

SPECIÁLNÍ PEDAGOG - musí být způsobilý k právním úkonům - musí mít odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává - musí být bezúhonný - zdravotně způsobilý - znalost českého jazyka - pedagogičtí pracovníci se musí po dobu své pedagogické činnosti dále vzdělávat - mohou se účastnit dalšího vzdělávání, kterým si zvyšují kvalifikací - mohou se vzdělávat samostudiem, - na vysokých školách nebo v jiných zařízeních pro pedagogické pracovníky - své odborné vzdělávání mají možnost získat či doplnit na fakultách v Praze, v Ostravě, v Liberci, v Hradci Králové a v Olomouci - změna pohledu na výchovu a vzdělávání - mění se postavení učitelů a speciálních pedagogů na školách, jsou změněny jejich úkoly - hledají se nově směry ve vzdělání učitelů a speciálních pedagogů - rozšířenější integrace – tím jsou kladeny větší nároky na vzdělání učitelů

ROVINY NA POT ŘEBY PROHLOUBENÉHO VZDĚLÁVÁNÍ V SPPG

1) speciálně pedagogická příprava učitelů v běžných školách - konají se různé semináře pro informace k integraci - první varianta speciálně pedagogické přípravy - vzdělávání realizované ve škole, rozšířené ve Velké Británii, individuální doprovod, prostřednictvím Ressource center, který je určen učitelům kteří mají integrované dítě ve třídě, uskutečňovaný např. ve Švédsku

2) vzdělávání podpůrného personálu - v některých zemích je zapotřebí u podpůrného personálu mít kvalifikaci asistenta - někdy stačí jen komunikační schopnost, a jiné osobnostní vlastnosti

3) speciálně pedagogické vzdělání - menšina učitelů – nutné se v této oblasti specializovat - někteří pracují jako ve speciálních školách, jiní poskytují podpůrné služby pro učitele na běžných školách, je důležité mít podle právních předpisů speciálně-pedagogickou dodatečnou kvalifikaci

Uplatn ění speciálního pedagoga:

Resorty školství, práce a sociálních věcí i zdravotnictví. Konkrétně jde o pedagoga na 1. stupni ZŠ, speciálního pedagoga, výchovného pracovníka, konzultanta či poradce, pracovníka se zaměřením na speciálně-pedagogickou činnost, vychovatele, sociálního pracovníka, asistenta pedagoga apod.

Profesní profil speciálního pedagoga je dynamický a otevřený proces, jehož kvalita je dána jednak osobnostními předpoklady, vzděláním, výcvikem i další odbornou průpravou. Samotné dosažené vzdělání není úplně dostačující. Vedle soustavného sebevzdělávání jsou důležité i profesní zkušenosti, výcviky, výcvik vnímavosti k potřebám postižených. Uplatňuje se též činnost pod odborným vedením (supervize) a spolupráce se staršími, zkušenějšími kolegy.

Obecné p ředpoklady a dovednosti Zdatnost a inteligence Přitažlivost Důvěryhodnost

Složky přispívající k důvěryhodnosti pracovníka: Diskrétnost Spolehlivost Využívání moci (když se pracovníkovi svěřím, bude se mi věnovat..) Porozumění Komunikační dovednosti

Základními prostředky pro to, abychom mohli navázat vztah s klientem (nebo jeho okolím) a začít s řešením jeho problému jsou:

Naslouchání, Empatie Analýza prožitků Trpělivost Flexibilita Kreativita

10 Osobnost speciálního pedagoga (předpoklady pro výkon, charakteristické osobnostní rysy, kvalita života speciálního

pedagoga).

Výchova a vzdělávání postižených jedinců je velmi náročná a dobrým speciálním pedagogem tedy může být pouze člověk odborně připravený s dobrým vztahem k postiženým jedincům.

Základní podmínkou je absolvování stanoveného odborného pedagogického vzdělání, které je velice důležité pro získání odborných vědomostí a dovedností nezbytných pro výkon funkce speciálního pedagoga (znalost specifik osob s postižením, znalost výchovných a vzdělávacích obsahů, umění používat výchovné a didaktické metody a vést výchovně vzdělávací proces).

Kromě odborné připravenosti jsou u speciálního pedagoga důležité schopnosti:

psychodidaktické – vytvořit příznivé podmínky pro učení, schopnost motivovat interpretovat učivo, řídit procesy žákova učení

komunikativní – k dětem, rodičům, kolegům, nadřízeným diagnostické a intervenční – odhalit příčiny žákova chování, jeho problémy, jak mu

pomoci organizační a řídící – plánování a projektování činností, udržení řádu a systému poradenské a konzultační – hlavně ve vztahu k rodičům, měl by být schopen reflexe vlastní činnosti – modifikovat své chování, analyzovat svou činnost, umět

vyvodit důsledky

Ke kvalitní práci potřebuje speciální pedagog také vysokou míru empatie (vcítění), umění operativně reagovat, zvládat stresové situace, umět vyvolat pocit důvěry a otevřenosti a v oboru se soustavně vzdělávat.

Toto vše představuje značnou profesní zátěž, se kterou se musí vyrovnávat. Záleží na věku, osobních zkušenostech, hodnotové orientaci, schopnosti empatie, míře ochoty podílet se na společné činnosti, odborných znalostech

Zátěž představuje:

1) neohraničenost pracovní doby – domácí příprava učitelů, školy v přírodě.( psaní příprav, vychovatelská práce do večerních hodin, účast na školách v přírodě, celoroční provoz)

2) týmovost práce – umět respektovat nadřízeného, vycházet mu vstříc

3) omezená možnost vzdálit se od svěřených osob ( o přestávkách)

4) malý podíl mužů v pedagogických kolektivech

5) intenzivní společenská kontrola – ředitel, inspekce, rodiče

6) zvýšená expozice vůči riziku infekce – žloutenka, vši...

7) nahlížení do lidských osudů – problematika týrání a zanedbávání dětí, situaci je nutno

řešit – zátěž

8) učitel není legislativně chráněn - útoky žáků a rodičů

9) pedagog vstupuje do vztahu s žákem – řeší jeho problémy

10) neustálé soustředění, pozornost, pohotová reakce, komunikace, řízení kázně ve třídě

11) pedagog v internátních zařízeních- přebírá na sebe část starostí svého klienta

- práce pedagoga je jedinečná, vyžaduje vysoké nasazení, nutnost celoživotního rozvoje, vzdělávání

Někdy vlivem zátěže dochází k syndromu vyhoření – učitel postupně ztrácí uspokojení z práce, mohou se přidat i zdravotní problémy, pokles výkonnosti a pracovní morálky, oslabení sebedůvěry a sebevědomí, příznaky se zesilují a mohou být doprovázeny depresí a apatíí.

Prevence – odpočinek, relaxace jinou činností, zdravý životní styl, dobré rodinné zázemí,

dobré pracovní vztahy

- v rámci prevence se konají i rehabilitační programy týkající se syndromu vyhoření

Pedagogické zásady:

soustavnost přiměřenost a indiv.přístup uvědomělost a aktivita názornost trvalost

Výchovné zásady:

- Cílevědomost- Výchova životem pro život- Posilování kladných vlastností- Potlačování záporných- Jednotnost výchovných činitelů

Osobnostní kvality-demokratický přístup, humanistický, empatie, morální postoj

Profesionální kvality- jsou podmíněny hloubkou jeho vzdělání-všeobecné, teoreické a praktické pedagog.vzdělání.

Logotrop- je více zaujat předmětem než žáky

Paidotrop- je více zaměřen na osobnost žáka, snaží se porozumět jeho problémům, sanží se získat žáky

Speciální pedagog by měl být:

Spravedlivý, objektivně hodnotit a klasifikovat, být autoritativní, získat děti, motivovat, tvůrčí, tvořivý, podporovat zdravou sebedůvěru žáka, komunikativní, konstruktivní, organizátor, musí plánovat, řídit, organizovat, kontrolovat, vyhodnocovat, spolupracovat s odborníky SPC,PPP

ŠKOLNÍ SPECIÁLNÍ PEDAGOG Činnost zaměřenou na podporu integrovaných žáků - o své činnosti vede písemnou dokumentaci

Depistační činnost-vyhledávání žáků se specifickými vzdělávacími potřebami a jejich zařazení do spec. pedag. péče

Diagnostická a intervenční činnost:1) diagnostika - shromažďování údajů o žákovi, - anamnézy osobní a rodinné, - analýzy získaných údajů a jejich vyhodnocení - vytyčení problémů, - stanovení individ. plánu podpory v rámci školy i mimo ni, druh, rozsah, frekvenci, trvání intervenčních činností

2) realizace intervenční činnosti - provádění individ. práce se žákem (reedukační, kompenzační a stimulační), - provádění práce se skupinou žáků - participace na vytvoření indiv. vzděl. plánu - průběžné vyhodnocení účinnosti navržených opatření - úpravy školního prostředí, spec. pomůcky a didaktické materiály - zabezpečení komunikace s rodinou žáka - volba vzdělávací cesty žáka - konzultace s pracovníky specializovaných porad. a dalších pracovišť

3) metodické a koordinační činnosti: - příprava a průběžná úprava podmínek pro integraci - koordinace speciálně pedag. poradenských služeb - kooperace se škol. porad. zařízeními - participace na vytváření vzděl. plánů a programů školy - metodické činnosti - návrhy metod a forem práce se žáky - koordinace a metod. vedení asistentů ve škole - dokumentace případů a její zajištění

11 Speciálně pedagogické disciplíny a směry dalšího vývoje v oblasti speciálně pedagogické péče – integrativní SPPG, „Škola

pro všechny“ a jiné.

Integrativní školní (speciální) pedagogikou se rozumí společná výchova a vyučování dětí a mládeže s postižením a bez postižení v běžné škole. Speciální pedagogika chápe jako objekt svého působení jedince s různým druhem a stupněm postižení. Snahou všech speciálně pedagogických disciplín je integrace postižených do adekvátní reality. Z hlediska vlivu důsledků integrace na integrujícího se jedince, skupinu či komunitu, lze integraci chápat ve dvojím smyslu:

proces začleňování jedince, skupiny, komunity do společnosti stav začlenění jedince, skupiny, komunity do společnosti.

Integrace a školský systém:Integrace znamená vytvoření podmínek pro jedince s handicapem:

materiální vybavení na takové úrovni, aby byl dopad handicapu jedince co nejvíce eliminován

připravenost učitele připravenost třídního kolektivu na postižené dítě zamezit, aby se postižený žák stal terčem verbálních i agresivních útoků zamezit soucitnému přístupu ze strany spolužáků vymezit meze integrace v případě nutné odborné ústavní péče

Modely integrace: Medicínský model Sociálně-patologický model Model prostředí Antropologický model

3 procesy p řizpůsobení, které vedou k   integraci: Asimilace: postižený se vypořádá se způsoby chování většiny a převezme je tak dalece,

jak může. Odlišnosti se považují za negativní. Omezuje se především na lehčí typy postižení.

Akomodace: uznává svébytná práva postižených. Cílem není potlačování odlišností, ale postižené dítě si vyvíjí svůj pozitivní sebeobraz. Vede k formám částečné integrace.

Adaptace: oboustranné přizpůsobování postižených a nepostižených. Cílem je přiblížit většinu postiženému a naopak. Z toho vzniká dynamický proces vzájemného přizpůsobování. Vede k rozsáhlým formám integrace.

Často se dnes také setkáváme s termínem inkluze, který vyjadřuje myšlenku, aby se osoby s postižením vůbec nevyčleňovaly, ale měly možnost se od počátku začlenit do skupiny intaktní.

Právo všech dětí na vzdělání je zakotveno v Listině práv a svobod, která je svým článkem 33 součástí Ústavy ČR. Škola pro všechny- projekt světové organizace UNESCO- termín škola pro všechny zdůrazňuje myšlenku rovnoprávného vzdělávání pro všechny děti, bez rozdílu postižení, nadání, barvy pletí nebo etnické skupiny.Cílem projektu Nadace OSF Praha Škola pro všechny je vytvoření bezpečných, efektivních podmínek vzdělávání a výchovy pro všechny děti, tedy pro každého žáka, na vybraných

základních školách. Tyto školy by se měly pro děti, učitele a rodiče stát prostředím společného zájmu, prostředím setkávání s cílem vzájemného učení.

Směr vývoje Integrace postiženého do adekvátní reality. Vytváření společenství, kde zdraví a zdravotně postižení jsou rovnoprávnými členy. Ochrana a pomoc každému jednotlivci. Vzájemné partnerské přijímání ve všech oblastech společenského života. Cílem je pozitivní integrace = začlenění postiženého do rodiny, skupiny vrstevníku,

společnosti. Zcela zrušit pojem „osvobozen od školní docházky“.

S omatopedie Mezi jedince s tělesným postižením počítáme jedince:

Nemocné Zdravotně oslabené

Hlavním znakem je: Prvotní omezení hybnosti: přímé postižení vlastního hybného ústrojí nebo postižení

CNS či periferní nervové soustavy. Druhotné omezení hybnosti: zůstává CNS a periferní NS a vlastní hybné ústrojí bez

patologických změn, hybnost je však omezena z jiných příčin.Jedná se o dlouhodobý nebo trvalý stav.

Edukace žáků s tělesným postižením:Je třeba brát v úvahu:

Podnětová a zkušenostní deprivace jedinců s TP Snížení rozumových schopností V některých případech přidružené mentální postižení Celkové opoždění na základě nedostatku podnětů, zaviněným malou pohyblivostí dítěte Poruchy pozornosti Snadná unavitelnost paměti a její snížená aktivační schopnost Někdy postiženo zrakové a sluchové vnímání Dyslalie, chudá slovní zásoba, špatná gramatika. Vhodné sezení imobilních žáků Vhodný fyzický přístup k počítačové technologii Vědět, jak je rozvinuta jemná motorika jedince Pomalé pracovní tempo Častý výskyt SVPŠD Pomalejší a nevyrovnané tempo socializačního procesu

Podmínky integrace žáků s tělesným postižením: Speciálně pedagogické znalosti učitele Systém společné výchovy a výuky žáků s i bez handicapu Zajištění speciálně pedagogické podpory V případě nutnosti architektonické změny v uspořádání školní budovy Účast osobního asistenta Při skupinové integraci účast asistenta pedagoga Nižší počet žáků ve třídě Ergonomické uspořádání pracoviště žáka Specifické pomůcky Prostorové podmínky pro individuální péči, terapii a další podpůrná opatření

TyflopedieZrakové vady: nedostatky zrakové percepce různé etiologie i rozsahu. Zraková vada, podobně jako jiná postižení, ovlivňuje celou osobnost jedince a jeho psychický vývoj. Úplné nebo částečné porušení zrakových funkcí se projevuje i na fyzickém vývoji.

Rozlišujeme zrakově postižené žáky na: Nevidomé Se zbytky zraku Slabozraké S poruchami binokulárního vidění.

Edukace žáků se zrakovým postižením:Je třeba brát v úvahu:

Nejvhodnější věk pro integrovaný způsob výchovy a vzdělávání (MŠ nebo až ZŠ) Nerovnoměrně rozvinuté schopnosti a dovednosti potřebné pro zvládnutí školních nároků Event. odklad školní docházky Tělesný a duševní vývoj dětí a sociální zázemí Těžké zrakové postižení má vliv na neverbální komunikaci těchto dětí Učební plán speciální ZŠ pro zrakově postižené (MŠMT 2000) se zařazením předmětů

speciální péče: prostorová orientace, zraková stimulace, příprava psaní a čtení bodového písma, práce s optickými pomůckami, logopedická a zdravotní tělesná výchova.

Obsah vzdělávání se neliší od obsahu edukace určitého stupně školy, výrazně odlišný je však způsob edukace.

Podporování sociálního učení Rozvoj estetické výchovy Zajištění materiálně technických podmínek ke vzdělávání: osvětlení, teplota, hlůuk,

úprava interiéru, speciální pomůcky.

LogopedieŽáci s NKS jsou považování za žáky se zdravotním postižením. Narušení může být:

Totální Parciální (částečné) Narušení z časového hlediska prenatální, perinatální, postnatální Narušení z lokalizačního hlediska Orgánové Funkční

Rozlišujeme: Opožděný vývoj řeči (fyziologická nemluvnost, prodloužená fyziologická nemluvnost,

opožděný vývoj řeči) Vývojovou dysfázii Afázii Neurotické poruchy řeči (mutismus, elektivní mutismus) Poruchy plynulosti řeči (koktavost, breptavost) Poruchy zvuku řeči (huhňavost, palatolalie) Poruchy artikulace (dyslalie, dysartrie) Poruchy hlasu (dysfonie)

Edukace žáků s NKS:Je třeba brát v úvahu:

Zvládání vzdělávacího programu

Zajištění logopedické péče Individuální přístup pedagoga Snížený počet žáků ve třídě Úzká spolupráce se školskými poradenskými zařízeními a ostatními specialisty Zařazení do speciálních škol pouze v případě nejtěžšího stupně postižení

SurdopedieŽáci se sluchovým postižením se vyznačují limitovaným ovládnutím mluvené komunikace.

Edukace žáků se sluchovým postižením:Je třeba brát v úvahu:

Vybavení sluchadly Společný jazyk pro obě strany (dítě x rodiče, dítě x pedagog) Nutná poradenská intervence Seznámit se se způsoby neverbální komunikace (znaková a znakovaná řeč, znaky

doprovázející hláskovou řeč Včasné zapojení znakové řeči Rozvíjení zrakového vnímání, zaměřené na nácvik odezírání, seznámení dítěte

s možností hmatového vnímání, rozvíjení hrubé a jemné motoriky a následně grafomotoriky

Čtení pomocí globální metody, pokud to podmínky dovolují, už v předškolním věku Posouzení celkové úrovně dítěte v SPC a následná úzká spolupráce se školou Spolupráce s rodiči Účast osobního asistenta nebo asistenta pedagoga

SVPŠD:Pojem legastenie označuje SVPŠD globálně, jako nadřazený pojem pro dyslexii, dysgrafii, dysorthografii, dyskalkulii, dysmúzii, dyspinxii a dyspraxii.

