CESTA DO TOVÁRNY SMRTI

ABSOLVENTSKÁ PRÁCE

Vypracovala: Martina Nečasová Vedoucí práce: Mgr. Petr Grábl

Ve Velkých Němčicích, IX. třída, 2013/2014

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a na základě zdrojů, které jsem uvedla v seznamu použité literatury.

Ve Velkých Němčicích, dne 5.1.2014 ________________

Tímto bych chtěla poděkovat panu učiteli Petru Gráblovi, za trpělivost a ochotu mi pomoct, při tvorbě mé absolventské práce. Dále bych chtěla poděkovat ZŠ Nikolčice, která nám umožnila zúčastnit se zájezdu do Osvětimi s nimi a žákům II. stupně ZŠ Velké Němčice, kteří mi ochotně vyplnili dotazníky, které mi budou sloužit k obohacení práce anketou, která má za význam zjistit, co všechno

ví žáci o Osvětimi, aniž bych jim o tom něco říkala a předem je na to připravovala.

Obsah

Úvod 71 Počátky Osvětimi 82 Deportace do Osvětimi 10

2.1Deportované národnosti 102.2Cesta a příjezd do Auschwitz 112.3Selekce 13

3 Osvětim I. 153.1Základní informace 153.2Bloky 16

3.2.1 Táborový špitál 173.2.2 Blok 10 173.2.3 Blok 11 a stěna smrti 18

4 Osvětim II. 194.1Základní informace 194.2Sektory 204.3Rampa 204.4Sauna 224.5Plynové komory 224.6Krematoria 24

5 Život v táboře 265.1Stravování, hygiena 265.2Práce 27

5.2.1 Sonderkomando 275.3Spánek 28

6 Významné osobnosti 296.1Miklós Nyiszli 29 6.2Shlomo Venezia 32

7 Nacističtí lékaři 357.1Josef Mengele 35

8 Konec války a osvobození 379 Současná Osvětim 39

9.1Muzeum 399.2Pamětní deska 40

10 Anketa 4111 Závěr 44

12 Zdroje 4612.1 Seznam použité literatury 4612.2 Seznam použitých obrázků 47

13 Cizojazyčné shrnutí 5214 Přílohy

Osnova

1. Počátky Osvětimi2. Deportace do Osvětimi 3. Osvětim I.4. Osvětim II. 5. Život v táboře 6. Významné osobnosti 7. Nacističtí lékaři8. Konec války a osvobození9. Současná Osvětim10.Anketa

Úvod

Jako téma mé absolventské práce jsem si vybrala koncentrační tábor Osvětim. Název Cesta do továrny smrti jsem zvolila ze dvou důvodů. Chtěla jsem, aby už titulek vyvolal ve čtenáři emoce a zamyšlení se nad tím, co to vůbec továrna smrti byla. Druhým důvodem je to, že mi pojem Osvětim přišel holý, chudý a o ničem.

V říjnu loňského roku, tedy roku 2012 jsem koncentrační tábor navštívila, společně s naší a nikolčickou školou, která zájezd pořádala. Poté, co jsme měli prohlídku za sebou, jsem v hlavě měla spoustu otázek, na které jsem neznala ani po exkurzi odpověď. Proto jsem se rozhodla, že si na ně odpovím sama. Nebyli jsme tam celá naše třída, proto jsem Osvětim chtěla zbytku spolužáků aspoň z části přiblížit prezentací z fotografií a vykládáním mých zážitků. Myslím si, že to mělo celkem úspěch a mě to téma začalo zajímat ještě více. Pouštěla jsem si různá dokumentární videa, kupovala knihy, četla články a diskuze na internetu. Začala jsem přemýšlet i právě o tom, že si o Osvětimi udělám absolventskou práci.

Myslím si, že by každý člověk měl znát aspoň malé střípky z historie lidstva, a pojem Osvětim mít zafixovaný jako neskutečná zvěrstva, která se děla za dob II. světové války, převážně na lidech židovského původu. Cílem mé absolventské práce je více lidem přiblížit co všechno, se dělo v největším koncentračním a vyhlazovacím táboře a vytvořit z toho „průvodce“, který stručně popíše úplné počátky Auschwitz1, životní podmínky v táboře, konec války a součastnou Osvětim. Věřím tomu, že i já sama se dozvím mnoho dalších zajímavých informací, které doposud nevím. Každý člověk, který si továrnou smrti prošel, si nese svůj vlastní příběh, a z trošky lidí, kteří přežili, se najde úplné minimum osob, které sebrali veškerou odvahu všechny ty hrůzy popsat v knižní podobě. Já bych v průběhu psaní mé AP chtěla ještě pár svědectví přečíst, protože mi to přinese jistě další informace, které se budou hodit.

____________________________1 Auschwitz-německy napsané slovo Osvětim

7

1 POČÁTKY OSVĚTIMI

V celku poklidné, asi 4000 městečko nacházející se v jižním Polsku, nedaleko od českých hranic. Takto si lidé mohli Osvětim představovat před II. světovou válkou.

S příchodem nacistů se ale vše od základů změnilo. Adolf Hitler v roce 1939, při invazi do Polska celé území Auschwitz a její okolí získal. Přišlo mu to jako vhodné místo, pro vystavění nového koncentračního, později vyhlazovacího tábora, protože Osvětim měla výbornou polohu. Byla bohatá na suroviny, jako je voda, vápenec a asi nejdůležitější pro budoucnost tábora černé uhlí. 30 km od Auschwitz se rozkládala jedna z největších zásobáren černého uhlí, což bylo pro nacisty velmi výhodné. Hitler si pro výstavbu vybral bažinatou část města, na místě bývalých zchátralých vojenských kasáren, postavených u cvičiště pro koně.

Potřeboval někoho, kdo by to za něj celé řídil. Proto oslovil jednoho ze spojenců a zároveň členů jeho strany NSDAP1 - Rudolfa Hösse. Když ten poprvé přijel do Osvětimi I., stálo tam jen pár budov. Nebyl to vůbec snadný úkol, protože se v nejbližším možném čase musel vybudovat tábor pro zhruba 10 000 vězňů.

Stavba začala dne 27.4.1940. Vězni z prvního koncentračního tábora na světě, z Dachau, který se nachází v Německu, mají velký podíl na výstavbě celého komplexu. Dozorci byli příslušníci SS2 a vězni dalšího německého tábora Sachsenhausen, kteří měli podle nacistů pořád větší moc než Poláci, Židé apod. Dělníci pracovali velmi rychlým tempem, a proto mohlo být koncem června téhož roku, přesněji 14.6.1940 odstartováno vysídlování obyvatel z okolí tábora a také inteligentních Poláku, kteří by mohli být podle německých úřadů nebezpeční kvůli tomu, že by jim na jejich plán mohli přijít.

__________________________________________1 NSDAP - Národně socialistická německá dělnická strana vedená Adolfem Hitlerem 2 SS - Schutzstaffel, česky Ochranný oddíl byla ozbrojená organizace NSDAP, které postupem času patřila veškerá bezpečnost státu včetně vyhlazovací politiky

8

Obr. č. 1 Osvětim zakreslená na mapě

Obr. č. 2 Velitel tábora Rudolf Höss

9

2 DEPORTACE DO OSVĚTIMI

2.1 Deportované národnosti Poté, co byla Osvětim I. dostavěna, Němci se postarali o první transport z již dříve zmiňovaných polských rodin, které bydlely v okolí tábora. Zároveň s nimi byli dovezeni i polští političtí vězni, kteří byli do té doby vězněni ve věznici v Tarnowě. Postupem času začaly být transportovány i jiné okupované národnosti, než jenom Poláci. Jedni z nich byli Romové a sovětští váleční zajatci. V roce 1942 začali být dováženi Židé z celé Evropy. Se slovem Osvětim si mnozí představí i pojem holocaust, což znamená hromadné a masové vyvražďování Židů. Od tohoto data tomu tak mohlo začít. Byla to tam nejpočetnější skupina lidí, něco kolem 1 100 000 osob, málokdo si tam nenesl židovské vyznání.Do Auschwitz bylo deportováno více než 1 300 000 lidí, evidováno jich bylo však jen 400 000. Byli tam lidé z celé Evropy. Samozřejmě tam byl velký zástup sousedů Poláků, tedy nás Čechů, například i lidí ze severu, tedy z Norska, nebo úplně z jihu Evropy-z Itálie. Něco kolem 200 000 vězňů bylo převezeno i do jiných koncentračních táborů v Polsku, třeba do Osvětimi III.-Monowitz. Byly to menší tábory, které spadaly pod správu koncentračního tábora Osvětim, postupně se ale úplně osamostatnily.

Maďars

koPolsk

o

Francie

Nizozem

skoŘeck

o

Čechy a

Morav

a

Slove

nskoBelg

ie

Německ

o a Rak

ousko

Jugoslá

vie Itálie

Lotyšsko

Norsko

050,000

100,000150,000200,000250,000300,000350,000400,000450,000500,000

Graf. č. 1. Seznam transportů Židů deportovaných do tábora podle států

10

Obr. č. 3 Mapa Evropy, na které jsou Obr. č. 4 Celkový seznam deportovaných

vyznačena místa, odkud byli dováženi Židé lidí do Osvětimi

________________________________

Obr. č. 4– Překlad do českého jazyka:

Osvětim byl největší německý nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor. V letech 1940-1945, nacisté deportovali asi

1 300 000 lidí do Osvětimi, z toho:

1 100 000 Židů

140-150 000 Poláků

23 000 Romů

15 000 Sovětských válečných zajatců

25 000 lidí z ostatních etnických skupin

1 100 000 lidí v Osvětimi zemřelo. Přibližně 90% obětí byli Židé. SS zavraždili většinu z nich v plynových komorách.

2.2 Cesta a příjezd do Auschwitz „Tělesné výpary devadesáti nemytých lidí, natěsnaných do uzavřených nákladních vagónů s okny vypletenými ostnatým drátem, a puch věder po okraj přeplněných výkaly, se v horkém květnovém odpoledni stávají už nesnesitelnými.“ vypráví Miklós Nyiszli, v I. kapitole, ve které popisuje jeho cestu do Osvětimi, v knize Byl jsem Mengeleho asistentem. Lidé, kteří byli vězni v Osvětimi, se tam museli nějak dostat. Ani u jednoho z nich to neproběhlo dobrovolně. Začalo to tím, že si Němci vytipovali oblast v jakékoliv zemi Evropy. Přijeli tam společně s vagónem, který ale nebyl

11

přizpůsoben pro dlouhou přepravu lidí. Ozbrojení příslušníci SS měli za úkol aspoň část města nebo vesnice na cokoliv nalákat, hlavně aby šli s nimi. Lidé měli strach, když viděli zbraně a muže, kteří nevypadali moc přívětivě, proto každý podlehl a když nešel dobrovolně, poradili si s ním jejich fyzickou silou. Nahnali lidi do dřevěných vagónů, které byly určeny spíše pro přepravu nějakého zboží, nebo materiálů, ale ne pro lidi. Pokud si někdo stěžoval, dostat za to pořádně vynadáno a byl i fyzicky potrestán. Nikdo nevěděl, kam jede, ale není se čemu divit, když nechtěli, protože kdyby pro kohokoliv z nás přijela skupina ozbrojených lidí a chtěla nás někam odvézt, tak bychom také nesouhlasili, když ještě k tomu věděli, že je válka. Vagóny, jak už jsem zmínila, byly ze dřeva. Většinou měly jen čtyři okna, která byla vypletena ostnatým drátem, aby z nich nikdo nemohl vyskočit. Vchod byl z venku pořádně zatarasen, aby ani tím nikdo nemohl na svobodu. Nebyly tam žádné lavice, židle, postele na sednutí. Nic. Bylo to naprosto prázdné. Místo toalety tam byl jen jeden kýbl v rohu. V druhém rohu byla jedna, nebo dvě bedny nějakého ovoce nebo zeleniny, pár konzerv. Je samozřejmé, že každý chtěl sedět u okna, aby mohl dýchat čerstvý vzduch, a ne zápach ze „záchodu“. Cesta trvala někdy až jeden týden, záleží na tom, z jaké země transport probíhal. Zastávka byla zhruba každý druhý den, aby se mohl kýbl s výkaly vylít. Nedělali to SS, ale muži, kteří v tom vagónu jeli. Každý z nich při tom měl myšlenky na útěk, ale věděl, že je dozorci pořádně střeží. Do vagónu bylo průměrně narváno 80-90 lidí, takže měl každý jen malý kousek na sednutí, který si pořádně střežil a raději se nehýbal. Němci měli vše do posledního detailu promyšlené, proto se snažili nechávat rodiny pohromadě, aby lidé zbytečně nepřemýšleli nad tím, co s nimi bude dál. Naprosto běžné bylo i to, že když přijeli na místo, místo 90 lidí bylo živých jen 75. Byli tam od úplných novorozeňat, až po staré, nemocné lidi. Cesta byla opravdu velmi, velmi náročná.

