Argumentační faulyDůraz na rozum Důraz na emoce

Důraz na neznámou autorituTvrzení je pravdivé, protože to tvrdí nejmenovaný znalec nebo širší skupina lidí (kupř. „lékaři“, „lidé z praxe“).

„Ale američ vědci dokázali, že ježibaby neexistují!“ řekl Jeníček.

ZastrašováníZdůvodnit tvrzení pomocí strachu a předsudků k opačnému názoru.

„Jen pojďte dovnitř,“ vyzvala je stařena, „venku vás sežerou medvědi.“

Důraz na nevhodnou autoritu Tvrzení je pravdivé, protože to tvrdí nekompetentní nebo nedůvěryhodný „odborník“.

„Moje zcestovalá kamarádka tvrdila, že prý nabízíte kvalitní a levný nocleh i se snídaní. Za kolik?“ zeptala se Mařenka.

LichoceníPodsunout nezdůvodněné tvrzení pomocí nesouvisejících komplimentů.

„Takové krásné děvče se přece nebude bát, no ne?“

Důraz na neznalostTvrzení je pravdivé, protože dosud nebylo vyvrácené (pří-padně je nepravdivé proto, že dosud nebylo potvrzené).

„Žádné dítě si na mě dosud u rodičů nestěžovalo,“ bránila se ježibaba.

Zesměšňování Předložit pro vníkův argument tak, aby vypadal směšně.

„Já a jíst dě ? No dovolte, to je absurdní! To už byste mě rovnou mohli obvinit, že jsem snědla i ty tři pocestné, co tu byli loni přes zimu, než ztloustli a ztra li se.“

Důraz na nedůvěryhodnost Tvrzení musí být nepravdivé, protože zní neuvěřitelně.

„Perník je zcela nevhodný stavební materiál,“ řekl otec přísně, když se dě vrá ly, „teď chci slyšet pravdu. Kde jste byly?“

Vyvolání soucitu Odmítnout opačný názor vyvoláním soucitu s námi.

„Neumíme, opravdu. Museli jsme odmalička dřít tak, že jsme ani neměli čas naučit se sedět na lopatě.“

Důraz na pravděpodobnostPředpokládat, že něco se musí stát jen proto, že se to může stát.

„Neboj se, Mařenko, starší lidé jsou většinou velmi slabí a nemají zuby. Ta nás nesní.“

Vyvolání záš Odmítnout opačný názor vyvoláním záš vůči pro straně.

„Lžou. Nechtěla jsem je sníst,“ hájila se babizna. „Copak vy věříte něko-mu, kdo krade starým lidem perník ze střechy?“

Důraz na penízePředpoklad, že bohatství či vysoká cena nějak nutně souvi-sejí s pravdivos tvrzení.

„Když má někdo celý dům z luxusního perníku, nebude přece jíst dě .“

Důraz na příroduZdůvodnit tvrzení srovnáním s „dobrým“ světem přírody.

„Je naprosto normální jíst lidi. Podívejte se třeba na vlky, těm lidské maso vyloženě chutná.“

Důraz na novost Předpokládat, že něco je lepší jen proto, že je to nové.

„Mám teď úžasnou novou pec,“ chlubila se ježibaba, „nejde otevřít zevnitř!“

Toužebné přání Tvrzení je nutně pravdivé, neboť si velmi silně přejeme, aby pravdivé bylo.

„Nelži, tak velkou pec má prostě jen na pečení kanců!“

Důraz na tradici Předpokládat, že něco je pravda jen proto, že se to tak (údajně) vždy dělalo.

„Když se zeptá, kdo jí to tu loupe perníček, tak řekni, že jen větříček.“ „Proč?“ podivil se Jeníček. „To ji uklidní,“ odpověděla Mařenka. „A neby-lo by lepší prostě mlčet?“

Důraz na obvyklý postupTvrzení je pravdivé, protože se to tak obvykle dělá.

“Půjdeme za světýlkem, tam určitě žijí nějací dobří lidé, kteří nám pomohou.“

Důraz na rozšířený názorTvrzení je nutně pravdivé, neboť v něj věří většina lidí.

„Sladkos způsobují u dě hyperak vitu.“

... jenom volit nestačí.

Koncept a grafi ka: David McCandless @ informa onisbeau ful.net

Český překlad: PhDr. Marek Picha, Ph.D.

h p://www.obcanskevzdelavani.cz/argumentacni-fauly

Chybné vyvození

Chybná příčina

Omyl hazardního hráčePředpokládat, že minulé náhodné výsledky nějak ovlivňují budoucí náhodné výsledky.