Edukace žáků se SVPŠD:Je třeba brát v úvahu:

Možnost individuální péče prováděné v rámci vyučování učitelem kmenové třídy Možnost individuální péče prováděné učitelem – speciálním pedagogem Možnost zařazení dítěte do třídy individuální péče Individuální vzdělávací plán Snížený počet žáků ve třídě Nutná vzájemná komunikace školy a rodiny Přihlédnutí k charakteru poruchy při klasifikaci a hodnocení Možnost využití metody EEG – Biofeedback Využití Metody Dobrého startu

PsychopedieMentálním postižením označujeme poškození poznávacích procesů, zasažení sféry emocionální a volní, ovlivnění adaptability a chování jedince, zvláštnosti motoriky a to vše v důsledku opožděnosti rozumového vývoje.,

Edukace jedinců s MP:Je třeba brát v úvahu:

Opožděnou a omezenou schopnost vnímání Opožděný vývoj řeči a jeho celkově nedostatečný rozvoj Myšlení omezené pouze na konkrétní situace, je chudé a neproduktivní Slabá řídící úloha myšlení Nekritičnost myšlení Mechanická paměť, nedostatek představ Vybavování představ trvá dlouho a chybně Pomalé osvojování nových věcí Zvláštnosti volních procesů Zvláštnosti emocionální sféry

V současnosti se prosazují 3 základní tendence: Humanizace: za primární se považuje zájem dítěte, humanizace edukace i u dětí, které

dříve byly oznasčovány za nevzdělavatelné. Integrace Normalizace

Edukace jedinců s MR:Je třeba brát v úvahu:

Možnost vzdělávání ve Speciální škole jakožto v zařízení, které dítě vybaví takovými vědomostmi, dovednostmi a návyky, které je připraví k výkonu kvalifikovaného povolání s ohledem na typ a rozsah postižení.

Vzdělávání probíhá podle RVP ZvŠ. Účast osobního asistenta Účast asistenta pedagoga Komunikace mezi rodiči a školou Úzká spolupráce se školskými poradenskými zařízeními Využití podpůrných opatření Používání speciálních pomůcek

Kombinované postižení:Za těžké postižení se považuje zvlášť těžká forma nějakého druhu postižení – těžké postižení představuje komplex omezení člověka jako celku ve všech jeho prožitkových sférách a výrazových možnostech. Jedná se tedy o postižení celistvosti člověka.

Znaky: Poškození centrálních funkcí Podstatné narušení nebo ztráta koordinujících centrálních systémů, které řídí a realizují

vnímání, pohyb a jejich zpracování. Ohrožení vitality života – časté onemocnění dýchacích cest, deformace páteře a vnitřních

orgánů, častá záchvatová onemocnění Obtížné dosažení uspokojování základních potřeb Nutná spolupráce s terapeutem, aby mohli získat přímou zkušenost, byl jim umožněn

pohyb a změna polohy, aby se dorozuměli i neverbálně.

Edukace dětí s kombinovaným postižením:Je třeba brát v úvahu:

Nutnost individuální práce Uspořádání vyučování jako otevřeného procesu Zajištění zážitkové sféry, aby bylo dosaženo orientovanosti a náklonnosti těžce

postižených k osobám a věcem

Vyučování musí obsahovat ošetřovatelskou péči a speciální individuální podpůrná opatření

Vyučování se nerealizuje jenom ve třídě, ale obsahuje také učení v blízkém i vzdálenějším okolí

Vyučování probíhá ve skupině nebo jako individuální výuka Zachování denních fázových cvičení, která se zachovávají po delší dobu stejná – nácvik

reakcí a dovedností nebo odstraňování nevhodných vzorů chování Pro plánování vyučování se musí zjistit situace žáka doma i ve škole Je třeba zjistit výchozí stav žáka, který musí být brán jako flexibilní (měnitelný) Vzdělání organizuje příslušná speciální škola Žáci, kteří nejsou schopni navštěvovat školu, připadá v úvahu podpora doma Režim dne musí vykazovat pravidelné střídání výuky, odpočinku, relaxace, hry tak, aby

odpovídalo možnostem zátěže žáka Nutná spolupráce školy a medicínského zabezpečení

Žáci s více vadami se člení do 3 skupin: Skupina se společným znakem mentální retardace Skupina se společným znakem kombinace vad tělesných, smyslových a vad řeči,

specifickou skupinu tvoří jedinci hluchoslepí Skupina se společným znakem dg. Autismus a s autistickými rysy

Etopedie

Z hlediska edukace dělíme žáky na 2 základní skupiny: Žáci s problémy v chování Žáci s poruchami chování

Rozdíl mezi těmito skupinami je ve 3 aspektech: V záměru jedince při uplatňování způsobu chování – žák o svých problémech ví, vadí

mi a chtěl by je odstranit. Normy nenarušuje úmyslně, ale jejich porušování je výsledkem konfliktu mezi vnějšími požadavky a jeho vnitřními potřebami.

V časové dimenzi nežádoucích způsobů chování – u žáka jsou problémy schováním spíš krátkodobé. Projevují se nahodile nebo v určitých periodách. Mají vývojové souvislosti a bývají důsledkem nezvládnutí konfliktů se sociálním okolím.

V nápravě, kompenzaci a reedukaci – k nápravě vedou pouze cílená pedagogická opatření

3 skupiny projevů problémového chování: Oblast školního prospěchu Oblast chování – žák je nápadný svým chováním, liší se ve svých projevech od ostatních

nebo přímo narušuje normy. Do této skupiny řadíme i děti s nápadným zevnějškem – dítě je trvale odlišné a není svým okolím akceptováno

Oblast citového prožívání – dítě je bázlivé, úzkostné, citově labilní.

Edukace žáků s poruchou chování:Je třeba brát v úvahu:

Nutná spolupráce výchovného poradce

Spolupráce školního psychologa, pokud ho škola má Spolupráce školního speciálního pedagoga, pokud na škole působí Možnost zřízení specializované třídy pro děti se SVPŠD a chování Použití speciálně pedagogických metod při výuce Nižší počet žáků ve třídách Vhodně prostorově upravené třídy s prostorem pro relaxaci Obeznámení pedagogů s problematikou edukace žáků s poruchami chování Účast asistenta pedagoga Nutná spolupráce školy a rodiny žáka s poruchami chování

12 Rodina a dítě se znevýhodněním (výchova v rodině, vztahy mezi sourozenci, vztah společnosti k rodině, jednotlivé fáze

intervence).

Rodina je pro dítě s postižením nejpřirozenějším prostředím pro život a výchovu. Je zdrojem bezpečí, jistoty, emociální stability a podnětů pro rozvoj. Hlavní faktory rodinné výchovy představují:

přístupy rodičů k dítěti celková sociální úroveň rodiny vztahy mezi sourozenci

Výchovné styly v   rodin ě (Matějček)

1. příliš úzkostná – rodiče dítě omezují2. s přepjatou snahou po dokonalosti – neúměrná zátěž dítěte3. rozmazlující – posluhování dítěti4. protekční – poskytování úlev a výhod, „vyšlapávání cestiček“5. zavrhující – rodič se nevyrovná s postižením dítěte

Reakce rodi čů na narození postiženého dítěte má své typické projevy, které dělíme do několika fází:

Dítě s mentálním postižením v rodině - narození dítěte s mentálním postižením bývá považováno za velmi traumatizující skutečnost - ve svém dítěti už před jeho narozením rodiče vidí pokračovatele sebe sama a celého svého rodu pro další rozvoj dítěte je nutná akceptace vady dítěte rodiči a vyrovnávání se s danou situací má několik fází:

Šok: citové vychýlení, rozrušení, úlek, ochranné jednání, iracionální přístup. Délka trvání záleží na odolnosti jedince, může trvat hodiny, dny, týdny, měsíce.

Reakce: psychické a fyzické reakce, nastupuje žal a úzkost, rodina se začíná s postižením vyrovnávat a zjišťuje o něm fakta.

Adaptace: rodiče se chtějí dozvědět od odborníků informace o reálném stavu potomka a další možné postupy vč. prognóz a zajišťují mu komplexní péči

Reorientace: rodiče aktivně vyhledávají odborníky a spolupracují s nimi, přijímají dítě takové jaké je, dochází ke změnám cílů.

Postoje rodi čů k nemocnému dítěti :

hyperprotektivní, nadměrně tolerující = pramenící z pocitů viny a vlastní nespokojenosti, které si tímto kompenzují - tento postoj však brání dítěti v přijatelném a dostupném rozvoji

odmítnutí a zanedbávání dítěte = dítě se stává pro rodiče neuspokojivé, vyčerpává je, neboť úsilí nemá žádoucí efekt

realistický = nejlepší, rodina dítě motivuje k dosažení maximálních hranic svého rozvoje, kterých je schopno dosáhnout

Sourozenci postiženého dít ěte

intaktní dítě se cítí být znevýhodněno, závidí postiženému dítěti pozornost rodičů a následně se pak cítí provinile

Intaktní dítě si vypracovává strategie přijmutí odlišnosti svého sourozence – zpravidla postupné přijetí, staví se do dominantní ochranitelské role, což je negativní pro postižené dítě, cítí se méněcenné (hůře se vytváří vztahová symetrie).

Negativní důsledky pramenící ze soužití s postiženým sourozencem stud za postiženého sourozence, pocity viny strach z geneticky podmíněného rizika pro nastupující generaci předčasný konec dětství

Pozitivní důsledky pramenící ze soužití s postiženým sourozencem vyšší míra empatie a soucitu k jiným lidem váží si více svého zdraví a IQ nehodnotí lidi dle předsudků – halo efekt často volí pomáhající profese

Zásady pro rodi če, podle profesora Matějčka:

Rodiče mají o svém dítěti vědět co nejvíce: mají znát podstatu omezení dítěte, aby mu mohli lépe porozumět a pomáhat. Pomoc a rady poskytují zdravotnická poradenská centra nebo diagnostická a léčebná zařízení. Dětská centra, různá sdružení a stacionáře umožňují stýkání rodičů stejně nebo podobně postižených rodičů.

Nebrat omezení jako neštěstí, ale jako úkol: důležité je být aktivní, na úkol se dobře připravit a zvládnout ho. Je potřeba zapojit do spolupráce nejbližší. V rámci kreativity něco vyrobit, upravit, zorganizovat apod.

Obětavost ano, ale ne obětování: vyčerpaní obětaví lidé nejsou dobrými společníky, natož vychovateli. Je potřeba se udržet v dobré tělesné a duševní kondici. Práce o dítě s omezením je potřeba od počátku rozdělovat mezi rodinné příslušníky. Ten, na kom leží hlavní pracovní a časová zátěž v péči o dítě, by měl mít po určitou část každého dne volno a pak i vcelku 2, 3, 4 týdny dělat něco jiného než pečovat o dítě.

Přijmout pravdu s výhledem do budoucnosti: dívat se na omezení dítěte realisticky a přijmout přibližný odhad lékařů v rámci jeho vývoje. Rodiče si musí dávat menší cíle, než-li doufat v rychlý pokrok a nakonec být zklamaní, dodá jim to energii a vyvarují se tak úzkostí. Neměli by srovnávat své dítě s jinými, každý má své tempo. Je potřeba před sebou zdůrazňovat to, co toto dítě může dělat a ne to co nemůže! Co umí a ne to co neumí! V čem nám udělalo radost a ne to, v čem nás zarmoutilo!

Dítě samo netrpí: někteří lidé si myslí, že dítě díky svému omezení tělesně nebo duševně strádá. Dítě to však takto neprožívá. Žije svým dětským životem a jeho radostmi a starostmi, tak jak to odpovídá jeho duševní vyspělosti. Více trpí ti, kteří jsou k němu citově vázáni, ti mají tendenci své prožitky promítat do dítěte (rozmazlují ho, ochraňují a jeho vývoj spíše zdržují).

V pravý čas a v náležité míře: vývoj dítěte má své zákonitosti a vše co s ním děláme nebo budeme dělat má svůj vhodný čas a míru. Důležité je dítě pozitivně motivovat a nedat mu příčinu, aby si vytvořil blok vůči nějaké činnosti.

Nejsme sami: je více rodičů, kteří mají podobně postižené dítě jako je naše, a jsou ochotni se s námi o své zkušenosti (starosti i radosti) podělit. Je dobré být otevřený a nic nezakrývat.

Nejsme ohroženi: rodiče mají často pocit, že jsou středem pozornosti, jsou přecitlivělí na zájem druhých, na jejich zvědavé pohledy, nejapné poznámky, rozpačité chování apod. Je

si potřeba ale uvědomit, že za určitými poznámkami není snaha ublížit, ale spíše nevědomost.

Chraňme si manželství a rodinu: zvýšené zatížení úzkostmi, napětím a nezvyklými pracovními a výchovnými nároky, které přináší péče o postižené dítě, může dnešní mladou rodinu poměrně snadno narušit. Manželé si mají být oporou. Neměli by hledat viníka. Vzájemná tolerance je velice důležitá, každý se srovnává s handicapem dítěte jinak.

Mysleme na budoucnost: rodiče musí co nejrealističtěji zvážit, jaké potřeby dítěte dokáží zajistit, jak dalece vydrží se svými silami a co mohou očekávat od nejbližších. Dále je to otázka vzdělávání, pracovního uplatnění apod. Důležitá je spolupráce s odborníky a pokud to jde, je dobré si pořídit ještě jedno dítě.

Jednotlivé fáze intervence

1. Raná podpora / 0-3 roky/ resort zdravotnictví a různé soukromé a charitativní iniciativy a občanská sdružení –

střediská ranné péče pedagogická podpora - speciálně pedagogická centra depistáž = vyhledávání postižených dětí odborná pomoc = rady, terapie, návštěvy v rodině

2. Předškolní věk rodiče mohou volit mezi rodinnou a institucionální výchovu institucionální výchova mateřská škola běžná nebo speciální dle typu postižení pedagogická podpora - speciáln ě pedagogická centra pomoc při výběru správné mateřské školy stanovení diagnostiky pro správné zařazení dítěte odborné vedení při dalším rozvoji dítěte

3. Období povinné školní docházky vzdělávání ve speciálních školách podle typu poškození integrované vzdělávání v základním vzdělávacím proudu na běžných školách odborná pomoc - speciálně pedagogické centrum, šolní metodik prevence, školní

speciální pedagog, školní psycholog výběr správného typu školy odborné vedení pedagogicko psychologická poradna stanovení individuálního vzdělávacího plánu

4. Profesní příprava /15-20 let/ přechod žáků s postižením na SŠ a SOU probíhá na základě výběru žák musí splnit požadavky školy v oblasti vědomostí a dovedností též možnost studia na speciální středních školách nebo SUI z důvodů postižení

Středisko rané péče

slouží dětem od narození do 4 let, s kombinovaným postižením od narození do 7 let členem týmu rané péče je rodič dítěte, speciální pedagog, sociální pracovník, psycholog,

ergoterapeut, lékař a je IVP

Speciálně pedagogická centra (SPC) – pomoc postiženým dětem i celým rodinám, rozvinutí činnosti těchto center představuje značnou společenskou pomoc rodičům stojících před problémem jak vychovávat své postižené dítě

PPP - poskytují individuální a skupinovou pomoc při řešení problémů spojených s vývojem osobnosti dítěte. Diagnostika a náprava specifických poruch učení a chování. Vyvíjí informační, metodickou, školící a vzdělávací činnost a odbornou pomoc pro pedagogy, posuzují intelektové a osobnostní předpoklady pro studium, poskytují poradenskou pomoc při výběru vhodného studijního nebo učebního oboru či zaměstnání.

13 Významné humanitární, neziskové a další organizace působící v oblasti podpory osob se ZP (historický vývoj, náplň činnosti, cíle, způsoby financování, organizace působící v současnosti, neziskový

sektor).

Neziskové organizace jsou definovány jako organizace nevytvářející zisk k přerozdělování mezi jejich správce nebo zakladatele. Pokud zisk vytvoří, musí ho znovu využít k rozvoji organizace a plnění jejích cílů. Neziskový sektor v ČR má různé právní formy a zahrnuje mnoho oblastí, kde nevládní neziskové organizace působí.

Nevládní neziskové organizace jsou: institucionalizované – jsou v nich prvky formální organizovanosti soukromé – jsou oddělené od veřejné správy neziskové – případný zisk ze své činnosti nevracejí svým správcům nebo zakladatelům samosprávné – jsou schopny řídit samy sebe dobrovolné – dobrovolníci se účastní vlastní činnosti organizace nebo řídí její záležitosti

Legislativa ČR rozlišuje následující právní formy nevládních neziskových organizací: občanská sdružení obecně prospěšné společnosti nadace a nadační fondy účelová zařízení církví

V ČR existují jednak neziskové organizace, které pracují pouze na dobrovolnické bázi, jednak profesionální neziskové organizace, které disponují stálým týmem zaměstnanců a technickým vybavením.

Národní rada zdravotn ě postižených ČR: je zastřešující organizací pro sdružení, která hájí zájmy lidí se zdravotním postižením.

