Лариса Орехова / larisa orekhova

100
Лариса ОрехОва / LARISSA OREHHOVA

Upload: invozho-magazine

Post on 07-Mar-2016

302 views

Category:

Documents


0 download

DESCRIPTION

ЯРДУРТЭМ НЮЛЭС / ÄÄRETU LAAS / БЕЗБРЕЖНЫЙ ЛЕС / THE BOUNDLESS WOODS

TRANSCRIPT

Page 1: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

Лариса ОрехОва / Larissa OrehhOva

Page 2: Лариса Орехова / Larisa Orekhova
Page 3: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

TALLINN 2007

ЯРДУРТЭМ НЮЛЭС / ÄÄretu Laas / БЕЗБРЕЖНЫЙ ЛЕС / tHe BOuNDLess WOODs

Page 4: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

Лариса Орехова / Larissa Orehhova

ЯРДУРТЭМ НЮЛЭС / ДДRETU LAAS / БЕЗБРЕЖНЫЙ ЛЕС / THE BOUNDLESS

WOODS

кылбуръёс / luuletused / стихи / poems

Эстон кылэ берыктћз / Перевод на эстонский язык — Арво Валтон

Англи кылэ берыктћз / Подстрочники на английском языке — Татьяна Репина

Њуч кылэ берыктћз / Подстрочники на русском языке — Лариса Орехова

Суредась / Художник — Пирет Ряни

Книга поттэмын Hõimurahvaste Programm юрттэмен / Книга издана при поддержке Hoimurahvaste Programm

Kirjastuskeskus 2006

ISBN-

Page 5: Лариса Орехова / Larisa Orekhova
Page 6: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

ЭПИГРАФ ИНТЫЕ

тэтчо гурезьлэн тужгес вылћяз пумтэм нюлэсэ лангаен гудырто:«тани мон улњи но султћ!»

(кинлы ке со уз кельшы)

угось выль лымы кадь югыт шулалоз вунэтэм вќсь лудъёсты вылын

ингуро кырњанэн кисьтћськоздорады Ар-Сюан

дасялэ тыроесь љќкъёстэстћ доры вуозы кунооспќзьтэ љуктэс но вардэс

вылез матэктэ АРАН

Epigraafi asEmEl

hüppanmägedessetippu kõrgeimasselaande ääretussekajana seal müristan:„elustun ja tõusen taas!“

(kellele ei meeldiks see)

sest nagu värske lumi maasvalgus vilistabunustatud palvepaikades

taevane meloodialauluna voolabteie kandis Ar-pulmas

katke lauad küllasedkülalised tulevadkeetke putru puskarit

LÕIKUS uus nüüd läheneb

Page 7: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

Вместо эпиграфа

прыгнуу горына самую высокую вершину (горы)в бесконечный лесэхом загромыхаю:«вот я ожила и встала!»

(кому то это не понравится)потому что словно новый снегсвет будет свистетьна позабытых местах молений

небесно-мелодийнойпеснейбудет изливатьсяна вашей стороне Ар-свадьба

приготовьте пышные столык вам придут гостиварите свою кашу и сусло

приближается новая ЖАТВА

instEad of thE Epigraph

I’l jump up on to a mountaintopin the immense woods I’ll thunderwith an echo:“here I am alive and up!”

(someone will not be glad)

because as if a new snowthe light will pipeon your forgotten fields of pray

as a heavenlymelodywill pour on your placethe Wedding of the Year

so lay rich tablescook your dzhuk� and wortyour guests will visit you

a new HARVEST-TIME is coming

� This term covers all ways of cooking all grains in water, milk or cream and a variety of consistences ranging from dry to a thick pureè and traditionally blessed way to serve is with butter, oil or fat.

Page 8: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

* * *

Мон луо, (О) вань сюлэмме (МЕ)вќсь, (ЌСЬ)сьќд пась, (АСЬ)вань галактикаез сямен, (ЭН) ас пушказ сыскиз ке но… (ИЗ КЕ НО, ХЕ…)

* * *

Ma hakkan, (OO)süda on üleni (SÄH)valu, (NEIM)must auk, (TÄHENDATUD)nagu kogu galaktikat, (EI...)kuigi oma kõhu sisse mäluks (KUIGI KIVIST, HEI...)

Page 9: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

* * *

I shall be, (BE)the whole my heart, (TAKE))my pain, (REVENGE)the black hole, (SO)though gloated into his glutton (THOUGH OF STONE, KHE…)as the galaxy was done, (DON’T…)

* * *

Я буду, (У)все мое сердце (НАТЕ)боль, (ОТМЩЕНИЕ)черная дыра, (ЗНАЧИТСЯ)как всю галактику, (НЕ…) хоть и в свою утробу зажует (ХОТЬ И ИЗ КАМНЯ, ХЕ…)

Page 10: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

10

ЊЕЧЫРАН

эй яясопала лобиськоой яятапала лобисько

сопалаз но шурдыттапалаз но кышкыт

пыд улын —муньылон —тќл-эол но эрот

пыд азьын —буш омыр

тубатын — акашка —

кашка вал гырдалтэадскисьтэм бусыынэй яя! лобиськоой яя! лобисько

KiiKuminE

hei-aasinnapoole lendan mahoi-aasiiapoole lendan ma

õudne sealpool hirmus siinpool

jalge all -ilma lõpp –tuul-eool ja erootjalge eestühi õhk

trepil – esimene vagu

hirnub hobu täht kel otsa eesnähtamatu välja seeshei-aa! lendan mahoi-aa! lendan ma

Page 11: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

11

sWinging

hey yah-yahhither I flyhoy yah-yahthither I fly

there it is horribleand here it is horrible

under my feet —the abyss is —(that is) Aeolus� and Eros��

in advance of my feet —is the emptiness

on the stairs — the Akashka��� is —

a horse with an asterisk on its forehead on an invisible meadow gives a neighhey yah-yah! I’m flyinghoy yah-yah! I’m flying

� the name of the God of wind in Greek myths who used to play the harp�� in the Greek mythology patronized love and lovers��� denotes a period of festivity when pagan Udmurts celebrated the beginning of field work in spring. Nowadays it matches the Easter-time of the Orthodox Christians

КаЧаНие (КаЧеЛи)

эй яяна ту сторону лечуой яяна эту сторону лечу

и на той стороне жуткои на этой стороне страшно

под ногами —пропасть (светопреставление) —ветер-эол и эротперед ногами (впереди) —пустой воздух (пустота)

на лестнице — первая борозда (пасха) —

лошадь со звездочкой (на лбу) ржет

на невидимом полеэй яя! лечуой яя! лечу

Page 12: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

12

ИШАН ЯКЕ ВАШКАЛАЫСЬ КИН КЕ МУКЕТЫЗ

со адњиськисьтэм бусо вужермон вќзынсылэпукеветлэкќла

туж сак чакласькыса улэ шорам весь учкылэваньзэ мон сярысь тодэмалпанъёсме но шќдэсо

Kummitus või misKi muu minEviKust

temanähtamatust udustvariminu kõrvalseisabistubkõnnibmagab

pingsaltjälgibelabmulle aina otsa vaatabkõike minustteabja mu mõtteidaimabtema

Page 13: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

13

ishan� or somEonE anothEr from thE past

he’san invisible mistyshadowstandsby mesitswalksand sleeps

very attentivelywatching around livesfrom time to time gazes at meeverything seesthrough memy thoughtsfeelshe too

� is a term taken from the pagan religion of the udmurt people and denotes a bad omen; here the term denotes an unreal creature

иШаН (НеопозНаННое) иЛи Что-то ДрУгое из проШЛого

ониз невидимого глазу туманатеньрядом со мнойстоитсидитходитспит

очень внимательнонаблюдаяживетвсе время на меня смотритвсеобо мнезнаети мысличувствуетон

Page 14: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

14

КИН КЕ НО СО

тыбыр вќзам сылэ(шокамзэ кылћсько)кагазъёсы вылэ сак учкылэ(шќдћсько)

котькуд пусме эскерекотькуд вамышъёсме чакламылкыдъёсме вала

дорам пыра уйшорешунытэныз вешакезьытэныз кынтэ

котьку тыбыр вќзам сылэ

KEEgi

seisab selja taga(kuulen hingamist)silmitseb mu pabereid mu tööd(tajun aga)

iga minu märki uuribiga minu sammu jälgibmõistab minu soove

tuleb juurde keset öödhellitab mind soojusegajahutab mind külmusega

seisab aina selja taga

Page 15: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

15

somEonE

is behind my back(I hear his breath)peers at my papers(I feel)

studies each my signwatches each my stepguesses each my wish

visits me at midnightcaresses with his warmthand freezes with the frost

always is behind my back

НеКто

за спиной стоит(слышу его дыхание)на бумаги мои внимательно смотрит(чувствую)

каждый мой знак изучаеткаждый мой шаг наблюдаетжелания мои понимает

ко мне заходит в середине ночитеплотой ласкаетхолодом холодит

всегда за спиной стоит

Page 16: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

1�

ЭДЭМЫСЬ НЫРЫСЕТЋ АДЯМИ

I

ваньзы шудоесь та луд вылын

пичи пинал тќдьы юг дэременвож штаниенсяська пќлын уя

ненег шунды сое вешасайкыт интќл но нуныякузьылиос но кибыос соин шудо эркеясабубылиос зоркибыосэкто но кырњало

спектакль адњыто

ваньзыта пичи котырынасьсэды выжыкылын кожало

II

Юзмыт тќлэн шокась кызъёс вазё:Кужмо лу!Музъем пќсьлэсь њырдам куаръёсСћпыртыло:Визьмо лу!Ческыт уммен кќлћсь изъёс — умйылтћзы:Паськыт лу!

EsimEnE inimEnE EEdEnist

I

kõik on õnnelikud aasal seal

väike lapsukeseljas valge särgikejalas rohelised püksiksedujub lilledes

päike hellalt teda silitabtaevatuul nii helge hellitabsipelgad ja putukadmängivad siin temagakussutavadlepatriinud liblikadtantsivad ja laulavad

etendust nad esitavad

kõik siin ümber väikesenäevad nadennast olevatmuinasjutu sees

II

Tuult külma hingand kuused ütlevad:Tugev ole!Maa soojast soojendatud lehedSosinal:Tark sa ole!Magusasti uinund kivid läbi une:Avar ole!

Page 17: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

1�

thE first human of EdEn

I

all are happy on this lawn

a small childin a snowy white gownand green trousersis swimming in the flowers

the tender sun fondles himthe fresh heavenly wind petsants and other insects play with himlullinglybutterflies and lady-birdsdance and sing

they show performance

all the creatures aroundthe kidfind themselvesin a fairy tale

II

Breathing with the cool wind the firtrees claim:Be strong!The leaves heated by the earthWhisper:Be wise!The stones utter —in their sweet sleep:Be broad!The moon that pours its gold —

перВЫЙ ЧеЛоВеК из эДема

I

все счастливы на этом лугу

маленький ребенокв белой рубашонкев зеленых штанишкахсреди цветов плавает

ласковое солнце его гладитсветлый небесный ветер ласкаетмуравьи и букашкис ним играютубаюкиваябабочки и божьи коровкитанцуют и поют

спектакль показывают

всевокругэтого маленькоговидят (ощущают) себявнутри сказки

II

Дышащие прохладным ветром ели говорят:Будь сильным!Нагревшиеся от земной жары листьяШепчут:Будь умным!Спящие сладким сном камни — сквозь сон:Будь широким!Рассеивающая золото луна —

Page 18: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

1�

Зарниоссэ пазясь толэзь — пилем вылысен:Чебер лу!Ненег тќлэн вераськылћсь шуръёс вазё:Чылкыт лу!Уйез ватћсь лыз пилемъёс:Дано лу!

Kulda külvav kuu sealttagant pilvede:Ilus ole!Jõed mis õrnal tuulel vestlevad, vastavad:Puhas ole!Ööd varjand pilved sinised:Tuntud ole!

