Adhezní receptory spřažené s G proteinem

Vypracovali:

Pavla Bažantová

Rostislav Páník

Receptory spřažené s G proteinem tvoří největší část receptorů buněčného povrchu, které se nachází na proteomech mnohobuněčných organismů. Všichni členové této rodiny (zatím jich bylo zjištěno asi 150) obsahují velkou extracelulární část tvořenou z běžných proteinových jednotek spojenou sedmi transmembránovými doménami stonkovým úsekem, jehož účel je nejspíš zásadní pro správnou funkci receptoru.

Vzhledem k jejich jedinečné struktuře, specifickému profilu exprese a účasti u několika lidských nemocí se předpokládalo, že adhezní receptory spřažené s G proteinem mají dvojí úlohu. Jejich úkolem měla být buněčná adheze a vedení signálu. Výzkumy z poslední doby poskytly mnohem přesnější strukturální, evoluční, vývojové a imunologické pohledy na adhezní receptory spřažené s G proteinem.

Receptory spřažené s G proteinem obecně

Receptory spojené s G-proteiny (GPCRs) jsou velká super-rodina buněčných povrchových proteinů, jejichž funkcí je transdukce informace z extracelulárního prostoru dovnitř buňky stimulací (nebo inhibicí) druhých poslů. Do této rodiny patří receptory pro neurotransmitery (jako jsou receptory pro dopamin, acetylcholin, histamin atd.), receptory pro mozkové a střevní peptidy (např. bradykinin, gallanin a různé neuropeptidy).

GPRCs jsou velmi důležitou superrodinou, která zahrnuje zhruba 800 různých zástupců. Léčiva interagující s GPCRs, která jsou v současnosti na trhu, interagují pouze se 100 z 800 možných GPCRs. Přibližně 30% všech farmaceutických výrobků, které jsou dnes na trhu, uplatňují svůj terapeutický efekt interakcí s GPCRs.

Schéma funkce GPCRs

Pro adhezní GPCRs je typická existence velké extracelulární oblasti s N koncem, která je navázánana 7 hydrofóbních transmembránových oblastí přes GPCR proteolytickou oblast = tzv GPS (GPCR proteolytic site) Tato oblast obsahuje tzv stonkovou část a nachází se na C konci receptoru.

Geny kódující adhezní GPCRs se dají těžko studovat vzhledem k jejich komplexní genomové struktuře avelkému počtu exonů.

Podle domény která je navázána na N konec se rodina adhezních GPCRs dále dělí na 8 skupin.

Mnoho z těchto domén se účastní interakce protein-protein a mají také vliv na buněčnou adhezi.

N konce jsou zodpovědné za vazbu k ligandu a jsou také schopny spolupracovat s dalšími částmi receptoru a tím také můžou zahájit vnitrobuněčnou signálovou kaskádu.

Typy domén na N koncích adhezních GPCRs:

Savci:

Thrombospondinové repetice

Typy domén na N koncích adhezních GPCRs:

• Savci: Epidermální růstový faktor (EGF)

Typy domén na N koncích adhezních GPCRs:

• Savci: Lektinová vazba

Typy domén na N koncích adhezních GPCRs:

• Sumka :

Leucinová repetice

Typy domén na N koncích adhezních GPCRs:

• Drosophilla:

Cathedrinová repetice

Typy domén na N koncích adhezních GPCRs:

• Mořský ježek:Zinc finger

Adhezní GPCRs v odpovědi organismu na antigen

Adhezní GPCRs v odpovědi organismu na antigen

Použité zdroje:

Internet:http://www.pubmedcentral.nih.gov/articlerender.fcgi?artid=2386866 http://cz.youtube.com/watch?v=bU4955rLv_8Fotky z Google

Review: Adhesion-GPCRs: emerging roles fornovel receptors