NRZP ČR vznikla na ustavujícím shromáždění zástupců organizací zdravotně postižených 27. 6. 2000. Důvodem vzniku byla snaha o nalezení co nejefektivnějšího způsobu spolupráce organizací zdravotně postižených v rámci ČR. Dnes je uznávaným iniciativním a koordinačním orgánem pro obhajobu, prosazování a naplňování práv a zájmů zdravotně postižených.

Spolupracuje s orgány státní správy a samosprávy v ČR a s mezinárodními organizacemi a institucemi.

Je největším a nejreprezentativnějším zástupcem organizací osob se ZP v ČR. Je hlavním poradním orgánem Vládního výboru pro zdravotně postižené občany a

zastupuje občany se ZP v dalších významných organizacích, např. Svaz měst a obcí ČR. Je členem mezinárodních organizací Má celostátní působnost s organizačními jednotkami s krajskou působností. Organizační struktura zahrnuje 6 komor: Komora duševně nemocných, Mentálně

postižených, Sluchově postižených, Tělesně postižených, Vnitřně nemocných, Zrakově postižených

Ustaveny jsou odborné komise: Sociální Legislativní Pro zaměstnávání Pro životní prostředí Pro problematiku zdravotně postižených dětí

K 1. 11. 2009 měla NRZP ČR celkem 114 kolelktivních členů, ve kterých bylo sdruženo přes 250 000 fyzických osob.

Sdružení zdravotně postižených v ČR sdružuje tyto organizace: - svaz tělesně postižených v ČR - svaz postižených civilizačními chorobami - svaz neslyšících a nedoslýchavých - sjednocenou organizace nevidomých a slabozrakých - asociaci rodičů a přátel zdravotně postižených dětí - sdružení pro pomoc mentálně postižených - sdružení pro životní prostředí zdravotně postižených - pomáhají občanů se zdravotním postižením

Spole čnost pro podporu lidí s   mentálním postižením ČR (SPMP)

Nejdelší tradice a nejvýraznější výsledky v prosazování zájmů lidí s MP. Vzniklo v roce 1969 jako dobrovolná organizace rodičů, příbuzných a přátel MP a

odborníků – lékařů, psychologů, učitelů a vychovatelů, pracujících v oblasti péče o MP.

Cílem je: Pomáhat mentálně postiženým, kteří po celý život potřebují vedení, pomoc, podporu a

pochopení svých rodin, svého okolí a celé společnosti Realizovat různé formy zdokonalování péče o MP Pomáhat při budování zařízení pro MP, denní, týdenní pobyty i celoroční ústavy. Iniciovat a organizovat rekreace MP, zájmové a tělovýchovné činnosti, taneční a

hudebně-pohybové aktivity Iniciovat přípravu MP na pracovní uplatnění Zdokonalování školského systému pro postižené děti a mládež V roce 1990 se tato Společnost stala členem Mezinárodní ligy pro osoby s MP V roce 1991 se stala členem Sdružení zdravotně postižených ČR jako samostatná právní

organizace s vlastním rozpočtem. Činnost je financována z členských příspěvků, z dotací od MPSV ČR, MZ ČR,

MŠMT ČR, Ministerstvo kultury ČR, EU, ze sponzorských darů, výtěžků kulturních akcí pořádaných umělci i z darů jednotlivých osob.

Nejaktuálnější je Vize SPMP ČR 2010 – 2014 (dokument přijatý na Národní konferenci Společnosti v listopadu 2010) s názvem Společnost pro všechny! Lidé s MP a jejich rodiny mají mít stejné životní příležitosti jako všichni ostatní lidé ve společnosti.

Sdružení PIAFA:

Stálé projekty:

Hiporehabilitace, Komunikační programy, Sociální auto, Aktivity se psem - Canisterapie, Podporované zaměstnávání, Rekondiční pobyty, Dobrovolnické centrum, Informační středisko

Doplňkové programy:

Sdružení PIAFA se zapojuje do veřejného dění kulturními a společenskými akcemi pro širokou veřejnost, ale i pravidelnými diskusemi s místní i krajskou samosprávou (pracovní skupiny, sociální komise, příprava komunitního plánování), spolupracuje na mnoha aktivitách celostátních i zahraničních. Na poli odborném je PIAFA významným vzdělávacím partnerem pro řadu středních, vyšších i vysokých škol (stáže a praxe studentů, přednášky na školách) a má také své zastoupení v řadě odborných celonárodních profesních organizacích (ČJF, ČHS, APIS, CTA, AMA apod.).

Je také již tradičním účastníkem mezinárodního veletrhu zdravotnictví a rehabilitace Hospi Medica, který se koná na brněnském výstavišti.

Tyfloservis:

organizační a metodické centrum Tyfloservisu je umístěno v sídle společnosti. V čele týmu metodiků stojí ředitel - PhDr. Josef Cerha. Realizací projektu Tyfloservis, který sám zpracoval, je pověřen již od roku 1991. (prezident Milan Pešák)

Personálně je centrum dále obsazeno metodikem pro oblast sociální rehabilitace osob se zrakovým postižením, pracovníkem pro fundraising a public relations, administrativním pracovníkem.

Do kompetence centra spadají mimo jiné tyto úkoly:

sociální rehabilitace a rekvalifikace nevidomých příprava podkladů pro rozvoj kvalitních sociálně rehabilitačních služeb, řízení krajských ambulantních středisek prostřednictvím organizačních a metodických

pokynů, výběr a proškolování instruktorů rehabilitace, zpracování mzdové, personální a účetní agendy, propagace, materiální a finanční zabezpečení projektu Tyfloservis na celostátní úrovni,

pomoc krajským střediskům při řešení obzvláště náročné situace klientů, zejména klientů s kombinovaným postižením,

Sdružení pro komplexní pé či při dětské mozkové obrně (SDMO) Poslání organizace (v souladu se stanovami SDMO):Posláním SDMO jako občanského sdružení s humanitárním zaměřením je zlepšování kvality života lidí s DMO a jejich rodin bez rozdílu věku. SDMO je organizace lidí s DMO pro lidi s DMO.

Poslání a cíle SDMO - výňatek ze stanov SDMO Článek 2 :

2.1. Sdružuje postižené dětskou mozkovou obrnou (DMO), příslušníky jejich rodin, odborníky specializované v některé z oblastí DMO i občany mimo uvedené kategorie na základě rovnoprávných partnerských vztahů k činnostem ve prospěch postižených a ohrožených DMO.

Plní přitom následující cíle:

2.2. Zřizovat nezisková zařízení ke komplexní, individuálně diferencované péči o děti, mládež a dospělé ohrožené a postižené dětskou mozkovou obrnou, případně zakládat nadace k plnění humanitárních cílů těchto zařízení.

2.3. Sledovat stav poznatků lékařských, psychologických, pedagogických, sociálních a dalších oborů o příčinách, projevech a možnostech prevence a rehabilitace DMO a šířit tyto poznatky v odborné i laické veřejnosti.

2.4. Poskytovat pomoc rodinám postižených, především při získávání potřebných informací o možnostech péče o jejich postižené příslušníky.

2.5. Vyvíjet svépomocné aktivity na pomoc postiženým DMO a jejich rodinám.

2.6. Spolupracovat s organizacemi zaměřenými na DMO u nás i v zahraničí.

Další organizace

Duha, Zahrada, Život 90, Akord, Pohoda, Lada, Nona, Dveře dokořán, Nadace O. Havlové, Sdružení pro pomoc mentálně postižených, Proutek, Rytmus, Občanské sdružení Týn nad Vltavou, sdružení FILIA – využití saňových psů, canisterapie, sdružení LADA- občanské sdružení pro pomoc mentálně postižených, sdružení PROUTEK – chráněné bydlení a dílny

Zdravotní klauni:

Poslání:

Hlavním posláním občanského sdružení Zdravotní klaun je podporovat psychickou pohodu hospitalizovaných dětí a tím pomáhat k vylepšení jejich celkového zdravotního stavu. Zdravotní klauni, formou humoru, malé pacienty odreagují od strachu, napětí a od úzkostí spojených s léčbou nebo z neznámého nemocničního prostředí.

Hlavní cíle Zdravotních klaunů: zajišťovat návštěvy zdravotních klaunů na dětských lůžkových odděleních v nemocnicích

po celé České republice, tak aby se Zdravotní klaun stal běžnou součástí každé nemocnice

pomáhat ke zlepšení celkového psychického a tím i zdravotního stavu dětí hospitalizovaných v nemocnicích

přispět k uvolnění atmosféry nemocničního prostředí

udržovat a rozvíjet vysokou profesionalitu návštěv zdravotních klaunů tak, aby jejich návštěvy vhodně doplňovaly léčebné procedury

zajišťovat vzdělávání v oblasti inovativních metod a přístupů, využitelných v prostředí se zvýšeným stresovým faktorem

šířit a medializovat myšlenku zdravotních klaunů jako psychosociálního programu, který je důležitou součástí komplexní léčebné péče

Nejvýznamn ější humanitární organizace:

Mezinárodní Červený kříž: historie této humanitární organizace sahá až do roku 1863, zpočátku její aktivity směřovaly k válečným konfliktům, v období 1. Světové války se její činnost rozšířila na zpravodajství ve prospěch zajatců, zprostředkování dopisního styku mezi civilními, nevojenskými osobami , internovanými v nepřátelské zemi nebo v koloniích válčících stran. Hlavní činností bylo zřizování nemocnic, organizace okamžité zdravotnické pomoc a ostatních zdravotnických institucí.

Po 2. Světové válce se rozšířily cíle organizace na aktivity při záchranných operacích organizovaných na pomoc uprchlíkům a lidem vysídleným ze svých domovů

Zabývala se přípravou Úmluvy o zákazu vývoje, výroby a skladování a užívání chemických zbraní

Pro počátek 21. Století je charakteristické zaměření na ochranu lidské důstojnosti prostřednictvím mezinárodního humanitárního práva, na omezování násilí, diskriminace a zranitelnosti, ochranu zmizelých v souvislosti s ozbrojenými konflikty, omezování vlivu přírodních katastrof, souvislosti používání konkrétních zbraní a omezování vlivu infekčních chorob.

Ustavující Rezoluce byla přijata v Ženevě v říjnu 1863. Adra: humanitární organizace pro pomoc a rozvoj, registrována od května 1992

Podílí se na organizaci finančních a humanitárních sbírek

Spolupracuje s ČČK při organizování potravinových pomocí a vybavením do dětských domovů Provozuje Azylové domyOd roku 1994 má status Občanského sdruženíNejvětší podíl pomoci má při likvidaci škod z válečných konfliktů a při likvidaci škod při přírodních katastrofách

Člověk v tísni: humanitární organizace, vznikla v roce 1992 z popudu novinářsko – humanitárního týmu, který vyhlásil sbírku SOS Náhorní Karabach v období válečného konfliktu v Bosně.V roce 1994 vzniká Nadace Člověk v tísni při České televizi a specializuje se na pořádání SOS sbírek humanitární a finanční pomoci, organizování stálých misí v oblastech válečného konfliktu, zakládá Poradnu pro krajany v souvislosti s tím organizuje program Návrat domů pro české krajany v   Kazachstánu, Ruska, Kyrgyzstánu a Uzbekistánu.Organizuje pomoc a rozvojové projekty pro oblast Afghanistánu, Iráku, Namibie a Etiopie, Severní Koreje s cíle přispět k vymýcení chudoby a k rozvoji vybraných oblastí.

N ěkteré další nevládní neziskové organizace humanitárního zaměření pro zdravotně postižené:

Česká společnost AIDS pomoc, o. s. Česká unie neslyšících Český klub nedoslýchavých HELP Dostupné služby imobilním občanům Liga proti rakovině Nadace Naše dítě Nadace Péče o hlas, řeč a sluch Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR Tyfloservis Střediska rané péče Svaz diabetiků ČR Svaz paraplegiků – Centrum Paraple Život 90

14 Komprehenzivní rehabilitační péče (definovat komprehenzivní rehabilitační péče, s poukázáním na její důslednost, komplexnost

a jednotnost).

REHABILITAČNÍ PÉČE – (rehabilitace = znovuuschopňnování), souhrn všech opatření

k socializaci nebo resocializaci postižených osob.

komprehenzivní = ucelená

Proces znovuschopňování při nerozvinutí, ztrátě či poškození určitých schopností člověka. Jako specifický jev, který představuje obnovení schopností. Je to souhrn všech opatření k socializaci anebo resocializaci postižených osob.

Pojem rehabilitace:

Vžil se teprve ve 30.letech min, století, po 2.svět.válce zobecněl.V průběhu 50.let se postupně od tohoto chápání ustupovalo.V roce 1967 se rehabilitace změnila rychlejší resocializaci postiženého člověka s následkem nemoci, úrazu či vady.

Předmětem rehabilitace je člověk a jeho vztahy k prostředí.

Význam: integrace, prevence invalidity, předpokládá pozitivní motivaci, aktivitu postiženého, dostatek sociálních jistot

Složky:

Krátkodobá(přechodná)- následná péče navazující na léčení nebo i bez předchozího léčení, vede k úplnému obnovení zdraví a normální kvalitě života. Řeší se na úrovni léčebné rehabilitace ve zdravotnických, příp.lázeňských zařízeních, např i Červený kříž

Dlouhodobá(permanentní)-osoby s dlouhodobým nebo trvalým zdrav. Poškozením těžších stupňů, trvalé narušení kvality života. Řeší se zčásti léčením, prostředky sociálními, pedagogickou a pracovní rehabilitací.

Oblasti rehabilitace:

1) Léčebná – léčba medikamentózní, operativní, dietetická, klimatická, psychoterapeutická a

rehabilitační (v užším slova smyslu) - fyzioterapie, léčebná tělesná výchova, léčba prací.

2) Výchovně- vzdělávací – zajištění všeobecné i odborné výchovy a vzdělávání, přípravy na

povolání, výchovné poradenství. Výchova a vzdělávání musí probíhat současně s léčebnou péčí – nečekat s výukou až po ukončení léčby.

3) Pracovní – kvalifikace a rekvalifikace osob se změněnou pracovní schopností, usiluje o

rozvoj specifických vědomostí, dovedností a návyků znevýhodněných osob v pracovním

procesu.

4) Sociální – všemi dostupnými prostředky se snaží o prevenci a odstranění defektivity

zajištění zaměstnání, bydlení, dopravy, důchodu, zájmové a kulturní činnosti.

4 odborné složky:

1) Psychologická – psychické ovlivňování postiženého při vyrovnávání se s handicapem,

zahrnuje úsek psychologie klinické (psychodiagnostika a psychoterapie), pedagogické,

(poradenství pedagogické a výchovné), sociální (vztah postiženého k sociálnímu prostředí)

a pracovní ( zkoumání psychické stránky postiženého)

2) Technická – uplatňuje se v léčebné rehabilitaci (ortopedické, ortoptické, ortodontické a

akustické protézy a pomůcky), ve výchovně vzdělávací rehabilitaci (speciální pomůcky a

zařízení pro výuku postižených), v pracovní rehabilitaci (speciální pracovní nástroje,

protézy, úprava pracoviště), v sociální rehabilitaci ( odstraňování bariér ve společenském

prostředí)

3) Právní – zákony a směrnice k zajištění práv a péče pro postižené všech věkových kategorií

4) Ekonomická – organizace pracovní činnosti, zajištění pracovních příležitostí postižených

osob (chráněná pracoviště, chráněné dílny..), kromě významu ekonomického má pro

postiženého i význam existenční a psychorehabilitační

Má-li být rehabilitační péče úspěšná musí se řídit určitými zásadami:

1) komplexnost – zahrnout všechny složky rehabilitační péče

2) jednotnost – péče musí být jednotně řízena a koordinována

3) dispenzarizace – nutnost celoživotní rehabilitační a poradenské péče

4) socializace – péče musí směřovat k začlenění nebo návratu postiženého do společnosti

5) optimální prostředí – pro rozvoj postiženého je důležité podnětné prostředí

6) prevence – předcházení vzniku nemocí a postižení

Komprehenzivní spec.pedagogika

Zabývá se výchovou, vzděláváním, pracovním a společenským uplatněním osob se zdravotně a sociálně znevýhodněných. Předmětem je organizovaná, cílevědomá přiměřená podpora jedincům a skupinám handicapovaných nebo jejich organizacím. Týká se rozvoje osobnosti a jejich kreativních schopností, zvládání problémů v podpoře učení či uspokojování potřeb a zvládnutí důsledků poruch.

15 Diagnostika ve speciální pedagogice (pojetí a cíl diagnostiky, diagnostika v praxi – PPP, SPC, SVP, klinické zařízení).

Speciálně pedagogická diagnostika - je součástí speciální pedagogiky, zkoumá průběh dosavadního vývoje člověka i s jeho etiologií,hledá společné znaky,využívá myšlenkové operace-analýzu,syntézu, analogii myšlení.

Poznatky slouží k výchově a vzdělávání jedinců s postižením, k umožnění co nejširšího rozvoje jejich osobnosti a k určení možností jejich socializace.

Výsledkem diagnostiky je diagnóza – musí probíhat komplexně, podílejí se lékaři, psychologové, speciální pedagogové, sociální pracovníci a další odborníci (dle potřeby), na jejím podkladě se stanoví prognóza (postup při výchově a vzdělávání, vypracovávání IVP)

Diagnostika se provádí ve SPC,PPP,SVP

Cílem je co nejdokonalejší poznání člověka s postižením, vadou nebo nějakým handicapem a vytvoření podmínek pro maximální socializaci člověka s postižením do společnosti.

