ročník xi. v prešporku 15. októbra 1914 Čísl. o 42. …...znáti dvě hesla: „feldruf"...
TRANSCRIPT
Slovenský orgán sociálno-demokratickej strany Uhorska. Motto: Vis s t r ov s i l o u
Vychodia každý štvrtok. Adressa na dopisy, predolatky a všetky zásielky je: „ R o b o t n í c k e
Noviny", Pozsony, Korházutca 18.
P r e d p l a t n é : Do Uhorska a Rakúska: na rok 5 korun, na pol rcka 2.5. kor., na štvrť roka 1.25 Kor.
Do1 Nemecka 6 korun, do ostatného cudzozemská 8 kor. na celý rok. Jednot l ivé č í s la v Uhorsku a Rakúsku po 8 halierov.
Ročník XI. V Prešporku 15. októbra 1914. Číslo 42.
Svetová vojna. Taliansky kultúrny historik D o m e n i c o
G u o l i napísal zaujímavý článok pod titulom: „Spojené štáty európske". Pri našom slovenskom sociálno-demokratickom sja-zde nadhozená bola otázka spojených štátov europejských a preto akiste slovenských súdruhov v mnohonásobnej miere bude zaujímať stanovisko chýrneho talianskeho spisovateľa ku tejto otázke. Domenico Guoli píše:
Vo velikom strašnom boji dojíma vražedný zápas medzi Francúzskom a Nemeckom
fijviac naše mysle, pri čom väčšina za ancúzsko, menšina, a to len intelektuál
nej triedy, za Nemecko sa stavia. Ale aj jedni aj druhí mali by sa varovať, aby sa politickou vášňou dali strhnúť k úsudku nad v boji stojacimi národami.
So všetkých strán počujeme, že dneskaj-šia európska vojna tak ďaleko musí byť vedená, aby na dlhú dobu odstránené bolo nebezpečenstvo novej vojny. Čo by naozaj osožilo obrovské krviprelievanie* a všetka bieda, keby po málo rokoch v neprestajnom kolísaní víťazstva a odvety boj sa mal zas začať? Tento ešte dnes v mysliach žijúci pocit akiste na konci vojny bude ešte ostrejší a všeobecnejším ochabnutím, ktoré nasleduje za velikými strastmi, a pálením u-trpených rán pri víťazovi a porazenom. Ako ale toto nebezpečenstvo odvrátiť? Militaristickou nadvládou jednoho národa nad druhým? Keď táto nadvláda pri nerovnosti kultúr je možná, znamenalo by v dneskajšej Europe stály stav vzbury a potlačovania: stálu vojnu, čo vystane než spojenie národov.
Sila a život Nemecka leží v discipline in-tellektu, povedomia a života, ktorou podporuje sa každý pokrok, vychováva národ a tiež chudobnejším triedam zaisťuje sa určitý dobrobyt. Tým, že sostúpili do nevyzpytatelných hlbôk ducha a prírody, prenikli do harmónií vesmíra, že si dovedou zaistiti zbraniam víťazstvo, uviedli Nemci svet v úžas, že ducha disciplíny použili v praktickom živote, netušené schopnosti prejavili a staly sa súperom najväčších a najmocnejších národov v priemyslu, obchodu, na pevnine a na mori. Odpor proti Nemecku, ktorý sa viac alebo menej silne prejavuje v každej krajine, musíme to bez pretvárky priznať, že pocit závisti a žiarlivosti proti pyšným výdobytkom na všetkých poliach ľudského pôsobenia padá na váhu.
Proti Nemcom stojí Francúzsko: veliké Francúzsko, ktoré od mnoho storočia malo nesporné, viac duševné než vojenské prvenstvo v Europe. Proti Nemecku stojí Francúzsko so svojou nevyčerpateľnou ženialitou, stále stredisko života, zvyklé pôsobiť hlasom svojich velikých spisovateľov na svet,
aby myslel jeho modzgom, cítil jeho srdcom.
Ano, my nesmieme, nemôžeme postaviť sa na jednu stranu týchto velikých národov, ale musíme si želať, aby ani jedon ani druhý nevyšiel soslabený z tohto nesmierneho boja, aby ľudská kultúra tým utrpela škodu. Aké obrovské divadlo ukazuje sa dnes svetu! Príšerné, nielen surovým porušením ľudského cítenia, ale aj preto, že sa zdá, že kultúra v dvojakej rozličnej forme vzájomne bojuje a proti sebe zúri. V pravde ale neni to kultúra, ale jej nedostatky, ktoré predstavujú obidvom 'velikým národom príčinu boja. Na jednej strane je to nedostatok disciplíny a podriadenia sa individua voči všeobecnosti; na druhej strane ale ras-sová pýcha, ktorá necháva vyschýnať pramene ľudskej sympatie. Pri obidvoch národoch máme dve formy kultúry, ale káž-tíá z obidvoch je, sama v sobe, nedostatočná a zlomek.
Mohlo by sa zdát absurdným v hroznej hodine' vraždenia národov hovoriť o sdružení národov, ale dejiny nič nevedia o nenávisti ničím nezkrotiteľnej. Veliké kríze premenujú duše národov a otvárajú nové obzory, zobúdzajú nové pocity a myšlienky, vedú k novotvarom, ktoré sa zdaly neuveriteľnými. Na bojišťách neni len hynutie, ale kľúči tam n o v ý ž i v o t , aby z velikých, ale nedostatočných kultúr obidvoch národov povstala európska kultúra. Nech táto myšlienka v tejto trápnej hodine, rozošle svoje čisté svetlo na nesmierne more krvi.
Rusi utekajú od Přemyslu.