„Dlouho sem žádné dě nezabloudily,“ zabručela si ježibaba, „takže dnes nebo zítra to už jistě klapne.“

Příhoda Odmítnout pečlivě získané a ověřené důkazy kvůli odlišné osobní zkušenos či příhodě.

„Náš dědeček snídal perník každý den a taky nebyl tlustý.“

Dvojsmysl Použít slovo ve dvou různých významech a zároveň předpo-kládat, že jde o jednu a tutéž věc.

„Tak a teď mi za trest uděláte večeři.“ „No dobře, ale my neumíme vařit,“ bránily se dě . Babizna se usmála: „Nějak to vymyslíme.“

Klamající vzhled Předpokládat, že je-li něco pěkné, je to i pravdivé.

„V tak krásné chaloupce musí bydlet tuze hodní lidé.“

Skládání Předpokládat, že vlastnost čás je zároveň i vlastnos celku.

„Jsem silnější než Mařenka, jsem silnější než Jeníček,“ radovala se ježiba-ba, „jsem silnější než obě dě .“

Rozdělování Předpokládat, že vlastnost celku je zároveň i vlastnos každé jeho čás .

„Perníková chaloupka bude mít z perníku i mříže ve sklepě. Projíme se ven.“

Potvrzení účinku Předpokládat, že pozorovaný účinek mohl být vyvolán pou-ze jedinou příčinou.

„Když chceme upéct chleba, musíme rozdělat oheň v peci. Babizna rozdělala oheň v peci, takže bude péct chleba. Nemáme se čeho bát, Mařenko.“

Unáhlené zobecnění Vyvodit obecný závěr z příliš malé skupiny případů.

„Takže teď už, ta nku, víš, že všechny staré ženy jsou ježibaby,“ zakončil své vyprávění Jeníček.

Vyvrácení příčiny Předpokládat, že když nenastala příčina, nemohlo dojít ani k účinku.

„Když chceme upéct chleba, musíme rozdělat oheň v peci. Babizna ale chleba péct nechce, takže v peci není rozdělaný oheň. Klidně tam vlez, Mařenko.“

Unáhlený závěr Vyvodit závěr bez zamyšlení nad jinými možnými výklady.

„Aha, vy mě jistě chcete zvážit,“ řekla ježibaba, když si sedala na lopatu.

Společně, tedy proto Tvrdit, že událos , které se vyskytují zároveň, musí být v příčinném vztahu.

„Ježibaba je stará a zároveň jí dě . Je hrozné, co stáří s člověkem provede.“

Unáhlený kompromis Předpokládat, že pravdivé tvrzení musí ležet někde upro-střed mezi pro kladnými názory.

„Vy říkáte, že nesmím sníst ani jednoho z vás. Já říkám, že vás můžu sníst oba. Tak sním jen jednoho a hotovo.“

Poté, tedy proto Tvrdit, že událos , které se vyskytují po sobě, musí být v příčinném vztahu.

„Všimla sis, že vždycky, když dostanu hlad, je k jídlu perník?“

Všechno, nebo nic Předpokládat, že nelze-li dosáhnout dokonalého výsledku, nemá snažení žádný dobrý smysl.

„Nemá smysl ty dě hledat. Les je příliš velký a nikdy ho neprozkoumá-me celý.“

Přehlédnu společné příčinyPředpokládat příčinný vztah mezi dvěma událostmi, které jsou ale ve skutečnos vyvolány událos tře .

„To je zajímavé, že když si já dám k obědu perník, ty ho musíš jíst taky. Přestaň se už po mně opičit!“

Rela vizování Odmítnout tvrzení jen proto, že „každý má přece svoji pravdu“.

„Někomu může pečení dě připadat nevhodné, ale já osobně na tom nevidím nic špatného. Je to věc vkusu.“

Logický kruh Vyvodit závěr, který je stejný jako některý z předpokladů argumentu.

„Perník je nezdravý, protože se po něm tloustne. A tloustne se po něm proto, že je velmi, ale velmi nezdravý,“ poučila Mařenka babiznu.

Rozvolnění pravidla Použít nějaké pravidlo příliš volně či na případy, pro které není určeno.

„Jen se klidně posaďte na tu lopatu jako první,“ řekla Maruška, „staří lidé se přece mají pouštět sednout.“

Vytloukání klínu klínem Předpokládat, že chyba může být opravena jinou chybou.