Page 19: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

1�

out of clouds:Be pretty!Conversing with the tender wind:the rivers say:Be clean!Blue clouds that hide the night:Be famous!

из-за облаков:Будь красивым!Разговаривающие с нежным ветром реки говорят (отзываются):Будь чистым!Скрывающие ночь синие облака:Будь известным!

Page 20: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

20

* * *

но вал на ай сыџеез дырваллян визь буръямъя-бурдъямъямон тодћськоЛуд њазег сюреслэн пумысьтыздыдык синъёс пыртћ адскись

Одћг Пыдэстэм Дуннеез –

Отын Гинунгагап пушкын Вордскизымынам инъетъёсыгќрдэктылћсьалмаз синвуосы

* * *

ja oli veel selline aegmälestustiibade sosinaesivanemate tarkusevaramu põhjal ma teanläbi tuvisilmade nähtuthanetee lõpul

ÜksPõhjatuMaailm –

Seal Hinungahapi seesSündisid veelmu alusedjäätuvad teemantpisarad

Page 21: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

21

* * *

but there was the time from the ancestors’ wisdomsurvivedI knowwhich I saw through the eyes of pigeonsat the end of the Milky Way�

Only theBottomlessUniverse —

There inside of Hinungahap�� My sources Were bornAnd are icingDiamond tears

� in the Udmurt legends and myths denotes the way to the eternity�� according to the myths of the Scandinavians means ‘abyss’

* * *

и было еще и такое времяот шепота поминальных крыльев икладези ума наших предковя знаюувиденный через голубиные глазана конце гусиной дороги

ОдинБездонныйМир —Там внутри Гинунгагап (древ. бездна в скан. миф.)Родилисьмои основызаиндевеющие (заледенеющие)алмазные слезы

Page 22: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

22

* * *

Ваньмыз сюресъёсы СћньысъёсынДумылэмын,Тугаськемын…Нокинлэн соосызПертчемез, тћямез уз луы.Изъёс гыркын улћсь гномъёс Мыным со сћньысъёсыз кузьмазы.Алмаз синъёсыТабере котькуд уйе љуало.

* * *

Kõik mu teedKinni seotud nadNiitegaTopelt veel...Keegi neidLahti siduda ei saa.Kääbused,Elavad kes kivikoobastes,Kinkisid mul niidid need.Minu teemantsilmad nüüdIgal öösel põlevad.

Page 23: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

23

* * *

All my waysAre tied upWith threads,And tangled…Nobody will Undo them and loosen.The gnomes who live in stone holesPresented me those threads.My diamond eyes nowBurn every night.

* * *

Все мои дорогиНиткамиЗавязаны,Перевязаны…Никто ихРазвязать и ломать не сможет.Гномы, живущие в каменным пещерах,Мне эти нитки подарили.Алмазные мои глазаТеперь в каждую ночь горят.

Page 24: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

24

ИНБАМ ВУ

Лулыкотькуд џукна ветлэ

Быдњым Ошмес дуре — Быдњым Пиалае ву люканы —

со ву — чильпыраса визьмо учке —

пушказ зэмлыкозэпыџатысалулыичи гучыкъёсынюылэ сое

котькуд џукна

taEvanE vEsi

Hingigal hommikulkäib

SuureLätte juuresSuurde Klaasi etammutada vett

värske läbipaistev tarkus sädeleb ses vees

endassepuhast tõdehing multäitudesväikeste sõõmegajoobseda vett

igal hommikul

Page 25: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

25

hEavEnlY WatEr

My soulevery morninggoes

to theGreat Spring —for picking up some waterinto The Great Bowl —

the water peers sparkling cleverly

into itselfabsorbingthe truthmy soulsipsit

morningly

НеБесНаЯ ВоДа

Душав каждое утроходит

кВеликому Ключу —В Великое Стекло (Чашу)воду собирать —

эта вода — сверкает прозрачным и свежим умом

в себяправду чистуюнаполняядуша моямаленькимиглоточкамипьетее

каждое утро

Page 26: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

2�

ЭЛЕЙЫСЬ ПАРМЕНИДЪЯ КЕ:

мон – нюлэс ныл шунды пырылэсь – мынам синъёсысяськаослэсь (керттэмын) куэмын дисьёсы

пужымъёс – мынам эшъёсыконьыос-юберъёс — сузэръёсывалъёс-гондыръёс — вынъёсы

азвесен суземын – вамышъёсы

мон бурдо мон тылопќсь тылэн љуа — мугорысалкым тќлъёсын шокало гадьёсы

Инкуазь — мынам АтаеМузъем — мынам АнаеНюлэс — мынам Коркае

Kui ElEa parmEnidEsE järgi

olen neiu metsadestsilmad mul on päiksekiirte kildudestriided kootud lilledest

männid on mu sõbraksedräästad-oravad on õekesedkarud-hobused on velleksed

mu samme kee on hõbedased sest

olen tiivuline tulegakeha põleb leegigarinnad hingavad tuuleõhku jahedat

Loodus Isa mulMaa on Ema mulMets on Kodu mul

Page 27: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

2�

if aftEr parmEnidEs of ElEa…

I am – a girl of woodsmy eyes – are sungrainsmy garments’re (knit) from flowers

my friends – are pine treesmy friends – are squirrels and starlingsmy brothers – are horses and bears

my steps – are weaved with silver

I am winged I am firymy body’s – flamingmy breast is breathing with the cold winds

my Father – is the Naturemy Mother – is the Earthmy Home – is the Forest

есЛи по пармеНиДУ из эЛеЯ:

я — лесная девушкаиз крупинок лучей солнца — мои глазаиз цветов затканы мои одежды

сосны — мои друзьябелки-скворцы — сестричкилошади-медведи — братья

из серебра собраны — мои шаги (следы-бусинки)

я крылатая я огненнаяжарким огнем горит — мое телопрохладным ветром дышат груди

Природа — мой ОтецЗемля — моя МамаЛес — мой Дом

Page 28: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

2�

МУНЁОС

ишан кадь соос — уйшоре ветлыны кутсколулзы но сюлэмзы ќвќл ке но пичи адямилытуж тупало

котькуд уепичи нылъёсвќтсэс вунэтыса соос доры вуо

пересь вегиншумпотысасоосыз кырњатэсерекъятэжугиськытэ

та мунёос кельшоуйшор вадес улњись(мукет дунне сьќрысь)бубыли лулъёслы

nuKud

on kui viirastused nadkeskööl ringi kõnnivadkuigi ilma hingetasarnased on nad pisikeste lastega

igal öösel juväiksed unetudtüdrukudkokku tulevad

vana nõiaeitrõõmugasunnib laulma neidhullamakaklema

sarnanevad nukud needkeskööl ellu ärganud(teisest ilmast saabunud)liblikhingedega veel

Page 29: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

2�

dolls

like ghosts they —begin roaming at midnightthough they lack both the heart and the soulthey resemble small people

every night neglecting their sleeplittle girlsvisit them

the old witchis pleased at making them lauhgand fight

the dolls are like soulsof the butterflies (from another world)who come alive at about midnight

КУКЛЫ

словно ишаны (привидения) они —в полночь начинают ходитьхоть и нет у них ни души ни сердцана маленьких людейочень похожи

в каждую ночьмаленькие девочкизабывая сныприходят к ним

старая колдуньярадуясьзаставляет их петьсмеятьсядраться

эти куклы похожив оживающих в полночь(из-за другого мира)бабочкам душам

Page 30: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

30

ЌСЪЁС

мон оскисько уно дауръёсын ноку усьтћськымтэ ќсъёсуно улонъёсты сюресъёсты тодћсь ќсъёсусьтћськозы

нюлэс нылаш дунне вылысь ваньзэсяськаостыписпуостыно изъёстыулњытытћз ке

но со кќлэ на ай ческыт уммен

эй югытлыктон йќтскы нылашлэн бамазмед сайкалоз сошудо-мќзмыт вќтъёсызлэсь

соку сайкалозы нюлэс тќлъёсвќлак усьтћськозы «секытомем» ќсъёсотысь ношюгытлэсь кышкатскысабубылиос сяменоген-оген лобњылозысюй мунёлы берытскылэмуно дауръёсын кќлэмукмыс нылъёс —укмыс усьтћськонъёс

uKsEd

usunsajandeidkinni püsinuduksedpaljusid elusid ja teid tundnud uksedavanevad kord

kui metsaneiuäratabkogu maailmalilledpuud jakivid

kuid ta magab magusasti veel

hei hiilguspuuduta neiu paletlas ta ärkaboma õnnelik-igatsevatest unedest

siis ärkavad metsade tuuledavanevad täielikult „raskeks muutunud“ uksedja nendestlipsavadüksteise järel väljanagu valgust pelgavadliblikadsavinukkudeks moondatudsajandeid järjepanu uinunudüheksa neiduüheksa avastust

Page 31: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

31

thE doors

I beleivefor many centuriesthe never opened doorsthe doors that lived many livesand covered many pathswill open

if a girl of woodsrevivesall flowersand treesand stones in the world

but she’s now in her sweet sleep

hey you dawntouch the girl’s facelet her awakeof her happy and melancholic dreams

then winds of woods will come aliveand the doors ‘grown heavier’ will open widelyfrom there thenfeared of lightlike butterfliesone by onewill flutter outturned into ceramic dollsand asleep for agesthose nine girls —nine discoveries

ДВери

я верюсреди вековникогда не открывшиесядверимножество жизней и дорогзнающие двериоткроются

если лесная девушкасо всего мира всецветыдеревьяи камниразбудит

но она еще спит сладким сном

эй светлостьты прикоснись на щечку девушкепусть проснется онаот счастливо-тоскливых снов

тогда проснутся лесные ветрыполностью откроются«ставшие тяжелыми» двериа оттудапобаиваясь светасловно бабочкидруг за другомвыпорхнутпревращенные в глиняных куколокмного веком подряд спавшиедевять девушек —девять открываний (открытий)

Page 32: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

32

СЕКЫТ «НЬЌР» КЫЛ

лулы кудћз (оло ке ай) уг тод пумтэмлыкез секыт «ньќрлэн» лулыз тќллэсь мќзмем ньќрлэн эктылонэз

ялан сылэ Тушмон азьын

пушказ ватэ но утьыны тыршетќдьы бубылиенпаськыт вож бусыыншудо сяська пќлынтуж эрико лобаллямзэ

кулэ ќвќл Малпан но Кыл лулы возьма Быдњым Тылэз

rasKE „oKsa“ sõna

hingmis ei (nagu) tunne lõpmatustraske „oksa“ hingtuultest vabanenud oksa tants

seisab ikka Vastalise ees

varjab sisemust ja säilitada tahabnagu valge liblikasväljal haljal avaralõnnelike õite keskeloma vaba lendu

pole tarvis Mõtet Sõnahing küllootabTohutumat Tuld

Page 33: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

33

a hard ‘BranCh’ Word

my soulthat as if doesn’t know eternityand the soul of the heavy ‘branch’the dance of the branch free from the wind

stands always in front of the Enemy

hides and tries to keep as a white butterflyabove the vast green fieldamong the happy flowershis free flights

I don’t need any thought or a wordmy heart’s waiting for theGreat Flame

тЯЖеЛое «ВетоЧНое» сЛоВо

душакоторая (будто бы) не знает бесконечностидуша тяжелой «ветки»танец ветки освободившегося от ветра

всегда стоит перед Врагом

внутри таит и хочет сохранитьбелой бабочкойна широком зеленом полесреди счастливых цветовсвои свободные полеты

не нужно Мысли и СловадушаждетВеликого Огня

Page 34: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

34

ВОТЭСЪЁС

Синъёсадыулон ќвќл ини — тузон гинэ:

кема миськылымтэ укноосын сямен —

соос пыр коть учкы коть эн учкы

ämBliKuvõrgud

teie silmadespole enam elu on vaid tolm

nagu kaua pesemataakendel

kas vaata läbi nendevõi ära vaata

Page 35: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

35

nEts

In your eyesthere isn’t life any more — only the dust:

as if on the unwashed for a long time window glasses —

no use to look through themor not

паУтиНЫ

в ваших глазахнет уже жизни — только пыль:словно на немытых долгое времяокнах —

хоть смотри через ниххоть не смотри

Page 36: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

3�

УЙ БУСЫЫН

бер љыткуке шундыАид пала ышиздэри музъем вылтћсач-сач! пыдъёсыным шуккылыса(эшафотэ музэн)дорам мон бертћсько вал

кезьыт тќлъёс монэ олокытчы сокутуж љогак нуизывал сьќд бусывќзам — пеймыт нюлэсбќрдћз уйсыинбам уно полэслыз-горд но сьќд дћсенпалэнысен сак учкылћз

толэзь ќй вал

мынам матын луэм юртэ ноотын ќй вал

карлуд шорынвыжъёс вылын кылле вал йырсо йыр вќзын парикнош котырын:адњиськисьтэмпаймем ымдуръёсын:«а!» — кесиськон

ÖisEl väljal

hilja õhtulkui päikeliikus Hadese poolemööda porist maadastudes lörts-lörtsläksin koju (nagu tapalavale)

külmad tuuled viisid mindkuhugi kiiresti seekordoli must välikõrval tume metsnuttis öökulltaevas mis oli riietatudsini-punaste ja mustade rõivaste kihtidessejälgis pingsalt kõrvalt

kuud ei olnud

ka mu kodu mis oli juba lähedaseks saanudseal ei olnud

väljaku keskelsillal vedeles peaselle kõrval parukasja ümberringinähtamatuil huulilimestushüüd„aa!“

Page 37: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

3�

on a night fiEld

late in the eveningwhen the sunvanished in the direction of AidesI was going homestepping sach!-sach!� in the mud as if to the scaffold)

I was gone by the cold winds somewhere easilythere was a black fieldand near to me — was a dark forestthe owl criedthe sky dressed in many blueish red and black clothessaw after me

there wasn’t the moon

my house that was near vanished too

in the centre of a squire a head was laying on the bridgeand a wig besidearound:the lipsunseen and shocked are crying ‘aah!’

� interjection accepted in the Udmurt language to express the way someone’s steps sound stepping in the mud or in water

На НоЧНом поЛе

поздно вечеромкогда солнцеушло в сторону Аидапо грязной землесач-сач! ногами ударяя(словно на эшафот)домой я шла

ветры холодные меня тогда куда-тоочень быстро унеслибыло черное полерядом — темный лесплакала ночная сованебо многократно одетоев синие-красные и черные одеждысо стороны внимательно наблюдало

месяца не было

и моего дома который уже стал мне близким там не было

в середине площадина мосту лежала головарядом с ним парика вокруг:в невидимыхудивленных губах:«а!» — крик

Page 38: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

3�

МУЗА

шуак усьтћз ќсмепыризкоркаме учкиз

котыр чаклам беразкаллен кутћз кимењечбуръяськиз

синъёсме ас тылэныз вешазкошкиз

ваньмыз котыр чалмытазсюлмам гинэ ялан бугыръяськиз

muusa

tegi ukse järsult lahtiastus sissevaatas mu kodu

lasi pilgul ringi käiavõttis vaikselt mu käedteretas

mu silmi oma tulega hellitasläks

ümberringi jäi kõik vaikseksvaid südamesmiski kaua lainetas veel

Page 39: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

3�

thE musE

suddenly opened my doorenteredexamined my house

looking aroundshe slowly took my handand shook it

caressed with her fire my eyesand left

all grewsilent aroundbut something in my heartwas agitated long

мУза

быстро открыла дверьзашладом мой посмотрела

осмотревшисьтихонько взяла рукипоздоровалась

огнем своим поласкала мои глазаушла

все вокругзатихлотолько в сердцедолго еще что-то кипело (волновалось)

Page 40: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

40

КУАРАЁ КУАРАТЭМЛЫК

оло уй оло нош тќлпери:омыртэк — чылкытшундытэк — ненег

шоканы уг лу:

ворса кужмогесэшшо но золгессисьмем ќсъёстээн лэзь пырыны

эн сёт быдтынылулдэ

hElisEv vaiKus

ehk öövõi rajupuhas – õhutaõrn – päikseta

hingata ei saa

pane kõvasti kinniveel kõveminisee pehastunud uksära sisse lase

ära tappa lasemu hinge

Page 41: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

41

a sonourous silEnCE

maybe it’s nightmaybe it’s hurricane:it’s fresh – without the airit’s warm – without the sun

it’s difficult to breathe:

shut hardereven harderyour doors rotten throughdon’t let them enter

don’t let them killmy soul

зВУЧНаЯ тиШиНа

может ночьможет ураган:без воздуха — чистыйбез солнца — нежный

невозможно дышать:

закрой сильнеееще сильнеепрогнившие дверине дай зайтине дай кончить (убить)душу

Page 42: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

42

ВЫЛЋ МАЛПАНЭЗ УТЧАН

ќс

кизилиоспланетаоссьќд усьтоосвылћ тќлъёсбугортћськем сћньысвеньвирвќсь

ќс

suurtE mõtEtE otsing

uksedtähedplaneedidmustad augudkõrgtuuledkeriv niitnõelverivalu

uksed

Page 43: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

43

thE sEarCh for high idEas

the door

starsplanetsblack holeshigh windsrolled threadsa needlebloodpain

the door

поисК ВЫсоКиХ мЫсЛеЙ

дверизвездыпланетычерные дырывысокие ветрызаклубившаяся нитьиголкакровьболь

двери

Page 44: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

44

* * *

кытын со яблок зынэнвќлскем комната?нош ик вуэлэме потэ эркынае

мон луо пырак соиз кадь иккудћз тќлэн шудыса эктэ

тќл — капчи но секыт:мынам лулы кадь икутча выльзэ дуннеосты

* * *

kus on tuba seemis õunte lõhna levitabtahan sinna taasavarusse vabasse

olen sellinetantsib tuultega kes mängeldes

on kerge ning ka raske tuulnagu hing on mulmaailmu uusi otsime

Page 45: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

45

* * *

where’s the roomfilled with apple aroma?again I’d like to find myselfin this scope

I’ll be just the same aswho dances playing with the wind

the wind is – light and heavylike my soul isthat seeks new worlds

* * *

где эта запахами яблокраспространившаяся (наполненная) комната?снова хочу попасть тудав простор

я буду точно такойкоторая играя с ветрами танцует

ветер — легкий и тяжелыйкак и моя душаищет новые миры

Page 46: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

4�

ЌС ВЫЛЫСЬ СУРЕД

IТабереДунне возиське треугольник вылын:Со шунды кадь котрес.Сылэ йылсо сэрегын.Малпалод — гурезьын.Малпалод — со колњо.Питырскиз ке, кошкозНокытчы дугдытэк.

II«Тћ – пирамида.Тћ вылын – возиське – дунне!Чидасесь апайёс! (ае!)Тћ – Быдњым Анайёс – оскисько туннэ,Усьтоды Инбаме ќсъёс! (ое!)

Чиданлык но Кужмо сюлэм,Тћ – туннэ Эрикез вќлъясьёс!Љутћське Вылће – шуд тќлэн,Мед зэмзэ вордскозы Эксэйёс!»

pilt uKsEl

IMaailmPüsib nüüd kolmnurga peal.Ise on ümar ta seal,Seisab terava nurga peal.Arvad, mäetipus seisab taArvad, et ta on kakuke.Hakkab veerema,Ei saa kuskil pidama.

II„Teie olete kui püramiid.Teil püsib maailm siin!Õeksed kannatlikud! (ae!)Täna usun, Suured Emad olete,Taevauksed avate! (oe!)

Kannatlikkus, kange süda just,Levitate täna vabadust!Tõuske õnnetuulde kõrgele,Tõesti Tsaarid teile sündigu!“

Page 47: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

4�

a piCturE on thE door

I

NowThe world is held upon the triangle:It is round as the sun And stands upon its acute angle.You may take it – for staying on a mountain.You may take it – for a koljo�.If he gives a roll,He will leave you without a stop.

II

‘You are – a pyramyd.You – hold – the – world!My patient sisters! (ah-yeeh!)You are – Great Mothers — today I believe,You’ll open the Heavenly Doors! (оh-yeeh!)

Patience and the Strong Heart,You – are spreading Freedom today!Go up to the Height – like the wind of happiness,May Tsars be truly born!’

� = kolobok, a character taken from the Russian fairy tale that is sphere-shaped and baked of flour.

рисУНоК На ДВерЯХ (тУаЛета)

I

ТеперьМир держится на треугольнике:Он как и солнце круглый.Стоит на остром углу.Подумаешь — на горе.Подумаешь — он колобок.Если покатится, уйдетНикуда не останавливаясь.

II

«Вы — пирамида.На Вас — держится — мир!Терпеливые сестры! (ае!)Вы — Великие Матери — верю сегодня,Откроете в Небо двери! (ое!)

Терпение и Сильное сердце,Вы — сегодня Свободу распространяющие!Поднимитесь в Вышину — ветром счастья,Пусть и в правду родятся Цари!»

Page 48: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

4�

ДЫР ПУШКЫСЬ АС ИНТЫДЭ ШЌДОН

тон кышномурт та Луоыськытын дырлэн ќвќл пумызтон юг сяська та бушкырысьтатын тыныд тодмо ваньмыз

кыџе гинэ уг вуыло тќлъёстонэн — џошен гинэ —вераськыныкыџе гинэ уг усьтћсько ќсъёсюг дуннедэ шулдыртыны

татын дунне — паськыт-пумтэмкытын тќлъёс дырлэсь люкиськылотатчы ачиз Инмар ас югытсэ ватэмкуддыр соос туж зол чилектыло

oma Koha tunnEtus ajas

oled naine liivadeskus ei ole ajal lõppu eesoled kõrbes ere lillekekõik siin tuttav sinule

mis kõik tunded saabuvadsinugaainult sinugajutlemamis kõik uksed lahti lähevadsinu rõõmsas ilmas lustima

siin on maailm avar lõputusiin kus tuuled ajast irduvadsiia Jumal oma valgust varjanudvahel nadvägevateks piksenoolteks muutuvad

Page 49: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

4�

fEEling of onE’s plaCE in timE

you are a woman of this Sand�

where time is endlessyou are a bright flower of this desertyou know here everything

whatever winds blow here with you —to have a talk —têt-à-têtwhatever doors opento make your world bright

the world is here vast and endlesswhere winds lose touch with timehimself hid here his lightfrom time to time theyflash with fire

� The word ‘luo’ has two meanings: 1) noun – sand; 2) verb – shall be. Here it is used in its both meanings.

оЩУЩеНие сВоего места Во ВремеНи

ты женщина в этих Песках�

где нет у времени концаты яркий цветок из этой пустынитебе здесь все знакомо

какие только ветры не приходятс тобойс тобой только —разговариватькакие только двери не открываютсяяркий твой мир увеселить

здесь мир — широкий и бесконечныйгде ветры от времени отрываютсясюда сам Инмар свой свет укрылиногда онив сильные молнии превращаются

� В удм. языке Луо — одновременно сущ.песок и глагол буду (бытие, быть), поэтому слово Луо раскрывает сразу два смысла.