Obr. č. 5 Vagón na přepravu lidí

2.3 Selekce

12

V průběhu dlouhé úmorné cesty vlak zastavoval opravdu jen velmi zřídka, a to jen kvůli vynášení výkalů. Hlučné pískání vagónu tedy vždy naznačilo to, že bude krátká zastávka. Když se transporty blížily do Osvětimi, lidé už mohli slyšet hluk a křik, který je měl ještě více zmást. Esesáci1 je se zbraněmi v rukou všechny vyhnali ven. Muselo to probíhat opravdu velmi rychle. Když chtěl nějaký muž pomoct dolů z vagónu ženám, dětem, nebo starým lidem, byl za to například zbičován. Nikdo nechápal, co se děje. Hned jak všichni vystoupili, začala probíhat selekce. Všemu tomu velel většinou Hauptsturmführer2 SS-Josef Mengele. Pouhým mávnutím ruky rozhodoval o životě, už nynějších vězňů. Pokaždé se selekce dělila na dvě skupiny-na pravou a levou stranu. Na levé straně byli všichni muži, na pravé ženy, se svými dětmi do 14ti let. Pravá skupina se dělila ještě jednou. A to na práce schopné ženy a většinou na samotné děti. Muselo to být strašné utrpení, dívat se na matky, které si nesou v náruči své malé dítě, a v okamžiku jej musí dát do rukou člena SS. Pokud opravdu silně protestovaly, což se stávalo velmi často, dovolili jim jít s dítětem. Matky plné radosti šly. To ale nevěděly, co je záhy čeká. Smrt v podobě udušení v plynových komorách. Pokud tam byli staří nebo velmi nemocní lidé, dojel si pro ně kamion od Červeného kříže3. Zbyly tedy dvě skupiny-muži a ženy bez dětí. Snažili se najít někoho ze své rodiny, ale většinou marně. Byly tam stovky až tisíce lidí, podle toho, jak byl transport velký. I kdyby žena našla svého muže, už by za ním stejně nemohla jít.

___________________________1 Esesáci-členové ozbrojené skupiny SS2 Hauptsturmführer SS-kapitán SS3 Červený kříž- humanitární hnutí v podobě mezinárodní neziskové organizace

Obr. č. 6 Třídění lidí při selekci

13

Obr. č. 7 Roztřídění lidé-napravo muži, nalevo ženy a děti

14

3 OSVĚTIM I.

3.1 Základní informaceKoncentrační tábor o rozloze zhruba 40 kilometrů čtverečních, byl vystavěn hlavně pro vyřešení otázky Konečného řešení židovské národnosti. Lidé, kteří prošli selekcí, byli posláni právě sem-do Osvětimi I. Při příchodu do tábora nevěděli co se děje, ale jak jsem již zmiňovala, nacisté je chtěli co nejvíce uklidnit, a proto hned u vstupu postavili bránu, na které bylo napsáno Arbait macht frei, v překladu do češtiny Práce osvobozuje. V součastné době je to jeden z nejznámějších symbolů Auschwitz. Do tábora s tímto sloganem přišel velitel tábora-Rudolf Höss z koncentračního tábora Dachau, kde dříve působil jako dozorce. Tento nápis ale nebyl pouze v těchto dvou táborech, byl ve spoustě dalších, třeba i v českém Terezíně. Postupem času vězni pochopili, že to tam Němci napsali jenom z jednoho prostého důvodu a to, aby lidé už na začátku zbytečně nepanikařili. Bylo to pro ně spíše ponižující, každý den brzo ráno vstávat a procházet bránou, jít na celý den dělat velmi těžkou a úmornou práci, a večer se vracet celí zmožení s mrtvými těly, která tento neskutečně velký nátlak už nezvládla a číst tato slova.

Obr. č. 8 Brána tábora v Osvětimi Obr. č. 9 Arbait macht frei v Terezíně

Obr. č. 10 Arbait macht frei v Dachau

15

3.2 Bloky Postupem času se počet vězňů čím dál více zvyšoval, a proto bylo potřeba vystavět nové budovy. Tyto stavby se nenazývaly domy, jak se normálně místo, kde žijeme jmenuje, ale byly to bloky postavené z červených pálených cihel. V táboře jich bylo celkem 30. Byly to z venku opravdu úplně stejné budovy, do posledního detailu. Každý blok měl vedle hlavních dveří napsané své číslo, aby bylo vše přehledné. Ve vnitř byly bloky podobné. Každý z nich měl ale jinou funkci, proto byl jinak vybaven. Osvětim měla být původně jen mužský tábor. Od října roku 1941 do března 1942 v něm byl zřízen oddělený tábor pro sovětské válečné zajatce. Týkalo se to devíti bloků, v levé části tábora. Přesněji šlo o bloky 1, 2, 3, 12, 13, 14, 22, 23 a 24. Sovětští zajatci žili v horších podmínkách než ostatní vězni a dozorci s nimi zacházeli obzvlášť surově. Takovéto zacházení přežil málokterý z nich, pouze 945 mužů z 10 000. Byli velmi vysílení a zesláblí, proto byli posláni do nově vznikajícího tábora ve městě Březinka, kde byli následně zabiti. Uvolnilo se místo, a proto tam mohli být nastěhováni další, práce schopní lidé. Na určitou dobu v blocích 1-10 bydlely ženy, které byly deportovány z okolí tábora. Poté, co byla Březinka dostavěna, byly i ženy převezeny tam, a proto se mohl z Auschwitz stát zase mužský tábor. Tábor byl nejprve vystavěn pro 10 000 lidí, po návštěvě Heinricha Himmlera-říšského vůdce SS a šéfa gestapa, byla 1. 3. 1941 však kapacita zvýšena o dalších 20 000. Tábor tedy dohromady mohl pojmout 30 000 lidí, bylo jich tam však mnohem více.

Obr. č. 11 Pohled na stejné bloky

Obr. č. 12 Blok z blízka

16

3.2.1 Táborový špitál Velmi významným domem byl blok, který byl označován jako táborový špitál. Lidé do něj byli většinou poslání esesmanem, který viděl, že už jsou na tom velmi špatně. V táboře bylo naprosto samozřejmé, že každá osoba postupem času onemocněla. Nacházel se v blocích 19, 20, 21 a 28. Říkalo se, že nemocnice nebyla vysvobození, ale pouze čekárna do krematoria. Ve všech koncentračních táborech byla jedna velká hrozba-epidemie. Nejčastěji to byly epidemie smrtících nemocí, jako třeba tyfus1. Kvůli němu musel být chod Auschwitz na chvíli zastaven, přesněji od července, do září roku 1942. Do tábora se při selekcích nesměli přibírat noví lidé, protože by byli automaticky nakaženi. Epidemie si vyžádala 15-20 tisíc obětí. Ale nebyla to jediná příčina, proč byli lidé ve špitálu. Podíl na tom měla každodenní úmorná práce a nesnesitelné pracovní podmínky, podchlazení, podvýživa, zažívací potíže, napadení spoluvězněm či esesmanem atd. V ošetřovnách panovaly velmi špatné podmínky. Byl tam nedostatek léků, špatná lůžka, lékaři, nebo zdravotní sestřičky/bratři nebyli z velké míry vůbec kvalifikováni na tuto práci. Řekli to jen proto, protože se chtěli schovat aspoň na chvíli před smrtí. Někteří vězni v lágru2, kteří byli povoláním lékaři, byli velmi úspěšní a bohatí, měli doma své ordinace s velmi dobrým vybavením, spoustou přístrojů, různými pomůckami, které jim usnadňovaly práci a pod sebou spoustu lidí, kterým šéfovali. O tomto si v Auschwitz mohli jen snít. ____________________________1 Tyfus-břišní tyfus je nemoc způsobená baktérií Salmonella Typhi, toto závažné onemocnění je přenášené stravou nebo kontaminovanou vodou.2 Lágr-zajatecký, nebo koncentrační tábor

3.2.2 Blok 10Blok 10 byl také nazývaný jako blok s experimenty a s pokusy na lidech. Byl to jeden z nejobávanějších bloků v táboře, protože lidé, kteří do něj vešli, buď nevyšli vůbec a pokud ano, tak nějakým způsobem zdeformovaní. Nacházel se v mužské části tábora, ale pokusy byly prováděny převážně na ženách. Hlavními doktory, kteří zde působili, byli Josef Mengele, Carl Clauberg, Horst Schumann, Eduard Wirths, Bruno Weber a August Hirt.

17

Lékaři si při selekci vybírali převážně lidi, kteří byli zesláblí, nebo ty, kteří se jim zdáli být pro jejich pokus vhodní, nic jiného zatím nerozhodovalo. Byla to různá škála pokusů, od kožních reakcí na různé látky, až po fenolové injekce.

Fenol byla velmi levná, rychle usmrcující látka, což se nacistům líbilo. Nejvíce byla používána za II. světové války. Zkoumali, kam by lidem tyto injekce mohli vstřikovat. Nejprve to dělali nitrožilně do paže, ale to se jim moc neosvědčilo, protože to nebylo tak rychlé, jak si představovali. Proto zvolili metodu vstřiku přímo do srdce. Jedním, z velmi známých vězňů, který byl usmrcen tímto způsobem, byl katolický kněz Maxmilián Kolbe.

3.2.3 Blok 11 a Stěna smrti Známý také jako blok smrti je blok s číslem 11. Měl několik funkcí. Hlavní funkce byla ústřední vězení tábora. Byli tam posláni lidé, kteří měli být podrobeni důkladnému výslechu. Esesmani je dovedli před gestapo, které si je vzalo na starost. Vězně podezřívali z plánování útěku, vzpoury nebo udržování kontaktu s vnějším světem. Jejich podezření bylo velmi obtížné vyvrátit, proto je poslali mezi blok 10 a 11, ke Stěně smrti, kde byly ozbrojenými muži zastřeleni přímo do hlavy-do týla, nebo byli oběšeni. V bloku v cele číslo 18 zemřel již dříve zmiňovaný Maxmilián Kolbe. Ve sklepení domu byly také cely, ve kterých byl poprvé použit Cyklon B, ke kterému se dostaneme později, v kapitole Osvětim II.

Obr. č .13 Stěna smrti

18

4 OSVĚTIM II.

4.1 Základní informaceZhruba 3 km od Osvětimi se rozkládala malá vesnice, zvaná Březinka. Nacisté chtěli, aby celý komplex Auschwitz pobral co nejvíce lidí, proto nechali všechny lidi z vesnice vysídlit a začali s totální přestavbou. Některé domy úplně zbourali a vzali si materiál, který by se jim hodil pro budoucí tábor. Některé tam ale nechali, jen je mírně přestavěli. Osvětim společně s Březinkou byly středem Evropy, proto to bylo vhodné místo pro vybudování koncentračního tábora. Na podzim roku 1941 dal Heinrich Himmler příkaz na okamžitou výstavbu Auschwitz II.-Birkenau. Nově jmenovaný stavební šéf tábora Karl Bischoff a architekt z SS Fritz Erkel vymýšleli dlouho před tímto příkazem, jak by měl být tábor vybudován. Trvalo jim to mnoho týdnů, než dokázali všechno do posledního detailu narýsovat. Zprvu měla Březinka fungovat jako další tábor pro válečné zajatce. Bylo to ale absurdní, že by měli váleční zajatci stavět koncentrační tábor pro jejich spoluvězně. Ovšem za II. světové války byly takového věci naprosto normální. Vězňů, kteří tábor stavěli, byli tisíce. Jak již bylo zvykem, nedostávali skoro žádné jídlo, pokud udělali něco špatně, byli za to náležitě potrestání. Stavba probíhala v zimě, tím pádem padal sníh a byly ukrutné mrazy. Zajatci nedostali ale vhodné oblečení, takže umírali také na podchlazení atd. Březinka byla dokončena na jaře roku 1942, ale vězňů, kteří tábor stavěli, přežilo jen několik set. Po konferenci v Berlíně, která se konala dva měsíce po zahájení výstavby se rozhodlo, že by se takto mohla konečně vyřešit otázka Konečného řešení židovské národnosti, proto odsouhlasili, že bude tábor převážně pro lidi židovského původu.