„Hm, tak vy jste snědli můj perníček. Copak s m asi provedeme? Už to mám, teď sním já vás a budeme vyrovnaní!“

... jenom volit nestačí.

Koncept a grafi ka: David McCandless @ informa onisbeau ful.net

Český překlad: PhDr. Marek Picha, Ph.D.

h p://www.obcanskevzdelavani.cz/argumentacni-fauly

Obsahové chyby Chybné útoky

Potvrzovací slepota Věnovat pozornost jen důkazům podporujícím náš závěr a pomíjet pro důkazy.

„Venku dost fouká, divně to zaskřípělo, a navíc mi to potvrdil i ten tenký hlas shora. Ano, perník ze střechy mi shodil asi opravdu větříček.“

Účelové doplnění Doplnit dílčí neověřené či vymyšlené předpoklady ve snaze zachránit svůj argument.

„Musím vás sníst, nemám tady už vůbec nic k jídlu,“ tvrdila babizna. „A co ten perník všude kolem?“ divily se dě . „Perník není jídlo, nýbrž pamlsek,“ odsekla.

Útok na nezávislost mluvčího Odmítnout závěr pro strany jen proto, že by takový závěr byl pro pro stranu výhodný.

„Ty dě si to celé vymyslely. Chtějí mě poslat do vězení, aby si mohly v perníkové chaloupce otevřít vlastní prodejnu.“

Útok na osobu Předložit nesouvisející výhrady vůči pro straně, nikoli vůči jejímu argumentu.

„Nikdy bych nevěřil člověku, který má na nose bradavici s chlupem.“

Zamlčení Záměrně pominout důkazy, které by odporovaly našemu závěru.

„Budu péct chleba a vy my budete pomáhat. Toho porcovacího nože si nevšímejte, ten zde mám kvůli myším.“

Lež Vědomě tvrzená nepravda, zpravidla opakovaná.

„Jsem vegetariánka,“ zaskuhrala babizna.

Útok na původ tvrzení Odmítnout tvrzení kvůli tomu, kde se vzalo či kdo ho původ-ně zastával.

„Pečení dě je překonaný zvyk, se kterým kdysi přišly jezinky. Teď je jiná doba, teď jíme zvířata.“

Nevyvra telnost Tvrdit něco, co nelze nijak smysluplně vyvrá t či potvrdit.

„Ta babizna je určitě uhranutá, proto nás chce sníst.“

Nelicho vé zařazení Odmítnout tvrzení proto, že je podobné stanovisku nežá-doucí osoby nebo skupiny.

„I čer říkají, že uloupnout si trochu perníčku nikomu neublíží.“

Svůdná názornost Popsat okrajovou událost barvitě a s detaily, které mají vzbudit zdání, že jde o obvyklý stav věcí.

„Když nám doma vždycky v sobotu po obědě ta nek ukazoval, jak se na lopatu sedá, rád říkal, že to se zavřenýma očima prostě nejde. A vy že byste to dokázala i poslepu?“

Přesunu důkazního břemeneOdmítnout hájit své tvrzení a předpokládat, že hájit by se měla pro strana.

„Ta nku, ta babizna nás chtěla sníst! Ať dokáže, že to není pravda!“

Odvedení pozornos Předložit nesouvisející důvody, fakta a tvrzení s cílem zmást pro stranu.

„Jen se posaďte, stařenko. Ta lopata je krásně vyřezávaná. Četl jsem, že se na ní sedí mnohem pohodlněji než na motyce. Vy jste zhubla?“

Figurína* Vytvořit zkreslenou a oslabenou verzi argumentu pro stra-ny, ten pak odmítnout.

„Dě se prý nejí, protože je to pro přírodě. To bych si jako měla i pře-stat čis t zuby, protože čisté zuby jsou pro přírodě?!“

*) Původní anglický název této chyby (straw man) odkazuje ke cvičným fi gurínám, na kterých vojáci trénují útoky, a které jsou jen nepohyblivými, slabými verzemi skutečných pro vníků.

Chybné dilema Předložit dvě řešení jako jediná možná, byť ve skutečnos existují i jiná řešení.

„Buď vás oba rychle a bezbolestně upeču, nebo vás vykrmím perníkem tak, že budete obézní a zahynete pomalu ve strašných mukách. Tak si vyberte.“

Kluzký svah Předpokládat, že drobná změna na začátku musí nutně vést k řetězci souvisejících nežádoucích důsledků.