Cíl diagnostiky:

1) v lékařství – stanovení druhu choroby a následná terapie 2) ve speciální pedagogice – diagnóza je východiskem pro pedagogické vedení a působení3) v psychologii – zaměřuje se na psychické vlastnosti, procesy a stavy4) v sociální oblasti – zhodnocení činitelů, které spolupůsobí na utváření osobnosti a

ovlivňují výchovu, postoje a vztahy postiženého k sobě i ke společnosti5) v pedagogice – zabývá se zdravým jedincem, může probíhat i ve skupině (speciálně

pedagogická diagnostika vyžaduje jen individuální přístup)

Dělení diagnostiky:

1) podle druhu postižení – somatopedickou, psychopedickou, surdopedickou, logopedickou, oftalmopedickou, etopedickou, specif. výv. poruch učení

2) podle etiologie – kauzální (je známa příčina) a symptomatickou (příčina neznámá, diagnóza se omezuje na příznaky)

3) podle časového sledu – vstupní, průběžná, výstupní4) podle rozsahu sledovaných cílů – globální (zaměřuje se na zjišťování nejvýznamnějších

vlastností postiženého), parciální (zaměřena na určité aktuální projevy)

Úkoly diagnostiky v  jednotlivých obdobích:

1) raný a předškolní věk – včasné zachycení poruchy a zahájení speciální péče

2) školní věk – volba vzdělávacího zařízení (integrace do běžné školy nebo speciální školství)

3) dospělost – určení prognózy dalšího uplatnění postiženého (např. po úrazu, nádoru...),

rekvalifikace, primární je zde pracovní a sociální rehabilitace

4) stáří – podobné jako v dospělosti, větší závislost na okolí, empatie, úcta k člověku

Oblasti diagnostiky (obsahová stránka spec.ped.diagnostiky):

motorika – (oblast důležitá pro další profesní vývoj jedince) zahrnuje manipulaci s předměty, pohyblivost, sebeobsluhu, hygienu Poruchy: deformace, amputace, zrakové postižení, sluchové postižení. Zjišťuje se pomocí testů rovnováhy, koordinace, obkreslování, skládačky)

sociální oblast – (oblast důležitá pro vstup do školy) zahrnuje vztahy k dětem a dospělým a úroveň chování,. Poruchy: děti citově přetěžované, afektivita, citová oploštěnost aj. Zjišťuje se pomocí sociometrických metod.

rozumová oblast – zahrnuje myšlení, paměť, pozornost atd. Zjišťuje se pomocí testů, exploračními metodami, zkouškami.

verbální oblast – zahrnuje verbální, znakovou i psanou řeč. Zjišťuje se pomocí logopedických textů, pozorování, řízeného rozhovoru, anamnézou.

zrakové vnímání – vady: krátkozrakost, dalekozrakost, šilhavost, aj. Zkoušky: navlékání korálků, stavba kostek, paměť pro obrazce aj.

sluchové vnímání – záleží na typu a stupni defektu (převodní, precepční, a smíšená nedoslýchavost). Diagnostika se zaměřuje na fonetický sluch (zvukové rozlišení hlásek), vyšetření výslovnosti a rytmizování.

diagnostika kresby – vyjadřuje myšlenky, city, přání aj. diagnostika laterality – souvisí s motorikou, důležité před vstupem do školy (lateralita

je souhlasná - dominantní, nevyhraněná – ambidextrie, překřížená). diagnostika sebeobslužných činností – hygiena, oblékání, úprava zevnějšku, souvisí s

motorikou. diagnostika rodinného prostředí a školní zralosti

Metody diagnostiky:

obecné - osobní, rodinná a sociální anamnéza, (katamnéza – zkoumání příčin opakovaného objevení se nežádoucích projevů),

speciální (pozorování), explorační (rozhovor, dotazník, testové metody), rozbor výsledků činnosti, kazuistika, přístrojové metody

Diagnostika ve spec.pedagogice vyžaduje komplexní týmovou spolupráci odborníků (lékař, psycholog, spec.pedagog)

Řeší principy:

- princip komplexního přístupu- princip Etiologického hlediska- princip Dynamiky- princip Individuálního přístupu

PPP - komplexní nebo zaměřená psychologická a speciálně pedagogická diagnostika

zjišťování předpokladů pro šk.docházku, diagnostika z důvodu nerovnoměrného vývoje,školní zralosti dětí, dětí s

nerovnoměrným vývojem, žáků s výukovými problémy, žáků neprospívajících

pro integraci žáků se SVPŠD a chování, pro návrhy na zařazování a přeřazování žáků s těmito poruchami do škol a tříd s upravenými vzdělávacími programy pro tyto žáky,

v případě komplikací při volbě další školy či povolání, při reorientaci a přestupu na jinou školu, pro pomoc s osobnostními nebo sociálně vztahovými problémy

diagnostika sociálního klimatu třídních kolektivů jako podklad pro tvorbu nápravných programů, diagnostika mimořádného nadání žáků

SPC (pro děti a žáky se zdravotním postižením)

depistáž a vyhledávání žáků, komplexní speciálně pedagogická a psychologická diagnostika, tvorba plánu péče o žáka, přímá práce s žáky, včasná intervence u dětí, konzultace, sociálně právní poradenství, krizová intervence pro děti a jejich zákonné

zástupce, metodická pomoc, podpora při tvorbě IVP, kariérové poradenství, odborná

literatura, rehabilitační a kompenzační pomůcky, ucelená rehabilitace, pomoc při integraci žáků, podpora optimálního

psychomotorického a sociálního vývoje, komplexní péče zaměřená na celou rodinu, vedení dokumentace, spolupráce s PPP, SVP.. zpracovávání návrhů k zařazení do režimu vzdělávání žáků se specifickými

vzdělávacími potřebami, speciálních pomůcky podle individuálních potřeb žáků

SVP

specifické, státem podporované školské zařízení poskytuje preventivně výchovnou péči ve spolupráci s odborem sociální péče se zaměřuje na mravně ohroženou a narušenou

mládež spolupracuje s PPP, SPC a dalšími zařízeními poskytujícími pomoc v prevenci

sociálně patologických jevů a drogových závislostí dětí a mládeže (pečuje též o mladistvé alkoholiky a narkomany a spolupracuje s dalšími specialisty a odborníky)

po ukončení ústavní výchovy pomáhá při adaptaci a integraci do společenského života1) Autoregulační metody ve SPPG (význam seberegulačních dovedností

pro tělesné a psychické zdraví, rozvoj osobnosti, efektivní učení..., přehled hlavních autoregulačních metod).

Autoregulační metody: vše, čím působíme sami na sebe za účelem: zlepšení psychického a fyzického výkonu udržení tělesného a psychického zdraví působíme na dílčí tělesné a psychické funkce, přičemž následně dochází ke změnám

v celém organismu AM jsou metody preventivní, pracují nejen s psychikou, ale i s tělem, především

s úpravou dechu, ovlivňují emoční prožívání apod. Nejsou samostatný vědní obor, využívají poznatků z psychologie a pedagogiky,

medicíny, technických a přírodovědných oborů a čínské medicíny (plnohodnotný zdroj) K poradenství v oblasti autoregulačních metod není nutný výcvik, na rozdíl od oblasti

fyzioterapie a psychoterapie.

Kromě pojmu autoregulační metody se používají synonyma: sebeřízení, sebeovládání, sebekontrola, management osobnostního rozvoje, duševní hygiena, sebevýchova.

Fáze autoregulace:

sebeuvědomování (intrapersonální inteligence) sebehodnocení (sebeobraz, sebepojetí) sebeovládání (vlastní autoregulace)

Třídění AM:

z hlediska toho, na kterou fázi autoregulačního procesu jsou zaměřeny (sebeuvědomění, sebehodnocení, sebeovládání – metody na zlepšení)

z hlediska toho, jaký cíl je aplikací metod sledován (metody na psych. a tělesné uvolnění, na zlepšení pozornosti atd.)

z hlediska toho, jakého prostředku, postupu je v metodě užíváno (tělesné cvičení, uvolnění kosterních svalů, regulace dýchání, vernalizace, vnitřní řeč, vybavování názorných představ, hudba, využití technických zařízení)

Základy psychohygieny zahrnují: Duševní zdraví Duševní poruchy Psychohygienu

Duševní zdraví - Duševně zdravý člověk: Dovede dobře poznávat skutečnost Dovede odlišit domněnky od reality Dovede odlišit podstatné od druhořadého Dovede kladně hodnotit sebe i druhé Dovede emočně prožívat okamžiky i stavy Dovede být sám sebou Projevuje přátelský vztah k lidem, dovede jim pomáhat Je tolerantní a snášenlivý, samostatný, nezávislý na vnějších vlivech Projevuje se jako tvořivý

Vliv na duševní zdraví má: Podmínky z makroprostředí (ekonomické, politické, kulturní) Faktory tělesné Faktory rodinné (emoční vztah rodičů k dětem, emoční atmosféra rodiny) Faktory vrstevnické či školní Regulační mechanismy (výchova) Autoregulační mechanismy (sebevýchova)

Duševní zdraví v   užším pojetí ztotožňuje duševní zdraví s nepřítomností příznaků duševní nemoci, nerovnováhy a poruch adaptace. Jednou z výhod tohoto pojetí je možnost relativně přesně měřit odchylky od normálu, tzn. že je umožněna kvantifikace nejrůznějších poruch.Duševní zdraví v   širším pojetí nezdůrazňuje nepřítomnost poruch, ale naopak se snaží charakterizovat jevy optimálního duševního zdraví, což splývá s popisem optimální životní adaptace.

Adaptace: Je proces, v němž se osobnost jedince přizpůsobuje měnícím se podmínkám svého

vnějšího prostředí a svého vnitřního, subjektivního světa.

Duševní rovnováha jedince zpravidla úzce souvisí s  jeho zdravím tělesným – tělesné nemoci a bolesti negativně ovlivňují duševní rovnováhu a naopak.

Jak se pozná člověk nevyrovnaný: Z pozorování: Je napjatý, cítí se snadno stísněn otázkami jiných lidí, zvláště cizích. Potí

se, třesou se mu prsty, není schopen sedět v klidu – vrtí se. Z písemného projevu: lze poznat známky deprese (velmi těžký nebo zvlášť slabý a

nepravidelný tlak), úzkostné stavy (malá vzdálenost mezi řádky a slovy, slova končí náhle)

Z popisu vlastních zážitků: cenné mohou být zvláště poznatky o reagování v obtížných životních situacích, o řešení vnitřních i vnějších konfliktů.

Psychohygiena – zabývá se podporou a rozvojem duševního zdraví a předkládá soubor opatření i postupů, jak tohoto cíle dosáhnout. Patří sem:

Postupy vztahující se komplexněji k určité činnosti (hygiena školní práce) nebo profesi (psychohygiena učitele)

Dílčí metody, které vedou k regulaci a autoregulaci aktuálního psychického stavu

Autoregula ční metody a techniky:

Metody přeladění: metody zaměřené na tělo: Tchi – Kung, afirmace (sebeutvrzování) vizualizace (navození představ)

Regresní terapie: ponor do minulosti, ale změnit lze jen současnost a budoucnost Metody korekce vztahu k sobě: EEG – biofeedback, Tchi – King, Tai- Chi, uvolnění

tancem, jóga. Metody rukou: Su – Jok, jógy prstů, Relaxační techniky: dechová cvičení, svalová relaxace, autogenní trénink, meditace,

relaxace inspirovaná jógou, arteterapie, aromaterapie, Jacobsonova relaxační metoda, Schulzův autogenní trénink

Systém hodnot – pro člověka je z hlediska duševní hygieny důležité: Ujasnit si hodnotné cíle, k nimž bude směřovat Mít uspokojivé citové a sociální zázemí Cílevědomě pracovat na sobě samém

Čemu duševní hygienou předcházíme: Únav ě: subjektivní pocit s konkrétními příznaky: snížení celkové výkonnosti, nechuť, malý zájem o činnost, nejistota, obava z neúspěchu, nepřiměřené reagování na sociální okolí, bolest hlavy, pocit slabosti, skleslost, snížená pozornost.Únavě předcházíme: střídáním činností, zařazováním přestávek, plánováním činností, pravidelností, relaxačními technikami – načerpání nových sil tak, že tělu trochu pomůžeme (jóga, spánek, svalové relaxace obličejových svalů nebo svalových skupin celého těla, dechové relaxace, autoregulační trénink apod.)

Trém ě: nepřiměřený strach ze zkoušení, z vystupování, z vlastní neschopnosti, obava z neúspěchu, člověku je vlastní, že je v náročných situacích neklidný, nervózní, méně soustředěný a pozorný, dílčí neúspěchy v různých situacích pak způsobují, že je čeho se bát, určitá míra trémy (předstartovní napětí) je pro úspěch vhodná, protože aktivizuje, nesmí nás však ochromit a zavalit nepříjemnými pocity.Projevy trémy: strach, úzkost, pocit naprostého prázdnaTrému zvládáme: dostatkem spánku a odpočinku, odpovědný, ale věcným přístupem, opakováním situací, zvyšováním sebevědomí, věnováním dostatečného času přípravě, využíváním relaxačních technik.

16 Komunikativní dovednosti (formy mezilidské komunikace, sociální komunikace a její funkce, pedagogická komunikace,

význam neverbální komunikace u osob s tělesným a duševním postižením).

Komunikace – předávání informací od subjektu k subjektu (probíhá i u zvířat)

Interakce: - vztah o dvou složkách a vzájemný mezilidský vztah, vzájemný vztah lidí při společné činnosti, na základš toho se utváří společenské vztahy

Sociální (mezilidská) komunikace – proces předávání informací od člověka k člověku, který se projevuje třemi způsoby:

1) Verbálně - sdílení pomocí řeči, zahrnuje zvukovou i písemnou formu

- řeč je nejuniverzálnějším prostředkem komunikace (při přenosu informací se

nejméně ztrácí smysl sdělení),význam má i melodie, intonace, síla hlasu, rychlost

2) Neverbálně – veškeré projevy člověka (gesta, mimika, pohyby, řeč očí)

- často doprovázejí mluvený projev

- projevujeme své emoce, postoje, hodnocení

- často užíváme neuvědoměle – hůře se kontroluje a ovládá vůlí,

Prostředky nonverbální komunikace:

mimika – výraz obličeje gestika – vyvolání, posazení, ukončení žákova sdělení posturologie – sdělování fyzickými postoji (poloha končetin, hlavy a kou) kinetika – sdělování pohyby všech částí těla (pohazování hlavou, rameny) haptika – sdělování dotykem (pohlavek, pohlazení, pozor na vhodnost!) proxemika – sdělování vzdalováním nebo přibližováním ve 4 zónách: intimní (0 – 50

cm), osobní (50 – 100 cm), sociální (1 – 3 m), veřejná (3 m a více)

3) Činem – konkrétní čin (facka)

Struktura sociální komunikace – prvky: komunikátor (sdělující osoba), komunikant (osoba přijímající) a komuniké (vlastní sdělení)

Komunikace může být: přímá (tváří v tvář) a nepřímá (telefonování), jednostranná (monolog – řečník) a dvoustranná (dialog), se zpětnou vazbou nebo bez zpětné vazby (zda je možné přijímat reakce druhé strany), párová a skupinová (počet komunikujících), masová (media)

Formy sociální komunikace:

Výměna informací Výměna aktivit (interakční stránka) Vzájemné vnímání a poznávání (percepční stránka)

Roviny rozhovoru:

Plytký rozhovor ( sdělování frází) Praktický Emocionální Výměna přestav Dialog

Pedagogická komunikace - zvláštní případ sociální komunikace

orientuje se na dosažení vzdělávacích cílů, odvíjí se od stanovených pravidel, ovlivňuje ji rozdílnost postavení jejích účastníků

probíhá ve školách, ale i v různých vzdělávacích a výchovných zařízeních specifickým projevem pedagogické komunikace je komunikace didaktická (zaměřuje se

na učení a vyučování) při každé komunikaci může docházet k určitým nedorozuměním, což může snižovat úroveň vyučování, z hlediska kvality výsledků

Zásady pedagogické komunikace:

mluvit klidně, vyrovnaně, používat známé výrazy, nové musíme vysvětlit, vyjadřovat se jednoznačně, správně intonovat, klást přízvuky, aby mluva zněla přirozeně

Pedagogická komunikace má 3 dimenze:- obsahovou , která tvoří pedagogické informace- procesuální, která zahrnuje vlastní komunikační činnost- vztahovou , která spočívá ve zprostředkování vztahů mezi omunikujícími

Význam neverbální komunikace pro těžce zdravotně postižené

- Pro těžce zdravotně postižené , u nichž je verbální komunikace omezena nebo zcela nemožná, jsou určeny systémy augmentativní a alternativní komunikace (AAK).

AAK – kompenzuje projevy závažných komunikačních poruch, umožňuje postiženým dorozumívat se, komunikovat se svým okolím, vyjádřit svoje pocity a přání, reagovat na podněty

Systém AAK – je souhrn všech postupů a prostředků, který se užívá pro rozvoj dorozumívání konkrétní osoby

Augmentativní komunikační systémy – podporují již existující komunikační schopnosti

Alternativní komunikační systémy – úplná náhrada mluvené řeči

AAK je určena:

- dětem a dospělým, kteří v důsledku zdravotního postižení nemohou komunikovat - mluvenou řečí

- lidem s DMO- s mentálním postižením- s těžkými vývojovými vadami řeči (vývojová dysfázie)- s autismem- s onkologickým postižením v oblasti mluvidel- s kombinovaným postižením- s těžkými poruchami sluchu- s afázií (v důsledku cévní mozkové příhody, degenerativní onemocnění mozku)

Jako komunikační prostředky se používají: oční kontakt, mimika, gestika, znaková řeč, prstová abeceda, dorozumívání pomocí obrázků, předmětů, symbolů, počítačů, pomůcek s hlasovým výstupem.

