Masarykova univerzita, Filozofická fakulta Psychologický ústav

Studijní rok 2013/2014

DIPLOMOVÁ PRÁCE

Hudba jako prostředek ovlivnění duševní i fyzické pohody člověka

Barbora Řehová

Vedoucí diplomové práce: PhDr. David Kuneš, Ph.D.

Brno 2013

Jméno a příjmení autora: Bc. Barbora Řehová Název diplomové práce: Hudba jako prostředek ovlivnění duševní i

fyzické pohody člověka Pracoviště: Psychologický ústav, Filozofická fakulta, Masarykova Univerzita, Brno Školitel: PhDr. David Kuneš, Ph.D. Rok obhajoby: 2014

Abstrakt:

Diplomová práce se zabývá tématem vlivu hudby na člověka, na jeho

fyzickou i psychickou stránku. Nabízí pohled na vývoj využití hudby k léčebným

účelům v dějinách lidstva a následně i na aplikaci poslechu a provozování hudby v

dnešních léčebných i psychoterapeutických postupech. Stručně zde představujeme

také obor muzikoterapie, jeho východiska a základní postupy. Rovněž jsou zde

uvedeny poznatky ze současných studií a výzkumů v oblasti působení hudby na

člověka, zaměřené především na subjektivní osobní pohodu a spokojenost se

životem. Práce se dále zabývá tématikou emocionální složky subjektivní osobní

pohody a pozitivních emocí. Uvádíme zde hlavní teorie a současné přístupy k

tomuto tématu.

Cílem výzkumu v rámci této práce bylo zjistit, zda aktivní meditační zpěv

může ovlivnit prožívání pozitivních emocí a pociťování emocionálního well-

beingu v životě člověka. Výzkum byl realizován ve formě experimentu, který trval

jeden měsíc. Výzkumný soubor tvořilo 18 subjektů, průměrný věk byl 29,68 ±3,37

let. Účastníci byli rozděleni do tří skupin, v první skupině byla nezávisle

proměnná meditační zpěv, ve druhé relaxace a třetí skupina byla kontrolní, bez

intervence. U všech subjektů byla měřena hladina pozitivních a negativních emocí

za každý den pomocí Dotazníku pozitivity a úroveň emocionálního prožívání za

každý týden pomocí dotazníku DEP36. Sledovali jsme, zda dojde ke změnám

v celkovém skóre i ve vzájemném poměru pozitivních a negativních emocí a v

úrovni emocionálního well-beingu. Tato data byla doplněna informacemi z

polostrukturovaných rozhovorů. Výsledky naznačují, že meditační zpěv i relaxace

mohou přispívat k vyššímu pocitu duševní pohody v životě. Statistická analýza

potvrdila pouze vliv zpěvu i relaxace na zvýšení hladiny pozitivních emocí.

Meditační zpěv měl všeobecně v porovnání s relaxací větší účinek na zvýšení

hladiny pozitivních emocí a poměr pozitivity, relaxace více zvyšovala emocionální

well-being v daném týdnu. Výsledky však byly do velké míry ovlivněny

nekontrolovatelnými intervenujícími proměnnými a krátká doba trvání

experimentu vylučuje zevšeobecnění závěrů. Pro ověření výsledků je zapotřebí

dalších studií v této oblasti.

Klíčová slova: Hudba, well-being, pozitivní emoce, zpěv, Dotazník pozitivity,

DEP36

Author‘s first name and surname: Bc. Barbora Řehová Title of the diploma thesis: Music as a means for influencing

psychological and physical well-being of man

Department: Department of psychology, Faculty of

Philosophy, Masaryk University, Brno Supervisor: PhDr. David Kuneš, Ph.D. The year of presentation: 2014 Abstract:

This thesis deals with the influence of music on psychological and

physical well-being of man. It offers an insight into the development of using

music for healing purposes in the history of mankind and also into the application

of listening and making music in contemporary healing and psychotherapeutic

procedures. We also briefly present the field of music therapy, its assumptions and

procedures. There are also mentioned findings from the current studies in the area

of effects of music on humans, focused primarily on subjective well-being and

satisfaction with life. The thesis further deals with the theme of emotional

subjective well-being and positive emotions. There are major theories and

approaches to this topic.

The aim of research in this thesis was to investigate, if active meditation

singing can influence the level of positive emotions and emotional well-being in

the life of a man. The research was realised in the form of experiment, which

lasted one month. The research sample consisted of 18 subjects, the average age

was 29,68 years. Participants were divided into three groups. In the first

experimental group was meditation singing the independent variable, in second

group relaxation and the third group was control, without any intervention. The

level of positive and negative emotions was measured for all subjects every day,

using the Positivity ratio questionnaire. The level of emotional experience for

every week was measured using the DEP36 questionnaire. We monitored, whether

there are changes in the total amount and in the ratio of positive and negative

emotions and in the level of emotional well-being. This data was complemented by

information from semistructured interview. The results suggest, that both

meditation singing and relaxation can contribute to the feeling of well-being in

life. Statistic analysis confirmed only the influence of meditative singing and

relaxation at increasing levels of positive emotions. Generally, meditation singing

had compared with relaxation greater effect on increasing levels of positive

emotions and positivity ratio, relaxation increased more the emotional well-being

in a given week. However, the results were largely influenced by uncontrollable

intervening variables and short duration of the experiment precludes generalization

of the findings. Further investigations are needed in this area.

Keywords: Music, well-being, positive emotions, singing, positivity ratio,

positivity test, DEP36

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně pod vedením školitele

PhDr. Davida Kuneše, Ph.D., uvedla všechny použité literární a odborné zdroje a

dodržovala zásady vědecké etiky.

V Brně dne 28.11.2013 ......…….....................................

Barbora Řehová

Děkuji PhDr. Davidu Kuneši, Ph.D. za jeho vedení a odborný dohled, dále Mgr. Ivě

Klimešové, Ph.D. a RNDr. Milanu Elfmarkovi za pomoc se zpracováním statistických dat.

Mé poděkování patří i všem, kteří se na výzkumu podíleli jako probandi za jejich čas a

ochotu. V neposlední řadě děkuji všem blízkým za jejich nezměrnou trpělivost a podporu.

Obsah  1 ÚVOD ............................................................................................................................................................. 10  2 TEORETICKÉ ZAKOTVENÍ .................................................................................................................... 13  

2.1 VYUŽITÍ PŮSOBENÍ HUDBY A ZPĚVU V DĚJINÁCH LIDSTVA ....................................................................... 13  2.2 SOUDOBÁ CELOSTNÍ MUZIKOTERAPIE ...................................................................................................... 16  

2.2.1 Definice muzikoterapie .................................................................................................................... 16  2.2.2 Příklady využití muzikoterapie v psychoterapeutických přístupech ................................................ 17  2.2.3 Celostní muzikoterapie .................................................................................................................... 18  

2.3 PŮSOBENÍ HUDBY NA DUŠEVNÍ A FYZICKÉ ZDRAVÍ .................................................................................. 20  2.3.1 Soudobá definice zdraví ................................................................................................................... 20  2.3.2 Hudba a zdraví ................................................................................................................................ 21  2.3.3 Hudba a Flow .................................................................................................................................. 24  2.3.4 Hudba a změněné stavy vědomí, peak-experineces ......................................................................... 26  2.3.5 Plasticita mozku ............................................................................................................................... 28  2.3.6 Vliv hudby na chování ..................................................................................................................... 29  2.3.7 Hudba a osobní pohoda ................................................................................................................... 30  

2.4 ZPĚV A JEHO VLIV NA TĚLESNÉ A DUŠEVNÍ ZDRAVÍ ČLOVĚKA .................................................................. 33  2.4.1 Psychické a somatické účinky zpěvu ................................................................................................ 33  2.4.2 Zpěv jako prostředek navození pozitivních emocí ........................................................................... 35  2.4.3 Harmonický (alikvótní) zpěv ............................................................................................................ 38  2.4.4 Sborový zpěv .................................................................................................................................... 39  

2.5. SUBJEKTIVNÍ OSOBNÍ POHODA A POZITIVNÍ EMOCE ................................................................................. 41  2.5.1. Koncept subjektivní osobní pohody ................................................................................................ 41  2.5.2. Složky subjektivní osobní pohody ................................................................................................... 44  2.5.3 Změny hladiny subjektivní osobní pohody ....................................................................................... 47  2.5.4 Emoční složka subjektivní osobní pohody ....................................................................................... 49  2.5.5 Pozitivní emoce ................................................................................................................................ 50  2.5.6 Přístup ke štěstí a osobní pohodě ve východních filozofiích ........................................................... 55  

3 VÝZKUMNÁ ČÁST ..................................................................................................................................... 56  3.1 FORMULACE PROBLÉMU ........................................................................................................................... 57  3.2 HYPOTÉZY ................................................................................................................................................ 58  3.3 METODIKA VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ .......................................................................................................... 59  

3.3.1 Design výzkumu ............................................................................................................................... 59  3.3.2 Charakteristika výzkumného souboru ............................................................................................ 61  3.3.4 Metody sběru dat ............................................................................................................................. 63  3.3.5 Validita a reliabilita výzkumu .......................................................................................................... 67  3.3.6 Metodika statistického zpracování dat ............................................................................................ 68  

4 VÝSLEDKY A INTERPRETACE .............................................................................................................. 70  4.1 STATISTICKÁ ANALÝZA VÝSLEDKŮ DOTAZNÍKU POZITIVITY ................................................................... 70  

4.1.1 Výsledky Dotazníku pozitivity ze skupiny 1 ..................................................................................... 70  4.1.2 Výsledky Dotazníku pozitivity u skupiny 2 ...................................................................................... 75  4.1.3 Výsledky Dotazníku pozitivity u kontrolní skupiny 3 ...................................................................... 80  4.1.4 Porovnání výsledků Dotazníku pozitivity mezi jednotlivými skupinami pomocí Kruskal – Wallis testu ........................................................................................................................................................... 84  4.1.5 Porovnání výsledků Dotazníku pozitivity mezi jednotlivými skupinami pomocí Analýzy rozptylu pro opakovaná měření .............................................................................................................................. 93  4.1.5.1 Škála pozitivní emoce, analýza rozptylu pro opakovaná měření .................................................. 93  4.1.5.2 Škála negativní emoce, analýza rozptylu pro opakovaná měření ................................................ 94  4.1.5.3 Poměr pozitivity, analýza rozptylu pro opakovaná měření .......................................................... 95  

4.2 STATISTICKÁ ANALÝZA VÝSLEDKŮ DOTAZNÍKŮ DEP 36 ......................................................................... 96  4.2.1 Výsledky dotazníku DEP 36 u skupiny 1 ......................................................................................... 96  4.2.2 Výsledky dotazníku DEP 36 u skupiny 2 ......................................................................................... 97  4.2.3 Výsledky dotazníku DEP 36 u kontrolní skupiny 3 K ..................................................................... 99  4.2.4 Porovnání výsledků dotazníku DEP36 mezi skupinami v jednotlivých týdnech pomocí Kruskal-Wallis testu ............................................................................................................................................. 100  4.2.5 Porovnání výsledků dotazníku DEP36 mezi skupinami pomocí analýzy rozptylu pro opakovaná měření ..................................................................................................................................................... 102  

4.2.6 Závěrečné zhodnocení výsledků dotazníku DEP36 ....................................................................... 102  4.3 ANALÝZA INFORMACÍ ZÍSKANÝCH Z ROZHOVORŮ ................................................................................. 103  

4.3.1 Analýza rozhovorů pomocí abstrakce témat .................................................................................. 103  4.3.2 Kvalitativní analýza rozhovorů ..................................................................................................... 113  

5 LIMITY VÝZKUMU .................................................................................................................................. 117  5.1 ZNÁMÉ INTERVENUJÍCÍ PROMĚNNÉ ........................................................................................................ 119  

6 DISKUZE ..................................................................................................................................................... 120  7 ZÁVĚRY ...................................................................................................................................................... 128  8 SOUHRN ...................................................................................................................................................... 132  9 SUMMARY ................................................................................................................................................. 134  10 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ..................................................................................................... 135  11 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................................... 144  

10

1 ÚVOD

Dnes již není pochyb, že hudba může být využita jako velmi účinný podpůrný nebo

dokonce psychoterapeutický prostředek. Lidé si jsou této skutečnosti již od nepaměti

intuitivně dobře vědomi. Zejména v tradičních kulturách bylo a dodnes stále je

samozřejmostí využití hudby k práci s duševním i fyzickým stavem a osobností člověka,

tedy k léčení, navození celkové pohody, prohloubení vztahů a komunikace mezi lidmi.

V západních kulturách došlo zároveň s rozvojem společnosti a postupnou proměnou hodnot

také k posunu ve vnímání hudby, stala se více konzumní a čistě rekreační záležitostí.

V poslední době se však i u nás začíná přístup k hudbě měnit a začíná se stále více využívat

jejího působení v lékařství, psychoterapii, duševní hygieně a v řadě oblastí lidského života.

Stále více se rozvíjí také samostatný obor, muzikoterapie, zabývající se uplatněním

hudby v psychologické práci s jedincem a v terapii různých tělesných a duševních

problémů. Hudba je významným prvkem zejména v rámci směrů, které vychází z myšlenek

a postupů východních filozofických směrů a domorodých kultur a pojímají člověka

z holistického pohledu. Je totiž ideálním prostředkem, jak uvolnit mysl od myšlenek, tělo

od napětí a uvést člověka do prožívání přítomnosti a prohloubení vnímání sebe sama i

okolí, napomáhá propojení a harmonizaci všech oblastí lidského života. Samozřejmě ne

každý zvuk, každá hudba nebo každý přístup využívající hudbu jsou léčivé a harmonizující.

Jedním z výrazných účinků hudby je její schopnost navodit změněné stavy vědomí,

které mají prokazatelný pozitivní vliv na osobnostní rozvoj člověka a léčení na psychické i

fyzické úrovni. Jde zejména o „flow fenomén“ (plynutí), navození relaxovaného stavu nebo

přeladění mozkových vln na alfa hladinu. Tyto stavy vědomí, zejména v hudbě, mohou být

také doprovázeny takzvanými vrcholnými zážitky, „peak experiences“, kterým je také

připisován příznivý vliv v rámci osobního rozvoje i terapie tělesných a duševních potíží.

V neposlední řadě hudba působí také na emoce a vhodným výběrem můžeme dokonce

pomocí zvuku přeladit negativní emoční stav na pozitivní.

Díky stále výraznější globalizaci celosvětové populace se začaly propojovat také

směry a teorie západní psychologie s koncepty východních filozofických a náboženských

(mnohdy s psychologickým přesahem) směrů a tradičních kultur. Snad ve všech dobách a

ve všech světadílech se lidé potýkali s nejrůznějšími problémy těla, ducha i vzájemných

11

vztahů, během života procházeli nejrůznějšími změnami a rozvojem a hledali cestu jak

šťastně a spokojeně žít, i když to pro každého může znamenat něco jiného. Každá kultura,

filozofický nebo náboženský směr, které se pokouší objasnit podstatu a zákonitosti lidské

mysli a života, nabídnout možnosti řešení nemocí a psychických problémů, si vytvořily

vlastní pojmy, kontext a příběh (například západní psychologie a filozofické směry,

východní filozofie a náboženství, šamanismus a další). Pokud se však na tyto různé

koncepty zadíváme blíže, zjistíme, že základní myšlenky jsou většinou totožné, stejně jako

jejich základní podstata.

Mnoho dnešních psychoterapeutických směrů nachází inspiraci ve východních a

tradičních systémech, jednak jako doplnění poznatků při tvorbě svých paradigmat a teorií,

jednak při rozvoji terapeutických technik.

Propojenosti východních filozofií a západní psychologie si povšimnul již C. G.

Jung:

„Můj obdiv k velkým východním filozofům je tak nepochybný, jako je můj postoj k jejich

metafyzice neuctivý. Podezírám je totiž z toho, že jsou symbolickými psychology, jimž

nemůžeme ublížit více, než když je bereme doslova. Kdyby to, co mají na mysli, byla

skutečně metafyzika, bylo by beznadějné chtít je pochopit. Je-li to však psychologie, pak jí

můžeme porozumět a budeme z toho mít veliký užitek, neboť potom se takzvaná

metafyzika zpřístupní zkušenosti. Jestliže předpokládáme, že Bůh je absolutní a mimo

všechnu lidskou zkušenost, pak mě nechá chladným.

Nepůsobím na něho ani on na mne. Jestliže naopak vím, že Bůh je mocným hnutím mé

duše, pak se jím musím zabývat, neboť potom se muže stát dokonce nepříjemně důležitým,

doslova prakticky, což zní strašně banálně, jako vše, co se objevuje ve sféře skutečnosti“

(cit. Jung, 1997, str. 62).

Cílem této práce je nabídnout ucelený pohled na problematiku působení hudby na

tělesné a duševní zdraví člověka a možnosti jejího využití při léčbě a terapii nejrůznějších

problémů. Téma však samozřejmě není zdaleka vyčerpáno, velká šíře jeho záběru

mnohonásobně překračuje možnosti této práce. Pokusili jsme se shrnout nejdůležitější

soudobé poznatky z této oblasti.

Dílčím tématem této práce je dále shrnutí poznatků týkajících se subjektivní

spokojenosti se životem, zejména její emocionální složky a nabídnout možné způsoby

využití hudby v kontextu ovlivňování pozitivního prožívání člověka a jeho spokojenosti se

životem.

12

Cílem výzkumné části naší studie je hlubší porozumění vlivu zpěvu na každodenní

emocionální prožívání jedince, vnímání sebe sama a svého hlasu a jeho subjektivní životní

spokojenost.

Dílčím cílem výzkumu, který vykrystalizoval během realizace, je vyzkoušet poměrně

novou metodu vedení denních záznamů emocionálního prožívání vyvinutou B. L.

Fredricksonovou k výzkumných účelům.

13

2 TEORETICKÉ ZAKOTVENÍ

2.1 Využití působení hudby a zpěvu v dějinách lidstva

Léčebné působení zvuku je využíváno v průběhu celé historie lidstva. Najdeme o

něm zmínky již v prehistorii, kdy doprovázel hudební a taneční rituály, v antice, kde

v rámci léčebných procedur byly rozvíjeny instrumentální a vokální dovednosti, či

v dávném Orientu, kde se zabývali léčebným účinkem hudebních postupů a frekvencí tónů

(Kantor, 2009).

V dávné historii byla hudba důležitou součástí nejrůznějších rituálů (což je ostatně

dodnes), přičemž rituály jako takové hrály v dějinách lidské společnosti velmi podstatnou

roli. Sloužily jako jednotící a spojující prvek, k řešení nejrozmanitějších problémů a

v neposlední řadě jakou nezbytná součást léčby duše i těla. Hudba měla převážně

magicko-kultovní charakter a pomáhala lidem se vyrovnat s nejrůznějšími životními

situacemi, přírodními podmínkami, chorobami či úzkostnými stavy.

I v dnešní době stále na světě existují přírodní národy, které žijí podobným

způsobem života jako naši dávní předkové a můžeme si díky nim udělat obrázek o podobě

tehdejších hudebních rituálů. Nejčastěji měl hudební projev o monotónní charakter,

poměrně rychlé tempo (120 úderů za minutu, pravděpodobně toto tempo umožňuje

dosažení stavu transu), někdy doplněna magickým zpěvem šamana, který byl doprovázen

často i zpěvy ostatních členů společenství. Periodicita opakování stejných hudebních útvarů

pravděpodobně dokázala navodit pocit jistoty, ochrany a něčeho známého a rovněž pocit

vzájemné blízkosti a sounáležitosti (Lipský, 2009).

Rituály měly pevně danou formu, která se sice u jednotlivých národů více či méně

odlišovala, základní struktura rituálů je však všude téměř totožná. Tato forma má své

opodstatnění a pro zajímavost ji zde uvádíme její zkrácenou podobu podle Zeleiové

(Zeleiová, 2007), jelikož je dodnes hojně využívaná nejen v rámci muzikoterapie:

1. fáze Přípravná. Pomocí rituálních úkonů se navodí koncentrace, očista a pozornost je

přesunuta do nitra. K těmto účelům se využívá askeze, očistné obřady,

kontemplace. Hudba plní funkci jednotícího prostředku a uvádí přítomné osoby do

atmosféry rituálu.

14

2. fáze Realizační. Rituál je zahájen pomocí zapálení ohně, přinášení obětí a darů, pronáší

se modlitby, zaklínadla, případně jsou požity omamné látky. Jednotlivé úkony

rituálu jsou doprovázeny zpěvem a tancem. Už samotné působení rytmu a melodie

má vliv na stav vědomí (trans, extáze, halucinace, transcendentální prožitky), i bez

požití dalších látek. Bubnování má cyklický charakter, tato periodicita opakování

hudebních útvarů může mít funkci psychického stabilizátoru, navozovat pocit

bezpečí, jistoty a ochrany. Rovněž stimuluje pocit blízkosti a vzájemné

sounáležitosti.

3. fáze Vyhodnocení, reflexe. Účastníci se navzájem dělí o své prožitky a zkušenosti

z průběhu rituálu. Hodnocení může být provedeno verbálně (vyprávění, zpěv) nebo

formou výtvarné exprese (nástěnné malby, kresba mandaly...)

S rozvojem lidské společnosti se rozvíjely rovněž poznatky o funkci hudby. Již

například Aristoteles si byl vědom pozitivního i negativního účinku hudby na psychickou i

somatickou stránku člověka. Doporučoval dórskou stupnici, která má údajně duchovní sílu

a lydickou s velkým vlivem na děti. Upozorňoval také vyhnout se stupnicí frygické

(mollová, s malou sekundou, její zvuk je smutný, - dórská stupnice je taktéž mollová

s velkou sextou a s optimističtějším laděním) , jenž je podle něj vyčerpávající a

znepokojující, stejně jako dionýsovské hudbě, opojné a nebezpečné pro člověka. Hudební

katarze podle Aristotela přináší uvolnění a za doprovodu emocí odstranění stresových stavů

(Lipský, 2002).

V antickém období hrál důležitou roli pojem harmonie (soulad, souhlas). U

předsokratovských filosofů byla harmonie vnímána z kosmologického hlediska jako

všeobecný princip neboli univerzální zákonitost. Pro pythagorovce dále znamenala

harmonie sladění, sjednocení složek v kosmologickém významu a byla obecnou

charakteristikou světa jako kosmu. Slovo „Kosmos“ znamená v řečtině svět, vesmír,

pořádek, starověcí filosofové mysleli tímto výrazem harmonicky uspořádaný svět, který se

jeví člověku díky tomuto souladu krásným. Slovo „Chaos“ je opakem slova kosmos a jeho

významem je neuspořádaný prostor.

Pythagoras vycházel z předpokladu, že je celý vesmír vybudován harmonicky.

Harmonie mezi vesmírnými tělesy a jejich pohyb rozkmitává éter, jenž vydává harmonický

zvuk znějící celým vesmírem (zde má původ rčení harmonie sfér). Podle Pythagora stejně

jako celý vesmír, i duše je určitou harmonií, souzvukem a tato skutečnost vysvětluje

potěšení, které hudba poskytuje lidské duši. Duše se může pomocí hudby zdokonalovat,

15

jelikož hudba může duši naladit na onu božskou melodii a harmonii, úkolem hudby je

pomoci duši si rozpomenout na její božský původ. Pythagoras a jeho žáci proto využívali

hudby k léčení mnoha chorob a můžeme ho tak považovat za zakladatele muzikoterapie.

Předepisoval takzvané hudební kůry, pomocí nich obnovoval harmonii duševních

schopností a léčil náruživosti duše, které se projevily v nerozumné formě (žal, hněv,

strach...).

Další významný filozof Platón se domníval, že léčebné postupy ztrácí bez zpěvu

účinnost. Také v Číně je léčba hudbou využívána již dlouhá tisíciletí. Vychází z teorie o

pěti prvcích a pěti základních tónech tvořících základ našeho bytí (Rybář, 2011).

16

2.2 Soudobá celostní muzikoterapie

2.2.1 Definice muzikoterapie

„Muzikoterapie je použití hudby k terapeutickým cílům: znovuobnovení, udržení a

zlepšení mentálního a fyzického zdraví. Je to systematická aplikace hudby řízená

terapeutem v terapeutickém prostředí tak, aby se dosáhlo kýžené změny v chování. Hudba

pomáhá jedinci v rozvíjení jeho celkového potenciálu a přispívá k jeho větší sociální

přizpůsobivosti. Muzikoterapie je plánovité a kontrolované použití hudby k terapeutickým

účelům s dětmi, mládeží a dospělými se zvláštními potřebami na základě sociálních,

emocionálních, fyzických nebo duševních omezení. Při formulaci léčebných a

tréninkových cílů se oslovují čtyři funkční oblasti: sociální, psychologická, fyzická a

intelektuální.“ (cit. Decker-Voigt, Knill, Weymann, 1996, s. 251, in Zeleiová, 1997).

Jinou definici nabízí Kantor (2009, s. 27):

„Muzikoterapie je použití hudby a/nebo hudebních elementů (zvuk, rytmus,

melodie, harmonie) kvalifikovaným muzikoterapeutem pro klienta nebo skupinu v procesu,

jehož účelem je usnadnit a rozvinout komunikaci, vztahy, učení, pohyblivost,

sebevyjádření, organizaci a jiné relevantní terapeutické záměry za účelem neplnění

tělesných, emocionálních, mentálních, sociálních a kognitivních potřeb. Cílem

muzikoterapie je rozvinout potenciál a/nebo obnovit funkce jedince tak, aby mohl

dosáhnout lepší intrapersonální nebo interpersonální integrace a následně také vyšší kvality

života prostřednictvím prevence, rehabilitace nebo léčby“ .

Podle Bruscii (in Kantor 2009) je možné muzikoterapeutické přístupy rozdělit podle

toho, zda léčí hudba samotná (Music as Therapy), nebo je jako dílčí technika dosazena do

kontextu celé psychoterapie (Music in Therapy). V klinické praxi se tyto dva pohledy

mnohdy prolínají, v prvním přístupu je však patrná dominance využití hudby k dosažení

celkového terapeutického cíle.

Hudbu je možné v rámci terapie nebo preventivní duševní hygieny využít různými

způsoby. Můžeme jí naslouchat, a to buď pasivně, tedy že pouze v klidu nasloucháme nebo

ji necháme znít v pozadí při provozování různých aktivit. Pasivní poslech může být také

obohacen imaginací. Dále ji můžeme sami aktivně provozovat. Hrát na nástroje, kterými

nemusí být pouze profesionální klasické nástroje, v muzikoterapii se mnohdy využívá

17

například hra na tělo, ostatně nástrojem se v rámci hry může stát v podstatě jakýkoliv

předmět okolo nás. Existují ovšem také speciální muzikoterapeutické nástroje, například

šamanské bubny, pentatonické lyry a kalimby, rezonanční lůžka (pro pasivní poslech celým

tělem), Orffovy nástroje a mnoho dalších. V neposlední řadě můžeme využít nás hlas a

jednoduše si zazpívat.

2.2.2 Příklady využití muzikoterapie v psychoterapeutických přístupech

Muzikoterapie se může stát součástí různých psychoterapeutických přístupů, dále

uvedeme některé z nich a způsob, jak může být muzikoterapie zasazena do jejich rámce.

V rámci psychodynamické terapie (jenž vychází z předpokladu, že současné

chování je ovlivněno zkušenostmi nejvíce z období raného dětství, což se odráží i

v hudebním projevu klienta) hudba pomáhá k transparentnímu vyplouvání nevědomých

obsahů na povrch, jelikož hudba proniká do hlubších nevědomých sfér psychiky snadněji,

nežli například mluvené slovo. Proto samozřejmě musí následovat vědomé verbální

uchopení objeveného materiálu, například pomocí rozhovoru s klientem, kdy mu terapeut

může pomoci uchopit a zpracovat své prožitky (Kantor 2009).

Behaviorální terapie, zaměřená na zjevné pozorovatelné chování a jeho možné

ovlivnění pomocí učení, využívá hudební techniky například jako podnět pro obnovení

nebo opětovné získání žádoucích vzorců chování. Výzkum Standley (in Kantor 2009)

ukázal, že stimulace při podmíněné hudbě navodí více prospěšných změn v chování klienta,

než při stimulaci bez hudby. Ta slouží jako prostředek podmíněného zpevňování. Podobně

je s muzikoterapií propojován kognitivně behaviorální přístup, vycházející z předpokladu,

že navození prospěšného způsobu reagování tlumí nežádoucí vzorce chování a myšlení.

Terapie je většinou krátkodobá s aktivním, strukturovaným a direktivním způsobem práce.

Kantor (2009) uvádí, že poměrně rychle dochází k nalezení, uchopení a řešení problému.

Hudba je využívána také při transakční analýze. Ta vychází z předpokladu, že

osobnost je strukturována do tří oddělených stavů ega: rodič, dítě a dospělý. V různých

situacích jsou aktivovány různé stavy ega a vzájemná komunikace lidí ve stejných nebo

různých stavech může být harmonická, nebo naopak vést k problémům, záleží na

kombinacích a povaze situací. M. Arnold v rámci transakční analýzy (in Kantor 2009)

využíval muzikoterapeutických programů k aktivaci stavu dítěte u klientů, zejména pokud

18

byly jejich myšlenky a chování potlačeny vlivem nepřiměřené péče rodičů.

Humanisticky zaměřená terapie se soustředí na oblasti, jako jsou například

individualita a jedinečnost člověka, celistvost, rozvoj individuálních cílů, rozvoj self

v rámci sociálních vztahů, kreativita, vrcholné zážitky, sebeúcta, láska. Důraz je kladen na

přítomnou zkušenost tady a teď a vytvoření podmínek k osobnostnímu růstu a

seberealizaci. Muzikoterapeutické strategie založené na humanistickém základě mohou

klientům pomoci s nalezením a vyjádřením jejich vlastní individuality, vést k hlubšímu

sebepoznání a povzbudit je na cestě k seberealizaci (Kantor 2009).

V dnešní době dochází k propojení verbálního způsobu psychoterapeutické práce a

tradičních technik, ve kterých byla v léčebném procesu hudba vždy přítomná.

Muzikoterapie rovněž zpestřuje a obohacuje terapii, stejně jako může zpříjemnit mnohdy

neútěšné prostředí klinických pracovišť. Je vhodná při léčbě řady psychických poruch a

potíží nebo jako prevence možných problémů u přepracovanosti, stresu nebo negativního

emočního naladění. I zde však platí, že hudba je v kontextu psychoterapie pouhým

prostředkem a nejdůležitějším faktorem je zejména kvalitní lidský vztah mezi terapeutem a

klientem.

2.2.3 Celostní muzikoterapie

Dle Kantora (2009) je hudební terapie výhodná svou jedinečnou formou, je

spontánní, otevřená, v procesu přijímání hudby se recipient sám stává aktérem. Hudba

zůstává pouhým prostředkem léčení právě proto, že přibližuje cestu k sobě samému a k

ostatním. Pak můžeme říci, že to není hudba, která léčí, ale spíše hudba pomáhá člověku

aktivovat v sobě síly a schopnosti se uzdravit.

Tímto způsobem na hudbu pohlíží zejména muzikoterapie založená na celostním

přístupu ke člověku. Tento není vnímán jako samostatný obor nebo terapeutický model, je

spíše filozofických východiskem a integruje ve své teorii zkušenosti z mnoha různých

oblastí. Celostní přístup v psychoterapii vychází z existenciálních směrů. Existenciální

proud netvoří žádnou ucelenou filozofickou školu, spojuje ho však jeden zásadní bod.

Terapeut musí ke klientovi přistupovat fenomenologicky. Tedy vstoupit do klientova

prožitkového světa a naslouchat jazyku tohoto světa bez předsudků. Mezi jednotlivce

spojované s tímto proudem patří např. Ludwig Binswanger, Roland Kuhn, Medard Boss,

Viktor Frankl. Celostní pojetí se pokouší nahlížet na člověka z hlediska jeho nedělitelné

19

bio-psycho-sociální jednoty, někdy je navíc uváděna ještě čtvrtá rovina, transcendentální

rozměr (Procházka, in Kantor, 2009).

„Celostní přístup nevymezuje lidské zdraví absencí nemocí, ale naší schopností

milovat, žít ve vztazích, smysluplně pracovat, uspokojovat přirozené potřeby a naplňovat

příležitosti, přijímat odpovědnost za své skutky“ (cit. Procházka, in Kantor, 2009, s. 65).

Východisko celostního přístupu v rámci psychoterapie i muzikoterapie, jenž pohlíží

na člověka jako bio-psycho-socio-transcendentální jednotu, je ve svém obsahu velmi

podobné některým modelům well-beingu, například podle Ryffové a Keyesové (vysvětlení

tohoto modelu bude uvedeno v kapitole 5.2. Složky subjektivní osobní pohody).

20

2.3 Působení hudby na duševní a fyzické zdraví

2.3.1 Soudobá definice zdraví

Pokud někomu blahopřejeme k nějakému výročí, nejčastěji používáme rčení typu:

ať jsi šťastný a zdravý; hlavně to zdraví. Zejména čím je člověk starší, tím větší význam má

pro něj právě hodnota zdraví. Možná právě proto, že už během svého života zažil i mnoho

chvil, kdy zdravý nebyl a stále více si uvědomuje, že zdraví je jedna z věcí, která není

závislá na výši příjmu nebo společenském postavení. Zároveň je to kvalita, která je velmi

úzce provázaná i s dalšími oblastmi života, pokud zdraví nejsme, mnohdy má tato

skutečnost významný dopad na prožívání radosti a štěstí v životě, partnerských i jiných

vztahů, na naši práci a záliby.

Jde však o velmi komplexní záležitost, zdraví je totiž zároveň předpokladem i

důsledkem našeho prožívání a aktivit a tvoří důležitou složku komplexního pojmu kvalita

života.

Co si vlastně pod pojmem zdraví můžeme představit?

Podle Bohumila Vašiny (1999, cit. str. 7) zdraví můžeme chápat jako: „něco, co

souvisí s neporušeností, dobrou kondicí a správnou funkcí všech orgánů i celého

organismu“. Například podle WHO je zdraví „stav úplně fyzické, psychické a sociální

pohody, nikoliv pouze absence choroby“ (Sánchez-López, 2010).

Tato definice nepojímá zdraví pouze z fyziologického hlediska, zahrnuje také

psychickou a sociální složku. Jedním z oborů, který se zabývá tímto komplexním pojetím

zdraví a nemoci je například psychosomatika.

V rámci psychosomatiky je člověk pojímán jako celistvý komplex – tělo, duše a

duch, někdy také bio-psycho-sociální-spirituální jednotka. Nikdy není nemocná pouze

jedna část, vždy je jich narušeno více, nebo nemocnou část nějakým způsobem

kompenzují. Extrémnější proud považuje všechny choroby (někdy také úrazy) jako

psychosomatické.

Zdraví dle psychosomatiky souvisí s rovnováhou. Filozoficky vychází z myšlenek

například Sartera. Nejdůležitějším znakem zdravého člověka je existence otevřená světu,

pro kterou se rodí, často se však pod tlakem okolností I svých rozhodnutí uzavírá. Vedle

ideové základny se psychosomatika opírá také o neurologické a fyziologické výzkumy,

které prokazují souvislosti mezi psychickými a tělesnými pochody (Danzer, 2001).

21

Tento pohled však dnes již není pouze doménou psychosomatické medicíny. Snad

každý lékař, který sovu práci nevykonává pouze mechanicky a věnuje čas i lidské

komunikaci s pacientem si již během své praxe všimnul, že člověk, který za ním přijde

s nějakým fyzickým problémem se potýká s určitou nepohodou i v jiných oblastech svého

života. Na vzniku onemocnění se vekou měrou podílí také stres, který sám o sobě může být

příčinou fyzických problémů nebo vede k nevhodnému životnímu stylu poškozujícímu

zdravotní stav jedince. Naopak je dnes známá i skutečnost, že dobrý psychický stav nebo

sociální zázemí může usnadnit a urychlit léčbu a uzdravování.

2.3.2 Hudba a zdraví

Vedle účinku hudby (ať již pasivního poslechu nebo aktivní produkce) na lidskou

emocionalitu (více k tomuto tématu v následujících kapitolách) řada výzkumů i studií

prokazuje pozitivní účinek hudby také na fyziologické pochody v těle. Nutno však dodat,

že pro tyto účely je zapotřebí použít specifickou hudbu, stále více výzkumů se dnes

zaměřuje právě na otázky, jaký typ hudby je vhodný pro určité typy problémů či nemocí.

Zvuky a hudba mohou navozovat pozitivní změny dýchacího oběhu, krevního tlaku, kvality

a rychlosti srdečního oběhu (Mandel, Davis, & Secic, 2013), stavu srdečních věnčitých

tepen a periferního prokrvení, vylučování žaludečních šťáv a střevní peristaltiky,

membránové výměny iontů a neurotransmiterů i pohlavních hormonů. Profesionální

muzikoterapeuti využívají hudby například u pacientů ke zmírnění bolestí, úzkosti a stresu

(Wakim, Smith, & Guin, 2010). Dobré výsledky s hudební intervencí jsou například u

autismu, dyslexii, Alzheimerově a Parkinsonově nemoci a mnoha dalších. Hudba sice

přímo tyto nemoci neléčí, ale může pomoci obnovit hybnost, mentální bdělost či svalovou

koordinaci. Může také pomoci uvolnit skryté pocity a myšlenky, traumatické zážitky, jenž

mohou být příčinami fyzických a chronických onemocnění (Marek, 2004).

V Indii jsou již po staletí využívány takzvané rágy (hudební díla) k navození

různých stavů mysli u posluchačů. Sairam (2006) ve své práci uvádí, že různé rytmy a

tempa mohou ovlivnit efekt rágy na náladu a emoce. Pomalé rytmy zpomalují mysl a

navozují klid a relaxaci. Rychlé tempo a rytmy, obvykle v kombinaci s notami o vysoké

frekvenci stimulují a osvěžují mysl a tělo. Starodávný systém Nada Yogy plně uznává vliv

hudby na tělo a mysl a pracuje s vibracemi vycházejícími ze zvuků k pozvednutí úrovně

vědomí jedince. Rágy nejsou pouhou zábavou, ale jejich vibrace se na základě rezonance

22

mohou synchronizovat s náladou a zdravím člověka. Pomocí stimulace nálady a kontroly

mozkových vln mohou rágy fungovat jako doplňková léčba. Například sestupná melodie

navozuje dovnitř orientované pocity, vzestupné tóny naopak dodávají energii. Indický

systém poznání pracuje s takzvanými čakrami, což jsou energetická centra v těle. Hlavních

energetických center je sedm, stejně jako not v rámci hudební stupnice. Každodenní

zpívání celé stupnice podle indického systému navozuje rovnováhu a harmonii v celém těle

(Sairam, 2006).

Jak již bylo uvedeno výše, téměř každá tradiční kultura má své specifické nástroje a

postupy (například mnohohlasý zpěv tibetských mnichů nebo hrdelní zpěvy Mongolů,

tibetské mísy, jejichž zvuk má podporovat frekvenční vyladění a tudíž i zdraví jednotlivých

orgánů i celého těla nebo indonéské gamelany), spojuje je však pevná víra v léčebný

potenciál hudby, založená na tisíciletých zkušenostech. Dnešní výzkumy naznačují, že

například orientální hudba skutečně pozitivně ovlivňuje orgány, pro které je určena, vědci

přesto dosud nejsou schopni zodpovědět otázky, proč a jak dlouho je tato léčba účinná

(Lipský, 2009).

