Mgr. Lenka Bínová

ADHD, ADD - chápeme, jako následek zcela drobného poškození mozkových struktur (nedostatek – vybočení z normy), nebo jako sníženou schopnost některé oblasti mozku. ADHD – syndrom deficitu pozornosti s hyperaktivitou

ADD – syndrom deficitu pozornosti

Není poškozen intelekt, ale děti s ADHD, ADD

vybočují ve svém vývoji a jednání z mezí běžného

průměru a v běžné školní výuce nedosahují výsledků

odpovídajících jejich schopnostem.

Příčina vzniku:

• v ranném vývoji – před, během nebo i po porodu• hereditární vlivy

Sekundárně• sociální prostředí• výchova

Tyto odchylky způsobují odlišnosti v chování

a jednání dítěte. Jde většinou o projevy

vrozené, neznamená to však, že je nelze

korigovat.

 

Důležitá je včasná diagnostika, na kterou

pak navazuje vhodná výchova jak v rodině,

tak i v MŠ a ZŠ.

Projevy, příznaky:•poruchy motoriky

•nálezy v testech měřící psychické

výkony•poruchy percepce (vnímání) – narušena je analyticko-syntetická činnost CNS

•specifické neurologické nálezy

•porucha řeči a sluchového vnímání

•impulzivita, hyperaktivita

•hypoaktivita

• neurotické rysy

• emoční poruchy – emoční labilita

• poruchy spánku a zažívání

• fyzický vývoj

• poruchy koncentrace pozornosti

• poruchy učení

• dysgrafie

• dysortografie

• dyspinxie….

Hypoaktivita • neobjevuje se impulzivita a hyperaktivita

• více problémů v pozornosti a percepčně

motorických úkolech

• obtíže v navazování sociálních vztahů

• neschopnost zaměřit pozornost na

určitou činnost

• velmi pomalé pracovní tempo

• poruchy učení

• „vypadají, jako že neumí“

Jak to vnímají a hodnotí učitelé:• často věnuje pozornost detailům, které

právě nejsou

důležité

• často dělá chyby z nedbalosti

• často problém udržet pozornost na hry a

úkoly

• často vypadá, že neposlouchá, co se mu říká

• často nepracuje podle instrukcí,

nedokončuje práci

• často má nepořádek na svém místě, ve

svých věcech

• často má problémy s organizováním svých

úkolů a

aktivit

• často oddaluje plnění školních úkolů, které

vyžadují

úsilí

• často zapomíná a ztrácí věci

• často se nechá rozptýlit cizími podněty

• často se vrtí, třepe rukama, nohama

• často opouští místo, nevydrží sedět

• často není schopen si klidně hrát ve volném

čase

• často vyhrkne odpověď, aniž doposlechne

otázku

• často má potíže ve skupinových činnostech

…….. kritéria americké

psychiatr. asociace

•Pro zvládnutí chování dítěte s ADHD je nutné používat

stále stejnou strategii – mít jasně daná srozumitelná

pravidla.

•K dobrému zvládnutí školní práce patří vytvoření

přehledného a strukturovaného studijního prostředí:

uspořádání lavic tak, aby se dítě s ADHD nerozptylovalo

okolními podněty a nerušilo souseda, pomoc s udržením

pořádku na lavici a dohled učitele, asistenta či

spolužáka na zapisování domácích úkolů a při přechodu

od jedné činnosti ke druhé.

•Dítě s ADHD by mělo sedět v předních lavicích, aby na

něj působilo co nejméně podnětů a aby bylo v dosahu

učitele, který je tak může častěji jemně usměrnit k

požadované činnosti.

•Při učení doma by neměla hrát hudba ani televize, na

pracovním stole by měly zůstat jen nejnutnější věci,

potřebné pro školní práci. Pokud dítě při psaní úkolů

nedokáže udržet pozornost, někdy pomůže vystřídat

učení na pár minut nějakou fyzickou aktivitou, která ale

také není zábavná – např. poslat dítě vynést odpadky.

•Je důležité mít stále na mysli, že pozornost dítěte kolísá

během dne zcela nezávisle na jeho vůli a že se výrazně

zhoršuje při aktivitách, které dítě nebaví. Proto je někdy

nutné dítě k takové činnosti stále motivovat, např. opakovaně

pochválit, když u úkolu vytrvá.

•Zapomínání by nemělo být zdrojem kritiky, psaní poznámek

a zhoršených známek.

•Při napomínání by se měla používat technika zpětné vazby –

je to hodnocení druhé osoby, které vychází z našich pocitů.

Např.: „nelíbí se mi že…, vadí mi, když… „. Důsledkem je to,

že nehodnotíme

(a neodsuzujeme) druhého, ale vyjadřujeme svůj pocit.

•Pro dítě je mnohem přijatelnější fakt, že vám něco vadí

(„Vadí mi, že máš v pokoji nepořádek“), než to, že něco

pokazilo

(„Jsi nepořádný“).

•Děti s ADHD někdy nemají vnitřní vnímání času a proto

často nedodrží časový limit. V tomto jim může pomoci

externalizace času.

•Podobným způsobem je vhodné zviditelnit také

důležitá pravidla a řešení různých problémů. Vhodné

jsou obrázky nebo kartičky s informacemi, které jinak

musíte dítěti s ADHD opakovat stále dokola, ale když je

má na očích, snáze si je zapamatuje.

•Pro děti s ADHD je typické horší ovládání emocí, které

může

i zdánlivě bezdůvodně vyústit v záchvat vzteku.