Výhody AAK - snižují pasivitu postižených, frustraci z nepochopení, zvyšují zapojení do činností, umožňují postiženým samostatně rozhodovat, rozvijí kognitivní jazykové schopnosti, rozšiřují aktivní komunikaci.Nevýhody AAK - menší společenské uplatnění, vzbuzují pozornost veřejnosti, vzniká pocit, že jedinec nebude nikdy verbálně komunikovat, proces porozumění předchází vyjadřování (nejdříve se musí systém naučit, pak je schopen ho používat)

Nejznámější komunikační systémy:

1) Makaton – jazykový program, který využívá manuální znaky doplněné mluvenou řečí a symboly (často i obrázkové symboly), základem je asi 350 znaků vycházejících z pojmů denního života, adaptován i ze znaků českého znakového jazyka neslyšících

2) Piktogramy – zjednodušená zobrazení skutečnosti (předměty, činnosti, vlastnosti) – možné skládat věty, rozvrh hodin, denní program... většinou bílý obrázek na černém pozadí (rodina, hračky, sporty, dopravní prostředky...)

3) Bliss – komunikační systém, který používá místo slov jednoduché obrázky, základ asi 100 symbolů, jejichž kombinací se vytvářejí další významy (výhoda – nad symbolem je nápis, dorozumívání je tedy možné i s lidmi, kteří Bliss neznají)

4) Sociální čtení – pro mentálně postižené, spočívá v poznávání, interpretaci a reagování na zraková znamení, symboly a slova, která se vyskytují v nejbližším okolí (u dětí které nejsou schopny naučit se číst klasickým způsobem), využívá se k získávání poznatků o okolním světě

5) Znak do řeči – (nezaměňovat se znakovou řečí sluchově postižených), využívá se u mentálně postižených, systém pomocí znaků rozvíjí motorické a komunikační schopnosti (využívá přirozenou řeč, gestikulaci a mimiku)

6) Facilitovaná komunikace- (facilitátor = osoba provádějící asistenci), metoda založená na mechanické podpoře ruky postiženého

2) Multikulturní tolerance (humanita, xenofobie, tolerance, intolerance, osoby se ZP a kultura, hlavní kulturní minority v ČR, země s největší historií multikulturní tolerance).

Humanita – lidskost, lidumilnost, přívětivost, laskavostTolerance – styl jednání a myšlení, nevyžaduje, neprovokujeSnášenlivost – ve smyslu odolnosti (frustrační tolerance)Multikulturní tolerance – vzájemná snášenlivost lidí z různých kulturních prostředí

Protože zvláště v Evropě dochází ke stále častějšímu střetávání lidí různých kultur, je nutné aby docházelo ke zlepšení jejich soužití. Z tohoto důvodu je kladen stále větší důraz na multikulturní výchovu – výchova přispívající k soužití různých kultur v multikulturní společnosti

Multikulkulturní výchova přispívá k vzájemnému poznávání žáků pocházejících z rozdílného prostředí, dále k toleranci, k odstraňování předsudků, případně nepřátelství a v konečné podobě k vytváření přátelského školního klimatu.

Cílem multikulturní výchovy je podpora a upevňování vzájemných dobrých vztahů mezi sociokulturními skupinami, výchova k respektu a k toleranci, k výměně názorů a zkušeností a vzájemnému obohacování.

Mezi nejpalčivější problémy současnosti týkající se soužití lidí z různého kulturního prostředí patří:

intolerance – nedostatek úcty a respektu k jiným způsobům chování a jednání, k jinému přesvědčení a k jiné víře

xenofobie – odpor, nepřátelství, nedůvěra ke všemu cizímu, nejčastěji k lidem z jiných kultur, nedostatek úcty k jejich tradici a kultuře

rasismus – extrémní podoba nesnášenlivosti, názor který tvrdí, že někteří lidé jsou méněcenní z důvodu příslušnosti k určité rase, často ponižující a agresivní chování (rasa je definována jako skupina lidí stejného rodu lišící se od ostatních typickými znaky – barva kůže, vlasů).

Rasismus zdůrazňuje význam těchto znaků jako domnělý základ nadřazenosti či podřazenosti.

ASIMILACE - splynutím s prostředím, v důsledku vede ke ztrátě původní etnické identity GENOCIDA – vyničení, vyhlazení skupiny SOCIALIZACE - proces, jímž se jedinec stává schopným žít v příslušné společnosti ENKULTURACE - proces, během něhož si člověk osvojuje kulturu dané společnosti. Akulturace – učení dalším jiným kultúram.Segregace – stav, kdy je některá minorita od majoritní společnosti zcela izolována, žije na oddělených místech (moderních ghettech), jejím členům je znemožněn společenský vzestup, nemají podíl na moci a většinou ani na užívání společných statků.

Multikulturní výchova je jednou z možností jak napomáhat řešení těchto problémů. S výchovou k toleranci a lidskosti (humanitě), je však potřeba začít již v dětském věku.

Principy a prvky multikulturní výchovy jsou proto v současnosti začleněny do vzdělávacích programů základních škol (vlastivěda, dějepis, zeměpis,občanská výchova), kde žáci poznávají různé národní kultury, rozvíjí se u nich citlivost ke kultuře evropské i mimoevropské, získává se zájem žáků o poznávání různých států a regionů, jejich kultur a tradic.Tím se vytváří i tolerantní postoje k různým národům a náboženstvím.

Prvky multikulturní výchovy obsahují i vzdělávací programy středních škol (Základy společenských věd, společenskovědní vzdělávání, zeměpis), kde si studenti prohlubují poznatky o rasismu, náboženských předsudcích, problematice nacionalismu (přesvědčení o nadřazenosti a výjimečnosti vlastního národa).

Hlavní kulturní minority (menšiny) v   ČR

Na území České republiky národnostní menšiny vznikly v důsledku migrací nebo politických událostí (rozpad rakousko-uherské monarchie, zánik československé federace)

1/ Romové – jsou v ČR nejpočetnější kulturní minoritou. Na jedné straně vzbuzují obdiv svým hudebním a tanečním uměním, na druhé straně vzbuzují např. svou hlučností a jinými zvyklostmi, kterých se odmítají vzdát (nepřizpůsobivost), u většinového obyvatelstva nevraživost. Neztotožňují se s hodnotami a normami majority, neuznávají je.

2/ Vietnamci – představují v českých zemích specifickou skupinu. Vietnamci v ČR vydávají dnes vlastní tiskoviny a vstupují i do masmédií ČR. Vietnamské děti se obvykle dobře integrují do české společnosti, mluví dokonalou češtinou a ve školách patří k výborným žákům. Proto bývají často staveni do protikladu k romské menšině.

3/ Muslimové představují pravděpodobně nejrozšířenější kulturní menšinu v celé Evropě a postoj států k nim je velice nejednoznačný – viz. např. problém nošení šátků u muslimských dívek ve školách (Francie), problém zanášení prvků práva šaría do evropských zemí (rodinné popravy dívek, které si našly známost bez schválení rodiny). V ČR tato minorita (zatím) příliš rozšířená není a konflikty se omezují na to, zda souhlasit nebo nesouhlasit se stavbou muslimských náboženských staveb (mešity, minarety), celkem se dokáží přizpůsobit, sdělují vše oklikou, ironie je pro ně překážkou

4/ Slováci – Po zániku československé federace a vzniku samostatné České republiky 1993 se Slováci žijící v českých zemích dostali do pozice národnostní menšiny. To je všeobecně pociťováno jako kulturní ochuzení jak pro Čechy, tak pro Slováky. V průzkumech mezi českým obyvatelstvem bývají Slováci označování za nejoblíbenější národ.

5/ Ukrajinci – Postoj Čechů k Ukrajincům je do značné míry negativně ovlivněn skutečností, že zde Ukrajinci pracují převážně jako stavební dělníci, zčásti s nelegalizovaným pobytem.

6/ Rusové – Rusové představují v ČR imigranty, kteří se usídlovali v českých zemích, zejména od roku 1918, v různých vlnách. Jednalo se také hlavně o migraci inteligence, která nacházela uplatnění ve větších městech kde byly zakládány školy. V současné době je nejvíce pociťován vliv zbohatlých Rusů v Karlových Varech, kde výstavba ruských staveb (včetně náboženských) narušuje lázeňský ráz města. Také velmocenské postavení Ruska v rámci SSSR za minulého režimu stále zanechává stopu v postoji Čechů k této minoritě.

7/ Poláci – Oproti jiným národnostním menšinám v ČR jedině Poláci vytvářejí výrazně koncentrované osídlení, a to podél státní hranice s Polskou republikou ve dvou stávajících okresech Frýdek-Místek a Karviná. – zde žije celkem 75% polské populace v ČR.

8/ Němci – Z hlediska postavení národnostních menšin v ČR zaujímají Němci v demografické struktuře specifické místo. Podobně jako komunita židovská je komunita německá po 2. světové válce natolik nepatrná, že není mezi širším obyvatelstvem vůbec pociťována.

9/ Řekové – patří v ČR k novodobým národnostním menšinám. Jako skupina emigrovali do bývalého Československa v důsledku řecké občanské války. Potomci tehdejších imigrantů jsou dnes prakticky zcela integrováni do české společnosti a řecká minorita není českým obyvatelstvem nijak vnímána.

10/ Do 2. světové války tvořili významnou komunitu Židé a židovská kultura společně s kulturou českou a německou se považuje za jeden z kulturních kořenů země. Holocaust tuto minoritu natolik zdecimoval, že v celorepublikovém rámci prakticky nehraje významnější roli.

17 Specifické vývojové poruchy školních dovedností (definice, etiologie, jednotlivé poruchy a jejich klinický obraz, intervence a

terapie).

Pojem SVPŠD je souhrnným označením skupin poruch, které se projevují nejčastěji obtížemi při nabývání a užívání tzv. školních dovedností (čtení, psaní, počítání atd.) u jedinců s alespoň průměrnou úrovní intelektu. Protože nejde o běžné, ale skutečně velmi specifické obtíže žáka se zvládáním školních nároků, setkáváme se někdy také s termínem specifické poruchy učení SPU.

Etiologie:

Příčinou není nedostatek snahy, lajdáctví či patologie rodinného prostředí popř. Snížená inteligence. SVPŠD je obvyklé diagnostikovat u jedinců s   alespoň průměrnou nebo dokonce nadprůměrnou hodnotou IQ. Přibližně v polovině případů bývá jako pravděpodobná příčina diagnostikována LMD, tedy následek drobného organického poškození mozku z prenatálního nebo perinatálního období. Významnou roli hrají dědičné vlivy (až 60%). Příčiny se mohou kombinovat, ale v 15% zůstává příčina nejasná, případně se usuzuje na souvislost s   neurotickými nebo psychickými obtížemi.

Dosud málo vysvětlená Multifaktoriální podmínění Téměř vždy neurologický nález Rozlišujeme endogenní a exogenní etiologické faktory a jejich kombinace

Endogenní etiologické faktory Dysfunkce CNS

Dědičnost, genetické faktory LMD – u 65 % SPU Odchylná organizace cerebrálních aktivit

Odchylná konstelace laterality, netypická dominance hemisfér, deficity dílčích funkcí

Deficity dílčích funkcí - 3 funkční jednotky ve fungování člověka: Vstup (přijetí, analýza, uchování informací…) Výstup (programování činnosti, regulace a provádění činnosti v reakci na děje na

vstupu…) Aktivace vědomí (zajištění vědomého průběhu procesů – paměť, pozornost…)

Všechny funkce neznáme, ale při výraznějších poruchách některých z nich – rozpad systému.

Exogenní EF Rodina – Specifické postavení dítěte v rodině (pořadí mezi sourozenci, počet

sourozenců), prostředí bydlení nároky kladené na dítě, postoje rodiny ke vzdělávání, učení, k DC, depresivní rodiče, závislí, komplikované rodinné vztahy…

Škola – Vedle didaktických pochybení hrají roli i prostředí školy, hluk, osvětlení, skupina dětí ve třídě apod.

Diagnostika:

Projevy SVP lze diagnostikovat až na začátku školní docházky, ale je možné je vysledovat již v předškolním období. Podezření na poruchu často přichází od rodičů a pak zejména od učitelů. U dítěte je možné pozorovat velké rozdíly a výkyvy při výkonech v různých školních

předmětech. Signálem může být i zájem o různé činnosti kdy se dítě přirozeně věnuje aktivitám v nichž zažívá úspěch a jiným se vyhýbá.

Odbornou diagnostiku provádějí PPP a SPC. Vyšetření vychází z osobní a rodinné anamnézy a zjištění úrovně intelektu + úrovně školních dovedností (čtení, psaní, pravopisu, počítání apod.), ale také podmiňující fce. (pozornosti, úrovně zrakového a sluchového vnímání, pravolevé a prostorové orientace, řeči apod.) Důležité je vyšetření lateralita. Možno využít i specializované zkoušky (kresba postavy, hodnocení či sebepojetí apod.)

Klasifikace specifických vývojových poruch (SVP) u čení podle postižení školních dovedností:

F 81 – specifické vývojové poruchy školních dovednostíF 81.0 – specifické poruchy čteníF 81.1 – specifické poruchy psaníF 81.2 – specifické poruchy počítáníF 81.3 – smíšená porucha školních dovednostíF 81.8 – jiné vývojové poruchy školních dovednostíF 81.9 – vývojové poruchy nespecifikované

Dyslexie: spec.porucha osvojování čtenářských dovedností.

Typy dyslexie1. Pravohemisférový typ - čtení pomalé, trhavé- Reedukace – levá hemisféra2. Levohemisférový typ – čtení rychlé s mnoha chybami

- Projevy:

Rychlost - slabikuje nebo naopak rychle domýšlí, nebo čte přiměřené, ale problém spojit tvar a zvuk

Správnost (Chybovost) - záměny tvarově podobných hlásek – b,d, záměny zvukově podobných hlásek, záměny zcela nepodobných hlásek)

Technika - dvojí čtení (předříkávání – dítě si to předříká a pak to přečte, zdržuje se tím)

Porozumění - závislé na rychlém a hbitém dekódování, na syntéze písmen a odhalení obsahu slova

Intervence: Genetické podmínění, častěji u chlapců

Terapie: procvičení zraku, sluch.vnímání, nácvik zrakové a sluch.analýzy, syntézy, využití barevného rozlišení, metoda obrázkových kostek, čtení s okénkem.

Dysgrafie: spec.porucha osvojování čtenářských dovedností.

projevuje se v čitelnosti a úpravě písma, obtížně si pamatuje a napodobuje tvary, písmo příliš velké/malé, obtížně čitelné škrtá, přepisuje, velmi pomalé tempo, vyčerpávající výkon (hodně energie), nesprávné držení psacího náčiní, neschopnost plynulých tahů, špatná úprava - neschopnost zapamatovat si tvar a nedodržení liniatury (úpravy)

Intervence: hrubá a jemná motorika, problémy v prostorové paměti, pohybové paměti, orientace, soustředěnost

Terapie: motivace, soustředění, spec.přístup, rozvoj hrubé a jemné motoriky, držení tužky, nácvik chybného tvaru, kontrola tahu, tlaku písma,

Dysortografie: spec. porucha osvojování pravopisu

zvýšený počet specifických dysortografických chyb - rozlišování krátkých a dlouhých samohlásek, dy-ty-ny - di-ti-ni, sykavky, vynechávání a přesmykování písmen a slabik, nedodržování hranic slov, obtíže v osvojení gramatiky a její aplikace

Intervence: rodové dispozice, LMD a kombinace, porucha zrak. a sluch. vnímání, grafomotoriky, nedbalost, špatná výslovnost, nesoustředěnost, spěch

Terapie: posilování zraku a sluchu, reprodukce rytmu, vývoj grafomotoriky, sledování řeči, kontrola vl. Práce, použití pc a psacího stroje, motivace, pohoda, sykavky-kartičky, vyhledávání, opakování polohlasem, zvláštní sešit na vyjmenovaná slova apod.

Dyskalkulie: spec. porucha osvojování matem. dovedností - 6 typů

1) praktognostická – porucha manipulace s konkrétními předměty a symboly(nedokáže

seřadit podle velikosti)

2) verbální – potíže v označování počtu a množství (nevysloví číslo, řadu)

3) lexická – neschopnost číst symboly (číslice), záměny tvarově podobných (3 a 8), římské č.

4) grafická – neschopnost psát matem. znaky (opačné pořadí, neúhledný projev)

5) operační – narušená schopnost provádět matem. operace(+ , - , x, neudrží výsledek

v paměti)

6) ideognostická – obtíže v chápání pojmů a vztahů (počítá po jedné, nechápe souvislosti)

Intervence: dysf.ce CNS podmíněné dědičností, ranná vývojová stádia dítěte, obtíže sluchového a zrakového vnímání, porucha pozornosti, paměti, motoriky, koordinace, lateralizace, spol. mozkovch hemisfér. Kombinují se příčiny organické, psychické, sociální a didaktické.

u nás navíc:

Dyspraxie – spec. porucha osvojování, plánování a provádění volních pohybů (obratnosti

motorických funkcí)

Dysmúzie – spec. porucha osvojování hudebních dovedností

Dyspinxie – spec. porucha kreslení (velmi nízká úroveň kresby)

DIAGNOSTIKA

- je východiskem pro stanovení diagnóz a prognóz, garanti diagnóz jsou SPC a PPP. Diagnostikovat se dá až ve 2. pololetí 1. třídy

Diagnostická kritéria:

- dítě je intelektově v pořádku, jasný rozdíl mezi problémovým a ostatními předměty, nutno rozlišit specifické a nespecifické poruchy

Poradenství

PPP, SPC, dys-centra (8 v ČR - na bázi občanského sdružení, nediagnostikují)

Komplexní diagnostika

- psycholog ( určí úroveň inteligence), spec.pedagog, soc.pracovník (anamnéza dítěte,

rodinná situace), odborný lékař, zpráva školy

Vyšetřuje se:

čtení – vyšetření rychlosti, správnosti, techniky, porozumění, testy

psaní – grafická, obsahová i pravopisná stránka - opis, přepis, diktát, volné téma (sloh)

pravopis – specifické dysortografické a pravopisné chyby

matematika – různé testy (např. barevná dyskalkulie) Rey-Ostheriethova komplexní figura

REEDUKACE – nápravná péče:

- vychází z diagnostiky (rozboru příčin)- navazuje na dosaženou úroveň dítěte- dobrý začátek a soustavná motivace- preferujeme multisenzoriální přístup (osahat, vidět, slyšet)- individuální proces- vychází z pozitivních momentů dítěte (od toho se odpíchneme)- reálné hodnocení výsledků žáka a sebehodnocení učitele- zaměřeno na celou osobnost dítěte

Realizuje se :

- specializované třídy při ZŠ- specializované školy (celá škola pro SPU)- PPP a SPC: individuální nebo skupinová péče- dyscentra a kroužky ve školách - cestující učitel – (poradce ze SPC/PPP navštěvuje integrované děti)

Alternativní metoda: Metoda dobrého startu – rozvoj psychomotorických schopností, řeči a komunikativní dovednosti. Osvědčila se jako vstupní etapa výuky čtení a psaní.