Page 50: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

50

УЛЭП ИЗЪЁС

изъёс кќло —музъем вылын изъёс кќло —уно даур ини уло (оло) —изъёс уло

изъёс тодо —музъем вылысь изъёс тодо —ваньзэ адњылэмын кылылэмын —ваньзэ изъёс тодо —вань ватосъёс соос пушкын —кќло — уло —

изъёс шќдо

Elavad Kivid

kivid magavadmaa peal kivid magavad(vahest) palju sajandeid nad elavadkivid elavad

kivid teavadmaised kivid teavadkõike kuulevad ja näevadkivid palju teavadsees neil salalaekad asuvadmagavad – elavad

kivid tunnevad

Page 51: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

51

living stonEs

stones sleep —stones sleep on the ground —for ages they’ve lived (maybe) —stones’re alive

stones know —stones on earth know —they saw and heard everything —stones know everything —all treasures inside – are asleep – and alive—

stones feel

ЖиВЫе КамНи

камни спят —на земле камни спят —многие века уже живут (может быть) —камни живут

камни знают —земные камни знают —все они видели и все слышали —многое знают камни —все тайники внутри ихспят — живут —

камни чувствуют

Page 52: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

52

ПАРМЕНИДЪЯ: УГ ЛУ КЫК ПОЛ

тон — коркась будос

укнодур — музъемедвќлдэт — инбамед

тон — коркась будостќлэн вераськиськод пиалаос пырнош шундыез адњылћськод туж шер

тон омырез чылкыт кариськодачид тузон йырйиськод

тыныд уг тырмы кислородпушкад ќжыт хлорофилэзтон быриськод вутэкмикроорганизмъёстэк

нош куддыръя шульыкмиськод вулэсьно быдэс выйиськод зарезьёсад

но тон яратћськод астэшудо но оскыса пальпотћськодсокен пульдэмукно сьќрысь куаръёс шоры

parmEnidEsE järgi: KahtE Korda Ei olE

oled toalill sa

aknalaud su maalagi taevaks saand

oled toalill saläbi akna räägid tuulegapäikest harva näha saad

õhku puhastadise tolmu neelatad

hapnikku ei jätku sulklorofülli vähe sulmikroorganismetaja veeta sured sa

vahel ent sa ujud veesupud oma ookeanides

kuid sa ennast armastadusud õnnelikult naeratadaknatagustelekohevil mis lehtedele

Page 53: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

53

aftEr parmEnidEs: not tWiCE

you – are a domestic plant

the window sill – is your groundthe ceiling – is your sky

you – are a domestic plantthrough glass you talk with the windthough see the sun too rarely

you refresh the airand nibble the dust

you’re lacking for oxygenyou have too little chlorophylyou’re dying without waterwithout microorganisms

sometimes you are wet of watersometimes fully soaked into your seas

but you love yourselfsmile happily and trustingat the leaves burstwith juice outside the window

по пармеНиДУ: Не БЫВает ДВаЖДЫ

ты — домашнее растение

край окна — твоя земляпотолок — твое небо

ты — домашнее растениес ветром разговариваешь через стеклоа солнце видишь очень редкоты освежаешь (очищаешь) воздуха сам грызешь пыль

тебе не хватает кислородавнутри у тебя мало хлорофиллаты умираешь без водыбез микроорганизмов

но иногда ты весь мокнешь от водыи утопаешь в своих океанах

но ты любишь себясчастливо и с верой улыбаешьсяна сильно раздутыелистья которые за окнами

Page 54: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

54

КОЏООСЛЫ

Iсинъёсады учкылысамон тћ вќзтћ ортчылћсько —лыз-горд сяська керттэт йырам —курам нылмурт музэн синме кыньылыса

мон тћ понначебер мунё гинэ —тќдьы юг дэременвужеръёстэс югдытћсько

тћ ноку но уд тодэлэкинлэн кытысь мон луисько

Пигмалион гинэ сое тодэ

IIомынам лулымукет вырйылын ини

тћ отчы љутоды-а синдэс?!

онош кужмымузъем пыдэсыношмесын пќзе

тћ отчы йќттоды-а ымдэс?!

омонэн ачиз Орфейвераське

тћ вуттоды-а отчыозь кылдэс?!

haraKatElE

Iteile silma vaadatesmöödun mapeas on lillepärg mul sini-punanenagu kositud üks neiukekinnisilmi lähen ma

olen teie jaoks ma siinilus nukukehelevalgeis rõivastesvalgustan te varjusid

teie eal ei teada saapärit kust jakelle oma olen ma

seda teab vaid Pygmalion

IIoomu hing ju onteise mäe peal tipus seal

kas teie pilgu sinna tõstaksite eal?!

oomu jõud ju onseal maapõue seesallikates keeb

kas te suud sel anda suudate?!

ooOrpheus minugaon vestlemas

kas te keel eal sinna ulatab?!

Page 55: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

55

to magpiEs

Igazing in your eyesI go past —with a wreath flowered blue and red on my head —like a matched girlclosing my eyes

for you I ama pretty doll —and light up your shadowswith my snowy white dress

you’ll never knowwho I amand where from

Pygmalion only knows

IIohmy soul ison another peak nowwill you raise your eyes so far?!ohbut my vigourinside the earthin spring water’s roaringwill you touch your lips so far?! ohOrpheus himselfis speaking to me

will you reach your tongue so far?!

сороКам

Iв ваши глаза всматриваясья мимо вас прохожу —голубо-красный цветочный венок на голове —словно засватанная девушказакрывая глаза

я для вастолько красивая кукла —в белой яркой одеждеваши тени освещаювы никогда не узнаетечьяи откуда я

только Пигмалион это знает

IIомоя душауже на другой вершине

вы до туда разве поднимете глаза?!

оа моя силавнутри землив родниках варится (клубится)

вы туда разве прикоснете рот?! (смысл: не сможете)осо мной сам Орфейразговаривает

вы дотянете до туда свой язык?!

Page 56: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

5�

ШАЕРЕ ШОРЫ ШОР ДАУРЫСЬ ФРАНЦУЗ СИНМЫН

учкисько —синвуосынйыгаськысаукноосы —

жаляменым сэрен —

вань мугорыпыктосъёсынмон љуасько ини быдэсэгыр луиз ни пыд-пыдэскулэ ќвќл ни сутыны

Жаннеттаез сямен

oma Kodumaad KEsKaEgsEtE prantsusE silmadEga

vaatan mapisarategakoputante aknale

sest hoolin maast

mu kehakeon vermetesma põlen ülenisöestunud on jaladkienam põletada pole vaja sest

nagu Jeannekest

Page 57: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

5�

a frEnCh looK from thE middlE agEs at mY CountrY

knocking –with my tearsI look in your window –

it grieves me and so –

the whole my bodyis scratchedI’m burning allmy feet’ve grown hot coalsthere’s no need to burn at all

as Janette was

На сВоЮ роДиНУ среДНеВеКоВЫми фраНЦУзКими гЛазами

смотрю —слезамистучасьв ваши окна —

оттого что жалею —

все мое телов садинахя горю уже всяв угли превратились мои стопыуже не надо сжигать

как Жаннету

Page 58: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

5�

ВУЖЕРЛЭН ВЕРАМЕЗ

кеськод но нокин уз кылта сюресын тон огнад —кужмо љуа азяд тыл тон солэсь йќтскемзэ шќдћськод оскиськод

дыдык каръёсын ватскемын тынад чиданэдсо — уноятоно ке — соос (унояса) гурласа потозылыз сяськалы пќрмыса инбаме шаръёс сямен љутскозысоку вордскозы зэмос эшъёсыд

vastus varjulE

hüüad ja keegi ei kuule sind justoled üksinda sellel sa teelkuumalt lõõmab tuli su eeltunned ta puudutustusud

et tuvipesasse on peidetud su maldlinnud kudrutades väljuvad ja siniõiteks muutuvadtaevasse õhupallidena tõusevadnii siis sõbrad tõelised sul sünnivad

Page 59: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

5�

thE storY of shadoW

you cry and nobody wil hearyou are alone on this path – the flame is burning heavily in frontyou feel its touchyou believe

your patience is hidden in dove nestsso – if to multiply – they would cooling fly awayand turned into blue flowerslike balloons they’ll rise to the skythen your true friends will be born

отВет теНи

крикнешь но никто не услышитна этой дороге ты однасильно горит впереди огоньты чувствуешь его прикосновениеверишь

в голубиных гнездах укрывшееся твое терпениеоно — если умножить — они (умножаясь) с песнями выйдутпревратившись в синих цветов словно шары улетят в неботогда родятся настоящие твои друзья

Page 60: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�0

* * *

мынћськод:осконтэккылъёстэксюлэмтэк

бќрдћськод куаратэк но синвутэк

пиала пырыосвуж лымы сямен тынад гожмаськем (бездэм)дуннеяд гожмаса поръяло усьыло уяло

� � �

lähedusutasõnatulthingetult

nutad pisaraita hääleta

klaasikilludnagu vana lumion sumaalitud(tuhmunud)maailmas jukriimustades keerlevad kukuvad ujuvad

Page 61: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�1

* * *

you walk:no faithno wordsno heart

you sob voiceless and tearless

the glass graislike old snowin yourlined(faded)worldscratching whire fall and roam

� � �

идешь:без верыбез словбез сердца

плачешь без слез и без голоса

стеклянные крупицыкак старый снегв твоемразрисованном(затускневшем)мирецарапая кружатся падают плавают

Page 62: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�2

ОФЕЛИЯ

киосыз измемын ымдурыз кынмемын

быриз та дунне — бырисьтэм сюресэн сурамтэ малпанэн чылкыт зорен тыр толэзен

чалмыт гыа зарезь —

(инкрезь кырњанкышкан но вќсь азьын) —

киосаз — тылась кирос синъёсаз чылкыт пумтэмлык

(толэзьлэсь курыса буйганлыксо учкиз гинэ паймыса собере кышкатскыса сьќд вотэс сьќры зымиз) —

табере со ву пушкын курам нылмурт сямен тќдьы-тќдьы дэремен ву сяськаос пќлынчорыгъёсты гинэас чебереныз шумпоттыса

уя

ofEElia

käed on puitunudhuuled jäätunud

maailm see on kadunudmis oli armas lõputultkus selgeid mõtteid mõteldudkus helge vihm ja ümar kuu

kiigub ookean nii hääletult

(taevalik on laulenne hirmu valu)

käes tal põlev ristsilmis hele lõpmatus

(polnud lohtu kuultsee vaid vaatas imestassiis ent kohkunultmusta ämblikvõrku sukeldus)

nüüd seal vetevälja pealnagu neiu kosituhelevalgeis rõivasteskeskel vesiroosidevaid kalurõõmustades oma iluga

ujub ta

Page 63: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�3

ophElia

hands hardened into stonelips frozen

the world has disappeared – like an endless roadlike an unintricate thought like pure rain and and full moon

the sea’s wavering quietly –

(like heavenly singing before fear and pain) —

a burning cross – is his handsbut the eternity is his eyes

(asking the moon for consolation)she just looked at me surprisedthen fearedshe plunged into the black net) —

she is now in the wateras the matched girlwho wears a snowy white dressamong the water flowersenjoying fish onlywith her beautyshe floats in the water

офеЛиЯ

руки окаменелигубы заледенелиисчез этот мир —бесконечной дорогойнезапутанной мысльюсо светлым дождем и полной луной

бесшумно качается океан —

(небесное пениеперед болью и страхом) —

в руках — огненный креств глазах светлая бесконечность

(у луны прося утешение (покоя)она только удивленно взглянулазатем испуганноза черную паутину нырнула) —

теперь она посреди водкак сосватанная девушкав белом-белом платьицесреди водных цветовлишь рыбкрасотой своей радуя

плывет

Page 64: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�4

ЛУО ВЫЛЫСЬ СЯСЬКАОСТЫ АДЊЫСАву ке ышедыр интые кыле луо ваньмыз пелляськиськено џушиське

малпан гинэ кыле —

адњиськисьтэмбубылиенсяськаосысьсяськаосыпуксьылыса —

со аслэсьтыз ик дырлэсь

пыдберзэџушылэ

nähEs lilli liival

kui vesi kaobjääb liiv vaid aja asemellaiali kõik kantaksekõik ühetasa vaob

mõte üksnes jääb

nähtamatuliblikanalilleltlillelelenneldes

ajalt endalt kamõte see

jäljed needkustutab

Page 65: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�5

on sEEing floWErs on sand

if water disappearssand stays instead of timeall escapes drops out

a thought is left only —

as an invisible butterflyfrom flowerto flowerit settles down —

it cleans up the footsteps

of timeitself

УВиДеВ ЦВетЫ На песКе

если вода исчезаетвместо времени остается песоквсе выдуваетсяи стирается

мысль только остается —

невидимойбабочкойсо цветовна цветысадясь —

она(мысль) у самого жевремени

следыстирает

Page 66: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

��

* * *

нырысь вылад омырскозы кезьыт но лек зоръёс

подъездъёсысь куштћськылэм интыосысь сьќсь коџышъёс бордад љабырскозы

нош собере ваньзэ дћськутъёстэ тќдьы дћсен воргоронъёс туж љог љуась тылын сутылозы