Nicméně navzdory mnoha nezodpovězeným otázkám je léčebný potenciál hudby

uznáván i v odborných kruzích a dochází ke stálému rozvoji muzikoterapie a jejích technik.

Rovněž je již potvrzenou skutečností, že hudba v jakékoliv formě (aktivní i pasivní)

pozitivně působí například na duševní pohodu člověka a příznivě potencuje efekt klasické

léčby. Muzikoterapie bývá využívána jako doplňková léčba psychických problémů, v

nemocnicích ke snížení stresu pacientů nebo jako podpůrný prostředek k rychlejšímu

uzdravení (Binns-Turner, Wilson, Pryor, Boyd, & Prickett, 2011; Ferrer, 2005). Rovněž

existují studie, které prokazují účinky hudební intervence na snížení stresu při celkové

anestézii a chirurgických operacích (Bogopolski, 2007) nebo na snížení bolesti a úzkosti u

dětí podstupujících lékařské zákroky (Klassen, Liang, Tjosvold, Klassen, & Hartling,

2008).

Je však pravdou, že ne každý zvuk a každá hudba jsou léčivé a prospěšné lidskému

zdraví. V dnešní době jsme obklopeni nejrůznější hudbou téměř ze všech stran, mnohdy

ovšem tato moderní hudba postrádá léčivý potenciál. Nad důvody proč tomu tak je se

zamýšlel například Vlastimil Marek (2003):

� Současná hudba je příliš složitá a příliš rychle proměnlivá, díky notovému zápisu a

moderní technologii je dnes možné vytvořit velmi komplikovanou hudbu, která by za

23

přirozených podmínek byla jen těžko proveditelná. Měření reakcí buněk na různé hudební

podněty ukázaly, že složitá symfonická hudba, stejně jako hlasitý rock nebo metal činnost

buněk spíše narušuje a po třech minutách poslechu ztrácí energii.

� Je příliš rychlá. Hudba dokáže fungovat léčebně, tedy zpomalovat a harmonizovat

tělesné i duševní pochody pokud je v tempu pod šedesát úderů za minutu. V některých

případech může být prospěšné se pomocí hudby nabudit a vybít jejím prostřednictvím

nadměrnou energii, pokud se tak ovšem děje stále, člověka spíše vysílí a vyčerpá.

� Je rytmicky příliš pravidelná. V našich podmínkách se již moc často nesetkáme

s lichými rytmy (jako například v indické hudbě), většina hudební produkce pracuje

s jednoduchými dvoudobými nebo čtyřdobými rytmy. Mnohé tělesné pochody však pracují

nepravidelně, například přenos nervových vzruchů, dýchání či tep srdce, stereotypní hudba

tedy s tělem „neladí“ a může působit i na zjednodušené a málo kreativní a pružné myšlení

člověka.

� Je příliš rozladěná. Za povšimnutí stojí skutečnost, že koncem 16. století byl na místo do

té doby používaného přirozeného ladění (které používal k léčení například Pythagoras)

zavedené temperované ladění, které umožňuje více nástrojům hrát současně.

� Je frekvenčně příliš chudá. Lidské ucho rozezná téměř 1500 tónů, na pianu je pouze 88

kláves. Západní hudební systém má například mezi tóny C a D jeden půltón, Indové

rozeznávají mezi základními tóny čtyři čtvrttóny. Naše hudba je tedy frekvenčně chudší a

velmi dobře nám dělá poslech frekvenčně bohatších původních nástrojů (didgeridoo,

tibetské mísy a další), také v přírodě se nachází přirozené frekvence prospěšné pro náš

mozek i tělo.

� Je příliš krátká. Měření reakce buněk ukázaly, že k jejich harmonizaci dochází až po

šesti až osmi minutách působení hudby, pro trvalé změny bylo třeba až 20 minut. Skladby,

které běžně slýcháme v médiích trvají pouze 3-4 minuty.

� Je emočně příliš negativní. Hudba dokáže působit na lidské emoce velmi mocně,

například svou skladbou, harmonií nebo i pomocí jakési rezonance, kdy se pomocí vibrací

zvuku přenáší emoční stav hráče, zpěváka nebo i dirigenta na posluchače. Pokud například

děti hrají na nástroj spíše z povinnosti a jsou nuceny k dobrému výkonu, stává se tato

aktivita spíše stresem a v těle dochází k příslušným stresovým nezdravým reakcím. Rovněž

pokud nasloucháme smutným melodiím a textům, tyto emoce pak podvědomě přenášíme i

24

na sebe.

� Je jí příliš mnoho. Dříve bylo možné hudbu slyšet pouze při speciálních příležitostech,

dnes nás provází téměř na každém kroku a stala se spotřebním zbožím.

Pokud se zamýšlíme nad léčebným potenciálem zvuků a hudby, měli bychom

rozlišovat mezi hudbou a škodlivým hlukem, přičemž hlukem se může stát i hudba, kterou

vlastně poslouchat nechceme. Zejména ve městech a v okolí důležitých komunikací nebo

letišť jsou lidé vystavení až nadměrnému hluku, což může mít i negativní dopad na jejich

duševní i fyzické zdraví (Halpern & Lingerman, 2005).

V případě, kdy chceme hudbu využívat pro léčebné či harmonizační účely a

proniknout hlouběji do možností, které nám nabízí, je dobré pečlivě vybírat a uvědomovat

si, jaká hudba a zvuky nám energii dodávají a které nás o ni spíše ubírají a vyvažovat

hudbu také tichem.

2.3.3 Hudba a Flow

Flow-fenomén bývá často překládaný také jako prožitek plynutí nebo optimální

prožitek. Autorem tohoto termínu v kontextu psychologie je Mihalyi Csikszentmihalyi,

který se o něj začal zajímat během zkoumání způsobů dosahování štěstí (Řezáč, 2007).

V historii však také můžeme naleznout odkazy a paralely k tomuto fenoménu, například

A. H. Maslow popsal tzv. vrcholný zážitek (peak experience), který se svou

charakteristikou flow-fenoménu do velké míry podobá.

Během flow-fenoménu dochází k následujícím jevům: aktivita je spontánní, téměř

automatická. Objevuje se změna vnímání času, kontrola nad jednáním je zachována,

vzniká pocit zvýšené kontroly dění, které nepotřebuje úsilí, vůli ani rozhodování. Tento

stav je spojen s lehkým povznesením a silným pocitem vyrovnanosti. Během optimálního

prožitku nastávají mnohé psychofyziologické změny, změnu stavu myšlení, afektivity,

vnímání a obsahu vědomí (Řezáč, 2007).

Flow je podle Jacksona a Csikszentmihalyie (1999) stav vědomí, kdy je jedinec

naprosto pohlcen tím, co dělá, až k vyloučení všech dalších myšlenek a pocitů. Flow je o

zaměření pozornosti, na to co děláme. Je však více, nežli pouhou pozorností, flow je

harmonický prožitek, kdy tělo a mysl pracují společně bez námahy, člověk má pocit, že se

zrovna událo něco speciálního. Flow je o tedy také potěšení. Ačkoliv výhra, nebo dobrý

25

výsledek dané činnosti jsou důležité, flow na nich nezávisí, nabízí něco víc, než pouhý

úspěšný výsledek. Flow pozvedá prožitky ze všedních do optimálních, v těchto chvílích se

cítíme skutečně živí a v souladu s tím, co děláme (Jackson & Csikszentmihalyi, 1999).

Stavu plynutí, flow, je možné dosáhnout mnohými cestami. Nejčastěji je spojován

s nějakou prováděnou činností. Také mnohá náboženství a kultury mají své speciální

techniky jak tohoto stavu dosáhnout, například různými druhy meditací. Prožitek plynutí

může vznikat i při pouhém zaměření mysli na nějaký objekt nebo sebe samu. Aktivita sama

tedy není klíčová, nicméně pro většinu lidí bez meditačních zkušeností je flow snadněji

dosažitelné aktivní cestou (Csikszentmihalyi & LeFevre, 1989). Podle Csikszentmihalyie

je prožitek flow fenoménu jako cesta Já do jiné reality, růst jáské zkušenosti je pak klíčem

k flow prožitku (Řezáč, 2007).

V případě muzikoterapie jsou dostupné obě cesty, jak aktivní, kdy člověk pociťuje

plynutí například během hry na hudební nástroj nebo při zpěvu, tak pasivní, při pouhém

naslouchání hudebním dílům.

2.3.3.1 Tady a teď

Cílem i prostředkem většiny meditací, ale také mnoha technik tradičních kultur, je

dosáhnutí klidu mysli, zastavení myšlení při plném vědomí přítomnosti. Subjektivně

přestává existovat cokoli mimo ‚tady a teď“. Gabriel uvádí: “Po pravidelném

dlouhodobém cvičení, ale někdy i po několika málo hodinách, může dojít k významným a

trvalým změnám celé osobnosti. Pokud jde o skutečnou celkovou změnu osobnosti, nazývá

se satori. Zde opět nelze říci, o jakou změnu jde. Často se používá výrazu ‚nalezení vlastní

přirozenosti‘. Tento výraz obsahuje hodně podobného s definovanými cíli některých

‚západních‘ psychoterapeutických škol” (cit. Gabriel, 2004, str. 309).

„Mnoho významných psychoterapeutů popsalo zázračné momenty psychoterapie.

Rogers, například popisoval tyto momenty jako změněné stavy vědomí. V tomto stavu mizí

všechny rušivé vlivy a zůstává zanícení pro daný moment. V těchto chvílích se člověk cítí

naprosto soustředěný, pohlcený a dokáže vidět věci velmi jasně v detailech i ve velkém

záběru. Představují pro něj zcela určitě změněný stav mysli. Eugene Gendlin, psycholog,

který vytvořil focusing, popisuje své nejlepší momenty v terapii jako momenty, kdy se cítí

být naprosto přítomný a odehraje se náhlé otevření. On i jeho klient dosáhnou nové úrovně

porozumění a je zde posun kupředu; životní energie se navrátí. V těchto chvílích se cítí být

26

ve změněném stavu mysli a je to jakoby tam s ním a s klientem byl někdo další, kdo je

neskutečně moudrý a kdo mu říká, co dělat” (cit. Santos, 1999, in Pernička, 2004, s. 2).

Stav bdělé přítomnosti (označení duchovních nauk pro prožitek tady a teď) je ve

svém základě velmi blízký flow-fenoménu, stejně jako vrcholným zážitkům. Ostatně

meditace sama o sobě není pouhou technikou, meditací se může stát jakákoliv činnost,

kterou člověk provádí s maximální bdělostí a pozorností (tedy i například sezení na židli

nebo chůze). Podstatné je, že se člověk nenechá unášet svými myšlenkovými pochody nebo

nějakými vnějšími podněty, ale soustřeďuje svou pozornost do sebe, na to co dělá, co cítí.

Hudba v jakékoliv podobě má schopnost nás uvést právě do onoho stavu prožívání

přítomnosti. V aktivní formě nastává tento efekt téměř pokaždé, je velmi těžké hrát nebo

zpívat a zároveň se soustředit na něco jiného, například na své myšlenky. Pokud máme

hudbu puštěnou na pozadí k nějaké jiné činnosti, bdělá pozornost se dostavit nemusí, i když

nám k ní může dopomoci tím, že se díky ní snáze soustředíme na danou činnost.

2.3.4 Hudba a změněné stavy vědomí, peak-experineces

Schopnost navodit bubnováním, zpěvem a hudbou změněné stavy vědomí je stará

jako hudba samotná. Působení hudby na mozkové vlny je využíváno například šamany

v tradičních kulturách. Bubnování během rituálů údajně navodí synchronizaci mozkových

vln s rytmem (Říhová, 2011).

Dle Marka (2004) Jeanne Achtenbergová ve své knize Imagery in healing uvádí, že

analýzy šamanského bubnování objevily během bubnování převládající frekvence od 0.8

do 5 Hz, tedy "théta" aktivitu (tyto vlny se běžně objevují například ve spánku nebo

meditaci). I bez odborných znalostí jsou si lidé vědomi, že pomocí hudby je možné navodit

silné prožitky a změněné vnímání. Ve výzkumu zaměřeném na to, co způsobuje u lidí

extatické, vrcholné prožitky, uvedlo 36 % lidí sport a radost z pohybu, 78 % fyzický

kontakt s druhou osobou, 87% krásnou přírodu a 96 % hudbu (Marek, 2004).

Změněné stavy vědomí navozené hudbou mohou mít často formu blížící se

takzvaným vrcholným zážitkům, neboli peak experiences. Podle A.H. Maslowa je vrcholný

zážitek jednou z charakteristik lidské seberealizace. Tento stav doprovází tělesné reakce,

zesílené vnímání hudby, vybavování vzpomínek, intenzivní koncentrace, změna vnímání

času, prostoru a vlastního těla, silné emoce radosti nebo pocit klidu. (Obršlíková, 2009).

27

I podle samotného Maslowa je hudba nejsnazší cestou k prožitku vrcholných zážitků

(Franěk, 2005).

Antropologické a etnomuzikologické výzkumy popisují užití rytmicky monotónní

hudby, která u zúčastněných navozuje změněné stavy vědomí během obřadů nebo

šamanských léčebných praktik. Monotónní rytmus je dnes využíván i v některých žánrech

současné populární hudby a u mnoha jejích posluchačů rovněž dochází k zážitkům

podobným transu. Otázkou pro vědce zůstává, zda jde pouze o vliv určitých periodicit

rytmu nebo i spolupůsobení dalších faktorů (sociálních, užití drog a další). Není zatím

dostatek objektivních informací k zodpovězení této otázky, v nedávné době však například

Szabó (2003) provedl výzkum, ve kterém pokusné osoby poslouchaly 30 minut bubnování

v tempu 210 úderů za minutu a během bubnování si měly představovat cestu do podsvětí.

Výsledky této experimentální skupiny byly porovnávány s výsledky dvou kontrolních

skupin. Jedna z kontrolních skupin byla namísto bubnování hypnotizována a druhá

kontrolní skupina neposlouchala bubnování ani nebyla hypnotizována. Výsledky ukázaly,

že během poslechu bubnování došlo ke změněnému stavu vědomí, který byl velmi podobný

stavu vyvolanému hypnózou. Některé osoby také během sezení prožívaly velmi silné

emoce (například začaly plakat) v důsledku silných vzpomínek z dětství nebo pocitu

setkání s důležitými již zemřelými osobami. Během změněného stavu vědomí se u osob

vyskytovaly následující prožitky (Franěk, 2005):

� tělesné představy - tělo jakoby se rozšířilo do prostoru

� změny ve vnímání sebe i okolí

� pocit, že čas běží rychleji nebo pomaleji, podobně jako u hypnózy nebo

meditace

� náhlé pochopení nebo přehodnocení významu věcí a událostí

� méně zřetelné sebeuvědomění, stírání hranic mezi já a okolím

� pocit, že se stav vědomí lišil od normálního bdělého stavu

Tento výzkum potvrzuje silný vliv hudby na vědomí člověka i bez použití drog či jiných

prostředků. Samozřejmě stále nelze vyloučit, že se na celkovém efektu spolupodílí i další

faktory, jako očekávání, rituální forma, imaginace. Ovšem je zřejmé, že hudba, zejména

monotónní rytmus má podobné účinky jako například hypnóza a je zároveň velmi silným

emocionálním katalyzátorem (Franěk, 2005).

28

“Píseň má za úkol spojovat člověka s jeho srdcem. To mi připadá přesné a platí to

bez ohledu na věkové období, ve kterém je zrovna příjemce. Doplnil bych jen že: Píseň,

hudba a tanec spojují člověka nejenom s jeho srdcem, ale skrze to srdce i s vesmírem.

Člověk pak pozná, že všichni souvisíme se vším, se všemi a že v každém z nás je cesta do

univerza. To ale poznáme jen prožívání, ne přes schémata rozumu. A skrze prožitek,

kterému nemusíme rozumět, se teprve můžeme dostat do hloubky situace a skutečnosti”

(cit. Šimanovský, in Koukl, 2010).

2.3.5 Plasticita mozku

V posledních desetiletích byla prokázána díky moderním zobrazovacím metodám

obrovská kapacita mozku adaptovat se na nejrůznější požadavky (plasticita mozku). Tato

plasticita zahrnuje nejen kvalitu a rozsah funkčních spojů neuronové sítě v mozku, ale také

jemné struktury nervové tkáně nebo viditelnou hrubou strukturu mozkové anatomie

(Macdonald, Kreutz, & Mitchell, 2012). Podle Macdonalda et al. (2012) je plasticita mozku

je nejlépe pozorována při komplexních úlohách s vysokým behaviorálním významem, které

způsobují emoční vzrušení a motivační aktivaci, je dále vice zřetelná, pokud specifické

aktivity začaly v raných fázích života a vyžadují intenzivní trénink.

Mozek je vysoce dynamicky organizovaná struktura a může se měnit a adaptovat

podle aktivit a požadavků z okolí. Hudební aktivita je mocným stimulem pro adaptaci

mozku, nebo plasticitu mozku (Wan, Demaine, Zipse, Norton, & Schlaug, 2010b; Hyde,

Lerch, Norton, Forgeard, Winner, Evans, & Schlaug, 2009). Tento efekt není omezen na

malou skupinu vynikajících hudebníků, ale projevuje se také u dětí učících se hru na

hudební nástroj a mezi dospělými hudebními amatéry (Macdonald et al., 2012).

Aktivní provozování hudebních aktivit klade požadavky na nervový systém, což

vede k silnému propojení percepce a aktivity, tedy procesů, které jsou zprostředkovány

senzorickými, motorickými a multimodálními integračními oblastmi rozmístěnými

v mozku (Wan et al., 2010b).

Plasticita mozku se projevuje v různých časových osách. Například efektivita a

velikost synapsí může být dle Macdonalda (2012) modifikována během sekund až minut,

růst nových synapsí a dendritů vyžaduje hodiny až dny, zvýšení hustoty šedé hmoty, změny

v hustotě synapsí, změna množství podpůrných struktur, jako kapiláry a gliové buňky, nebo

snížení fyziologické smrti buněk potřebují několik týdnů. Hudebním tréninkem dále

29

pravděpodobně dochází ke změnám například v hustotě bílé hmoty (zřejmě zvětšením

myelinových buněk), změnám v distribuci a velikosti šedé hmoty, zvětšení různých

oblastí mozku, například také ke zvětšení corpus callosum (Gaser & Schlaug, 2003).

U profesionálních hudebníků byl rovněž zvětšený mozeček (Gaser & Schlaug, 2003),

zodpovědný za přesné načasování a přesnost motorických příkazů. Macdonald (2012)

udává, že pokud člověk započne hudební aktivitu v raném věku, tato plastická adaptace

nervového systému ovlivní anatomii mozku zejména zvětšením mozkových struktur

zapojených do různých druhů hudebních schopností. Pokud začne později, mění organizaci

mozku přepojováním neuronálních sítí a zapojením přilehlých buněk do plnění

požadovaného úkolu. Tyto změny ústí do zvětšení kortikální reprezentace například

specifických prstů nebo zvuků v rámci existující mozkové struktury.

Macdonald et al. (2012) dále uvádí, že jedním z možných vysvětlení tohoto

mocného účinku hudby na fyziologii a anatomii mozku je aktivita dopaminergního

systému. Chování, které umožní dětem učit se hudebním technikám je charakterizování

zvědavostí, výdrží a schopností usilovat o hodnotné zkušenosti v budoucnosti a které ústí

v cílené aktivity, jako dobrovolné učení hře na nástroj nebo zpěvu je do velké míry

zprostředkováno neurotransmiterem dopaminem. Dle Macdonalda et al. (2012) se většina

nervových buněk citlivých na tento přenašeč nachází v takzvaném limbickém systému,

důležitou částí emocionálního mozku. Dopamin hraje důležitou roli v neurobiologii odměn,

učení a závislostí. Takzvané přirozené odměny, jako jsou hudební zkušenosti a jiné

pozitivní sociální interakce aktivují dopaminergní neurony a jsou mocným pomocníkem

pro udržení pozornosti a učení. Senzitivita limbického systému na dopamin je z velké části

daná geneticky, existuje tedy velká variabilita v chování závislém na odměně a vysvětluje

různé motivační pohnutky u lidí s podobným sociálním a vzdělávacím zázemím. Existuje

silná závislost dopaminergní aktivity na učení a paměť, což podněcuje plastickou adaptaci

v mozkových oblastech zahrnutých do daného úkolu.

2.3.6 Vliv hudby na chování

Již od dávných dob se předpokládá, že hudba může ovlivňovat chování člověka.

Není zatím mnoho objektivních studií na toto téma, k nějakým poznatků se však vědcům

přece jen podařilo dopracovat.

Okolní prostředí značnou měrou určuje chování jedince. Jinak se chováme v hospodě, jinak

v divadle, chrámu, v obchodě, na koncertě a pod. Prostředí může být definováno vizuálně,

30

ale svou roli hrají i akustické podněty. Ukázalo se, že hudba má schopnost definovat

prostředí. Například koncem devadesátých let 20. století se městská správa v Montrealu

rozhodla, že v prostorách podzemní dráhy bude znít reprodukovaná operní hudba. Po

krátké době bylo v těchto prostorách zaznamenáno výrazné snížení vandalismu. Je možné,

že daná hudba definovala prostředí dráhy novým způsobem, což vedlo ke změně chování

procházejících lidí (Franěk, 2005).

Dále bylo pomocí experimentů například zjištěno, že pozitivní nálada vyvolaná

hudbu může podporovat prosociální chování, naopak excitační hudba může snižovat ochotu

k altruistickému chování a podporovat agresivní myšlenky či tendence (Franěk, 2005).

Schopnost hudby podpořit u lidí určitý typ chování je dnes hojně využívána také

obchodníky, kteří vybírají hudbu, která bude znít v prodejnách nebo v různých podnicích

tak, aby jejím prostřednictvím podpořili například ochotu zákazníků nakupovat, nebo

prodloužili čas strávený v prodejně. Ne všude jsou si však účinků hudby zcela vědomi,

proto se můžeme setkat i například s restauracemi, ve kterých hraje hlasitá populární

hudba, ačkoliv ke stolování a dobrému trávení je intuitivně vhodná spíše hudba relaxační a

uklidňující (Aldridge, 2007). Ovšem pokud se jedná naopak o večerní bar, který potřebuje

podpořit zákazníky k větší konzumaci nápojů a alkoholu, pak moderní taneční hudbou

neprohloupí (Franěk, 2005).

2.3.7 Hudba a osobní pohoda

Termín osobní pohoda (well-being) velmi všeobecně znamená to, jak dobře člověk

cítí, jak je spokojený a šťastný ve svém životě. Podrobněji se tímto termínem budeme

zabývat v kapitole 5. Subjektivní osobní pohoda (SWB) a pozitivní emoce. Nyní se

zaměříme na otázku, jakým způsobem může hudba působit na pocit pohody v životě.

Hudba jako taková, ať již v pasivní, nebo aktivní formě má podle mnoha studií

souvislost s pociťovanou osobní pohodou. Například výzkum (Laukka, 2007) provedený ve

Švédsku mezi starší dospělou populací (65-75 let) ukázal, že poslech hudby je běžnou

aktivitou zapojenou do mnoha každodenních situací. Poslech hudby je podle výsledků této

studie častým zdrojem pozitivních emocí a je možná souvislost mezi provozováním

hudebních aktivit a vyšším well-beingem. Emocionální opověď na hudbu je nejčastěji

udávaný důvodem, když lidé popisují, proč si cení hudby a proč jí připisují určitý vliv na

celkový pocit pohody (well-being) a zdraví.

31

Jedním z možných vysvětlení, proč hudba pozitivně ovlivňuje pocit duševní pohody

je zejména její schopnost ovlivnit emocionální naladění jedince. Jestliže se dobře cítíme, i

fyzické nemoci nebo zranění se hojí rychleji, máme více energie, jasnější myšlení a celkově

jsem více otevřeni životu i ostatním lidem (Fredrickson, 2013).

Hudba má schopnost vyvolávat v lidech nejrůznější emoce. To může být podle

Macdonalda (2012) dáno aktivitou „zrcadlícího neuronového systému“, což jsou buňky

v neuronovém systému, které reprezentují aktivity prováděné člověkem samým a druhými

lidmi. V dřívějších dobách existovaly spekulace a pochybnosti o schopnosti hudby vyvolat

skutečné emoce v široké paletě, dnešní výzkumy v hudební psychologii však potvrzují, že

hudba může vyvolat jakoukoliv emoci, která může být pociťována v jiných sférách

lidského života (Macdonald et al, 2012).

Říhová (2011) ve své práci poznamenává, že zvuk jako takový dokáže vybudit více

emocionálních reakcí, než například vjemy zrakové. Jestliže vidíme trpícího člověka nebo

zvíře, nemusí nás to tolik zasáhnout, jako když tento pohled doplní hlasitý výkřik nebo řev.

Rovněž u většiny filmů dodává hudební či zvukový doprovod jejich působivost a dotváří

celkový děj a náladu scén.

Poslech určitých hudebních děl může navodit stav relaxace, který pomáhá při

překonávání depresivních stavů, úzkosti nebo únavy (Stacy, Brittain, & Kerr, 2012).

Hudba dle Macdonald et al. (2012) rovněž může stimulovat emocionální paměť.

Emoce jako takové mohou být silně ovlivněny vzpomínkami, asociacemi a vírou, které

spojujeme s hudebním vzorcem nebo skladbou. Základem tohoto fenoménu je podle něj

zjištění, že naše tělesné emocionální reakce na události jsou uchovány v emoční paměti a

automaticky se znovu objeví, pokud vidíme nebo slyšíme něco pro nás významné.

Emocionální vzpomínky způsobují okamžité fyziologické změny, aniž bychom věděli proč

nebo jak. Můžeme již zapomenout detaily příjemné nebo nepříjemné události, ale určité

vodítko (např. melodie nebo skladba) může vyvolat okamžitou emocionální reakci. Tohoto

efektu využil například Barz (2008, in Macdonald et al. 2012) při své práci s lidmi

v Ugandě, kde je vysoký výskyt AIDS a pacienti zoufale potřebují posílení. Jelikož kulturní

paměť v Ugandě je často udržována pomocí hudby, Barz zapojil komunitu do skládání,

předvádění a poslouchání jejich vlastních písní o HIV a úsilí tradičních léčitelů a doktorů.

Postupně bylo ve skupině patrné více naděje a jejich písně se přesunuly od vyjádření

smutku, stresu a zoufalosti k vyjádření naděje na pozitivnější život. Podle Barze byla hudba

32

schopna obnovit paměť komunity, změnit paměť na utrpení prožité díky onemocnění

AIDS mezi posluchači a přesunout postoj doprovázející nemoc k postoji pozitivního života

(Macdonald et al., 2012).

Důležitým faktorem podílejícím se na pocitu životní pohody jsou také vztahy

k druhým lidem. Pocit sounáležitosti a blízkosti s ostatními přináší člověku mnoho

pozitivních emocí a rovněž mu pomáhá překonávat těžké životní chvíle. I v této oblasti

hraje hudba důležitou roli. Lidé již od pradávna intuitivně i cíleně využívají schopnosti

hudby upevňovat pocit jednoty a sounáležitosti. Podle Říhové (2011) během společné

hudební produkce dochází k navázání velmi blízkého kontaktu s ostatními spoluhráči, i

posluchači. Například vojákům jejich bojové zpěvy dodávaly odvahu a prohlubovaly

soudržnost, poslech hymny umocňuje pocit národní identity, stejně tak působí i písně

během různých oslav, svátků nebo jiných kulturních či společenských akcí (Říhová, 2011).

33

2.4 Zpěv a jeho vliv na tělesné a duševní zdraví člověka

2.4.1 Psychické a somatické účinky zpěvu

Zpěv je oblíbenou muzikoterapeutickou metodou zejména proto, že je dostupný

téměř komukoliv. I pokud člověk nemá žádné hudební vzdělání a netroufá si hrát na nějaký

hudební nástroj, může využít vlastního hlasu. Každý má sice jiné hlasové dispozice, zpívat

se však může naučit kdokoliv. Hlasivky jsou sval jako každý jiný a pravidelným

procvičováním se zlepšuje jejich funkce a dokážeme je pak lépe ovládat. Wan, Demaine,

Zipse, Norton & Schlaug (2010a) vysvětlují, že zpěv může být cenným terapeutickým

nástrojem, jelikož jde o univerzální formu hudebního vyjádření, která je přirozená, stejně

jako mluvení. Zpěv dále zapojuje sluchově- motorickou zpětnovazebnou smyčku v mozku

mnohem více, než jiné hudební aktivity, například hraní na nástroj.

Pomocí hlasu a zpěvu se člověk uvolní a dá volný průchod svým emocím. Podle Češkové

(2010) existuje mnoho hlasových technik, jednou z nich je improvizace, při které se zpěvák

nechává unášet svými prožitky. Během improvizace se nepoužívají slova, ale zejména

samohlásky, díky čemuž není prožitek narušen nebo ovlivněn konkrétním významem slov.

Je však samozřejmě možné využít i zpěvu písní, pro některé klienty může být potěšující

zazpívat si své oblíbené a dobře známé písničky (Češková, 2010).

Zpěv byl ostatně v mnoha kulturách velmi důležitou součástí nejrůznějších rituálů a

léčebných procedur. Například Lipský (2009) zmiňuje indiánský kmen Walawal, ve

kterém nutili své pacienty zpívat i několik hodin denně, jin kmen založil své léčebné rituály

na speciálních vokálních technikách, u šamanů je zpěv a hra na jednoduché nástroje rovněž

důležitou součástí léčebného procesu. Repertoár šamanů se postupně rozšířil i o

ukolébavky, jelikož věřili v možnost vyléčení nemocných pomocí jejich snů (Lipský,

2009).

Během vyhledávání v odborných článcích na téma vlivu zpěvu na zdraví jsme

zjistili, že zhruba 90 % dostupných výzkumů se zaměřovalo na možné vlivy sborového

zpěvu na fyzické i duševní zdraví člověka. Zbylých 10 % se týkalo především efektem

zpívání na různé dechové problémy (např. Bonilha. Onofre, Vieira, Prado & Martinez,

2009; Eley & Gorman, 2010; Lord et al., 2010; Tamplin, 2009), neurologická poškození

(Wan et al., 2010b) nebo poruchy řeči. Například ve studii Andrews, Howie, Dozsa, &

Guitar (1982) bylo prokázáno zlepšení koktavosti během vybraných intervencí, včetně

34

zpěvu, Healey, Mallard a Adams (1976) ve své páci zjistili snížení koktavosti během

zpívání v porovnání s běžným čtením, Glover, Kalinowski, Rastatter a Stuart (1996) rovněž

prokázali zvýšení plynulosti projevu u koktajících jedinců během zpívání. Pěvecká cvičení

mohou být poměrně efektivní intervencí i u řečových problémů doprovázejících

Parkinsonovu nemoc, kde mnoho klasických intervencí selhává a díky tomu může být

zvýšena kvalita života osob trpících touto nemocí (Wan et al., 2010b). Využití zpěvu a

intonačních cvičení může být prospěšné rovněž při práci a autistickými dětmi (Miller &

Toca, 1979; Wan et al., 2010a).

Z výzkumů týkajících se vlivu zpěvu na dechové potíže uveďme například studii

Lord et al. (2010), kteří prokázali pozitivní vliv pravidelného docházení na pěvecké

skupiny u dětí s chronickými dechovými potížemi na některé fyziologické respirační

funkce. Zároveň došlo i ke zvýšení well-beingu u této skupiny dětí, což však dle autora

může být přičteno i skutečnosti, že se jednalo o sociální aktivitu. Prospěšný efekt

pravidelného zpěvu na dechové funkce byl prokázán rovněž ve studii Bonilha et al. (2009)

a Eley & Gorman (2010), Irons, Kenny, McElrea, & Chang (2012) poukázali na zlepšení

dechových funkcí u mladých lidí trpících cystickou fibrózou.

Podle Slavíkové (2003) zejména praktické zkušenosti lékařů ukazují na blahodárný

vliv zpěvu na zdravotní stav, například napřimováním páteře, povzbuzením krevního

oběhu, vydatnějšímu okysličováním krve, prohloubením a stabilizací dechu, urychlením

metabolismu nebo pozitivní stimulací srdeční činnosti.

Slavíková (2003) dále uvádí některé prospěšné účinky zpěvu na psychický stav

člověka, jako je rozvoj citlivosti vnímání, zpřesnění některých neuromotorických spojů,

urychlení vývoje procesů vyšší nervové soustavy, pomáhá kompenzovat duševní únavu a

jednostrannost racionálního učení u dětí, navození duševní rovnováhy a celkové vitality.

Slavíková (2012) se zmiňuje i o působení zpěvu na etickou, duchovní oblast lidské

osobnosti. Ostatně v mnoha kulturách je zpěv odnedávna považován za léčebný prostředek,

stejně jako cestu k sobě samému a spojení se zemí i vesmírem prostřednictvím rozvoje

vnímání naší duchovní stránky.

Zpěvu se dnes využívá především v rámci muzikoterapie jako jedna z léčebných

technik. Konkrétních studií týkajících se léčebných účinků zpěvu na duševní pohodu není

mnoho, drtivá většina se v této souvislosti zaměřuje spíše na sborový nebo skupinový zpěv.

35

Na neakademické půdě se však s léčivým účinkem hudby, zvuku a zpěvu pracuje již

poměrně dlouhou dobu a jsou udávány pozitivní výsledky při léčbě nejrůznějších chorob či

poruch. Například na základě čínského léčebného systému byly vytvořeny speciální

ladičky, jejichž tóny by měly rezonovat s určitými energetickými drahami či centry

lidského těla, které samy o sobě ovlivňují činnost tělesných orgánů a zároveň souvisejících

psychických procesů a prožitků (Romanowska, 2005).

Podle Slavíkové (2012) má ozdravný účinek má zejména přirozený spontánní zpěv

s minimem volní kontroly, kdy životní energie proudí celým tělem. Příklady můžeme najít

u mnichů v klášterech, obřadní zpěvy nebo kolébání dětí.

2.4.2 Zpěv jako prostředek navození pozitivních emocí

Zpěv je hojně využívaným prostředkem či doplňkem meditace či uvolňovacích

cvičení napříč kulturami. Již samotný poslech mnohých náboženských písní v nás podle

Marka (2004) dokáže navodit alespoň lehký stav změněného vědomí a pocit posvátnosti.

Každý zpěv uvolňuje hlasivky, uvolnění hlasivek při tom souvisí s uvolněním

emočních bloků. Stačí si například poslechnout mručivý zpěv tibetských mnichů a i

posluchačovy hlasivky se pomocí rezonance uvolní. Ještě efektivnější je, když člověk

začne sám zpívat (Marek, 2004).

Podle Marka (2004) využívají lidé léčivého zvuku svých hlasivek intuitivně. Pokud

se bouchneme, zakřičíme a tento křik je zároveň léčebným uvolněním hlasivek, které

rovněž tlumí bolest. Také při prožívání nějakého hlubokého smutku pláčeme a pláčem

zároveň uvolňujeme naše emoce (Marek, 2004). Rovněž Boymannsová (2006) ve své práci

uvádí, že dech je nejenom základem zpěvu, ale také emocionálního života. Narušený dech

z nějakého důvodu podle její zkušeností vede k narušení emocionálního prožívání.

Jestliže uvolníme negativní emoce, vytvoříme tak prostor pro prožívání emocí

pozitivních.

Zpěv je formou hudby, tudíž i společné zpívání má schopnost propojovat lidi

dohromady a přinášet pocit sounáležitosti, možná i více, než jakákoliv jiná forma hudby.

Zpěv vychází z našich hlasivek, z našeho nitra a je velmi silným zážitkem uslyšet náš

vlastní hlas rezonovat s ostatními, cítíme toto propojení skutečně i na fyzické úrovni.

Zpěv dokáže člověka uvolnit po duševní i fyzické stránce. Zpočátku třeba můžeme

být nervózní a napjatí, ale postupem času se během zpěvu stále více uvolňujeme, s tím, jak

36

začínáme svou pozornost přesouvat od myšlenek k dechu a naslouchání hlasu, i pravidelný

a hluboký dech navozený zpěvem má uklidňující efekt na nervovou soustavu.

Uklidňující účinky má i pouhé naslouchání lidskému zpěvu, toho si je ostatně dobře

vědoma každá matka zpívající svým dětem. Franěk (2005) udává, že lidský plod reaguje

na vnější zvuky již v období před narozením a po porodu dítě preferuje zvuky, se kterými

se seznámilo v prenatálním období (například hlas matky, určitá píseň nebo prozodický

prvek, mateřský jazyk). Zpívání během těhotenství navíc navozuje pozitivní a láskyplnou

interakci matky s ještě nenarozeným dítětem a je prvotním způsobem jejich komunikace,

nemluvě o pozitivních emocích navozených zpěvem, které mohou přenášet z matky na dítě.

Zpívání člověku přináší uvolnění a může mu pomoci se vypořádat s nejrůznějšími

duševními i fyzickými komplikacemi. Tato skutečnost je všeobecně přijímána, i když

v současné době není mnoho výzkumů na toto téma (pokud uvažujeme zpěv samotný,

nikoliv v kontextu sborového zpěvu). Podobný efekt je prokázaný rovněž u mnoha dalších

technik, jako například relaxace, meditace, cvičení a mnohé jiné (Nešpor, 2011). Ve zpěvu

je navíc zahrnuta jak relaxační, meditační, do určité míry fyziologická složka, a také složka

expresivní, podobně jako u tance nebo hraní na hudební nástroj.

Boymannsová (2006) využívá zpěvu při například práci s pacienty na

psychiatrických klinikách. Zpěv dle ní dokáže proměnit mnohdy paralyzující, neútěšnou

atmosféru na odděleních. Pacienti během zpívání, ačkoliv je v jejich nitru mnoho smutku a

těžkosti, prožívají alespoň jiskru radosti ze života. Díky tomu, že ji mohou opět zažít, roste

v nich naděje, že tato radost může dále růst.

Zpěvem se člověk může propojit se svým nitrem. Boymannsová (2006) uvádí, že

díky zpívání se pacienti dostávají do přímého kontaktu sami se sebou. Zpočátku se mnoho

z nich stydí, jsou šokování vlastním hlasem a schovávají se mezi ostatními, postupně však

tento ostych překonají. Zpěvem se dostávají do kontaktu s vlastní osobností, s jejich

vlastními způsoby reagování ve světě. Zpěv dle Boymannsové (2006) napomáhá posílení

„já“ , osobnosti. Toto „já“ zpočátku tvrdí – „já nemohu zpívat“, postupně se však začíná

vyjadřovat. Během zpěvu prožije – „Já mohu, mohu zpívat, mohu vytvářet formu, mohu

něco změnit, s něčím pohnout, mohu vstát a zvednou svůj hlas před ostatními“.