Metoda „dobrého startu“ E. Dupré (1913) zavedl pojem psychomotorika

Opožděný vývoj tzv. percepčně-motorických funkcí u některých dětí = obtíže ve čtení a psaní

Lze je však vypozorovat již v předškolním věku! (kresba, rytmika, gymnastika, jiné sportovní úkony)

MDS je tedy způsob – systém cviků - stimulace rozvoje psychomotoriky u dětí v předškolním a ranně školním věku

Cílem je zdokonalit souhru 3 analyzátorů (zrak, sluch, pohyb), vyhranit lateralizaci, zlepšit orientaci v tělesném schématu a v prostoru.

Jak se s dětmi pracuje: MDS podporuje učení hrou na základě vybrané dětské písničky v první části si o písničce povídáme (rozvoj řeči a myšlení) následuje pohybové znázornění písně (vnímání pohybu vlastního těla dítěte - rozvoj

hrubé motoriky, orientace v prostoru) v další části lekce se věnujeme pohybově - sluchovému cvičení (rozvoj jemné motoriky a

rytmu) v poslední části děti dokreslují přetištěné obrázky (příprava na psaní a čtení)

Kterým dětem je MDS určena: dětem předškolního věku s odkladem školní docházky i bez odkladu dětem 1. - 2. třídy u dětí, kterým byla diagnostikována specifická porucha učení až do 12-ti let věku S dětmi je možné pracovat individuálně nebo ve skupině šesti dětí. Pokud má dítě

problém navázat kontakt s ostatními dětmi, volila bych pro něj skupinové cvičení. V kolektivu má možnost najít kamarády.

18 Somatopedie jako SPPG disciplína – vymezení pojmu, základní terminologie, specifiká péče o jedince s TP (příklady TP a jejich

charakteristika a příčiny).

SOMATOPEDIE

zabývá se výchovou a vzděláváním osob s tělesným postiženým, nemocných a zdravotně oslabených s omezenou mobilitou a imobilitou. Cílem je naučit rodinu i postiženého jedince s postižením žít (neplatí u akutně nemocných), socializace, event. resocializace nemocných s pomocí sociální rehabilitace

Jeho původní název byl defektologie ortopedická, od r.1956 je současný termín

Předmětem: je výchov, vzdělávání tělesně postiž., nemocných a zdravotně oslabených dětí, mládeže, dospělých, je zaměřena na jejich socializaci či resocializaci, celkovou přípravu na život ve ztížených životních podmínkách

Hlavním znakem osob s tělesným postižením je celkové nebo částečné omezení hybnosti.

Prvotní omezení hybnosti – přímé postižení vlastního hybného ústrojí nebo centrální či periferní nervové soustavy

Druhotné omezení hybnosti – centrální i periferní nervová soustava i vlastní hybné ústrojí je bez patologických změn, hybnost je omezena z jiných příčin (choroby srdeční, revmatické, kostní...)

Dělí se také na:Dle hybnosti:

Osoby tělesně postižené Osoby s nemocí (nemocné) Osoby se zdravotním oslabením (zdravotně oslabené)

Rozlišují se podle pohyblivosti:

1. Mobilní jedinec ( je schopen samostatného pohybu, chůze)2. Částečně mobilní jedinec (je při chůzi odkázán na pomoc další osoby, příp.na techn.

Pomůcky-hole, berle, lezítka, chodítka)

Člení se na :

Vrozené ( poruchy vývoje zárodku- obd.pren., peri.,post.) – rozštěpy rtů, čelisti, patra,amélie, fokomélie-chybí paže a předloktí, ruce vyrůstají z trupu

Získané po úraze ( deformace páteře, příčiny vadného držení těla,např.plochá záda,zlomeniny obratlů, úrazové poškození periferních nervů, např. neuropraxix-přechodná f.ční blokáda, vzniká pohmožděním, poraněním periferního nervu)

Získané po nemoci (revmatická onemocnění, dětská infekční obrna, perthesova nemoc)

Příčiny:

Zevní

Fyzikální (vlivy záření, elektřina, cizí tělesa) Chemické (chemické látky a jedy,kt.působí přímo ze zevního prostředí na povrch těla,

nebo jsou požity ústy)

Vnitřní

dispozice(vrozené, získané),vliv prostředí

Klasifikace pohybových vad

1) OBRNY centrální (zahrnuje mozek a míchu) a periferní (obvodové nervstvo), dělí se na parézy (částečné ochrnutí) a plégie (úplné ochrnutí)

Dětská mozková obrna (DMO) – centrální postižení, vzniká před narozením, při porodu nebo brzy po něm (60 – 80% ze všech pohybových poruch)

tělesná neobratnost, špatná motorika, nerovnoměrný vývoj, nesoustředěnost, těkavost, výkyvy, opožděná řeč, vady řeči, často snížený intelekt, poruchy duševního vývoje, řeči chování, epilepsie, smyslová postižení

Dětská obrna – infekční onemocnění, poškození motorických buněk na předních kořenech míšních, ochrnutí svalů na končetinách (v současnosti se již nevyskytuje – očkování)

Mozkové záněty – mikrobiální činitelé, horečky, bolesti hlavy, třes, ochrnutí končetin, někdy epileptické záchvaty (po odeznění se příznaky většinou ztrácejí)

Mozkové nádory – po operaci následky v pohybové oblasti (i v řečové – afázie), může se přidružit epilepsie

Mozkové příhody – krvácení do mozku a mozkové embolie, ochrnutí

Traumatické obrny – otřes mozku, stlačení mozku, zhmoždění mozku (nejtěžší)

Obrna míchy – nejčastěji úraz páteře s poraněním míchy (autohavárie, sport), čím výše ke krční míše, tím je stav závažnější

Rozštěp páteře – nesprávné uzavření páteřního kanálu, nejčastěji v bederní části

1) rozštěp páteře bez postižení míchy nebo míšních plen

2) rozštěp páteře a míšních plen (meningokéla)

3) rozštěp páteře, plen a míchy (meningomyelokéla) – nejzávažnější

Degenerativní onemocnění mozku a míchy – projevuje se v průběhu života, proces rozpadu a zániku nervových buněk

Obrna periferních nervů – přerušení nebo zhmoždění nervu na končetině při úrazu (zasažena pohyblivost a svalová síla, příp. končetina bezvládně visí)

2) DEFORMACE – nesprávný tvar některé části těla – skoliózy, kyfózy, lordózy

získané deformace – důsledek nesprávného držení těla (změny v zakřivení páteře)

příčiny vadného držení těla – vnitřní (fyziologické) – růstové, konstituční, dědičnost, výživa, nerovnoměrný růst) a vnější – nedostatek pohybu, předčasné posazování kojence, obezita..)

Zvýšená hrudní kyfóza – ohnutí hrudní části páteře

Zvětšená krční lordóza – předsunutí a prohnutí krční páteře

Zvětšená bederní lordóza – zvětšené prohnutí v bederní páteři

Nedostatečné zakřivení páteře – plochá záda i hrudník, nesprávný sklon pánve

Skoliotické držení těla – nesymetrický obrys těla, různá výška ramen a lopatek

Bočitost kolen – vnitřní nebo zevní, špatné postavení hlezenních kloubů

Plochá noha – pokles až vymizení nožní klenby (podélné nebo příčné)

Nesprávný vývoj kyčelního kloubu – vrozený nedostatečný vývoj kyčelního kloubu

(ultrazvuk ještě v porodnici)

Progresivní svalová dystrofie – dědičné onemocnění svalů (metabolická porucha)

(postihuje ramenní nebo pánevní pletenec)

3) MALFORMACE – patologické vyvinutí různých částí těla (fokomélie – znetvoření končetiny amélie – končetina chybí), patří do skupiny vrozených vývojových vad - VVV (screening ultrazvukem)

4) AMPUTACE – umělé odnětí části končetiny od trupu (nejčastěji úrazy, cévní onemocnění, zhoubné nádory, infekce)

PÉČE O JEDINCE S TĚLESNÝM POSTIŽENÍM

důležité je spojení léčebné rehabilitace (centra léčebné rehabilitace)a pedagogické rehabilitace (speciálně pedagogická centra), zajištění osobních asistentů, odstraňování architektonických bariér, zpřístupnění dopravy, podpora chráněného bydlení...

Raná péče – důležitá spolupráce všech odborníků a rodiny, veškerá terapie za přítomnosti rodičů (zapojit rodiče), děti jsou od narození v péči odborných specializovaných poraden, mohou navštěvovat rehabilitační stacionáře (komplexní léčebně preventivní, rehabilitační, sociální a pedagogicko-výchovná péče) – dětské sestry (od 3 let učitelky mateřské školy se speciálně pedagogickou kvalifikací), fyzioterapeut, pediatr, psycholog, dle potřeby další odborníci (neurolog, ortoped, dětský psychiatr..)

Předškolní věk – SPC pro tělesně postižené (speciální pedagog – somatoped, psycholog, sociální pracovnice) – rozvoj jemné motoriky a grafomotoriky, komunikačních schopností (spolupráce s logopedem), mateřská škola (běžná, speciální pro TP, speciální třída v běžné MŠ)

Školní věk – možnosti: běžná škola, speciální pro TP, speciální třída ZŠ, vzdělávání rozšířeno o předmět dorozumívací dovednosti, nácvik psaní (u tělesně postižených problém – DMO),

grafomotorická cvičení, kompenzační pomůcky (počítač)

Profesní příprava - SOU, OU, PrŠ, SOŠ, gymnázium pro tělesně postižené

Zaměstnávání – chráněná pracoviště (aspoň 60% občanů se ZPS) chráněné dílny (těžší postižení - pracovní rehabilitace), podporované zaměstnání (pracovní asistent pomáhá postiženému zvládnout pracovní povinnosti)

Osobní asistence – služba zachovávající individualitu postiženého, umožňuje plnohodnotný způsob života včetně studia, zaměstnání, cestování..., kompenzuje postižení ve všech činnostech, které postižený nemůže vykonávat.

19 Tyflopedie jako SPPG disciplína – vymezení pojmu, anatomie zrakového analyzátoru, základní terminologie, specifika péče a vzdělávání jedince se ZP (příklady zrakových vad a jejich

charakteristika, pomůcky).

TYFLOPEDIE

se zabývá rozvojem, výchovou a vzděláváním zrakově postižených. Cílem je optimální rozvoj osobnosti takto postižených jedinců, příprava na povolání, pracovní zařazení a společenské uplatnění. Tato speciální pedagogická disciplína bývá také někdy uvedena pod termínem oftalmopedie (oftalmos=oko), Sovák (1986) zase uvádí termín optopedie jako „úsek speciální pedagogiky, který se zabývá rozvojem, výchovou a vzděláváním osob stižených poruchami vidění“

zrak – jeden ze základních smyslů (80 – 90% informací), zrakové postižení narušuje především kognitivní funkce, orientaci v prostoru a samostatný pohyb

zrakové vady – nedostatky zrakové percepce různé etiologie i rozsahu

Etiologie – vrozené a získané

– dědičnost asi 20% vrozených vad, působení teratogenů (může vést u nezralých novorozenců např. k patologickému vývoji sítnice) zarděnky v těhotenství mohou způsobit vrozený šedý zákal, trauma v těhotenství může způsobit korovou slepotu (poškození CNS), diabetes, onkologická onemocnění, úrazy..

Orgánové – např. vady čočky, sítnice Funkční – poruchy binokulárniho vidění, např. tupozrakost, strabismus

Stavba zrakového ústrojí:

Periferní část – oční bulby, přidatelné orgány (víčka, spojivka, slzné ústrojí, okohybné svaly)

Zraková dráha – slouži k převodu podráždění z oka do mozkové kůry (nervy) Zrakové ústředí – v týlním laloku mozku – zpracováva informace

Uložení oka v očnicích:

- O uložení oka a jeho pohyb sa stará 6 okohybných nervu (3 páry)- Víčka – chráni a rozmazávají po oku slzy- Spojivka – blana, kt. přírusta k očnimu bulbu a víčku – spojivkový vak- Očnice, oční bulbus, zrakový nerv, oční svaly, víčka, slzná žláza a vaček, tuková

a vazivová tkáň

Oční bulbus:

- Rohovka (cornea) + bělima (sclera)- Živnatka – duhovka + řasnaté tělísko (corpus ciliare) + cévnatka- Zornice (pupila)- Přední a zadní komora (camerace oculi)

- Sítnice (retina) – nervová tkáň – buňky (světlo) – tyčinky (ČB) – čipíky (Fareb)- Čočka (lens) – schopnost zaostřit na různou vzdálenost (akomodace)- Sklivec (corpus vitreum) – výplň oka

Žlutá skvrna (Makula) na sítnici – místo neostrejšího vidění (nejvíc čípku)

Vývoj vidění:

- 1. – 2. týden po narození – rozeznávání hrubých pohybu, světla, tmy- 2. – 4. týden po narození – monokulární fixační reflex – střídavě dívaní okem- Binokulární reflex – dítě se začína dívat oběma očima- Reflex konvergence – dítě sleduje bližší i vzdálenejší předměty- Reflex akomodace – zaostřování předmětu- Reflex fúze – 6. měsíc – spojení obrazu v jeden smyslový vjem- 12. měsíc – rozvoj prostorového vidění – pruběh do 6 let

Dvě hlediska klasifikace zrakových vad:

Typy zrakového postižení

1) ztráta zrakové ostrosti (refrakční vady) – jedinci nevidí zřetelně, mají obtíže s rozlišováním detailů, stupeň poškození je rozdílný. Krátkozrakost (myopie), dalekozrakost (hypermetropie), astigmatismus (pokřivený obraz), Presbyopie (stařecká vetchozrakost).

2) postižení šíře zorného pole (skotom, trubicové vidění) – omezení prostoru, který jedinec vidí, může se projevit i omezení zrakové ostrosti.

3) okulomotorické poruchy (strabismus) – nastává při vadné koordinaci pohybu očí, (strabismus = oči nehledí rovnoběžně, jedno se odchyluje – šilhá)

4) problémy se zpracováním zrakových podnětů (kortikální slepota) – vznikají při poškození zrakových center v kůře mozku, problémy se zpracováním informace, nerv i sítnice bez poškození.

5) poruchy barvocitu (barvoslepost) – Achromatopsie (vidění v odstínech šedi)

Retinopatie nedonošených – porucha sítnice spojená s její nezralosti. Vidění od slabozrakosti až po nevidomost.Glaukom – zelený zákal – odumíraní nervové tkáně oka.Katarakta – šedý zákal – zákal čočky.

Stupně zrakového postižení

- Slabozrakost – (lehká, střední, těžká) snížení zrakové ostrosti i s brýlemi, je vadou orgánovou (poškozeno může být zevní i vnitřní oko, zrakové dráhy nebo zrakové centrum)

- Zbytky zraku - velmi snížená schopnost vnímat zrakem, orientace v prostoru zpravidla není možná

- Slepota – neschopnost vnímat zrakem (praktická – zachován světlocit, úplná – absence vidění)

PÉČE O JEDINCE SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM

důležité je současné působení složky medicínské, psychologické, speciálně pedagogické a sociální

Speciálně pedagogická péče:

ranná péče – střediska rané péče - návštěvy v rodinách, rehabilitační pobyty, ambulantní péče, metody (reedukace a kompenzace) – speciální pedagogové – poradci pomáhají rodině s vedením dítěte, u dítěte kde se předpokládá aspoň částečná zraková percepce nutná brzká zraková stimulace, nevidomé děti – rozvoj sluchového a hmatového vnímání

předškolní věk - SPC pro zrakově postižené (speciální pedagog – tyfloped, psycholog, sociální pracovnice), mateřská škola (běžná, speciální pro ZP, speciální třída v běžné MŠ), nácvik specifických dovedností je zaměřen na rozvoj zrakových funkcí (reedukace, stimulace zraku), sluchového a hmatového vnímání, rozvoj čichu, chuti a řeči, nácvik orientace a samostatného pohybu a sebeobsluhy, rozvoj estetického vnímání (hudební a výtvarné činnosti)

školní věk - možnosti: běžná škola, speciální pro ZP, speciální třída ZŠ, zvýšená výuka samostatného pohybu a prostorové orientace, hra na hudební nástroj, výuka Braillova písma, nácvik čtení a psaní pomocí hmatu

profesní příprava - SOU, OU, PrŠ, (praktická škola) SOŠ, gymnázium, konzervatoř

Zaměstnávání – chráněná pracoviště (aspoň 60% občanů se ZPS) chráněné dílny (těžší postižení - pracovní rehabilitace), podporované zaměstnání (pracovní asistent pomáhá postiženému zvládnout pracovní povinnosti)

Rozvoj zbylých smyslů je u ZP dítěte hlavním úkolem speciálního pedagogaSluchové vnímání – má důležitou úlohu v procesech zprostředkovaného poznávání, prostorové a sociální orientaci, pro orientaci v prostoru je u ZP dítěte důležitá schopnost lokalizace zvuku v prostoru a celková úroveň sluchové pamětiHmatové vnímání – je časově náročnější, únavnější, vyžaduje účast koncentrace pozornosti, paměť, myšlení. Haptický prostor-prostor ohraničen rozpaženýma rukama. Braillova abeceda (kombinace šesti bodů). Zprostředkovaný hmat-ohmatávání objektu nástrojem (oťukávánícesty bílou holí)Řeč – v podnětném prostředí nedochází u ZP dítěte k opoždění rozvoje verbálních rozumových schopností.