Obr. č. 14 Původní pohled na hlavní vstup do Březinky

19

4.2 Rampa Rampa nevedla do roku 1944 přímo do tohoto tábora. Končila velmi blízko Osvětimi I. Velitelství tábora si ale chtělo usnadnit práci se zbytečnou cestou, při které museli vězně do táborů odvést. Lidé nevěděli, co se s nimi děje, a proto měli myšlenky na útěk. Tomuto chtěli SS zabránit, a proto v roce 1944 nechali vystavět rampu, která vedla přímo do Birkenau1. Dveře vagónů byly otevřeny až tam, proto už jim vězni nemohli utéct. Rampa byla osvětlená, proto mohly být transporty přiváženy i večer. Odchylky mezi dovážkami vězňů byly různé, nebyl stanoven přesný čas. Každý vlak za sebou měl připojeno zhruba 20 vagónů. Každý vagón, jak jsem se již zmiňovala v předešlých kapitolách, měl kapacitu asi 80 lidí. Takže transporty měly průměrně 3200 lidí, ale nebylo tomu tak vždy. 75% přivezených lidí byli Židé. U kolejí se později konaly také selekce, při kterých šla drtivá většina lidí do plynu. ____________________________

1 Birkenau-německy napsané slovo Březinka

4.3 SektoryKoncentrační tábor Auschwitz II-Birkenau byl největší koncentrační tábor na světě. Proto musel být rozdělený do částí, kterým se říkalo sektory. Sektorů bylo celkem 10. Sedm sektorů bylo označeno písmeny BII a za tím bylo napsáno malé psací písmeno, od „a“ po „g“ (např. BIIb). Zbývající tři sektory byly označeny jako BIII, BIa a BIb. Prvním sektorem byl BIa. Tento sektor byl dokončen v srpnu roku 1942. Byl určen pro ženy a děti z mnoha zemí. V listopadu 1944 byli všichni evakuováni, kvůli plánované likvidaci této části. Poté byly ženy přesunuty do BIIe. BIb byl dostavěn jako první v Birkenau v březnu roku 1942. Do července roku to byl mužský tábor, potom je ale nahradily ženy, které tam byly až do roku 1944 a muži byli přesunuti do BIId. Bylo tam 15 zděných a 12 dřevěných baráků, které sloužily jako domovy pro vězně. Sektor BIIa fungoval jako karanténní tábor pro muže a to v době od srpna 1943 do listopadu 1944. Cílem karantény bylo naučit nově příchozí vězně režimu a „morálce“ tábora. Od dubna do listopadu roku 1944 byli v některých barácích umístěni nemocní vězni obou pohlaví.Část tábora BIIb byla pojmenována jako „Terezínský rodinný tábor“. To proto, že tam byly v období od září 1943 do července 1944 umisťovány židovské rodiny z Terezína, kde se nacházelo židovské ghetto. Celkem tam bylo deportováno asi 17 500 lidí. Po vyvraždění terezínských židů tam byly umístěny nově příchozí polské ženy a ženy ze sektoru BIa, který měl být zbourán.

20

V BIIc se nacházel provizorní tábor, většinou pro židovské ženy z Maďarska, které byly na rampě označeny členy SS jako silné a práceschopné. Tyto ženy, které nebyly nikdy registrovány v táborových záznamech, byly následně posílány do koncentračních táborů v Německu. V říjnu roku 1944 došlo k likvidaci těchto Židovek a byl tam přemístěn tábor BII.BIId byla určena od listopadu 1943 do ledna 1945 mužům z různých zemí, židovského i nežidovského původu. V BIIe se od února 1943 do srpna 1944 nacházel rodinný tábor pro cikánské vězně. Většina z nich zemřela následkem chorob a epidemií. Zbytek byl zabit v plynových komorách. Židé označení jako práceschopní byli drženi v některých barácích tohoto sektoru od konce května 1944. Nikdy nebyli registrováni v táborových záznamech a postupně byli posílání do táborů v Německu.V BIIf, které se říkalo „táborový lazaret“, byli od července 1943 do ledna 1945 umístěni nemocní mužští vězni. Ti ji brali jako čekárnu před krematoriem, protože většinu poslali do „lazaretu“ nechat zemřít. Často se zde konala selekce, vážně nemocní pacienti byli posláni na smrt. Lékaři SS tam také prováděli lékařské experimenty.V BIIg se od prosince 1943 nacházely sklady pro uložení majetku, který byl ukraden lidem, deportovaným do Auschwitz–Židům transportovaným k záhubě v plynových komorách a vězňům, registrovaným v táboře. Majetek zabavený Židům byl roztříděn a následně posílán do Německa. Během likvidace tábora v lednu 1945 zapálili příslušníci SS baráky s cílem zničit důkazy o svých zločinech.V BIII se nacházel přechodný tábor, vězni nazývaný jako „Mexiko“. Se stavbou se začalo na konci roku 1943 a byla přerušena v dubnu 1944. V tomto nedokončeném táboře bylo od června do října 1944 drženo více než 10 tisíc židovských žen, které často neměly svá místa na spaní. Některé z nich byly poslány do plynových komor, jiné byly přemístěny do sektoru BIIc a některé byly poslány do táborů v Německu. V říjnu 1944 nařídilo vedení tábora rozmontovat baráky, které byly poslány do koncentračního tábora Gross-Rosen, který se nacházel také v Německu.

Obr. č. 15 Původní pohled

na Auschwitz II-Birkenau

z ptačí perspektivy

21

4.4 Sauna Sauna byl dům, kterým si musel projít každý vězeň. Každá osoba se musela svléknout do naha, potom byla oholena ostrou břitvou. Příslušníci SS se s nimi vůbec nepárali, takže byla většina osob pořezána až do masa. Oholili je úplně všude, včetně vlasů, aby se nešířily vši. Břitvy nebyly desinfikovány, proto se infekce daly chytnout snadno už tam. Dalším krokem bylo vyfasování vězeňského oblečení. Byly to pruhované mundúry a špatné, velmi často absolutně nesedící boty. Poslední krok byl ten nejbolestivější. Jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Každá osoba měla na předloktí levé ruky vytetováno číslo, které nešlo nikdy smít, protože jim byl inkoust vstříknut pod kůži.

4.5 Plynové komory Hlavním úkolem ve všech koncentračních a vyhlazovacích táborech bylo usmrtit lidi. Bylo jedno jakým způsobem. Nacisté to chtěli ale udělat v co nejrychleji možném čase. Proto museli najít metodu, která by jejich přání vyhověla. Lidé z IG Farben1 zkoumali, jakým možným způsobem by se to dalo udělat. Pod ruce jim přišla kyselina kyanovodíková, neboli Cyklon B-jeden ze symbolů, který by se měl každému vybavit, když se řekne slovo Osvětim. Cyklon B se nejprve používal na hubení bakterií v oblečení. Při reakci se vzduchem měl kyanovodík smrtící účinky. Byl levný a 100% účinný, proto se používal na desinfekci prádla nejenom v Auschwitz. Muselo se s ním zacházet ale opravdu velmi opatrně. Tohle byl ten zlomový okamžik v dějinách lidstva. Když se tím dají zabít bakterie, proč ne lidi? SS zkoušeli tento plyn na lidech už v Osvětimi I. Nebylo to v plynových komorách, ale v bloku č. 10, v podzemních prostorách domu. Uzavřeli a utěsnili celé patro, nahnali tam lidi, nasypali trošku kyanovodíku a nechali ho působit. Většina lidí to ale přežila, protože tam Cyklonu B dali málo. Proto dávky postupně zvyšovaly, až přišli na to správné množství. Protože se jim to osvědčilo, vystavěli první plynovou komoru v Osvětimi.V Březince bylo ale mnohem více lidí, proto se musel zvyšovat i počet plynových komor, aby lidi stíhali usmrcovat. V březnu roku 1942 byly v Birkenau postavěny první plynové komory. Kousek od tábora bylo upraveno jedno menší zemědělské stavení tak, aby v sobě pojalo dvě plynové komory. V červnu téhož roku byl stejným způsobem přestavěn na plynovou komoru o čtyřech místnostech i druhý domek, stojící zhruba o 100 metrů dál. Tyto domy dostaly jména bunkr 1 a bunkr 2. Lidé je pojmenovaly jako „červený“ a „bílý“ dům. Vedle každého domu byl postaven jeden menší dřevěný dům, který měl sloužit ke svlékaní lidí a odkládání jejich věcí.

22

Uvnitř plynových komor to vypadalo jako ve sprchách. To stejné jim i řekli. Lidé se svlékali s radostí, protože se těšili na to, že budou po dlouhé době opět čistí. Když byli všichni nazí, esesmani je nahnali dovnitř. Lidí tam bylo opravdu moc, všichni se na sebe lepili. Zavřeli za nimi dveře a vězni čekali, až se z kohoutků spustí voda. Čekali ale marně. Většinou dojel Dr. Josef Mengele nebo nějaký jiný velitel a do otvorů, které byly na stropě nasypal Cyklon B. Trvalo to 10-12 minut, než se lidé udusili. V následující kapitole se dostaneme k tomu, co se s lidmi dělo dál. _______________________1 IG Fabren- německá chemická průmyslová společnost, která měla patentována Cyklon B, dodávala ho do Auschwitz

Obr. č. 16 Plechovka od Cyklonu B

Obr. č. 17 První plynová komora s krematoriem v Osvětimi I.

23

4.6 KrematoriaPoté, co byli lidé udušeni, museli být také někde pohřbeni. Nejprve členové sonderkommanda mrtvoly odnášeli pár set metrů od krematorií. Tam byly vykopány jámy, do kterých je naházeli a potom je zase zaházeli hlínou. S příchodem léta a zvyšujícími se teplotami se zápach z lidských těl začal stupňovat a byl čím dál více nesnesitelný. Proto bylo potřeba vymyslet jiný způsob. Kolem bunkru 1 a 2 vykopali velké jámy, které neustále hořely. Do nich po zplynování těla naházeli a nechali shořet. Nebyl to ale také nejvhodnější způsob, protože mohlo začít kdykoliv pršet nebo sněžit a oheň by mohl uhasnout. Také to způsobovalo obrovské epidemie a nebylo to také příliš rychlé.Aby se tomu všemu předešlo, Němci se rozhodli, že nechají postavit krematoria. První krematorium bylo postaveno už v Osvětimi I., společně s první plynovou komorou. Velmi se jim tento způsob spalování těl osvědčil. Německá firma Topf a Söhne z Erfurtu se postarala o výrobu, dovoz a umístění pecí. Většina lidí byla ale v Březince, proto muselo být krematorium i tady. Byl tu ale několikanásobně větší počet lidí, proto by jedno krematorium nestačilo. Byly postaveny rovnou čtyři. O jejich stavbu se postarali jak vězni, tak také stavební firmy, protože to muselo být naprosto precizní. V období, mezi 14. březnem a 25. červnem roku 1943 byla všechna krematoria uvedena do provozu. Krematoria II a III byla vybudována podle stejných plánů a stála naproti sobě na konci táborových sektorů BI a BII. Jejich dvůr byl ohrazen ostnatými dráty pod elektrickým napětím, ke kterým byla v roce 1944 přistavěna zeď z dřevěných kůlů, které měli pomoct tomu, aby krematoria nešla vůbec vidět. Budovy se skládaly ze dvou podlaží a podkroví. Ve sklepení se nacházela svlékárna a plynová komora, která měla velikost 7x30m. Byla opravdu velká, mohla pojmout až 1500 osob. Ve všech plynových komorách byl větrák, který pomáhal tomu, aby se jedovatý plyn dostal rychle ven a aby se na řadu dostaly další osoby. Potom, co byla těla vynesena z komor je lidé ze sonderkommanda odnesli do místnosti, která stála vedle plynové komory. Stříhali tam ženám, které ještě neměly ostříhané vlasy jejich copy a trhali zlaté zuby všem lidem, kteří je měli. Poté byla těla přenesena do  přízemí, kde se nacházela třicet metrů dlouhá hala s řadou pěti pecí, z nichž každá byla opatřena třemi spalovacími komorami. Další místnosti sloužily jako márnice. V podkroví bydleli muži ze sonderkommanda. Další dvě krematoria IV a V se nacházela na severním konci tábora BII. Tyto dvě budovy byly postaveny zrcadlově proti sobě. Oproti II a III se pece nacházely společně s plynovými komorami v přízemí. Obě budovy obnášely tři plynové komory, které měly jinou velikost. Celkem se do nich vlezlo 1200 osob. Po zprovoznění těchto čtyř krematorií nacisté úplně zrušili bunkry 1 a 2, protože byly zbytečné.

24

Obr. č. 18 Dobová fotografie krematoria

Obr. č. 19 Spalovací pece

Obr. č. 20 Ruiny krematoria v součastné Osvětimi

25

5 ŽIVOT V TÁBOŘE

5.1 Stravování, hygienaJak je známo, lidé v táboře prožívali hotové peklo. Každý člověk potřebuje na přežití jídlo a pití. Toho ovšem v Osvětimi nebyl pro vězně dostatek. Nebylo to tak, jak jsme na to zvyklí my-jídlo minimálně 5x denně, a ještě k tomu to, na co si zrovna vzpomeneme. To oni absolutně neznali. Dostávali jednou, či dvakrát denně něco malého k snědku. Nebylo to ale vůbec chutné a zhruba po dvou týdnech dostali střevní úplavici, která velmi často končí smrtí. Některé žaludky si na to ale zvykly, nebo spíš musely zvyknout. Vězni dostávali plesnivý chléb z mouky ze žaludů, margarin z hnědého uhlí a vodnatý salám z masa zdechlých koní v hodnotě 700 kalorií na den. To zapíjeli půl litrem polévky vařené z kopřiv nebo krmné řepy, bez tuku, mouky i soli.O hygieně nemůže být vůbec řeč. Za průměrnou dobu lidí v táboře, která byla zhruba 3 měsíce, se vysprchovali tak maximálně 5x, a to úplně studenou vodou. Mundůry, které jim byly přiděleny si museli šetřit, protože jiné nedostali. Pokud se jim chtělo na záchod, měli možnost. Museli jít ale do baráku, uprostřed kterého byla dlouhá betonová řada s otvory. Otvory byly těsně vedle sebe, takže lidé neměli žádné soukromí, žádný toaletní papír, o umytí rukou mohli tak možná snít.