Ruské vojsko obliehalo haličskú pevnosť Premyšl, ale naše vojsko všetky ruské ú-toky s úspechom odrazilo a prerazilo rady ruského vojska, ktoré je na neprestajnom ústupe. Dochodia chýry, že aj Lvov Ri/si opustili a sú na ústupu ku ruským hraniciam. Naše vojsko víťazne napreduje a prišlo až k Sánu, čím osvobodilo Premyšl.
Karpaty sú osvobodené od Rusov.
Vpád Rusov do Uhorska v najkratšom čase vezme svoj neslávny konec. Naše čaty víťazne proti Rusom postupujú a na mnohých miestach už ich celkom z Uhorska vyhnaly. Do našej moci padlo mnoho ruských zajatcov a válečného materiálu.
Pád Antverp. Belgická pevnosť Antverpy po 12-dennom
boji padla do nemeckých rúk. Antverpy pokladajú sa za druhú najväčšiu pevnosť sveta, ale nemohly dlho vzdorovať útokom nemeckého vojska a nábojom z 42-centimetrových diel a rakúsko-uhorských motorových baterií. Veliteľ nemeckého vojska Beseler vydal k belgickému vojsku prokfjamáciu, v ktorej
jej upozorňuje, že nebojuie za záuimy belgického národa, ale za záujmy Anglicka a Ruska. Keď Nemci bombardovali Antverpy, nastal v meste hrozný stav. Celé takmer mesto stálo v plameňoch. Belgický kráľ aj so svojou rodinou musel utiecť z Antverp. Kráľovná z rozčúlenia ochorela. Radosť nad pádom Antverp v Nemecku je obrovská.
Osud belgického vojska. Po pádu Antverp ustúpila belgická armá
da ku Gentu, Brugge a Ostende. Posádky severných pevností vzdaly sa Holanďanom. Aj na 13 tisíc Angličanov, ktorí Belgičanom pomáhali, prišlo do Holandska, kde boli odzbrojení. Belgický kráľ Albert je vraj poranený a vydal manifest, aby belgické vojsko vytrvalo v boji proti pruskému militarizmu.
Bombardujú Paríž. Nad Parížom zjävily sa nemecké vzducho
lode, z ktorých hádzali bomby na Paríž, kde mnoho budov poškodili a niekoľko ľudí poranili.
Pomoc Portugalska. Rímsky portugalský veľvyslanec oznámil,
že Portugalsko hodlá vyposlať 16 tisíc mužov na pomoc Francúzom a prichystáva expedíciu 25 tisíc murínov kmeňa Makao.
Rumunský kráľ zomrel. V dobe nesmierne vážnej, ktorá pre Ru
munsko môže byť aj veľmi osudnou, zomrel rumunský kráľ C a r o l , že nemal žiadnych detí, nastúpil na trón jeho príbuzný nj--odsfoj} n>jiuiod jjqo.i apnq JBJ>( A'AOU Ferdinand z rodu Horienzollernov, nemeckého panujúceho rodu. Nový kráľ složil na 3 ? 'Pfn.;sin AsidosBQ -nip-sud n f OAS n.ve-.sn priateľskú.
Zmeny v generalite. Veliteľ armády Auffenberg ochorel a lie
či sa vo Viedni. Veliteľom tretej armády vymenovaný bol generál Svetozár Boroevič.
Pochod na Varšavu. Nemecké vojsko víťazne postupuje v ru
skom Poľsku smerom k Varšave a Ivan-gorodu a predvoje nemeckého vojska ob-javily sa už pri Visle.
Nepriateľské bomby v Dússeldorfe. Do siene letúňov v Dússeldorfe padla
nepriateľská bomba, ktorá zničila jednu vzducholoď.
Ako gazdovali Rusi v Marmarošskej Sihoti. Hlavný.župart Nyerge po svojom príchode
do Marmarošskej Sihote v prvom rade pokladal za svoju povinnosť, aby zistil, aké stopy zanechalo trojdenné panstvo Rusov. Na budovách mesta neučinili Rusi žiadnej^
Strana 2. „ROBOTNÍCKE NOVINY" Uslo 42.
škody, ačpráve Rusi prišli s úmyslom mesto zničiť". Nie tak dobre, ako s budovami nest-skými, vypadlo to s bytami a obchodami. Rusi vnikli do bytov a odniesli drahocen-nejšie veci. Najmä všechny potravné články odniesli. V stoličnom dome ubytoval sa ruský generál M j so svojim štábom. Starý stoličný paridúr bol jeho sprievodcom v stoličnom dome, kde Rusi nechali všetko na svojom mieste. Velikú pozornosť venovali ruskí oficieri v stoličnom sále obrazom bývalých županov marmarošskej stolice. Meno hlavného župana. Perényiho bolo im z mar-rnarošského rusínskeho processu známe.
Ostatné boje belgického vojska. Po pádu Antverp ustúpilo belgické vojsko
— spojené s anglickou posilou — na jednej strane ku Ostende, kam sa zatiaľ belgický kráľ so svojou rodinou nasťahoval, na druhej strane ale išli do Holandska, kde složili zbrane. Antverpám naložená bola válečná kontribúcia v obnosu 400 miliónov. Belgická vláda odsťahovala sa do Borde au x.
Zničený ruský križiak. Vo finskom zálivu zničila nemecká podmorr
ská loď ruský pancierový križiak „Pallade". Vo fronte.
V bratskom „Právo Lidu" vypisuje vojak svoje skúsenosti vo vojne a rozpráva medzj iným aj toto:
V boji není času na delší oddávání se sentimentálním pocitům. Naše setnina po vykonané „menáži" musela nastoupiti, , protože měla postaviti polní stráže, t. zv. „Feld-wachy". Bez těchto nenechá se mysleti žádný pohov, žádný s pánek a v ostražitosti těchto stráží spočívá osud celých oddílů. Ony chrání je před možným přepadením nepřítele. Že stavění polních stráží připadlo ten den na naší setninu, nás valně netěšilo. Každý toužil po nutném odpočinku. Rozkaz byl ovšení vykonán a jen to nám službu poněkud zpříjemnilo, že polovina setniny stála stráže do půlnoci a druhá od půlnoci do rána.