дћськутъёсыд бќрсьы — ымныръёстэ малпанъёстэ љуатозы нош собере тонэ астэ люкылыса со тыл пушкы сэрпалтозы

потћд ке тон отысь шедьтод со дуннеез кудћз сётоз тыныд шудбур

* * *

su peale alul langevadkülmad kurjad sajud

trepikodadestja maha jäetud prügimägedeltmetsistunud kassidsul külge kargavad

pärastkõik su rõivadmehed valgeis rõivaidkiirel tulel põletavad ära

põletavad siissu näo ja mõttedkisu enda lõpuks kasind tükkeks kistult tulle heidavad

kui pärast seda alles jääd sa veelsiis leiad ilmateeja õnne sulle kingib see

Page 67: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

��

* * *

first cold and evil showers will fall down on you

from porchesdumped placeswild brutal catswill seize you

and thenthe men in white clotheswill burn your garmentsin the flaming fire

after your garments —your faces and thoughts will be burntand then into the fireyou shred will be thrown

if you surviveyou’ll find the worldthat grants you with happiness

* * *

сначала на тебя обрушатсяхолодные и злые ливни

из подъездовзаброшенных мест превращенных в свалкиозверевшие кошкивопьются в тебя

а затемвсе твои одеждымужчины в белых одеждахв быстро горящем огне сожгут

вслед за одеждамисожгут твои лица и мыслино а затем тебя самуизкромсав на куски в этот огонь кинут

если останешься после этогонайдешь тот миркоторый подарит тебе счастье

Page 68: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

��

ВАШКАЛА УДМУРТ КОРКА

Џог. Нош ик џог. Сюбег гинэ љќк.

Отын љук Сћяса улэ. Вќй. Сылал. Пуньы.

Скамья. Одћг но пукон ќвќл. Одћг но койка ќвќл.

Сэндра. Вќлдэт. Пичи гур.

Њоскыт сэрег,— Дас адями Отын улэ.

Пеймыт котыр. Пичи сюсьтыл гинэЉуа.

Кин ке сэргын Крезен шудэ. Бадњым вынзы, лэся.

Пичи пинал Анай вќзын пуке. Пќсь љук сие.

Шоретћез вынзы Мар ке чирдэ Пуксьыса выж вылэ.

Уйшоре кысэ ни тыл. Но уг кыс соин лул тыл.

muistnE udmurdi maja

Nagi.Veel üks nagi.Väga kitsas laud.

Seal puderJahtub.Või.Sool.Lusikas.

Pink.Ei ühtki tooli.Ei voodit ainsatki.

Narid.Lagi.Väike ahi.

Nurgake –Kus elabKümme inimest.

Pime kõikjal.Vaid väike küünalPõleb.

Keegi nurgasKannelt mängib.Vanem vend vist.

Väike poiss sealIstub ema kõrval,Kuuma putru sööb.

Veli keskmineLoeb midagiPõranda peal istudes.

Siin keskööl kustub tuli.Kuid ei kustu hingetuli.

Page 69: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

��

anCiEnt udmurt housE

A peg.One more peg.And a narrow table.

With dzhuk on it.That’s getting cold.Butter.Salt.A spoon.

A bench.There’s no chair.There’s no bed.

A sendra.The cieling.A small stove.

A tiny home, – Ten people Live there.

It’s dark around.A little candle onlyIs burning.

Someone in the corner’sPlaying the krez’.Seemingly, it’s elder brother.

A little child’s Sitting next to his mother.He’s eating hot dzhuk.

The middle brother’sMurmuring somethingSitting on the floor.

At midnight the fire dies out now.But the fire of heart is not to sink.

ДреВНиЙ УДмУртсКиЙ Дом

Вешалка.Еще одна вешалка.Очень узкий стол.

Там кашаОстывает.Масло.Соль.Ложка.

Скамья.Ни одного стула нет.Ни одной кровати нет.

Полати.Потолок.Маленькая печка.

Тесный уголок, —Десять человекТам живет.

Темно кругом.Лишь маленькая свечкаГорит.

Кто-то в углуНа гуслях играет.Старший брат, видимо.

Маленький мальчикРядом с матерью сидит.Горячую кашу ест.

Средний братЧто-то читаетСидя на полу.

В полночь здесь гаснет огонь.Но не гаснет вместе с ним огонь души.

Page 70: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�0

* * *

та дуннеын

шунды мукет сямен пиштэ пилем мукет сямен лобње инбам интыын — ву-дыр

Дедал-шаман гинэ тодэ малы-о Минотавр

Икар сямен шунды шоры љутскись удмурт нылпиосты

арлы быдэ востэм куалялюльы куала пушкын куинь пыдо Луд сямен

курбон тылын пырсатыса сие

* * *

selle ilma sees

päike paistab teisitipilvgi lendab teisitiaeg-vesi taeva asemel on siin

Dedal- šamaan ehk teabmiks Minotaurosnagu Ikaroskes päikse poole lennandudmurdi lapsi

igal aastalkui kolmjalg-Ludosvaikse merekarbi sees

pühal tulelpraadidesneid sööb

Page 71: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�1

* * *

in just that very world

the sun differently shinesclouds differently floatinstead of the sky – is water-time

Daedalus-shaman only knowswhy Minotaurus�

annuallyeatsthe udmurt childrenwho fly up to the sunlike Icarus��

roastingon the sacred fire in the humble shellas three-legged Lud���

� is the monster (half taurus and half man) that used to it people. Tsar Minos ordered to settle him in the Maze and those who got lost became his victims. After all the monster was killed Teseus.�� is the son of Daedalus. Flying away from Crete he got too near to the sun. The heat melted the wax fastening the feathers of his wing and Icarus fell into the sea.��� in the Udmurt myths is the God of fields and meadows (the sacred places of Udmurts where they prayed)

* * *

в этом мире

солнце по другому светитоблако по другому летитвместо неба — вода-время

Дедал-шаман лишь знаетпочему Минотавр

Словно Икарподнимающихся к солнцуудмуртских детей

каждый годвнутри молчаливой ракушки-каулы как треножный Луд

на священном огнеоджаривая ест

Page 72: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�2

* * *

мон тодћсько кызьы пиштэ зэмос шунды

со учке тон шоры учке мон шоры тћ шоры но учке

гурезь вырйылын со Пересь Чорыгась кадь пуке

отысен но учке тон шоры мон шоры тћ шоры но учке

ненег тылъёсыз пазьгисько тон вылэ мон вылэ тћ вылэ чебересь гож-пусъёс кельтыса ву вылэ тон вылэ мон вылэ тћ вылэ

* * *

ma teankuis paistab päike tõeline

ta vaatab sindja vaatab mind ja teid ta vaatab ka

mäe otsas istub takui Kalastaja-Vanamees

sealt vaatab samamoodi ta nii sind kui mind ja teid ta vaatab ka

ta õrnad kiired hajuvadküll sinu peale minu peale teie peale ka

ja kaunid joone-keed ta joonistab nii vetele kui sinule ja minule ja teie peale ka

Page 73: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�3

* * *

я знаюкак светит настоящее солнце

оно смотрит на тебя смотрит на меня и на вас тоже смотрит

на вершине горыон как Старик-Рыбак сидит

оттуда тоже смотрит на тебя на меня и на вас тоже смотрит

нежные лучи егорассеиваются на тебя на меня на васкрасивые линии-пусы оставляя на воде на тебе на мне на вас

* * *

I knowthe way the true sun shines

he looks at youhe looks at meand many of you too

on a mountain tophe sits like the Old Fisherman�

and from there he looksat youat meand many of you too

his tender beamssplash on youon meand many of you tooleavingwonderful lines and signson the surface of wateron youon meand many of you too

� the character from A. S. Pushkin’s fairy tale and symbolizes hopelessness and resignation to fate)

Page 74: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�4

* * *

тон сылћськод туала вож бусыын валлян кыр ныл сямен

(мукет кыр нылъёсын кесям Орфеедлэн омыр дэра вылэкылем куара-лангаосызтодад вайытыло ортчем дырез —калык мадьысьчигылыса кылем кылъёс но малпанъёс сямен

соос уг усьто ни со улонлэсьбыдэслыко тылсиянзэ)

гольык пыдъёсыныд тон шќдћськодмузъем пыдсы кошкем унояськем выжыостэ

(со пересьмыса жадем кайгу выллемчужектыса тќлзись писпуосысь)

котькуд џукна турын куаръёс вылысьлысвуослэнсалкым йќтскылонзы выльысь-выльысьйыре пульсаськытошудо яратонлэсь њырдыт бервылъёссэ

тюрагайлэсь инмысь жингыртэмзэ сямен тон утчаськод чалмытлыкысь АнаедлэсьАтайедэсь Сузэр-Вынъёсыдлэсь юрттылыны турттћсь куараоссэс

* * *

sa seisad täna halja välja päälkui stepineiu muistselt maalt

(teistest stepineidudeston katki rebitud su Orpheuseõhukangale veel kajaks jäänud häälsee meenutab sul möödund aegukui rahvapärimusterebit hääli mõtteid praegu

mis ei tolle elu karsket säraenam arva ära)

su paljad jalad tunnevadjuuri maa mis alla kadunudsääl laiali end ajanud

(see on kui vana väsind muremis koltund raagus puid nüüd pureb)

kui lõokse laulu taevastestsa otsidvaikusestEmaIsaÕdede ja Vendadeappi hüüdvaid hääli veel

Page 75: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�5

* * *

you are standing on a contemporary green fieldas a wild girl from the past old days

(the echos lefton the canvas of airfrom Orpheus tornby another wild girlsremind me of the past old days —as those torn voices and thoughtsof the folk legends

they can’t now reveal the life’svirgin radiance)

your bare feet feelyour own widely spread rootsgone deeply into the earth

(it’s grief as if being old and tiredthat’s falling down from the yellow trees)

each morningfresh touchesof the early dewon leaves and plantsagain and againrevive in my mindthe hot tracesof my happy love

as for the skylark’s warble in the skyyou seekin quietnessyour Mother’sFather’sSisters’ and Brothers’voices trying to help

* * *

ты стоишь на сегодняшнем зеленом полекак степная (лесная, одичалая) девушка из былой старины

(у изорванного другимистепными девушками твоего Орфеяна холсте воздухаэхом оставшиеся голосанапоминают тебе прошлое время —словно изорванные голоса и мыслинародных преданий

они уже не открывают от той жизницеломудренное сияние)

босыми ногами ты ощущаешьисчезнувшие в подземельяумножившиеся корни

(это как устаревшее и уставшее гореиз деревьев которые пожелтев облетели)

каждое утрос листьев и травросыпрохладное прикосновениеснова и сновав голове оставляютсчастливой любвигорячие следы

словно песню жаворонка с небесты ищещьиз тишиныу МатериОтцаСестер и Братьевпросящие помощь голоса

Page 76: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

��

ПУМИСЬКОН

(туж дыртысаульча омыр пушкыгож сызыкумпичи гинэ ќй шуккы кинэ ке) —нош со шуак юаз:— кытысь?