Obr. č. 21 Napodobenina vězeňského jídla Obr. č. 22 Latríny v Osvětimi

5.2 Práce

26

Všechny vězně, kteří přežili selekci, čekala úmorná práce. Museli vstávat už ve tři hodiny v noci, aby se do sedmi do rána stihl udělat nástup, při kterém museli všichni stát venku i v těch nejukrutnějších mrazech a čekat, dokud nezazní jejich jméno. Potom nedostali nic k snědku a museli odejít i třeba několik km daleko, do práce. Pracovali například na stavbě domů pro SS, dříve také na stavbě krematorií, přestavování bloků, zkrátka na všem, co v táboře nechtěli dělat nacisté, takže všechno nepříjemné a fyzicky náročné. V Osvětimi III si zřídila IG Farben firmu pro výrobu syntetického kaučuku. Jako pracovní sílu používala otrocké práce vězňů. Pracovní doba nebyla žádných 8 hodin, jak je zvykem v této době. Pracovali i celé dny, týdny v kuse. To zapříčinilo to, že mnoho lidí umíralo na vyčerpání. Ať bylo jakékoli roční období, měli pořád to stejné oblečení. V létě si ho mohli vysvléknout, ale zima byla velmi náročná, protože nedostali žádné bundy, rukavice, čepice..

5.2.1 SonderkommandoSonderkommadno neboli zvláštní komando, tvořili silní a zdatní muži, kteří pracovali v krematoriích, plynových komorách a všude tam, kde bylo potřeba. V krematoriích měli denní a noční směny. Byli odtrženi od celého tábora, protože bydleli přímo tam. Krematoria byla oplocena ostnatými dráty a obestavěna dřevěnou stěnou, takže neviděli, co se v okolí děje. Oproti normálním vězňům měli značné výhody. Dostávali pravidelný přísun potravy. Kolikrát toho měli tolik, že si jídlo schovávali a dávali to ostatním vězňům, kteří v sonderkommandu nebyli a potřebovali to. Pokud se chtěli podívat, jestli někdo z jejich rodiny přežil, (bylo velmi náročné někoho blízkého najít, protože všichni měli oholené vlasy, včetně žen a byli příšerně vyhublí) tak si vzali tzv. „volno“, které jim to umožnilo. Nesměli říct, že jsou hledat svou rodinu, to by je samozřejmě nepustili. Dostávali také cigarety, každý měl svou postel, matraci, polštář a přikrývku. Vedle každé postele měli noční stolek, do kterého si mohli dát svoje cennosti. Pravidelně se jim pralo prádlo, měli vždycky jedno nebo dvoje v záloze. Vždy když jim skončila služba tak šli spát, protože byli po tak náročné práci unavení, ale pokud chtěli, mohli si vzít láhev nějakého alkoholu a strávit večer trošku jinak. Tato táborová „idylka“ jim ale po čtyřech měsících skončila. Když se už třetí měsíc chýlil ke konci, začali tušit, že s nimi bude konec, protože to viděli u předešlého sonderkommanda. Věděli, že je někdo musí nahradit, když i oni nahradili jiné. Mnoho skupin chystalo různé vzpoury a útěky, ale žádné to neprošlo, chytli je a zabili. Nebyla to vůbec jednoduchá práce, byla fyzicky, ale i psychicky náročná. Vždy se mohli ale najíst a vyspat na pohodlné posteli, ale co jejich psychika? Tyto hrůzy z paměti vymazat nešly. Mnohokrát se stávalo, že nějaký člen komanda viděl svého blízkého, který jde do plynové komory, nebo ho třeba přímo pálil.

27

Měli za úkol třeba i to trhání zubů a stříhání vlasů, o kterých jsem se zmiňovala už v dřívější kapitole. Museli být zlí a nepříjemní, museli lidi mlátit, týrat, bičovat, střílet… Všichni skončili stejně, byli nahrazeni novým sonderkommandem, které je zastřelilo.

5.3 Spánek Sektory byly rozděleny na muže a ženy, pokud ne, půlil se každý sektor na další dvě části. V jedné z nich byli muži, ve druhé ženy a děti. Tedy s výjimkou rodinných táborů. Sektory se skládaly z velikých dřevěných domů, které měly hliněnou podlahu, jinak všechno ostatní bylo ze dřeva. Ve střeše byla střešní okna, která byla v létě velmi výhodná, ale v zimě naprosto nesnesitelná. Domy byly velké místnosti, v každé z nich byly jenom postele. Každé pohlaví mělo jinou postel. Všechny byly třípatrové, ale muži je měli užší, přesněji 80cm na šířku a 200cm na délku. Byly to pouze dřevěné konstrukce, nebyly na nich žádné matrace, polštáře, deky.. Byla na nich poházená pouze sláma. Dalo by se to zvládnout, kdyby tam spal jeden. Ovšem v Osvětimi byly ty nejhorší podmínky, proto na jednom patře spali dva nebo tři. Když se chtěl otočit jeden, museli i zbývající dva. Pokud se chtěl jeden poškrábat, zase oba dva. Pokud se mu chtělo na záchod, vzbudil celou postel, tedy všech devět lidí. Pro nás, lidi žijící ve 21. století je to nepředstavitelné. Ženy na tom nebyly o moc lépe. Jejich postele byly větší, měly asi 150cm na šířku a 200cm na délku. Nespaly tam dvě, tři, čtyři.. Spalo jich tam rovnou osm. Na každou ženu vycházelo cca 20cm.

Obr. č. 23 Ženské postele Obr. č. 24 Mužské postele

6 VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI

28

6.1 Miklós Nyiszli Miklós Nyiszli se narodil 17. června roku 1901v Szilágysomlyó v Rumunsku. Ve svém rodném městě také vystudoval základní školu, poté gymnázium. V roce 1920 začal studovat medicínu, ve městě Kluž. Po roce studia odešel do Německa, ve kterém si medicínu dodělal a získal titul doktora medicíny. V roce 1927, tedy v průběhu studia se oženil se svou ženou a o dva roky později se jim narodila holčička. Po absolvování univerzity se přestěhoval se svou rodinou zpět do Rumunska. Ve městě Oradea získal práci v oboru soudní lékařství. Poté proběhlo další stěhování, tentokrát do městečka Viseu de Sus, kde už se trvale usadili. V roce 1940 se město stalo součástí Maďarska. Miklós, společně s jeho celou rodinou, byl v druhé polovině května roku 1944 deportován do továrny smrti-Osvětimi. Když si pro ně přijely nákladní vagóny, nikdo nic netušil a nechápal. Všichni pouze nasedli a snažili se přežít úmornou cestu. Po příjezdu na místo zahlédli pouze plameny šlehající z obrovských komínů, lidi oblečené do vězeňských pruhovaných mundůrů, stráže a rozkazy podobné tomuto „Velká zavazadla nechat uvnitř, s příručními vystoupit!“. Okamžik po vysednutí následovala již tradiční selekce, které velel lékař Josef Mengele, o kterém se dozvíme více v následujících kapitolách. Lidé byli rozděleni opět na dvě skupiny, na muže a ženy s dětmi. Muži, včetně Miklóse byli vyzváni k tomu, aby se přiznali, který z nich vystudoval německou medicínu a výborně ovládá patologickou anatomii. Zhruba z 50 lékařů se ani jeden dlouho neodvážil, Mengele začal být nervózní, protože věděl, že v tomto transportu bylo lékařů dost. Nyszli tušil, že si tím možná zachrání život, proto udělal krok vpřed. Dostal mnoho otázek, na které dokázal uspokojivě odpovědět. Učinil dobře, všichni jeho kolegové byli posláni do plynu, to se ovšem dozvěděl až po skončení války. Miklós musel počkat, než skončí selekce a Mengele bude moci odejít. Vyzval ho, aby s ním nastoupil do auta. Ujeli několik set metrů. Prošli táborovou kanceláří, kde byl Nyiszli zaevidován, postupovali do sauny, kde byl oholen a převlečen do civilních, ne vězeňských šatů. Poté se mu stala jedna z prvních, velmi bolestivých věcí. Přišel o své jméno, stal se z něj vězeň číslo A-8450, které mu bylo vtetováno na levou ruku.Nový lékař, označen číslem A-8450 byl ubytován v nemocničním bloku č. 12 tábora F. Snažil se být klidný, nepropadat panice. V pokoji, kde se nacházel jeho nový domov žil už dlouho jeden říšský bankovní lupič. Měl na blůze našitý zelený trojúhelník. Toto označení patřilo táborovým kriminálníkům. Seznámil ho i s dalším označením táborových vězňů. Červené trojúhelníky měli političtí vězni, hnědé jehovisti, černé prostitutky a růžové homosexuálové. Lékaři měli

29

na levé ruce přidělané bílé A na černé pásce. Značilo to slovo Artz, tedy lékař. Jeho spolubydlící ho seznámil s chodem tábora, řekl mu, že Auschwitz není jen pracovní, ale největší vyhlazovací tábor. Druhý den ráno, když se vzbudil, šel na snídani a byl seznámen s kolegy. Společně s nimi navštívil táborový špitál. Spatřil něco strašného. Vyhublé, třicetikilové chodící kostry, napuchlé od hladu, s popraskanými rty, s vyschlou, žlutou kůži. Tohle byla definice vězňů, kteří byli v táborové nemocnici. Miklós byl plně odhodlán všem pomoci. Po chvíli se dozvěděl, že se stane lékařem sonderkommanda a patologem, s tím byl ale částečně seznámen už při selekci.Po několika měsících byl povýšen, stal se asistentem doktora Mengeleho. Rukama mu prošly všechny lékařské protokoly, dostával pravidelný přísun potravy, měl pro sebe místnost, ve které spal, ale také zažil spoustu dějů, na které nebude chtít ani na chvíli vzpomenout. Josef Mengele si vytipoval otce se synem, kteří měli poruchu vzrůstu. Vzal si je na pitevnu, kde je oba za živa rozřezal, při čemž si chtěl dokázat jednu ze svých teorií. Po chvíli je sešil a zavolal si jeho asistenta. Miklós dostal příkaz je oba vzít, postavit si venku na nádvoří krematoria dva hořáky, na které měl dát dva velké kotle, nalít do nich vodu a každou mrtvolu dát do jednoho. Poté měl hořáky zapálit a čekat, než se maso odloupne od kostí. V Osvětimi se děla neskutečná zvěrstva, ve všech podobách. Dalším ojedinělým případem byla šestnáctiletá dívka, která byla poslána do plynu. Vězni tam byli obvykle 10-12 minut, jak jsem se již zmiňovala a poté byli všichni do jednoho udušeni. Miklós seděl ve svém pokoji (byl přestěhován do krematoria II), četl si knihu a v tom mu tam vběhl velitel plynového komanda a udýchaným hlasem mu sdělil, aby sešel dolů, že tam mají něco neobvyklého. Nyszli popadl kufřík a utíkal. Když byl vedle plynové komory, muži z komanda vytahovali dívku, která zplynování přežila. Byla v bezvědomí, ale dýchala. Jak se to mohlo stát? Lidé, kteří pracovali pod asistentem, se snažili dívce také všemi silami pomoct. Miklós ji vpíchl tři injekce, donesl ji teplou polévku a čaj. Dívka se po chvíli začala probouzel a vykašlávat hustý hlen. Dostala silný nervový záchvat. Po chvíli si začala na vše vzpomínat. Řekla, co si pamatuje. Netrvalo to dlouho a do místnosti došel německý kápo. Znali se spolu s asistentem docela dobře, proto se nebál mu říct, co se stalo. Němec se snažil najít východisko, ale sám moc dobře věděl, že pro ni bude nejlepší smrt. On osobně ji vzal nahoru do kumbálu a zastřelil ji do týla. Všechno má jednou nějaký konec. Konec mělo i trvání vězně čísla A-8450 v Osvětimi. Dvakrát se podíval do očí smrti, když byl málem zastřelen. Po dlouhých, neuvěřitelných osmi měsících cítil, že se bude blížit konec. Tři krematoria byla vyhozena do povětří, nedojížděly žádné nové transporty, sonderkommando, ve kterém byl i on bylo zavražděno (přežil jen on a tři jeho spolupracovníci), Josef Mengele opustil tábor, protože věděl, že ruská armáda je