„Jeníčku, nejez ten perník. Sníš jeden dva, zachutná to a než se naděje-me, zbaš š té staré paní celou její chaloupku. Kde pak bude bydlet?!“

... jenom volit nestačí.

Koncept a grafi ka: David McCandless @ informa onisbeau ful.net

Český překlad: PhDr. Marek Picha, Ph.D.

h p://www.obcanskevzdelavani.cz/argumentacni-fauly

Arg

umen

tačn

í fau

ly

Důr

az n

a ro

zum

Důr

az n

a em

oce

Důra

z na

nezn

ámou

aut

oritu

Tvrz

ení j

e pr

avdi

vé, p

roto

že to

tvrd

í nej

men

ovan

ý zn

alec

neb

o šir

ší sk

upin

a lid

í (ku

př. „

lékaři“

, „lid

é z p

raxe

“).

„Ale

am

erič

věd

ci do

káza

li, že

ježib

aby

neex

istuj

í!“ ře

kl Je

níče

k.

Zast

rašo

vání

Zdův

odni

t tvr

zení

pom

ocí s

trac

hu a

pře

dsud

ků

k op

ačné

mu

názo

ru.

„Jen

pojďt

e do

vnitř

,“ vy

zval

a je

stař

ena,

„ven

ku v

ás se

žero

u m

edvě

di.“

Důra

z na

nevh

odno

u au

torit

u Tv

rzen

í je

prav

divé

, pro

tože

to tv

rdí n

ekom

pete

ntní

ne

bo n

edůvěr

yhod

ný „

odbo

rník

“.

„Moj

e zc

esto

valá

kam

arád

ka tv

rdila

, že

prý

nabí

zíte

kval

itní

a le

vný

nocle

h i s

e sn

ídan

í. Za

kol

ik?“

zept

ala

se M

ařen

ka.

Lich

ocen

íPo

dsun

out n

ezdů

vodn

ěné

tvrz

ení p

omoc

í nes

ouvi

se-

jícíc

h ko

mpl

imen

tů.

„Tak

ové

krás

né děvče

se pře

ce n

ebud

e bá

t, no

ne?

“

Důra

z na

nezn

alos

tTv

rzen

í je

prav

divé

, pro

tože

dos

ud n

ebyl

o vy

vrác

ené

(příp

adně

je n

epra

vdiv

é pr

oto,

že d

osud

neb

ylo

potv

rzen

é).

„Žád

né d

ítě si

na

mě

dosu

d u

rodičů

nes

těžo

valo

,“ br

ánila

se

ježib

aba.

Zesm

ěšňo

vání

Př

edlo

žit p

ro v

níků

v ar

gum

ent t

ak, a

by v

ypad

al

směš

ně.

„Já

a jís

t dě

? N

o do

volte

, to

je a

bsur

dní!

To u

ž bys

te m

ě ro

vnou

m

ohli

obvi

nit,

že js

em sn

ědla

i ty

tři p

oces

tné,

co tu

byl

i lon

i pře

s zim

u, n

ež zt

lous

tli a

ztra

li se

.“

Důra

z na

nedů

věry

hodn

ost

Tvrz

ení m

usí b

ýt n

epra

vdiv

é, p

roto

že zn

í neu

vě-

řitel

ně.

„Per

ník

je zc

ela

nevh

odný

stav

ební

mat

eriá

l,“ ře

kl o

tec p

řísně

, kd

yž se

dě

vrá

ly, „

teď

chci

slyše

t pra

vdu.

Kde

jste

byl

y?“

Vyvo

lání

souc

itu

Odm

ítnou

t opa

čný

názo

r vyv

olán

ím so

ucitu

s ná

mi.

„Neu

mím

e, o

prav

du. M

usel

i jsm

e od

mal

ička

dřít

tak,

že js

me

ani

neměl

i čas

nau

čit se

sedě

t na

lopa

tě.“

Důra

z na

prav

děpo

dobn

ost

Před

pokl

ádat

, že

něco

se m

usí s

tát j

en p

roto

, že

se

to m

ůže

stát

.

„Neb

oj se

, Mař

enko

, sta

rší l

idé

jsou

větš

inou

vel

mi s

labí

a n

emaj

í zu

by. T

a ná

s nes

ní.“

Vyvo

lání

záš

O

dmítn

out o

pačn

ý ná

zor v

yvol

áním

záš

vůč

i pr

o s

tran

ě.