Já náhodou nalézal jsem se v té polovině setniny, která vystavila stráže od půlnoci do rána, a položil jsem se ihned ku spánku, abych jej co nejvíce užil. Jak jsme se všichni smáli, že budeme spáti v „lauf-šritě"! A jak jsem se podivil rychlosti času, když velitel stráže budil nás tím povědomým slovem: „Auf!" Říkal jsem, že ještě není půlnoc, ale marně. Velitel stráže ukazuje na hodinky, dobrácky pravil: „Vstaňte, hoši, není to nic platné. Druzí naši kamarádi čekají vystřídání, chtějí také si odpočinouti." To také pomohlo a my odehraji se na místo, as 300 kroků vzdálené,
Válečné útrapy. Bratský „Hlas Lidu" píše o uprchlíkoch haličských z dob jich sťahovania:
„Na východní nádraží vídeňské přibyli četní železniční zřízenci z východní Haliče se svými rodinami. Tři vlaky, jimiž železniční zřízenci přibyli, přivezly do Vídně velký kus válečné bídy. Neboť tito cestující jsou vesměs lidé, kteří k vůli jejich osobní bezpečnosti musili býti odvezeni z ohrožených krajin, jsou to uprchlíci, které válka vyhnala z otčiny a domová, z domů a dvorů.
Kdo nahlédl do těchto vlaků, které stály na kolejích nákladního nádraží, spatřil dojemný obraz. Je tomu více než týden, co tito nešťastníci byli vyrváni ze svých domovů a tak dlouho již je železniční vagón jejich obydlím. Většina jich ztrávila tento čas, tak bohatý na vzrušení, v nákladním voze. Ale neméně trpěli nepohodlím i ti, kteří se zdržovali ve vagónech lépe vypravených. Vagóny byly nejenom přeplněny muži, ženami a dětmi, ale i vším tím, co uprchlíci s chvějícíma se rukama mohli zachrániti z chudičkých domácností V sítích pro
které pro stráž bylo určené. Služba na těchto polních strážích je slu
žbou nejtěžší, zejména v noci. Zrak jest stále napjat a kdyby sebe více přivíraly se oči únavou, násilím musí býti udržovány v činnosti a oku nesmí ujíti nic, co pozornosti by zasluhovalo. Projíti těmito polními strážemi je přímo nemožné. Kdyby se ně-
- kdo přiblížil, zaujme vojín postavení „Hotovo!", připraví pušku k výstřelu a velitelsky zvolá: „Halt, wer da? !" a každý, kdo do polního ležení chce se dostat, musí znáti dvě hesla: „Feldruf" a „Losung". Kdo by se bez těchto přiblížil, nedostane se dále, avšak zpět také ne. Kdo se bez znalosti hesla přiblížil, je každý podezřelý a jako takový zajat a při pokusu o útěk zastřelen.
Přes tuto těžkou a zodpovědnou službu neubrání se žádný vojín různým osobním dojmům, a kdyby sebe násilněji potlačiti se snažil myšlenky na domov, své drahé a známé, marné by to bylo namáhání, protože tma a samota jsou • prostředí, které vzpomínky tyto přímo vnucují.
A myšlenky zabíhají daleko. Daleko do vzdáleného domova a v duchu každý se Vidí v kruhu svých nejmilejších, v kruhu rodinném, i v místě svého zaměstnání, jak a kterak se jim daří, a přál by si přímo ho-roucně, aby myšlenky, v nichž obsaženo je tolik touhy, vznesly se ku hvězdám, měsíci, a přenesly j e do dálného domova, nad kterým, stejně nade mnou jako nad nimi se vznášejí. Je nevýslovně teskno. Každý počítá, kdy přijde doba šťastného shledání? Za takových myšlenek stál jsem na stráži od půlnoci do rána.
Ráno seřaděn náš pluk a vyčkáváno rozkazu armádního velitelství, jakou posici bude nám zaujmouti. Během dopoledne vystoupilo slunce dosti vysoko a nemilosrdně vysílalo na nás své paprsky, takže pociťovali jsme ukrutnou žízeň. Píti vodu bylo přísně zakázáno a mohla se píti jen se sVolením lékaře, když byl vodu ze studně vyzkoušel. Lékařů však u nás nebylo, protože den před tím ^upadli do zajetí. Nebylo proto možno dbáti dobrých rad lékařských. Žízeň přemohla všechna nařízeni @. opatření, a několik z nás dalo se do hledání vody. Odepiali jsme několik plátěných, nepromokavých nádob na vodu s tornister našich kamarádů, též několik „Kochmašin", vzali s sebou a pustili se hledati vodu. Štěstí nám přálo, že našli jsme asi po čtvrthodině studnu. Studna byla asi tři metry hluboká, ale žádný okov a nic, čím by se voda nabírala. Uvnitř studny byly však výmoly, které dodaly chuti jednomu našemu hochovi, že do studny se spustil a nám
zavazadla, pod sedadly, na úzkých chodbičkách mezi sedadly leží ranec na ranci, kufi" na kufru, balík na balíku. Mnozí vzali s sebou také kusy nábytku, které bylo poměrně snadno naložiti a dopravovati, jako polní postele, lenošky a židle, a rozumí se, i kuchyňské nádobí. Větší kusy nábytku naloženy do nákladního vozu, nacpány do koutů, mnoho se z toho polámalo. Mnozí železniční zřízenci, přicházející z venkovských krajů, musili opustiti malé hospodářstvíčko, jehož nabyli přetěžkou prací. Jak těžko se od něho loučili, neboť jeden dokonce vzal s sebou i svoji kravku do nákladního vozu, jiný si vzal vepříka, jiný slepice. A tak v uzoučké prostoře takového vagónu cestují pospolu a dosud ještě spolu bydlí li-tíé i zvířata.