Socializace ZP-omezení či ztráta možnosti učení nápodobou, vede k opoždění sociálních aktivit- nedostatek vizuálního kontaktu v komunikaci ovlivňuje již postoj matky k dítěti- nedostatek nonverbálních komunikačních signálů vede ke špatné interpretaci sdílené informace- potíže při sociálních situacích (vstup do místnosti, připojení se do rozhovoru..)

Kompenzační pomůckyKompenzační pomůckou pro těžce zrakově postižené rozumíme nástroj, přístroj nebo zařízení, speciálně vyrobené nebo speciálně upravené tak, aby svými vlastnostmi a možnostmi použití kompenzoval nějakou nedostatečnost způsobenou těžkým zrakovým postižením.

Dělení pomůcek:1. pomůcky usnadňující nebo umožňující orientaci a pohyb nevidomého – bílá hůl, vodící linie a signální pásy, vysílačka pro aktivaci akustických majáčků a hlásičů2. pomůcky na zpřístupnění a zpracování informací – magnetofon, diktafon, speciální i klasické psací stroje, kamerové lupy, speciálně upravené osobní počítače3. pomůcky pro každodenní použití a do domácnosti – hodinky, budíky, váhy s hlasovým výstupem, teploměry, tlakoměry, šablona na bankovky

Neoptické pomůckyPsací pomůcky - šíře stopy od 0,5 do 1mm, černá nebo modrá barva, nepropisují na druhoustranu papíru, a psaný text rychle zasychá.Pomůcky pro záznam poznámek - sešity, bloky, s většími a silnějšími linkami.Slepecká hůl - hůl je určena k prostorové orientaci a samostatnému pohybu nevidomýchosob. Hůl má tři základní funkce:1. signalizační (bílá barva upozorňuje okolí na osobu těžce zrakově postiženou)2. orientační (umožňuje vyhledávat orientační body, rozpoznávat strukturu povrchu, udržovat kontakt s vodící linií)3. ochrannou (upozorní na překážku a tím chrání tělo před střetem)Slepecký psací stroj - (Pichtův psací stroj). Umožňuje psaní textu v reliéfním slepeckém Braillově písmu na braillský papír.Dymokleště - umožňují vytvoření popisných nalepovacích štítků v bodovém písmu (popis CD, orientační značky).

Optické pomůckyHyperokuláry - jsou to lupy zasazené do brýlových obrubLupyDalekohledové systémy - umožňují pohled do dálky (čtení ze školní tabule, sledování televize, filmu v kině, divadelního představení)Elektronické pomůckyKamerová televizní lupa - umožňuje čtení textů a prohlížení obrázků.Mobilní telefon s hlasovým výstupemElektronická orientační pomůcka pro nevidomé - dálkový ovladač...Digitální televizní lupa - umožňuje číst, psát, zpracovávat a uchovávat informace.Slepecké hodinky a budíky s hlasovým nebo hmatovým výstupemDigitální čtecí přístroj pro nevidomé s hlasovým výstupem - umožňuje čtení černotiskových textů, psaní, zpracovávání a uchovávání informací, poslech načtených knih a dalších medií.Elektronický zápisník pro nevidomé s hlasovým nebo hmatovým výstupem Měřící přístroje pro domácnost s hlasovým nebo hmatovým výstupem - teploměr, tonometr, kuchyňskou váhuBraillský řádek. Hmatový zobrazovač, který se připojuje k počítači. Umožňuje převodtextové informace z obrazovky počítače do Braillova bodového písma.

Sociálně rehabilitační poradenská zařízení

o Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých ČR SONS vznikl v roce 1996. Jeho náplní je poskytovat informace a rady ZP a v co největší míře jim pomoci k integraci do společnosti. Na kvalitě služeb, jejich návaznosti a dostupnosti SONS úzce spolupracuje s:o Tyfloservis poskytuje terénní a ambulantní sociální rehabilitaci osobám u nichž došlo k oslabení nebo ztrátě zraku v pozdějším věku, rodinným příslušníkům, pracovníkům ve zdravotnictví, pedagogům, zaměstnavatelům, laické i odborné veřejnosti.Podporuje integraci nevidomých a slabozrakých do společnosti.

Tyflocentrum poskytuje služby ZP lidem od 18 let a to zdarma nebo za symbolický poplatek. Především se zaměřuje na nácvik obsluhy náročných kompenzačních pomůcek, dále pak na průvodcovskou službu, volnočasové aktivity, podporu pracovního uplatnění.

20 Logopedie jako SPPG disciplína – vymezení pojmu, základní terminologie, specifiká péče o jedince s NKS (příklady řečových vad

a jejich charakteristika

Logopedie je věda, zkoumající narušenou komunikační schopnost z hlediska jejich příčin, projevů, následků, možností diagnostiky, terapie i prevence.Komunikace znamená obecně lidskou schopnost užívat výrazové prostředky k utváření, udržování a pěstování mezilidských vztahů. Komunikace významně ovlivňuje rozvoj osobnosti, je důležitá v mezilidských vztazích.Cílem komunikativního chování člověka je kromě vzájemného dorozumívání a sdělování informací především vytváření, udržování a pěstování mezilidských vztahů. Bez komunikace nemůže žádná společnost existovat.

Verbální komunikace – všechny komunikační procesy, které se realizují za pomoci mluvené nebo psané řeči.Nonverbální komunikace – zahrnuje širokou oblast toho, co signalizujeme beze slov či spolu se slovy jako doprovod slovní komunikace – pohyby hlavou, těla, postojem těla, výraz tváře, pohledy očí, tělesným kontaktem apod.Hodnotíme – li, zda je či není u určité osoby narušena komunikační schopnost, vždy zvážíme v jakém jazykovém prostředí žije, jaké má hodnocená osoba vzdělání, je-li mluvním profesionálem.

Příčiny vzniku narušené komunikační schopnosti jsou různé.

Z časového hlediska může docházet k narušení v obdobíPrenatálnímPerinatálnímPostnatálním

Z lokalizačního hlediska se k nejčastějším příčinám řadí genové mutace, aberace chromozómů, vývojové odchylky, orgánová poškození receptorů, poškození centrální části – nejvyšších řečových funkcí, poškození efektorů – poruchy řečové produkcePůsobení nevhodného, nepodnětného, nestimulujícího prostředí může být příčinou např. opoždění ve vývoji řeči dítěte.

Klasifikace narušení komunikační schopnosti1. vývojová nemluvnost – dysfázie2. získaná orgánová nemluvnost - afázie3. získaná psychogenní nemluvnost – mutismus4. narušení zvuku řeči – rynolalie, patolalie5. narušení plynulosti řeči – koktavost, breptavost6. narušení článkování řeči – dyslalie, dysartrie7. narušení grafické stránky řeči – SPU8. symptomatické poruchy řeči9. poruchy hlasu10. kombinované vady a poruchy řeči

Vývojová nemluvnost - dysfázie- Porucha centrálního charakteru, je to specificky narušený vývoj řeči, jenž se projevuje neschopností nebo sníženou schopností dítěte verbálně komunikovat i když podmínky pro vytvoření této schopnosti jsou dobré- Vývojová dysfázie postihuje výslovnost, gramatickou strukturu i slovní zásobu - Závisí na rozsahu nevyzrálosti až poškození mozkových funkcí

Získaná orgánová nemluvnost - Afázie- Centrální porucha řeči, ke které dochází orgánovým poškozením či onemocněním CNS na základě lokálních poškození mozku

Získaná psychogenní nemluvnost - Mutismus- Je narušení komunikační schopnosti, kdy dochází ke ztrátě artikulované řeči - Narušení je psychogenně podmíněné, na podkladě silného psychického traumatu –úlek, šok, stres, vyčerpání

Narušení zvuku řeči - Rinolalie- Porucha zvuku řeči, patologicky změněná nosovost- Příčiny např. zduřelá sliznice v dutině nosní, polypy….

Narušení plynulosti řeči - Koktavost- Je syndrom komplexního narušení koordinace orgánů podílejících se na mluvení, projevující se nejnápadněji charakteristickým nedobrovolným přerušováním plynulosti procesu mluvení- Příčiny nejsou dosud spolehlivě stanoveny jsou to např. dědičné dispozice, orgánové poruchy, neurologický nález

Narušení článkování řeči - Dyslalie- Porucha artikulace, neschopnost nebo porucha používat jednotlivé hlásky nebo skupiny hlásek v procesu komunikace podle řečových zvyklostí a norem příslušného jazyka, např. nesprávná výslovnost sykavek, l, r, ř- Je to nejrozšířenější porucha setkáváme se s ní i u dospělých

Poruchy hlasu- Organicky podmíněné – úrazy, obrny, nádory, polypy, uzlíky na hlasivkách- Funkční – přemáhání nesprávné užívání hlasu

Symptomatické poruchy řeči- Patří sem narušená komunikační schopnost u dětí s mozkovou obrnou a mentálně retardovaných

PÉČE O JEDINCE S   NARUŠENOU KOMUNIKAČNÍ SCHOPNOSTÍ

Odborníci – logopedi odstraňují, překonávají a redukují narušenou komunikační schopnost, vychovávají a vzdělávají děti, mladistvé i dospělé, snaží se poruchám a vadám předcházet.

v útlém věku nejvíce ovlivňují řečový vývoj dítěte rodiče – nutný správný řečový vzor a dostatek mluvních podnětů.

předškolní věk – mateřská škola (běžná, speciální, speciální třída v běžné MŠ), – učitelky by měly mít logopedické znalosti a dovednosti v oblasti prevence, ovlivňování řečového vývoje, rozvíjení komunikačních schopností dětí důležitý i rozvoj motoriky, sluchového a zrakového vnímání, slovní zásoby

školní věk - možnosti: běžná škola + ambulantní péče logopedické poradny, speciální školy, pro děti s vadami řeči (po odstranění nedostatků přechod do běžné školy), speciální třída ZŠ – snížený počet žáků, logoped, navíc výuka logopedické péče

V případě potřeby se rodiče nebo sami postižení mohou obrátit na:

logopedické poradny – jsou při zdravotnických zařízeních, odděleních foniatrie, neurologie, soukromé logopedické poradny

SPC – resort školství, většinou při speciálních mateřských a základních školách pro žáky s vadami řeči, v případě integrace v běžné MŠ spolupracuje logoped SPC s učitelkami i s rodiči

Logopedická péče je poskytována i dětem a mladistvým se smyslovým, tělesným a rozumovým postižením (ve speciálních školách pro sluchově, mentálně i tělesně postižené i ve stacionářích a ÚSP) – u těžce postižených alternativní a augmentativní formy komunikace

21 Surdopedie jako SPPG disciplína – vymezení pojmu, základní terminologie, spedifika péče a vzdělávání jedince ze SP, anatomie

sluchového analyzátoru, etiologie sluchových vad, příklady sluchových vad.

SURDOPEDIE zabývá se výchovou, vzděláváním a rozvojem jedinců se sluchovým postižením. Cílem je komplexní péče o sluchově postižené, jejich sociální a pracovní zapojení do společnosti. Samostatnou disciplínou je od roku 1983 (původně byla součástí logopedie), odlišné způsoby práce v surdopedické metodice si však toto vyčlenění vyžadují.

Sluchové postižení – nejtěžší bariéra v komunikaci, odráží se do vývoje celé osobnosti, negativně se odráží v oblasti poznávací, vztahů k prostředí (zejména sociálnímu) a v oblasti osobnosti narušením percepce řeči se nevyvíjí ani řeč vnitřní.

- mluva je deformována, myšlení není řečí formováno a utváří se jen v oblasti konkrétních jevů, orientace v prostoru je omezena případně znemožněna (ztráta zvukového pozadí způsobuje nejistotu a úzkost)

Anatomie sluchového analyzátoru:

- vnější ucho – ušní boltec, zvukovod- střední ucho – bubínek, sluchové kustky, Eustachova trubice- vnitřní ucho – labyrint, hlemýžď- centrální část – mozková centra ve spankovém laloku

Etiologie

- vady vrozené - dědičnost, nemoc v těhotenství – zarděnky, poruchy látkové výměny, ozáření rentgenem, rozdílný Rh faktor krve matky a dítěte

- vady získané - dlouhotrvající porod s krvácením do mozku, infekční choroby, úrazy, léky – streptomycin, zánět mozkových blan, opakované a chronické záněty středního ucha

Typy sluchových vad

1) periferní jednostranné nebo oboustranné – 3 formy

převodní – konduktivní, způsobené poruchou od zevního zvukovodu k oválnému okénku středního ucha

nitroušní – percepční, je postižen blanitý labyrint vnitřního ucha, vláskové buňky nebo sluchový nerv

smíšené – kombinace obou předchozích

2) centrální – poškození centrálního nervového ústrojí sluchového analyzátoru

progresivní vady sluchu – ubývání sluchové schopnosti v průběhu života

Stupně sluchových vad

1) nedoslýchavost – (lehká, střední, těžká), typ převodní – postižený slyší málo, ale dokáže rozeznat zvuky lidské řeči a typ percepční – zkreslené vnímání řeči

2) hluchota - úplná a praktická (zbytky sluchu)

3) ohluchlost (ztráta v průběhu života) - dojde-li k ohluchnutí po ukončení vývoje řeči (7 let), řeč se již neztrácí, ale vyžaduje soustavnou péči

STUPEŇ POSTIŽENÍ – podle WHO je stupnice 0 – 25 dB – normální sluch 26 – 40 dB – lehká nedoslýchavost 41 - 55 dB – středně těžká nedoslýchavost 56 – 70 dB – těžká nedoslýchavost 71 – 90 dB – praktická hluchota Nad 90 dB – úplná hluchota

PÉČE O JEDINCE SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM

důležité je současné působení složky medicínské, psychologické, speciálně pedagogické a sociální

Sluchová protetika:

1)sluchadla – kompenzace sluchové vady (pro ty, kdo mají využitelné zbytky sluchu), audiologické vyšetření, přiděluje foniatr nebo otolaryngolog, musí odpovídat charakteru sluchové vady, při těžším postižení je třeba vyrobit individuální ušní tvarovku (přizpůsobuje se velikosti a tvaru zvukovodu a vnitřní části boltce)

skupinová sluchová aparatura – využívá se ve vyučovacím procesu

individuální sluchadla – zvukovodová (lehčí vady), kapesní a závěsná (těžší vady)

2) kochleární implantát

novinka posledních let, elektronické zařízení, transformuje zvuk na elektrický signál, stimuluje zachovalá vlákna sluchového nervu, určen pro ohluchlé a vrozeně neslyšící děti i dospělé, nejde o obnovu slyšení, ale přístroj umožňuje vnímat zvuky a rozlišovat je (porozumění řeči)

vnitřní část je implantována do spánkové kosti, elektrody přímo do hlemýždě, vnější část je viditelná

Speciálně pedagogická péče

raná péče - střediska rané péče – odborníci

nejvíce ovlivňují řečový vývoj dítěte rodiče – cvičením usměrňovat hlas, cvičit mluvidla a dech (pod vedením odborníka), důležité je začít včas (jinak hlasové deformity, nepřesná artikulace, narušený rytmus, melodie, dynamika)

předškolní věk - mateřská škola (běžná, speciální pro SP, speciální třída v běžné MŠ)

SPC – resort školství, většinou při speciálních mateřských a základních školách pro žáky se sluchovým postižením

názorné pomůcky (zvukové hračky podněcující reakci na zvuky, soubory obrázků a slov), vnímání vibrací při mluvení pomocí prstů nebo přístrojů, již v tomto věku využito i písemné formy řeči - globální čtení (nejde o analyticko-syntetickou metodu čtení, ale dítě vnímá slovo jako celek) – rozšíření slovní zásoby

daktylotika – prstová abeceda - také již v předškolním věku, systém znaků tvořených různou polohou prstů (označují písmena), podporuje verbální složku řeči

odezírání – vnímání mluvené řeči zrakem, cvičí se od časného věku, úspěšnost závislá na vrozených schopnostech a slovní zásobě

pomocné artikulační znaky – podporují výslovnost a doplňují odezírání

nonverbální komunikace – sdělování informací očima, mimikou, gestikou, postojem těla a znakovým dorozumívacím systémem

znakový jazyk neslyšících – při komunikaci neslyšících mezi sebou, má vlastní skladbu i gramatiku odlišnou od mluveného jazyka

znakovaný jazyk (znakovaná čeština) – při tlumočení (televize), shoduje se skladbou slovního projevu

školní věk - možnosti: běžná škola, speciální pro SP, speciální třída ZŠ

profesní příprava - SOU, OU, PrŠ, (praktická škola) SOŠ (průmyslová, pedagogická, zdravotnická), gymnázium

Při kontaktu se sluchově postiženými je potřeba: oslovovat zepředu, vyrušit další zdroje hluku (rádio), minimální vzdálenost, výslovnost zřetelná, volnější tempo, kratší věty, dělat přestávky

22 Psychopedie jako SPPG disciplína – vymezení pojmu, etiologie MR, základní terminologie, specifika péče o jedince s MR.