30

blízko. Co bude ale s ním? Jendou v noci, kdy už byla Auschwitz poloprázdná se uložil s jeho kamarády ke spánku. Vzbudily ho až mohutné exploze, rachot samopalů a oslepující světla. Rozrazil dveře pokoje a uviděl, že poslední krematorium bylo prázdné. Ve strážních věžích nikdo nebyl. Už tam nechtěl být ani minutu. Rychle probudil své druhy, teple se oblékli, vzali si jídlo a dali se na útěk. Proběhli lesíkem v Březince, kterým dříve prošly tisíce vězňů. Najednou potkali skupinu osvětimských vězňů, kteří byli připraveni na pochod života. Přišlo jim jako nejvhodnější řešení se k nim přidat. Kráčeli mnoho dlouhých chladných nocí, tisíce kilometrů se zastávkami každou noc, až se dostali do koncentračního tábora v Mauthausenu. Tam se osprchovali, dostali něco malého k snědku a pokračovali dál. Už ne pěšky, ale odvezly je vagóny. Dostali se do dalšího koncentračního tábora, tentokrát do Melku. Melk i Mauthausen byly postaveny na kopcích, tudíž se vězni mohli porozhlédnout po okolí. Někteří poznávali svůj rodný kraj. Jaro 1945 přišlo brzy. Začaly se zelenat stromy, okolo Melku tekla řeka Dunaj, vedle které už nebyl sníh, ale zelená tráva. Ti, kteří přežili, začali doufat v konec Třetí říše a v nový začátek. 7. dubna roku 1945 se tábor zcela vyprázdnil. Pro zbývající věžně, včetně Nyszliho se dostavila loď, která je měla odvézt do již čtvrtého tábora v pořadí, Ebenseenu. Probíhalo to tam jako všude. Hodiny počítání, koupel, ubytování ve špinavých barácích a strážci s holemi. Absolvoval všechny tři body. Všichni si nedočkavě přáli konec, konec všeho toho zla. Stalo se tomu tak! 6. května roku 1945, tedy skoro jeden rok poté, co byl Miklós Nyszli deportován do Auschwitz-Birkenau se po této náročné cestě dočkal vysvobození. V ten den se v Ebensee vztyčila bílá vlajka, která je symbolem svobody. Byl konec! Něco okolo deváté hodiny přijel americký tank se třemi vojáky, kteří se tábora ujali a všechny vězně propustili. Když se vydal na cestu domů, do svého rodného Maďarska, míjel jen doutnající města a hřbitovy plné mrtvol. Po cestě se modlil, aby na něj, při příchodu domů čekali jeho rodiče, milující manželka s dcerou a sestra. Bál se skutečnosti. Když našel svůj byt, nikdo tam nebyl. Byl úplně vybílený. Nedokázal tam být, šel se projít do ulic. Nikde nikdo, nikdo známý. Celých šest měsíců se nic nedělo. Byl tam sám. Nedokázal jít mezi lidi. Jednoho odpoledne seděl u kamen, které mu přinášely úlevu. Z ničeho nic zazvonil zvonek. Netušil, kdo by to mohl být. Otevřel. Stála tam jeho manželka s malou dcerkou. Dokázali mu pouze říct, že došly z likvidačního tábora Bergen-Belsen. Potom všichni tři dlouhé hodiny plakali. Najednou mělo smysl žít!Miklós Nyiszli napsal svědectví, ve kterém detailně popisuje, co všechno zažil v Osvětimi. Kniha se jmenuje Byl jsem Mengeleho asistentem.

31

Obr. č. 25 Kniha byl jsem Obr. č. 26 Koncentrační tábor Mauthausen

Mengeleho asistentem

6.2 Shlomo Venezia Shlomo Venezia se narodil 29. prosince roku 1923 v řecké Soluni. Jeho rodina bydlela nejdříve ve Španělsku, odkud byla společně se všemi Židy vyhnána. Poté chvíli žila v Itálii, kde získala přímení Venezia (podle města, ve kterém rodina bydlela), ale natrvalo se usadila v Řecku. Shlomo měl pět sourozenců, nejdříve se narodil Maurice, potom Rachel,Shlomo a dvě sestry Marica a Marta. Venezia pocházel z velmi chudé rodiny. Jeho otec se živil jako holič, matka se starala o domácnost. V roce 1934 Shlomův otec zemřel a rodina se dostala do těžké finanční krize. Ve svých 21 letech, tedy 1. dubna 1944 byl společně se svou matkou, všemi sourozenci a bratranci deportován do Auschwitz. Cesta trvala asi 11 dní. Po příjezdu proběhla přibližně dvouhodinová selekce, při které se musel definitivně rozloučit se svou matkou. Jeho skupina byla poslána na práci do Osvětimi I. Esesmani je vyzvali, aby utvořili pětistupy na malém plácku, naproti kuchyním. Přišel za nimi tlumočník, který jim radil, aby při příchodu jednoho Němce, který jim měl klást určité otázky, odpověděli, že jsou zdraví a práceschopní. Když důstojník dorazil, byla už tma. Položil otázky, všichni odpověděli podle pokynů tlumočníka a po výzvě se odebrali do 3 km vzdálené Březinky.Tam všichni podstoupili klasickou desinfekci. Byli oholeni, osprchováni studenou vodou a převlečeni. Následovala tetovací místnost. Tam bylo každému pod kůži vpíchnuto registrační číslo. Druhý den ráno byli odvedeni do sektoru

32

BIIa-mužského karanténního tábora. Tam na ně čekal Polák a Nežid, kteří je šli „ubytovat“. Přes den skoro nic nedělali, občas museli něco uklidit. Zhruba po třech týdnech pobývání v karanténě za nimi přišli němečtí důstojníci. Vězni se museli seřadit tak, jako při apelu a každý po jednom měl oznámit své povolání. Všichni byli seznámeni s tím, že je dobré si v táboře občas něco vymyslel, může jim to totiž zachránit život. Proto si Shlomo vymyslel, že je kadeřníkem (myslel si, že bude pracovat v sauně). Jeho řecký kamarád, který se jmenoval Leon Cohen, si zase vymyslel, že je zubařem, přitom pracoval v bance. Ptali se proto, protože potřebovali nové lidi na práci v sonderkommandu. Jeden vězeň, kterého Shlomo potkal, mu vysvětlil, co to slovo znamená. Nechtěl věřit vlastním uším, ale s prací se musel hodně rychle sžít, jinak by mohl být potrestán a následně zabit. Nejprve nedělali nic fyzicky náročného. Byli odvedeni do svlékárny, ve které museli vybírat cennosti lidí, kteří byli právě posláni do plynu. Postupem času se stal jedním z těch, kteří odváděli a vytahovali mrtvoly z komor, také pracoval u spalovacích pecí. S jeho kamarádem, který si také vymyslel povolání, to pěkně schytali. Když byly mrtvoly vytáhnuty z plynu, přišel na řadu Shlomo s Leonem. Nejprve Leon všem musel rozevřít čelisti, poté zkontrolovat, jestli mají v puse zlaté zuby a jestli ano, vzal si obrovské kleště a musel zuby vytrhnout. Shlomo nedělal o moc příjemnější práci. Musel všem ženám a dětem, které měly dlouhé vlasy ostříhat a naházet je do pytle. Z vlasů potom další členové sonderkommanda tkali metry a metry „látky“, kterou nacisté využívali podle jejich uvážení. Shlomo Venezia strávil v sonderkommandu dlouhých šest měsíců. Podrobil se tam neuvěřitelnému psychickému nátlaku. Když jednoho dne pomáhal lidem se svlékáním, uslyšel, jako kdyby někdo volal jeho jméno. Neustále se ozývalo „Shlomo, Shlomo!“. Otočil se a uviděl bratrance jeho otce, Leona Veneziu. Byl vyhublý na kost, úplně se mu změnil hlas. Oba dva přijeli stejným transportem, Leona poslali na kopání vodní kanalizace, při kterém se ošklivě zranil. Ptal se Shloma, jak dlouho trvá, než člověk umře, jestli se při tom moc trpí, protože věděl, kde se nachází. Leon byl mezi posledními, kteří tam vstupovali. Se Shlomem se naposledy objali a on musel jít. Ostatní muži ze sonderkommanda Shloma odvedli, protože z toho byl dočista zdrcený. Konec se blížil čím dál rychleji. Všichni věděli, že je čeká smrt. Po táboře se ale rozkřiklo, že to nebude dlouho trvat a bude konec Auschwitz. Blížil se totiž pochod smrti. Jednou v noci byli všichni vyzváni, aby se sbalili. Bylo jim řečeno, že se musí urychleně přemístit do Osvětimi I. Když došli na místo, byly volné dva nebo tři bloky, které byly určeny na dospání této noci. Nebyly tam žádné postele, ten kdo neměl štěstí se dostat dovnitř, musel zůstat venku v mrazech. Brzy ráno vyšli v dlouhé 5-6 tisícové koloně pryč z Osvětimi. Shlomu čekal stejně dlouhý, úmorný a mrazivý pochod jako Miklóse. Byl vězněm celkem čtyř koncentračních táborů-Auschwitz-Birkenau, Mauthausen,

33

Melk a Ebensee. Myslel si, že přišel o svou celou rodinu. Ani o jednom ze sourozenců neměl žádné informace. Když byl v posledním lágru v Ebensee, Američané, kteří tábor přijeli osvobodit, mu řekli, že trpí TBC, tedy tuberkulózou. Nic si z toho nedělal a chtěl odjet se svými kamarády, kteří byli z Palestiny a jeli přes Itálii domů. Během cesty se mu nemoc začala zhoršovat, a proto musel být vysazen v nemocnici v Udine na severu Itálie. Strávil tam necelý jeden rok. Dozvěděl se, že jedna jeho sestra i bratr žijí. Když se z toho vyléčil a opustil nemocnici, začal chodit na jazykové kurzy, na kterých si našel novou přítelkyni, se kterou se zanedlouho oženil a měl děti. Viděl se i se svými sourozenci. Dlouho své manželce a dětem neřekl, že podstoupil koncentrační tábory. Začal úplně nový život. Až když byl starší, dostal potřebu se o tom s někým podělit, proto vydal svědectví nazvané V pekle plynových komor. Poslední větou, kterou Shlomo do knihy napsal bylo „Z krematoria člověk nikdy nevyjde celý, cokoliv dělám a cokoliv vidím mě vždycky zavede zpátky.“ Shlomo Venezia zemřel nedávno, 1.10.2012 v nedožitých 89 letech. Byl jedním z posledních lidí, kteří zažili Osvětim.

Obr. č. 28 Shlomo jako starý muž, v pozadí krmatoria v Osvětimi r

Obr. č. 27 Shlomo Venezia před

nástupem do Auschwitz

7 NACISTIČTÍ LÉKAŘI

7.1 Josef Mengele

34

ruiny krematoria v Osvětimi

Josef Mengele se narodil 16. března roku 1911 v Günzburgu v Německu. Byl nejstarší ze tří synů velmi bohatých manželů Karla a Walburgy Mengeleových. Jeho otec vlastnil továrnu na výrobu zemědělských strojů. Josef byl jiný než jeho dva sourozenci, byl velmi chytrý a inteligentní, o tom svědčilo i to, že byl jedním z nejlepších žáků ve škole. V roce 1930 úspěšně odmaturoval a začal se rozmýšlet nad tím, na jakou vysokou školu půjde. Nakonec se rozhodl pro studium medicíny se zaměřením na antropologii a genetiku v Mnichově, kde také získal doktorát. Po zkouškách odešel do Frankfurtu, kde pracoval jako asistent jednoho velmi významného doktora na frankfurtské univerzitě. V 21 letech se stal členem polovojenské organizace, zvané Stahlhem, která pochodovala při slavnostních příležitostech. Kvůli zdravotním problémům z ní musel brzy odejít. V roce 1937 požádal o vstup do Hitlerovy strany NSDAP a o dva roky později, tedy v roce 1939 se stal členem SS. Téhož roku se oženil s Irenou Schoenbeinovou. Od roku 1940 do roku 1942 složil v jednotce Waffen-SS. Když byli na ruské frontě, byl zraněn a prohlášen za SS-Hauptsturmführera, tedy kapitána. Dalším místem, kde působil, byla Osvětim. Byl tam povolán kvůli náhradě za jiného doktora, který onemocněl. Během chvíle se stal jedním z nejdůležitějších článků pro chod tábora. Už při samotné selekci rozhodoval o osudu lidí tím, že ukázal rukou buď napravo-dál do tábora, nebo nalevo-do plynu. Také si rovnou vybíral vhodné lidi na jeho pokusy. Jeho dalším úkolem bylo provádění různých výzkumů a experimentů. Nejhorší bylo, že nepoužíval žádná anestetika, a proto lidé neskutečně trpěli. Například zkoumal dvojčata a trpaslíky (liliputány). Měl dokázat, jestli je možné uměle zvýšit pravděpodobnost, že žena porodí dvojčata, popř. x-čata. Většina dětí, na kterých to zkoušel, byli Romové věznění v cikánském táboře. Díky těmto činnostem získal pověstný název Anděl smrti. Stal se z něj úplně jiný člověk. Dříve byl lidmi milován, byl společenský, milý, přátelský. Ale v lágru? O těchto vlastnostech nemohla být ani řeč. Stala se z něj bezcitná bestie, která si nejspíše neuvědomovala, že všichni lidé jsou si rovni a on není něco víc. Postupem času se stal hlavním lékařem Březinky, ale ne celého komplexu Auschwitz-Birkenau, tím byl Eduart Wirths. Působil v lágru asi 11 měsíců, v bloku číslo 10, kterého se každý bál a také v krematoriu 2, kde měl zřízenou moderní pitevnu. Osvětimský vězeň Alex Dekel řekl: "Nikdy jsem nepřijal fakt, že sám Mengele věřil, že dělal skutečný výzkum. Ne z nedbalého způsobu, kterým ho prováděl. Jenom zakoušel moc. Mengele provozoval zabíjecí podnik. Větší operace byly prováděny bez umrtvení. Jednou jsem byl svědkem operace žaludku, Mengele odstraňoval kusy z žaludku, ale bez žádného umrtvení. Jindy to bylo srdce, které

35

bylo odstraněno, opět bez umrtvení. Bylo to strašné. Mengele byl doktor, který se zbláznil kvůli moci, kterou dostal. Nikdo se ho nikdy nezeptal. Proč tenhle zemřel? Proč tenhle zahynul? Nemocné nepočítal. Tvrdil, že dělá to, co dělá ve jménu vědy, ale byla to šílenost na jeho straně." Na konci roku 1944 začal Mengele tušit, že bude konec války a přijde o svou práci. Proto se 17. ledna 1945 sbalil a opustil Osvětim. Vydal se na západ a stal se z něj německý řadový voják. Jako válečný zajatec byl zadržen nedaleko Norimberku. Protože nikdo netušil, o koho se jedná, byl po nějaké době propuštěn. Skrýval se u přátel. Jeho rodina věřila v jeho nevinu, a proto ho velmi často navštěvovala a pomohla mu i s falšováním dokladů na jméno Helmut Gregor. V roce 1949 se vydal na cestu do Buenos Aires, kde potkal nacistické přátele, například Adolfa Einchmanna. Neustále se skrýval a ze strachu před dopadením se stěhoval. V roce 1958 se rozvedl a vzal si vdovu po svém bratrovi, Martu. O rok později byl varován, že není daleko od jeho dopadení, tudíž se opět přestěhoval, tentokrát do Paraguayi. Marta se s jeho životem nikdy nesmířila a opustila ho. Do konce 60. let žil kousek od Sau Paula v Brazílii. V roce 1979 zemřel. Polemizuje se nad tím, zda ho zasáhla křeč při plavání v moři, nebo jestli dostal infarkt. Nebyl nalezen dlouhých 35 let po válce. Žil uprchlickým způsobem života, neustále se stěhoval. Až v roce 1992 bylo identifikováno jeho tělo podle DNA1. _________________________________1DNA- nukleová kyselina, nositelka genetické informace všech organismů

Obr. č. 29 Josef Mengele ve vojenské uniformě Obr. č. 30 Jedna z nejznámějších

8 KONEC VÁLKY A OSVOBOZENÍ

Všichni začali pociťovat, že je něco v nepořádku. Jak nacisté, ke kterým se doneslo, že je Rudá armáda nebezpečně blízko, tak vězni, ke kterým se lidé z SS chovali nezvykle krutě.