Mezi uprchlíky jest daleko více žen nežli mužů. Četní železniční zřízenci vzali s sebou svoje matky, sestry a jiné ženské příbuzné, žijící ve společné domácnosti. Mezi uprchlíky jsou také staří pensisté a lidé, kteří nepatří k železničním zřízencům. Plni úz-Čkosti nahrnuli se do vlaku a byli také přijati.
Bída jest všude, kamkoli pohlédneme. Tu
vadu nabíral. Chudák však za svoji ochotu byl špatně odměněn. Neopatrností ně-; kterého se -stalo, že celý obsah nádoby byl vylit mu na hlavu, takže vylezl ze studny jako hastrman. Voda byla nejodpornější chu-ti. Zapáchala, plno kalu, takže tu vodu mohli jsme do sebe líti jeri bez ochutnávání a se zavřenýma očima. Když ale přinesli jsme ji k naší setnině, nastala o ni velká tahanice a žízeň přemohla všechen odpor, který k takové vodě musil by nastati. Po tomto „občerstvení" došel as za hodinu rozkaz, abychom zaujali postavení na návrší u jedné malé vesničky poblíž lesíka, který tvořil výběžek k městu O., tou dobou obsazeného Rusy, takže náš pluk ležel nejblíž k příteli, maje ho asi 1000 kroků od sebe* Na místo došli jsme pozdě odpoledne. S námi společně došly ťalťé i čtyři druhé pluky a utvořena bitevní čára asi 10 km. Do vesničky položeno bylo i velitelství 95. pěší brigády. Mužstvo obdrželo ihned rozkaz, vykopati střelecké zákopy, a to hodně hluboké, aby dávaly možnost ochranyr. Rozkaz tento byl s největší svědomitostí ihned vykonán. „Feldšpátky" odepnuty, a poněvadž již byla získána určitá zkušenost, sebrali jsme cestou několik lopat a motyk, takže během dvou hodin byly zákopy skoro takové, jako jámy pro pražskou kanalisaci. Však byl nejvyšší čas, protože bylo nám ohlášeno, že Rusové chystají se nás v noci přepadnout. Já sám nenastoupil jsem více do zákopů, nýbrž přidělen jsem byl prapornímu štábu jako „Qefechtord manz". Tím jsem nabyl možnosti nejen seznámiti se lépe s celým naším postavením, nýbrž i navštíviti řadu přátel u pluku, mimo naši setninu jsoucí. Rozestavení pluku do bitevní čáry svěřeno bylo majorovi, který i jmenován byl velitelem celého oddílu přes to, že byl u pluku též podplukovník jako velitel pluftu;
Krátce po našem rozestavení dostavily s*e dvě baterie delostrelectva, které rozestavily se v lesiku, dobře zakryvše se, aby nepřátelskými dalekohledy nebyly spatřeny. Na dvou návršítíh postaveny 4 strojní pušky. takže vše připraveno, bylo k uvítání nepři* tele, kdyby měl chuť nás přepadnouti. K vojenské cti našeho majora sluší podot-'-knouti, že nespokojil se jen tím, že udělil -rozkazy, a|e jže i konanými přehlídkami přesvědčoval se o správném vyplnění rozkazů. Štáb praporu, který dočasně sloučil se se štábem pluku, umístil se ve vejsničce ve stodole, a my „Ordonanzové" upravili jsme si lůžko, které bylo opravdu přepychovým: vypůjčili jsme si vrata z jednoho domku, opřeli je o strom, takže to tvořilo střechu, a pod tímto jsme si lehli. Lůžko upravili jsime si pro čtyři, leč nájemníků od štábu
je tři neděle staré dítě, ležící na slámě, zde je nemocná vzdychající žena, onde je matka s kojencem u vpadlých prsou, a to všechno jest ve špíně vozů pro dobytek.
A k tomu si přimysleme podivný shon na širokých prostranstvích mezi vlaky a nákladními skladišti. Kolem džberu s vodou tísní se ženy, perouce dětské prádlo, které se pak suší na provazech, napjatých od jedné plošiny ke druhé. Na zemi sedí celé rodiny obědvajíce. Děti, mezi nimi hodně bosých, hrají si bezstarostně. s psíky a kočkami, které si zachránily, na stupátkách do vagónů, a skotačí mezi vozy, vyhýbajíce se opatrně četným přístrojům, které leží v cestě a jsou nutné k provozu železničnímu. Tyto aparáty byly v nádražní kanceláři odšroubovány a poslány spolu do Vídně. Ú-ředníci chodí od vozu k vozu, spisují jména uprchlíků a vyptávají se na jejich poměry. Oznamují, že železniční zřízenci v průvodu svých rodin poslány budou na venkov, kde naleznou zase zaměstnání v železniční službě. Osoby, které nepatří k podnikům železničním, mají se hlásiti a budou zaopatřeny ve Vídni. Vojenská správa zaopatřila uprchlíky stravou, správa dráhy ulehčuje jim pokud jen možno trpký jejich osud.
Číslo 41.
přihlásilo se tolik, že byli bychom' musili vyvrátiti vvrata u několika domků, aby bývalo místo pro všechny stačilo.
Zo súdnej siene. Revolúcia v Taškové.
