www.zlinskedumy.cz

Název školy Střední odborná škola a Gymnázium Staré Město

Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.1007

Autor Ing. Zdeněk Pilka

Název šablony III/2 – Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT

Název DUMu Chov včel C

Stupeň a typ vzdělávání Střední vzdělání s maturitou

Vzdělávací oblast Chov zvířat

Předmět Chov zvířat

Tematický okruh Chov drobných hospodářských zvířat

Druh učebního materiálu Výukový materiál

Cílová skupina Žák, 4. ročník

Anotace Nemoci včel, včelího plodu a dospělých včel

Vybavení, pomůcky -

Klíčová slova Včelí mor, varroáza, hniloba plodu

Datum 14.11.2013

NÁZEV

Chov včel CSe zaměření na běžné nemoci

a parazitózy včel

NÁZEV

1.4 Nemoci včel Nemoc je cokoliv co tvoří problémy včelstvu. Nemoci dělíme na nemoci včelího plodu a na nemoci dospělých včel.Nemoci včelího ploduZvápenatění včelího plodu Onemocnění je způsobeno houbou Ascophaera apis rozšířenou ve zdánlivě nenapadených včelstvech. Objevuje se brzo z jara v rozvíjejících se včelstvech. Vznik onemocnění není zatím dostatečně objasněn. K faktorům způsobujícím jeho vyvolání může přispět vysoká úroveň oxidu uhličitého v plodovém hnízdu či nedostatek pylu. Onemocnění může být genetického původu (musí se vyměnit matka). Spory hub jsou tráveny larvami a množí se ve střevu. Houbové výrůstky zasahují často tkáň larvy a larva hyne. Mrtvá larva je nejdříve křídově bílá, často se žlutým středem. Postupně tvrdne, nakonec se v buňce uvolní ve formě mumie. Mumie včely odstraňují před úl nebo do podmetu. Plásty se dají sterilizovat kyselinou octovou.

Mor včelího plodu Je způsoben sporotvornou bakterií Paenibacilus larvate. Spory, které kontaminují potravu plodu, se vyvinou do bakterií, ty proniknou střevní stěnou a rozmnoží se v tkáni těla larvy. Larva obvykle hyne na otravu krve poté, co je zavíčkována. Plást má vzhled krabice s pepřem. Zavíčkování buněk je na první pohled „ vlhké“, propadlé a proděravěné. Mrtvé larvy jsou zpočátku sliznaté, postupně schnou do tvaru hnědých šupin. Šupiny se dají těžko odstranit. Jsou při tom vysoce infekční a tudíž nebezpečné. Snesou teplotu do 120 stupňů celsia a přežívají i 80 let. Diagnóza na mor může být potvrzena pomocí vláknového testu (zápalka vložená do podezřelé buňky a pomalu z ní vytahována a vytáčená. Příznaky onemocnění: zbytky larvy připomínající hnědé slizké vlákno. Výskyt moru se musí hlásit krajské veterinární správě. Ta zajistí bakteriologické vyšetření potvrzující onemocnění. Následně vydá rozhodnutí o uzavírce stanoviště a provádí dozor při likvidaci včelstev, úlů, včelařských pomůcek. Vzniklé ztráty jsou chovateli kompenzovány státem. Prevence proti onemocnění: nekrmit včelstva medem nejistého původu, zabránit včelstvům v rojení, přeletech a loupežení. Mor je zakázáno v Česku léčit! Včelstva i s vybavením se musí spálit.

Hniloba včelího plodu Onemocnění je způsobeno bakterií Melissococumus pluton. Ta se živí potravou ve střevě larvy. Potom larva obvykle umírá. Děje se tak dříve, než je buňka zavíčkována. Napadenou larvu je možno vidět v nepřirozené pozici „ v křeči“. Její barva se mění od perleťově bílé po krémovou. Když larva vyschne, změní se v hnědou šupinu. Infikovaná larva má v raných stádiích svého vývoje vzhled roztaveného vosku. Obsah včelí buňky netvoří vlákno. Hniloba na sebe upozorňuje pachem, jenž vzniká v důsledku rozkladu včelího plodu. Hniloba včelího plodu se musí hlásit veterinářům. Ti zajistí provedení bakteriologického vyšetření k potvrzení výskytu nemoci. Jako preventivní opatření se doporučuje likvidace rojů.