Baker a Wigram (2004) ve svém výzkumu poukázali na prospěšný krátkodobý i

dlouhodobý efekt zpěvu na náladu pacientů, kteří prodělali traumatické zranění mozku. Ti

se zúčastnili programu zahrnujícího zpěv písní trvajícího 15 lekcí. Písně, které se během

programu zpívaly reprezentovaly pocit smutku. Krátkodobým efektem bylo zvýšení pocitu

37

smutku , vzteku a strachu, dlouhodobým efektem bylo zvýšení pocitu štěstí a snížení pocitů

smutku, strachu a napětí. Podle Bakera a Wigrama (2004) tyto závěry naznačují, že

v krátkodobém měřítku zpěv písní zesílil aktuální pocity a poskytnul katarzní zkušenost pro

pacienty, kteří neměli jinou možnost vyjádření negativních emocí. V dlouhodobém měřítku

pak zpěv měl pozitivní vliv na celkovou náladu.

Pravděpodobně také existuje rozdíl v účinku zpěvu na člověka v závislosti na jeho

motivaci ke zpívání. Například ve Švédsku byla provedena studie (Grape, Sandgren,

Hansson, Ericson & Theorell, 2003), ve které autoři zkoumali vliv zpěvu na prožívání

pohody během lekce zpěvu a byla srovnávána skupina amatérských a profesionálních

zpěváků. Síla srdečního tepu vzrostla více u profesionálů, u amatérů nebyla prokázána

žádná změna. Tento výsledek poukazuje na skutečnost, že profesionální zpěváci dokáží

snáze aktivovat srdeční aktivitu během zpěvu. Obě skupiny se po lekci zpěvu cítily více

energicky a relaxovaně. Amatéři však vypovídali o zvýšeném pocitu radosti a

povznesenosti, zatímco u profesionálů tento efekt nenastal. Rozhovory ukázaly, že

profesionální zpěváci byli byly během lekce orientováni zejména na výkon, a zaměřeni na

techniku zpěvu, hlasové ústrojí a tělo. Amatéři využívali hodiny zpěvu jako prostředek

seberealizace a sebevyjádření a jako cestu k uvolnění emočního napětí. V závěru tato studie

ukázala, že zpěv během lekce zpěvu podněcuje vyšší pocit pohody a méně vzrušení či

nabuzení u amatérských zpěváků, nežli u profesionálních.

Výše uvedené může naznačovat důležitost motivace, se kterou danou činnost, ať již

zpěv, nebo cokoliv jiného provádíme. Je také pravděpodobné, že zpívání bude mít na naši

duševní pohodu pozitivnější vliv v případě, kdy si bez jakékoliv ambice zanotujeme nějaký

tón nebo píseň, než pokud se například budeme snažit nacvičit nějakou obtížnou píseň nebo

vylepšit svou pěveckou techniku, zkrátka když budeme zaměřeni více na výkon a techniku,

nežli na prožitek.

Samozřejmě již samotná činnost jako taková určitým způsobem působí na tělesný a

duševní stav jedince. Například pokud si jen tak bez konkrétního záměru zazpíváme,

pravděpodobně se budeme poté cítit trochu „jinak“, o něco uvolněněji, více spojeni sami se

sebou. Podobně pokud si lehneme a chvíli budeme odpočívat, naše tělo i mysl budou

klidnější, když se vypovídáme s nějakým problémem příteli, uvolníme částečně vnitřní

napětí. Jestliže si však lehneme se záměrem relaxovat své tělo, uvolnit napětí v nějaké části

těla či ulevit od bolesti nebo provedeme autogenní tréning, kterému obvykle předchází více

38

či méně konkrétní motivace, i samotný účinek cvičení bude mírně odlišný, nebo alespoň

jinak pociťovaný, nežli při pouhém odpočinku. Jestliže navštívíme namísto přítele

psychologa, i přesto, že nejdůležitější částí celého terapeutického procesu je vztah a

možnost klienta se se svým problémem svěřit naslouchajícímu člověku, je efekt terapie na

život klienta kvalitativně jiný, než u běžných debatách s přáteli. Na počátku terapie je vždy

stanovený cíl, tedy záměr, který pak setkání a celou práci člověka na svém životě posouvá

kupředu a směruje. Podobně můžeme posílit účinek zpěvu na naši duševní pohodu tím, že

si uvědomíme, proč vlastně chceme zpívat, co bychom rádi změnili nebo podpořili,

případně na čem chceme pracovat. Do určité míry to ostatně děláme často nevědomě nebo

intuitivně, lehneme si, protože víme, že budeme uvolněnější, zazpíváme si, protože víme,

že nám to dělá dobře, máme při tom dobrý pocit.

2.4.3 Harmonický (alikvótní) zpěv

Harmonický, neboli alikvótní zpěv je speciální technika zpěvu užívaný například

tibetskými mnichy nebo mongolskými zpěváky. Alikvoty jsou vlastně tóny o jiné

frekvenci, nežli tón základní, znějící však současně s tímto základním tónem (Révész,

2001). Je možné slyšet najednou více tónů, většinou v harmonickém akordu.

Existuje mnoho variací tohoto stylu zpěvu podle zpěváků a oblastí. Mongolští a Tuvínští

zpěváci používají variantu alikvótního zpěvu nazývanou hrdelní zpěv. Sakakibara et al.

(2001) vysvětlují, že hrdelní zpěv je tvořen v hrtanu a jeho součástí je jednak „stlačený

hlas“, který je základním hrtanovým tónem a nazývá se „drone“, a dále na „kargyraa“ hlas,

o velmi nízké frekvenci, který sahá mimo modální registr. Vysoké alikvotní tóny mohou

být tvořeny artikulací pomocí doteku jazyka a horního patra nebo našpulením rtů (více

k fyziologii hrdelního zpěvu viz. Sakakibara et al, 2001) .

Alikvotní zpěv může být podle Cosi a Tisata (2003) považován za zpěv s záměrným

důrazem na harmonickou melodii alikvot. Tento název používají západní umělci, kteří

pomocí artikulace samohlásek, tvarování úst a horní části hrdla tvoří melodie a textury a

základní tón je rozdělen na dva nebo více tónů.

Alikvoty se nenachází se pouze ve zpěvu, jsou přirozenou součástí tónů hraných na

jakýkoliv hudební nástroj (s výjimkou syntetických tónů) (Stacy et al., 2002). Přirozené

zvuky mají komplexní strukturu harmonických a neharmonických sinusoid, tedy alikvot,

nejsou však běžně slyšet jako samostatné tóny, ale jejich relativní intenzita udává naši

percepci všech parametrů zvuku (intenzita, výška, barva, délka trvání). Celek těchto

39

komponent je to, co tvoří každý zvuk, hlas nebo nástroj unikátním a identifikovatelným

(Cosi & Tisato, 2003).

Podle Marka (2004) hlas každého člověka v základu obsahuje tyto alikvotní

frekvence, pouze je nejsme schopni slyšet. Cosi a Tisato (2003) tento fenomén vysvětlují

tím, že přirozené alikvotní tóny obsažené v tónu základním jsou jen slabě slyšitelné a

sluchový mechanismus má tendenci tyto tóny sloučit v jeden komplexní tón. Pokud se však

nějaká jeho část začne odlišovat od tohoto základního tónu (nemá stejné ladění, frekvenci,

modulaci amplitudy), začne být slyšitelná jako samostatný zvuk. Při nácviku alikvótního

zpěvu se tedy zpěvák učí tyto alikvotní tóny rozpoznávat a zesilovat, aby se staly

slyšitelnými.

Alikvotnímu zpěvu je podle Cosi a Tisata (2003) v kulturách, které jej v rámci

svých hudebních tradic znají a využívají, připisován zejména duchovní význam, Alikvoty

v tibetských a gregoriánských zpěvech jsou například spojovány se spiritualitou, zdravím a

životní spokojeností. Na západě se technika alikvotního zpěvu stala velmi populární a

využívá se například v rámci spirituálního rozvoje i k terapeutických účelům.

2.4.4 Sborový zpěv

Mnoho výzkumů a odborné literatury se zejména v poslední době začalo zabývat

pozitivním vlivem sborového zpěvu na člověka. Většina studií potvrzuje, že aktivní účast

v pěveckém sboru má prospěšný vliv na různé oblasti života a to napříč všemi věkovými

kategoriemi (Clift & Hancox, 2010, Hillman, 2002). Bylo například výzkumně zjištěno

výrazné zlepšení v hodnotách úzkosti a depresi v v pečovatelském domě po čtyřtýdenním

pěveckém programu nebo výrazné zlepšení duševního i fyzického zdraví seniorů

docházejících do komunitního sboru déle, než jeden rok (Clift, Hancox, Morrison &

Kreutz, 2007). Clift et al. (2007) nicméně dodávají, že vnímání vlivu sborového zpěvu bylo

poměrně nezávislé na výsledcích škály pro hodnocení well-beingu. Ačkoliv u respondentů

nedošlo k významným změnám v rámci této škály, v rozhovorech udávali, že účast

v pěveckém sboru měla na jejich život velmi pozitivní vliv.

Kreutz et al. (2003) ve své studii rovněž prokázali pozitivní vliv sborového zpěvu

amatérů na zvýšení imunity organismu, zvýšení skóre pozitivních emocí a snížení skóre

emocí negativních (v porovnání s kontrolní skupinou, která sborovou hudbu pouze

poslouchala).

Boymannsová (2006) využívala při práci s pacienty na psychiatrických klinikách

skupinový zpěv, například zpěv kánonů. K této technice je zapotřebí zároveň s koncentrací

40

na vlastní zpěv také pozorné naslouchání druhým, přičemž jak schopnost koncentrace, tak

naslouchání se může přenést i do jiných oblastí života. Často si také všímala, že po

společném zpěvu se změnila atmosféra ve skupině na mnohem vřelejší a lidé byli také

mnohem otevřenější, s častějším očním kontaktem a úsměvem na rtech. Zpívání může tedy

podle ní pomáhat pacientům opět rozvíjet sociální kompetence, o které mohli přijít

v průběhu nemoci a léčení.

U sborového zpěvu se k blahodárným účinkům zpěvu jako takového přidává ještě

další důležitý aspekt, a sice ten, že se jedná o sociální aktivitu. Společný zpěv tedy může

pozitivním způsobem působit na oblast mezilidských vztahů v životě člověka. Zpěv byl

v minulosti vždy přítomen v komunitním životě. Lidé zpívali při narození dítěte, při

smutečních obřadech, během práce a při nejrůznějších oslavách a s pomocí zpěvu

spojovali i svá srdce (Marek, 2003).

41

2.5. Subjektivní osobní pohoda a pozitivní emoce

2.5.1. Koncept subjektivní osobní pohody

Osobní pohoda (well-being) bývá spojována s pojmem štěstí a je jednou z hlavních

oblastí zkoumání poměrně nového směru pozitivní psychologie. Pocit štěstí je velmi

individuální záležitost a pro každého má poněkud odlišný obsah, stejně jako způsoby, jak

jej dosáhnout.

Ačkoliv se dnes tento fenomén těší značné pozornosti výzkumníků i teoretiků, stále panuje

určitá nejednotnost, existuje mnoho pojetí, vysvětlení, konstruktů i různorodých výzkumů

týkajících se tohoto konceptu.

Dle Blatného (2010) je osobní pohodu možné definovat jako dlouhodobý emoční

stav, který reflektuje celkovou spokojenost člověka se svým životem a je vyjádřen

v různých emočních prožitcích a kognitivních obsazích. Konstrukty užívanými k vyjádření

subjektivní pohody mohou být pozitivní a negativní emoční stavy, životní spokojenost,

štěstí, sebehodnocení nebo spokojenost v důležitých oblastech života.

Příbuzným pojmem pro osobní pohodu je kvalita života. Oba pojmy spolu sice

blízce souvisí, kvalita života však v sobě kromě vnitřních ukazatelů zahrnuje také

materiální, společenské a další objektivní podmínky, které podle daných současných

měřítek mohou určovat či ovlivňovat spokojenost člověka se svým životem.

Kvalita života bývá určována podle stanovených objektivních ukazatelů pohody

v životě, problémem však je, že lidé přikládají různým situacím, předmětům a zážitkům

různou hodnotu a důležitost. Proto také za stejných objektivních podmínek může jeden

člověk zažívat radost a jiný nepohodu. Důležitějším ukazatelem prožitku štěstí je tedy

subjektivní dimenze kvality života, která bývá označována právě jako osobní pohoda či

životní spokojenost (well-being, subjektivní osobní pohoda, SWB), která poukazuje právě

na náš vnitřní postoj k objektivním podmínkám, k sobě samému a svému životu jako celku

(Slezáčková, 2012).

Well-being, jako pocit pohody, nebo štěstí může být hodnocen a zkoumán

v kontextu různých složek života jedince (například fyzický well-being, sociální,

psychologický a další). V této práci se budeme zabývat psychologickým well-beingem,

který v sobě podle našeho názoru obsahuje i většinu ostatních složek a je nejvýznamnějším

ukazatelem prožitku štěstí a naplněnosti v životě, stejně jako optimálního fungování po

42

všech stránkách (až na výjimky v patologických případech).

Podle McDowela (2012) pojem well-being ve svém základu označuje pocit

pohody, spokojenosti nebo štěstí odvozené z optimálního fungování. To ovšem neznamená

dokonalé fungování, jde o subjektivní a spíše relativní, nežli absolutní koncept.

Referenčním bodem pro hodnocení well-beingu jsou osobní aspirace, založené na směsici

objektivní reality a subjektivními reakcemi na tuto realitu. Využívá se proto pojem

subjektivní well-being, který jasně odkazuje na jeho povahu a odlišuje jej od objektivního

well-beingu, neboli kvality života. Subjektivní well-being je vnímán přes filtry osobnosti a

kognitivního a emocionálního hodnocen (McDowell, 2010).

V naší práci budeme užívat jako synonym pojmů subjektivní well-being (SWB),

subjektivní pohoda a osobní pohoda.

Subjektivní pocit pohody je pro život člověka podstatnější, nežli pouhé objektivní

zhodnocení toho, jak si žije Je to totiž právě touha po pocitu štěstí a naplněnosti, které

primárně motivují většinu lidských činností. Dnes je již prokázanou skutečností, že

prožitek pohody a radosti není závislý například na velikosti nebo kvalitě hmotného

majetku nebo reálných událostech, ale na jejich hodnocení a prožívání konkrétním

člověkem.

Jde o poměrně komplexní záležitost a z psychologického hlediska stojí osobní pohoda na

pomezí mezi afekty, náladami a osobnostními rysy, obsahuje také postojovou složku

(Šolcová & Kebza, 2004).

I když panuje převážná shoda v definici subjektivního well-beingu, jako

subjektivního pocitu, ve kterém převažují pozitivní pocity, existuje mnoho různých názorů

a konceptů týkajících se detailnějších složek této definice. Ryffová (1989) vysledovala

počátky debaty ohledně definice zdraví a štěstí už ve starém Řecku a Římě, stejně jak

souvislosti s východními filozofiemi.

McDowel (2010) uvádí, že první, hédonistická tradice je založena na předpokladu,

že cílem života je maximalizovat štěstí a redukovat bolest. Zaměřuje se na subjektivní well-

being – potěšení a uspokojení z dosahování osobních cílů, ať jsou jakékoliv. Podle

formulace Dienera (1985, in McDowel) jsou zde zahrnuty dvě složky emocionální

(pozitivní afekt kombinovaný s nepřítomností efektu negativního) a jedna kognitivní složka

(životní spokojenost odkazující k osobnímu subjektivnímu zhodnocení celkové kvality

43

života). Měření založená na této perspektivě obvykle pracují s celkovým souhrnným

přístupem, bez oddělování jednotlivých složek subjektivního well-beingu. Jedná

se například o Dienerovu Škálu spokojenosti se životem (SWLS), nebo položky

z Bradburnovy Škály efektivní rovnováhy (ABS), například: „Během posledních několika

týdnů, cítil jste někdy že… věci šly podle vás?“, „Pokud vezmete vše do úvahy, jak byste

popsal své zdraví v dnešním dni? Výborné, velmi dobré, dobré, slabé, nebo špatné? “ (cit.

McDowell, 2010, str. 2).

Druhá eudaimonistická perspektiva kritizuje výhradní důraz na potěšení, kdy tento

přístup vidí jako příliš shovívavý, jedinec by měl v životě aspirovat výše, než na pouhé

potěšení. Skutečný psychologický well-being čerpá z osobního růstu a aktivního přispívání

druhým a společnosti. Tato perspektiva se odráží v práci mnoha teoretiků na poli well-

beingu, například u Maslowa (sebeaktualizace), Rogerse, Junga (individualizace) a dalších.

Eudaimonistický pohled přesouvá pozornost od subjektivního k psychologickému well-

beingu a zdůrazňuje stálý osobní růst a adaptaci. Štěstí se stává potěšujícím výsledkem,

není však samotným jádrem. Jednou z metod vycházejících z tohoto pojetí je například

multidimenzionální škála Ryffové, jenž zahrnuje šest aspektů psychologického well-

beingu, včetně osobního růstu (McDowell, 2010).

Oba výše uvedené pohledy však navzdory vzájemnému kontrastu nejsou zcela

nezávislé. Osobní růst a naplnění ve svém důsledku přináší potěšení. Potěšení samo o sobě

nemusí vést k well-beingu podle eudaimonistické perspektivy, nicméně záleží na způsobu,

jak a pomocí čeho je člověk dosahuje a jak k němu přistupuje. Je ovšem pravdou, že

prožívání radosti a štěstí, pramenící především z vnitřních zdrojů, ve svém důsledku rovněž

může vést k otevřenosti k osobnímu růstu a prospívání druhým a společnosti.

K zamyšlení se nabízí také skutečnost, že osobní růst může probíhat i díky a za

přítomnosti negativních emocí a jedinec může pociťovat smysl svého života, rozvíjet svou

osobnost či se věnovat práci pro druhé a zároveň udávat nízký well-being, jako

pociťovanou spokojenost se svým životem. Pokud se však jedná o skutečné vnitřní

proměny vedoucí k individualizaci, sebeaktualizaci, nebo stávání se sám sebou, pak tento

proces ve svém důsledku skutečně vede k postupnému růstu osobní pohody v životě. Tato

osobní pohoda je doprovázená pozitivními emocemi a přijetím minulých, současných i

budoucích událostí jako dobrých v celkovém kontextu života a samozřejmě přijetím sebe

sama. Z výše uvedeného vyplývá, že oba pohledy na podstatu lidského štěstí jsou podle

všeho úzce provázané a nelze je od sebe oddělovat nebo stavět proti sobě.

44

Někteří autoři zohledňují při tvorbě pojmů v oblasti well-beingu také časovou

dimenzi. Například podle Csikszentmihalye se well-being a spokojenost se životem týkají

minulosti, pocit štěstí a flow (momentální extatické nadšení) současnosti, naděje a

optimismus směřují do budoucnosti (Šolcová, 2004).

2.5.2. Složky subjektivní osobní pohody

Subjektivní prožitek pohody je v základu možné rozdělit do dvou hlavních dimenzí,

a sice:

� kognitivní (co si člověk o svém životě myslí, jak jej hodnotí) a

� emocionální (jak člověk svůj život prožívá, jak se v něm cítí).

Kognitivní složka bývá často operacionalizována jako životní spokojenost, tedy

vědomé celkové hodnocení svého života. Pojetí různých autorů se liší v tom, jaké oblasti a

obsahy prožitků do osobní pohody zařazují, například sebehodnocení v rámci svého života,

spokojenost s rodinou, sociálními vztahy, sociálním postavením, prací, zdravím,

podmínkami života a další (Blatný, Dosedlová, Kebza, & Šolcová, 2005).

Kognitivní složka může být ovlivněna různými faktory. Ve výzkumu provedeném u

dospělých obyvatel Kanady (Kahneman, Diener, & Schwarz, 1999) bylo například zjištěno,

že důvody pro jimi udávaný well-being byl z 41- 50 % aktuální emocionální stav, 22-40 %

tvořilo očekávání budoucnosti, z 5-13 % minulé události a z 5-13 % sociální srovnávání a

jistě existuje řada dalších faktorů. Lidé při hodnocení své spokojenosti se životem obvykle

nepostupují analyticky, tedy nezhodnotí každý relevantní aspekt svého života, které by poté

integrovali do mentální reprezentace svého života jako celku. Spíše ukončí mentální

vyhledávací proces tehdy, když si vzpomenou na dostatek informací k utvoření hodnocení

s dostatečnou subjektivní jistotou. Toto hodnocení je založeno na informacích, které jsou

v danou chvíli nejvíce dostupné. Podle Kahnemana et al. (1999) se zde tedy uplatňuje řada

dalších procesů, jedním z nich je například paměť. Některé události si lépe zapamatujeme,

například díky jejich emocionálnímu náboji, paměť samotná rovněž může být ovlivněna

aktuálním emocionálním naladěním a mnoha dalšími situačními i osobnostními faktory.

Dalším vlivným procesem je momentální nálada. Lidé s dobrou náladou mají tendenci si

spíše vybavit z paměti pozitivní informace, při smutné náladě si vybaví více negativních

událostí. Kahneman et al. (1999) dále uvádí, že tento fenomén může být ovlivněn také

45

prostou formou dotazu. Pokud se zeptáme, zda je člověk šťastný nebo ne, většina lidí bude

vypovídat o svém aktuálním emocionálním stavu. Poukázáním na skutečnost, která daný

stav zapříčinila však může pomoci odlišit aktuální stav od celkového prožívání svého

života. Například pokud se zeptáme na otázku „jak se vám daří“ ve slunečný den, lidé

budou udávat spíše pozitivní odpovědi, nežli v den, kdy je zataženo a prší. Pokud se jich

však před tím zeptáme, jaké je u nich počasí a až poté, jak se jim daří, závislost udávaného

SWB na počasí bude menší, než v případě, kdy se na aktuální počasí nezeptáme)

(Kahneman et al., 1999).

Blatný (2010) definuje emocionální složku well-beingu jako souhrn nálad a emocí,

jenž mohou být příjemné či nepříjemné. Podrobněji se jí budeme dále zabývat

v následujícím odstavci s názvem 5.4. Emoční složka subjektivní osobní pohody.

Kognitivní a emocionální dimenze well-beingu jsou nicméně velmi úzce propojeny a

kognitivní hodnocení jako takové je vždy ovlivněno emocemi a naopak.

Různí autoři se na well-being dívají rozdílnými způsoby a využívají odlišné formy

jeho rozdělení. Například podle pojetí Snydera, Lopeze a Pedrottiho (2010) se well-being

skládá z emocionálního, psychologického a sociálního well-beingu.

Dle Ryffové a Singera (2002) je osobní pohoda tvořena šesti základními dimenzemi, které

jsou zároveň jejími zdroji:

� sebepřijetí (pozitivní vztah k sobě);

� pozitivní vztahy s druhými (empatie, uspokojující vztahy) ;

� autonomie (nezávislost na hodnocení a očekávání druhých, sebeurčení) ;

� zvládání životního prostředí (pocit kompetence);

� smysl života (pocit smyslu, cílesměrnost);

� osobní rozvoj (trvalý vývoj, otevřenost novému).

C. Keyes (2007, in Slezáčková, 2012), který do konceptu well-beingu zavedl termín

flourishing, tedy úspěšné prospívání osobnosti, přidal k těmto aspektům duševní pohody

Ryffové navíc emocionální a sociální pohodu. Podle Keyese (2009, in Snyder, Lopez, &

Pedrotti, 2010) je možné jedince vyznačující se vysokou hladinou emocionální,

psychologické a sociální pohody popsat jako prospívající (flourishing). Tyto osoby mají

dostatek vitality, blízké vztahy, postupuje v procesu seberozvoje a prožívá svůj život

smysluplně. (Slezáčková, 2012).

46

Čeští autoři Kebza a Šolcová (2005) ve své studii reprezentativního souboru

v České republice zjistili, že prožitek osobní pohody nezávisí na pohlaví ani věku a šťastný

člověk vyznačuje:

� pozitivním vztahem vlastní osobě

� sebeúctou a sebepřijetím

� sebeuplatněním

� pocitem osobního zvládání

Významným autorem na poli zkoumání lidského štěstí je Seligman (Slezáčková

2012). Nejprve přišel s konceptem „opravdového štěstí“, které tvoří tři základní

komponenty, a sice pozitivní emoce (prožívání radosti, vděčnosti, lásky, naděje a dalších

emocí přispívajících k prožívání vlastního života jako příjemného a pohodlného), aktivní

zaujetí (plné ponoření do práce, zálib nebo prožívání mezilidských vztahů) a smysluplnost

(rozpoznání osobních předností a jejich využití také pro druhé a společnost). Poté se však

odklonil od dle něj problematického pojmu štěstí a vrátil se k širšímu označení „duševní

pohoda“. Seligman poukázal podle Slezáčkové (2012) také na výše uvedenou skutečnost,

že mnohé metody měřící spokojenost se životem mohou být zavádějící, jelikož hodnocení

celkové spokojenosti v životě je až ze 70 % ovlivněno našimi aktuálními pocity, výsledky

výzkumů tedy mohou být značně zkreslené.

Seligman (2011, in Slezáčková 2012) proto vypracoval rozšířenou teorii duševní

pohody, ve které rovněž pracuje s termínem flourishing. Duševní pohodu pokládá nikoliv

za reálný, přímo měřitelný jev, ale spíše za teoretický konstrukt, který je třeba přesně

definovat. Jeho přístup je komplexní, kde každá složka duševní pohody hraje významnou

roli, žádná sama o sobě však nevysvětluje celkovou úroveň duševní pohody. Flourishing

zjednodušeně řečeno přesahuje pojetí životní spokojenosti založené na pozitivní

emocionalitě a lze na něj usuzovat tehdy, pokud víme, jak daný člověk prožívá pozitivní

emoce, vnímá smysluplnost své existence, udržuje kvalitní vztahy s druhými, je aktivně

zaujatý různými aktivitami a dosahuje úspěchů ve své činnosti (Slezáčková, 2012).

Na druhou stranu i toto pojetí pracuje se subjektivním hodnocením těchto oblastí, a

je tedy určováno do velké míry vnitřními proměnnými. Pokud bychom je chtěli měřit

objektivně, bylo by nutné předem stanovit jasná kritéria, což je ovšem značně

komplikovaná záležitost, vezmeme-li v úvahu značnou variabilitu v tom, co lidé považují

pro ně samotné za optimální.

47

Štěstí a duševní pohoda je tedy poměrně složitý konstrukt a i když dnes existuje

mnoho metod k jeho vysvětlení a měření, je potřeba mít na paměti, že každá metoda

poukazuje nebo měří štěstí a pohodu určené právě konstruktem a teorií, ze které vychází. Je

však jistě možné určit oblasti, které mají na prožívání duševní pohody největší vliv a

jejichž vyváženost a rozvoj se odráží v celkovém pocitu štěstí v životě jedince.

2.5.3 Změny hladiny subjektivní osobní pohody

Další otázkou, kterou se oblast zkoumání lidského štěstí a duševní pohody zabývá,

je, zda se jedná o poměrně stálou charakteristiku anebo o proměnlivý jev, který je možné

nějakým způsobem ovlivňovat, zda lze zvýšit úroveň spokojenosti s vlastním životem.

Odpověď do velké míry závisí na tom, z jakého úhlu a časového hlediska se autoři na

subjektivní well-being a jím danou životní spokojenost dívají a jakým způsobem jej

pojímají.

Nástroje psychologických výzkumů často operacionalizují osobní pohodu jako

prožitek trvající řádově spíše týdny, jde tedy o dlouhodobější charakteristiku. Zároveň však

v sobě obsahuje i proměnlivé prvky související s momentálním duševním stavem,

dynamikou nálad nebo reakcemi na životní události (Šolcová, 2004).

Otázka možnosti ovlivnění subjektivního well-beingu, konkrétně jeho kognitivní

složky, spokojenosti se životem, zároveň evokuje otázku, jaké faktory vlastně k pocitu

životní spokojenosti přispívají. Ty mohou být jednak vyjádřeny pomocí objektivních

faktorů, jako je například kvalita rodiny a vztahů, bezpečné prostředí, dobrá ekonomická

úroveň a jiné. Jak však již bylo uvedeno výše, spokojenost v těchto oblastech není až tolik

dána jejich objektivní kvalitou, ale spíše jejich osobitým hodnocením a prožíváním jedince

a rovněž vztahem sám k době. To velmi úzce souvisí s jeho osobnostními

charakteristikami, například temperamentem (nejvíce s dimenzemi extraverze a

neuroticismu), který je podle Blatného (2001, in Dobešová, 2007) nejvýznamnějším

faktorem predikujícím spokojenost se životem.

Becker ve své koncepci uvádí, že člověk má tendenci tíhnout v hodnocení svého

stavu ke stabilní úrovni (Šolcová, 2004). Existuje určitá přednastavená hladina SWB, která

dlouhodobě setrvává na stejné úrovni, různé události mohou způsobit odchylku, ale v

průběhu času dochází k návratu na původní hladinu. Dle Blatného (2010) bylo opakovaně

výzkumně prokázáno, úroveň osobní pohody je ovlivněna pouze událostmi z posledních

48

třech měsíců. nebo těmi, které svou závažností překročily adaptační hranice člověka.

Tento model vychází z předpokladu, že SWB je determinováno velkou měrou neměnnými

osobnostními faktory, což potvrzuje rovněž řada výzkumů. Existují však výzkumy, které

tento předpoklad nepotvrdily, jde tedy zřejmě stále o otevřenou otázku (Nosková, 2008).

I pokud vezmeme v potaz uvedenou teorii, že se SWB vrátí po čase opět na stejnou

hladinu jako na počátku, ani to neznamená, že by tato nebo jakákoliv jiná aktivita nebo

technika pro zvýšení jeho úrovně byla zbytečná. Některé věci pravděpodobně potřebují

více času, pokud chce jedinec změnit stabilnější charakteristiky, způsob myšlení nebo

prožívání, trvá to déle a je nutná pravidelná práce a upevňování. Pokud se však nějaká

technika ukáže jako účinná a člověka baví a cítí její příznivý účinek, může ji zařadit do

svého každodenního života a stabilně tak udržovat svou pohodu na vyšší úrovni, v průběhu

času může dojít i k trvalejší změně.

Zjištěná přednastavená hladina může souviset s těmi složkami well-beingu, které

jsou ovlivněny zejména osobnostními charakteristikami jedince, tedy těmi, které se

nejvýznamněji podílejí na hodnocení životní spokojenosti, zároveň jsou považovány za

poměrně stálé a málo se měnící v průběhu života. Rovněž může jít o zvýšení či snížení

celkového well-beingu vlivem vnější události. Když však její působení pomine, případně si

člověk zvykne na novou situaci, prožívání životní spokojenosti se vrátí na původní úroveň.

Velká část metod pro zkoumání spokojenosti se životem pracuje s oběma jeho hlavními

dimenzemi, tedy kognitivní a emocionální. Relativní stálost hladiny subjektivního well-

beingu může být tedy dána zejména jeho kognitivní složkou, na kterou mají vliv málo

proměnné osobnostní vlastnosti daného jedince. Emocionální složka je naproti tomu velmi

proměnlivá a může celkové hodnoty SWB v čase vychylovat. Jelikož je emocionální

prožívání také do velké míry závislé na osobnostních charakteristikách, má tendenci se

v dlouhodobém měřítku i po různých výchylkách na jednu či na druhou stranu udržovat na

relativně stálé úrovni. Některé významné životní události, nebo i cílené metody, jako

například terapeutická intervence, meditace, zlepšení fyzické zdatnosti a mnohé další,

mohou působit na obě složky a prostřednictvím rozvoje a změn osobnosti ovlivnit také

subjektivně prožívanou životní spokojenost. Snaha o zlepšení kvality života je ostatně

hlavním nebo vedlejším cílem většiny psychoterapií. Stálost well-beingu platí v případě,

kdy se člověk sám aktivně nesnaží o změnu svého prožívání nebo například rozvoj své

osobnosti nebo se nepřihodí žádná událost, která by v něm podnítila zásadnější změny či

49

přehodnocení.

Dnes je zřejmé, také díky moderním zobrazovacím metodám a rozvoji lidského

poznání, že mozek je schopen procházet v čase značnými proměnami, které samozřejmě

ovlivňují téměř veškeré fyziologické funkce těla a také psychické prožívání a rovněž

mnohé charakterové a další osobnostní vlastnosti a z nich vycházejícího chování. Některé

změny probíhají samy a přirozeně, jiným se musí dopomoci a často to není tak snadné.

Ostatně cílem jakékoliv léčby je nějaká vnitřní změna. V medicíně jde o změny, které se

projeví na rovině těla, v případě psychoterapie je cílem proměna v duševní oblasti.

Poznatky o mozkové plasticitě mohou přispět také rozvoji poznání a způsobů práce a

psychickým stavem nebo osobnostními charakteristikami člověka.

Řada výzkumů potvrzuje, že určitý typ intervencí může well-being zvyšovat.

Například meta-analýza výzkumů (probíhajících nejčastěji v délce 4-12 týdnů) v oblasti

vlivu intervencí pozitivní psychologie provedená Sin a Lyubomirsky (2009) ukázala, že

intervence s využitím technik pozitivní psychologie (například pozitivní psaní, nácvik

všímavosti, vděčnosti a jiné) signifikantně zvyšují úroveň subjektivního well-beingu a

zároveň snižují hladinu depresivních symptomů.

2.5.4 Emoční složka subjektivní osobní pohody

Emocionální složku osobní pohody tvoří dlouhodobé prožívané emoce (pozitivní a

negativní), jejich intenzita a frekvence. Emoce ovlivňují celou řadu procesů, včetně

kognitivních a fyziologických. Osobní pohoda se vyznačuje vysokou úrovní emocí

pozitivních a nízkou úrovní emocí negativních (Blatný, 2010).

Pozitivní a negativní emoce nejsou pouhými opačnými póly jedné škály

subjektivního well-beingu, ale tvoří dvě samostatné dimenze. Toto zjištění podpořilo

výzkum pozitivního well-beingu, na rozdíl od jeho pouhého odvozování z nepřítomnosti

negativních pocitů (McDowell, 2009).

Dělení emocí na pozitivní a negativní je zjednodušené, existuje celá řada způsobů

třídění emocí. Dle Šimka (1995, in Křenková) se dělit například na kladné, (radost),

záporné (smutek), aktivizující (zlost, radost) či tlumící (zklamání, deprese).

Každá emoce představuje určitou formu energie a zejména velké množství

neodreagovaných emocí (bez možnosti je vyjádřit či reagovat) může poškozovat lidské

50

zdraví (případem jsou civilizační choroby). Tato situace nastává zejména u emocí

negativních, jejichž vyjadřování je v mnoha případech společensky nepřípustné (Šimek

1995, in Křenková 2011).

Emoce zejména zprostředkovávají prožitek, na jehož základě dále jednáme. Člověk

se od ostatních savců liší tím, že emoční pohnutky nemusí poslechnout, je schopen

sebekontroly. Proces emočního prožívání je možné řídit, organizovat, směřovat a zároveň

se pokoušet aby vedl spíše k růstu, nežli patologickým situacím (Vasiljuk 1998, in

Křenková 2011).

Dynamika a obsah emočního prožívání jsou částečně vrozené a částečně jde o

důsledek specifického vývoje každého člověka, do určité míry je člověk schopen po celý

svůj život učit se, rozvíjet, případně pozměňovat emoční reakce (Šimek 1995, in Křenková

2011).

Další důležitou součástí emocionální osobní pohody je štěstí, jež označuje

hodnocení prožitkové stránky života a leží na hranici emoční a kognitivní složky well-

beingu. Je možné říci, že se jedná o opak deprese s převahou prožívání pozitivních emocí

nad negativními (Blatný, 2010).

2.5.5 Pozitivní emoce

Emoce jsou součástí každého lidského života a prožívání každého člověka. Je

možné je rozdělit do dvou hlavních skupin, a sice emoce pozitivní a negativní. Ty negativní

jsou povětšinou nepříjemné, na druhou stranu jsou zcela přirozené a mají také svou

významnou roli v životě i v rámci evoluce. Jsou velmi úzce provázány s tělesným stavem a

fyzickými pocity (stejně tak pozitivní emoce) a díky nim si můžeme uvědomovat, že se

nám něco nelíbí, že něco není v pořádku nebo že je potřeba nějaká změna ať už na

jakékoliv úrovni. Tělo i duše se však během prožívání negativních emocí dostává do stresu,

naopak stres podporuje negativní emoce a tak vzniká bludný kruh. Někdy je snadné z něj

vystoupit nebo nám v tom pomůže nějaká vnější pozitivní událost, mnohdy však sami

musíme aktivně něco učinit abychom se opět dostali do pohody a ne vždy je to tak

jednoduché a negativní rozpoložení může trvat i mnoho týdnů. Tím ovšem oslabujeme i své

fyzické tělo a jsme pak ještě oslabenější a i na duševní rovině náchylnější k dalším

propadům. Je proto dobré naučit se s negativními emocemi nějakým způsobem pracovat,

51

přijímat jako nezbytnou součást života, ale zároveň si osvojit způsoby jak své prožívání

dostat opět do rovnováhy či pozitivního pólu.

Navození pozitivních emocí je dle Nešpora (2011) jednou z cest, kterou lze

zmírňovat průběh a dopad emocí negativních. Prožívání pozitivních emocí proto také ne

náhodou patří ke znakům vysokého well-beingu (osobní pohody) a s jejich prostřednictvím

lze well-being zvyšovat.

Pozitivní emoce vedou mimo jiné k širšímu a lepšímu vnímání skutečnosti. Rovněž

zvyšují psychickou odolnost, projevují se aktivací příslušných částí mozku, na úrovni

autonomního nervového systému a žláz s vnitřní sekrecí (Nešpor 2011). Kladné emoce nám

také umožňují udržovat dobré vztahy, podporují zájem o nové zážitky a činnosti a

kreativitu (Slezáčková, 2012). Pozitivní emoce vytváří trvalé osobní zdroje sil. Díky

zkušenostem s kladnými emocemi jsou lidé tvořivější, sociálně aktivnější a celkově

zdravější. (Fredrickson, 2004). Nemusí se jednat o pouhý jednorázový stav, ale o vývoj

směřující k vyšší úrovni zrání osobnosti (Sobková & Tavel, 2010).

Mareš (2001, in Sobková & Tavel, 2010 ) definuje šťastnou osobnost třemi

základními znaky: přítomnost pozitivních emocí, nepřítomnost emocí negativních a

spokojenost se svým životem jako celkem.

B.L. Fredricksonová (2004) se velmi důkladně zabývala studiem lidských emocí a

pracovala s pojmem pozitivita. Pozitivita podle Fredricksonové označuje komplexní

fenomén týkající se jednak emocionality, ale také způsobu myšlení, smysluplnosti,

mezilidských vztahů i tělesného zdraví. Je totiž potřeba od sebe odlišit prosté potěšení,

které prožíváme například při příjemných činnostech od celkového pozitivního vnitřního

naladění, které ovlivňuje naše prožívání za jakýchkoliv situací. Pozitivní naladění

samozřejmě přispívá k častějšímu a intenzivnějšímu prožívání pozitivních emocí, které pak

nejsou jen pouhou reakcí například na úspěch nebo zdraví, ale také je přímo ovlivňují a

podporují. Pozitivita jako taková je příčinou a důsledkem spokojenosti a naplnění v životě.