мон номыр но ќй шуќй валэкты (укыр кема валэктоно сое)но со ваньзэ валазмынам куараеным мынам ымдуреным ачиз вераз:

— со пачкатћсь юртъёс пушкысьдугдылытэк ортчись яркыт машинаос вќзысьтачакмылэм пурысь зынмем урамъёсысьузырлыке пачкам туфлиослэсь но фракъёслэськураськыса сылћсь (пукись) шляпаослэсь бездыт но лек учконъёслэсьодћг выллем голькыт ымдуръёслэсьодћг выллем джинс-нылъёслэсьтамак џынэн пыкмем мугоръёслэсьшузи крезьгуръёслэсьмон бызисько

(мон интыям кынми)

— кытчы? — аслаз куараенызнош ик юаз

— о Буддапаськытлыкен паськытаны! —мон нырысьсэ тодмайвалай сое

— иське война ялыны? —пальпотћз Солэн ымнырыз

KohtuminE

(väga kiirustadeskui jooni joonistadestänavate õhku maoleksin peaaegu ümber paisand kellegi) –too ent kohe küsis nii:kust tuled sa?

ei vastanud ma midagiei selgitanud (kaua võtnuks aega see)kuid tema aru saija minu huultega ja minu häälegata ise vastas nii:

— neist rõhuvatest majadestpeatumata liikuvatest eredatest masinatesthaisvatest täis hallidestkvartalitest uulitsatesttoredusse tarduvatestkingadest ja frakkidestseatult seisvatest (istuvatest)kübaratest

ükskõiksetest ja tigedatest pilkudesthuultest ühetaolistest ja imalatestühtmoodi teksapüksi-tüdrukutesttubaksuitsust läbi imbund kehadesttobedatest viisidestma põgenen

(tardusin siin paigale)

-kuhu lähed? – küsis tajälle oma häälega

— oo Budhalaiusesse laiuda! –esmakordselt ära tundsinmõistsin ma

— sõda kuulutada tähendab? -Tema nägu naeratas

Page 77: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

��

thE mEEting

(in a hurrymaking a line of walkin the street airI nearly pushed someone) —in turn he suddenly asked:– ‘where from?’

I answered nothingand didn’t make it clear (it’d be too long)he guessedin my voicewith my lipshe said:

— away from those tight housesfrom those lighted cars that drive non-stopfrom those grey and smellyand overfilled streets and housesfrom those shoes and evening dressesstuck in luxuryfrom those begging hats away from indifferent and vicious looksfrom monotonous sugary lipsfrom the same jeans-wearing girlsfrom the bodies smoked with cigarette smellfrom stupid melodiesaway I run

(I turned into stone)

— where to? – in his own voicehe asked

— oh Buddhawiden with your wideness! —I knew it for the first timeand comprehended

— so to delare the war? —His face smiled broadly

ВстреЧа

(очень спешав воздухе улицыкогда чертила линиюя кого-то чуть не столкнула) —а он быстро спросил:— откуда?

я ничего не ответилане объяснила (это слишком долго объяснять)но он все понялмоим голосоммоими губамисам сказал:

— из этих давлеющихзданийот безостановочно удаляющихсяярких машиннаполненных серыхвонючих улиц и кварталовв роскоши застрявшихтуфель и фраковот выправшивая стоящих (сидящих)шляп от равнодушных и злых взглядовот однообразных слащавых губот однообразных джинс-девушекот пропитанных запахом табака телот дурацских мелодийя убегаю

(я застыла на месте)

— куда? – своим голосомспросил

— о Буддаширотой расшириться! —я впервые узналпонял его

— значит объявить войну? —улыбнулось Его лицо

Page 78: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

��

АДЊОН

шќдтэк шорысь шуак быриз мон котырысь калык юртъёс но ульчаос но ышизы кытчы ке но усиз-кошкиз музъем но пыдъёсы мар ке но чурытэз вылын сыло — оло палаш вал со оло юбо кудћз вылтћ инме тубо —

ќй учкы мон улэ — шурдћ

соку азям васькиз тыл шар мынам уг лу вал выреме кынмем юбо кадь мон сылћ — Лотлэн кузпалызлы-а кельшисько вал та дыре — тыл шар пушкысь синъёс кема-кема эскеризы монэ

нош собере сайкай кадь мон паськыт пумтэм вож бусыын кылћ уџы куараосты тќллэсь шќдћ ненег тќласькемзэ валай: тани ук со мынам доре ыштэм юг шаере кытын ќй вал ни кемалась

nägEmus

äkkikadus mu ümbertrahvas nii kiirestikadusid majad ja uulitsadkuhugilanges ja taganes maakuid jalad veelseisid millegi kindla pealoli see mõõk või sammas sealmida mööda ju tõustakse taevasse

kartsin – alla ei vaadanud ma

siis laskus mu ettetulekerama ei saanud liikudaseisin kui jäätunud sammas –Loti naise sarnane olin sel hetkel ma visttulekera silmad siiskaua mind uurisid

pärast ent otsekui ärkasin ma

kuulsin lõputul haljal väljal säälööbiku häälttundsin tuulegiõrna puudutustmõistsin: mu kodu on siinseesama justmu kaotatud kodukant torekus ammu ma käinud ei ole

Page 79: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

��

vision

unexpectedly fastthe crowd surrounding medisappearedboth houses and streets vanishedsomewherethe earth has gone awayhowever my feet’restaying on a hard thing —it might be a sword or the pillarto go up to the sky —

I didn’t look down – I felt scary

then a firy sphere appeared aheadI was even unable to moveand stood as a stock iced – at the moment perchapsI resembled the wife of Lott —the eyes of the fire sphere examined me for long from inside

and then as if I awoke

on an immense and endless green fieldI heard the nightingale’s singingI felt the wind’s tender blowing and realized here it ismy homemy lost light homelandwhere I haven’t been so long

ВиДеНие

вдругбыстро исчезвокруг меня народи дома и улицы исчезликуда-тоупала-ушла земляно ногина чем-то твердом стояли —или это был меч или столбпо которому в небо поднимаются —

не посмотрела я вниз — испугалась

тогда перед о мнойспустился огненный шаря не могла даже шевелитьсякак обледеневший столб стояла я —на жену Лотапохожа я была наверно в ту минуту — глаза из огненного шара долго-долго изучали меня

а потом словно проснулась я

в просторном бесконечном зеленом полеуслышала соловьиные голосау ветра почувствоваланежные дуновенияпоняла: вот же этомой домутраченная светлая родинагде не была уже давно

Page 80: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�0

ПересЬ

Нюлэс пушкын салкым но буш вал. Одћг пересь визнанъёсын,Ведраосын Вуиз нюлэс пушкысь тымет дуре.

Та нюлэскын ваньмыз чалмиз, Бурдоос но дугдћзы кырњамысь, Кенњалиос, бубылиос но кытчы ке ышизы. Боз куараен бурсћсь гондыр но Шуныт гуаз пегњиз, Њичы уд кеч дорысь куакъёс пќлы ышиз. Уйсы но синъёссэ аслаз гырказ ватћз. Мар со? Мар? Кин?Кызьы со? Котькуд улэп сюлэмын йыгаськиз та юанъёс. Котькуд мугорын вал бадњым кышкан. Нюлэсмурт ватскыса та маке шоры учкылћз. Кќня со улэ ини татын, огпол но ќз адњылы, Ќз тодылы кышканэз… Кин со? Мар со? Кин юатэк нэлэскы пыриз? Со вал кќшкемыт, кык пыдо. Кык синмо… Сьќд-сьќд солэн вал мугорыз, Синъёсыз љуась эгыр кадь тэчазы, Со бурсћз, лекъяськыса, Ваньзэ дась вал пазяны. АРГУСЛЭНЛЫКТЫСАВУЫМТЭМАЛПАНЭЗ

vanamEEs

Oli mets seal külm ja tühi.Üks vanamees,Kel kaasas õnged, panged,Tuli metsajärvele.

Metsas kõik jäi vaikseks siis,Linnud laulu katkestasid,Tirtsud, liblikad sealt põgenesid.Valjult möirgav karugiPuges sooja koopasse.Põõsastesse kadus rebane.Puuõõnde öökull silmad peidutas.Mis see on?Mis?Kes?Kuidas?Igas südames need küsimused kõlasid.Igas ihus elas hirm üks siis.Metsavana salamisi silmitsesSeda hirmsat olevust.Juba kaua siin ta elanud, Kordagi ei ole näinud sihukest,Pole hirmu kogenud.Kes on see? Mis on see?Kes metsas käib, ei luba küsinud?See oli hirmus, kahe jalagaJa kahe silmaga...Ta keha oli väga-väga must,Kui hõõgvel söed ta silmad volkslesid.Ta möirgas raevukalt,Valmis kõike laiali siin loopima.MÕTTEDMIS EI MAHTUNUDARGOSE PÄHE

Page 81: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�1

thE old man

The forest was cool and empty.An old man only with fishing rods,And bucketsAproached to the forest pond.

All grew silent in the woods,And birds gave up their singing,Lizards, butterflies vanished.The bear growling in a thunderous voiceHid in his warm den too,The fox got lost in the hare bush.The owl too hid his eyes in the hollow of a tree.What is it?What?And who?How is it?Each heart was beaten by these thoughts.Each body was filled with horror.The n’ulesmurt secretlyLooked at it now and then.Though he’s been living here so long,but never saw,And never felt terror…Who is it? What is it?Who got into the forest with no permission?The monster was terrible, two-legged,Two-eyed…His body was black,His eyes popped as burning coals,He growled growing rageous,Was at the point of throwing around.THE THOUGHTOF ARGUSAT ABOUT TO ARRIVE

стариК

В лесу прохладно и пусто было.Один старик с удочками,С ведрамиПришел к лесному озеру (пруду).

В лесу все замолкло и стихло,И птицы перестали петь,Кузнечики, бабочки куда-то исчезли.Громким голосом рычащий медведь тожеВ теплую берлогу спрятался,Лиса в заячьих кустах исчезла.Сова глаза в свое дупло спрятала.Что это?Что?Кто?Как это?В каждом живом сердце стучались эти вопросы.В каждом теле был большой страх.Лесной человек (миф. сущ.) тайкомна этого нечто посматривал.Сколько он живет уже здесь,Ни разу не видывал,Не ведал страха…Кто это? Что это?Кто без спроса в лес зашел?Он был страшен, с двумя ногами.С двумя глазами…Черное-черное было его тело,Глаза как горящие угли прыгали,Он рычал, свирепея,Все готов был раскидать-разбросать.У АРГУСАНЕ УСПЕВШИЕДОЙТИМЫСЛИ

Page 82: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�2

сюрлодасямын нисинъёсыљогенГералэнКикуръёсызвылтћ тутыгышлэн тылыосызвылэусьылозы

sirpon valmisjubaminu silmadvarstiHerakätestpaabulinnu sabasulgedelelangevad

Page 83: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�3

the sickleis ready nowmy eyes willsoonflake offon to the peacock’sfeathersover thepalmsofHera

серпуже готовглаза моискорополадонямГерына перьяпавлинапосыпятся

Page 84: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�4

ТЫНАД — МОНТЭК НО МОНЭН

љутћськемед уг Лу лэзиськемед уг лу —

инвис сьќрынтылобурдо нырынслон пыдъёсын кучыранлэн синъёсыныз тон кыллиськод

мынам уг пот љутћськеме лэзиськеме но уг пот

инвис сьќрынтылобурдо нырын тон кокчалод слон пыдъёсын тон лёгалод кучыранлэн синъёсыныз монэ уд вала

sinul minuga ja minuta

ei tõusta suuda saei laskuda –

silmapiiri tagasa lamad agalinnu nokagaelevandi jalgegaöökulli silmega

ei tõusta taha ma ei laskuda

silmapiiri tagasina agamind nokid linnu nokagamind tallad elevandi jalgegaöökulli silmel ei must aru saa

Page 85: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�5

You — With or Without mE

you can’t go up and can’t go down —

beyond the horizona bird-beakedan elephant-leggedan owl-eyedyou lie

I have neither a wish to go upnor go down

beyond the horizonyou’ll peck with your beakyou’ll trample me down with elephant feetbut never make me out with your eyes of owl

У теБЯ — Без меНЯ и со мНоЙ

подняться не можешь спуститься не можешь —

за горизонтомс клювом птицыногами слонаглазами совыты лежишь

не хочется подняться и спускаться не хочется

за горизонтомс клювом птицы ты заклюешьногами слона ты затоптаешьглазами совыменя не поймешь

Page 86: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

��

ВОЙНА ЯЛОН

Iвож бусыынтурын куаръёс но сяськаос пќлын тон пукиськод котькуд џукна

вань кужмыныд иккыскиськод пушкад музъем тулкымъёстышунды тылгожъёсын веръямтэзэ чылкыт инвуосты

шат Ваньталэсь но шудоез но узырез —изён дунне —югыт ворекъяса сайкась џукна сайкытлыкеншокась омыр но эрикен тырмем тќлъёс-тутыгышъёс пушкын…

II-тон нырысьсэ туннэ сайкад:-

«Адњыны, кызьы вордске вылез нунал,Кызьы со усьтћськеАзяд, ватэм малпанъёссэ тыныд шараяса, —Инме ивортыны аслад џукнаедлэсь сяськаямзэ…»

- адњыны кызьы удмурт пиналкион сямен нонэ котькуд ласянь юн сантэмам удмурт кылзэ,

sõja KuulutaminE

Irohelisel väljal sealrohu ja lillede seasistud igal hommikul sa

kõigest väest ahmid saendassemaa võnkeid etsaada päikese tulikiirte käesproovitudpuhast taevavett

kas on sellestõnnelikumat rikkamat –uneilmaseredalt valgustatud ärkajathommikukirkusesõhu hingajattäies priiusespaabulindudest tuulte sees...