Veliký zmätok, bol dňa 2. augusta vo Fenermannovej krčme v Taškové v čačian-skom okrese. Predpoludním prišli tam re-zervisti Š k u l a v ý , N e k o r a r i e c a J a r o -sv a k r a a pýtali si víno. Krčmár ochotne nalial, rezervisti aj s druhými veselo pili, ale neskoršie dostali sa s krčmárom do zvady, pre ktorú ich postavili pred honvédsky vojenský súd v Prešporku. Vojenský fiškus obžaloval ich, že v krčme robili krik a narobili za 428 K škody tým, že dolámali náradie a vyhrážali sa, že pobijú židov a začnú revolúciu v Taškové. Ďalej ich obžaloba vinila, že volali: Nech žije revolúcia!, že za židov do vojny nepôjdu, bo židia sú lumpi a naničhodníci, ktorí sa od vojny odťahujú a že oni radšej budú so Srbom bojovať, než by za židov krv prelievali. Aj z toho ich vinila obžaloba, zastupovaná vojenským fiškusom dr. Szarkom, že o uhor-•kom štáte hovorili, že je ostatný na svete a že v uhorskej krajine nieto pravdy.
Obžalovaní bránili sa proti obžalobe tým, že židovský krčmár im nadával do žobrákov a sviní a preto že mu dvere dolámali, a že inkriminované slová vôbec nehovorili. Najmä to popierali, že by boli hovorili, že pri Srboch budú bojovať. Že prišlo ku zvade, na tom, dľa obžalovaných nesie len krčmár má vinu, bo im dal piť toľko, že im „len toľko rozumu zostalo, že prišli na stanicu".
Svedkovia potvrdili, že obžalovaní v krčme krik robili, náradie dolámali a sa vystatovali, že majú dnes právo, bo rukújú, ale výroky, že by cl^celi pri Srboch bojovať,
•od nich nepočuli. Obžalovaných bránili dr. Halmi a dr.
Miiller. Vrelé slová na'obranu obžalovaných našiel dr . H a l m i , ktorý poukázal na to, že na lavicu obžalovaných patril by vlastně krčmár, ktorý proti ministerskému nariadeniu, keď už boli napití, obžalovaným nalial vína, piva a pálenky a tým ich priviedol do takého duševného stavu, v ktorom spá-
• chali trestný skutok. Úlohou štatáriumu vyhláseného v čačianskom okrese bolo predsa, udržovať lepší poriadok, ale krčmár Fe-uermann tým, že opitých napájal, len sám sa previnil a vzal obžalovaným možnosť, aby išli brániť vlasť v daždi nepriateľských gúľ pod uhorskými zástavami, ku ktorým na zavolanie obžalovaní išli.
Pri reči obrancu krčmár Feuermann neprestajne skákal a žiadal si slovo ku odpovedi na reč obrancu, 'ail«e predseda vojen, súdu mu slovo nedal.
Obžalovaných odovzdali civilnému súdu v Trenčíne ku posúdeniu. Od obžaloby, že spáchali zločin proti zbrannej moci, honvédsky vojenský súd obžalovaných osvobodil, bo svedči nevedeli dokázať, ktorý z obžalovaných inkriminované slová hovoril.
Nešťastný nápad. V dobe všeobecnej mobilizácie písal su-
čianský občan Ján B i e 1 i k svojmu synovi Cyrilovi do Ruska list. Vypisoval mu, čo je nového v Uhorsku, a na konec listu pripísal cyrilským písmom, aby domov nechodil. List zhabali na pošte a tak obsah listu dostal sa do ruky vojenského fiškusa preš-porského, ktorý obžaloval Bielika zo zločinu proti zbrannej moci, že vyzýval svojho vojopovinného syna, aby svojej vojenskej povinnosti neučinil zadosť.
Obžalovaný bráni! sa tým, že vyzvanie, aby syn domov nechodil, nedotkýňalo sa vojenských, ale len obchodných a rodinných záležitostí.
Vojenský súd posúdil Bielika na rok do žalára.
„ROBOTNÍCKE NOVINY"
Process proti sarajevským vrahom.
Účastníci atentátu na následníka trónu Franca Ferdinanda a jeho manželku Žofiu. ktorí padli v Sarajeve za obetu revolverovým guľám, stoja v Sarajeve teraz pred súdom, aby sa zodpovedali zo svojich zločinov. Obžalovaných je celkom 25 osôb. Hlavnými obžalovanými sú Gavrilo Princip a Nedeljko Cabrinovič. Princip je 20ročný gymnazista, Cabrinovič 19ročný sadzač. Obžaloba výprava o tom, ako atentát na Fra-ca Ferdinanda a jeho manželku bol plánovitý, toto: Dňa 28. júna dostal Cabrinovič u cukrára Vlajniča bombu, zakíaľ Princip a spoluobžalovaný Grabez bombu dostali od Ili-ča. Dňa 28. júna čakali na následníka trónu nu Mehmedbasič pri rakúsko uhorskej banke, pri nábreží Popovič a Cabrilovič, na druhej strane Cabrinovič, pri latinskom mo-[ste Orabez a pri ulici Franca Jozefa Princip, Mehmedbasič ušiel do Čiernej Hory, ostatných účastníkov atentátu lapili.
Obžalovamř Cabrinovič priznáva, že z počiatku sa zaoberal socializmom, neskoršie s anarchizmom. V dobe balkánskej vojny stal sa srbským nacionalistom, ale bol pri tom aj anarchistom. Jeho cieľom bolo sria-denie juhoslovanskej republiky. Za najväčšieho nepriateľa tejto myšlienky pokladal následníka trónu Franca Ferdinanda a toho si zaumienil zavraždiť. Dostal list, v ktorom mu neznáma osoba oznámila, že následník trónu príde do Sarajeva. Vtedy prišla mu myšlienka, aby Franca Ferdinanda zavraždil. Cabrinovič sa priznáva, že vrhnul do koča následníka trónu bombu s úmyslom arcikniežaťa zavraždiť. Aj k tomu sa priznal, že stál vo spojení so srbskou „národnou obranou". Pri jednej príležitosti predstavili ho aj srbskému korunnému princovi. Kňažnú Žofiu zavraždiť nechcel. Ľutuje, že a-tentát spáchal.