Zvyšuje také naši sebedůvěru a celkovou aktivitu. Má dále vliv na způsob myšlení, které je

pak otevřenější a kreativnější. Pozitivní emoce zlepšují sociální vztahy, podporují

optimismus, odolnost, posilují duševní a fyzické síly. Mají schopnost zmírnit vliv emocí

negativních a mohou také pomoci při překonávání mezilidských konfliktů.

Pozitivní emoce jsou rovněž úzce provázány s fyzickým zdravím (při častém

prožívání pozitivních pocitů lze očekávat méně nachlazení, zánětů nebo

52

kardiovaskulárních onemocnění) a dlouhověkostí. Kok et al. (2013) prokázali, že zvýšení

míry pozitivních emocí stimuluje činnost parasympatické části vegetativního nervového

systému. Tato část autonomního nervového systému zasahuje do činnosti většiny vnitřních

orgánů a její vliv je převážně relaxační. Stimulace parasympatiku vede například ke

zpomalení srdeční frekvence, svalové relaxaci nebo zvýšení prokrvení trávicího traktu.

Slouží tedy k regeneraci a obnovení energetických zásob. Tímto způsobem pozitivně

ovlivňuje tělesné zdraví.

Slezáčková (2012) uvádí, že pozitivní naladění lze různými způsoby zvyšovat.

Nestačí však pouze nasadit masku a tvářit se, že jsme šťastní a v pohodě, i když tomu tak

zrovna není, případně zavírat před problémy oči. Dle Fredricksonové (2005) mnohé

výzkumy ukazují, že nejen projevy hněvu mají negativní dopad na lidské zdraví a korelují

například s rizikem srdeční příhody, ale že stejná závislost platí také pro neupřímné

vyjadřování pozitivity (předstíraný úsměv). Pouze skutečný srdečný úsměv, při kterém jsou

aktivovány také svaly okolo očí má protektivní vliv na naše tělo i duši. Pozitivita tedy

neznamená popírání negativních zážitků, spíše jde o to nenechat se jimi zahltit a udolat, ale

využít pozitivních emocí a myšlenek k posílení při jejich zvládání (Slezáčková, 2012).

Negativní emoce tedy mají také své místo v každodenním životě a není účelné se

snažit se jich zcela zbavit. Slezáčková (2012) udává, že ideální poměr mezi pozitivními a

negativními emocemi je 3:1. Nejčastěji se v běžné populaci vyskytuje poměr 2:1, osoby

s depresí skórují 1:1 a méně.

Friderickson (Cohn, Fredrickson, Brown, Mikels, & Conway, 2009) užívá termín

pozitivita jako alternativu k pojmu štěstí, které může vyjadřovat emoci, osobnostní rys,

náhodu, předurčenost nebo cíl života. Pozitivita jakožto kladné emocionální naladění

zahrnuje prožívání zejména těchto kvalit : radosti, lásky, vděčnosti, naděje, vyrovnanosti a

klidu, hrdosti, zájmu, pobavení, úcty a inspirace. Jejich rozvoj je samozřejmě velmi

individuální.

Ačkoliv tedy v předcházející kapitole bylo uvedeno mnoho různých konceptů a

přístupů k pojetí štěstí, osobní pohody či kvality života, je zřejmé, že pozitivita, jejíž

důsledkem je častější prožívání kladných emocí, je velmi významným faktorem, který

určuje a také ovlivňuje úroveň prožívaného well-beingu.

Fredricksonová například testovala hypotézu, že pozitivní emoce mají schopnost „léčit“

emoce negativní. Probandi byli uvedeni do stresující situace, bylo jim řečeno, že si mají

připravit projev pod časovým tlakem. Poté, co byli obeznámeni s tím, že žádný projev

přednášet nemusí, byl jim ukázán film, v prvním případě evokující potěšení, v druhém

53

případě spokojenost, ve třetím žádnou emoci a ve čtvrtém smutek. Po celou dobu jim byl

měřen srdeční tep a krevní tlak. Obrázek 1 níže ukazuje, za jak dlouho v jednotlivých

případech došlo k návratu srdečních funkcí do normálu (Fredrickson, 2003).

Obrázek 1. Doba nutná ke zotavení srdečních funkcí z prožitého stresu podle sledovaného filmu.

V prvním případě byl promítán film evokující potěšení, ve druhém spokojenost, ve třetím žádnou

emoci, ve čtvrtém smutek (odshora dolů)

čas (sekundy) 0 10 20 30 40 50

2.5.5.1 Navozování pozitivních emocí

Emoce jako takové jsou velmi prchavé a mohou se velmi rychle proměňovat na

základě vnějších událostí i vnitřních procesů (fyzických, ale i duševních). Pokud nějaké

emoční naladění přetrvává po delší dobu, hovoříme o náladě. Ta může být rovněž pozitivní

nebo negativní (laicky pak mluvíme o dobré či špatné náladě) nebo rychle se měnící od

jednoho pólu ke druhému. Setrvávání na jednom extrémním pólu nálady nebo její velmi

rychlé a nepředvídatelné proměny mohou vyústit až v patologii (deprese, mánie, emočně

nestabilní porucha). U většiny zdravých jedinců má však nálada tendenci setrvávat

v mírném vychýlení na jednu či na druhou stranu s občasnými výkyvy. Následně pak

ovlivňuje naše subjektivní prožívání či neprožívání pohody a štěstí v životě.

54

To, k jakému pólu je nálada po většinu času nakloněna závisí na celé řadě faktorů.

Příčinou a zároveň průvodním jevem dobré či špatné nálady a následně dlouhodobějšího

stavu jsou vždy pozitivní či negativní emoce. Jak již bylo uvedeno výše, jejich prožitek

v některých případech souvisí s vnějšími událostmi, mnohem více jsou však determinovány

vnitřními proměnnými, jako například temperament, převaha extroverze či introverze nebo

atribuční styl a mnohé další. Tyto charakteristiky jsou nám do velké míry dány geneticky

nebo se rozvinuly na základě zkušeností v raném dětství, vždy je však možné svou

osobnost rozvíjet tak, abychom mohli prožívat více štěstí ve svém životě.

Jednou z cest, jak zvýšit prožívanou osobní pohodu je dle Nešpora (2011) navozování

pozitivních emocí. Ovšem takovým způsobem, který je dlouhodobé udržitelný a

nepoškozuje ani nás ani ostatní (například užívání omamných látek). Jednorázová pozitivní

emoce sice náš celý postoj k životu a jeho prožitek nezmění, jestliže však s nimi pracujeme

pravidelně a dlouhodobě, mohou již mnohé ovlivnit. Například je člověk schopný případné

vzniklé negativní emoce rychleji a efektivněji zpracovat a proměnit, zažívá méně stresu a

tím je fyzicky i duševně zdravější, stává se odolnějším vůči stresorům. Díky plasticitě

mozku může dojít ke změně neuronálních spojů v mozku (časté prožívání negativních

emocí může vést k vyšší citlivosti limbického systému zodpovědného právě za emoční

prožívání a díky vytvořeným spojům pak člověk může mnohem snadněji a na základě

menšího podnětu sklouznout ke špatné náladě či naopak).

Člověk je díky pozitivním emocím otevřenější a laskavější vůči svému okolí, což

vede k rozšiřování a prohlubování sociálních vztahů, myšlení je při pozitivním prožívání

flexibilnější a otevřenější a je tak šance pro jiné a nové zhodnocení situace nebo i svého

života, vytvoří se prostor pro osobnostní růst (Fredrickson, 2004).

Spoléhat se při navozování pozitivních emocí na zevní okolnosti není příliš

výhodné. Životní situace mnohdy není možné ovlivnit, zároveň opakování jedné radostné

události vede k oslabení jejího efektu. Pozitivní účinek některých technik například

záměrně navozeného smíchu, relaxace nebo meditace se však i při dlouhodobějším

opakování naopak zesiluje (Nešpor 2011).

Podle Humpolíčka (2006) je relaxace je účinným nástrojem napomáhajícím

uvolnění organismu, zachování a obnovení harmonické rovnováhy, snížení svalového a

duševního stresu a napětí. Relaxační techniky nám dále umožňují lépe vnímat své tělo a

psychiku a je možné s její pomocí mírnit deprese, úzkosti, fyzickou bolest. Existuje mnoho

55

různých technik a způsobů relaxace. Humpolíček (2006) dělí relaxaci podle použitých

metod na relaxaci: dechovou, hudbou, cvičební.

Cílem všech relaxačních technik je především pomoci člověku se fyzicky i duševně

uvolnit a odstranit napětí či negativní myšlenky. Některé se více soustřeďují na fyzickou

stránku, jiné na mentální (obě jsou ovšem těsně provázány a uvolnění mentální navodí

uvolnění fyzické a naopak), další využívají kombinace obou složek. Díky uvolnění může

organismus přirozeným způsobem obnovit své síly, je proto dobré zařazovat relaxaci nebo

jiné podobné techniky jako součást pravidelné duševní hygieny.

Hudba jako taková, správně zvolená, může v člověku navodit pocit relaxace a

zklidnění, doprovázené příslušnými fyziologickými změnami, případně odstranit únavu.

Hudba v kombinací s relaxačními technikami může znásobit a prohloubit jejich efekt.

Všeobecně se pro relaxační účely hodí hudba pomalejší, tichá a instrumentální, záleží

ovšem také na osobních preferencích jedince (Humpolíček, 2006).

2.5.6 Přístup ke štěstí a osobní pohodě ve východních filozofiích

„Věřím, že skutečným smyslem našeho života je hledat štěstí. Věřím, že štěstí může

být dosaženo pomocí výcviku mysli. “ (Lama & Cutler, 1999, str. 8)

Uvedený výrok jeho svátosti Dalajlamy je potvrzením skutečnosti, že východní

filozofie (stejně jako mnohé jiné tradiční kulturní a filozofické systémy, zde se však

budeme zabývat budhismem a jemu příbuznými směry, které jsou u nás doposud

nejznámější) se oblastí duševní pohody a zvyšování pocitu štěstí v životě zabývá již

odnepaměti a zároveň jde o její stěžejní téma (Slezáčková, 2012). Západní psychologie

nyní objevuje to, s čím v těchto kulturách pracují již po staletí. Zároveň je však patrná

určitá tendence k propojení západní i východní cesty, což může přispět k obohacení na

obou stranách. Východní filozofie disponuje znalostmi a technikami založenými na letité

praxi, intuitivním poznání a bohatých zkušenostech, západní psychologie nabízí objektivní

poznatky získané z výzkumů.

Jedním z prostředků východních filozofií k dosažení štěstí je meditace. Meditace je

dalším oblíbených nástrojem nejen osobnostního a duchovního rozvoje, ale také duševní

hygieny. Jde o souhrnné označení nejrůznějších technik vedoucí k danému stavu mysli i

tohoto stavu jako takového.

56

Cílem meditační praxe je vedle rozvoje bdělosti a klidu mysli také rozvoj

pozitivních vlastností, jako je láska, soucit, radost či vyrovnanost. Tyto vlastnosti jsou

zároveň předmětem pozitivní psychologie, jak je uvádí například Slezáčková (2012).

Ve svém základu se meditace podobá relaxaci, pokud ovšem vezmeme techniku

samotnou, je-li součástí duchovní praxe, je zapotřebí ji doplnit také studiem duchovní

nauky. Kromě samotného uvolnění je v meditaci kladen důraz i na zaměření pozornosti

určitým směrem a v určité kvalitě, například na část těla, vnější objekt nebo vnitřní

pochody mysli, v případě kontemplace jde o zamýšlení se nad daným tématem.

Jednou z meditačních metod zaměřených na rozvoj pozitivních emocí je například

meditace milující laskavosti (mettá)a její účinek prokazuje řada experimentálních studií

(Kok et al., 2013; Nešpor 2011). Kok et al. (2013) ve své studii rovněž potvrdili, že

pravidelné 6-týdenní praktikování mettá vedlo u účastníků k nárůstu pozitivních emocí,

prožívání pozitivních sociálních interakcí a ke zvýšení tonu parasympatiku.

V řadě kultur hudba byla a dodnes stále je vnímána jako způsob či prostředek

meditace, kdy meditací je zde myšlena jakákoliv technika, vedoucí pozornost člověka do

prožívání přítomného okamžiku, takzvaného tady a teď. Je patrné, že aktivní provozování

nebo poslech hudby jsou v mnoha charakteristikách tomuto pojetí meditace podobné.

57

3 VÝZKUMNÁ ČÁST

3.1 Formulace problému

Hlavním cílem této studie je získat hlubší porozumění působení pravidelného

provozování zpěvu na lidskou mysl a emoce.

Dílčím cílem výzkumu je zjistit, zda a jak přispívá pravidelný meditační zpěv

k pociťování emocionální duševní pohody.

Dalším dílčím cílem je zjistit, zda je pociťování emocionální duševní pohody

odlišné při použití dvou technik: meditačního zpěvu a relaxace se zaměřením pozornosti na

dýchání.

Zpěv jako nezávislá proměnná byl zvolen, jelikož jde o hudební aktivitu, kterou

může provádět každý, bez nutnosti vlastnit nějaký hudební nástroj nebo ovládat hru na

nástroj, není ani nutná jakákoliv předchozí zkušenost a zpívat mohou lidé jakéhokoliv

věku, vzdělání, kulturního prostředí.

V práci je uváděn pojem meditační zpěv (meditační ve smyslu provozování činnosti

s plným zaměřením pozornosti na tuto aktivitu), který se liší od běžného zpěvu tím, že při

něm nejde o technickou stránku zpěvu nebo rozvoj pěveckých dovedností, ani o prostý

zpěv písní či pobrukování jen tak pro radost, ale důraz je kladen na uvolněné zaměření

pozornosti na vlastní hlas a zpěv bez ohledu na jeho kvalitu.

Využití zpěvu písní bylo vyloučeno zejména proto, že písně jsou již komplexním

hudebním dílem a i když jejich zpěv může mít také prospěšný vliv na psychiku člověka,

bylo by obtížné vybrat jednu, která by byla vhodná k účelům výzkumu a pro všechny

účastníky, jelikož hudební preference každého jedince jsou poněkud odlišné a jedna píseň

může na každého působit jinak. Vlastní výběr oblíbené písně také není vhodný z důvodu

zachování stejných podmínek pro všechny účastníky. Navíc pro osoby bez nebo

s minimálními zkušenostmi se zpíváním by mohlo být obtížné a stresující si nějakou

vybrat.

Meditační zpěv libovolných samohlásek za doprovodu monotónní relaxační hudby

se jeví jako ideální prostředek pro výzkumné účely a jako technika rovnocenná a

porovnatelná s relaxací, jejíž příznivé účinky na lidskou mysl i tělo byly již mnohokrát

ověřené.

58

3.2 Hypotézy

H1. Týdenní pravidelné provozování aktivního meditačního zpěvu vede ke změnám

v prožívání emocionální duševní pohody.

H2. Týdenní pravidelné provozování aktivního meditačního zpěvu zvyšuje hladinu

prožívaných pozitivních emocí.

H3. Týdenní pravidelné provozování aktivního meditačního zpěvu zvyšuje hladinu poměru

pozitivity.

H4. Týdenní pravidelné provozování aktivního meditačního zpěvu snižuje hladinu

prožívaných negativních emocí.

H5. V působení relaxace a meditačního zpěvu na prožívání emocionální duševní pohody

není rozdíl.

H6. V působení relaxace a meditačního zpěvu na prožívání pozitivních emocí není rozdíl.

H7. V působení relaxace a meditačního zpěvu na poměr pozitivity není rozdíl.

Dodatky k hypotézám:

Pravidelným provozováním je myšlen meditační zpěv provozovaný denně po dobu deseti

minut.

Meditačním zpěvem je myšlen zpěv libovolných samohlásek spojený s nácvikem

alikvótního zpěvu za doprovodu monotónní relaxační hudby.

59

3.3 Metodika výzkumného šetření

3.3.1 Design výzkumu

Před navržením výzkumného designu byly s pomocí internetových zdrojů

vyhledány výzkumy a studie podobného typu, s hlavními klíčovými slovy well-being, ve

spojení s reserach, music, positive psychology, singing, relaxation. Výzkumy se

zaměřovaly převážně na efekt rozličných intervencí, okolností, aktivit a dalších faktorů,

které mohou nějakým způsobem ovlivňovat hladinu subjektivního well-beingu. Je nutné

poznamenat, že výzkumy vycházely z různých konceptů samotného well-beingu či osobní

pohody (Sin & Lyubomirsky, 2009) Vzhledem k tomu, že využívaly různé metody pro

měření toho také využívaly různé metody pro měření SWB, lišily se v délce trvání

výzkumu a samotné intervence, stejně jako v její formě a obsahu, počtem subjektů či

kontrolních skupin.

Po pečlivém prostudování, porovnání s cíli této studie a možnostmi výzkumu, byl

zvolen design uvedený dále. Podobně strukturovaným výzkumným designem byl například

výzkum Lichter et al. (1980). Metoda vedení denních záznamů byla využita již v řadě

výzkumů provedených například Kahnemanen (Kahneman et al., 2006) nebo Fredrickson

(2005).

Byl zvolen experimentální plán zahrnující dva re-testy, zařazení experimentální

proměnné bylo provedeno dvakrát. V průběhu všech 4 týdnů byl každý den administrován

Dotazník pozitivity.

Tabulka 1. Časový plán experimentu. MZ = meditační zpěv, R = Relaxace, K = kontrolní skupina

Skupina Týden 1 Týden 2 Týden 3 Týden 4

1 (MZ) Bez intervence Intervence

(meditační zpěv)

Bez intervence Intervence

(meditační zpěv)

2 (R) Bez intervence Intervence (relaxace) Bez intervence Intervence (relaxace)

3 (K) Bez intervence Bez intervence Bez intervence Bez intervence

DEP36 2x 1x 1x 1x

Dotazník

pozitivity

7x 7x 7x 7x

60

Nezávisle proměnné

Nezávislými proměnnými budou v našem výzkumu dvě různé techniky:

- Meditační zpěv

- Relaxace (zaměřená na sledování dechu)

Závislé proměnné

- Hladina pozitivních a negativních emocí, poměr pozitivních a negativních emocí (měřeno

pomocí Dotazníku pozitivity - měří emocionální well-being pomocí poměru pozitivních a

negativních emocí)

- Emocionální well-being (měřený pomocí Dotazníku aktuálního emocionálního naladění

DEP36 - dotazník emočního prožívání v uplynulém týdnu)

- Subjektivní spokojenost se životem, zhodnocení efektu nezávisle proměnné na prožívání a

duševní pohodu (hodnoceno formou kvalitativního rozhovoru)

Pro povahu výzkumného problému se jako vhodné jeví kvantitativní metoda

v podobě měření pomocí dotazníků v kombinaci s metodou kvalitativní (rozhovor), která

dává větší prostor pro zachycení individuálních rozdílů, subjektivních prožitků a hlubší

vhled do tématu, stejně jako umožní alespoň částečně zachytit možné intervenující

proměnné.

Do určité míry se design výzkumu podobá komparativnímu experimentu.

Nesplňuje však všechny požadavky pro klasický experiment, a je spíše metodou pro

pochopení zkoumaného jevu a zodpovězení výzkumných otázek.

Metody kvalitativní budou kombinovány s kvantitativními, konkrétně použitím

dotazníku prožívání emocí a dotazníku pozitivity a jejich porovnáním u jednotlivců a celé

výzkumné skupiny v rámci analýzy dat.

61

3.3.2 Charakteristika výzkumného souboru

Nábor dobrovolníků byl uskutečněn záměrným výběrem v kombinaci s metodou

sněhové koule. Do experimentu se zapojilo 22 osob, které byly náhodným výběrem

rozděleny do 3 skupin: skupina 1 (meditační zpěv), skupina 2 (relaxace) a skupina 3

(kontrolní).

Ze skupiny 2 byla vyřazena jedna osoba, která z časových důvodů po dvou týdnech

experimentu nebyla schopná pokračovat v participaci. Z tohoto důvodu je odlišný počet

subjektů ve skupině 1 a 2. Jeden subjekt ze skupiny 2 zapomněl ve čtvrtém týdnu vyplňovat

Dotazník pozitivity, máme od něj k dispozici data pouze ze tří týdnů. I v tomto týdnu však

prováděl relaxaci, ke statistickým výpočtům jsme tedy použili jeho data z dotazníku DEP36

ze všech čtyř týdnů. Ze skupiny 3 odpadly 2 osoby, jedna z důvodu závažné změny rodinné

situace a druhá pro výrazné zhoršení zdravotního stavu. Z kontrolní skupiny nebyl na konci

experimentu vyřazen žádný účastník.

Je nutné dodat, že největším problémem bylo naplnění kontrolní skupiny.

Dobrovolníci, kteří projevili zájem o účast ve výzkumu, byli ochotnější se jej zúčastnit

v případě, že zahrnoval nějakou aktivitu – intervenci. Pokud byli požádání o účast

v kontrolní skupině, většině se příliš nechtělo „jen tak“ každý den vyplňovat dotazník.

Našli jsme pouze jednoho dobrovolníka, který jej vyplňoval celý měsíc. Přistoupili jsme

tedy na kompromis a snížili počet dnů, kdy je vyplňován dotazník pozitivity na dva týdny.

Díky tomu se zvýšil počet účastníků v kontrolní skupině, jelikož osob, které byly ochotny

spolupracovat dva týdny bylo více, než v případě celých čtyř týdnů. Tato skutečnost snižuje

možnost adekvátního porovnání skupin s intervencí s kontrolní skupinou. Bude však možné

porovnat změnu v hodnotách alespoň v rámci dvou týdnů.

Pro statistické zpracování dat byla tedy použita data 19 osob, 11 mužů a 8 žen,

průměrný věk byl 29,68 let, SD 3,37.

Limity pro zařazení do souboru bylo: věk 20–40 let, aktivní provozování zpěvu,

hudby nebo strukturované relaxace častěji než dvakrát týdně, absence psychického

onemocnění vyžadujícího léčbu, aktuální závažná událost ovlivňující zásadně kvalitu života

(úmrtí v rodině, změna nebo propuštění ze zaměstnání, vážné zhoršení zdravotního stavu

apod.).

62

Celý experiment probíhal čtyři týdny.

Na počátku byli probandi seznámeni s průběhem a všemi náležitostmi výzkumného

šetření a podepsali informovaný souhlas. Byli rovněž informováni o použití nahrávacího

zařízení během rozhovorů a o možnosti svou účast ve výzkumu kdykoliv ukončit. Byli

obeznámeni s anonymním využitím získaných dat pouze pro výzkumné účely této práce.

Osoby ve vzorku jsou ve věkovém rozpětí 20-40 let, tedy v období mladší až

střední dospělosti, rovnoměrné zastoupení mužů a žen. Následující tabulka (Tabulka 2)

zobrazuje základní charakteristiku výzkumného souboru.

Tabulka 2. Charakteristika výzkumného souboru. MZ = Meditační zpěv, R = Relaxace, K = Kontrolní

skupina

Skupina Počet subjektů

Mužů Žen Průměrný věk (SD)

1 (MZ) 6 4 2 29,5 (2,1)

2 (R) 5 3 2 29,8 (4,32)

3 (K) 8 4 4 29,75 (3,92)

Vysvětlivky: SD – směrodatná odchylka

3.3.3 Průběh výzkumu

Výzkumné šetření sledující změny v prožívání duševní pohody v závislosti na

pravidelném praktikování meditačního zpěvu nebo relaxace probíhalo v období

15.9. - 30.10. 2013.

1. Týden

Před zahájením experimentu byl s účastníky proveden polo-strukturovaný rozhovor

a předložen Dotazník DEP36. V prvním týdnu výzkumu dobrovolníci z žádné skupiny

neprováděli žádnou techniku.

Na konci každého dne byli účastníci požádáni o vyplnění Dotazníku pozitivity. Na

konci celého týdne byli opět požádání o vyplnění dotazníku DEP36.

2. Týden

V druhém týdnu obdržela první experimentální skupina instrukce k provádění

meditace se zpěvem, každý den, ideálně během ranního hodin po probuzení.

63

Druhá experimentální skupina v druhém týdnu obdržela písemné instrukce

k provádění relaxace se zaměřením na dech s hudbou, každý den, ideálně během ranního

hodin po probuzení.

Třetí experimentální skupina ve druhém týdnu obdržela písemné instrukce

k provádění relaxace se zaměřením na dech, každý den, ideálně během ranního hodin po

probuzení.

Čtvrtá kontrolní skupina neprováděla žádnou techniku.

Na konci každého dne byli účastníci požádáni o vyplnění Dotazníku pozitivity. Na konci

celého týdne byli opět požádání o vyplnění dotazníku DEP36.

3. Týden

Ve třetím týdnu opět žádná skupina neprováděla žádnou z technik a byli požádání o

vedení denních záznamů ve formě Dotazníku pozitivity. Na konci týden účastníci vyplnili

dotazník DEP36.

4. Týden

Ve čtvrtém týdnu byl zopakován postup z druhého týdne, tedy zařazení zpěvu nebo

relaxace do denních aktivit, včetně vyplňování dotazníků. Na konci týden účastníci opět

vyplnili dotazník DEP36 a byl s nimi proveden polo-strukturovaný rozhovor.

3.3.4 Metody sběru dat

Účastníci si mohli zvolit, zda chtějí dotazníky vyplňovat v papírové formě, nebo

pomocí internetového připojení. Pro tyto účely jsme vytvořili on-line verzi dotazníků.

Průběžně jsme se všemi udržovali kontakt nejčastěji pomocí internetových komunikačních

prostředků. Zejména zpočátku byl tento kontakt nezbytný, aby si respondenti zvykli na

pravidelné vyplňování dotazníků. Zhruba polovina subjektů vyplňovala dotazníky

v elektronické podobě a polovina v papírové formě.

Instrukce k provádění jedné z technik účastníci obdrželi v papírové formě, rovněž

byly dostupné na internetu. První experimentální skupina společně s instrukcemi k nácviku

alikvótního zpívání obdržela hudební nahrávku, která sloužila jako doprovod ke zpěvu.

Rozhovory na počátku a na konci experimentu byly uskutečněny během osobního

setkání a nahrávány na záznamové zařízení.

64

3.3.4.1 Dotazník pozitivity

Autorkou tohoto dotazníku je B.L.Fredricksonová (2003). Vyvinula ho pro měření

poměru pozitivních a negativních emocí v průběhu uplynulého dne. Podobným dotazníkem

je například PANAS, obsahující rovněž 10 položek pro pozitivní a 10 položek pro

negativní emoce (Křivohlavý, 2007). Při tvorbě dotazníku pracovala také s možnými

zkresleními výsledků. Málokdo je totiž schopen si zcela přesně vzpomenout na všechny

odstíny prožívaných emocí v uplynulém dni. Emocionální paměť bývá ovlivněna tím, jaká

byla nejintenzivnější emoce v daném dni a jak se cítíme v okamžiku vyplňování dotazníku.

Proto je v dotazníku posuzována míra intenzity dané emoce namísto snahy o zprůměrování

nálady nebo četnosti emocí. Přesnost posuzování se zvyšuje, pokud posuzujeme právě

vrcholy emočního prožitku (Fredrickson & Losada, 2005).

Fredricksonová navrhuje pro překonání možných zkreslení zprůměrovat data

získaná v průběhu jednoho měsíce, díky čemu získáme průměrnou hodnotu poměru

pozitivity. Tímto nástrojem je také možné měřit změny v našem emocionálním naladění

vlivem různých cvičení nebo technik (Slezáčková, 2012).

Dotazník není standardizovaný na českou populaci, přesto jsme se však rozhodli jej

využít. Použili jsme překlad do českého jazyka podle Slezáčkové (2012).

Bohužel v našem výzkumu nebylo z časových důvodů možné měřit poměr

pozitivity a negativity po dobu celého měsíce, zvolili jsme tedy variantu týdenních

průměrů, tvořících základní poměr pozitivity a negativity pro daného člověka. Týden byla

rovněž doba, kdy osoby v experimentální skupině praktikovaly zpěv nebo relaxaci, z tohoto

období byl rovněž vypočítán týdenní průměr poměru pozitivity a negativity.

Velkou výhodou dotazníku je jeho jednoduchost a jeho vyplnění zabere zhruba

pouhé dvě minuty, hodí se tedy pro každodenní posuzování prováděné respondenty.

V dotazníku jsou rovným dílem zastoupeny otázky na pozitivní a negativní emoce,

což je podobný poměr jako v experimentu Kok et al. (2013) s osobami praktikujícími

mettá, kde pro měření úrovně pozitivních emocí použili 20-ti položkový screeningový

dotazník, ve kterém účastníci hodnotili nejvyšší míru prožitku dvaceti různých emocí

pomocí 5bodové škály. Položky pro pozitivní emoce souvisejí s jedním faktorem a je

možné jejich zprůměrováním vytvořit denní skóre pozitivních emocí. Položky pro

negativní emoce je podobně možné zprůměrovat do denního skóre negativních emocí.

65

Příklady položek:

Jak intenzivně jste prožíval/a pobavení, veselost nebo rozvernost? 0 1 2 3 4

Jak intenzivně jste prožíval/a hněv, podrážděnost nebo rozmrzelost? 0 1 2 3 4

3.3.4.2 Dotazník emocionálního prožívání DEP36

Tento dotazník vyvinul J. Kožený a je podle něj pokusem o operacionalizaci

emocionálního prožívání, tedy odhadem frekvence výskytu pozitivních a negativních

emočních prožitků (Kožený 1993). Autor dotazníku definuje SWB jako subjektivní

emocionální rovnováhu (nicméně podle například Dienerova pojetí tento dotazník měří

pouze emocionální složku SWB, chybí zde zahrnutí kognitivní složky), která je jedním

z podstatných faktorů majících vliv na lidské zdraví. (Kožený 1993). Dotazovaný jedinec

má na 5- bodové škále (1- téměř nikdy – 5- velmi často) odhadnout jak často zažíval daný

pocit za stanovené časové období. Stupnice má rozsah 18-90 bodů.

Koncepce dotazníku vychází ze dvoufaktorové struktury emocionální rovnováhy.

Dotazník se skládá z 36 výroků, kdy 18 položek vyjadřuje pozitivní emocionální prožívání,

zároveň tvoří jeden faktor DepP a 18 výroků negativní (Mirčevská, 2007). Pozitivní emoce

měřené dotazníkem zahrnují dobrou náladu, radost ze sebe, pocit štěstí, optimistický výhled

do budoucnosti, dobré vztahy s druhými, čas na odpočinek, uvolněnost, množství energie.

V rámci negativních emocí, zastoupených rovněž 18 položkami, jenž sytí společný faktor

DepN, je měřena míra nervozity, úzkosti a napětí, strachu, špatné nálady, mrzutosti,

pesimistického pohledu do budoucnosti, prožitek neštěstí, otrávenosti, pocitu

nespravedlnosti. (Králová, 2007). Uspořádání položek dle dimenze, pod kterou spadají, je

nesystematické, díky tomu nedochází během vyplňování k procesu habituace (Mirčevská,

2007).

Dle autora psychometrické parametry dotazníku DEP 36 naznačují, že konstruktivní

validita a reliabilita nástroje umožňuje použití škál k experimentálním účelům a je možné

modifikovat dotazované časové období. Pro účely našeho výzkumu je zvoleno období

uplynulého týdne.

Jelikož je zapotřebí počítat s možným zkreslením odhadu výskytu daného pocitu

aktuálním emocionálním naladěním, byla na začátek samotného dotazníku doplněna otázka

na momentální emoční rozpoložení a dále otázka směřující k uvědomění si příčiny

aktuálního stavu. Jak bylo uvedeno výše v kapitole 5.2 Složky subjektivní osobní, tyto

66

doplňující otázky mohou přispět k menšímu zkreslení odhadu výskytu daných pocitů

v uplynulém týdnu.

Příklady položek:

Měl/a jsem dobrou náladu

Byl/a jsem nervózní

3.3.4.3 Doplňující otázky pro polostrukturovaný rozhovor

Rozhovory proběhly se všemi účastníky výzkumu individuálně na počátku a na

konci samotného experimentu. Cílem rozhovoru bylo poskytnout informace, které nebylo

možné zachytit pomocí dotazníků.

Otázky v rozhovoru jsou zaměřeny zejména na kognitivní složku pociťované

aktuální osobní pohody a poskytují možnost subjektivního zhodnocení vlivu dané techniky

na prožívání během dne. Dále bude možné díky otázkám na aktuální životní situaci zachytit

možná zkreslení dat z dotazníků (například významnou životní událostí).

Do rozhovoru je zařazena rovněž otázka na aktuálně pociťovanou subjektivní

pohodu v životě. Hodnocení pomocí jedné souhrnné položky má poměrně vysokou

validitu, vykazuje vysoké korelace s mnohem delšími škálami pro měření životní

spokojenosti, například Škálou životní spokojenosti, nástroji pro měření úzkosti a deprese

nebo pro měření celkového zdraví. Řada longitudinálních studií rovněž prokázala vysokou

prediktivní validitu mezi skórem sebehodnotící položky a následnou úmrtností, i po

kontrole dalších rizikových faktorů (McDowell, 2010).

Pro tento výzkum byly použity dvě horizontální vizuální škála ve formě

deseticentimetrové úsečky s označenými krajními body, jedna pro ohodnocení aktuální

pociťované pohody a druhá pro ohodnocení vlastní spokojenosti se životem.

Příklady otázek:

Jak se vám nyní daří, jak se máte ?

Jste spokojen/a se svým životem? Liší se váš reálný život od vaší představy o ideálním

stavu?

Jak se vám dařilo zpívat/relaxovat s hudbou/relaxovat? Jaký jste z toho měl/a pocit?

67

3.3.5 Validita a reliabilita výzkumu

V nejobecnější rovině závisí dle Miovského (2006) validita výzkumu na pravdivosti

reprezentace výzkumného jevu, přesvědčivosti jeho doložení výzkumem. V kvalitativním

přístupu mají procedury validizace obvykle nenumerický charakter odpovídající povaze

kvalitativních dat. Spolehlivost kvalitativních dat je daná jejich kontextuální, empirickou

zakotveností, data se vyznačují svou bohatostí a komplexností. Umožňují důkladný popis

zkoumaného jevy a odhalují jeho různé souvislosti.

Existují různé způsoby pro zajištění a zvyšování validity kvalitativního výzkumu.

Dominantní technikou je triangulace, obecně tato metoda znamená hledání pozice

zkoumaného jevu prostřednictvím tří a více zdrojů dat. (Miovský, 2006).

Triangulace je v rámci této studie uplatněna především ve fázi sběru dat, a sice

polo-strukturovaným rozhovorem, dotazníkem DEP 36 a pravidelným měřením

emocionálního naladění pomocí Dotazníku pozitivity.

Požadavky pro validitu dat v kvalitativním výzkumu jsou: bohatá data, hustý popis,

silná data (vytvářená v průběhu delší časové jednotky), saturace dat. Je také nutné věnovat

pozornost potencionálním zdrojům zkreslení a pojmenování a popisu zdrojů těchto

zkreslení (Miovský, 2006). Těmto možným zkreslením byla věnována pozornost během

celého výzkumu.

Reliabilita je spolehlivost (přesnost) s níž test měří cokoli, co měří. Jinými slovy

také míra, v níž je měření prosto náhodných a systematických chyb (Disman, 2000).

Reliabilita měření emočního prožívání byla zajištěna použitím standardizovaného

dotazníku DEP36.

V kvalitativním výzkumu dochází k redukci informace, jelikož poskytuje mnoho

údajů o malém počtu jedinců, proto je problematické a někdy i nemožné generalizovat

výsledky na populaci (Disman, 2000). Dalším úskalím kvalitativního výzkumu je poměrně

nízká reliabilita, jelikož má slabou standardizaci. Na druhou stranu slabá standardizace,

která spočívá ve volné formě otázek a odpovědí, nevynucuje taková omezení a může

naopak přispět vysokou validitou kvalitativního výzkumu.

68

3.3.6 Metodika statistického zpracování dat

Pro každý sledovaný parametr byly vypočítány základní statistické veličiny

(aritmetický průměr, směrodatná odchylka, medián, minimální a maximální hodnoty). K

porovnání výsledných hodnot dosažených bodů v dotazníkovém šetření mezi skupinami 1,

2 a 3 byl použitý Kruskal Wallis test. Test Friedmanova ANOVA byl použitý pro

hodnocení výsledných hodnot v prvním, druhém, třetím a čtvrtém týdnu experimentu. U

všech provedených analýz jsme hladinu významnosti α stanovili na úrovni 0,05. Ke

statistickému zpracování výsledků byl použitý počítačový program firmy StatSoft CR s r.o.

STATISTICA (softwarový systém pro analýzu dat), verze 12.0.

3.3.6.1 Dotazník pozitivity

V případě dotazníku pozitivity byly vypočítány skóry z každého dne dvěma

způsoby.

U prvního způsobu, doporučeného autorkou dotazníku, je skór pro pozitivní škálu

vypočítán pomocí součtu položek, které respondent ohodnotil 2 a více body. Skór negativní

škály je dán součtem položek, které respondent ohodnotil 1 a více body. Výsledný skór je

pak tvořen podílem pozitivního skóru skórem negativním. Je-li negativní skór roven nule,

dělí se pozitivní skór jedničkou. Sečetli jsme vždy položky z pozitivní a negativní škály za

celý týden a z těchto hodnot byl vytvořen týdenní poměr pozitivity.

U druhé varianty vyhodnocení dotazníků, analýzy celkového součtu bodů, byl skór

pro pozitivní škálu proveden pomocí sčítání všech bodů u jednotlivých položek spadajících

do této škály, stejným způsobem byl vypočítán rovněž skór negativní skály. Dále byl

vypočítán průměrný skór pozitivních a negativních emocí za daný týden. Tento způsob

vyhodnocení vypovídá především o intenzitě prožívání pozitivních a negativních emocí,

která není reflektována u prostého součtu položek.

Vzhledem k malému počtu subjektů jsme pro statistické zpracování dat zvolili

kombinaci parametrických a neparametrických metod, konkrétně Kruskal Wallis test,

Friedmanova ANOVA a analýzy rozptylu pro mnohonásobná srovnávání.

69

3.3.6.2 Dotazník DEP36

Dotazník je rozdělen na dvě škály, první škála obsahuje 18 položek vyjadřujících

pozitivní emocionální prožívání a škála druhá osahuje 18 položek vyjadřujících

emocionální prožívání negativní. Dotazník byl koncipován tak, aby byl po porovnání škál

zřejmý poměr mezi pozitivní a negativní složkou. Položky hodnocené jako pozitivní jsou

položky číslo 1, 3, 5, 8, 10, 12, 15, 17, 18, 21, 22, 24, 26, 29, 32, 33, 34, negativní škálu

zastupují položky číslo 2, 4, 6, 7, 9, 11, 13, 14, 16, 19, 20, 23, 25, 27, 28, 30, 31 a 35. Čím

vyššího bodového ohodnocení v porovnání pozitivní a negativní škály respondent dosáhne,

tím je její prožívání emocí pozitivnější, tj. čím je skór vyšší, tím „lépe" se cítí (Křenková,

2011).

Při analýze jsou sčítány skóry všech osmnácti položek spadajících pod stejnou

škálu. Výsledkem tedy jsou dva skóry, z nichž jeden se vztahuje k výskytu pozitivních

prožitků, druhý k výskytu prožitků negativních. Tyto skóry mohou nabývat hodnot

v intervalu 18 – 90.