36

fotografií Mengeleho pokusů

Rok 1944 byl pro lágr obdobím, kdy bylo zavražděno nejvíce osob za předešlé roky, a srpen téhož roku byl měsícem, kdy se v Osvětimi nacházelo nejvíce vězňů-130 000. Tato obrovská likvidace byla první fází přípravy na odstranění celého Auschwitz. Do tohoto měsíce se tábor neustále rozšiřoval a zdokonaloval, avšak začátkem 1. 8. tomu tak skončilo. Na podzim roku 1944 bylo přibližně 65 000 vězňů převezeno na otrocké práce do různých firem v Německu. Druhá polovina v táboře zůstala. Třetí říše se začala zbavovat všeho, co by po válce mohlo být důkazem k dopadení a odsouzení dozorců v táboře. Rozmontovávali dřevěné baráky v Březince, odváželi veškeré bohatství, které lidem sebrali při pálení v komorách nebo v sauně, pálili kartotéky a seznamy lidí deportovaných tam. Všechna krematoria a plynové komory byly postupem času vyhozeny do povětří. V polovině ledna roku 1945 byla Osvětim skoro celá zlikvidována. Pár dní před osvobozením se uskutečnily pochody smrti, na které bylo posláno něco kolem 56 000 vězňů. Lidé byli na pokraji vyčerpání, nebyli vyspaní a nedostali nic k snědku. Museli ujít několik desítek kilometrů, aby se dostali do jiných koncentračních táborů, jako byl například Mauthausen, Buchenwald, Ebensee a další.Zbytek vězňů, kteří se nemohli pochodu účastnit kvůli těžké nemoci nebo vyčerpání, zůstali v táboře. Bylo jich něco kolem 9000. Tyto bezmocné lidi měli SS v plánu postřílet. Podařilo se jim to jen z malé části, něco kolem 700. Během těchto dnů vězni, kteří tam zůstali, nacházeli lidi, kteří nebyli izolováni v táboře, ale i přesto tam přišli. Co je tam však vedlo? Doufali v to, že tam Třetí říše zanechala aspoň malé zásoby jídla, drahých šperků, nějaké oblečení. Zbytek věcí byl ukryt v tzv. Kanadě. Osvětimští zajatci jim to vymlouvali, ale oni je neuposlechli. Kanada byla ještě velmi dobře střežená SS. Esesáci byli nemilosrdní, proto všechny do jednoho postříleli. 20. a 21. ledna však všichni tito tyrani Osvětim opustili, protože se chtěli zachránit před Rudou armádou. Našli se také lidé, kteří toužili po dítěti a nemohli ho mít. Proto do tábora přišli, aby si nějakého malého sirotka vzali a stali se jeho novým rodičem. V sobotu, 27. ledna kolem 15. hodiny přijela Rudá armáda a tábor osvobodila. Pro zbytek lidí byly přistaveny obrovské vozy od polského Červeného kříže, aby je odvezly do nejbližších nemocnic. Osvětim je v součastné dobře označována za místo, kde se odehrála největší masová vražda v dějinách lidstva. Do tábora bylo přivezeno něco kolem 1 300 000 lidí, z toho zemřelo přibližně 1 100 000. Byly prováděny statistiky, podle kterých je jasné, že v Auschwitz zahynulo více než 960 000 Židů, 75 000 Poláků, 21 000 Romů, 15 000 Sovětských válečných zajatců a 10-15 000 lidí jiných národností, včetně Čechů.

37

"Kolem 18. ledna 1945 byli vězni a vězenkyně evakuováni. Všichni, kteří byli schopni pochodu, museli tábor opustit. Esesáci nám sdělili, že tábor je podminován a že kdo zůstane, zahyne. Mnoho z nás však esesákům nevěřilo a v táboře jsme zůstali. Do okamžiku osvobození jsme si museli sami poradit. Sháněli jsme především z táborových skladů potraviny a oděv. Stali jsme se svědky zapálení Kanady a vyhození krematorií do povětří. V období od evakuace do osvobození přešly přes náš tábor dvakrát německé vojenské formace, mezi nimi byli možná také esesáci. Když přecházeli poprvé, poručili všem Židovkám vyjít ven z bloků. Odvedli je směrem do města Osvětim a cestou zastřelili. Podruhé rozstříleli skupiny sovětských válečných zajatců." Svědectví podala Zofia Lutomska-Kucharska, bývalá vězenkyně, v období osvobození tábora byla ošetřovatelkou v táborové nemocnici BIIe v Birkenau.

9 SOUČASNÁ OSVĚTIM

9.1 Muzeum

38

V součastné době je možné, podívat se přímo na místo, kde se tyto brutální činy děly. Auschwitz-Birkenau je zrekonstruována a je umožněno „podrobit se“ prohlídce lágru, která trvá 3 hodiny. Muzeum bylo otevřeno 2. července roku 1947. Již v roce 1979 byl celý komplex zapsán do světového dědictví UNESCO. Každý, který se tam bude chtít podívat, by se měl dopředu objednat. Každá skupinka nahlásí, z jaké země je, kvůli tomu, aby jí mohl být přidělený průvodce, který mluví ve stejném jazyce a provází ji celým táborem.Exkurse se skládá ze dvou částí. Prohlídkou Osvětimi a prohlídkou Březinky. Začíná to tím, že jsou lidé zavedeni přímo pod bránu Osvětimi I., na které je napsáno Arbait macht frei. Dozdí se o chodu tábora základní informace. Potom si projdou ulice mezi bloky, až se dostanou do bloků, ve kterých jsou připraveny různé fotografie vězňů, mapy odkud byli přiváženi, všemožné statistiky a důležitá data. Lidé se dozví, jak bylo s vězni zacházeno, v jakých podmínkách žili a pracovali. Toto všechno samozřejmě komentuje průvodce. Následně se postupuje do dalšího bloku, který je velmi emotivní. Nachází se v něm botičky malých dětí, ale i dospělých, kterých se dochovalo přibližně 110 000 ks, zavazadla popsaná jmény-3800 ks, kuchyňské nádobí-12 000 ks, protézy a ortézy-470 ks, pruhované mundůry-350 ks, talismany-250 ks, různé obrazy, knihy, deníky, kterých bylo něco kolem 6000 ks (2000 ks děl bylo vytvořeno až v táboře). Prochází se i kolem bloku 10 a 11, mezi kterými je Stěna smrti. U zdi, u které se popravovalo, je zbudován malý památníček, u kterého mohou lidé položit květinu, věnec, zapálit svíci, či ponechat nějaký osobní talisman.Po prohlédnutí celého tábora se přesouvá do 3 km vzdálené Březinky. Projde se vstupní branou, ze které jde krásně celý komplex vidět. Je mnohem větší než předešlý tábor. Jsou tam napodobeniny vězeňských baráků, zachované postele a latríny. Je tam také rampa a jeden odstavený vagón, kterým byli lidé deportováni. Je možno vidět ruiny krematorií a plynových komor. Ke shlédnutí je také jezírko, které je plné popelu z mrtvých těl. Všude jsou samé ostnaté dráty, které byly dříve nabity 800 volty.

9.2 Pamětní deskaZhruba v polovině prohlídky v Březince se zavítá přibližně do středu tábora, ve kterém je zbudovaný obrovský památník. Je to velká vydlážděná plocha, na které jsou položeny kovové desky. Každá země, odkud byli lidé deportováni, má svou desku, na které je napsán slogan v jejich jazyce. Uvádí se na ní

39

„Nechť toto místo,

na kterémHitlerovci vyvraždili

kolem půl druhého miliónumužů, žen a dětí,

hlavně Židůz různých zemí Evropy,

zůstane na věkyvýkřikem zoufalství

a výstrahou pro lidstvo.Auschwitz - Birkenau

1940 – 1945“

10. ANKETA Na začátku psaní mé absolventské práce jsem moc dobře věděla, že téma je samo o sobě zajímavé a nebude potřeba ho nějak obohacovat. I přesto jsem byla zvědavá, jak jsou na tom moji vrstevníci, ale i mladší žáci. Proto jsem se rozhodla, že zpracuji anketu, která bude obsahovat 4 otázky. Udělala jsem ji

40

Obr. č. 31 Památník, v pozadí pamětní desky v různých světových jazycích

Obr. č. 32 Slogan napsaný v českém jazyce

anonymní, pouze jsem si předem na každý papír napsala číslo třídy. Průzkum jsem položila žákům II. stupně ZŠ Velké Němčice-celkem 83 žáků. Předem žáci nevěděli o tom, že něco takového budu provádět, proto se na to nemohli nijak připravit. Dopředu jsem dala vědět pouze učiteli, který žáky zrovna učil, když jsem s anketou chodila. První otázka zněla, „Říká ti něco pojem Osvětim?“ Na odpověď měli tři možnosti - a) Ano, vím o co jde b) Párkrát jsem o tom slyšel/a c) Vůbec nevím Byla jsem mile překvapena, když 62 žáků zvolilo možnost a) + b), tedy věděli, o co se jedná.

5111

21

1. Říká ti něco pojem Osvětim?

Ano, vím o co jdePárkrát jsem o tom slyšel/aVůbec nevím

Bylo zbytečné, abych žáky, kteří vůbec nevěděli, o co jde, zatěžovala s další otázkou. Proto dotazník vyplňovali dále pouze ti, co zakroužkovali a) + b). V následující otázce žáci neměli žádné možnosti na zakroužkování. Museli napsat, co si myslí. Dotaz „Co podle tebe Osvětim znamená?“

41

Graf č. 2 Pojem Osvětim

50

12

2. Co podle tebe Osvětim znamená?

Koncentrační tábor Jiná odpověď

Byla jsem ráda, že to berou vážně a byli si jistí tím, když kroužkovali první otázku. Odpovědi u této otázky mě o tom přesvědčily.Třetí a předposlední otázkou bylo „Navštívil jsi ji ty, nebo někdo z tvých známých?“

3230

3. Navštívil jsi ji ty, nebo někdo z tvých známých?

AnoNe

Velké procento těch, kteří zakroužkovali a) ano tvořili žáci deváté třídy, protože ji skoro všichni navštívili při společném zájezdu (včetně mě).

42

Graf č. 3 Význam

Graf č. 4 Návštěvnost

Čtvrtá otázka sloužila k zanesení na časovou osu. Přesněji „V jakém období byla Osvětim v provozu?„ Na zakroužkování byly tři možné odpovědi – a) První světová válka b) Druhá světová válka c) 19. století

6

54

2

4. V jakém období byla Osvětim v provozu?

První světová válkaDruhá světová válka19. století

Do této otázky jsem popravdě vkládala ty nejmenší naděje. Jsem opravdu udivena, že žáci mají takový přehled, i přesto, že se většina o tomto tématu v dějepise vůbec neučila. Celkovou anketu hodnotím z mého hlediska velmi pozitivně. Jsem ráda, že jsem ji udělala a dozvěděla se tak, co o mém tématu žáci vědí. Ti, kteří budou na obhajobách v kině a o Osvětimi nevěděli vůbec nic, si snad zapamatují základní informace a v deváté třídě budou o něco chytřejší.