•Pokud dítě dobře znáte, lze těmto projevům z větší části

předejít, ale někdy se jim zcela nevyhnete. Postupy ke

zvládnutí vzteklého dítěte mají jedno společné: dítěti

bychom neměli věnovat větší pozornost, když se vzteká,

než když se chová správně. Záchvat vzteku může

představovat extrémní způsob, jak získat pozornost

rodiče nebo jinou výhodu.

Komplexní léčebný přístup, který má největší naději na

úspěch, může zahrnovat farmakoterapii, psychoterapii

ale musí zahrnovat režimová a výchovná opatření.

Kdy je vhodné navštívit odborníka s podezřením na ADHD:

1) Dítě je víc než 6 měsíců neklidné, nepozorné, impulzivní ve větší

míře, než ostatní stejně staré děti.

2) Rodiče jiných dětí častěji říkají, že vaše dítě má horší

sebeovládání, je aktivnější, impulzivnější a nepozornější v porovnání

s ostatními dětmi.

3) Na uhlídání dítěte musíte vynaložit víc času a námahy, než

ostatní rodiče – individuální přístup.

4) Ostatní děti si nechtějí hrát dítětem, protože je hyperaktivní,

dráždivější

nebo agresivnější.

6) Rodiče často ztrácí s dítětem trpělivost, používají i fyzické tresty,

cítí se v souvislosti s výchovou svého dítěte vyčerpaní a bezradní.

7) Považujete za nebezpečné nechat dítě chvilku o samotě.

Chování dětí s ADHD ( LMD ):

Novorozenec – neklid, dráždivost

na zevní podněty, poruchy

spánku, rytmu spánku a bdění,

poruchy zažívání.

Batole, předškolák –

hyperaktivita v kombinaci

s negativismem, obtíže

v podřízení se jakémukoliv

omezení, afektivní labilita, špatná

přizpůsobivost prostředí nebo

kolektivu.

Těkavost při hře…

V mateřské škole se děti s LMD

nezařadí, vyrušují, pošťuchují, dostávají se

do konfliktů, nejsou oblíbené.

Přechod do školy je pro ně obtížnější, delší,

protože nejsou zpravidla ještě dostatečně

zralé a potřebují odklad školní docházky

o jeden rok.

Rozumové nadání není rozhodující,

protože dítě není schopno pracovat na

úrovni svých třeba i velmi dobrých

schopností.

Školák – konflikty s učiteli i

spolužáky, školní neúspěch,

problémy s hyperaktivitou,

nesoustředěnost, neobratnost,

nerovnoměrnost ve výkonech.

V chování přetrvávající

infantilismus – přetrvávající

hravost.

Ve škole jsou nároky takového

rázu, že jim dítě s LMD sotva

může vyhovět.

Neklidné, zbrklé a hůře

ovladatelné vzbuzuje ve třídě

trvalé napětí, které ruší učitele při

práci a působí i na ostatní děti.

Dětským kolektivem nebývá

přijímáno.

Výkyvy ve školním výkonu a

prospěchu považuje někdy učitel

za lenost a nedostatek snahy

(„kdyby žák chtěl, tak by mohl“).

Často tak vznikne i konflikt mezi

učitelem a rodiči, kteří hledají vinu

v učiteli.

V rodině rušivé a nesprávně chápané projevy dítěte s LMD vedou k trvalému napětí, k nadměrně tvrdému výchovnému přístupu, k ambivalentním postojům, popř. až zavržení dítěte. Jako následek se u mnohých dětí s LMD objevují poruchy chování a sekundární neurotizace. Častěji prožívají úzkost, strach, pociťují nejistotu, bezradnost.

Dítě má potřebu s rodiči častěji komunikovat, vymáhat jejich pozornost. To však rodiče spíš dráždí!Dítě nesplňuje očekávání rodičů, je často trestáno a už s tím počítá.Rodina, která neví, že se u dítěte jedná o zvláštnosti typu LMD, má spíše tendenci se od něho odvracet, kárat, kritizovat, než mu účelně pomáhat překonat nejkritičtější dobu.

Zásady práce:• vytvořit klidné, citové, stálé prostředí

• netrestat dítě odmítáním, neláskou

• stanovit jasný řád (pravidelný režim,

uspořádání)

• stanovit hranice – co se smí a co nesmí,

může…

• jednotná výchova

• zaměřit se na kladné stránky osobnosti

– povzbuzovat, motivovat

• poskytnout dostatek pohybu, uvolnění

přebytečného

napětí – usměrňování aktivity

Postup při poruchách motoriky:• nenutit dítě do klidu, netrestat za neklid, umožnit změny polohy • poskytnout příležitost k pohybovému uvolnění, řízený pohyb• snažit se střídat činnosti – interval 10 - 15 min• posilovat pochvalou vhodné, společensky žádoucí chování• neklid korigovat neverbálně, dotykem, očním kontaktem• pevný režim, řád, stereotypy• nácvik jemné motoriky – uvolňovací cviky• v TV – pomoci, nesrovnávat s výkony druhých• v psaní – mírněji, tolerantněji hodnotit úpravu

Postup při poruchách koncentrace• odstranit ze zorného úhlu dítěte rušivé podněty, vybrat vhodné místo ve třídě• pracovat krátce, ale častěji, netrvat na předpisovém sezení• pokyny opakovat v klidu, zapojit více smyslů (slovní podnět, oční kontakt, dotek)• maximálně využít názorných pomůcek

Postup při emočních poruchách• klidný přístup, osobní příklad• impulzivní jednání netrestat, volit

indirektivní způsob• dávat přednost odměně před trestem, posilovat žádoucí chování• vymezit mantinely• stanovit přesná pravidla, co se očekává, co se smí a co se nesmí• naslouchat pocitům dítěte