„Lžo

u. N

echtěl

a jse

m je

sníst

,“ há

jila

se b

abizn

a. „C

opak

vy

věřít

e ně

kom

u, k

do k

rade

star

ým li

dem

per

ník

ze stře

chy?

“

Důra

z na

pení

zePř

edpo

klad

, že

boha

tstv

í či v

ysok

á ce

na něj

ak n

utně

so

uvise

jí s p

ravd

ivos

tvr

zení

.

„Kdy

ž má

někd

o ce

lý dům

z lu

xusn

ího

pern

íku,

neb

ude

přec

e jís

t dě

.“

Důra

z na

příro

duZd

ůvod

nit t

vrze

ní sr

ovná

ním

s „d

obrý

m“

svět

em

příro

dy.

„Je

napr

osto

nor

mál

ní jí

st li

di. P

odív

ejte

se tř

eba

na v

lky,

těm

lid

ské

mas

o vy

lože

ně ch

utná

.“

Důra

z na

novo

st

Před

pokl

ádat

, že

něco

je le

pší j

en p

roto

, že

je to

no

vé.

„Mám

teď

úžas

nou

novo

u pe

c,“ ch

lubi

la se

ježib

aba,

„nej

de

otevřít

zevn

itř!“

Touž

ebné

přá

ní

Tvrz

ení j

e nu

tně

prav

divé

, neb

oť si

vel

mi s

ilně

přej

eme,

aby

pra

vdiv

é by

lo.

„Nel

ži, ta

k ve

lkou

pec

má

pros

tě je

n na

peč

ení k

anců

!“

Důra

z na

trad

ici

Před

pokl

ádat

, že

něco

je p

ravd

a je

n pr

oto,

že se

to

tak

(úda

jně)

vžd

y dě

lalo

.

„Kdy

ž se

zept

á, k

do jí

to tu

loup

e pe

rníče

k, ta

k ře

kni,

že je

n vě

tříče

k.“ „P

roč?

“ pod

ivil

se Je

níče

k. „T

o ji

uklid

ní,“

odpo

vědě

la

Mař

enka

. „A

neby

lo b

y le

pší p

rostě

mlče

t?“

Důra

z na

obvy

klý

post

upTv

rzen

í je

prav

divé

, pro

tože

se to

tak

obvy

kle

dělá

.

“Půj

dem

e za

svět

ýlke

m, t

am u

rčitě

žijí

něja

cí do

bří l

idé,

kteří

nám

pom

ohou

.“

Důra

z na

rozš

ířený

náz

orTv

rzen

í je

nutně

prav

divé

, neb

oť v

něj

věř

í vět

šina

lidí.

„Sla

dkos

způ

sobu

jí u

dě h

yper

ak v

itu.“

Chy

bné

vyv

ozen

íC

hyb

ná p

říči

na

Om

yl h

azar

dníh

o hr

áče

Před

pokl

ádat

, že

min

ulé

náho

dné

výsle

dky

něja

k ov

livňu

jí bu

douc

í náh

odné

výs

ledk

y.

„Dlo

uho

sem

žádn

é dě

nez

ablo

udily

,“ za

bruč

ela

si je

žibab

a,

„tak

že d

nes n

ebo

zítra

to u

ž jistě

klap

ne.“

Příh

oda

Odm

ítnou

t peč

livě

získa

né a

ověře

né důk

azy

kvůl

i od

lišné

oso

bní z

kuše

nos

či p

říhod

ě.

„Náš

děd

eček

sníd

al p

erní

k ka

ždý

den

a ta

ky n

ebyl

tlus

tý.“

Dvoj

smys

l Po

užít

slovo

ve

dvou

různ

ých

význ

amec

h a

záro

veň

před

pokl

ádat

, že

jde

o je

dnu

a tu

též v

ěc.

„Tak

a te

ď m

i za

tres

t udě

láte

več

eři.“

„No

dobř

e, a

le m

y ne

umím

e vařit

,“ br

ánily

se dě

. Ba

bizn

a se

usm

ála:

„Něj

ak to

vy

mys

líme.“

Klam

ajíc

í vzh

led

Před

pokl

ádat

, že

je-li

něc

o pě

kné,

je to

i pr

avdi

vé.

„V ta

k kr

ásné

chal

oupc

e m

usí b

ydle

t tuz

e ho

dní l

idé.“

Sklá

dání

Př

edpo

klád

at, ž

e vl

astn

ost č

ás j

e zá

roveň

i vla

st-

nos

cel

ku.