Po sběru dat, sečtení bodů na obou škálách dotazníku DEP 36 byla pro každého

účastníka zaznamenána hodnota rozdílu v daném týdnu („well–being“).

Výsledky dotazníku DEP36 z týdne 0 (před zahájením experimentu) a 1 (po prvním

týdnu bez intervence) byly zprůměrovány pro každého jednotlivce. Výsledné skóre udávalo

základní hladinu emocionálního prožívání za uplynulý týden.

Ke statistickému zpracování tohoto dotazníku byly použity stejné metody, jako v případě

Dotazníku pozitivity.

3.3.6.3 Rozhovory

Rozhovory byly přepsány a odpovědi účastníků byly rozřazeny podle otázek a

skupiny. Z odpovědí byly vybrány významné prvky – témata. Tato témata pak byly

seskupeny k jednotlivým otázkám pro každou skupinu. Dále se porovnávala témata

z prvního rozhovoru před začátkem experimentu s tématy ve druhém rozhovoru na konci

studie. Zvlášť pak vypsány významné události, ke kterým v životě účastníků v průběhu

výzkumu došlo.

70

4 Výsledky a interpretace

4.1 Statistická analýza výsledků Dotazníku pozitivity 4.1.1 Výsledky Dotazníku pozitivity ze skupiny 1 4.1.1.1 Výsledky Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů skupiny 1

Byly sečteny celkové body v rámci pozitivní škály pro každého účastníka,

zprůměrovány, výsledek byl zaokrouhlen na pět desetinných míst. V tabulkách jsou pro

lepší přehlednost uvedeny výsledky zaokrouhlené na dvě desetinná místa.

Dva subjekty (3 a 4) ze skupiny 1 (meditační zpěv) se v průběhu druhého týdne

experimentu rozešli se svým partnerem. Tato skutečnost se viditelně odrazila ve výsledcích

dotazníku pozitivity ve druhém i třetím týdnu, s velkou pravděpodobností i v týdnu

čtvrtém. Veškeré výsledky těchto subjektů je tedy nutné brát s rezervou a s vědomím

jistého zkreslení.

Týden 1 a 3 byly kontrolními týdny, intervence (meditační zpěv) byla zařazena

v týdnech 2 a 4.

V rámci popisné statistiky uvádíme průměrné součty bodů v jednotlivých týdnech

za škálu pozitivní emoce u všech subjektů (Tabulka 3).

Tabulka 3. Týdenní průměr bodů škály pozitivní emoce Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů, skupina 1 (meditační zpěv)

Týden

Subjekt 1 M

(SD)

2 M

(SD)

3 M

(SD)

4 M

(SD)

5 M

(SD)

6 M

(SD) 1 29,29

(6,16) 26,14 (4,45)

25,43 (6,08)

13,14 (4,3)

20,29 (6,1)

16,86 (5,4)

2 33,43 (6,35)

30,14 (4,38)

23,86 (3,85)

12 (5,97)

22 (3,74)

22,29 (9,18)

3 27,29 (8,1)

27,43 (6,4)

23,71 (6,8)

12,71 (6,63)

21,71 (2,81)

15,57 (5,26)

4 34 (2,16)

26,57 (3,87)

34,86 (3,63)

11 (4,86)

24,43 (4,61)

22,71 (4,96)

Vysvětlivky: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka

71

Tabulka 4 zobrazuje průměrné součty bodů v jednotlivých týdnech za škálu

negativní emoce u všech subjektů.

Tabulka 4. Týdenní průměr bodů škály negativní emoce Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů, skupina 1 (meditační zpěv)

Týden

Subjekt 1 M

(SD)

2 M

(SD)

3 M

(SD)

4 M

(SD)

5 M

(SD)

6 M

(SD) 1 9,71

(5,82) 4,14

(3,48) 3,43

(2,76) 12,14 (7,29)

9,71 (4,27)

19,57 (6,13)

2 4 (4,9)

1 (1,15)

6,86 (2,12)

5 (3)

4,57 (3,36)

18,43 (9,50)

3 6,86 (5,98)

1,29 (1,5)

10 (4,2)

8,86 (4,91)

8,29 (5,44)

29,57 (4,79)

4 2,71 (3,25)

1,86 (1,77)

1,86 (1,68)

7,71 (3,45)

6,43 (4,86)

22 (6,4)

Vysvětlivky: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka

V Tabulce 5 jsou uvedeny poměry týdenního součtu položek pozitivní a negativní

škály (dále v textu jako poměr pozitivity, v grafech a tabulkách značeno jako Pol

POZ/NEG) pro všechny subjekty.

Tabulka 5. Týdenní poměr pozitivity Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů, skupina 1 (meditační zpěv)

Týden

Subjekt

1 2 3 4 5 6

1 1,67 3,25 2,91 0,54 1,31 0,69

2 3,53 11,33 3,26 1,25 2,23 1 3 2,21 7,33 1,73 0,64 1,58 0,47 4 5,31 7,86 8,63 0,63 2,04 0,76

72

4.1.1.2 Výsledky Dotazníku pozitivity pro celou skupinu 1

Tabulka 6. Průměr bodů škály pozitivní emoce (celkové POZ), průměr bodů škály negativní emoce

(celkové NEG), poměr pozitivity v jednotlivých týdnech, celá skupina 1 (meditační zpěv)

Proměnná

Skupina=1 Deskriptivní statistiky N

M

Median

Minimum

Maximum

SD

1T Průměr celkové POZ

6 21,85714 22,85714 13,1429 29,28571 6,15978 2T Průměr celkové POZ

6 23,95238 23,07143 12,0000 33,42857 7,45088 3T Průměr celkové POZ

6 21,40476 22,71429 12,7143 27,42857 6,09678 4T Průměr celkové POZ

6 25,59524 25,50000 11,0000 34,85714 8,71846 1T Průměr celkové NEG

6 9,78572 9,71429 3,4286 19,57143 5,89206 2T Průměr celkové NEG

6 6,64286 4,78572 1,0000 18,42857 6,07890 3T Průměr celkové NEG

6 10,80952 8,57143 1,2857 29,57143 9,68680 4T Průměr celkové NEG

6 7,09524 4,57143 1,8571 22,00000 7,70776 1T Poměr pozitivity

6 1,72781 1,48718 0,5385 3,25000 1,12908 2T Poměr pozitivity

6 3,76726 2,74697 1,0000 11,33333 3,84481 3T Poměr pozitivity

6 2,32788 1,65311 0,4706 7,33333 2,54078 4T Poměr pozitivity

6 4,20505 3,67170 0,6250 8,62500 3,56647 Vysvětlivky: T – týden; N – počet subjektů; M – aritmetický průměr; SD – směrodatná odchylka Výsledky vypočítané pro celou skupinu ukazují zvýšení hladiny pozitivních emocí

v obou týdnech se zařazením intervence v porovnání s oběma kontrolními týdny. Zvýšení

ve čtvrtém týdnu je však patrně zkreslené výrazným nárůstem pozitivních emocí u subjektu

číslo 3, který byl ovlivněn studijním pobytem, o kterém se zmiňujeme v kapitole 6.1

Intervenující proměnné. Dále u celé skupiny došlo ke snížení hladiny negativních emocí

v obou týdnech s intervencí a ke zvýšení poměru pozitivity v obou intervenčních týdnech.

4.1.1.3 Vyhodnocení rozdílů v jednotlivých týdnech pomocí testu Friedmanova

ANOVA, skupina 1

4.1.1.3.1 Škála pozitivní emoce, skupina 1, Friedmanova ANOVA Tabulka 7. Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient konkordance, skupina 1, škála pozitivní emoce

Proměnná

ANOVA Chi Sqr. (N = 6, df = 3) = 4,000000 Koeficient konkodrance = ,22222

Aritmetický průměr

SD

p

1T Průměr POZ

21,85714 6,159776 0,26147 2T Průměr POZ

23,95238 7,450883 3T Průměr POZ

21,40476 6,096780 4T Průměr POZ

25,59524 8,718460 Vysvětlivky: T – týden; průměr POZ – průměr celkového součtu bodů za pozitivní škálu; SD – směrodatná odchylka

73

Test neprokázal statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách pozitivních

emocí u skupiny 1 v 1, 2, 3 a 4 týdnu sledování.

Graf 1 ukazuje, že v 1 a 3 týdnu (bez intervence) zůstaly průměrné hodnoty na

přibližně stejné úrovni, ve 2 a 4 týdnu (s intervencí) došlo k mírnému nárůstu, který však

nebyl statisticky významný.

Graf 1. Průměrné hodnoty pozitivních emocí u skupiny 1 v průběhu 4 týdnů 4.1.1.3.2 Škála negativní emoce, skupina 1, Friedmanova ANOVA

Tabulka 8. Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient. konkordance, skupina 1, škála negativní emoce

Proměnná

ANOVA Chi Sqr. (N = 6, df = 3) = 8,600000 Koeficient. konkordance = ,47778

Aritmetický Průměr

SD

p

1T Prům NEG

9,78572 5,892057 0,03511 2T Prům NEG

6,64286 6,078902 3T Prům NEG

10,80952 9,686798 4T Prům NEG

7,09524 7,707758 Vysvětlivky: T – týden, průměr NEG – průměr celkového součtu bodů za negativní škálu; SD – směrodatná odchylka

Nebyl neprokázán statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách negativních

emocí u skupiny 1 v 1, 2, 3 a 4 týdnu sledování.

Z Grafu 2 je patrné snížení průměru negativních emocí ve druhém a čtvrtém týdnu,

v týdnu třetím je však hladina negativních emocí vyšší, než na počátku v týdnu prvním.

74

Graf 2. Průměrné hodnoty negativních emocí u skupiny 1 v průběhu 4 týdnů

4.1.1.3.2 Poměr pozitivity, skupina 1, Friedmanova ANOVA

Tabulka 9. Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient konkordance, skupina 1, poměr pozitivity

Proměnná

ANOVA Chi Sqr. (N = 6, df = 3) = 13,00000 Koeficient konkordance = ,72222 Aritmetický Průměr

SD

p

1T Pol POZ/NEG

1,727805 1,129083 0,00464 2T Pol POZ/NEG

3,767263 3,844807 3T Pol POZ/NEG

2,327880 2,540783 4T Pol POZ/NEG

4,205050 3,566466 Vysvětlivky: T – týden, Pol POZ/NEG– poměr pozitivity; SD – směrodatná odchylka

Test neprokázal statistiky významný rozdíl v hodnotách poměru pozitivity u

skupiny 1 v jednotlivých týdnech. Z grafu 3 je však opět patrné zvýšení poměru pozitivity

v týdnech 2 a 4.

Graf 3. Průměrné hodnoty poměru pozitivity u skupiny 1 v průběhu 4 týdnů

75

4.1.2 Výsledky Dotazníku pozitivity u skupiny 2 4.1.2.1 Výsledky Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů skupiny 2

Intervenční týdny ve skupině 2 (relaxace) byly stejně jako v případě první skupiny

2 a 4, týdny 1 a 3 sloužily jako kontrolní. Od subjektu číslo 1 bohužel nemáme k dispozici

data ze čtvrtého týdne.

V tabulce 10 jsou uvedeny průměrné součty všech bodů v rámci škály pozitivní

emoce Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů za každý týden.

Tabulka 10. Týdenní průměr bodů škály pozitivní emoce Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů, skupina 2 (relaxace)

Týden

Subjekt 1 M

(SD)

2 M

(SD)

3 M

(SD)

4 M

(SD)

5 M

(SD) 1 12,86

(6,28) 19,43 (6,43)

21,43 (8,66)

30,14 (3,34)

23,29 (7,78)

2 21,86 (2,04)

19,43 (4,96)

26,57 (3,6)

25 (4,47)

25,29 (957)

3 21,71 (5,22)

9,43 (2,23)

22,57 (4,2)

24,14 (5,01)

23,29 (6,55)

4 19,57 (5,19)

26,43 (2,15)

28,68 (5,9)

24,71 (5,12)

Vysvětlivky: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka

Tabulka 11 zobrazuje průměrné součty všech bodů v rámci škály negativní

emoce Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů za každý týden. Tabulka 11. Týdenní průměr bodů škály negativní emoce Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů, skupina 2 (relaxace)

Týden

Subjekt 1 M

(SD)

2 M

(SD)

3 M

(SD)

4 M

(SD)

5 M

(SD) 1 8,29

(6,16) 17,57 (4,47)

8,29 (3,99)

2,43 (2,51)

3,71 (3,64)

2 20,43 (5,24)

10,86 (5,15)

8,71 (3,82)

5,57 (8,52)

2,57 (2,34)

3 13,57 (4,79)

4,43 (1,4)

7,14 (2,61)

5,29 (5,79)

2,71 (3,86)

4 7,43 (3,26)

10,86 (6,57)

2,86 (2,41)

2,57 (4,16)

Vysvětlivky: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka

76

V Tabulce 12 uvádíme poměry celkového součtu položek pozitivní a negativní

škály Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů v průběhu 4 týdnů.

Tabulka 12. Týdenní poměr pozitivity u jednotlivých subjektů, skupina 2 (relaxace)

Týden

Subjekt

1 2 3 4 5 1 0,75 0,9 1,28 5,31 2,15 2 0,76 1,09 1,4 3,59 3,56 3 1,04 0,56 1,45 2,46 6,22 4 1,26 1,49 4,25 5,8

4.1.2.2 Výsledky Dotazníku pozitivity pro celou skupinu 2

Tabulka 13. Průměr bodů škály pozitivní emoce (celkové POZ), průměr bodů škály negativní

emoce (celkové NEG), poměr pozitivity v jednotlivých týdnech, celá skupina 2 (relaxace)

Proměnná

Skupina=2 N

M

Median

Minimum

Maximum

SD

1T Průměr celkové POZ

5 21,42857 21,42857 12,85714 30,14286 6,26213 2T Průměr celkové POZ

5 23,62857 25,00000 19,42857 26,57143 2,91828 3T Průměr celkové POZ

5 20,22857 22,57143 9,42857 24,14286 6,10336 4T Průměr celkové POZ

4 24,89286 25,57143 19,57143 28,85714 3,93376 1T Průměr celkové NEG

5 8,05714 8,28571 2,42857 17,57143 5,94069 2T Průměr celkové NEG

5 9,62857 8,71429 2,57143 20,42857 6,80531 3T Průměr celkové NEG

5 6,62857 5,28571 2,71429 13,57143 4,19621 4T Průměr celkové NEG

4 5,92857 5,14286 2,57143 10,85714 3,96841 1T Poměr pozitivity

5 2,07717 1,27778 0,75000 5,30769 1,88656 2T Poměr pozitivity

5 2,07915 1,39535 0,76271 3,58824 1,38408 3T Poměr pozitivity

5 2,34486 1,44737 0,55556 6,22222 2,27785 4T Poměr pozitivity

4 3,19910 2,87000 1,25641 5,80000 2,20334 Vysvětlivky: T – týden; N – počet subjektů; M – aritmetický průměr; SD – směrodatná odchylka

Podíváme-li se na výsledky skupiny 2 jako celku, zjistíme zvýšení hladiny

pozitivních emocí v obou intervenčních týdnech v porovnání s kontrolními týdny. Dále u

celé skupiny došlo ke zvýšení hladiny negativních emocí v prvním intervenčním týdnu

v porovnání s prvním kontrolním týdnem, pak však tato hladina stále klesala. Ve druhém

intervenčním týdnu byla nižší, než v obou kontrolních týdnech. Poměr pozitivity se jen

nepatrně zvýšil ve druhém týdnu, ve čtvrtém týdnu bylo zvýšení výraznější (intervence 2 a

4 týden).

77

4.1.2.3 Vyhodnocení rozdílů v jednotlivých týdnech pomocí testu Friedmanova

ANOVA, skupina 2

4.1.2.3.1 Škála pozitivní emoce, skupina 2, Friedmanova ANOVA

Tabulka 14. Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient konkordance, skupina 2, škála pozitivní emoce

Proměnná

ANOVA Chi Sqr. (N = 4, df = 3) = 5,763158 Koeficient konkordance = ,48026

Aritmetický Průměr

SD

p 1T Průměr POZ

23,57143 4,655479 0,12372 2T Průměr POZ

24,07143 3,169798 3T Průměr POZ

19,85714 6,981999 4T Průměr POZ

24,89286 3,933761 Vysvětlivky: T – týden, průměr POZ – průměr celkového součtu bodů za pozitivní škálu; SD – směrodatná odchylka

Test neprokázal statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách pozitivních

emocí u skupiny 2 v týdnech 1, 2, 3 a 4. Z Grafu 4 však můžeme sledovat zvýšení hladiny

pozitivních emocí ve druhém a čtvrtém týdnu. Je nutné podotknout, že v Grafu 4 je

zahrnuto všech pět subjektů ze skupiny 2, pro Friedmanovu analýzu však byla použita data

pouze čtyř subjektů, jelikož od jedné osoby nemáme k dispozici data ze čtvrtého týdne.

Křivku pozitivních emocí bez této osoby uvádíme níže v kapitole 4.1.5.1 Škála pozitivní

emoce, analýza rozptylu pro opakovaná měření.

Graf 4. Průměrné hodnoty pozitivních emocí u skupiny 2 v průběhu 4 týdnů

78

4.1.2.3.2 Škála negativní emoce, skupina 2, Friedmanova ANOVA Tabulka 15. Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient konkordance, skupina 2, škála negativní emoce

Proměnná

ANOVA Chi Sqr. (N = 4, df = 3) = 1,153846 Koeficient konkordance = ,09615

Aritmetický Průměr

SD

p 1T Prům NEG

8,000000 6,858135 0,76409 2T Prům NEG

6,928573 3,626245 3T Prům NEG

4,892858 1,841970 4T Prům NEG

5,92857 3,968412 Vysvětlivky: T – týden, průměr NEG – průměr celkového součtu bodů za negativní škálu; SD – směrodatná odchylka Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách

negativních emocí u skupiny 2 v týdnech 1, 2, 3 a 4.

Graf 5 ukazuje zvýšení hladiny negativních emocí ve druhém týdnu

(intervenční), ve třetím a čtvrtém pak tato hladina klesala. V Grafu 5 je opět zahrnuto všech

pět subjektů ze skupiny 2, křivku negativních emocí bez této osoby uvádíme v kapitole

4.1.5.2 Škála negativní emoce, analýza rozptylu pro opakovaná měření.

Graf 5. Průměrné hodnoty negativních emocí u skupiny 2 v průběhu 4 týdnů

79

4.1.2.3.2 Poměr pozitivity, skupina 2, Friedmanova ANOVA Tabulka 16. Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient konkordance, skupina 2, poměr pozitivity.

Proměnná

ANOVA Chi Sqr. (N = 4, df = 3) = 3,300000 Koeficient konkordance = ,27500

Aritmetický Průměr

SD

p 1T Pol POZ/NEG

2,408968 2,002887 0,34764 2T Pol POZ/NEG

2,408263 1,353569 3T Pol POZ/NEG

2,670870 2,491903 4T Pol POZ/NEG

3,199103 2,203341 Vysvětlivky: T – týden, Pol POZ/NEG– poměr pozitivity; SD – směrodatná odchylka Nebyl prokázán významný rozdíl v hodnotách poměru pozitivity u skupiny 2

v týdnech 1, 2, 3 a 4.

Graf 6 ukazuje zvýšení poměru pozitivity ve třetím a čtvrtém týdnu. Ve druhém

týdnu došlo k nepatrnému poklesu poměru pozitivity, ve stejném období vzrostla hladina

jak pozitivních, tak negativních emocí, nárůst emocí negativních však dle výsledků poměru

pozitivity převážil zvýšení hladiny pozitivních emocí. Tato křivka je opět sestavena pro

všech pět subjektů ze skupiny 2, graf s hodnotami od čtyř subjektů, které byly použity ke

statistickým výpočtům je uveden v kapitole 4.1.5.3 Poměr pozitivity, analýza rozptylu pro

opakovaná měření.

Graf 6. Průměrné hodnoty poměru pozitivity u skupiny 2 v průběhu 4 týdnů

80

4.1.3 Výsledky Dotazníku pozitivity u kontrolní skupiny 3 4.1.3.1 Výsledky Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů skupiny 3

V případě skupiny 3 (kontrolní) nebyl žádný z týdnů intervenční.

Stejně jako v případě skupin 1 a 2 uvádíme nejprve tabulku s průměry celkového součtu

bodů za pozitivní škálu Dotazníku pozitivity (Tabulka 17), dále průměrné hodnoty

celkového součtu bodů za negativní škálu (Tabulka 18) a nakonec poměry pozitivity

(Tabulka 19) za všechny čtyři týdny u jednotlivých subjektů.

Tabulka 17. Týdenní průměr bodů škály pozitivní emoce Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů, skupina 3 (kontrolní)

Týden

Subjekt 1 M

(SD)

2 M

(SD)

3 M

(SD)

4 M

(SD)

5 M

(SD)

6 M

(SD)

7 M

(SD)

8 M

(SD) 1 16,29

(3,04) 17,71 (3,45)

18 (3,46)

23,14 (3,98)

19,86 (5,55)

5,14 (3,72)

18,43 (5,77)

21,14 (4,6)

2 15,43 (1,51)

12,86 (5,37)

17,43 (2,44)

15,14 (5,4)

11,29 (4,79)

3,71 (1,98)

16,43 (2,15)

14,43 (1,72)

3 14,29 (8,08)

15,86 (5,58)

16,25 (4,52)

18,47 (7,82)

18,24 (6,51)

4,23 (3,92)

17,45 (4,18)

22,46 (5,76)

4 13 (2,31)

17,57 (5,09)

19,43 (1,36)

17,33 (2,43)

13,46 (2,35)

5,43 (1,6)

19,53 (5,67)

23,45 (3,81)

Vysvětlivky: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka

Tabulka 18. Týdenní průměr bodů škály negativní emoce Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů, skupina 3 (kontrolní)

Týden

Subjekt 1 M

(SD)

2 M

(SD)

3 M

(SD)

4 M

(SD)

5 M

(SD)

6 M

(SD)

7 M

(SD)

8 M

(SD) 1 8,43

(6,55) 13,71 (7,54)

3,86 (2,34)

0,57 (0,79)

1,71 (2,36)

2,14 (2,04)

6 (4,32)

13,43 (4,12)

2 6 (3,06)

10,29 (5,56)

2,14 (1,95)

1,71 (1,8)

2 (3,61)

2,14 (3,98)

10,29 (4,5)

5,57 (3,51)

3 7,57 (2,44)

7,14 (3,29)

4,23 (3,87)

1,33 (0,48)

2,15 (1,57)

1,95 (1,6)

7,45 (3,17)

8,46 (7,43)

4 8 (3,87)

6,86 (2,79)

2,43 (1,03)

0,49 (0,56)

3,56 (3,73)

2,36 (1,62)

9,56 (4,59)

6,59 (5,8)

Vysvětlivky: M – aritmetický průměr, SD – směrodatná odchylka

Tabulka 19. Týdenní poměr pozitivity Dotazníku pozitivity u jednotlivých subjektů, skupina 3

(kontrolní)

Týden

Subjekt 1 2 3 4 5 6 7 8

1 1,03 0,59 1,92 19,67 4,7 0,38 1,41 0,94 2 1,13 0,44 3,92 4,63 2,78 0,67 0,95 1 3 0,93 0,69 2,46 5,24 3,56 0,85 1,45 0,76 4 0,82 0,89 2,99 6,45 2,84 0,26 1,24 1,37

81

4.1.3.2 Výsledky Dotazníku pozitivity pro celou skupinu 3 Tabulka 20. Průměr bodů škály pozitivní emoce (celkové POZ), průměr bodů škály negativní emoce (celkové NEG), poměr pozitivity v jednotlivých týdnech, celá skupina 3 (kontrolní)

Proměnná

Skupina=3 Deskriptivní statistika N

M

Median

Minimum

Maximum

Std.Dev.

1T Průměr celkové POZ

8 17,46427 18,21429 5,1429 23,14290 5,42467 2T Průměr celkové POZ

8 13,33982 14,78571 3,7143 17,42857 4,34483 3T Průměr celkové POZ

8 15,90479 16,85000 4,2300 22,46000 5,29709 4T Průměr celkové POZ

8 16,14950 17,44852 5,4260 23,45000 5,49131 1T Průměr celkové NEG

8 6,23214 4,92857 0,5714 13,71428 5,17503 2T Průměr celkové NEG

8 5,01786 3,85715 1,7143 10,28571 3,65130 3T Průměr celkové NEG

8 5,03561 5,68643 1,3260 8,46000 2,94367 4T Průměr celkové NEG

8 4,97977 5,07500 0,4850 9,56000 3,20316 1T Poměr pozitivity

8 3,83033 1,22041 0,3846 19,66700 6,54242 2T Poměr pozitivity

8 1,93753 1,06452 0,4364 4,62500 1,61354 3T Poměr pozitivity

8 1,99197 1,18942 0,6889 5,23600 1,65371 4T Poměr pozitivity

8 2,10746 1,30050 0,2640 6,45800 2,00382 Vysvětlivky: T – týden; N – počet subjektů; M – aritmetický průměr; SD – směrodatná odchylka U celé kontrolní skupiny 3 došlo ve druhém týdnu ke snížení hladiny pozitivních

emocí, ve třetím a ve čtvrtém týdnu tato hladina mírně stoupala. U negativních emocí byl

vývoj podobný, ve druhém týdnu jejich hladina mírně poklesla, ve třetím se nepatrně

zvýšila a ve čtvrtém opět poklesla. Totožný vývoj jako pro negativní emoce platí pro poměr

pozitivity u kontrolní skupiny.

4.1.3.3 Vyhodnocení rozdílů v jednotlivých týdnech pomocí testu Friedmanova

ANOVA, skupina 3

4.1.3.3.1 Škála pozitivní emoce, skupina 3, Friedmanova ANOVA Tabulka 21. Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient konkordance, skupina 3, škála pozitivní emoce.

Proměnná

ANOVA Chi Sqr. (N = 8, df = 3) = 11,25000 p = ,01045 Koeficient konkordance = ,46875

Aritmetický Průměr

SD

p 1T Průměr POZ

17,46427 5,424673 0,01045 2T Průměr POZ

13,33982 4,344833 3T Průměr POZ

15,90479 5,297092 4T Průměr POZ

16,14950 5,491313 Vysvětlivky: T – týden, průměr POZ – průměr celkového součtu bodů za pozitivní škálu; SD – směrodatná odchylka

82

Test neprokázal statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách pozitivních

emocí u skupiny 3 mezi jednotlivými týdny.

Zejména ve druhém týdnu došlo k výraznějšímu poklesu hladiny pozitivních emocí

(Graf 7).

Graf 7. Průměrné hodnoty pozitivních emocí u skupiny 3 v průběhu 4 týdnů 4.1.3.3.2 Škála negativní emoce, skupina 3, Friedmanova ANOVA Tabulka 22. Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient. konkordance, skupina 3, škála negativní emoce.

Proměnná

ANOVA Chi Sqr. (N = 8, df = 3) = ,3417722 Koeficient konkordance = ,01424

Aritmetický průměr

SD

p 1T Prům NEG

6,232144 5,175030 0,95199 2T Prům NEG

5,017858 3,651298 3T Prům NEG

5,035611 2,943666 4T Prům NEG

4,979768 3,203165 Vysvětlivky: T – týden, průměr NEG – průměr celkového součtu bodů za negativní škálu; SD – směrodatná odchylka

Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách negativních

emocí u skupiny 3 mezi jednotlivými týdny.

Graf 8 ukazuje snížení hladiny negativních emocí ve druhém týdnu, ve třetím a

čtvrtém týdnu pak tato hladina zůstala na přibližně stejné úrovni, rovněž došlo ke snížení

rozptylu hodnot oproti týdnu prvnímu.

83

Graf 8. Průměrné hodnoty negativních emocí u skupiny 3 v průběhu 4 týdnů 4.1.3.3.3 Poměr pozitivity, skupina 3, Friedmanova ANOVA

Tabulka 23. Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient. konkordance, skupina 3, poměr pozitivity.

Proměnná

ANOVA Chi Sqr. (N = 8, df = 3) = ,4500000 Koeficient konkordance = ,01875

Aritmetický průměr

SD

p 1T Pol POZ/NEG

3,830334 6,542418 0,92973 2T Pol POZ/NEG

1,937529 1,613536 3T Pol POZ/NEG

1,991965 1,653709 4T Pol POZ/NEG

2,107460 2,003822 Vysvětlivky: T – týden, Pol POZ/NEG– poměr pozitivity; SD – směrodatná odchylka

Neprokázal se statisticky významný rozdíl v hodnotách poměru pozitivity u

skupiny 3 mezi jednotlivými týdny.

Graf 9. Průměrné hodnoty poměru pozitivity u skupiny 3 v průběhu 4 týdnů

84

4.1.4 Porovnání výsledků Dotazníku pozitivity mezi jednotlivými skupinami pomocí Kruskal – Wallis testu 4.1.4.1 Celkový součet bodů za pozitivní škálu

4.1.4.1.1 Týden 1

Tabulka 24. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 v prvním týdnu, škála pozitivní emoce.

Závislá proměnná: 1T Průměr POZ

Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =2,209474 p =,3313

1 R:11,667

2 R:11,600

3 R:7,7500

1 0,019565 1,288760 2

0,019565 1,200101 3

1,288760 1,200101 Vysvětlivky: T – týden, průměr POZ – průměr celkového součtu bodů za pozitivní škálu

V prvním týdnu nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v průměrných

hodnotách pozitivních emocí mezi skupinami (p > 0,05).

Graf 10. Porovnání průměrů celkových bodů škály pozitivní emoce u skupin 1, 2 a 3 v prvním týdnu

Boxplot by GroupVariable: 1T Průměr POZ

Průměr Průměr±SmCh Průměr±SmOdch

1 2 3

skupina

10

12

14

16

18

20

22

24

26

28

30

1T P

růměr

PO

Z

85

4.1.4.1.2 Týden 2

Tabulka 25. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve druhém týdnu, škála pozitivní emoce.

Závislá proměnná: 2T Průměr POZ

Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =9,880000 p =,0072

1 R:13,167

2 R:13,800

3 R:5,2500

1 0,185864 2,604940 2

0,185864 2,665160 3

2,604940 2,665160 Vysvětlivky: T – týden, průměr POZ – průměr celkového součtu bodů za pozitivní škálu

Test ukázal statisticky významné rozdíly v průměrných hodnotách pozitivních

emocí mezi skupinami (p < 0,05) ve druhém týdnu. Rozdíl existoval mezi skupinami 1 a 3,

2 a 3, mezi skupinami 1 a 2 nebyl nalezen významný rozdíl.

Graf 11. Porovnání průměrů celkových bodů škály pozitivní emoce u skupin 1, 2 a 3 ve druhém týdnu

Boxplot by GroupVariable: 2T Průměr POZ

Průměr Průměr±SmCh Průměr±SmOdch

1 2 3skupina

8

10

12

14

16

18

20

22

24

26

28

30

32

34

2T P

růměr

PO

Z

86

4.1.4.1.3 Týden 3

Tabulka 26. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve třetím týdnu, škála pozitivní emoce

Závislá proměnná: 3T Průměr POZ

Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =3,305795 p =,1915

1 R:12,083

2 R:11,900

3 R:7,2500

1 0,053803 1,590385 2

0,053803 1,449473 3

1,590385 1,449473 Vysvětlivky: T – týden, průměr POZ – průměr celkového součtu bodů za pozitivní škálu

Mezi skupinami 1, 2 a 3 nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v průměrných

hodnotách pozitivních emocí ve třetím týdnu (p > 0,05).

4.1.4.1.4 Týden 4

Tabulka 27. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve čvrtém týdnu, škála pozitivní emoce

Závislá proměnná: 4T Průměr POZ

Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 18) =7,624269 p =,0221

1 R:12,333

2 R:13,000

3 R:5,6250

1 0,193460 2,326745 2

0,193460 2,255921 3

2,326745 2,255921 Vysvětlivky: T – týden, průměr POZ – průměr celkového součtu bodů za pozitivní škálu

Mezi skupinami 1, 2 a 3 nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v průměrných

hodnotách pozitivních emocí ve čtvrtém týdnu (p > 0,05).

87

4.1.4.2 Celkový součet bodů za negativní škálu

4.1.4.2.1 Týden 1

Tabulka 28. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 v prvním týdnu, škála negativní emoce

Závislá proměnná: 1T Prům NEG

Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =1,707996 p =,4257

1 R:12,333

2 R:9,8000

3 R:8,3750

1 0,743456 1,302470 2

0,743456 0,444193 3

1,302470 0,444193 Vysvětlivky: T – týden, průměr NEG – průměr celkového součtu bodů za negativní škálu

Ve výsledcích skupin v prvním týdnu není statisticky významný rozdíl

v průměrných hodnotách negativních emocí (p > 0,05).

Graf 12. Porovnání průměrů celkových bodů škály negativní emoce u skupin 1, 2 a 3 v prvním týdnu

88

4.1.4.2.2 Týden 2

Tabulka 29. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve druhém týdnu, škála negativní emoce

Závislá proměnná: 2T Prům NEG

Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =2,426847 p =,2972

1 R:9,3333

2 R:13,300

3 R:8,4375

1 1,164096 0,294770 2

1,164096 1,515712 3

0,294770 1,515712 Vysvětlivky: T – týden, průměr NEG – průměr celkového součtu bodů za negativní škálu

Ve výsledcích skupin ve druhém týdnu není statisticky významný rozdíl

v průměrných hodnotách negativních emocí (p > 0,05). 4.1.4.2.3 Týden 3

Tabulka 30. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve třetím týdnu, škála negativní emoce

Závislá proměnná: 3T Prům NEG

Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =2,193437 p =,3340

1 R:12,667

2 R:9,7000

3 R:8,1875

1 0,870626 1,473848 2

0,870626 0,471468 3

1,473848 0,471468 Vysvětlivky: T – týden, průměr NEG – průměr celkového součtu bodů za negativní škálu

Ve výsledcích skupin ve třetím týdnu není statisticky významný rozdíl

v průměrných hodnotách negativních emocí (p > 0,05).

89

Graf 13. Porovnání průměrů celkových bodů škály negativní emoce u skupin 1, 2 a 3 ve třetím týdnu

Z Grafu 13 je patrné, že hodnoty ve skupině 1 byly značně rozptýlené. Může to být

dáno doznívajícím vlivem intervence, která u některých subjektů mohla vést k posunu

nahoru a u jiných naopak dolů. Nebo zde také mohly sehrát roli nekontrolovatelné

intervenující proměnné. Skupina 3 je v tomto případě nejvíce homogenní.

4.1.4.2.4 Týden 4

Tabulka 31. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve čvtrtém týdnu, škála negativní emoce

Závislá proměnná: 4T Prům NEG

Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 18) =,4083161 p =,8153

1 R:9,0000

2 R:11,000

3 R:9,1250

1 0,580381 0,043355 2

0,580381 0,573539 3

0,043355 0,573539 Vysvětlivky: T – týden, průměr NEG – průměr celkového součtu bodů za negativní škálu

Ve výsledcích skupin ve čtvrtém týdnu není statisticky významný rozdíl

v průměrných hodnotách negativních emocí (p > 0,05).

90

4.1.4.2 Poměr pozitivity

4.1.4.2.1 Týden 1 Tabulka 32. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 v prvním týdnu, poměr pozitivity

Závislá proměnná: 1T Pol POZ/NEG

Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =,0344737 p =,9829

1 R:9,8333

2 R:10,400

3 R:9,8750

1 0,166299 0,013710 2

0,166299 0,163650 3

0,013710 0,163650 Vysvětlivky: T – týden, Pol POZ/NEG – poměr pozitivity

Není statisticky významný rozdíl mezi skupinami v hodnotách poměru pozitivity

v prvním týdnu (p > 0,05). Graf 14 ukazuje extrémně rozptýlené hodnoty u kontrolní

skupiny, naopak skupiny 1 a 2 mají relativně homogenní výsledky.

Graf 14. Porovnání poměrů pozitivity u skupin 1, 2 a 3 v prvním týdnu 4.1.4.2.2 Týden 2

Tabulka 33. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve druhém týdnu, poměr pozitivity

Závislá proměnná: 2T Pol POZ/NEG

Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =1,320303 p =,5168

1 R:11,917

2 R:10,200

3 R:8,4375

1 0,503789 1,144803 2

0,503789 0,549397 3

1,144803 0,549397 Vysvětlivky: T – týden, Pol POZ/NEG – poměr pozitivity

91

Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl mezi skupinami v hodnotách poměru

pozitivity ve druhém týdnu (p > 0,05).

Graf 15 ukazuje velký rozptyl hodnot od průměru u skupiny 1 (která byla v prvním

týdnu homogenní). Tento efekt, jak již bylo uvedeno výše, může být způsobený odlišným

působením techniky na subjekty, nebo intervenujícími proměnnými.

Graf 15. Porovnání poměrů pozitivity u skupin 1, 2 a 3 ve druhém týdnu 4.1.4.2.3 Týden 3

Tabulka 34. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve třetím týdnu, poměr pozitivity

Závislá proměnná: 3T Pol POZ/NEG

Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =,0115789 p =,9942

1 R:9,8333

2 R:10,200

3 R:10,000

1 0,107606 0,054841 2

0,107606 0,062343 3

0,054841 0,062343 Vysvětlivky: T – týden, Pol POZ/NEG – poměr pozitivity

Test neprokázal statisticky významný rozdíl mezi skupinami v hodnotách poměru

pozitivity ve třetím týdnu (p > 0,05).

92

4.1.4.2.4 Týden 4

Tabulka 35. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve čtvrtém týdnu, poměr pozitivity

Závislá proměnná 4T Pol Poz/Neg

Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =,6212687 p =,7330

1 R:10,750

2 R:11,000

3 R:8,8125

1 0,073367 0,637525 2

0,073367 0,681876 3

0,637525 0,681876 Vysvětlivky: T – týden, Pol POZ/NEG – poměr pozitivity

Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl mezi skupinami v hodnotách poměru

pozitivity ve čtvrtém týdnu (p > 0,05).

4.1.4.3 Shrnutí výsledků Friedmanovy ANOVY a Kruskal-Wallis testu u Dotazníku

pozitivity

Porovnání hodnot dosažených v jednotlivých týdnech v rámci skupin pomocí

Friedmanovy ANOVY neprokázalo statisticky významný rozdíl v žádné proměnné u žádné

ze skupin.

Jedinou oblastí, kde Kruskal-Wallis test prokázal statisticky významný rozdíl mezi

skupinami byl ve druhém týdnu u průměru celkového součtu bodů škály pozitivní emoce.

Kontrolní skupina zde měla rozdílné hodnoty v porovnání se skupinami 1 a 2. Druhý týden

byl ve skupinách 1 a 2 prvním intervenčním týdnem. Výsledky mohou naznačovat, že první

zařazení intervence (meditační zpěv a relaxace) u obou skupin vedla ke zvýšení hladiny

pozitivních emocí. V hodnotách průměrů celkového součtu bodů negativní byl zejména u

první skupiny ve třetím týdnu výrazně zvýšený rozptyl hodnot. Ke stejnému efektu došlo

rovněž u skupiny 1 v hodnotách poměru pozitivních a negativních emocí ve druhém týdnu.