IIsina tänaesmakordseltärkasid

„Näed, kuidas sünnib uus päev,kuidas see avaneb,kuulutades sulle oma mõtlemist,taevastele teatades hommiku õitsemist...“

nähakuidas udmurdi lapsimeb hundina veeligast kandist rängalt solvatududmurdi keelt

Page 87: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

��

dEClaration of War

Ion a green meadowin the flowers and grassyou sit morningly

at the top of your breathyou smellthe aroma of earththe pure sky wateruntouched by the sunbeams

can it Be true ifthere’s a thing richer and happier – the world of night dreams – than the air that breathes with morning freshness that wakes up shining brightlyand than the windsfilled with freedom…

II-todayyouawokefor the first:-

‘Тo see the way a new day thrives,Аnd blossomsОpening its hidden thoughts,—to let them in the heaven know of your blooming morn’

- to see how a baby of Udmurtssucks lke a wolf-cub the humbled his from all the pointsthe language of Udmurts

оБЪЯВЛеНие ВоЙНЫ

Iв зеленом лугусреди трав и цветовты сидишь каждое утро

всеми силамитянешьво внутрьдыхание землисолнца огненными линиямине тронутыечистые неба капли

ужель Естьсчастливее и богаче этого —мир снаярко сияя просыпавшимсяутренней чистотойдышащий воздухи свободой наполненныхвнутри ветров-павлинов

II-тывпервыесегодняпроснулся:-

«Смотреть, как рождается новый день,Как он раскрываетсяПеред тобой, спрятанные мысли тебе раскрывая,—В Небо оповестить твоего утра цветенье…»

- смотретькак удмуртский ребеноксловно волк(чонок) сосет со всех сторонсильно униженныйудмуртский язык,

Page 88: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

��

кызьы удмурт анай аслаз вир пушкысьтыз солэн вираз люка юн сантэмась ёркытлыклы пумит динамитсэ-

IIIтћ учке Ай кыџе йќно сылоКызъёс — Батыр Вынъёс Кадь Ик — одћг но кышкантэк

нош Вќ-зазы чалмыт пуке — киос- тылэсь уг шќды шунытсэс — Со — туж визьмо но туж кужмо пересь —

Мадон- на Кадь Сокем Чылкыт — тужгес но љужытэз Гурезь! отчы мед йќтскозы пыдъёс! —

Кужмо Тылын Сутћськонын – Выль Лул Вордскон…

IV ваньЧильпырась Алмаз Сћньыс

kuidas udmurdi emaoma verest siiskikogub ta verreoma dünamiitirängalt solvavatekeeldude vastu

IIIvaadake Ometikuiuhkelt siinseisavadKuusednagu Vägilasvennadainsagi hirmuta

aga Nen-de kõrvalistub kavaikseltteie kätesoojust tundmataTema – väga tark ja tugev vanur –

nagu Ma-donna jusedavõrd puhas on ta –kõige kõrgem Mägi! –jalad sellesse puutugu!

Suure Tulega PõletatudUue Hinge Sündimine...

IV onAina teemandinaErgavGlasee

Page 89: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

��

and how an udmurt mothersieves her blood for dynamit againstthe abasing bansinto her baby’s blood she lays-

IIIyou, Look howmajesticthe Fir Treesstay —like Giant Brothers —with no fright

and in the Neibough-hoodquietlysits —doesn’t feel the warmth-of your hands — He —is a very wise and strong old man —

like Madon-na is So Purethe highest Mountis! —There tryto touch your feet! —

Burning in the Fierce Flame —a New Stronger Heart’ll be Born…

IV

thereisA SparklingDiamondThread

как удмуртская матьиз крови своейв его кровь собирает противсильно унижающих запретовсвой динамит-

IIIвы посмотриТе какгордостоятЕли —Богатыри Братья Слов Но —ни сколько не страшась

но а Ря-домтихосидит —рук ва-ших не чувствует тепла — Он —очень умный и очень сильный старик —

Мадон-на СловноНастолькоСветлая —Самая высокая из всех Гора!туда пусть прикоснутся ноги! —

В Сильном Огненном Огне (Сгорании)Новое Души Рождение…

IV

естьБлестящаяАлмазнаяНить

Page 90: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�0

ваньЙыр но Пель — Ы- Р-тќлСинкаштэм Син:Алмаз гижы — Зарни йќвалегтћ Ь (небыт) вамышъяны

ваньСюло Югдытъясь югытэныз кудћзЛулэз Эмъя Марњан кадь мед югдоз шуыса

V-котькуд вамыш азьын — кышкан —туж љокаськод ке но њоскыткорридоръёс пушкын-

«Мон — эрико — кызьы-о монсэрегъёсы пачкай?! Кытын тон, Шундые? Кытын-о Выж — ЗАРЕЗЬ, ОМЫР но ВУ — Чарланъёсы?!

Мон вал шудо отын,Мон вал шудо! Кыџе ческыт вќлскиз Омыр — пушкам оскон пыџатыса.

Мон луысал УЛЭП — Быдэс гумыр — Шаерелы шумпотыса —

onMu pea ja kõrvadUhkavas

MarusÄraolevad silmadLõikavad küünedUhke jäite pealSammuda

onHea piitsIse mis valgustab jaNii tervendabGeeneEt hing helgiks kui pärl

Vigasammu ees hirm –hingeldadehkkioled kitsastekoridoride sees

„Olen vaba, kuidas siisnurka kinni jäin?!Kus oled, mu Päike? Kus siinon sild „MERI, ÕHK ja VESI“Kus mu kajakaid käib?!

Olin seal õnnelik,Õnnelik olin!Kui maitsvalt veelLaius õhk –Lootust minusse immitses.

Oleksin ELUSKogu sajandi –Rõõmus oma maast –

Page 91: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�1

thereisthe Head and the Ears —Y-R-wind is the Eyebrowless Eye:with Diamond nails —stepping softly Ьon the Gold ice

thereisa Whipwith its Illuminating lightthat Curesmy Soulto make it shine as Pearl

V-fright – is aheadof each step thoughbeing strangledin theoppressivecorridors –

‘I’m – free – so how could I in those corners have got stuck?! Where are you, my Sun? Where is the Bridge — across the OCEAN, AIR and WATER —Where are the Seagulls?!

There I was happy,I was happy!The Air would smell so fragnant —Soaking the faith in me.

I would be ALIVE —through all my life —I’d be the SOUL

естьГолова и Уши —Ы-Р-ветерБезбровый Глаз:Алмазные когти —по Золотому льдуЬ (мягко) шагать

естьКнутОсвещающим своим светом которыйДушуЛечитЧтобы как жемчуг светился

V-перед каждымшагом — страххоть иочень задыхаешьсявнутридавлеющихкорридоров-

«Я — свободная — как же яв углы застряла?! Где ты, мое Солнце? Где жеМост — ОКЕАН, ВОЗДУХ и ВОДА —Мои Чайки?!

Я была счастливой там,Я была счастливой!Как вкусно распространялся Воздух —Внутри меня веру укрепляя.

Я была бы ЖИВОЮ —Весь свой век —Радуясь своему краю (родине)

Page 92: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�2

мон луысал ЛУЛО!»

-уг уг уг быры монуг кул шедьтћ ке кышканлэсь бадњым кужым — ёркыт сэрегъёсты пазьгылысамон — пуштонэнпото — чечен нылъёс сямен-

VIТабере монСьќд Монах кадьСылћсько Быдњым Гурезь йылын —Кышномуртлы уг кельшиськы.

Котыр — Сьќд-Сьќд НюлэсВылын — Толэзь —Черсћськыса — Улэ — мар ке но сћпыртэ Со — тодмотэм кылын — Бугор Ачиз Полэстћське…

— Кинлэсь бен улонзэтазьы тон биниськод? — учки солэн сюлмаз.

— Тынэсьтыдзэ сюресъёстэ, — вазиз.

— Оло, монэ дорад ни кыскиськод? —солэн сюлмаз лэзи алмаз…

— Тон чида, вазь на ай, вазьгес… — мертчиз… —

«Уйшоре кадь ыши (йыроми))Котыр — шимес нюлэс ланга…»

— синмам — лыз љуась тыл ымам лыз љуась кылмыным кулэ ќвќл раймыным кулэ война-

Mul oleks HING“

ei eiei lõpe maei surekui leian jõu mis hirmust tugevamja kitsaskohti purustabminatulenplahvatadesnagu tšetšeeni naised

VIOlenKui Must MunkSeisan veelSuure Mäe tipusEga sarnane naisterahvale

Ümberringi Must-Must LaasÜlal Kuu –Ketrab – Allamidagi ta sosistabkeeles tundmatus –Kera Kerib Ise

„Kelle eluniimoodi kerid sa –oled vaadanud ta südamesse kas?“

„Mis on su tee?“ ma vastasin.

„Kas tõmbad endasse mind?“heitsin teemandita südamesse...

„Kannata ära, vara veel... torgatudsisse...

„Kuis keskööl kaotsi läksin (eksisin) mametsakaja hirmsas kohinas...“

mu silmis on sinine tulisuus sinine põlev keelparadiisi ei vaja masõda vajan

Page 93: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�3

to my country!’

- no no I’ll not disappearand shall not dieif I find a stronger force – than frightbreaking down the tight cornersIshall–—explosivelyescape–as the girls of Chechnya do-

VINow I amlike the Black MonkStandingon the top of Great Mount —and don’t resemble a Woman at all.

The Black Forest is all Aroundin the Sky there is the Moon –He’s Spinning – and whispering – an unknown tongue —But the Clew is Rolling by Itself…

— Whose life are youwreathing so? —I looked into his heart.

— Your paths, — he uttered.

— Perchaps, you are pulling me up to yourself now? —I threw a diamond into his heart…

— You, bear it, it’s too early now... — itstuck…

‘I got lost as though at midnightA terrifying forest echo – was all around me…’

— the fire burning blue is – in my eyesthe word burning blue is in my mouthI don’t need the paradise I don’t need a war-

Я была бы ДУШОЮ!»

-нет нет не исчезну яне умруесли найду от страха огромные силы — душные углы разворотивя—взрывомвыйдукакчеченскиеженщины-

VIТеперь яКак Черный МонахСтоюНа вершине Великой Горы —На женщину не похожу.

Кругом — Черный-Черный ЛесНа верху — ЛунаКрутя веретено — Вниз —что то щебечет Это (Он) — на не понятном языке —Клубок Сам Клубится…

— Чью же жизньтак ты клубишь? —посмотрела в его сердце.

— Твои дороги, — прошептал.