Nemoci dospělých včel Nosematóza Původcem je jednobuněčný, spory vytvářející mikroorganismus Nosema apis. Je to parazit patřící mezi prvoky, s českým názvem hmyzomorka včelí. V roce 1909 jej objevil Zander. Nosema se dostane s potravou přes medný váček do středního střeva, kde se spory otevírají. Parazit se množí ve střevních buňkách. Výkaly jsou vylučovány spory. Funkce střev napadených včel je výrazně narušená a látková výměna podléhá podstatným změnám. Napadené včely sice mohou maximálně plnit svoje sociální úkoly, ale činit tak mohou pouze ze svých tělesných rezerv. Jinak již nejsou schopny vytvářet z pylu nové bílkovinné látky. Stárnou a předčasně hynou- a to v důsledku vyčerpání svých tělesných zásob. Původce choroby je přítomen prakticky ve všech včelstvech. V zimě v klidovém stádiu. Je zvyklý přezimovat ve střevních buňkách včel. Při zahájení konzumace pylu včelami se parazit uvolňuje, proniká aktivně do střevních buněk a vyvolává spontánně nové infekce. Mladušky mají určité obranné schopnosti, protože v každém neonemocní do 15. dne života. Nosematóza patří mezi tzv. faktorová onemocnění. Projevuje se zejména na jaře v důsledku již nedostačující regenerace poškozené žaludeční stěny. V pokročilém stádiu se dají pozorovat těžce lezoucí včely neschopné letu po dně úlu. Dalším příznakem jsou hnědé až žluté vodnaté výkaly obsahující nesčetné množství spor nosemy. V období dostatku pylu a nektaru se nosematóza udržuje přirozeným způsobem v přijatelných mezích. Nemoc se přenáší zalétáváním jednotlivých nakažených včel, dále použitím infikovaných plástů nebo zásob z postižených včelstev. Zdrojem nákazy mohou být volně umístěná společná krmítka či napajedla.

Varroáza Je to parazitní onemocnění dospělých včel a včelího plodu. Původcem je roztoč Varroa destructor. Ten byl původně parazitem včely indické. Včely apis mellifica a apis cerana jsou jeho jedinými hostiteli. Vývojový cyklus probíhá na včelím plodu. Oplozená samička přechází z dospělých včel na plod těsně před jeho zavíčkováním. Na kuklu klade 2-5 vajíček. Z nich přes několik vývojových stádií vzniknou pohlavně zralí samečci a samičky. V zavíčkovaném včelím plodu se spáří, přičemž sameček uhyne a samička pak opustí buňku s líhnoucí se včelou. Vzhledem k tomu, že rozmnožování parazita je poměrně pomalé, vyvíjejí se klinické příznaky pozdě a nenápadně. Z napadeného plodu se líhnou poškozené včely. Uvedené příznaky však mohou pozornosti chovatele uniknout. Nejsou totiž natolik výrazné, aby je bylo možné vidět „na první pohled“. Invaze nákazy se projeví až náhlým úhynem včelstva začátkem podzimu. Roztoč žije na včelách zhruba 200 dnů. Během zimního období část jeho populace hyne a padá na dno úlu. Toho se využívá při rutinní diagnostice, známé pod označením rozbory zimní měli. Při silné invazi lze roztoče diagnostikovat na napadeném včelím plodu a na dospělých včelách. Varroáza je rozšířena po celé Evropě. Její celoplošný výskyt znemožňuje efektivní léčku včelstev. Komplexní preventivní opatření se přesto snažíme populaci roztočů udržovat na úrovni umožňující efektivní činnost včelstev. Kromě chovatelských zásahů je tlumení varroázy z podstatné části založeno na použití léčiv na bázi kyseliny mravenčí. Jmenovitě Varridol, Formidol a Gabon.

Škůdci včel:majka fialoválesknáček úlový včelomorka obecnázavíječ voskovýzavíječ malý

Druhy viróz u včel

• virus deformovaných křídel, Deformed Wing Virus (DWV)• virus pytlíčkovitého plodu, Sacbrood Virus (SBV)• virus černání matečníků Black Queen Cell Virus (BQCV)• virus akutní paralýzy včel Acute (Bee) Paralysis Virus (ABPV)• virus chronické paralýzy včel Chronic (Bee) Paralysis Virus (CBPV)• kašmírský virus Kashmir Bee Virus (KBV)

ZDROJE A PRAMENY

1)PAŠKA, Ivan. Živočíšna výroba: Vysokoškolská učebnica pre študentov študij. odborov fytotechnický, mechanizačný a automatizované systémy riadenia poľnohospodárskych vysokých škol. 1. vyd. Bratislava: Príroda, 1991, 401 s. ISBN 80-070-0417-3 2) ROZMAN, Josef. Obecné základy živočišné výroby. 1. vyd. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1981. ISBN 07-076-81.