Gavrilo Princip svojho činu neľutuje, ale kňažnú Žofiu zavraždiť nechcel. Je presvedčený radikálny nacionalista, ktorý vidí ú-lohu Srbska v tom, aby odtrhnulo Bosnu a Hercegovinu od rakúsko-uhorskej monarchie. Princip zaumienil si, dľa svojho priznania spáchať atentát skôr, než hovoril s Cabrinovičom.
V budúcom čisl.e budeme referovať o ďalšom pojednávaní.
Chýrnňk Naše pravoty. V stredu mala sa pojednávať
pravota súdr. Andreja Kubála pre urážku vojska, spáchaný článkom: Slováci, vojaci, kde je Vaša chvála. Ale pravota sa nemohla pojednávať, bo obžalovaný narukoval do vojny. — Aj pravota súdr. Jozefa Kellu pre búrenie — bola odročená na návrh obrancu obžalovaného súdr. dr. Matz-nera.
Odpredavačov nášho časopisu žiadame, aby s nami okamihne súčtovali za mesiac september, ak chcú, aby sme časopis ďalej vydávali. Za dneskajších pomerov znamená každá dlžoba klinec do rakve nášho časopisu.
V zlých dobách soznáme najlepšie svojich priateľov. To je stará pravda-, ktorú nás naučily poznať aj terajšie zlé časy. Zakíaľ mnohí naši priatelia celkom sa uťahli do ú-zadia a myslia, že po nás príde potopa, druhí radostne chápu sa práce a agitujú za Robotnícke Noviny, získavajú im nových čitateľov a smejú sa tým, ktorí sa vzdávajú všet-kej nádeje na príchod lepších časov. Nikdy ešte nebola doba taká priaznivá pre myšlienku lepšej budúcnosti šťastnejšieho ľudstva než je. v tejto dobe. Preto je každý zbabelý, ktorý v tejto dobe odvrhuje zbraň organizácie a rozmnožuje rady indifferentných a ľahostajných. Prídu časy, ,kedy aj títo utečenci svoje nerozumné pokračovanie o-banujú. Ale vrcholom zbabelosti je, keď ľu-
Strana 3.
dia, ktorí zarábajú, ponosujú sa na to, že nemôžu platiť na Robotnícke Noviny, a vojaci z vojny posielajú predplatok na Robotnícke Noviny, aby sme tieto posielali ich ženám, keď sami nemôžu čítať v poli pred nepriateľom.
Čo dáva pravá, nemá vedeť ľavá ruka, to je naše heslo, vedľa ktorého sa riadime. Ale preto, že iné časopisy s velikým hla-
' som oznamujú, čo vykonaly pre ranených, upozorňujeme našich priateľov na to, že aj my sme našej povinnosti dostáli a doposlali do rozličných nemocnie v našej ríši slovenské a aj maďarské časopisy a brožúry vo velikom množstve poraneným. Bolo toho na 80 kilogramov. Mnoho toho síce nem, ale na naše slabé sily dosť.
Popis voličov dokončily právomocenské , vrchnosti, ačpráve väčšina voličov je vo voj
ne. Vedľa toho popis voličov vyzerá. V Prešporku je o 1500 voličov menej, než bolo ustálené vo vládnej predlohe, a v biharskej stolici je menej voličov, než bolo za starého volebného poriadku.
Štátny sekretár Ferrata, ktorého nový pápež Benedikt XV. vymenoval za sekretára svätej stolice, náhle zomrel. Ferrata narodil sa v r. 1 847 a sta! sa kardinálom r. 1896.
V Soluni zistili mor. Námorný úrad zatvoril prístav.
Príbuzní, ktorí cestujú za ranenými vojakmi na vzdialenosť vyše 50 km, platia v Rakúsku na železniciach len polovicu cestovného.
Pápež vydal nariadenie, aby kňazi odporúčali veriacim umiernenosť a kľudné posudzovanie vo válečných sporoch. Nikdy nemajú zabúdať na cirkev a humanitu.
Redaktor Rovnosti v Brne, súdruh Pište-lák, je v ruskom zajatí.
Kdo cestuje do Talianska, musí mať pas vidovaný od talianskeho konzula.
V Debrecíne zhoral Alžbetin mlyn aj so svojimi zásobami. Pri ohni jedon hasič zahynul. Škoda je obrovská.
V Tilsite odsúdili Nemci fabrikanta Bovvi-ena na 15 'vflokov do žalára, že sdělil Ru-
i som, kde sú nemecké automobily.. . . • 156 tisíc členov sväzu kovorobotníkov v
Nemecku narukovalo k vojsku. Ku jubiläumu Robotníckych Novín. 10-roč.
jubiläum vychádzania Robotníckych Novín vzpomenul zo slovenských časopisov len „Slovenský Denník", ktorý nám k nášmu jubiläumu blahoželal.
Veliká dobrotiteľka. Do nemocnice v Chomutove prišla medzi ranených vojakov šľachtičná, ktorá vojakom darovala tri drama-ci-garety alebo tri slivky. Ako sdeľuje „Té-plitzer Freigeist" zpracovali poranení vojaci báseň, v ktorej velikú dobrotiteľku poranených vojakov oslavujú.
Na adresu súdruhov píšu bratské „Pla-imenyy":
Někteří lidé se domnívají, že všecko bur de válkou zvráceno, jiní, pověrčiví, myslí, že je to počátek konců, jak to četli v růzř ných těch „proroctvích", opět jiní myslí, že po válce bude docela jiný život, odlišný od dosavadního atd. Tyto domněnky a do-< Hády svádí mnohé neprozíravé lidi k tupé nečinnosti, k pochybovačství a nedůvěře ke všemu. Říkají: „Co bychom se starali — kdož ví, jak to dopadne!"