„Jse

m si

lněj

ší ne

ž Mař

enka

, jse

m si

lněj

ší ne

ž Jen

íček,“

rado

vala

se

ježib

aba,

„jse

m si

lněj

ší ne

ž obě

dě

.“

Rozděl

ován

í Př

edpo

klád

at, ž

e vl

astn

ost c

elku

je zá

roveň

i vla

st-

nos

kaž

dé je

ho č

ás .

„Per

níko

vá ch

alou

pka

bude

mít

z per

níku

i mříž

e ve

skle

pě.

Proj

íme

se v

en.“

Potv

rzen

í úči

nku

Před

pokl

ádat

, že

pozo

rova

ný úči

nek

moh

l být

vy

volá

n po

uze

jedi

nou

příč

inou

.

„Kdy

ž chc

eme

upéc

t chl

eba,

mus

íme

rozděl

at o

heň

v pe

ci.

Babi

zna

rozděl

ala

oheň

v p

eci,

takž

e bu

de p

éct c

hleb

a. N

emám

e se

čeho

bát

, Mař

enko

.“

Uná

hlen

é zo

becněn

í Vy

vodi

t obe

cný

závě

r z příl

iš m

alé

skup

iny

příp

adů.

„Tak

že te

ď už

, ta

nku

, víš,

že v

šech

ny st

aré

ženy

jsou

ježib

aby,“

za

konč

il sv

é vy

právěn

í Jen

íček.

Vyvr

ácen

í příč

iny

Před

pokl

ádat

, že

když

nen

asta

la příč

ina,

nem

ohlo

do

jít a

ni k

úči

nku.

„Kdy

ž chc

eme

upéc

t chl

eba,

mus

íme

rozděl

at o

heň

v pe

ci. B

a-bi

zna

ale

chle

ba p

éct n

echc

e, ta

kže

v pe

ci n

ení r

ozdě

laný

ohe

ň.

Klid

ně ta

m v

lez,

Mař

enko

.“

Uná

hlen

ý zá

věr

Vyvo

dit z

ávěr

bez

zam

yšle

ní n

ad ji

ným

i mož

ným

i vý

klad

y.

„Aha

, vy

mě

jistě

chce

te zv

ážit,

“ řek

la je

žibab

a, k

dyž s

i sed

ala

na lo

patu

.

Spol

ečně

, ted

y pr

oto

Tvrd

it, že

udá

los

, kt

eré

se v

ysky

tují

záro

veň,

mus

í bý

t v příč

inné

m v

ztah

u.

„Jež

ibab

a je

star

á a

záro

veň

jí dě

. Je

hro

zné,

co st

áří s

člověk

em

prov

ede.“

Uná

hlen

ý ko

mpr

omis

Př

edpo

klád

at, ž

e pr

avdi

vé tv

rzen

í mus

í lež

et něk

de

upro

stře

d m

ezi p

ro k

ladn

ými n

ázor

y.

„Vy řík

áte,

že n

esm

ím sn

íst a

ni je

dnoh

o z v

ás. J

á řík

ám, ž

e vá

s můž

u sn

íst o

ba. T

ak sn

ím je

n je

dnoh

o a

hoto

vo.“

Poté

, ted

y pr

oto

Tvrd

it, že

udá

los

, kt

eré

se v

ysky

tují

po so

bě, m

usí

být v

příč

inné

m v

ztah

u.

„Všim

la si

s, že

vžd

ycky

, kdy

ž dos

tanu

hla

d, je

k jí

dlu

pern

ík?“

Všec

hno,

neb

o ni

c Př

edpo

klád

at, ž

e ne

lze-li

dos

áhno

ut d

okon

aléh

o vý

sledk

u, n

emá

snaž

ení ž

ádný

dob

rý sm

ysl.

„Nem

á sm

ysl t

y dě

hle

dat.

Les j

e př

íliš v

elký

a n

ikdy

ho

nepr

ozko

umám

e ce

lý.“

Přeh

lédn

u s

polečn

é př

íčin

yPř

edpo

klád

at příč

inný

vzt

ah m

ezi d

věm

a ud

álos

tmi,

kter

é jso

u al

e ve

skut

ečno

s v

yvol

ány

udál

os tře

.

„To

je za

jímav

é, že

kdy

ž si j

á dá

m k

obě

du p

erní

k, ty

ho

mus

íš jís

t ta

ky. P

řest

aň se

už p

o m

ně o

piči

t!“

Rela

vizo

vání

O

dmítn

out t

vrze

ní je

n pr

oto,

že „

každ

ý m

á př

ece

svoj

i pra

vdu“

.