Možným vysvětlením může být odlišné působení techniky meditačního zpěvu na subjekty.

Zároveň se však může jednat o vliv intervenujících proměnných.

93

4.1.5 Porovnání výsledků Dotazníku pozitivity mezi jednotlivými skupinami pomocí Analýzy rozptylu pro opakovaná měření Analýza rozptylu patří mezi parametrické metody, jejichž užití se u malých

souborů příliš nedoporučuje. Tato metoda je však poměrně robustní, využili jsme ji spíše

jako doplňkovou a pro přehledné zobrazení křivek všech skupin v průběhu čtyř týdnů.

4.1.5.1 Škála pozitivní emoce, analýza rozptylu pro opakovaná měření Analýza rozptylu pro opakovaná měření potvrdila statisticky významný rozdíl

v průměrných hodnotách celkového součtu bodů za pozitivní škálu Dotazníku pozitivity

mezi skupinami 1, 2 a 3 (F = 3,5263; p = 0,006042) v týdnech 1, 2, 3 a 4.

Graf 16. Průměrné hodnoty celkového součtu bodů za škálu pozitivní emoce Dotazníku

pozitivity v jednotlivých týdnech

Vysvětlivky: 1T – 1. týden, 2T – 2. týden, 3T – 3. týden; skupina 1 – meditační zpěv, skupina 2 –

relaxace, skupina 3 – kontrolní; POZ – skóre pozitivních emocí

Z Grafu 16 můžeme vidět, že kontrolní skupina měla po celou dobu nižší hladinu

pozitivních emocí v porovnání se skupinou 1 a 2. U skupiny 1 a 2 došlo k mírnému zvýšení

hladiny pozitivních emocí mezi prvním a čtvrtým týdnem, u kontrolní skupiny došlo

naopak k mírnému snížení.

Graf 16 dále přehledně zobrazuje vývojové křivky hladiny pozitivních emocí u

všech skupin v jednotlivých týdnech. Test Friedmanova ANOVA pro jednotlivé skupiny

Current effect: F(6, 45)=3,5263, p=,00604Effective hypothesis decomposition

Vertical bars denote 0,95 confidence intervals

skupina 1 skupina 2 skupina 3

1T Průměr POZ2T Průměr POZ

3T Průměr POZ4T Průměr POZ

5

10

15

20

25

30

35

Skor

e po

zitiv

ních

em

ocí

94

neprokázal u žádné ze skupin statisticky významné rozdíly hodnot v jednotlivých týdnech.

Při porovnání křivek jednotlivých skupin však můžeme sledovat odlišný vývoj u skupin 1 a

2 v porovnání se skupinou 3.

Za povšimnutí stojí křivka druhé skupiny (relaxační), která je odlišná, než

křivka stejné skupiny znázorněná v Grafu 4. Je to způsobené tím, že v Grafu 4 jsou použity

hodnoty celé skupiny, čítající pět subjektů. V Grafu 16 u analýzy rozptylu jsou použita

data pouze čtyř subjektů, jedna osoba nedokončila čtvrtý týden, její data tedy nebyla

v analýze použita. Křivka v Grafu 16 ukazuje méně výrazné zvýšení hladiny pozitivních

emocí ve druhém týdnu, než jaké bylo patrné z Grafu 4.

4.1.5.2 Škála negativní emoce, analýza rozptylu pro opakovaná měření Analýza rozptylu pro opakovaná měření potvrdila statisticky nevýznamný rozdíl

v průměrných hodnotách celkového součtu bodů za negativní škálu Dotazníku pozitivity

mezi skupinami 1, 2 a 3 (F = 1,5849; p = 0,17366) v týdnech 1, 2, 3 a 4.

Graf 17. Průměrné hodnoty celkového součtu bodů za škálu negativní emoce Dotazníku pozitivity

v jednotlivých týdnech

Vysvětlivky: 1T – 1. týden, 2T – 2. týden, 3T – 3. týden; skupina 1 – meditační zpěv, skupina 2 –

relaxace, skupina 3 – kontrolní; NEG – skóre negativních emocí

Kontrolní skupina po celou dobu dosahovala nižší hladiny negativních emocí. U

všech tří skupin došlo k mírnému snížení průměrných hodnot negativních emocí mezi

prvním a čtvrtým týdnem. V první skupině průměrná hodnota negativních emocí poklesla

Current effect: F(6, 45)=1,5849, p=,17366Effective hypothesis decomposition

Vertical bars denote 0,95 confidence intervals

skupina 1 skupina 2 skupina 3

1T Prům NEG2T Prům NEG

3T Prům NEG4T Prům NEG

-4

-2

0

2

4

6

8

10

12

14

16

18

Skor

e ne

gativ

ních

em

ocí

95

v týdnech se zařazením intervence. Můžeme ovšem zároveň sledovat, že k poklesu ve

druhém týdnu došlo ve všech třech skupinách. V první skupině se ve třetím týdnu hladina

negativních emocí zvýšila dokonce nad úroveň v prvním týdnu, zatímco v kontrolní

skupině zůstala na relativně stejná. Tato skutečnost může být způsobena silným výkyvem u

první skupiny ve druhém týdnu vlivem intervence. Rovněž zde mohly sehrát významnou

roli rozdílné nekontrolovatelné intervenující proměnné u obou skupin.

U skupiny 2 je křivka opět odlišná, než v případě Grafu 5, kde byly použity

data všech pěti subjektů. Z křivky v Grafu 17 není patrný vliv intervence ve druhém a

čtvrtém týdnu na hladinu negativních emocí u druhé skupiny.

4.1.5.3 Poměr pozitivity, analýza rozptylu pro opakovaná měření

Analýza rozptylu pro opakovaná měření potvrdila statisticky nevýznamný rozdíl

v průměrných hodnotách poměru položek škál pozitivních a negativních emocí (poměr

pozitivity) mezi skupinami 1, 2 a 3 (F = 1,5234; p = 0,19239) v týdnech 1, 2, 3 a 4

Graf 18. Průměrné hodnoty celkového součtu bodů za škálu negativní emoce Dotazníku pozitivity

v jednotlivých týdnech

Vysvětlivky: 1T – 1. týden, 2T – 2. týden, 3T – 3. týden; skupina 1 – meditační zpěv, skupina 2 –

relaxace, skupina 3 – kontrolní; Pol POZ/NEG – poměr pozitivity

Current effect: F(6, 45)=1,5234, p=,19239Effective hypothesis decomposition

Vertical bars denote 0,95 confidence intervals

skupina 1 skupina 2 skupina 3

1T Pol POZ/NEG2T Pol POZ/NEG

3T Pol POZ/NEG4T Pol POZ/NEG

-4

-3

-2

-1

0

1

2

3

4

5

6

7

8

9

Poměr

poz

itivi

ty

96

4.2 Statistická analýza výsledků dotazníků DEP 36 4.2.1 Výsledky dotazníku DEP 36 u skupiny 1

4.2.1.1 Základní data výsledků dotazníku DEP36 u skupiny 1

Výsledné skóre dotazníku DEP36 bylo vypočítáno odečtením bodů za negativní

škálu od bodů za pozitivní škálu (POZ-NEG).

V Tabulce 36 uvádíme výsledné skóre dotazníku DEP36 pro jednotlivé subjekty

ze skupiny 1 (meditační zpěv).

Tabulka 36. Výsledné skóre dotazníku DEP36 u skupiny 1 (meditační zpěv), jednotlivé subjekty

Týden

Subjekt 1 2 3 4 5 6

1 57 40 31 -14 42 9

2 19 51 13 22 42 20 3 53 48 51 3 31 13 4 35 56 22 -7 38 3

Tabulka 37 udává výsledné skóre pro celou skupinu 1. Tabulka 37. Výsledné skóre dotazníku DEP36 u skupiny 1 (meditační zpěv), celá skupina Proměnná N

M

Median

Minimum

Maximum

SD

1T Poz-Neg

6 27,50000 35,50000 -14,0000 57,00000 25,74296 2T Poz-Neg

6 27,83333 21,00000 13,0000 51,00000 15,03884 3T Poz-Neg

6 33,16667 39,50000 3,0000 53,00000 21,22656 4T Poz-Neg

6 24,50000 28,50000 -7,0000 56,00000 23,43288 Vysvětlivky: T- týden; Poz-Neg –výsledné skóre DEP36; N – počet subjektů; M - aritmetický průměr; SD – směrodatná odchylka 4.2.1.2 Analýza výsledků dotazníku DEP36 u skupiny 1 MZ pomocí Friedmanovy ANOVY Tabulka 38. Analýza výsledného skóre DEP36, Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient konkordance, skupina 1 (meditační zpěv)

Proměnná

ANOVA Chi Sqr. (N = 6, df = 3) = ,7627119 Koeficient konkordance = ,04237

M

SD

p 1T Poz - Neg

27,50000 25,74296 0,85836 2T Poz - Neg

27,83333 15,03884 3T Poz - Neg

33,16667 21,22656 4T Poz - Neg

24,50000 23,43288 Vysvětlivky: T- týden; Poz-Neg –výsledné skóre DEP36; M – aritmetický průměr; SD – směrodatná odchylka

97

Analýza neprokázala statisticky významný rozdíl (p > 0,05) v průměrných

hodnotách výsledného skóre dotazníku DEP36 u skupiny 1 v průběhu čtyř týdnů.

Graf 19 znázorňuje velké rozptýlení hodnot v jednotlivých týdnech. Výsledná skóre

neukazují vliv zařazené intervence ve druhém a čtvrtém týdnu.

Graf 19. Výsledné skóre (Poz-Neg) dotazníku DEP36 v týdnech 1-4, skupina 1 4.2.2 Výsledky dotazníku DEP 36 u skupiny 2

4.2.2.1. Základní data výsledků dotazníku DEP36 u skupiny 2

Tabulka 39. Výsledné skóre dotazníku DEP36, jednotlivé subjekty skupiny 2 (relaxace)

Týden

Subjekt 1 2 3 4 5

1 27,5 20 36 31,5 40,5

2 24 17 43 37 49 3 26 24 8 37 45 4 30 26 49 44 45

Tabulka 40. Výsledné skóre dotazníku DEP36, celá skupina 2 (relaxace) Proměnná N

M

Median

Minimum

Maximum

SD

1T Poz-Neg

5 31,10000 31,50000 20,00000 40,50000 7,88511 2T Poz-Neg

5 34,00000 37,00000 17,00000 49,00000 13,26650 3T Poz-Neg

5 28,00000 26,00000 8,00000 45,00000 14,05347 4T Poz-Neg

5 38,80000 44,00000 26,00000 49,00000 10,13410 Vysvětlivky: T- týden; Poz-Neg – Celkové skóre DEP36; N – počet subjektů; M – aritmetický průměr; SD – směrodatná odchylka

98

4.2.2.2. Analýza výsledků dotazníku DEP36 u skupiny 2 Tabulka 41. Analýza výsledného skóre DEP36, Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient konkordance, skupina 2 (relaxace)

Proměnná

ANOVA Chi Sqr. (N = 5, df = 3) = 6,437500 Koeficient konkordance= ,42917

M

SD

p 1T Poz-Neg

31,10000 7,88511 0 ,09216 2T Poz-Neg

34,00000 13,26650 3T Poz-Neg

28,00000 14,05347 4T Poz-Neg

38,80000 10,13410 Vysvětlivky: T- týden; Poz-Neg –výsledné skóre DEP36; M – aritmetický průměr; SD – směrodatná odchylka Ve skupině 2 nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v průměrných

hodnotách výsledného skóre dotazníku DEP36 v týdnu 1, 2, 3 a 4 (p > 0,05).

Ačkoliv rozdíly dosaženého skóre v dotazníku DEP36 u skupiny 2 nebyly

statisticky významné, Graf 20 naznačuje zvýšení průměrných hodnot dotazníku DEP36

v týdnech intervence (týdny 2 a 4).

Graf 20. Výsledné skóre (Poz-Neg) dotazníku DEP36 v týdnech 1-4, skupina 2

99

4.2.3 Výsledky dotazníku DEP 36 u kontrolní skupiny 3 K

4.2.3.1 Základní data výsledků dotazníku DEP36 u skupiny 3

Tabulka 42. Výsledné skóre dotazníku DEP36, jednotlivé subjekty skupiny 3 (kontrolní)

Týden

Subjekt 1 2 3 4 5 6 7 8

1 35,5 8 22 57 -25 52 14 19 2 28 -11 19 41 57 31 15 20 3 27 3 16 57 22 41 17 4 4 19 -9 27 40 27 41 24 10

Tabulka 43. Výsledné skóre dotazníku DEP36, celá skupina 3 (kontrolní) Proměnná N

M

Median

Minimum

Maximum

Std.Dev.

1T Poz-Neg

8 22,81250 20,50000 -25,0000 57,00000 26,13145 2T Poz-Neg

8 25,00000 24,00000 -11,0000 57,00000 19,93561 3T Poz-Neg

8 23,37500 19,50000 3,0000 57,00000 18,29081 4T Poz-Neg

7 24,14286 27,00000 -9,0000 41,00000 16,71754 Vysvětlivky: T- týden; Poz-Neg – Celkové skóre DEP36; N – počet subjektů; M – aritmetický průměr; SD – směrodatná odchylka 4.2.3.2 Analýza výsledků dotazníku DEP36 u skupiny 2 R pomocí Friedmanovy ANOVY Tabulka 44. Analýza výsledného skóre DEP36, Friedmanova ANOVA a Kendallův koeficient konkordance, skupina 3 (kontrolní)

Proměnná

ANOVA Chi Sqr. (N = 7, df = 3) = 1,367647 Koeficient konkordance= ,06513

M

SD

p 1T Poz-Neg

23,35714 28,17610 0,71314 2T Poz-Neg

25,71429 21,42206 3T Poz-Neg

26,14286 17,85524 4T Poz-Neg

24,14286 16,71754 Vysvětlivky: T- týden; Poz-Neg – Celkové skóre DEP36; M – aritmetický průměr; SD – směrodatná odchylka

Ve skupině 3 nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách

výsledného skóre dotazníku DEP36 (p > 0,05).

100

Graf 21 zobrazuje poměrně stabilní hodnoty výsledného skóre skupiny 3 ve všech

týdnech a postupně se snižujícími rozptyly mezi hodnotami.

Graf 21. Výsledné skóre (Poz-Neg) dotazníku DEP36 v týdnech 1-4, skupina 3

4.2.4 Porovnání výsledků dotazníku DEP36 mezi skupinami v jednotlivých týdnech

pomocí Kruskal-Wallis testu

4.2.4.1 Týden 1, DEP36

Tabulka 45. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 v prvním týdnu, výsledné skóre DEP36

Závislá proměnná: 1T Poz-Neg

Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =,6212687 p =,7330

1 R:10,750

2 R:11,000

3 R:8,8125

1 0,073367 0,637525 2

0,073367 0,681876 3

0,637525 0,681876 Vysvětlivky: T – týden, Poz-Neg – výsledné skóre DEP36

Test neprokázal statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách výsledného

skóre dotazníku DEP36 mezi skupinami v týdnu 1 (p > 0,05).

101

4.2.4.2 Týden 2, DEP36

Tabulka 46. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve druhém týdnu, výsledné skóre DEP36

Závislá proměnná: 2T Poz-Neg

Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =,8739016 p =,6460

1 R:9,5000

2 R:12,000

3 R:9,1250

1 0,733674 0,123392 2

0,733674 0,896179 3

0,123392 0,896179 Vysvětlivky: T – týden, Poz-Neg – výsledné skóre DEP36

Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách výsledného

skóre dotazníku DEP36 mezi skupinami v týdnu 2 (p > 0,05).

4.2.4.2 Týden 3, DEP36

Tabulka 47. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve třetím týdnu, výsledné skóre DEP36

Závislá proměnná: 3T Poz-Neg

Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 19) =,9173178 p =,6321

1 R:11,583

2 R:10,200

3 R:8,6875

1 0,405966 0,952860 2

0,405966 0,471468 3

0,952860 0,471468 Vysvětlivky: T – týden, Poz-Neg – výsledné skóre DEP36

Test neprokázal statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách výsledného

skóre dotazníku DEP36 mezi skupinami v týdnu 3 (p > 0,05).

4.2.4.2 Týden 3, DEP36

Tabulka 48. Kruskal-Wallis test: srovnání hodnot mezi skupinami 1, 2 a 3 ve čtvrtém týdnu, výsledné skóre DEP36

Závislá proměnná: 4T Poz-Neg

Nezávislá proměnná: skupina Kruskal-Wallis test: H ( 2, N= 18) =3,025679 p =,2203

1 R:8,5000

2 R:13,000

3 R:7,8571

1 1,392049 0,216444 2

1,392049 1,645225 3

0,216444 1,645225 Vysvětlivky: T – týden, Poz-Neg – výsledné skóre DEP36

Nebyl prokázán statisticky významný rozdíl v průměrných hodnotách výsledného

skóre dotazníku DEP36 mezi skupinami v týdnu 4 (p > 0,05).

102

4.2.5 Porovnání výsledků dotazníku DEP36 mezi skupinami pomocí analýzy rozptylu

pro opakovaná měření

Analýza rozptylu pro opakovaná měření potvrdila statisticky nevýznamný rozdíl

v průměrných hodnotách celkového skóre dotazníku DEP36 (Poz-Neg) mezi skupinami

1, 2 a 3 (F = 0,51407; p = 0,79450) v týdnech 1, 2, 3 a 4.

Graf 22. Průměrné hodnoty výsledného skóre dotazníku DEP36

Vysvětlivky: 1T – 1. týden, 2T – 2. týden, 3T – 3. týden; skupina 1 – meditační zpěv, skupina 2 –

relaxace, skupina 3 – kontrolní; Poz-Neg – výsledné skóre dotazníku DEP36

4.2.6 Závěrečné zhodnocení výsledků dotazníku DEP36

Statistická analýza neprokázala žádné významné rozdíly ve výsledcích dotazníku

DEP36 mezi sledovanými skupinami, ani v průběhu čtyř týdnů v rámci jednotlivých

skupin.

Průběhové křivky ukazují, že hladina výsledného skóre DEP36 (vypočítaného

odečtením bodů negativní škály od bodů pozitivní škály) u kontrolní skupiny zůstala na

přibližně stejné úrovni po celou dobu čtyř týdnů. V případě druhé skupiny (relaxace)

hladina celkového skóre mírně stoupla ve druhém týdnu a výrazněji pak v týdnu čtvrtém

(oba intervenční). Ve čtvrtém týdnu byla na vyšší úrovni, než v počátečním prvním týdnu.

Oproti tomu celkové skóre DEP36 se u první skupiny (meditační zpěv) zvýšilo až ve třetím

týdnu (bez intervence) a ve čtvrtém týdnu (intervenční) pokleslo pod úroveň počátečního

prvního týdne.

Current effect: F(6, 45)=,51407, p=,79450Effective hypothesis decomposition

Vertical bars denote 0,95 confidence intervals

skupina 1 skupina 2 skupina 31T Poz-Neg 2T Poz-Neg 3T Poz-Neg 4T Poz-Neg

-10

0

10

20

30

40

50

60

70

Prů

měr

né s

óre

DE

P36

103

4.3 Analýza informací získaných z rozhovorů 4.3.1 Analýza rozhovorů pomocí abstrakce témat

Rozhovory na počátku a na konci výzkumu byly nahrávány na záznamové zařízení.

Poté jsme provedli jejich přepis a rozčlenili odpovědi všech respondentů k příslušným

otázkám. Dále jsme z každé odpovědi abstrahovali jedno nebo více „témat“ – stručné

vystižení dané odpovědi.

Otázka 1: Jak se vám nyní daří, jak se máte (jak se nyní cítíte?) ?

V pilotním rozhovoru byly otázky „jak se vám nyní daří“ a „jak se nyní cítíte“ uvedeny

samostatně po sobě, ukázalo se však, že tyto dvě otázky evokují velmi podobné typy

odpovědí. První otázka je namířena spíše na zhodnocení aktuální životní situace a druhá na

konkrétní pocity v této chvíli, případně v tomto období několika dnů. Otázku „jak se cítíte“

jsme v samotném výzkumu nechali jako doplňující, v případě, že se respondent ve své

odpovědi nijak nevyjádřil ke svému aktuálnímu emocionálnímu prožívání.

Témata 1. rozhovor (počátek experimentu)

Nic moc Ale vlastně dobré (3) (3) Skvělé (2) Cítím sílu Nestíhám Smutný den

Skupina 1 Skupina 2

Velmi dobře Jde to Přiměřeně Nic moc Klid Očekávání budoucnosti Dobře Lepší Výborně Skupina 3

Na dobré cestě Neutrál Skvěle (2) Stres Dobře (2) Pohoda Vyladěně (3) Celkem dobře (3)

104

Témata 2. rozhovor (konec experimentu)

Skupina 3 K

Pěkně Nestabilně Jde to Dobré probuzení Rychlé a intenzivní Asi se mi daří Nesebejistě Hodně síly Dobře Citlivá

Skupina 1 Skupina 2 R

Nejistě Velmi dobře (2) Trochu nervózní Spokojeně Dobře Výborně

Někdy příjemné, jindy méně Stres (3) Dobře Příjemně (4) Jde to Průměrně Vše je v pořádku

105

Otázka 2: Jak se vám dařilo v předchozím týdnu (jak jste se cítili v předchozím týdnu)?

Témata 1. rozhovor (počátek experimentu

Témata 2. rozhovor (konec experimentu)

Skupina 3

Nic moc Dobře (2) Lepší než teď (2) Stabilita Hněv Skvělé Síla Proměnlivé nálady

Nic moc Frustrace Výborně (2) Zklamání sebou Neusazenost Lehký nadprůměr Dobře Podobně Unaveně

Rozhozené emoce Unaveně Nic moc Napjatě Dařilo se Neutrálně Ušlo to Pohodově (2)

Skupina 2 Skupina 1

Skupina 3

Bylo to lepší Výborně Uvolněně (2) Emočně rozhozenější Dobře Zvláštně (3) Pohoda Tolik se nedařilo ale pocit dobrý

Skupina 1

Nemoc Krásný týden doma (2) Zen Málo energie Potřeba zpomalit Stabilnější Všelijak Hodně energie Únava Lepší než teď

Unaveně Příjemně Smutek (2) Stres (2) Nejistota Spokojeně Dobře (3) Šlo to

Skupina 2

106

Otázka 3: Zaznamenal jste v uplynulém období nějakou změnu ve své náladě,

v prožívání, od předešlého období?

Témata 1. rozhovor (počátek experimentu)

Témata 2. rozhovor (konec experimentu)

Skupina 3

Více odhodlání Zlepšení (3) Zrychlení Pevnější Vyrovnanější Citlivější Víceméně stejné Ne

Skupina 1 Skupina 2

Nová inspirace Ano Více klidu Ne Ani ne (3) Cítím se lépe Prožívám stejně intenzivně

Vyrovnanější Ne Ano (2) (5) (2) Více starostí Veselejší Více stresu

Více klidu a vyrovnanosti Sebejistější Málo energie (2) Více stresu v práci Stále se něco mění Fajn Dlouhodobě se cítím lépe Horší nálada díky menstruaci Nabíjející

Skupina 1 Skupina 2

Ve svém postoji – pozitivní Více starostí Začíná mě to zase bavit (žít) Vyrovnanější Ne (2) Pořád stejné Větší uvědomění pocitů

Skupina 3

Větší pohoda Ne Více stresu (3) Klidnější Méně energie Unaveněji Tak nastejno Silnější

107

Otázka 4: Všimnul jste si v uplynulém období nějakých změn ve svém prožívání, chování

vůči druhým nebo v některých sociálních situacích?

Tato otázka se zaměřovala na sociální oblast respondentů, na to, jak ji vnímají, jak vnímají

sami sebe v kontextu vztahů a komunikace s druhými a případné změny v této oblasti.

Témata 1. rozhovor (počátek experimentu)

Témata 2. rozhovor (konec experimentu)

Skupina 3

Sebevědomější Větší pohoda Snažím se krotit Žádný tlak na lidi Více konfliktů Asi stále stejné Flegmatičtější vůči lidem

Skupina 1 Skupina 2

Ano Ne Vnitřní naladění (2) Jako otevřít novou knihu Vědomější Otevřenější Větší odstup od dějů-pozorování Možná

Říkám co si myslím Nezávislejší Trochu otevřenější Nevím Mění se to stále Ne Nedokážu říci (4)

Shovívavější Tolerantnější Je to podobné Zviditelnění věcí Je tu změna Kritičtější Jsem tvrdší

Skupina 1 Skupina 2

Vyrovnanější Příjemnější reakce druhých Překonání předsudků vůči člověku Ne Upřímnější (3) Ano

Upřímnější Těžko zhodnotit Tolerantnější Otevřenější Ano Ani ne (2) Tolik mě neštvou

Skupina 3

108

Otázka 5: Jste spokojen/a se svým životem? Liší se váš reálný život od vaší představy o

ideálním stavu?

Témata 1. rozhovor (počátek experimentu)

Témata vyjadřují především oblasti, ve kterých se život jedince liší od ideálního stavu

Témata 2. rozhovor (konec experimentu)

Ano, liší Spokojený (4) (3) Peníze Celkem spokojený Musí být kompromisy Seberealizace (2) Osobnost

Skupina 1 Skupina 2

Naprosto spokojený (2) Ano, liší Na dobré cestě (3) Je to dobré Fajn tak jak je Reál nemůže být ideálem

Skupina 3

Ano, liší Bolí mě nohy (2) Spokojen (2) Věřím, že to bude dobré Může být hůř (2) Mohlo by to být lepší Jak kdy (3)

Půl na půl Není to ideál Odejít z práce Jsem smířený (2) Trochu se liší Nejhorší mám za sebou Začíná se blížit k ideálu Spokojen na 90 % Spokojený

Skupina 1 Skupina 2

Průměrně Život je dobrý Ale je to dobré Spokojený (2) (3) Mentální pochody jsou jiné než bych chtěla Ideál je vysněný pojem Něco by se dalo vylepšit

Skupina 3

V základu ano Teď ano Může být lépe Snažím se být spokojená Trochu se liší Ještě se liší (2) Jsem spokojen/a (2)

109

Otázka 6: Chybí vám něco k tomu, abyste se cítila spokojená? Je něco co byste chtěl/a

změnit?

Témata 1. rozhovor (počátek experimentu)

Témata 2. rozhovor (konec experimentu)

Peníze/zajištění Partner (3) (2) Více času Seberealizace Více energie Mít plán Méně podléhat neřestím

Skupina 1 Skupina 2

Partner Nevím Vnitřní klid Vděčnost Zajištění Více volna Naučit se vařit Energie

Skupina 3

Zdraví Více času (2) Peníze (3) Práce Čas na zábavu Ne Zdraví rodiny

Svoboda – jednou si pro ni dojdu Klid a pohoda Uvolnění v situacích Odpočinek, relaxace Seberealizace Zdravá záda Méně nervů na lidi Ležérnost Vztah

Skupina 1 Skupina 2

Stabilní zázemí Něco mi chybí, nevím co Zateplit si pokoj Trpělivost Dostat se mimo strach a obavy Stále se může něco měnit Naučit se vařit

Skupina 3

Optimální zdraví Ne Čas Energie Pocit naplněnosti Jistota do budoucna Vždy se něco najde Omezit kouření

110

Doplňující otázky zařazené do rozhovoru na konci experimentu u skupiny 1 a 2:

Otázka 7: Jak se vám dařilo zpívat/relaxovat s hudbou/relaxovat? Jaký jste z toho měl/a

pocit?

Všechny osoby z experimentální skupiny 1 zvládali provádět techniku bez

problémů každý den. U několika osob se vyskytnuly dny (max. 1-2), kdy na zpěv

zapomněli nebo si nestihli zazpívat, protože měli v daný den mnoho práce. Všechny

účastníky zpívání bavilo a často se na něj těšili. Většina zároveň udávala, že již v minulosti

měli chuť si někdy zazpívat, ale sami od sebe se k tomu neodhodlali.

Témata

Zpívání super Výborná zkušenost Trochu bolest v krku Uvolnění První týden mnohem lepší než druhý (2) Problém vyhradit si čas Soustředění do sebe Harmonie Trochu mě to stabilizovalo Ve druhém týdnu to šlo lépe Těšil jsem se Rozproudění Nákop sebejistoty Líbilo se mi to Zezačátku ne tak dobré ale pak jsem se do toho dostal

Skupina 1

Skupina 2

Ráda jsem si vyhradila čas Těšila jsem se Dobře Velmi dobré Těžké najít deset minut Někdy mě mrzelo že mi nešlo se zcela uvolnit Pronikaly myšlenky Těžké ve stanovenou dobu vypnout Velmi uvolňující Bylo to příjemné

111

Otázka 8: Všímali jste si nějakých změn ve vaše prožívání, emocích, energii, během

zpěvu/relaxace?

Témata

¨

Zpěv mi rozezníval vnitřek těla Klidnější (2) Chvíle klidu Příjemné a očistné Jako záchranná kotva Uvolňující Pronikaly myšlenky První vlna intenzivnější a naplňující Více klidu Uzemněnější Více energie do života Odpoutání od myšlenek Nabitější Emoce pozitivněji laděné

Skupina 1

Skupina 2

Podle poctivosti v relaxování Ne Zpracování neuzavřených témat Energie začala víc proudit Více jsem cítil své tělo Jak kdy Naslouchala jsem tělu Klid (2) Uvědomil jsme si více okolí Odpočinek od stresu

112

Otázka 9: Všímali jste si nějakých změn ve svém životě a ve svém prožívání v průběhu

praktikování meditace se zpěvem/relaxace?

Témata

Nahoru a dolů jiné životní priority Těžko rozeznat vliv zpěvu Ani ne (2) Záleželo na okolnostech Doporučuji a děkuji Budu se k tomu vracet Je to příjemné (3) Pravidelná činnost, čas pro sebe – měla jsem se za to ráda Léčivé – zastavení spěchu Fungovalo to než přišly jiné denní události Usměrněnější emoce Byl jsem nad věcí, normálně mám chaos Nic dlouhodobějšího

Skupina 1

Skupina 2

Mohla jsem pustit to co jsem si nesla Příjemný start do dne Život mě začal víc bavit Ne Více vědomý svých emocí Pomohla mi s fyzickým léčením (2) Ano, cítím se lépe Lepší struktura dne

113

4.3.2 Kvalitativní analýza rozhovorů

V odpovědích na jednotlivé otázky na počátku a na konci experimentu není možné

vysledovat nějaký specifický trend. Téměř u všech účastníků došlo k posunu v aktuálních

pocitech i tématech, která řešili bez ohledu na přiřazenou skupinu. Odpovědi však poskytují

určitý obrázek o situaci, ve které se probandi nacházeli.

U otázky na spokojenost se životem většina lidí na počátku i na konci výzkumu

udávala relativní spokojenost, s tím, že do ideálního stavu ještě jedna nebo více věcí chybí.

Naprostá spokojenost se objevila snad pouze u dvou respondentů, kteří se zrovna nacházeli

v očekávání narození prvního dítěte. Žádný účastník nevyjádřil vyloženou nespokojenost se

svým životem. U mnoha lidí byla patrná určitá smířenost se aktuální životem i přes jeho

stinnější stránky, několik respondentů přímo vyjádřilo naději na zlepšení v budoucnosti.

V rozhovoru na konci experimentu se ve skupině 1 (meditační zpěv) u otázky 6

(Chybí vám něco k tomu, abyste se cítil/a spokojená?) častěji objevovalo téma klidu a

uvolnění. Může tak být dílem náhody, jako možná interpretace se nabízí skutečnost, že díky

praktikování zpěvu se účastníci více zaměřili právě na tuto oblast.

Meditační zpěv byl všemi účastníky hodnocen kladně. Jedna soba se vyjádřila, že jí

činilo trochu problém vyhradit si čas na pravidelné zpívání, což bylo dáno i náročným

obdobím v práci:

Peter: „Po pravdě řečeno moc mi to nešlo, první vlnu jsem si užil mnohem víc. Teď s tím,

jak se vyvíjí věci okolo mě jsem dost roztěkaný a občas mě týral i pomyšlení na to, že mi to

zabere celých 20 minut ze dne. Hrůza. Ale alespoň mě to trochu stabilizovalo.“

Všechny osoby vnímaly meditační zpěv jako uklidňující, harmonizující a vedoucí

pozornost sám k sobě. Objevovaly se pocity uklidnění, ale také naopak většího nabití

energií.

Ctibor: „U zpěvu mi to pěkně rozeznívalo vnitřek těla, takže to rozhodně bylo příjemné a

očistné. A hlavně uvolňující se na chvíli nesoustředit na klasický pracovní den.“

Jitka: „ Zpívání mne rozvolnilo, uzemnilo, více jsme se soustředila do sebe. Zároveň to ve

mne rozproudilo energii a cítila jsme nákop sebejistoty.“

Martin: „ Ve druhém týdnu mi to šlo lépe, na konci třetího týdne jsem se vyloženě těšil, až

114

zase začnu zpívat. Cítil jsem více energie do dne a do života. Rád bych v tom pokračoval i

nadále.“

Peter: „Trochu to pro mě bylo jako záchranná kotva ale i tak mi do toho pronikaly

myšlenky na to co bych ještě měl nebo neměl dělat a impulzy ze dne. Samozřejmě všechno

se to uklidnilo... o trochu...“

Názory v tom, zda zpěv nějakým způsobem ovlivnil další prožívání během dne se různily.

Peter: „Ani ne, spíš mám pocit že to záleželo na tom co se dělo okolo mě v práci, v životě a

vůbec. Největší pohodu a klid nyní nacházím v malování. Je to určitě velmi příjemné a budu

se k tomu vracet podle možností, jednak bych se rád naučil zpívat a jednak potřebuji

pracovat na 5 čakře a myslím že zpěv tomu velmi pomáhá.“

Ctibor: „ V období zpěvu jsme měl hodně nahoru dolů určité jiné životní priority, takže vliv

zpěvu se tam těžko rozezná.“

Veronika: „Bylo dobré, že jsem něco dělala pravidelně a našla si čas pro sebe, za to jsem

se měla ráda. Fungovalo to než přišly jiné silnější vnější události. Vnímám zpěv jako

léčivý.“

Martin: Mám pocit, že ve dnech kdy jsem zpíval jsem měl takové usměrněnější emoce. Byl

jsem víc nad věcí. Normálně v tom mám spíš chaos.“

Relaxace ve skupině 2 byla rovněž všemi subjekty vnímána pozitivně. Prožitky

byly zaměřené na pociťování těla a tělesné zklidnění. Celkově při relaxaci respondenti

uváděli méně prožitků, než v případě meditačního zpěvu. Někteří respondenti během

relaxování zažívali pocity uvolnění a integrace předchozích událostí.

Markéta: „Ráda jsem si na relaxaci vyhradila čas, těšila jsem se. Poměrně rychle jsem

zpracovala to, co jsem v sobě měla neuzavřené.“

Jiřík: „Bylo to hodně uvolňující. A uvolnění je podle mě v životě hodně důležité. Byl jsem i

trochu nachlazený a myslím, že mi to pomohlo v léčení.“

115

David: „Relaxace byla příjemná. Když ležíš jen tak, posloucháš jen tělo, to si jinak

většinou neuvědomuješ. Taky jsem slyšel melodie všeho okolo. Víc jsem se také soustředil

na nemocnou část těla, cítil jsem jak do ní jde energie.“

Vliv relaxace na prožívání v daném dni se projevil také zejména v oblasti většího

klidu, uvolnění a menším množstvím rušivých myšlenek. Někteří respondenti však měli

problémy s navozením relaxovaného stavu v určitou stanovenou dobu. Jiní hodnotili

možnost mít chvíli pro sebe naopak velmi pozitivně.

Markéta: „Mohla jsem pustit to, co jsem si nesla, byl to dobrý start do dne. Mohla jsem si

více uvědomit sebe sama a to mi dodávalo stabilitu. Na konci mi bylo až líto, že už je konec,

myslím, že v tom budu pokračovat i nadále.“

Erika: „Někdy pro mě bylo obtížné se soustředit, relaxovat právě na čas. Ale když se mi to

podařilo tak to bylo velmi příjemné. Celkově se ale nyní cítím velmi dobře díky těhotenství.

Mám ale pocit, že cítím i vliv relaxace.“

Rastislav: „Bylo pro mě někdy těžké najít si deset minut. Nejprve jsem to bral jako něco

velkého, během čeho by se mělo něco zvláštního dít, ale nic se nedělo, navíc mě

rozptylovaly myšlenky. Pak jsem to začal brát s větší lehkostí, zkrátka jako odpočinek a

sledovat při tom dech a bylo to lepší. Celkově to hodnotím pozitivně.“

David: „Můj den to podle mě ovlivnilo. Člověk si musí udělat čas, vyhradit si jej, díky tomu

jsem měl víc uspořádané i další věci, větší pravidelnost, díky tomu jsem byl spokojenější.“

Respondenti se vyjádřili i k samotnému vedení denních záznamů prožívání emocí.

Uvádíme jen několik odpovědí, všichni se však shodovali v tom, že se díky vedení denních

záznamů o svých emocích stali mnohem vnímavější vůči pocitům během dne.

Markéta: „Ze začátku mi to trvalo mnohem kratší dobu, vyplnit ten dotazník. Asi jsem nad

tím pak více přemýšlela. Uvědomila jsem si, že své emoce normálně tolik nerozeznávám,

bylo zajímavé si uvědomovat, co jsem vlastně cítila. Asi bych ráda pokračovala i v těch

dotazníkách, přijde mi to zajímavé.“

Jiřík: „Většinou si uvědomuji, co jsem v ten daný den cítil, ale bylo zajímavé vidět to takhle

na papíře, mohl jsem se nad tím více zamyslet. Všimnul jsem si, že některé dny byly celkově

116

emočně nabitější, než jiné. Souviselo to i s tím, kolik lidí jsem za ten den potkal.“

Rastislav: „Už jen tím, že jsem pracoval na experimentu u mě došlo ke změně

v uvědomování, více jsem si uvědomoval své pocity díky dotazníku. Zjistil jsem, že den má

více emocionálních poloh.“

117

5 Limity výzkumu

Již od fáze přípravy výzkumu jsme si byli vědomi mnoha možných zdrojů zkreslení

nebo nepřesnosti naměřených dat, další se objevovaly i v průběhu samotné realizace.

V původním plánu byly celkem tři experimentální skupiny, vedle skupiny

s technikou zpěvu a skupiny s relaxací ještě skupina s technikou relaxace s hudbou,

totožnou s hudebním podkladem pro zpěv. Nicméně z původních 15 osob, které byly

vybrány do experimentálních skupin, 4 osoby svou účast odřekly, usoudili jsme, že bude

lepší ponechat ve výzkumu pouze dvě experimentální skupiny s věším a vyrovnaným

počtem osob, namísto tří skupin menších.

Rovněž si uvědomujeme, že celková doba trvání experimentu byla krátká, zároveň

obsahovala pouze malý počet osob, není tedy možné výsledky jakkoliv zevšeobecnit na

celou populaci nebo tvořit jednoznačné názory a předpoklady. Cílem práce však není získat

neměnná data, ale spíše hlouběji pochopit vliv změněných stavů vyvolaných aktivním

pravidelným meditačním zpěvem na psychiku člověka a zachytit případně změny, které se

následkem této zkušenosti projeví ve fyzické, psychické, sociální a spirituální oblasti života

člověka. Studie může posloužit i jako určitá sonda do této problematiky a námět k dalším

výzkumům.