Tato nejistota a nedůvěra zasáhla také mnohé měně uvědomělé soudruhy. Ti myslí, že jest zbytečno udržovat a budovat or-ganisace, že je zbytečno rozšiřovat tisk strany, neboť prý kdož ví, jak to vše dopadne. Těmto soudruhům adresujeme těchto několik důtklivých slov: Ať tato válka přivodí jakékoliv změny v politickém složení Evropy, neprivodí, žádné změny ve výrobním způsobu. Země zde zůstanou a lidé v nich rovněž. Zůstanou zde továrny, doly, polnosti, zůstane zde průmysl, obchod a zemědělství, zůstanou zde kapitalistické výrobní řády a velkostatkářské državy. Zůstanou zde tudíž poměry, z nichž vyrůstá usílí po stejných podmínkách blahobytu pro všechny, čili so-
Strana 4. „ROBOTNÍCKE NOVINY" Číslo 42.
cialism. Nechť se stane cokoliv, socialism potřen anebo zvrácen nebude. Budou zde chudí a bohatí, kapitalista a dělníci, budou zde tudíž třídní rozpory jako před válkou, z nichž nutně sociálně demokratické hnutí vyvírá. Válka nezničí snahu kapitalistu po docílení velkých zisků, nezničí také snahu pracujícího lidu po lepším životě. Válka neprivodí stejnoměrné rozdělení půdy — a proto i kdyby kdykoliv snad zabrániti chtěl každému projevu socialistických ideí, budou zde idee tyto žít, poněvadž budou mít živ* nou půdu ve společenských nesrovnalostech !a 'svým časem se uplatní. Dá se však očekávat, — že — jak píše „Arb. Zeit." — jv odměnili za prolitou krev bude po válce přikročeno k úpravě vnitřních poměrů říše. A to bude úkolem sociální demokracie,náležitě při tom uplatniti zájmy chudého lidu. K tomu Cíli však jest nutná organisační pohotovost a síla, která dodává váhy při politickém rozhodování. Z toho plyne, že místo hříšné beznaděje má každý soudruh se zdvojeným úsilím pracovati, aby pohotovost a síla strany pro příští chvíle byla rozmnožena. V této době dá se to provádět nejlépe rozšiřováním našeho tisku a sesilováním oit-ganisací jak odborových tak i ostatních. Mějte na paměti, že po válce mohou nastati příznivější podmínky rychlejšího rozvoje a že by bylo neodpustitelnou chybou zameškati je pro svoji nepřipravenost, netečnost a malomyslnost!" Aj naši slovenskí súdruhovia mali by sa nad výbornými týmito slovami zamyslet'. Mali by k tomu príčin dosť.
Málo petroleja, Americko-nemecká spoločnosť petrolejová oznámila veľkoobchodníkom, že vzhľadom na válečné doby môže im dodať len polovicu obvyklého množstva petroleja.
Francúzsky republikán Naquet píše v „Guerre sociále" o tom, ako dlho bude trvať vojna a prichodí k úsudku, že rok vojny by Francúzsko celkom zničil. Francúzsko nemôže vyhoveť žiadosti anglických politikov, aby vojna sa ťahala dva, tri alebo aj viac rokov.
Falošné zprávy. Je mnoho ľudí, ktorí majú z toho velikú radosť, keď môžu svojich známych prekvapiť najnovšími chýrami ž válečného javiska. Nik nevie, odkiaľ svoje zprávy má, ale čím je zpráva nesmyslnejšia, tým viac nachodí viery. O niekoľko dní ukáže sa, že zpráva, ktorej sa toľko verilo a ktorá mnoho znepokojenia rozšírila, je falošná, nepravdivá. Rozširovatefom falošných zpráv teraz minister vnútra urobil konec jich remeslu tým, že vydal nariadenie, že majú byť pokutovaní policajne väzením do 15 dní alebo peňažitou pokutou do 200 korún.
Zdravotníctvo. Očkovanie (strpenie) je v terajšej dobe veľ
mi dôležité. Vo vojne povstanú rozličné choroby, proti ktorým očkovaním môžeme sa dobre chrániť. Najdú sa bohužiaľ ešte aj medzi naším ľudom mnohí, ktorí nevedia oceniť dôležitosť očkovania a jemu sa vyhýbajú. Ale tým len sami seba a celé svoje okolie poškoďujú. V Kladenskej Svobodě nachodíme tieto slová na adressu týchto nerozumných ľu'djí:
„V každé válce vzniká nebezpečí rozšírení nakažlivých nemocí. Jest to přirozené. Nahromadění ohromných mass vojska na určitém a jednom místě, útrapy válečné, nedostatek čistoty a nedostatek zdravotních opatření podmiňují rozšíření těchto nemocí. Jsou to hlavně tak zv. nemoce bakteriologické, jako jest cholera, a dále neštovice, které také jsou velmi nakažlivé. Dnešní státy brání se rozšíření těchto nemocí , řádnou organisací zdravotnictví ve vojště a j ve společnosti, a dle toho, jak se věnuje j ten, nebo onen stát této péči, šíří se také nakažlivé nemoci. Kde jest organisace zdra- I
votnictví řádně vybudovaná, jako ku příkladu v Německu a Rakousku, jest nebezpečí těchto nemocí mnohem menší, než kde tomu tak není, jako ku příkladu v Rusku. A poněvadž ve válce jsou nemoce poměrně zhoubnější, než válečné nástroje samy ve své činnosti, věnuje dnes správa každého státu velice mnoho péče zdravotnictví, budování řádných nemocnic a zavedení rychlého lékařského ošetření.