Psychopedie je speciálně pedagogická disciplína zabývající se edukací osob s mentálnímpostižením a zkoumáním výchovných a vzdělávacích vlivů na tyto osobyCílem je dosažení maximálního stupně rozvoje osobnosti jedince s mentální retardací čijiným duševním postižením a jeho integrace do společnostiZastaralý název pro mentální retardaci je oligofrenie nebo slabomyslnost

Mentální retardace – snížení rozumových schopností způsobené poškozením mozku, ke kterému dochází v období

Prenatálním - infekce matky během těhotenství, špatná výživa matky, působení záření a toxických látek, úrazy matky

Perinatálním - při porodu a ihned po něm – hypoxie plodu (nedostatek kyslíku), dlouhý porod

Postnatálním - do 2let věku – infekce novorozeněte, záněty mozku, úrazy, špatná výživa

Důležitou roli hraje i dědičnost. Lehká mentální retardace vzniká v důsledku zděděné inteligence a vlivu rodinného prostředí. Nesmíme opomenout i specifické genetické příčiny (chromozomální aberace).

Demence – proces zastavení, rozpadu normálního mentálního vývoje po 2.roce životaDva druhy – dětská a stařecká

Pseudooligofrenie – zdánlivá mentální retardace, je způsobena vlivem vnějšího prostředí, nikoli poškozením CNS, výchovně zanedbané dítě, s psychickou deprivací, může pocházet ze sociokulturně znevýhodněného prostředí.

Klasifikace MR:

Lehká MR: IQ 50-69 – schopnost dokončit ZŠ a pokračovat v dalších konkrétních oborech na SŠ na základě speciálních programů. Dosažení úplné nezávislosti v sebeobsluze (jídlo, mytí, oblékání, hygienické návyky) a v praktických dovednostech. Obtíže se projevují při teoretické práci ve škole (čtení, psaní, počítání, logické abstraktní uvažování).

Neuropsychický vývoj – omezený, opožděný Somatická postižení – ojedinělá Poruchy motoriky – opoždění motorického vývoje Poruchy psychiky – snížení aktivity psychických procesů Komunikace a řeč – schopnost komunikovat většinou vytvořena, opožděný vývoj

řeči, obsahová chudost Poruchy citů a vůle – afektivní labilita, impulsivnost, úzkostnost

St ředně těžká MR: IQ 35-49 – Někteří žáci jsou schopni získávat základní vědomosti a dovednosti v ZSŠ. Nepravděpodobný je samostatný život, je potřeba zajistit celoživotní dohled rodiny, přátel, sociálních zařízení. V dospělosti jsou jedinci schopni vykonávat jednoduchou pečlivě strukturovanou práci pod odborným dohledem.

Neuropsychický vývoj – omezený, výrazně opožděný Somatická postižení – častá, častý výskyt epilepsie Poruchy motoriky – výrazné opoždění (malá zručnost), mobilní Poruchy psychiky – celkové omezení, nízká koncentrace pozornosti, výrazně

opožděný rozvoj chápání a sebeobsluhy Komunikace a řeč – verbální projev bývá často chudý, agramatický a špatně

artikulovatelný

Poruchy citů a vůle – nestálost nálady, impulzivita, zkratkovité jednání

T ěžká MR: IQ 20-34 – Možnost výchovy a vzdělávání je značně omezena, ale včasná diagnostika a rehabilitační+výchovně-vzdělávací péče výrazně přispívá k rozvoji motoriky, rozumových schopností, komunikačních dovedností a celkovému zlepšení kvality života.

Neuropsychický vývoj – celkově omezený, obtíže s jednoduchými úkoly Somatická postižení – častá, neurologické příznaky, epilepsie Poruchy motoriky – časté stereotypní automatické pohyby, výrazné narušení

jemné i hrubé motoriky Poruchy psychiky – výrazně omezená úroveň všech schopností Komunikace a řeč – komunikace převážně nonverbální, neartikulované výkřiky,

případně jednotlivá slova Poruchy citů a vůle – celkové poškození efektivity, časté sebepoškozování

Hluboká MR: IQ 0-19 – těžké omezení v oblasti porozumět požadavkům a instrukcím či jim vyhovět. Nedovedou pečovat o své základní potřeby, vyžadují stálou pomoc a dohled. Možnosti jejich výchovy a vzdělávání jsou velmi omezeny.

Neuropsychický vývoj – výrazně omezený Somatická postižení – velmi častá, neurologické příznaky, kombinované vady

tělesné a smyslové Poruchy motoriky – většinou imobilní nebo výrazné omezení pohybu Poruchy psychiky – těžké poruchy všech fcí. Komunikace a řeč – nevyvinutá nonverbální komunikace nebo nekomunikují

vůbec Poruchy citů a vůle – těžké poškození efektivity, potřebují stálý dohled

Jiná MR: Kategorie se využívá když běžnými metodami nelze stanovit stupeň intelektové retardace např. z důvodu somatického poškození (nevidomí, neslyšící, nemluvící, těžké poruchy chování, artisté, těžce tělesně postižení apod.)

Nespecifikovaná MR: Kategorie se používá když je MR prokázána, ale není dostatek informací pro zařazení do některé z kategorií.

Autismus - Postižení postihuje většinu psychických funkcí nejnápadněji v komunikaci a chování

Příznaky: Neschopnost vzájemné společenské interakce Neschopnost komunikace Stereotypní chování

Porucha získaná do 3let věku dítěte

Vzdělávání: Snaha o integraci do běžných škol a společnosti – program TEACCH (týč) Vytváření specializovaných škol pro děti s autismem

Dawnův syndrom – mentální retardace různé hloubky, většinou středně těžká mentální retardace trizomie 21 chromozomu

Charakteristika Nižší zavalitější postava tzv. opičí Hlava menší, její zadní část zpravidla plošší, což způsobuje kulatý vzhled Oční víčka úzká, ve vnitřním koutku výrazná kolmá kožní řasa Ústa malá pootevřená, jazyk vyčnívá mezi rty, je pro dutinu ústní velký

Krk širší mohutnější Ruce a chodidla malé a silné, rýha napříč dlaní pouze jedna ohybová

Příčiny vznikuOhrožení u starších rodičů matka nad 35let, otec nad 50 let ale i matky 15 – 19 let.

Specifika péče o jedince s mentálním postižením

1. SPC· jsou součástí MŠ speciální, ZŠ praktické nebo speciální nebo samostatná účelová školská zařízení.· jejich činnost je vymezena vyhláškou č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních

2. Předškolní vzděláváníDěti s mentální retardací mohou navštěvovat:1. MŠ – od 3 do 6,7 let integrované třídy2. Mateřská škola speciální3. Speciální třídy při MŠVzdělávání dětí dle Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání

3. Povinná školní docházka1. ZŠ – integrace2. ZŠ praktická – vzdělávání podle programu ZŠ praktické3. ZŠ speciální – vzdělávání podle Vzdělávacího programu ZŠ speciální a přípravného stupně ZŠ speciální4. Třídy pro žáky se zdravotním postižením při ZŠ5. Přípravný stupeň ZŠ speciální – délka může až 3roky – pro žáky s TMR, více vadaminebo autismem, dle Vyhlášky 73/2005 Sb.Pro děti jež nejsou schopni prospívat ani na nižších stupni pomocné školy, ale jsou u nich patrné některé předpoklady rozvoje rozumových schopností6. Rehabilitační vzdělávací program ZŠ speciálníPro žáky s TMR a HMR autismem a více vadami – 10leté vzdělávání

4. Profesní příprava1. SOU – pokud žák vyhoví požadavkům přijímacího řízení a jeho zdravotní způsobilost todovoluje2. SOU – 2 a 3 letá3. Praktická škola – 1rok a 2roky

5. Další vzděláváníVečerní školyKurzy k doplnění vzdělání6. Ústavy sociální péčeDenní ústavy stacionáře – péče o děti mládež i dospělé – vzdělávání, pracovní rehabilitace,volnočasové aktivityTýdenní zařízení – kompromis mezi domácí a ústavní péčíTýden rodina žije normálním životem (chodí do práce, věnuje se nepostiženým dětem) a ovíkendu se věnuje postiženému dítětiÚstav s celoročním pobytem

7. Zařízení rodinného typuPéče zajištěna v chráněných bytech, ve společných bytech pro několik uživatelů nebo zapomoci osobních asistentů v integrovaném bydlení v běžné městské zástavbě.

8. Osobní asistent

Terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost, služba je bez časového omezení.

9. Pečovatelská službaSlužba ve vymezeném čase v domácnosti osob pomáhá při péči o postiženého jedince

Nové způsoby péče o osoba s   mentálním postižením

Domovy pro osoby se zdravotním postižením a denní a týdenní stacionáře Osobní asistence - pomáhá kompenzovat závažné nedostatky psychiky postiženého, respektuje přání a vůli klientaChráněné bydlení - za pomoci osobních asistentů bydlí postižení společně v běžném bytě nebo RDChráněné dílny - k tréninku pracovních dovedností, pracovního režimu a práce v kolektivu Podporované zaměstnání - pracovní asistent pomáhá postiženému zvládnout pracovní povinnosti

23 Etopedie jako SPPG disciplína – vymezení pojmu, etiologie poruch chování, základní terminologie, specifika péče o jedince

s poruchami chování.

Etopedie se zabývá poruchami chování, mravní narušeností, obtížemi se sociálním přizpůsobením na požadavky společnosti, sociálně patologickými jevy, delikvencí, kriminalitou, výchovnými postupy a opatřeními aplikovanými s cílem dosáhnout žádoucích změn chování akceptovatelných společností a přínosných pro pozitivní rozvoj jedince a také pracovní přípravou morálně narušených jedinců. K vyčlenění etopedie z oboru psychopedie došlo v r. 1969.

Předmětem jsou jedinci s poruchou chování

Cílem je ve spolupráci s vývojovou, pedagogickou a sociální psychologií, s pedopsychiatrií a neurologií, sociologií, kriminologií a obecnou pedagogikou působit na narušenou mládež, s cílem maximální možné socializace a nápravy patologického stavu.

Význam etopedie spočívá v ochraně společnosti před jedinci s poruchami chování, v jejich socializaci a v prevenci sociálně patologických jevů.

Delikvence = činnost porušující zákonné a jiné normy chování

Deprivanti = nedosáhli lidské normality nebo o ni přišli

Děti = 0 – 15 let, nezletilé, nejsou trestně odpovědné

Mládež = od 18 let, osoby starší 18ti let jsou zletilé (plnoleté)

Mladiství = 15 – 18 let, trestně odpovědní s jistým omezením

Převýchovný (reedukační) proces = cílem je resocializace

Sociální nepřizpůsobenost = označení stavu trvalejšího charakteru u recidivujících osob

Porucha chování = negativní odchylky v chování některých osob od normy

Klasifikace poruch chování:

Disociální chování: nespolečenské a nepřiměřené, dá se ale zvládnout přiměřenými pedagogickými postupy. Jde o kázeňské přestupky proti školnímu řádu, neposlušnost, vzdorovitost, negativismus, lži apod.

Asociální chování: je v rozporu se společenskou morálkou Jedinec porušuje společenské normy, její intenzitou ale ještě nepřekračuje právní předpisy. Jednáním škodí hlavně sám sobě. Patří sem útěky, toulky, záškoláctví, sebepoškozování, alkoholismus, tabakismus apod.

Antisociální chování: zahrnuje veškeré protispolečenské jednání bez ohledu na věk jedince, původu a intenzitu činu. Svými důsledky poškozuje společnost i jedince dokonce na životě. Jedinec porušuje zákony a jeho náprava (reedukace) je možná pouze prostřednictvím ústavní péče. Patří sem veškerá trestná činnost (krádeže, loupeže, vandalismus, sexuální delikty, zabití, vraždy), vystupňované násilí a agresivita, terorismus, organizovaný zločin a trestná činnost související s toxikománií.

D ělení s   ohledem na věk

Dětská delikvence: 6-15 let, znakem je skupinovost, malá připravenost a promyšlenost. Aktivity směřují proti majetku, občas násilné činy, brutalita narůstá + toxikomanie, šikana.

Juvenilní delikvence: neboli kriminalita mladistvých od 15-18 let. Silný je vliv vrstevníků, vytvářejí se party a gangy. Trestné činy jsou srovnatelné s činy dospělých. Jde např. o násilí proti jednotlivci či skupině, opilství a výtržnictví, neoprávněné užívání motorového vozidla, rozkrádání, toxikomanie, patologické hráčství a prostituce.

Kriminalita dospělých: nad 18 let, jde o rozsáhlou trestnou činnost a recidivu.

Nejčastětší formy1) Lhaní - u předškolního věku (fantazie), pravá lež - situační (zapomněl ŽK) nebo účelová (peníze na školní výlet)

2) Podvádění - někdy složité lhaní a další nemorální chování (falšování)

3) Krádeže - je-li schopno rozlišit vlastnictvía) situační (lákavost, svod situací) - ojediněle, jindy planované, promyšlené (pomsta)b) substituční - věc je to náhražkou lásky, vyvolá pozornostc) kleptomanie - braní nesmyslných věcí, nutkání

4) Útěky z domova, toulání - poruchy citových vazeb k rodině - konflikty5) Agresivní a destruktivní projevy, deprese, frustrace (hlavně citová):

a) verbální - nadávky, posměchb) vůči věcem - hračky, oděv, věci dospělýchc) vůči zvířatům - týraníd) vůči dětem - šikanae) vůči sobě – sebepoškozováníf) u dospívání - často skupinově - vandalismus (sprejerství)

6) Abnormity psychosexuálního chování vliv – patol. vzor, svedení, tlak party, zneužití, promiskuita, prostituce, pedofilie, sadismus

Péče o jedine s poruchami chování:

Diagnostické ústavy:

- přijímají jedince na základě žádosti rodičů či zákonných zástupců popř. soudu. Podle věku se člení na diagnostické ústavy a diagnostické ústavy pro mládež. Diagnostická doba činí 8 týdnů. Jedinec se diagnostikuje po stránce pedagogické, psychologické, sociální a zdravotní. Zjišťuje se stupeň mravního narušení, sociální zanedbanosti, příčiny těchto jevů a možnosti nápravy.

Dětské domovy:

- zařízení určená tělesně a duševně zdravým dětem bez výchovných problémů (jen s disociálních chováním) ve věku 3 -18let. Důvody: převážně sociální. Škola v místě DD (event. dojíždějí na SŠ...)

DD rodinné - předpokládá se dlouhodobý pobyt, mohou zůstat v domově až do doby ukončení přípravy na povolání, základní jednotkou - rodinná buňka / 8 - 10 dětí/DD internátní – spíše kratší pobyt, školní děti, jednotka -výchovná skupina /15 dětí/Zvláštní školy internátní s celoročním provozem pro žáky ZvŠ - nemají podm. jako DD, DD se školou zajišťuje péči o děti s nařízenou ústavní výchovou, nebo uloženou ochrannou výchovou.

Ústavní výchova:

- jde o převýchovný proces (opatření), které nařizuje příslušný soud podle zákona o rodině v občansko-právním řízení nezletilci do 18 let věku v případech, kdy jiná výchovná opatření nevedla k nápravě nebo když rodiče z vážných důvodů nemohou výchovu dítěte zabezpečit. Dělí se podle věku, pohlaví a stupně narušení. Umístění se realizuje prostřednictvím diagnostických ústavů. Výkon ÚV u dětí do tří let věku zabezpečují zdravotnická zařízení (kojenecké ústavy, dětské domovy pro děti do tří let), u jedinců od tří do osmnácti let školská zařízení. V případech ÚV ze sociálních důvodů jsou to dětské domovy nebo zvláštní školy internátní. Dále sem patří:

- dětský výchovný ústav se zvýšenou péčí- dětský výchovný ústav s výchovně léčebným režimem- výchovný ústav pro mládež- výchovný ústav pro mládež se zvýšenou výchovnou péčí- výchovný ústav pro mládež s ochranným režimem- výchovný ústav pro mládež s výchovně léčebným režimem- výchovný ústav pro děti a mládež- výchovný ústav pro nezletilé matky

Ochranná výchova:

- je výchovné opatření, které ukládá příslušný soud:

v občansko-právním řízení, spáchá-li dítě mezi 12. - 15. rokem věku čin, za který lze dle trestního zákona uložit výjimečný trest

v trestním řízení mladistvému mezi 15. - 18. rokem tehdy, jestliže ochranná výchova podle rozhodnutí soudu splní svůj účel lépe než uložení trestu odnětí svobody

Realizuje se pouze ve speciálních školských výchovných zařízeních (diagnostický domov, dětský domov, dětský domov se školou, výchovný ústav). Trvá nejdéle do dovršení 18 let, nejdéle však do 19 let.

Předběžné opatření:

- rychlé řešení krizové situace dítěte, po dobu 3 měsíců, umožňuje rychle eliminovat závadové prostředí, je vydáváno soudem v případech  nebezpečí z prodlení, řešení nenadálé akutní situace, ohrožení života, nebo narušení jeho dalšího vývoje. Avizuje OSPOD. Musí být dál řešeno soudem, buď zrušeno, nebo je nařízena ÚV. Po rozsudku do DÚ.