Další možná zkreslení a omezení:

- Období, ze kterého je získáván základní poměr pozitivity a negativity je příliš

krátké, vzhledem k proměnlivosti nálad a emocí by bylo více vypovídající měření

po delší dobu, například jednoho měsíce. Stejně tak délka provádění techniky by

měla být delší, například rovněž jeden měsíc. Po měsíci od ukončení experimentu

by bylo vhodné udělat další re-test. Jak bylo uvedeno v teoretické části, hladina

emocí se mže velmi rychle měnit, mají však tendenci se pohybovat okolo určité

hladiny, která souvisí spíše s vnitřními osobnostními rysy. Tato přednastavená

úroveň se může měnit například vlivem významné události nebo nějaké cílené

intervence, jako například psychoterapie, meditace nebo v našem případě zkoumaný

meditační zpěv a relaxace. Náš výzkum se tedy nezaměřuje na působení daných

technik na dlouhodobou a stabilnější hladinu well-beingu, ale spíše na jeho úroveň

v krátkodobém měřítku. I pozitivní změny na této rovině však mohou přinést změny

v dlouhodobějším měřítku, to už je však spíše námět další studie.

- Jak vyplývá z výše uvedeného, hodnoty poměru pozitivity a negativity, stejně jako

výsledky dotazníků DEP36 mohou být ovlivněné významnějšími událostmi či

118

jakoukoliv změnou v životě účastníků v průběhu trvání experimentu. Zejména díky

krátké době trvání experimentu zde mohla velkou roli sehrát náhoda, v jakém

životním období se účastníci zrovna nacházeli.

- Krátká doba trvání experimentu také pravděpodobně vedla ke zkreslení informací

vlivem samotného vyplňování dotazníků. Nikdo z experimentální ani kontrolní

skupiny neměl zkušenosti s pravidelným vedením záznamů svých každodenních

pocitů, učili se až v průběhu samotného experimentu. Lze očekávat, že na počátku

bude člověk s malou zkušeností s introspekcí posuzovat jinak, než například po

týdnu pravidelné introspekce. Je také možné, že se začne na své pocity během dne

více zaměřovat, což samo o sobě může mít vliv na prožívání. K alespoň mírné

redukci tohoto zkreslení slouží kontrolní skupina.

- Účastníci dostali instrukce k vyplňování dotazníků pozitivity na konci každého dne

a v týdnu kdy byla zařazena i nezávisle proměnná měli danou techniku provádět na

začátku každého dne a dotazník pozitivity vyplňovat ve večerních hodinách. Ne

každému se však vždy povedlo techniku provést ráno, v těchto případech byli

instruování, aby její provedení tedy přizpůsobili svému dennímu rytmu, aby však

vždy byla dostatečná časová mezera alespoň několika hodin mezi zpěvem nebo

relaxací a samotným vyplněním dotazníku pozitivity. Důraz byl kladen na to, aby

dodrželi základní harmonogram pokud to okolnosti dovolí. Není ovšem žádoucí

účastníky příliš stresovat přísným dodržováním daného harmonogramu, provádění

techniky by jim mělo být spíše uvolněním, nežli stresující povinností.

- Kvantitativní část výzkumu více než o změně emocionálního prožívání vlivem

zpěvu nebo relaxace vypovídá spíše o možnostech a úskalích využití dotazníku

pozitivity nebo jakékoliv metody měření denních záznamů. Vliv samotné techniky

je zachycen spíše pomocí kvalitativní části, tedy úvodních, závěrečných a

průběžných neformálních rozhovorů s účastníky.

- Ačkoliv žádný ze subjektů pravidelně neprovozoval zpěv, hudební aktivity nebo

relaxaci, všichni měli k hudbě pozitivní vztah a souhlasili s prováděním dané

aktivity v rámci výzkumu (o kterých byli předem informování, samotné rozdělení

do skupin však proběhlo náhodným výběrem). Výsledky by mohly být jiné, pokud

by subjekty byly také osoby, které mají k hudbě neutrální nebo dokonce negativní

postoj (i když vyloženě negativní postoj k hudbě má podle našeho názoru jen velmi

málo lidí).

119

- Je nutné počítat s tím, že se na výsledcích mohl určitou měrou podílet také tzv.

efekt placeba. Například Křivohlavý (2001, s. 59-68, in Hendl, 2006) uvádí, že již

samo psychologické působení vědomí absolvování nějaké procedury či ošetření

způsobuje fyziologické nebo psychické změny. Vzhledem ke každodennímu

vyplňování dotazníku ke sledování emocionálního naladění si většina subjektů

pravděpodobně odvodila, čeho se výzkum týká.

Ve prospěch objektivity naměřených dat působí skutečnost, že mnoho subjektů se

v průběhu experimentu, zejména v prvním týdnu, vyjádřilo, že na jejich prožívání

má dle jejich názoru největší vliv to, s jakými osobami se během daného dne

setkali, jaké proběhly interakce a situace. S tím, že by zpěv nebo relaxace mohla mít

vliv na jejich emocionální prožívání dopředu spíše nepočítali.

5.1 Známé intervenující proměnné

- I přes několik opakování instrukcí a možnost dodatečných dotazů v případě

neporozumění instrukcím, jedna osoba z experimentální skupiny 1 neprováděla

instrukce přesně v souladu s designem výzkumu. Tento muž pochopil zadání tak, že

v týdnu, kdy nebyla zařazena nezávislá proměnná (tedy zpěv), má „dělat nic“

(instrukce zněla, aby osoby neprováděli žádnou techniku v rámci výzkumu mimo

svých běžných denních aktivit), každý den si na deset minut sednul a věnoval tento

čas „nic-nedělání“. Dá se říci, že praktikoval určitou formu zenové meditace. Tato

skutečnost mohla ovlivnit výsledky dotazníků z těchto týdnů.

- Dvě osoby ze skupiny 1 MZ se rozešly se svým partnerem0

- Dvě osoby ze skupiny 2 R byly v očekávání narození prvního dítěte (oba partneři se

účastnili výzkumu, přibližně 3. měsíc těhotenství ženy).

- Jedna osoba ze skupiny 1 MZ (subjekt číslo 3) se ve čtvrtém týdnu (se zařazením

nezávisle proměnné) účastnila studijního pobytu v Německu, který ji dle jejího

vlastního vyjádření velmi zvýšil náladu. Z výsledků je patrný výrazný nárůst hodnot

pozitivních emocí i celkového skóre pozitivity v tomto týdnu.

- Jedna osoba ze skupiny 2 R (subjekt číslo 1) na konci prvního týdne prodělala

zlomeninu klíční kosti. V následujícím druhém týdnu, kdy byla zároveň zařazena

nezávisle proměnná (relaxace) u této osoby došlo k velkému nárůstu pozitivních i

negativních emocí.

120

6 DISKUZE

Během analýzy výsledků z denních dotazníků pozitivity vyplynul zajímavý

fenomén, který je však odborníkům v této oblasti pravděpodobně známý (např. McDowell,

2009). Pozitivní a negativní emoce netvořily jednu souvislou škálu. Pokud v rámci jednoho

dne respondenti udávali více pozitivních emocí, neznamenalo to automaticky nižší skóre

emocí negativních. Spíše se ukázalo, že některé dny byly pro respondenty celkově více

emocionálně nabité, měli tedy vyšší pozitivní i negativní emocionální skóre a jiné dny byly

naopak celkově emočně chudší. Také bylo možné pozorovat, že každý člověk má vlastní

základní hladinu intenzity emocí. Statistické výsledky vypočítané pro celou skupinu jsou

zkreslující a je nutné je brát s rezervou, každý člověk měl trochu odlišný vývoj pozitivních

a negativních emocí bez ohledu na experimentální skupinu.

Porovnání výsledků našeho experimentu s jinými studiemi v této oblasti bylo pro

nás obtížnějším úkolem. Nenašli jsme žádnou studii, která by použila stejný design v rámci

zkoumání vlivu zpěvu na emocionální prožívání nebo emocionální pohodu člověka.

Studie zabývající se účinkem zpěvu na duševní pohodu byly povětšinou realizovány

jako dlouhodobé studie (min. 4 týdny intervence), kdy lekce zpěvu probíhala ve skupině

jednou až dvakrát za týden. Pokud zkoumaly vliv zpěvu u jednotlivců, šlo zejména o

jednorázová měření různých psychologických a fyziologických charakteristik před a po

zpívání.

Studie zaměřené na sborový zpěv ukazují na prospěšný vliv této aktivity na

krátkodobé i dlouhodobé emocionální naladění a well-being (Bailey & Davidson, 2003;

Clift & Hancox, 2010; Kreutz et al., 2003; Stacy et al., 2002). V našem případě nebyl

statisticky prokázán vliv meditačního zpěvu na krátkodobý emocionální well-being měřený

pomocí dotazníku emocionálního naladění DEP36.

Grape et al. (2003) se soustředili na okamžité účinky lekce zpěvu. Zjistili, že po této

lekci došlo ke zvýšení pociťovaného well-beingu a radosti u amatérských zpěváků

v porovnání se skupinou profesionálních zpěváků, u kterých k tomuto efektu nedošlo.

Probandi v obou skupinách se po zpěvu cítili více relaxovaní a osvěžení. V našem

výzkumu byl prokázán statisticky významný rozdíl mezi oběma skupinami s intervencí

(meditační zpěv a relaxace) v porovnání s kontrolní skupinou. Vzhledem k tomu, že

121

v prvním týdnu bez intervence mezi těmito skupinami významný rozdíl nebyl, můžeme

usuzovat, že zpěv i relaxace přispěly ke zvýšení hladiny pociťovaných pozitivních emocí.

Tento efekt však již nebyl tak výrazný při opakování intervence v týdnu čtvrtém. I přes to,

že testy neprokázaly významné rozdíly v hladině pozitivních emocí ve druhém týdnu

zařazení intervence, průběhové křivky skupiny 1 a 2 ukazují, že i v tomto týdnu došlo

k nárůstu pozitivních emocí v porovnání s týdny bez intervence. V analýze rozhovorů se

rovněž ukázalo, že okamžitý efekt obou technik byl účastníky hodnocen pozitivně, čímž

můžeme usuzovat na zvýšení pociťovaného well-beingu bezprostředně po praktikování

meditačního zpěvu nebo relaxace. V případě pozitivních emocí nebyl mezi oběma

intervenčními skupinami výrazný rozdíl, obě techniky tedy na pozitivní emoce působí

rovnocenně.

Pokusili jsme se dále vyhledat studie, které se svým zaměřením a designem alespoň

co nejvíce blížily našemu výzkumu.

Řada studií prokázala významný vliv pozitivních intervencí všeobecně na různé

aspekty psychologického well-beingu a emocionální naladění (Sin & Lyubomirsky, 2009;

Diener, Oishi, & Lucas, 2009). Pro porovnávání s naší studií můžeme techniku zpěvu a

relaxace považovat za možnou metodu intervence v rámci pozitivní psychologie.

Froh, Sefick a Emmons (2008) provedli výzkum, ve kterém zkoumali vliv dvou-

týdenního praktikování techniky výčtu požehnání na pozitivní a negativní emocionalitu a

spokojenost se životem. Výsledky byly porovnávány s kontrolní skupinou, která se

zaměřovala namísto vděčnosti na negativní prožitky během dne a s kontrolní skupinou bez

jakékoliv intervence. V případě pozitivních emocí nezaznamenali žádný rozdíl mezi

skupinami, v případě negativních emocí byl prokázán významný rozdíl mezi skupinou

„výčtu vděčnosti“ a skupinou „výčtu nepříjemností“ (F (1,213) = 6.63, p = .01). Nebyl

prokázán žádný rozdíl mezi skupinou „vděčnosti“ a kontrolní skupinou bez intervence.

V našem výzkumu byl prokázán významný rozdíl v hladině pozitivních emocí mezi

skupinami s intervencí v porovnání s kontrolní skupinou. U negativních emocí nebyl

nalezen statisticky významný rozdíl mezi skupinami. Skupina 1 (meditační zpěv) však

reagovala na zařazení intervence v obou týdnech snížením hladiny negativních emocí

v porovnání s kontrolními týdny. Rovněž u kontrolní skupiny však ve druhém týdnu došlo

k poklesu negativních emocí, v dalších týdnech se jejich úroveň výrazně neměnila.

122

Výzkumy zaměřené na relaxační cvičení ukazují, že tato technika je vhodným

doplňkem terapie mnoha fyzických i duševních problémů (Nešpor, 1998). Nejvýraznějším

účinkem relaxace je zejména její schopnost zmírnit stres, který může přímo zapříčinit nebo

dodatečně zhoršovat onemocnění. Snížení stresu a případně příznaků nemoci pak nepřímo

relaxace přispívá k duševní pohodě. Pozitivní účinky relaxace byly prokázány například u

snížení úzkosti u dětí a dospívajících (Platania-Solazo, Field, Tiffany et al., 1992) nebo

snížení depresivních příznaků (Kahn, Kehle, Jenson, & Clark, 1990). Jain, Shapiro,

Swanick, Roesch, Mills a Schwartz (2007) ve své studii porovnávali efekt meditace

všímavosti a relaxace. V obou skupinách došlo ke snížení distresu a zvýšení pozitivních

emocí oproti kontrolní skupině. Nebyly nalezeny rozdíly v působení meditace a relaxace na

distress a pozitivní emoce. Také v našem případě jsme zjistili vliv meditačního zpěvu a

relaxace na zvýšení hladiny pozitivních emocí, alespoň v prvním týdnu intervence. Ve

druhém intervenčním týdnu sice nebyl prokázán statisticky významný rozdíl, křivka však

ukázala statisticky nevýznamné zvýšení pozitivních emocí i v tomto případě. Nárůst

pozitivních emocí byl o něco výraznější u skupiny 1, která praktikovala meditační zpěv.

Vzorek však nebyl dostatečně velký na to, abychom mohli učinit jednoznačné závěry.

Fredrickson, Cohn, Coffey, Pek a Finkel (2008) provedli výzkum zaměřený na vliv

meditace milující laskavosti na rozvoj pozitivních emocí. Probandi praktikovali doma

meditaci milující laskavosti minimálně 5 dnů v týdnu po dobu 7 týdnů, denní záznamy

emocí byly měřeny každý den v průběhu devíti týdnů. Výsledky ukázaly, že nebyl nalezen

signifikantní rozdíl mezi týdnem bez intervence, který sloužil jako základní hodnota, a

prvním týdnem praktikování meditace, v průběhu dalších týdnů však došlo k významnému

zvýšení pozitivních emocí (b = 0.03, SE = 0.008, p = .0001), které přetrvalo i po ukončení

intervence. U kontrolní skupiny k tomuto výraznému zvýšení v průběhu týdnů nedošlo (b =

0.008, SE = 0.0079, p = .31). V

případě negativních emocí nebyl

nalezen žádný vztah s praktikováním

meditace.

Obrázek 2. Změny průměrných hodnot pozitivních emocí v průběhu týdnů praktikování meditace milující laskavosti (převzato z Fredrickson et al., 2008)

Obrázek 2

123

Obrázek 2 ukazuje křivku, jak se měnily průměrné hodnoty pozitivních emocí

v průběhu týdnů praktikování meditace milující laskavosti (převzato z Fredrickson et al.,

2008). Z obrázku 2 je patrné, že skupina s meditační intervencí v prvním týdnu

zaznamenala pokles pozitivních emocí, v dalších týdnech však jejich hladina významně

stoupala. U kontrolní skupiny došlo v prvním týdnu rovněž k poklesu, v dalších týdnech

hladina pozitivních emocí střídavě mírně stoupala a klesala s celkovou klesající tendencí.

Je tedy zapotřebí počítat s určitou přirozenou variabilitou pozitivních emocí.

Není možné přesně porovnat výsledky Fredrickson et al. (2008) s našimi výsledky

pro skupinu 1 a 2, jelikož intervence neprobíhala kontinuálně. Můžeme je však srovnat

s výsledky skupiny 3, které vykazují v prvním, druhém a třetím týdnu podobný trend.

Pokud se však pokusíme porovnat výsledky Fredrickson et al. (2008) s výsledky skupiny 1

a 2 alespoň orientačně, zjistíme, že zde je trend poněkud odlišný. Zejména v prvním týdnu

se zařazením intervence nedošlo u většiny subjektů ke snížení úrovně pozitivních emocí

jako ve výzkumu Fredrickson et al. (2008), ale naopak ke zvýšení. Tento rozdíl může být

dán rozdílností daných technik, neznámými intervenujícími proměnnými, nebo přímo

samotným vlivem meditačního zpěvu a relaxace. Ani v našem případě nebyl prokázán vliv

technik na hladinu negativních emocí.

Vysoký poměr pozitivních vůči negativním emocím úzce souvisí s takzvaným

prospíváním (flourishingem) jedince. Fredrickson (Fredrickson & Losada, 2005) uvádí, že

pro základní lidské naladění je mírně pozitivní. Ukazuje se, že zlé je silnější nežli dobré

(negativní situace hodnotíme silněji, než ty pozitivní). Je tedy zapotřebí, aby prožitek

pozitivity převýšil prožitek negativity. Normální fungování je charakterizováno poměry

blízkými 2.5, optimální fungování je charakterizováno poměry okolo 4.3. Naopak za

kritický strop poměru pozitivity považuje Losada hodnoty přes 11. Takto vysoký poměr

může signalizovat abnormální vychýlení pozitivních emocí, jako je například u mánie. U

zdravých jedinců je tato hodnota dlouhodobě neudržitelná a většinou následuje silný

propad k nižším hodnotám.

124

Losada (Fredrickson & Losada, 2005) na základě svých výzkumů a matematických

výpočtů navrhl jakousi hraniční linii, rozdělující jedince prospívající od neprospívajících,

která leží na poměru pozitivity a negativity 2.9.

Pokud se podíváme na poměry pozitivity v našem výzkumném vzorku, zjistíme, že

zejména na počátku experimentu ve všech skupinách převažovali jedinci s poměrem

pozitivity nižším, než 2.5, tedy pod hranicí normálního fungování, stejně jako pod hranicí

2,9 určující psychologické prospívání.

V kontrolní skupině byl na počátku experimentu pouze u dvou subjektů poměr

pozitivity vyšší, než 2,5. U ostatních jedinců se v průběhu čtyř týdnů měření se poměr

pozitivity přehoupnul přes hranici 2,5 pouze v případě jednoho subjektu. Jeden subjekt

z kontrolní skupiny na počátku experimentu dokonce přesáhnul kritickou hranici poměru

pozitivity (hodnota 19,7). V souladu s Losadovou teorií o kritickém stropu pozitivity poměr

tohoto subjektu v následujících týdnech skutečně výrazně poklesl na hodnoty 4,6; 5,2 a 6,5.

Ve skupině 1 dva subjekty přesáhly hranici poměru positivity 2.5 i 2,9. Oba se nad

touto hranicí udrželi po celou dobu experiment, u jednoho z nich poměr poklesl pod úroveň

normálního fungování pouze ve třetím týdnu (bez intervence). U jednoho subjektu, který

v obou týdnech bez intervence skóroval pod 2,5 poměr pozitivity v intervenčních týdnech

přesáhnul hranici prospívání 2,9. U tří subjektů sice došlo v intervenčních týdnech ke

zvýšení poměru pozitivity, nikdy však nepřesáhl hranici 2.5.

Ve skupině 2 na počátku pouze jeden subjekt přesáhnul hranici pozitivity 2.5 a

udržel se nad touto úrovní po celou dobu experimentu. U jednoho subjektu byl na počátku

experimentu poměr pozitivity nižší, než 2.5, však v dalších týdnech se již zvýšil až nad

hranici prospívání 2,9. U tří subjektů ze skupiny 2 byl poměr pozitivity po celou dobu

trvání výzkumu pod hranicí 2.5.

Meditační zpěv i relaxace tedy u většiny subjektů způsobily zvýšení poměru

pozitivity (výrazněji u skupiny s meditačním zpěvem), toto zvýšení však nebylo natolik

výrazné, aby osoby, které byly pod hranicí optimálního fungování tuto hranici přesáhly. Je

však možné předpokládat, že k dosažení výraznější změny poměru pozitivity by bylo

zapotřebí delší intervence, než jeden týden.

125

Dále jsme si povšimli skutečnosti, že nad hranicí poměru pozitivity 4,3, která dle

Losady určuje optimální fungování, se po celou dobu trvání výzkumu pohybovaly pouze

dvě osoby (z celkových 19 osob). Celkem šest subjektů se nad tuto úroveň dostalo alespoň

v jednom týdnu. Osm subjektů se alespoň v jednom týdnu dostalo nad hranici poměru

pozitivity 2,9 určující psychologické prospívání. Může se zde jednat o vliv příliš malého

výzkumného vzorku, ve kterém se sešli spíše neprospívající jedinci. Pokud by se však

uvažovalo o dalším využití Dotazníku pozitivity ve výzkumech v naší zemi, mohlo by být

zajímavé zjistit průměrné hodnoty poměru pozitivity u české populace a zda jsou hranice

určující optimální fungování nebo prospívající jedince stejné, jaké udávají Losada a

Fredricksonová (2005).

Zajímavé bylo rovněž porovnání výsledků Dotazníku pozitivity a dotazníku DEP36.

Výsledky obou metod pro daný týden byly v mnoha případech odlišné. Například jeden

subjekt z kontrolní skupiny dosahoval poměrně vysokých hodnot v dotazníku DEP36 ve

prospěch pozitivních emocí, nicméně v dotazníku pozitivity se u většiny položek

(pozitivních i negativních) objevovala nula, zřídka sáhnul po hodnocení vyšší než 2. U

dalšího subjektu (1) z první skupiny (MZ) došlo ve čtvrtém týdnu ke snížení celkového

skóre v rámci DEP36, zatímco u Dotazníku pozitivity došlo ke zvýšení poměru pozitivních

a negativních emocí. Také celkové výsledky obou dotazníků nejsou totožné, zatímco

výsledky Dotazníku pozitivity u většiny subjektů ze skupin 1 MZ a 2 R odráží vliv zařazení

nezávisle proměnné, výsledky dotazníku DEP36 vliv zpěvu nebo relaxace na emocionální

pohodu neprokazují.

Tato skutečnost může být dána odlišným způsobem hodnocení položek nebo

odlišností položek samotných. V případě Dotazníku pozitivity subjekt hodnotí intenzitu

prožívání konkrétních emocí, u dotazníku DEP36 je hodnocena spíše četnost prožívání

daných pocitů. Dotazník pozitivity se zaměřuje pouze na emoce jako takové (například „jak

intenzivně jste prožíval lásku, blízkost nebo důvěru“) a více je diferencuje, v dotazníku

DEP36 jsou položky specifičtější (například „cítil jsem, že mám někoho rád a on mě“),

zároveň zahrnuje položky vztažené ke spokojenosti se životem („můj život byl dobrý“).

Může zde také hrát roli skutečnost, že u Dotazníku pozitivity jedinec hodnotí uplynulý den,

dotazník DEP36 je zaměřený na hodnocení celého týdne, je zde tedy výraznější zkreslení

vlivem paměti. Námětem dalšího výzkumu by tedy mohlo být, zda a jak souvisí

každodenní prožívání pozitivních a negativních emocí v určitém období s hodnocením

emocionálního prožívání a spokojenosti se životem za stejné období.

126

U obou dotazníků byly patrné velmi vysoké rozdíly mezi jednotlivci ve variabilitě

dat. U některých subjektů se data z jednotlivých týdnů lišila jen nepatrně, u některých

docházelo k velkým posunům, bez ohledu na skupinu, do které byli zařazeni. Jedná se tedy

pravděpodobně o inter-individuální rozdíly v míře proměnlivosti emocí.

Respondenti často v rozhovorech udávali, že míra a kvalita jejich emocionálního

naladění souvisela zejména s tím, do jakých situací a mezilidských konfrontací se v daný

den dostávali. Shodovali se v tom, že pokud v průběhu dne zažívali více sociálních situací,

i jejich emoce byly silnější, než například ve dnech, kdy pracovali převážně doma u

počítače. V případných dalších studiích by mohl být zohledněn také faktor druhu

zaměstnání, zejména jak často se člověk při výkonu svého povolání dostává do styku

s dalšími lidmi.

Domníváme se, že pro adekvátní zhodnocení efektu konkrétní intervence na

hladinu pozitivních a negativních emocí je potřebný delší časový úsek, pro stanovení

základní hladiny emocionálního naladění, stejně jako pro zhodnocení efektu dané

intervence. Pro stanovení základní úrovně poměru pozitivity a negativity by podle nás tato

doba měla být dva týdny a více, doba pro zhodnocení efektu intervence alespoň jeden

měsíc. Tímto způsobem může být překonán vliv přirozené variability emocionálního

naladění. Tato skutečnost vyplynula zejména z měření emocionální prožívání pomocí

dotazníku DEP36, kdy byly nalezeny poměrně velké rozdíly u některých respondentů mezi

1. a 2. týdnem měření před začátkem samotné intervence. Je také možné, že tento efekt byl

způsoben větším zaměřením respondentů na své emoce mezi jednotlivými administracemi

v důsledku současného vyplňování Dotazníku pozitivity. Sin a Lyubomirsky (2009) ve své

meta-analýze intervencí pozitivní psychologie uvádí, že delší intervence měly za výsledek

větší růst hodnot well-beingu než u kratších intervencí.

Ani v případě delšího trvání výzkumu se ovšem nevyhneme dalším možným

zkreslením, například vlivem životních událostí nebo počasí či ročního období (Keller,

Fredrickson, Ybarra, Cote, Johnson, Mikels, Conway, & Wager, 2005), nebo u žen

menstruačního cyklu. Kvantitativní metody je dle našeho názoru v případě měření změn

emocionálního naladění vhodné doplnit kvalitativními, jelikož klasické dotazníkové

metody nemohou zcela pokrýt subjektivní zhodnocení a vnímání intervence účastníky,

které jsou neméně významné.

127

Mnoho účastníků našeho experimentu se vyjádřilo, že jim metoda denních a

týdenních záznamů pomohla více si uvědomovat své pocity a náladu během dne. Například

pokud v nějaké chvíli pocítili hněv nebo radost, zároveň, nebo krátce po odplynutí

nejsilnějších pocitů, si uvědomili, jakou emoci a v jaké síle uvedou do dotazníku pro tento

den. Také si více začali všímat, v jakých dnech nebo situacích je jejich emoční prožívání na

vysoké nebo nízké hladině a jakou má kvalitu. Domníváme se, že již samotné používání

této metody může mít prospěšný vliv v případě, kdy se člověk chce nebo potřebuje dostat

více do kontaktu sám se sebou a se svým prožíváním, pracovat na rozvoji své osobnosti

nebo identifikovat faktory, které mu snižují nebo zvyšují úroveň duševní pohody.

Do výzkumu původně měla být zařazena i třetí experimentální skupina, která by

v týdnech se zařazením nezávisle proměnné měla praktikovat relaxaci s hudbou. Případným

námětem další studie by mohlo být porovnání vlivu zpěvu, relaxace a relaxace s hudbou na

emocionální osobní pohodu člověka.

128

7 Závěry Závěrem se vyjadřujeme ke stanoveným hypotézám výzkumu. Vzhledem k malému

výzkumnému soboru není možné potvrdit nebo zamítnout jednotlivé hypotézy. U každé

však naznačíme trend, který z výsledků výzkumu vyplynul.

H1. Týdenní pravidelné provozování aktivního meditačního zpěvu vede ke změnám

v prožívání emocionální duševní pohody.

Statistická analýza neprokázala významný rozdíl ve výsledcích dotazníku

emocionálního prožívání DEP36 v týdnech s intervencí v porovnání s týdny bez intervence.

Ani z průběhové křivky výsledných hodnot dotazníku DEP36 nebyl patrný vliv

meditačního zpěvu na emocionální well-being.

H2. Týdenní pravidelné provozování aktivního meditačního zpěvu zvyšuje hladinu

pozitivních emocí.

S hypotézou číslo 2 můžeme částečně souhlasit. Kruskal-Wallis test prokázal

významné rozdíly mezi skupinami ve druhém týdnu, kdy byla zařazena intervence

meditační zpěv. Neukázal však významné změny ve druhém intervenčním týdnu.

Friedmanova ANOVA neprokázala statisticky významné rozdíly v hladině pozitivních

emocí v průběhu čtyř týdnů trvání experimentu u skupiny 1, která praktikovala meditační

zpěv. Průběhová křivka pozitivních emocí však ukázala statisticky nevýznamné zvýšení

pozitivních emocí v obou týdnech s intervencí v porovnání s oběma týdny bez intervence.

H3. Týdenní pravidelné provozování aktivního meditačního zpěvu zvyšuje hladinu poměru

pozitivity.

Statistické výsledky nenaznačily možnost přijetí hypotézy. Kruskal-Wallist test

neprokázal významné rozdíly mezi skupinami v poměru pozitivity v žádném ze čtyř týdnů.

Ani Friedmanova ANOVA nepotvrdila významný rozdíl v hodnotách poměru pozitivity

v první skupině mezi jednotlivými týdny. Z průběhové křivky je však patrné, že poměr

pozitivity se u skupiny 1 zvýšil v obou týdnech, kdy praktikovali meditační zpěv

v porovnání s týdny, kdy jej nepraktikovali. U kontrolní skupiny oproti tomu došlo ke

129

snížení poměru pozitivity. Hypotéza by stála za další prozkoumání na větším výzkumném

souboru a v průběhu delšího časového období.

H4. Týdenní pravidelné provozování aktivního meditačního zpěvu snižuje hladinu

negativních emocí.

Kruskal-Wallis test neprokázal významný rozdíl mezi skupinami po dobu trvání

experimentu. Friedmanova ANOVA rovněž neprokázala významný rozdíl v hladině

negativních emocí u skupiny 1 v jednotlivých týdnech. Průběhová křivka pro skupinu 1

ukazuje pokles negativních emocí v obou týdnech se zařazením intervence v porovnání

s oběma týdny bez intervence. U kontrolní skupiny však negativní emoce také ve druhém

týdnu poklesly, v dalších týdnech se držely na relativně stabilní úrovni. Ani z křivky tedy

nemůžeme usuzovat na možný vliv meditačního zpěvu na prožívání negativních emocí,

rozdíl ve čtvrtém týdnu (kdy došlo u skupiny 1 k poklesu a u kontrolní skupiny zůstala

hladina stejná) může být způsobený náhodnými vlivy.

H5. V působení relaxace a meditačního zpěvu na prožívání emocionální duševní pohody

není rozdíl.

Statistická analýza pomocí Kruskal-Wallist testu neprokázala významný rozdíl mezi

skupinami, Friedmanova ANOVA taktéž nepotvrdila významné rozdíly ve výsledných

hodnotách dotazníku DEP36 v průběhu čtyř týdnů u žádné ze skupin. Na základě

statistických výpočtů hypotézu můžeme potvrdit, meditační zpěv ani relaxace nemá

výrazný vliv na prožívání emocionální duševní pohody. Průběhová křivka pro skupinu 2

však ukazuje nevýznamné zvýšení celkového skóre dotazníku DEP36 v obou týdnech

s intervencí (relaxace) v porovnání s týdny bez intervence. Křivka skupiny 1 neukázala

žádnou souvislost zařazení meditačního zpěvu na výsledné skóre dotazníku DEP36. Bylo

by zapotřebí dalšího výzkumu na větším souboru v delším časovém období.

130

H6. V působení relaxace a meditačního zpěvu na prožívání pozitivních emocí není rozdíl.

Výsledky výzkumu naznačily možnost přijetí hypotézy. Friedmanova ANOVA

neprokázala významné rozdíly v hodnotách pozitivních emocí v intervenčních týdnech

v porovnání s týdny bez intervence u žádné ze skupin. Křivky pozitivních emocí u skupiny

1 (meditační zpěv) a 2 (relaxace) vykazují podobný průběh, v obou případech došlo

k nárůstu pozitivních emocí v obou týdnech s intervencí v porovnání s týdny bez

intervence. Kruskal-Wallis test navíc prokázal statisticky významný rozdíl mezi skupinami

1 a 3, 2 a 3 ve druhém týdnu (intervenčním). Mezi skupinami 1 a 2 nebyl významný rozdíl.

Analýza rozptylu pro opakovaná měření také prokázala významný rozdíl mezi skupinami

v průměrných hodnotách pozitivních emocí v týdnech 1, 2, 3 a 4. Tyto výsledky svědčí pro

potvrzení hypotézy.

H7. V působení relaxace a meditačního zpěvu na poměr pozitivity není rozdíl.

Kruskal-Wallist test neprokázal statisticky významné rozdíly mezi skupinami

v žádném že čtyř týdnů. Friedmanova ANOVA taktéž neprokázala významné

rozdíly hodnot poměru pozitivity v průběhu čtyř týdnů u žádné ze skupin. Podle

průběhových křivek v případě skupiny 1 poměr pozitivity vzrostl v obou týdnech

s intervencí v porovnání s oběma týdny bez intervence. U skupiny 2 byl nárůst poměru

pozitivity patrný zejména v druhém intervenčním týdnu. Mezi skupinami tedy existovaly

mírné rozdíly, rozsah souboru však neumožňuje jednoznačně říci, zda jsou tyto rozdíly

skutečně významné.

Výsledky našeho výzkumu naznačují, že pravidelné praktikování meditačního

zpěvu a relaxace může přispívat k rozvoji pozitivních emocí a pociťování pohody

v každodenním životě. Obě techniky mají velmi podobný účinek, který spočívá především

v celkovém zklidnění, nalezení chvíle klidu v průběhu dne a vstoupení do kontaktu sám se

sebou. Prožívání pozitivních emocí a emocionální pohody v krátkodobém měřítku však

mají velký vliv také aktuální události a okolnosti a také určité osobnostní nastavení.

Z výsledků naší studie není možné říci, zda praktikování meditačního zpěvu nebo relaxace

může ovlivnit emocionální prožívání a životní spokojenost v dlouhodobém měřítku.

Veškeré závěry vnímáme spíše jako orientační. Existují velké rozdíly ve variabilitě

dat v jednotlivých týdnech mezi jednotlivci i mezi skupinami, každý má pravděpodobně

131

odlišné základní emocionální nastavení, stejně jako jeho proměnlivost. Jelikož neznáme

dlouhodobé křivky hladin pozitivních a negativních emocí, stejně jako poměrů pozitivity,

nemůžeme vyloučit vliv náhody nebo nejrůznějších intervenujících proměnných na

výsledné hodnoty.

I když jsme si vědomi mnohých limitů našeho experimentu, výsledky naší studie

mohou být považovány za nahlédnutí do této problematiky a podnět k dalším studiím v této

oblasti. Určitou výpovědní hodnotu však měl výzkum minimálně po kvalitativní stránce.

Téměř každý z účastníků na konci udával, že pro něj aktivity prováděné v rámci

experimentu měly pozitivní přínos. Účastníci pozitivně hodnotili samotné provádění dané

techniky, ať již zpěvu nebo relaxace, a také každodenní a týdenní revize vlastních pocitů a

spokojenosti se životem pro ně byly subjektivně prospěšné.

132

8 Souhrn

Tato diplomová práce je zaměřená na téma vlivu hudby na fyzickou a duševní

pohodu člověka. Teoretická část je rozdělena do dvou hlavních oddílů. První nabízí pohled

na využití pasivní i aktivní formy hudebních aktivit k podpoře fyzického a psychického

zdraví jedince v historii a současnosti. S užitím hudby k prevenci i léčbě mnoha

nejrůznějších chorob a problémů se setkáváme již od dávných dob, například v antickém

Řecku, ve východních nebo tradičních kulturách, kde roli lékaře zastávali především

šamani. V dnešní době se touto oblastí zabývá především obor muzikoterapie. Existuje

mnoho poznatků a studií, které poukazují na léčebný potenciál hudby, jenž nachází

uplatnění jednak v rámci léčení nejrůznějších fyzických nemocí nebo podpory rychlejšího

uzdravení. Také v psychoterapii může být užitečným pomocníkem.

Druhý oddíl teoretické části se soustředí na podání přehledu poznatků v oblasti

duševní pohody člověka. Stručně představujeme pojmy jako well-being, subjektivní well-

being nebo subjektivní osobní pohoda, nejdůležitější teorie a autory. Blíže se zabýváme

emocionální složkou subjektivní osobní pohody a významem pozitivních emocí pro život

člověka.

Výzkumná část je zaměřená na téma využití zpěvu k podpoře prožívání pozitivních

emocí a duševní pohody v životě. Zkoumali jsme, zda každodenní praktikování

meditačního zpěvu povede ke změnám v prožívání pozitivních emocí během dne a

v prožívání emocionální pohody v uplynulém týdnu. Výsledky jsme porovnávali se

skupinou, která praktikovala relaxaci se zaměřením na sledování dechu a s kontrolní

skupinou bez intervence.

Výsledky ukázaly poměrně vysokou variabilitu mezi jednotlivými osobami i

celými skupinami jednak v základním emocionálním nastavení, v proměnlivosti

emocionálního prožívání i v reakcích na intervenci. Na praktikování meditačního zpěvu

reagovala většina subjektů zvýšením hladiny pozitivních emocí a poměru pozitivity

v daném intervenčním období. Neprokázal se však žádný vliv meditačního zpěvu na

emocionální prožívání v daném týdnu. U relaxační skupiny došlo rovněž ke zvýšení

pozitivních emocí a poměru pozitivity v období praktikování relaxace, toto zvýšení však

nebylo tak výrazné, jako ve skupině s meditačním zpěvem. Naopak u relaxační skupiny

došlo ke zvýšení skóre emocionálního prožívání ve prospěch pozitivních emocí v týdnech

s relaxací. Výsledky však byly do velké míry ovlivněny nekontrolovatelnými

133

intervenujícími proměnnými a krátká doba trvání experimentu vylučuje

zevšeobecnění závěrů.

134

9 Summary This thesis is focused on the effect of music on physical and mental well-being. The

theoretical part is divided into two main sections. The first offers an insight into using both

passive and active forms of musical activities to promote physical and mental health of the

individual in history and the present.

We come across with the use of music for the prevention and treatment of many

different diseases and problems since ancient times, such as in ancient Greece, in the

eastern or traditional cultures, where the role of the doctor held primarily shamans.

Nowadays, this area is mainly engaged in the field of music therapy. There are many

findings and studies that highlight the therapeutic potential of music, which is used both in

the treatment of various illnesses or as a support for faster recovery. Also in psychotherapy

it can be a useful tool.

The second section of the theoretical part is focused on providing an overview of

advances in the field of human well-being. We briefly present the concepts of well-being

and subjective well-being, the most important theories and authors. We deal closer with the

emotional component of subjective well-being and the importance of positive emotions in

human life.

The research part is focused on the use of singing to promote the experience of

positive emotions and well-being in life. We investigated whether daily practice of

meditation singing will lead to changes in the experience of positive emotions during the

day and in the experience of emotional well-being in the past week. The results were

compared with a group that practiced relaxation with a focus on breath monitoring and

control group without any intervention.

The results showed relatively high variability between individuals and whole groups

both in the basic emotional setting, variability in emotional experience and in response to

the intervention. On the practice of meditation singing most of the subjects responded by

increasing levels of positive emotions and positive ratio in the intervening period. But there

was no effect of meditation singing on the emotional experience in a given week.