„Něk

omu

můž

e pe

čení

dě

přip

adat

nev

hodn

é, a

le já

oso

bně

na

tom

nev

idím

nic

špat

ného

. Je

to věc

vku

su.“

Logi

cký

kruh

Vy

vodi

t závěr

, kte

rý je

stej

ný ja

ko něk

terý

z př

edpo

-kl

adů

argu

men

tu.

„Per

ník

je n

ezdr

avý,

prot

ože

se p

o ně

m tl

oust

ne. A

tlou

stne

se

po něm

pro

to, ž

e je

vel

mi,

ale

velm

i nez

drav

ý,“ p

ouči

la M

ařen

ka

babi

znu.

Rozv

olně

ní p

ravi

dla

Použ

ít ně

jaké

pra

vidl

o př

íliš v

olně

či n

a př

ípad

y, pr

o kt

eré

není

urč

eno.

„Jen

se k

lidně

pos

aďte

na

tu lo

patu

jako

prv

ní,“ ře

kla

Mar

uška

, „s

taří

lidé

se pře

ce m

ají p

ouštět

sedn

out.“

Vytlo

ukán

í klín

u kl

ínem

Př

edpo

klád

at, ž

e ch

yba

můž

e bý

t opr

aven

a jin

ou

chyb

ou.

„Hm

, tak

vy

jste

sněd

li můj

per

níče

k. C

opak

s m

asi

prov

edem

e?

Už to

mám

, teď

sním

já v

ás a

bud

eme

vyro

vnan

í!“

Ob

saho

vé c

hyb

yC

hyb

né ú

toky

Potv

rzov

ací s

lepo

ta

Věno

vat p

ozor

nost

jen

důka

zům

pod

poru

jícím

náš

zá

věr a

pom

íjet p

ro důk

azy.

„Ven

ku d

ost f

ouká

, div

ně to

zaskříp

ělo,

a n

avíc

mi t

o po

tvrd

il i t

en te

nký

hlas

shor

a. A

no, p

erní

k ze

stře

chy

mi s

hodi

l asi

opra

vdu

větř

íček.“

Úče

lové

dop

lněn

í Do

plni

t dílč

í neo

věře

né č

i vym

yšle

né pře

dpok

lady

ve

snaz

e za

chrá

nit s

vůj a

rgum

ent.

„Mus

ím v

ás sn

íst, n

emám

tady

už v

ůbec

nic

k jí

dlu,

“ tvr

dila

ba

bizn

a. „

A co

ten

pern

ík v

šude

kol

em?“

div

ily se

dě

. „P

erní

k ne

ní jí

dlo,

nýb

rž p

amlse

k,“ o

dsek

la.

Úto

k na

nez

ávis

lost

mlu

včíh

o O

dmítn

out z

ávěr

pro

str

any

jen

prot

o, že

by

tako

vý

závě

r byl

pro

pro

str

anu

výho

dný.

„Ty

dě s

i to

celé

vym

ysle

ly. C

htěj

í mě

posla

t do

věze

ní, a

by si

m

ohly

v p

erní

kové

chal

oupc

e ot

evřít

vla

stní

pro

dejn

u.“

Úto

k na

oso

bu

Před

ložit

nes

ouvi

sejíc

í výh

rady

vůč

i pro

str

aně,

ni

koli

vůči

jejím

u ar

gum

entu

.

„Nik

dy b

ych

nevěřil

člověk

u, k

terý

má

na n

ose

brad

avici

s c

hlup

em.“

Zam

lčen

í Zá

měr

ně p

omin

out d

ůkaz

y, kt

eré

by o

dpor

oval

y na

šem

u zá

věru

.

„Bud

u pé

ct ch

leba

a v

y m

y bu

dete

pom

áhat

. Toh

o po

rcov

acíh

o no

že si

nev

šímej

te, t

en zd

e m

ám k

vůli

myš

ím.“

Lež

Vědo

mě

tvrz

ená

nepr

avda

, zpr

avid

la o

pako

vaná

.

„Jse

m v

eget

ariá

nka,

“ zas

kuhr

ala

babi

zna.

Úto

k na

pův

od tv

rzen

í O

dmítn

out t

vrze

ní k

vůli

tom

u, k

de se

vza

lo č

i kdo

ho

půvo

dně

zast

ával

.