Také společnost sama, která není ve válce, hledí v této době přirozeně chránit zdraví a životy svých příslušníků. Lékaři u-pozorňují na možnosti nákazy a na ochranné prostředky proti ní. Nejlepší ochranou proti nemocem jest naprostá čistota v domácnostech a pak věda lékařská sama. Majetné kruhy, které mají prostorné, zdravé a obyčejně velmi čisté byty, poměrně mnohem méně podléhají nemocem, nežli kruhy nemajetné, jež mají těsné a — žel — mnohdy nečisté byty. Tam zpravidla bývá pravé semeniště nemocí. Proto musí býti neustále našimi lidmi — mezi dělnictvem — šířeno v této věci poučení, a naše dělnické rodiny přímo nuceny ku vzorné čistotě ve svých domácnostech. Čistotná matka pečující o čistotu bytu a dítek, nejlépe chrání zdraví svých dítek.
Lékařská věda chrání nás předem před nakažlivými nemocemi. Ve válce, jakož i jindy, jsou lékaři největšími dobrodinci lidstva. Jim za dnešního stavu lékařské vědy může každý s bezpečností se svěřiti. Jen strašlivá nevědomost vede u lidu k jiným názorům.
Neštovice byly dříve po dlouhá staletí velice rozšířenou a zhoubnou nakažlivou nemocí. Černé krvavé neštovice, jež měly v mnoha případech za následek smrt nebo o-slepnutí, byly stálým hostem lidstva. Nemoc tato velice nakažlivá, byla v dřívějších dobách tak zhoubná jako cholera/ nebo jako tuberkulosa. Že bylo lidstvo od neštovic o-svobozeno, za to nutno děkovat lékařské vědě a anglickému lékaři Eduardu jennerovi. který po prvé p\>cal ke konci 18. století očkovat proti neštovicím. Látka očkovací získává se z kravských neštovic. Od vynálezu Jennerova moderní bakteriologie bojuje proti nakažlivým bakteriologickým nemocem, hlavně pokusy očkovat tyto bakterie do těla zdravého člověka a tím jej před nemocí a nákazou ochránit. A jest naděje, že brzo nastane den, že lékařská věda bude míti v očkování bezpečný prostředek proti všem nakažlivým nemocem, zejména proti moru, choleře a tuberkulose. Již dnes angličtí lékaři s velikým úspěchem provádějí očkování proti -choleře.
Faktem jest, že lékařská věda zničila očkováním neštovice. Mladší generace tuto nemoc takřka neznají a podléhají ji jen lidé n e o č k o v a n í , nebo národové, kde očkování není zavedeno povinně. Zcela právem dožadují se lékaři, aby očkování proti neštovicím bylo povinně zavedeno ve všech národech. Mnoho příklady byla statisticky prokázána nesmírná prospěšnost očkování. Nejlépe význam očkování proti neštovicím projevil ve válce francouzsko-německé v r. 1870. Před válkou byla celá německá armáda muž za mužem očkována proti neštovicím, ve francouzské armádě však nikdo. A tu průběhem války onemocnělo ve francouzské armádě na 200.000 mužů neštovicemi a mnoho jich zedrřelo a v německé armádě neštovice se vůbec neobjevily. Proto také po válce ihned nařídila francouzská vláda povinné očkování celé armády.
V Rakousku jsou nyní neštovice neznámým zjevem; jenom v rumburském okresu, kde obyvatelé 'z nevědomosti vzpírají se očkování, neustále se objevují a ohrožují celé okolí. Kdo dnes, zvláště ve válečné době, vzpírá se očkování, ten dopouští se zločinu na sobě samém a zločinu na zdraví příslušníků své rodiny. Očkování proti neštovicím { působí ochranně jen na 7—12 roků a po Uplynutí této doby jest nutno dáti se znovu očkovat."
••••••••••••••••••«••••••••••••••
- TEPLÉ NOHY ä i t Obľúbené, rukou štěpované X
boty z halenov- t ho súkna •
sú k dostaniu, ako každoročne, X v najlepšej jakosti a vo všetkých X
druhoch u •
Oskára Duscheka t v Prešporku, Zelený rýnok č. 12 • (Vásártér). Telefon číslo 470. X
IIIPII MI I I I I I I i n w i n m i m i •
Na požiadanie zašle % sa výber d o d o m u ! ! X
••••••••••••••••••••••••••••••t
Najnovšie msppy v barvách:
Mappa Európy K 2.45 Mappa ruského bojišfa K 1.55 Mappa srbského bojišfa veľká K 1.30 Mappa srbského bojišfa malá K - .35 Všetky tieto mappy dostaf možno za obnos
vopred zaslaný v kníhkupectve P. Kompiš, Turčiansky Svätý Martin - (Turóczszentmárton).
Slovenskí robotníci Napomáhajte vývin
vaše j h o s p o d á r , o r g a n i z á c i e stálym odberom S
chleba s kladivom.
Objednávajte výlučne zbytky
látok len u známej solídnej firmy
iojzSíQdola prvý zasielateľ, závod
v C h r c u s t c v k ĺ t h , Česko. 1 bálik 50—60 m najlepších zbytkov dámskych módnych látok na řafy a blúzy, ka-nafasov, plátna, flanelov, taichentov a iných len za 24 korún ra dobierku a vypištěno, alebo polovičné báliky za 12 kor. nefranko-vane. Ku každej objednávke prikladá sa cenný dárok celkom zadarmo, keď 5a cd\cláte
na „Roboínícke Noviny". Vlastná výroba v Náchode,
Majiteľ a zodpovedný redakt.. : Andrej Xubá! Kníhtlačiareň B. Rapek w Holíči.