For relaxation group there was an increase in positive emotions and positive ratio

during the practice of relaxation, this increase was not as pronounced as in the group of

meditation singing. On the contrary, the relaxation group increased scores of emotional

experience for the benefit of positive emotions in the weeks with relaxation. However, the

results were largely influenced by uncontrollable intervening variables and the short

duration of the experiment precludes generalization of the findings

135

10 Seznam použité literatury

Aldridge, D. (2007, April). Dining rituals and music. Music Therapy Today, 7(1), 26-38.

Dostupné z: http://musictherapyworld.net.

Andrews, G., Howie, P. M., Dozsa, M., & Guitar, B. E. (1982). Stuttering: Speech pattern

characteristics under fluency-inducing conditions. Journal of Speech, Language and

Hearing Research, 25(2), 208.

Bailey, B. A., & Davidson, J. W. (2003). Amateur group singing as a therapeutic

instrument. Nordic Journal of Music Therapy, 12(1), 18-32.

Baker, F., & Wigram, T. (2004). The immediate and long term effects of singing on the

mood states of people with Traumatic Brain injury. British Journal of Music Therapy,

18(2), 55-64.

Binns-Turner, P., Wilson, L. L., Pryor, E., Boyd, G., Prickett, C. (2011, August).

Perioperative music and its effects on anxiety, hemodynamics and pain in women

undergoing mastectomy. Aana Journal, Special research edition, 79 (4), 21. Dostupné z:

http://www.aana.com/newsandjournal/documents/perioperative_08res11_ps21-s27.pdf.

Blatný, M., et al. (2010). Psychologie osobnosti. Hlavní témata, současné přístupy. Praha:

Grada Publishing a.s.

Blatný, M., Dosedlová, J., Kebza V., & Šolcová, I. (2005). Psychosociální souvislosti

osobní pohody. Brno: Vydavatelství MSD. Masarykova univerzita, svazek č.1.

Bogopolsky, H. (2007). Music and stress in children during general anesthesia and surgery.

Music Therapy Today, 8(3). Dostupné z:

http://www.wfmt.info/Musictherapyworld/modules/mmmagazine.

Bonilha, A. G., Onofre, F., Vieira, M. L., Prado, M. Y., & Martinez, J. A. (2009). Effects of

singing classes on pulmonary function and quality of life of COPD patients.

International journal of chronic obstructive pulmonary disease, 4, 1-8.

Boymanns, B. (2006). Just sing... Music therapy today, 7(4), 913-931. Dostupné z:

http://musictherapyworld.net.

Clift, S. & Hancox, G. (2010). The signifikance of choral singing for sustaining

psychological wellbeing: findings from a survey of choristers in England, Australia and

Germany. Music performance research. 3 (1), 79-96. Dostupné z:

http://mpronline.net/Issues/Volume%203.1%20Special%20Issue%20%5B2010%5D/Cli

ft%20Published%20Web%20Version.pdf.

136

Clift, S., Hancox, G., Morrison, I., Hess, B., Kreutz, G., & Stewart, D. (2007). Choral

singing and psyhcological well-being: Findings from English choirs in a cross-national

survey using the WHOQOL-BREF. International symposium on performance science.

Canterbury: Canterbury Christ Church University. Dostupné z:

http://www.legacyweb.rcm.ac.uk/cache/fl0020222.pdf

Cohn, M. A., Fredrickson, B. L., Brown, S. L., Mikels, J. A., & Conway, A. M. (2009).

Happiness unpacked: positive emotions increase life satisfaction by building resilience.

Emotion, 9(3), 361. Dostupné z:

http://www.unc.edu/peplab/publications/Cohn_Fredrickson_et_al_2009.pdf.

Cosi, P., & Tisato, G. (2003). On the Magic of Overtone Singing. Voce, Canto, Parlato–

Studi in onore di Franco Ferrero. 83-100. Dostupné z:

http://www2.pd.istc.cnr.it/Papers/PieroCosi/cp-MF2002-02.pdf.

Csikszentmihalyi, M. & LeFevre, J. (1989). Optimal experience in work and leisure.

Journal of Personality and Social Psyhcology, 56(5), 815-822. Dostupné z:

http://psycnet.apa.org/journals/psp/56/5/815/.

Češková, M. (2010). Muzikoterapie (Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně,

Zlín, Fakulta humanitních studií). Dostupné z

http://195.178.95.149/bitstream/handle/10563/11177/%C4%8De%C5%A1kov%C3%A1

_2010_bp.pdf?sequence=1.

Danzer, G. (2001). Psychosomatika: Celostný pohled na zdraví těla i duše. Praha: Portál.

Diener, E., Oishi, S., & Lucas, R. E. (2009). Subjective well-being: The science of

happiness and life satisfaction. In Snyder, C. R. & Shane, J. L. (Eds.). Oxford handbook

of positive psychology. Oxford university press.

Disman, M. (2000). Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uživatele. Praha:

Karolinum.

Dobešová, H. (2007). Subjektivní zhodnocení kvality života u dlouhodobě nezaměstnaných

(Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Psychologický ústav,

Brno). Dostupné z: http://is.muni.cz/th/65042/ff_m/diplomova_prace.pdf.

Eley, R., & Gorman, D. (2010). Didgeridoo playing and singing to support asthma

management in Aboriginal Australians. The Journal of Rural Health, 26(1), 100-104.

Ferejenčík, J. (2000). Ůvod do metodologie psychologického výzkumu, (str. 138). Praha:

Portál.

Ferrer, A. (2005). The effect of live music on decreasing anxiety in patients undergoing

chemotherapy treatment (Final thesis. The Florida State University. College of Music).

137

Dostupné z: http://diginole.lib.fsu.edu/cgi/viewcontent.cgi?article=1477&context=etd.

Franěk, M. (2005). Hudební psychologie. Univerzita Karlova v Praze. Praha: Karolinum.

Fredrickson, B. L. (2003). The value of positive emotions. American Scientist, 91, 330-335.

Fredrickson, B. L., Tugade, M. M., Waugh, C. E., & Larkin, G. R. (2003). What good are

positive emotions in crisis? A prospective study of resilience and emotions following the

terrorist attacks on the United States on September 11th, 2001. Journal of personality

and Social Psychology, 84(2), 365. Dostupné z:

http://www.unc.edu/peplab/publications/Fredrickson%20et%20al%202003.pdf.

Fredrickson, B. L. (2004). The broaden-and-build theory of positive emotions.

Philosophical Transactions-Royal Society of London Series B Biological Sciences,

1367-1378. Dostupné z:

http://rstb.royalsocietypublishing.org/content/359/1449/1367.full.pdf+html.

Fredrickson, B. L., & Losada, M. F. (2005). Positive affect and the complex dynamics of

human flourishing. American Psychologist, 60(7), 678. Dostupné z:

http://www.unc.edu/peplab/publications/Fredrickson%20&%20Losada%202005.pdf.

Fredrickson, B. L., Cohn, M. A., Coffey, K. A., Pek, J., & Finkel, S. M. (2008). Open

hearts build lives: Positive emotions, induced through loving-kindness meditation, build

consequential personal resources. Journal of Personality and Social Psychology, 95,

1045-1062. Dostupné z:

http://www.unc.edu/peplab/publications/Fredrickson%20et%20al%202008.pdf.

Fredrickson, B. L. (2013). Updated Thinking on Positivity Ratios. American Psychologist.

Advance online publication. doi: 10.1037/a0033584. Dostupné z:

http://www.unc.edu/peplab/publications/Fredrickson%202013%20Updated%20Thinkin

g.pdf.

Froh, J. J., Sefick, W. J., & Emmons, R. A. (2008). Counting blessings in early adolescents:

An experimental study of gratitude and subjective well-being. Journal of School

Psychology, 46(2), 213-233.

Frost, N. (2011): Qualitative research methods in psychology, Combining core approaches.

England: Open University Press.

Fuchsova, V. (2009). Psychosomatické následky u osob aktuálně nebo dlouhodobě

zažívacích stress v kontextu vězeňské služby (Diplomová práce, Masarykova univerzita,

Filozofická fakulta, Psychologický ústav, Brno). Dostupné z

http://is.muni.cz/th/144958/ff_m/Veronika_Fuchsova_DP_2009.doc.

Gabriel, T. (2005): Zen Budhistická psychoterapie v kontextu západní psychoterapie,

138

Česká a slovenská Psychiatrie, 101(6), 308–313.

Gaser, C., & Schlaug, G. (2003). Brain structures differ between musicians and non-

musicians. The Journal of Neuroscience, 23(27), 9240-9245.

Glover, H., Kalinowski J., Rastatter, M., & Stuart, A. (1996). Effect of instruction to sing

on stuttering frequency at normal and fast rates. Perceptual and motor skills, 83(2), 511-

522.

Grape, C., Sandgren, M., Hansson, L. O., Ericson, M., & Theorell, T. (2002). Does singing

promote well-being?: An empirical study of professional and amateur singers during a

singing lesson. Integrative Physiological & Behavioral Science, 38(1), 65-74.

Healey, E. C., Mallard III, A. R., & Adams, M. R. (1976). Factors contributing to the

reduction of stuttering during singing. Journal of Speech, Language and Hearing

Research, 19(3), 475.

Halpern, S. & Lingerman, H. A. (2005). Muzikoterapie. Léčivá síla hudby. Bratislava: Eko-

konzult.

Hendl, J. (2006). Přehled statistických metod zpracování dat: analýza a metaanalýza dat.

Praha: Portál, Praha.

Hillman, S. (2002). Participatory singing for older people: a perception of benefit. Health

Education, 102(4), 163 – 171.

Humpolíček, M. (2006). Relaxační techniky jejich vliv na rozvoj osobnosti mládeže

(Bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Institut mezioborových studií.

Brno). Dostupné z:

http://195.178.95.149/bitstream/handle/10563/1483/humpol%C3%AD%C4%8Dek_200

6_bp.pdf?sequence=1.

Huppert, F. A. & Whittington, J. E (2003). Evidence for the independence of posotive and

negative well-being: Implications for quality of life assessment. British journal of health

psychology, 8, 107-122.

Hyde, K. L., Lerch, J., Norton, A., Forgeard, M., Winner, E., Evans, A. C., & Schlaug, G.

(2009). Musical training shapes structural brain development. The Journal of

Neuroscience, 29(10), 3019-3025.

Irons, J. Y., Kenny, D. T., McElrea, M., & Chang, A. B. (2012). Singing Therapy for

Young People With Cystic Fibrosis A Randomized Controlled Pilot Study. Music and

Medicine, 4(3), 136-145.

Jackson, S. A., & Csikszentmihalyi, M. (1999): Flow in sports, the keys to optimal

experience. Champaign: Human Kinetics 1.

139

Jain, S., Shapiro, S. L., Swanick, S., Roesch, S. C., Mills, P. J., & Schwartz, G. E. (2007).

A randomized controlled trial of mindfulness meditation versus relaxation training:

Effects on distress, positive states of mind, rumination, and distraction. Annals of

Behavioral Medicine, 33(1), 11-21.

Jung, C. G., & Wilhelm, R. (1997): Tajemství zlatého květu, Čínská kniha života. Praha:

Vyšehrad.

Kahánková, P. (2011): Souvislosti míry vděčnosti s well-beingem a locus of control u

adolescentů (Diplomová práce. Masarykova univerzita, filozofická fakulta,

psychologický ústav. Brno). Dostupné z: http://is.muni.cz/th/217078/ff_m/DP-

Kahankova_Petra.pdf.

Kahn, J. S., Kehle, T. J., Jenson, W. R., & Clark, E. (1990). Comparison of cognitive-

behavioral, relaxation, and self-modeling interventions for depression among middle-

school students [abstrakt]. School Psychology Review.

Kahneman, D., Diener, E., & Schwarz, N. (1999). Well-being: The foundations of hedonic

psychology. New York: Russel Sage Foundation.

Kahneman, D. & Krueger, A. B. (2006). Developments in the measurement of subjective

well-being. The journal of economic perspectives, 20(1), 3-24. Dostupné z:

http://www.ingentaconnect.com/content/aea/jep/2006/00000020/00000001/art00001

Kantor, J., Lipský, M., Weber, J., et al. (2009): Základy muzikoterapie. Praha: Grada

Publishing a.s.

Kebza, V. & Šolcová, I. (2005). Prediktory osobní pohody (well-being) u reprezentativního

souboru české populace. Československá psychologie, 1, 1-8. Dostupné z:

http://www.szu.cz/uploads/documents/czzp/psycho/2013/Studie_prediktory_osobni_poh

ody.pdf.

Keller, M. C., Fredrickson, B. L., Ybarra, O., Cote, S., Johnson, K. J., Mikels, J., Conway,

A. & Wager, T (2005). A warm heart and a clear head: The contingent effects of weather

on mood and cognition. Psychological Science, 16, 724-731.

Klassen, J. A., Liang, Y., Tjosvold, L., Klassen, T. P., & Hartling, L. (2008). Music for

pain and anxiety in children undergoing medical procedures: a systematic review of

randomized controlled trials. Ambulatory Pediatrics, 8(2), 117-128.

Kok, B. E., Coffey, K. A., Cohn, M. A., Catalino, L. I., Vacharkulksemsuk, T., Algoe, S.

B., Brantley, M., & Fredrickson, B. L. (2013). How positive emotions build physical

health: Perceived positive social connections account for the upward spiral between

positive emotions and vagal tone. Psychological Science, 24, 1123-1132.

140

Koukl, J. (2010). Systemická muzikoterapie. Rozhovor o muzikoterapii se Zdeňkem

Šimanovským. Uveřejněno v časopise Arteterapie, No. 22. – 23. 2010. Dostupné z:

http://www.muzikoterapie.cz/rozhovory/simanovsky-zdenek-2010-rozhovor-vedl-jonas-

koukl.

Kožený, J. (1993). Dotazník emocionálního peožívání (DEP36): explorační a konfirmační

analýza. Československá psychologie, 6, 523-533.

Králová, L. (2007): Práca so systémom tematickej obsahovej analýzy Gottschalka –

Gleserovej (Diplomová práce. Masarykova Univerzita, Filozofická fakulta, Psychologický

ústav, Brno). Dostupné z: http://is.muni.cz/th/75568/ff_m/diplomka_komplet6.pdf.

Kreutz, G., Bongard, S., Rohrmann, S., Grebe, D., Bastian, H. G., & Hosapp ,V. (2003).

Does singing provide health benefits? Proceedings of the 5th Triennial ESCOM

Conference. 8-13 September, Hanover University of Music and drama, Germany.

Dostupné z: http://www.epos.uos.de/music/books/k/klww003/pdfs/168_Kreutz_Proc.pdf.

Křenková, D. (2011). Subjektivní prožívání emocí v závislosti na menstruačním cyklu u

studentek ve věku 18-21 let (Diplomová práce, Filozofická fakulta Masarykovy

univerzity, Psychologický ústav, Brno). Dostupné z:

http://is.muni.cz/th/215490/ff_m/DP_Subjektivni_prozivani_emoci_v_zavislosti_na_me

nstruacnim_cyklu_qbg4e.txt.

Křivohlavý, J. (2007). Psychologie vděčnosti a nevděčnosti – kudy vede cesta k přátelství.

Praha: Grada publishing a. s.

Lama, D. H. H. & Cutler, H. (1999). The art of happiness: A Handbook for Living. London:

Hodder & Stoughton, 8.

Laukka, P. (2007). Uses of music and psychological well-being among the elderly. Journal

od Happiness Studies, 8(2), 215-241. Dostupné z:

http://link.springer.com/article/10.1007/s10902-006-9024-3.

Lichter, S., Haye, K., & Kammann, R. (1980). Increasing happiness through cognitive

retraining. New Zealand Psychologist. Dostupné z:

http://psycnet.apa.org/psycinfo/1981-29602-001.

Lipský, M. (2002): Zvuk a hudba jako prostředek muzikoterapeutického působení na lidský

organismus. Speciální pedagogika, 3, 170–176. Dostupné z: www.muzikoterapie.cz.

Lord, V. M., Cave, P., Hume, V. J., Flude, E. J., Evans, A., Kelly, J. L., & Hopkinson, N.

S. (2010). Singing teaching as a therapy for chronic respiratory disease-a randomised

controlled trial and qualitative evaluation. BMC pulmonary medicine, 10(1), 41.

141

Lozinčáková, J. (2010). Well-being a volnočasové aktivity v životě seniorů (Bakalářská

práce. Masarykova univerzita, FSS, psychologie. Brno). Dostupné z:

http://is.muni.cz/th/179093/fss_b_b1/Lozincakova_bakalarska_prace.pdf.

Macdonald, R., Kreutz, G., & Mitchell, L. (2012). Music, health and wellbeing. New York:

Oxford Univerzity Press.

Mandel, S. E., Davis, B. A., & Secic, M. (2013). Effects of Music Therapy and Music-

Assisted Relaxation and Imagery on Health-Related Outcomes in Diabetes Education A

Feasibility Study. The Diabetes Educator, 39(4), 568-81. Doi:

10.1177/014521713492216.

Majumdar, M., Grossman, P., Dietz-Waschkowski, B., Kersig, S., & Walach, H. (2002).

The Journal of Alternative and Complementary Medicine, 8(6), 719-730.

doi:10.1089/10755530260511720.

Marek, V. (2003). Hudba jinak. 1. vyd. Praha: Eminent.

Marek, V. (2004). Návod na použití člověka. Brno: Alman, s.r.o.

McDowell, I. (2010). Measures of self-perceived well-being. Journal of Psychosomatic

Research, 69(1), 69-79. Dostupné z:

http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0022399909002682#.

Miller, S. B. & Toca, J. M. (1979). Adapted melodic intonation therapy: A case study of an

experimental language program for an autistic child. Journal of Clinical Psychiatry,

40(4), 201-203.

Mirčevská, P. (2007). Kvalita života u osob praktikujících meditaci (Diplomová práce,

Masarykova Univerzita, Fakulta sociálních studií, Brno). Dostupné z:

http://cmps.ecn.cz/pd/2008/pdf/mircevska.pdf.

Nešpor, K. (1998). Uvolněně a s přehledem. Relaxace a meditace pro moderního člověka.

Praha: Grada publishing, a.s.

Nešpor, K. (2011). Laskavost. Praha. Dostupné z www.drnespor.eu.

Nosková, Š. (2008). Osobnostní souvislosti, zvládání zátěže u dlouhodobě nezaměstnaných

(Diplomová práce, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Psychologický ústav,

Brno). Dostupné z: http://is.muni.cz/th/66497/ff_m/DP-Noskova.doc.

Obršlíková, P. (2009). Emocionální aspekty hudby – způsoby ritualizace poslechu

(Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra hudební

výchovy. Brno). Dostupné z: http://is.muni.cz/th/152538/pedf_m/Text_dp.pdf.

Pernička, M. (2004). Fenomén setkání v psychoterapii. Person Internationale Zeitschrift

für Personzentrierte und Experienzielle Psychotherapieund Beratung, 1, 31 – 43.

142

Dostupné z: http://www.psychocentrumzlin.cz/pdf/Fenomen_setkani.pdf.

Platania-Solazzo, A., Field, T. M., Blank, J., & Seligman, F. (1992). Relaxation therapy

reduces anxiety in child and adolescent psychiatric patients [abstrakt]. Acta

Paedopsychiatrica: International Journal of Child & Adolescent Psychiatry.

Révész, G. (2001). Introduction to the psychology of music. New York: Courier Dover

publications.

Romanowska, B. (2005). Muzikoterapie: ladičky a léčení zvukem. Frýdek-Místek: Alpress.

Rybář, R. (2011). Filozofické souvislosti zdraví. In Řehulka, E. (Ed.), Škola a zdraví, 21.

Výchova a péče o zdraví (9). Brno: Masarykova Univerzita.

Ryff, C. D. (1989). Beyond Ponce de Leon and life satisfaction: New directions in quest of

successful ageing. International journal of behavioral development, 12(1), 35-55.

Dostupné z: http://jbd.sagepub.com/content/12/1/35.short.

Ryff, C. D. & Keyes, C. L. M. (1995). The structure of psychological well-being revisited.

Journal of Personality and Social Psychology, 69(4), 719-727.

Ryff, C., & Singer, B. (2002). From social structure to biology. In Snyder, C. R. & Lopez,

S. J. (Eds.), Handbook of positive psychology, 541-555. Oxord: Oxford university press.

Dostupné z: http://www.midus.wisc.edu/findings/pdfs/83.pdf.

Řezáč, P. (2007). Aspekty prožitku flow při sportu, (Diplomová práce. Masarykova

univerzita, FSS, Brno). Dostupné z: http://is.muni.cz/th/78947/fss_m/.

Říhová, J. (2011). Vliv hudby na člověka (Bakalářská diplomová práce, Masarykova

univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra hudební výchovy, Brno). Dostupné z:

http://is.muni.cz/th/327391/pedf_b/DP_text.pdf.

Sairam, T.V. (2006) Melody and rhythm – ‘Indianness’ in Indian music and music therapy.

Music Therapy Today, 7(4), 876-891. Dostupné z: http://musictherapyworld.net.

Sakakibara, K. I., Imagawa, H., Konishi, T., Kondo, K., Murano, E. Z., Kumada, M., &

Niimi, S. (2001). Vocal fold and false vocal fold vibrations in throat singing and

synthesis of khöömei. In Proceedings of the international computer music konference,

135-138.

Sánchez-López, P. (2011). Zdraví a gender. In Řehulka, E (Ed.), Škola a zdraví, 21.

Výchova ke zdraví: mezinárodní zkušenosti (209). Brno: Masarykova univerzita.

Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/z21/knihy/2011/36/36/texty/cze/sanchezlopez.pdf.

Sin, N. L., & Lyubomirsky, S. (2009). Enhancing well‐being and alleviating depressive

symptoms with positive psychology interventions: A practice‐friendly meta‐analysis.

143

Journal of clinical psychology, 65(5), 467-487. Dostupné z:

http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/jclp.20593/pdf.

Slavíková, M. (2003). Psychologické aspekty hlasové výchovy žáků základní školy. 1. vyd.

Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni.

Slezáčková, A. (2012). Průvodce pozitivní psychologií. Praha: Grada Publishing a. s.

Snyder, C. R., Lopez, S. J., & Pedrotti, J. T. (Eds.). (2010). Positive psychology: The

scientific and practical explorations of human strengths. Sage.

Sobková, P. & Tavel, P. (2010). Životní smysluplnost a emocionalita. E-psychologie

(online), Výzkumné studie, 4, (2). Dostupný z: www: http://e-

psycholog.eu/pdf/sobkova-etal.pdf.

Stacy, R., Brittain, K., & Kerr, S. (2002). Singing for health: an exploration of the issues.

Health Education, 102(4), 156 – 162.

Strauss, A. . & Corbinová, J. (1999). Základy kvalitativního výzkumu. Brno: Albert.

Szabó, C. (2003). The effect of monotonous drumming on subjective experiences. Music

Therapy Today, 5(1), 1-9. Dostupné z:

http://www.wfmt.info/Musictherapyworld/modules/mmmagazine/issues/200312171335

49/20031217134337/MTT5_1_Szabo.pdf.

Šolcová, I. & Kebza, V. (2004): Kvalita života v psychologii: Osobní pohoda (well-being),

její determinant a prediktory. In Kvalita Života. Sborník příspěvků z konference konané

dne 25.10.2004 v Třeboni. Institut zdravotní politiky a ekonomiky Kostelec nad

Černými lesy, 21-32.

Šolcová, I. & Kebza, V. (2009). Souvislosti osobní pohody u českých vysokoškoláků. In

Selko, D. (Ed.), Psychológia zdravia v praxi, 95-104. Bratislava.

Tamplin, J. (2009). The link between singing and respiratory health for people with

quadriplegia. Australian Journal of Music Therapy, 20, 45.

Vašina, B. (1999). Psychologie zdraví. Ostravská univerzita. Filozofická fakulta.

Wakim, J. H., Smith, S., & Guin, Ch. (2010). The efficacy of music therapy. Journal of

perianesthesia nursing. 25 (4), 226-232.

Wan, C. Y., Demaine, K., Zipse, L., Norton, A., & Schlaug, G. (2010). From music making

to speaking: engaging the mirror neuron system in autism. Brain research bulletin,

82(3), 161-168.

Wan, C. Y., Rüber, T., Hohmann, A., & Schlaug, G. (2010). The therapeutic effects of

singing in neurological disorders. Music perception, 27(4), 287.

Zeleiová, J. (2007). Muzikoterapie. Východiska, koncepty, principy a praxe. Praha: Portál.

144

11 Seznam příloh

Příloha 1. Dotazník pozitivity

Příloha 2. Dotazník emocionální prožívání DEP 36

Příloha 3. Polostrukturovaný rozhovor

Příloha 4. Instrukce k provádění technik

Příloha 1. Dotazník pozitivity (B.L. Fredrickson, 2003)

Jak jste se cítili během uplynulého dne? Vzpomeňte si na dnešní den (ráno od probuzení až

do této chvíle). Označte, prosím, pomocí následující škály 0-4 nejvyšší intenzitu, v jaké jste

prožívali každý z následujících pocitů:

0 = Vůbec

1 = Trochu

2 = Mírně, průměrně

3 = Celkem dost

4 = Velmi silně

1. Jak intenzivně jste prožíval/a pobavení, veselost nebo rozvernost?

2. Jak intenzivně jste prožíval/a hněv, podrážděnost nebo rozmrzelost?

3. Jak intenzivně jste prožíval/a zostuzení, ponížení nebo zahanbení?

4. Jak intenzivně jste prožíval/a úctu, údiv nebo úžas?

5. Jak intenzivně jste prožíval/a opovržení, pohrdání nebo přezíravost?

6. Jak intenzivně jste prožíval/a znechucení, zhnusení nebo odpor?

7. Jak intenzivně jste prožíval/a rozpaky, ostych nebo stud?

8. Jak intenzivně jste prožíval/a vděčnost, uznání nebo poděkování?

9. Jak intenzivně jste prožíval/a pocit viny, lítost nebo provinění?

10. Jak intenzivně jste prožíval/a nenávist, nedůvěru nebo podezíravost?

11. Jak intenzivně jste prožíval/a naději, optimismus nebo povzbuzení?

12. Jak intenzivně jste prožíval/a inspiraci, povznesení, elevaci?

13. Jak intenzivně jste prožíval/a zájem, čilost, zvídavost?

14. Jak intenzivně jste prožíval/a radost, potěšení nebo štěstí?

15. Jak intenzivně jste prožíval/a lásku, blízkost nebo důvěru?

16. Jak intenzivně jste prožíval/a hrdost, sebejistotu nebo sebedůvěru?

17. Jak intenzivně jste prožíval/a smutek, sklíčenost nebo nešťastnost?

18. Jak intenzivně jste prožíval/a úzkost, strach nebo obavy?

19. Jak intenzivně jste prožíval/a klid, spokojenost nebo vyrovnanost?

20. Jak intenzivně jste prožíval/a stres, nervozitu nebo přetíženost?

(Fredrickson 2009, překlad Slezáčková, 2012)

(originál dostupný z: http://www.positivityratio.com/single.php)

Příloha 2. Dotazník emocionální prožívání DEP 36 - Úvodní otázky

Vyznačte prosím na dané 10-bodové škále, jak se právě nyní cítíte?

Špatně, je mi na nic 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Skvěle, je mi báječně

Stala se během uplynulého dne nějaké událost, která výrazně ovlivnila vaši aktuální

náladu?

Ano Ne

Dotazník emocionální prožívání DEP 36 (J. Kožený, 1993))

Dotazník zjišťuje, jak jste se cítil/a, a jak se Vám převážně dařilo v uplynulém týdnu.

Zamyslete se krátce nad každým tvrzením a vyjádřete míru, ve které pro Vás platí na

přiložené stupnici. Svoji volbu zapište do rámečku u každé věty. Nevynechejte žádnou větu

a nepřemýšlejte příliš dlouho, nejlepší bývá první celkový dojem.

POSUZOVACÍ STUPNICE:

téměř velmi

nikdy málokdy někdy často často

1-----------------2-----------------3-----------------4-----------------5

1. Měl/a jsem dobrou náladu

2. Byl/a jsem nervózní

3. Byl/a jsem šťastný/á

4. Cítil/a jsem úzkost nebo strach

5. Ráno jsem se při vstávání těšil/a na zajímavý a příjemný den

6. Žil/a jsem v napětí

7. Když jsem se rozčílil/a, dlouho jsem se nemohl/a uklidnit

8. Měl/a jsem pocit, že život je nádherný

9. Měl/a jsem špatnou náladu

10. Měl/a jsem radost ze všeho, co jsem dělal/a

11. Musel/a jsem se rozčilovat

12. Můj život byl plný zajímavých věcí a událostí

13. Žil/a jsem pod silným tlakem

14. Třásly se mi ruce

15. Měl/a jsem pocit, že někoho mám rád a on zas má rád mě

16. Měl/a jsem pocit, že nic nedopadne, jak bych chtěl

17.

Měl/a jsem pocit, že budoucnost vypadá velmi nadějně a slibně

18. Když byl čas, dokázal/a jsem se zcela uvolnit a odpočívat

19. Byl/a jsem ze všeho otrávený/á

20. Měl/a jsem pocit, že mě nic nebaví

21. Měl/a jsem pocit, že budoucnost mi přinese mnoho dobrého

22. Můj život byl dobrý

23. Byl/a jsem nešťastný/á

24. Cítil/a jsem, že mám spoustu energie

25. Bylo mi do pláče

26. Měl/a jsem pocit, že v životě je mnoho krásy

27. Byl/a jsem mrzutý/á

28. Měl/a jsem pocit, že moje vyhlídky do budoucna jsou špatné

29.

Měl/a jsem pocit, že mám některé lidi rád/a a oni mají rádi mě

30. Byl/a jsem na tom hůř než ostatní

31. Měl/a jsem pocit, že nic nemá cenu

32. Měl/a jsem sám/a ze sebe radost

33. Smál/a jsem se

34. Cítil/a jsem se klidný/á a uvolněný/á

35. Měl/a jsem pocit, že život ke mně není spravedlivý

36. Byl/a jsem veselý/á

Příloha 3. Polostrukturovaný rozhovor

Jak se vám nyní daří, jak se máte?

Jak se vám dařilo v předchozím týdnu?

Všiml/a jste si během posledního týdne nějakých změn ve svém prožívání, chování vůči

druhým nebo v některých situacích?

Jste spokojen/a se svým životem? Liší se váš reálný život od vaší představy o ideálním

stavu?

Chybí vám něco k tomu, abyste se cítila spokojená? Je něco co byste chtěl/a změnit?

Doplňující otázky zařazené do rozhovoru po 2. a 4. týdnu experimentu:

Jak se vám dařilo zpívat/relaxovat s hudbou/relaxovat? Jaký jste z toho měl/a pocit?

Všímali jste si nějakých změn ve vaše prožívání, emocích, energii, během zpěvu?

Všímali jste si nějakých změn ve svém životě a ve svém prožívání v průběhu praktikování

meditace se zpěvem/relaxace s hudbou/relaxace?

Příloha 4. Instrukce k provádění technik

Meditační zpěv

Alikvotní tóny (jinak také vyšší harmonické) jsou obsaženy v každém tónu, tedy i

ve zpěvu. Znějí ovšem relativně slabě, takže je nevnímáme jako tóny samostatné, ale pouze

jako barvu základního tónu, tedy v našem případě barvu hlasu.

Alikvotní zpěv umožňuje pomocí speciální práce s rezonančními dutinami zvýraznit určitý

alikvotní tón tak, že je samostatně slyšitelný a vytvoří se základním tónem harmonický

dvojhlas, někdy i tříhlas. Alikvotní zpěv by se dal charakterizovat tak, že nad základním

tónem (zpočátku neměnném, tedy na prodlevě) zní další „nezpívaný“ tón (tedy tón, který

není tvořen hlasivkami). Je podobný flétně - jak jeho poslech, tak i samotné jeho vytváření

je velice příjemným zážitkem, protože se jedná o harmonicky absolutně čistý tón. Touto

technikou můžeme postupně rozeznít kterýkoliv z harmonických tónů a můžeme tak vytvořit

krásnou melodii, která bude znít vysoko nad základním tónem. Naučit se zpívat jednoduché

alikvotní tóny není zas tak těžké, jak by se zdálo. Při troše tréninku se to může podařit

každému – a nemusí mít ani hudební sluch, ani nemusí umět zpívat

� Příprava a prostředí: Prostředí by mělo být co nejklidnější. Nejlepší je polosvětlo (tedy

ne tma ani příliš ostré světlo). Příjemná by měla být i okolní teplota.

� Výchozí poloha:

Pusťte si hudbu určenou ke zpěvu.

Posaďte se do pohodlné polohy, s rovnými zády (je možné se o něco opřít). Oči mohou být

zavřené i otevřené, zpočátku je však lepší je mít zavřené, vaši pozornost nebude tolik

odpoutávat okolí a lépe se ponoříte do naslouchání svému hlasu.

� Délka praktikování: Od asi 10 do 20 minut.

Postup cvičení

� Pohodlně se usaďte a uvelebte do příjemné polohy se vzpřímenými zády.

� Zaposlouchejte se do hudby a pokuste se uvolnit celé tělo, s výjimkou svalů, které

potřebujete pro udržení sedu. Zejména věnujte pozornost uvolnění svalů obličeje (čelo,

oblast kolem očí a úst), ramen a nohou.

� Pomalu začněte zpívat, nasaďte tón, který vám bude příjemný a bude ladit s hudbou.

Hlasitost si zvolte podle toho, jaká vám bude příjemná, zpočátku můžete například zpívat

potichu a postupně přidávat na hlasitosti, abyste postupně rozehřáli a rozcvičili hlasivky.

� Zpívejte postupně řadu samohlásek U - O - A - E – I. Vnímejte zvuk svého hlasu a

rezonanci zvuku během zpěvu ve vašich ústech. Postupně si můžete se zvukem začít hrát,

měnit velikost a tvar úst a polohu jazyka během zpěvu.

� Můžete se zaposlouchat, zda a kdy se ve zpěvu začnou objevovat alikvotní tóny. Jde o

jakési rezonanční tóny, které zní zároveň s hlavním tónem, ale jsou jiné frekvence

(většinou vyšší) a zpočátku jen slabě slyšitelné.

� Jednotlivé alikvóty je třeba trpělivě nalézat a rozeznívat právě během plynulého

přechodu mezi těmito samohláskami. Jak pokračujeme v této řadě U - O - A - E – I dál v

prostoru mezi jednotlivými samohláskami totiž zaznívají vzestupně tóny alikvotní řady.

Alikvoty se vždy ozývají v okamžiku, kdy je zvuk jaksi na půli cesty mezi nějakými dvěma

samohláskami. A proto je právě potřeba řadu přezpívávat velmi pomalu, aby bylo možné

všechny alikvóty najít. Právě během přechodu mezi jednotlivými samohláskami můžete

experimentovat s postavením jazyka a tvarováním ústní dutiny pro nalezení alikvót.

Pokud je uslyšíte, zaposlouchejte se do nich, právě jejich nasloucháním je možné je zesílit a

zvýraznit. Pokud nic neuslyšíte, nic se neděje, pokračujte ve zpívání samohlásek. Hlavně se

příliš nesnažte, aby jste se nedostali do napětí, jelikož byste pak bránili volnému průchodu

zvuku. Snažte se během zpěvu zůstat co nejvíce uvolnění.

� Na závěr zazpívejte dlouze slabiku ÓMMM. Chvíli ještě tiše seďte v klidu a vnímejte

své tělo.

� Na konec cvičení se zhluboka nadechněte, protáhnete se jako při probuzení

z osvěžujícího spánku a otevřete

Relaxace Šavásana

Šavásana se někdy překládá jako „relaxační pozice“ nebo „relaxační cvičení“.

Správný překlad je „pozice mrtvoly“. Z názvu vyplývá jedna podstatná charakteristika

cvičení. Jestliže je Šavásana dokonale zvládnuta, tělo je naprosto pasivní a bezvládné.

� Příprava a prostředí: Cvičíme na tvrdší podložce (např. jednou přeložené dece).

Prostředí by mělo být co nejklidnější. Nejlepší je polosvětlo (tedy ne tma ani příliš ostré

světlo). Příjemná by měla být i okolní teplota.

� Výchozí poloha: Položte se na záda, nohy mírně od sebe, ruce podle těla dlaněmi

vzhůru. Pokud má někdo kulatá záda, ať si podloží hlavu tvrdším polštářkem nebo složenou

dekou. Kdo má problémy s bederní páteří, může si dát pod kolena srolovanou deku, čímž se

uvolněné nohy trochu pokrčí a lépe se uvolní právě bederní oblast. nebo je možné si nohy

položit na židli, což má podobný účinek. Dá se cvičit i vsedě, to je vhodné zejména tehdy,

když člověk rozhodně nechce usnout. Vleže je ale cvičení příjemnější. Oči jsou zavřené a

zavřené zůstávají během celého cvičení.

� Délka praktikování: Od asi 10 do 20 minut.

Postup cvičení

� Lehněte si nebo se usaďte do vzpřímené pohodlné polohy s podepřenými zády a zavřete

oči. Na chvíli si uvědomte své tělo a pokuste se jej co nejvíce uvolnit.

� Můžete se ještě pohnout a trochu se uvelebit. Pak byste měli zůstat ležet nehybně.

� Pak si uvědomte, kde se tělo dotýká podložky. Jsou to paty, lýtka, stehna, hýždě, záda,

temeno hlavy. Uvědomte si všechna tato místa současně.

� Uvědomte si místa příjemné tíže, tíže přicházející z různých částí těla... Tělo je

příjemně těžké...

� Uvědomte si dotyk pravé nohy a podložky. Dotýká se patou... Lýtkem, stehnem,

hýždí... �Dotyk pravé ruky... Levé ruky... Uvědomte si dotyk pravé lopatky a podložky,

levé lopatky, nechte je uvolnit... Uvolňuje se i oblast bederní... Záda jsou příjemně těžká,

uvolněná... S nádechem nechte uvolnit břicho, s výdechem hrudník... Nechte uvolnit šíji i

krk včetně hlasivek... Uvolněte čelist, svaly kolem úst i kolem očí, čelo.

� Uvědomte si celé tělo, nechte ho uvolnit... Celé tělo... Znovu celá pravá noha, levá

noha, pravá ruka, levá, celý trup, krk a obličej... Celé tělo, celé tělo, celé tělo, příjemná tíže

v celém těle.

� Přeneste pozornost k dechu, uvědomte si dotyk vdechovaného a vydechovaného

vzduchu v nose. Nechávejte dech přirozeně plynout, jen si uvědomujete každý nádech a

výdech. �Uvědomování si dechu spojte s počítáním: nádech 1, výdech 1, nádech 2, výdech

2, nádech 3, výdech 3... Počítejte určený počet dechů např. 12, 24, 27, 54. Zůstávejte při

tom bdělí, pozorní a uvolnění.

� Pokud by se objevovaly nesouvisející myšlenky, nechte je přicházet a odcházet, ale

klidně a laskavě se vracejte k uvědomování si dechu.

� Na konec cvičení se zhluboka nadechněte, protáhnete se jako při probuzení

z osvěžujícího spánku a otevřete oči. Relaxace končí.