43

Graf č. 5 Období

11. Závěr Když se zamyslím nad tím, že je psaní první části absolventské práce zamnou, můžu říct, že se mi docela ulevilo. Není to z toho důvodu, že by mne to nebavilo, to vůbec ne. Spíše jsem ráda, že jsem dokončila něco, co mi dalo do života obrovskou zkušenost. Na začátku září jsem měla pocit, že jsem v životě ještě skoro nic nedokázala. Několikrát jsem to chtěla vzdát, úplně si změnit téma a osnovu. Řekla jsem si ale, že takhle to v životě nepůjde, pořád něco měnit a dělat to tak, jak chci já. Právě tato slova mě velmi nabudila a vzala jsem to opravdu vážně. Do práce jsem vložila i velký kus sebe. Snažila jsem se do psaní vcítit, představit si, že bych měla být třeba já, nebo někdo z mých blízkých obětí, která by byla do Osvětimi deportována. Při této představě mě mrazí, ale hodně mi pomohla dát do toho opravdu všechno a snažit se lidem přiblížit tato neskutečná zvěrstva, která se děla zhruba před tři čtvrtě stoletím, na lidech stejných, jako jsme my.Namyslela jsem si několik cílů, které jsem chtěla splnit. Jedním z nich byly nezodpovězené otázky, i přesto, že jsem v Osvětimi byla. Splnila jsem si je však? Můžu říct, že ano a dozvěděla jsem se ještě mnohem, mnohem více. Dalším z mých úmyslů bylo si přečíst třetí svědectví nějakého z vězňů. Tohle jsem si bohužel nesplnila, protože po dočtení předešlých dvou jsem na to už neměla chuť a čas. Je to velmi složité čtení. Posledním, ale nejdůležitějším záměrem bylo z této práce vytvořit něco jako průvodce Osvětimí. Už při sestavování osnovy jsem se témata snažila skládat za sebou tak, aby na sebe historicky navazovala. Bylo to velké plus, které mi můj cíl částečně splnilo. Už dříve jsem se setkávala s prací v Microsoft Office-Word. Bylo to ale tím způsobem, že jsem pokaždé psala jiným písmem, občas jsem vložila nějaký obrázek, podtrhla nadpis, ale žádné jeho výhody jsem neznala. V září jsme dostali manuál, podle kterého jsme měli celou práci sestavit. Bylo pro mne velkým šokem, když jsem se dozvěděla, že všichni musíme psát stejným typem a velikostí písma. Také jsem se dočetla, že má dílo dané jasné členění, podle kterého musejí všechna v konečné podobě vypadat. Měli jsme mít všechno zarovnané, očíslované stránky, atd. S tímto jsem se nikdy nesetkala. Položila jsem si otázku „Jak to ale udělám?“. Právě za těmito účely máme předmět, který se jmenuje Tvorba prezentací. Dal mi toho opravdu hodně a naučil mě velmi dobře pracovat s Microsoft Office Word. Jsem velmi ráda, že naše škola umožňuje žákům tuto zkušenost. Myslím si, že je to opravdu velkým kladem jak do života, tak na střední a vysoké školy. Kdybychom na některé z těchto škol dostali podobný úkol, možná bych si toto téma vybrala znovu a zkusila se na něj zaměřit více dopodrobna. Neměla jsem problém najít si k tomuto tématu informace. Byla jich opravdu spousta. Jak v knižní, tak i v internetové podobě. V knižní podobě jsou napsaná

44

spíše svědectví, než úplný průřez Osvětimí (od začátku až do konce), avšak v internetové je to přesně naopak. Našla jsem jednu stránku, která je oficiální stránkou Osvětimi. Háček byl ale v tom, že je napsaná pouze ve dvou světových jazycích-v anglickém a německém. Proto jsem si části, které jsem neznala z hlavy, nebo se o nich nedočetla v knihách, musela překládat. To naštěstí v této době není problém. Uvědomuji si, že moje práce není bezchybná a dokonalá, ale i přesto doufám, že Vám všem, kteří jste si ji přečetli, se vám aspoň z malé části líbila a dozvěděli jste se nové, a jistě zajímavé informace.Na úplný závěr bych chtěla ještě jednou poděkovat panu učiteli Petru Gráblovi, který mi opravdu velmi pomohl. Jsem ráda, že si byl vědom toho, že je to moje práce a snažil se mi do ní moc nezasahovat, čehož si velmi cením.

45

12. ZDROJE 12.1 Seznam použité literatury KnižníNYISZLY, Miklós. Byl jsem Mengeleho asistentem. Praha: Academia, 2012. ISBN 978-80-200-1757-4.

VENEZIA, Shlomo. V pekle plynových komor - Svědectví přeživšího člena osvětimského sonderkommanda. Praha: Rybka Publishers, 2010. ISBN 978-80-87067-68-0.

Internetové Auschwitz-Birkenau [online]. ©1999-2013 [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://en.auschwitz.org/m/

DNA - Wikipedie. Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. 30. 1. 2005, [cit. 2013-12-15]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/DNA

Holocaust.cz. Osvětim - holocaust.cz [online]. 26. 7. 2013 [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://www.holocaust.cz/cz2/history/camps/auschwitz

Holocaust.cz. Osvobození Osvětimi (1945) - holocaust.cz [online]. 2001 [cit. 2014-01-02]. Dostupné z: http://www.holocaust.cz/cz/main

Josef Mengele - Wikipedie. Wikipedie, otevřená encyklopedie [online]. 4. 1. 2006 [cit. 2013-12-15]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Mengele

Koncentrační tábor Osvětim-Auschwitz [online]. © 2013 [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://www.osvetim-auschwitz.estranky.cz/

Neaktuality.cz - víme, co se stalo. V koncentračním táboře Osvětim - Březinka byla naposledy použita plynová komora [online]. 28. 11. 2012 [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://www.neaktuality.cz/zahranici/v-koncentracnim-tabore-osvetim-brezinka-byla-naposledy-pouzita-plynova-komora/

Wikipedie, otevřená encyklopedie. Auschwitz-Birkenau - Wikipedie [online]. 30. 6. 2006 [cit. 2013-12-08]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Auschwitz-Birkenau

Wikipedie, otevřená encyklopedie. Rudolf Höss - Wikipedie [online]. 19. 4. 2008 [cit.2013-12-08]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_H%C3%B6ss

46

12.2 Seznam použitých obrázkůObr. č. 1 Osvětim zakreslená na mapě

https://www.google.cz/search?hl=cs&site=imghp&tbm=isch&source=hp&biw=1600&bih=707&q=osv%C4%9Btim+mapa&oq=osv%C4%9Btim+&gs_l=img.3.2.0l10.2056.3141.0.6245.8.7.0.0.0.0.376.1435.1j2j3j1.7.0....0...1ac.1.28.img..3.5.810.1Xkq3_z86rM#facrc=_&imgdii=_&imgrc=NMOuuvMHd30fAM%3A%3BpegRy1L41bUybM%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.osvetim-auschwitz.estranky.cz%252Fimg%252Fpicture%252F21%252FMapa1.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.osvetim-auschwitz.estranky.cz%252Fclanky%252FTuristInfo.11.html%3B471%3B363

Obr. č. 2 Velitel tábora Rudolf Höss

https://www.google.cz/search?hl=cs&site=imghp&tbm=isch&source=hp&biw=1600&bih=707&q=rudolf+h%C3%B6ss&oq=rudolf+h%C3%B6ss&gs_l=img.3..0l10.1453.7234.0.7379.11.10.0.0.0.0.325.1017.5j1j1j1.8.0....0...1ac.1.28.img..5.6.711.h6-3xJvEv7A#facrc=_&imgdii=_&imgrc=rKj6ozvZjg3i3M%3A%3BMo_Cy-xEEccMxM%3Bhttp%253A%252F%252Fscritturaautobiografica.files.wordpress.com%252F2012%252F05%252Fhoess_rudolf.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fscritturaautobiografica.wordpress.com%252F2012%252F05%252F01%252Fautobiografia-quando-a-scrivere-e-un-criminale-il-caso-rudolf-hoss%252F%3B415%3B650

Obr. č. 3 Mapa Evropy, na které jsou vyznačena místa, odkud byli přiváženi Židé

Zdroj-autor

Obr. č. 4 Celkový seznam deportovaných lidí do Osvětimi

Zdroj-autor

Obr. č. 5 Vagón na přepravu lidí

https://www.google.cz/search?q=vag%C3%B3ny+pro+p%C5%99epravu+lid%C3%AD+v+osv%C4%9Btimi&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=BXtiUpCxCcXFswb0g4HICg&ved=0CAkQ_AUoAQ&biw=1600&bih=707#facrc=_&imgdii=_&imgrc=eROH9I-ywMawkM%3A%3BB_YlRMBhU1iwiM%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.super-nowa.pl%252Fimg%252F201%252F38857.orig.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.super-nowa.pl%252Ffr.php%253Fi%253D15118%3B1504%3B1000

Obr. č. 6 Třídění lidí při selekci

47

https://www.google.cz/search?q=selekce+v+osv%C4%9Btimi&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=ZdljUsLWOI-VswaTzoGABQ&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1600&bih=707#facrc=_&imgdii=_&imgrc=bd8X94nKdLWGVM%3A%3BhWKQFaDztLQAMM%3Bhttp%253A%252F%252Fimg.radio.cz%252Fpictures%252Fholocaust%252Fosvetim_selekce1.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.radio.cz%252Fcz%252Fstatic%252F65-vyroci-konce-druhe-svetove-valky%252Fholocaust%252Ffotogalerie-osvetim%3B400%3B261

Obr. č. 7 Roztřídění lidé-napravo muži, nalevo ženy a děti https://www.google.cz/search?q=selekce+v+osv%C4%9Btimi&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=ZdljUsLWOI-VswaTzoGABQ&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1600&bih=707#facrc=_&imgdii=_&imgrc=eBvr6NCG-i64WM%3A%3BDT3BMB1glEREKM%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.komenskeho66.cz%252Fmaterialy%252Fdejepis%252F9%252520selekce%252520zidu%252520v%252520osvetimi%252C%2525201942.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.komenskeho66.cz%252Fmaterialy%252Fdejepis%252F93.html%3B400%3B239

Obr. č. 8 Brána tábora v Osvětimi https://www.google.cz/search?q=br%C3%A1na+v+osv%C4%9Btimi&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=mbNyUsSoBMG2hQfw3YC4Ag&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1600&bih=707#facrc=_&imgdii=_&imgrc=Lljjox2-VheHUM%3A%3BZP1hAuqkKx7FRM%3Bhttp%253A%252F%252Fmedia.novinky.cz%252F629%252F146293-original-7sv2n.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.novinky.cz%252Fzahranicni%252Fevropa%252F153895-v-berline-nasli-puvodni-plany-koncentracniho-tabora-v-osvetimi.html%3B760%3B570

Obr. č. 9 Arbait macht frei v Terezíně https://www.google.cz/search?q=br%C3%A1na+v+osv%C4%9Btimi&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=mbNyUsSoBMG2hQfw3YC4Ag&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1600&bih=707#q=arbeit+macht+frei+terez%C3%ADn+&tbm=isch&facrc=_&imgdii=_&imgrc=u_doQl98iGYFrM%3A%3Bpa42XkatGsjOlM%3Bhttp%253A%252F%252Fupload.wikimedia.org%252Fwikipedia%252Fcommons%252Ff%252Ffa%252FTheresienstadt-Kleine_Festung-Arbeit_macht_frei.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fcommons.wikimedia.org%252Fwiki%252FFile%253ATheresienstadt-Kleine_Festung-Arbeit_macht_frei.jpg%3B3456%3B2592

Obr. č. 10 Arbait macht frei v Dachau https://www.google.cz/search?q=br%C3%A1na+v+osv%C4%9Btimi&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=mbNyUsSoBMG2hQfw3YC4Ag&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1600&bih=707#q=arbeit+macht+frei+dachau&tbm=isch&facrc=_&imgdii=_&imgrc=hj5s26MVl5bfZM%3A%3BbG4ILafZDavPMM%3Bhttp%253A%252F%252F1.bp.blogspot.com%252F_AugggXikVs0%252FS7h7GR_F1DI%252FAAAAAAAADUE%252FQBL2KrS8YZ8%252Fs1600%252FDachau3.JPG%3Bhttp%253A%252F%252Ffanaticalsabbatical.blogspot.com%252F2010%252F03%252Farbeit-macht-frei.html%3B1600%3B1200

Obr. č. 11 Pohled na stejné blokyZdroj-autor

48

Obr. č. 12 Blok z blízka Zdroj-autor

Obr. č. 13 Stěna smrti https://www.google.cz/search?q=st%C4%9Bna+smrti&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=C6R2UtWGCuea4wSImoGoBA&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1600&bih=707#q=st%C4%9Bna+smrti+osv%C4%9Btim+&tbm=isch&facrc=_&imgdii=_&imgrc=vIuXGpaXcazNqM%3A%3BxGjwd_LTkYRWSM%3Bhttp%253A%252F%252Ffarm3.static.flickr.com%252F2665%252F3817461669_24a9eda455.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fiam.kryspin.net%252F2009%252F08%252F14%252Fosvetim-auschwitz-birkenau%252F%3B500%3B375