— Может, меня уже к себе тянешь? —в ее сердце бросила алмаз…

— Ты терпи, рано еще, рановато… — воткнулось…

«В середине ночи словно растворилась (затерялась)Кругом — страшное лесное эхо…»

-в глазах — сине горящий огоньво рту сине горящее словомне не нужен раймне нужна война-

Page 94: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�4

малы ке шуоно монэ ќз вие на

� � �

Мон кышкасько, Мон кышкасько,Сьќд куакаос шайвылъёсы пуксьылозы,Гуос вќзын будћсь сяськаосты ишкалозы, Кылем няньмес кокчалозы;Нош собере вань лыосмес пазялозы.

Мон кышкасько, Мон кышкасько,Шунды ышоз чылкыт сюлэмъёсысь.

Малпанъёсме-мылкыдъёсмеТараканъёсты сямен вийылћсько,Интернет вирусъёсты кадь куясько-сутылћсько,Бадњым резинкаен пќрмымтэ суредэз сямен Џушылћсько.

Озьы ке ноМон кышкасько,Ненег гинэ, чылкыт возиськисез понна.

VIIУйшоредорам пичи пинал пыраз:

Лызмыт пеймытысь адњиЗарни шеп кадь югПинал мугорзэ…

Бабыля йырсиосыз Алмаз синьысъёс кадь ик кисьтаськизы…Сыџе шудо со серекъяз…Сыџе шудо со черекъяз… Вќзтћм ветлћз…Тэтчаз… Эктћз…

Сокем капчи вал тэтчанэз,Сокем чебер вал эктонэз…

seepärastet mind pole veel tapetud ära

� � �

Kardan,Kardan,Surnuaias mustad kaarnad lendavad,Haudadelt nad lilli rebivad,Meist jäänud leiba nokivadJa pärast laiali me luud kõik pilluvad.

Kardan,Kardan,Kaob päike südametest puhastest.

Oma mõtteid ja soove vaidTapan kui prussakaid,Kui interneti-viirusi loobin minema,Kui suure kummigaÄpardunud pilti kustutan.

Kuid kardanIkkagiSelle pärast, mis on õrn ja puhas siin.

VII

Kesköölmu juurde tuliväikene tüdruk:

Nägin sinavas hämarasKuldse viljapeanaNoort ta keha hiilgavat...

Lokkis juuksed helklesidKui teemantniidistik...Õnnelikult naeris ta,Õnnelikult kilkas ta...Mu kõrval kõndides...Hüpeldes... Tantsides...

Ta hüplemine oli kerge nii

Page 95: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

�5

becauseI haven’t been yet killed

� � �

I’m scary,I’m frightened,Black crows will fly down in the graveyard,And pull out the flowers that grow on the graves,Pick up the bread grains left;And then will throw our bones out.

I’m scary,I’m frightened,The sun will vanish from light hearts.

My thoughts, my feelingsI kill as the cockroaches,like the Internet viruses I throw and burn out,as with an eraser the poor drawing I rub out.

HoweverI’m afraid,For a delicate and pure one.

VII

Once at midnighta little childentered my house:

In blueish darkness I sawHis fair and golden like a spike of weatChildish body…

His curly hairSparkled like diamond threads…He laughed so happily…He cried so cheerful… Twirled around me…Jumped… Danced…

His jumps were so light,

потому чтоменя не убили еще

� � �

Я боюсь,Я боюсь,Черные вороны на кладбища налетят,Возле могил растущие цветы будут рвать,Оставшиеся крошки хлеба заклюют;Но а потом все наши кости разбросают.

Я боюсь,Я боюсь,Солнце исчезнет с чистых сердец.

Мысли-чувстваКак тараканов убиваю,Как Интернетских вирусов бросаю-сжигаю,Словно резинкою неудавшийся рисунок Стираю.

Но все равноЯ боюсь,За нежно, хрупко светло держащееся.

VII

В Полночьв мой доммаленький ребенок заходил:

В синеватой темноте увиделаСветлое словно золотые колосьяДетское тело…

Кудрявые волосыСловно алмазные нити светились…Так счастливо он смеялся…Так счастливо он кричал… Возле меня крутился…Прыгал… Танцевал…

Такие легкие были его прыжки,

Page 96: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

��

Нош синъёсаз — сайкыт шумпотонэз…

Югыт тылэн мальдћз синмам. Шудо учкиз укно сьќрысь толэзь…

Чиль – ворекъясь иншарУкно сьќры ышиз…

Бќрысь адњи толэзь вќзысь, Кызьы Ангел но Агний Пичи нуныез тќдьы бурдъёсазы кутћзы…

Кинлэн о потэ сыџе нуныез виемезЯкеСиемез, А?

VIIIОдь-ин,Одь-ин, тонэ шуо вал Отнош мон от-морт нылаш усьты бадњым гын шляпаед улысь Одћг Синдэ, вай мыным Тямыс Пыдо Валдэ но асъёстэ

мынам сайкатэме потэ ВИЙЕЗляльчиосыз саникъёсын мед усьтозы Солэсь Секыт Синлысъёссэ (Р-рр! мед кароз)

адњиз ке Со монэ мон тодћсько: уг кул

ВИЙ уз вийы та вие вийыны сётэмзэ

(Один сканд. бог. — похож на славянского подземного бога ВИЙ-я. У Вия длинные веки, и глаза вечно закрыты. Поэтому его слуги подымают его глаза вилами, чтобы он посмотрел на кого-нибудь. Тот на кого посмотрит Вий, сразу умирает. Один из имен Одина — От. А мы удмурты — от морты, от ские люди — дети, люди Ота).

Ja tantsis kenastiJa oli selge rõõm ta silmaski...

Ere valgus pimestas silmi mul –Aknast sisse vaatas õnnelik kuu.

Säravalt sätendav taevakera agaKadus siis akna tagant...

Seal nägin ent kuuketta kõrval,Kuis Ingel ja TallVõtsid väikese lapse oma tiibade vahele...

Kes võiks tahta niisugust last tappaVõiÄra süüa,Mis?

VIIIOdin,Od-in, sul öeldi vahel Ot,aga mina-neiu olen ot-morti tõustava oma suure viltkübara altüks silm, anna mulleoma Kaheksajalgne Ratsu ja oma aasid.

tahaksin äratada surmajumalat Viidlas ta teenridavavad hanguga ta Rasked Silmalaud(las teeb R-rr!)

kui Ta näeb mindsiis tean: ma ei sure

Vii ei tapa talle antud tapmise ajal

(Skandinaavia Odin sarnaneb slaavi maa-alusele jumalale Viile. Viil on pikad ripsmed ja silmad alati kinni. Seepärast tõstavad teenrid tal hargiga silmalaud üles, et ta vaataks kellelegi otsa. Kellele ta otsa vaatab, see sureb. Odini üks nimevariant on Ot. Meie, udmurdid, aga oleme ot mortid, ot-inimesed, ot-lased)

Page 97: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

��

His dance was so nice…And in his eyes was – joy…

He dazzled me with bright light.Through window glass the moon looked at me cheerfully…

The sparkling sky sphere vanishedIn the outside of the window…

Later I saw near the moon,How Angel and AgniusOnto their white wings… took a babyWho wants to kill such a babyOrGloat,Who?

VIIIOd-in,Od-in, your name was Ottbut I’m an Udmurt girlopen your big eye underneath your felt hat give meyour Eight-Legged Horse and Aces

I wish to wake up VIYhis servants with pitchforkswill openHis Heavy Lashes\Eyelids(R-rr! will say)

if He sees meI know: I shall not die

VIY will not kill this time the man to be killed today

(Odin is the major God of the scandinavian pantheon and resembles the Slavic God of undeground Viy that has heavy eye-lids. That’s why his eyes are always closedand his servants open them with pitchforks. The person who was looked at by Viy died at once. Odin has several names. One of them is Ott and we are ot(t)-morts, that is ot(t)-people or people of Ott).

Таким красивым был его танец…А в глазах — светлая радость…

Светлым огнем глаза слепил он.Счастливо посмотрела из окна луна…

Блестящий-светящийся небесный шарЗа окном исчез…

После увидела возле луны,Как Ангел и АгнийМаленького ребенка в свои белые крылья положили…

Кому хочется такого ребенка убитьИлиСъесть,А?

VIIIОдь-ин,Одь –ин, тебя называли Ота я из племени от (удмурт- отморт) девушкаоткрой из под войлочной шляпы свой единственный Глаз, дай мнеВосьмиНогого Коня и своих Асов

мне хочется разбудить ВИЙАслуги его с виламипусть откроютЕго Тяжелые Веки(Р-рр! пусть делает)

если и увидит Он меняя знаю: я не умру

ВИЙ не убьет того кого сегодня отдали убить

(Один сканд. бог. — похож на славянского подземного бога ВИЙ-я. У Вия длинные веки, и глаза вечно закрыты. Поэтому его слуги подымают его глаза вилами, чтобы он посмотрел на кого-нибудь. Тот на кого посмотрит Вий, сразу умирает. Один из имен Одина — От. А мы удмурты — от морты, от ские люди — дети, люди Ота).

Page 98: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

��

ЛарисаОрехова удмурт кылбурет удысын — оло нош быдэс финн-угор егит поэзиын — висъяське классика ќръёсы кабъяськем поэзиез выльдыны быгатэменыз, кызьы форма ласянь, озьы ик пуштросыз-ъя но. Со бадњым дуннеез бугыртэ, куд-ог дыръя поэзилэн азьпал улонэз понна кышкаса — античной мифологиысен туала улонысь ненег сюлэм шуккетъёсмы дорозь. Солэн образъёсыз кышкасьтэмесь но сыџе-џемо импрессионизм амалоесь: соин сэрен сак лыдњисьлы куд-ог дыръя аслыз ик герњано луэ солэсь шќдтэк шорысь вошъяськылћсь малпанъёссэ но амалъёссэ одћг шќдонэ огазеян понна. Џемысь солэн экспериментъёсыз но малпан сюресъёсыз вордћськыло туж но туж огшоры улон суредъёсысь, но та вакытэ ик со быгатэ дырлэн но пространстволэн борддоръёсыз сьќры кыдёке-кыдёке лобњыны.

LarissaOrehhovaon tänapäeva udmurdi - ja vahest kogu soome-ugri - noores luules üks kõige järjekindlamaid luule-uuen-dajaid nii vormilt kui sisult. Ta tundliku, sageli tulevikuhirmudest kantud mõtteluule haare ulatub antiikmütoloogiast igapäevaelu haprate ajedeni. Tema kujund on julge ja sageli impressionistlik kuni selleni, et luuletundlik lugeja peab tema luuletuste ootamatud käigud ise üheks meeleoluliseks tervikuks kokku siduma. Sageli sünnivad tema eksperimendid ja mõtterännakud üsnagi olmelistest pildikestest, samas võib ta kanduda kaugele aegade ja avaruste taha.

Among the young poets LarissaOrehovais one of the most consistent creators of new forms, themes and contents in Udmurt and perhaps in Finno-Ugric poetry in general. It is clear that the author is anxious about the future of poetry. Her poetry ranges greatly from ancient mythology to fragile impulses of routine contemporary life. She finds brave and impressionistic images and reader has to connect the unexpected moves of her rich imagination into one. Often the experiments in poetry and the thinking voyages are born from daily pictures (of average people). At the same time her thoughts carry her away very far from the bounds of time and space

ЛарисаОрехова является в удмуртской — а может и во всей финно-угорской молодой поэзии — одним из самых последовательных обновителей поэзии, как по форме, так и по содержанию. Охват ее существенный, порой схваченный страхом за будущее поэзии — от античной мифологии до хрупких импульсов повседневной жизни. Ее образы смелые и импрессионистские до того, что чуткий (чувствительный) читатель должен сам связать неожиданные ходы ее стихов в одно эмоциональное целое. Часто ее эксперименты и путешествия мысли рождаются из весьма бытовых картинок, тут же она может нестись далеко за пределы времени и пространства.

Arvo Valton

Page 99: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

��

Page 100: Лариса Орехова / Larisa Orekhova

100