„Peč

ení dě

je

přek

onan

ý zv

yk, s

e kt

erým

kdy

si př

išly

jezin

ky. T

eď

je ji

ná d

oba,

teď

jíme

zvířa

ta.“

Nev

yvra

teln

ost

Tvrd

it ně

co, c

o ne

lze n

ijak

smys

lupl

ně v

yvrá

t či

po

tvrd

it.

„Ta

babi

zna

je u

rčitě

uhr

anut

á, p

roto

nás

chce

sníst

.“

Nel

icho

vé

zařa

zení

O

dmítn

out t

vrze

ní p

roto

, že

je p

odob

né st

anov

isku

nežá

douc

í oso

by n

ebo

skup

iny.

„I če

r ří

kají,

že u

loup

nout

si tr

ochu

per

níčk

u ni

kom

u ne

ublíž

í.“

Svůd

ná n

ázor

nost

Po

psat

okr

ajov

ou u

dálo

st b

arvi

tě a

s de

taily

, kte

ré

maj

í vzb

udit

zdán

í, že

jde

o ob

vykl

ý st

av věc

í.

„Kdy

ž nám

dom

a vž

dyck

y v

sobo

tu p

o ob

ědě

ta n

ek u

kazo

val,

jak

se n

a lo

patu

sedá

, rád

říka

l, že

to se

zavř

eným

a oč

ima

pros

tě

nejd

e. A

vy

že b

yste

to d

okáz

ala

i pos

lepu

?“

Přes

unu

důk

azní

ho bře

men

eO

dmítn

out h

ájit

své

tvrz

ení a

pře

dpok

láda

t, že

háj

it by

se m

ěla

pro

str

ana.

„Ta

nku

, ta

babi

zna

nás c

htěl

a sn

íst! A

ť dok

áže,

že to

nen

í pr

avda

!“

Odv

eden

í poz

orno

s

Před

ložit

nes

ouvi

sejíc

í dův

ody,

fakt

a a

tvrz

ení s

cíle

m

zmás

t pro

str

anu.

„Jen

se p

osaď

te, s

taře

nko.

Ta lo

pata

je k

rásně

vyře

záva

ná. Č

etl

jsem

, že

se n

a ní

sedí

mno

hem

poh

odlněj

i než

na

mot

yce.

Vy

jste

zhub

la?“

Figu

rína*

Vy

tvoř

it zk

resle

nou

a os

labe

nou

verz

i arg

umen

tu

pro

str

any,

ten

pak

odm

ítnou

t.

„Dě

se

prý

nejí,

pro

tože

je to

pro

přír

odě.

To b

ych

si ja

ko m

ěla

i pře

stat

čis

t zu

by, p

roto

že či

sté

zuby

jsou

pro

přír

odě?

!“

*) Pův

odní

ang

lický

náz

ev té

to c

hyby

(str

aw m

an)

odka

zuje

ke

cvič

ným

fi gu

rínám

, na

kter

ých

vojá

ci

trén

ují ú

toky

, a k

teré

jsou

jen

nepo

hybl

ivým

i, sla

bým

i ver

zem

i sku

tečn

ých

pro

vní

ků.

Chyb

né d

ilem

a Př

edlo

žit d

vě ře

šení

jako

jedi

ná m

ožná

, byť

ve

skut

ečno

s e

xist

ují i

jiná

řeše

ní.

„Buď

vás

oba

rych

le a

bez

bole

stně

upe

ču, n

ebo

vás v

ykrm

ím

pern

íkem

tak,

že b

udet

e ob

ézní

a za

hyne

te p

omal

u ve

stra

šnýc

h m

ukác

h. Ta

k si

vybe

rte.“

Kluz

ký sv

ah

Před

pokl

ádat

, že

drob

ná zm

ěna

na za

čátk

u m

usí n

ut-

ně v

ést k

řetě

zci s

ouvi

sejíc

ích

nežá

douc

ích

důsle

dků.

„Jen

íčku

, nej

ez te

n pe

rník

. Sní

š jed

en d

va, z

achu

tná

to

a ne

ž se

nad

ějem

e, zb

aš š

té st

aré

paní

celo

u je

jí ch

alou

pku.

Kde

pak

bu

de b

ydle

t?!“

... je

nom

vol

it ne

stač

í.

Konc

ept a

grafi k

a: D

avid

McC

andl

ess @

info

rma

oni

sbea

u fu

l.net

Česk

ý př

ekla

d: P

hDr.

Mar

ek P

icha

, Ph.

D.

h p

://w

ww

.obc

ansk

evzd

elav

ani.c

z/ar

gum

enta

cni-f

auly