Obr. č. 14 Původní pohled na hlavní vstup do Březinkyhttps://www.google.cz/search?q=osv%C4%9Btim+b%C5%99ezinka&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=KMF_UsiDO6ip4AThkYH4DQ&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1600&bih=707#facrc=_&imgrc=m0ZFEyyLXpatSM%3A%3BBe5ciuSL5ZJZfM%3Bhttp%253A%252F%252Fi.idnes.cz%252F08%252F111%252Fgal%252FABR26f898_BE060918.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fzpravy.idnes.cz%252Fv-berlinskem-byte-se-nasly-puvodni-plany-koncentracniho-tabora-osvetim-1ag-%252Fzahranicni.aspx%253Fc%253DA081108_145507_zahranicni_abr%3B460%3B266

Obr. č. 15 Původní pohled na Auschwitz II-Birkenau z ptačí perspektivyhttps://www.google.cz/search?q=osv%C4%9Btim+b%C5%99ezinka&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=KMF_UsiDO6ip4AThkYH4DQ&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1600&bih=707#q=auschwitz+II-birkenau&spell=1&tbm=isch&facrc=_&imgdii=_&imgrc=Nmn7sI1H_oy_EM%3A%3BVKyJbuorQaR3TM%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.jewishvirtuallibrary.org%252Fimages%252Fauschwitz_recon1.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.jewishvirtuallibrary.org%252Fjsource%252FHolocaust%252Fbombau.html%3B469%3B370

Obr. č. 16 Plechovka od Cyklonu B https://www.google.cz/search?q=osv%C4%9Btim+b%C5%99ezinka&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=KMF_UsiDO6ip4AThkYH4DQ&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1600&bih=707#q=plynov%C3%A9+komory+v+b%C5%99ezince&tbm=isch&facrc=_&imgdii=_&imgrc=FXyKH5LdYypvlM%3A%3BJRFy3iXawbyyqM%3Bhttp%253A%252F%252Fupload.wikimedia.org%252Fwikipedia%252Fcommons%252Fe%252Feb%252FZyklon_B_Container.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fcs.wikipedia.org%252Fwiki%252FAuschwitz-Birkenau%3B1024%3B768

Obr. č. 17 První plynová komora s krematoriem v Osvětimi I. https://www.google.cz/search?q=osv%C4%9Btim+b%C5%99ezinka&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=KMF_UsiDO6ip4AThkYH4DQ&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1600&bih=707#q=plynov%C3%A9+komory+v+b%C5%99ezince&tbm=isch&facrc=_&imgdii=_&imgrc=ZVoS0cTqRvH0kM%3A%3BGMQOVOW-wigwBM%3Bhttp%253A%252F%252Fi.iinfo.cz%252Fimages

49

%252F646%252Fvchod-do-plynovych-komor-v-osvetimi.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.vitalia.cz%252Fgalerie%252Fkoncentracni-tabory-osvetim-a-brezinka-foto-jan-potucek%252Fi%252F11372%252F%3B720%3B486

Obr. č. 18 Dobová fotografie krematoria https://www.google.cz/search?q=krematoria+v+osv%C4%9Btimi&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=iguSUtO-DKiU4AS254GwBA&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1600&bih=707#facrc=_&imgdii=_&imgrc=zeQXiiMPeEiAKM%3A%3B3dat-erzgqMZfM%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.osvetim-auschwitz.estranky.cz%252Fimg%252Fpicture%252F36%252Fcrematorium2.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.osvetim-auschwitz.estranky.cz%252Fclanky%252FAuschwitzII.html%3B300%3B181

Obr. č. 19 Spalovací pecehttps://www.google.cz/search?q=krematoria+v+osv%C4%9Btimi&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=iguSUtO-DKiU4AS254GwBA&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1600&bih=707#facrc=_&imgdii=_&imgrc=u7yXQI85gKwiaM%3A%3B3vYlYS7uVCmAUM%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.osvetim-auschwitz.estranky.cz%252Fimg%252Fmid%252F61%252Faib-pece-krematoria.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.osvetim-auschwitz.estranky.cz%252Ffotoalbum%252Fauschwitz-i%252Fauschwitz-i%252Faib-pece-krematoria.jpg.html%3B460%3B345

Obr. č. 20 Ruiny krematoria v součastné Osvětimi https://www.google.cz/search?q=krematoria+v+osv%C4%9Btimi&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=iguSUtO-DKiU4AS254GwBA&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1600&bih=707#facrc=_&imgdii=_&imgrc=eCTOSH2DMlH4vM%3A%3BPOMKW0QUkcHibM%3Bhttp%253A%252F%252Fupload.wikimedia.org%252Fwikipedia% 252Fcommons %252Fa%252Faa %252FEntrance_to_Crematorium_III_in_Auschwitz_II_%28Birkenau%29.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fcs.wikipedia.org%252Fwiki%252FTerez%2525C3%2525ADnsk%2525C3%2525BD_rodinn%2525C3%2525BD_t%2525C3%2525A1bor%3B2032%3B1524

Obr. č. 21 Napodobenina vězeňského jídla Zdroj-autor

Obr. č. 22 Latríny v Osvětimi Zdroj-autor

Obr. č. 23 Ženské postele Zdroj-autor

Obr. č. 24 Mužské postele Zdroj-autor

Obr. č. 25 Kniha Byl jsem Mengeleho asistentemhttps://www.google.cz/search?q=mikl%C3%B3s+nyiszli&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=LZqkUpaVOafOygOcloG4AQ&sqi=2&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1600&bih=707#facrc=_&imgdii=_&imgrc=RGh0EnzWBwhKpM%3A%3BNuCKj0gv30IqAM%3Bhttp%253A%252F%252Fimage.srovname.cz

50

%252Fcz%252F500%252F1357264%252Fmiklos-nyiszli-byl-jsem-mengeleho-asistentem.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.srovname.cz%252Fmiklos-nyiszli-byl-jsem-mengeleho-asistentem%252Fsrovnani-cen%252Fk.1357264%3B253%3B354

Obr. č. 26 Koncentrační tábor Mauthausen https://www.google.cz/search?q=mikl%C3%B3s+nyiszli&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=LZqkUpaVOafOygOcloG4AQ&sqi=2&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1600&bih=707#q=mauthausen+&tbm=isch&facrc=_&imgdii=_&imgrc=l_D6tr1usgpjIM%3A%3Bnz2XndSWoOV90M%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.moderni-dejiny.cz%252FPublicFiles%252FUserFiles%252Fimage%252FVideoFOTOgalerie%252F04_WWII%252F800x800_Mauthausen_MD.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.moderni-dejiny.cz%252Fclanek%252Fmauthausen-tajne-popravy-cechu%252F%3B800%3B600

Obr. č. 27 Shlomo Venezia před nástupem do Auschwitz https://www.google.cz/search?q=shlomo+venezia&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=EZCnUom0GOHJ4ATZuoH4DQ&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1600&bih=707#facrc=_&imgdii=_&imgrc=cSswJ5o8BjbcBM%3A%3BtMa1vBBv6_n77M%3Bhttp%253A%252F%252Fzakhor-online.com%252Fwp-content%252Fuploads%252F2012%252F10%252FQuelques-r%2525C3%2525A9flexions-apr%2525C3%2525A8s-la-disparition-de-Shlomo-Venezia.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fzakhor-online.com%252F%253Fp%253D4605%3B316%3B400

Obr. č. 28 Shlomo jako starý muž, v pozadí ruiny krematoria v Osvětimihttps://www.google.cz/search?q=shlomo+venezia&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=EZCnUom0GOHJ4ATZuoH4DQ&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1600&bih=707#facrc=_&imgdii=_&imgrc=piAIxPyir4P8xM%3A%3BkgCpNscWkjJvEM%3Bhttp%253A%252F%252Fpassatopresente.blog.rai.it%252Ffiles%252F2009%252F01%252Frshlomocrematorioaus9nov08-007.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fpassatopresente.blog.rai.it%252F2009%252F01%252F21%252Fsonderkommando-182727-la-storia-estrema-di-shlomo-venezia%252F%3B700%3B525

Obr. č. 29 Josef Mengele ve vojenské uniformě https://www.google.cz/search?q=josef+mengele&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=sCWuUsybBZOVhQf8poDwBQ&sqi=2&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1600&bih=707#facrc=_&imgdii=_&imgrc=VzIy2yPzerc9rM%3A%3B2zlTM-5GCM9vgM%3Bhttp%253A%252F%252Fi2.listal.com%252Fimage%252F4185488%252F200full-.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.listal.com%252Fjosef-mengele%3B200%3B279

Obr. č. 30 Jedna z nejznámějších fotografií Mengeleho pokusůhttps://www.google.cz/search?q=josef+mengele&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=sCWuUsybBZOVhQf8poDwBQ&sqi=2&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1600&bih=707#q=josef+mengele+pokusy&tbm=isch&facrc=_&imgdii=_&imgrc=3BOsjhq97BOHMM%3A%3BAK47vZ1wdvPRkM%3Bhttp%253A%252F%252Ftyna.pismenkuje.cz%252Fimg%252F6345.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Ftyna.pismenkuje.cz%252F3-josef-mengele-andel-smrti.html%3B350%3B466

Obr. č. 31 Památník, v pozadí pamětní desky v různých světových jazycích

51

Zdroj-autor

Obr. č. 32 Slogan napsaný v českém jazyce

Zdroj-autor

________________________________________________________________Veškeré obrázky, které jsou obsaženy v příloze, jsou mé vlastní.

13. CIZOJAZYČNÉ SHRNUTÍ

I wrote my graduate work about Auschwitz. I am glad we can try to write graduate work at our school because it is big experience for our future study lives. I chose this topic because I have visited this place which left many emotions in me. I had some question and a wanted an answeres to them. I read two books which were written by former prisoners who survided. Auschwitz was the biggest concentration and externation camp and was located in small village. This camp as the others was established by Third Reich and had tree parts-Auschwitz I., Auschwitz II-Birkenau and Auschwitz III-Monowitz. More than 1 100 000 people died in gases chamberes. The capital commander was Rudolf Höss. Currenty the museum and memorial are built in this place. Is it open to the public year-round. The people who carried out the camp speak many leanguages because every year a lot of people from different states of the word arrive.I would like to thank my head teacher Peter Grábl for leading and giving me the valuable advices. He helped me a lot and I am grateful to him. I hope you will like my graduate work and learn something new.

52

53

14. PŘÍLOHY

Příloha 1 Osvětimská kuchyně – Auschwitz I. Příloha 2 Kuchyně zblízka

Příloha 3 Úplně nalevo průvodkyně (sukně, svetr, krátké vlasy) se skupinkou. Povšimněte si zakroužkovaných míst (sluchátka+rádio). Průvodkyně mluvila do mikrofonu, každý to slyšel ve svých sluchátkách, díky tomu mohl být každý jinak vzdálený.

Příloha 4 Památník s kyticemi a věnci Příloha 5 Ostnaté dráty, v pozadí blok, v popředí

cedule s nápisem „Halt!“ neboli „Zastav!“

Příloha 6 Replika krematoria Příloha 7 Replika plynové komory

Příloha 8 Protézy a ortézy Příloha 9 Protézy a ortézy II. (foceno za sklem)

u Stěny smrti.

Příloha 10 Nádoby, které si lidé přivezli sebou, Příloha 11 Kuchyňské potřeby poněvadž nevěděli, kam jedou

Příloha 12 Boty původních vězňů Příloha 13 Stovky párů bot, které se dochovaly

Příloha 14 Dětské botičky Příloha 15 Zavazadla, popsaná jmény

Příloha 16 Místa, kde také mohli být lidé tetování, kromě levé ruky, na místě za zápěstím

Příloha 17 Značení vězňů podle barevných trojúhelníčků

Příloha 18 Dlouhé chodby zaplněné fotografiemi Příloha 19 Vězni byli nuceni k úsměvu, byli foceni vězňů na stěnách ve vězeňských mundůrech

Příloha 20 Poprvé, když jsem tuto fotografii spatřila pověšenou na jedné z vnitřních zdí osvětimských bloků, jsem se jí nijak nezaobírala. Po chvíli nás na ni upozornila naše průvodkyně. Zeptala se nás, jestli je to muž nebo žena a kolik této osobě může být let? Padaly tam návrhy, že je to muž, pravděpodobně v důchodu, možná i o něco mladší. Když se ale nad fotografií pořádně zamyslíte, uvědomíte si, že osoba stojí mezi dětmi. Proč by byl mezi dětmi dospělý nebo důchodce? To se v Auschwitz stát nesmělo, jedině že by to byl rodinný tábor, ale to nám průvodkyně vyloučila. Po chvíli nám řekla, že je to holčička, které je přibližně 14 let. Takovou odpověď nečekal snad nikdo. Naše výrazy byly myslím v daný okamžik úplně vystihující, myslím, že jsou teď i ty vaše.

Příloha 21 Strážní věž Příloha 22 Věž, ze které se vydávaly rozkazy na apely (nástupy vězňů)

Příloha 23 Popraviště Příloha 24 Věž tyčící se z krematoria v Osvětimi I.

Příloha 27 Vězeňské baráky v Březince Příloha 28 Barák z blízka

Příloha 25 Úzkokolejka-rampa Příloha 26 Pohled na rampu z hlavní věže Birkenau

Příloha 29 Mužské palandy

Příloha 30 Hlavní věž a zároveň vstupní brána do Březinky

Příloha 31 Anketa, kterou jsem pokládala žákům II. stupně ZŠ Velké Němčice